Originalita - Model Group

3/2010
Nr. 72 – 1. Quartal
2009
Originalita
ČOKOČLOVĚČE.
Co s krabičkou lentilek, když vám zbývá od každé barvy jen
několik posledních kousků? Pozvěte tři kamarády a zahrajte
si Člověče, nezlob se! Jednoduchá, ale čistě zpracovaná
krabička z vlnité lepenky využívá barevnosti oblíbené cukrovinky i v grafickém zpracování. Pobaví a poslouží zároveň
jako pěkný dárek. Také proto obdržela v letošním ročníku
soutěže Mladý obal zvláštní cenu CZECHDESIGN.CZ. Autorkou oceněné práce je Lucie Dečová z Technické univerzity v
Košicích (Slovensko).
03
04 - 05
06
07
08-10
11
12 13
14 - 16
17-18
19
Úvodník
Mladý obal 2010
Lars Wallentin radí
Seminář pro designéry
Rozhovor s Martinou Hingisovou
Hnědé lepence odzvonilo
Jak upoutat pozornost spotřebitele
Nové BIO obaly
Italské těstoviny v průběhu věků
Zajímavé obaly
Soutěž o předplatné časopisu F.O.O.D
Obálka byla vytištěna na tiskovém stroji Rapida 142 H
v opavském závodě Model Obaly a. s. Byla zde použita
technologie potisku UV barvami v kombinaci s ofsetovým UV
lakem matným a UV lesklým lakem. Efekt - Lesk & Mat.
ÚVODNÍK
Turbulence v papírenském
a obalářském průmyslu
přetrvávají
Turbulence, které charakterizovaly papírenský průmysl
již během uplynulých čtyř let, ještě zdaleka neskončily.
Nadměrné kapacity s cenami nabídek hluboko pod hranicí
ziskovosti střídají nedostatek s extrémně vysokými
cenami a naopak. V současné době se opět nacházíme
ve fázi nedostatku spojené s dlouhými dodacími lhůtami
a dále rostoucími cenami, které již brzy znovu dosáhnou
maxima z roku 2007. V některých segmentech trhu,
především u kartonů na výrobu skládaček, je nedostatek
extrémní. Dodací lhůty dosahují až pěti měsíců!
Tyto extrémní výkyvy jsou jen zčásti podmíněny
opětovným mírným růstem evropské poptávky po
obalech. Pro nabídku papíru jsou rozhodující dva faktory:
disponibilnost odpadového papíru a buničiny na jedné
straně a kapitálová náročnost výroby papíru na straně
druhé.
Zaprvé se s odpadovým papírem a buničinou,
které jsou nejdůležitějšími surovinami při výrobě
papíru, na rozdíl od obalů obchoduje globálně. Pokud
v Asii, konkrétně v Číně, roste z důvodu vysokého
hospodářského růstu poptávka po obalech, roste poptávka
po odpadovém papíru i v Evropě, protože podíl sběru
odpadového papíru v Asii je dosud zcela nedostatečný.
Ceny rostou, a to i v Evropě. Tomu také odpovídá vývoj
v posledním roce. Ceny odpadového papíru byly ve
2. čtvrtletí roku 2010 v porovnání s 2. čtvrtletím roku 2009
více než dvojnásobné a dosáhly patnáctiletého maxima.
Tomu také odpovídá růst cen papíru pro výrobu kartonáží
z vlnité lepenky. Ve srovnání se zářím 2009 jsou v srpnu
2010 o zhruba 70 % vyšší a další zvyšování cen již bylo
oznámeno. Zvyšování cen kartonů na výrobu skládaček
není tak extrémní, ale nedostatek má charakter stavu
nouze. Stávky ve Skandinávii a zemětřesení v Chile
nabídku buničiny pro výrobu lepenky před několika měsíci
silně zredukovaly.
Za druhé je výroba papíru obchodem s vysokou
kapitálovou náročností. Cena nového papírenského stroje
se může snadno vyšplhat na 250 - 300 milionů EUR.
Kvůli vysokým fixním nákladům pracují papírenské stroje
zpravidla v nepřetržitém provozu a jsou odstavovány
jen z důvodu provedení údržby. Kolísání poptávky se
vyrovnává exportem do Asie a na jiné kontinenty, ale
také prostřednictvím ceny. Vysoké fixní náklady také však
znamenají, že vyšší poptávku po papíru nelze jednoduše
uspokojit rozšířením kapacit. Stavba nového papírenského
stroje vyžaduje dlouhou dobu příprav. Při rostoucí
poptávce po papíru roste jejich cena exponenciálně. A to
je právě to, čeho jsme dnes svědky.
Pokud jde o papír na výrobu kartonáží z vlnité lepenky,
je společnost Model díky svým dvěma závodům ve
Švýcarsku do značné míry soběstačná. Vyrábíme přibližně
300 000 tun papíru a naše spotřeba dosahuje zhruba
stejného objemu. Papír na bázi buničiny a kartony na
výrobu skládaček však musíme nakupovat. Hovořímeli o své schopnosti samozásobení, neznamená to
samozřejmě, že se nás cenové turbulence netýkají.
Odpadový papír je surovinou i pro naši výrobu papíru.
Pokud jde o kartony na výrobu skládaček, vytvořili jsme si
včas větší skladové zásoby.
Ceny obalů kopírují pohyb ceny papíru, i když s
časovým posunem. To je nepříjemné jak pro zákazníky,
tak i pro nás. Právě v dnešní době by spíše přišly
vhod úspory a redukce nákladů. U produktu s více než
padesátiprocentním podílem materiálu to bohužel není
možné. Obalářský trh zůstává nestálý.
Walo Hinterberger,
CEO region Střední a Jihovýchodní
Evropy
02-03
MODEL BOX
mladý obal
Patnáctý ročník soutěže
Mladý obal zná své vítěze
Ve čtvrtek 20. května byly v pražské Klubovně slavnostně vyhlášeny
výsledky soutěže Mladý obal 2010. Ceny byly uděleny ve třech
kategoriích, vítěz každé z nich si odnesl 20 000 Kč.
15. ročník soutěže Mladý obal přinesl velké změny.
Soutěž získala výraznou vizuální identitu a byla nově
rozdělena na kategorie s tématy „Obal na sladkost“ a
„Komiks“. Nové zaměření přilákalo rekordní počet účastníků a do soutěže dorazilo téměř 530 prací.
Ceny vítězům jednotlivých kategorií předávali Lars
Wallentin, přední světový odborník na obalový design, který 40 let pracoval jako šéf designér ve společnosti Nestlé,
Jan Činčera, Jiří Pelcl, Tomáš Prokůpek, šéf marketingu
Model Obaly Radovan Wicha a Libor Vožda.
Finanční odměnu pro vítěze věnovala společnost
Model Obaly, vyhlašovatel soutěže, věcné ceny darovalo
nakladatelství Labyrint, časopis Font, AARGH!, Uměleckoprůmyslové muzeum a Pixmac.
Výstava 60 nejlepších prací 15. ročníku Mladého obalu
byla k vidění od 24. května do 21. června v Národní technické knihovně v Praze. Posléze byla převezena do Satelitu, Slovenského centra dizajnu. K výstavě vyšel katalog.
• Libor Vožda, konstruktér obalů, Model Obaly
Kategorie „Produktový obal“ (1. a 2. řada fotografií zleva)
Složení poroty:
byla v letošním roce zaměřena na „Obal na sladkost“
a hodnocena ve dvou skupinách. Do skupiny studentů
vysokých škol a mladých designérů do 30 let (1. řada) se
přihlásilo přes 230 tvůrců. Mladý obal už několik let ovládají studenti z Kanady a ani letos tomu nebylo jinak. Na
prvním místě se už počtvrté za sebou umístila kanadská
studentka, tentokrát Anne-Marie Brouillette z montréalské
Univesité du Québec s obalem na medovou cukrovinku „Au septième miel“. Jako druhá byla vyhodnocena
práce Pavlíny Jaškové z Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně s
názvem Bonbónci, třetí Kristina Novosadová z Technické
univerzity v Košicích s obalem na Tic Tac. Další soutěžní
práce s názvem Čokočlověče od studentky Technické
univerzity v Košicích Lucie Dečové získala v této kategorii
Zvláštní cenu CZECHDESIGN.CZ. Zvláštní cenu poroty
si odnesla Alice Endrychová z Univerzity Tomáše Bati ve
Zlíně za práci s názvem Obal na tradiční hořické trubičky.
• Jan Činčera, obalový designér a dlouholetý předseda
soutěže Mladý obal
• Jiří Pelcl, produktový designér a architekt, profesor
na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze
• Thomas Feichtner, rakouský produktový designér
a profesor na Muthesiově Akademii výtvarných umění a
průmyslového designu v německém Kielu
• Monika Bajlová, grafická designérka působící v bratislavském studiu IQ design
• Tomáš Prokůpek, redaktor architektonického časopisu Era 21 a komiksové revue AARGH!
Rovněž střední školy (2. řada) překvapily vysokou
účastí, letošní ročník přilákal na 220 studentů. Porota
vybrala jako vítězný návrh obal na zmrzlinu „Nanynčin
nanuk“ od studentky Střední uměleckoprůmyslové školy
v Uherském Hradišti Viktorie Prokopové, na 2. místě skončila Aneta Kaderková z pražského Gymnázia Na Pražačce
s obalem Žvýkám, žvýkáš, žvýkáme, třetí místo obsadila
Gabriela Pospíšilová ze Střední uměleckoprůmyslové školy sklářské Valašské Meziříčí s Univerzálním kornoutem na
sladkosti.
MODEL BOX
04-05
Na snímcích zleva:
Vítězka kategorie "Jiný
pohled" Rufina-Maryia
Bazlova se svou krabičkou
na čokoládu. - Viktorie
Prokopová byla nejlepší
středoškolačkou. Její obal
na zmrzlinu "Nanynčin
nanuk" zaujal porotu nejvíce.
- Na závěr nemohlo chybět
společné foto soutěžících,
organizátorů i porotců.
- Nejznámějšími porotci byli
Jan Činčera a Lars Wallentin
(zleva).
Kategorie „Jiný pohled“ (třetí řada fotografií zleva)
byla jednou z novinek 15. ročníku Mladého obalu. Letošní
téma „Komiks“ mělo do soutěže přilákat grafiky, ilustrátory a kreslíře, kteří do předchozích ročníků nezasahovali.
V kategorii se sešlo přibližně 80 velmi různorodých prací.
Vítězkou se s krabičkou na čokoládu „Kakaová bohyně“
stala Rufina-Maryia Bazlova ze Západočeské univerzity v
Plzni. Druhé místo patří Italkám. Luisa Fabrizi a Giovanni
Simoncelli studují na Universita di Roma La Sapienza v
Římě. V soutěži uspěly s prací nazvanou Domilapolo. Třetí
místo obsadil Anouk Perreault z kanadské University of
Québec v Montrealu. Jeho práce nesla název Cereal Killer.
Zvláštní cenu poroty získala Kristina Šimková z Technické
univerzity v Košicích za Obal na tmu.
Z pohledu Radovana Wichy, iniciátora soutěže Mladý
obal, byl letošní ročník „velmi úspěšný a především zcela
nový. Změna organizace, vytvoření jednotného grafického
stylu, nové logo a další grafické detaily - to vše soutěž
znatelně zatraktivnilo a přitáhlo pozornost mnoha nových
mladých tvůrců. Také přenesení soutěže z Brna do Prahy
způsobilo, že jsme zaznamenali výrazně větší pozornost
odborné veřejnosti, médií a dokonce i České televize“.
Mladý obal je soutěž, kterou již 15 let vyhlašuje společnost Model Obaly. Organizátorem projektu je od roku
2009 CZECHDESIGN.CZ. Soutěž Mladý obal každoročně
sleduje originální nápady v obalovém designu, je určena
studentům a mladým tvůrcům. 16. ročník soutěže Mladý
obal bude vyhlášen na podzim roku 2010. Veškeré informace se objeví na stránkách soutěže: www.mlady-obal.cz
obalový design
Dělejte to VELKÉ
aneb Jak dosáhnout co nejúčinnějšího designu
Lze to vyjádřit lépe? Pochybuji. Nedávno jsem se během
pracovní cesty do Rakouska opět přesvědčil, že všechny
evropské trhy neustále trpí přebytkem informací. Řeč
je nejen o obalech, ale i POS stojanech, venkovních
reklamách, televizi a tisku.
Lars Wallentin, jeden z
nejuznávanějších odborníků
na obalový design na světě,
je neocenitelným zdrojem
informací pro všechny,
kdo chtějí zvýšit efektivitu
designu svých obalů.
MODEL BOX
06-07
Obalové technologie se sice každým dnem zlepšují,
kvalita komunikace se však na druhou stranu den ode dne
zhoršuje. Digitální technologie nám umožňují komunikovat
rychleji, levněji a snadněji, avšak kvalita takto předávaných
informací klesá.
Neplatí to však pro všechny společnosti beze zbytku.
Některé komunikovat umí, jako například většina značek
piva, Mars, Apple, McDonald, IKEA a další. Nicméně u asi
80 % společností je komunikace se zákazníky na amatérské úrovni.
Proč umisťovat dvě loga (stejné značky) na jednu
plochu, když tím jen mezi ně rozdělíme zákazníkovu
pozornost?
Proč používat loga značek, která jsou příliš malá nebo
kvůli absenci podpůrné grafiky či barevného zdůraznění
tak nevýrazná, že si jich zákazník nevšimne a už vůbec si
je nezapamatuje?
Proč uvádět na jedné ploše více než dvě až tři informace, když bylo prokázáno, že naše mozky o to nestojí?
Je překvapivé, že si vůbec musíme pokládat tyto
otázky, když dnes značkové výrobky bojují o to, aby byly
vůbec vidět v záplavě neustále vzrůstajícího počtu výrobků
prodávaných pod značkou samotného prodejce. Co není
vidět, to se neprodá, je fráze, která nám připomíná, jak je
důležitá pamatovat na jednoduchost, chceme-li patřičně
zdůraznit hlavní sdělení.
Jak bylo zmíněno výše, některé společnosti „to umí“
a jsou dobře obeznámeny s možnostmi lidského mozku,
což jim umožňuje se zákazníkem komunikovat efektivně.
Pro ty ostatní mám pár rad, jak má obal vypadat
(zepředu i zezadu), aby na polici vyčníval a zákazník měl
zájem si informace na něm uvedené přečíst:
Pravidlo č. 1: Silná značka na přední straně, žádná
značka na zadní. Silná značka znamená silný výrobek, což
je to, co zákazník chce. Silnou značku může vyjadřovat
VELKÉ logo, ale také zajímavá ikona nebo mluvčí, působivé barvy či vzor nebo kontrast. Netřeba zdůrazňovat,
že má-li být využito mateřské značky, je pro dosažení
maximálního účinku nezbytné, aby s ní byl produkt jasně a
pevně spojen.
Pravidlo č. 2: Působivé RTB, které vám získá nového
zákazníka. Nešeptejte je... Vykřičte je výrazným písmem
přes samotnou ilustraci, značku nebo ikonu. Design pak
bude působit trojrozměrně, což si dnešní zákazník spojuje
s moderními produkty. Pro inspiraci se podívejte na titulní
stranu některého týdeníku - ví, jak prodat svůj výrobek.
Pravidlo č. 3: Při vytváření RTB si dejte záležet. Pokud
jde o text, měl by ho mít na starost váš nejlepší textař,
který skutečně zná hodnotu a sílu slov. Je-li RTB zaměřené na chuť, budete potřebovat toho nejlepšího aranžéra
jídla, aby co nejvíce zdůraznil jedinečnost chuti, struktury
nebo velikosti produktu. Pokud je RTB zaměřené na
technickou stránku, ujistěte se, že je výsledek srozumitelný. Jiný přístup je jen mrhání penězi. „Dělejte to VELKÉ“
znamená i dělejte to působivé a přesvědčivé.
Pravidlo č. 4: Chcete-li vytvořit zadní stranu obalu,
které bude zákazník věnovat pozornost, pamatujte na:
a) neustálou změnu. Ať zákazník nečte nikdy stejný
text vícekrát;
b) krátké a VELKÉ texty. Vzpomeňte si na název článku. Spotřebitel nebude číst malé písmo;
packaging show 2010
Seminář pro designéry
S odstupem tří let proběhl ve čtvrtek 20. května v pražském hotelu Corinthia
II. ročník semináře - workshopu s názvem Packaging show věnovaného obalům z vlnitých lepenek, jejich designu a výrobě.
c) VELKOU internetovou adresu, chcete-li, aby vás
spotřebitelé někdy kontaktovali. Čím lepšího kontaktu se
spotřebitelem dosáhnete, tím více se vám investice do
marketingu vyplatí.
To je jen několik málo rad, jak lépe komunikovat se
spotřebiteli. Má poslední rada zní, když to neuděláte VELKÉ, tak to raději nedělejte vůbec.
K vytouženému cíli vedou dvě cesty:
1) Zodpovědět si několik klíčových otázek:
Je tento design překvapivý a jedinečný? Vypráví
příběh? Je nejlepší ve své třídě? Lze jej po vizuální stránce
přizpůsobit pro jakékoli médium? Je dobře zapamatovatelný? Působí maximální možnou měrou na chuť? Má
potenciál se vyvíjet? Využívá symboly? Vybízí zákazníka k
nějaké činnosti? Je pro něj přitažlivý? Je chráněný (opatřený ochrannou známkou)?
2) Používat systém hodnocení, který se zaměřuje na
pět nejdůležitějších aspektů každého nového designu.
Branding: Má logo výrazný grafický charakter? Je
barevné složení dobře zapamatovatelné? Je identita značky přizpůsobivá?
Produkt: Je pojmenování výrobku jasné a srozumitelné? Je propagované jídlo zobrazeno zajímavě? Je použitá
ilustrace zaměřená na jedinečnost výrobku?
Cíl: Je na designu patrné hluboké porozumění cílovému příjemci? Je použitý design vhodný a dosahuje
zamýšleného účinku na zákazníka?
Optický efekt: Bude tento design vyčnívat? Je dostatečně odlišný, aniž by porušoval styl příslušného druhu
výrobku?
Jedinečnost: Vyvolává tento design v pozorovateli
úžas? Bude i v budoucnu moderní? Je velice snadno zapamatovatelný? Může být chráněn?
Akci stejně jako v roce 2007 spolupořádal časopis Font a společnost Model
Obaly. Semináře se zúčastnilo okolo 180 grafiků, designérů nebo zaměstnanců grafických studií. Zatímco v roce 2007 byl seminář zaměřen na grafickou
stránku obalů, tiskové technologie, tvorbu grafiky a její význam pro obal, letošní
seminář byl orientován na nejnovější trendy, postupy, technologie a používané
materiály v konstrukci obalů, pochopitelně ve spojení s grafikou, neboť představovat konstrukční řešení na bianco obalu by nemělo adekvátní ohlas.
Seminář zahájila v 10 hodin společná prezentace firem Model Obaly, Digital
Media a Fiala & Šebek. Na obalu žárovky a prodejním stojanu bylo předvedeno,
jak se vyvíjí konstrukce obalů od jednotkového balení až po balení displejové a
jaký je proces tvorby grafického designu obalu. Klasická žárovka byla vybrána
symbolicky. Letos uplynulo 130 let od jejího vzniku a současně také končí její
výroba. Účastníci semináře si mohli žárovku i s obalem odnést na památku.
Další vystoupení patřilo vynikajícímu odborníkovi v oblasti grafického a konstrukčního řešení obalů, který 40 let působil u společnosti Nestlé. Přednáška
Larse Wallentina (viz. foto) byla simultánně tlumočena. Po polední pauze přišla
na řadu přednáška předního českého designéra obalů Jana Činčery, následujících 45 minut patřilo společnosti Digital Media Olomouc, jež na vizualizaci
prodejního stojanu prezentovala svůj produkt - 3D program Cinema4D.
rozhovor
Martina Hingisová:
Miss Swiss
Na schůzku ve švýcarském Curychu přišla
okouzlující skvěle upravená mladá dáma
s krásným úsměvem a jiskrným pohledem
- Martina Hingisová, devětadvacetiletá
bývalá švýcarská tenistka českého původu.
Dorazila modelka v dokonale padnoucích
džínách a my jsme hned pochopili, proč
jí zde přezdívají Miss Swiss. Rozhovor
dokonalou češtinou s lehkým valašským
přízvukem začal na ulici Bahnhofstrasse,
kam nás Martina zavedla. Právě odtud
jsme vyšli na procházku po Curychu.
Martino, proč začínáme zrovna na Bahnhofstrasse?
"Protože mám ráda módu a tady mne jednou týdně
vždy něco z módních trendů osloví. Zaparkuji v garážích
největšího obchodního domu Jelmoli, a začne tu moje
nákupní túra. Bahnhofstrasse je jedna z nejlepších nákupních tříd v Evropě. Je to taková menší Champs-Élysées.
Mám tady i svoji banku, kde jsem si vždy po výhře na
turnaji vyzvedla nějaké peníze a šla jsem se odměnit!
Naproti bance je obchod s hodinkami Omega, kam jsem
zašla nejdřív."
Jakou módu máte ráda a co v oblékání preferujete?
"Po letech strávených v tričku a teniskách na kurtech
si teď užívám šatů do společnosti, lodiček nebo kozaček
na kramfleku. Samozřejmě, pokud vyrazím na nákupy
spojené s procházkou po městě, vezmu si pohodlné džíny
a bundu, tak jako dnes. Doma nastuduji módní katalogy a
MODEL BOX
08-09
pak vyrazím na oblíbenou trasu po obchodech. Ted prý letí
červená a fialová. Budu muset doplnit šatník."
Kromě nakupování máte nyní bez tenisu určitě hodně
času. Co děláte? Máte nějakého koníčka?
"Koníčky mám, a to hned čtyři! Abych to upřesnila:
mým koníčkem jsou koně. Mám čtyři a denně na nich
jezdím. Jsou ustájení deset minut autem od domu a tak
jsem u nich prakticky denně. Teď se dokonce připravuji na
závody, chci totiž začít zase závodit. Tahle láska ke koním
u mne vznikla už v Rožnově na Valašsku, kde jsem vyrůstala a trávila dětství kolem řeky Bečvy. Tuto zálibu jsem
si s sebou vzala i do Švýcarska. Curych mne díky řece,
lesům a horám o přírodu na Valašsku nepřipravil."
Kdy jste vlastně s matkou opustili Rožnov a odjeli do
Švýcarska?
"Ve Švýcarsku jsem od svých osmi let. Začínala jsem
tady chodit do školy, učila se němčinu od základu, tedy
vlastně normální němčinu a švýcarskou němčinu najednou. Teď mám čtyři mateřské jazyky. Musím připočítat
češtinu s valašským přízvukem, kterou se s matkou pořád
bavíme. Musím říct, že jako osmiletá jsem se naučila
„švýčarštinu“ za půl roku."
Když jste zmínila svoji matku, jak funguje váš vztah po
tolika společně strávených letech. Doprovázela vás na
trénink i na turnaje…
"Náš vztah je výborný. Jsem trochu rozmazlený jedináček, dohled a pomoc matky mi vyhovuje. I když jsem si
před pěti lety pořídila vlastní dům, místo jsem vybrala tak,
abychom to k sobě měly hodně blízko. Mám to k mámě
domů deset minut. Jezdíme spolu na koních na vyjížďky
do lesa a u toho si dokážeme povídat hodiny i jako kamarádky. Ne jenom jako máma s dcerou."
Kdo je Vám kromě matky nejbližší?
"Momentálně je mi asi nejbližší můj současný přítel
Andreas, který žije a pracuje jako právník tady v Curychu.
Jsme spolu přes půl roku a díky němu poznávám Curych
trochu jinak. Vodí mne mezi své přátele, chodíme do
restaurací, které jsem před tím neznala."
Máte nějaké oblíbené kavárny nebo restaurace, kde
se vždy ráda zastavíte? Co byste doporučila českému
turistovi, který se ocitne v Curychu?
"Hned vás do jedné kavárny zavedu! Je to kavárna
MANTA na Banhofstrasse, kterou vlastní můj kamarád a
spoluhráč z tenisu Lorenzo Manta. S ním jsem dokonce
vyhrála mix ve Wimbledonu. Zavolám mu, že jdu na kávu,
popovídáme si a já pak pokračuji v nákupech. Je to taková
moje oblíbená občerstvovací stanice. Večer si občas zajdeme do lounge baru KAUFLEUTE a nebo na skleničku do
baru hotelu ZUM STORCHEN, kde při poslední návštěvě
Curychu bydlel Václav Havel. Je tu krásný výhled na řeku
Limmat. Restaurací mám oblíbených více, ale jedna je
tady hned za rohem. Jmenuje se Zeughauskeller, kam rádi
s matkou zajdeme ochutnat typickou švýcarskou kuchyni!
Vodím sem všechny návštěvy ze zahraničí a všem tady
hodně chutná!"
A tak to i bylo... Přesvědčili jsme se, že Martina s matkou
Melánií si opravdu tuhle restauraci a jejich kuchyni
užívají. Paní Melanie si dala klobásu s bramborovým
salátem a Martina zvěřinový guláš s bramborem a
červeným zelím!! Životospráva vzala za své!!!
Kdy jste byla naposledy v Česku? Co myslíte, je tady
v Curychu něco českého? A naopak: co Vám tady ve
Švýcarsku chybí?
"Naposledy jsem byla v Praze přede dvěma lety,
když jsem ještě chodila s tenistou Radkem Štěpánkem.
To jsem byla v Praze velmi často. Radek mě prováděl
Martina Hingisová si život v
Curychu velmi pochvaluje.
V létě jezdí do města na
nákupy člunem.
Martina Hingisová je devětadvacetiletá bývalá švýcarská profesionální tenistka československého původu, která byla čtyři
roky nejlepší hráčkou světa. Ve své kariéře vyhrála pět singlových grandslamových titulů: v roce 1997 ve Wimbledonu (kde
už v roce 1994 vyhrála dívčí turnaj) a US Open, v letech 1997,
1998 a 1999 se stala vítězkou Australian Open.
Z Česka odešla, když jí bylo osm let. Hlavním důvodem byly
problémy s tenisovým svazem. I když měla Martina dobré
výsledky, svaz ji nechtěl pouštět na turnaje do zahraničí. Její
matka se s tím nechtěla smířit: „Jediné, co mě v životě zajímalo, byl úspěch mé dcery,“ říká. Když se později seznámila
se sympatickým Švýcarem, vzala si ho a obě vycestovaly do
Švýcarska, kde Martina začala hrát „světový tenis“.
Rozhovor s Martinou Hingisovou byl natočen pro pořad TV
Barrandov „Hvězdy na cestách“. Odvysílán byl v dubnu
letošního roku.
po pražských památkách, ve kterých jsem měla trochu
mezery. Mám také ráda sklo od Mosera, které se v Curychu samozřejmě koupit dá, ale v Praze ho pořídíte daleko
levněji. Budu se muset vydat do Prahy na nákupy!"
Jste v Curychu spokojená? Jak se Vám žije ve městě,
které je často řazeno na první místo mezi městy s největší
kvalitou života?
"Žije se mi tu skvěle! Je to pravda se vším všudy. Je
tu totiž vše, co k životu můžu potřebovat. Za půl hodiny
jsem na nejbližší sjezdovce a můžu lyžovat. Lyže miluji a
patří pro mě neodmyslitelně k Curychu. V létě, protože
bydlím na druhé straně jezera, jezdím do města člunem,
který jsem si pořídila. Při zpáteční cestě si udělám i třeba
hodinovou projížďku po jezeře. Uznejte, že nakoupit, sednout na člun a jet domů, je prostě krásné. Jezero je navíc
tak čisté, že se v něm dá bez problémů koupat. Já sama
jsem se letos koupala asi desetkrát. Voda měla až 24
stupňů! Říká se dokonce, že se z jezera dá i napít, protože
v Curychu je na 1 200 pramenů s pitnou vodou."
A další město, kam se ráda vracíte?
"Mám ráda třeba New York, kam občas zaletím. Mám
tam i dům. Ráda chodím na muzikály, líbí se mi newyorské velké ulice a všechno další, co patří k typickému velkoměstu. Toho se ale nabažím za čtrnáct dní a už se zase
těším na svůj klid tady v Curychu. Doma je doma a domov
je tam, kde máte svoji rodinu."
MODEL BOX
10-11
Bývalá švýcarská
profesionální tenistka
Martina Hingisová se
narodila v Košicích a
poté se přestěhovala s
matkou do Rožnova pod
Radhoštěm. Čtyři roky
byla nejlepší hráčkou
světa.
S matkou Melánií, která
se netají tím, že ji v životě
nejvíce zajímal úspěch
své dcery.
Text a foto: Mirek Jansa
Zdroj: SWISSmag
obalový design
Hnědé lepence odzvonilo, v kurzu jsou barvy
Zdá se, že je mnoho designérů a dokonce i manažerů
značek, kteří si plně neuvědomují, jak výrazně mohou
obaly z vlnité lepenky ovlivnit hodnotu značky. Odvětví
výroby a zpracování vlnité lepenky, zvláště pak co se
tisku týká, se v posledních deseti letech vyvíjelo takovou rychlostí, že nebude na škodu popsat, co se vlastně
událo, a poukázat na dosud nevyužitý potenciál vlnité
lepenky pro vlastníky značek.
Bylo, nebylo, v dávných dobách byla většina obalů z
vlnité lepenky hnědá s jednoduchým jedno- nebo někdy
dvoubarevným potiskem, který informoval o obsahu nebo
výrobci. Dnes je situace zcela jiná. Obaly z vlnité lepenky
mají běžně potisk využívající tří a více barev. V té nejvyšší
třídě pak můžeme narazit na mnoho obalů využívajících
šestibarevný tisk, lakování nebo dokonce hologramy.
Za rozmachem používání mnohobarevného potisku
vlnité lepenky stojí především vlastníci značek, kteří si
čím dál tím více uvědomují, že správným využitím tohoto
materiálu lze dosáhnout ohromného vlivu na spotřebitele,
jakož i kvalitní ochrany výrobků při zachování vysoce ekologického charakteru obalu. Jinými slovy, vlnitá lepenka je
to pravé ořechové.
Značka vlastně působí na lidské emoce. Spotřebitelé
kupují značky tak rádi proto, že se díky nim cítí dobře,
značky jim dávají určitý status, zajišťují uznání přátel se
shodným vkusem a podobně. Barvy tvoří velkou část
tohoto složitého souboru hodnot, kterého se kupujícímu
dostává v podobě značkového zboží. Je tedy logické, aby
se vizuální prvky spojené se značkou plně využívaly nejen
na primárních ale i sekundárních obalech.
Díky nejnovějšímu pokroku v technologiích tisku na
vlnitou lepenku se vlastníkům značek otevřely nové možnosti, jak vystavovat své barvy na odiv napříč celým dodavatelským řetězcem, ať již v obchodech, nebo v případě
zboží dodávaného do domu, přímo na zákazníkově zápraží.
Flexografický tisk se používá již více než 80 let. Díky
investicím do nových tiskových technologií jsou nyní flexografické tiskové stroje přizpůsobivější a schopny kvalitnějších tiskových efektů. I nadále se jedná o velmi dostupný
způsob, jak dosáhnout věrného barevného potisku na
všechny možné druhy krabic.
Mnoho výrobců produkujících obaly ve velkém
množství využívá technologie preprint, aby se při tisku
na dlouhý návin dosáhlo věrných barev na celé ploše.
Potištěna je vnější vrstva ještě před výrobou samotné
vlnité lepenky. Tato osvědčená a bezpečná technologie se
pomalu dostává na úroveň, kdy bude z finančního hlediska
použitelnější i pro potisk kratších návinů.
Pro některé vlastníky značek je naprostou nezbytností
litografický tisk. Tato technologie zajišťuje tisk ve vynikající
fotografické kvalitě, který obstojí i pod drobnohledem. Je
zajímavé, že někteří diskontní prodejci používají tento druh
tisku, aby u levného zboží vytvořili dojem větší hodnoty. V
sektoru nápojů najdeme mnoho krásně potištěných krabic
z vlnité lepenky, které se pak v obchodech přímo vyjímají.
Digitální tisk je na vzestupu a jeho přednosti jsou
mimo jiné téměř nulová doba tisku i přípravy. Co se vlnité
lepenky týká, je tato technologie prozatím v plenkách,
ale rozhodně si zaslouží pozornost. Svou přizpůsobivostí
digitální tisk perfektně vyhovuje vlnité lepence, která je
sama vysoce přizpůsobivá. Časem bude možné velice
rychle produkovat malá množství speciálních obalů z vlnité
lepenky - tedy obalů navržených tak, aby vzbudily rozruch.
Značky tvoří samotný základ spotřebitelské společnosti a člověk nemusí být génius, aby mu bylo jasné, že
konkurenční boj mezi značkami bude vždy zuřit se stejnou
intenzitou. Všichni hledají nějaký trumf, a pokud si někdo
neuvědomuje, jaký potenciál má vlnitá lepenka, přichází o
velkou výhodu.
obaly
Jak upoutat pozornost spotřebitele
Gérard Caron odhaluje v následujících odstavcích mechanismy kupního chování spotřebitelů i to, jakou roli v tomto
procesu hrají obaly. Hlavním cílem je v podstatě vyvolat u
spotřebitele tužby.
Gérard Caron, přední evropský designér a zakladatel
Carré Noire, první designérské agentury ve Francii, celý
život usiluje o zlepšení pozice
designérské profese ve světě. Je jedním ze zakladatelů
Celoevropského sdružení pro
značkový design (PDA).
Designéři promlouvají skrze iracionální a citovou rovinu, využívají naše instinkty a archetypy stejně jako získané
představy o světě. Dnes víme, že spotřebitelé vykazují
více typů kupního chování. Iracionální a racionální složky
se na tomto procesu podílejí různou měrou v závislosti na
povaze konkrétního produktu a okolnostech nákupu.
těchto prvků nabývá již v dětství v raných fázích vývoje.
Ostatní dovednosti, jako počítání a čtení získáváme až
poté, co je náš nervový systém vyvinut, a proto jsou pro
nás texty a čísla méně výraznými prvky. Rozdíly v rychlosti
vnímání se počítají ve zlomcích vteřiny, ale i tak hrají zásadní roli při rozhodování spotřebitele. Průměrný spotřebitel
urazí v hypermarketu jeden metr za sekundu a pohledem
může najednou ve vteřině přehlédnout až 60 značek. Spotřebitelé dnes tráví nákupem v hypermarketech v průměru
50 minut oproti 90, jak tomu bylo před 15 lety.
Čtyři typy kupního chování
Barvy především!
1. Funkční přístup: Kupující se zaměřuje výhradně na
užitečnost a funkčnost produktu. Zaměřovat se jakkoli na
představivost spotřebitele je zcela zbytečné.
2. Analytický přístup: Ze spotřebitele se stává odborník na
nákupy, který si vytváří vlastní nákupní strategii. Zvažuje,
porovnává, analyzuje kvalitu, výkon, cenu a originalitu.
3. Pocitový přístup: Při tomto přístupu si spotřebitel spojuje s produktem určité módní hodnoty a nové způsoby
chování a zároveň se silně ztotožňuje se značkou. Design
lze v tomto případě úzce provázat s vlivem módních trendů. Sem spadají produkty pro teenagery.
4. Rekreační přístup: Kupující se distancuje od svého
každodenního života, hledá potěšení, zábavu. Tento přístup je spojen s impulzívními nákupy či koupěmi luxusního
zboží a gadgets (nebo také hi-tech „hraček“).
Barva je ten nejmocnější vizuální prvek, který má designér k dispozici. Barvy působí na dvou úrovních - při jejich
vnímání nás ovlivňují jak kulturní reference, tak naše
fyziologie. V roce 1996 jsem požádal v supermarketu 40
náhodně vybraných lidí, aby ochutnali dva jogurty a řekli,
který jim chutná víc. Jeden z kelímků byl blankytně modrý,
zatímco ten druhý měl odpudivou žlutozelenou barvu.
Třicet devět lidí zvolilo jogurt v modrém kelímku, o kterém
tvrdili, že je rozhodně „jemnější, krémovější...“. V obou
kelímcích byl samozřejmě naprosto stejný jogurt.
Mechanismy vnímání
Dnes každý ví, že se lidský mozek skládá ze dvou hemisfér: z levé, ve které sídlí naše analytické myšlení - naše
mužská část, a z pravé, která nám umožňuje syntetizovat
a je zodpovědná za emoce - naše ženská část. Designér
se mezi nimi musí naučit neustále přepínat. Spotřebitel
v mžiku rozezná a zpracuje barvy a tvary, neboť znalosti
MODEL BOX
12-13
Tvary mají taky své kouzlo
Některé tvary lidé automaticky určí jako maskulinní a
hodí se proto pro obaly pro produkty související se silou
a energií. Jiné tvary jsou naopak považovány za femininní, protože si s nimi lidé spojují péči či něžnost nebo jim
připadají konejšivé. Jsou vhodné pro mléčné výrobky,
dětskou stravu, kosmetiku, zábavu a pod. Symbolika tvarů
je složitý ale spolehlivý jazyk. Barvy a tvary nás doslova
ovládají, neboť s námi komunikují na úrovni podvědomí.
Víme, že u spotřebitelů se na rozhodovacích procesech
podílí racionální i iracionální složka. Této skutečnosti si
designér musí být při své práci vždy vědom.
obaly
Správně zvolit obal
Kdosi jednou vyjádřil názor, že obaly jsou jako kůže naší kultury, na které se
odráží naše postoje a zájmy. Je zde však jedno velké ale. Obal je mnohem více
než jen ochranná vrstva zabaleného výrobku. Zdaleka to není ani pouhý prostředek, kterým lze spotřebiteli poskytnout atraktivně podané informace. A přesto,
jak se zdá, považuje mnoho společností obal za prostý funkční prvek, kterým
není třeba se při tvorbě produktu zabývat dříve, než je hotovo vše ostatní.
Obal nesmíme považovat za prostou krabici, která ukrývá a chrání produkt.
Měli bychom na něj nahlížet jako na most. Zní vám to divně? Snad ne. Obal
totiž, stejně jako skutečný most, představuje prostředek, který spotřebiteli
k něčemu umožňuje přístup. Je to způsob, jakým může výrobce spotřebiteli
zpřístupnit myšlenku za konkrétní značkou.
Most k myšlence - právě to je skrytá funkce obalu. O značce leccos vypovídá prostřednictvím použitého materiálu, svým povrchem i tvarem. Ballotiny s
belgickou čokoládou vyjadřují myšlenku vzácnosti. Ražba na plechovkách Stelly
Artois odkazuje na řemeslnou zručnost. Trojúhelníkové obaly společnosti Toblerone spojují produkty se Švýcarskem.
Při tvorbě obalu se proto vždy musí vycházet z myšlenky za značkou,
kterou je třeba řádně prostudovat a pochopit. Ostatně každá značka se svou
myšlenkou snaží zasáhnout spotřebitele na emocionální úrovni, protože lidé si
nekupují pouze funkci určitého produktu, kupují si i to, co představuje. Na trhu
jsou spousty Mp3 přehrávačů, ale jen jeden iPod. Mnoho jich je levnějších než
přehrávač od společnosti Apple, to mu však nezabránilo zcela ovládnout trh. Je
to totiž daleko víc než jen hudební přehrávač - něco o svém majiteli vypovídá.
Jsem proto přesvědčen, že při rozhodování o podobě obalu se nesmíte řídit
jen tím, jaké technické zázemí máte k dispozici, nebo volit podle toho, co vás
vyjde nejlevněji. A ani byste se neměli ohlížet na to, co v dané kategorii používají všichni ostatní.
Volba obalu by vždy měla být založena na tom, jakou myšlenku chce značka
vyjadřovat. Krabičky s Tic Tacem zapůsobí svou jednoduchostí, zatímco plechovky skrývající Gaultierovy parfémy provokují svou neuctivostí.
Při volbě obalu bychom se tedy nikdy neměli řídit tím, co je nejsnazší nebo
nejlevnější. Naše rozhodování by se vždy mělo pevně opírat o myšlenku dané
značky. Obal může nesmírně usnadnit komunikaci se spotřebitelem a je třeba na
něj nahlížet jako na nepostradatelný prvek, který umožňuje porozumění značce.
těstoviny
Italské těstoviny v průběhu věků
Když se řekne Itálie, jako jedna z prvních věcí se každému vybaví italská kuchyně. A s
italskou kuchyní si zase všichni hned spojí těstoviny. Kdekoli se Italové usídlili, vždy s
sebou přinesli i své těstoviny, takže dnes je „pasta“ jednou z celosvětově rozšířených
základních potravin. Na rozdíl od ostatních všudypřítomných italských jídel, jako je pizza
či rajčatový protlak, která jsou ještě poměrně mladá, těstoviny se mohou pochlubit
rodokmenem, který sahá stovky až možná tisíce let do minulosti. Chceme-li si vytvořit
ucelenou představu o dlouhých a často spletitých dějinách těstovin, musíme začít u jejich
samotného původu opředeného mýty.
Jedním z těchto mýtů je, že benátský kupec Marco
Polo přivezl těstoviny ze svých cest po Číně. Jiná verze
pak tvrdí, že Polo těstoviny neobjevil, ale znovuobjevil,
protože byl v Itálii tento pokrm rozšířen již kdysi dávno
za časů Etrusků a Římanů. Marco Polo na svých cestách
nepochybně dokázal řadu úžasných věcí, ale těstoviny
do Itálie nepřivezl. V jeho době už tam totiž byly. Existují
důkazy, že již za dob Etrusků a Římanů se vyráběly nudle z
tvrdé pšenice, stejně jako dnešní těstoviny. K jejich názvu
„lagane“ můžeme vystopovat původ dnes veleznámých
lasagní. První zmínky o tomto jídle pochází již z 1. století
našeho letopočtu, nicméně na rozdíl od současných těstovin se tyto nudle nevařily, ale pekly v peci. Přestože jim
tedy lagane byly v jistých ohledech podobné, za těstoviny
je považovat nelze. Za dalším přelomovým vývojem v
dějinách těstovin se musíme přesunout o několik století
dopředu.
Stejně jako na mnoho jiných aspektů života v jižní Itálii
měly invaze Arabů v 8. století velký dopad i na italskou
kuchyni a těstoviny se do Itálie dostaly s nejvyšší pravděpodobností právě jejich prostřednictvím. Sušené jídlo
podobné nudlím, které s sebou přinesli na Sicílii, a jež se
v té době ve velkém množství vyrábělo v Palermu, bylo
předchůdcem dnešních sušených těstovin. Současný
MODEL BOX
14-15
název „maccheroni“ neboli makarony se pravděpodobně vyvinul ze sicilského výrazu označujícího drcení (zde
konkrétně pšenice), které bylo jednou z namáhavých
činností, jež zahrnovala zpočátku velice fyzicky i časově
náročná výroba těstovin. Není známo, jak byl tento pokrm
podáván, ale v celé řadě sicilských receptů s těstovinami
dodnes nalézáme i další ingredience dovezené do Itálie
Araby, jako například rozinky či skořici. Těstoviny v této
své rané podobě se ukázaly být ideální základní potravinou nejen pro Sicílii, ale i pevninskou Itálii, která měla
pro pěstování tvrdé pšenice ideální klima. Itálie je dodnes
největším výrobcem tvrdé pšenice, z níž se vyrábí nepostradatelná krupičná mouka - semolina.
Kulinářská revoluce s rajčaty
Ve 14. století už byly těstoviny velice oblíbené pro svou
výživnost a trvanlivost, což z nich rovněž činilo ideální
potravinu pro dlouhé plavby, zvláště pak v 15. století. V
této době, kdy na objevitelských cestách obeplouvaly
svět, již vznikaly těstoviny různých tvarů a jejich výroba
byla díky novým technologiím snazší. Teprve díky tomuto
vývoji se těstoviny staly v Itálii neoddělitelnou součástí
života. Další velký zlom v dějinách těstovin se pak odehrál
až v 19. století, kdy se při přípravě těstovin začala používat
Podle odhadů činí v Itálii
roční spotřeba těstovin téměř
30 kilogramů na osobu.
rajčata.
Přestože byla
rajčata do
Evropy přivezena již krátce
po objevení Nového
světa, trvalo ještě dlouho,
než přestala být považována za nejedlá. Rajčata,
která patří do čeledi lilkovitých, jež zahrnuje mnoho jedovatých rostlin, byla totiž v koloniích a některých částech
Evropy považována za jedovatá, a to až do poloviny 19.
století. První zdokumentovaný recept na těstoviny s
rajčaty proto pochází teprve z roku 1839. Pak již netrvalo
dlouho a rajčata si vydobyla pevné postavení obzvláště v
jižní Itálii. Z kulinářského hlediska to byla skutečná revoluce, jak dodnes potvrzují naše chuťové pohárky.
Těstoviny dnes
Přestože je Itálie největším výrobcem tvrdé pšenice, musí
vzhledem k obrovské spotřebě těstovin tuto surovinu
dovážet. Dnes již všudypřítomné těstoviny se používají
buď v sušené (pasta secca) nebo čerstvé (pasta fresca)
podobě v závislosti na konkrétním receptu. V současnosti
je největším problémem masová výroba, která je nezbytná pro pokrytí celosvětové poptávky. Těstoviny se tak sice
vyrábí všude, ale v Itálii se při jejich výrobě stále používají
časem prověřené postupy. Výsledkem jsou ty nejlepší
těstoviny - pravé pasta.
V Itálii existuje na 350 různých druhů a tvarů sušených
těstovin, místní varianty nepočítaje. Mohou to být prosté
špagety nebo mohou připomínat motýlka jako farfalle
(italsky motýl), lze se však také setkat s těstovinami ve
tvaru tenisové rakety (racchette). Podle italských zákonů musí být sušené těstoviny vyrobené pouze z vody
a 100% semoliny. Toto složení dodržují všichni výrobci
kvalitních těstovin na světě. Ve dvou věcech se však výroba italských těstovin liší od ostatních: extruze a sušení.
Právě díky tomu jsou těstoviny z Itálie tradičně lepší než
odkudkoli jinud.
Účelem tvarování sušených těstovin, zvláště pokud
je řeč o složitějších tvarech (jako radiatore), je co nejlépe
zachytit omáčku. Trubkovité těstoviny (ziti či penne) mívají
na povrchu rýhy nebo bývají zdrsněny, aby se omáčka
dobře chytala i zvenčí. Rýhy a hrbolky vznikají při procesu
extruze, který probíhá před sušením a během nějž jsou
těstoviny protlačovány měděnou formou a nařezávány na
patřičnou délku. Tyto formy, ač drahé a poměrně rychle opotřebené, jsou klíčové pro výrobu těch nejlepších
sušených těstovin. Většina výrobců těstovin na světě však
používá formy z oceli a výsledné těstoviny jsou tak příliš
hladké, než aby na nich omáčka dobře držela. Naštěstí čím
dál tím více výrobců mimo Itálii začíná používat tradičnější
měděné formy.
Poté, co jsou těstoviny nařezány, následuje proces
sušení, jehož výsledek ovlivňuje doba trvání i použitá
teplota. Právě to je druhý bod, ve kterém masová výroba
pokulhává za tradiční výrobou pravých italských těstovin.
těstoviny
Ukázka obalů na těstoviny z
hladké lepenky, které vyrábí
společnost Model Obaly ve
svých závodech v Opavě a v
Hostinném.
MODEL BOX
16-17
Při masové výrobě jsou těstoviny sušeny při velmi vysokých teplotách po kratší dobu, zatímco tradičně vyráběné
těstoviny schnou déle (až 50 hodin) při mnohem nižších
teplotách. Pravé italské pasty tak nejen lépe drží omáčku, ale navíc se vaří kratší dobu a hlavně jednoduše lépe
chutnají.
surovin. Tradičně připravené čerstvé těstoviny vám zde
proto naservírují přelité máslovou omáčkou s plátky černých lanýžů. Ať už však ochutnáte čerstvé těstoviny kdekoli v Itálii, vždy to bude bezpochyby kulinářský zážitek,
který vás přiměje přehodnotit svou představu o tom, co to
jsou skutečně dobré těstoviny.
Čerstvé těstoviny
Jak nakupovat a vařit těstoviny
Vlastně všechny těstoviny jsou zpočátku čerstvé, ale ne
všechny se ještě za měkka připravují. Čerstvé těstoviny
mohou být vyráběny za použití odlišných přísad než těstoviny sušené. Na severu Itálie je nezřídka vyrábí z obyčejné
mouky a vajec, zatímco na jihu má přednost semolina a
voda, vždy však záleží na receptuře. Pokud vám někdo
naservíruje čerstvě vyrobené těstoviny, neznamená to jen,
že si dal velice záležet, ale je to také známka toho, že si
velmi zakládá na svých kuchařských dovednostech. Čerstvé těstoviny však nejsou automaticky lepší než těstoviny
sušené. Jsou jednoduše jiné a používají se v odlišných
případech. Některé těstoviny se podávají pouze čerstvé,
jiné se připravují jen sušené a někdy mohou mít těstoviny
podobu čerstvou i sušenou. Právě v těchto případech by
se dalo tvrdit, že čerstvé jsou lepší než sušené. Čerstvé
těstoviny se sice vyrábí již po generace v domácnostech
po celé Itálii, avšak ty nejlepší pochází z oblasti EmiliaRomagna. Čerstvé těstoviny jsou zde obvykle podávány
s krémovými omáčkami nebo prostou omáčkou z másla
a šalvěje. V letních měsících se pak běžně používají lehké
rajčatové omáčky. Piemontská kuchyně dodržuje prostou,
avšak veledůležitou zásadu používání čerstvých místních
Ať se již chystáte koupit těstoviny čerstvé nebo sušené,
vždy hledejte značku, která při výrobě používá jen ty
nejlepší suroviny - například semolinu v případě sušených
těstovin. Těstoviny by měly mít drsný povrch, aby se na
nich dobře držela omáčka, měly by být celistvé a na svou
velikost dostatečně těžké, aby se při vaření nerozpadaly.
Rozhodně se vyhněte levným masově vyráběným těstovinám. Především si však vždy dejte pozor, abyste těstoviny
nerozvařili, protože by pak vaši večeři nezachránila ani ta
nejlepší omáčka na světě.
Je naprosto zásadní, abyste těstoviny vždy uvařili al
dente - měkké, ale přesto na skus pevné. Čerstvé těstoviny se vaří ještě výrazně kratší dobu než sušené. Nezapomeňte vodu pořádně osolit. Někdy se do vody přidává i
trocha olivového oleje, aby se těstoviny nelepily. Uvařené
těstoviny neoplachujte, pokud je nehodláte použít do salátu, jinak z nich se škrobem a solí smyjete i všechnu chuť.
Pokud jde o přípravu omáčky, záleží vždy na tom, co
máte rádi, pokud tedy nemáte v plánu použít nějaký tradiční recept. Není na škodu řídit se pravidlem, že k prostým
těstovinám se hodí nejlépe prosté omáčky.
zajímavé obaly
Nové výrobky a inovace
Trojrozměrná hvězda
Suchard, značka společnosti Kraft Foods Schweiz GmbH se sídlem
v Glattparku, balí 20 pralinek pod názvem produktu Papillon do
kartónu vytvarovaného do trojrozměrné vánoční hvězdy. Kartón
je tvořen jedním přířezem a je bohatě zdobený ornamentem ze
zlaté fólie s reliéfním potiskem. Kartón se otevírá na přední straně
pomocí vyražené pásky, která zpřístupňuje oválný otvor pro vyjímání pralinek. Boční díly jsou zčásti fixovány lepidlem hotmelt a zčásti
průhlednou lepicí páskou vedenou přes zasouvací pásky.
Šikovný obal
S novým řešením obalu, který je určen pro
mikrovlnné trouby, přichází společnost RPC Bebo
Nederland B.V. / Goor. Obal je vyroben z vrstev
polypropylenu a ethylen-vinylalkoholu (EVOH), což
zaručuje delší trvanlivost potravin uchovávaných i
při pokojové teplotě, tedy bez nutnosti chlazení.
Kyslíková bariéra (tzv. O2-Scavenger) v izolační
vrstvě obalu zachytí a absorbuje kyslík pronikající
do obalu zvenku dřív, než se dostane k zabalené
potravině.
Nový obal z hluboko taženého plastu je určen pro
nový sortiment produktů „Greenseas lunch bite“,
který uvádí na trh koncern H.J.Heinz Company
Australia Limited. Toto balení pro Heinz Australien
však nabízí další výhody: potištěný karton slouží
nejenom jako svrchní obal pro maloobchod,
ale současně i jako stabilní podložka při ohřívání potraviny v mikrovlnné troubě. Po ohřevu
umožňuje karton snadnou manipulaci s horkou
plastovou nádobou a chrání tak před popálením
i při konzumaci ohřátého jídla. Stabilní podložka
vznikne odtržením horní části obalu v místě perforace: horní část se odstraní a spodní díl slouží jako
stabilní podložka.
Šikovný obal: kyslíková bariéra ve stěně plastového
obalu a stabilní podložka z kartonu.
Péče o vlasy v novém obalu
Výrobce vlasové kosmetiky Schwarzkopf-Henkel / Düsseldorf uvádí na trh výrobek určený k
péči o vlasy s názvem „Gliss Kur“. Přípravek je
nabízen ve skleněné nádobce s obsahem 50 ml.
Tato nádobka je balena do skládačky, jejíž čelní
prohnutá klopná stěna je vytvořena z průhledné
fólie. Nádobka opatřená otočným bezpečnostním
uzávěrem je v obalu fixována pomocí vnitřní části
kartonu a navíc i blistrovou vložkou. Čelní stěna
obalu je na spodní straně uzavřena zasouvacím
uzávěrem a zajištěna samolepkou.
Zaoblená čelní klopná stěna s průhlednou fólií
zaručuje perfektní prezentaci výrobku v prodejním
regálu.
zajímavé obaly
Neoprávněné otevření obalu je patrné ihned
Firma Carl Edelmann GmbH se sídlem v německém Heidenheimu přichází na trh s
novým originálním uzávěrem „Celock“ určeným pro skládačky pro farmaceutický
průmysl. Podle výrobce je uzávěr obalu Celock ihned a bez lepení využitelný i při
balení na standardních balicích linkách, a tudíž i bez nutnosti přestavení strojů.
Tento originální uzávěr umožňuje účinnou ochranu balení před neoprávněným otevřením, které je patrné ihned, jakmile se naruší jeho funkce. Přínosem této ochrany
je možnost okamžitého prokázání a případného vyloučení pirátských výrobků,
plagiátů, placeba nebo záměny produktů.
Raffaello v novém obalu
Na originálním uzávěru Celock je zobrazeno neoprávněné otevření krabiček s
farmaceutickými výrobky.
Limitovaná série lipového krému v krabičce od Edelmanna
- Nostalgie „en vogue“
Se skutečně průkopnickým zanícením založila 26letá Charlotte Meentzen v roce
1930, přímo uprostřed světové hospodářské krize, jednu z prvních fytokosmetických firem. A právě krém z lipového květu byl jedním z jejích prvních výrobků.
Dnes, 78 let od vzniku podniku, tento klasický kosmetický přípravek opět ožívá:
zabalený do obalu v retro stylu, který byl vytvořen německou firmou Edelmann.
Dvoudílná krabička vyrobená v limitované sérií 10 000 kusů je ozdobená střapcem
a oba díly jsou spojeny. Obal má trojbarevný potisk a byl opatřen matným disperzním lakem. Jeho horní část je navíc zušlechtěna ražbou. Krém v elegantním
skleněném kelímku voní jemně a po lipovém květu. Jeho výtažky uklidňují a zjemňují podrážděnou pokožku, posilují její odolnost a pružnost. Je přímo stvořený pro
jemnou a citlivou pleť.
Nový obal v retro stylu se střapcem: klasický krém z lipového květu od Charlotte Meentzen.
MODEL BOX
18-19
Značka Raffaello, která patří do koncernové skupiny Ferrero,
uvedla na trh nový obal pro své cukrovinky z kokosu a mandlí.
Tento produkt byl doposud nabízen ve skládačce čistě hranatého
tvaru, která se na všech čtyřech stranách stejnoměrně a lineárně
zužovala směrem dolů. Nová skládačka obsahuje 230 g cukrovinek
a rozšiřuje tak standardní velikostní sortiment tohoto výrobce. I
tento obal je jednodílný a na přední straně opatřený transparentní
fólií, ale nová krabička má nyní více zaoblený tvar: přední a zadní
strana je širší a lehce zaoblená směrem ven. Obě boční strany
se stejně jako u předchozího obalu zužují směrem dolů. Nový je i
způsob zavírání krabičky: dvě směrem dovnitř prohnuté klopy z kartonu se uzavírají pomocí jedné zasouvací klopy. Konkávní tvar klop
napomáhá krabičku celkově stabilizovat a navíc propůjčuje celému
obalu zaoblenější a tím i měkčí vzhled.
soutěž
Soutěž o předplatné časopisu
PŘÍŠTĚ
Také v tomto vydání jsme pro vás připravili tři jednoduché otázky. Stačí,
abyste nám prostřednictvím elektronické pošty zaslali své odpovědi, a to
nejpozději do 12. listopadu 2010 na adresu [email protected]. Poté
provedeme losování a vybereme tři výherce, kteří od nás získají roční předplatné časopisu F.O.O.D (vychází měsíčně)
Odpovědi na otázky uvádějte například ve tvaru 1a, 2a, 3c. Dále uveďte své jméno a název firmy. Výherce budeme informovat e-mailem na adresu, ze které byly
odpovědi zaslány, a na našich internetových stránkách v sekci „aktuality“.
1) Autorka oceněné práce Čokočlověče získala v letošním ročníku soutěže Mladý obal cenu v kategorii „Produktový obal“
a) ve skupině studentů vysokých škol a mladých designérů do 30 let?
b) ve skupině středoškolských studentů?
c) nebo získala Zvláštní cenu CZECHDESIGN.CZ?
2) Pan Lars Wallentin, jeden z nejuznávanějších odborníků na obalový design na
světě, pracoval jako šéf designér u splečnosti
a) Nestlé
b) Lego
c) nebo IKEA?
3) První zdokumentovaný recept na těstoviny s rajčaty pochází z roku
a) 1809
b) 1839
c) 1869
Výherci z minulého čísla
Roční předplatné časopisu APETIT získávají:
Eva Podhrázská, OP papírna s.r.o., Olšany
Vladislava Tomášková, SVUS Pharma a.s., Hradec Králové
Monika Machaňová, Czech Republic Onamba s.r.o., Olomouc-Holice
Vyhrál
jehlan
Soutěž PIDA ve Francii vyhrál svůdný obal ve
tvaru jehlanu určený pro spodní prádlo.
TIRÁŽ
Model Box
Zákaznický časopis skupiny Model
11. ročník, vychází 3-4x ročně
© Model Central 2010
www.modelgroup.com
Náklad
1400 českých, 750 polských, 400 chorvatských
Redakce
Ing. Radovan Wicha, [email protected]
Model Obaly a. s., tel. (+420) 553 686 368
Sazba a tisk
Blahopřejeme!
Model Obaly a. s., Opava
WWW.MODELGROUP.COM