5/2012 - Hornické listy

HORNICKÉ listy
časopis zaměstnanců Skupiny SD  ročník XX.  číslo 5
K 2 000/K 101:
200 mil. m3 za 25 let
E
M
JS
Ě
N T ÝM
Č
LE EN – 6
O
SP JED tr. 4
s
editorial
Vážení a milí čtenáři,
žijeme ve světě plném dynamických změn. Také situace v energetice se mění a Severočeské doly se
musí na budoucnost dobře připravit.
Hlavní téma tohoto čísla se věnuje
pracovním setkáním vrcholného
vedení společnosti se středním
managementem celé skupiny SD,
kde byla prezentována realizovaná
i připravovaná opatření k efektivní
a bezpečné těžbě. Můžete se tedy
seznámit se stručným přehledem
důležitých změn a opatření. Podrobněji se k nim budeme na stránkách HL vracet.
V pravidelných rubrikách na vás
čekají aktuální události a zajímaví
lidé skupiny SD. Věřím, že vás zaujme rekapitulace 25leté kariéry
výjimečného rýpadla K 2 000/K 101.
A připomínáme i další malé jubileum: Časopis HORNICKÉ LISTY
začal vycházet právě před dvaceti
lety. K našemu výročí jsme pro vás
připravili hned dva kalendáře. Ten
týdenní bude distribuován všem zaměstnancům skupiny SD prostřednictvím personálních úseků na začátku prosince. Nástěnný kalendář
NAŠE VELKOSTROJE pak bude
přílohou HL č. 6.
Chcete vědět víc? Čtěte Hornické
listy.
Tomáš Vrba
šéfredaktor
obsah
3 slovo ředitele
Jan Kalina
4 hlavní téma
Společně jsme jeden tým
strana 4
7 aktuality
Ledvice budou mít centrální zásobování teplem
Nový pomocník v SD – Autodoprava
Zkapacitnění úpravny důlních vod Emerán
Vyuhlení Odstavené porubní fronty na DNT
11 svět dolů
Laboratoře OŘKJ
Podmínkou úspěchu skupiny SD
jsou kvalitní zaměstnanci
K 2 000/K 101 už 25 let zdolává
nejtěžší partie bílinské skrývky
Odbor personální práce SD chystá nové projekty
Jak se uspával Březenský drak?
Problematika nebezpečí výbuchu
uhelného prachu
strana 12
26 pracovní den
Denní údržba prvního skrývkového řezu S1 DNT
28 profil
Vlastimil Kraus
30 z odborů
Oto Trapp
31 jubilanti
32 pomáháme
Člověk je tvor společenský
strana 14
NAŠE V
ELKOS
TROJE
32 z míst kde žijeme
Obec Světec žije kulturou
S občany Března na „Ležící Eiffelovce“ v Lužici
Braňanské posvícení
37 informace
Rekultivace jako společenský problém
Pracovní cesta HSPO Most
42 sport
Volejbalový turnaj smíšených družstev
strana 36
HORNICKÉ listy 5/2012
43 tip na výlet
Pastevní vrch u obce Růžová
časopis zaměstnanců Skupiny SD
VYDAVATEL: Severočeské doly a. s. (IČ 49901982), B. Němcové 5359, 430 01 Chomutov ŠÉFREDAKTOR: Tomáš Vrba ADRESA REDAKCE: Hornické listy,
5. května 213, 418 29 Bílina, e-mail: [email protected], [email protected] REDAKČNÍ RADA: předseda: Vladimír Budinský; místopředsedkyně:
Jaroslava Šťovíčková; členové: Vladimír Andrášek, Jiří Dubiczki, Václav Fišer, Rostislav Kubíček, Jiřina Leónová, Karel Skramuský, Jaromír Šeps, Jaroslav Tourek,
Pavel Vocásek, Tomáš Vrba. Číslo registrace MK ČR E 13126 TISK: TISKÁRNA K&B, s. r. o. Pro SD a. s. zajistil INFO-PRINCIP, s. r. o. UZÁVĚRKA ČÍSLA 5/2012:
12. 11. 2012 UZÁVĚRKA ČÍSLA 6/2012: 12. 12. 2012. Elektronickou podobu Hornických listů najdete na www.sdas.cz a intranetu SD a. s.
Naší prioritou je maximalizace výnosů z prodeje a minimalizace
nákladů na nákup. Máme novou strategii prodeje tříděného uhlí
a budeme ji důsledně dodržovat. U nákupu zaznamenáváme
první významné úspory finančních prostředků.
Vážené kolegyně, vážení kolegové,
Severočeské doly procházejí obdobím změn, kterými musí reagovat na
převratné události v energetice. Nutností je větší a výraznější uplatňování
synergie a úspor všude tam, kde je to
logické a přínosné, a to i s využitím synergií spolu se Skupinou ČEZ.
Úsek Obchodního ředitele se na změnu systematicky připravuje. Prioritou
obchodu se stala maximalizace výnosů
z prodeje uhlí, minimalizace nákladů na
pořízení dodávek a služeb je zase prioritou nákupu.
Připravili jsme novou strategii prodeje
tříděného uhlí. Už jsme stihli dokončit
řadu složitých jednání o navýšení cen
uhlí, a to i v rámci již uzavřených kontraktů. Jistě si umíte představit, že šlo o
mimořádně tvrdá jednání. Naše zákazníky, obchodníky s naším uhlím, jsme
rozdělili do segmentů velkých, středních
a malých odběratelů a v každé kategorii
uplatňujeme princip rovných podmínek
pro všechny bez výjimek. Připravujeme kategorizaci uhelných skladů podle
kvality prodeje a skladování uhlí, i podle
péče o zákazníky. Zaměřujeme se na
optimalizaci celého prodejního řetězce.
Zcela konkrétní obchodní plány máme
samozřejmě na rok 2013, kdy hodláme
dosáhnout výrazného zvýšení tržeb
za prodej uhlí a zároveň optimalizovat
náklady. Budeme důsledně dodržovat
obchodní strategii prodeje tříděného
uhlí, jehož ceny se nadále budou měnit
pouze jednou ročně, a budeme vyvíjet
tlak na rovnoměrnost odbytu. Ve spolupráci s úsekem Strategie a komunikace
připravujeme kampaň na ochranu dobrého jména našeho Bílinského nízkosirnatého uhlí.
Také v oblasti nákupu jsme stihli letos
řadu věcí – například od 1. června zajišťujeme nákup i pro dceřiné společnosti
skupiny Severočeských dolů. Změnili
jsme organizační strukturu na komoditní
a zapojili se v úzké kooperaci s úsekem
Technického ředitele do týmů Designto-Cost pro optimalizaci investičních
nákladů. Úsilí se vyplácí – jen za prvních
sedm měsíců letošního roku se nám
společně na externím nákupu materiálu, služeb a investic podařilo ušetřit více
než 20 % finančních prostředků oproti
plánovanému objemu. V rámci celé skupiny SD to představuje přes 230 mil. korun, u nejvýznamnějších nákupů v rámci
SD a.s. pak více než 160 mil. korun. Konečná čísla úspor získáme po zahrnutí
veškerých nákupních transakcí.
Hodně úkolů nás čeká v jistě nelehkém roce 2013: výběr dodavatelů a vytvoření rámcových smluv na významné
komodity, změny v informačních systémech, přenastavení procesů. Ve strategii prodeje budeme mimo jiné pečlivě
sledovat vývoj v oblasti uhlíkové daně.
Chtěl bych poděkovat všem zaměstnancům, kteří přispěli k úspěchům obchodu i nákupu v letošním roce a věřím,
že společně svůj zdravý potenciál využijeme při zvládání strategických úkolů
a dokážeme se bránit dopadům negativního vývoje trhů a dalších externích
faktorů.
Zdař Bůh!
Jan Kalina
člen představenstva a obchodní ředitel
2/3
slovo ředitele
hlavní téma
SPOLEČNĚ JSME JEDEN TÝM
Pracovní jednání manažerů SD o střednědobé strategii
a úkolech na rok 2013
1
HORNICKÉ listy 5/2012
2
3
4
Mění se svět, mění se energetika,
musí se změnit i SD
Generální ředitel Ivan Lapin v úvodu
zdůraznil výhodu Severočeských dolů
jako součásti velké a finančně silné Skupiny ČEZ a zároveň nutnost velké změny, kterou představuje větší a výraznější
vzájemné propojení. Tato integrace se
chystá tam, kde to má logiku a přinese
efekt. V dnešním měnícím se světě není
místo pro osamocené hráče. Všechna
realizovaná i připravovaná opatření sledují jeden cíl, který podporuje náš hlavní byznys – EFEKTIVNÍ A BEZPEČNOU
TĚŽBU HNĚDÉHO UHLÍ. I přes dobrou
kondici na sobě musí SD neustále pracovat, hledat úspory a zlepšení, pružně reagovat na změny. A co očekává
Ivan Lapin od týmu manažerů? Velmi
tvrdě pracovat, přemýšlet, nebát se
zodpovědnosti, rozhodování, vzájemně
komunikovat.
rekultivací z úseku technického ředitele a organizační změna v oblasti DDM.
Zvýšená pozornost je věnována také
bezpečnosti práce.
Změny ve výrobě
Ředitel pro výrobu Jiří Neruda představil očekávané skutečnosti 2012
a hlavní předpoklady těžebních ukazatelů pro rok 2013. Odbyt uhlí v DB dosáhne v letošním roce téměř 10 mil. t
a zhruba na stejné úrovni se očekává
i v roce 2013. Pro DNT platí v roce 2012
objem odbytu přes 14 mil. t, podnikatelský plán 2013 počítá s možností navýšení. Obě lokality jsou dobře připraveny,
ovšem musí zapojit všechny síly. K optimalizaci hospodaření s provozními
prostředky a procesu nákupu a využití
mechanismů přispěje převzetí odboru
Čekají nás horší časy
v tržbách a zisku
Finanční ředitel Jiří Postolka seznámil
účastníky pracovního jednání s reálným
i očekávaným vývojem tržeb, nákladů
a čistého zisku v období 2007–2016, jakož i s podílem ČEZu na našich tržbách.
Tyto trendy vysvětlil mimo jiné i v kontextu pohybu cen elektřiny na spotovém
trhu a dosavadního vývoje ceny silové
elektrické energie v Německu, kde se
projevuje zásadní změna v energetické
politice a palivovém mixu s mohutným
uplatňováním „zelené energie“.
pokračování na straně 6
Investiční záměry
Rozpracované i připravované investice na DNT a DB představil technický
ředitel Miroslav Eis. Záměry vycházejí
z požadavků trhu, kde jsou v nejbližších
letech očekávány maximální objemy
těžby uhlí i skrývky na obou lokalitách.
Od roku 2013 se zavádí vícestupňový
systém schvalování a realizace investic
GATE, nové formuláře investičních požadavků, riziková analýza. Finančně náročné investice jsou posuzovány metodou
Design-to-Cost, od přípravných analýz
a základní varianty přes generování alternativních variant, kvantifikaci a optimalizaci variant až po volbu optimalizované varianty k realizaci.
1 Pracovní setkání zahájil generální ředitel SD Ivan Lapin.
2 Soustředění účastníci na DNT.
3 V diskusi odpovídali na dotazy (zleva) Ivan Lapin, Jiří Neruda a Jan Kalina.
4 Miroslav Eis hovořil zejména o investicích.
4/5
Generální ředitel SD Ivan Lapin jménem vedení skupiny SD pozval na
společné pracovní jednání odpovědné manažery správy, těžebních
lokalit i dceřiných společností. Sešli se 6. listopadu na DNT a 7. listopadu
na DB. Takové setkání jako projev otevřené komunikace a vzájemné
důvěry se uskutečnilo poprvé s novým vedením, a určitě ne naposledy.
Účastníci získali jasné a srozumitelné informace o strategii SD, které
následně předají svým kolegům. Cílem je připravit se dobře na zvládnutí
úkolů v horizontu 2013 až 2017. V tvrdých konkurenčních podmínkách
a obtížné hospodářské situaci je hlavní prioritou efektivní a bezpečná
těžba. Skupina SD chce naplňovat i další priority – sociální odpovědnost
a odpovědnost vůči životnímu prostředí. Proto je potřeba, aby si všichni
zaměstnanci skupiny uvědomili, proč a kam Severočeské doly směřují.
Hornické listy byly při tom a přinášejí vám stručný přehled prezentací
vedení SD. Vzhledem k důležitosti změn, které se dotknou nás
všech, se budeme k jednotlivým opatřením podrobněji vracet.
hlavní téma
Pracovní jednání manažerů SD o střednědobé
strategii a úkolech na rok 2013
pokračování ze strany 5
Nová strategie obchodu a nákupu
Podle obchodního ředitele Jana Kaliny je hlavní prioritou maximalizace výnosů prodeje a minimalizace nákladů
na nákup. Byla připravena nová strategie prodeje tříděného uhlí. V roce 2013
se očekává zvýšení tržeb za prodej uhlí
a dosažení rovnoměrnosti odbytu. Velkým tématem budou potenciální dopady uvažované uhlíkové daně na cenu
našeho produktu u konečného odběratele. V oblasti nákupu už byly realizovány
významné změny, které přinášejí úspory
finančních prostředků.
Strategie a komunikace
Vladimír Budinský, ředitel strategie
a komunikace, podrobně komentoval
kroky usilující o korekci limitu těžby na
DB. Představil kampaň Bílinské nízkosirnaté uhlí, která přispěje ke strategickému cíli růstu tržeb. Dobré vztahy
s obcemi byly prezentovány na příkladu
úspěšného projektu Březenský drak.
Nejbližší události na úseku Správa
Ředitel Jiří Zahradník přiblížil restrukturalizační a reorganizační kroky ke snižování nákladů v okruhu majetkových
účastí, útvaru ICT a správy majetku. Informoval o připravovaném výkupu podílů
od malých akcionářů SD – KOMES, a.s.
a budoucí fúzi s některou z dceřiných
společností. Sídlo dceřiné firmy PRODECO, a.s. se změní z Teplic do bílinské
HORNICKÉ listy 5/2012
6
administrativní budovy DB. Po přestěhování v roce 2013 se připraví odprodej
areálu v Teplicích. Ještě v roce 2012
bude realizován převod hotelu Nástup
do společnosti PRODECO. Důvodem je
vyčlenění objektu z hlavního byznysu SD
a zajištění ekonomické a hlavně finanční
soběstačnosti hotelu.
Agenda personálního úseku
Personální ředitel Josef Molek se zaměřil na vybrané hlavní úkoly. Patří k nim
kolektivní vyjednávání na rok 2013, které
právě vstoupilo do 3. kola. Je vedeno
snahou o udržení zaměstnanosti a zachování současných nároků. Poskytne
jistotu pro zaměstnance při nejistém
vývoji na trhu. Další úkol se týká přípravy pravidelného hodnocení výkonu
zaměstnanců, které má poskytnout
prostor pro diferenciaci a motivaci. Pokud jde o personální a mzdovou agendu
skupiny SD, budou zachovány standardy služeb při snížení nákladů. Personální
oblast bude řízena jednotnou metodikou.
Diskuse a shrnutí
pracovního setkání
Účastníci pracovního setkání se ptali
například na důležitost a roli Severočeských dolů ve Skupině ČEZ, na strategii
týkající se útvaru informačních a komunikačních technologií. Zajímali se o to,
jak SD čelí nařčení, že těžba na DNT probíhá bez povolení či o to, zda bude včas
schválen POPD pro DNT. Jiný blok otázek se soustředil na perspektivy prodeje
7
5
tříděného uhlí a na odbytové ceny uhlí.
V závěru diskuse personální ředitel na
dotazy k zaměstnanosti a případnému
propouštění uvedl, že žádná rozsáhlá
opatření uvolňování zaměstnanců se neplánují, ovšem důsledně bude prováděna racionalizace počtu pracovních míst.
Určitý potenciál zaměstnanosti existuje
v odchodech do důchodu (kolem sta
pracovníků ročně), z nichž některé bude
nutno nahradit.
Generální ředitel Ivan Lapin shrnul
průběh společného setkání, které zakončil přesvědčením: MY NA TO MÁME!
text a foto: Tomáš Vrba
5 Vystoupení Jiřího Postolky k vývoji
tržeb a nákladů skupiny SD.
6 Do diskuse v DB se zapojil Karel
Mach, vedoucí oddělení geologie.
7 Zcela zaplněná jídelna DB.
NOVÁ VLAJKOVÁ LOĎ
VE FLOTILE JEŘÁBŮ
SD – AUTODOPRAVA
Teplofikace Ledvic odstartovala
Od 1. listopadu rozšířil početnou
flotilu autojeřábů (30 strojů) dceřiné
společnosti SD – Autodoprava nový
jeřáb Liebherr LTM 1090-4.1 o jmenovité nosnosti 90 t s 50metrovým
teleskopickým výložníkem. Podvozek
nového přírůstku má čtyři nápravy
a pohon všech kol, která jsou všechna
i řiditelná (8×8×8). Obsluhu usnadňuje
mimo jiné dálkové ovládání jeřábové
nástavby. Stroje Liebherr se výborně
osvědčily také v náročném důlním
provoze. V rámci obnovy vozového
parku budou do konce roku pořízeny
ještě dva jeřáby Liebherr o nosnosti
35, respektive 50 t. SD – Autodoprava tak pokryje široké spektrum potřeb všech členů skupiny SD vlastní
mechanizací.
Slavnostní zahájení teplofikace Ledvic: (zleva) starostka Zdeňka Fritscherová; ředitel Elektrárny
Ledvice František Strach; ředitel ČEZ Teplárenská Vladimír Gult; ředitel strategie a komunikace SD
Vladimír Budinský a zástupce zhotovitele stavby Michal Hrubý, generální ředitel společnosti TENZA.
Po téměr dvouleté přípravě byla 9. října slavnostním výkopem
ve středu města Ledvice zahájena výstavba přívodu centrálního
zásobování teplem ze sousední stejnojmenné elektrárny. První
takto dodávané teplo by měli místní začít využívat už v příští topné
sezoně. Jde o jedno z hlavních opatření iniciativy STOP PRACH,
která usiluje o zlepšení životního prostředí zdejších obyvatel.
Teplofikace Ledvic vyjde zhruba na 38,5 mil. korun, z nichž více než
polovinu pokryjí dotace ze strukturálních fondů Evropské unie.
„Projekt teplofikace našeho města
vnímáme v kontextu STOP PRACH jako
zlepšení ovzduší v období topné sezony.
Většina našich obyvatel zatím stále využívá lokální topení, tedy uhlí. Lidé sice
nejsou nadšeni z toho, že budeme mít
nějaký čas rozkopané město, ale jak se
říká, účel světí prostředky. Jsem ráda,
že se Skupina ČEZ postavila k iniciativě STOP PRACH tak vstřícně,“ uvedla
během slavnostního výkopu starostka Zdeňka Fritscherová. Na centrální
systém dálkového vytápění bude napojeno zhruba 100 objektů. Teplofikací
se nahradí stávající neekologické individuální způsoby vytápění. Podle harmonogramu se do konce letošního roku
počítá s výstavbou páteřního přívodu
horkovodu od Elektrárny Ledvice až
k městu. Příští rok se vybudují rozvodné
sítě ve středu Ledvic a osadí předávací stanice. První dodávky z centrálního
teplovodu se dostanou k uživatelům už
na podzim 2013.
Bezpečnost práce v Severočeských dolech
Přehled počtu pracovních úrazů na SD v kumulaci od počátku roku 2012:
leden
až
říjen
Počet evidovaných úrazů
2012
2011
DB
56
66
DNT
54
Správa a.s.
SD celkem
Rozdíl
Počet úrazů se záznamem
Rozdíl
2012
2011
-10
18
18
0
37
+17
20
12
+8
3
1
+2
2
1
+1
113
104
+9
40
31
+9
Kategorizace úrazů je vedena dle § 105 Zákoníku práce.
6/7
aktuality
aktuality
Nový pomocník
v SD – Autodoprava Tušimice
Sjízdnost důlních komunikací v DNT
zajišťuje zdejší provoz SD – Autodoprava. Ještě před začátkem zimní sezony
zde zprovoznili novou výrobní stanici
solného roztoku neboli solanky – přesněji roztoku chloridu sodného, kterým
se účinně ošetřují nesjízdné komunikace
až do -7 °C. Oproti již opotřebovanému
a vyřazenému míchacímu zařízení má
novinka s označením MZK 5 (na snímku ji
představuje Josef Círl, stavební údržbář
SD – Autodoprava) větší objem míchací nádrže. K okamžitému nasazení jsou
už také připraveny dva sypače opatřené
sněžnými pluhy. Štěrkem frakce 4–8 mm
bylo dostatečně předzásobeno posypové depo. Na zimní údržbu komunikací
jsou v DNT dobře připraveni.
Zkapacitnění úpravny důlních vod Emerán
Zpřísnění emisních limitů vypouštěných důlních vod požadované vládním
nařízením č. 61/2003 Sb. o ukazatelích
a hodnotách přípustného znečištění
povrchových a odpadních vod vyvolalo
nutnost zkapacitnění a rozšíření úpravny důlních vod Emerán v Dolech Bílina.
Stávající dvě vyrovnávací nádrže, reakční usazovací nádrž, kalová pole a velín
se směrem na sever rozšiřují o reakční
dvoukomorovou nádrž nerozpustných
látek, dvoukomorovou reakční usazovací nádrž na čištění důlních vod s obsahem manganu, dvoukomorovou vyrovnávací nádrž na manganové vody
a novou vyrovnávací nádrž. Staví se také
nový technologický objekt pro centrální
velín, zpevňují se přístupové komunikace. Chybět nebude ani obslužný kanál
s inženýrskými sítěmi a technologickým
vybavením, kamerový a řídicí systém.
Dodavatelem rozsáhlé akce jsou dceřiné společnosti Prodeco a SD – Rekultivace. Stavba byla zahájena letos v dubnu. Práce pokračují podle stanoveného
harmonogramu, kdy je předpokládaný
termín dokončení plánován na polovinu
roku 2013. Stavba zkapacitnění úpravny
důlních vod lomu Bílina je v souladu se
stávajícím platným Plánem otvírky, přípravy a dobývání DB. Po svém dokončení bude mít rozšířená a modernizovaná úpravna důlních vod Emerán kapacitu
s průtokem v množství 500 l/s a oddělené čištění důlní vody s obsahem nerozpustných látek manganu. Po celou dobu
výstavby nových úpravárenských objektů je úpravna důlních vod v provozu.
Rekonstrukce technologických
mostů dokončena
Mezi jednotlivými objekty ledvické
úpravny se veškerá uhelná produkce
dopravuje na pásových dopravnících
umístěných v technologických mostech.
Dva mosty byly rekonstruovány během
podzimu. Jako první byl na konci září
dokončen most spojující hrubou třídírnu
se směšovací stanicí a od 6. listopadu
svítí novotou technologický most vedoucí z hrubé třídírny do drtírny kotlového uhlí. U obou mostů prošly opravou
ocelové konstrukce včetně opláštění.
Úpravy se týkaly také pochůzných cest
pro obsluhu. Rekonstrukce obou mostů
probíhala za plného provozu. Dodavatelem byla SD – 1. strojírenská.
Ve čtvrtek 25. října krátce před polednem bylo na mukovské návsi nebývale živo. Kolem kostela se shromáždili
nejen místní v čele s paní starostkou
Janou Syslovou, ale také hosté včetně Rudolfa Kozáka, reprezentujícího
Severočeské doly. Za přítomnosti televizního štábu a fotografů všichni sledovali transport restaurovaného zvonu do
věže kostela. Vše měl v rukách tandem
zkušených jeřábníků – Františka Bečvaříka a Jaroslava Rouhy, kteří bravurně
ovládali autojeřáb Liebherr. Celá akce
včetně přípravy, tj. zapatkování podpěr
jeřábu, si vyžádala necelou hodinu.
Vrácením zvonu do věže se mukovskému občanskému sdružení podařila
další etapa záchrany a obnovy zdejšího
kostela sv. Prokopa. Zvon má bohatou
historii. V roce 1586 ho Mukovu daroval
hrabě Lobkowitz. V obci sloužil až do
druhé světové války. V roce 1942 byl
z věže sňat a připraven k zrekvírování
8/9
Po dlouhých 70 letech se do
věže mukovského svatostánku
opět vrátil zvon. Barokní kostel
sv. Prokopa už několik let úspěšně
rekonstruuje zdejší občanské
sdružení. Severočeské doly na
záchranu unikátního sakrálního
objektu pravidelně přispívají.
Podílely se také na restaurování
zvonu. Navíc profesionální
jeřábníci s výkonnou technikou
z SD – Autodoprava zvon bezpečně
umístili až do kostelní věže.
KOSTEL V MUKOVĚ
MÁ OPĚT ZVON
Po skončení úspěšného transportu: šťastná starostka Jana Syslová s řidiči
-jeřábníky Františkem Bečvaříkem (vlevo) a Jaroslavem Rouhou.
– využití pro potřeby německého zbrojního průmyslu. Mukovský zvon se ale
nakonec na zbraně nepřetavil. Zpátky do věže se však nevrátil, neboť byl
převezen do Křemýže. Odtud teprve
nedávno zamířil k nutnému restaurátorskému zásahu, kdy byla opravena hlavice i srdce 89 cm vysokého
a 350 kg vážícího zvonu zdobeného
figurálním reliéfem znázorňujícím mimo
jiné zdejšího patrona sv. Prokopa.
Na lepší časy se kostelu v Mukově
začalo blýskat v roce 2008 díky iniciativě místního občanského sdružení.
Postupně se podařilo opravit střechu,
fasádu, okna, schodiště a konečně
zvon. Od podzimu se bude Mukovem
opět při významných událostech rozléhat z kostelní věže charakteristické
vyzvánění.
text a foto: Tomáš Vrba
aktuality
Jedná se o vytěžení uhelných
zásob na těžební lokalitě
Odstavená porubní fronta
(OPF) na DNT. Tato lokalita
Vyuhlení Odstavené porubní
fronty na DNT se blíží
se nachází v pomyslném
prostoru mezi již v minulosti
vytěženým lomem Merkur
a stále činnou Hlavní porubní
frontou (HPF). Po dotěžení
prostoru OPF bude těžba
probíhat již jen ze dvou lokalit,
a to z HPF, kde se předpokládá
vyuhlení v průběhu roku 2014,
a z nového těžebního prostoru
Libouš II – sever (Li II – sever).
Těžbu na OPF zajišťuje v roce 2012 už
pouze rýpadlo KU 300.22/K 76 (rýpadlo
KU 300.9/K 64 se odtransportovalo
z uvedeného těžebního místa v období
15. až 30. září 2011 na Li II – sever). Od
letošního 4. června byla z technologie
vyřazena vnitřní výklizová linka. Vyřazením této linky došlo k uvolnění a následnému přejezdu pásových vozů zakládacích (PVZ) č. 1 a 15 k rýpadlu a ke
stávajícím PVZ č. 18 a 28, čímž se podstatně zvýšila manipulační schopnost
technologicky vytěžit uhelné zásoby
s minimem náročných remontáží porubních pásových dopravníků. Veškerý
HORNICKÉ listy 5/2012
Pohled ze severních závěrných svahů na OPF –
těžební technologie, odvodnění, část 3. uhelného
odtahu, zbytek výklizové linky v podobě poháněcí
stanice a shazovacího vozu (uprostřed snímku).
Těžební lokalita OPF na DNT.
výkliz je již zakládán přímo od rýpadla
pomocí PVZ na vyuhlené plochy.
Vlastní termín ukončení těžby v lokalitě OPF je přibližně odhadován na začátek prosince letošního roku. Přesněji
konkretizovat datum není možné, a to
kvůli často těžko ovlivnitelným faktorům působícím na časový průběh těžby.
Hlavním úkolem je zajištění maximálně
možné exploatace vyhrazeného nerostu se současným zajištěním bezpečnosti zaměstnanců a nasazené technologie.
Mezi hlavní vlivy je možno počítat těžitelnost a průchodnost výklizových a uhelných hmot přes technologii, stabilitní
poměry, odbytové požadavky, kvalitativní vlastnosti těženého uhlí a jeho homogenizovatelnost s uhlím od ostatních
rýpadel. Samozřejmě nejdůležitějším
faktorem jsou klimatické podmínky.
Musíme konstatovat, a přitom to nezakřiknout, že letošní počasí bylo pro
těžbu velice příznivé, hlavně v zimním
období. Dalším pozitivním, neméně důležitým faktorem ovlivňujícím na využití uhelných zásob na OPF jsou bohaté
zkušenosti vedoucího úseku lom Petra
Richtera s vyuhlováním Merkuru, které
plně využil i zde.
text a foto: Robert Kukal
Pohled z výložníku zakladače ZP 5 500.4/Z 80. V popředí jsou vidět zakládané
skrývkové hmoty na hloubkovém výsypkovém stupni 2. skrývkového
řezu (SŘ). V pravé části za čerpací stanicí jsou zřetelné přímo zakládané
výklizové hmoty. Na levé straně od pásového dopravníku je ochranný pilíř
a stará výsypka 3. SŘ. Mírně v pozadí se rýsuje starý kaolinový hřbet.
Laboratoře OŘKJ: Stavební práce na zpevnění základů zdárně
ukončeny aneb Matyáš zase stojí pevně na svých nohou
V říjnu byla ukončena investiční
akce Sanace podloží a nový dešťový
kanalizační svod budovy laboratoří
odboru řízení a kontroly jakosti (OŘKJ)
v Tušimicích. Akci bylo nutné realizovat vzhledem k nevyhovujícímu stavu
podlah a dešťových svodů v přízemí
budovy. Kvůli sesednutí jílovité zeminy v podzákladí budovy došlo během let k vytvoření dutého prostoru
(tzv. kaverny) pod podlahou v přízemí
budovy s reálným nebezpečím jejího
propadnutí. Místy byla dutina hluboká
až 40 cm. Stavebními pracemi se tato
dutina vyplnila a zhutnila kamenivem
s následným dobetonováním podlah v místnostech přípravny vzorků
a garáže. Zároveň se nově betonovaly základy obvodových příček budovy. V poslední fázi investiční akce se
navýšil okolní terén budovy zeminou
do úrovně nově postavené opěrné zdi.
Díky dvěma zbudovaným dešťovým
svodům, se zaústěním přímo do kanalizačního systému tušimického areálu
již nebude docházet k průsakům vody
pod základy budovy a tím ani k napomáhání degradace zde se nacházejících zemin.
Zajímavostí je, že budova laboratoří je vlastně nejstarším funkčním stavebním objektem tušimického areálu.
Byla postavena v prostoru příbřeží
Lužického potoka, v místech značně
bahnitého terénu s vysokou hladinou
spodní vody. Založení základů bylo
proto provedeno netypicky na betonových pilotech, s vetknutou konstrukcí
skeletu budovy navzájem provázaných železobetonovým překladem
s tvárnicovou a cihlovou vyzdívkou.
V místě budovy laboratoří se původně
nacházel přízemní montovaný dřevěný
barák (tzv. ligusák) sloužící počátkem
60. let minulého století pro středisko
Výstavbového závodu Tušimice. Dá
se říci, že v těchto místech se rodila
koncepce dnešní podoby celého tušimického areálu s jeho úpravnou uhlí
a nakládacími zásobníky, ale i bývalého velkolomu Merkur s koncepcí prvního nasazení technologie pásových
dopravníků na DNT v roce 1964.
Laboratoře OŘKJ jsou v dnešní zděné budově od roku 1967 (letos tedy již
45. rokem) kdy se původní laboratoře
OŘKJ přestěhovaly z Prunéřova do
nově rekonstruované budovy zvané Matyáš v Tušimicích. V 70. letech
minulého století sídlilo v budově společně s laboratoří také vedení závodu
lom. Za ta uplynulá léta se tak budova
laboratoří stala pracovištěm pro celou
řadu pracovníků, namátkou můžeme
Betonáží a navýšením okolního terénu byly
nově stabilizovány základy budovy.
připomenout za OŘKJ Antonína Pulce,
Danu Červenou a Jaroslava Sýkoru,
bývalé vedoucí laboratoří a odboru.
Z ostatních významných pracovníků
zde působil například Zdeněk Filingr,
bývalý ředitel lomu a mnoho dalších.
Právě dokončenou stavební sanací je
pro pracovní tým akreditovaných laboratoří OŘKJ (zahrnující laboratoře
paliv, vod, hygieny a laboratoř olejů)
zajištěno bezproblémové fungování
objektu Matyáš i do dalších let.
text a foto: Vladimír Andrášek
Ornitologický projekt na DNT má za sebou první sezonu
Na jaře bylo na základě doporučení odborníků z České zemědělské univerzity na tušimických rekultivacích vyvěšeno
41 ptačích budek, které měly poskytnout ptactvu v mladých výsadbách vhodný prostor pro uhnízdění. Na podzim provedl
tým odborníků včetně pracovníků rekultivací DNT Martina Kroupy a Petra Wendla kontrolu stavu po první sezoně.
Postup kontroly byl jednoduchý
a spočíval v otevření budky a v případě její obsazenosti v hnízdní sezoně
i odstranění starého hnízda. Důvodem
vyprázdnění budky je skutečnost, že
hnízdo bývá až 10 cm vysoké a po
dvou letech hnízdění by se hnízdní dutina zcela zaplnila naneseným materiálem a budku by ptáci nemohli již využívat. Vyhodnocením fyzického stavu
budek se zjistilo, že jejich obsazenost
v hnízdní sezoně byla velmi vysoká:
z celkem 41 instalovaných budek bylo
33 obsazených a 8 neobsazených,
tj. 81 % obsazených a pouze 19 % neobsazených. Podle odborného odhadu
jsou všechna hnízda hnízdy sýkorek
(koňadra a modřinka). Ornitologický
projekt zaměřený na zvyšování biodiverzity prostředí rekultivací DNT podporuje trvalé snahy SD o ochranu životního prostředí a zvyšování jeho kvality
na území rekultivací.
text a foto: Jiří Cibulka
10/11
svět dolů
svět dolů
Podmínkou úspěchu skupiny SD
jsou kvalitní zaměstnanci
Dlouhodobý úspěch celé skupiny SD závisí na kvalitních a spokojených
zaměstnancích. Firemní strategie klade na sociální oblast velký důraz
a za dobrou práci své lidi dobře odměňuje a váží si jejich věrnosti.
Dlouhodobí pracovníci jsou každoročně oceňováni. Pozornost zasluhuje
správná motivace, angažovanost a vysoká výkonnost manažerů
i dělnických profesí, respekt patří i zaměstnancům, kteří už své
výkony odvedli a připravují se k odchodu do důchodu. Všem čtenářům
Hornických listů rádi představujeme letošní vyznamenané zaměstnance
skupiny SD. Bylo jich celkem 16 a poděkování s blahopřáním se jim
dostalo 10. října na malé slavnosti v hotelu Nástup od členů vedení.
Nevšední den začal společným výletem do Karlových Varů. Společně
s průvodkyní si prošli naše největší lázeňské město. Příjemnou procházku
Vřídelní kolonádou vystřídala prohlídka Muzea Jana Bechera. Plni dojmů
přijeli na tradiční místo slavnostních
ceremoniálů udělování ocenění – do
hotelu Nástup na Klínovci. Za vynikající výkony a zkušenosti, které přispívají k dobrým výsledkům skupiny SD,
oceněným osobně poděkovali představitelé vedení v čele s generálním
ředitelem Ivanem Lapinem, výrobním
ředitelem Jiřím Nerudou, Vladimírem
Budinským, ředitelem strategie a komunikace a personálním ředitelem
Josefem Molkem; za dceřiné společnosti pak ředitel SD – 1. strojírenská Josef Zetek a Petr Hokr, ředitel
SD – Autodoprava. Vedení SD – Kolejová doprava zastupoval Jiří Kynčil,
ekonomicko-personální
náměstek.
Hornická hymna zazněla v podání
pěveckého sboru Fontána. Po skončení oficiálního programu a rautu následovala neformální diskuse všech
zúčastněných. Bezchybnou organizaci zabezpečila Petra Šilhavá z úseku
personálního ředitele. „Prožili jsme
pěkný den. I když jsme byli z nejrůznějších provozů a úseků a s řadou kolegů jsem se zde viděl vůbec poprvé,
brzy jsme k sobě našli cestu a společně se dobře bavili. Ohodnocení naší
práce probíhalo ve velmi příjemné atmosféře. Rád jsem osobně poznal náš
top management a dozvěděl se řadu
důležitých a zajímavých věcí,“ shrnul
čerstvě oceněný Karel Neugebauer.
1
4
2
1 Marie Radošová 2 Jaromír Švand
7 Zdeněk Svitič 8 Jan Maršálek 9 Ja
HORNICKÉ listy 5/2012
Ocenění letos získali:
Rudolf Novotný, revírník – provoz skrývka, DB
Zdeněk Ondrejka, vedoucí řidič rýpadla – provoz lom, DB
Zdeněk Svitič, operátor dálkové pásové dopravy - provoz skrývka, DB
Petr Prošek, elektrikář – provoz skrývka, DB
Jan Pilný, strojní mechanik – provoz lom, DB
Jan Maršálek, velitel směny – hasičský záchranný sbor, DB
Zdeněk Dvořák, geolog, DB
Blanka Janečková, operátorka velínu – provozní úsek řídící systémy lom, DNT
Marie Radošová, manipulantka dálkové pásové dopravy – provozní úsek
skrývka, DNT
Karel Neugebauer, technik odboru péče o majetek, DNT
Bohuslav Compel, vedoucí výroby provoz skrývka, DNT
Petr Vlček, vedoucí provozovny vrtných a trhacích prací, SD – Autodoprava
Jaroslav Šindelář, provozní zámečník, SD – 1. strojírenská
Jaromír Švandrlík, mistr zámečny, SD – 1. strojírenská
Jana Wollinová, hradlařka – provoz Tušimice, SD – Kolejová doprava
Jiří Pém, bezpečnostní agentura IBIS, DB
Všem srdečně blahopřejeme!
text: Tomáš Vrba, foto: Daniel Šeiner
3
Průvodcem slavnostního večera v hotelu Nástup
byla moderátorská dvojice z odboru strategie
a komunikace – Rudolf Kozák a Renata Malíková.
12/13
Mezi oceněnými ani letos nechyběly ženy. Jana Wollinová
převzala ocenění z rukou generálního ředitele SD.
5
6
7
8
9
10
11
12
drlík 3 Jana Wollinová 4 Karel Neugebauer 5 Petr Vlček 6 Bohuslav Compel
an Pilný 10 Rudolf Novotný 11 Jaroslav Šindelář 12 Zdeněk Ondrejka 13 Petr Prošek
Blahopřejný přípitek generálního ředitele Ivana Lapina (zprava)
s Jaromírem Švandrlíkem a Petrem Vlčkem.
13
Celý ceremoniál byl ve znamení dobré pohody;
(zleva) Karel Neugebauer a Bohuslav Compel.
Šťastně dojatá Marie Radošová.
svět dolů
Od zahájení provozu unikátního rýpadla K 2 000/K 101 uplynulo
letos v listopadu 25 let. Vynikající výkony během celého
čtvrtstoletí, kdy odtěžilo téměř 200 mil. m3 skrývkových
hmot v geologicky nejobtížnějších partiích bílinské
skrývky, potvrzují, že toto konstrukčně ojedinělé zesílené
rýpadlo s větší rozpojovací silou, vybavené nevýsuvným
kolesovým výložníkem, drtičem, housenicovým podvozkem
a teleskopickým spojovacím mostem splnilo očekávání.
Připomeňme si důležité momenty pětadvacetiletého jubilanta.
HORNICKÉ listy 5/2012
K 2 000/K 101 jako recept
na obtížně těžitelné nadloží
Od počátku 80. let znesnadňoval
rovnoměrný postup skrývkových řezů
stále hojnější výskyt tvrdého, běžnými
rýpadly netěžitelného nadloží. Jednalo
se především o pevné jíly a velké bloky
tvrdých pískovců a karbonátů, které musela zdolávat doplňková mechanizace,
nebo rozrušování trhavinou. Problémy
s obtížně těžitelným nadložím mělo vyřešit nové robustní rýpadlo. Vývoj a výroba rýpadla spasitele byla zadána coby
státní úkol renomovanému tuzemskému
dodavateli kolesových rýpadel, Uničovským strojírnám. Nový technologický
celek výkonové třídy TC2 N (N – inovovaný) kromě rýpadla K 2 000 tvořila ještě
dálková pásová doprava šíře 1 800 mm
(dodavatelem byla Transporta) a zakladač ZPD 8 000/Z 98 (Vítkovice). Montáž
obou nových velkostrojů TC2 N začala v roce 1985: K 2 000/K 101 vznikalo
na montážním místě Jana u Duchcova
a montáž ZPD 8000/Z 98 proběhla v Bílině. V říjnu 1987 byly oba velkostroje
předány těžařům a na začátku listopadu
zahájily ověřovací provoz.
Nové posily bílinské skrývky
pod drobnohledem dobového tisku
Týdeník Hornický sever informoval
čtenáře o jednotlivých etapách montáže
rýpadla K 2 000 i zakladače ZPD 8 000.
Přinesl také reportáž ze slavnostního
předání rýpadla za účasti tehdejšího
místopředsedy vlády ČSSR a ministra
paliv a energetiky. Zevrubně se věnoval také jejich transportu. „19. a 20. října
1987 se daly do pohybu dva velkostroje
z montážních míst do lokalit pracovního
nasazení na Velkolomu Maxim Gorkij 1
na koncernovém podniku Doly Julia
Fučíka v Bílině. Brzy tyto nejmodernější
velkostroje v SHR posílí dobývací kapacitu na odklizu nadložních vrstev tak, aby
byla v návaznosti zabezpečena plynulá
těžba uhlí, která by na tomto lomu měla
v roce 1987 dosáhnout výše 8,5 mil. tun.
Investiční náklad celého TC2 N včetně
dálkové pásové dopravy se předpokládá
na 600 miliónů korun. Protože se jedná
o velkostroje nové generace, zejména
pokud jde o rýpadlo K 2 000 a řízení zakladače ZPD 8 000 systémem DIAMO S,
je na oba obří pomocníky upřena značná pozornost. Oba stroje mají celou řadu
přípravků pro usnadnění údržby. V kabině řidičů, které jsou tak jako všechny
ostatní klimatizované, je automatické
řízení, průmyslová televize a obrazovka
pro sledování předporuchových a poruchových stavů. Technologické operace jsou řízeny řídicím systémem INTEL
na K 2 000 a DIAMO S na ZPD 8 000.
Všechna technická řešení obou velkostrojů nové generace odpovídají zásadám vysokého využití elektroniky a také
tak byly uvedeny v požadavcích v celkovém zadání státního úkolu v rozvoji
vědy a techniky. Zahájení provozu s materiálem celého TC2 N je vládním usnesením stanoveno na neděli 1. listopadu
1987. Nový technologický TC2 N by měl
přispět k úspěšnému plnění náročných
těžebních úkolů, které před havíři z k. p.
Doly Julia Fučíka v Bílině na skrývkových
řezech stojí v dalších letech 8. pětiletky.“
1 Archivní snímek z montáže v roce 1986.
2 Špička nevýsuvného kolesového výložníku.
3 Posádka je dokonale srostlá se svým strojem, platí to i pro směnu C
(zleva nahoře) Viktor Musil, Jan Mucha, Jiří Beneš, Zdeněk Ludvík, (dole) Stanislav Hanus.
1
14/15
K 2 000/K 101 už 25 let zdolává
nejtěžší partie bílinské skrývky
2
3
svět dolů
Jak odtěžit 200 mil. m3 nadloží
v nejobtížnějších podmínkách
severočeské hnědouhelné pánve
Hlavním předpokladem bezproblémového provozu v prostředí s nadměrným výskytem tvrdých pískovcových
poloh a skluzů bloků zeminy byla do
té doby nevídaná koncepce rýpadla.
K 2 000/K 101 má zesílenou konstrukci (celková hmotnost 5,6 tis. tun). Jako
vůbec první tuzemské rýpadlo mělo
nevýsuvný kolesový výložník a unikátní
skořepinovou střední stavbu s drtičem.
Naprostou novinkou byl teleskopický
spojovací most, který umožňoval snadné nastavení přesypu na dálkovou pásovou dopravu. Oproti uničovskému
bestselleru KU 800 s kráčivým hydraulickým podvozkem se nové K 2 000 pohybovalo po šesti do dvojic sdružených
housenicích, což umožňovalo těžbu
také během pojezdu a lépe vyhovovalo celkové mohutné konstrukci stroje.
Dobré výkony jakéhokoliv dobývacího
mechanismu jsou podmíněné také jeho
kvalitní obsluhou. V případě K 2 000
to platí dvojnásob. Jen tak je možné
v obtížných podmínkách s nadměrným výskytem tvrdých pískovcových
poloh těžit průměrně 8 mil. m3 skrývky
ročně. Přestože se K 2 000/K 101 během celých pětadvaceti let nepřihodily žádné vážné nehody nebo poruchy,
Mojmír Kripner, vedoucí řidič směny B, před 25 lety vyjížděl
s rýpadlem z montážního místa (na archivním snímku).
obtížné geologické podmínky si vyžádaly řadu dílčích oprav a úprav. Prvně
bylo K 2 000 vyřazeno z provozu v roce
1989, kdy došlo k poškození kulové dráhy otoče horní stavby. Většinu deformovaných klecí kulové dráhy se podařilo
srovnat přímo v dílnách VMG. Jen čtyři
klece, včetně rozpěrných vložek musely
být znovu vyrobeny. Bylo to jen krátce
poté, kdy se K 2 000 postupnými transporty dostalo na čtvrtý skrývkový řez,
neboť zahájení provozu si odbylo na
druhém řezu v severní části lomu. Na
místě svého současného nasazení – pátém skrývkovém řezu – je K 2 000 od
roku 1998. Stále se zhoršující podmínky
dobývání si vyžádaly v roce 2001 rekonstrukci špičky kolesového výložníku.
Pro zvýšení výkonnosti byl použit nový
pohon kolesa (původní pětici 315 kW
motorů nahradily dva šestipólové elektromotory o výkonu 1 000 kW s napájením frekvenčními měniči s regulací otáček). Kvůli neočekávané poruše ložiska
otěrového prstence začala o dva měsíce dříve plánovaná generální oprava. Po
25 let s K 2 000/K 101
1987
Na druhém skrývkovém řezu v severní části lomu zahájilo právě dokončené
rýpadlo nové koncepce 1. listopadu ověřovací provoz. Stavba K 2 000
probíhala od roku 1985 na montážním místě Jana u Duchcova.
HORNICKÉ listy 5/2012
1992
První vážná havárie: utržení závěsu
kabiny řidiče. Při hrozivě vypadající
události naštěstí nedošlo ke zranění
řidiče. Zároveň s opravou kabiny
byla rekonstruována periferní
převodová skříň pohonu kolesa.
1991
Rekordní rok: 10 560 500 m3 odtěžených hmot, což
bylo suverénně nejvíc ze všech rýpadel na bílinské
skrývce v roce 1991. Tento výkon už nikdy později
K 2 000/K 101 nepřekročilo. V rámci objektivity je
nutné uvést, že hranici deseti mil. kubíků pokořilo
v relativně příznivých podmínkách. Přesun do
geologicky obtížných partií ho teprve čekal.
2001
2004–2005
Zpátky na montážní
místo Jana!
Plánovaná generální
oprava probíhala
od září 2004 do
července 2005.
Komplexní oprava
a modernizace
stroje byla zaměřena
především na špičku
kolesového výložníku,
která je v nelehkých
podmínkách pátého
skrývkového řezu
extrémně namáhaná.
Vlivem zhoršujících se dobývacích podmínek byla rekonstruována
špička kolesového výložníku, včetně osazení novým kolesem.
Pro zvýšení výkonnosti byl použit nový pohon kolesa o výkonu
2 × 1 000 kW s napájením frekvenčními měniči s regulací otáček.
KU 800.5/K 65 – posila na pátém
skrývkovém řezu skončila
fatálním požárem
Na závěr svého působení na bílinské
skrývce byl na pátý skrývkový řez nasazen v roce 2007 veterán KU 800.5/K 65
(v provoze od roku 1973). Úspěšně po
2007
Už druhé utržení a totální zničení
kabiny řidiče; tentokrát zapříčinil
havárii masivní sesuv zeminy na
špičku kolesového výložníku.
transformátory novými suchými transformátory. Jako náhrada za požárem
zničené KU 800.5/K 65 byla pořízena
dvě hydraulická rýpadla kategorie CAT
365 (374) a šest damprů. Tito pomocníci
při zdolávání nejtěžších partií řezu jsou
důležitou posilou K 2 000/K 101 dodnes.
boku K 2 000/K 101 zvládal čištění řezu
od pevných jílů s velkými bloky tvrdých
pískovců a zároveň byl plnohodnotnou
rezervou při plánovaných odstávkách
K 2 000. Kariéru přesluhujícího stroje
náhle ukončil požár v listopadu 2009.
Příčinou byla technická závada na
transformátoru 35/6 kV, která vedla ke
vzplanutí trafooleje. Opatření vyvozené
z tohoto požáru se týkalo také na pátém
řezu domácího rýpadla K 2 000/K 101
a zakladače ZPD 8 000/Z 98, u nichž
byly
nahrazeny
původní
olejové
Posádka
Téměř šest tisíc tun vážící kolos s celou
řadou ojedinělých řešení vyžaduje zkušenou posádku. Obsluhu K 2 000/K 101
zajišťuje v nepřetržitém provozu 32 členů
Mechanik Stanislav Špet patří k mladší
generaci obsluhy K 2 000/K 101.
2010
Jako opatření ke zvýšení bezpečnosti při
těžbě bylo provedeno posunutí kabiny
řidiče směrem ke středu stroje. Nové
umístění kabiny je mimo dosah případného
dalšího skluzu. Kabina byla zároveň nově
uchycena, aby maximálně tlumila vibrace.
2012
1. listopadu uplynulo přesně 25 let
provozu. Úctyhodná bilance:
2009
Při těžbě spodní lávky došlo ke skluzu zeminy z čelního
svahu a následnému zavalení a poškození špičky kolesového
výložníku. Objem skluzu představoval přibližně 1 000 m3.
odtěženo bylo 194 899 150 m3
skrývky převážně v geologicky
mimořádně obtížných podmínkách.
16/17
dobu generálky (od září 2004 do července 2005) se K 2 000/K 101 vrátilo zpátky
na montážní místo Jana, kde důkladná
oprava exponovaných částí kolesa, dopravních cest, uzlů technologických
částí a částí ocelové konstrukce probíhala v režii firmy Prodeco. Nové technologické řešení se týkalo také uložení
ložiska otěrového prstence – problému,
který uspíšil zahájení generální opravy.
Do budoucna bylo ložisko uchyceno tak,
aby se při jeho výměně nemuselo demontovat koleso z výložníku.
Prasklý závěs kabiny a mohutný sesuv
zeminy na kolesový výložník způsobily
v letech 1992 a 2007 utržení kabiny řidiče. Protože další skluzy nelze v podmínkách pátého skrývkového řezu vyloučit,
byla v roce 2010 z důvodu zvýšení bezpečnosti řidiče rýpadla posunuta kabina od kolesa ve směru ke středu stroje
o 7,5 m. Na vzdálenější, ale bezpečnější
místo byla umístěna nová kabina včetně
nového závěsu, který výrazně eliminuje
její vibrace.
svět dolů
Cyklickou těžbu pevných poloh na pátém skrývkovém
řezu zajišťují hydraulická rýpadla a dampry.
TĚŽBA PEVNÝCH POLOH
HORNICKÉ listy 5/2012
Od roku 2009 se rozrušování pískovců intenzivně věnuje 25členná
pracovní skupina v čele s Františkem
Jirsou. Toto specializované pracoviště je nedílnou součástí úseku technická příprava skrývky. Za pomoci osmi
hydraulických rýpadel Caterpillar
a jednoho dozeru vyhledávají a likvidují tvrdé pískovce na skrývkových
řezech ještě předtím, než se k nim
přiblíží kolesová rýpadla. Kloubové
dampry Volvo s nosností 39 tun odvážejí pískovcové polohy z pátého
skrývkového řezu na spodní etáže
vnitřní výsypky. Část se zde na drtiči zpracuje na frakci vhodnou jako
podsypový materiál zpevňující důlní
komunikace. Kromě drtiče zde používají také nakladač a dozer s bouracím
kladivem. Ročně na bílinské skrývce
odklidí a přemístí zhruba 130 tis. m3
jiným způsobem netěžitelného materiálu, z něhož se většina používá
jako podsyp provozních cest. Další
vhodné využití odtěžených tvrdých
pískovců se nabízí při výstavbě stabilizačních lavic vnitřní výsypky. Pevné
pískovcové polohy nejsou specialitou
jen pátého řezu. Vyskytují se také na
čtvrtém, šestém a v menší míře i na
třetím skrývkovém řezu, kde je všude po odstřelu a následném uvolnění
odtěžují specialisté na pevné polohy
z úseku technické přípravy skrývky.
Výkonný mobilní drtič na vnitřní výsypce zpracovává
pískovec na požadovanou frakci vhodnou k dalšímu využití.
posádky těchto profesí: vedoucí předák, vedoucí řidič, zámečník, strojník,
klapkař, elektrikář a jejich střídači. Z původní posádky rekrutované už v roce
1986 dosud na rýpadle pracuje sedm
věrných. Kromě Františka Glose, Jana
Muchy, Jaroslava Paca, Josefa Starého, Jiřího Beneše a Zdeňka Ludvíka je
to také Mojmír Kripner, vedoucí řidič
směny B. Pan Kripner byl vůbec první,
kdo před pětadvaceti lety zbrusu nové
rýpadlo řídil z montážního místa. Jeho
dojmy otiskl v listopadu 1987 týdeník
Hornický sever: „Mám trochu trému, je
tu spousta lidí. Všechny zajímá, jak nový
stroj pošlape. Za všechny bagráky i obsluhu mohu říct, že se těšíme na provoz,
na hrabání. Abychom dokonale poznali
stroj, podíleli jsme se s pracovníky Uničovských strojíren na montáži. Před tím
jsme byli na praktickém zácviku na rýpadle SRs 2 000 na Dole Jan Šverma“.
Po čtvrtstoletí se s Mojmírem Kripnerem
setkáváme v jeho království – kabině řidiče. Celých pětadvacet let zde odsloužil jako řidič. „Uteklo to rychle. Našemu
K 2 000 a profesi řidiče jsem věrný už
pětadvacet let. Na šachtě jsem ale začínal ještě o něco dříve. V roce 1986 jsem
rád přijal nabídku stát se členem nového
rýpadla s absolutně ojedinělou koncepcí. S K 2 000 jsem se začal seznamovat už při závěrečných etapách montáže na Janě, kam jsem přešel z pozice
hydraulikáře K 10 000. Rýpadlo K 2 000
představovalo novou generaci strojů
pro povrchovou těžbu. Velice záhy nás
přesvědčilo, že jeho zesílená konstrukce
je velice dobrá, vynikající jsou také jeho
výkony. Přestože podmínky, kde pracujeme, jsou drsné, což pochopitelně neprospívá žádnému stoji, dokázali jsme
si i s těmi nejobtížněji těžitelnými místy
bílinské skrývky poradit. Poruchovost
našeho stroje vhledem k podmínkám
nasazení je velmi nízká. I když zde došlo k několika velkým závalům řezu na
špičku kolesového výložníku a dvakrát
byla totálně zničená kabina řidiče, nikdy
naštěstí nenastal žádný vážnější úraz.
Věřím, že to tak bude i v budoucnu,“ rekapituluje Mojmír Kripner.
ZPD 8 000/Z 98 – nedílná součást
TC2 N
Zakladač ZPD 8 000/Z 98 byl speciálně vytvořen pro práci v páru s rýpadlem K 2 000. Dodavatelem zakladače
byly Vítkovice. Koncepce ZPD 8 000
25 let od nasazení K 2 000: místo
oslavy plánovaná roční revize
V nepřetržitém báňském provozu
není pochopitelně prostor na jakékoliv
oslavování. Na letošní listopad byla pro
K 2 000 naplánována pravidelná roční
revize. Kromě běžné údržby se opravuje špička kolesového výložníku, vyměňují vstupy převodovky kolesa a rotory
drtiče ve spodní stavbě. Dojde také
k rekonstrukci rozvodny 6 kW a opravě
špičky kolesového výložníku. Právě jubilující unikátní rýpadlo s pozoruhodnou
rozpojovací silou (168 kN/m) se spolu
s celým technologickým celkem opět
rozjede v prosinci, kdy začne tomuto
výjimečnému velkostroji a jeho posádce
další etapa nasazení v nelehkých podmínkách pátého skrývkového řezu. Přejme jim, ať je stejně úspěšná jako právě
uplynulých 25 let.
text a foto: Tomáš Vrba
18/19
vycházela z největšího vítkovického
zakladače ZPD 13 000 nasazeného
v roce 1985 na Radovesickou výsypku. ZPD 8 000/Z 98 je s rýpadlem
K 2 000/K 101 spojen dálkovou pásovou
dopravou šíře 1 800 mm. Může zakládat úpadní i vrchní etáže výsypky. Jeho
konstrukce umožňuje pojezd až 12 m
pod úrovní DPD. Pohybuje se na kráčivém podvozku, housenicovým podvozkem je naopak vybaven jeho spojovací
most. Zakladač byl charakteristický novým způsobem řízení, kde byla releová
technika nahrazena řídícím systémem.
Obdobně jako v případě K 2 000 se
jedná o jediný exemplář vyrobený výhradně pro Doly Bílina. Tandem rýpadla
K 2 000 a zakladače ZPD 8 000 funguje
až na malou přestávku v roce 1989 bezchybně. Dva roky po zahájení provozu
byl zakladač vážně poškozen požárem,
který byl způsoben prokluzem poháněcího bubnu spojovacího pásu ve střední stavbě. Do ukončení opravy na jaře
1990 zakládal rýpadlem K 2 000 odtěžené hmoty zakladač ZP 3 500/Z 99. Obdobně jako rýpadlo K 2 000/K 101, také
zakladač ZPD 8 000/Z 98 prošel v roce
2005 generální opravou a modernizací.
Zaměřena byla zejména na hydraulický systém otoče horní stavby a kráčení.
Nově byl také osazen moderním řídícím
systémem a brzdovými systémy pohonů pásů a zdvihu zakládacího výložníku.
Kompletně byla vyměněna také veškerá
kabeláž 35 kW.
Od roku 2010 je kabina z důvodu větší bezpečnosti
řidiče posunuta směrem ke středu stroje o 7,5 m.
Řidič Jaroslav Tesař se umí ujmout montáže čepu korečku.
Do technologického celku s K 2 000/K 101 patří i zakladač ZPD 8 000/Z 98.
svět dolů
Jiří Dubiczki: Odbor personální práce SD
chystá nové projekty a programy
Náročné cíle vyplývající ze
strategie skupiny Severočeské
doly v horizontu 2013–2017
jsou velkou výzvou i pro odbor
personální práce. Zásadní
bude zejména příští rok, kdy
narůstajícím požadavkům
těžby musí odpovídat zvyšování
potenciálu stávajících lidských
zdrojů. Jak je se svým týmem
připraven a jaké novinky jsou
nachystány, nám v rozhovoru
pověděl vedoucí odboru
personální práce Jiří Dubiczki.
Jaké jsou hlavní činnosti
zabezpečované vaším odborem?
Naší hlavní činností je, jak již sám
název odboru napovídá, personální
práce. Hlavním posláním je tedy práce s lidskými zdroji. Je to práce velice
různorodá, počínaje náborem vhodných zaměstnanců, přes jejich odborný
i osobnostní rozvoj až po hodnocení
jejich pracovního výkonu. Součástí naší
činnosti je i zajištění podmínek pro stravování zaměstnanců.
HORNICKÉ listy 5/2012
Kolik lidí tuto agendu zajišťuje?
Včetně mě je nás devět. Vzhledem
k tomu, že se stále snažíme rozšiřovat
okruh poskytovaných služeb a zvyšovat jejich kvalitu, bylo nutné opustit dřívější koncept specializace jednotlivých
zaměstnanců a vydat se spíše cestou
univerzality.
Můžete trochu blíže objasnit, co se
pod jednotlivými oblastmi skrývá?
Začněme tedy získáváním vhodných
zaměstnanců, protože ti jsou klíčovým
faktorem každé úspěšné společnosti.
Naším cílem je uspokojovat poptávku po
pracovní síle zejména z vnitřních zdrojů.
Pracovní pozice tedy nejprve inzerujeme na intranetu a naši zaměstnanci mají
možnost se hlásit do výběrových řízení.
Jejich výhoda je v tom, že dobře znají
prostředí a i pro nás je dobré, že známe
jejich pracovní návyky a odbornost. Navíc se vytváří možnost profesního růstu.
V nadcházejících letech bychom se
chtěli mimo jiné zaměřit na práci s talenty, protože si uvědomujeme, že společnost disponuje lidmi, kteří mají potenciál
přinést vysokou přidanou hodnotu a je
škoda tohoto jejich potenciálu nevyužít.
Práce s talenty je aktuálním
tématem v mnoha společnostech.
„Talenti“ jsou pak vnímání jako elitní
skupinka mladých a nadějných. Je to
správné vnímání tohoto fenoménu?
V prvé řadě je nutné říci, že se nejedná pouze o práci s mladými lidmi. Šanci
by měli dostat všichni, neboť předpokladem zařazení do programu by neměl být věk, ale odborné a osobnostní
předpoklady. Rozhodně by pak neměli
být zahrnováni neopodstatněnými výhodami, ale měly by být utvořeny takové podmínky, aby společnost mohla co
nejvíce těžit z jejich potenciálu a tento
potenciál správným směrem rozvíjet.
Neměly by být nastaveny takové podmínky, aby byl program práce s talenty
vnímán ostatními zaměstnanci negativně, ale mělo by se jednat o program,
o kterém si lidé řeknou „Tak tam bych
chtěl patřit“.
Jak vlastně probíhá takový výběr
zaměstnanců na pracovní pozici?
Výběr probíhá rozmanitými způsoby.
Uvést lze klasické výběrové pohovory
a myslím, že v současné době máme
i propracovanou metodiku pro výběr zaměstnanců pomocí assessment center.
Jedná se v podstatě o skupinový výběr
z uchazečů, kteří v rámci jednoho dne
plní různé úkoly a hodnotitelé sledují,
jak si při tom vedou. Jedná se o časově
náročnou metodu, která klade vysoké
nároky jak na samotné uchazeče, tak na
nás. Proto jsou tímto způsobem vybíráni zaměstnanci spíše na specializované
a vedoucí pozice.
Další oblastí, kterou jste zmínil,
je oblast profesního odborného
rozvoje. Jaké se tady chystají
novinky?
V oblasti vzdělávání se snažíme držet trvale vysoký standard poskytovaných služeb. Nemá asi smysl zmiňovat
povinná periodická školení, která jsme
povinni zajistit na základě požadavku
právního předpisu. U těchto školení je
nutné držet se předem daného obsahu,
můžeme tak pouze pracovat s jejich formou, tedy s lektorským zajištěním a zaměstnaneckým servisem. Myslím, že se
můžeme pochlubit tím, že jsme schopni zajistit většinu těchto periodických
Nicméně vraťme se zpátky
k chystaným novinkám …
Nevím, jestli se dá mluvit přímo o novince, ale od nového roku se snažíme
centralizovat vzdělávání v rámci skupiny
SD. Dceřiným společnostem chceme
poskytovat 100% servis při organizačním zajištění i objednávání. Příjemným
benefitem bude jednak sjednocení vzdělávání, což by nám mohlo do budoucna
zvýšit mobilitu pracovní síly v rámci skupiny, nezanedbatelná není ani možnost
dosáhnout si na určité množstevní slevy.
Pokud se nám tato centralizace osvědčí
a spokojené budou i dceřiné společnosti, nabídneme jim spolupráci i pro další
personální oblasti.
Vizí je pak vytvořit systém akreditovaných kurzů, které bychom mohli nabízet
i jako rekvalifikační programy nejen našim zaměstnancům, ale i úřadům práce.
K tomuto však ještě povede poměrně
dlouhá cesta, která nám pravděpodobně přichystá nemalé překážky, ale
věříme, že se nám i tohoto cíle podaří
dosáhnout.
Na začátku jste zmínil, že u vás
probíhá hodnocení zaměstnanců.
O co se vlastně jedná?
Nejprve je nutné poznamenat, že
systém hodnocení je vyzkoušen zatím
na dvou zkušebních skupinách. Ohlasy
jsou pozitivní, podařilo se nám odladit
drobné nedostatky. Za to bychom rádi
poděkovali vedoucímu oddělení elektro
Vlastimilu Krausovi a vedoucímu odboru
controllingu a plánování Viktoru Hrdinovi,
kteří byli ochotni vstoupit „do neznáma“
a v počáteční fázi projektu nám pomoci
s testováním systému i metodiky. Pokud bych se měl vrátit zpátky k hodnocení: Podstata tkví v tom, že by každý
zaměstnanec měl vědět, co dělá v práci
dobře a co se mu zase až tak moc nedaří. Tuto informaci by měl dostat od svého
vedoucího, což se ne vždy děje. Stejně
tak i vedoucí by měl získat zpětnou vazbu od zaměstnance. Za špatným výkonem zaměstnance se může skrývat pouhé nedorozumění, zaměstnanec zkrátka
někdy neví, co se po něm vyžaduje. Tuto
zpětnou vazbu by měl zaměstnanec dostávat průběžně, nicméně bychom rádi,
aby bylo hodnocení provázáno na další
oblasti, například již zmíněné vzdělávání
nebo vyhledávání pracovní síly ve vnitřních zdrojích. K tomu by měly sloužit
právě roční hodnotící pohovory, kde se
zhodnotí pracovní výkon zaměstnance, nastaví se mu individuální rozvojový
plán, projedná se možnost jeho dalšího
profesního směřování.
je zajistit, aby vše běželo hladce a bez
problémů. Jsme si vědomi, že vedoucí
nemají kdy na další administrativu, snažíme se tedy minimalizovat čas, který
budou hodnocení věnovat. Jsme schopni připravit jim většinu podkladů, zajistit
hodnocení organizačně, pomoci se
závěrečným zpracováním hodnotících
formulářů. Hodnocení by mělo být pomocníkem pro zvyšování spokojenosti
a výkonu zaměstnanců, a ne administrativním strašákem.
Rádi bychom, aby se nám podařilo
tyto roční pohovory zavést v průběhu
příštího roku. Nicméně je třeba ještě
proškolit vedoucí pracovníky k zdárnému vedení těchto pohovorů a vysvětlit zaměstnancům, v čem jim mohou
pomoci.
Myslíte povyšování zaměstnanců?
Nemusí se jednat vždy pouze o jejich automatické povýšení, tedy funkční
růst. Severočeské doly jsou společnost
stabilní, na což jsme patřičně hrdí. To
Pomáhají vám ve vaší práci nějak
informační technologie?
Tak to zcela jednoznačně. V podstatě většinu činností máme podchycenu
v rámci intranetu nebo SAPu. Již rok
nám úspěšně funguje elektronické podávání žádostí na školení, které umožnilo zlikvidovat obíhání s papírovými žádostmi a místo toho postačuje kliknutí
v rámci elektronické pošty. V příštím
roce by měly být možnosti tohoto systému rozšířeny o přihlašování na hromadně organizovaná školení měkkých
dovedností. Pokud jde o SAP, pak se
nám podařilo za pomoci odboru informačních technologií vytvořit několik
vlastních modulů. Jedním z nich je modul pro evidenci školení, který by měl
být v dohledné době rozšířen o možnost hodnotit jednotlivé vzdělávací aktivity zaměstnanci, což nám umožní
zvyšovat kvalitu poskytovaných školení,
ať již jde o výběr agentur, lektorů nebo
vylepšování školících prostor. Dalším
pomocníkem je modul pro hodnocení
zaměstnanců, který umožňuje generování hodnotících formulářů, a to i těm
zaměstnancům, kteří nemají přístup do
sítě SD, sledování průběhu hodnocení
a vytváření srovnávacích grafů. Vedoucí pracovníci tak mohou sledovat, jak si
jejich zaměstnanci vedou mezi sebou
v rámci útvaru, ale také mají srovnání
svého útvaru se zbytkem společnosti.
Navíc lze očekávat v budoucnosti napojení modulu hodnocení v SAPu na
modul mezd.
text: Markéta Mašková
foto: Tomáš Vrba
Odbor personální práce DNT tvoří
Renata Hoffmanová (zleva) a Nataša Karásková.
s sebou nese i nízkou míru fluktuace na
všech místech, tedy i místech vedoucích.
Není tedy možné slibovat nesplnitelné,
musíme být realisté. Nicméně existují i jiné možnosti. Pokud zaměstnanec
chce, je například možné rozšiřovat jeho
pracovní náplň o činnosti, které ho baví
a uspokojují, mohou být zvyšovány jeho
kompetence, může se účastnit prací na
různých projektech. Jde jen o to, najít
vhodný způsob pro toho kterého člověka. Například v rámci našeho odboru se
to velmi osvědčilo.
Jaká je role odboru personální práce
v hodnocení zaměstnanců?
V prvé řadě fungujeme jako metodická podpora. Naším hlavním úkolem
20/21
kurzů vlastními interními lektory. Ti přesně znají naše podmínky, firemní kulturu
a chápou problémy našich zaměstnanců. My se jim pak snažíme zvyšovat kvalifikaci, jednak odbornými kurzy a dále
kurzy lektorských dovedností, aby byli
schopni poznatky předávat co nejefektivněji a interaktivní formou. Oddělení
vzdělávání právě dostalo za úkol sjednotit formu těchto interních kurzů. Na lektory budeme klást větší nároky, ale rádi
bychom jim je vykompenzovali například
možností dalšího vzdělávání s podporou
zaměstnavatele.
Na podzim, s koncem turistické
sezony se nezavírají jen hrady
a zámky, ale také ojedinělé
industriální památky. V neděli
14. října se v Březně s vyřazeným
rýpadlem KU 800.8/K 77 rozloučily
před zimním spánkem rekordní
čtyři tisíce návštěvníků. Kromě
prohlídky bývalého dobývacího
stroje lidé využili jedinečnou
příležitost projet se vlakem po
důlní dráze až do provozu DNT.
Úspěšná sezona Březenského
draka Severuse neboli veterána
KU 800.8/K 77
Loni vyřazené kolesové rýpadlo se
záhy stalo vyhledávanou turistickou
atrakcí. Letošní, teprve druhá návštěvnická sezona to jen potvrdila. Zatímco
v dubnu se Březenský drak probouzel
ze zimního spánku za pomoci zpěvu
Petry Černocké, v létě se zde sešly
děti se svými tatínky, aby pod taktovkou Rudy z Ostravy oslavily Den otců.
Zlatým hřebem pak bylo slavnostní
ukončení sezony – uspávání draka
s projížďkou pohádkovým vlakem až
do areálu sousedních DNT. Vydařená
akce pořádaná úsekem strategie a komunikace SD a dceřinou společností
SD – Kolejová doprava přilákala přes
4000 návštěvníků, z nichž asi 1400 využilo možnosti svézt se po důlní dráze.
O lokomotivy z SD – Kolejová
doprava byl nebývalý zájem
Na nádraží v Březně připravila
SD – Kolejová doprava venkovní expozici. Fundovaní strojvůdci seznamovali
veřejnost s elektrickou lokomotivou
řady 184 a zbrusu novou dieselelektrickou 753.601-4. Moderní techniku
doplňovala parní lokomotiva 430.0145
z roku 1937. Čtyřikrát během dne byla
vypravena vlaková souprava z Března
až k velkokapacitní skládce DNT.
JAK SE USPÁVAL
BŘEZENSKÝ DRAK?
Už se připravuje příští dračí sezona
„Letos vidělo od dubna do října
Březenského draka 8,5 tis. návštěvníků. Příští sezona začne na jaře kolem
svátku sv. Jiří. Pro fanoušky draka
připravujeme řadu novinek, mimo jiné
i takové, které zatraktivní celý areál
jeho návštěvníkům,“ prozradila Renata Malíková, specialistka strategie
a komunikace.
text a foto: Tomáš Vrba
22/23
svět dolů
Kolem Březenského draka bylo celý den stále plno.
K drakovi se báječně hodí středověké válečné stroje.
Renata Malíková, specialistka úseku strategie a komunikace SD, spolu
s Pavlem Symou, vedoucím dopravního provozu SD – Kolejová doprava, srdečně
přivítali stovky zájemců o jízdu vlakem ze stanice Březno přímo do provozu DNT.
V kabině elektrické lokomotivy řady 184 se za trpělivého dohledu
Miloše Pauluse z SD – Kolejové dopravy vystřídalo mnoho dětí i dospělých.
Hrdý strojvedoucí nejnovější dieselelektrické lokomotivy 753.603-0
Petr Mandys vyjížděl podle speciálního jízdního řádu
s pohádkovým vlakem celkem čtyřikrát.
Mezi domácími březenskými návštěvníky nechyběl ani starosta
Zdeněk Valenta (vlevo). Zasvěcený výklad k vystaveným lokomotivám
poskytl Martin Kerpl z SD – Kolejové dopravy (uprostřed).
svět dolů
Rychlost výbušné přeměny se pohybuje
v rozmezí cca 900–9000 m.s-1. V případě detonace se výbušná přeměna šíří
prostřednictvím rázového stlačení látky
detonační vlnou.
Problematika nebezpečí
výbuchu uhelného prachu
Hnědouhelné báňské provozy, které spadají pod vrchní dozor státní báňské
správy, se při těžbě a zpracování uhlí musí zabývat i problematikou prašnosti.
Hořlavý prach vzniká jako odpadní produkt při transportu a zpracovávání
hnědého uhlí. Nebezpečí se zvyšuje především při mezních stavech, jakými
jsou najíždění a odstavování technologie, její čištění, při úklidu prachu
suchou cestou a dále při údržbě a opravách, při kterých se používá otevřený
oheň. Za těchto situací se hořlavý prach nachází většinou v rozvířeném
stavu za dostatečné přítomnosti okysličovadla ve formě vzduchu a tím
jsou vytvořeny vhodné podmínky pro vznik požáru nebo výbuchu
iniciovatelného dostatečným zdrojem energie. Na odpověď k příslušné
problematice jsme se zeptali v oddělení BHP a PO DNT Marka Herčzíka.
HORNICKÉlisty 5/2012
Jaká je všeobecně historie
nebezpečí výbuchu prachů?
První zmínky jsou spojeny s mletím
obilí na mouku v mlýnech více než před
150 lety.
Lze stručně popsat teorii výbuchu?
Tedy velmi stručně – výbuch je prudká
oxidace nebo rozkladná reakce vyznačující se vzrůstem teploty, tlaku nebo
obou těchto veličin současně. Některými projevy výbuchu jsou hlasitá detonace a tlaková (rázová) vlna, při níž mohou
být demolovány stavby, rozbíjena okna
apod. Hořlavá látka sama o sobě není
představitelem možného rizika. Aby
v určitém prostoru mohlo dojít k výbuchu, musí zde být prokázaná přítomnost
tří základních faktorů, a to výbušná látka v dostatečné koncentraci a stupni
disperze v daném prostoru, dostatečné
množství oxidačního prostředku a iniciační zdroj o dostatečné energii. Výbušná
atmosféra je taková směs hořlavé látky
ve formě prachu, plynu, páry nebo mlhy,
která je schopna smísení se vzduchem
a iniciace (zažehnutí). Projevem zažehnutí výbušné atmosféry je extrémně
rychlá oxidace (hoření), nazývaná též
výbuch neboli exploze. Výbušné atmosféry se rozdělují do 2 základních skupin – prachovzdušné směsi (atmosféry)
a plynné atmosféry.
Zmínil jste detonaci a tlakovou vlnu,
jaký je v tom rozdíl?
Podle rychlosti šíření tlakové vlny od
epicentra prostorem rozeznáváme dva
druhy exploze: DEFLAGRACI a DETONACI. Deflagrace je explozivní hoření.
Explozivní hoření je výbušná přeměna,
při které lineární rychlost šíření reakční
zóny dosahuje relativně nízkých hodnot (několika mm.s-1), jen v některých
případech může činit až 100 m.s-1, vždy
je však nižší než rychlost zvuku za místních podmínek v blízkosti reakční zóny.
Detonace je chemický výbuch, při němž
vzniká ve výbušnině detonační vlna pohybující se výbušnou rychlostí větší, než
rychlost zvuku ve zplodinách výbuchu
za podmínek, které se při něm tvoří.
Přejdeme ke prachovzdušným
směsím?
Prachovzdušné směsi jsou výbušné atmosféry, kdy je ve vzduchu (resp.
obecně v atmosféře s podílem kyslíku) rozptýlen i jeden nebo více druhů
výbušných prachů. Prachovzdušnou
výbušnou směsí nejsou atmosféry, ve
kterých se vyskytuje pouze nehořlavý
a nevýbušný prach (cement), naproti tomu se ovšem vyskytují i prachovzdušné výbušné směsí, které tvoří
prach, který je v usazeném stavu nehořlavý (nebo jen velice obtížně zažehnutelný), nicméně v rozvířeném stavu ve
formě prachu je výbušný. Například jde
o kovové prachy (hliník, zinek, hořčík,
ale za určitých okolností i ocel, zejména
uhlíkatou). Prachovzdušné směsi jsou
typické tím, že nejsou v čase ani místě
stálé, homogenní. V praxi bývá koncentrace prachu ve vzduchu proměnlivá
a záleží zejména na čase od rozvíření
(postupem času prach sedimentuje, není-li trvale rozviřován) a od místa
rozvíření (koncentrace klesá s rostoucí
vzdáleností od zdroje prachu). Tyto závislosti ovšem zpravidla nejsou úměrné
nebo lineární, proto je nebezpečí prachovzdušné směsi zejména v její nehomogenitě a nestálosti.
Existuje rozdělení zdrojů prašnosti
podle místa vzniku?
Ano, jedná se o primární prašnost
(vzniká v přesypech, kdy dopravovaný
materiál volně padá z výšek), sekundární prašnost (vzniká při dopravě na pásovém dopravníku) a terciární prašnost
(vzniká ve vratných stanicích pásových
dopravníků).
Prach je tedy představitelem
možného rizika?
Ne, prach je látka, která sama o sobě
není představitelem možného rizika, ale
nebezpečí vzniká pouze při jejím styku
nebo ve směsi se vzduchem, a proto
musí být stanoveny vlastnosti směsi
hořlavé látky se vzduchem. Tyto charakteristiky uvádějí informace o chování látky při hoření a určují, zda může vznikat
hoření nebo výbuchy.
Co je důležité pro stanovení rizika
nebezpečí výbuchu?
Důležitou podmínkou pro stanovení rizika nebezpečí výbuchu nebo požáru je
správné stanovení prostředí, a to jak vně,
tak uvnitř technologie. Prostředí s nebezpečím výbuchu velkého množství hořlavých prachů vzniká tam, kde se hořlavý
prach nachází v takovém množství, že
se tam výbušná prachová disperze vyskytuje buď trvale, nebo může vzniknout
z usazeného prachu za obvyklých nebo
neobvyklých provozních stavů. Také
pokud není důsledně proveden rozbor
prachových materiálů a nejsou-li známé
požárně technické charakteristiky v různých provozech, chybí jakákoliv možnost
technicky a bezpečně proti eventuálním
rizikům působit – mnohdy se jedná o nedozírné materiální a morální škody.
Z čeho musí vycházet ochrana proti
explozi a jaké je základní členění?
Ze znalosti technologie výroby jako
celku, jednotlivých částí i zařízeni technologického celku nejen v normálním
provozním režimu, ale i např. při najíždění nebo odstavováni zařízeni, pravidelné
údržbě, opravách apod. Vede-li kvalifikované a odborné posouzení k potenciální možnosti rizika, je nezbytné zabývat
se preventivními opatřeními. Ochrana
před výbuchem se dělí na aktivní a pasivní. Aktivní protivýbuchová prevence
zabraňuje možnosti vzniku výbuchu tím,
že vyloučí alespoň jednu z možných příčin vzniku exploze (např. vzdušný kyslík
je vytěsňován inertními plyny nebo je
vyloučen výskyt zdroje zapálení, popř.
koncentrace hořlavého prachu v zařízení se pohybuje pod spodní mezí výbušnosti). Pasivní prevence nezabraňuje
vzniku exploze, avšak omezuje a snižuje
její účinky a důsledky.
Můžeme závěrem uvést nějaké
příklady spojené s výbuchem
prachu?
Jistě, uvedu hned tři příklady. Prvním
je výbuch v prostorách pásové dopravy
nad zásobníky surového uhlí Teplárny
Otrokovice, ke kterému došlo 8. září
2003. Havárii provázely tři po sobě
jdoucí exploze uhelného prachu s následným požárem. Tato nehoda zničila
zauhlovací linku, došlo k destrukci stavebních objektů a škoda činila cca 48
milionů korun. Naštěstí při této havárii
nebyl nikdo zraněn.
Druhým příkladem je výbuch cukru
a požár, ke kterému došlo 7. února 2008
v rafinérii Imperial Sugar severozápadně od Savannah, stát Georgia, USA.
Neštěstí mělo na svědomí 14 smrtelných zranění a poškodilo zdraví dalším
38 osobám, včetně 14, které utrpěly
vážné a život ohrožující popáleniny. Explozi zapříčinilo obrovské nahromadění
hořlavého cukrového prachu po celé
budově závodu. Šetřením se zjistilo, že
společnost si byla vědoma nebezpečí
výbuchu cukrového prachu již v roce
1925. Management tedy věděl o nebezpečí výbuchu prachu, avšak nepřijal
opatření vedoucí k minimalizaci a řízení
rizik. Již dříve došlo k několika požárům krystalového cukru a moučkového
cukru způsobeného přehřátím ložiska
nebo elektrického zařízení v budově
společnosti. Nicméně, žádná z těchto
událostí nevedla k explozi cukrového
prachu nebo k velkému požáru.
Kryty, které byly instalovány na dopravníkový pás, vytvořily nevětraný
prostor, kde docházelo k hromadění
cukrového prachu (chyběly výduchy).
K sekundárnímu prašnému výbuchu
a rychlému šíření požárů v celém zařízení by pravděpodobně nemohlo
nastat, pokud by společnost dodržovala postupy k odstranění cukrového
prachu. Dopravní zařízení nebylo navrženo ani udržováno tak, aby se minimalizovalo uvolňování cukru a cukrového prachu do pracovního prostoru.
Docházelo ke hromadění hořlavého
cukru a cukrového prachu na podlaze
a na zvýšených plochách po celé budově a k dosažení minimální výbušné
koncentrace uvnitř nově zakrytovaných
dopravníků. Přehřáté ložisko pásového
dopravníku s největší pravděpodobností bylo iniciátorem hlavního výbuchu
prachu. Primární výbuch prachu uvnitř
dopravníku vedl k masivní sekundární
prašnosti, výbuchům a požárům v celé
budově. Nouzové evakuační plány byly
nedostatečné, nouzová evakuační cvičení nebyla prováděna, a rychlé oznámení o evakuaci bylo nedostatečné.
Třetím příkladem je elektrárna Turów
na jihu Polska. Celkový výkon elektrárny je 2000 megawattů a vyrábí 7 %
veškeré polské energie. K výbuchu
hnědouhelného prachu došlo v noci
(z 24. 7. na 25. 7. 2012) v bloku 1, který byl odstaven kvůli opravě. Oheň se
však následně rozšířil i do druhého bloku. Čtyři lidé byli převezeni se zraněními do nemocnice. Naštěstí k výbuchu
došlo v bloku, který byl odstaven kvůli
opravě – tedy technologie tzv. „neběžela“ a navíc se střídaly směny, a proto
je počet zraněných tak malý. V současné době probíhá vyšetřování, proč
k výbuchu došlo.
Jak vidíme, k výbuchům docházelo
a stále dochází. Přesto, že má ústřední drtírna uhlí Tušimice jednu z nejrozsáhlejších bezpečnostních výbav ve
vztahu k protipožární a protivýbuchové
ochraně (EPS, VESDA®, MicroDrop®,
INERGEN®, HRD systémy, kontinuální
měřič prašnosti GM 01C v zásobníku
apod.) a řadí se tak v otázce bezpečnosti na přední místa mezi drtírnami
a úpravnami, tak provoz stále hledá
další cesty, které mají vztah k bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a bezpečnosti provozu. Svým způsobem je
to i uklidňující pocit vědět, že početné
bezpečnostní zařízení a systémy jsou
stále v pohotovosti a v kritických situacích umí zasáhnout.
Slovo, které je zásadní, je odpovědnost, neboť je bezpochyby klíčovým
pojmem v otázce bezpečnosti. Nejhorší je sebeklam, že zařízení, kde se
vyskytuje hořlavý prach, není nebezpečné, pokud zde mnoho let nedošlo
k výbuchu. – Obdobně se na toto téma
dívají i v DB, tedy v provozním úseku
úprava uhlí.
text: Svatava Brožíková
foto: Tomáš Vrba
24/25
Co má podstatný vliv na požární
nebezpečí pevné látky?
Je to stupeň rozmělnění (granulometrie) pevné látky. Snižuje teplotu vznícení,
a tak se může stát, že látka v kompaktním stavu, za normálních podmínek nehořlavá, ve formě prachu velice dobře
hoří a v případě rozvíření vybuchuje.
Denní údržba prvního
skrývkového řezu S1 DNT
Zámečníci denní údržby S1(zleva) František Rauscher,
Rudolf Otýs, Luděk Vágner, Vladimír Podojil a Jindřich
Jelínek se strojním mechanikem Jiřím Šulkem.
HORNICKÉlisty 5/2012
Rýpadlo SchRs 1 550/K 109 na porubní straně prvního skrývkového řezu spojuje se zakladačem
ZP 6 800/Z 100 umístěným na nejvyšší etáži vnitřní výsypky dálková pásová doprava šíře 1 800 mm.
Provozuschopnost a každodenní údržbu 9,5kilometrové trasy s 11 pásovými dopravníky, poháněcími
stanicemi, středními díly a vratnými stanicemi má na starosti také parta zámečníků denní údržby se
strojním mechanikem S1 Jiřím Šulkem. Jaký byl jeden z jejich běžných listopadových pracovních dnů?
První skrývkový řez
Těžba nadloží v DNT probíhá ve třech
skrývkových řezech, které mají za úkol
odkrýt dostatečné množství dobyvatelných zásob uhlí. Specialitou provozu
skrývka je také těžba uhlí. Strmě uložená uhelná sloj vystupuje v některých
místech až několik metrů pod úroveň
původního terénu. Těžba uhlí ze skrývkových řezů představuje zhruba 10%
podíl v celkové uhelné produkci DNT.
Jen na prvním skrývkovém řezu loni
odtěžili 10,7 mil. m3 skrývkových hmot
a 477 tis. tun uhlí. Obsluhu a provozuschopnost veškeré dobývací techniky
prvního skrývkového řezu zajišťují ve
12hodinové směně kromě posádek rýpadla a zakladače, ranních elektrikářů,
směnových zámečníků a elektrikářů
také zkušení zámečníci denní údržby
František Rauscher, Vladimír Podojil,
Luděk Vágner, Rudolf Otýs s předákem
Jindřichem Jelínkem.
Směna začíná ráno v 05:50
Krátce před půl šestou se celá tahle
parta sešla v šatně střediska skývky
v Březně. Těsně před šestou za nimi
přišel strojní mechanik Jiří Šulko, aby
rozdělil práci a mechanizaci. Ještě než
skončilo předání dnešních úkolů, přijel
podle plánovaného harmonogramu na
dvůr před dílnu náklaďák s návěsem pro
poškozené válečky DPD. Rudolf Otýs
zručně ovládal vysokozdvižný vozík,
takže kamion byl velmi rychle naložen.
Zásilka válečků putovala do bílinského
areálu SD – 1. strojírenské, kde sídlí
opravna válečků. Ostatní mezitím vyjeli
modrým unimogem vybaveným hydraulickou rukou do důlního provozu, tentokrát pro opotřebované hydroválce z poháněcích stanic a shazovacích vozů. Po
převozu těchto dílů na středisko údržby
v Březně si dále dodávku přebral zástupce externí firmy specializované na
opravy těchto segmentů DPD. Napilno
měl také mechanik Jiří Šulko. Využil
plánované dekádní kontroly velkostrojů,
kdy se zastavila pasovka, k odzkoušení
funkce vyhrnovacího pluhu umístěného
na lávce křižující trasu pásového dopravníku skrývky s uhelným odtahem.
Právě toto důmyslné zařízení v případě
těžby uhlí na prvním skrývkovém řezu
přesměruje tok materiálu z původní trasy vedoucí k zakladači na vnitřní výsypce na depo homogenizační skládky uhlí.
„Běžnou údržbu, jako je výměna válečků
nebo dotahování stolic DPD, si děláme
sami. Máme k tomu potřebné technické vybavení. Roční revize kompletního
celku pak využíváme k opravám převodovek, ložisek a bubnů poháněcích
stanic, které demontujeme a následně
odvážíme do dílen SD – 1. strojírenské.
Několikrát ročně máme také technologické odstávky z důvodu přestavby.
Posouváme pásové dopravníky zhruba
o sto metrů ve směru postupu rýpadla
nebo zakladače,“ přibližuje provoz prvního skrývkového řezu Jiří Šulko.
Odpoledne ve znamení pálení
Poté, co si zámečníci přivezli z uložiště
u vnitřní výsypky na středisko v Březně
dvě fůry poškozených noh středních dílů
DPD, začali s jejich demontáží. Pálením
oddělili od přestaveb poškozené nohy
od zbytku konstrukce tak, aby mohla
být následně v dílnách SD – 1. strojírenské opravena a dál spolehlivě podpírat
dálkovou pásovou dopravu na tušimické
skrývce. Po páté hodině, zároveň se zapadajícím sluncem, končila zámečnické
partě jedna listopadová denní směna.
text a foto: Tomáš Vrba
26/27
pracovní den
05:55
07:50
Strojní mechanik Jiří Šulko (zprava) rozděluje práci zámečníkům denní
údržby Jiřímu Jelínkovi, Vladimírovi Podojilovi a Františkovi Rauscherovi.
Další člen party zámečníků Rudolf Otýs dokončuje nakládání kamionu
várkou poškozených válečků DPD z prvního skrývkového řezu DNT.
10:30
11:40
Dvakrát vyjeli (zleva) Jindřich Jelínek a Rudolf Otýs na uložiště náhradních
dílů, aby přivezli poškozené nohy středních dílů DPD určené k demontáži.
Jiří Šulko s Pavlem Kabeláčem, směnovým zámečníkem při
kontrole napínacího bubnu poháněcí stanice PS 204.
12:00
17:00
Společný oběd v závodní jídelně.
Už za tmy dokončuje František Rauscher oddělování
poškozených noh středních dílů DPD pálením.
profil
HORNICKÉ listy 5/2012
Vlastimil Kraus:
Měl jsem štěstí, že jsem byl přitom
Vlastimil Kraus
vedoucí oddělení elektro, odbor péče o majetek SD
Patří ke druhé generaci rodiny Krausů, která se podstatným způsobem zapsala do historie DNT. Zatímco jeho otec byl od 60. let minulého století aktivním
účastníkem výstavby zdejšího palivo-energetického komplexu, Vlastimil Kraus
junior byl na konci 80. let u implementování převratných změn a modernizací
elektrozařízení nasazené dobývací techniky. Na DNT začínal po absolvování
plzeňské Vysoké školy strojní a elektro. Ať už byl referentem, či elektromechanikem, vždy se jeho práce týkala elektroniky a mikroprocesové techniky. Od
roku 1995 je vedoucím oddělení elektro OPZF. Před čtyřmi lety rozšířil svoji
působnost o lokalitu DB. Se svými kolegy tak standardizuje a unifikuje elektrozařízení na obou lokalitách SD.
Veškerá dobývací technika
v povrchových dolech
je napájena střídavým
proudem, který pohání její
vícemotorové elektrické
pohony. Kromě několika
velkostrojů vyrobených
v posledním desetiletí
pochází většina rýpadel
a zakladačů ze 70. a 80. let
a jejich elektrovybavení
odpovídalo době jejich
výroby. Na začátku 90. let
se začaly naplno uplatňovat
technické novinky také na
velkostrojích DNT. Vlastimil
Kraus se aktivně podílel na
zásadních modernizacích
a omlazení elektrozařízení
velkostrojů a dálkové pásové
dopravy. Svůj obor ovládá
a neustále sleduje vývoj
v oblasti elektrovybavení
dobývací techniky. Navzdory
dlouholeté praxi a online přehledu o stavu
jednotlivých velkostrojů rád
fárá do provozu, aby měl
skutečně dokonalý přehled.
výložník!“ Náběhové problémy se však
vyřešily, údržbu regulovaných pohonů
Allen-Bradley nám zajišťují outsourcingované firmy i vlastní elektronici.
Vzpomínáte si na první konkrétní
případ, kdy jste se osobně podílel
na modernizaci velkostroje?
Bylo to v roce 1990, kdy jsem coby
referent OPZF závodu skrývek hledal řešení, jak umožnit řidiči rýpadla
SRs 1 500.1/K 60, aby v kabině měl
přehled o situaci na odvrácené straně
kolesa. Povedlo se: v rámci technického rozvoje jsme tenkrát pořídili v podniku Kovoslužba Praha černobílý monitor
a dvě kamery. Dnes je kamerový systém, samozřejmě mnohem sofistikovanější, běžný u všech rýpadel. Jen nejnovější KK 1 300/K 111 má sedm kamer.
Po odpromování na plzeňské
technice a nezbytné povinné
vojenské službě jste celý profesní
život věrný tušimickým dolům.
Během více než pětadvacetileté
praxe jste vystřídal řadu pracovních
pozic. Na jakou nejraději
vzpomínáte?
Za důležité považuji nejen ovládání
teoretických znalostí z našeho oboru, ale také výborný přehled o situaci
v provoze. Během pěti let, kdy jsem
byl elektromechanikem skrývky, se
mi podařilo poznat, jak funguje šachta. Osobně považuji práci s lidmi za
nejsložitější, nejnáročnější, ale zároveň nejkrásnější. Nebudu lhát a tvrdit,
že jsme byli vždy ideálně dobrá parta.
Tak jako ve všech profesích, také mezi
ranními elektrikáři byli lidé vstřícní, ale
Oprávněná hrdost při předvádění jednoho z vlastnoručně postavených leteckých modelů – Piper J-3 Cub.
28/29
Jak se změnila za posledních
pětadvacet let elektrozařízení
v našich velkostrojích?
Zásadním způsobem. Rozvoj elektrotechniky a elektroniky se na DNT
naplno rozeběhl na počátku 90. let,
kdy společenské změny umožňovaly
zavádění do té doby převratných novinek. Modernizace a omlazování elektrovybavení se netýkalo jen velkostrojů.
Nezapomínejme, že nové řídicí systémy umožnily plnou automatizaci a bezobslužnost dálkové pásové dopravy.
Nové elektrokomponenty a regulované
pohony byly nasazeny také na homogenizační skládce a drtírně. Jednou
z nutných změn u našich rýpadel byla
postupná náhrada zastaralé technologie pohonů Ward-Leonard, která měnila střídavý proud na stejnosměrný a tak
umožňovala plynulou regulaci rychlosti otoče horní stavby, pojezdu stroje
a zdvihu kolesového výložníku. WardLeonardovo soustrojí mělo nízkou
účinnost. Novým trendem byly pohony
s asynchronními elektromotory řízenými frekvenčními měniči. Toto řešení je
téměř bez rotačních ztrát a dosahuje
vyšších účinností, vyššího komfortu
a snižuje nároky na údržbu. Postupně jsme frekvenčními měniči vybavili
všechna naše rýpadla. Takřka posledním takto modernizovaným strojem
bylo KU 800.20/K 106. Zvýšili jsme tím
spolehlivost a bezpečnost provozu při
sledování hledisek unifikace pohonů.
Začátky nahrazování Ward-Leonardových soustrojí však nebyly jednoduché.
Ještě dnes si vzpomínám na sobotní
noční telefonáty, kdy mi volali z bagru: „Nejde nám zvednout kolesový
Vlastimil Kraus na svém pracovišti v Tušimicích.
i kverulanti. O to větší jsem měl radost,
že jsme spolu nakonec vyšli a že se
nám práce dařila.
Můžete přiblížit současné úkoly
vašeho oddělení?
V elektro oddělení OPM mám šestnáct kolegů, z toho devět na DB a sedm
v DNT. Zjednodušeně řečeno, staráme
se o vše, co souvisí s elektřinou. Snažíme se, aby elektrozařízení veškeré
naší dobývací techniky bylo efektivní,
moderní a dobře ovladatelné. Podílíme
se nejen na pořizování nového vybavení – například DPD pro nově budovaný
druhý skrývkový řez v DB – ale také
na modernizaci elektrozařízení. Plánujeme údržbu techniky a v neposlední
řadě usilujeme o stále lepší bezpečnost
práce elektrotechniků. Na první místa
však dávám kolegiální, týmovou spolupráci mezi kolegy oddělení OPM a dále
s elektromechaniky jednotlivých úseků.
Ve volném čase se věnuje
zajímavému koníčku, představíte
vaši zálibu našim čtenářům?
Už od dětství se věnuji leteckému
modelářství. Celkem jsem si sestavil
okolo třiceti rádiem řízených modelů,
které pohánějí pístové motory na směs
metylalkoholu s olejem. I když jsem
členem klubu modelářů ve Zdicích,
v posledních letech na svůj koníček nemám tolik volného času, kolik bych si
přál. Modelářství však je a zůstane pro
mne srdeční záležitostí. Proto věřím, že
se mu naplno budu věnovat až jednou
v důchodu.
text a foto: Tomáš Vrba
z odborů
CHYSTANÉ PŘEDVÁNOČNÍ
RADOVÁNKY
PRO BÍLINSKÉ ODBORÁŘE
A JEJICH DĚTI
Na konec roku připravily odborové organizace z Dolů Bílina pro své
členy řadu zajímavých kulturních
akcí. Z bohaté nabídky jsme vybrali:
 Odborové organizace č. 2, 3 a 6
pořádají v sobotu 1. prosince MIKULÁŠSKOU BESÍDKU. Zábavní
program plný soutěží nazvaný
Peklo a nebe si mohou děti i se
svými rodiči užívat od 14 h v KC
Fontána v Bílině.
 V úterý 4. prosince si neopakovatelnou atmosféru už 578. adventního trhu v Drážďanech, včetně
návštěvy pohádkového zámku
Moritzburg, užijí účastníci zájezdu pořádaného odborovou organizací č. 1.
 OO č. 2 nabízí svým členům od
6. do 9. prosince tři dny lyžování
v Roudnici v Krkonoších.
 Ratolesti členů odborových organizací č. 1, SD – 1. strojírenská
a SD – Autodoprava se dočkají
Mikuláše, čerta a anděla během
odpoledne v sobotu 8. prosince od 14 h v programu plném
písniček, soutěží a nadílky. Vše
se odehraje v závodním klubu
v Duchcově.
text a foto: Tomáš Vrba
Základní odborová organizace Provoz
Lom DNT a Oto Trapp, předseda
V Severočeských dolech je přes deset odborových organizací. Ale ne
každá má uvolněného předsedu. Šest odborových organizací má předsedu
neuvolněného. Mezi ty patří i ten, kterého vám dnes představíme.
Ptáme se pana předsedy, čím je a co
dělá, když není uvolněným předsedou,
i když základní organizace má přes
330 členů. Předseda odpovídá: „Profesí jsem elektrikář velkostroje, v oboru jsem vyučený. Na šachtě pracuji
devatenáctý rok a měl jsem možnost
poznat práci v různých provozech a na
různých strojích. Samozřejmě, že v odborech jsem od nástupu do práce, ale
ve funkci předsedy zatím zhruba půl
roku. V odborové organizaci nemáme
jen členy muže, ale máme i členky, a to
z drtírny uhlí DNT.“
Co je momentálně v současnosti v organizaci nejdůležitější (redakční
pozn.: návštěva 30. října), dotazujeme
se dále a předseda odpovídá: „Za nejdůležitější v této době považuji kolektivní vyjednávání. Je to pro mě obrovská výzva a nesmírná zodpovědnost.
Naším společným úkolem je dosažení
co možná nejlepších podmínek pro
naše zaměstnance, a to jak v mzdové
politice, tak v oblasti zaměstnaneckých benefitů. Za důležité dále považuji přípravy různých kulturně společenských a zábavných akcí, které
společně připravujeme pro své členy
a zaměstnance. Zaměstnanci tak mají
možnost navštívit oblíbená divadelní
představení, muzikály apod., ale také
využít zvýhodněné poukázky na bowling a další odpočinkové sporty.“
Využíváme slov o zájmech, a tak se
ptáme, co pan Oto Trapp ve volném
čase? „V soukromí jsem už ve druhém volebním období místopředsedou
v Obecním úřadě Radonice. V této obci
s rodinou bydlíme, ženil jsem se před
patnácti lety a mám dva syny, starší je
čtrnáctiletý, mladší desetiletý. Manželka pracuje v Kadani, takže i ona dojíždí.
Když se náhodou najde čas, baví mne
nohejbal, ale hlavně motorky, na kterých jezdím rekreačně.
„Ještě bych se rád vrátil k odborářské činnosti – s nástupem do funkce,
jsme založili nové webové stránky, na
kterých prezentujeme veškerou naši
činnost a snažíme se zde aktuálně
informovat své členy o právě probíhajících, ale i připravovaných akcích
a o dění v odborové organizaci. Od založení stránek jsme si slibovali zejména zkvalitnění dostupnosti informací,
a vypadá to, že se nám naše představy
splnily, jelikož od založení stránek se
naše členská základna rozšířila o další
členy. To považujeme za náš největší
úspěch.“
text a foto: Svatava Brožíková
Jubilanti Skupiny SD (září – říjen)
Pracovního jubilea dosáhli v DB:
20 let Sommer Jaroslav
Máša Radek
Stádník Zdeněk
Vlčková Iva
Kochlöffelová Anna
Soukupová Jana
30 let Sluka Jiří
Jarosil Pavel
Kokšal Petr
Hosnedl Karel
40 let Svitič Zdeněk
Stuchlý Zdeněk
Martínek Vlastimil
Axamit Petr
Liška Jiří
JUBILANT
ROSTISLAV VALA
zámečník velkostroje
řidič shazovacího vozu
provozní zámečník
provozní elektrikářka
vzorkařka
strojnice v úpravně
provozní elektrikář
řidič velkostroje
provozní elektrikář
technik PM strojní
operátor PD
provozní elektrikář
strojník v úpravně
mistr ostatní
vulkanizér
PÚ – SJ
PÚ – SS
PÚ – TU
PÚ – TU
PÚ – ÚU
PÚ – ÚU
PÚ – SS
PÚ – TU
PÚ – TU
OPM
PÚ – SJ
PÚ – TU
PÚ - ÚU
PÚ – Energetika
OPM
Pracovního jubilea dosáhli v DNT:
20 let Petřík Alexej
řidič pracovních strojů
Weinhold Radim
revírník
30 let Kříž Ladislav
řidič PVZ
Hanzelín Pavel
řidič PVZ
Lát Ivo
zámečník velkostroje
Gutveis Jaromír
provozní elektrikář
Bleha Jiří
řidič pracovních strojů
Čokašová Eva
strojnice v úpravně
40 let Ješina Jiří
provozní zámečník
Novák Václav
provozní zámečník
PÚ – DDM
PÚ – LOM
PÚ – LOM
PÚ – LOM
PÚ – LOM
PÚ – LOM
PÚ – DDM
PÚ – ÚDUT
PÚ – Skrývka
PÚ – Skrývka
Pracovního jubilea dosáhly ve Správě SD:
20 let Plodková Jitka
účetní
odbor finančního účetnictví
30 let Nedvědová Hana
referentka operativního nákupu DB operativní nákup
Pracovního jubilea dosáhli v SD – Autodoprava, a. s.:
30 let Cmíral Jaroslav
svářeč kovů
40 let Štěpánková Danuše
skladnice KS
Kastner Lubomír
řidič SMV
Melišík Lubomír
automechanik
Pracovního jubilea dosáhli v SD – Kolejová doprava, a. s.:
30 let Kotě Josef
strojvedoucí
40 let Procházka Stanislav
strojvedoucí
Pracovního jubilea dosáhli v SD – 1. strojírenská, a. s.:
20 let Umon Jiří
provozní zámečník
30 let Perkner Jiří
vedoucí úseku
Vala Rostislav
konstruktér
Ticháček Jaroslav
vedoucí provozu
Halouzka Lubomír
vulkanizér
Mužík Zdeněk
vulkanizér
PB
PB
PB
PNT
PL
PT
PB
PB
PT
PT
PT
Všem jubilantům přeje jak vedení společnosti Severočeské doly,
tak vedení dceřiných společností mnoho spokojenosti
a za odvedenou práci vyslovuje poděkování.
Rubriku připravují referentky personálních a sociálních služeb
S jubilantem,
tentokrát
z SD – 1. strojírenská, a. s., jsme
se sešli ve vstupní hale DNT.
Rostislav Vala totiž pracuje ve
jmenované dceřiné společnosti
a v provozu Tušimice, kde je projektantem. – Zeptali jsme se, jak
se na takový post dostal. „To je
delší vyprávění. Vystudoval jsem
Průmyslovou školu strojnickou
Ostrov nad Ohří. Po ukončení jsem nastoupil do DNT v září
1982 jako praktikant na úseku
Merkur I. Byla tam v provoze dobrá parta lidí. Po vojně jsem pak
pracoval na zakladači ZP 5500.0
v Lomu Merkur – Březno. Pořídil
jsem si družstevní byt a oženil se
a s manželkou (je také technička).
Máme dvě dcery. Starší studuje
techniku, ale stavební na VŠ, což
ji velmi zajímá.
Ještě před vznikem dceřiné
společnosti SD – 1. strojírenská mne tehdejší vedoucí úseku
přípravy výroby Jaroslav Ticháček chtěl s sebou (však i on má
30. pracovní jubileum, dnes je vedoucím zdejšího provozu). To byla
doba nástupu výpočetní techniky.“
Jubilant Rostislav Vala na dané
otázky pokračuje s odpověďmi:
„Nyní máme v provozu Tušimice tři
konstruktéry, v bílinském provozu
jich je šest. Proč? Zhotovitel velkostrojů dodá strojní zařízení, ale
časem se zjistí, že by mohlo mít
ještě to či ono. Nebo také, že by
mohla být ještě u něčeho trochu
jiná úprava, a tak, po poskytnutí
příslušných podkladů, musíme
vše rozměřit, vypočítat a celou
věc či věcičku vyprojektovat. Je
normální, že dodavatel se soustředí na celou mašinu a její výkon, ale na detaily už prostor není.“
Také nás zajímá, jestli má takový
konstruktér nějaké koníčky, nebo
se pouze zajímá o novinky techniky. „Rád fotografuji, baví mne
kamera, zajímám se o historii, líbí
se mi cestování, jízda na kole, ale
když se otočím ke Krušnohoří, už
se těším na lyže.“
text: Svatava Brožíková
30/31
jubilanti
pomáháme
Člověk je tvor společenský
Ten, kdo řekne „Já zůstanu
mladý a starý nikdy nebudu,“ je
tak trochu dětinský či naivní
i poněkud sobecký, když
nedomyslí, co jeho protějšek,
nebo co jeho přátelé či
kamarádi budou bez něj dělat?
Ale považte, že to jsou čtyři
roky, co v Bílině začalo vznikat
sdružení pod názvem Zůstaňme
mladí i ve stáří, o. s. Jak jsme
se přesvědčili, ono to jde! Více
jsme se dozvěděli od Zdeny
Jílkové, statutární zástupkyně
sdružení, bývalé učitelky,
nyní tak trochu „obsahové
projektantky“ budoucího
MUZEA MĚSTA BÍLINY.
Paní Zdena před lety pozorovala,
co vše bílinským ženám chybí (možná
tehdy pomohla psychologie, se kterou
se na vysoké škole seznámila, možná
i tělocvik, který mnohým dámám scházel). A tak vzniklo jmenované občanské sdružení. Má kolem deseti členek
a přehršel sympatizantů, ale muže ani
jednoho, ti si o svých zájmech popovídají u dobře chlazeného pivka, nebo
ve sportovním klubu či ve volném čase
u garáží svých motorových miláčků.
Jak jsou na tom tělesně, to je zrovna
Občanské sdružení na výjezdu
v Loučni u Nymburka.
moc nezajímá, obzvlášť ty, co čekají na
další rundu ve své oblíbené hospůdce.
Ovšem vizáž partnerek je zajímá při čekání až neobvykle důsledně.
Vše začalo poskytováním tělovýchovných služeb v oblasti zdravé výživy
a pohybové aktivity. Pak vedle zdravého životního stylu přibyly besedy s odborníky. Sdružení v rámci relaxace pořádá odpočinkové víkendy, dny zdraví
s ochutnávkami netradičních jídel, besedy o alternativním léčení, výlety, apod.
Dvakrát do roka odjíždí členky sdružení
HORNICKÉ listy 5/2012
Paní Zdena Jílková k vyzvánění mobilu nemůže být netečná.
plus jeho sympatizantky na relaxační
víkend do různých koutů naší republiky.
Při výjezdu se věnují poznávání tamní
historie, stavební kultury, zvyků apod.
Když počasí dovolí, věnují se venku
výletům i jinému sportování než pouze
turistice. A nedovolí-li počasí, v okolí se
obvykle najde i krytý bazén, a že plavání výrazně organismu, rovněž i psychice, pomáhá, to je jistě známo. Když se
právě nikam nejede, parta se sejde na
vybraném místě a prohodí několik slov
a obvykle se mezi účastnicemi najde
i ta, která se ze svých potíží potřebuje
prostě vypovídat.
Členkami a sympatizantkami sdružení jsou jak starší ženy, tak i ty, které
jsou právě „v nejlepších letech“. Aktivity ženy prostě zajímají, a pakliže
vyjíždějí „za hranice všedních dnů“,
mnohdy se k nim přidají i jejich dcery;
pro zajímavost – jednoho z výjezdů se
účastnila také snacha jedné z členek
sdružení. Chcete-li vědět více, otevřete si v počítači webovou stránku www.
zdenajilkova.wz.cz a seznamte se s příslušným občanským sdružením.
Je třeba si přiznat, že zadarmo nic
není, ale statutární zástupkyně sdružení pečlivě vyhledává, kdo by mohl
pomoci. Nesmírně ji těší, že ji napadlo
obrátit se na Severočeské doly, které
sdružení vyšly vstříc.
text a foto: Svatava Brožíková
a archiv o. s.
Světec se svými přilehlými obcemi Chotějovice, Štrbice a Úpoř má
téměř tisíc obyvatel. Vystavovatele
v pondělí 29. října překvapilo, když na
vernisáž, která byla zahájena v 17.00
hod., přišlo kolem dvou set návštěvníků, což se mnohdy nestává ani ve
větších městech. Výstavu zahájila
paní starostka Barbora Bažantová, která přivítala všechny přítomné,
představila vystavovatele a upozornila, že se jedná o první ročník tohoto
druhu výstavy, takže se můžeme těšit
i na další roky. Následně předala slovo paní Soně Prachfeldové, koordinátorce celé výstavy, člence zastupitelstva, předsedkyni komise pro kulturu
a rozvoj obce. Paní Prachfeldová také
poděkovala všem třinácti vystavovatelům, seznámila občany s nápadem, který ji vedl k vytvoření výstavy,
a dále jmenovala významné světecké
osobnosti.
Obec Světec žije kulturou
Dokázala to vernisáží výstavy Šikovné ruce našich občanů
Paní starostka Bažantová zahajuje vernisáž, po její levici si paní Prachfeldová
připravuje svoji řeč a děti si šeptem opakují básničky připravovaného vystoupení.
Jedni z vystavovatelů byli i žáčci
mateřské školy z Chotějovic a návštěvníky přivítali pásmem podzimních básniček a písniček. Výstava potrvá do konce ledna 2013. Jestliže ji
chcete navštívit, snímky vám napoví,
co můžete v Galerii Vojtěcha Preissiga vidět. Téma výstavy je tak rozmanité, že si každý návštěvník vybere to
své.
text a foto: Svatava Brožíková
Exponáty dobrovolných hasičů ze Štrbic.
Šperky Jitky Hanusové a výšivky Hany Rabasové.
Práce dětí MŠ.
Práce Vladimíry Velkové.
32/33
z míst kde žijeme
z míst kde žijeme
K siluetě obce Březno patří už
druhý rok mohutná konstrukce
vysloužilého kolesového
rýpadla KU 800.8/K 77, které
v sousedním dole Nástup
odpracovalo víc než 30 let.
Tento velkostroj se stal nejen
působivou kulisou Března,
ale i hojně navštěvovanou
industriální památkou. Není
proto divu, že si Březenští
vybrali v režii Severočeských
dolů podzimní návštěvu jiného
objektu stále oblíbenější
industriální turistiky –
skrývkového mostu F60
v lužickém hnědouhelném
revíru. Tento obří stroj byl
zachráněn před likvidací,
ke které byl odsouzen
z důvodů změny energetické
politiky a restrukturalizace
hnědouhelného průmyslu po
znovusjednocení Německa.
Hnědé uhlí v Lužici
Cesta zavedla 2. října občany Března do lužického hnědouhelného revíru,
kde se těžba po znovusjednocení Německa, restrukturalizaci a ekologizaci
uhelného průmyslu a energetiky z původních více než 200 mil. tun snížila
na současných 58 mil. tun za rok. Byla
uzavřena řada nevyhovujících důlních
lokalit a na více než 100 tis. hektarech
bylo třeba provést sanace a rekultivace a vytvářet novou atraktivní krajinu
HORNICKÉ listy 5/2012
Společné foto pod Ležící Eiffelovkou do obecní kroniky.
S občany Března na „Ležící Eiffelovce“ Ze skrývkového mostu F60 se otvírá
panoramatický pohled do lužické krajiny.
s více než 30 jezery ve zbytkových jamách bývalých povrchových dolů. Toto
ambiciózní dílo je dnes už více než
z 90 % hotovo. Lužice však chce zůstat
nadále „energetickou zemí“ a hrdě se
k názvu Energieland Lausitz hlásí. Cení
si svého hnědouhelného bohatství
a kromě modernizace a optimalizace
těžby i energetického zpracování uhlí
sází i na obnovitelné zdroje energie.
Lužice je dnes velkým staveništěm
nové kulturní krajiny, kterou rekultivace
vracejí k lesnickému i zemědělskému
využití, ochraně přírody, rekreaci, sportování a v neposlední řadě i moderní
industriální turistice.
Pohnutý osud jednoho
skrývkového mostu
Skrývkové mosty jsou specifickým
technologickým zařízením a už od roku
1924 chloubou německých projektantů, konstruktérů a inženýrů. Poslední
řada skrývkových mostů nesla označení F60 (podle 60metrového dosahu
hloubkového a výškového řezu dobývací strany). Celkem jich bylo vyrobeno
pět a vůbec poslední F60 byl v letech
1989 až 1991 postaven na dnes už
bývalém povrchovém dole KlettwitzNord. V provozu byl od března 1991
do června 1992, kdy padlo rozhodnutí o likvidaci dolu i nového velkostroje,
který nepotřebovala žádná z pokračujících hnědouhelných lokalit. Sanační
firma už připravovala nálože trhavin
a zajišťovala transport železného šrotu. Nakonec velkostroj zachránila parta
nadšenců v čele se zástupci obce Lichterfeld a osvícenou krajinnou architektkou. Tito lidé rozpoznali potenciál unikátního objektu jako spojnice starého
Na lužické ENERGIE Route
Po důkladné prohlídce skrývkového
mostu F60 a jeho zázemí v Lichterfeldu
se účastníci vydali po poznávací trase
lužické industriální kultury ENERGIE
Route, která nabízí možnost projít si zajímavá místa, ještě nedávno veřejnosti
nepřístupná, a dozvědět se jak se z uhlí
dělá energie a jak se přitom mění obraz
krajiny. Z celkem deseti takových míst
stihli občané z Března navštívit kromě
zmíněné Ležící Eiffelovky ještě informační centrum IBA Terrassen na břehu
vznikajícího jezera Ilse/Grossräschen
a aktivní povrchový důl Welzow-Süd,
kde se podívali, jak si vede skrývkový
most F60 v provozu.
text a foto: Tomáš Vrba
a nového, jako symbolu průmyslové
historie regionu, kde se uhlí těží už přes
150 let, a současně symbolu nezbytné
restrukturalizace.
Eiffelovka naležato
Březenští se podrobně zajímali
o koncepci turistického využití skrývkového mostu, kterou si nechala vypracovat obec Lichterfeld. Ta se v roce 1998
stala jeho vlastníkem a vsadila na vysokou kulturu servisu pro návštěvníky.
Koncepce vycházela z výběru optimálního umístění velkostroje v Lichterfeldu
(kam byl převezen z lokality Klettwitz)
v kombinaci s budoucím jezerem Bergheide a rekultivovanou krajinou rekreačního typu. Mezi nápady na pojmenování budoucího turistického magnetu
zvítězil a dobře se ujal název Ležící Eiffelovka, i když pařížskou Eiffelovu věž
v některých parametrech F60 překonává. Březenští se o tom přesvědčili, když
absolvovali prohlídkový okruh dlouhý
1,3 km. Ozřejmili si, že tento skutečný
gigant techniky je 502 m dlouhý, 204 m
široký, 80 m vysoký a jeho hmotnost
představuje11 tis. tun. Návštěvnost je
výborná. V roce 2009 tady napočítali
500tisícího návštěvníka (od otevření
Monika Knotková považovala výšlap po
obřím velkostroji za úžasný zážitek.
Cestu za poznáním si nenechal ujít ani březenský
kronikář Bedřich Šístek s manželkou.
POHLED DO BUDOUCNOSTI
MÁ V BŘEZNĚ
KONKRÉTNÍ PODOBU
Další socha bude krášlit
střed obce. Sochař Roman
Křelina své dílo nazval
Pohled do budoucna. Podle
jeho ztvárnění čekají nejen
lidi z Března dobré časy.
K loni instalované soše Křídla
lásky od Václava Kroba už brzy přibude další originální skulptura. Návrh sochaře Romana Křeliny vybrali sami občané. Oproti abstraktním
Křídlům lásky dali tentokrát přednost konkrétní figurální kompozici.
„Jde o sedící dívku hledící do budoucnosti. Její vizionářský pohled
je upřen směrem do středu obce.
Podle jejího výrazu by nás všechny
měla čekat lepší perspektiva. Práci
ve Březně jsem začal na konci září.
Teď, na začátku listopadu, už jen
dokončuji. Mezitím se připravil základ a podstavec, na kterém bude
socha umístěna,“ říká Roman Křelina. Dlouholetý organizátor bolebořských sochařských setkání patří mezi uznávané umělce. S jeho
tvorbou se můžeme setkat na
nejrůznějších místech regionu. Například centrum Chomutova zdobí
jeho Brána věků, nebo prostranství
před mosteckým děkanským kostelem zatraktivňuje sousoší Cesty
proměny. Nová socha v Březně
bude včetně instalačních úprav
hotova do konce letošního roku.
Slavnostní odhalení se připravuje
na začátek roku 2013.
text a foto. Tomáš Vrba
34/35
v Lužici
veřejnosti v roce 2002) a s potěšením
sledují rostoucí počty zvídavých turistů. Celý areál se intenzivně využívá
pro nejrůznější akce – od rockových
festivalů přes operní představení až po
adventní setkání se svařeným vínem.
Gastronomický servis je samozřejmostí, stejně jako atrakce pro děti a pestrá
nabídka výletů do okolí.
z míst kde žijeme
informace
Braňanské posvícení
Pan starosta se opět
osobně ujal porcování
posvícenské husy.
Vladimír Budinský, ředitel strategie
a komunikace SD, spolu se starostou
Vlastimilem Krupkou posvícení zahájili.
Atrakcí letošního posvícení bylo
vystoupení slovenských sokolníků.
Letošní, v pořadí už páté posvícení
se v Braňanech opět vydařilo. Dobře
se bavili nejen domácí, ale i přespolní. Akce se těší na Mostecku velké
oblibě, což potvrzuje stále se zvyšující počet návštěvníků. Protože v dobré věci se má pokračovat, připravili
také tentokrát organizátoři posvícení tak, aby se všichni výborně bavili.
Nemohlo chybět porcování pečené
husy, vystoupení tanečních skupin,
souboje historických šermířů, stánky
a kolotoč. Skutečným evergreenem
už se stala tradiční soutěž jedlíků
v pojídání bramborových šišek. Navzdory mohutné podpoře domácího
publika se letos nedařilo domácímu
borci Josefovi Winklerovi. O prvenství ho připravil „profesionální jedlík“,
který si pro vítězství do Braňan přijel
až z východních Čech. Nově bylo do
posvícenského programu zařazeno
vystoupení žáků z jediné evropské
školy vyučující sokolnictví. Sokolnická škola v Štiavnickej Bani má družbu se ZŠ Braňany. Slovenští hosté
předvedli se svými dravými svěřenci
dech beroucí show. I když posvícení
je vrcholem zdejšího společenského
života, do konce roku se zde připravuje ještě řada zajímavých kulturně-společenských akcí. Například v neděli 2.
prosince slavnostně rozsvítí vánoční
stromeček a na 4. prosince připravují
mikulášskou besídku. Nový rok 2013
přivítají hned dva ohňostroje. Jeden
v podvečer bude určený dětem a další
se rozzáří nad Braňanami o půlnoci.
text a foto: Tomáš Vrba
Zatímco v první části článku se
čtenáři dozvěděli hodně zajímavého
o historii hnědouhelné těžby
mezi Krušnými horami a Českým
středohořím, tedy v pánevních
krajinách postupně měnících
svoji původně idylickou tvář
těžebním a dalším průmyslovým
rozvojem do začátku 20. století,
v této závěrečné části najdou
pokračování zaměřené na počátky
a další zajímavý průběh rekultivací
a jejich společenské vnímání až
do současnosti, kdy rekultivační
obnova krajinných struktur
představuje jedinečné dílo návratu
nové, funkční krajiny po těžbě.
Duchcov – kolébka
českých rekultivací
K názvu třeba dodat, že Duchcov se
již koncem 19. století stal i přirozeným
centrem celé těžební oblasti. Byl samozřejmě i koncentrátem negativních
vlivů těžby na krajinu. A proto je zcela
logické, že se sem již na přelomu 19.
a 20. století soustřeďují snahy po založení systému rekultivací.
Podle svědectví T. M. Hergela, zveřejněného 15. února 1908 v Duxer Zeitung,
byly již počátkem 20. století v okresech
těžební oblasti zřízeny okresní výbory
pro rekultivaci. V roce 1905 byl ze strany
Výboru pro rekultivaci okresu Duchcov
(ve kterém působili například i krajský
předseda Adolf hrabě Waldstein a panský inspektor Seitz) dán u císařského
a královského ministerstva orby podnět
na zřízení kanceláře pro rekultivaci v Duchcově. Ve věci se angažovala i Jeho
Excelence Ferdinand hrabě Buquoy. Ministerstvo orby souhlasilo, že pro zřízení
této kanceláře uvolní 6 000 rakouskouherských korun, a sice za předpokladu, že Země česká pro tyto účely uvolní
stejnou částku.
Na schůzi Ústředního kolegia Zemské rady pro kulturu Království českého, konané 11. února 1908, bylo rozhodnuto o výběrovém řízení na místo
inženýra a dvou měřičů pro rekultivační
kancelář v Duchcově, která nebyla určena pouze pro duchcovský okres, ale
pro severozápadní české uhelné pánve.
Jejím úkolem bylo především zpracovat
Pokračování z minulého čísla Hornických listů
mapovou evidenci těžbou postižených
pozemků a následně organizovat realizaci rekultivací. Dle autora předmětného článku v Duxer Zeitung měla „záležitost rekultivace pro celé severozápadní
Čechy mimořádnou důležitost, a to nejen z hlediska odškodnění vlastníků těžbou nejvíce postižených pozemků, ale
i pro všechny obyvatele vytěžené oblasti, a pro města, okresní zastupitelstva,
a konečně i těžební průmysl samotný.
Rekultivace se tak stane všeobecnou
národohospodářskou iniciativou nejširšího dosahu a jako takovou ji přivítají
všechny zúčastněné strany.“
Kromě výboru pro rekultivaci v okrese Duchcov byl podobný výbor ustaven
pro okres Teplice. A v plánu bylo zřízení rekultivačních výborů v okresech
Most, Chomutov, Bílina, Chabařovice,
Ústí nad Labem a Falknov (od r. 1948
Sokolov), z nichž měl vzniknout výbor
hlavní, který by zastupoval společné
zájmy. Zde zatím podrobnosti chybějí.
Jistě není pro nás ani dnes nezajímavé, že personální obsazení okresních
výborů pro rekultivaci bylo velmi reprezentativně tvořeno předsedou okresního zastupitelstva, starostou okresního
města, delegátem Zemské rady pro
kulturu, předsedy zemědělských spolků, starosty nejvíce postižených obcí
a zástupcem báňského úřadu, tedy
vesměs významnými veřejnými činiteli.
O úrovni společenského vnímání významu rekultivací tehdejší doby svědčí i poznámka, že na jaře roku 1908
podnikne Jeho Excelence c. k. ministr
orby Dr. Alfred Ebenhoch cestu po severočeském hnědouhelném revíru, aby
se na vlastní oči přesvědčil o zemědělských škodách, o kouři z hald, který
obtěžuje města a vesnice, a to v rozsahu postižení krajinného rázu.
Archiválie města Duchcova nás
informuje i o tom, že 22. února 1910
byla za reprezentativní účasti zástupců Zemské rady pro kulturu Království
českého, revírních představitelů teplického, mosteckého a chomutovského
okresu, reprezentantů krajských, četných zástupců těžebních podniků
a nových rekultivačních útvarů a pověřence Říšské rady zorganizována
v Duchcově rekultivační konference,
kterou zahájil místní starosta Josef
Kirsch. Na této konferenci mimo jiné
informovali pracovníci duchcovské
rekultivační kanceláře o výsledcích
dosavadních rekultivací v okresech
Duchcov, Most a Chomutov, kde bylo
do konce roku 1909 negativně ovlivněno 6 173 ha pozemků, z nichž 2 210 ha
poklesy a propadlinami. Z toho bylo
již 448 ha opět částečně těžaři a dílče
zemědělci rekultivováno. Rekultivačně
se v této době angažoval i prezident
Zemské rady pro kulturu Českého
království, Dr. Ferdinand Prinz von
Schwarzenberg, který duchcovské rekultivační expozituře přikázal odvodnit
propadlé pozemky v Srbicích u Teplic.
Tachymetrický výsledek zřejmě prokázal, že poklesy byly příliš hluboké
pro ekonomicky únosné odvodňování. Tehdejší záměr navrátit území zemědělství byl nereálný. Dodnes je na
místě devastovaných Starých Srbic
ekologicky i sociálně velmi efektivní
Modlanská nádrž.
Mapa z roku 1905 znázorňuje obce
se značným rozsahem devastace a potřebou rekultivace.
Z několika zdrojů je zřejmé, že se
s rekultivací pokračovalo i během
1. světové války, kdy bylo využíváno
levné pracovní síly válečných zajatců.
V této souvislosti je velmi zajímavý záznam administrátora duchcovské farnosti s informací o tom, že v sousedství
Duchcova byl v provozu již od 7. července 1915 internační tábor s převahou
950 ruských válečných zajatců. Zřízení
tábora v této lokalitě bylo motivováno
jejich využitím pro rekultivační práce.
Ve skutečnosti tomu tak částečně bylo,
avšak většinou byli zajatci pravděpodobně využíváni především pro práci
v dolech.
V menším rozsahu se v revíru prováděly rekultivace i během prvorepublikového období. Stále však bez
legislativní základny. Z dobových
dokumentů je zřejmé, že byly v těchto letech předloženy tři návrhy na
přijetí rekultivačního zákona. Žádný
z nich nebyl akceptován, i když byly
spojovány s motivem snižování nezaměstnanosti. Přesto však řada akcí
byla zrealizována, do roku 1934 bylo
tak v revíru provedeno od začátku
2 150 ha rekultivací.
36/37
REKULTIVACE JAKO SPOLEČENSKÝ PROBLÉM
informace
Rekultivační obnova
krajinných struktur
Období po druhé světové válce bylo
ve znamení likvidace válečných zátěží,
obnovy hospodářství s přednostním
rozvojem energeticky náročného těžkého průmyslu. Výroba elektřiny byla
v té době odkázána výhradně na uhlí.
Jeho těžba se proto rychle zvyšovala
a stále více orientovala na produktivní
lomy, a to již od okupace, kdy bylo uhlí
využíváno pro potřeby Velkoněmecké
říše. Zábor pozemků vzrůstal nejen
v těžebních oblastech, ale i výstavbou řady vodních děl a průmyslových
objektů. Tento vývoj měl za následek
rychlé ubývání zemědělské půdy, což
přerostlo ve společenský problém.
Tato situace postupně vykrystalizovala vydáním nového horního zákona,
který rekultivaci již definoval nejen jako
obnovu půdního fondu, ale jako rekultivaci krajiny. Těžební organizace jsou
podle českého horního zákona povinny
zajistit sanaci a rekultivaci všech těžbou dotčených pozemků, a sice odstraněním škod na krajině komplexní
úpravou území a krajinných struktur. Již
z této formulace je zřejmé, že povinnost
revitalizovat těžbou postižené území
má u nás významně společenský obsah. Nemá pouze odškodňovací funkci,
neřeší jen náhradu půdního fondu, ale
doslovnou tvorbu společensky žádoucí krajiny, čímž lze úroveň českých rekultivací považovat za věc veřejnou.
V současném období již není problémem
technologické
zvládnutí
rekultivací, které postupně vyrostlo
z vývojových plenek. Zrekultivovat jakékoliv těžbou dotčené území je v podstatě jen problémem nákladovosti
a času.
Současná rekultivační strategie je
koncipována v souladu s územně plánovací dokumentací. Je tak prověřována i z hledisek vztahů k obyvatelnosti
krajiny a vlivů na životní prostředí. Nová
krajina, vzniklá v procesu rekultivace
a následné revitalizace je dokladem
skutečnosti, že již není výsledkem konfrontace či kompromisů, ale širokého
konsensu všech účastníků využívání
krajiny.
Viděno prizmatem času lze období
rekultivací rozdělit do dvou obsahově
významně odlišných vývojových etap:
 Do roku 1945 neměla rekultivace
legislativní fundament, byla řešena
sporadicky a především jako odškodnění původním majitelům na
úrovni pozemků, obnovou polí či
lesů.
 Po roce 1945 získala rekultivace významnou legislativní základnu, a to
nejen v podobě povinností zakotvených v horním zákoně, ale i v řadě
dalších speciálních zákonů a podzákonných norem.
Byla systémově vytvořena institucionální struktura pro koncepci, projektování a postupnou realizaci rekultivace
všech těžbou dotčených území.
HORNICKÉ listy 5/2012
Faksimile záznamu o zřízení internačního tábora mezi Duchcovem a Lipticemi
pro zajaté Rusy, Lotyše, ruské Němce a Poláky během první světové války.
Součástí „zeleného údolí“
pod Krušnými horami jsou i lesnicky
rekultivované plochy DNT.
Strategie rekultivační obnovy přerostla z úrovně pozemků do krajinné
dimenze, souladné s koncepcí územně
technického rozvoje sídel i územního
celku celé těžební oblasti. Optimalizace
uplatňování jednotlivých způsobů rekultivace je řešena specificky. V okolí sídelních útvarů jsou upřednostňovány rekultivace s vysokou estetickou hodnotou
a s významnou možností společensky
efektivního využívání volného času. Ve
Lom Leontýna v Duchcově, kde pracovali
již v r. 1915 i ruští váleční zajatci.
Za období let 1950 až 2010 Severočeské doly dokončily přes 4 tisíce hektarů rekultivací a k tomu je nutno přičíst
téměř 3 tisíce hektarů v současné době
rozpracovaných. Do konce těžby zde
budou zrekultivovány všechny dotčené
pozemky o výměře přesahující 13 tisíc
hektarů. Za pozornost stojí, že do roku
2010 bylo v rámci lesnických rekultivací vysázeno přes 45 milionů sazenic.
V celém severočeském hnědouhelném
revíru je zaznamenáváno významné snižování plošných výměr důlně
provozní plochy a soustavný vzestup
ploch dokončovaných a rozpracovaných rekultivací, kdy plocha rekultivací
již převyšuje plochu těžby.
Průzkumy sledující vztah veřejnosti
k těžbě a k rekultivacím v Ústeckém
kraji vykazují zřejmý soulad rekultivační
koncepce s názory významného podílu
občanské veřejnosti, což prokazuje, že
rekultivace je skutečně věcí veřejnou.
volné krajině je dávána přednost lesnickým a zemědělským rekultivacím.
Výrazným specifikem současného
období je uplatňování hydrologických
způsobů rekultivací. Jedná se především o nové vodní nádrže – jezera lokalizovaná do území zbytkových jam
bývalých lomů. Ty se stávají nejen významnými vodohospodářskými díly
s akumulační a retenční funkcí, ale
i krystalizačními jádry rekreace.
Výrazem společenského náboje rekultivací jsou i aktivity, které na klasickou
rekultivaci navazují, pod pojmem revitalizace (například opatření realizovaná
v rámci akce „15 miliard korun“ uvolněných ze státních prostředků jako splátka
dluhů za bývalé těžební státní podniky
z období před jejich privatizací). Tato
aktivita má logiku, neboť pro zdárnou
obnovu územních struktur krajiny nestačí rekultivačně obnovit „přírodní“ složky
krajiny, ale i subsystémy sociální, především dopravní infrastrukturu včetně přípravy pro výstavbu pozemních staveb.
V těchto souvislostech by bylo účelné
do algoritmů příprav a schvalování rekultivačních a revitalizačních záměrů ještě
Civilizační úroveň každé společnosti
bude v budoucnosti hodnocena nejen
podle toho, co poskytla přítomným generacím, ale hlavně podle toho, co zanechává potomkům. A to nejen ve sféře
hmotných a kulturních statků, ale i ve
sféře kvality životního prostředí. Dlouhodobá praxe českých rekultivací tento postulát v plném rozsahu naplňuje.
Již v současné době se krajina nejen
Duchcovska, ale i ostatních částí podkrušnohorské oblasti postupně stává
„zeleným údolím“.
Potvrzují to i slova prof. Ing. Františka Hrona, DrSc., zakládajícího předsedy Českého svazu ochránců přírody:
„Výsledkem účelného spojení bohatých teoretických poznatků s praktickou realizací je u nás jedinečné monumentální dílo rekultivace devastované
krajiny na Mostecku, která se znovu
stává zdravou a krásnou, úspěšně plnící všechny krajinné funkce.“
text: Stanislav Štýs
foto: Stanislav Štýs, Jiří Cibulka
Bilance těžbou dotčených ploch
Severočeská hnědouhelná pánev
celkem k 31. 12. 2010
ha
35000
30000
25000
20000
DŮLNĚ PROVOZNÍ
PLOCHY
15000
ROZPRACOVANÉ
REKULTIVACE
10000
5000
0
1950
DOKONČENÉ
REKULTIVACE
1955
1960
1965
1970
1975
1980
rok
1985
1990
1995
1997
2010
38/39
důsledněji zapojovat územně příslušné
zástupce samosprávy a úřadů.
informace
Pracovní cesta Hornické společnosti podkrušnohorské
oblasti do lužického hnědouhelného revíru
Účastníci pracovní cesty v provozu lomu Welzow-Süd.
HORNICKÉ listy 5/2012
Ve dnech 13.–15. září 2012 uspořádala Hornická společnost
podkrušnohorské oblasti Most pracovní cestu do lužického
hnědouhelného revíru ve Spolkové republice Německo. Cesty se
zúčastnili členové Hornické společnosti podkrušnohorské oblasti,
kolegové ze Severočeských dolů a.s. Chomutov, zástupci Litvínovské
uhelné a.s., Vršanské uhelné a.s. a také kolegové z a.s Uhlozbyt,
Ministerstva životního prostředí a Ministerstva průmyslu a obchodu.
Cílem pracovní cesty bylo seznámení
se současnou úrovní techniky, technologie lomového dobývání v hnědouhelném
revíru, který je druhým největším producentem této energetické suroviny ve
Spolkové republice Německo. Účastníci
se seznámili rovněž se současným organizačním uspořádáním těžebních podniků v nadnárodní společnosti Vattenfall.
Nadnárodní společnost Vattenfall Europe Mining AG, Vattenfall Europe Generation AG je vlastněná švédským státem.
Program cesty byl zajištěn prostřednictvím střediska komunikace divize
Vattenfall – Lignite Mining & Generation/
Production se sídlem v Cottbusu a kolegy ze Svazu německých důlních inženýrů, skupiny Lužické hnědé uhlí se sídlem
v Senftenbergu.
První den programu byl věnován
lomu Welzow-Süd. Lom těží ročně kolem 20 mil. t uhlí a při příkryvném poměru 1 : 6 zhruba 160 mil. m3 skrývkových
zemin. Je vybaven skrývkovým mostem
F 60 a dále 11 velkostroji. Výhřevnost
uhlí činí v průměru 8 950 kJ/kg, obsah
vody 55 %, obsah popelu 5 %, obsah
síry 0,6 %. S ohledem na úložní poměry
ložiska, kdy se snižuje mocnost skrývky, byl z technologie skrývkového mostu
uvolněn jeden velkostroj a most pracuje
pouze se dvěma rýpadly. V předpolí jsou
těženy dva skrývkové řezy s technologií
pásové dopravy. Lom těží 2. lužickou
sloj. První lužická sloj byla v minulosti
těžena hlubinně, lom ji netěží a vyklízí na
výsypku. Zbytky technologie po hlubinném dobývání a stařiny činí při postupu
skrývkových rýpadel značné problémy.
Lom čerpá ročně cca 100 mil. m3 podzemní vody čerpacími odvodňovacími
vrty. Současné zásoby ložiska v rámci povolení k dobývání vystačí do roku
2025. Lom usiluje o povolení dobývat
také po roce 2025. K tomu potřebuje zásadní stanovisko do roku 2015. Zásoby,
které jsou uvažovány k těžbě po roce
2025 činí 204 mil. t uhlí. V případě kladného rozhodnutí bude nezbytné přesídlit
810 obyvatel.
V odpolední části programu následovalo seznámení s technologií briketování v briketárně Schwarze Pumpe. Velmi
zajímavá byla technologie svazkování,
pytlování a balíčkování briket pro obchod. Účastníci cesty zaznamenali větší
počet kamionů z České republiky přistavených k nakládce volně ložených briket.
Tento stav je zřejmě způsoben ukončením výroby briket v České republice.
V rámci večerní diskuse s kolegy ze
Svazu německých důlních inženýrů byl
prodiskutován legislativní postup při
zpracování žádosti o povolení dobývání (podle praxe v ČR POPD). Tento postup je prakticky zahájen zpracováním
„územního plánu“ příslušné spolkové
země, v tomto případě Braniborska
a svobodného státu Sasko. V rámci diskuse bylo dohodnuto prodloužení programu dalšího dne o profárání pracoviště výstavby těsnících stěn na okraji lomů
proti přítokům podzemní vody z území
za hranicí dobývacího prostoru.
Druhý den programu byl věnován
zejména sanacím a rekultivacím v revíru,
konkrétně na lomu Nochten. Dobývací
prostor lomu se nachází v Sasku. Lom
těží tzv. 2. lužickou sloj. Mocnost nadloží
je 65 až 100 m a sloj je průměrně mocná
12 m. Od roku 2006 těží rovněž 1. lužickou sloj, která je mocná průměrně 3 m
a její nadloží je 20 až 40 m mocné. Lom
Nochten těží ročně okolo 19 mil. t hnědého uhlí, s výhřevností kolem 8 500 kJ/
kg, obsahem vody cca 58 %, obsahem
síry cca 0,6 % a obsahem popelu cca
3,5 %. Skrývkový poměr činí 6,5 : 1 m3/t.
Lom byl uveden do provozu v roce 1973.
Hlavními odběrateli uhlí jsou elektrárna
Boxberg a briketárna Schwarze Pumpe.
Aktuální povolený plán dobývání umožňuje provoz lomu do roku 2025. Lom
usiluje o povolení těžby i po roce 2025
v rozšířeném dobývacím prostoru, kde
má k dispozici dalších 310 mil. t uhlí. Aby
bylo možné tento plán uskutečnit, je nutné rozhodnutí do roku 2015. V případě,
že bude kladné, musí se přesídlit 1 500
obyvatel.
Paralelně za postupem lomu postupuje rekultivace ploch zasažených těžbou. Zabezpečuje obnovu kulturních
ploch, lesnickou a zemědělskou rekultivaci, ale také zřízení chráněných přírodních území a zón pro využití volného
času a rekreaci. Od roku 1994 bylo na
rekultivovaných plochách vysázeno více
Hornická společnost podkrušnohorské oblasti,
Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů ČR
ve spolupráci s Výzkumným ústavem pro hnědé uhlí, a.s. v Mostě a Czech Stone Cluster
Vás zvou na konferenci
Vliv legislativy na konkurenceschopnost
podniků v těžebním průmyslu
„Vývoj zdrojů energie v době ekonomické recese“
která se koná dne 22. listopadu 2012 od 9,30 hodin
v zasedací místnosti VÚHU Most – 4. patro
Program přednášek:
Ing. Ladislav Pelcl, Vupek Economy Praha
Vliv ekonomické recese na spotřebu a produkci zdrojů energie
Ing. Marcela Šafářová, Ph.D., VÚHU a.s. Most
Hnědé uhlí a energetika
PhDr. JUDr. Vítězslav URBANEC, Ph.D., ČBÚ Praha
Změny v báňské legislativě
Mgr. Pavel Kavina, Ph.D., MPO Praha
Surovinová politika ČR, vazba na ASEK
Mgr. Milan Geršl, Ph.D., VŠB-TUO ICT Ostrava, Mgr. Eva Geršlová, Ph.D., MU Brno
Možnosti těžby břidličného plynu
kontakt: [email protected], tel.: 724 055 818, 605 468 508
vod z okolí lomu, chrání území za těsnící stěnou před poklesem hladiny spodní vody následkem odvodňování lomu
čerpacími odvodňovacími vrty a zamezují cirkulaci spodní vody mezi odvodňovacími objekty lomu a vodotečemi
popř. vodními nádržemi, do kterých je
voda z čerpacích objektů lomu čerpána
a mohla by volně proudit propustným
písčitým masivem.
Třetí den programu, v sobotu 15. září,
byl věnován návštěvě obce Feldheim,
která je energeticky zcela soběstačná.
Je odpojena od veřejných rozvodných
sítí a veškeré energie odebírá z vlastních
zdrojů, z vlastní rozvodné sítě. Tento jedinečný projekt je úspěšný díky partnerské spolupráci mezi obecním úřadem ve
Feldheimu, obyvateli obce a projektantem Energiequelle GmbH. Nezávislé zásobování obce je zajištěno bioplynovou
stanicí, která vyvíjí bioplyn ze směsi kukuřičné siláže, kravské a vepřové kejdy.
Spalováním vyvíjeného plynu dosahuje
výkonu 500 kW elektrických a 500 kW
tepelných. V období, kdy poklesne venkovní teplota pod -5 °C je uváděn do
provozu doplňkový tepelný zdroj, který
využívá dřevěnou štěpku. Bývá v provozu celkem zhruba jeden měsíc v roce.
Elektrická energie je odebírána rovněž
z parku větrných elektráren, které mají
celkový instalovaný výkon 74,1 MW.
Z celkové výroby odebírá obec asi 1 %
elektrické energie.
Zástupci obce vysvětlili velmi podrobně situaci po sjednocení Německa, okolnosti vzniku projektu, zapojení
všech místních obyvatel do projektu,
financování projektu, ale i postoj a postup velkých energetických koncernů
ke vzniku nezávislého zásobování mimo
jejich vliv.
Účastníci studijní cesty konstatovali,
že byla velmi poučná a ukázala, že vývoj těžby uhlí v lužickém hnědouhelném
revíru výrazně pokročil směrem k respektování životního prostředí, které je
těžbou ovlivněno, obnově území postiženého lomovou těžbou, zlepšování sociálních podmínek obyvatel, ale i k vývoji
moderních metod technologie lomového dobývání a doprovodných disciplín.
text a foto: František Fraus
40/41
než 12 mil. stromků, vybudováno téměř
120 km komunikací, a to jak pro hospodářské účely, tak i pro turistiku.
Většina rekultivovaných ploch je zalesněna. Cílem je vytvořit smíšený les
se základní skladbou dub – borovice,
která je doplněna dále břízou, lípou a javorem. Do roku 2012 bylo navráceno po
rekultivacích 2 029 ha pozemků. Rekultivované pozemky tvoří lesnická rekultivace z 53 %, zemědělská rekultivace ze
2 %, vodní rekultivace z 22 % a 23 % pak
představují ostatní rekultivace, z toho 18
% připadá na přírodní chráněné plochy.
Na závěr dopoledního programu navštívili účastníci cesty vinohrad Wolkenberg, který byl vysázen v rámci rekultivací na výsypce a kde se pěstuje vinná
réva ve spolupráci společností Vattenfall
a Brandenburger Landwein.
V odpoledních hodinách pokračoval program cesty s podporou kolegů
ze Svazu německých důlních inženýrů.
V první části byla pozornost věnována tzv. Findlingsparku. Tato skutečně
zvláštní rekultivace byla provedena na
části plochy nedaleko od elektrárny Boxberg. Jde o jedinečný projekt zvaný
Findlingspark neboli Lužický park morénových balvanů Nochten. Park prezentuje na ploše 10 ha pět zahradnických
úprav spolu s třemi tisíci balvanů, které
jsou určující složkou parku. Tyto balvany, které způsobují při odklizu skrývky
značné potíže na velkostrojích, byly do
prostoru Lužice přineseny ledovcem
během doby ledové. Park vznikl v letech
2003–2004 a je nepřetržitě obnovován.
Poté byl profárán okraj bývalého lomu
Bärwalde, který je nyní největší vodní
plochou Saska, s rozlohou 13 km2. Prostor jezera má regionální význam jako
odpočinkový prostor s mnoha druhy
volnočasových aktivit. V rámci projektu
Územní park Bärwalder See byl realizován objekt „Ucho“. Je to uměle vytvořené zemní dílo o rozloze 350 × 150 m
a výšce 18 m ve tvaru lidského ucha.
Zvláštností tohoto díla je, že se dá pozorovat z vesmíru a je sledovatelné na
družicových snímcích map Google.
V podvečerní části programu následovala návštěva pracoviště výstavby těsnících stěn v předpolí lomu Welzow-Süd.
Účastníci se seznámili s technologií výstavby těsnící stěny, která bude po dokončení dlouhá 10 km a hluboká 100 m.
Těsnící stěny tohoto typu slouží
k ochraně lomu před přítokem spodních
sport
tip na výlet
Tradiční volejbalové
utkání aneb
Vítězství je naše!
Tradiční volejbalový turnaj smíšených družstev, tentokrát za pořadatelství Kooperativy pojišťovny, a.s.,
Vienna Insurance Group, se uskutečnil 13. září v Mostě.
Každoročně očekávaný souboj
družstev i letos přinesl zajímavé výsledky. Putovní pohár opětovně získal tým Správy Severočeských dolů
a.s. (gratulace za vynikající výsledek patří: Zdeně Montagové, Anně
Foktové, Soně Šustrové, Josefu
Šťastnému, Pavlu Janeckému a Michalovi Steňkovi), druhé místo po
dlouhé odmlce zaslouženě vybojovali obětaví makléři ze společnosti
Pastevní vrch
u obce Růžová
Růžovský vrch, pohled od parkoviště.
V podzimním tipu na výlet vás chceme pozvat do národního parku
České Švýcarsko. Zřejmě asi nestihnete pohodu jako je na fotografiích,
ale do této oblasti se dá jezdit za každého počasí a fotografové vám
povědí, že i ta mlha je dobrá na fotografování v hlubokých roklích.
Tam však nemíříme, naším cílem je odlesněný vrch s kruhovým
výhledem na okolní krajinu, Pastevní vrch nad obcí Růžová.
Do obce Růžová se dostaneme autem z Děčína, směrem na Nový Bor,
v polovině kopce nad Děčínem uhneme doleva, směrem na Ludvíkovice, za
Ludvíkovicemi na Býnovec a pak do
Růžové. V obci uhneme doprava a pak
směrem na Kamenickou Stráň, cesta
HORNICKÉ listy 5/2012
I.P. trust, a.s., překvapivě a především nečekaně třetí příčku obsadila
Kooperativa Pojišťovna, a.s., VIG.
Pořadatelem příštího ročníku
v Chomutově budou Severočeské
doly a.s.
text: tým správy a.s.
Panorama stolových hor, v popředí Zirkelstein.
je značená jako slepá silnice. Skutečně vede jen do Kamenické Stráně, kde
končí. Na konci Růžové je větší parkoviště, sice s nezpevněným povrchem,
ale není problém. Z parkoviště jdeme
pěšinou, která začíná na hraně parkoviště a přivede vás na vrchol s dřevěnou
OCENĚNÍ PRO JANA ŘÍHU
Fotografie Jana Říhy jsou čtenářům
Hornických listů důvěrně známé. Autor už několik let pravidelně připravuje rubriku Tip na výlet. Nadšeně
objevuje nejrůznější místa, zejména
v Krušných horách. Nabyté dojmy
nejen výstižně slovně popisuje, ale
zaznamenává i objektivem svého fotoaparátu. Fotografický talent Jana
Říhy, systémového inženýra odboru
informačních technologií SD, byl nedávno po zásluze oceněn v soutěži
pořádané zpravodajským portálem
iDnes.cz. Do klání o nejlepší snímek
s tematikou inverze a podzimního
slunce se zapojilo více než tři sta fotografických nadšenců z celé republiky.
Malá zajímavá hora na obzoru je Zirkelstein, i tam se dá pohodlně vyjít. Ta velká, která připomíná Děčínský Sněžník,
se jmenuje Velký Zschirnstein. Náš Děčínský Sněžník je více vlevo a poznáte
ho podle typické rozhledny na vrcholu.
Vrchol více doleva snad pozná každý,
Buková hora s vysílačem je nezaměnitelná. Kruh se uzavřel a jsme pohledem zpět u Růžovského vrchu, aneb
jak říkají místní, Růžáku. Pokud máte
času více, můžete si udělat vycházku
po okruhu naučné stezky NS Růžová.
Okruh měří 15 kilometrů, navštívíte
Pravčická brána ukrytá v labytintu skal.
42/43
rozhlednou. Ta zde bývala důležitá, když
na jedné straně kopce byly stromy, nyní
však máme výhled dokonalý i bez rozhledny. Na vrcholu je umístěna tabule
s popisem vrcholů, které můžete vidět;
servis pro turisty tedy funguje.
Při pohledu do krajiny vás zaujme
nejbližší velký kopec, jedná se Růžovský vrch (619 m n. m.). Původně stávalo na vrcholu několik staveb z různých
období. Odpovídaly běhu a potřebám
doby. Nejdříve tu byla kaple, pak přibyla vojenská pozorovatelna, později
byla postavena vyhlídková věž. Roku
1890 se otevřela restaurace. Nyní je
však vrchol pustý, bez jakékoliv stavby.
V dálce na obzoru se rýsuje Studenec,
vysoký 736 m n. m., následuje Jedlová
se svojí sjezdovkou a nezaměnitelnou
siluetou věže, pod kterou je funkční restaurace. Pod nimi se v mírné kotlině
nachází Jetřichovice a všechny ty kouzelné vrcholky skal, počínaje Marininou
vyhlídkou, Vilemíninou vyhlídkou, Rudolfovým kamenem a spoustou dalších
bezejmenných vrcholů. Pokud pokračujeme pohledem dále doleva, uvidíme
masiv skalních stěn, které se táhnou
od Mezní Louky až po Hřensko. Bedlivý pozorovatel v nich najde i oblouk
Pravčické brány. Pokud zde budete
ráno, uvidíte odlesk vycházejícího slunce v oknech chaty u Pravčické brány.
Na obzoru vás zaujmou typické stolové
hory, Lilienstein, Pfaffenstein a mnoho
dalších. Ty už leží v sousedním Sasku.
Redakce iDnes.cz vybrala 12 nejlepších. Pochopitelně mezi nimi nechyběla fotografie našeho Jana Říhy.
Gratulujeme!
vesničku Kamenická Stráň s typickou
architekturou podstávkových domů,
sejdete k Dolskému mlýnu, projdete se
údolím Kamenice, vystoupáte do sedla
pod Růžovým vrchem.
Pokud bude jen pár centimetrů sněhu, na nic nečekejte a vyrazte na výlet.
V tuto roční dobu bude krajina liduprázdná a kouzlo jejích tvarů vynikne
ještě více. V příštím tipu na výlet navštívíme adventní trhy v Pirně, malém
saském městečku, které možná znáte
z letní vyjížďky na kole.
text a foto: Jan Říha
Blahopřejeme letošním oceněným
zaměstnancům skupiny SD