Jiří Vyorálek: Pomáhat s humorem je jedna z mých

Koupí
tohoto časopisu
podpoříte
www.muzes.cz
Č a sopis pro t y, kteří se ne v zdáva jí
●
9/ 201 4
● J e d n o t l i v ý v ý t i s k 3 0 K č / P ř e d p l a t i t e l é 2 0 K č
Jiří Vyorálek: Pomáhat s humorem
je jedna z mých nejlepších rolí strana 17
EDITORIAL
obsah
Jiří Kantor:
Totální
inkluze není
na pořadu dne
Dobré zprávy
Křídla motýlí
Job Fair bez bariér
Den s handicapem
Zaměstnanec roku
Ceny za publicistiku
Bajkal 2014
Život nejen na kolech
str. 8
4–5
Anketa
Co podle vás brání úplné integraci dětí
s postižením do běžných škol?
Děti dokáží být kruté, o tom není sporu.
Jakmile zjistí, že je někdo takzvaně jiný,
umějí se mu posmívat, nebo ho dokonce
šikanovat.
Úplně tomu asi zabránit nelze. Do
značné míry však ano, vše přece začíná
v rodině, kde dítě vnímá, jak se k lidem
s postižením chovají rodiče. Další důležité
kroky v přístupu k odlišnostem nastávají
ve školce, škole nebo ve sportovním klubu.
Na jedné straně je pravda, že v roce
1993 byla OSN přijata Standardní pravidla pro vyrovnání příležitostí pro osoby se
zdravotním postižením. V České republice byl pak ustanoven vládní výbor pro
zdravotně postižené občany, který v roce
1998 vypracoval Národní plán vyrovnání příležitostí pro občany se zdravotním
postižením. Snahou dokumentu je, aby
každé dítě se zdravotním postižením získalo maximální možné základní vzdělání,
a pokud to postižení dovoluje, aby bylo
integrováno v běžné škole.
Na straně druhé ale není nezajímavý
fakt, že vzdělávání lidí s postižením se
v českém školství zaštiťuje především
pojmy integrace a inkluze (věnujeme se
jim v rozhovorech a reportážích tohoto
čísla) a ne každý ze zúčastněných ví, co
to znamená. Jeden z výkladů například
zní, že inkluze a integrace jsou vesměs
pojmy totožné. Další tvrdí, že inkluze je
vylepšením integrace, tedy jakousi její lepší
variantou. A třetí že inkluze je naprosto
odlišný přístup, který předpokládá zařazení všech dětí do běžné školy, neboť právo
na vzdělání, tedy navštěvovat běžnou
základní školu, je automatické.
Není ani tak podstatné, jak se co jmenuje, jako svědomitý přístup ke každému
postiženému. I na tom se přece pozná, jak
vyspělá naše společnost je či není. Důležité
je, jak přítomnost dětí s handicapem vnímají jejich spolužáci ve škole, spoluhráči
na hřišti nebo spolucestující v tramvaji či
autobusu. I to je důsledek integrace a inkluze, jen se o něm nemluví.
Říká se tomu přece motýlí efekt: Pokud
se někdo naučí chovat se k postiženým
slušně, bude to většinou dělat celý život.
A stane se tak příkladem dalším, kteří
se podobně začnou chovat i jinde, třeba
na dovolené na druhém konci světa. Tak
velkou sílu má mávnutí křídel motýlích.
Přeji vám inspirativní čtení. 
Jindřich Štěpánek
6
Téma:
Integrace a inkluze ve školách
Jiří Kantor:
Totální inkluze není na pořadu dne
Integrace nespí, ale...
Každý rok trnu...
Česká inkluze cizí optikou
Pomáhej s humorem
Ještě jsme trochu okoralí
Příběh Konta Bariéry
Milovnice rychlých kol
SENSEN
Na pěkné dny není nikdy pozdě
Umělci Konta Bariéry:
Jiří Slíva: Kupte si bicí!
8–10
11–12
13–14
15–16
17–18
19–20
21
22–23
Tip na výlet
Lemberk:
Pohádkový zámek v Lužických horách
Nové zahraniční technologie
Videohry pro všechny
24–25
26–27
Konto Bariéry
Melantrichova 5, Praha 1
Vůbec žádná okurková sezona
Auto-Moto
Jak získat řidičák
28–29
31
32–33
Poradna
Jak získat finance
na kompenzační pomůcku jinak...
Vaše fotografie
Nové
zahraniční
technologie
Videohry
pro všechny
str. 26
Na cestách
Itálie:
Za božským klidem jihotyrolských Dolomit
Umělci Konta Bariéry
Jiří Slíva:
str. 22
Kupte si bicí!
34–35
Prázdninové postřehy
37
Křížovka o ceny
38
Vydává Spolek přátel Konta Bariér y
ve spolupráci s Nadací Char ty 77
Šéfredaktor: Jindřich Štěpánek
(e-mail:[email protected], mobil: 722 966 233)
Redakce: Zdeněk Jirků (e-mail: [email protected]),
Štěpán Beneš (e-mail: [email protected]),
Radek Musílek (e-mail: [email protected]),
Jan Šilpoch (e-mail: [email protected])
Manažerka redakce: Kateřina Uhrová
(e-mail: [email protected], mobil: 722 966 510).
Korektorka: Martina Čechová
Adresa redakce: Melantrichova 5, 110 00 Praha 1
Mobil: 722 966 510. Telefon: 224 242 973
Web: www.muzes.cz. E-mail: [email protected]
Redakční rada časopisu Můžeš: MUDr. Alena Dernerová,
PhDr. Jiřina Šiklová, CSc., Mgr. Tomáš Cikrt,
PhDr. Martin Kovář, Mgr. Sri Kumar Vishwanathan,
Lenka Kohoutová, Mgr. Jan Šesták, MUDr. Jiří Soukup Nevyžádané příspěvky se nevracejí.
Cena jednoho výtisku je 30 Kč, pro předplatitele 20 Kč.
Celoroční předplatné 240 Kč.
Zvýhodněné dvouleté předplatné 380 Kč.
ISSN 1213-8908. Toto číslo vychází v září 2014.
Vychází za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví ČR
a Ministerstvo pro místní rozvoj ČR.
Art director: Jiří Bušek. Grafická úprava a sazba: Jan Bělovský.
Tisk: Grafotechna Print, s. r. o., Lýskova 1594/33,
Praha-Stodůlky
Rozesílá Postservis Praha, Poděbradská 39, Praha 9
Volný prodej: Česká pošta, s. p.
Foto na titulní straně: Jan Šilpoch
Auto-Moto
Jak získat řidičák
str. 32
můžeš / číslo 9 - 2014
Partneři
redakce:
3
DOBRÉ ZPRÁVY
Job Fair
bez bariér
časopis pro t y, kteří se nevzdáva jí
Zajímavé čtení
pro hlavu i srdce!
Informace, servis.
Čtěte Můžeš
na www.muzes.cz
Job Fair bez bariér je dobrou příležitostí ke
vstupu na trh práce. Foto: archiv Konta BARIÉRY
Zveme vás na 5. ročník úspěšného pracov­
ního veletrhu pro osoby se zdravotním po­
stižením – Job Fair bez bariér. Přijďte se
9. října seznámit s bezbariérovými zaměstnavateli, zjistit, jaké nabízejí aktuální pracovní pozice a zároveň pracovní podmínky
pro osoby se zdravotním postižením. V rámci doprovodného programu vás navíc čekají
zajímavé přednášky a workshopy i možnost
poradit se s odborníky-personalisty. Job Fair
bez bariér se koná 9. října od 9.30 do 15.30
hodin ve foyer Rajské budovy VŠE, náměstí
W. Churchilla 4, Praha.
Zájemci, registrujte se přes stránky Konta
Bariéry do 20. září na www.kontobariery.
cz/Projekty/Job-Fair-2014.aspx
Marie Svobodová (marie.svobodova@
bariery.cz, tel.: 602 364 583). 
Den
s handicapem
Vážení čtenáři,
své postřehy a názory
nám pište
na [email protected]
nebo na adresu redakce
časopisu Můžeš,
Melantrichova 5,
110 00 Praha 1.
Zaměstnanec
roku
Do 15. září mohou společnosti nominovat
dva své zaměstnance, kteří jsou osobami se
zdravotním postižením, do soutěže Zdravotně postižený zaměstnanec roku 2014.
Soutěž již čtvrtým rokem pořádá Nadační
fond pro podporu zaměstnávání osob se
zdravotním postižením (NFOZP) a probíhá ve dvou kategoriích. První kategorií je
Zaměstnanec roku z chráněného trhu práce,
Český Krumlov pořádá Dny s handicapem
pravidelně. Foto: Radek Musílek
Historické památky a další atrakce Českého
Krumlova se 13. září zpřístupní v rámci Dne
s handicapem, dne bez bariér. Díky organizátorům se lidé s postižením dostanou i na
místa, která jsou obvykle bariérová. Pomáhat budou dobrovolní asistenti i technika
(například v podobě schodolezů). Zájemci mohou navštívit internetové stránky,
které nabízejí i turistického průvodce pro
návštěvníky s omezenou schopností pohybu
a orientace, www.ckrumlov.info/docs/cz/
handicap.xml. 
4
Také letos budou oceněni nejlepší
zaměstnanci s postižením.
Foto: archiv NFOZP
druhou kategorií pak je Zaměstnanec roku
z běžného trhu práce.
„Na myšlenku vyhlásit soutěž o nejlepšího zdravotně postiženého zaměstnance
roku nás přivedl fakt, že stojí za to nejenom
zviditelňovat a podporovat kvalitní zaměstnavatele osob se zdravotním postižením
a jejich produkty, ale také jejich zaměstnance, kteří se na úspěchu a rozvoji firmy
podílejí,“ říká k soutěži Hana Potměšilová,
ředitelka NFOZP.
Loni získala ocenění paní Magda Majo ze
společnosti Siemens, nominovaná v kategorii z běžného trhu práce, a pan Josef Fučík
z občanského sdružení Život bez bariér za
chráněný trh práce. I letos vítěze vybere
odborná porota složená ze zástupců NFOZP
a partnerů projektu. Vyhlášení výsledků
proběhne 21. října 2014 na Staroměstské
radnici v Praze. Podrobnosti najdete na
www.nfozp.cz. 
Ceny
za publicistiku
Do konce září můžete nominovat publicistická
díla o handicapu. Foto: Karel Pazderka
Vládní výbor pro zdravotně postižené občany vyhlašuje již XXI. ročník Ceny VVZPO za
publicistické práce zaměřené na problematiku zdravotního postižení. Díla lze přihlašovat do 30. září. Ocenění jsou udělována za
práce na téma zdravotní postižení ve třech
kategoriích – televizní, rozhlasové a tiskové. Ve všech kategoriích mohou být díla
uveřejněna také prostřednictvím internetu.
Přihlásit lze dílo publikované od 1. 10. 2013
do 30. 9. 2014.
Dílo se předkládá ve třech kopiích (televizní na DVD, rozhlasové na CD, tiskové v tištěné podobě), z nichž dvě budou
autorům po ukončení soutěže vráceny.
Přihláška musí obsahovat název díla, jméno
autora (kolektivu), údaje, kde a kdy bylo
dílo zveřejněno; pokud bylo dílo uveřejněno
prostřednictvím internetu, musí být uveden
i odkaz na URL adresu. Přihlášku může
předložit autor sám nebo libovolná fyzická
či právnická osoba s přiloženým písemným
souhlasem autora. Do soutěže budou přijaty
od každého autora (kolektivu) maximálně
tři práce v každé z kategorií.
Informace k soutěži podává Mgr. Petra
Nováková, tel.: 224 002 316, e-mail: [email protected]. Propozice přihlášek
a další detaily můžete získat na www.vlada.
cz/cz/ppov/vvzpo/ 
můžeš / číslo 9 - 2014
Z REDAKČNÍ POŠTY
Bajkal 2014
S vozíkem na jachtu
Vážená redakce,
na titulní straně
prázdninového
Jachtař, který objevil
čísla je krásná fotka
loď pro vozíčkáře
a uvnitř zajímavý
článek o závodícím
jachtaři-vozíčkáři
a jeho speciálních
udělátkách. Před
časem jsem ale
slyšela, že na malých
jachtách jezdí i další
vozíčkáři, a dokonce ani nemají nijak upravené lodě. Je to
pravda?
Koupí
tohoto časopisu
podpoříte
www.muzes.cz
Č A SOPIS PRO T Y, KTEŘÍ SE NE V ZDÁVA JÍ
●
7 – 8 / 20 1 4
●
Jednotlivý výtisk 30 Kč / Předplatitelé 20 Kč
strana 20
Sedící členové výpravy
a jejich doprovod uprostřed ruského objetí
Foto: archiv Dokolakolem
V polovině července byla zahájena expedice
Bajkal 2014. Podniká ji tříčlenná parta dobrodruhů z projektu Dokolakolem tvořená
dvěma vozíčkáři na čtyřkolkách a jedním
choďákem na motorce. Filip Mergental, Tomáš Pučálka a René Vaňo plánují svůj návrat
z více než 12 tisíc kilometrů dlouhé výpravy
na konec září tohoto roku. O celé jízdě by
měl následně vzniknout dokumentární film.
Nejde přitom o jejich první akci podobného druhu. Loni absolvovali okruh kolem
Černého moře a překonali Kavkaz. Aktuality z jejich nynější cesty můžete sledovat
prostřednictvím Facebooku www.facebook.
com/Dokolakolem?fref=ts nebo se podívejte na stránky www.dokolakolem.cz. 
Život nejen
na kolech
Fotografie o životě nejen na kolech
budou opět soutěžit. Foto: Ladislav Polnický
Pod záštitou Ligy vozíčkářů se letos koná
19. ročník fotosoutěže Život nejen na kolech. Soutěžní snímky lze zasílat do
30. září. Jak dokazují řady fotografií, které
jsou v archivu na stránkách www.nejennakolech.cz, někdy je tento život plný zážitků,
jindy je všední a obyčejný. Rozhodně je ale
nezaměnitelný. Každoročně soutěží téměř
dvě stovky snímků, které vyhodnocuje
porota složená z předních českých fotografů. V minulých letech jí předsedal Jindřich
Štreit. Autoři vítězných fotografií dostanou
hodnotné ceny a jejich snímky budou vystaveny v říjnu v Galerii Vaňkovka.
Soutěžní snímky můžete posílat v elektronické podobě na adresu prezentace@
ligavozic.cz. Je nutné uvést jméno a kontaktní údaje autora fotografie. Podívejte se
na www.nejennakolech.cz. 
můžeš / číslo 9 - 2014
M0708_2014.indd 1
kamenných přístavů, a šestimetrové vlny
s větrem proti lodi, které musíte překonávat,
jinak se do mariny nedostanete včas, jsou
však z jiného soudku než většina pohodových katalogových dovolených. Na letošní
zážitky se bude časem vzpomínat hodně
a hodně dlouho. I vědomí, co vše se dá
překonat a že vozík není ani na jachtě překážkou, určitě dodá odvahu i pro zvládání
jiných vln, které na vozíčkáře čekají doma
na souši. A o to přece jde, ne?
Jan Pičman
6/13/2014 8:33:53 AM
Ivana Mašková, Praha
Světová válka
Vážená paní Mašková, nemýlíte se. Dokonce
se článek o skupince nadšenců objevil na
stránkách našeho časopisu již před pěti lety.
A protože jezdí pořád, zeptali jsme se jich, jak
jejich projekt pokračuje a čeho si cení nejvíce.
Tady je odpověď:
Poprvé jsme s lidmi z Jedličkova ústavu a škol
(Jedle) vyjeli na jachtu skoro náhodou.
Kamarád vyprávěl o jachtaření se seniory
a s malými dětmi. A proč to nezkusit i s lidmi
na vozíku, kteří na jachty běžně nejezdí?
Hned další léto se v marině v Chorvatsku
objevila skupina vozíčkářů. Začali jsme jezdit
ve složení 4 + 5 lidí na vozíku či s jiným
tělesným postižením. Letos jsme byli již šestý
rok a skladba byla 3 + 6. Šest vozíků na úzkém molu mariny v Sukošanu se zase nedalo
přehlédnout.
Během šesti let jsme uspořádali sedm
týdenních výprav na moře, zúčastnilo se
jich celkem 22 absolventů či studentů Jedle,
někteří i vícekrát. Tři výpravy podpořilo
penězi i Konto Bariéry. Inspirovali jsme
skupinu podobných nadšenců z Brna, byli
již také několikrát. Postupně jsme zjistili, že
moc speciálních pomůcek nepotřebujeme,
vystačíme s málem.
Tři vozíky složíme do batisty v jachtě, tři
necháme v autě v marině. Při případném
zastavení v jiném přístavu se posádka vystřídá. Těžšího myopata dokážeme vyzvednout
z moře na záď lodi pomocí stočeného prostěradla podvlečeného pod rameny. Normálně
všude tam, kde to jde, a speciálně pouze
tehdy, když je to nezbytné.
To byl také název jiného dvouletého projektu,
do něhož se Jedle před patnácti lety zapojila.
Vyzkoušeli jsme řadu jachet pro osm až deset
lidí, máme dobrou zkušenost s jachtou Elan
431. Je však starší, takže v každém přístavu
na ni nenarazíte.
Zcela nezanedbatelný je efekt nespecifické
rehabilitace. Dovedete si představit 168 hodin zapojovat svaly tak, aby kompenzovaly
neustálé houpání malé lodi? Nebo mladého
spastika, který má celý den na to, aby se
dostal po schůdkách z kajuty na palubu.
A podaří se mu to!
Třetí den již mnohem jistěji a rychleji. Určitě
hodně lidí, kteří o jachtě slyší jen zpovzdáli,
bude podobnou akci pokládat jen za příjemnou dovolenou na sluníčku a s koupáním.
S tím nic neuděláme.
Čtyři plně deštivé dny, jaké jsme zažili letos,
bouřky, při kterých je potřeba v noci prchat
z kotviště v zátoce a schovávat se za zdmi
Vážená redakce, snad jen člověk bez základního vzdělání a bez jakéhokoliv přístupu
k médiím by si letos nevšiml, že si připomínáme začátek první světové války. Doslova
všechny sdělovací prostředky jsou zaplaveny zmínkami a více či méně zajímavými
informacemi o konfliktu, který jinak úspěšně
ignorujeme, přestože co do lidských ztrát
zasáhl český národ víc než neustále omílaná
druhá světová válka, ve které byla naším největším příspěvkem poslušná zbrojní výroba
pro nacistické válečné potřeby. Ale to už jsem
poněkud neobjektivní a jízlivý. Píši hlavně
proto, že přes pokryteckou „velkoválečnou
mediální záplavu“ jsem si s chutí přečetl vaše
příspěvky k tématu Velké války. Přinesli jste
pohled neotřelý a zajímavý. Neřku-li opomíjený. Díky za to!
Karel Josef Solný, Praha
Vážený pane Solný, vaše pochvala nás těší
a děkujeme za ni. S interpretací významu
obou konfliktů si netroufáme polemizovat, nejsme odborným historiografickým
časopisem.
Stejně tak ponecháme stranou hodnocení,
zda je přístup médií pokrytecký. Na tento
postoj máte právo. Přesto kvůli zachování
úcty a objektivity dodejme, že nemůžeme
pominout ani nemalé oběti a hrdinské činy
českého obyvatelstva za druhé světové války,
na něž jste ve své kritické notě poněkud
zapomněl.
O neotřelý pohled na tento konflikt
v kontextu života s postižením se pokusíme
i v příštím roce, kdy uplyne 70 let od konce,
doufejme, poslední světové války v dějinách
lidstva.
(red)
Své postřehy a názory
nám pište na [email protected]
nebo na adresu
Redakce časopisu Můžeš,
Melantrichova 5
110 00 Praha 1. 
5
ANKETA
časopis pro t y, kteří se nevzdáva jí
Tomáš Feřtek
Marcel Chládek
Vladislava Kršková
Josef Řihák
odborný konzultant EDUin, o.p.s.
ministr školství
hejtman Středočeského kraje
Pominu-li spoustu
praktických a úředních
překážek, hlavní důvody
jsou dva.
Předně je to názor široce
sdílený rodičovskou
a učitelskou veřejností,
že pro děti s postižením
je lepší speciální škola,
protože se tam o ně starají odborníci a děti nejsou
vystaveny možnému
srovnávání, nebo dokonce posměchu ze strany
spolužáků. A to je velmi
hluboce zakořeněný
názor. Ale i u škol, které
to tak nevidí, je problém,
že se často necítí odborně
nebo i materiálně dostatečně vybaveny, aby
příchod integrovaného
žáka zvládly.
Podpora integrace žáků
se speciálními vzdělávacími potřebami funguje
v České republice jak
finančně – příplatky
podle postižení, tak
podpůrně – asistent
pedagoga, školní psycholog, speciální pedagog,
speciální učebnice,
kompenzační pomůcky.
Jedním z problémů je ale
nedostatečná připravenost pedagogů na práci
s integrovanými dětmi,
což musíme změnit.
metodická pracovnice pro inkluzi,
Rytmus, o.p.s.
Mnohdy se také stane, že
takové dítě vezmou, podaří se jim pro ně získat
asistenta, ale pak třeba
po roce kdosi nadřízený
usoudí, že asistent není
třeba, a škola zůstane
v té situaci sama bez
pomoci. Velmi nízkou
míru podpory školám,
které vyjdou těmto dětem
a jejich rodičům vstříc,
vidím jako hlavní důvod
pomalého postupu integrace. 
Musíme také vytvořit dostatek kapacit
v mateřských a základních školách tak, aby se
do hlavního vzdělávacího
proudu dostaly i děti se
speciálními vzdělávacími potřebami. Vláda
už na to schválila vznik
dvou fondů. Integračním
krokem bude i otevření
přípravných tříd všem
dětem, nejen sociálně
znevýhodněným, což je
součást novely školského
zákona. Ta nově zavádí
i různé stupně podpůrných opatření pro děti se
speciálními vzdělávacími
potřebami paralelně se
změnou financování re­
gionálního školství. 
Ve školách se často setkáváme s tím, že integrace
je umožněna jako nějaká
výjimka, nikoliv jako
samozřejmost mající svou
podporu v legislativě.
Co podle vás
brání úplné
integraci dětí
s postižením
do běžných
škol?
Odborná veřejnost
(psychologové, speciální
pedagogové, pediatři)
mnohdy není přesvědčena o smyslu integrace,
potažmo inkluze, tudíž
už samo přesvědčení jí
brání být oporou ať už
školám, rodičům či dětem samotným. Pedagog
by se měl i v této oblasti
vzdělávat, bohužel někdy
narážíme na nezájem.
Vzdělávání budoucích pedagogů je stále rozděleno
na speciální a běžné, přičemž každé dítě má své
zvláštnosti a své speciální
potřeby. Aby byla integrace úspěšná, je zapotřebí,
aby spolupracovala škola,
poradenské pracoviště
i rodiče postižených dětí.
Nezbytnost této spolupráce se ukazuje jako klíčová, protože když jeden
faktor vypadne, systém
se hroutí, a pak se hledají
záminky pro neúspěch
integrace. 
I když nejsem odborníkem na školství, ze zkušenosti hejtmana Středočeského kraje, který je
zřizovatelem naprosté
většiny středních škol
v našem regionu, vím, že
hlavním problémem je
nedostatek peněz.
I když naše školy jsou
pro bezbariérový přístup
vesměs dobře upraveny,
nemají dostatek peněz na
osobní asistenty a v řadě
případů i na další speciální pomůcky, které někteří
handicapovaní potřebují.
Myslím si, že v oblasti
začleňování postižených
do běžných škol musí
spolu ještě více a účinněji
spolupracovat ministerstva práce a sociálních
věcí a školství. Jsem rád,
že se nám podařilo vyřešit alespoň bezbariérový
přístup do škol, což byl
mnohdy velký problém,
protože řada škol sídlí
v historických budovách,
a tak se k potřebným
úpravám vyjadřovali
vedle architektů obvykle
i památkáři. 
DOBRÉ ZPRÁVY
Místo školky bydlení.
Krajský úřad Moravskoslezského kraje se rozhodl zřídit
v budově bývalé mateřské školy
v Rýmařově pobočku krnovského domova Harmonie pro lidi
s mentálním nebo kombinovaným handicapem. Na rekonstrukci bude použita patnáctimilionová dotace, kterou se kraji
podařilo získat. Vedle možnosti
samostatného bydlení v chráněném prostředí vznikne také
nová sociální služba pro osoby
se zdravotním postižením a nabídka nových pracovních míst.
První klienti Harmonie by se do
nového bydlení měli nastěhovat
nejpozději napřesrok.
Virtuální průvodce. Virtuálního průvodce pro tělesně
6
postižené vytváří Masarykova
univerzita v Brně. Má pomoci
handicapovaným studentům
s orientací a plánováním přesunů
v rámci univerzitních budov.
Cílem projektu není zmapovat
pouhou bezbariérovost či naopak bariérovost, ale nabídnout
souhrn informací do nejmenších
detailů. Studenti i jejich příbuzní
tady najdou například údaje
o šířce dveří, výšce zvonků nebo
poloze plošin. Aplikace také poradí, jaká asistence je při cestě na
místo potřeba. Jako první přišla
na řadu budova Právnické fakulty, která je nejfrekventovanější,
další objekty budou následovat.
postižených natočila skupina
klientů a asistentů z centra Benediktus v Chotěboři. Sedmnáctiminutový snímek ukazuje bez
příkras obyčejný život a práci
handicapovaných, mimo jiné
i činnost kapely BeneBand, která se u veřejnosti setkává s velmi
pozitivními ohlasy. Dokumentární film byl uveden na 8. ročníku Mezinárodního filmového
festivalu (ne)herců s mentálním
a kombinovaným postižením
Mental Power Prague Film
Festival, v jehož porotě zasedá
řada předních českých celebrit.
V konkurenci 22 snímků, včetně
zahraniční účasti, se neztratil.
Úspěch na filmovém
festivalu. Dokumentární film
z prostředí komunity mentálně
Nevidomí poznají Šumavu.
Správa Národního parku Šumava vydává první knihu v Braillo-
vě písmu. Nevidomí se v ní
mohou seznámit se skutečnou
rozlohou parku, turistickými cíli
a dalšími zajímavostmi, včetně
unikátních reliéfních map oblasti. Kniha obsahuje i 12 doporučených tras určených pro vozíčkáře, jejichž požadavky jsou
podobné jako u nevidomých.
Autorem publikace Šumava pro
všechny s podtitulem Průvodce
pro turisty se zrakovým postižením je Jiří Vencl z Prahy, který
sám Šumavu s bílou holí v ruce
prochodil. Vedení parku si počin
chválí a kvituje, že se daří tento
zajímavý region zpřístupnit
i lidem s handicapem. Do budoucna dokonce plánuje osadit
do terénu informační tabulky
v Braillově písmu. 
(šb)
můžeš / číslo 9 - 2014
Soutěž o kartu Handy Card!
Jak se jmenuje ambiciózní český
projekt designovaného invalidního
vozíku, na kterém lze i klečet?
Odpovědi na tuto otázku zasílejte do 15. září 2014
na adresu redakce: Melantrichova 5, 110 00 Praha 1
nebo na mailovou adresu: [email protected].
Odpovědi označte slovem SOUTĚŽ.
Minulou otázku správně zodpověděl Jiří Kunický
z Horního Slavkova.
Vylosovaný autor správné odpovědi získá kartu Handy Card.
Ta přináší velké množství slev, kromě jiného na servis aut
a pohonné hmoty.
Předplaťte si časopis
Výhodné předplatné na dva roky za 380 Kč!
Pokud si předplatíte Můžeš na dva roky,
ušetříte proti ročnímu předplatnému
100 Kč a proti volnému prodeji 280 Kč.
Koupí
tohoto časopisu
podpoříte
www.muzes.cz
so
í
u p ča
K o h o to ří te
to d p o
po
Jed
w.
ww
muz
es.cz
Ča
so
dá
va
jí
●
6/
14
no
tli
p is
vý
vý
Č A SOPIS PRO T Y, KTEŘÍ SE NE V ZDÁVA JÍ
u
tis
k
kč
30
ř
/ P
ed
pla
tit
elé
20
kč
7–8/2014
●
●
ww
Ča
strana 20
●
pi
s
pr
o
ty
,
na
stra
ří
se
n
pi
s
pr
o
ty
uzes
, k
t
.cz
eř
í s
e
ne
vz
dá
va
jí
●
9/
20
14
●
Jed
ní
po
vá ena
lfo a Eb
o
G ark
M
e
kt
z
ev
so
Jiř
je j í Vyo
Ko
ed rál
to u p í
na ek
p o h o to
d p ča
zm :P
o ří so
te p is
u
ých omá
ne hat
jle s h
pší u
ch mo
rol rem
í stra
í
žen
20
w.m
Jednotlivý výtisk 30 Kč / Předplatitelé 20 Kč
Jachtař, který objevil
loď pro vozíčkáře
no
tli
vý
vý
tis
k 3
0
kč
/ P
ř
na
ed
pla
tit
elé
20
kč
17
22
M09
_20
14.i
ndd
:21
4
Objednávám předplatné
časopisu Můžeš
1
PM
4:28
/201
5/18
JMÉNO a příjmení:
M0708_2014.indd 1
ulice:
6/13/2014 8:33:53 AM
číslo popisné:
8/13
/201
4
6:41
:11
ndd
PM
1
14.i
_20
M06
roční předplatné za 240 Kč
název organizace:
PSČ:
město:
dvouleté předplatné za 380 Kč
Forma úhrady:
složenkou
převodem (uveďte jméno a celou adresu)
fakturou
telefon:
číslo účtu: 772772772/0800
Vyplněný objednávkový kupon zašlete na adresu:
Redakce časopisu MŮŽEŠ, Melantrichova 5, 110 00 Praha 1
Proč si předplatit časopis Můžeš: 1. Přispějete tím na Konto Bariéry.
2. Ušetříte, při předplatném na dva roky je to 280 Kč.
3. Můžete vyhrát MP3 přehrávač a kartu Handy Card.
Chcete
roční př -li
změnit n edplatné
a
dvoulet zvýhodněné
é, konta
ktujt
bezplatn
ou linku e
České p
o
800 300 šty
302
Téma: Integrace a inkluze ve školách
■ Inkluze je spíše filozofický a politický koncept.
■ České prostředí má silnou tradici speciálního školství.
■ Jiřímu Kantorovi se líbí možnost volby ze dvou cest.
Jiří Kantor:
Totální
inkluze
není na
pořadu
dne
Text: RADEK MUSÍLEK
Foto: JAN ŠILPOCH
Jaká je situace v inkluzivním vzdělávání
postižených v Česku?
Léta jsem pracoval v sociálních službách
a speciálním školství, takže mé pohledy na
inkluzivní vzdělávání jsou touto zkušeností
ovlivněné. Inkluze je komplexní a složitý
fenomén, proto bychom se měli vyvarovat
zjednodušujících černobílých tvrzení. Je
to mezinárodní trend, který bude Českou
republiku ovlivňovat. Náš školský systém se
postupně transformuje a přibližuje se k inkluzi. Můžeme očekávat tendenci redukovat
počet speciálních škol a počty žáků v nich.
8
Na druhé straně si ale zachováváme stále
silný proud speciálního školství, což je při
srovnání se západními zeměmi patrné.
Myslím, že je dobře, že se neřadíme ke
státům s tzv. totální inkluzí, s níž se lze
setkat např. v USA nebo v Itálii. Na globální
zrušení speciálních škol nemá náš vzdělávací systém v současné době kapacitu a totální
inkluze je diskutabilní i z etického hlediska.
Přesto se takové snahy a hlasy objevují...
Některé legislativní kroky, které se u nás
za poslední roky staly, např. pokus o zrušení praktických škol, vnímám jako žhavý
problém. Setkal se s velkou vlnou odporu
ze strany škol, rodičů i vysokoškolských
pedagogů. Důvodem byla samozřejmě
systémová nepřipravenost a značná dávka
populismu. Osobně si myslím, že tento odpor
ukázal i něco dalšího, a to je postoj velké části
veřejnosti vůči inkluzi. Myslím tedy zejména
tu část, která je do vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami zainteresovaná.
A jaký je tedy ten postoj?
Řekl bych – ostražitý. Nejsme zrovna země
mířící k totální inkluzi. Je tu velká vůle
zachovat dvojí proud. Myslím, že snahy
o radikální potlačení speciálního školství by
se setkaly s velkým odporem. Kromě toho, že
existuje řada věcných a relevantních argumentů proti totální inkluzi, nesmíme opominout ani tradici a množství lidí, pro které je
speciální školství každodenním chlebem.
můžeš / číslo 9 - 2014
č a s o p i s p r o t y , kt e ř í s e n e vzd á v a j í
Náš školský systém se postupně transformuje
a přibližuje se k inkluzi. Můžeme očekávat tendenci
redukovat počet speciálních škol a počty žáků v nich.
ale také sociálního. Speciálním školám se
vytýká skleníkový efekt, malá nabídka přirozených sociálních vzorů a hyperprotektivita
prostředí, která neodpovídá požadavkům
běžného života. To mohu jako bývalý učitel
ve speciální škole potvrdit. Na druhé straně
jsem tam učil mnoho žáků, kteří stěží fungovali i v režimu tříd speciálních škol. V běžné
třídě si je nedokážu představit. Zejména to
platí o žácích s těžkým zdravotním postižením. Někteří potřebují zvýšenou ochranu
a úpravu vzdělávacího prostředí. Problém
nastává, když podpůrná opatření začínají
působit restriktivně, což se ale bohužel stává
i v případě inkluzivního vzdělávání.
Co brání rychlejšímu rozvoji inkluze? Zdá
se, že v poslední době poněkud zamrzla.
Nebo tomu tak není?
Na to nedokážu přesně odpovědět, ale myslím si, že důvodů je více. Trochu mi připadá,
že nevíme, kam dál. Zájem o inkluzi nemůže
info
Kdo je Jiří Kantor
Působil více než deset let jako speciální
pedagog a muzikoterapeut v rámci různých
institucí resortu školství a sociálních služeb
(např. ZŠ a MŠ Credo v Olomouci).
Nyní je již čtvrtým rokem zaměstnaný
jako odborný asistent na Ústavu
speciálněpedagogických studií Univerzity
Palackého v Olomouci s hlavním zaměřením
na problematiku somatopedie. V rámci výuky
studentů aktivně spolupracuje s Jedličkovým
ústavem a školami, Klinikou rehabilitačního
lékařství v Praze, Centrem sociálních služeb
v Tloskově atd.
V rámci výzkumné práce se zaměřuje
především na edukaci žáků s těžkým
tělesným a kombinovaným postižením.
Aktuálně spolupracuje na vývoji mezinárodní
metodiky pro muzikoterapii u osob s těžkým
zdravotním postižením, věnuje se publikační
a přednáškové činnosti.
Kapři si přece nebudou chtít vypustit
vlastní rybník. Tím nechci říci, že tohle je
hlavní hledisko, kvůli kterému se pak hledají
zástupné námitky vůči inkluzi. Jen podotýkám, že i to hraje určitou roli.
V čem je nejpodstatnější přínos inkluze?
Její největší přínos do našeho školství
vnímám v možnosti volby. Jako rodič dítěte
se zdravotním postižením bych vždycky tíhl
ke vzdělávání v běžné škole, pokud by to
stav dítěte umožňoval. Potřeby těchto žáků
jsou opravdu velmi různorodé a nabídka
rozmanitých vzdělávacích příležitostí mi
u nich připadá nejdůležitější. Pro mnoho
žáků je integrace do běžné školy optimální
řešení, a to nejen z hlediska edukačního,
můžeš / číslo 9 - 2014
dlouhodobě živit počáteční nadšení ani zkušenosti ze zahraničí. Změny ve vzdělávacím
systému by se měly opírat o důkladné poznání edukační reality českých škol včetně
jejích sociálních, kulturních, ekonomických,
hodnotových a jiných kontextů.
To však vyžaduje propojenost i koordinaci výzkumu a praxe, interdisciplinární
diskusi, potřebné politické a ekonomické
pozadí. A také dostatečný společenský tlak!
Roztříštěnost pohledů zvyšuje podle mě
riziko, že se inkluze stane pouhou populistickou politikou ministerstva. Je jednoduché
schovávat se za lákavé proklamace, kterým
nepředchází zjištění potřebných faktů
a dostatečná diskuse. To je podle mě důvod,
proč v minulých letech došlo k některým
ukvapeným rozhodnutím, jako např. k již
zmiňovanému pokusu o rušení praktických
škol.
Takže nejde ani tak o problém peněz,
jak se často říká, ale spíše politické či
společenské objednávky?
Myslím, že to je provázané – pokud existuje
politický zájem nebo silný společenský tlak,
peníze se většinou najdou. Ale uvažuji také
o dalších důvodech – např. kulturní nebo
sociální povahy. Domnívám se, že inkluzi
samé u nás chybí dostatek argumentů, protože postoje kolegů na akademické půdě, ale
také postoje veřejnosti, jsou vůči inkluzi často
rozpačité. Tím samozřejmě nechci zpochybňovat opodstatněnost inkluze. Ale začneme-li tuto problematiku zkoumat hlouběji,
zjistíme, že se jedná o zcela komplexní téma
s řadou otázek a nejasností.
Myslím si, že základní problém není
nedostatek financí ani formální zajištění
vzdělávacího procesu. Malý počet asistentů
pedagoga a nedostatek peněz na vzdělávání
těchto žáků jistě činí značné komplikace,
na něž mnohé školy narážejí. Problémy jsou
však hlubší povahy. Např. u mnoha žáků se
speciálními vzdělávacími potřebami je obtížně predikovat, zda a za jakých okolností
bude integrace úspěšná. Učil jsem jednoho
žáka se závažným terminálním onemocněním, s těžkým postižením v oblasti pohyblivosti a komunikace.
Na základě jeho životního kontextu
a možností jsme předpokládali, že speciální
škola bude nejlepším řešením. Opak byl pravdou – po dvou letech byl úspěšně integrován
do běžné školy, protože mezi intaktními vrstevníky se cítil spokojený. Na druhé straně se
nám vraceli zpět do speciální školy žáci, kteří
na tom byli z funkčního hlediska daleko lépe.
Po několika letech v běžné škole se ukázalo,
že jsou ve stresu, nezvládají učivo, a jsou
ztraceni také v kolektivu spolužáků.
Inkluze tedy není hodnota sama o sobě…
Občas se zdá, že v rámci prosazování určité
koncepce pokládáme některé žáky na oltář
inkluze, i když pro ně to není nejlepší řešení.
Z praktických zkušeností vyplývá, že většina
žáků se zdravotním postižením, kteří byli
integrováni do běžných škol, vyhledává během dospívání i v dospělosti spíše komunitu
osob se zdravotním postižením a socializuje
se primárně mezi ně. Jedním z podstatných
problémů inkluze je schopnost vzájemného
porozumění a otázka sociální či kulturní
identity žáků se zdravotním postižením.
Vzájemná jinakost je někdy tak velká, že
je téměř nemožné si navzájem porozumět.
Střetávají se odlišné světy, které se při interakci nepotkávají, ale spíše míjejí. Jestliže
okolní společnost, a to i v případě spolužáků
ve třídě, není schopna porozumět člověku
se zdravotním postižením, nelze se divit, že
se tento člověk bude cítit lépe mezi obdobně
postiženými vrstevníky. Může s nimi soutěžit, rozumějí si, sdílejí podobné vidění světa,
vlastní problémy i výzvy atd. To je samozřejmě individuální.
�
9
Téma: Integrace a inkluze ve školách
Jiří Kantor
si uvědomuje,
že inkluze je téma
s řadou faktorů,
které je třeba
zohlednit.
Několik desítiletí
segregace osob se
zdravotním postižením
ještě stále ovlivňuje
myšlení současné
společnosti.
Pro některé žáky je inkluze vysoce žá� doucí,
zatímco pro jiné se může stát pokus
o inkluzivní vzdělávání traumatickou zkušeností. Obdobně rozporuplných příkladů,
které podporují kritiku inkluze, můžeme
nalézt více. Proto jsem přesvědčený, že je
nutné zachovat i možnost vzdělávání ve
speciálních školách.
Copak podobné pochybnosti neměli
a nemají ani v zahraničí?
Ale měli a mají. Na různých konferencích
jsem se setkal s názory zahraničních odborníků, ať si náš systém speciálního školství úplně
neboříme, protože i v zemích, které se považují za státy s vysoce kvalitním inkluzivním
vzděláváním, jako je např. Finsko, speciální
školy existují. Nicméně i totální inkluze
přinesla některé zajímavé podněty pro vývoj
a vzdělávání žáků se zdravotním postižením.
Např. v USA zrušili veškeré speciální školství
a poslali do běžných škol i tyto děti.
Už na začátku bylo jasné, že si nemohou
osvojovat akademické dovednosti svých vrstevníků. Protože ale z politického hlediska
bylo nutné přinést argumenty pro inkluzi,
a to zejména u této populace žáků, začaly se
vymýšlet výzkumy s poměrně originálními
tématy s cílem zjistit, jaký užitek mohou
mít z inkluzivního vzdělávání děti s těžkým
zdravotním postižením. Zjišťovalo se, jak
může inkluzivní vzdělávání ovlivnit kvalitu
jejich života, zda má pozitivní dopad na
jejich schopnost sebeurčení, prožívání štěstí,
seberealizaci, spokojenost a mnohé další.
A to zpětně pozitivně ovlivnilo i koncepci
vzdělávání ve speciálních školách.
Když budeme mluvit jen o příkladech
vhodně aplikované inkluze, je naše
společnost připravená přijmout ji jako
hodnotu, kterou nelze měřit materiálně
a finančně?
Asi by bylo lepší, kdybychom mluvili spíše
o integraci než o inkluzi. Teoretických vymezení inkluze je celá řada. Inkluzí se většinou
označuje stav, kdy osoby se zdravotním
postižením nebudou vůbec ze společnosti
vyřazovány. To však předpokládá, že se
okolní společnost bude ochotna přizpůsobit
10
početně významné, přesto však marginální
sociální skupině osob. A to je dost nepravděpodobné. Už na konferenci Inclusive and
Cognitive Education, která se konala v Praze
v roce 2005, opakovaně zaznělo, že inkluze
je pouze filozofický konstrukt, jehož aplikace do praxe je složitá – a spíše utopistická.
Nicméně vhodnou integraci osob se
zdravotním postižením považuji za reálnou
a nutnou. Několik desítiletí segregace osob se
zdravotním postižením ještě stále ovlivňuje
myšlení současné společnosti. Bude trvat
několik dalších generací, než bude participace osob se zdravotním postižením přirozená
a nikdo se nad ní nepozastaví. Myslím, že
společnost obecně stále více toleruje jinakost.
Je ale rozdíl, zda společnost bude jinakost osob se zdravotním postižením pouze
tolerovat a zda budeme vedle sebe paralelně existovat, nebo zda dokážeme těmto
osobám porozumět a využít interakci s nimi
jako zdroj vlastního učení a rozvoje. Myslím,
že potenciál k tomu naše společnost má už
dnes; ale než se tyto zkušenosti promítnou
do konkrétních společenských změn a než
ovlivní uvažování větší části populace,
k tomu povede ještě dlouhá cesta. 
info
Integrace versus inkluze
I ntegrace – latinský základ slova
znamená sjednocování. Obvykle jím
rozumíme vzájemné začleňování
a propojování. V případě vzdělávání žáků
s postižením míníme jejich zapojení do
výuky v běžných školách.
I nkluze – se dá interpretovat jako
myšlenkový koncept, podle něhož žák
s postižením přichází do prostředí, které
natolik akceptuje odlišnost každého
jedince, že se jinakost považuje za normu.
Nad odlišností se nikdo nepozastavuje,
vytvoření vhodných podmínek je
automatický nárok.
Existuje řada výkladů obou pojmů
i jejich vzájemného vztahu. Setkáváme
se i s interpretací, kdy jsou oba pojmy
považovány za synonyma. Někdo považuje
inkluzi za jakési vylepšení integrace, jiní vidí
v obou procesech hlubší rozdíly.
můžeš / číslo 9 - 2014
č a s o p i s p r o t y , kt e ř í s e n e vzd á v a j í
■ Postižených dětí neubývá.
■ Spokojení rodiče? V Lounech samozřejmě.
■ Tuto práci nikdo nezávidí.
Integrace nespí, ale...
Atmosféra
na zahradě
je stejně
rozběhaná jako
v „normální“
mateřské škole.
Text: Zdeněk Jirků
Foto: Jan Šilpoch
S
peciální mateřská škola v Lounech je
zvláštní, ale působivý, a vlastně krásný svět. Padesát šest dětí s nejrůznějším postižením – od autismu přes
kombinované vady, diabetes, skoro
úplnou hluchotu až po postižení končetin –
dovádí na zahradě tak, že by běžný pozorovatel těžko hledal, v čem je osud těchto
cvrčků těžký. A on je velmi těžký pro dítě,
které třeba nebude nikdy mluvit nebo dobře
vidět, ale také pro rodiče, kteří očekávali
jeho narození s obvyklým: ten nebo ta naše
bude nejlepší, nejkrásnější, nejšikovnější.
Za uvolněnou atmosférou je však těžká
práce učitelek, asistentů, zdravotních
sester (město zde zaměstnává i dvě zdravotnice, tolik potřebné při odborné péči)
i kuchařek a dalších. Co je cílem každého
dne? Při maximálním respektu k individuálním potřebám dětí rozvíjet jejich
osobnost a schopnosti s ohledem na jejich
budoucí uplatnění ve světě, který pak už
nebude moc vlídný.
můžeš / číslo 9 - 2014
Malá škola, velký program
Děti jsou rozděleny do čtyř tříd. Věk není
hlavním kritériem, rozhoduje především
postižení samo a schopnost žáčka uplatnit
se v kolektivu. Podmínky mají moc dobré.
Rehabilitační cvičení, logopedie, inhalace,
masáže, koupele, moderní vyučovací metody, angličtina, míčkování, hry na počítači…
Seznam je dlouhý. Klíčovou podmínkou je
ovšem kvalita učitelek i dalších zaměstnanců. Ředitelka Zdeňka Neudertová za šestnáct let této práce to umí říci přesně: „Všechny kolegyně mají nejen potřebné vzdělání,
ale především mimořádné lidské vlastnosti.
Tady nemůžete křičet, trestat, stěžovat si
rodičům. Naše práce je o nekonečné pomoci, o milimetru, kterým posouváme dítě ke
zlepšení. A přitom máte před sebou třeba
mentálně zdravého, ale fyzicky postiženého,
a hned vedle autistu, který nemluví, ale už
umí na počítači perfektní abecedu a píše si
s námi anglicky. Každému musíte umět vyjít
vstříc, každého potěšit, každému dát šanci
na alespoň malinký úspěch.“
Největším úspěchem pak je přechod
dítěte do běžné školy. Jenomže i kdyby
Naše práce
je o nekonečné pomoci,
o milimetru, kterým
posouváme dítě
ke zlepšení.
školka uměla zázraky, normální škola má
dvacet osm žáků ve třídě, a není-li po ruce
asistent na celý úvazek nebo celá speciální
třída, kluk či děvče zůstávají někde v koutě,
nestačí tempu výuky, předškolní příprava se
vytrácí, a pak zbývá jen speciální základní
škola. Před několika lety kráčela naší zemí
představa, že integrace a inkluze budou
běžné, všeobecné a perfektně zabezpečené.
Nejsou. Někde chybějí peníze, pochopení
�
11
Téma: Integrace a inkluze ve školách
Každodenní práce
končí každodenním pochlubením.
Jak dlouhý by byl popis všeho, co musí
zdejší učitelky zvládnout? Velmi, velmi dlouhý.
každou novou informaci o možnostech lepší
a lepší rehabilitace. Kdybychom neměli tuto
školku, těžko, těžko by se Tadeáš zlepšoval.
Teď se nejvíc bojím, co bude po nástupu do
školy. Víte, i děti dokážou být kruté…“
Právě směs nejrůznějších postižení a dětských osudů tu plní další důležitou funkci –
zdejší děti se nediví jakémukoli handicapu,
už odmala se učí vzájemnému pochopení.
Dokonce tím trochu šokují běžné okolí,
když se vypraví na procházku nebo třeba do
divadla, a ostatní vidí, jak jeden druhému
dokáže pomáhat. Skoro by se řeklo – má
být tato školka samostatná? Neprospělo by
zdravým dětem, kdyby měly denně na očích
i jiné osudy? Zatím to nejde, ale ředitelka
Neudertová se netají touhou ještě i tuto
bariéru překonat.
Paní Monika
se netají
spokojeností
– Tadeáš
se opravdu
zlepšuje.
Ovšem idylka to není
ředitelů škol i pozornost sa� některých
mospráv. Ale dětí s postižením neubývá
a ubývat nebude. Příroda a osud jsou silnější
než sebelepší medicína. Zdeňka Neudertová
ví, že u ní život malých lidí vlastně začíná
a bude velmi záležet na další podpoře a kvalifikované pomoci, aby jednou, za mnoho
let, byli co nejvíce schopni samostatného
života: „Nejdůležitější je čas, který učitel dítěti věnuje. Proto radíme rodičům – dejte je
třeba do venkovské školy, kde je málo žáků.
Investujte do dojíždění, na pár let si odpusťte pohodlí. Pokud to jen trochu jde, snažte
se, aby vaše dítě bylo integrováno, aby se
dokázalo přizpůsobit normálnímu světu.“
Tadeáš a jeho ruka
Asi s málokterou školou jsou rodiče tak
spokojeni jako s tou zdejší. Tady blednou
všechna hospodská moudra typu: kdo neumí, učí. Monika Slabochová sem každý den
vozí svého Tadeáše. Čiperný a samostatný
kluk měl smůlu už při porodu – komplikovaná paréza pravé ruky se už nikdy úplně
nespraví. Nemůže se sám obléknout, sám
zvládnout některé běžné dovednosti. A jeho
mozek je také pravák, takže levá ruka bude
těžko plnohodnotnou náhradou. Právě díky
otevřenosti a modernímu vzdělávacímu
12
Děti i rodiče jsou
spokojeni. Většinou
netuší, že lounská
speciální školka denně
řeší napjatý rozpočet,
nedostatek peněz na
modernější vybavení.
a rehabilitačnímu programu ale dělá pokroky. Školka se ani nebrání, aby maminka
přinesla nová doporučení od lékařů s návrhem zvláštní rehabilitace. Paní Monika je
opravdu vděčná: „Diagnóza původně předpokládala, že ruka nikdy neporoste a bude
nepohyblivá. Ale syn dokonce může chodit
na atletiku mezi zdravé děti. Chodíme
plavat, jezdíme na koni, snažím se pochytit
Děti i rodiče jsou spokojeni. Většinou
netuší, že lounská speciální školka denně
řeší napjatý rozpočet, nedostatek peněz na
modernější vybavení, dost složité úřadovaní kolem každé koruny. Sponzoři občas
přispějí, město zajišťuje základní potřeby,
kraj platí asistenty, ale pokrok nabízí ještě
tolik speciálních pomůcek, které by mohly
opravdu pomoci v rehabilitaci, výchově,
vzdělání. Jen málo běžných škol dnes nemá
interaktivní tabule. Zdejší ředitelka zatím
marně hledá způsob, jak sehnat potřebné
tisíce. Nad poškozenými dlaždičkami jinde
mávnou rukou, mezi dětmi s vážnými
motorickými poruchami jsou však velkým
nebezpečím. Samostatným a smutným
tématem je pak i odměňování pedagogů
i dalších pracovníků těchto škol. Tady musí
učitelka i vyměňovat pleny.
Speciální školství má u nás obdivuhodnou tradici. Tisíce občanů s nejrůznějším
postižením díky němu získaly někdy i velmi
vysokou kvalifikaci a obdivuhodně se
uplatnily. Jejich životy jsou svědectvím také
o nás, o společnosti a její úrovni. Ale zdá se,
že přes všechna slova je nám cennější beton
na dálnicích než pomoc občánkům, jejichž
život nezačal právě šťastně. Neměli bychom
o širších souvislostech integrace a inkluze
i podpoře rodičů postižených dětí mluvit
častěji než jen na začátku školního roku?
A ne pouze mluvit? 
můžeš / číslo 9 - 2014
SLOUPEK
Lii Vašíčkové
č a s o p i s p r o t y , kt e ř í s e n e vzd á v a j í
■ Případ nikoli mimořádný.
■ Postižená studentka si musí školu platit.
■ Kde je rovnost občanů?
Národ
Komenského
Jan Ámos Komenský byl člověk, který se
vymkl své době. Dnešním jazykem bychom
řekli, že jeho know-how bylo zcela nad rámec znalostí a možností doby. Svými díly
k nám hovoří přes staletí času i dnes.
Ano, jednoznačně zastávám názor, že každý
má právo na vzdělání a je třeba, aby každý
dosáhl maxima znalostí, které je schopen
získat. Studium – na všech stupních – nám
rozšiřuje obzory, seznamuje nás s novými
věcmi, novými pohledy, měli bychom se
učit celý život všichni, nejen ti, kteří to mají
v popisu práce (pedagogové, lékaři…). Díky
našim znalostem a vědomostem jsme schopni si udělat názor, jsme méně manipulovatelní, máme možnost jít (nebo jet) aktivně
za nějakým cílem, získáváme nástroje
k tomu, abychom prožili vlastní život podle
svých představ, naplnili a rozvinuli všechny
schopnosti, které nám byly dány.
Je třeba, aby vzdělávací instituce objevila
v každém žákovi jeho schopnosti. Učení
a studium je intenzivní práce a teprve
vytrvalost nese své ovoce. Fotbalovou či
hokejovou terminologií řečeno – je třeba
mít tah na bránu. Zůstanu-li u sportovní
terminologie, ne každý má schopnosti
na to, aby hrál první ligu, nebo dokonce
mistrovství světa. Ale musí mít možnost
vůbec hrát a dostat se na takovou úroveň,
které je schopen.
Na straně druhé není možné si klást ne­
reálné cíle; je třeba přijmout své možnosti.
Například člověk s mobilitou na vozíku
se může, má-li k tomu kapacity, vyučit
či vystudovat jakýkoliv obor, i když jsou
určité typy práce, které prostě dělat nemůže. Mám kolegu lékaře, který již jako
student měl veliký problém se sluchem
a nosil naslouchadlo. Velmi jej oslovilo
vnitřní lékařství, ale nemohl je dělat,
protože internista musí poslouchat ozvy
srdeční, plíce, a tedy musí mít v pořádku
sluch. Svoji situaci přijal – a excelentně se
uplatnil v jiném oboru medicíny.
Znám mnoho lidí po úrazu páteře a míchy
s velmi těžkým postižením, kteří dokončili
své vzdělání již na vozíku, někteří i vystudovali vysokou školu, a aktivně se zapojili
do pracovního procesu. V zahraničí je
běžné, že lidé s disabilitou studují nebo
nějakou formou pracují (i třeba part-time
nebo na chráněném pracovišti). Mělo by
být naším cílem, aby se každý podle svých
možností a schopností mohl zapojit do
společnosti i pracovně a být jejím plně
integrovaným členem. 
Autorka je lékařka,
členka rady Konta Bariéry.
můžeš / číslo 9 - 2014
Každý rok
trnu...
Text: Zdeněk Jirků
Foto: Jan Šilpoch
J
menuje se to spastická kvadruparéza
a obě tato slova jsou hrozná. Celoživotní
postižení horních i dolních končetin je
jednou z forem dětské mozkové obrny.
Příčiny? Různé, v případě Adélky Pačesové předčasný porod. Trvalý pobyt na
vozíku, nezbytná celodenní péče rodičů či
asistenta, velmi zúžené možnosti uplatnění
ve světě, který uznává jen výkony, výkony,
výkony.
Když má ale taková dívka štěstí na skvělé
rodiče, skulinky, kterými prosvítají paprsky
naděje na trochu samostatný život, se obje-
ví. A tak Adélka studuje. V Kolíně ji přijali
na Odbornou střední školu podnikatelskou.
Takže má její maminka Marcela radost?
Je upřímná: „ Dcera studuje ekonomii
a cestovní ruch. Učí se velmi dobře, mohu
ji dokonce provázet ve funkci asistentky.
A škola je vstřícná, upravila rozvrh, aby její
třída mohla být v bezbariérové části. Stejně
důležitý je i vztah jejích spolužáků, berou
naši Adélu jako normálního kamaráda
a vždycky pomůžou. Ale jiné souvislosti jsou
k pláči….“
Tvrdá čísla
Každý den vyjíždí studentka s matkou automobilem na třicet sedm kilometrů cestu
�
Maminka studentky Adély sice unaveně nevypadá, ale...
13
Téma: Integrace a inkluze ve školách
Nejenom
pochopení
učitelů,
ale i kamarádi
dělají dobrou
školu.
Zajímavé čtení
pro hlavu i srdce!
Informace, servis.
Čtěte Můžeš
na www.muzes.cz
❛ Aktuální informace
pro osoby s postižením.
❛ Inzerce zaměstnání,
Marcela Pačesová neustále shání
podporu u nejrůznějších neziskovek,
dárců a sponzorů. Zatím pomohlo jen
Konto Bariéry a bude pomáhat dál.
školy. Každý den se vracejí domů, do
� do
legendárních Kozojed. Měsíčně jim na tyto
cesty přispívá stát 400 korunami. To ještě
nebylo nejhorší. Škola je soukromá, roční
studium stojí 23 500 korun. A potřebné
pomůcky, vozík, hygienické potřeby…
zkrátka rodina s dvěma dospívajícími dětmi si žije!
Nebo je to jinak? Otec vydělává jako řidič
kolem dvaceti tisíc, maminka, asistentka ve
škole, má velmi skromný necelý půlúvazek.
Proč tedy Adélka nestuduje bezplatně na veřejné škole? Protože ji tam nevzali. Nemají
na asistenty, nemají na bezbariérové úpravy,
nemají chuť a sílu dát postižené dívce šanci.
Co má podpořit devítitisícový příspěvek na
péči? Vzdělání? Těžko. Dopravu do školy?
Možná. A ostatní péči? Jaké kouzlo s čísly by
pomohlo?
Miliony slov o integraci a inkluzi v našem školství jsou na pozadí tohoto osudu
jen plácáním. Inteligentní talentovaný
mladý člověk, který chce ještě vystudovat
jazyky na univerzitě, musí žebrat. Marcela
Pačesová neustále shání podporu u nejrůznějších neziskovek, dárců a sponzorů.
Zatím pomohlo jen Konto Bariéry a bude
pomáhat dál.
Stát se tváří, že udělal maximum. Nemůže přece podporovat soukromou školu,
která je normální podnikatelskou firmou.
14
Tím méně může nařídit například střední
škole v Liblicích (nejblíže Kozojedům), aby
postiženou dívku přijala.
Musel by to nařídit sám sobě, a to nikdy,
nikdy nedělá. A že jednou vzdělaná mladá
žena bude mít kvalifikovanou práci, tedy
i menší nároky na veřejnou podporu, to nyní
není důležité…
Integrace jako Růženka
Příklad z Kolína ukazuje na naši chronickou nemoc – polovičatost. S halasem se
přijme nová koncepce, pár politiků prokáže
„mimořádnou schopnost“ pro moderní
pojetí školství, někteří ředitelé škol i učitelé dělají, co mohou, ale pak přijdou jiné
novoty, jiná témata. Integrace a inkluze
mají v našem školství velmi dobrou oporu
v pedagogickém školství, v osvícených
pracovnících škol i v zajímavé mezinárodní
spolupráci. Zakladatelka kolínské střední
školy Ludmila Bílá má svou zkušenost:
„Když pro Adélu i další postižené studenty,
které jsme přijali, hledáme podporu, skoro
všichni jen kroutí hlavou a diví se, proč se
staráme, když rodiče stejně musí zaplatit.
Vůbec nechápou, že nyní bychom potřebovali například šest asistentek, ale nikdy
nám je nezaplatí. Koneckonců ani veřejné
školy na tom nejsou o moc líp…“
seznámení a prodej či
nákup pomůcek pro lidi
s handicapem.
❛ Archiv článků.
❛ Fotografická
soutěž v rubrice Vaše
fotografie.
❛ Videa a fotografie
ze zajímavých akcí.
❛❛ www.muzes.cz
mohou číst i nevidomí
a slabozrací!
Takže je to vlastně jedno. Integrace prakticky spí. Pačesovi se zkrátka rozhodli dopřát svým dětem vzdělání, tak mají a budou
mít velké finanční problémy. Můžeme jejich
život sledovat jako napínavé drama, jako
každodenní souboj o peníze. Ještěže žijí
v domě rodičů a šetří tak alespoň náklady na
bydlení. Vlastně šetří tomuto státu výdaje na
školství. To je dobrá zpráva. Takže povzdech
paní Marcely – každý rok trnu, jestli seženeme peníze na další školné – je sice z jejího
hlediska smutný, ale nám ostatním se přece
nic strašného neděje... 
můžeš / číslo 9 - 2014
SLOUPEK
Jiřiny Šiklové
č a s o p i s p r o t y , kt e ř í s e n e vzd á v a j í
■ Česká republika v inkluzivním vzdělávání dohání ztrátu.
■ V zahraničí řešili podobné problémy jako my.
■ Klára Laurenčíková sdílí své zahraniční zkušenosti.
Chránit znamená
i ubližovat
Zdánlivě je výhodnější, když se výrazně
handicapované děti vzdělávají doma. Ale
bohužel jen zdánlivě. Pokusme se nastínit
obě varianty. Nejdříve tedy argumenty
pro. Kdyby se tyto silně handicapované
děti učily přímo v rodině, nemuseli by je
rodiče obtížně dopravovat do školy, mohli
by dohlížet nejen na jejich výchovu, ale
i na to, zda se jim ostatní neposmívají nebo
jim nějak jinak neubližují. Jejich vzdělávání by mohlo být kratší a úspěšnější. Pokud
by rodiče nebyli schopni své děti vzdělávat
sami, mohli by do rodin docházet učitelé,
případně studenti pedagogických fakult.
Argumenty proti vzdělávání dětí v izolaci,
v rodině, jsou také pádné. Ve škole totiž děti
nerozvíjejí jen poznatky, ale učí se i socializaci. Socializace je proces začleňování mezi
ostatní, napodobování chování ostatních,
učení přizpůsobit se, a třeba se i podřídit,
ale také se ve skupině prosadit, získávat si
přátele a se všemi jednat. Toto všechno se
jedinec může naučit jedině ve své vrstevnické skupině, jakou je v našem typu kultury
školní třída nebo jiná skupina stejně starých dětí. Poznatky jsou samozřejmě důležité, ale nejsou jediným přínosem školy pro
dítě. Rodina své nějak handicapované dítě
obvykle preferuje, snaží se ho uchránit před
neúspěchem a nepříznivým srovnáváním.
V raném dětství je to správné, rodiče mají
podporovat své nějak znevýhodněné dítě,
ale jejich podpora na začlenění do společnosti nestačí. Jednou musí protektivní, tedy
ochranné a podpůrné chování členů rodiny
skončit. Rodiče zde věčně nebudou a jejich
dítě nebude chtít být věčně nedospělé.
V některých sociálních vztazích se ale
uplatnit může, a na své limity či omezení,
ale i na své přednosti si musí zvyknout již
v dětství. I přijetí svého odlišného sociálního statutu patří k procesu socializace,
tedy začlenění a sebeuplatnění. V izolaci
a protektivní rodině se dítě nenaučí přijmout skutečnost, že je odlišné, že ve všech
případech prostě nemůže obstát. Musí se
naučit přijmout i výsměch. Až jednou bude
opravdu velké, setká se s ledasčím, a ani ta
nejpečlivější rodina neochrání dítě v jeho
dospělosti. To by měli především pochopit
rodiče a prarodiče těchto dětí a vědět, že
jakási tvrdost je pro dítě i v negativním
srovnávání významnou zkušeností,
protože pro ně znamená sociální růst.
Příliš dlouhým ochranitelským přístupem
se sociální začlenění takového dítěte jen
zkomplikuje. 
Autorka je socioložka,
členka rady Konta Bariéry.
můžeš / číslo 9 - 2014
Česká inkluze
cizí optikou
Text: RADEK MUSÍLEK
Foto: JAN ŠILPOCH
I
nkluze přispívá ke spokojené a soudržné
společnosti, kde se může uplatnit každý
její člen, říká Klára Laurenčíková, speciální pedagožka a předsedkyně České
odborné společnosti pro inkluzivní vzdělávání. Kvalitní a spravedlivé vzdělávání je
pro ni velké téma. Proto za ním několikrát
vyrazila do zahraničí, aby načerpala zkušenosti. Kromě návštěvy Velké Británie a Nizozemska absolvovala i studijní stáž ve Finsku
a Švédsku. „V těchto zemích už se neřeší,
jestli inkluze ano či ne. Tam už jde o hledání konkrétních metod, jak ji realizovat co
nejlépe,“ říká někdejší náměstkyně ministra
školství.
Nadějné vyhlídky
„Kdybychom se v České republice systematicky vydali podobným směrem, byla bych
moc ráda. Věřím, že jsme na dobré cestě.
Existuje u nás celá řada škol, které se k in-
Základ úspěchu tkví
v dostupné včasné
a kvalitní přípravě pro
všechny předškoláky.
kluzivnímu vzdělávání hrdě hlásí a mají za
sebou vynikající výsledky,“ říká Klára Laurenčíková. Zejména za uplynulých pět let
vidí v situaci u nás významný posun. Inkluze
už se stala relevantním konceptem, který je
zmiňován v oficiálních materiálech vlády
a resortu školství. Nejde už o téma devalvované jako pouhý kontroverzní výkřik party
nadšenců. Problematika inkluzivního vzdělávání vstoupila do širšího povědomí.
�
Klára Laurenčíková má zkušenosti z domácí praxe i ze zahraničních stáží.
15
Téma: Integrace a inkluze ve školách
ty, kdo o zdejším úspěšném prosazení
� Pro
inkluze pochybují, má Klára Laurenčíková
info
povzbudivou informaci. „V zahraničí si prošli podobnou cestou jako my. Uklidňují nás,
že tam probíhaly stejně bouřlivé debaty. Věřím, že česká společnost není méně tolerantní. My prostě jen začali později.“ Navíc nám
zahraniční odborníci pomáhají množstvím
příkladů dobré praxe, kvalitními metodickými materiály a užitečnými daty. V ideálním
případě bychom se také mohli poučit z jejich
dřívějších chyb. I ty jsou přirozenou součástí
hledání nových cest.
Kdo je Klára Laurenčíková
Zabývá se tematikou lidských práv,
interkulturního vzdělávání a sociální politiky.
Vystudovala magisterský obor speciální
pedagogiky na Pedagogické fakultě
Univerzity Karlovy v Praze, kde momentálně
působí jako doktorandka. Je předsedkyní
České odborné společnosti pro inkluzivní
vzdělávání.
Brzy podchycený problém
Inkluze je podmíněna dobrým školským
systémem. Základ úspěchu tkví už v dostupné včasné a kvalitní přípravě pro všechny
předškoláky. „U dětí s určitým handicapem
nebo z kulturně či jazykově odlišného prostředí je nezbytný brzký start a pedagogizace rodinného prostředí. Děti pak přicházejí
do první třídy lépe připravené. Neprobíhá-li
zápis pouze formálně, ale naopak je při něm
skutečně mapován potenciál každého žáka
a jeho specifické potřeby, máme reálnou
šanci, že se učitel na přijetí jednotlivých
žáků zvládne včas opravdu dobře připravit.
Jen lehká pomoc na začátku může předejít
velkým potížím v budoucnu,“ vysvětluje
Klára Laurenčíková. A dodává: „V Británii,
Nizozemsku i ve Skandinávii si problémů
u dětí všímají daleko dřív. Třeba už ve třech
letech. Když je to potřeba, odborník začne
docházet přímo do rodiny. V hlavním proudu vzdělávání se tak udrží mnohem víc dětí,
které by jinak později odešly do speciální
školy.“
Změna sytému přitom musí začít už na
pedagogických fakultách a v pedagogicko-psychologických poradnách. V rozvinutých
zemích jdou do školství daleko větší finanční prostředky. „Ty samozřejmě samy o sobě
Mezi roky 2001–2005 pracovala v Jedličkově
ústavu a školách, v letech 2005–2007
působila v organizaci Charita. Od září 2007
pracovala na ministerstvu práce a sociálních
věcí na odboru rodinné politiky. Po čase se
zde stala vedoucí oddělení sociálně právní
ochrany dětí. V lednu 2009 byla jmenována
náměstkyní ministra školství, řídila skupinu
pro sociální programy ve školství.
Některé odborné otázky
je třeba prosadit politicky,
Klára je aktivní i v této oblasti.
tivní nástroj zvyšování kvality práce pedagogů přitom považuje také školní supervize
a mentoring. Důležitá je rovněž cílená péče
o pozitivní klima školy a její zapojení do širší
sítě služeb.
Škola by neměla být na potíže sama.
Měla by se opírat o odborníky z řad sociálních pracovníků, školských poradenských
pracovníků, ale třeba i pediatrů a odborníků
na zátěžové situace rodin. „V této oblasti
máme bohužel ještě stále velké rezervy.
V některých regionech velmi chybí služby
Inkluze samozřejmě není o tom,
že teď hned násilně umístíte všechny děti
s různými handicapy do běžných škol
a necháte je tam bez patřičné podpory.
nic nevyřeší, ale pokud se vhodně investují
do lidských zdrojů, efekt se projeví. Pedagogové si již na fakultách osvojují pestřejší škálu metod, které pak dokáží vhodně obměňovat podle specifických potřeb svých žáků.
Lépe si tak poradí s určitými odchylkami od
obvyklých norem. Také hodnocení se opírá
spíše o průběžné monitorování individuálního pokroku každého jednice, a tím se opět
vracíme k tématu dobrého poznání dítěte
hned na začátku. Jen tak můžete zhodnotit,
jakou urazilo cestu, jestli zvolený přístup
funguje nebo je třeba hledat jinou formu
podpory,“ říká Klára Laurenčíková. Za efek-
16
jako terénní sociální práce, rodinná asistence, respitní péče, tranzitní programy či
chráněná bydlení. Takový stav pak v praxi
značně komplikuje naplňování toho, co
deklaruje školský zákon – právo na kvalitní
vzdělávání pro každého žáka v jeho spádové
škole,“ upozorňuje Klára Laurenčíková.
Politická (ne)stabilita
Síť podpůrných komunitních služeb na
řadě míst v zahraničí již dobře funguje,
zatímco u nás jsou školy často víceméně
izolované jednotky, které jsou na řešení
řady problémů samy. A to je samozřejmě
chyba, protože v inkluzi jde především
o propojování.
„Inkluze samozřejmě není o tom, že teď
hned násilně umístíte všechny děti s různými handicapy do běžných škol a necháte je
tam bez patřičné podpory. Smyslem je vytvářet co nejširší škálu dobře připravených
prostředí, aby si děti a rodiče mohli opravdu
svobodně zvolit, zda chtějí vzdělávání ve
spádové škole za rohem nebo zda chtějí vy­
užít služeb speciální školy,“ zdůrazňuje Klára Laurenčíková. V realitě České republiky
nastávají situace, kdy volba padne na speciální školu jen proto, že rodina nemá ve svém
okolí jinou kvalitní alternativu. V některých
zemích už jsou na tom mnohem lépe. I tam
samozřejmě existují speciální školy, ale žáci
do nich chodí proto, že chtějí, nikoliv proto,
že jim nic jiného nezbývá.
„Situace v České republice není jednoduchá pro nikoho. Ředitelé a učitelé by opravdu potřebovali větší podporu od svých zřizovatelů i samotného ministerstva školství, ať
už odbornou či finanční. Reformy a pokrok
v oblasti rozvoje inkluzivního vzdělávání
u nás brzdí vysoká politická nestabilita,“
míní Klára Laurenčíková. Podle ní se každou
chvíli mění vedení ministerstva školství
i politická reprezentace na krajské a místní
úrovni. Není tudíž prostor pro dlouhodobou
odbornou koncepční práci. Rozpočtové prio­
rity vlád stojí na jiných hodnotách. „Bude
skvělé, až politici i širší veřejnost začnou
rozmanitost společnosti vnímat jako pozitivní přirozenou součást našich životů a budou
připraveni jít inkluzi aktivně naproti,“ doufá
Klára Laurenčíková. 
můžeš / číslo 9 - 2014
Pomáhej s humorem
č a s o p i s p r o t y , kt e ř í s e n e vzd á v a j í
■ Jiří Vyorálek bude účinkovat v pořadu pro Konto Bariéry.
■ Hvězda televizních seriálů se vyjadřuje k obyčejným, ale důležitým souvislostem.
■ A tvrdí: zůstaňte trvalými příznivci charity!
Ještě jsme
trochu
okoralí
I když je dnes
obrovsky populární,
umí se nebrat vážně...
Text: Jiří Vyorálek
Foto: Jan Šilpoch
info
znali jsme, oč je jejich život složitější, než
se zvenčí zdá.
dyž jsem se v poslední době tak často objevoval na obrazovce, což dokonce vedlo i k desítkám dopisů od
diváků, uvědomil jsem si, že každá
popularita je tak trochu i povinnost
udělat o kousek víc než jen přesně dodržovat smlouvy.
Se světem postižených jsem se setkal
vlastně už dávno – v Brně jsme měli Divadlo v 7 a půl a hráli jsme v husitském
kostele, kde byl v suterénu sál; v té době
s ním hospodařila Liga za práva vozíčkářů.
Takže jsme se s nimi stále potkávali a po-
Kdo je Jiří Vyorálek…
Nedejme na povrchní obrázky
Významný český divadelní, filmový a televizní
herec. Absolvent Janáčkovy akademie
múzických umění v Brně. Sedm let byl členem
divadla Husa na provázku.
Určitě každý vidí, jak se v naší zemi vztah
k postiženým proměnil. Ale bojím se, aby
nezůstalo jen u vyhrazených parkovacích
míst nebo bezbariérových nájezdů na
chodníky. Každý postižený má své vlastní
trápení a měli bychom se pokoušet porozumět právě tomu určitému člověku.
Je to trochu jako na divadle – utrpení je
obrovské divadelní téma už od antiky –,
jenomže zahrajte utrpení, když ho znáte
jen z doslechu...
K
můžeš / číslo 9 - 2014
Natočil řadu filmů, v Michálkově Poslu
ztvárnil postavu vozíčkáře. Hlavní role
v televizním seriálu První republika.
V současné době je členem pražského
Divadla Na zábradlí.
�
17
Pomáhej s humorem
Seriál První
republika
vládl obrazovkám
po mnoho večerů.
Pokračování se už
chystá.
Právě například
vozíčkáři, kteří v plné
síle a formě v jedné
vteřině zůstali ochrnutí,
dobře vědí, jak mámivé
je věřit na nekonečný
úspěch…
a to neplatí jen pro herce: někdy
� Prostě,
před utrpením odvracíme tvář, nechceme vi-
dět, slyšet, pomáhat… Přitom divadlo může
přece být obrovskou léčebnou lidských
bolestí, místem, kde si každý může třeba
jen tiše, sám pro sebe, uvědomit, že ohromně bohatý svět kolem nás utrpení skoro
nezmenšuje. Jenomže tohle se musí umět!
Když předkládáte těžké téma lidské bolesti
neuměle, skončíte ve frašce, a utrpením
je pak vůbec vydržet do konce. Pro mě je
nejdůležitější, aby mi diváci věřili. Divadlo,
televize i film jsou kolektivní tvorba, takže
musíte mít také hodně štěstí na lidi kolem.
A to teď v Divadle Na zábradlí mám, takže snad to bude dobré a ještě lepší… A jsem
si naprosto jistý, že ani největší hvězdná sláva mi nedá zapomenout na hodně skromné
začátky v Brně, na obyčejnou fyzickou práci,
kterou jsem se také musel živit, na dny bez
popularity a okamžiky, kdy člověk moc pochybuje, že jeho herectví vůbec může někoho zajímat… Víte, teď natáčím, mám dobré
role v divadle, někdo by si možná mys­lel, že
už budu jenom stoupat a stoupat. Ale vím,
že může přijít chvíle, kdy se to nešťastně zlo-
18
mí. Právě například vozíčkáři, kteří v plné
síle a formě v jedné vteřině zůstali ochrnutí,
dobře vědí, jak mámivé je věřit na nekonečný úspěch…
Pomáhejme s humorem
Ani chvíli jsem neváhal s natáčením skečů
pro pořad Konta Bariéry. Děláme to všichni zadarmo, ale o tom nepadne ani slovo.
Jestli moje účast pomůže této nadaci, jestli
i kvůli mně přibudou nějaké peníze, budu
to brát jako jednu z nejlepších rolí. Taková
práce má smysl i pro herce, protože se znovu a znovu vrací mezi lidi, mezi obyčejné
diváky, kteří jsou koneckonců naším jediným měřítkem. Až se 27. září budete dívat,
a třeba i telefonem přispívat na Konto Ba­
riéry, nezapomeňte prosím, že i my budeme moc napjatí a netrpěliví, zda a nakolik
jsme i vás přesvědčili o potřebě pomáhat.
Jestli se budete bavit, výborné, jestli přispějete, skvělé, jestli se rozhodnete pomáhat
natrvalo, úžasné! Najednou mě napadá,
že charita potřebuje své věrné stejně jako
divadlo. Ale my dnes máme televizi nebo
info
Co je pořad
Pomáhejme s humorem...
Společný projekt Konta Bariéry
a České televize. Všichni účinkující vystupují
bez nároku na honorář. Pořad poběží na ČT1
v sobotu 27. září ve 20 hodin.
V roce 2013 přinesl Nadaci Charty 77
částku 16 milionů Kč.
film, postižení mají v mnoha případech jen
velkorysé spoluobčany – ať už jako daňové
poplatníky nebo dárce. Tímto pořadem
proto také děkujeme za všechny pomoci,
malé i velké. My herci máme nade všechno
rádi potlesk. V televizi slyšet není. Ale když
tento pořad dopadne dobře, bude to pro
mne jako dvacetkrát aplaudovaná premiéra. Držte nám palce! 
Zaznamenal: zj
můžeš / číslo 9 - 2014
příběh konta bariéry
č a s o p i s p r o t y , kt e ř í s e n e vzd á v a j í
■ V prvním roce diagnostikovali Ditě Horochovské nádor na krční páteři.
■ Dnes hýbe jen hlavou, žije ale plnohodnotným životem.
■ Počítač dokáže ovládat hlasem a učí to i druhé.
Milovnice
rychlých kol
Díky speciálním programům
dokáže Dita obsluhovat počítač pouze hlasem.
Jde to stejně rychle, jako rukama.
Text: Štěpán Beneš
Foto: Jan Šilpoch
K
dyž jsem požádal šestadvacetiletou
vozíčkářku Ditu Horochovskou
o ukázku ovládání počítače hlasem,
nestačil jsem se divit „Probuď se.
Spusť aplikaci. Word. Diktování.
MyDictate…“ Pokyny létají rychlostí blesku
a přede mnou vzniká dokument v textovém
editoru. To, co všichni ostatní ovládají na počítači rukama, musí kompletně ochrnutá Dita
zvládat jen svým hlasem. Zdá se ale, že to
umí rychleji než většina běžných uživatelů.
Schody ke vzdělání
Dita se narodila v Náchodě v severovýchodních Čechách. Nepříznivé zprávy na sebe
bohužel nenechaly dlouho čekat, už v prvním roce života jí lékaři diagnostikovali neoperovatelný nádor v krční páteři. Zasahuje
nervová spojení, a tak Dita nemůže chodit
a hýbat pravou rukou. Základní škola, kam
nastoupila, není plně bezbariérová. Výuka
se přesouvá do přízemí, v ojedinělých případech nosí Ditu do poschodí asistentka.
Zlom nastává až s příchodem do páté
třídy ve větší škole, kde vedení nechalo
zbudovat výtah. A tady také přichází první
pomoc Konta Bariéry, které Dita osloví s žádostí o příspěvek na přenosný počítač. „V té
době byl kvalitní přenosný počítač nesmírně
drahý, stál třeba padesát tisíc korun. Bez
pomoci bych si ho nemohla dovolit a bez
něj by pro mě bylo psaní poznámek a úkolů
velice náročné,“ vypráví Dita. Konto Bariéry
jí také několik následujících let pomáhá
v rámci programu Počítače proti bariérám
s pořízením nezbytného softwarového vybavení; díky tomu může i přes výrazný handicap stačit svým spolužákům.
Na střední škole už není výtah zapotřebí,
učebny se přesunou do přízemí, aby do nich
měla mladá vozíčkářka pohodlný přístup.
Přesto omezení existuje: jiná bezbariérová
�
Rodný Náchod sice
není příliš bezbariérový,
většinu svého volného
času ale tráví Dita
s rodiči nebo s bratrem
a jeho kamarády a své
dětství a dospívání si
velmi chválí.
můžeš / číslo 9 - 2014
19
příběh konta bariéry
škola v okolí není, a tak musí Dita
� střední
volit ekonomický obor. Svá středoškolská
léta si ale nemůže vynachválit. Škola jí vyšla vstříc s individuálním učebním plánem
i omezením výuky na šest hodin, protože
delší výuka je pro ni jen těžko zvladatelná
fyzicky.
Hlasovým pionýrem
Po střední škole plánovala Dita pokračovat
na škole vysoké, zajímá ji psychologie. Ale
maturita je pro ni tak vyčerpávající, že se
rozhodne dát si před dalším studiem malou
pauzu. Osud jí to však nabídl jinak. „Bylo
to dva dny po maturitě, a mi přišla nabídka
práce. Takové štěstí jen tak někdo nemá,“
usmívá se sympatická mladá slečna zlomu,
který ji nakonec přesvědčil, aby ve školním
maratonu už nepokračovala. Nabídka dělat
lektorku pro ovládání počítače hlasem je
neodolatelná. Ostatně byla jediná, kdo měl
v té době s podobným systémem zkušenosti.
V 16 letech totiž přestává Ditu poslouchat i levá ruka, takže na počítači už nemůže pracovat běžným způsobem. Objevuje
tak programy pro hlasové ovládání, které
vyvíjí tým profesora Jana Nouzy z liberecké
univerzity, a zapojuje se i do jejich vývoje.
„Sama jsem se s novým programem i systémem ovládání musela seznamovat, šlo
to ale nečekaně rychle. S přednesem jsem
neměla od počátku problém, i když se to
zdá divné – mluvit na počítač. Když vám ale
nefungují ruce ani nohy, zvyknete si stejně
mluvit na všechny okolo sebe, pokud něco
potřebujete. A počítač pak vlastně ani není
žádná zvláštnost,“ vzpomíná Dita. Jen těžko
si přitom zdravý člověk dokáže představit,
co takové skutečně fungující hlasové ovlá-
Kurzy ovládání počítače hlasem, které Dita vede, už pomohly několika lidem najít zaměstnání.
pouze v omezené míře. Stává se dokonce
tváří projektu. Přestože vlastně patří mezi
pionýry v práci s těmito programy, jiné aspekty školení pro ni byly překvapivé. „Možná to zní zvláštně, ale bylo to jedno z mých
prvních setkání s lidmi s nějakým postižením. Celý život jsem prožila mezi zdravými,
a teprve s prvním kurzem jsem si musela
spoustu věcí uvědomit. Jako zkušenost je
to k nezaplacení,“ říká Dita. Kurzy mají
obrovský úspěch, za čtyři roky existence už
Za prací, kterou má po celé republice,
se dopravuje běžným kombíkem
Škoda Octavia. Řídit sama pochopitelně
nemůže, jezdí jako spolujezdec.
dání znamená pro člověka plně odkázaného
na pomoc druhých. „Znovu jsem mohla mít
trochu soukromí, přes e-maily i sociální sítě
komunikovat s přáteli bez toho, že by u mě
někdo stál. Je to nesmírně osvobozující,“
chválí si nakonec.
Na liberecké univerzitě vznikají postupně
dva produkty: MyVoice a MyDictate. První
jmenovaný slouží k ovládání kompletně
celého počítače, takže nahradí běžnou myš
a klávesnici. MyDictate je pak program pro
diktování po celých slovech, který pomůže
sepsat dokument nebo e-mail. Oba programy využívá Dita každý den. A jako lektorka
obecně prospěšné společnosti Polovina nebe
je v kurzech učí ovládat i ostatní handicapované klienty, kteří buď nemohou ovládat
počítač běžným způsobem, nebo ho ovládají
20
proškolily více než sto účastníků, a mnohým
dokonce pomohly najít zaměstnání.
Bez postižení
Pro běžnou populaci poněkud překvapivý
vztah k postižení samému je pro Ditin život
vlastně definující. Přesto, a možná právě
proto, že potřebuje neustálou pomoc druhých, nežije v komunitě handicapovaných,
a své postižení tak vlastně odmalička ani
moc nevnímá. Rodný Náchod sice není příliš
bezbariérový, většinu svého volného času
ale tráví Dita s rodiči nebo s bratrem a jeho
kamarády a své dětství a dospívání si velmi
chválí. Převládající pánská společnost je na
ní ostatně i trochu poznat, když vypráví, že
ráda sleduje sporty, především pak fotbal
i hokej, a to nejen v televizi. Kdo by navíc
na internetu četl její blog, dozví se také, že
byla několikrát na závodech Formule 1, jejíž
je velkou fanynkou. „Na závody mě bral
bratr, bylo to vždy dobrodružné. Spojovali
jsme to i s výlety po okolí, závody jsou ale
pochopitelně to hlavní. A největší zážitek?
Jednou jsem se při procházce v depu setkala
s Fernandem Alonsem. Sice jemu konkrétně
tolik nefandím, ale i tak to bylo nezapomenutelné,“ směje se Dita.
Za prací, kterou má po celé republice, se
dopravuje běžným kombíkem Škoda Octavia. Řídit sama pochopitelně nemůže, jezdí
jako spolujezdec. Díky tomu auto nepotřebuje žádné zvláštní úpravy, například ruční
řízení nebo odsuvné dveře pro pohodlnější
nakládání vozíku. Žádné úpravy nemá Dita
ani v bytě na pražském Pankráci, kam se
nastěhovala před necelými třemi měsíci. Žije
zde s bratrem, přes den se o ni stará osobní
asistentka. Přesun od rodičů za svobodou
a soukromím hlavního města byl spontánní
nápad. „Chtělo to změnu, baví mě tu být,
mám to tu blíž za kamarády, a také zde
mohu navštěvovat mnoho akcí i zajímavých
míst. Možností je tu ve srovnání s Náchodem
samozřejmě neporovnatelně víc. Nebylo to
ale jednoduché, ne každý můj nápad podpořil a skoro každý se bál nějakých katastrof,“
líčí Dita. Obavy se ale ukázaly jako zbytečné
a pražského bydlení se Dita nedokáže nabažit. Soukromí a svoboda za to prý stojí,
i když se náklady na osobní asistenci šplhají
čím dál výš. „Rodičů si velmi vážím a můj
krok odejít do Prahy může být třeba vnímán
i jako nevděčnost. Ale když na to pohlédneme i z druhé strany, moje maminka se o mě
celý život jen starala, a teď jí zase já chci dát
šanci, aby se i ona mohla sama realizovat,“
uzavírá vděčně Dita. 
můžeš / číslo 9 - 2014
SENSEN
č a s o p i s p r o t y , kt e ř í s e n e vzd á v a j í
■ Nastávající sedmdesátník o životě v pohybu.
■ Jindřich Fryje tvrdí, že bez práce není radost.
■ Recepty na příjemné stáří.
Na pěkné dny
není nikdy pozdě
Text: Jiří Fryje
Foto: Jan Šilpoch
P
roč vlastně celý život neumím
trčet na jednom místě? A proč
mě baví každodenní aktivity?
Možná proto, že jsem už od mládí
žil mezi auty. Ať už jako technik,
řidič, vedoucí provozu, učitel v autoškole, vždy jsem byl v pohybu, vždy jsem
poznával nové lidi, vždy záleželo na tom,
jak se umím domluvit s okolím, jak najdu
shodu i s neznámými lidmi… Když se mi
rozpadla rodina a začal jsem žít sám (to
už jsem nebyl nejmladší), uvědomil jsem
si, že člověku může být dobře, jen pokud
má ve svém životě pořádek – ten nej­
obyčejnější kolem sebe, tedy v bytě,i ten
neviditelný v kontaktech. Jsem zkrátka
zastánce čistých košil, čistých aut i čistých
vztahů…
Takže dneska se bavím i živím skvělou
prací – doprovázím velké skupiny cizinců,
kteří si do naší země přijeli protáhnout
těla na kolech. A nejde jen o vyjížďky
parkem. Běžná trasa je Praha–Vídeň, Praha–Drážďany, Praha–Salcburk a podobně.
Mám mikrobus s vlekem, naložím vše, co
je potřebné, nastuduji trasu třeba i včetně
restaurací a vinných sklípků – a jedeme…
Zdaleka nejsem ve výpravě nejstarší.
Samozřejmě jsem musel zvládnout základy angličtiny, protože na takových cestách
se musíte o všem domluvit a situace bývají
i hodně nečekané. Tak jsem poznal už
hodně optimistických Kanaďanů, Australanů, Finů a jiných národností, kteří
si vezmou kola a dobrou náladu a vyrazí
do neznámé země s důvěrou, nadšením
a chutí poznat jiné lidi, jiné zvyky, jinou
kulturu. Jsou zvyklí odpovídat za svůj
život sami, nenadávají na poměry, na
děti, na politiku… Prostě jsou i ve stáří
sami sebou. Když se zamračí, tak nejspíš
na sebe, na svou chybu. To je pak doslova
lázeň, prožít s nimi pár dní, třeba i něco
oslavit a dozvědět se o jejich každodenním životě.
Jistě chápete, že nejde o milionáře.
A těch šedesát osmdesát kilometrů na
kole, které každý den i za škaredého
počasí zvládnou, není žádné pohodlíčko.
Jenomže oni překrásně umějí najít úžasný
zážitek z pohledu na krajinu, ze starého
stromu u cesty, z historického domu na
návsi. A také samozřejmě z dobrého,
ale obyčejného jídla, z moravského vína
a českého piva. Umějí se radovat, někdy
společně cosi oslavíme, a já pak dostávám
překrásné dopisy z celého světa a vidím,
že na naši zemi budou dobře vzpomínat.
Takže takhle žiju, a když je čas, vyrazím
na chalupu, přes týden na tenis, dokonce
ještě hraji závodně ping-pong. Přitom
se musím postarat o svou domácnost
a někdy i pomoci kamarádům. A samoty
se nebojím, někdy je moc příjemná; člověk
si může v hlavě všechno srovnat, udělat
pořádek kolem sebe a připravit se na další
setkání. A jestli opravdu chcete, mohu
říci svůj recept, ale nikomu nic nenutím:
Slušnost vůči ostatním, pokora, optimismus, vyhýbat se hlupákům. Nehltat celý
den hory informací, hlavně ne z bulváru.
Zbavit se nadbytečných krámů, vyházet
všechno haraburdí, které život přinesl.
Věnovat hodně času osobní hygieně,
čistotě a pěknému vzhledu. Udržovat se
v dobré fyzické kondici, když už televize,
tak nejlépe cestopisy a životopisné filmy,
případně sportovní pořady. Nemračit se
na svět, on se nebude mračit na vás.
A k tomu všemu nepotřebujete ani
miliardy, ani dědictví po bohatém strýčkovi. 
Zaznamenal: zj
info
Co je projekt SENSEN
Rozsáhlý program Nadace Charty 77 pro
seniory. Nyní sdružuje na 80 klubů v celé
republice. Soustřeďuje se na aktivní,
samostatné a angažované spoluobčany,
kteří i v pokročilejším věku chtějí být
subjektem svého života, nikoli objektem
péče jiných.
Více na www.sensen.cz
Aktivní senior
má jeden nedostatek – málo šedin.
Kolo neopustí,
ať je počasí jakékoli.
můžeš / číslo 9 - 2014
21
Umělci Konta BARIÉRY
■ Známý je především svými humoristickými kresbami a grafikami.
■ V minulosti působil jako bubeník i kytarista.
■ Vydal dokonce CD svých skladeb.
Jiří Slíva:
Kupte si bicí!
Text: Štěpán Beneš
Foto: Jan Šilpoch
Jste čilý ilustrátor, grafik, básník i hudebník. Jak to všechno zvládáte?
To všechno začalo už ve škole, psal jsem
básničky a maloval si. V 18 letech mi pak
učarovaly asi čtyři věci najednou: divadlo
Semafor, skupina Beatles, jazz a surrealismus. Na bázi toho všeho vznikaly moje
první básně, a také surrealistické kresby.
Ty ale tehdy s humorem souvisely jen trochu.
Takže k humoristickému vyjádření, jímž
jste dnes znám asi nejvíce, jste se propracoval přes vážné věci?
Přesně tak, i když bych se trochu bál toho
označení vážnější. U surrealismu člověk
nikdy neví, co je vážnější a co humornější.
Surrealismus, to jsou hlavně automatismy. A u humoru člověk pak musí z těch
automatismů vyloučit to, co nefunguje,
a vybrat si právě ta krátká spojení, která
vytvářejí nějaké humorné napětí nebo šok,
absurditu.
Café Rousseau, litografie, 2010
Dělat humor tedy rozhodně není legrace.
Které z těch rolí, které jsme vyjmenovali
na začátku, se dnes věnujete nejvíce?
To záleží vždycky hlavně na osobní náladě
a na tom, co mě zrovna naplňuje. A zároveň
i na vnějších výzvách. Třeba někdy zavolají, zda byste neilustroval knížku, takže
najednou se stáváte na měsíc ilustrátorem.
A zhruba před rokem mě vyzvali, zda bych
nenašel staré písničky, které jsem psával
na začátku sedmdesátých let. Tak jsem se
zase na půl roku stal muzikantem. Člověk je
vždycky chvíli něčím, ale de facto je pořád
Slíva (směje se).
Červené víno, to je
pěkná barva. Hezky se
kombinuje s pleťovou.
Pojď me k hudbě. V minulosti jste hrával
pro radost, nedávno vám ale vyšlo
album s názvem Kup si bicí! Jak k tomu
došlo?
Na střední škole jsem bubnoval v plzeňské
bigbítové kapele Spiders, hrávali jsme písničky od The Searchers, Hollies, Beatles,
Kinks… (Podezřívavě se na mě zadívá.)
Víte, jak se to píše?
Ano, já ty kapely moc dobře znám.
Opravdu? Vždyť jste mladý, a tohle už je
nějaký pátek (směje se).
22
Tango Open, litografie, 2012
Přeneslo se to na mě od táty, který bigbítu holduje dodnes. Jak to ale pokračovalo u vás?
Později, roku 1971, jsem se dostal do tria
Petra Skoumala v Činoherním klubu, opět
jako bubeník v kabaretech dua Vodňanský –
Skoumal. Po pár týdnech jsem ukázal Janu
Vodňanskému své kresby a básničky. Poslal
mě s nimi do Mladé fronty, kde jsem pak
měl někdy v létech 72/73 pár týdnů vlastní
rubriku. Takže tak to vlastně všechno začalo: bicími. A teď, po čtyřiceti letech, se kruh
uzavírá; proto se to album jmenuje Kup si
bicí! Když se ti všechno bortí, utekla ti milá
a já nevím, co ještě, tak si kup bicí!
můžeš / číslo 9 - 2014
č a s o p i s p r o t y , kt e ř í s e n e vzd á v a j í
Nejsem žádný outdoorový nadšenec.
Zelenou na mých kresbách
nenajdete často.
Velkou výzvou bylo pro Jiřího Slívu ilustrování
publikace s informacemi pro vozíčkáře, kterou letos
vydává Spinální jednotka nemocnice v Motole.
info
Kdo je Jiří Slíva
Český výtvarník, básník a hudebník.
Věnuje se kreslenému humoru, grafice,
knižní ilustraci a poezii.
Ilustroval přes 150 knih, vydal 12 knížek
kresleného humoru u nás i v zahraničí.
Má za sebou přes stovku výstav u nás
i např. v Káhiře, Tel Avivu, New Yorku,
Paříži, Moskvě a v Tokiu.
Měli bychom si tedy všichni koupit bicí
jako terapii do dnešní doby?
Nebo něco jiného, u čeho se uvolníte. Ne­
jsem s bicími ale jediný. Moje přítelkyně
dělala rozhovor s Ándorem Šándorem, a ten
jí mimo jiné řekl, že si koupil dvoje bicí: jedny domů a druhé na chalupu. Že se za nimi
skvěle odreaguje.
Hudba byla a dodnes je vaším koníčkem,
ale jak to bylo s výtvarnem? Živilo vás
od začátku?
Vůbec ne. Vystudoval jsem VŠE a poslední
dva roky na škole jsem si přivydělával jako
pomocná vědecká síla u jednoho vědce,
který se zabýval tehdy dost populární disciplínou: futurologií neboli prognostikou.
Jednou se mě zeptal, kam chci po škole
směřovat, a já mu odpověděl, že chodím
hlavně na jazz a na výstavy a že jsem o tom
ještě moc nepřemýšlel.
Nabídl mi místo v nově zřizovaném
prognostickém oddělení Ústavu pro filozofii
a sociologii Čs. akademie věd. Nejdřív mě to
bavilo, když ale začalo politicky přituhovat,
přemýšlel jsem, jak utéct. Po osmi letech ve
vědeckém ústavu jsem roku 1979 prchl na
volnou nohu.
můžeš / číslo 9 - 2014
Byl to tvrdý přechod?
To teprve začal cvrkot. Začal jsem ještě pilněji kreslit a obesílat všechny možné zahraniční festivaly. A jak jsem byl nažhavený, tak
jsem v roce 1981 vyhrál ceny hned na čtyřech festivalech. A to mi hodně pomohlo.
Kolegové si mě začali všímat, učili mě technické věci kolem grafiky, přicházely nabídky
ke spolupráci s nakladatelstvími a galeriemi.
Jak se vaše dílo dostalo do Aukčního
salonu Konta Bariéry?
Paní Jirků mě už před léty vyzvala, abych
věnoval do aukce grafiku, a já to s radostí
udělal. A s ještě větší radostí jsem kvitoval,
že se vydražila za slušné peníze. Od té doby
se účastním všech dražeb Konta Bariéry. Vedle toho přispívám do dražeb dalším asi pěti
nadacím. Na některé z nich osobně chodím,
zajímá mě, jak lidé reagují. Je to zajímavý
sociologický průzkum.
Co vás inspiruje dnes?
Je to asi něco mezi absurditou a poezií. Nemám rád tvrdé fóry nebo moc černý humor.
Spíš mě baví poeticky sjednocovat zdánlivě
nesourodé prvky. Občas do grafiky dávám
i nějaký název nebo slovo, které ji nějak umocní. Inspiruje mě i můj oblíbený jazz. A víno.
Červené víno, to je navíc pěkná barva, hezky
se kombinuje s pleťovou. Dává to pěkný akord
(směje se). Z mého díla plyne i to, že nejsem
žádný outdoorový nadšenec, že bych někde
lezl po skalách nebo podobně. Takže u mě
skoro nenajdete zelenou barvu. 
Delší verze rozhovoru na www.muzes.cz
Konto Bariéry připravuje 12. aukční salon výtvarníků.
Aukce proběhne v 14. prosince 2014 v pražském Veletržním paláci
a výtěžek půjde na podporu vzdělávání studentů se zdravotním postižením.
Katalog starších uměleckých děl, která lze ještě koupit, na www.kontobariery.cz
23
Tip na výlet
■ Zámek není bezbariérový, ale handicapovaní jsou zde vítáni.
■ Jeho prohlídka je exkurzí po nejrůznějších stavebních stylech.
■ Vidět jej lze v mnoha pohádkách, například v Tajemství staré bambitky.
Zámek Lemberk
leží tři kilometry
od Jablonného v Podještědí
na Liberecku.
Lemberk:
Pohádkový zámek
v Lužických horách
Text: Michaela Bučková
Foto: archiv autorky
T
ak trochu mimo návštěvnickou pozornost a v krásné kulise Lužických
hor na Liberecku se schovává zámek
Lemberk. Najdete ho tři kilometry od
městečka Jablonné v Podještědí ve
vesnici Lvová a milovníkům historie má co
nabídnout.
Už třeba jenom to, že zde ve 13. století
pobývala Zdislava z Lemberka, česká šlechtična, kterou papež Jan Pavel II. roku 1995
blahořečil v Olomouci. Zdislava pečovala
o nemocné ve špitále v Jablonném v Podještědí, což jí bylo osudné – nakazila se tam
tuberkulózou a ve věku 32 let zemřela. NeKousek od zámku vyvěrá Zdislavina studánka,
její vodou prý svatá Zdislava léčila nemocné.
24
mocné prý léčila bylinkami a vodou z nedaleké studánky. A snad i proto je považována
za patronku rodin.
Kromě této významné postavy českých
dějin prošly zámkem i další významné historické osobnosti – Berkové z Dubé či Clam-Gallasové.
Předchůdcem dnešního zámku byl středověký hrad Löwenberg, založený ve 40. le­tech 13. století Havlem z rodu Markvarticů.
Z této doby se dochovaly jen spodní části
zdiva a některé prvky v hlavní věži. Zámecké přestavby se uskutečnily v 16. století.
Zámek Lemberk není bezbariérový, ale
lidem s handicapem tady vycházejí vstříc.
Oficiální zámecké parkoviště je asi kilometr pod zámkem, postižení však mohou
zaparkovat přímo u zámku a vyhnout se
tak stoupání (sice po asfaltové stezce, ale
do kopce).
Na Lemberku lze vybírat ze dvou prohlídkových okruhů. Ten hlavní vede prvním
můžeš / číslo 9 - 2014
č a s o p i s p r o t y , kt e ř í s e n e vzd á v a j í
Prohlídka Lemberku je vlastně dokonalá ukázka jednotlivých
stavebních stylů. A to se týká jak samotné architektury zámku,
tak interiérů a vystavovaného nábytku.
Zámecké
vybavení
není původní,
expozice se
věnuje nábytku
v různých
stylech.
Štukově zdobené nádvoří
ze 17. století je krásně opravené.
Lidé
s handicapem
mohou autem
vyjet až na horní
parkoviště,
které je přímo
u zámku.
poschodím, do kterého se dostanete překonáním více než dvaceti schodů. „Snažíme
se postiženým vyjít vstříc a pomáháme jim
nahoru. Ovšem lepší je, když handicapovaní
dorazí s doprovodem a v týdnu. To je nás
tady totiž víc. U větší skupiny je dobré zavolat dopředu,“ říká kastelánka Renata Černá,
která tu pracuje více než dvacet let.
Pak už jsou jedinou překážkou pískovcové prahy při vstupu do jednotlivých místností, ty se však zvládnout dají.
O něco dostupnější je „doplňkový okruh“
vedoucí v přízemí zámku.
Na prohlídce
Prohlídka Lemberku je vlastně dokonalá
ukázka jednotlivých stavebních stylů. A to
se týká jak samotné architektury zámku, tak
interiérů a vystavovaného nábytku.
Z původně středověkého hradu se dochovaly jen spodní části zdiva a některé
prvky v hlavní věži. Hrad na jednopatrový renesanční zámek přestavěli Berkové
z Dubé a nejdokonalejší ukázkou tohoto
stylu je Bajkový sál s malovaným kazetovým
stropem znázorňujícím náměty zvířecích
bajek. To je jedna z nejpozoruhodnějších
místností. Na stropě je vyobrazeno 77 bajek
můžeš / číslo 9 - 2014
s krátkým nápisem v němčině. „Nechali jsme
si je všechny přeložit, ale ne všemu zcela
rozumíme,“ říká průvodkyně. Kromě dobře
známých bajek o čápovi a lišce, kdy liška
naservírovala jídlo čápovi na mělký talíř
a čáp lišce do vysokého džbánu, tu najdete
i třeba bajku, jak pes s kusem masa v tlamě
chtěl vyrvat maso psovi, kterého spatřil ve
vodě pod sebou.
Dnešní raně barokní podobu získal
Lemberk ve druhé polovině 17. století za
držení pánů z Bredy a nejlepší ukázkou
této přestavby je uzavřené štukově zdobe-
info
Praktické informace
H
lavní okruh: dospělí 120 Kč,
děti 6–15 let 90 Kč, rodina 320 Kč
D
oplňkový okruh: 80/60/220 Kč
V
stup zdarma: děti do šesti let
v doprovodu rodičů,
průvodce držitele karty ZTP/P
w
ww.zamek-lemberk.cz
né nádvoří. Z této doby pochází i štukem
bohatě zdobená zámecká kaple Seslání
Ducha svatého s buclatými andělíčky, kteří
drží vavřínové věnce, nebo Rytířský sál
opěvující na obrazech válečné činy rodiny
Bredů. Bohatou štukovou výzdobu má
i vlašský sál.
Měnící se styly lze pozorovat i na nábytku. Ten renesanční má bohatou řezbu, chybí
mu stále ještě čalounění a bohaté šaty se do
skříní skládaly. Zato v baroku dostaly židle
kožené čalounění, v pokojích přibyly koberce i závěsy.
Děti nejvíce zaujme dětský pokojíček
s hračkami. Panenky s obličeji mladých slečen, kočárek, domino, plyšáci, kuchyňka či
divadélko jsou pro ně největším zážitkem.
Poslední šlechtickou majitelkou zámku
byla Gabriella Auesperková rozená Clam-Gallasová. Z jejího období se zachovala
sbírka kuriozit: papírový kbelík, ježek v kleci
nebo kokosový ořech na stole.
Tohle je hlavní prohlídkový okruh, který
trvá asi 70 minut. Druhý doplňkový prohlídkový okruh zabere jen 40 minut a je zaměřen především na provozní místnosti. Jedná
se o vrchnostenské byty a kancelář, černou
kuchyni, malou zbrojnici a Zdislavinu světničku, která vznikla v 17. století při barokní
přestavbě zámku jako památka na život
svaté Zdislavy, manželky zakladatele hradu
Havla z Lemberka.
Procházka po okolí
Velmi příjemná je také procházka po okolí
zámku. Lze si udělat takový malý okruh. Dojít ke Zdislavině studánce s kapličkou, kde
vyvěrá údajně léčivá voda. Cestou se nabízejí krásné výhledy na Lužické hory. Je tam ale
ostrý sestup lesem. Pro handicapovaného je
lepší sjet autem na parkoviště a ke studánce
se vydat po rovině.
A pokud byste měli pocit, že už jste někdy někde Lemberk viděli, tak je to hodně
pravděpodobné. Patří totiž mezi oblíbené
filmařské kulisy. Objevil se v mnoha slavných pohádkách – natáčely se tu například
Císařův pekař a pekařův císař, Čert ví proč
nebo Tajemství staré bambitky. 
25
Nové zahraniční technologie
■ Hrát videohry mohou i kvadruplegici.
■ Pomáhá speciální zařízení pro ovládání ústy.
■ Ovladač slouží i pro běžný počítač.
Videohry
... výsledky
ale stojí za to.
Jako třeba prototyp
herního ovladače
pro kvadruplegiky.
pro všechny
kontaktoval a domluvili se na společné spolupráci. Výsledkem je Quadstick, herní ovladač určený pro těžké kvadruplegiky či jiná
postižení zasahující normální funkci rukou.
Každý
nový výrobek
začíná mravenčí
prací...
Text: Štěpán Beneš
Foto: archiv autora
V
ideohry ještě před několika lety
dominovaly hlavně na počítačích.
Dnes je tam sice najdeme stále,
mnohem častěji už ale vznikají pro
herní konzole, jako je například
slavná Sony Playstation. Zatímco na počítači si mohl člověk s pohybovým omezením
v rukou ovládání vždycky trochu upravit,
případně si nastavit i jiné klávesy, než mu
hra nabízela, ruční ovladače k herním konzolím jsou pravým peklem pro každého, kdo
nevládne zdravými prsty.
Až šest tlačítek na každé straně a dva
směrové joysticky pro šikovné palce vyžadují
ke zvládnutí i od lidí bez handicapu umění
pěstované týdny tréninku. Nehýbete-li navíc
prsty nebo celou rukou, na herní konzoli raději rovnou zapomeňte. Místo kýžené zábavy
by vám takové hraní přineslo pravděpodobně
jen frustraci. Změnit se to však rozhodl americký elektroinženýr Fred Davidson.
Herní terapie
Vraťme se na chvilku do minulosti. Ken Yankelevitz, bývalý americký letecký inženýr,
pracující pro gigant McDonnell Douglas na
vývoji leteckých simulátorů, byl v roce 1981
osloven herní společností Atari se zajíma-
26
vým projektem. Měl se ujmout mladého
kvadruplegika, který zatoužil hrát videohry.
Kvůli svému postižení ale nemohl použít
žádný z ovladačů, který se v té době nabízel.
Přesto by pro něj videohra byla jednou
z možností terapie, která u něj měla znovu
probudit chuť do života. Kena žádost zavedla
do jednoho z nejpřednějších rehabilitačních
center v zemi, nemocnice Rancho Los Amigos,
kde se potkal s řadou rehabilitačních pracovníků i se samotným kvadruplegikem Kirkem
Kilgourem, bývalým profesionálním atletem,
jemuž byla soutěživost vlastní a chtěl v ní
pokračovat dál – pomocí videoher. Ken tehdy
vytvořil prototyp ovladače, který se ovládá
pouze ústy a bradou. Brzy jej používali i ostatní pacienti rehabilitačního oddělení a projekt
slavil úspěch. Ken už svůj projekt ovladače pro
kvadruplegiky neopustil a každý den, poté, co
odešel z leteckého průmyslu, věnoval vylepšování svých prototypů.
Jeho práci spatřil na internetu
jednoho dne Fred
Davidson, elektroinženýr
na penzi, který se s kvadruplegií setkal ve své rodině
a hledal, čím by mohl
pomoci. Kena okamžitě
Foukat a sát
Ovladač ničím nepřipomíná běžné ovladače
ke konzolím, působí spíše jako pokus o umělecké dílo ze zbytků plastu a elektrosoučástek. Forma ale v našem případě podléhá
svému účelu, a protože funguje, nikdo si na
samotný vzhled nestěžuje. Základ tvoří černá
krabička, v níž je umístěna veškerá elektronika zpracovávající signály z venkovních ovládacích prvků. Z krabičky vystupuje klasický
směrový ovladač – joystick, na jeho konci je
ale upevněn plochý senzor s třemi zdířkami.
Zdířky fungují stejně jako při ovládání
elektrického vozíku ústy: reagují citlivě na
foukání a sání. Celý joystick lze navíc rtem
stlačit. Dalším ovládacím prvkem je trubička na pravé straně ovladače, reaguje stejně
jako centrální joystick na foukání a sání. Co
se zrovna děje, dávají uživateli najevo dvě
řady barevných diod signalizujících nastavení či potvrzení určitého příkazu. Krabička
obsahuje procesor a elektroniku nutnou ke
zpracování jednotlivých povelů, s konzolí
nebo počítačem komunikuje následně USB
kabelem nebo bezdrátově pomocí technologie Bluetooth.
Hlavní výhodou ovladače je, že veškeré
Takhle vypadá finální produkt:
žádná velká krása, ale funguje bezvadně.
můžeš / číslo 9 - 2014
č a s o p i s p r o t y , kt e ř í s e n e vzd á v a j í
Vypadá to trochu složitě, funguje to ale bez chyby,
což je však jen těžce představitelné pro někoho,
kdo k podobné činnosti obvykle využívá svých rukou.
Tvůrcem
ovladače
je americký inženýr
Fred Davidson.
možné povely, tedy foukání a sání na jednotlivých otvorech, pohyb joystickem nebo jeho
stlačení, lze přiřadit k jakýmkoli počítačovým příkazům. Sáním, foukáním a pohybem
joysticku tak lze nahradit nejen herní ovladač s nadměrným množstvím ovládacích
tlačítek, ale také klávesnici a myš v případě
hraní na počítači.
Jak na jednotlivé nastavení, to popisuje
rozsáhlý, ale poměrně dobře zpracovaný
manuál, který je každému k dispozici zdarma ke stažení na internetových stránkách
projektu (www.quadstick.com). Do tajů
fungování speciálního ovladače tak může
nahlédnout každý. Stáhnout si tu lze dokonce i hotové ovládací profily, kde jsou funkce
jednotlivých senzorů už předprogramovány
pro konkrétní hru.
Vypadá to trochu složitě, funguje to ale
bez chyby, což je však jen těžce představitelné pro někoho, kdo k podobné činnosti
obvykle využívá svých rukou. Ve zmíněných
profilech ovládání, dostupných na internetových stránkách výrobce, najdete například
zmapované ovládání pro hru Call of Duty,
složitou a komplexní válečnou simulaci
vyžadující množství ovládacích prvků nejen
pro střílení a běhání po okolí, ale pro interakci s předměty.
Video, demonstrující některé funkce
ovladače, které má výrobce na svých stránkách, ukazuje, že to chce trochu cviku a trpělivosti, avšak i člověk, který rukama ne-
můžeš / číslo 9 - 2014
Už brzy
Ovladač ničím
nepřipomíná běžné
ovladače ke konzolím,
působí spíše jako
pokus o umělecké
dílo ze zbytků plastu
a elektrosoučástek.
vládne vůbec, si takovou složitou hru může
dopřát. Ovladač spolupracuje s dalšími
systémy, například s hlasovým ovládáním
počítače, a tak se může po správném přiřazení příkazů zážitek ze hry zintenzivnit,
a především výrazně zrychlit. Quadstick lze
samozřejmě využít i k běžnému ovládání
počítače, tedy k ježdění myší po obrazovce
a klikání, případně rolování v delších dokumentech nebo internetových stránkách.
V době psaní tohoto článku nešlo zatím
speciální ovladač běžně koupit, přijímaly se
pouze předobjednávky a samotný přístroj
ještě procházel posledními úpravami s přibližným termínem prvních dodávek během
srpna 2014.
Cena byla nastavena na 399 amerických
dolarů, což je v přepočtu něco málo přes
osm tisíc korun, bez nákladů na dodání do
České republiky.
To se zdá být hodně, na cenu je však
nutné nahlížet optikou originality a malosériové výroby, která zdraží každý produkt.
Že bude zřejmě i přesto o ovladač zájem,
naznačuje hlavně už proběhlá kampaň
na crowdfundingovém serveru Kickstarter, kde mohou lidé dobrovolně přispívat
na vývoj projektů, které se jim líbí. Fred
Davidson tu požádal o 10 tisíc dolarů na
vývoj, vybral se však skoro trojnásobek požadované částky.
Quadstick je určený pro použití s počítačem nebo herní konzolí Sony Playstation 3. Ke koupení jsou také ještě podobné
ovladače z prototypové série Kena Yankelevitze (www.quadcontrol.com), určené pro
druhou generaci konzole Playstation (k dispozici je adaptér pro novější, třetí generaci)
a konkurenční Xbox360. Ty už však jeví notnou dávku stáří, a proto se vyplatí počkat si
spíše na nový model. 
27
na cestách
■ Villnöss Tal je trochu opomíjené údolí Jižního Tyrolska.
■ V údolí je naučná stezka Zannes, vede ve výšce okolo 1700 metrů.
■ Mnoho tabulí je zde také v Braillově písmu pro nevidomé.
Itálie:
Za božským klidem
jihotyrolských Dolomit
Stezka
Zannes
byla otevřena
loni na
podzim
a provází
ji 14 informačních
tabulí.
Interaktivní informační centrum
v obci St. Magdalena je bezbariérové,
a hlavně velmi zajímavé.
Text: Michaela Bučková
Foto: SMG, Michaela Bučková
C
esta se nekonečně dlouho kroutí
do kopce, a hory, které předtím jen
vykukovaly, nás stále více objímají.
Tohle nejsou ledajaké hory. Tohle
jsou Dolomity na severu Itálie v provincii Jižní Tyrolsko a kolem nás se rozprostírá jeden z nejslavnějších skalních masivů
Geisler/Odle.
Už sama cesta sem stojí za to. Léto v Jižním Tyrolsku bylo bohaté na srážky, a tak
okolní pastviny září zelenou barvou. Pasou
se na nich všudypřítomné krávy i koníci.
Nejčastěji to je jihotyrolské plemeno haf­
lingové. Těmhle menším a světle hnědým
koňům se také přezdívá blondýny, a to díky
bílé hřívě, kterou jim jejich majitelé pyšně
zaplétají do copů. Jsou ideálním pomocníkem sedláků a přáteli všech malých milovníků koní.
Dech beroucí údolí, kterým právě šplháme nahoru, se jmenuje Villnöss Tal /
Val di Funes a je tak trochu opomíjené. Ne-
28
jsou tu lyžařské lanovky, které by vyvážely
masy lidí na kopec, ani bujaré apres-ski. Jen
klid hor s desítkami kilometrů značených
turistických tras, cyklotrasami, procházkami
vhodnými i pro vozíčkáře a zajímavými terény pro horolezce.
info
Fakta
o přírodním parku Geisler
Přírodní park Puez-Geisler začíná na severu
sedlem Würzjoch, na jihu sedlem Grödner
Joch. Na východní straně sahá jeho území
k údolí Gadertal / Val Badia, na západě
hraničí s údolími Villnöss Tal a Gröden. Název
parku propůjčily působivé vrcholy horských
skupin Puez a Geisler. Jeho plocha dnes činí
10 722 hektarů. Nejvyšší vrcholy se jmenují:
Sass Rigais (3025 m), Furchetta (3030 m),
Wasserkofel / Sass da L´Ega (2924 m).
Přitom hned na druhé straně masivu
Geisler/Odle tepe jedno z nejoblíbenějších
a nejnavštěvovanějších turistických center –
Val Gardena. Místo, kam vyrážejí tisíce lidí
v létě i v zimě. Tady je ale rajský klid.
Údolí má i slavného rodáka. Narodil se
zde, vyrůstal a pokořoval první skály slavný
jihotyrolský horolezec Reinhold Messner.
Okolní kopce jsou prý jeho vrcholy dětství.
Dodnes se sem rád vrací, na turistických
trasách mu dokonce patří malá restaurace,
kde se můžete občerstvit. Chata se jmenuje Dusler Alm, leží v 1782 metrech nad
mořem a vládne v ní pevnou rukou rodina
Fischnallerových. Messnera zde potkáte jen
zřídka a cesta nahoru není bohužel bezbariérová.
Naučná stezka Zannes
Nasát atmosféru národního parku a pokochat se krásnými výhledy je ovšem možné
na nové (loni na podzim) otevřené naučné
stezce Zannes, která vede v nadmořské
výšce okolo 1700 metrů. Ta začíná na konci
údolí hned u parkoviště. Je dlouhá 2,4 kilo-
můžeš / číslo 9 - 2014
č a s o p i s p r o t y , kt e ř í s e n e vzd á v a j í
Naučná stezka Zannes
je celá bezbariérová, vyrážejí sem turisté
na vozíku i rodinky s dětmi v kočárku.
info
Jak se tam dostat
Z
Prahy na Rozvadov, Mnichov, Innsbruck,
Brennerský průsmyk, Brixen, u Feldthurnsu
se odbočuje do údolí Villnöss.
Z
Brna na Vídeň, Linec, Salcburk,
Innsbruck, Brennerský průsmyk, Brixen,
u Feldthurnsu se odbočuje do údolí
Villnöss. Je to sedm hodin jízdy.
Bezbariérové tipy
V
íce o Jižním Tyrolsku: www.suedtirol.info
Další bezbariérové tipy
w
ww.suedtirolfueralle.it
w
ww.glatschalm.com
w
ww.sentres.com
w
ww.villnoess.com
metru a její sklon nepřesahuje osm procent.
Vede přes louku Pius a z dřevěného mostu
můžete sledovat horskou bystřinu valící se
do Eisacktalského údolí. Minete myslivnu,
projdete nedotčenými lesy a přes rozkvetlé
louky a budete se cítit jako v ráji. Tohle totiž
ráj je, alespoň pro milovníky hor.
Naučnou stezku tvoří čtrnáct informačních tabulí, bohužel jen v němčině a italštině. Poskytují informace o původu a historii
okolní krásné přírody. Informace o fauně
a flóře Dolomit doplňují fakta o tom, jak
člověk přispívá ke vzniku krajiny v údolí
Villnöss.
Mnoho tabulí je také v Braillově písmu
pro nevidomé. Hory na dotek či Koncertní
sál příroda – to jsou názvy některých zastavení.
Občerstvit se můžete v Zanseralmu, což
je malé bistro hned u parkoviště. Mají tu sice
jen základní občerstvení, ale kávu vaří pravou italskou. A věřte, že tady, s výhledem na
masiv Geisler, chutná opravdu výjimečně.
Procházku si lze protáhnout k restauraci
Glatschalm ležící na úpatí masivu. Dojdete
sem po červené značce 36, jsou to ale dva
můžeš / číslo 9 - 2014
Reinholda Messnera
zde potkáte jen zřídka
a cesta nahoru není
bohužel bezbariérová.
kilometry do ostrého kopce, který není na
všech místech úplně příjemně bezbariérový.
Tady – o dvě stě výškových metrů výš – se
ocitnete v samém srdci národního parku.
Z terasy Glatschalm máte hory na dosah.
To ovšem není jediný bonus tohoto místa. Vaří tu totiž výborně. Alpsky, tedy vlastně
jihotyrolsky. Obsloužit vás přijde chlap
jako hora – Diddie Profanter, v létě majitel
restaurace, v zimě lyžařský instruktor v Sei-
ser Almu / Alpe di Siusi. V kuchyni se otáčí
jeho žena Brigitte, a než vám začnou na
stůl snášet modré z nebe, můžete sledovat
místní chlapíky, jak hrají u vedlejšího stolu
karty. Ať už si zde dáte jen svačinu, místní
říkají marendu, nebo pořádný oběd. Marendu vám přinesou na dřevěném prkénku
a bude se skládat z domácího jihotyrolského
špeku (pozor: nepleťte si s tím českým,
tenhle je lehce zauzený, jinak ale sušený na
vzduchu), místních sýrů (třeba polotvrdého
zlatožlutého kravského Stelvio) a dalších
lahůdek.
Ochutnat také můžete třeba pravé
jihotyrolské špekové knedlíky či kaiserschmarrn, trhanec, dvakrát opečený,
s marmeládou. Na jídelním lístku není
moc jídel, ovšem platí zde, že suroviny
jsou z 80 procent místní, sezonní, jídlo
čerstvé a připravované s láskou. Jako všude v Jižním Tyrolsku. A to je tajemství jejich kuchyně, která je kombinací alpských
a italských středomořských vlivů.
Jak vznikly Dolomity
Milovníci hor v tom mají jasno: nejkrásnější
hory jsou Dolomity, pak dlouho nic, a pak
ostatní hory… Údolí Villnöss je ideální
místo, kde se o těchto magických skalních
útvarech dozvědět více. Příznivci geologie
najdou na tomto území veškeré druhy hornin, usazenin a zvětralin, které jsou pro Dolomity typické. Bohaté nálezy zkamenělin
otevírají jedinečný pohled na etapy vývoje
Země.
Nejrozšířenější horninou Přírodního
parku Puez-Geisler je dolomit. Tento téměř
bílý krystalický nerost byl pojmenován po
francouzském přírodovědci Deodatu de
Dolomieu, který v roce 1789 popsal jeho
chemické složení jako první. 
29
inzerce
Získejte vzdělání
v ekonomickém směru
Konto Bariéry
a Česká spořitelna
připravují letos na podzim
již třetí ročník kurzů
bankovnictví, tentokrát ve
spolupráci s Vysokou školou
ekonomie a managementu
v Praze (VŠEM) a Technickou
univerzitou v Liberci
(TUL) – Ekonomickou
fakultou. Účelem kurzu
je příprava zdravotně
handicapovaných účastníků
pro vstup do zaměstnání
v oblasti bankovnictví
a pojišťovnictví.
30
Kurz Bankovnictví a pojišťovnictví
na VŠEM Praha:
Začátek kurzu na VŠEM Praha: 29. 9. 2014
ve 13.00 hod., Nárožní 2600/9a, Praha 5
Kurz Bankovnictví a pojišťovnictví
na Technické univerzitě v Liberci
– Ekonomická fakulta:
Začátek kurzu na Technické univerzitě v Liberci:
26. 9. 2014, Studentská 1402/2, Liberec 1
Výuka: bezbariérové učebny, dvakrát týdně
čtyři hodiny ve dvou blocích v délce po 90 min.
Obsah kurzu: bankovní produkty, bankovní
operace, pojišťovnictví.
Trvání kurzu: 50 vyučovacích hodin (42 hodin
teorie na VŠ a 8 hod. praxe v České spořitelně).
Kurz je zdarma.
Uplatnění: absolventi budou připraveni pro
práci v bankovních domech na úrovni střední
administrativy.
Požadavky na účastníky kurzu:
S tudium ukončené maturitou
(ekonomické vzdělání není podmínkou!)
A
nglický nebo německý jazyk – alespoň
základní znalost jednoho jazyka
U
živatelské ovládání PC (Microsoft Office)
O
chota a chuť vzdělávat se, učit se nové věci
C huť pracovat
Zájemci o kurz se mohou přihlásit
do 15. 9. 2014 na adresu:
[email protected]
Více informací na:
www.kontobariery.cz/
Projekty/Pocitace-proti-barieram/
Aktuality.aspx
můžeš / číslo 9 - 2014
Konto BARIÉRY Melantrichova 5, Praha 1
č a s o p i s p r o t y , kt e ř í s e n e vzd á v a j í
■ Pomáhat je umění – náš letitý a pravdivý slogan.
■ Stipendium Bariéry jsme letos vyhlásili už pojedenácté.
■ Unikátní poradna a stejně unikátní spolupráce s ČVUT.
Vůbec žádná
okurková sezona
Černé
nulové linie,
serigrafie, 2011,
autor Zdeněk
Sýkora, autorská
spolupráce Lenka
Sýkorová, hodnota
daru 250 000 korun.
Takový dar můžete
dostat, když dárce
nadaci věří, když
jde o dlouhodobé
přátelství. Troufnu
si říci, že u Lenky
Sýkorové, která
se stará o odkaz
Zdeňka Sýkory,
je to obojí.
D
esky, v nichž dostávám každé ráno
poštu, která přichází do nadace,
v průběhu léta vůbec nezeštíhlely.
Naopak – letos byly každý den
bachratější a bachratější. Co v nich
je? Smutné, veselé, ale vždycky upřímné
dopisy od vás, žádosti, darovací smlouvy
od českých výtvarníků, kteří se hlásí do naší
tradiční aukce, nominace na cenu Senior
roku, přihlášky handicapovaných studentů
na vyhlášené a velice populární Stipendium
Bariéry. Pracujeme. Léto neléto.
Plná nadace umění
To tu opravdu ještě nebylo. Pokořili jsme
rekord poslední aukce. Vlastně ne my.
Naši dárci, čeští, a také slovenští umělci.
Již 12. aukční salon výtvarníků pro Konto
Bariéry má po uzávěrce letos 432 dárců
a do dražby půjde více než 500 darů,
uměleckých děl. Myslela jsem si, že minulý
rekord nejde překonat. Ale nejde o rekordy,
nejdůležitější je důvěra, kterou nám dárci
prokazují. Mám velkou radost, že jsem se
s mnoha z nich mohla vidět z očí do očí.
Poděkovat jim, podat ruku, zeptat se, jak se
můžeš / číslo 9 - 2014
jim daří, podepsat s nimi v nadaci darovací
smlouvu na místě.
Těším se na výstavu i na aukci ve Veletržním paláci. Vernisáž bude 27. listopadu,
aukce pak 14. prosince. Je to krok do neznáma, ale nemohli jsme jinak. V našem léty
prověřeném a zavedeném Karolinu chystá
Univerzita Karlova ve stejnou dobu výstavu
k 25. výročí 17. listopadu. Něco zlého je
vždy pro něco dobré. Přivedeme výtvarníky
do velkého stánku umění a vyzkoušíme si,
jak to bude fungovat. Jak se tady budou vyjímat obrazy Zdeňka Sýkory, Karla Malicha,
Vladimíra Kopeckého, Stanislava Kolíbala,
Věry Janouškové. Ale také těch našich dárců, kteří tu třeba ještě nebyli, nevystavovali,
a je to pro ně zážitek, nové očekávání.
Pomáhat je umění
S výstavou a aukcí souvisí podpora handicapovaných studentů. Kdo pomáhá? Výtvarníci, kteří nám dávají své dary, ale také ti, kteří
přijdou 14. prosince do Veletržního paláce
na aukci a koupí si obrázek, obraz, plastiku,
krásné sklo. Bojím se vždy, letos to bude už
podvanácté. Bojím se, abychom prodali.
Abychom nezklamali výtvarníky. Každý si
přeje, aby jeho dílo šlo na dračku. Abychom
nezklamali studenty, jimž ze získaných peněz
vyplácíme každý měsíc stipendium. V těchto
dnech je uzávěrka pro přijímání přihlášek pro
školní rok 2014/2015. Ráda je v každodenní
poště čtu. Hodně studentů znám osobně a jejich osudy si jenom připomínám. Vidím v té
chvíli před sebou celou rodinu, připomínám
si ten strach a obavu, kterou měli. Zvládne
naše dítě úplnou změnu života? U většiny
příběhů jsou to happyendy. Těší mě to.
Letošní uzávěrka ještě neproběhla,
a tak dovolte pár čísel ze školního roku
2013/2014. Celkem stipendium získalo 80
studentů. Ročník dokončilo 76 s z nich, čtyři
přerušili studium ze zdravotních důvodů.
Odmaturovalo celkem sedm stipendistů,
jedna studentka zakončila bakalářské
studium na UK Praha (psychologie) a dva
studenti složili státní zkoušky na VŠ (jeden
studium učitelství na Univerzitě v HK, druhý
magisterské studium na UK Praha, jedna
studentka ukončila studium zpěvu státní
zkouškou ve Florencii). Skvělé výsledky.
Těší i naše výtvarníky, kteří svými dary
pomáhají projekt financovat.
Zlatá tečka na závěr
Jste první, kdo se dozví, že jsme uzavřeli
smlouvu spolupráci s Českým vysokým
učením technickým. Podepsal ji rektor
ČVUT prof. Petr Konvalinka. Byl by rád,
kdyby spolupráce s Ústavem konstruování
a částí strojů Strojní fakulty ČVUT byla první
vlaštovkou naší vzájemné spolupráce. A co
máme s pracovištěm s tak vědeckým názvem
společného? Našli jsme zde partnera, který
bude pomáhat našim klientům při bezbariérovém řešení všeho, s čím mají starosti
a potíže. Odborníci z ČVUT posoudí navržené
projekty těm, kteří o nich mají pochybnosti,
a poradí těm, kteří si nevědí rady. Pomoc je
určena pro handicapované, jejich rodiny, ale
i provozovatele škol, center sociálních služeb,
zdravotnických zařízení, tělovýchovných
a kulturních zařízení apod., kteří už mají
nebo si chtějí zřídit nejrůznější zvedací zařízení (plošiny, výtahy, schodolezy atd.) tak,
aby zařízení a provoz byly co nejefektivnější
z hlediska účelu, pořizovacích a provozních
nákladů, údržby, obsluhy a bezpečnosti. Máte-li takové starosti, napište do redakce.
Přeji vám hezký podzim, a protože se
na své pravidelné stránce v Můžeš s vámi
potkám až 1. října, ráda bych vás pozvala
k obrazovce České televize v sobotu
27. září ve 20 hodin. Podívejte se na pořad
Možná přijde i charita a pošlete jednu DMS.
Podpoříte Konto Bariéry, budeme moci více
pomáhat. Třeba i vám. 
Vaše Božena Jirků,
ředitelka Konta Bariéry
[email protected]
31
AUTO-MOTO
■ V Přelouči mají k dispozici čtyři auta pro lidi s handicapem.
■ Kurz pro osoby s postižením trvá dva týdny.
■ Řídit se naučil i muž bez horních končetin.
Jan Solař z autoškoly Peml
představuje trenažér a různé
pomůcky pro řidiče s postižením.
Jak získat řidičák
Text: Petr Buček
Foto: Autor
V
přeloučské autoškole se na dvorku
griluje, vozíčkářům se mezi koly
vozíků proplétají dvě kočky, a když
se přiblíží čas ke spaní, stačí se
přemístit výtahem o patro výš, kde
jsou čtyři pokoje pro lidi s postižením. Pro ty,
kteří se přijeli do přeloučské autoškoly naučit
řídit auto.
„Večery jsou tu ve znamení pohody, grilujeme a povídáme si, ale ráno na všechny opět
čeká náročný program,“ říká Jan Solař, který
se v přeloučské autoškole stará právě o kurzy
na řidičský průkaz pro zájemce s handicapem. Také on se dívá na okolní svět z výšky
invalidního vozíku.
Autoškola Peml je v Česku se svou nabídkou výjimečná. K dispozici má čtyři auta
s různými úpravami pro postižené. Čtyři
jsou i pokoje v podkroví budovy v centru
32
východočeské Přelouče. Všechny prostory
autoškoly i ubytování jsou pochopitelně
bezbariérové.
Pohled na mapu prozradí o tomto malém
městě nedaleko Pardubic ještě jednu zvláštnost – leží téměř ve středu České republiky.
A jelikož žádná podobná autoškola s tolika
upravenými auty pro výcvik osob s handicapem a s podobným zázemím v tuzemsku
není, je její poloha v srdci republiky výhodná. Podobně daleko to sem mají zájemci
o řidičák z Ostravy i z Českých Budějovic
anebo z Karlových Varů.
Kurz na řidičské oprávnění pro zájemce
s postižením tu trvá 14 dnů. Na uchazeče
čeká dril k naučení teoretických pouček,
výklad významu značek i dopravních
pravidel. A samozřejmě také bezmála tři
desítky hodin za volantem jako v každé
jiné autoškole. To vše za dvacet tisíc korun
bez stokoruny. Cena zahrnuje nejen výuku
a výcvik v autoškole, ale také ubytování
a stravování.
Ročně v Přelouči získá řidičský průkaz 50
až 60 lidí s handicapem. Kurzy se tu konají
obvykle od jara do podzimu. V zimních
měsících bývá manipulace s vozíky komplikovanější, a proto autoškola v tomto ročním
období kurzy ani nenabízí.
Různá nabídka autoškol
„Poraďte mi, kde v místě mého bydliště
najdu autoškolu, která mi umožní řidičský
výcvik,“ takové dotazy přicházejí pravidelně do e-mailové schránky projektu Konta
Bariéry – AutaBezBariér.cz.
Získat řidičský průkaz totiž není jednoduché. Autoškol, které umějí vyjít vstříc
různým druhům handicapu, není mnoho.
V lepším případě mají jedno auto s ručním
ovládáním, v horším pouze výcvikový vůz
s automatickou převodovkou.
Komu ani jedno nestačí, tomu vyhoví jen
autoškola Peml v Přelouči. „V našich čtyřech
autech pro výuku handicapovaných máme
můžeš / číslo 6 - 2014
č a s o p i s p r o t y , kt e ř í s e n e vzd á v a j í
SLOUPEK
SLOUPEK
Martina
MartinaKOVÁŘE
KOVÁŘE
Na uchazeče čeká dril k naučení
teoretických pouček, výklad významu
značek i dopravních pravidel.
Jedno z aut,
která používá
přeloučská
autoškola
k výcviku handicapovaných
řidičů
různá zařízení a pomůcky. Ve valné většině
případů přizpůsobíme vlastními silami naše
auta tak, aby mohl jízdy absolvovat zájemce
s nejrůznější formou handicapu,“ tvrdí Jan
Solař.
Vozy této autoškoly disponují ručním
ovládáním, nechybí vůz s automatickou převodovkou, k dispozici jsou různé nástavce
pro prodloužení páček ovladačů nebo na
volanty pro kvadruplegiky, otočné sedačky, a je tu také auto se zadní nájezdovou
rampou. Pracovníci autoškoly mohou podle
potřeby přehazovat pedály, když má řidič
v dolních končetinách různou sílu.
Kurzy pro handicapované spustili v autoškole Peml před šesti lety a zatím se nestalo,
že by technicky nedokázali přizpůsobit auto
potřebám uchazeče o řidičák.
A pokud je zapotřebí něco speciálně
vyladit, zajede se k firmě Josef Hurt, která
provádí úpravy aut a sídlí v Týnci nad Labem, tedy jen 16 kilometrů od Přelouče.
Že by někdo přijel do autoškoly svým
autem, to se podle Jana Solaře nestává. „Bez
řidičského průkazu nikdo nedostane příspěvek od státu na pořízení a úpravu vozu.
Takže vozidlo si lidé s postižením pořizují
ve valné většině případů až po absolvování
řidičského výcviku,“ vysvětluje.
V autoškole Peml si hlavně nováčci
přesně vyzkoušejí na silnicích, jaké ovládání
auta potřebují, a takové nebo podobné si
poté do svého vozu objednají.
Někteří řidiči neuspějí
Každý zájemce o řidičák – se zdravotním
omezením i bez něj – musí dostat od lékaře
potvrzení o tom, že ovládání vozu není pro
jeho tělesnou schránku příliš náročné. „Někdy jsme však překvapeni, že praktický lékař
vydá takové povolení i lidem, kteří řízení
zvládnout nemohou,“ říká Jan Solař.
Do autoškoly Peml se tak například
nedávno přihlásila slečna, která prodělala
dětskou mozkovou obrnu. Přes všechny
snahy učitelů autoškoly v Přelouči však
můžeš / číslo 6 - 2014
výcvik nezvládla. Po týdnu její výcvik museli
ukončit, protože se jí nedařilo udržet auto
na silnici.
Na trenažéru jí přitom pracovníci autoškoly připravili i speciální pomůcky, aby se
naučila sladit vozidlo se silnicí, ale všechny
pokusy byly marné. „Před časem jsme zase
nepustili k závěrečným zkouškám kluka,
který měl slabé horní končetiny. Na ovládání
auta mu chyběla fyzická síla. Poradili jsme
mu, aby posiloval ruce a zkusil to znovu,“
uvádí Jan Solař. Po roce se opravdu ozval,
byl už silnější a dnes patří mezi řidiče.
„Na našem trenažéru zjistíme na 90
procent, jestli handicapovaný autoškolu
zvládne nebo ne. Ale jak dlouho bude
nakonec výcvik trvat, to s jistou nikdy
nevíme.
V přeloučské autoškole absolvoval
řidičský výcvik také (pro mnohé mediálně
známý) Jakub Tomeš. Celé auto ovládá
pouze pomocí nohou, protože se narodil bez
horních končetin. 
Více na www.autembezpecne.cz
info
Autoškoly
pro osoby s postižením
A
utoškola Peml, Přelouč
A
utoškola Šlechta, Hradec Králové
A
utoškola Horázný, Praha
A
utoškola Modal, Praha
A
utoškola Boris Obst, Brno
A
utoškola Jenčovský, Plzeň
A
utoškola Holub, Liberec
A
utoškola Neumann,
Dvůr Králové nad Labem
Poznámka: Uvedené autoškoly nabízejí různé
možnosti pro výcvik lidí s handicapem.
Jako Ital
za volantem
Nebyli jste o prázdninách v Itálii? Jeďte se
tam podívat autem. Napřed ale musíte přetrpět české silniční pokroky, které provádí
Ředitelství silnic a dálnic při opravě mostů,
a ztrácet nervy ve dva metry úzkých
pruzích. Za Rozvadovem si mentálně odpočinete a okusíte skvělou německou dálnici,
která je zatím zadarmo. Pak vjedete do Rakouska. Škoda, že na tamních perfektních
dálnicích pojedete kvůli růstu muškátů za
okny a klidu lyžařů na horách někdy jen
rychlostí 80 či 110 km/hod.
Pak váš čeká platba za Brennerský
průsmyk a sjedete do Itálie. Čím více na
jih, tím je tepleji, vše je trochu přehřáté,
divočejší a méně kvalitní.
Řidiči jsou tu sice přátelští, ale s ničím se
moc nemažou. Římané se kdysi usídlili
na břehu Tibery a vyrostlo zde město jako
Babylon. Plebejci s patriciji se dnes potkávají na skútrech a ve fiatech či alfách.
A mydlí to opravdu neskutečně!
Za povšimnutí stojí, že multikulturní
Řím dneška je plný imigrantů, kteří vás
otravují na křižovatkách, a vy je později
v zamyšlení litujete. V neskutečném provozu a chaosu však platí zvláštně fungující
pravidla, která jsou jiná než ve válčící domovině těch chudáků, jež sem přepravila
různá plavidla nebo uplacení kamioňáci.
Italové totiž umějí jezdit – a neválčí! Nedodržují sice téměř nic, ale mnoho proudů
vozidel v poměrně dobrém stavu pořád
někam jede. Nalevo řičí v otáčkách houf
dorostenců na skútrech, někteří s mobilem u ucha, zprava vám to dá dodávka
s pivem, na další křižovatce se baví dvě
auta o fotbalu: Lazio, nebo AS?
A na příští křižovatce vás tito oba ještě
gestikulující fanoušci předjedou, když
brzdíte na žlutou – to se tady nedělá. To
by vznikla zácpa! Nikdo samozřejmě
nebourá, vším se proplete sanita i rybář
s pruty na starém velocipedu. Nikdo ani
nenadává, všichni jenom troubí a jedou.
Jen ta matrona mířící patrně do divadla
v lancii vás zprava trochu přibrzdí.
Všichni asi v tom věčném městě někam
jedou, a překvapivě dojedou lépe než já; já
stojím v Praze na Chodově a beznadějně
koukám na dva dělníky z nejmenované
společnosti, jak to zrovna balí v pruhu
zavřené D1, kde by v Itálii určitě ještě
někdo jel svým autem – nebo by tam někdo pracoval. A vzpomínám na pulzující
kruháč s pěti pruhy u Kolosea a piniová
jednosměrná nábřeží kolem Tibery... 
Autor je bývalý automobilový
závodník, člen rady Konta Bariéry.
33
Poradna
■ Peníze lze získat od úřadu práce i zdravotní pojišťovny.
■ Finanční příspěvek poskytují i nadace.
■ Veřejné sbírky jsou složitější alternativa.
Jak získat finance
na kompenzační
pomůcku jinak...
J
ak často už jste v praxi řešili financování
kompenzačních pomůcek, a stálo před
vámi dilema, co dál? Doplatit ze svých
ušetřených peněz? Vzdát se lepší a dražší verze pomůcky? Anebo…
Příspěvky od úřadu práce
a zdravotní pojišťovny
Některé pomůcky vám zaplatí zdravotní
pojišťovna, nicméně pouze v nejméně ekonomicky náročné variantě, která mnohdy
neodpovídá vašim potřebám. Příspěvky od
úřadu práce jsou zase jen na určité typy
pomůcek a do výše 90 % ceny (i když spoluúčast se dá snížit na 1000 Kč). Úřad taktéž
zajišťuje ekonomicky nejméně náročnou
variantu a mnoho potřebných pomůcek
nefinancuje vůbec.
Jiné možnosti
Co tedy dělat, pokud potřebujete dofinancovat pomůcku hrazenou zdravotní pojišťovnou či z příspěvku od úřadu práce anebo
potřebujete pomůcku, kterou ani jeden
z těchto subjektů nehradí? Máte zde tyto
možnosti:
Nadace
Na financování kompenzačních pomůcek se
specializují některé nadace a nadační fondy,
které působí v ČR. Jejich seznam najdete např.
na informačním portálu Ligy vozíčkářů: www.
ligavozic.cz/ip, sekce Organizace, Nadace
(pomůcky).
Většinou je potřeba vyplnit předem daný
formulář, popsat svou sociální i finanční
situaci a případné další financování pomůcky
(např. část od zdravotní pojišťovny). Většina
nadací má formulář včetně případných příloh
ke stažení na svém webu, doporučuji tedy
hledat přímo tam.
Bývá zde uveden i termín průběžné uzávěrky žádostí a termín zasedání rozhodovacího
orgánu nadace či fondu. Konto BARIÉRY
patří k předním tuzemským podporovatelům
těchto žádostí.
Soukromí sponzoři a dárci
Jestliže neuspějete u nadací nebo vám i po
poskytnutí příspěvku od nadace stále chybí
finance na úhradu plné ceny pomůcky,
můžete zkusit najít také sponzora (firmu či
jednotlivce).
Hodnotu sponzorského daru lze podle
zákona č. 586/1992, o daních z příjmů, §
15 a § 20, odst. 8, odečíst ze základu daně
z příjmu (popř. od základu daně sníženého
podle § 34) v případě, že je dar poskytnut
fyzickým osobám s bydlištěm na území České republiky, které jsou poživateli invalidního důchodu nebo byli poživateli invalidního
34
Na financování kompenzačních
pomůcek se specializují
některé nadace a nadační
fondy, které působí v ČR.
důchodu ke dni přiznání starobního důchodu nebo jsou nezletilými dětmi závislými na
péči jiné osoby (tzn. nezletilým dětem, které
pobírají příspěvek na péči).
Dar může být poskytnut
a zdravotnické prostředky nejvýše do
n
částky nehrazené zdravotními pojišťovnami
na rehabilitační a kompenzační pomůcky
uvedené ve zvláštním právním předpise
nejvýše do částky nehrazené příspěvkem
ze státního rozpočtu
na majetek usnadňující těmto osobám
vzdělání a zařazení do zaměstnání
Pokud si váš sponzor nebude vědět rady
s odpočtem hodnoty daru ze základu daně
z příjmů, doporučujeme problematiku konzultovat na finančním úřadě.
Můžete se obrátit i na nadace (např.
Nadace Charty 77), které mají na převádění darů vypracovaný systém. Obdarovaný
napíše žádost o převedení daru, kde uvede
dárce, jeho identifikační údaje, darovanou
částku a účel daru.
Nadace obdarovanému zřídí účet a na ten
jsou peníze od dárce převedeny. Z těchto
prostředků je pak proplacena faktura např.
za pomůcku. Nadace následně vystaví dárci
potvrzení pro daňové účely.
A co veřejné sbírky?
Veřejné sbírky jsou také alternativou, ale
nikoli tak jednoduchou, jak se na první
pohled zdá. Rozhodně nestačí vzít si kasičku
a jít vybírat peníze od kolemjdoucích na
náměstí. 
Lucie Marková
Poradna pro život s postižením Ligy vozíčkářů
[email protected]
Bezplatná linka 800 100 250
můžeš / číslo 9 - 2014
č a s o p i s p r o t y , kt e ř í s e n e vzd á v a j í
■ Výše invalidního důchodu se odvíjí od dřívějších výdělků.
■ Kdo pomůže neslyšícím s právním poradenstvím.
■ Vydědit lze i zletilého invalidního potomka.
Odpovědi na otázky čtenářů
?
Můžete mi poradit, kolik se bere
za 1. stupeň, za 2. stupeň
a za 3. stupeň? Děkuji.
Odpověď:
Dobrý den, z vašeho dotazu není zcela
jasné, na jaký druh dávek se ptáte. Předpokládám, že máte na mysli invalidní důchod
či příspěvek na péči.
Pokud se ptáte na invalidní důchod,
nemůžeme vám přesné částky bohužel
říci, protože výše invalidního důchodu se
částečně odvíjí od dřívějších výdělků. Podle
informací ČSSZ však činila průměrná částka
invalidního důchodu v roce 2013
ve 3. stupni 10 252 Kč, u invalidního
důchodu 2. stupně 6703 Kč a invalidního
důchodu 1. stupně 6017 Kč.
Co se týká příspěvku na péči, zde jsou částky
dány fixně podle stupně závislosti. U dětí
do 18 let činí výše příspěvku za kalendářní
měsíc:
a) 3000 Kč, jde-li o stupeň I (lehká závislost),
b) 6000 Kč, jde-li o stupeň II
(středně těžká závislost),
c) 9000 Kč, jde-li o stupeň III
(těžká závislost),
d) 12 000 Kč, jde-li o stupeň IV
(úplná závislost).
Výše příspěvku na péči pro osoby starší 18
let činí za kalendářní měsíc:
a) 800 Kč, jde-li o stupeň I (lehká závislost),
b) 4000 Kč, jde-li o stupeň II
(středně těžká závislost),
c) 8000 Kč, jde-li o stupeň III
(těžká závislost),
d) 12 000 Kč, jde-li o stupeň IV
(úplná závislost).
Pokud byste potřeboval výše uvedené informace ještě dovysvětlit, můžete se na nás
obrátit např. prostřednictvím internetové
poradny na www.ligavozic.cz/poradna.
?
Prosím o radu, kde mohu sehnat advokáta,
který má zkušenosti s neslyšícími
klienty. Jsem neslyšící a potřebuji sepsat
předžalobní výzvu pro představenstvo bytového
družstva, s nímž vedu již půl roku spor… (Celý
text dotazu byl redakčně zkrácen.)
Odpověď:
Obávám se, že vzhledem k primárnímu
zaměření naší organizace Ligy vozíčkářů
na klienty s tělesným postižením, případně
můžeš / číslo 9 - 2014
Zajímavé čtení pro hlavu i srdce!
Informace, servis.
Čtěte Můžeš na www.muzes.cz
Vážení čtenáři,
své postřehy a názory nám pište
na [email protected] nebo na adresu redakce
časopisu Můžeš, Melantrichova 5, 110 00 Praha 1.
kombinacemi, nemáme bohužel zkušenost
s právním poradenstvím specificky pro osoby se sluchovým postižením. Napadají mě
pouze dvě organizace, které by vám mohly
pomoci, a to Liga lidských práv a Agentura
pro neslyšící:
http://www.appn.cz/pravni-poradna
http://llp.cz/lide/
Nejsem si však z vašeho dotazu jistá, zda
jste již tyto organizace v minulosti ne­
oslovil/a. Po pročtení vašeho dotazu bych
však především doporučila sehnat právníka zkušeného v oblasti soudnictví ve věci
zastupování společníků a jejich zájmů uvnitř
družstev než jen právníka, který má zkušenosti s neslyšícími, protože pro úspěch ve
věci je podle mého názoru primární znalost
a zkušenost v oblasti práv členů družstva
a jejich vymáhání.
?
Chtěla bych se zeptat, zda je možné vydědit
invalidního zletilého potomka. Zůstavitel
uvádí nepravdivé údaje o potomkovi
a o jeho nezájmu o osobu zůstavitele. Přitom
sám zůstavitel neprojevoval od dětství o svého
potomka zájem. I přesto jej potomek ve zletilosti
přijal ve svém bytě, což zůstavitel ve svém
vydědění popírá. Jak je možné se proti tomu
bránit a není to zbytečné? Děkuji za odpověď.
Odpověď:
Obávám se, že vydědit lze při splnění podmínek občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.
i zletilého invalidního potomka. Žádnou vý-
jimku z možnosti vydědění zákoník z důvodu invalidity neuvádí. Vydědění se provádí
stejným způsobem, jakým se pořizuje anebo
ruší závěť, vydědění tedy lze napadnout
stejným způsobem jako závěť, tzn. obrátit
se na soud a nechat jej napadnout závěť
pro neplatnost. Argumentovat lze tím, že
nebyla naplněna některá/žádná z podmínek
stanovených zákonem jako možný důvod
vydědění (§ 1646, odst. 1, a § 1647 výše
uvedeného zákona):
§ 1646 Zůstavitel může vydědit nepominutelného dědice, který
a) mu neposkytl potřebnou pomoc v nouzi,
b) o zůstavitele neprojevuje opravdový
zájem, jaký by projevovat měl,
c) byl odsouzen pro trestný čin spáchaný za
okolností svědčících o jeho zvrhlé povaze
nebo
d) vede trvale nezřízený život.
§ 1647
Zůstavitel může vydědit i nepominutelného
dědice, který je tak zadlužen nebo si počíná
tak marnotratně, že tu je obava, že se pro
jeho potomky nezachová povinný díl. Učinit
to však může jen tak, že tento jeho povinný
díl zůstaví dětem tohoto nepominutelného
dědice, popřípadě, není-li jich, jejich potomkům. 
Na vaše dotazy odpovídají
pracovníci Poradny Ligy vozíčkářů
Bezplatná linka 800 100 250
www.ligavozic.cz/poradna
35
inzerce
zaměstnání
Nabízím zaměstnání
Pro svého otce, 64 let, ležáka, hledám
pečovatelku, může s ním i bydlet
v samostatném pokoji, bydlení zdarma
+ plat. Hledáme slušnou osobu. Místo –
Příbram. [email protected]
Zn.: 28052014
Hledáme několik kolegů na telefonickou nabídku našich služeb a produktů.
Jsme menší firma se sídlem na Praze 3
u metra Flora a staráme se o prezentaci
firem na internetu. Aktuálně nabízíme
dlouhodobou brigádu na několik dní
v týdnu, čtyři hodiny denně. Pracovní dny
a dopolední/odpolední směny si můžete
vybrat sami, takže je pozice vhodná i pro
studenty či maminky na MD. Odměna
je od 100 Kč za hodinu + provize podle
vašeho úspěchu. Všichni jsme pohodáři,
takže zbytečný stres u nás nehrozí. CV
a případné dotazy zasílejte na prace@
firemniweb.cz Zn.: 28052014
Úklid domácností. Příležitost
POUZE pro uchazeče se zdravotním
handicapem!!! Požadujeme: zkušenost
s úklidem domácností a žehlením,
trestní bezúhonnost, vášeň pro čistotu
a pořádek. Nabízíme: zaškolení
a podporu, příjemný kolektiv, mzda
od 80 Kč/ hod., práce na zkrácený
úvazek 2–25 hod. týdně podle vašeho
handicapu. Pokud máte o tuto práci
zájem, prosím o zaslání krátkého
životopisu na [email protected], popř.
skype: mirka_7 [email protected]
Zn.: 17062014
Zaběhlá firma přijme IT technika
a správce sítě, bližší informace
na [email protected] nebo na
608 973 399 Zn.: 23062014
Rozšiřujeme pracovní kolektiv
našeho salonu Freestyle. Hledáme
kvalifikovaného tatéra, který by
svou prací chtěl přispět ke stálému
zlepšování námi nabízených služeb. Své
životopisy či žádosti o místo zasílejte na
e-mail [email protected].
Zn.: 08072014
Nabízím práci foukačce vánočních
ozdob. Praxe a spolehlivost podmínkou.
Jbc a okolí – volejte 732 418 980.
[email protected] Zn.: 09072014
Nabídka práce pro ZTP, ZTP/P.
Nabízím práci v oboru truhlář
a truhlářská výroba. Jedná se
o chráněnou dílnu v Jablonci nad Nisou
a je pro pracovníky uvedených skupin.
Zároveň požaduji výuční list v oboru,
praxi a zručnost vymyslet něco nového.
Možnost se přihlásit na telefonu 731 863
459. Je možné zaměstnat lidi z okolí
Jablonce i Liberce. [email protected]
Zn.: 16072014
Seznámení
Hledám kamarádku s postiženým
dítětem. Mám čtyřletého kluka
s autistickými rysy a nemáme s kým
vyrazit ven. [email protected]
Zn.: 27052014
36
Jmenuji se Marie, 41 let, svobodná,
z Prahy. Jsem invalidní na nohy,
ale chodím. Hledám normálního
obyčejného muže od 40 do 62 let,
kterému by nevadilo mé postižení.
[email protected]
Zn.: 28052014-1
Krásný den, je mi 40 let. Vystudovala
jsem VŠ. Pracuji pro noviny. Jsem na
invalidním vozíku, ale jsem hodně
samostatná. Jsem katolického vyznání,
ale mám i přátele z jiných církví, a také
nevěřící. Nehledám osobního asistenta.
Necítím se kvůli vozíku jako poslední
štace. Hledám partnera – a ty? E-mail:
[email protected] Zn. 23052014
Přítelkyni, přítele jen pro popovídání,
výlety hledá 55letá, SŠ, z Prahy 9 na
vozíku. Život přináší různá úskalí,
mít ale někoho blízkého, kdo pochopí
a též nechce zůstat osamocen, je
oboustranné štěstí. Zatím E-mail.
[email protected] Zn.: 26052014
Ahoj, mám trochu pomalejšího bratra
(lehce mentálně zaostalý, některé věci
hůře chápe) pracujícího jako dělník,
37 let, je kuřák, velmi hodný, věrný,
pracovitý a celkem pohledný, bezdětný.
Hledám pro něj dívku přiměřeného
věku, nejlépe z Pelhřimovska, příp.
z Vysočiny, ale ani delší dojíždění mu
nevadí. Mailem pošlu foto, odepíši všem
a předám kontakt. janik.horak@gmail.
com Zn. 28052014-2
Dobrý den, jsem 43/195, abstinent,
samotář, rozumný, nejsem nijak
rodinný typ, jsem tvor domácí, moc
toho nenamluvím, nechrápu :-); snad
tímto oslovím nějakou ženu s hnědýma
či černýma očima a dlouhými
černými vlasy, do 55 let, ženu hodnou
a ochotnou žít se mnou v malém bytě,
která by měla ráda i mého kocoura :-).
Odkudkoliv. Tel.: 607 144 494 Baronzo@
email.cz Zn.: 28052014-3
Ahoj, mám postiženého bratra 42/190
cm, nekuřák, invalidní důchodce, špatně
vidí, a také je velmi plachý, proto se
neumí seznamovat s lidmi. Hledám
touto cestou pro něj kamarádku pro
občasné schůzky, také zdravotně
postiženou, aby nebyl tak sám. Prosím
napište mi e-mail, jen z Ostravy.
[email protected] Zn.: 27052014
Koupím, prodám
Koupím i používané nájezdové ližiny
v délce 210 cm pro nakládání vozíku.
Specifikace: ližiny zasouvací, nejlépe
třídílné – kvůli prostoru v autě. Prosím
rozumnou cenu. Děkuji za nabídky.
[email protected]
Zn.: 23052014
Prodám invalidní plošinu svislou
pro vozíčkáře. Již je demontována
a popsána tak, že se dá poskládat.
Levně. SPĚCHÁ! Telefon: 604 802 221
Lokalita: 686 01 Uherské Hradiště
Cena: Dohodou http://dum.bazos.cz/
inzerat/36149223/Invalidni-plosinasvisla-pro-vozickare.php jarvad@
seznam.cz Zn.: 25052014
Inzeráty můžete
posílat na internetovou
adresu [email protected]
nebo písemně na adresu
Redakce Můžeš,
Melantrichova 5,
110 00 Praha 1
Elektrický tříkolový skútr. Barva
modrá. • střední univerzální anglický
skútr Sterling Elite • výborná
manévrovatelnost • pro celoroční
vnitřní i venkovní používání • snadno
rozložitelný bez použití nářadí •
možnost převážení skútru i v malém
automobilu • ovládání pravou nebo
levou rukou • stavitelný úhel sloupku
řízení • zpátečka • neutrál • osvětlení
• brzdová světla • blinkry • klakson •
zamykání • ukazatel stavu nabití baterií
• automatická nabíječka • otočné
stavitelné sedadlo. Cena 14 000 Kč (při
rychlém jednání sleva). mr.markuz@
seznam.cz Zn.: 27052014
Prodám pleny pro dospělé Hartmann
MoliCare super (nejvyšší savost), vel. M,
Air Active Premium, pět balíků po 30
ks, zdarma přidám načatý balík. Cena
300 Kč; PC 560 Kč / 1 balík. elzelenec@
seznam.cz Zn.: 26012014-4
Prodám elektrický vozík MEDICCO
QUICKIE GROOVE. Ve špičkovém stavu,
nikdy nebyl porouchaný. Velmi málo
používaný z důvodu zhoršení zdravotního stavu. Konec záruky v roce 2012.
Kompletní seřízení leden 2014. Původní
cena 324 000 Kč. Prodejní cena 80 000
Kč. Všestranný exteriérový vozík, který
se díky svým skvělým manévrovacím
vlastnostem výborně pohybuje i v interiéru. Skládaný na míru, kdykoli se dá
přeskládat, zúžit nebo rozšířit. Čtyřpólový motor. Na ovladači čtyři mody
nastavení rychlosti. Ovládání k dispozici
i pro doprovod. Vozík má elektronicky
nastavitelnou výšku, polohování zad +
polohování sedu. Opěrky rukou, nohou
a sedáku jsou plně nastavitelné. K dispozici baterie + dobíječka. Světla LED.
Výrobní číslo – GPFR08062020184410.
K vozíku přidáme i různá příslušenství
(originální kabela, zimní fusak, plastová
nájezdová rampa). Vozík je k vidění na
Praze 6. Kontakt: mobil 777 995 210.
Podle dohody samozřejmě možno
prohlédnout a vyzkoušet. komarkova@
xavian.cz Zn.: 22052014
nabízím, hledám
Přeprava seniorů, invalidů a vozíčkářů
s doprovodem vozem s nájezdovou
plošinou, sedm dní v týdnu. Tel.:
605 942 028 [email protected]
Zn.: 06062014
Portál www.marsvenusa.sk vám
prezradí a vysvetlí najdôležitejšie
pravidlá úspešného vzťahu medzi
mužom a ženou. Zistíte, čo presne treba
robiť pre dosiahnutie harmonického
a dlho trvajúceho vzťahu. To všetko
úplne zdarma. marsvenusask@gmail.
com Zn.: 07062014
Levné, ale kvalitní prodlužovaní
vlasů!!! – zahušťování vlasů –
prodlužování – posunutí prodloužených
vlasů, mohu přijet k vám domů nebo
vy ke mně. Prodlužuji hlavně na
Vysočině, po domluvě není problém
dojet kamkoliv, mám kvalitní evropské
vlasy, které beru ze salonu v Praze.
[email protected]
608 327 567 Zn.: 08062014
Aktivní vozíčkář, SŠ/29 hledá spolehlivého kamaráda-asistenta – společné
cestování, návštěva společenských
akcí, nakupování apod. Řidičský průkaz
skupiny B vítán, není podmínkou. Jesenicko a Šumpersko. Tel.: 737 085 699.
[email protected] Zn.: 07072014
Pro svého 77letého otce hledám
ženu přiměřeného věku, jež potřebuje
partnera nebo spolubydlícího ve svém
bytě nebo domě. [email protected]
Zn.: 08072014
Dobrý den, mám zájem o pronájem
bytu, popř. bytu v rodinném domě
s bezbariérovou úpravou, popř.
s možností této úpravy v okolí
Olomouce. Tel. číslo: 731 939 879 marie.
[email protected] Zn.: 10072014
Dobrý den, kdo daruje čivavu,
srnku nebo jorkšíra,
volejte na tel. číslo 731 939 879 marie.
[email protected] Zn.: 11072014
Dobrý den, ráda bych dělala
někomu osobní asistentku v Českých
Budějovicích a blízkém okolí. Nabízím
chození na procházky, za kulturou nebo
si můžeme jen tak popovídat. Studuji
SOŠ zdravotnickou, obor sociální
činnost, a tato práce by pro mne byla
potěšením a také získáním praxe ke
studovanému oboru. Chodím jako
dobrovolník do domova důchodců
povídat si se starou paní. Tato činnost
mě moc baví. Můžete být na vozíčku,
nevidomý/á nebo s handicapem. Na
věku nezáleží. Budu se těšit na e-mail.
Děkuji. [email protected]
Zn.: 16072014
Ahoj, asi se budu svým inzerátem
vymykat, nemám žádné postižení, ale
před cca 3–5 lety na vánočním koncertě
v zámecké zahradě, kde hráli Beatles
revival, jsem viděl blonďatou dívku na
vozíčku, mohlo jí být tak 16 (teď tedy
hádám, že jí je kolem 19 let), byla tak
krásná, že na ni pořád myslím, bohužel
jsem od té doby na ni NIKDE nenarazil…
Já vím, vypadá to divně, ale to je mi
jedno, rád bych ji pozval na kafe, a proto
za případné info díky. sveznam@
seznam.cz Zn.: 21072014
Více inzerce na www.muzes.cz
můžeš / číslo 9 - 2014
SLOUPEK
Ondřeje NEFFA
vaše fotografie
Prázdninové
postřehy
V letním čase se hodně cestuje. Své
by nám o tom mohla vyprávět Ilona
Vondráčková. Do Můžeš.cz poslala celou
galerii Od Šumavy po Kopřivnici. Jsou
to v podstatě rodinné fotografie, a to
je moc dobře! Rodina, to je přece jádro
našeho světa, a co jiného si více zaslouží
naši pozornost? Autorka si správně počínala: rodinná fotka v zajímavém prostředí; tato ukázka je zřejmě z kopřivnického muzea automobilů. Je dobré
umístit postavu tam, kde ji vidíte tady,
do levé nebo pravé třetiny. Málokdy se
vyplatí umístit ji doprostřed. Když je ve
třetině, pěkně vidíme jak postavu, tak
prostředí.
marie harcubová
Podobně si počínala Marie Harcubová.
Ta navštívila ve Francii Lurdy a Provence. Tahle fotka je z Lurd, a zde bych
vytkl chybičku: Je tu zbytečný prostor
před kostelem. Půlku plochy zabírá
nicneříkající dlažba. Stačilo zajet blíž,
a už by to bylo o něčem jiném.
Ladislav Vesecký bohatě obeslal svou
prázdninovou galerii cestovními fotografiemi. Na této ukázce se dobře uplatňuje osvědčený postup rámování. Motiv,
zde zámek, je zasazen do rámce. Vidíme
ho pootevřenou branou. Fotografie
dostane prostor a je v ní zakletý příběh.
Opatrně otevíráme vrata, nahlížíme…
Co nás asi čeká na nádvoří?
ilona vondráčková
martin růžička
ladislav vesecký
Martin Růžička poslal dvě akčnější fotky, snímek letícího dopravního letadla
a fotku z autokrosu. Ta zachycuje si­
tuaci dramatickou, kdy do sebe narazila
dvě auta. Nevím, čím autor fotí, soudě
podle fotky letadla nějakým ultrazoomem. Pak bych radil, aby si příště
přitáhl i tu dramatickou situaci. Jsme
zbytečně daleko od jádra děje a v obrázku je spousta volného prostoru. Stačí na
ultrazoomu pohnout páčkou – a jádro
děje máme jako na dlani.
Tak zase příště, vždyť těch dějů je kolem
nás spousta! 
Vážené čtenářky, vážení čtenáři,
Autor je novinář a spisovatel.
děkujeme, že posíláte snímky do rubriky Vaše fotografie na adresu www.muzes.cz.
Jsou zde každému k nahlédnutí a Ondřej Neff z nich pravidelně vybírá ty nejlepší.
Ty pak otiskujeme a autoři dostanou honorář.
Začátek podzimu je vždy plný příležitostí k zajímavým snímkům, a tak jej využijte.
Snímky prosím posílejte co největší. Přeji vám dobré světlo.  (jš)
můžeš / číslo 9 - 2014
37
Křížovka O CENY
časopis pro t y, kteří se nevzdáva jí
Zajímavé čtení
pro hlavu i srdce!
Informace, servis.
Čtěte Můžeš
na www.muzes.cz
Na co se můžete těšit
v říjnovém čísle?
❛ První nezávislý test
motorového vozidla
pro vozíčkáře Elbee.
❛ Rozhovor
s ředitelkou
Konta Bariéry
Boženou Jirků.
❛ Profil
výtvarnice Jitky
Štenclové, jejíž díla
se budou dražit
na Aukčním salonu
Konta Bariéry.
Správné řešení tajenky z předchozího čísla:
Je lepší shořet než vyhasnout
Luštitelé – výherci:
Encyklopedie a atlas hub:
Jana Koubková
Družstevní 1231
396 01 Humpolec
Jeden vylosovaný čtenář získá
za správně vyluštěnou křížovku
encyklopedii Houby a kapesní atlas hub,
dva další luštitelé DVD s českými filmy.
38
DVD Když Burian prášil:
Josef Tesařík
Dobré pole 155
281 63 Kostelec n. Č. lesy
Pavel Eisenhammer
Krymská 37
360 01 Karlovy Vary
Výhercům gratulujeme!
Ceny pro vylosované úspěšné luštitele poskytla Nadace Charty 77 – Konto Bariéry.
Správně vyluštěnou tajenku zašlete prosím
nejpozději do 15. září na adresu redakce:
Melantrichova 5, 110 00 Praha 1 nebo na e-mail: [email protected].
můžeš / číslo 9 - 2014
Koupí
tohoto
časopisu
podpoříte
Konto
BARIÉRY
www.muzes.cz
Č A SOPIS PRO T Y, KTEŘÍ SE NE V ZDÁVA JÍ
●
4/2014
●
Jednotlivý výtisk 30 Kč / Předplatitelé 20 Kč
Největší problém Česka?
Bydlení!
Č A SOPIS PRO T Y, KTEŘÍ SE NE V ZDÁVA JÍ
●
5/ 20 14
●
Jednotlivý výtisk 30 Kč / Předplatitelé 20 Kč
Když se člověk
umí radovat...
říká Sri Kumar
Vishwanathan
Koupí
tohoto časopisu
podpoříte
www.muzes.cz
Koupí
tohoto
časopisu
podpoříte
Konto
BARIÉRY
www.muzes.cz
strana 18
Č a sopis pro t y, kteří se ne v zdáva jí
●
6/2014
●
Jednotlivý výtisk 30 kč / Předplatitelé 20 kč
Koupí
tohoto časopisu
podpoříte
www.muzes.cz
Č A SOPIS PRO T Y, KTEŘÍ SE NE V ZDÁVA JÍ
●
7 – 8/ 201 4
●
Jednotlivý výtisk 30 Kč / Předplatitelé 20 Kč
Golfová ponížení
Marka Ebena
Jachtař, který objevil
loď pro vozíčkáře
strana 22
strana 20
Koupí
tohoto časopisu
podpoříte
www.muzes.cz
Č a sopis pro t y, kteří se ne v zdáva jí
●
9/ 201 4
●
Jednotlivý výtisk 30 kč / Předplatitelé 20 kč
Jiří Vyorálek: Pomáhat s humorem
je jedna z mých nejlepších rolí strana 17
strana 11
M04_2014.indd 1
3/17/2014 1:17:04 PM
M05_2014.indd 1
4/11/2014 8:12:13 PM
M0708_2014.indd 1
6/13/2014 8:33:53 AM
M09_2014.indd 1
8/13/2014 6:41:11 PM
5 důvodů,
proč si předplatit časopis Můžeš:
Děkujeme našim předplatitelům za to,
že nás pravidelně čtou a jsou věrni
časopisu, který přináší lidem
s postižením a všem těm, kteří se jim
snaží pomáhat, užitečné informace.
❛ Doručování pravidelně první den v měsíci.
❛ Nemalá finanční úspora.
❛ Přístup do archivu článků.
❛ Soutěže a dárky.
❛ Stálý přehled o právních úpravách
týkajících se lidí s postižením.