IV.ročník SL – 10. až 11. listopadu 2009, České

Název publikace:
Sborník IV. ročníku konference SENIOR LIVING
Vydal:
Ledax o.p.s.
Autor:
kolektiv autorŧ
Měsíc a rok vydání:
leden 2010
ISBN:
978-80-254-6455-7
Publikace neprošla jazykovou úpravou. Za věcnou a jazykovou správnost díla odpovídají
autoři.
© Ledax o.p.s. 2010
Tento sborník obsahuje příspěvky ze IV. ročníku konference SENIOR LIVING, která se konala 10. a
11. listopadu 2009 v Domě kultury Metropol v Českých Budějovicích.
Pořadatelé konference:
Ledax o.p.s.
Zdravotně sociální fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích
Fakulta stavební ČVUT v Praze
Záštitu nad konferencí přijali:
JUDr. Petr Šimerka, ministr práce a sociálních věcí ČR
Mgr. Jiří Zimola, hejtman Jihočeského kraje
Mgr. Juraj Thoma, primátor města České Budějovice
prof. MUDr. Miloš Velemínský, CSc., děkan Zdravotně sociální fakulty Jihočeské univerzity
v Českých Budějovicích
prof. Ing. Zdeněk Bittnar, DrSc., děkan Fakulty stavební ČVUT v Praze
Na vydání Sborníku IV. ročníku konference SENIOR LIVING přispělo finančním darem město
České Budějovice.
OBSAH
Mgr. Rudolf Vodička
MĚSTO ČESKÉ BUDĚJOVICE SVÝM SENIORŦM ..................................................................6
prof. PhDr. RNDr. Helena Haškovcová, CSc.
NIC NOVÉHO POD SLUNCEM – DVA STŘÍPKY Z HISTORIE ČESKÉ GERIATRIE ...............8
Ing. Vladimír Sloup
VYUŢITÍ PPP PROJEKTŦ V OBLASTI SOCIÁLNÍCH SLUŢEB ................................................9
doc. PhDr. Kateřina Ivanová, Ph.D., Mgr. Pavel Vančura
ADEL – ADVOCACIES FOR FRAIL AND INCOMPETENT ELDERLY IN EUROPE:
Komparativní analýza národních systémŧ a inovativní přístupy - Představení výzkumného
projektu .....................................................................................................................................14
doc. Ing. Ladislav Prŧša, CSc.
JAK ZVÝŠIT EFEKTIVNOST FINANCOVÁNÍ A POSKYTOVÁNÍ SLUŢEB SOCIÁLNÍ PÉČE
PRO SENIORY .........................................................................................................................22
Ing. Eva Grollová
VÝSLEDKY ŠETŘENÍ V DOMÁCNOSTECH SENIORŦ Z HLEDISKA JEJICH BEZPEČÍ
A MOBILITY...............................................................................................................................30
Mgr. Viktor Lavička
RIZIKA SPOJENÁ SE ZMĚNOU ZDRAVOTNÍ POJIŠŤOVNY .................................................33
Ing. arch. Dagmar Polcarová
VÝVOJ NÁZORŦ NA PODOBU POBYTOVÝCH ZAŘÍZENÍ PRO SENIORY ..........................36
doc. Ing. Zdeňka Lhotáková, CSc.
NOVÉ MOŢNOSTI VE VYBAVENÍ KOUPELEN, WC A KUCHYNÍ PRO SENIORY ...............43
Ing. akad. arch. Věra Suchá
VLIV OPTICKÉHO ROZMĚRU BAREV NA TVORBU INTERIÉROVÝCH PROSTOR
Z HLEDISKA SAMOSTATNÉHO POHYBU OSOB NEJEN SE ZRAKOVÝM POSTIŢENÍM ...53
Jiří Týfa
NÁMĚTY BAREVNÝCH ŘEŠENÍ VE VEŘEJNÝCH INTERIÉRECH USNADŇUJÍCÍ
SAMOSTATNÝ A BEZPEČNÝ POHYB NEJEN PRO OSOBY S HANDICAPEM ZRAKU ......58
Ing. arch, Igor Saktor
NOVÁ BĚLÁ – VÍCE NEŢ BYDLENÍ ........................................................................................60
Ing. arch. Veronika Bešťáková
SENIOR COHOUSING – AKTIVNÍ STÁRNUTÍ V KOMUNITĚ ................................................68
Ing. Zdeněk Zídek
PŘÍKLAD SENIORSKÉHO BYDLENÍ V MALÉ OBCI ..............................................................75
Luboš Krejza
LIPNO – ZNAČKA „PŘÁTELSKÉ PRO SENIORY“ .................................................................77
Ing. Dana Stein
MOŢNOSTI A MEZE TRÉNOVÁNÍ PAMĚTI U ZDRAVÝCH SENIORŦ A SENIORŦ
S DEMENCÍ .............................................................................................................................79
Ing. Václav Jaroš
PROJEKTY DD ONŠOV PODPORUJÍCÍ ROZVOJ DUŠEVNÍCH A FYZICKÝCH
SCHOPNOSTÍ SENIORŦ, KARLOVA UNIVERZITA V DD ONŠOV .......................................83
Pavla Šimečková, DiS.
PROBLEMATIKA TERÉNNÍCH SLUŢEB NA ZÁKLADĚ ZKUŠENOSTÍ Z PRAXE ................86
Ing. Dana Stein
EXPERIMENTÁLNÍ UNIVERZITA PRO PRARODIČE A VNOUČATA ....................................89
MUDr. Jan Reban, Mgr. Pavlína Straková, Michaela Spáčilová, DiS., Mgr. Zdenka Třísková
SPÁNEK A KVALITA ŢIVOTA
HOW ARE YOU – DID YOU SLEEP WELL? ...........................................................................92
Ing. Mgr. Peter Tavel, Ph.D.
AKO POCHOPIŤ STARÉHO ČLOVEKA? ...............................................................................98
Ing. Alexandra Vobořilová
STÁTNÍ PODPORA BYDLENÍ SENIORŦ ..............................................................................106
Bc. Jan Sembdner
PROSTŘEDÍ A PODMÍNKY V POBYTOVÝCH ZAŘÍZENÍCH PRO SENIORY Z POHLEDU
STANDARDŦ KVALITY .........................................................................................................111
Mgr. et Mgr. Josef Havlík
ZKUŠENOSTI Z VÝCVIKU ASERTIVITY SENIORŦ .............................................................114
Mgr. Lucie Bicková
VYBRANÉ OBLASTI KVALITY SOCIÁLNÍCH SLUŢEB – RESTRIKTIVNÍ OPATŘENÍ,
NEJČASTĚJŠÍ CHYBY A OBAVY POSKYTOVATELŦ ........................................................118
Mgr. Lucie Vidovićová, Ph.D.
STÁRNUTNÍ V ENVIRONMENTÁLNÍM PARADIGMATU: NOVÉ OTAZNÍKY NEJEN PRO
SOCIOLOGA .............................................................................................................................120
PhDr. Kateřina Kubalčíková, Ph.D.
ŢIVOTNÍ SITUACE SENIORŦ – UŢIVATELŦ PEČOVATELSKÉ SLUŢBY................................131
Mgr. Lenka Motlová
VÝZNAM AKTIVITY VE STÁŘÍ ..................................................................................................139
Mgr. Robert Huneš
POSTAVENÍ HOSPICŦ VE ZDRAVOTNÍM A SOCIÁLNÍM SYSTÉMU ČR ...............................142
Mgr. Helena Kisvetrová
PALIATIVNÍ PÉČE O TERMINÁLNĚ NEMOCNÉ SENIORY V POBYTOVÝCH ZAŘÍZENÍCH
Z POHLEDU SESTER ................................................................................................................148
Mgr. Eva Kadlecová
VYUŢITÍ FELINOTERAPIE U SENIORŦ ŢIJÍCÍCH V INSTITUCI.......................................... 154
O SPOLEČNOSTI LEDAX O.P.S. ..............................................................................................159
FOTOGRAFIE ZE IV. ROČNÍKU KONFERENCE SENIOR LIVING ..........................................160
INZERCE ....................................................................................................................................161
MĚSTO ČESKÉ BUDĚJOVICE SVÝM SENIORŦM
Mgr. Rudolf Vodička
náměstek primátora města České Budějovice
[email protected]
Anotace:
Příspěvek popisuje financování sociálních sluţeb z rozpočtu města České Budějovice v roce 2009.
Příspěvek:
Město jako zřizovatel
DpS Máj, p.o.
DpS Hvízdal, p.o.
CSS Staroměstská, p.o.
Základní ukazatele hospodaření
dle schváleného rozpočtu města na rok 2009 (v tis. Kč)
Hvízdal
Máj
Staroměstská
celkem
rozpočet
66 140
55 693
30 900
152 733
příspěvek zřizovatele
12 605
15 083
14 535
42 223
dotace SR (MPSV)
13 480
8 584
2 700
24 764
Počty klientŧ v DpS
Základní struktura klientŧ
Hvízdal
Máj
Staroměstská
celkem
klientŧ celkem
270
127
134
531
bez příspěvku
73
15
58
146
I. st.
29
8
38
75
II. st.
56
13
18
87
III. st.
53
26
12
91
IV. st.
59
65
8
132
6
Aktivity financované formou dotací z rozpočtu
pečovatelská sluţba – zajišťována 3 subjekty – příspěvek pro rok
2009 celkem 6 mil. Kč (cca 1500 klientŧ)
kluby dŧchodcŧ na území města asi 700 tis. Kč pro rok 2009
plavání pro seniory a ZTP – 58 tis. Kč
Aktivity financované formou dotací z rozpočtu
Grantová pravidla
osobní asistence – 450 tis. Kč (prostřednictvím Městské charity, Centrum
pro zdravotně postiţené JčK)
dobrovolníci v sociálních a zdrav. zařízeních pro seniory a ZP 50 tis. Kč
zájmové-spolkové organizace pro seniory (neregistrovaní poskytovatelé
SS) 90 tis. Kč (např. Svaz dŧchodcŧ ČR 50 tis.)
grantové opatření „Monitoring a prognóza pobytových sociálních sluţeb
pro seniory a zmapování a monitoring potřeb seniorŧ-solitérŧ na území
města“ – 300 tis. Kč
Ostatní
RPSS města ČB 2008-2013 a Akční plány 2009 a 2010
práce členŧ pracovních skupin
odborné zpracování a metodika AP – 40 tis. Kč
tisk AP 2010 – 50 tis. Kč
7
NIC NOVÉHO POD SLUNCEM – DVA STŘÍPKY Z HISTORIE ČESKÉ GERIATRIE
prof. PhDr. RNDr. Helena Haškovcová, CSc.
Fakulta humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze
[email protected]
Anotace:
V posledních letech jezdíme na stáţe do zahraničí, abychom se poučili nebo inspirovali, jak zlepšit
péči o seniory v naší zemi. Ke škodě věci však opomíjíme, nebo dokonce neznáme, české tradice
péče o staré lidi.
Z tohoto dŧvodu bude připomenut mimořádný počin Josefa Thomayera /1853-
1927/ , totiţ jeho projekt Nový Domov v Trhanově na Domaţlicku, který byl určen osobám „chudým a
stářím sešlým“ a dále historie Masarykových domovŧ /dnes Fakultní Thomayerova nemocnice/
v Praze, které byly rovněţ určeny především starým lidem.
V roce 2010 vyjde 2. vydání knihy Fenomén stáří. Příspěvek přednesený na konferenci byl inspirován
jejím obsahem. Zájemci naleznou informace ve výše uvedené knize.
8
VYUŢITÍ PPP PROJEKTŦ V OBLASTI SOCIÁLNÍCH SLUŢEB
Ing. Vladimír Sloup
výkonný ředitel Asociace PPP
[email protected]
Anotace:
Příspěvek na téma PPP v sociálních sluţbách se ve stručnosti zabýval tím, co je to Public Private
Partnership (PPP), rozdíly mezi PPP a klasickou zakázkou a zkušenostmi s PPP, zejména ze
zahraničí. Stručně byly zmíněny zákonné poţadavky kladené na PPP projekty. V další části byla
pozornost věnována studiím Asociace PPP v rŧzných sektorech. Hlavní pozornost byla věnována
studii Analýza moţností aplikace PPP v oblasti sociálních sluţeb. V poslední části byl popsán reálný
projekt PPP v sociálních sluţbách – koncese na provoz domova seniorŧ v Litoměřicích.
Příspěvek:
Na začátek příspěvku je uvedeno stručně několik základních informací o tom, co je to Public Private
Partnership (PPP).
PPP je alternativní zpŧsob uspokojení veřejných potřeb formou spolupráce veřejného a soukromého
sektoru. PPP je definováno jako dlouhodobý smluvní vztah, ve kterém veřejný a soukromý sektor
vzájemně sdílejí uţitky a rizika vyplývající ze zajištění veřejné infrastruktury nebo veřejných
sluţeb, přičemţ výhodou PPP je sloučení zkušeností, znalostí a dovedností obou sektorŧ a
přenesení odpovědnosti za rizika na sektor, který je dokáţe lépe řídit.
Mezi základními charakteristikami PPP lze vyjmenovat:
•
Vyuţití zdrojŧ a schopností privátního sektoru při zajištění veřejné infrastruktury nebo
veřejných sluţeb.
•
Realizuje se komplexní řešení celého ţivotního cyklu projektu, čímţ se generují úspory
v provozní části ţivotního cyklu, které pokryjí zvýšené transakční náklady při přípravě projektu.
•
Přesun kompletačního rizika na projektové společnosti (vícenáklady či prodlouţení výstavby je
rizikem soukromého partnera).
•
Odsun od definice vstupŧ k definici výstupŧ.
•
Zamezuje se klasickému dělení zakázek.
•
Vyváţené rozdělení rizik.
•
Úzké zapojení bank do kontroly fungování dodavatele.
Jestliţe se na tyto základní charakteristiky podíváme blíţe, tak je současně mŧţeme definovat jako
hlavní výhody PPP oproti klasickým veřejným zakázkám. Vyplývají z nich i nevýhody PPP, coţ je
zejména náročnější příprava projektu, jak pokud jde o znalosti, tak pokud jde o čas a peníze.
Nevýhodou pro PPP, ovšem nikoliv metody jako takové, je například i to, ţe zejména politiky je PPP
vnímáno jako cosi nového a neozkoušeného, čemu je lépe se vyhnout, aniţ by si dali byť i nejmenší
námahu se zjištěním si relevantních informací o této metodě uspokojování veřejného zájmu.
9
Znázornění rozdílu ve finančních tocích je na následujícím schématu:
Běţné schéma
PPP
Z grafu je vidět, ţe zatímco u klasické zakázky veřejný sektor napřed jednorázově hradí cenu
investice (včetně pravděpodobných vícenákladŧ a případného prodlouţení doby realizace) a poté
v prŧběhu let platí provozní náklady (včetně nákladŧ na opravy, modernizace či rekonstrukce), tak u
schématu PPP prvně platí aţ v okamţiku, kdy dodavatel začne poskytovat veřejnou sluţbu, jejíţ
uspokojení bylo poptáváno. V pravidelných měsíčních splátkách jsou zahrnuty jak náklady na
investice, tak náklady spojené s provozem (včetně nákladŧ na opravy, modernizace či rekonstrukce).
Zkušenosti ze zahraničí ukázaly, ţe sektorem s nejrozšířenějším pouţitím PPP je oblast dopravy,
následovaná zdravotnictvím a výstavbou a provozem administrativních celkŧ. Oblast sociálních sluţeb
je typickou veřejnou sluţbou, kterou mŧţe soukromý sektor, při dodrţení některých předpokladŧ,
zajišťovat mnohem efektivněji neţ sektor veřejný.
Pokud jde o konkrétní zkušenosti s PPP projekty v oblasti sociálních sluţeb, tak nejrozsáhlejší a
nejdelší praktické zkušenosti mají ve Velké Británii. Další zkušenosti s projekty jsou například v Irsku,
Austrálii, Jihoafrické republice či Itálii a v poslední době se první zkušenosti objevují i v Česku
v podobě tzv. provozních PPP.
Zajímavá čísla o úspěšnosti PPP projektŧ poskytl prŧzkum mezi manaţery veřejné správy vykonaný
ve Velké Británii na ţádost Ministerstva financí a Národního kontrolního úřadu:
•
98 % manaţerŧ hodnotí spolupráci se soukromým sektorem jako uspokojující, dobrou nebo
velmi dobrou (83 % jako dobrou nebo velmi dobrou)
•
96 % hodnotilo PPP projekty jako uspokojivé, dobré nebo velmi dobré (73 % jako dobré nebo
velmi dobré)
•
94 % uvedlo, ţe bylo dosaţeno všech nebo téměř všech cílŧ projektu
•
odpovídalo 151 zástupcŧ manaţerŧ veřejného sektoru
Zahájení přípravy PPP projektu v oblasti sociálních sluţeb se nebude nijak lišit od jakkoliv jinak
realizovaného projektu v této oblasti. První co je zapotřebí provést je analýza stávajícího stavu a
moţného budoucího vývoje. Potenciální investor tak musí na začátku provést minimálně analýzy
stávajících poskytovatelŧ sociálních sluţeb v regionu / spádové oblasti, analýzu potřeb uţivatelŧ
včetně očekávaného vývoje a analýzu současných i budoucích zdrojŧ na zajištění těchto potřeb.
Samozřejmě i PPP projekt musí od začátku respektovat uţivatelskou potřebnost nabízených sluţeb,
aby nebyl od začátku odsouzen k nezdaru. Velmi pravděpodobně bude na začátku celého projektu
10
připravena SWOT analýza, která bude kumulovat nejdŧleţitější zjištění za všech zpracovaných
analýz.
Aby byl projekt připravován formou PPP je zapotřebí napřed prokázat, ţe tato forma je výhodnější
oproti klasickému zadání. Za tím účelem se sestavuje tzv. „Komparátor veřejného sektoru“ (Public
Sector Comparator), který je v české republice součástí koncesního projektu. Při přípravě projektu
formou PPP nesmíme nikdy zapomínat na to, ţe v případě PPP projektŧ se pracuje s celoţivotními
náklady projektu, tedy nikoliv pouze se vstupními investicemi, jak je běţné u klasického zadání, ale
s náklady od designu, přes investice, aţ po náklady na provoz a rekonstrukce v dlouhém časovém
období.
V České republice je při zadávání zakázky formou koncese zapotřebí postupovat podle
zákona 139/2006 Sb., koncesní zákon, a souvisejících právních předpisŧ. Pro přípravu a realizaci
PPP projektu jsou rovněţ vyuţitelné metodiky zveřejňované na stránkách Ministerstva pro místní
rozvoj a zejména na stránkách Ministerstva financí. Velkou pomŧckou se pro zadavatele mŧţe rovněţ
stát studie vypracovaná pro Asociaci PPP, nazvaná „Analýza moţností aplikace PPP v oblasti
sociálních sluţeb“ (dále jen „studie“). Tato studie je pro všechny zájemce volně k dispozici na
stránkách asociace: http://www.asociaceppp.cz/cnt/sektorove studie/
Na stejné adrese je i další studie Metoda PPP a její vyuţití v oblasti základního a středního školství,
která dává zajímavý vhled do problematiku shlukování (clusterŧ) menších projektŧ v jeden větší a
studie PPP versus Veřejná zakázka, která srozumitelně rozebírá rozdíly mezi klasickou zakázkou a
PPP.
Studie v oblasti sociálních sluţeb je členěna následovně:
1.
Strategický a socio-ekonomický rámec
2.
Moţnosti řešení potřeb v sociální sféře pomocí PPP
3.
Praktická aplikace finančního modelu jako nástroje pro rozhodování
4.
Závěry a doporučení
5.
Přílohy
V části 1 se studie po krátkém úvodu věnuje rozboru systému sociálních sluţeb a zejména analýze
současných a budoucích potřeb v oblasti sociálních potřeb, postavením a rolí hlavních aktérŧ a
dopady nové legislativy.
Druhá část studie je zaměřena na podstatu metody PPP, na zahraniční zkušenosti s PPP v sociálních
sluţbách a na příleţitosti uplatnění této metody v ČR. Jiţ v této části získává čtenář solidní základ
praktických informací, který mu umoţní zařadit si své vlastní představy, svŧj vlastní projekt, do širších
souvislostí.
Závěry, týkající se aplikovatelnosti PPP projektŧ v oblasti sociálních sluţeb v ČR jsou pouţity jako
vstupní data pro třetí, pro zadavatele asi nejzajímavější část. V této části je na příkladech pomocí
finančního modelu porovnán zpŧsob zadání modelového projektu pomocí PPP a klasickou zakázkou.
Postupně tak zadavatel získá představu o fungování PPP na praktickém příkladu a společně s autory
studie postupně projde celým modelem od nadefinování typového příkladu a vstupních předpokladŧ
aţ po vyhodnocení výsledkŧ modelu. Navíc je ukázkový případ rozdělen na několik dílčích řešení a
řeší se tak jak výstavba zcela nového komplexu, tak rekonstrukce komplexu stávajícího, a to pro 40,
80 či 120 uţivatelŧ sluţeb.Zajímavé postřehy, na které je dobře se ve Studii zaměřit jsou:
•
Dostatečně velký projekt = clustery menších projektŧ.
11
•
Významná infrastrukturní část = moţnost ovlivnění budoucích výdajŧ.
•
Šest hodnocených variant (nová výstavba, brownfieldy, ...).
•
Municipalita zŧstává vlastníkem infrastruktury = PPP nemá nic společného s privatizací.
•
Demografický vývoj = rostoucí poptávka po sluţbě =
budoucnost bude ţádat nové
přístupy a nová řešení.
•
PPP = vyšší kvalita, často vyšší rychlost, potenciálně levnější.
Závěry plynoucí ze Studie i zahraničních zkušeností naznačují, ţe v oblasti sociálních sluţeb je
vhodné se zaměřit na PPP projekty slučující výstavbu / rekonstrukci a dlouhodobý provoz a
údrţbu v domovech pro seniory se zdravotním postiţením, v domovech pro seniory,
v domovech se zvláštním reţimem a případně i v projektech chráněného bydlení. Navíc se dá
do budoucna očekávat čím dál tím větší tlak na transformaci převaţujících pobytových zařízení
sociálních sluţeb tak, aby lépe naplňovaly poţadavky humánního přístupu a zohledňování
individuálních potřeb klientŧ, kde je velký prostor pro invenci a efektivnost soukromého
sektoru. Samozřejmě, ţe realizace projektŧ formou PPP není samospasitelná, neodstraní
některé chyby napáchané v minulosti a nelze ji vyuţít u všech projektŧ, ale měla by se
minimálně stát součástí komunitního plánování rozvoje sociálních sluţeb jako jeden
z alternativních zpŧsobŧ zajištěné této veřejné potřeby.
Jedním z prŧkopníkŧ metody PPP je město Litoměřice, které na začátku roku 2008 vypsalo koncesní
řízení „Provozovatel domova pro seniory v Litoměřicích“. Koncesní řízení vyhrála Farní charita
Litoměřice, která se stala provozovatelem domova. Nejedná o typický PPP projekt, kde soukromý
sektor celý projekt připraví, zafinancuje, postaví i provozuje, ale o provozní PPP, kde je soukromý
sektor po vymezenou dobu zodpovědný za správu, provoz a poskytování sociálních sluţeb v areálu.
V tomto konkrétním případě to znamená, ţe město Litoměřice získalo dotaci z Ministerstva práce a
sociálních věcí na výstavbu domova pro seniory, přidalo k ní vlastní zdroje a zajistilo návrh a výstavbu
domova pro seniory – jednalo se o částečnou rekonstrukci stávajících budov bývalé nemocnice a
částečnou novostavbu.
Několik údajŧ k dokreslení obrázku o projektu Domov na Dómském pahorku je uvedeno níţe:
•
kapacita: 108 lŧţek
•
investor: město Litoměřice (dotace + prostředky města)
•
vlastník: město Litoměřice
•
výstavba: cca 1 rok (provozovatel měl částečnou moţnost ovlivnit výstavbu dle svých
zkušeností s provozem obdobných zařízení)
•
koncesní řízení: jaro 2008 (zkušenosti, personální zajištění, ...)
•
provozovatel: Farní charita Litoměřice (ošetřovatelská a pečovatelská sluţba, provoz zařízení
vč. údrţby a oprav, ...)
•
délka smlouvy: 20 let
•
financování provozu: roční příspěvky z města a MPSV (není na ně právní nárok) a příspěvky
od uţivatelŧ
•
názor provozovatele: koncesní řízení bylo pro provozovatele nové a tím i sloţitější neţ
klasická zakázka, ale provoz zařízení je na základě koncesní smlouvy bezproblémový
12
Foto ze stránek Farní charity Litoměřice
Literatura:
1) Studie Asociace PPP - Analýza moţností aplikace PPP v oblasti sociálních sluţeb
Asociace PPP
Na příkopě 3-5
110 00 Praha 1
13
ADEL – ADVOCACIES FOR FRAIL AND INCOMPETENT ELDERLY IN EUROPE:
Komparativní analýza národních systémŧ a inovativní přístupy - Představení
výzkumného projektu
doc. PhDr. Kateřina Ivanová, Ph.D.
přednostka Ústavu sociálního lékařství a zdravotní politiky, Lékařská fakulta Univerzity Palackého
v Olomouci
[email protected]
Mgr. Pavel Vančura
student doktorského postgraduálního studia oboru Sociální lékařství, Ústav sociálního lékařství a
zdravotní politiky, Lékařská fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
Anotace:
Ve stárnoucích populacích se do popředí dostávají otázky ochrany křehkých a nekompetentních
seniorŧ v Evropě. Záměrem projektu je zjistit moţnosti pro vytvoření takového systém ochrany
křehkých a nekompetentních seniorŧ, který by jim umoţnil proţít dŧstojně svŧj ţivot a ochránil jejich
nezrušitelná a nezadatelná lidská práva. Hlavním cílem výzkumného projektu je komparace zpŧsobŧ,
jakými rozlišné země v EU (vybrány byly: Německo, Rakousko, Španělsko, Dánsko, ČR) zabezpečují
právní ochranu a participaci křehkých a nekompetentních seniorŧ na vlastním ţivotě. Celkový rámec
projektu vychází ze tří zásadních ukazatelŧ současných společností v Evropě, kterými jsou:
demografický vývoj, zvyšování poţadavkŧ na zdravotně sociální péči a transformace sociálně právní
situace. Analýza systému stojí na třech pilířích: 1) právní analýza systémŧ opatrovnictví; 2)sociálně
demografická analýza údajŧ dŧleţitých pro pochopení systému opatrovnictví; 3)analýza organizace
systému opatrovnictví a alternativních řešení. Výsledkem projektu bude formulování hlavních
problémŧ, příklady vhodných zpŧsobŧ řešení a prezentace inovativních přístupŧ. Na základě
komparace, prognózy a vzájemných analýz demografických a opatrovnických systémŧ participujících
zemí budou nastíněny závěry, doporučující řešení. Výchozím podkladem pro závěrečnou analýzu byla
deskripce vybraných ukazatelŧ z oficiálních statistik a výzkumŧ (tzv. statistického rámce sociálně
demografických údajŧ). Výzkum statistického rámce se skládá ze tří zásadních částí: 1)Popis a
analýza empirické reality systému opatrovnictví; 2) Popis a analýza výchozích faktorŧ reflektující
demografickou a socio-strukturální situaci v kontextu systému opatrovnictví; 3)Předpokládaný vývoj
sociálně demografické sociální situace.
Abstract:
Within the aging populations the questions of protection of frail and incompetent elderly in Europe
have become significant. The aim of the project is to find out the possibilities of creation of a system of
protection of frail and incompetent elderly that would enable them to spend their life in dignity and
protected their invertible and indefeasible human rights. The main aim of the research project is the
comparison of ways in which various countries within the EU (the following countries were selected:
Germany, Austria, Spain, Denmark, Czech Republic) insure legal protection and participation of frail
and incompetent elderly in their own life. The whole framework of the project is based on free main
14
indicators of current European societies, these are: demographic development, increasing of the
demand of social and health care and transformation of the social and legal situation. The analysis is
based on three main pillars: 1) legal analysis of the guardianship systems; 2) social demographic
analysis of the data necessary for understanding the guardianship system and alternative solutions.
The outcome of the project is going to be definition of main problems, examples of appropriate
solutions and presentation of alternative solutions. Based on the comparison, prognosis and the
comparison of the analysis of demographic and guardianship systems of the participating countries
the conclusions and recommending solutions will be described. The initial base for the final analysis
was the description of selected indicators from the official statistics and researches (so called statistic
framework of the social demographic data). The research of the statistic Framework consists of free
basic parts: 1) description and analysis of the empiric reality of the guardianship system; 2) description
and analysis of the initial factors reflecting the demographic and socio-cultural situation in the context
of the guardianship system; 3) predicted development of the social demographic situation.
Příspěvek:
Ve stárnoucích populacích se do popředí dostávají otázky participace seniorŧ na společenském ţivotě
a moţnosti samostatného ţivota ve starším věku. Skutečností je, ţe staří, nekompetentní a zranitelní
lidé jsou i nadále zainteresování v řadě právních záleţitostí a účastní se veřejného a společenského
ţivota. Jsou také objektem právních smluv, vymáhání práv a poţadavkŧ. V dŧsledku demografického
vývoje, který je zásadním pozadím tohoto vývoje, dochází k rŧstu poţadavkŧ na zpŧsoby ochrany
1
zranitelných a nekompetentních seniorŧ . Kromě demografického vývoje také rodina – tradičně hlavní
instituce pro zastupování seniorŧ, se dostává v této souvislosti do pozadí (změna rodinné struktury,
prodlouţený věk odchodu do dŧchodu, individuální zpŧsoby bydlení atd.). Z toho dŧvodŧ je stát
v rostoucí míře konfrontován s úkolem ochrany osobních práv seniorŧ a nekompetentních osob.
Společnosti vyvinuly rozličné instituce pro poskytování ochrany zmíněné skupině obyvatel.
S nárŧstem potřeby a poţadavkŧ, instituce – kterým bylo delegováno převzetí zodpovědnosti a úkolŧ
v této oblasti – stejně tak jako samotné autority – jsou pod zvyšujícím se tlakem uspokojit narŧstající
poptávku. Zároveň jsou však nuceny racionalizovat a zlepšit vyuţití alternativních zdrojŧ souběţně
s garancí kvality opatrovnictví a ochrany. Tento scénář je z velké části stejný v celé Evropě.
Zásadní vizí projektu je zjistit moţnosti pro vytvoření takového systém ochrany křehkých a
nekompetentních seniorŧ, který by jim umoţnil proţít dŧstojně svŧj ţivot a ochránil jejich nezrušitelná
a nezadatelná lidská práva. Hlavním cílem výzkumného projektu je komparace zpŧsobŧ, jakými
rozlišné země v EU zabezpečují právní ochranu a participaci křehkých a nekompetentních seniorŧ na
vlastním ţivotě.
VÝCHOZÍ SITUACE PRO KONCEPTUALIZACI PROJEKTU ADEL
2
Celkový rámec projektu vychází ze tří zásadních ukazatelŧ současných společností v Evropě , kterými
jsou: demografický vývoj, zvyšování poţadavkŧ na zdravotně sociální péči a transformace sociálně
1
2
Například v Rakousku a Německu počet seniorů v zastoupení nebo v opatrovnictví v posledním desetiletí
vzrůstá.
Tento jev lze samozřejmě pozorovat i v jiných světadílech, tento pohled by však přesahoval cíl a předmět
projektu
15
3
právní situace. Je nutné si uvědomit, ţe je nutno tyto ukazatele nutno řadit (a řešit) vertikálně , neboť
právě demografický vývoj, jenţ má za následek proměnu demografických struktur obyvatelstva ve
smyslu stárnutí populace, přináší zvyšování poţadavkŧ na péči o tyto seniory, coţ ovlivňuje zdravotně
sociální sféru a proměna nemocnosti v dŧsledku stárnutí populace usměrňuje sociálně právní
systémy, související s touto péčí.
1. Proměna demografických struktur obyvatelstva
Demografický vývoj v Evropě má za následek významnou proměnu věkových struktur obyvatelstva,
obecně se tento jev nazývá stárnutím obyvatelstva. Základní jsou dvě příčiny: prodluţování střední
délky ţivota a sníţená porodnost. Prodluţováním střední délky ţivota dochází k nárŧstu obyvatel
nejen nad 65 let, ale i nad 80 let ţivota. Tomuto jevu se říká „stárnutí seniorŧ“. Sníţený počet
narozených dětí má vliv na změnu populační základny obyvatelstva. Tyto dva významné sociální jevy
4
zvyšují tzv. index stáří a významně mění demografický strom ţivota.
Dalším dŧleţitým demografickým jevem současné Evropy je proměna rodinných struktur,
i kdyţ její proces je v rŧzných zemích odlišný. Zvyšuje se počet rozvodŧ, sniţuje se počet zejména
prvních sňatkŧ, zvyšuje se počet dětí, které se narodily mimo manţelství, zvyšuje se počet osob,
5
ţijících osaměle . Pro tradiční evropskou formu rodiny byl vţdy charakteristický dŧraz na stabilní
rodičovský pár s dětmi, ţijící v relativní autonomii (srov. Moţný, 2006, s. 233). Pro postmoderní dobu
je typická nestabilita jak ekonomická, tak společenská a nakonec i individuální, ale také větší
samostatnost a nezávislost ţen. Tyto jevy provázejí i vývoj rodiny a její stability z pohledu péče o
osoby seniorského věku, které jsou ohroţeny svou křehkostí či nekompetencí.
6
2. Proměna sociálně zdravotnické situace ve státech EU
V tomto věku je běţná polymorbidita, včetně psychických onemocnění.
Nejčastější mi duševní
poruchami ve stáří jsou demence a deprese. Duševní poruchy vyskytující se u populace seniorŧ jsou
dvojího druhu: (1) jedná se o duševní poruchy, diagnostikované kdykoliv před nástupem vlastního
stáří a tudíţ jiţ přítomné v pacientově historii“ kdykoliv od pacientova dětství aţ do jeho nynějšího stáří
(zejména se jedná o případy chronifikovaných duševních poruch), (2) ve stáří se rovněţ často
setkáváme s duševními poruchami, jejichţ počátek vzniku je patognomicky asociován se stárnutím
mozku a mozkových struktur, popřípadě se vyskytující v souvislosti s jiným onemocněním mozku či
jiným systémovým onemocněním. Existuje více neţ 60 rŧzných příčin demencí, nejčastěji se
vyskytující demencí je demence Alzheimerova typu, následována vaskulárními demencemi,
smíšenými demencemi, demencí s Lewyho tělísky a ostatními atroficko-degenerativními demencemi
(Luţný, 2009, s. 62-63). Onemocnění demencí je dnes problémem globálním, souvisí s
3
4
5
6
Z grafického hlediska si lze představit řazení a řešení ve tvaru pyramidy.
Index stáří je poměr osob v poproduktivním věku (60 nebo 65 +) k počtu dětí v předproduktivním věku (0-14).
Pojem „osamělý“ má však i emocionálně negativní konotaci a proto v této souvislosti je vhodnější uvádět
„žijící individuálně“ neboli „singles“.
V České republice je péče o starého člověka ale stále dělena mezi rodinu a formální organizace (sociální
zařízení, psychiatrické léčebny, léčebny dlouhodobě nemocných). Předběžná národní zpráva o zdravotní a
dlouhodobé péči v České republice (2005, s. 3) potvrzuje, že více než 80 % péče o seniory závislé na pomoci
druhých je zajištěna rodinou, přičemž průměrná doba poskytování tohoto typu péče je 4 až 5 let. V Německu
v domácím prostředí žije seniorů potřebujících péči méně a to 68 % a 32 % žije v ošetřovatelských domech
(Engells, Koller, 2008). Potřeba institucionální péče se zvyšuje s věkem. Ve věku od 60 do 74 let žije v
institucionální péči přibližně 0,8 % seniorů a ve věkové skupině 75+ je to již 4,3 % seniorů (Vohradilíková,
Rabušic, 2004, s. 68). I pro uchování autonomie prozatím senioři volí „příbuzenskou strategii“ (srov. Sýkorová,
2004, s. 99).
16
prodluţováním délky ţivota a s tím souvisejícím obecným stárnutím populace. V souvislosti se
vzrŧstajícím věkem se přitom zvyšuje i riziko rozvoje demence: u jedincŧ starších 65 let je toto riziko
5%, v 75 letech stoupá na 10%, u lidí osmdesátiletých je 20%, v souboru nad 90 let věku nalezneme
50% nemocných trpících zcela jasnými příznaky demence. Jiní autoři nárŧst počtu dementních
nemocných popisují tak, ţe ve věku nad 65 let dochází kaţdých 5 let ke zdvojnásobení případŧ tohoto
7
onemocnění (srov. Pidrman, 2007) .
Z uvedeného jednoznačně vyplývá, ţe se zvyšuje počet „křehkých, zranitelných a nekompetentních
seniorŧ“, kteří potřebují nejen péči zdravotnickou, ale i sociální. Kalvach (2004, s. 34) v této souvislosti
poukazuje na nutnost rozvíjet komplexní týmovou péči, která vyţaduje kontinuitu, dobrou koordinaci a
aktivní přístup (včetně dispenzarizace). Povaha takové péče by měla být zdravotně-sociální a měla by
zahrnovat jak sloţku terénní (domácí péče – home care, pečovatelská sluţba, osobní asistence,
komunitní centra, podpora pečujících rodin), tak institucionální (léčebny dlouhodobě nemocných –
LDN, lŧţka následné péče, ošetřovatelské jednotky, domovy pro seniory a jiné ústavy sociální péče ÚSP). Jejím cílem by mělo být udrţení určité kvality ţivota seniorŧ za respektování etických principŧ
(zejména autonomie a dŧstojnosti).
Z dŧvodŧ „stárnutí seniorŧ“ lze tedy předpokládat, ţe potřeba institucionální péče se bude v
budoucnu, i přes rozvoj komunitních sluţeb, zvyšovat. Stárnutí populace bude mít značné dŧsledky
nejen na zdravotní a sociální sluţby, a to především na jejich organizaci a financování, ale i na jejich
strukturu, protoţe senioři mají své specifické potřeby, které je nutné dodrţovat.
3. Proměna sociálně právní situace ve státech EU
Zvyšující se počet onemocnění demencí v populaci má za následek také zvýšení právních opatření,
jako je právní zastupování, proces opatrovnictví, proces odebírání či sniţování právní zpŧsobilosti,
činnost právních poradcŧ, zpŧsoby hájení práv pacientŧ, práva občanŧ ţijících v domech pro seniory
atd. Staří, nekompetentní a zranitelní lidé jsou zbavováni nebo omezování ve zpŧsobilosti k právním
úkonŧm v rámci procesu opatrovnictví, a v dŧsledku toho nemohou o sobě rozhodovat ani v oblastech
rodinného ţivota, manţelství, místa pobytu, či volby zdravotnické péče. V rámci opatrovnictví jsou pak
někdy (svévolně) zbavováni i základních lidských práv, coţ přispívá k jejich sociálnímu vyloučení,
včetně umisťování do ústavŧ.
Je nutné se proto zaměřit nejen na právní předpisy jako takové, ale i na dŧslednost jejich
implementace, včetně objektivních otázek (vycházejících ze subjektivních zkoumání) zda a do jaké
míry odpovídá takto pojatá legislativa poţadavkŧm stárnoucí populace. Zásadním předpokladem pro
řešení je zachovávání maximální moţné kvality ţivota psychiatricky nemocných (zejména
8
dementních) seniorŧ . Transformace sociálně právních systémŧ musí tedy současně měnit i
organizaci a fungování právních systémŧ, hledat inovativní přístupy a vhodné zpŧsoby řešení situace,
která je zpŧsobena zvyšujícím se počtem osob, které potřebují opatrovníka či právního zástupce.
7
8
V České republice je celkový počet pacientů s demencí odhadován na sto tisíc osob. Prevalence u nás činí
přibližně 1% populace (in Lužný, 2009, s. 62).
Základními oblastmi kvality života, které se dle konceptu kvality života Světové zdravotnické organizace
(World Health Organization - WHO) podílejí na celkovém ovlivnění subjektivně vnímané kvality života jedince,
jsou (1) oblast tělesného zdraví a úrovně nezávislosti (autonomie), (2) oblast psychických funkcí, duševního
zdraví a jeho úrovně, dále pak (3) oblast sociálních vztahů a (4) oblast vlivů environmentálního prostředí. Pro
jednotlivé výše uvedené oblasti kvality života jsou dále definovány desítky konkrétních indikátorů (ukazatelů)
kvality života, které charakterizují jednotlivé dílčí aspekty kvality života. (Dragomirecká a Bartoňová, 2006).
17
KONCEPCE PROJEKTU ADEL
Zásadním záměrem projektu je analýza systému péče o křehké a nekompetentní seniory
v evropských zemích, které na projektu participují. Obecným cílem této analýzy je zjistit, do jaké míry
jsou participující země připraveny zvládnout vzrŧstající nároky společenské odpovědnosti, která
souvisí se zpŧsoby ochrany zranitelných a nekompetentních seniorŧ. Analýza systému se ubírala
trojím směrem:
1)
Na základě podrobných právních analýz systémŧ opatrovnictví byly zjišťovány zpŧsoby
ochrany zranitelných a nekompetentních seniorŧ ve vybraných evropských zemích. Tuto analýzu
prováděli právní experti.
2)
Na základě podrobných demograficko-sociálních analýz byly zjišťovány tendence vývoje
systémŧ opatrovnictví. Tuto analýzu prováděly výzkumné organizace.
3)
9
Součástí analýzy jsou zpŧsoby organizace systému a reformní koncepty v participujících
zemích. Tuto část projektu prováděli jak právní experti, tak výzkumné organizace.
Výslednou součástí projektu bude formulování hlavních problémŧ stejně tak jako příklady vhodných
zpŧsobŧ jejich řešení a prezentace nadějných inovativních přístupŧ. Na základě komparace, prognózy
a vzájemných analýz demografických a opatrovnických systémŧ participujících zemí budou nastíněny
závěry, doporučující řešení.
Ad 1) Zkoumané oblasti právní analýzy:
V právním kontextu systému opatrovnictví byla analýza zaměřena na tyto konkrétní aspekty:
1.
Právní systémy ochrany v pěti zemích Evropy
1.1.
Historický vývoj
1.2.
Organizační struktura, současné fungování
2.
Statistická evidence
2.1.
Počet lidí s právním zástupcem nebo opatrovníkem
2.2.
Vývoj nákladŧ na opatrovnictví
2.3.
Hlavní faktory vývoje opatrovnictví
Ad 2) Zkoumané oblasti demografické a sociální analýzy:
V demograficko sociálním kontextu systému opatrovnictví byla analýza zaměřena na tyto konkrétní
aspekty:
3.
Statistický rámec
3.1.
Demografický
vývoj
(statistiky
systému
opatrovnictví,
nárŧst
obyvatelstva
nad
65
a 80 let podle pohlaví, vývoj indexu stáří)
3.2.
Souvislost proměnných (např. počet a velikost domácností, rozvodovost, rozdíly mezi městem
venkovem)
3.3.
Sociální zabezpečení a jeho moţnosti
3.4.
Předpokládaný demografický vývoj
9
Výzkumná organizace za ČR je Ústav sociálního lékařství a zdravotní politiky Lékařské fakulty Univerzity
Palackého v Olomouci, hlavním řešitelem této části projektu za ČR je doc. PhDr. Kateřina Ivanová, Ph.D.
18
Ad 3) Zkoumané oblasti organizace a reformace systému:
4.
Alternativy (státem garantovaného) opatrovnictví
5.
Scénář budoucího vývoje
6.
Doporučení
METODOLOGIE PROJEKTU ADEL
Následující
tabulka
podává
přehled
shora
zmíněných
aspektŧ
specifické
oblasti
zájmu
a metodologických přístupŧ:
Zkoumané oblasti
1.1.
(Historický) vývoj právních systémŧ
Metody
Analýza vývoje (prováděná právním expertem)
v participujících státech
1.2.
Současné (právní) systémy ochrany
(organizace systému)
Analýza současného systému (prováděná
právním expertem), expert provádí rozhovory a
případové studie (provedené výzkumnými
instituty)
2.1. Vývoj počtu lidí s právním zástupcem nebo
Sekundární analýza oficiálních statistik a
opatrovníkem
existujících empirických studií (prováděná
výzkumnými instituty)
2.2. Vývoj nákladŧ na opatrovnictví
Šetření zaměřené na vývoj nákladŧ (provedené
výzkumným institutem)
2.3. Příčiny vývoje
Expertní rozhovory (prováděné výzkumným
institutem)
3.1. Demografický vývoj
Statistické analýzy (prováděné výzkumným
institutem)
3.2. Souvislost proměnných (např. počet a
Statistické analýzy (prováděné výzkumným
velikost domácností, rozvodovost, institucionální
institutem)
péče o seniory aj.)
4. Alternativy (státem garantovaného)
Expertní rozhovory a analýzy informačních
opatrovnictví
systémŧ (prováděné výzkumným institutem)
5. Scénář budoucího vývoje
Odhady pomocí metody zaloţené na dŧkazu
(prováděné výzkumným institutem)
6. Doporučení
Na základě integračních analýz
Časový plán výzkumu
Předpokládaná délka trvání projektu je 24 měsícŧ. Úkolem výzkumných institutŧ a právních expertŧ
participujících zemí je připravit národní zprávy na podkladě shora uvedených aspektŧ (předpokládaná
délka trvání 16 měsícŧ). Projekt začal v září 2008 a bude ukončen v srpnu 2010. V roce 2008 a 2009
byly celkem realizovány čtyři workshopy se všemi participanty a otevřená konference. V roce 2010
19
budou realizovány dva workshopy, na kterých budou doposud zjištěné výsledky konfrontovány s
analýzou expertních rozhovorŧ a případovými studiem z národní oblasti opatrovnictví. S celkovými
výsledky seznámí otevřená konference, která se bude konat po ukončení projektu.
Účastníci projektu a koordinace projektu
Výběr participujících zemí byl na jedné straně motivován specifickými rysy dané země týkající se
demografických podmínek a na druhé straně akceptací Esping-Andersenovy klasifikace reţimu
sociální prosperity. Z německy mluvících zemí byly zvoleny země Rakousko a Německo (podle
Esping-Andersenovy typologie korporativní typ). V obou zemích jsou kulturní, společenské a
ekonomické okolnosti srovnatelné a obě země čelí podobným problémŧm, na jejich řešení však
aplikují jiné nástroje. Další vybranou zemí je Dánsko (podle Esping-Andersenovy typologie
představitel sociálně demokratického - skandinávského typu).
Španělsko bylo vybráno jako
reprezentant Jihoevropských zemí (s převládajícím typem orientace na rodinu), ale s jednou z
nejniţších porodností v Evropě. Podstatnou se, pro vzájemnou komparaci, podle zadavatelŧ projektu,
jevila také analýza jednoho z nových členŧ ze střední a východní Evropy (tzv. tranzitní typ), z nichţ
byla jako nejzajímavější vybrána Česká republika, zejména díky nejvyšší střední délce ţivota mezi
přistupujícími státy.
Projekt navrhl a koordinuje Institut für Sozialforschung und Gesellschaftspolitik (Köln, Germany) a
Institut für Rechts-und Kriminalsoziologie (Wien, Austria). V kaţdé z participujících zemí je za národní
empirické a statistické analýzy zodpovědný institut pro sociální výzkum a právní expert na
opatrovnictví.
Metodologický pokyn pro výzkum statistického rámce v české republice
Výzkum statistického rámce se skládá ze tří zásadních částí:
1)
Popis a analýza empirické reality systému opatrovnictví.
2)
Popis a analýza výchozích faktorŧ reflektující demografickou a socio-strukturální situaci
v kontextu systému opatrovnictví.
3)
Předpokládaný vývoj demograficko sociální situace.
Zadavatelé předpokládali, ţe v rŧzných účastnických zemích existují rŧzné moţnosti pozorování
problematiky, proto tolerovali jednotlivým participujícím zemím odlišnou délku kategorií údajŧ. Jelikoţ
je však vývoj v čase dŧleţitý pro celkovou analýzu, upřednostňovali relativně dlouhé časové řady
pozorovaných údajŧ. Jako nejstarší údaj byl doporučen rok 1980 nebo 1990 a pozorování mělo být
ukončeno nejaktuálnějším dostupným údajem. V ČR bylo statisticko-demografické sledování zahájeno
od roku 1980 a ukončeno v roce 2008, některé údaje, které je moţno vyčíst jen z databáze sčítání
lidu, jsou z roku 2001; statistiky počtu osob zbavených nebo omezených ve zpŧsobilosti jsou uvedeny
od roku, kdy začaly být sledovány, tj. od roku 2000 a výzkum demografických údajŧ u opatrovníkŧ a
opatrovaných byl proveden v roce 2009. Předpokládaný vývoj situace byl predikován do roku 2066.
ZÁVĚR
Výzkumná zpráva o statistickém rámci, který je základem pro další šetření systému opatrovnictví, je
v současné době vydávána na CD (a bude dostupná v knihovnách) a je také vyvěšena na
20
internetových stránkách Ústavu (www.usl.upol.cz). Obsahuje unikátní
výsledky k
systému
opatrovnictví v České republice. První část zprávy nemohla být zpracována z oficiálních statistických
údajŧ, jelikoţ statistika shrnující data o opatrovaných osobách a jejich opatrovnících v ČR neexistuje.
Musel být tudíţ proveden výzkum, jenţ vyuţíval metodu studia dokumentŧ na okresních soudech, a
výsledky výzkumu mohou být postupně zobecňovány. Analýza demografických údajŧ odpovídá
struktuře znalostí, které je potřeba mít při hodnocení systému opatrovnictví, čímţ je také v ČR
unikátní. Obsahuje nejnovější údaje i díky intenzivní spolupráci s Českým statistickým úřadem v
Olomouci, zejména s Ing. Vladimírem Poláškem, vedoucím oddělení demografické statistiky. Projekt
znamená pro pracovníky Ústavu sociálního lékařství a zdravotní politiky moţnosti v oblasti
podrobného poznání jiných systémŧ opatrovnictví, dále má Ústav moţnost stát se základnou pro
národní výzkum opatrovnictví, spolupracovat s Ligou lidských práv, propojit výsledky výzkumné
instituce a právních expertŧ z oblasti opatrovnictví, zabývat se specifickým demografickým výzkumem
a zjišťovat propojení zdravotnického, sociálního a právního systému v péči o křehké a nekompetentní
seniory.
Soupis literatury:
DRAGOMIRECKÁ, E., BARTOŃOVÁ, J., WHOQOL-BREF, WHOQOL-100. Příručka pro uživatele
české verze dotazníků kvality života Světové zdravotnické organizace. 1.vyd. Praha: Psychiatrické
centrum, 2006.
ENGELLS, D. KOLLER, R. Zpráva z projektu ADEL za Německo, Köln up Rhone: 2008.
LUŢNÝ, J. Kvalita života u seniorů hospitalizovaných pro duševní poruchu na gerontopsychiatrických
odděleních psychiatrické léčebny v Kroměříži. Dizertační práce. Olomouc: LF UP, 2009.
MOŢNÝ, I. Rodina a společnost. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2006. 312 s.
ISBN 80-86429-58-X.
KALVACH, Z. et al. 2004. Geriatrie a gerontologie. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, as., 2004. 861 s.
ISBN 80-247-0548-6.
PIDRMAN, V. 2007. Demence. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2007. 184 s. ISBN 978-80-247-14905.
SÝKOROVÁ, D. Autonomie očima seniorŧ. In SÝKOROVÁ, D., CHYTIL, O. eds. Autonomie ve stáří.
Strategie jejího zachování. Ostrava: Zdravotně-sociální fakulta, 2004. S. 93-122. ISBN 80-7326-0263.
VOHRALÍKOVÁ, L., RABUŠIC, L. Čeští senioři včera, dnes a zítra. Praha: VÚPSV, 2004.
21
JAK ZVÝŠIT EFEKTIVNOST FINANCOVÁNÍ A POSKYTOVÁNÍ SLUŢEB
SOCIÁLNÍ PÉČE PRO SENIORY
doc. Ing. Ladislav Prŧša, CSc.
ředitel Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí, v.v.i.
[email protected]
Anotace:
Zavedení nového systému financování sociálních sluţeb vytváří předpoklady pro nalezení optimální
formy zabezpečení potřeb člověka v nepříznivé sociální situaci, coţ by mělo přispět ke zvýšení
efektivnosti vynakládaných finančních prostředkŧ. Cílem tohoto příspěvku je analyzovat efektivitu
financování sluţeb sociální péče pro seniory, které jsou nejrozšířenějším typem sociálních sluţeb.
Abstract:
Implementation of new system of financing of social services establishes conditions for finding of
optimal form of security of needs of person in disadvantageous social situation. It can contribute to
increasing of effectiveness of financial resources. The objective of this papers is to analyse the
effectiveness of social services for seniors. These services are most widespread of type of social
services.
Příspěvek:
Úvod
Nový zpŧsob financování sociálních sluţeb by měl významným zpŧsobem posílit snahu o hledání
optimální formy zabezpečení potřeb občanŧ v nepříznivé sociální situaci, významným zpŧsobem se
zvýší dŧraz na efektivitu celého systému. Poznatky, získané v rámci analýz zahraničních zkušeností
se zaváděním obdobného systému financování, ukazují, ţe lze předpokládat významný nárŧst
zaměstnanosti především při poskytování terénních sociálních sluţeb, během krátké doby by se měla
významným zpŧsobem sníţit poptávka po umístění v ústavních zařízeních (Hauschild 1998).
Cílem tohoto příspěvku je posoudit na základě statistických údajŧ efektivnost systému financování
péče v nejrozšířenějším typu zařízení – v domovech pro seniory. Získané poznatky dosud ukazují, ţe
přes řadu významných změn při poskytování sociálních sluţeb existuje značná setrvačnost, která se
promítá v tom, ţe v řadě regionŧ je pozornost nadále prioritně věnována sluţbám s ustálenou tradicí,
zatímco na řešení problémŧ, s nimiţ získává ČR zkušenost aţ od počátku 90. let, je stále často
nazíráno jako na nestandardní zpŧsob řešení sociální situace osob v nepříznivé sociální situaci (Bareš
2008).
1.
Vývoj výdajŧ na sociální sluţby
V souvislosti s hodnocením efektivity financování sociálních sluţeb je nutno upozornit na skutečnost,
ţe dlouhodobým problémem celého sektoru sociálních sluţeb je oblast statistického sledování a
vykazování. V řadě předchozích publikací bylo konstatováno, ţe informační systém není úplný a
22
získané statistické informace nejsou dostatečně věrohodné (Prŧša 2001). Náklady na sociální sluţby
se od počátku 90. let dlouhodobě zvyšují (viz tabulka č. 1)
tabulka č. 1: Vývoj nákladŧ na sociální sluţby v letech 1992 – 2007 (v mil. Kč)
rok
výdaje na sociální sluţby celkem
1992
4 384
1995
8 738
2000
11 016
2005
14 685
2007
24 259
*
* z toho 14 608 mil. Kč = příspěvek na péči
pramen: Základní ukazatele z oblasti práce a sociálního zabezpečení ve vývojových řadách a grafech,
MPSV, Praha 1995 – 2008
K výraznému nárŧstu výdajŧ na sociální sluţby došlo v r. 2007 v souvislosti se změnou systému
financování sociálních sluţeb. Přestoţe velký podíl z objemu finančních prostředkŧ určených na
výplatu příspěvku na péči se zpět do systému nevrací (jde o cca 10,8 mld Kč), je nutno tyto výdaje do
celkových nákladŧ na sociální sluţby zahrnout.
Z dříve provedených rozborŧ vývoje struktury výdajŧ na sociální sluţby a podílu jednotlivých
subjektŧ na jejich krytí (Prŧša 2007) vyplývá, ţe:
-
podíl státu na financování sociálních sluţeb se ve druhé polovině 90. let soustavně mírně
sniţoval, přičemţ nejniţších hodnot dosáhl v r. 2002, poté se tento podíl výrazně zvýšil, nicméně
úrovně z poloviny 90. let nedosáhl, výrazné zvýšení podílu státu lze zaznamenat v r. 2007 v
souvislosti se zavedením příspěvku na péči,
-
podíl klientŧ na krytí nákladŧ sociálních sluţeb se v 90. letech nejvýrazněji zvýšil v r. 1997 (o cca
12 %), v následujícím období se tento podíl pohybuje na přibliţně stejné úrovni, k jeho nárŧstu došlo
opět v souvislosti s přijetím nového zákona o sociálních sluţbách,
-
podíl zřizovatelŧ z řad bývalých okresních úřadŧ, krajských a městských úřadŧ naopak na
počátku sledovaného období výrazně poklesl, poté se mírně zvyšoval aţ do r. 2002, následně mírně
poklesl a teprve v r. 2005 se opět zvýšil,
-
podíl nestátních neziskových organizací vykazuje velmi těţce hodnotitelé tendence, které jsou
pravděpodobně výrazně ovlivněny nepřesností statistických podkladŧ.
Tyto trendy byly ovlivněny zejména:
-
prakticky stabilní úrovní státní dotace na lŧţko v ústavních zařízeních po celou 2. polovinu 90. let
a na počátku tohoto tisíciletí,
-
výrazným zvyšováním výše úhrad za pobyt a stravování v ústavech sociální péče ve 2. polovině
90. let, kdy jejich zvýšení bylo vyšší neţ bylo zvýšení příjmŧ dŧchodcŧ v rámci valorizace dŧchodŧ,
-
zvyšováním úhrad za poskytování jednotlivých úkonŧ pečovatelské sluţby.
Výrazné změny ale byly zaznamenány přijetím zákona o sociálních sluţbách. V r. 2007 vzrostly
finanční vstupy do tohoto systému sociální ochrany obyvatelstva o cca 55 % a současně se výrazně
změnily proporce v míře participace jednotlivých subjektŧ na krytí nákladŧ jednotlivých sociálních
sluţeb. Výrazným zpŧsobem vzrostl podíl státu i jednotlivých uţivatelŧ na krytí nákladŧ poskytovaných
23
sluţeb, přičemţ podíl zřizovatelŧ jednotlivých zařízení – samosprávných orgánŧ krajŧ, měst, obcí a
nestátních neziskových organizací – paradoxně klesl.
Je zřejmé, ţe změnou systému financování byl výrazně posílen paternalistický pohled na oblast
sociálních sluţeb. Připravovaná opatření by proto měla být orientována na posílení odpovědnosti
těchto subjektŧ za tuto oblast činnosti, do úvahy přichází především moţnost převedení odpovědnosti
za poskytování dotací na sluţby sociální péče ze státu do samosprávné pŧsobnosti především krajŧ a
měst.
2.
Příspěvek na péči – nový nástroj financování sociálních sluţeb
Podle dŧvodové zprávy k návrhu zákona o sociálních sluţbách se předpokládalo, ţe
příspěvek na péči bude vyplácen cca 175 tis. osob, celkové náklady na jeho výplatu měly činit cca 8
mld. Kč, veškeré náklady jsou hrazeny ze státního rozpočtu.
Skutečný počet příjemcŧ příspěvku na péči je výrazně vyšší, neţ se pŧvodně předpokládalo. Z
údajŧ informačního systému o příspěvku na péči vyplývá, ţe v květnu 2009 pobíralo příspěvek na péči
celkem 297 tis. osob, přičemţ cca 40 % z nich pobíralo příspěvek v nejniţší výměře (viz tabulka č. 2.
tabulka č. 2: Struktura příjemcŧ příspěvku na péči v květnu 2009
forma péče
ţádný
stupeň
příspěvku
registrovaný
pobytová
ambulantní
terénní
poskytovatel
celkem
celkem
49 576
12 180
21 746
213 203
296 705
I.
11 737
5 777
10 945
88 890
117 349
II.
14 547
3 505
6 196
63 057
87 305
III.
11 231
1 934
2 987
41 437
57 589
IV.
12 061
964
1 618
19 819
34 462
pramen: interní data MPSV
Vzhledem k nevhodně stanoveným přechodným ustanovením zákona (transformace zvýšení dŧchodu
pro bezmocnost a příspěvku při péči o blízkou osobu do příspěvku na péči) dnes struktura uţivatelŧ
jednotlivých typŧ sociálních sluţeb z hlediska míry jejich závislosti neodpovídá "potřebné" struktuře. Z
podrobného rozboru těchto údajŧ je však zřejmé, ţe tato data nejsou v plném rozsahu vypovídající.
Pokud by tomu tak bylo, potom by např. v pobytových zařízeních sociálních sluţeb bylo cca 31 %
klientŧ bez jakéhokoli příspěvku na péči, coţ je v rozporu s ustanovením § 48 odst. 1 a § 49 odst. 1
zákona o sociálních sluţbách (v domovech pro občany se zdravotním postiţením a v domovech pro
seniory se poskytují pobytové sluţby osobám, které mají sníţenou soběstačnost zejména z dŧvodu
zdravotního postiţení a věku, jejichţ situace vyţaduje pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby).Tyto
rozdíly jsou patrně zpŧsobeny tím, ţe:
-
při realizaci přechodných ustanovení zákona o sociálních sluţbách nedošlo k promítnutí všech
potřebných údajŧ o příjemcích zvýšení dŧchodu pro bezmocnost a příspěvku při péči o blízkou osobu
24
do informačního systému o příspěvku na péči a tak u řady příjemcŧ příspěvku na péči není uváděn
konkrétní registrovaný poskytovatel sociální sluţby
-
většina příjemcŧ příspěvku v okamţiku podání ţádosti o tuto dávku neví, jaký poskytovatel jim
zabezpečí poţadovanou sluţbu, a proto uvede do ţádosti, ţe jim péči zabezpečí rodinný příslušník,
přičemţ následné změny nejsou do počítačového programu.
3.
Dotace ze státního rozpočtu – významný zdroj financování sociálních sluţeb
Z analýz výsledkŧ dotačního řízení v r. 2007 m.j. vyplynulo (Prŧša 2007), ţe míra přiznané podpory
byla výrazně diferencována podle typu organizace a jejího zřizovatele. Nejvyšší dotaci v porovnání s
výší uplatněných poţadavkŧ získaly příspěvkové organizace, které jsou zřizovány kraji a které
poskytují sluţby sociální péče, jejichţ poţadavky byly uspokojeny z 82,8 %, nejniţší míru uspokojení
poţadavkŧ vykázaly obchodní společnosti, jejichţ poţadavky na dotaci na sluţby sociální péče byly
uspokojeny z 2,7 %. V této souvislosti bylo konstatováno, ţe přes rozdílné portfolio sociálních sluţeb
poskytovaných jednotlivými zřizovateli, rozdíly, které byly zjištěny
hlediska míry uspokojení
poţadavkŧ jednotlivých typŧ poskytovatelŧ, jsou zaráţející.
Pozornost byla rovněţ věnována regionálním rozdílŧm při poskytování dotací na vybrané typy
sociálních sluţeb. Z hlediska péče o staré občany byla pozornost věnována pouze hodnocení rozdílŧ
ve výši poskytovaných dotací připadajících na jedno lŧţko v domovech seniorŧ. Z tohoto porovnání
m.j. vyplynulo, ţe výše dotací poskytnutých v jednotlivých krajích je výrazně diferencována. Zatímco v
hl. městě Praze bylo v tomto roce na 1 místo v domově dŧchodcŧ poskytnuta dotace ve výši 2 765 Kč
měsíčně, v Pardubickém kraji byla její výše více neţ 1,8 x vyšší a činila 5 218 Kč.
Rozdíly ukazují, ţe v rámci dotačního řízení byl porušen princip rovných podmínek pro všechny
příjemce sociálních sluţeb, neboť existující rozdíly ve výši poskytnuté dotace mezi jednotlivými kraji se
zcela jistě projeví – i díky poskytování sociálních sluţeb na smluvním principu – v rozdílné výši úhrady
uţivatele sluţby při čerpání srovnatelného typu sluţby v jednotlivých krajích.
Z těchto údajŧ se lze rovněţ domnívat, ţe finanční prostředky v rámci dotačního řízení byly
orientovány na krytí dŧsledkŧ nepříliš šťastně stanovených přechodných ustanovení zákona a nikoli
na potřebnou transformaci celého systému sociálních sluţeb, zejména na podporu rozvoje terénních
sociálních sluţeb.
4.
Financování zdravotní péče v pobytových zařízeních sluţeb sociální péče
Z dotazníkového šetření provedeného VÚPSV v r. 2008 (Bruthansová, Červenková, Jeřábková 2009)
vyplývá, ţe poskytovatelŧm sociální péče hradí zdravotní pojišťovny na základě uzavřených smluv
pouze část poskytované zdravotní péče. Zdravotní pojišťovny tak vyuţívají nedostatečného
definičního rozhraničení mezi zdravotní a sociální péčí. Vzhledem k tomu, ţe poskytovatelé jsou
povinni svým klientŧm zdravotní péči zajistit, financují ji z běţných provozních nákladŧ. Podle
jednotlivých respondentŧ proplácejí ústavy ze svých běţných nákladŧ
50 – 70 % provedených
zdravotních výkonŧ. Z Výroční zprávy VZP ČR za r. 2008 je přitom zřejmé, ţe v r. 2008 zaplatila tato
zdravotní pojišťovna za ošetřovatelskou a rehabilitační péči v pobytových zařízeních sociálních sluţeb
celkem 620 mil. Kč.
Nejčastějšími příčinami sporu je podávání lékŧ per os (tj. do úst uţivatele). Tento zpŧsob podávání
lékŧ je indikován např. u některých klientŧ s psychickou poruchou a u klientŧ s poruchou
25
polykacího reflexu. VZP však v mnoha případech indikace neuznává. Dalším problémem je proplácení
rehabilitační péče a polohování, coţ jsou dŧleţité výkony pro předcházení dekubitŧm.
Vzhledem k tomu, ţe VZP proplácí zdravotnické výkony podle sazebníku, problémem jsou náklady na
platy zdravotnických pracovníkŧ za práci v noci, kdy zdravotní úkony i ošetřovatelská péče nejsou
prováděny nebo jsou prováděny v minimálním objemu. Riziko vyplývající z nepřítomnosti zdravotní
sestry je však příliš velké, neboť nejčastější náhlé stavy s nutností resuscitace se odehrávají právě
v nočních hodinách.
Pojišťovny ve snaze vyuţít kapacitu praktických lékařŧ, kteří pobírají za klienty ústavŧ sociální péče
kapitační platby, naléhají na pracovníky ústavŧ, aby místo ošetření "doma" doprovázeli své klienty na
ošetření ke smluvním lékařŧm, případně vyuţívali agentury domácí péče. To ale není z mnoha
dŧvodŧ moţné.
5.
Moţné přístupy a kritéria hodnocení efektivnosti financování sociálních sluţeb
Je zřejmé, ţe při hodnocení efektivnosti systému financování a poskytování sociálních sluţeb je nutno
uplatnit jiné pohledu na hodnocení efektivnosti sluţeb sociální péče, jiné pohledy na sluţby sociální
prevence i na poradenské sluţby. Současně je nutno mít na zřeteli, ţe jiná hlediska je nutno
uplatňovat při hodnocení efektivnosti systému financování a poskytování sociálních sluţeb z pohledu
státu, jiná z pohledu krajŧ, měst a obcí jako zřizovatelŧ převáţné většiny jednotlivých zařízení, jiná z
pohledu nestátních neziskových organizací, jiná hlediska při hodnocení efektivnosti uplatňují i klienti
jako uţivatelé jednotlivých sociálních sluţeb (Mertl 2007).
Na charakteristiku stávajícího systému financování a poskytování sluţeb má z pohledu státu i z
pohledu ostatních subjektŧ vliv celá řada kritéria a faktorŧ, z nichţ k nejvýznamnějším patří:
1. kritéria pro stanovení míry závislosti,
2. struktura uţivatelŧ jednotlivých typŧ sociálních sluţeb z hlediska míry jejich závislosti,
3. kritéria pro přiznávání dotací ze strany státu (MPSV) a zřizovatele,
4. přístup zdravotních pojišťoven k financování poskytované zdravotní péče v pobytových
zařízeních,
5. kritéria pro stanovení výše úhrad uţivatele sluţby za pobyt a stravu v pobytových zařízeních
sociálních sluţeb a za jednotlivé úkony pečovatelské sluţby.
Při hodnocení efektivnosti nelze opomenout ani vliv rozdílné úrovně vybavenosti jednotlivých regionŧ
sociálními sluţbami, který významným zpŧsobem determinuje moţnosti optimálního uspokojení
potřeb klienta v závislosti na jeho celkové sociální situaci (Prŧša 2006), opomenout nelze ani
skutečnost,
ţe
významným
zpŧsobem
je
výše
provozních
nákladŧ
jednotlivých
zařízení
determinována stářím jednotlivých budov (Prŧša 2008) a personálním vybavením jednotlivých
zařízení , pozornost je nutno věnovat i velikosti jednotlivých sídel.
Při hodnocení efektivnosti sociálních sluţeb je rovněţ nutno respektovat hlavní vývojové trendy, které
jsou uplatňovány při rozvoji sociálních sluţeb v evropských zemích (Prŧša 2008), k nimţ m.j. patří
skutečnost, ţe:
-
dochází ke konfrontaci zákonitostí trhu s potřebami rozvoje činností v sociální oblasti při vyuţití
dynamizujících schopností trhu,
-
financování sociálních sluţeb je zaloţeno na participaci více subjektŧ (přispívají občan, rodina,
stát, obec, provozovatel, zdravotní pojišťovna, vlastní pojištění apod.), neboť k tomu, aby zákonitosti
26
trhu mohly fungovat, je nutno vytvořit koupěschopnou poptávku, tzn. ţe je potřebné určit, kdo rostoucí
náklady na sluţby zaplatí,
-
dochází ke zvýšení integrace ekonomické a sociální racionálnosti, tedy ke hledání optimální
varianty zabezpečení sociálních potřeb jak z humánního, tak technického, technologického a tedy i
ekonomického pohledu.
V tomto smyslu je proto třeba mít m.j. na zřeteli, pojetí efektivnosti v ekonomické teorii. Je potřeba se
uvědomit, ţe "efektivnost znamená absenci plýtvání neboli co nejefektivnější uţívání zdrojŧ
ekonomiky k uspokojování potřeb a přání lidí" (Samuelson, Nordhaus 1991, s.27), ţe je to "takové
pouţití ekonomických zdrojŧ, které přináší maximální úroveň uspokojení dosaţitelnou při daných
vstupech a technologiích" (Samuelson, Nordhaus 1991, s.968). V tomto smyslu nelze ani opomenout,
ţe "efektivní trh je takový trh, na kterém jeho účastníci rychle vstřebávají všechny nové informace a
ihned je bezprostředně zahrnují do trţních cen" (Samuelson, Nordhaus 1991, s.252).
Z provedených expertních rozhovorŧ realizovaných v uplynulém období vyplývá, ţe stávající zpŧsob
hodnocení míry závislosti umoţňuje objektivně zhodnotit sociální situaci především tělesně
postiţených a starých osob, naproti tomu neumoţňuje objektivně zhodnotit potřeby mentálně a
psychicky postiţených a nevidomých. V dŧsledku nedostatečné informační kampaně ze strany MPSV
řada příjemcŧ příspěvkŧ na péči přestává vyuţívat sociální sluţby, neboť poskytnutí příspěvku chápe
jako prostředek ke zvýšení vlastní ţivotní úrovně, popř. ke zvýšení ţivotní úrovně své rodiny či rodin
svých dětí. V květnu 2009 podle údajŧ z informačního systému o příspěvku na péči cca 72 %
příjemcŧm příspěvku neposkytoval péči ţádný registrovaný subjekt, tzn. ţe tyto finanční prostředky se
nevrací zpět do oblasti sociálních sluţeb, coţ vede k existenčním problémŧm řady poskytovatelŧ
sociálních sluţeb především terénního charakteru, a to jak z řad nestátních neziskových organizací,
tak i z řad příspěvkových organizací, zejména obcí a měst. Tento problém nedáno přijatá novela
zákona o sociálních sluţbách řeší pouze částečně, její dŧsledky však bude moţno analyzovat teprve v
následujícím období. Jako efektivnější řešení přicházely v úvahu např. tyto kroky:
-
v zájmu stabilizace systému financování sociálních sluţeb změnit systém výplaty příspěvku na
péči tak, aby byl příjemcŧm i ve II. stupni závislosti poskytován ve formě poukázek, popř. zavést
kombinovaný zpŧsob výplaty příspěvku tak, jak upravila novela zákona o sociálních sluţbách pro
příjemce příspěvku v I. stupni závislosti od 1. ledna 2011,
-
změnit systém výplaty příspěvku na péči v pobytových zařízeních tak, aby poskytovatel sluţby
byl ze zákona příjemcem příspěvku na péči,
-
zjednodušit správní řád (resp. zvolit speciální úpravu jeho některých ustanovení) tak, aby se v
zájmu zvýšení efektivnosti poskytnuté péče zkrátila doba od podání ţádosti o příspěvek na péči do
jeho výplaty,
-
zavést evidenci osob – rodinných příslušníkŧ, kteří zabezpečují péči o své blízké ve vlastní
domácnosti (m.j. i proto, ţe doba této péče je náhradní dobou pro účely dŧchodového pojištění) a
zvýšit kontrolu takto poskytované péče,
-
přehodnotit míru závislosti osob, které na příspěvek na péči získali nárok překlopením ze zvýšení
dŧchodu pro bezmocnost a příspěvku při péči o blízkou osobu.
K efektivnosti systému rovněţ nepřispívá skutečnost, ţe:
27
příslušníci odboje, kterým jsou podle příslušných zákonŧ poskytovány sociální sluţby zdarma, mohou
být příjemci příspěvku na péči, čímţ dochází v zásadě ke dvojímu plnění jejich nárokŧ, resp. ke
zneuţívání příspěvku,
-
stávající dikce zákona umoţňuje, aby byly uţivatelŧm jednotlivých typŧ sluţeb ex offo
poskytovány i ty sluţby, které nevyţadují.
Závěr
Cílem předloţeného příspěvku bylo na základě prvních statistických údajŧ posoudit efektivnost
systému financování péče v domovech pro seniory, které jsou nejrozšířenějším typem pobytových
zařízení sociálních sluţeb tak, jak je definuje nový zákon o sociálních sluţbách. Změna systému
financování, spočívající v zavedení nového nástroje – příspěvku na péči – totiţ posiluje dŧraz na
hledání optimální formy zabezpečení potřeb člověka v sociální nouzi s přihlédnutím k jeho celkové
sociálně ekonomické situaci.
Poznatky, získané v rámci této monografie, ukazují, ţe v dŧsledku změny systému financování
sociálních sluţeb vzrostly finanční vstupy do tohoto systému sociální ochrany obyvatelstva o cca 55
%, přičemţ se výrazným zpŧsobem změnily proporce v rozsahu participace jednotlivých subjektŧ na
krytí nákladŧ jednotlivých sociálních sluţeb. Na základě Samuelsonova pojetí efektivnosti v
ekonomické teorii byla stanovena teze, ţe efektivní je taková sluţba sociální péče, kdy výše úhrady
uţivatele za poskytovaný typ sluţby spolu s výší příspěvku na péči a úhradou zdravotní péče od
zdravotní pojišťovny uhradí prŧměrné celostátní náklady daného typu sluţby s tím, ţe na event. krytí
vyšších nákladŧ v konkrétním zařízení by se měl podílet zřizovatel dané sluţby. Z tohoto pohledu byly
následně podrobně analyzovány dva základní nástroje financování sociálních sluţeb – příspěvek na
péči a dotace ze státního rozpočtu.
Na základě výše uvedených hodnocení lze souhrnně konstatovat, ţe stávající systém financování
sociálních sluţeb v domovech pro seniory je neefektivní. Pokud je maximální výše úhrad klienta za
pobyt a stravu v domovech pro seniory stanovena na takové výši, která ex ante předpokládá
poskytnutí dotace ze státního rozpočtu, na níţ však poskytovatel sluţby nemá právní nárok, nelze
hovořit o efektivním systému financování tohoto typu péče. Pokud k tomu připočteme skutečnost, ţe
vhodným zpŧsobem nebyly nastaveny základní parametry celého systému (zejména přechodná
ustanovení týkající se překlopení zvýšení dŧchodu pro bezmocnost a příspěvku při péči o osobu
blízkou do příspěvku na péči), pokud výsledky dotačního řízení ukazují, ţe byly narušeny základní
principy dotačního řízení a pokud zdravotní pojišťovny nehradí v plném rozsahu poskytnutou zdravotní
péči, je zřejmé, ţe stávající systém financování sociálních sluţeb neumoţňuje potřebný rozvoj
sociálních sluţeb. Opatření, která byla výše uvedena, jsou proto motivována snahou výrazně zvýšit
efektivnost vynaloţených finančních prostředkŧ a přispět k ţádoucímu rozvoji sociálních sluţeb.
Pouţitá literatura
BAREŠ, P. Cílové skupiny v krajských střednědobých plánech rozvoje sociálních služeb
zpracovaných v letech 2006 – 2007, VÚPSV, Praha 2008
BRUTHANSOVÁ, D., ČERVENKOVÁ , A., JEŘÁBKOVÁ, V. – Zmapování nejzávažnějších problémů
ve financování ošetřovatelské a rehabilitační péče v ústavech sociálních služeb. Praha: VÚPSV, 2009
28
HAUSCHILD, R.
Die Erfahrungen mit dem deutschen Pflegeversicherungssystem, in Soziale
Sicherheit in Europe, Bad Boll 1998
JABŦRKOVÁ M. a kol. Od paragrafů k lidem: analýza situace v oblasti sociálních služeb po přijetí
nového zákona o sociálních službách, SKOK, Praha 2007
MERTL, J. Přístupy k hodnocení efektivnosti sociálních služeb v národním hospodářství. Praha:
VÚPSV 2007. ISBN 978-80-87007-72-3
PRŦŠA, L. Nový model financování sociálních služeb, Sociální politika č. 1 – 2/1998. ISSN 00490962
PRŦŠA, L. - MÁTL, O. Nad pojetím dotační politiky MPSV, Sociální politika č. 9/1999, ISSN 00490962
PRŦŠA, L.
Rozbor ekonomických aspektů ovlivňujících stávající a nově navrhovaný systém
sociálních služeb. Praha: VUPSV, 2001
PRŦŠA, L.
Model optimálního uspořádaní sociálních a zdravotních služeb na regionální úrovni.
Praha: VÚPSV 2006. ISBN 80-87007-36-0
PRŦŠA, L. Ekonomie sociálních služeb, Praha: ASPI, 2007. ISBN 978-80-7357-255-6
PRŦŠA, L. Efektivnost sociálních služeb: vybrané prvky a aspekty, VÚPSV, Praha 2007, ISBN 97880-87007-73-0
PRŦŠA, L. Efektivnost financování sociálních služeb v domovech pro seniory. Praha: VÚPSV 2008.
ISBN 978-80-7416-018-9
PRŦŠA, L. Sociální služby – srovnání ČR a EU. Praha: Centrum sociálních sluţeb 2008
PRŦŠA, L. Příspěvek na péči – černá díra reformy sociálního systému, FÓRUM sociální politiky č.
3/2009. ISSN 1802-5854
SAMUELSON, P.A. -
NORDHAUS, W.D. Ekonomie, Svoboda, Praha 1991, str. 27, ISBN 80-205-
0192-4
Rozvoj sociálních služeb v Pardubickém kraji – příklady dobré praxe, Akademie J. Á. Komenského,
Chrudim 2008
Studie mapující vývoj investic v oblasti zabezpečení kapacit domovů pro seniory do roku 2015 v
Jihočeském kraji, KP projekt, České Budějovice
Velikostní struktura obcí v České republice podle výsledkŧ Sčítání lidu 2001, Demografie č. 4/2004
Základní ukazatele z oblasti práce a sociálního zabezpečení ve vývojových řadách a grafech. Praha:
MPSV, 1995 – 2008
Statistická ročenka z oblasti práce a sociálních věcí 2005, MPSV, Praha 2006
29
VÝSLEDKY ŠETŘENÍ V DOMÁCNOSTECH SENIORŦ Z HLEDISKA JEJICH BEZPEČÍ A
MOBILITY
Ing. Eva Grollová
náměstkyně ředitele Diakonie ČCE
[email protected]
Anotace:
Diakonie ČCE provedla rozsáhlé šetření ve stovkách domácností seniorŧ, jenţ přineslo zajímavé,
někdy protichŧdné či dokonce alarmující výsledky. Zatímco na jedné straně dvě třetiny seniorŧ nad 65
let jsou schopny samostaného pohybu bez cizí opory, na straně druhé jsou tito lidé omezováni ve
svém akčním radiu rŧznými bariérami, např. nemají dostatečný přístup k nákupŧm základního
sortimentu či lékařské péči v docházkové vzdálenosti z jejich bytu, apod. Ještě více znepokojující jsou
zjištění v bezpečnostních aspektech bydlení seniorŧ, např. chybí bezbariérový přístup k bytu či
v rámci jeho interiéru, nebo senioři nejsou schopni obsluhovat veškerou moderní techniku ve svých
bytech, apod. Senioři samotní většinou nejsou schopni čelit těmto problémŧm a potřebují někoho, kdo
jim pomŧţe. Zde se nalézá velký prostor ke zlepšení, zejména ve veřejném sektoru.
Abstract:
Research Results on Senior Living in terms of their flexibility and security
Diaconia ECCB made an extensive research in hundreds of senior households
which brought
interesting, sometimes contradictory and even allarming results. While on one hand two thirds of
seniors over 65 of age are able to move on without any assistence they are being limited in their
action radius by various barriers such as uneasy access to basic shopping possibilities, lack of health
care in walking distance, etc. More allarming are findings in security aspects of senior living, for
example barrier free access to their homes or their interiors, lack of senior`s ability to operate all the
modern technologies in their households, etc. Seniors themselves are mostly not able to face all those
problems and they need somebody to help them. Here there is much space for improvements namely
in public sphere.
Příspěvek:
Pracuji v Diakonii ČCE, tj. v organizaci, která poskytuje rŧzné typy sociálních sluţeb. Máme střediska
téměř ve všech krajích a zaměstnáváme na 1500 lidí. V seniorské oblasti nabízíme rŧzné typy sluţeb
od pobytových aţ po ambulantní a terénní sluţby.
Ve svém příspěvku se však zaměřuji na seniory, řekněme na běţnou seniorskou veřejnost, kteří ještě
ţijí ve svých domácnostech. Letos realizujeme projekt, který podpořilo Ministerstvo pro místní rozvoj,
a v jeho rámci jsme podnikli šetření ve stovkách domácností seniorŧ ve věku nad 65 let. To, co jsme
chtěli především sledovat, byla otázka bydlení z hlediska bezpečí a mobility seniorŧ. V našich
sluţbách se totiţ často setkáváme s lidmi, kteří se dostávají do pobytových sluţeb ani ne tak proto, ţe
to vyţaduje jejich zdravotní stav, ale proto, ţe jejich domácnost uţ jim neskýtá dostatek pohodlí,
bezpečí a někdy se stávají vězni ve svém bytě, ba dokonce v jedné místnosti. V našem vzorku se
30
objevilo 33% muţŧ a 67% ţen. Téměř 2% seniorŧ bydlí na samotě, 37% na venkově, 42% ve městě a
20% ve velkoměstě. Z hlediska soběstačnosti jsme zachytili 63% těch, kteří jsou schopni chodit bez
opory. Není zde prostor na detailní seznámení s výsledky našeho šetření, proto vyberu jen pár
informací.
Začnu uţ u dostupnosti sluţeb, které senioři potřebují ke svému běţnému ţivotu: přes 40%
respondentŧ nemá v docházkové vzdálenosti obchody jako domácí potřeby, drogérii apod., pro 31%
lidí je také problematická dostupnost do zdravotnického zařízení. Kdyţ uţ se vracejí do svého bytu
nebo domu, musejí překročit rušnou silnici, kde ve 44% není dobře označen přechod. V 70% nejsou
dobře označeny schody (např. první a poslední) při vstupu do domu a ve 27% chybí zábradlí u
schodŧ. U vchodu většinou chybí nějaké místo, kam by si člověk odloţit tašku a v klidu třeba našel
klíče.
Bezbariérový přístup do domu nebo do bytu má jen 20% seniorŧ, přitom oporu nebo přímo
bezbariérový vstup by potřebovalo 38% respondentŧ. Při pohybu po bytě naráţejí senioři na další
překáţky, jako např. prahy (85%), úzké dveře při vstupu na WC nebo do koupelny, kluzkou podlahu,
shrnující se koberečky atp.
Zhruba jedna třetina seniorŧ mŧţe mít problém s ovládáním rŧzných přístrojŧ, např. sporáku, pračky,
vysavače apod. Z praxe ovšem víme, a to i z vlastní zkušenosti, ţe máme spoustu domácích
spotřebičŧ, které nabízí nepřeberné moţnosti rŧzných funkcí, ale stávají se pro nás technickou
záhadou a neumíme je rozchodit. V domácnostech seniorŧ často chybí spotřebiče se světelnými
kontrolkami. Zachytili jsme, ţe jen 4% našich respondentŧ mají nějaké vybavení pro tísňové volání.
Ostatní hlásiče, např. prostorová čidla pro únik plynu nebo kouře, jsou zatím jen výjimečnou
záleţitostí.
Je jistě zajímavé, ţe 73% seniorŧ pouţívá mobilní telefon, pevnou linku téměř 60%. Internet uţívá jiţ
16,5% seniorŧ.
Dalšími otázkami jsme zkoumali bezpečný pohyb v koupelně a kuchyni a musím říct, ţe vyuţívání
rŧzných madel nebo jiných pomŧcek je ještě relativně velmi malé. Chybí protiskluzová úprava podlah,
zase jsou všude prahy atp.. Pro jednu třetinu seniorŧ je problémem vynášení nebo likvidace odpadkŧ.
Ptali jsme se také na to, jestli jsou byty upravitelné. V 17% jsme dostali odpověď, ţe bydlení je
naprosto nevhodné. Kdyţ jsme se ptali, jestli jsou senioři schopni ještě sami zajistit úpravy, pak přes
40% by to jiţ nezvládlo a zhruba stejné procento uvádí, ţe by si to nemohli dovolit finančně.
Tato neradostná zjištění potvrzují to, co známe z praxe a jistě mnoho z vás, kteří znáte domácnosti
seniorŧ, byste mohli vyprávět celou řadu dalších příkladŧ, které výrazně sniţují kvalitu ţivota seniorŧ.
Začali jsme pátrat, co kdo mŧţe udělat pro to, aby se tato situace zlepšila. Samozřejmě existují
programy, ke kterým se přihlásila jednotlivá ministerstva v rámci Národního programu přípravy na
stárnutí populace. Je dobře, ţe se rozšiřuje nabídka sociálních sluţeb a vzniká škála rŧzných sluţeb
od domácí péče aţ po bydlení v rŧzných senior parcích a jiných rezidencích. Jistě zŧstane určité
procento lidí, kteří budou potřebovat pobytové sluţby. Dokonce bych mohla jmenovat příklady, kdy
přechod do pobytového zařízení paradoxně znamenal zlepšení kvality ţivota.
Kdyţ si však uvědomíme statistiku, naprostou většinu seniorŧ budou tvořit ti, kteří ţijí ve svém bytě
nebo domě, a je ţádoucí, aby ve svém prostředí mohli zŧstat. Pátrali jsme, koho zajímá, kdyţ se
někomu zhorší zdravotní stav a je třeba přizpŧsobit byt. Co s případy, kdyţ senior nemá rodinu, která
mu pomŧţe upravit prahy, zvětšit koupelnu? A co kdyţ to vŧbec nejde? Na MMR jsme zjistili, ţe je
31
zatím v říši snŧ chtít poţadovat zpřísněné normy pro běţné stavby tak, aby kaţdý nový dŧm nebo byt
uţ měly parametry upravitelných bytŧ, jako je tomu v případě podporovaných bytŧ.
MPSV má ve svém rezortu sociální sluţby a bydlení, navíc bydlení jednotlivce, nespadá do jeho
rezortu. MZ pomŧţe, aby „křehký senior“ nebyl tolik křehký, ale bydlení také nebude řešit.
A tak je to na nás. Na kaţdém z nás, uţ teď, kdyţ je nám 50 nebo víc, abychom mysleli na to, jak a
kde budeme ţít za pár let. Většinou se nám na to nechce moc myslet. Máme ještě hluboce zaţité
zvyky, ţe se musíme ještě postarat o děti a jejich rodiny, ale moţná opravdu nejlíp uděláme, kdyţ se
nezapomeneme postarat včas o své bydlení, které nám umoţní co největší samostatnost, bezpečí a
mobilitu i ve stáří.
No a kdyţ tohle neplatí a není ani rodina, která by mohla pomoci, pak by se měla postarat obec,
město. Také tam jsme pátrali. Kdyţ na obecním úřadě potkáte osvícenou pracovnici, která má na
starosti příspěvky na bydlení, pak moţná dostanete i radu, jak byt upravit a kdo pomŧţe. Ale pro
příspěvky na bydlení si chodí ti poněkud poučení. Vědí aspoň, ţe mají na něco nárok. Stále zŧstává
velké procento těch, kteří jsou bez pomoci a někdy rezignovaně uţ chtějí jen doţít a nic neměnit.
Domníváme se, ţe chybí ještě jeden článek. Jakékoliv úpravy a změny v bytě jsou totiţ pro seniory
značnou zátěţí. Máme představu, ţe by měl vzniknout nový typ poradenství v oblasti bezpečného
bydlení. Ideální by bylo, kdyby takovým odborníkem třeba disponoval obecní úřad. Pracovníci
sociálních sluţeb nebo rodinní příslušníci i senioři sami by se na něj/na ni mohli s dŧvěrou obracet
nejen o radu, ale i o praktickou pomoc. Jistě, ţe příspěvky na úpravu bytu nestačí na pokrytí investic,
ale o to dŧleţitější je, aby senioři dostali objektivní radu o moţnostech a dodavatelích a navíc pomoc
někoho, kdo je provede celým procesem úpravy bytu nebo instalace nějakých pomŧcek.
Rádi bychom zvýšili citlivost k tématu bydlení seniorŧ. Chceme, aby pracovnice terénních sluţeb byly
všímavé k bytŧm, do kterých docházejí a uměly doporučit nějaká řešení.
Ale jak uţ jsem řekla, záleţí na kaţdém z nás, máme rodiče, sami stárneme. Součástí projektu, při
kterém jsme dělali šetření v domácnostech seniorŧ, je také příprava broţurky, která na některé
dŧleţité aspekty bydlení seniorŧ bude upozorňovat, a také v ní chceme uvést některé praktické
pomŧcky. Zároveň natáčíme dokumentární film, který se touto problematikou zabývá. Budeme rádi,
kdyţ broţuru i dokumentární film vyuţijí také naši kolegové v sociálních sluţbách ke svým
vzdělávacím programŧm nebo jinak pomohou propagovat myšlenku bezpečného bydlení pro seniory.
Tyto materiály budou k dispozici v polovině ledna roku 2010.
32
RIZIKA SPOJENÁ SE ZMĚNOU ZDRAVOTNÍ POJIŠŤOVNY
Mgr. Viktor Lavička
VZP ČR, Krajská pobočka pro Jihočeský kraj
[email protected]
Anotace:
V letošním roce se v oblasti zdravotního pojištění objevil negativní fenomén přímé akvizice. Tato
obchodní činnost se zaměřila zejména na přetahování klientŧ mezi zdravotními pojišťovnami, přičemţ
pouţívané praktiky se ne vţdy slučovaly s etickým kodexem. VZP jako největší subjekt v této oblasti
cítí povinnost na tyto skutečnosti poukázat a proto vznikla tato iniciativa a tato presentace pod
společným názvem Rizika změny zdravotní pojišťovny.
Příspěvek:
33
34
35
VÝVOJ NÁZORŦ NA PODOBU POBYTOVÝCH ZAŘÍZENÍ PRO SENIORY
Ing. arch. Dagmar Polcarová
A+U DESIGN
[email protected]
Anotace:
Příspěvek popisuje 3 projekty pobytových zařízení pro seniory, které v uplynulých patnácti letech
realizovala společnost A+U Design. Autorka se kromě popisu projektŧ věnuje i vývoji názorŧ na
podobu bydlení pro seniory.
Příspěvek:
Naše společnost, projekční a inţenýrská kancelář A + U Design spol. s r.o., pŧsobí v projekční sféře
v jihočeském regionu jiţ od r. 1990. Za tu dobu jsem se podíleli na projekční přípravě i realizaci řady
větších či menších bytových a veřejných staveb a zároveň jsem tak získávali znalosti z nejrŧznějších
projekčních oborŧ.
Zhruba od poloviny 90. let jsme se začali potkávat s výstavbou pro seniory. Předmětem příspěvku
jsou naše zkušenosti s řešením bydlení pro seniory i s vývojem názorŧ na jejich podobu a to na
příkladě třech vybraných projektŧ
První polovinu 90. let dnes vnímáme jako období hledání. Nastal konec éry utilitárních zařízení téměř
nemocničního typu, přitom však nebyl ještě dostatečně zformován názor na jejich příští podobu.
Významná byla inspirace realizacemi ze zahraničí, postupně se rovněţ dotvářelo legislativní zázemí.
Trendy, kterými jsme se od počátku naší tvorby řídili (tehdy se jednalo zejména o nové či
rekonstruované domy s pečovatelskou sluţbou), byly zejména:
-
snaha o zvyšování komfortu klientŧ, tj. sniţování počtu obyvatel v rámci pokoje na 1 – 2 lŧţka,
se samostatným sociální zázemím; dŧraz na individuální soukromí klienta
-
humanizace prostředí – tj. potlačení výrazu veřejného ústavu, snaha o vytvoření domácího
prostředí
-
širší nabídka, aktivit pro klienta – ergoterapeutické aktivity, podmínky pro rŧzný stupeň
zapojení obyvatel do společných činností
Prvním větším projektem, na jehoţ přípravě se podílel celý tým odborníkŧ byl „Domov seniorŧ
Pohoda“ v Netolicích na Prachaticku (realizace 1998 – 2002). Snahou všech zúčastněných bylo
nalezení optimální koncepce provozního i architektonického řešení areálu při značně limitovaných
finančních moţnostech i poměrně stísněných prostorových poměrech.
Domov, slouţící především klientele z vlastních Netolic a blízkého okolí, je situován v bezprostřední
blízkosti městského centra. Lokalita je součástí městské památkové zóny Netolice - tento fakt byl pro
nás určující z hlediska zachování kontextu s okolní zástavbou, jejího měřítka i reflexe na tradiční
tvarosloví a materiály.
Podstatným limitem byl i objekt stávajícího Domu s pečovatelskou sluţbou, do jehoţ areálu byla námi
navrhovaná budova začleňována
Hmotově členitý objekt je obklopen nevelkou zahradou, vstup je řešen prŧchodem přes stávající DPS.
Komplex má charakter otevřeného areálu, kovová brána u příjezdu se nezavírá, v rámci prŧchodu
36
jsou umístěny veřejné provozovny – kadeřnictví, cukrárna apod., které slouţí obyvatelŧm domova i
netolickým občanŧm.
Vnitřní nádvoří má komorní, téměř domáckou atmosféru. Lze zde posedět s přáteli i sledovat dění u
vstupu do objektu. Prostor oţivují pŧvodní pumpa i dosazovaná boţí muka, vnášející do místa určitý
duchovní rozměr. Vstup do zahrady je zvýrazněn branou, s prŧhledem na archeologický park „ Na
Jámu“ (Přemyslovské hradiště na protějším kopci). Nedílnou součástí prostoru je zeleň, která za dobu
provozu domova příjemně „vybujela“ a i její zásluhou se nádvoří stalo zabydlenou součástí domova.
Kapacita domu činí 84 klientŧ, v 1 – 2 lŧţkových pokojích. Provoz je rozdělen do 5 samostatných
oddělení „buněk“, z nichţ kaţdá poskytuje domov 15 – 20 obyvatelŧm. Centrálním prostorem kaţdé
buňky je odpočivný kout s kuchyňkou ve středu dispozice, napojený na poměrně komfortní terasu
orientovanou k jihu s výhledem do navazujícího údolí. Odpočivný prostor je od navazující chodby
oddělen pouze opticky dřevěným paravánem „lavicí“, dostatečně transparentní na to, aby odpočívající
klienti neztráceli přehled o dění v rámci podlaţí, přitom jim však bylo poskytnuto dostatečné soukromí
37
pro nerušený pobyt a relaxaci. Kromě televize je zde umístěna i operativní příruční knihovnička,
prostor je vybaven jednoduchým dřevěným nábytkem, dŧleţitým faktorem je i optimistická barevnost
stěn, doplňkŧ i dekorací, odlišené v rámci jednotlivých buněk. Tento přístup napomáhá identifikaci
klienta s prostředím.
Neopomenutelnou samozřejmostí je pak velká koupelna v rámci kaţdého oddělení, umoţňující
hygienu i zcela imobilních klientŧ.
V rámci Domova seniorŧ Pohoda v Netolicích jsme uplatnili zásadu hierarchie jednotlivých prostor od
zcela soukromých aţ po veřejné. Tento přístup umoţňuje jednotlivým klientŧ zvolit si pro svŧj pobyt
prostředí, které jim momentálně nejvíce vyhovuje.
Zcela privátním prostorem je vlastní pokoj. V rámci odpočivných koutŧ na podlaţí se lze potkávat
s obyvateli „domovské“ buňky, o stupeň dál pak řadíme nevelké haly u komunikačních
jáder
(schodiště, výtah), kde lze posedět a diskutovat i s obyvateli dalších oddělení (osvědčeným detailem
se zde staly dřevěné lavice s vyhřívanými opěradly splňující častý poţadavek „ tepla“ na záda).
Společenským a hojně vyuţívaným prostorem je i jídelna, která budí dojem spíše útulné restaurace či
klubovny a probíhá zde řada ergoterapeutických aktivit. Opticky oddělený prostor na vyvýšeném
stupni se jedenkrát týdně mění v komorní kapli - domov navštěvuje místní duchovní.
38
Z dnešního pohledu povaţujeme za silnou stránku projektu vytvoření příjemné domácké atmosféry
prostředí jak exteriéru tak interiéru. Naopak největším nedostatkem se jeví dnes překonaný systém
dvou pokojŧ se společným sociálem uplatňovaný v části (byť menší) ubytovací kapacity. Tento přístup
byl do značné míry vyvolaný prostorovými a zejména finančními limity, ze současného pohledu je
však uţ zcela překonaný.
Druhým
prezentovaným
projektem
je
novostavba
„Domova
seniorŧ
Mistra
Křišťana“
v Prachaticích, provozovaným od r. 2003.
Areál se nachází v širším centru města, ve vazbě na stávající sídliště a nákupní centrum COOP.
Rozlehlý, mírně se svaţující pozemek umoţňuje provozování řady exteriérových aktivit. Prostorové
parametry umoţnily i vybudování samostatných ergoterapeutických dílen v zahradě, s navazujícím
objektem “psince“ – v domově je úspěšně uplatňována canisterapie.
Stejně jako v Netolicích i Prachatice mají charakter otevřeného areálu. Centrálním vstupním
prostorem je veřejná pasáţ s řadou navazujících aktivit a sluţeb (kadeřnictví, pedikúra, kavárna,
moţnost stravování veřejnosti apod.). Příznivá orientace pozemku i objektu umoţnila rozšíření jídelny
(zároveň společenského prostoru) do navazujících teras umoţňujících stolování pod širým nebem,
resp. dřevěnými ozeleněnými pergolami.
Dŧraz byl opět kladen na barevnost (odlišená jednotlivá oddělení – „buňky“ i podlaţí) i uţité materiály
v architektuře – cihla, dřevo, světle tónované omítky.
39
Hmota objektu je zaloţena na principu dvou třípodlaţních křídel svázaných vertikálním uzlem.
Kapacita domova činí 100 lŧţek, rozdělených do 5 částí (oddělení) ,rozmístěných vţdy v rámci
kaţdého křídla. Celkově je v rámci objektu realizováno 26 jednolŧţkových a 37 dvoulŧţkových
komfortních pokojŧ, částečně s vlastním balkonem orientovaným do zahrady. Pokoje jsou prostorné,
prosvětlené, v porovnání s předchozím projektem v Netolicích je zřejmý nejen názorový, ale i finanční
posun v zadání.
Hierarchie prostorŧ od privátních pro veřejné sehrála i v Prachaticích dŧleţitou roli. Úspěšně jsou
uţívány niky s lavicemi přímo vedle vstupŧ do pokojŧ, kde lze posedět bezprostředně vedle svého
„domova“. Kaţdé oddělení „buňka“ má vybudovaný vlastní společenský prostor s kuchyňkou a
televizí, tentokrát v závěru kaţdého z křídel, opět s navazující pobytovou terasou.
Komunikační význam (nejen ve smyslu „pohybu“) mají i prostory vertikálních jader v centru dispozice.
Zde se nachází další odpočivné prostory pro setkávání i drobné terapeutické aktivity.
Vyuţívaná je pak i společná pasáţ (evokující systém „město ve městě“), zejména pak navazující
terasy a exteriérové prostory. Ty prošly od zahájení provozu dílčími změnami. Pŧvodně realizované
jezírko „vodní plocha“ v centrální části zahrady se neosvědčilo, před několika lety bylo nahrazeno
víceúčelovým dřevěným zatepleným altánem (s kapacitou cca 15 osob) umoţňujícím rozšíření
exteriérových aktivit i při nepřízni počasí, v podhŧří Šumavy poměrně časté.
40
Stejně jako v Netolicích i v Prachaticích plní jídelna víceúčelovou funkci, kromě stravování veřejnosti
zde probíhají i nejrŧznější společenské akce, prostor kompozičně graduje ke komorní kapli.
Za silnou stránku projektu lze povaţovat komfortní prostředí pokojŧ, stejně jako širokou nabídku
interiérových i exteriérových aktivit. Podceněna byla naopak kapacita vertikálního jádra, záhy po
otevření byl doplňován 2 lŧţkový výtah a také zvýšena přepravní kapacita klientŧ.
Třetím představovaným projektem, koncepčně odlišným od předchozích realizací, je záměr areálu
pro seniory v Hluboké nad Vltavou „ Pod Dřevnicí“. Hluboká nad Vltavou disponuje široce
vybudovanou infrastrukturou veřejné vybavenosti, přestavitelé města se přirozeně zabývají i zájmy
stárnoucí populace.
Zvolená a prověřovaná lokalita se nachází na městských pozemcích v atraktivním území meandru
Vltavy. Předmětem návrhu je velkoryse koncipovaný nízkopodlaţní areál navazující na stávající i
připravovanou obytnou zónu Křesín.
Areál má charakter spíše penzionu pro seniory. Sestává z několika viladomŧ, vzájemně propojených
v úrovni veřejného parteru. Součástí parteru jsou komplexní sluţby – od stravování po rehabilitaci,
vyšší podlaţí jsou určena pro bydlení v jednolŧţkových (většina) a dvoulŧţkových pokojích částečně
doplněných balkony či terasami.
41
Viladomy jsou soustředěny po obvodu areálu, s orientací pobytových prostor i výhledŧ do organicky
koncipované zahrady umoţňující dostatečné exteriérové aktivity. Významným pozitivním faktorem je i
těsné sousedství vycházkových pěších tras podél řeky i směrem do centra městečka. Nevýhodou je
pak větší docházková vzdálenost do středu města pro hŧře mobilní klienty a tedy nezbytnost uţití
motorové dopravy.
Areál v Hluboké nad Vltavou naznačuje nový budoucí přístup ke koncipování areálŧ pro seniory, byť
pravděpodobně s nezbytnou finanční spoluúčastní klientŧ.
Podílet se na přípravě a realizací staveb pro starší populaci jsme vţdy vnímali jako mimořádně
zajímavý a přínosný úkol.
Řešení vedoucí k dobrému výsledku vyţaduje vţdy značnou dávku empatie a potlačení sklonŧ
(některým architektŧm vlastní) k exhibici. Spolupráce s odborným týmem z řad pracovníkŧ
pohybujících se v sociální sféře pak vytváří podmínky pro vznik objektŧ a areálŧ umoţňujících kvalitní
a pokojný ţivot seniorŧ od těch soběstačných aţ po imobilní a to bez nutnosti neetických a
stresujících přesunŧ mezi jednotlivými „ústavy“.
42
NOVÉ MOŢNOSTI VE VYBAVENÍ KOUPELEN, WC A KUCHYNÍ PRO SENIORY
doc. Ing. Zdeňka Lhotáková, CSc.
Fakulta architektury VUT v Brně
[email protected]
Anotace:
S přibývajícím věkem dochází často u mnoha seniorŧ ke sníţené hbitosti a pouţívání klasického
zařízení a sanitárních předmětŧ v koupelnách, WC a v kuchyni jim dělá potíţe. Proto zařízení těchto
místnosti a jejich vybavení vyţaduje často specifické řešení prostoru, jiné tvary a rozměry předmětŧ
tak, aby byly co nejbezpečnější a uspokojily poţadavky uţivatelŧ jak po stránce funkční, ergonomické,
hygienické a neposlední také estetické.
Abstract:
Many elderly experience lowered mobility and as their age increases they find it more difficult
to move around in bathrooms and kitchens. Therefore, the design of bathrooms, WCs and kitchens
requires special consideration in planning space for better maneuverability and easier usability. We
also need to consider the type and functionality of sanitary equipment so it is easy and safe to use
even with limited mobility. At the same time we need to plan for equipment that is functional, reliable,
ergonomic and meets required hygienic and esthetics criteria.
Příspěvek:
Úvod
Dnešní senioři se v porovnání s předchozími generacemi těší stále lepšímu zdraví a jsou mnohem
více aktivní, ale s přibývajícím věkem dochází u mnohých ke sníţené pohyblivosti a pouţívání
klasických sanitárních předmětŧ jim mnohdy činí obtíţe. Vzhledem k tomu, ţe prŧměrný věk se
prodluţuje a počet seniorŧ se zvyšuje, je tento problém stále více aktuální. Zdraví a jeho upevňování
(moţnost rehabilitace, regenerace, cvičení) patří k základním faktorŧm ovlivňujícím kvalitu stárnutí.
Jedním z předpokladŧ spokojeného bydlení seniorŧ jsou dobře a účelně zařízené byty, kde lze bydlet i
bez barier a právě koupelny a další hygienické místnosti jsou místy, které vyţadují nejen pohodlí, ale i
bezpečnost. Pokud ţijí senioři ve smíšených domácnostech je vhodné dle moţností zařídit pro ně
samostatnou hygienickou buňku. Například lze vedle stávající koupelny nebo WC pro celou rodinu
zřídit samostatnou koupelnu pro seniory a to s takovými zařizovacími předměty, které jejich potřebám
budou vyhovovat a budou pro ně pohodlné i bezpečné při pouţívání (se sprchovým koutem,
umyvadlem a případně klozetovou mísou).
Koupelny
Koupelna pro seniory a osoby s omezenými pohybovými moţnostmi vyţaduje mnohdy specifické
řešení prostoru i jiné tvary a rozměry zařizovacích předmětŧ neţ běţná koupelna, přičemţ v ničem
nezaostává za moderní designovou koupelnou pro ostatní uţivatele. Koupelnu a WC místnost dobře
slouţící seniorŧm se sníţenou pohyblivostí je třeba vyřešit co nejbezpečněji a co nejpohodlněji pro
kaţdodenní uţívání tak, aby splňovala poţadavky uţivatelŧ po stránce funkční, ergonomické,
hygienické a v neposlední řadě i estetické. Zařízení těchto místností se odvíjí od individuálních
43
představ seniorŧ, přičemţ je třeba přihlíţet k rozměrŧm místností, stylu celého bytu, věku uţivatelŧ,
jejich specifickým poţadavkŧm a v neposlední řadě k finančním prostředkŧm. Kaţdá z těchto
místností by měla být zařízena podle ergonomických pravidel, která vychází ze vztahŧ mezi člověkem
a prostředím. Zařizovací předměty i koupelnový nábytek je třeba zvolit takové, aby byly pohodlné
k uţívání, byly snadno přístupné a měly dostatek prostoru i pro odkládání věcí.
Výrobci dnes přináší na trh celé řady sanitárních předmětŧ speciálně uzpŧsobených potřebám seniorŧ
tak, aby maximálně vyhovovaly poţadavkŧm vyplývajícím z potřeb seniorŧ (tzv. Senior programy).
Tyto sanitární předměty jsou nabízeny v rŧzných úpravách, desénových řadách i cenových relacích.
Základní vlastnosti zařizovacích předmětŧ by měly splňovat určité předpoklady, zejména mít vhodný
tvar a velikost, které vychází z rozměrŧ lidského těla a potřebného prostoru pro úkony při pouţívání.
Předměty musí být vyrobeny z pevných, nepropustných, odolných a trvanlivých materiálŧ s hladkým
povrchem (musí vzdorovat chemickému a mechanickému opotřebení, umoţňovat snadné čistění) a
dále by měl umoţňovat snadnou montáţ, opravy a demontáţ s ohledem na připojení vodovodu a
kanalizace.
Nejčastěji pouţívaným předmětem pro koupelny jsou umyvadla. Pro osoby se sníţenou pohyblivostí
nebo s invalidními vozíky jsou vybrané typy umyvadel upraveny tak, ţe lze u nich i sedět nebo je lze
podjet i s invalidním vozíkem (mají upravený tvar a tzv. podmítkový či nábytkový sifon). Přední hrana
umyvadla mŧţe být vybraná (výška hrany je cca 800 mm) a některé typy mají přední hranu zvýšenou,
čímţ je zabráněno rozstřikování vody. V seniorských programech nabízejí výrobci rovněţ umyvadla s
ergonomickými opěrkami pro paţe či s integrovanými madly, vše v elegantním designu. Umyvadla
musí být opatřena bezpečnostním přelivem, přiznaným nebo skrytým a zápachovou uzávěrkou,
přístupnou pro čistění. Tyto předměty bývají navrţeny zkušenými designéry tak, aby i pro tělesně
postiţené a starší spoluobčany byla koupelna i místem odpočinku a relaxace. Vodovodní baterii je
vhodné umístit na umyvadle, aby byla lépe dosaţitelná.
44
Další dŧleţitou otázkou je rozhodnutí, zda v koupelně zřídit vanu nebo sprchu. S přibývajícími léty se
mŧţe stát vstup do vany komplikovaný aţ nebezpečný. Proto senioři dávají často přednost sprchovým
koutŧm, které jsou pro ně přístupnější, zejména pokud jsou
vybaveny nízkými vaničkami (s výškou 35 mm) nebo bez vaniček, doplněné pohodlnými sedátky
(nejlépe sklopnými). Do koupelen seniorŧ jsou velmi vhodné sprchové kouty ploché, bez vaniček,
které musí být vyspádovány do odtokových vpustí nebo ţlábkŧ tak, aby se voda nerozlévala mimo
sprchovací prostor. Sprchovací prostory bývají proti rozstřikování vody opatřeny sprchovými dvířky,
která mohou být z tvrzeného skla nebo plastová, zavírací, posouvací, skládací, dokonce i pevně
instalované. Podlahová část nebo dno sprchy má mít protiskluzovou úpravu. Pro odpočinek a pohodlí
mohou dnes zvolit komfortní sprchové multifunkční boxy (altány), kde je moţno vyuţívat nejrŧznější
masáţní programy, páru a další relaxační a regenerační vybavení.
Někteří senioři se však neradi vzdávají vany. Jejich výběr je ovlivněn nejen daným prostorem, ale i
přístupností pro starší lidi. Ideální je, pokud to prostor dovolí, umístit v koupelně vanu i sprchový kout.
Dnes se vyrábí vany upravené pro sníţenou pohyblivost starších osob v nejrŧznějších tvarech a
velikostech. Nejčastěji se navrhují podélné vany o délkách 1500 - 1900 mm, zkrácené i 1200 mm s
45
šířkou od 700 mm, ale výrobci nabízí také vany rohové nebo atypické se zúţenou šířkou v části nohou
ap.
Materiály pro vany jsou lamináty, ocelový plech se smaltovaným povrchem, novější jsou ocelové vany,
které mají vnitřní povrch potaţený akrylátem a mnoho van je ergonomicky tvarovaných. Pro
samostatně stojící vany se pouţívá litiny nebo akrylátových komplexŧ. Vany vhodné pro seniory a
osoby se sníţenou pohyblivostí mívají niţší hloubku (380 mm) a integrovaná nebo podél vany
umístěná madla, takţe vstup i výstup z vany je snazší. K vanám stávajícím lze pořídit i mobilní,
pohodlná a pevná madla. Dno vany, která se pouţívá i pro sprchování je vhodné s protiskluzovou
úpravou. Pro větší pohodlí a bezpečnost starších lidí při vstupu a výstupu se vyrábějí vany vybavené
otvíracími dvířky, coţ je velmi pohodlné, ale jejich pořízení je finančně nákladné (cca 50 – 70 000 Kč).
Pro relaxaci a rehabilitaci jsou určeny hydromasáţní vany, které mohou poskytovat masáţ
prostřednictvím trysek. Mívají obvykle 6 aţ 8 trysek na bocích (trysky mohou být pevně zakotvené
anebo natáčecí) a mohou být doplněny zádovými tryskami. Hydroterapie vyuţívá vlastnosti vody, kdy
na organismus pŧsobí nejen tepelná, ale i pohybová energie vody a dochází k hloubkovému prohřátí
organismu. Velmi uklidňující je perličková masáţ, která je zpŧsobována proudícími vzduchovými
bublinkami vycházejícími tryskami ve dně vany a relaxačně pŧsobí spojení výhod vodních a
vzduchových systémŧ, které masírují kŧţi, dodávají jí kyslík a účinně zlepšují krevní oběh.
46
Nové trendy vybavení hygienických místností vedou k vyuţívání multifunkčních předmětŧ, jako jsou
vany se sprchovacím prostorem, sprchovací boxy s nejrŧznějšími tryskami pro masáţe, páru,
saunování nebo klozety s bidetovací funkcí a odváděním pachŧ přímo z klozetové mísy apod.
WC místnosti
Závěsné klozety jsou vhodné pro seniory, protoţe jejich výšku lze dle potřeb uţivatele velmi
jednoduše nastavit a úklid podlahy je pohodlnější. Novinkou jsou moderní typy klozetŧ, v provedení
tzv. „Back to wall“, coţ znamená, ţe mísa je přiraţena aţ ke stěně, takţe se za klozetovou mísou
nevytvářejí těţko přístupná místa při úklidu.
K osobní hygieně člověka patří i očista intimních míst, k čemuţ slouţí převáţně bidety. Dnes se nabízí
široký sortiment těchto předmětŧ a nacházejí rovněţ uplatnění multifunkční předměty jako je spojení
klozetové mísy s funkcí bidetu tzv. „sprchovací toalety“, kde je do klozetové mísy instalována sprška
pro omývání spodní části těla prostřednictvím proudu vody s následnýmn osušením proudem teplého
vzduchu. Luxusní provedení nabízejí rozšířené funkce s regulací na ergonomickém ovládacím panelu
47
vedle sedátka, s plně automatickou technikou „soft-closing“a s integrovaným odsáváním pachŧ, které
se prostřednictvím aktivního uhlí eliminují. Dnešní trh nabízí i tzv. bidetovací prkénka, která jsou
vybavena sprchovacím zařízením pro omývání spodních partií těla se samostatnou přípravou teplé
vody a dají se umístit na většinu stávajících klozetových mís.
K vybavení WC místností patří i pisoáry, které mohou být pro byty vybaveny záklopem. Nové typy
pisoárŧ jsou tvarově dokonalé a vyrábí se v polozápustných i zápustných verzích, přičemţ některé
jsou velmi mělké (jen 150 mm vystupují ze zdi), takţe jsou vhodné právě do bytových prostorŧ.
Doplněné automatikou reagují na pohyb, bezhlučně a automaticky splachují a pro úsporu vody mají
nastavitelné mnoţství.
Velmi dŧleţitou úlohu v koupelnách pro seniory mají u zařizovacích předmětŧ madla. Umísťují
se u van, sprch nebo klozetŧ pro bezpečnost při sedání či vstávání buď u zařizovacích předmětŧ,
nebo jsou do nich přímo integrovány. Na trhu jsou také tzv. mechanické podpěry, které pomáhají
pohybově slabším v usedání a vstávání z klozetŧ. Není bezpečné opírat se např. o umyvadlo, které
mŧţe pod váhou uţivatele povolit.
K neodmyslitelným funkcím v koupelně patří také odkládací a skladovací zařízení, k čemuţ
slouţí rŧzné police a nábytek. Výrobci dnes nabízejí speciálně vytvořené nábytkové řady pro
potřeby starších osob s omezenou pohyblivostí. Tento nábytek je kompatibilní s ostatním zařízením a
komfortní uţitné vlastnosti mohou být zajištěny omyvatelným povrchem s vysokou odolností proti
poškození, bezpečnými detaily jako např. plastové zaoblené hrany ABS, oblé či pruţné úchytky,
uzamykatelné dveře s moţností sklopných klíčŧ a vyššího úhlu otvírání dveří, rŧzná výsuvná zařízení
aj.
48
Pro bezpečný pohyb v koupelně, ve sprše bez vaničky je třeba zajistit protiskluzovou podlahu.
Koupelnu je také třeba udrţovat v čistotě a nevhodně zvolené sanitární předměty a jejich rozmístění
mohou být pro uţivatele velkou přítěţí.
Kuchyně
Kuchyně je téma, které je velmi rozsáhlé a neustále se s vývojem nových technologií vyvíjí. Prostor
kuchyně lze podle provozované činnosti rozdělit na tzv. funkční centra, a to mycí, centrum pro tepelné
zpracování potravin – varné a pečící, dále pracovní a skladovací plochy. Mycí centrum je tvořeno
dřezy, odkapávací plochou a myčkou nádobí. Varné centrum mŧţe být integrované v jeden spotřebič
pro vaření i pečení nebo mohou být umístěny zvlášť varné desky a pečící trouby, mikrovlnné trouby
ap. V blízkosti dřezu by měla být umístěna varná deska. Pracovní plochy jsou tvořeny samostatnou
pracovní deskou nebo uzpŧsobeným povrchem dolních skříněk, případně účelovými pojízdnými
segmenty. Skladovací prostory sestávají z úloţných prostorŧ pro kuchyňské náčiní a skladování
potravin většinou ve velkoobjemových skříních (není-li k dispozici samostatná spíţ), chladničkách a
mrazničkách. Jejich vzájemné uspořádání navrhují architekti podle tzv.“pracovního trojúhelníku“.
Kuchyně pro seniory a osoby se sníţenou pohyblivostí mohou být vybaveny nejmodernější technikou,
ať se to týká nábytku či spotřebičŧ a dalších doplňkŧ. Velmi vhodné pro seniory jsou kuchyňské desky
s elektricky nastavitelnou výškou, takţe ji bez potíţí mŧţe vyuţívat stojící i sedící člověk. Při
rozhodování o nábytku jsou nejpohodlnější a přehledné spodní skříňky s plnovýsuvnými objemnými
zásuvkami, jejichţ dojezdy jsou velmi tiché a stejně praktické jsou i výsuvné drátěné rošty místo
klasických poliček. Přístup k obsahu rohových skříněk zase usnadňují takzvané otočné rondely nebo
speciální výsuvné rohové mechanizmy. I chladnička mŧţe být jako výsuvný kontejner. Horní část
skříněk by měla být vybavena výsuvným nebo výklopným mechanickým nebo elektrickým systémem.
Ideální je nábytek se zaoblenými hranami, protoţe minimalizuje moţnost úrazu. Seniorské programy
výrobcŧ pamatují např. na závěsný drátěný (relingový) systém, který doplňuje účelné vyuţití prostoru
v dosaţitelné vzdálenosti, a to v podobě háčkŧ, polic, drţákŧ na kořenky, noţŧ, kuchařky, odkapávače
nádobí, drţákŧ sklenic a hrnkŧ. Všechny ovládací prvky spotřebičŧ by měly být umístěny v dostupné
výšce včetně digestoře (např. na dálkové ovládání).
49
Pečící trouby a mikrovlnky je pro seniory vhodné umístit ve výšce očí, tedy cca 1100 - 1200 mm nad
zemí tak, aby je mohli obsluhovat i v sedě. Otvírání trouby mŧţe být u novějších typŧ obdobné jako u
mikrovlnných trub. Vedle trouby se doporučuje umístit přídavnou plochu v šířce alespoň 300 mm
s nespalnou podloţkou tak, aby na ni mohly být pečené pokrmy odloţeny. Pro nedostupná funkční
zařízení, jako je odsavač par nebo osvětlení je vhodné pouţít dálkové ovládání.
Pracovní plochy se doporučuje umístit mezi varné a mycí centrum. Jejich výška se odvíjí od výšky
postav uţivatelŧ, přičemţ se doporučuje nejníţe umístit varnou plochu, aby bylo moţné
bezproblémově nahlíţet do hrncŧ během vaření, o něco výše mŧţe být přípravná plocha (850-900
mm) a nejvýše je vhodné umístit dřez (tak abychom mohli na jeho dno volně poloţit ruce, aniţ
bychom ohýbali záda). Doporučená hloubka pracovní plochy bývá běţně 600 mm, ale v posledních
letech se často zvyšuje na 750-800 mm, aby bylo moţné k zadní stěně postavit rŧzné kuchyňské
náčiní nebo je nad pracovní deskou zavěsit.
Vodovodní armatury
Pro seniory je velmi dŧleţité vybrat jak v koupelně, tak i v kuchyních odpovídající vodovodní výtokové
baterie, a to takové, které budou pro ně pohodlné, dokonale funkční a usnadní jejich obsluhu. Rovněţ
je třeba respektovat moţnosti ovládání výtokových armatur, aby byly instalovány v dosaţitelném místě
50
(nejvhodnější jsou integrované přímo na zařizovací předměty). Umyvadla a vany mívají nejčastěji
pákové baterie, které jsou vybaveny snadným ovládáním, vybavené systémem tzv. vodních brzd a
omezovačŧ teplot. Technicky vyspělejší jsou termostatické baterie, které dovolí dopředu přesně
navolit teplotu vody, takţe se uţivatel nemŧţe opařit a většina modelŧ je zároveň vybavena
o
bezpečnostní pojistkou (zpravidla nastaveno na 38 ), která jen po přepnutí dovolí namíchat opravdu
horkou vodu. Taková baterie by neměla chybět ani u vany. Nové precisní ventily zaručují trvale co
nejpřesnější nastavení mnoţství a teplotu vody, včetně integrovaných prvkŧ jako jsou vodní brzdy,
citlivější regulace prŧtokŧ nebo pojistky proti opaření (podobnou funkci zastává ekopojistka). Některé
typy mají podobná ekologická opatření proti plýtvání vodou a energií jako pákové baterie (např. při
prvním otočení se „posunou“ jen o čtvrt otáčky apod.). Jsou sice v porovnání s klasickými bateriemi
draţší, ale v provozu mohou řízenou regulací teploty vody uspořit 40 aţ 50% vody a energie.
K praktickým armaturám pro bezproblémové ovládání zejména starších osob patří
senzorové armatury, které jsou
bezdotykové
elektronicky řízené a pustí vytékající vodu pouze tehdy, je-li to
opravdu potřebné ( reagují na přistupující osoby spouštěním a vypínáním vody). Pro sprchování ať jiţ
ve sprchových koutech nebo ve vaně je vhodná celá řada ručních i hlavových sprch, které jsou
vybaveny moţnostmi volby rŧzných proudŧ vody. Rukojeti ruční sprchy uzpŧsobují výrobci pro seniory
tvarově tak, ţe jsou příjemné na drţení, pohodlné a bezpečné. V koupelnách penzionŧ pro seniory a v
domovech dŧchodcŧ se doporučuje pouţívání vodovodních baterií s moţností předem naregulované
teploty vody, zabezpečení proti opaření.
Konstrukce dřezových armatur mohou být s pevnými výtoky, sklopnými (tam,kde je dřez umístěn pod
oknem) a mívají otočná nebo vysouvací výtoková ramena. Nadstandardní typy mohou být vybaveny
výsuvnou ruční sprškou, někdy kombinovanou s kartáčkem na mytí nádobí nebo čištění zeleniny. Pro
ovládání proudu vody mohou být s automatickým přepínáním (to mŧţe být umístěno samostatně
vedle dřezu a stisknutím knoflíku lze definovat sílu proudu). Další funkcí mŧţe být i ovládání odpadové
soupravy.
51
K úspoře vody jistou měrou přispívají také perlátory, které jsou integrovány do výtokových částí
dřezových výtokových armatur. Tato koncovka na vodovodu, redukuje prŧtok vody tím, ţe obohacuje
vodu vzduchem a zpŧsobuje, ţe proud vody je příjemně jemný a udrţuje armatury bez usazenin
vodního kamene.
Podklady:
Lhotáková z.,Trnková K.: Nové trendy v koupelnách
Lhotáková Z.,Trnková K.: Moderní koupelny
Firemní podklady.
Foto: archiv autorky, Jika, Laufen, Geberit, Sanitec, Hansgrohe, Novaservis, Web stránky.
52
VLIV OPTICKÉHO ROZMĚRU BAREV NA TVORBU INTERIÉROVÝCH PROSTOR
Z HLEDISKA SAMOSTATNÉHO POHYBU OSOB NEJEN SE ZRAKOVÝM
POSTIŢENÍM
Ing. akad. arch. Věra Suchá
Katedra architektury, Fakulta stavební ČVUT v Praze
[email protected]
Anotace:
Orientace a samostatný pohyb slabozrakých osob vyţaduje v interiérovém prostoru aplikaci a
respektování specifických nárokŧ na vnitřní prostředí budov bez architektonických bariér při
dodrţování optimálních podmínek pro denní i umělé osvětlení ve smyslu zajištění optické bezpečnosti
a optimálních podmínek pro ţivot.
Příspěvek:
Obsahem problematiky jsou jednotlivá témata:
1.1 Zrak a jeho onemocnění
1.2 Pomŧcky
1.3 Osvětlení v interiérovém prostředí a nároky na zrakový komfort
1.4 Prostředky pro odstraňování architektonických bariér
1.5 Aplikace barev v interiérovém prostoru s ohledem na druh poškození zraku člověka
s upravenou duální optikou oka
1.6 Resumé
1.1 Zrak a jeho onemocnění:
Zrak člověka je neodlučitelně spojen se světem světla a barev v přírodním krajinném i
architektonickém prostoru.
Zrak je jeden z nejdŧleţitějších smyslŧ člověka a některá onemocnění získaná během ţivota ale
především ve stáří jsou spojena zejména s poruchami oběhového systému, diabetes v kontextu
s faktorem dědičnosti zpŧsobují rŧzné oční vady.
Mezi hlavní váţné druhy onemocnění patří:
-
šedý zákal – při kterém se kalí oční čočka šedým odstínem a zostřuje vidění. Je
operativně řešitelný implantací umělé čočky
-
zelený zákal – glaukom, jako skupina onemocnění, jejichţ společným znakem je zvýšený
nitrooční tlak, odebírající postupně zorné pole vidění a končí úplnou slepotou
-
makulární degenerace – s onemocněním tzv. ţluté skvrny na sítnici s odpovědností za
ostré barevné vidění. Postranní vidění v prŧzoru optiky oka však zŧstává neporušené. Střed zorného
pole je rozmazaný, šedý nebo má podobu černé skvrny. Toto onemocnění nelze úplně vyléčit, lze
však zastavit její postup.
53
u makulární degenerace rozlišujeme dva typy:
-
1.
– suchá – makula se ztenčuje a pod ní se hromadí kousky rozpadlé tkáně
2.
– mokrá – pod sítnicí se tvoří nové cévy, rozpínají se a trhají sítnici
Do dalších často se vyskytujících onemocnění mŧţeme zařadit:
-
krátkozrakost a dalekozrakost
-
astigmatismus, ale také
-
barvoslepost
Oční vady přivolávají velmi často psychické problémy.
Pramen:
Příloha Právo, časopis Dŧm a bydlení, článek „Oční vady“,
MUDr. Novák Petr, primář očního oddělení Nemocnice Na Homolce
1.2 Pomŧcky:
Běţně prováděné činnosti – oblékání, hygiena, vaření, ale i rŧzné zájmové činnosti, např. šití, čtení,
poslech hudby, poznávání nových lidí a další se v současnosti neobejdou bez aplikací pomŧcek
běţně pouţívaných při zrakovém handicapu, kam patří:
-
tmavé brýle
-
bílá hŧl
-
speciální brýle
-
lupy, dalekohledy
Některé z nich velmi často pouţívané v kombinaci s elektronickou technikou (zvětšení písma při čtení
na monitoru počítače, reprodukce hudby, knihy a časopisy ve zvukové podobě apod.)
Pramen:
www.tyfloservis.cz
Tyfloservis, o. p. s., rehabilitace osob s váţným postiţením zraku,
Ing. Bc. Petr Karásek
1.3
Osvětlení v interiérovém prostředí a nároky na zrakový komfort
Váţné onemocnění zraku ve vztahu k nepříznivým podmínkám denního a umělého osvětlení se u
člověka nejčastěji projevují jako:
-
světloplachost vŧči silnému osvětlení
-
šeroslepost při nízké intenzitě osvětlení
-
namáhavá adaptace s ohledem na nepřízeň světelných poměrŧ kontrastŧ a jasŧ
v prostředí na jednotlivých plochách nebo při přechodu z jednotlivých prostor v interiéru
-
sníţená zraková ostrost a omezení zorného pole
-
sníţená schopnost orientace v prostoru při zachované nebo sníţené zrakové ostrosti
(rozličná orientace ve známém nebo zcela neznámém prostoru, provádění detailních činností – čtení,
šití apod.)
-
nerozlišující barevnost v prostředí
54
Návrh denního a umělého osvětlení v konkrétních interiérech musí prověřovat především vţdy
celkovou i lokální bezpečnou prostorovou orientaci i pohyb pro takto zrakově postiţené osoby.
1.3.1 Denní světlo a sluneční záření
Návrh osvětlení interiéru denním světlem klade dŧraz na kritéria:
-
mnoţství denního světla podle činitele denní osvětlenosti
-
rovnoměrnost osvětlení prostoru
-
kontrast jasŧ a jasové poměry
-
směrové účinky denního světla a oslnění,
tedy celkově respektující podmínky pro činnosti člověka a jejích zrakovou obtíţnost.Úzce souvisí
s aplikací flexibilních stínících prostředkŧ formou rolet, ţaluzií, rŧzných druhŧ vnitřních i venkovních
ţaluzií pro okenní popř. další prosklené fasádní plochy.
1.3.2 Umělé osvětlení a detailní kritéria
Osvětlení interiéru umělými zdroji s technologicky upravovaným spektrem paprskŧ a snahou o
největší přiblíţení své výsledné barevnosti dennímu světlu je potřebné brát zřetel zejména na:
-
úroveň osvětlení
-
rozloţení jasu a moţnosti zamezit oslnění
-
celkovou osvětlenost a kontrasty jasu barev
-
směrovost a stínivost osvětlení v prostoru (ve 3 stupních – nízký, vyšší, nejvyšší se
siluetovým efektem)
-
adekvátnost barev povrchŧ a tlumení odrazivosti světelných paprskŧ
Umělé zdroje osvětlení nám tedy umoţňují vytvářet vhodné prostředí s rovnoměrným osvětlením
difuzního charakteru a citlivým kontrastem barevností ploch.Pro zamezení nevhodných odleskŧ a
oslnění paprsky do očí při vykonávání lokální práce lze pouţít flexibilní stolní lampičky.
1.4 Prostředky pro odstraňování architektonických bariér
Mezi nejčastější architektonické bariéry v interiérech patří:
-
prosklené plochy vyvolávající dojem prŧchozího prostoru bez signálních terčŧ a linií
-
zrcadla na stěnách s efekty nepříjemných odleskŧ přímo do očí
-
prostředí bez barevných kontrastŧ zejména na podlahové a stěnové ploše, v detailech
bez označení kontrastními štítky a čitelnosti nápisŧ podle velikosti písma
-
příliš velká pestrobarevnost detailŧ i prostorových ploch
-
kontrastní nevyznačené hrany (ţluté hrany na tmavém schodu – s pásy na prvním a
posledním stupni obou ramen schodiště, především však na všech místech pochozích ploch
s prudkými změnami spádu a rŧzných převýšení)
1.5 Aplikace barev v interiérovém prostoru s ohledem na druh poškození zraku člověka
s upravenou duální optikou oka
Barvy vyjadřují:
-
obrazové příklady jejich spojení v prostorových souvislostech, jejich vědomé i podvědomé
pŧsobení na emoce a bezpečí člověka
55
-
alternativní aplikace s více druhy materiálŧ, produktŧ a doplňkových konstrukcí se
zakončením povrchovými úpravami
Barvy podporují:
fyzickou aktivitu člověka a také biologické pochody v lidském těle
-
Barvy v interiéru identifikujeme a přizpŧsobujeme podle vady zraku:
-
pomocí adaptačních brýlí a optických pomŧcek s cílem co nejvíce zlepšit
prostorovou orientaci a spektrální rozlišení povrchŧ v prostředí
1.6 Resumé
Světlo je elektromagnetické záření o vlnové délce v rozsahu 380 nm – 750 nm ve spektru fialové aţ
po barvu červenou. Člověk přijímá toto záření zrakem a povrchem těla přičemţ s vadou slabozrakosti
nebo oslepnutí jsou všechny ţivotní pochody v lidském těle usměrňovány pouze receptory
kŧţe.
Zdravým okem viděny barvy členíme na:
-
chromatické – pestré – viděny fotopicky – čípky, s max. citlivostí pro červenou, zelenou a
modrou barvu na sítnici – s počtem 6,5 milionŧ
-
achromatické – neutrální,viděny(skotopicky – tyčinkami) odstupňováním bílé, šedé aţ
černé, s odstupňováním jako šerosvit – v rozsahu 125 milionŧ
Moţnosti aplikace mŧţeme provádět v kombinaci jako:
-
tón, sytost, světlost barvy a její jas
-
barvy v kruhovém uspořádání – proti, vedle, mezi sebou
-
barvy teplé – aktivní, studené – pasivní
-
barva s kontrasty na úrovni světlosti, sytosti a kvality tónu
-
barvy sdruţené a skládané
-
výsledná barevná kompozice
-
barvy v kladném i záporném psychologickém pŧsobení v pořadí: červená,
oranţová, ţlutá, zelená, modrá, indigová, fialová –ale také jako nositelé symbolu
Poruchy zraku spojené s očními vadami přináší při navrhování interiérŧ velký ohled na prostředí při
nezbytné spolupráci odborných profesí:
-
očního lékaře s odborností oftalmologie a iridiologie
-
specialistu pro denní umělé osvětlení a především architekta.
Vŧle pacientŧ trvale ţít se ţivotním postiţením nejen zraku vyvolává mnoho citlivých otázek, jejichţ
odpovědí je volba ţivotního stylu s oporou blízkého člověka a v mnoha případech i psychologa.
56
Palác „Palata“ s domovem pro zrakově postiţené v lokalitě Praha 5 –
Smíchov, zrekonstruován ke 120. výročí (1888-2008) jeho zaloţení
císařem Františkem Josefem I. – jako zaopatřovací ústav – „pro
slepce neschopné výdělku a vzdělání“.
Nejdŧleţitější opatření na
podlahových krytinách a
schodech pro bezpečnou a
prostorovou orientaci osob se
zrakovým postiţením řešenou
pomocí kontrastních tónŧ barev.
57
NÁMĚTY BAREVNÝCH ŘEŠENÍ VE VEŘEJNÝCH INTERIÉRECH USNADŇUJÍCÍ
SAMOSTATNÝ A BEZPEČNÝ POHYB NEJEN PRO OSOBY S HANDICAPEM
ZRAKU
Jiří Týfa
Fakulta stavební ČVUT v Praze, Katedra architektury, Obor interiér
Anotace:
Příspěvek studenta Fakulty stavební ČVUT v Praze se zabývá barevným řešením usnadňujícím
bezpečný pohyb zdravotně postiţených osob v interiéru.
58
Perpektivy interiéru
59
NOVÁ BĚLÁ – VÍCE NEŢ BYDLENÍ
Ing. arch, Igor Saktor
Ateliér Saktor-Ostrava
[email protected]
Anotace:
Příspěvek představuje dŧm Pečovatelské sluţby v Nové Bělé, jehoţ výstavba probíhala v letech 2004
– 2006. Autor popisuje urbanistické řešení, jehoţ cílem bylo mimo jiné vytvořit i veřejný prostor, který
v obci dosud chyběl. Dále je v příspěvku představeno architektonické řešení objektu s upravitelnými
byty.
Příspěvek:
1. Základní údaje
název
Dŧm s pečovatelskou sluţbou v Nové Bělé „Bělásek“
lokalita
Nová Bělá, městská část statutárního města Ostravy
investor
město Ostrava
uţivatel
městská část Nová Bělá
autoři (budova)
ing. arch. Petr Lichnovský
ing. arch. Igor Saktor
autoři (parčík)
ing. Iva Škrovová
ing. arch. Igor Saktor
dodavatel
UNIPS Ostrava
kapacita
18 bytŧ v části DPS
4 startovací obecní byty pro mladé
další funkce
výdejna lékŧ
ordinace všeobecného lékaře
obecní knihovna
víceúčelový společenský sál (kapacita 90 míst)
60
realizace
2004 - 2006
ocenění
Čestné uznání v soutěţi o titul Dŧm roku 2006
2. Zadání
V roce 2003 se na nás obrátil bytový odbor Magistrátu města Ostravy s ţádostí o účast v malé soutěţi
na zástavbu vybrané lokality v místní části Nová Bělá, která měla prověřit moţnosti vyuţití tohoto
území pro obytnou výstavbu. Soutěţe se na vyzvání zúčastnily tři architektonické ateliéry, které měly
za úkol předloţit jednoduchou urbanistickou studii lokality. V rámci řešení měly za úkol umístit sem
také dŧm s pečovatelskou sluţbou. Bylo dobré, ţe uţ v této fázi měl investor představu o kapacitě
domu a poţadované další funkční náplni.
Vítězem této mini soutěţe se stal náš atelier, který pak dále pokračoval na všech stupních
projektování zakázky aţ do realizace. Uţ ve fázi zadání byl vysloven poţadavek, aby stavba
obsahovala kromě běţné náplně domu s pečovatelskou sluţbou také další funkce. Shodli jsme se
s investorem, respektive budoucím provozovatelem – zástupci tohoto městského obvodu – ţe
standardní DPS bude doplněna o ordinaci praktického lékaře, menší společenský sál a místní
knihovnu. Všechny tyto další funkce slouţí nejen obyvatelŧm bytového domu, ale také všem
obyvatelŧm obce. Kromě bytŧ, určených standartně pro seniory nebo osoby, které mají potřebu
zvýšené péče, byl program rozšířen také o tzv. „startovací“ obecní byty, tedy malometráţní byty pro
soběstačné mladé obyvatele, převáţně mladé páry zakládající rodinu. Takový stavební program dával
šanci pro vznik jakéhosi ústředního „obecního domu“, který by se stal novým ohniskem
společenského ţivota obce, coţ se po realizaci skutečně potvrdilo.
Přestoţe tato investice spadá do pŧsobnosti investičního odboru magistrátu statutárního města, jako
hlavního partnera projektu jsme měli od počátku zástupce místní části Nová Bělá, reprezentovaného
zejména starostou, který se aktivně zajímal o celý proces projektování a realizace. Přestoţe to
znamenalo pro nás čelit neustálé zvýšené pozornosti a zvědavosti ze strany zastupitelstva, ukázalo
se, ţe tento prŧběţný aktivní dialog s investorem, měl velký význam pro zdar projektu a jeho pozitivní
přijetí v obci.
3. Urbanismus
Nová Bělá je městskou částí Ostravy od roku 1975. Pŧvodně samostatná obec s venkovským
charakterem a typicky zemědělskou strukturou tvoří dnes jednu z mnoha předměstských zón města.
S počtem obyvatel cca 1500 duší patří spíše k menším částem v třísettisícové metropoli. Někteří
starousedlíci mají sice tendenci povaţovat Novou Bělou stále za vesnici, pro coţ svědčí dosud
zachovaná struktura zastavění vycházející z historické stopy pŧvodně lánové vsi se záhumenicovou
pluţinou. Ve skutečnosti však zde ţádné zemědělské usedlosti ani hospodařící rolníky nenalezneme.
Obyvatelé ţijí v rodinných domcích ryze soudobého technického standardu s garáţemi, satelitními
přijímači, kabelovým připojením na internet a dokonce s okruhem vlastní obecní kabelové televize. Za
prací dojíţdějí do centra nebo ostatních částí prŧmyslového města. Je tedy zjevné, ţe ţivotní styl
zdejších obyvatel uţ s vesnicí nemá nic společného.
61
poloha Nové Bělé v rámci Ostravy
3.1 Balcarŧv statek
Území určené pro projekt DPS bylo zvoleno poblíţ křiţovatky dvou hlavních ulic v místě nazývaném
Balcarŧv statek. Tato plocha zahrnovala kromě pozŧstatkŧ pŧvodního statku také sousedící pozemek
se starým neplodným jabloňovým sadem. Obojí nebylo delší dobu vyuţíváno a budovy statku byly
značně zchátralé.
Naše urbanistické řešení zahrnovalo obytnou zástavbu celého území, z toho DPS na pozemcích
Balcarova statku, v další etapě malometráţní byty s integrovanou mateřskou školkou a v poslední
etapě stavbu bytŧ vyšší kategorie. Veškerá zástavba byla navrţena jako nízkopodlaţní (2-3 NP) a tak,
aby podporovala tradiční urbanistický slovník s čitelnými znaky jako jsou uliční fronta, dvŧr, zahrada,
případně náves / parčík. Jiţ v tomto návrhu byl kladen dŧraz na strukturování území na plochy
neveřejné, veřejné a se smíšeným charakterem (poloveřejné). Jednotlivé obytné bloky byly formovány
takovým zpŧsobem, aby při optimální orientaci vŧči světovým stranám členily dané území na plochy,
které lze vymezit pro soukromé zahrádky nebo zahradu MŠ, dále jako plochy veřejného prostranství
(parčík) a také plochy pro alternativní vyuţití (zahradní grilování pro obyvatele místních bytŧ apod.).
urbanistická studie území
Zadavatelem bylo poţadováno porovnání dvou variant: a) rekonstrukce pozŧstatkŧ Balcarova statku a
jeho vyuţití pro nové účely, b) demolice a zcela nová stavba.
Ohledně výhodnosti nebo nevýhodnosti rekonstrukce byla vedena dlouhá a náročná diskuse, přičemţ
argumenty pro rekonstrukci byly převáţně v rovině emocionální, kde se uplatňovaly hlavně
62
sentimentální vzpomínky pamětníkŧ na kdysi bohatý a prosperující statek zámoţného sedláka.
Bohuţel od znárodnění statku v r. 1948 nebylo do jeho údrţby prakticky investováno, stavební zásahy
„rozvinutého socialismu“ byly spíše devastačního rázu a tak po 50 letech byl technický stav stavby
velmi tristní. Poté, co statik potvrdil, ţe „rekonstrukce“ by stejně znamenala de facto demolici
konstrukcí a vybudování jejich replik, bylo zřejmé, ţe je výhodnější i levnější novostavba. Navíc při
rekonstrukci by nebylo moţné dosáhnout tak výhodných dispozic a provozních vazeb jako
v realizované variantě novostavby.
Nicméně pro řešení novostavby DPS jsme pouţili pŧdorysnou stopu pŧvodních objektŧ jako vodítko
pro formování nových objemŧ, takţe nakonec se přece jen určitý přenos dědictví dřívější stavby
podařil alespoň tímto zpŧsobem.
3.2 Křiţovatka
Jak uţ bylo řečeno, nachází se lokalita poblíţ křiţovatky tvořené dvěma hlavními ulicemi obce. Ačkoliv
celkově je Nová Bělá celkem poklidné místo k bydlení, v případě této křiţovatky to tak docela neplatí.
Jde o poměrně rušnou křiţovatku, kde je frekventovaný provoz zejména na ulici Krmelínské, která je
jednou z moţných přístupových cest k prŧmyslové zóně v Hrabové. Kromě prŧmyslových podnikŧ
jsou zde i hypermarkety Tesco a Makro, coţ je také jedním z dŧvodŧ neustálého rŧstu dopravní
zátěţe na této ulici.
Proto bylo od počátku jasné, ţe řešení nové obytné výstavby musí vycházet z tohoto omezení a
dosáhnout toho, aby byly nepříznivé vlivy dopravní zátěţe co nejvíce eliminovány.
Křižovatka
3.3 Absence veřejného prostranství
Historická struktura obce promítnutá do dnešní podoby znamená, ţe domy jsou seřazeny podél
silnice, která prochází obcí. Přestoţe určité klíčové budovy (obecní úřad, škola, hasičská zbrojnice)
leţí navzájem nedaleko od sebe a naznačují tak jakési centrum obce, chybí zde funkční veřejný
prostor, který by bylo moţno označit ve smyslu tradičního názvosloví za náves nebo náměstí.
V blízkosti křiţovatky byla sice v sedmdesátých letech minulého století postavena samoobsluha
s parkovištěm, ani ty však funkci veřejného prostranství nedokázaly naplnit.
Místní občané si zakládají na tom, ţe v obci funguje docela dobře vlastní společenský ţivot a je patrná
lokální identifikace obyvatel s vlastní obcí – existuje zde dokonce obecní televizní studio, které
produkuje a vysílá pořady o událostech v místní komunitě. Z toho dŧvodu bylo zřejmé, ţe absence
vhodného veřejného prostoru v obci je poměrně významným deficitem v organismu Nové Bělé.
63
Urbanistické řešení
Hlavní charakteristiky místa bylo tedy moţno stručně shrnout následujícím zpŧsobem:
výhody:
nevýhody
dobrá dopravní dostupnost (vč. MHD)
negativní vliv rušné dopravy
poloha v těţišti obce
mírná svaţitost parcely
občanská vybavenost v těsné blízkosti
lokalita umoţňující další rozvoj
Na základě analýzy výše uvedených skutečností jsme tedy budovu DPS navrhli jako skladbu dvou
traktŧ vytvářejících v pŧdorysu tvar písmene L. Delší třípodlaţní trakt obsahující obytnou část je
situován kolmo k ulici Krmelínské, zatímco kratší jednopodlaţní společenská část je s ní rovnoběţná.
To umoţnilo optimální orientaci všech bytŧ na slunnou jihozápadní stranu a současně ochranu této
„obytné“ fasády před hlukem a prachem z rušné ulice. Navíc, jak uţ bylo řečeno, je celá konfigurace
určitým odkazem na pŧdorysnou stopu bývalého statku.
Nejdŧleţitějším přínosem tohoto řešení je však moţnost vytvoření nového veřejného prostoru pro
obec. Pochopili jsme, ţe se zde nabízí jedinečná šance, jak se v rámci tohoto projektu pokusit dořešit
urbanistickou strukturu obce. Vnější plochu vymezenou budovou DPS jsme navrhli pro vyuţití jak
obyvatel bytového domu tak i ostatních obyvatel obce a návštěvníkŧ. Ve spolupráci se zahradním
architektem vznikl parčík, který zahrnuje rŧznorodé plochy a funkce.
situace
3.5 Veřejné prostranství - parčík
Primární funkcí parčíku je relaxace pro obyvatele domu. Všechny byty mají lodţie nebo terasy
orientovány s výhledem do parčíku, byty v přízemí mají navíc výhodu výstupu z terasy přímo do
předzahrádky k bytu. Pás předzahrádek před byty v přízemí je ryze soukromou sférou jejich obyvatel
a je oddělen nízkým ţivým plotem od volně přístupné části parčíku.
Do veřejné části parčíku vedou dva vstupy z bytového traktu a zároveň jsou odsud vedeny vstupy do
společenské části zařízení (knihovny, ordinace a víceúčelového sálu), takţe parčík je logickým
předpolím těchto institucí, které slouţí jak obyvatelŧm domu tak všem návštěvníkŧm a obyvatelŧm
64
obce. V parčíku s pečlivě udrţovanou zahradnickou úpravou jsou lavičky k posezení a zahradní altán
s navazujícím
posezením
ve
stínu
pod
dřevěnými
pergolami
předzahrádky
předzahrádky
parčík
relaxační zákoutí
a
popínavou
zelení.
Po třech letech provozu se potvrzuje, ţe takový veřejný prostor v obci citelně chyběl. V parčíku se
setkávají senioři – obyvatelé domu se seniory, kteří jdou k lékaři nebo do knihovny. Do parčíku chodí
na procházku maminky s kočárky, občas si v altánku uspořádají obyvatelé domu „garden-party“
s opékáním uzenin a podobně. Příjemným překvapením a zadostiučiněním pro autory pak bylo
zjištění, ţe obec v parčíku uspořádala sochařské sympozium, v rámci kterého tvořili vyzvaní umělci po
dva týdny sochy ze dřeva. Na závěr sympozia se zde konal koncert pod širým nebem, kde vystupovali
operní pěvci Národního divadla moravskoslezského v Ostravě.
65
4. Architektonické řešení
V budově je umístěno 18 bytŧ DPS ve dvou podlaţích a 4 „startovací“ byty ve třetím podlaţí. V DPS je
2
2
na kaţdém podlaţí 8 jednopokojových bytŧ (39,6 m ) a jeden dvoupokojový (66,8 m ). Startovací byty
2
jsou rovněţ dvoupokojové (61,8 m ) a jsou určeny pro mladé páry, které hodlají zaloţit rodinu.
Všechny byty jsou orientovány 100% obytné plochy na osluněnou stranu a mají z obytných místností
přístup na terasu, resp. balkon.
Všechny byty v části DPS jsou stavebně technicky navrţeny tak, aby mohly být pouţívány osobami
vozíku (tzv. „upravitelné byty“ podle poţadavkŧ Programu výstavby podporovaných bytŧ pro rok 2004
Ministerstva pro místní rozvoj). To je velmi dŧleţité a zcela zásadní z hlediska řešení celkem obvyklé
ale velmi oţehavé situace v asistované péči o obyvatele tohoto zařízení: Zdravotní kondice poměrně
soběstačného jedince se postupně zhorší natolik, ţe uţ není schopen se pohybovat jinak neţ na
vozíku. Co teď ? Přestěhovat seniora do jiného bytu, který je řešen pro vozíčkáře ? Co kdyţ v domě
není ţádný volný ? Co kdyţ není volný ani jinde ? Jakékoliv stěhování člověka v takové situaci, byť by
to bylo jen do jiného patra ve stejném domě, mu zpŧsobí obrovský stres a z hlediska jeho psychického
zdraví je to naprosto nejhorší řešení.
Naše řešení tedy vyšlo z poznání, ţe jakékoli úvahy o tom, zda bytŧ pro vozíčkáře má být 5% nebo
20% z celkového počtu, jsou zcela liché a nic neřeší. Jedině koncepce, kdy se nájemník ze svého
bytu nemusí stěhovat ani v případě, ţe zŧstane odkázán na vozík, je smysluplná. Proto všechny byty
v naší DPS jsou dispozičně a rozměrově řešeny pro vozíčkáře, v případě dvoupokojových bytŧ
dokonce pro 2 vozíčkáře. Standardně jsou vybaveny běţným zařízením, pokud dojde k výše uvedené
situaci, provedou se pouze dílčí úpravy v sanitárním vybavení hygienické buňky a případně výměna
kuchyňské linky, a byt je zpŧsobilý pro vozíčkáře.
Jinak má DPS obvyklé domovní vybavení jako kaţdý bytový dŧm a navíc prostory a zázemí
pečovatelské sluţby, dále klubovnu, hobby dílnu, kadeřnictví, pedikúru a malou lékárnu v přízemí.
V samostatném společenském traktu je umístěna ordinace praktického lékaře, pobočka městské
knihovny a malý víceúčelový společenský sál (kapacita max. 90 lidí), kde je moţno pořádat
přednášky, koncerty, rodinné oslavy apod. Vstup do těchto zařízení je z parčíku vybudovaného
společně se stavbou DPS. Provoz této společenské části je nezávislý na bytovém domě, nicméně
právě prostor parčíku umoţňuje vzájemné kontakty obyvatel domu s návštěvníky a ostatními obyvateli
obce.
společenský trakt
víceúčelový sál
66
Přestoţe nebylo zadáním poţadováno, aby byl dŧm nízkoenergetický, jeho celková koncepce,
dispozice a provedení to umoţňuje. Díky kompaktnímu tvaru, orientaci ke světovým stranám a
promyšleným stavebním detailŧm lze do budoucna parametrŧ nízkoenergetického domu jistě
dosáhnout; v podstatě stačí provést ještě vyšší míru izolace obvodového pláště (dnes splňující
aktuálně platnou normu) a doplnit alternativní zdroj energie pro vytápění (dnes standardní plynová
kotelna).
Pokud jde o architektonický výraz stavby, je celkem zřejmé, ţe jsme se snaţili pomocí ryze soudobých
prostředkŧ transformovat tradiční charakter místní zástavby a dosáhnout pomocí jednoduchých aţ
lapidárních postupŧ a forem vyváţeného a elegantního výsledku. Je dŧleţité zdŧraznit, ţe
nejobtíţnějším úkolem bylo bezesporu vyjádřit to, ţe se sice jedná o stavbu sociální sféry z veřejného
rozpočtu, tedy ţe řešení je účelné a úsporné, nicméně zároveň jde o kultivovanou a kvalitní
architekturu, která by se měla stát chloubou obce a jakousi její vizitkou. K tomu jsme si vymysleli
pomocný slogan, ţe náš dŧm bude mít levný nikoli však laciný design.
Zatím vše nasvědčuje tomu, ţe se dílo povedlo.
5. Závěr
Všechny byty byly od počátku obsazeny a po necelých třech letech provozu vše funguje, jak bylo
zamýšleno. Přes některé drobné odchylky byla stavba provedena podle projektu a v souladu
s autorským záměrem, včetně některých částí interiéru. Stavební rozpočet nebyl překročen (to lze
povaţovat ve sféře veřejných financí za poměrně unikátní). V soutěţi o titul „Stavba roku“ pořádané
kaţdoročně ostravským magistrátem získala v roce 2006 stavba Čestné uznání.
O tom, ţe se obyvatelé domu se svým bydlením identifikovali a jsou spokojeni, svědčí nejlépe ten fakt,
ţe spontánně pojmenovali tento dŧm „Bělásek“, a toto jméno se posléze stalo i oficiálním názvem
zařízení. Odmítli sice nabízenou pomoc profesionálního grafika při návrhu loga, které vytvořil některý
z obyvatel (a podle toho také vypadá), nicméně i to je pro nás dŧkazem, ţe uţivatelé jsou s domem
spokojeni.
67
SENIOR COHOUSING – AKTIVNÍ STÁRNUTÍ V KOMUNITĚ
Ing. arch. Veronika Bešťáková
doktorandka, Fakulta architektury ČVUT v Praze
[email protected]
Anotace:
Senior cohousing vychází z dánského modelu komunitního bydlení. V mnohém odpovídá na moderní
trendy v současné stárnoucí společnosti. Především umoţňuje zestárnout i zemřít doma, v tzv.
přirozeném sociálním prostředí. To naplňuje základní potřeby i přání jedince a zároveň odlehčuje celé
společnosti. Senior cohousing v zahraničí vyuţívá efektivněji koordinovanou síť terénních i
ambulantních sluţeb. Koncept je v neposlední řadě zajímavý tím, ţe podporuje vlastní iniciativu
seniorŧ. Vyţaduje do určité míry včasnou osobní přípravu na stárnutí, vzájemnou podporu a pomoc
seniorŧ a jejich participaci na fungování projektu. V zahraničí je senior cohousing povaţován za
udrţitelnou alternativu rŧzným institucím pro seniory.
Abstract:
Senior cohousing arises from Danish model of living in community. It answers to modern trends in
contemporary ageing society. Senior cohousing makes possible both ageing and dying at home, socalled the natural social ambient. It satisfies individual basic needs and at the same time it disburdens
the whole society. Senior cohousing abroad exploits the coordinated network of home care and
ambulatory services. Last but not least, the concept is interesting because of its support of senior‟s
own initiative. It demands a timely personal preparation on ageing process, mutual senior‟s support
and their help and participation on the project. Abroad senior cohousing is considered as a sustainable
alternative to various senior‟s institutions.
Příspěvek:
Úvod. Vyspělé země se uţ několik desetiletí potýkají v rŧzné míře s fenoménem stárnutí populace.
Jedná se o komplexní změny ve struktuře společnosti 21. století, které se netýkají pouze samotného
stárnutí. Prodlouţené období stáří postupně nabývá na dŧleţitosti u jedincŧ i v celé moderní
společnosti. Rozhodně ho nelze povaţovat za pouhé předznamenání konce ţivotní cesty. Stárnutí
populace přesto, ţe je výsledkem záměrného lidského chování, je někdy zjednodušeně označováno
za „pohromu“, která bude vytvářet krajně nepříznivé vztahy mezi produktivní a postproduktivní
generací. Dále, podle prognóz, bude za pár let výrazná převaha starších osob nad dětmi. Velký počet
seniorŧ ve společnosti se ovšem zároveň stává největší společenskou „výzvou“ 21. století. (Zdroj:
Rabušic, Ladislav: Stárnutí populace jako pohroma nebo jako sociální výzva? VÚPSV, Praha 2002).
Trendy. Pokud není moţné v dohledné době stárnutí populace zvrátit, nezbývá neţ se co nejlépe
přizpŧsobit a zaměřit na „udrţitelnost“ budoucího vývoje. To znamená především zajistit dŧstojný ţivot
ve stáří po všech stránkách a zároveň odlehčit ostatním generacím v péči o seniory. Současným
trendem v zahraničí jiţ několik desetiletí zŧstává především umoţnění „stárnutí doma“ (ageing at
home), v tzv. „přirozeném sociálním prostředí“. Pokud je z něho totiţ stárnoucí člověk vytrţen,
zpŧsobujeme předčasnou tzv. „sociálně konstruovanou závislost“ (Zdroj: Kubalčíková, Kateřina:
68
Bydlení pro seniory. ERA Group Brno 2006, str. 22). Naopak v domácím prostředí zŧstává člověk déle
aktivní fyzicky, psychicky i sociálně. Setrvání doma, nejlépe do konce ţivota, je ovšem nutné
podporovat mimo jiné koordinovanou sítí terénních a ambulantních sluţeb. Ty by měly i v České
republice nabývat na větší dŧleţitosti, neţ dosud nabývají sluţby rezidenční, protoţe další zvyšování
kapacity ústavŧ je z dlouhodobého ekonomického hlediska stejně neúnosné. V zahraničí obecně platí
pravidlo, ţe institucionální péče by měla nastoupit, aţ kdyţ je to nezbytně nutné a pouze na nezbytně
nutnou dobu. Dalším současným trendem mŧţe být i očekávání alespoň částečné vlastní iniciativy
samotných seniorŧ i budoucích seniorŧ (např. vzájemná formální i neformální pomoc, vlastní projekty,
atp.).
Dánský model cohousingu. Senior cohousing se vyvinul z úspěšného dánského modelu bydlení, a
to vícegeneračního cohousingu. V Dánsku existuje jiţ několik desítek let. Slovo cohousing by se do
češtiny dalo volně přeloţit jako „společné bydlení“ nebo „blízké sousedské bydlení“. Jedná se o
vědomě budované sousedské společenství, které klade dŧraz na hlouběji proţívané mezilidské vztahy
a současně zachovává a podporuje osobní nezávislost. Senior cohousing, v angličtině také známý
pod názvem elder cohousing, je specifickou variantou vícegeneračního cohousingu. Ţádné další,
jiným výraznějším zpŧsobem zúţené varianty cohousingu neexistují, protoţe obecně platí pravidlo, ţe
čím víc je společenství rŧznorodé (i co se týká věku), tím lépe je udrţitelné po sociální, ekonomické i
ekologické stránce. Přesto vznikla varianta cohousingu jen pro seniory, mimo jiné jako odpověď na
vývoj stárnutí populace (rapidní rŧst počtu seniorŧ a současný pokles počtu rodin s dětmi ve
společnosti). Senior cohousing je více zaměřen na obyčejné i specifické potřeby a přání starších lidí.
V zahraničí je senior cohousing zajímavou alternativou rŧzným institucím, jako domovŧm pro seniory.
Senior cohousingy ve světě. Senior cohousing se rychle šíří v USA a jiţ existuje i v dalších zemích
především severní a západní Evropy (Švédsko, Holandsko). Prŧzkumy ohledně moţné implementace
senior cohousingu intenzivně probíhají ve Velké Británii, na Dálném východě (Jiţní Korea, Japonsko)
nebo v Austrálii, coţ jsou vyspělé země s rychle rostoucím počtem stárnoucích obyvatel.
Obecné principy senior (i vícegeneračního) cohousingu. Na začátek je třeba říci, ţe cohousing
nabízí nový přístup k bydlení. Nejedná se vyloţeně o nový ţivotní styl, a to ze čtyř následujících
dŧvodŧ: (1) nemá společnou ideologii či filosofii, (2) není ani zaloţen na politické vizi, (3) není
postaven na sociální hierarchii, (4) nemá sdílenou ekonomiku. Na rozdíl od ostatních typŧ komunit
obyvatelé cohousingu mají „jen“ silný smysl pro „blízké sousedství“ s ostatními lidmi. Díky výše
jmenovaným dŧvodŧm, ale i díky rozmanitým přístupŧm a formám, je cohousing populárnější a
udrţitelnější neţ jiné formy kolektivního bydlení a záměrně budovaných komunit (intentional
communities).
Cohousing mŧţe nabývat nejrŧznějších architektonických podob a mŧţe být postaven v podstatě
kdekoli. Typický dánský nebo americký cohousing je zbudován formou nové vesnice (osady)
z rodinných domŧ na zelené louce v blízkosti stávající obce, v tzv. „suburbánní poloze“. Vzhledem ke
konceptu cohousingu zde v mnohem menší míře hrozí přeměna v nechvalně proslulá „satelitní
městečka“. Na druhou stranu mŧţe být cohousing vybudován i v městském prostředí, např. jako nový
vysokopodlaţní dŧm, jako tomu bývá často ve Švédsku, nebo zrekonstruovaný bývalý výrobní,
zemědělský či školský areál. Senior cohousing z hlediska typologického rozlišení nepatří mezi „objekty
občanské vybavenosti“, tj.stavby zdravotnické nebo stavby sociální péče. Jedná se spíš o „budovy
obytné“, ať uţ rodinné nebo bytové domy, obohacené o sdílené vybavení a sdílené aktivity.
69
Kaţdá domácnost vlastní plně zařízenou bytovou jednotku, rodinný dŧm nebo byt, a navíc
spoluvlastní společné prostory, především tzv. „společenský prostor nebo dŧm“ (z anglického
common house), dále např. rŧzné venkovní prostory (zahrádky, terasy, bazén, hřiště či jiné venkovní
sportovní vybavení, dílny, místnosti pro podnikání apod.). Obyvatelé by měli mít příleţitost si vybrat
mezi tím být v určitou chvíli sami nebo naopak s ostatními, podle momentálních potřeb a nálad, a
proto jsou jak v rámci celkového urbanistického uspořádání, tak v rámci dispozičního řešení bytových
jednotek, pečlivě rozlišeny soukromé, polosoukromé a společné prostory.
Centrem sociálních aktivit je výše zmíněný společenský prostor-dŧm, u kterého je dŧleţité umístění
v rámci souboru, jeho vybavení a velikost. Osvědčené je umístění v centru komunity nebo při vstupu
do komunity tak, aby ho obyvatelé viděli přímo ze svých bytových jednotek nebo ho míjeli při cestě
domŧ. Získají tím přehled, co se právě ve společenském prostoru děje a mohou se rozhodnout o své
případné účasti. Co se týká jeho vybavení, tak je třeba si uvědomit, ţe do jisté míry nahrazuje prostory
i funkce v soukromých bytových jednotkách (i kdyţ plně, ale spíš skromněji, zařízených). Vţdy
obsahuje velkou kuchyň, na kterou navazuje většinou polyfunkční jídelna, slouţící nejen ke společným
večeřím, ale i dalším formálním i neformálním setkáním. Společné večeře patří podle některých autorŧ
(Charles Durrett, Kelly a Chris Scotthanson) dokonce mezi klíčové charakteristiky cohousingu. Nejde
jen o příjemné strávení času u dobrého jídla a pití, ale o dŧleţité sociální pojítko mezi obyvateli
cohousingu. Dále společenský prostor-dŧm poskytuje místo pro rŧzné technické zázemí (prádelna,
sušárna, dílna, počítačová místnost, úloţné prostory), pokoje pro hosty, pokoje pro rehabilitační
pracovníky, tělocvičny, knihovny, atp. Sdílené prostory a aktivity poskytují jak praktické, tak sociální
výhody. Obyvatelé prvních cohousingových projektŧ nevěděli, co od společenského prostoru čekat,
takţe do něho raději tolik neinvestovali. Po té, co se společenský prostor osvědčil, začal se v dalších
generacích projektŧ výrazně zvětšovat a nabíral další funkce, zatímco soukromé bytové jednotky se
spíš zmenšovaly a dnes poskytují skromnější vybavení (např. standardizované kuchyně a sociální
zázemí, coţ je povaţováno v západních zemích za ne zcela nesamozřejmý ústupek).
Kromě určité standardizace je pro soukromé bytové jednotky typické, ţe jejich nejţivější části (kuchyň
s obytnou jídelnou) jsou orientovány do společných prostor komunity. Intimnější části (loţnice a
obývací pokoj) jsou pak orientovány naopak co nejdále od společných prostor, např. do soukromých
zahrádek či teras. Bytové jednotky by měly být snadno upravitelné podle individuálních potřeb jejich
obyvatel.
Pojítko a zároveň „nárazník“ mezi hodně ţivými společnými prostory a soukromými bytovými
jednotkami tvoří velmi dŧleţitý „polosoukromý prostor“. Jeho nejčastější formou je krytá veranda
s posezením před domkem nebo posezení na společné obytné prosklené chodbě před bytem. Jeho
plusem je zároveň zvětšení uţitné plochy bytové jednotky.Architektonické a urbanistické řešení celého
projektu je zaměřeno na usnadnění vzájemného setkávání obyvatel. Tomu napomáhá mimo jiné
bezpečný pěší provoz. Pokud má cohousing podobu osady z rodinných domkŧ, automobily mezi nimi
neprojíţdí a jsou parkovány na okraji pozemku.
Podstatná je i blízkost, nejlépe pěší dostupnost, občanského vybavení (tj. obchod s potravinami,
lékárna, zdravotnické nebo i kulturní či sportovní zařízení).
Dŧleţitá je aktivní účast obyvatel / budoucích obyvatel při vytvoření komunity. V dnešní době uţ
existuje několik vývojových modelŧ cohousingu, které byly vyvinuty především v USA, a to podle
70
stupně participace jeho obyvatel a stupně spolupráce ziskových i neziskových organizací, ale určitá
alespoň minimální účast na tvorbě a fungování projektu je od kaţdého obyvatele očekávána.
Ověřený počet bytových jednotek je přibliţně 15 aţ 25, coţ odpovídá v případě jedno- aţ
dvoučlenných domácností asi 15-ti aţ 50-ti obyvatelŧm. Jedná se o počet lidí, kteří mají reálnou šanci
se vzájemně poměrně dobře poznat a kterých je dost na to, aby si mohli mezi sebou rozdělit určité
úkoly a povinnosti.
Pro koho je vhodný senior cohousing? Anglický název napovídá, ţe by se mělo jednat o záleţitost
pro seniory, často ovšem uţ i pro lidi od středního věku. Určitý spodní věkový limit zde na rozdíl od
vícegeneračního cohousingu většinou existuje, ale není stěţejním poţadavkem a je v rŧzných státech
rŧzný, např. kolem 55-ti let v Dánsku a USA, ale třeba jiţ kolem 40-ti let ve Švédsku - často se proto
hovoří o aktivním ţivotním stylu pro „druhou pŧlku ţivota". Logicky, čím dřív se člověk dostane do
senior cohousingu, dokud je ještě „pruţný" sociálně, fyzicky i mentálně, tím snadněji a rychleji se zde
bude cítit jako doma „mezi svými". Coţ je pochopitelně obrovská výhoda. Senior cohousing bývá
často povaţován za druhou nebo rozšířenou rodinu. Krom dosaţeného věku, který je ale pouze
orientační, tu existuje většinou podmínka, ţe obyvatelé senior cohousingu uţ neţijí ve společné
domácnosti s dětmi. Děti jsou ale samozřejmě vítány kdykoli jako návštěvy. Snad jediným omezením
vstupu do senior cohousingu mŧţe být velmi špatný zdravotní stav seniora, který vyţaduje
specializovanou zdravotnickou péči, kterou není moţné poskytnout v domácím prostředí.
Hlavní výhody senior cohousingu. Důležitý je fakt, že v senior cohousingu mohou žít i senioři, kteří
nejsou plně soběstační a potřebují pomoc ostatních. Vše je totiž projektováno pokud možno s
ohledem na změny v životě seniora, tj. např. snižující se pohyblivost starších lidí (bezbariérovost). V
senior cohousingu se totiž už při jeho tvorbě počítá s potencionální neformální péčí (co-caring), kterou
si mezi sebou podle aktuálních potřeb vzájemně zajišťují sami jeho obyvatelé. Často s pomocí
koordinované sítě terénních a ambulantních služeb, pokud existuje. Nejen tyto záležitosti jsou předem
pečlivě promyšleny a jasně sepsány v pravidlech komunity. V každém společenství, ve kterém
převládají senioři, je nutné počítat se všemi možnými situacemi, které stárnutí přináší. Většina senior
cohousingů proto počítá nejen s domácí péči v případě nemohoucnosti (home care), ale i s domácí
hospicovou péči, která umožňuje zemřít doma (dying at home). Na rozdíl od rodinného zázemí, které
často schází, nebo se může službou nemocnému vyčerpat, je v senior cohousingu mnohem víc
potencionálních sil, které mohou pomoci. Pokud v již existujících společenstvích někdo zemře, na jeho
„místo" se hlásí dlouhý seznam zájemců. Pokud je přece jen nutný přesun do institucionální péče
(např. do nemocnice), ostatní s nemocným udržují pravidelný kontakt, aby se necítil sám. Pro
pečovatele bývá vyhrazen speciální prostor (např. malý byt nebo rehabilitační místnosti) ve
společenském domě (Zdroj: vlastní původní výzkum autorky a Durrett, Charles: Senior Cohousing – A
Community Approach to Independent Living, Habitat Press, Berkeley, California, 2005).
Hlavní nevýhody senior cohousingu. Existence senior cohousingu stojí a padá s jeho obyvateli. Ti
mají podstatnou část organizace (někdy vše) ve své reţii, coţ je velká výhoda i riziko zároveň. Podle
zkušeností Diany Leafe Christian, která pracovala jako editorka Communities Magazine, neuspěje aţ
90% skupin, snaţících se vytvořit fungující komunitu. Mezi hlavní dŧvody patří především vzájemné
konflikty a neschopnost je řešit, nejasná otázka financí nebo to, ţe se nepodaří najít vhodný pozemek
(Christian, Diana Leafe: Creating a Life Together, New Society Publisher, 2003). Demotivující bývá i
fakt, ţe projekt mŧţe od prvních krokŧ k nastěhování trvat několik let. Proces tvorby cohousingu je ale
71
moţné urychlit s pomocí ziskových i neziskových organizací, které na sebe také berou část
zodpovědnosti, zejména finanční a administrativní zátěţe. Toto ovšem funguje jen v zemích, kde uţ
má cohousing určité renomé. Dále někteří kritikové namítají, ţe cohousing segreguje homogenní
skupiny
obyvatelstva,
v tomto
případě
osob
seniorského
věku.
Coţ
je
ovšem
i
dŧsledek demografického vývoje společnosti, kdy brzy budou senioři převládat nad rodinami s dětmi.
Vzhledem k prodlouţenému stáří je ale určitá, i věková, heterogenita zajištěna a komunita mŧţe být
dále rozmanitá v dalších tzv. osobních faktorech (zájmy, náboţenství, národnost).
Nejčastější dŧvody odchodu do senior cohousingu? Mezi nejčastěji uváděné impulsy je touha po
co nejkvalitněji proţité druhé pŧlce ţivota, tj. co největší nezávislosti na pomoci od dětí a státu,
zachování vlastní identity, dŧstojnosti i dosavadního ţivotního stylu, zajištění bezpečí a vzájemné
péče (Zdroj: Durrett, Charles: Senior Cohousing, Habitat Press, 2005). Jedná se o uvědomělý příklad
tzv. „přípravy na vlastní stárnutí", kdy často lidé v zahraničí včas vyměňují velký rodinný dŧm za malý
bezbariérový byt. Jsou to jistě hodně odlišná přání, neţ jsou dŧvody podání ţádosti o umístění do
domova / penzionu pro seniory nebo domova s pečovatelskou sluţbou. Zde lidé uvádí mezi
nejčastější dŧvody: špatný zdravotní stav, kdy rodina uţ nestačí zajistit péči, obavy z budoucnosti,
kvŧli kterým podávají přihlášku jen „pro jistotu", dále hrozí osamělost po odchodu dětí z domácnosti,
odchodu do penze nebo ztrátě partnera. Přitom čtyři pětiny ţadatelŧ doufá, ţe k umístění vŧbec
nedojde nebo zatím by být umístěni nechtěli! (Zdroj: Vohralíková, Lenka - Rabušic, Ladislav: Čeští
senioři včera, dnes a zítra, VÚPSV Brno, 2004). Obecná představa o domovech dŧchodcŧ je, ţe se
jedná o odkladiště starých lidí, kteří sem přichází doţít. I kdyţ jsou dnes mezi domovy výjimky, které
se snaţí zajistit seniorŧm naplnění jejich emocionálních i sociálních potřeb, krom potřeb fyzických a
střechy nad hlavou, vše nakonec zŧstává v reţii cizích lidí a „klient" (ne obyvatel) ztrácí právo
rozhodovat. Nehledě na to, ţe v ČR jsou naprosto nedostatečné kapacity a dlouhé čekají lhŧty uţ teď,
natoţ aţ přibude rychlým tempem počet seniorŧ z generace dnešních padesátníkŧ a třicátníkŧ.
Pro některé seniory je lákavější ţivot ve vícegeneračním cohousingu, který je ovšem spíše orientován
na rodiny s dětmi. Jiným vyhovuje senior cohousing, navrţený podle potřeb a přání starších lidí.
Častokrát je v blízkosti cohousingu zbudován senior cohousing pro starší členy společenství, kteří by
rádi např. větší klid, coţ je ideální řešení. Někdy je i v senior cohousingu moţné mít malé či
dospívající děti, ale s tím, ţe určitou přednost tu mají starší.
Shrnutí. Pokud se překoná jak počáteční nedŧvěra, která provází kaţdou novinku, tak obtíţné
situace, které mohou v prŧběhu tvorby i existence senior cohousingu nastat, má tento model bydlení
seniorŧ velký potenciál do budoucna, protoţe vzhledem k aktivní účasti při jeho tvorbě mŧţe nejlépe
uspokojit potřeby a přání seniorŧ. Příkladem mohou být desítky úspěšně fungujících senior
cohousingŧ ve světě. Vzhledem k demografickému stárnutí populace a nutnosti hledání udrţitelného
řešení do budoucna je vlastní iniciativa seniorŧ / budoucích seniorŧ velmi vítána a podporována.
Senior cohousing představuje jednu z moţností, jak se včas připravit na vlastní stáří strávené mezi
přáteli v dŧvěrně známém prostředí. Nabízí výhody nejen sociální, ale i ekonomické a ekologické.
72
Přílohy:
Příklady cohousingu a senior cohousingu.
COHOUSING (VÍCEGENERAČNÍ) JYSTRUP SAVVAERK (DÁNSKO).
Obr. č. 1 – Situační schéma.
Obr. č. 2 – Pohled na jednu z bočních fasád.
73
Obr. č. 3 – Řez objektem – odpovídající pohledu na boční fasádu na Obr. č. 2.
SENIOR COHOUSING ELDER SPIRIT COMMUNITY (ABINGDON, VIRGINIA, USA).
Obr. č. 4 – Situační schéma.
Obr. č. 5 – Ilustrační foto komplexu.
74
PŘÍKLAD SENIORSKÉHO BYDLENÍ V MALÉ OBCI
Ing. Zdeněk Zídek
starosta obce Lipno nad Vltavou
[email protected]
Anotace:
Příspěvek představuje malou obec v Jiţních Čechách, Lipno nad Vltavou, z pohledu jejího vývoje a
s ohledem na její obyvatele v seniorském věku. Tato skupina obyvatel tvoří téměř pětinu obyvatelstva
obce Lipno nad Vltavou.
Příspěvek:
PŦVODNÍ KOŘENY OBCE LIPNO
NOVODOBÁ HISTORIE OBCE
SOUČASNOST
STAV V ROCE 1989
Počet obyvatel
552
Dŧchodový věk
105
75
č.
1
2
3
4
5
6
místnost
zádveří
chodba
Koupelna+WC
ložnice
Kuch.kout+obývací pokoj
veranda
celkem
m2
3,1
4,2
5,3
12
25,2
5
54,8
Celkový náklad
23,4mil.Kč
Domek
1,95 mil Kč
m2
35,6 tis.Kč
76
LIPNO – ZNAČKA „PŘÁTELSKÉ PRO SENIORY“
Luboš Krejza
Lipno Servis s.r.o.
[email protected]
Anotace:
Lipno je ideální destinací pro atraktivní dovolenou seniorŧ. Je to dáno především krásným přírodním
prostředím s mírným a vlídným klimatem a širokou nabídkou volnočasových aktivit s přiměřenou
pohybovou aktivitou jak v přírodě, tak pod střechou v kaţdém ročním období. Výhodou je i rozsáhlé a
velice kvalitní zázemí pro relaxační a wellnessové aktivity, velice kladně je ze strany seniorŧ
hodnocen Skiareál Lipno se svými přehlednými a bezpečnými sjezdovkami a pohodlnou přepravou na
čtyř-sedačkových lanovkách. Lákavé jsou cenově velice výhodné seniorské mimosezónní pobytové
balíčky zahrnující kromě ubytování i další atraktivní sluţby v klidných jarních a podzimních obdobích.
Tajným tipem jak si nejlépe uţít Lipno je přijet na společný pobyt prarodičŧ s vnoučaty. Právě na
nejmenší návštěvníky se Lipno také specializuje a nabízí kouzelné moţnosti vyţití. …A co mŧţe být
krásnější neţ si umocnit své záţitky z dovolené sdílením radosti se svými milými vnoučaty!
Příspěvek:
Lipno – značka „přátelské pro seniory“
Váš partner pro volný čas
Dobrý den
Luboš Krejza – ředitel společnosti
13.1.2010
Prezentace Senior Living 2009
1
13.1.2010
Proč je Lipno přátelské pro seniory?
a) Příjemné, mírné podmínky okolního prostředí, klid a krásy přírody
b) Široká nabídka pro pohodovou dovolenou s přiměřenou pohybovou
aktivitou
c) Cenově výhodné pobytové balíčky v klidném období mimosezóny
d) Ideální místo pro strávení příjemné dovolené s vnoučaty
Prezentace Senior Living 2009
2
Pohodlné a bezpečné sjezdové lyžování
Přepravní zařízení a sjezdovky
• pohodlná přeprava na 3 čtyřsedačkových lanovkách
a 3 přepravních kobercích
• 7 přehledných a širokých sjezdovek s bezpečnostními prvky
Ceny a slevy pro seniory
• 60+ = dětské ceny skipasů (sleva 30%)
• 70+ = skipas za 20 Kč!
Kompletní zázemí pro lyžaře přímo u lanovky
• bezplatné parkování
• lyžařská škola, půjčovna, servis a úschovna
• samoobslužné restaurace, skibary,
supermarket
• pravidelné skibusy a skivlaky
• ubytovací kapacita 3000 lůžek přímo v místě
• zajištěná komplexní péče o vnoučata
13.1.2010
Prezentace Senior Living 2009
3
13.1.2010
Prezentace Senior Living 2009
4
77
Zima na Lipně není pouze o sjezdovkách
• Běžky - 40 km strojově upravovaný běžeckých tras
• Brusle - udržovaný bruslařský okruh (11 km) na zamrzlém Lipně, nejdelší v ČR
• Sněžnice - výlety na sněžnicích zasněženou zimní krajinou
• Psí spřežení - nezapomenutelný zážitek pod vedením zkušeného mushera
• Procházky - romantické procházky zimní přírodou prohrnutými trasami
• Vše k dispozici - půjčovna běžeckého vybavení a bruslí, zimní volnočasové
programy, výlety s průvodcem
13.1.2010
Prezentace Senior Living 2009
Jarní a podzimní toulky přírodou
• Pěší turistika - pěší turistické stezky po Lipně a okolí
• Nordic walking – sportovní chůze s holemi se sporttesterem i bez
vybraným terénem
• Cykloturistika – překrásná Jezerní cyklostezka, cyklotrasy na pravém
břehu jezera
• Houbaření – příjemné procházky lesem
• Rybaření – pohoda v klidných zátokách jezera
• Lanová dráha, bobová dráha, bikepark, lanový park, inline brusle
– pro nevšední zážitky
5
13.1.2010
• 3 velké komplexy s bohatou nabídkou indoorových aktivit pod jednou střechou
(Aquaworld Lipno, Sportarena Lipno, Wellness hotel Frymburk)
• 2 rodinné aquaparky s bazény, vířivkami, skluzavkami,
vodními atrakcemi
• specializované saunové světy, relaxační exotické masáže
• koupele, zábaly, solná jeskyně, fitness, spinning
• bowling, tenis, squash, golfový trenažér, stolní tenis
• Elektročluny - lipenská specialita, romantická plavba jedinečnými
elektročluny Darato s jednoduchým ovládáním
• Plachetnice - bez potřeby oprávnění k řízení, možnost výuky, plavby
s kapitánem či instruktorem
• Jezerní kajaky – pohodová jízda na kajacích poháněných ručním
i nožním pohonem
• Spočinutí s jezerem - cyklistické a inline stezky po obou březích
lipenského jezera
Prezentace Senior Living 2009
6
Wellness, relaxace, ativity při špatném počasí
Romantika na jezeře
13.1.2010
Prezentace Senior Living 2009
7
13.1.2010
Prezentace Senior Living 2009
8
Pohoda s vnoučaty
• plné využití specializované nabídky turistické destinace Lipno pro rodiče a
prarodiče s dětmi
• sdílení a umocnění zážitků z dovolené s vnoučaty
• všestranná péče o děti (odpovídajíc nabídka aktivit, dětské koutky, výuka
hrou, atrakce a zábava)
• celoroční nabídka pro dlouhodobé i krátkodobé pobyty, široké spektrum
ubytovacích zařízení
13.1.2010
Prezentace Senior Living 2009
9
78
MOŢNOSTI A MEZE TRÉNOVÁNÍ PAMĚTI U ZDRAVÝCH SENIORŦ A SENIORŦ
S DEMENCÍ
Ing. Dana Stein
předsedkyně České společnosti pro trénování paměti a mozkový jogging
www.trenovanipameti.cz, [email protected]
Anotace:
ČSTPMJ je akreditovanou vzdělávací institucí MPSV, která školí trenéry paměti pro ústavní zařízení i
veřejnost. Vytvořila optimální treninkový program, kombinaci klasické kognitivní stimulace s cílenou
minimalizací problémŧ s pamětí v běţném denním ţivotě, který vede k rychlému zvýšení sebevědomí
účastníkŧ. Meze v trénování paměti u zdravé seniorské populace objektivně prakticky neexistují,
pouze subjektivní pocit, házení flinty do ţita a nebezpečí, ţe takoví lidé nikdy do ţádného kurzu
trénování paměti nepřijdou.
Moţnosti a meze trénování paměti u osob s demencí jsou velmi individuální, stejně tak, jako jsou
individuální příčiny vzniku demence i míra deteriorace. Individuální rezervní mozková kapacita je
schopna překvapivě vykompenzovat poškození zpŧsobené tímto neurodegenerativním onemocněním.
Abstract:
CSMTBJ is an educational institution with accreditation of the Ministry of Labour and Social Affairs
which trains memory trainers for institutions and for the public. It offers an optimal training programme
which combines classical cognitive stimulation with reduction of memory lapses in daily life which
results in rapid increase of self-confidence in the participants. There are no objective limitations in the
healthy senior population, only a subjective feeling of giving up which prevents seniors to take part in
memory training classes.
Possibilities and limitations for memory training in persons with dementia are very individual as well as
the causes of onset of dementia and levels of deterioration. The individual brain reserve capacity is
surprisingly able to compensate for the damage caused by this neurodegenerative disease.
Příspěvek:
Četné vědecké studie opakovaně prokazují, ţe pokles kognitivního výkonu není nevyhnutelnou
součástí procesu stárnutí.
Mnohým z nás se však zdá, ţe právě pro nás to neplatí, jak jinak bychom mohli mít tolik problémŧ
s pamětí, neustále hledáme klíče, brýle, nepamatujeme si, kam jsme co uloţili, co máme nakoupit a
pro co jsme vlastně šli do té lednice.
Zhoršující pamět´nám začíná pŧsobit váţné starosti, začínáme se s obavami pozorovat a to naše
problémy ještě zhoršuje.
Tak na to existuje jen jedna účinná pomoc. Pokusit se získat hmatatelný dŧkaz o tom, ţe ve
skutečnosti si ještě skvěle pamatujeme, a ţe jsme se jen zbytečně a dlouhodobě podceňovali.A to od
někoho, kdo ví, jak na to! Právě proto vyhlásila Česká společnost pro trénování paměti a mozkový
jogging /ČSTPMJ/ letos uţ podruhé Národní Týden Trénování Paměti v rámci celosvětové akce
„Týden uvědomění si mozku“/ Brain Awareness Week- www.edab.com /, který uţ od roku 1996
79
pořádá organizace Dana Alliance for the Brain (www.dana.org) V tomto březnovém týdnu (16.22.3.2009) se veřejnost na celém světě dozvěděla o výsledcích výzkumu mozku srozumitelnou
formou prostřednictvím stovek akcí. Ty byly pořádány vědeckými institucemi, které se výzkumu mozku
věnují, případně institucemi, které výsledky výzkumu aplikují v praxi. V ČR je, mimo ČSTPMJ,
dlouholetým partnerem BAW Česká Akademie Věd.
V prvních třech letech 2005-7, byl pořádán Národní den trénování paměti, který se pravidelně
setkával s obrovským ohlasem u seniorské veřejnosti. Např.
12.3.2007 nabídli členové ČSTPMJ
osvětové přednášky nejen v Praze, ale také v dalších 29 místech ČR, připojili se i slovenští členové
společnosti, celkem se konalo zdarma 32 osvětových přednášek, které navštívilo 1.656 osob.
V loňském roce se poprvé konal Národní týden trénování paměti se 101 akcemi v rámci ČR i SR,
které byly zdarma k dispozici v uvedeném týdnu nejen seniorské veřejnosti, ale také ţákŧm
základních, středních a vysokých škol, mateřským centrŧm či rodičŧm dětí s Downovým syndromem.
Přednášek se zúčastnilo celkem 3.242 osob.
Letos ČSTPMJ opět vyhlásila tuto celonárodní celotýdenní osvětovou akci. K aktivní účasti se přihlásili
členové ze všech koutŧ ČR a několik i ze Slovenska. Aktualizovaný seznam 115 osvětových
přednášek NTTP 2009, které navštívilo 3.974 osob je uveden na www.trenovanipameti.cz . V rámci
této celosvětové akce je ČSTPMJ dlouhodobě jediným partnerem ,který se cíleně zaměřuje na
seniorskou populaci v národním měřítku
Cílem České společnosti pro trénování paměti a mozkový jogging je nabídnout kurzy trénování
paměti prostřednictvím kvalifikovaných trenérŧ paměti do ústavních zařízení i pro veřejnost.
Významně se na nabídce kurzŧ pro veřejnost podílejí také knihovny všech stupňŧ. Seznam těchto
kurzŧ v rámci ČR je uveden na naší webové stránce. Od roku 1994 bylo prostřednictvím seminářŧ
ČSTPMJ vyškoleno skoro 1.300 trenérŧ paměti a kurz pro certifikované trenéry paměti se koná
v Praze jednou ročně v únoru.ČSTPMJ je akreditovanou vzdělávací institucí MPSV s celostátní
platností. ČSTPMJ spolupracuje s Psychiatrickým Centrem Praha na výzkumném projektu Trénink
kognitivních funkcí u stárnoucí populace –efektivita a vyuţití (MŠMT 2D06013). V době od 16.4. do
18.5. 2007
téměř 200 seniorŧ absolvovalo zdarma základní kurz trénování paměti v rozsahu 20
hodin. Před zahájením a po skončení kurzu absolvovali účastníci psychologické testy a třetí test pak
v listopadu 2007. Loni se začalo s testováním kontrolní skupiny. Některé výstupy jsou velmi pozitivní,
negativní roli v tomto výzkumu však hrál velký počet účastníkŧ ve skupině a jejich následné spoléhání
na to, ţe při tak velkém počtu se nepřijde na to, ţe někteří se tréninku zúčastňovali pouze pasivně. Na
jaře 2010 bude výzkum pokračovat, účastníci výzkumné skupiny absolvují dalších deset lekcí tréninku
paměti v kombinaci s aerobikem.
Celosvětově jsou programy zaměřené na trénink kognitivních funkcí stále ještě velmi novou
záleţitostí. I některé velmi vyspělé státy s nimi teprve začínají, mnohde však neexistují vŧbec. My
jsme měli to štěstí, ţe jsme od počátku spolupracovali s německým Svazem trenérŧ paměti, který měl
dlouhodobé profesní zkušenosti, i s dalšími evropskými a zámořskými experty. S uspokojením
80
mŧţeme konstatovat, ţe se nám podařilo sestavit optimální tréninkový program, který zahrnuje nejen
klasickou kognitivní stimulaci, ale cíleně se také zaměřuje na minimalizaci problémŧ s pamětí
v běţném denním ţivotě a vede k rychlému zvýšení sebevědomí účastníkŧ kurzŧ, k vnímání pocitŧ
osobní zdatnosti a následně ke zvýšení soběstačnosti a prodlouţení nezávislosti u seniorské
populace. Takţe pokud se ptáme, jaké jsou moţnosti a meze v trénování paměti u zdravé seniorské
populace, tak směle odpovídám, ţe prakticky objektivní meze neexistují, pouze subjektivní pocit,
házení flinty do ţita a nebezpečí, ţe takoví lidé nikdy do ţádného kurzu trénování paměti nepřijdou.
EURAG /European Federation of Older Persons/ Memory Training Center bylo zaloţeno v roce 2002
s cílem propagovat trénování paměti pro seniorskou populaci ve světě, dát příleţitost zahraničním
zájemcŧm k získání kvalifikace trenéra paměti a organizovat intenzivní kurzy trénování paměti
v angličtině u nás i v zahraničí. Z počátku pomáhali zahraniční experti nám, dnes pomáháme my
v těch státech, které mají malé nebo ţádné zkušenosti s trénováním paměti.
V rámci celoevropské preventivní kampaně EURAG /Evropské federace pro starší osoby/ a v době
českého předsednictví EU, ČSTPMJ pořádala pro českou i evropskou veřejnost 28.3.09 za účasti
erudovaných českých odborníkŧ z oblasti neurověd , SEMINÁŘ O MOZKU- Jak mozek pracuje , kdyţ
funguje normálně, kdyţ fungovat přestává a co udělat pro to, aby fungoval dobře co nejdéle. EURAG
Memory Training Center připravuje pro rok 2010 projekt:
„EMPOWERING SENIORS FOR INDEPENDENT LIVING“ v rámci kterého bude vyškoleno 24 trenérŧ
paměti z řad seniorŧ z rŧzných zemí, které budou vést kurzy pro své vrstevníky.
Mírné kognitivní zhoršení se projeví u všech osob, u kterých později propukne Alzheimerova choroba,
ale neznamená to, ţe kaţdý, kdo trpí mírným kognitivním zhoršením nevyhnutelně skončí s demencí.
Z celosvětového výzkumu vyplývá, ţe vhodná intervence formou kognitivní stimulace v kombinaci
s fyzickou aktivitou mŧţe být tím pozitivním faktorem, které nás před demencí ochrání. ČSTPMJ
pořádá v Praze také kurzy trénování paměti pro osoby s mírným kognitivním zhoršením.
.
A v těch případech, kdy mají senioři problémy s pamětí závaţnějšího rázu, tak jsou nasměrováni do
kontaktních míst České alzheimerovské společnosti, aby měli moţnost si ověřit, zda jejich problémy
jsou součástí normálního procesu stárnutí či příznakem onemocnění, které vyţaduje rychlé stanovení
diagnózy a vhodnou léčbu.
Porucha paměti, neschopnost zapamatovat si nové informace, zhoršení obrazové představivosti a
logického uvaţování patří k prvním symptomŧm demence. Moţnosti a meze trénování paměti u osob
s demencí jsou velmi individuální, stejně tak, jako jsou individuální příčiny vzniku demence i míra
deteriorace. Podle Dr. Davida Snowdona, autora známé NUN STUDY, je vznik AD a její prŧběh
ovlivněn nejen ţivotním stylem a prostředím, ale také úrovní našich jazykových schopností v útlém
dětství a rozvojem mozku v pubertě, věkem při nástupu choroby či těţší deteriorací v dŧsledku cévní
mozkové příhody. Individuální rezervní mozková kapacita je schopna překvapivě vykompenzovat
poškození zpŧsobené tímto neurodegene-rativním onemocněním.
81
V současné době neumíme ještě vyléčit Alzheimerovu demenci, ale uţ víme jak oddálit její
devastující účinky. Na některých pacientech trpících touto chorobou se překvapivě neprojevují
symptomy, které jsou jinak pro tuto zákeřnou chorobu typické. Tito lidé skórují v mezích normy
v kognitivních testech a teprve po tom, co zemřou, se prostřednictvím pitvy přijde na to, ţe trpěli
Alzheimerovou demencí. Dnes ještě není vědecky zcela vysvětleno, zda tato rezervní mozková
kapacita je postavena na větším mnoţství neuronŧ, hustší síti synapsí či na jiném, dosud neznámém
faktoru. Všichni vědci však jednoznačně souhlasí s tím, ţe je skvělé mít tuto rezervní mozkovou
kapacitu k dispozici v případě potřeby. Určitou roli hraje naše genetická dispozice, ale zbytek záleţí
jen na nás samých. Návod, jak stimulovat neurony, zlepšit krevní oběh a zvýšit produkci neurotrofinŧ
ovlivňujících přeţívání a obnovu nervových buněk spočívá v tom, ţe se oprostíme od rutinních návykŧ
a začneme věci dělat nově. TRÉNOVÁNÍ PAMĚTI vyţaduje kvalifikovaný přístup, se zdravými jedinci
je nejvhodnější skupinová terapie, která je zároveň skvělou formou socializace, pokud pracujeme se
seniory s demencí, záleţí pochopitelně na stupni choroby, ale kvalifikovaná a pokud moţno
individuální péče dokáţe zázraky. Více se dozvíte na semináři VLIV AKTIVIZAČNÍCH PROGRAMŦ
NA KOGNITIVNI FUNKCE SENIORŦ S DEMENCÍ, který pořádá ČSTPMJ od 23. - 26. 11. 2009,
případně v únoru na kurzu pro certifikované trenéry paměti. Více informací najdete na naší webové
stránce, pamatujete si ji ještě?
A teď se zkuste všichni praváci podepsat levou rukou a leváci naopak, ţe to pořádně nejde? Uţ jste
udělali malinký pokrok v budování vaší osobní rezervní mozkové kapacity!
Děkuji vám za pozornost.
Literatura: David Snowdon: Aging with Grace
82
PROJEKTY DD ONŠOV PODPORUJÍCÍ ROZVOJ DUŠEVNÍCH A FYZICKÝCH
SCHOPNOSTÍ SENIORŦ, KARLOVA UNIVERZITA V DD ONŠOV
Ing. Václav Jaroš
ředitel Domova dŧchodcŧ Onšov
[email protected]
Anotace:
Příspěvek pojednává o volnočasových aktivitách obyvatel domova dŧchodcŧ v obci Onšov u
Pelhřimova. V první části je popsán projekt „Cesta kolem světa“, kdy senioři vlastními silami ušlapali
na rotopedu více neţ 44 000 km. Druhá část příspěvku se věnuje Univerzitě volného času, kterou DD
Onšov realizuje ve spolupráci s Karlovo Univerzitou.
Příspěvek:
Cesta na rotopedu kolem světa (a dále)
Roku 1999 jsme usedli poprvé v rámci rehabilitace (po předchozí poradě s lékařem) na rotoped a tím
byla odstartována tato zajímavá a pro účastníky velmi prospěšná akce. Jedeme dvojím zpŧsobem,
jednak sami za sebe putujeme po Evropě a dnes ti nejlepší jedou severní Afrikou při Středozemním
moři, tytéţ kilometry se nám sčítají dohromady a společně navštěvujeme zajímavá místa světa.
Při individuální cestě po kaţdých 500 km účastník dorazí do konkrétního města a všichni s ním pak
slavíme jeho výkon a jíme a pijeme co je pro dané místo typické.
500 km - Frankfurt na Mohanem - jíme frankfurtské párky a pijeme německé pivo
1000 km - Amsterodam - jíme holadský sýr
1200 km - Brusel - jíme belgické bonbóny
1500 km - Paříţ - pijeme francouzský sekt
2000 km - Londýn - jíme anglickou slaninu a pijeme čaj
2500 km - Edimburg - pijeme skotskou whisky atd.
Dnes uţ má jedna účastnice ujeto více jak 22 000 km.
Při cestě kolem světa se často k vytčenému cíli, který se stanovuje rok předem, dojíţdí na náměstí v
Pelhřimově při oslavách"Pelhřimov město rekordŧ". Posledních 29,5 km se dojíţdí v podloubí hlavního
náměstí a zbývajících 500 m na jevišti za bouřlivého povzbuzování stovek přihlíţejících. Je to
nevšední záţitek pro všechny zúčastněné, ale především pro nás. Doprovodný tým je vţdy oblečen a
vybaven tak, aby to odpovídalo místu kam se dojíţdí (medvědí koţichy, kostým tučňáka, cepíny, brýle
batohy atd.)
8500 km - Prameny Amazonky
13.6. 2003
17492 km - Jiţní pól
12.6. 2004
22695 km - Sydney
25.10.2004
27543 km - Tokio
28.1. 2005
28589 km - Vladivostok
4.3. 2005
29700 km - Velká čínská zeď
1.4. 2005
33750 km - Mount Everest
12.6. 2006
27. září 2006 jsme se vrátili domŧ, OBJELI tak ZEMĚKOULI a urazili více neţ 44 000 km. Oslavili
83
jsme to jak se patří. Uvítal nás ohňostroj,jedlo se pečené jehně,pivo a víno teklo proudem a kromě
kapely a kouzelníka nám přišlo poblahopřát mnoho našich přátel a známých, zástupci kraje Vysočina
a kromě jiných také paní reţisérka Poledňáková. My jsme jim za to zazpívali naši onšovskou hymnu a
zahráli divadlo"Medvědi nevědí,ţe turisti nemaj zbraně." A protoţe jsme si to zaslouţili, tak jsme si to
všechno parádně uţili.
Na jaře 2007 při Dni otevřených dveří kraje Vysočina jsme zapíchli vlajku našeho domova do bodu,
který označoval SEVERNÍ PÓL. Měli jsme za sebou 59 115 km - 1/5 cesty na Měsíc. Před cílem nás
sice pořádně potrápili medvědi (naši přestrojení kamarádi), kteří se nás pokoušeli ulovit, ale my jsme
jim rychlou jízdou ujeli.
22.srpna 2009 za účasti filmových kamer(součást celovečerního filmu reţiséra - Roberta Sedláčka "Nejlepší z čechŧ") bylo dosaţeno 100 000 Km(1/3) cesty na měsíc. Cílovým místem bylo město v
Novém Mexiku, Santa Fe.
A kdyţ uţ jsme dojeli tak daleko, tak se také oslavovalo se vší parádou. Všude se to hemţilo
indiány, kovboji, všelijakými desperáty a podobně.
Opékaly se vepřové kýty, pilo se plzeňské pivo a kvalitní moravské víno. Duch Nového Mexika nám
přijel popřát (na pravém rodeovém koni) šťastnou cestu na posledních 30 km před dojezdem.
A tak jsme vyrazili na cestu hned po jeho "Hastala vista". K dobré náladě nám báječně vyhrávala
dámská kapela (Country Ladys). Přišlo nás povzbudit mnoho místních (to byli ti v převlecích) a také
mnoho bez převlekŧ, ti byli také místní, ale z Onšova.
Dorazili jsme a sláva byla ohromná - zaduněl ohňostroj, zašuměl sekt, ale nás nejvíc těší, ţe nejsme
ţádné padavky a ještě něco dokáţeme.
84
Zaloţení univerzity
V roce 2002 jsme zaloţili UNIVERZITU VOLNÉHO ČASU na popud ing. Steinové z Prahy. Jedná se
o přednášky zajímavých lidí, kteří o své profesi či koníčku umí poutavě vyprávět. A tak jsme tu měli
špičkové vědce a umělce, vrcholové sportovce, lékaře, herce a hudebníky, lidi nesmírně odváţné,
dobrodruhy a cestovatele a zdánlivě obyčejné lidi, kteří nám měli co vyprávět.
Kaţdý semestr je rozdělen do 8 vyučovacích hodin. Kaţdá hodina se skládá přibliţně ze 45 minut
výkladu a zbytek je věnován otázkám. Kromě výjimek se setkáváme vţdy v lichou středu ve 13:00
hod. Mezi semestry jsou letní a zimní prázdniny. Kaţdoročním výletem se snaţíme navázat na
právě probíranou tématiku.
Univerzity se mŧţe zúčastnit naprosto kaţdý bez rozdílu vzdělání a věku. Kromě našich uţivatelŧ se
přednášek pravidelně zúčastňují obyvatelé Onšova, okolních vesnic a přátelé z ÚSP Těchobuz.
Byli tu však i přátelé z ÚSP Lidmaň, DD Pacov, DD Obořiště, DD Proseč, DD Humpolec, DD Věţ,
DD Telč, DD Ţdírec, sdruţení Lada a mnoho oficiálních a soukromých osob z celé republiky.
1.semestr - Historie Onšova - pan Maleček (znalec historie)
2.semestr - Planety naší soustavy a vývoj ţivota na zemi - pan Novák (bývalý ředitel školy)
3.semestr - Medicína v kostce - 8 lékařŧ specialistŧ
4.semestr - Cestománie I - cestovatel, horolezec, potápěč, pilot, dobrodruh, speleolog atd.
5.semestr - Cestománie II - kromě jiných i dva Holanďané
6.semestr - Putování za zvířaty - kromě jiných i pan
Zdeněk Srstka (herec)
7.semestr - Kuchyně světa - pan Zdeněk Augusta (vítěz
Gastroprágu 2001)
8.semestr - 60.výročí ukončení 2. světové války - voják,
vězeň, partizán, historik atd.
9.semestr - Mozart a ti druzí - kromě jiných i Naďa
Urbánková a Jaroslav Svěcený
10.semestr - Zahrada jak ji neznáme - pan ing. Voight
(ředitel SZŠ Praha)
11.semestr - Sport - 2. čech na Everestu ing. Neţerka, 4
mistři světa a další
12.semestr - Mišmaš - špičkový hvězdář, psovod atd.
13.semestr - Lidé pod plachtami lodí aneb cesty daleko za
obzor - pan Martin Kučera
14.semestr – astronomie (UK)
15.semestr – astronomie (UK)
Další dva semestry budou věnovány výpočetní technice.
85
PROBLEMATIKA TERÉNNÍCH SLUŢEB NA ZÁKLADĚ ZKUŠENOSTÍ Z PRAXE
Pavla Šimečková, DiS.
ředitelka , IVAS domácí zdravotní péče České Budějovice
[email protected]
Anotace:
Domácí zdravotní péče je odborná pomoc. Cílem je zachování maximální soběstačnosti
klienta. Práce v terénu má svá specifika a klade vysoké nároky nejen na odbornost, ale i psychiku
zdravotníkŧ.
Abstract:
The home health care is considered to be a professional help. Its aim is to preserve the
highest level of client‟s self-sustainability. The fieldwork is quite specific and is very demanding on the
expertness as well as on the state of mind of the health worker.
Příspěvek:
Domácí zdravotní péče je od r. 1990 nedílnou součástí systému zdravotní péče v ČR. Je
hrazena zdravotními pojišťovnami. Indikuje ji praktický lékař, případně nemocnice při dimisi. O domácí
zdravotní péči je nedostatečně informována nejen laická veřejnost, ale bohuţel i ti, kteří by měli
zájemce informovat o moţnostech péče. Zejména o rozdílu mezi péčí zdravotní a sociální. Velmi
často se setkáváme s poţadavky, které nejsou v kompetenci zdravotníkŧ. Naopak přebíráme do péče
pacienty, u kterých došlo k dramatickému zhoršení zdravotního stavu v dŧsledku neodborné péče.
Historie DP a koncepce oboru:
Agentury domácí péče se nachází na celém území ČR. Kaţdá zajišťuje péči v určité smluvní
oblasti. Domácí zdravotní péče je určena tomu, kdo je z dŧvodu změněného zdravotního nebo
sociálního stavu odkázán na odbornou pomoc druhé osoby. ADP IVAS poskytuje péči zdravotních
sester a fyzioterapeutŧ. Koncepce oboru je dostupnost péče 24 hodin, 7 dnŧ v týdnu. Doporučeno je
minimálně 5 pracovních úvazkŧ. Větší agentury mají dispečink, který rozděluje trasy za klienty tak,
aby byly úsporné nejen časově, ale i z hlediska ujetých kilometrŧ. ADP IVAS poskytuje péči nejen
v Českých Budějovicích, ale i v okolních obcích (přibliţně do vzdálenosti 20 km).
Agentura domácí zdravotní péče IVAS poskytuje péči:
Zdravotních sester: Podávání injekčních a neinjekčních lékŧ. Převazy traumatické,
proleţenin, bércových vředŧ, pooperačních ran, apod. Péče o diabetiky, stomiky, pacienty po
amputaci končetin. Infuzní léčba a léčba bolesti. Péče o onkologicky nemocné včetně domácí
hospicové péče.
Fyzioterapeutů: Pacienti po mozkových příhodách, úrazech, náročných operacích, zácvik
prote- tických a kompenzačních pomŧcek.
Součástí naší péče je i pŧjčování kompenzačních pomŧcek a poradenská činnost.
86
Poskytování domácí zdravotní péče = spolupráce: pacient, rodina, sociální péče, praktický
nebo odborný lékař. ADP lékaře informuje o zdravotním stavu pacienta. Ten mŧţe aktuálně indikovat
změnu léčby nebo např. frekvenci ošetřovatelských návštěv.
Pozitiva domácí zdravotní péče:
Moţnost setrvání ve svém přirozeném prostředí (není nutné umístění v DPS a DS). Domácí
prostředí je pozitivní z hlediska psychiky pacienta - hojení a zlepšení zdravotního stavu. Eliminace
nozokomiálních nákaz. Zkrácení doby hospitalizace na dobu nezbytně nutnou. DP je ekonomičtější
neţ hospitalizace a přeprava sanitou na běţná vyšetření. Pŧjčování kompenzačních pomŧcek je
významné pro zjištění: a) nejvhodnější pomŧcky b) aktuální potřeba při změně zdravotního stavu
(vozík – chodítko – FH).
Zkušenosti a problémy poskytování zdravotní péče v terénu:
Ze strany klienta: Nevhodné a špatně přístupné lŧţko, koupelna a WC. Lpění na věcech –
nepřeje si změny a není ochoten přizpŧsobit domácí prostředí aktuálnímu zdravotnímu stavu. Byty
jsou přeplněny nepotřebným nábytkem, mají úzké dveře, apod. Z toho plyne zbytečné sníţení
soběstačnosti. Zejména riziko pádŧ (prahy, koberečky), opaření a popálení. Bydlení bez výtahu, točité
schodiště, rodinné domy – schody, mezonety, bydlení v patře (přízemí – garáţ, dílna, mladší členové
rodiny jsou v přízemí a senioři bydlí v patře).
Nekvalitní strava: nedostatečný pitný reţim, chybí bílkoviny, zelenina, ovoce. Klienti
nerespektují doporučená dietní opatření.
Ne vţdy je domácí prostředí pozitivní. Setkáváme se s neochotou ke spolupráci, nezájmem
rodiny, neshodami mezi partnery nebo sousedy, s domácím násilím, obavami z návštěvy cizí osoby,
apod.
Ze strany poskytovatele: Doma je „pánem“ pacient - ošetřující musí respektovat. Zdravotní
péči rozumí kaţdý – „zaručené“ rady čím a jak léčit. Náročná edukace při nedodrţování léčebného
reţimu. Rŧzný stav sociálního prostředí (hygiena, podmínky pro poskytnutí péče). Umoţnění vstupu
za ošetřovaným. Zvonek nemají, nefunguje nebo ho pacient neslyší. Chybí popisná čísla nebo jsou
nevhodně umístěna. Domácí zvířata – ohroţení pracovníka případně bezprostřední asistence při
poskytování péče.
Dilema pracovníka DP: Klient nereaguje - neotvírá, telefon nezvedá, na rodinu nedají kontakt.
a) Úraz, CMP, hypoglykémie, apod. = záchrana ţivota!
b) Tvrdě spí (prášky na spaní), neslyší zvonek (hlasitě televize...) návštěva u rodiny bez
předchozího oznámení agentuře, hospitalizace. Volat hasiče a policii – násilný vstup do bytu =
riziko obvinění z poškození soukromého majetku! V této situaci vznikne zdrţení na trase. To
má za následek obavy a nespokojenost ostatních klientŧ.
Doprava v návštěvní službě: Problém s narŧstající hustotou provozu. Dopravní zácpy,
nehody - stres pro pracovníka, zdrţení - pacienti mnohdy netolerantní. V Českých Budějovicích jsou
velmi špatné podmínky pro parkování. Máme sice označená zdravotnická vozidla, ale ze zákona pro
nás neexistuje ţádná výjimka (předchozí zákon ji umoţňoval). Policie je k nám velmi nekompromisní.
87
Se systémem domácí péče nejčastěji seznamujeme klienty a jejich blízké v období
proţívání náročné ţivotní situace. Naším úkolem je zajistit pro klienta a jeho blízké takové podmínky
pro poskytování domácí péče, které odpovídají maximálním moţnostem systému zdravotní i sociální
péče v rozsahu, který se nejvíce přibliţuje individuálnímu vnímání kvality ţivota.
Naše práce není snadná, ale kaţdodenně cítíme uspokojení ze skutečnosti, ţe se nám
podařilo vyřešit problém konkrétního člověka a jeho blízkých.
Stručně v řeči čísel: ADP IVAS vznikla v roce 1993. Od počátku zaloţení agentury jsme jiţ
ošetřili více neţ 5 tisíc pacientŧ. Za loňský rok jsme vykonali 16 367 ošetřovatelských návštěv. Z toho
jednoznačně vyplývá, ţe agentury domácí zdravotní péče nejsou jen „nějaké zdravotní krouţky“, ale
jsou nedílnou součástí moderního systému zdravotní i sociální péče v České republice.
Cílem naší přednášky bylo zvýšení povědomí o domácí zdravotní péči jako takové.
Každému vždy přejeme, aby nás nepotřeboval, ale aby věděl, že jsme tady připraveni pomoci!
88
EXPERIMENTÁLNÍ UNIVERZITA PRO PRARODIČE A VNOUČATA
Ing. Dana Stein
předsedkyně České společnosti pro trénování paměti a mozkový jogging
www.trenovanipameti.cz, [email protected]
Anotace:
První Experimentální univerzita pro prarodiče a vnoučata byla organizována ve školním roce
2004/2005 ve spolupráci Centra celoţivotního vzdělávání a Matematicko-fyzikální fakulty UK.
Tento mezigenerační vzdělávací projekt poprvé umoţil vnoučatŧm ve věku 6-12 let a jejich babičkám
a dědečkŧm společné studium na akademické pŧdě. V dalších letech byl projekt realizován ve
spolupráci s Lesnickou fakultou ČZU a Přírodovědeckou fakultou UK. Dvojice prarodič- vnouče tvoří
tým, který si vzájemně pomáhá a radí. Prarodiče si libují v dŧleţité roli poradcŧ a děti se na fakultách
seznamují s obory svého moţného budoucího profesního zaměření. Přednášky se konají jednou
měsíčně v sobotu v podání vysokoškolských pedagogŧ a jsou přizpŧsobeny dětskému posluchači. O
hlavních prázdninách se konají letní tábory. Projekt nejen rozšiřuje obzor vnoučatŧm i prarodičŧm, ale
vytváří také prostor pro upevnění jejich vzájemných vztahŧ.
Abstract:
The very first university for grandparents and grandchildren was organized in co-operation with the
Mathematics/Physics
Faculty of
Charles
University
in
the
school
year
2004/2005.
This
intergenerational educational project made it possible for grandchildren between 6 and12 years old
and their grandparents to study together in University premises. Later the project was carried on in
cooperation with the Faculty of Forestry of the Czech Agricultural University and the Faculty of Natural
Sciences of Charles University. Grandparents and grandchildren work together as a team, helping
and advising each other. Grandparents are enjoying the role of advisers and children are becoming
acquainted with the prospective subjects for their future studies. Lectures take place once a month
on Saturdays under the guidance of University lecturers and which are adjusted to the needs of their
young listeners. There are also summer camps taking place during the main vacations. This project
not only expands the horizons of grandparents and grandchildren but also builds a platform for the
reinforcement of their mutual relationships.
Příspěvek:
První Experimentální univerzita pro prarodiče a vnoučata byla organizována ve školním roce
2004/2005 ve spolupráci Centra celoţivotního vzdělávání a Matematicko-fyzikální fakulty UK.
Tento mezigenerační vzdělávací projekt poprvé umoţil vnoučatŧm ve věku 6-12 let a jejich babičkám
a dědečkŧm společné studium na akademické pŧdě. V dalších letech byl projekt realizován ve
spolupráci s Lesnickou fakultou ČZU a Přírodovědeckou fakultou UK. Dvojice prarodič- vnouče tvoří
tým, který si vzájemně pomáhá a radí. Prarodiče si libují v dŧleţité roli poradcŧ a děti se na fakultách
seznamují s obory svého moţného budoucího profesního zaměření. Přednášky se konají jednou
měsíčně v sobotu v podání vysokoškolských pedagogŧ a jsou přizpŧsobeny dětskému posluchači. O
hlavních prázdninách se konají letní tábory. Projekt nejen rozšiřuje obzor vnoučatŧm i prarodičŧm, ale
89
vytváří také prostor pro upevnění jejich vzájemných vztahŧ.
Do prvního běhu oboru „Astronomie“ bylo přijato ve šk.roce 2004/2005 padesát dvojic, v dalším
školním roce byl počet sníţen na polovinu. K tomuto oboru jsme se vrátili znovu ve školním roce
2009/2010. Hlavním dŧvodem bylo, ţe rok 2009 byl prohlášen Světovým rokem astronomie. Program
přednášek a setkání vypadá následovně:
17.10. 2009
Souhvězdí, otočná mapa oblohy
14.11. 2009
Konstrukce vlastního dalekohledu.
12.12. 2009
Staroměstský orloj- vánoční exkurze
23. 01.2010
Co mŧţeme vidět na obloze?
27.02. 2010
Exkurze na hvězdárnu Petřín– sraz na místě v 10.30 h
27. 03. 2010
Orientace a pouţití GPS
24.04. 2010
Konstrukce vlastních slunečních hodin
22.05. 2010
Exkurze na hvězdárnu Ondřejov
Po skončení prvního školního roku se konal letní tábor na Lidové hvězdárně v Úpici. Dopoledne to
byly filmy a přednášky, odpoledne vycházky a večer pozorování noční oblohy hvězdářským
dalekohledem. Na závěr se konala astronomická olympiáda.
Po skončení druhého školního roku se uţ nekonal tábor, ale dvoudenní výlet do jiţních Čech, při
kterém jsme navštívili planetárium v Českých Budějovicích, obzervatoř na Kleti a sluneční hodiny
v Českém Krumlově. Celý čtyřsemestrový kurz vedl obětavě doc. RNDr. Martin Šolc.
V následujících oborech na Lesnické fakultě ČZU a na Přírodovědecké fakultě UK se lektoři střídali a
kaţdou přednášku zajištoval někdo jiný, jak je patrné z následujícího programu „Zajímavosti
z přrodních věd“ na Přírodovědecké fakultě UK ve šk.roce 2008/2009
18.10. 2008
„Ekologická stopa“- RNDr. Tomáš Matějček
22.11. 2008
„Povodně a změny v krajině“- RNDr. J. Langhammer, Ph.D.
13.12. 2008
„Vítr, tornáda, hurikány“- RNDr. Ivan Sládek, CSc.
24.1. 2009
„Co mohu udělat pro svou planetu? RNDr. Martin Braniš, CSc.
21.2. 2009
„Jak pozorovat neţivou přírodu?“- RNDr. D. Matějka, CSc.
14.3. 2009
„Není voda jako voda aneb jakou vodu pijeme?“ RNDr. Datel
90
18.4. 2009
„Jak dojet tramvají k moři?“ - Doc. RNDr. Katarína Holcová, CSc
Po přednášce následuje vycházka, balíčkový oběd s sebou.
16.5. 2009
„Vyšehrad – proměny krajiny v Praze“- Doc. RNDr. Ivan Bičík
Po přednášce následuje vycházka, balíčkový oběd, blok, pastelky,
fotoaparát, případně dalekohled s sebou.
Po slavnostním ukončení kurzu se pokloníme českým velikánŧm na Slavíně.
V roce 2007 se konal vzrušující letní tábor v Josefově dole v Jizerských horách pod odborným
vedením lesního pedagoga Ing. Karla Pokorného a místních lesníkŧ, kteří děti učili sázet stromky,
seznamovali je s těţbou dřeva a chovem zvěře. Na závěr opět proběhla lesnická olympiáda.
V roce 2008 vnoučata i prarodiče sbírali houby pod odborným dohledem jednoho z největších českých
mykologŧ, RNDr. Františka Kotlaby na houbařském táboře v Soběslavi. Na závěr se uskutečnila
houbařská olympiáda a pan Dr. Kotlaba strhával nemilosrdně body i za jen trochu nepřesné druhové
jméno houby!
Nádherné prostředí Národního parku Česko-Saské Švýcarsko se stalo v srpnu 2009 dějištěm letního
tábora určeného 48 prarodičŧm a vnoučatŧm- absolventŧm geologie a geografie Experimentální
univerzity na Přírodovědecké fakulty UK. Přednášky geografa RNDr. Miroslava Marady, Ph.D. a výlety
po naučných stezkách, skály, soutěsky a skalní města na české i saské straně národního parku se
stala cílem jejich putování.
V roce 2010 na účastníky tohoto mezigeneračního vzdělávacího projektu opět čeká astronomický letní
tábor v Úpici. A ti, kteří budou ve školním roce 2010/2011 studovat egyptologii, kterou připravuje
Centrum celoţivotního vzdělávání ve spolupráci s Českým egyptologickým ústavem, ti pojedou na
zimní tábor do Egypta. O vánočních prázdninách se budou seznamovat s pyramidami v Gize a
Sakkaře, navštíví káhirské egyptologické muzeum a Memphis i Alexandrii.
S babičkou a dědou to vŧbec není nuda, naopak, dá se s nimi zaţít skvělé dobrodruţství a dozvědět
se hodně nového, to by vám mohla potvrdit spousta vnoučat. A hlavně jim netvrd´te, ţe na vysokou
školu se dá jít aţ po maturitě, děti z Experimentální univerzity by vám to stejně nevěřily.
91
SPÁNEK A KVALITA ŢIVOTA
HOW ARE YOU – DID YOU SLEEP WELL?
MUDr. Jan Reban, Mgr. Pavlína Straková, Michaela Spáčilová, DiS., Mgr. Zdenka Třísková
Domov pro seniory Hvízdal České Budějovice
[email protected]
Anotace:
Kvalitu ţivota posuzujeme podle toho, jak vnímáme a oceňujeme zpŧsob našeho ţivota. Charakter
spánku je významným faktorem kvality ţivota starých lidí.
Ve výše zmíněném domově pro seniory byl proveden dotazníkový skreening poruch spánku.
Abstract:
Quality of life refers to the person's ability to percieve and enjoy normal life activities. Sleeping
patterns form an important part of quality of life of the elderly. Screening of sleeping disorders has
been performed in above mationed home for the elderly.
Příspěvek:
Často se dostáváme do situací, které vyţadují konvenční chování, konvenční otázky i odpovědi. How
are you a did you slep well, jsou společenské fráze, které přeloţeny do češtiny jsou stejně tak uţívány
při setkání dvou anglicky, či česky hovořících přátel.
Jsou nejenom akceptovatelným začátkem konverzace, ale také ve své podstatě výrazem určitého
zájmu o to jak se vzájemně máme, neboli také vlastně dotazem na kvalitu našeho ţivota.
Kvalita ţivota je subjektivním hodnocením ţivotních situací a její percepce nemusí vţdy odpovídat
obecně přijímaným kritériím. Obecně se k hodnocení kvality ţivota pouţívají některá objektivní kriteria,
která by měla obsahovat údaje o fyzickém, psychickém i sociálním stavu jedince či segmentu
populace.
Dŧleţitým kritériem kvality ţivota ve stáří je také spánek, jeho kvalita i poruchy.
Ve stáří má spánek svá specifika. S přibývajícím věkem se zkracuje délka spánku Cirkadiánní
biorytmus je méně pravidelný, spánek je více fragmentován. Usínání je delší a obtíţnější. Hluboký
spánek / non-Rem fáze / je kratší a povrchní spánek / Rem fáze / jsou častější. Hodnocení spánku ve
stáří je někdy paradoxní, ti kteří podle hodnocení okolí spí špatně, hodnotí svŧj spánek dobře.
Fyziologický spánek je nutný pro duševní i fyzickou regeneraci a ukazuje se, ţe dŧleţitější neţ délka
spánku je jeho kvalita. V domově pro seniory U Hvízdala v Českých Budějovicích jsme ve spolupráci
se zdravotními sestrami pouţily k hodnocení kvality spánku dotazník, ve kterém jsme hodnotili některé
ukazatele, které jsme pokládali za dŧleţité k hodnocení jeho kvality.
Kapacita DPS je v současné době 270 obyvatel, kteří vzhledem ke svému zdravotnímu stavu jsou v
rŧzném stupni závislosti na pomoci.
70 % obyvatel pobírá příspěvky pro bezmocnost a pouze 30 % je soběstačných.
Část DPS je vyhrazena pro zvláštní reţim, kde jsou převáţně obyvatelé s demencí, kteří nebyli
zahrnuti do tohoto skreeningu, vzhledem k tomu, ţe jejich odpovědi nebyly validní. Dotazník, který byl
pouţit, byl koncipován tak, aby byly zjištěny některé kvalitativní i kvantitativní charakteristiky spánku.
Randomizovaným zpŧsobem byly tyto otázky poloţeny 100 obyvatelŧm, s vyloučením osob s
92
demencí u kterých by odpovědi mohly být těţko hodnotitelé.
Generové zastoupení bylo 88 ţen a pouze 12 muţŧ, proto nebylo provedeno srovnání v tomto ohledu.
Osob do 80 let věku bylo 25 a starších 80 let bylo 75.
Vzhledem k tomu, ţe kvalita spánku je zvláště ve stáří vnímána velmi citlivě a v ústavech sociální
péče je často diskutovaným problémem, mŧţe být výsledek naší dotazníkové akce inspirací a
příspěvkem k jeho řešení.
Závěr a diskuze:
Počet dotazovaných tvoří reprezentativní vzorek obyvatel DPS. Jednotlivé věkové kategorie však
počtem natolik srovnatelné, abychom mohli v tomto ohledu činit kvalifikované závěry. Proto
vyhodnocení bylo provedeno pro celou skupinu dotazovaných. Nebyly také zkoumány generové
rozdíly vzhledem k poměrně nízkému počtu muţŧ ve studii. Lze také konstatovat, ţe přibliţně 1/3
dotázaných trpí nespavostí, pro kterou uţívá hypnotika. Téměř polovina odpovídajících usíná za 1 hod
i déle a poměrně stejný počet se probouzí brzo ráno. Je však nutné připustit, ţe je poměrně velká
skupina obyvatel DPS, kteří, ač hypnotika neuţívají a neudávají poruchy spánku, mají v ordinaci další
léky jako sedativa, antidepresiva, či tranquilizéry, které mohou poruchy spánku maskovat. Téměř ½
respondentŧ trpí poruchami spánku delší dobu. Počet hodin nočního spánku je u více neţ 1/3
obyvatel dostatečný. Více neţ ½ odpočívá přes den. Časté probuzení v noci udávalo 60%
dotazovaných a 40% má nadměrný počet snŧ.
I kdyţ jsou poruchy spánku spíše symptomem některých psychických, ale i organických poruch,
kterých ve stáří přibývá, jsou natolik obtěţující, ţe je nutné se jimi zabývat a snaţit se o jejich
ovlivnění. U klientŧ sociálních zařízení je jiţ od samého počátku, kdy jsou přijati, dosti dŧvodŧ ke
vzniku poruch spánku. Výsledky, které jsou prezentovány, potvrzují v odborné literatuře všeobecně
citované údaje o odlišnostech spánku ve stáří.
Přílohy:
93
Výsledky: Přehled odpovědí skreeningu poruch spánku.
Trpíte nespavostí?
Odpovědi:
a) netrpím
41%
b) občas
28%
c) stále
31%
Jak dlouho máte problémy se spánkem?
Odpovědi:
a) nemám problémy
4%
b) 1 rok
14%
c) 1 – 5 let
45%
Jak dlouho trvá neţ usnete?
Odpovědi:
a) do 30 min.
b) 1 hod
c) více neţ 1 hod
52%
28%
20%
94
Počet hodin nočního spánku?
Odpovědi:
a) 8 hod a více
b) 4 – 8 hod
c) méně neţ 4 hod
36%
52%
12%
Počet probuzení v noci.
Odpovědi:
a) ţádné
b) 2 – 5 x
c) více neţ 5 x
40%
52%
8%
95
Četnost nadměrných snŧ.
Odpovědi:
a) ţádné sny
53%
b) občasné
29%
c) pravidelně
18%
Časné ranní probuzení?
Odpovědi:
a) nebudím se ráno brzo
b) někdy se budím časně
c) pravidelně
43%
21%
36%
96
Spíte přes den?
Odpovědi:
a) nespím přes den
b) do 1 hod
39%
36%
c) více neţ 2 hod
25%
Uţíváte prášky na spaní?
Odpovědi:
a) neuţívám
b) někdy
c) pravidelně
53%
12%
32%
97
AKO POCHOPIŤ STARÉHO ČLOVEKA?
Ing. Mgr. Peter Tavel, Ph.D.
Cyrilometodějská teologická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
[email protected]
Anotace:
Starý človek mení spôsob vnímania sveta, zhoršuje sa u neho rozlišovanie medzi dňom a nocou.
identitu, význam a pochopenie ţivota hľadá v minulosti. Kvôli potrebe „opraviť problematické vzťahy“
sa vracia do pôvodnej rodiny. Za jeho správaním moţno nájsť dôvod. Prejavuje tri základné ľudské
potreby: 1. potrebu byť milovaný, cítiť istotu a lásku a byť v niečej opatere, 2. potrebu byť potrebný,
produktívny, aktívny a uţitočne zaneprázdnený a 3. potrebu byť vypočutý, vyjadriť svoje hlboké a
silné pocity empatickému poslucháčovi. Tieto potreby však nevyjadruje „tu a teraz“, ale komunikuje s
osobami a predmetmi z minulosti. Stáva sa egocentrickým.
Příspěvek:
Staroba je vyvrcholením ţivotnej etapy človeka. Vyvrcholenie, v ktorom sa spája minulosť, prítomnosť
a budúcnosť ţivota jedinca. Človek má potrebu, aby to, čo preţil v minulosti, to, čo zakúša
v prítomnosti, a to, čo od budúcnosti očakáva, tvorilo zmysluplný celok. Minulosť sa stáva v starobe
dôleţitou bohatou studňou, z ktorej sa čerpá v prítomnosti. V pohľade do budúcnosti starnúci človek
postupne rozpoznáva pominuteľnosť vízie, ţe tu bude ešte prebývať dlho, lepšie, šťastnejšie,
výkonnejšie a zdravšie. Pred jeho zrakom sa vynára horizont konečnosti, záver ţivotného
dobrodruţstva na zemi. Záleţí od toho, či smrť vníma ako bodku, za ktorou uţ neočakáva nič, alebo či
smrť vníma ako tri bodky, za ktorými azda príde nejaké pokračovanie, alebo či smrť vníma ako
dvojbodku, za ktorou príde to hlavné, na čo bol ţivot tu na zemi iba prípravou (Tavel, 2009). V dnešnej
dobe je hľadanie postoja k smrti o to náročnejšie, ţe pod vplyvom súčasnej kultúry máme tendenciu
uhýbať pred hĺbkou tajomstva smrti (Slavkovský, 2001). Pre ošetrovateľov, opatrovateľov a ďalší
sociálny personál, ktorý sa zoberá starým človekom, nejde len o to, ako človek chápe svoju starobu,
ale aj o to, aby sa starému človeku dokázalo porozumieť (Šarníková, 2008), aby sa, nakoľko je to
moţné, nahliadlo na svet jeho vlastnými očami.
V histórii sa postoj k starému človeku menil. Výrazná zmena nastala za posledné storočia. V 19.
storočí patrili do rodiny tak deti, ako aj starí ľudia. Keďţe sa v tom čase človek nedoţíval vysokého
veku, boli starí ľudia vzácnosťou a predmetom úcty. V 20. storočí sa obraz rodiny v prostredí strednej
Európy zmenil (Borscheid, 1994). Dnes sa „všeobecne uznáva, ţe rodina je ideálnym prostredím pre
deti a opakuje sa klišé, ţe je nespravodlivé starých ľudí odsúvať do domova dôchodcov. V skutočnosti
sa však v tichosti očakáva, ţe starý človek sám pochopí, ţe je na ťarchu, a odíde do domova
dôchodcov, aby nerušil pohodlie iných,“ dodáva kriticky Schmidbauer (2003). Staroba sa vytráca zo
spoločenského ţivota. Stúpajúca ţivotná úroveň prináša čím ďalej tým viac ponúk, ako sa počas
produktívneho ţivota finančne zabezpečiť na starobu. Po šesťdesiatom piatom roku ţivota má človek
relatívne dosť voľného času. V médiách sa objavujú väčšinou mladí ľudia a všeobecne sa prijíma
názor, ţe človek je natoľko starý, nakoľko sa cíti. Takáto spoločenská atmosféra potláča skutočnosť,
ţe k ţivotu patrí aj choroba, chátranie, úpadok a smrť. Spoločnosť ponúka kultúru príchodu, nie však
98
kultúru odchodu a rozlúčky (Schmidbauer, 2003; Hytych, 2002; Přidalová, 1998).Staroba sa dnes
neidealizuje a nezboţšťuje. Naopak, spoločnosť sa pýta: „Človek ţije stále dlhšie a kto to má platiť?“
V roku 1989 napísal sociológ R. Gronemeyer (1989) rozprávku, v ktorej zobrazil víziu, ako to bude
vyzerať v Nemecku v roku 2030. Popisuje v nej vojnu mladých proti starým. V roku 2030 bude podľa
niektorých odhadov rovnaký počet pracujúcich ako ľudí na dôchodku. Vo voľbách bude kaţdý druhý
hlas hlasom starého človeka. Treba poznamenať, ţe uţ dnes sa v západných krajinách ozývajú
názory, ţe pomer hlasov je neuspokojivý. V spoločnosti sa bude objavovať mienka: „Starí stoja veľa
a majú príliš veľa moci, nie je ďalej moţné ich financovať. Okrem toho starí ešte vo svojej mladosti
zničili prírodu a mladí musia teraz znášať následky“ (Gronemeyer). Kolínska lekárka a politička H.
Schüllerová (Schmidbauer, 2003) hovorí, ţe ak je iba tretina obyvateľstva produktívna, spoločnosť
nemôţe preţiť. Vychádza zo západoeurópskeho modelu, kde človek takmer do tridsiatich rokov
študuje a uţ od šesťdesiatich rokov poberá starobný dôchodok. Navyše moţno predpokladať aj ďalšie
zmeny v spoločnosti. Nastane úbytok fosílnych palív a zhoršenie v ekológii. Podobnú víziu budúcnosti
predstavuje aj M. Houellebecq (1999).
Niektorí povaţujú za znak súčasnej doby oddeľovanie generácií. Spoločnosť sa vďaka formovaniu
nového systému hodnôt nachádza na pokraji hlbokých a váţnych zmien. Dostáva sa do bodu,
v ktorom môţe dôjsť k odcudzeniu a vzdialeniu mladých od starých. J. Powel (1995, 27 – 28) hovorí:
„Uţ šesťdesiate a sedemdesiate roky priniesli novú odlišnú generáciu. Človek sa začal jasne
vyjadrovať, je kritickejší a angaţovanejší. Nová generácia sa nechce podobať tej starej.“ K. Lorenz
vo svojej dobe napísal: „Industrializácia, ktorá prevaţuje vo všetkých sektoroch ľudského ţivota,
zväčšuje vzdialenosť medzi generáciami, ktoré nie sú kompenzované rodinnými putami... Takto
v našej kultúre dochádza k alarmujúcemu rozpadu tradičnej kontinuity medzi generáciou narodenou
okolo roku 1900 a generáciou nasledujúcou“ (Powel, 1995).
Hovorí sa ľuďoch novej a starej kultúry. Človek starej kultúry zbrojil, bol ochotný odloţiť uspokojenie
potrieb, „vyjadrovanie svojich pocitov povaţoval za luxus, bol umiernený v obliekaní a vo farbách
a obával sa rozmarnosti.“ Stará kultúra bola zaloţená na tvrdej práci a snahe o veci, ktoré boli mimo
dosah. Človek novej kultúry povaţuje uspokojenie za podstatný prvok ţivota a navyše za ľahko
dosiahnuteľný. „Nebojí sa podnetov, ktoré dráţdia, a skúša ich. Zmysly sú vystavované farbám,
korenenej strave, zosilneným zvukom, filmom a knihám, ktoré nemajú zábrany. Častejšie sa
pouţívajú silné slová a neúctivá satira“ (Powel, 1995). Moţno spomenúť aj rozdielne preţívanie
a rozdielne ciele mladého a starého človeka (Feil, 2002), zmenený vzťah medzi generáciami.
Diskutuje sa aj o tom, ako zmenený „ţivotný cyklus“ dnešného človeka vplýva na postavenie
a vnímanie starého človeka v spoločnosti (Lehr, 2007), ako aj na preţívanie, postavenie a vnímanie
členov iných komunít v spoločnosti (Lisá, 2007; Kretová, 2007a; 2007b). V Amerike sa dokonca
prejavuje určité oddeľovanie starých ľudí. Vznikajú getá pre starých. Starší človek si môţe prenajať
byt v klimaticky výhodných miestach za výhodné ceny. Najčastejšie to býva v Mexiku, kde je relatívne
lacná pracovná sila. Fenoménom v tejto oblasti je takzvaný granny dumping, keď polícia hľadá
pomätených starých ľudí (Schmidbauer, 2003).
Dôleţitosť minulosti a spomienok
Pre pochopenie starého človeka je dôleţité vyuţívajú uvedomenie si významu jeho minulosti
99
a spomienok na ňu. Starý človek si vybavuje rôzne staré udalosti zo svojho ţivota. Starší človek často
trpí poruchami krátkodobej pamäti, no udalosti z dávnej minulosti si často pamätá dobre.
Starí ľudia si zo svojej minulosti pamätajú skôr príjemné ako nepríjemné záţitky. Skreslenie
spomienok je jedným z obranným mechanizmov a tak staroba je v tomto zmysle tak trocha vekom
ilúzií. Grantová dlhodobá štúdia Harvardskej univerzite dlhodobo skúmala spomienky bývalých
vojakov z druhej svetovej vojny. V roku 1946 odpovedalo 34 % muţov, ţe sa ocitlo v nepriateľskej
paľbe a 25 % ţe zabilo nepriateľa. Muţi potom odpovedali na rovnaké otázky znovu v roku 1988. Ich
výpovede sa od predchádzajúcich líšili: muţov, ktorí odpovedali, ţe boli pod paľbou bolo 40 % a tých,
ktorí zabíjalo bolo iba 14 %. Ich spomienky na vojnu boli s pribúdajúcimi rokmi na jednej strane
dobrodruţnejšie a na druhej strane však menej nebezpečné.
Spomienky z minulosti sa osvedčili ako výborný prostriedok komunikácie a interakcie (Woods, 2002).
Vyuţívajú sa na nadviazanie kontaktu a prebudenie záujmu aj v rámci terapie zameranej na
orientáciu pacienta v realite. Práca so spomienkami je pre pacienta väčšinou atraktívna a v literatúre
pomerne dobre opísaná. V psychoterapii pomáha zaoberanie sa spomienkami nájsť miesto pacienta
v jeho ţivote a pri jeho adaptácii (Gibson, 1994). Cieľom nie je len zlepšenie stavu pacienta, ale aj
posilnenie pocitu ľudskej dôstojnosti a zlepšenie komunikácie.
Práca so spomienkami sa často vyuţíva aj u starých ľudí trpiacich demenciou alebo depresiou.
S výborným popisom reminiscenčných techník prichádza A. Norris (1986; Bender, Bauckham, Norris,
1999). V svojej práci podáva veľké mnoţstvo dôkazov o účinnosti rôznych typov práce so
spomienkami, pri ktorých došlo k zníţeniu počtu symptómov depresie u starších ľudí.
Pamäť, v ktorej sú uloţené osobné ţivotné spomienky, sa beţnými metódami, ktorými sa pamäť
skúma (napríklad pri ktorých sa opakujú slová), merať nedá. Testuje sa pri voľnom spomínaní alebo
zisťovaním počtu poloţiek, ktoré si človek dokáţe z minulosti vybaviť z pamäti. Pri testovaní
spomienok sa niekedy pouţíval album so starým fotografiami. H. F. Crovitz a H. Schiffman (1974)
zistili, ţe participanti si vedeli oveľa lepšie spomenúť na spomienky z nedávnej minulosti ako na
spomienky z dávnejšej minulosti. Zistili, ţe medzi spomienkami a časom je lineárna závislosť. To však
platilo iba pre mladých ľudí. D. C. Rubin, S. E. Wetzler a R. D. Nebes zistili odchýlku, ak boli
participanti starší. Jedinci okolo sedemdesiat rokov mali neobvykle viac spomienok z obdobia medzi
desiatym a tridsiatym rokom ţivota. Tento fenomén sa nazýva „spomienkový hrboľ“ (reminiscence
bump). Je niekoľko moţností, ako tento fenomén vysvetliť. Jednou je to, ţe človek vo svojich
mladších rokoch ţivota zaţíval rušnejšie a príjemnejšie udalosti, na ktoré si potom aj častejšie
spomínal, v dôsledku čoho sa pamäťová stopa upevnila. Ak si starší ľudia spomínajú na svoj ţivot,
často hovoria práve o tomto období svojho ţivota. Je jasné, ţe neobvyklé záţitky ostávajú v pamäti
dlhšie a ţe mladosť je bohatšia na neobvyklé záţitky. Mnoho ľudí si napríklad pamätá na svoju prvú
cestu do zahraničia alebo na prvé stretnutie so svojím ţivotným partnerom (Pillemer a kol., 1988).
Dôleţitosť empatie
Pre pochopenie starého človeka je tieţ dôleţitá empatia. Dôleţité je neposudzujúce načúvanie, pri
ktorom terapeut prijíma pacientov pohľad na realitu, akceptuje pacienta takého, aký je – s jeho pocitmi
a vlastným vnútorným svetom. Prijaté a uznané pacientove bolestné pocity strácajú silu. Nevyjadrené
alebo ignorované pocity majú, naopak, tendenciu naberať intenzitu. Prijatím nadobúda pacient
100
dôveru, istotu a pocit vlastnej hodnoty a dôstojnosti, čím dochádza k redukcii stresu. Takto sa
starému človekovi dá pomôcť pri riešení konfliktov z minulosti, pri redukcii nutnosti pouţívania
chemických a fyzických „donucovacích prostriedkov“. Zlepšuje to tieţ verbálnu a neverbálnu
komunikáciu, zlepšuje pohybové schopnosti a zlepšuje telesné zdravie (Feil, 2002).
Spôsob správania sa pacienta, ktorý niekedy môţe pôsobiť zvláštne, je potrebné chápať
v kontexte jeho ţivotného obdobia. Podobne sa vníma aj adolescencia. Správanie adolescenta sa
nehodnotí ako psychotické, ale prihliada sa na špecifikum ţivotného obdobia. Ak napríklad starý
človek sedí na vozíčku a rukou búcha po operadle, je dôleţité vedieť, čo za tým je. Dôvodom môţe
byť to, ţe bol kedysi stolárom, ako jeho otec a starý otec, a ţe teraz vníma svoju ruku ako kladivo,
ktoré zatĺka klinec (Feil, 2002).
S empatiou pracuje terapeutický prístup, ktorý sa nazýva validácia. Autorkou tohto prístupu pre
starých a často aj dezorientovaných ľudí je N. Feil. Validácia pomáha najmä starým ľuďom vo veku
nad 80 rokov, ďalej je určená ľuďom, ktorí celý ţivot ţili relatívne „šťastný“ ţivot a neriešili alebo
potláčali váţne ţivotné krízy. Okrem toho je určená ľuďom s obmedzenou moţnosťou pohybu
(pripútaným na vozíček), ľuďom, u ktorých sa objavujú príznaky poškodenia mozgu, zraku a sluchu,
ľuďom s obmedzenou kontrolou emócií a s obmedzenou krátkodobou pamäťou. Validácia pomáha
ľuďom, ktorí majú potrebu vyjadriť lásku, vyjadriť vlastnú identitu a vyjadriť neovládateľné emócie
pomocou pohybov. Pomáha aj tým ľuďom, ktorí unikajú pred bolestnou realitou sťahovaním sa do
minulosti. Východiská validácie by sa dali zhrnúť takto (Feil, 2002; 2004):

Autentický a empatický poslucháč pomáha pri validácii zmenšovať starému človekovi
emocionálnu záťaţ. Priznané, vyjadrené a potvrdené negatívne emócie sa zoslabujú. Nevyjadrené,
ignorované a potlačené bolestivé emócie „kvasia“ v skrytosti ďalej a silnejú. Ignorovanie emócií
starého človeka neprináša zmenu v jeho správaní. Keď mu nikto nenačúva, jeho stav sa zhoršuje.
Môţe dôjsť k úplnému stiahnutiu sa do stavu vegetovania.

I napriek tomu, ţe krátkodobá pamäť slabne, v pamäti pretrvávajú emocionálne spomienky
z minulosti. Z pamäti vystupuje to, čo bolo naučené a ustálené v minulosti. Tým sa starý človek snaţí
zachovať si homeostázu.

Telesné straty spôsobujú to, ţe starý človek potláča prítomnosť a „nastoľuje“ minulosť. So
slabnúcim zrakom mu silnie „vnútorný“ zrak. So slabnúcim sluchom začína počuť zvuky z minulosti.

Preţívaniu bolestnej prítomnosti sa starý človek bráni tak, ţe sa z nej sťahuje a snaţí sa
oţiviť si spomienky na minulosť.

Udalosť v prítomnosti môţe vyvolať spomienku z minulosti. Pocity v prítomnosti môţu vyvolať
podobné pocity z minulosti. Prítomnosť a minulosť sa tak navzájom miešajú.

Spomienka z minulosti spojená s emóciou môţe aktivovať nejaké telesné poškodenie
v prítomnosti. Napríklad spomienka 90-ročnej ţeny na silný záţitok, keď bola ako dievča zatvorená
vo tme, môţe spôsobovať zoslabnutie jej zraku.
Kontrast medzi preţívaním starého a mladého človeka
Súčasný stav starého človeka ovplyvňuje minulosť. V ţivote mladého človeka nemá minulosť aţ
takú dôleţitú úlohu. Jeho preţívanie a ciele sú odlišné. Mladý človek chce myslieť, produkovať,
tvoriť, „pouţívať hlavu“, jasne komunikovať a pouţívať konkrétne slová. Chce mať pod kontrolou
101
emócie a čas. Chce s časom hospodáriť a počas dňa sa vyvarovať sneniu. Má prianie urobiť si
pauzu pri káve. Chce sa správať podľa sociálnych konvencií – byť „niekým“, dosiahnuť úspech.
Preţívanie a ciele starého človeka sú iné. Starý človek sa chce dostať z bolestivej prítomnosti
a nepotrebnosti, chce opäť zaţívať príjemné záţitky z minulosti, chce prekonávať nudu a riešiť
nezvládnuté konflikty (Feil, 2002).
Pre starého človeka je dôleţitá minulosť. Prítomný vonkajší svet sa starému človekovi rozplýva a
stráca význam. Zhoršuje sa mu zrak a sluch, nemá čo robiť a niet nikoho, kto by sa oňho staral, kto
by ho miloval. Zhoršenie krátkodobej pamäti spôsobuje to, ţe si nevie spomenúť na mená
z minulosti (Feil, 2002). V samote sa v spomienkach vracia do čias, keď ešte niekým bol,
keď bol milovaný a produktívny. Preţíva minulosť, aby zaţil pocit vlastnej hodnoty. Prestáva sa
starať o to, čo si myslia iní. V prítomnosti nenachádza uspokojenie a keďţe na preţitie potrebuje
stimuláciu, nahrádza prítomnosť minulosťou.
Starý človek mení spôsob vnímania sveta, zhoršuje sa u neho rozlišovanie medzi dňom a nocou.
Identitu, význam a pochopenie ţivota hľadá v minulosti. Kvôli potrebe „opraviť problematické
vzťahy“ sa vracia do pôvodnej rodiny. Za jeho správaním moţno nájsť dôvod. Prejavuje tri
základné ľudské potreby: 1. potrebu byť milovaný, cítiť istotu a lásku a byť v niečej opatere, 2.
potrebu byť potrebný, produktívny, aktívny a uţitočne zaneprázdnený a 3. potrebu byť vypočutý,
vyjadriť svoje hlboké a silné pocity empatickému poslucháčovi. Tieto potreby však nevyjadruje „tu
a teraz“, ale komunikuje s osobami a predmetmi z minulosti. Stáva sa egocentrickým.
Symboly starého človeka
N. Feil hovorí, ţe na pochopenie starých ľudí je potrebné rozumieť ich symbolom, ktoré nazýva
„cestovnými lístkami do minulosti“. V tabuľke č. 1 sú uvedené typické osobné symboly
dezorientovaných ľudí a moţné významy týchto symbolov tak, ako ich uvádza autorka (Feil, Sutton,
Johnson, 2001).
Symboly
Moţný význam
Ruka
Dieťa, batoľa
Palec
Otec, matka, noha na chodenie, dieťa, ktoré je vedené
Šatka
Dôleţité papiere, cesto na pečenie, oblečenie
Tyč na vozíku
Ulica
Otvorený priestor
Okolie domova, nebo, nádej
Gombík
Potrava, láska
Mľaskavý zvuk
Istota, pôţitok
Kývavý, kolísavý pohyb
Matka, materstvo, istota, pôţitok
Tekutina
Muţská sila
Mohutné kreslo, stolička
Penis, chlap, manţel, sex
Drţadlo
Penis
Hlboký hlas
Muţ
Lyţica alebo ohnutý predmet
Ţena, ţenské pohlavie
102
Ponoţka, topánka
Dieťa, obliekať dieťa, sexuálny orgán
Oblečený kus odevu
Pohlavný styk, sloboda, výzva
Oddelenie
Susedia
Chodba
Ulica, susedia
Invalidný vozík
Auto, vozidlo
Tabuľka č. 1: Typické osobné symboly dezorientovaných ľudí a moţné významy
Špecifiká komunikácie
Komunikačné schopnosti starého človeka sa zhoršujú tak pre rôzne organické poškodenia, ako aj
pre nedostatok komunikácie. Starý a dezorientovaný človek nevyslovuje slová dôsledne. Má
problém s identifikáciou ľudí, predmetov a vzťahov. Nevie vysvetliť pojem. Napríklad keď počuje
slovo „matka“, nevie povedať, ţe je to niekto, kto má dieťa, ale v spomienkach sa vracia k svojej
matke. Narušenie analytického myslenia uvoľňuje neverbálnu zloţku vyjadrovania. Pri oslabovaní
schopnosti logickej a naučenej reči sa jedinec vracia k „primárnym vzorcom komunikácie“ (Feil,
2002). Nejde pritom o druhé detstvo, ale o oţivenie obrazov, zvukov, pachov a emócií, ktoré sú od
narodenia uloţené v pamäti. J. Piaget hovorí, ţe neverbálne vyjadrovanie jedinca predchádza
verbálne. Dojča napodobňuje pohyby, ktoré zaţíva v prítomnosti matky (hojdanie, satie pri kojení),
aby si ju v jej neprítomnosti sprítomnilo. Dieťa chápe definíciu pojmu „matka“ aţ neskôr, keď uţ
dokáţe abstraktne myslieť v kategóriách. Ak sa dezorientovaný človek nedokáţe verbálne vyjadriť,
začne sa pohybovať tak, ako to robil v detstve. Pohybuje perami, komolí slová, vytvára rýmy,
kombinuje a vyslovuje zvuky, ktoré sa navzájom podobajú. Mieša hlásky tak, aby mu jazyk, zuby
a pery prinášali potešenie. Vracia sa k detským rýmovačkám, básničkám, modlitbičkám
a pesničkám. Čím viac sa jeho intelektuálne funkcie zhoršujú, tým viac sa mu rozširuje slovník
fantázie, ktorý súvisí s minulosťou. Do vedomia sa mu vracajú dávne spomienky (Feil, 2002).
Pri komunikácii, ako to navrhuje validácia, sa rešpektuje svet pacienta i keby nezodpovedal
skutočnosti. Nejde o priamu korekciu pacienta, ale o prijatie jeho témy a postupnú prácu s ňou.
Napríklad pacient začína byť nepokojný a nechce sa zúčastniť na zamestnaní, pretoţe chce ísť za
bratom (ktorý uţ neţije). Terapeut hovorí: „Áno, pôjdeme za ním spolu. Potrebujem tu len niečo
dokončiť. Počkajte, prosím, preto chvíľku a potom pôjdeme.“ S odpoveďou je pacient spokojný,
upokojuje sa a postupne sa začne venovať inej téme. Priame odmietnutie pacientovej témy
a orientácia v realite napríklad odpoveďou, ţe brat uţ desať rokov neţije, by v tomto prípade
zbytočne viedli k nepokoju a agresivite (Holmerová a kol., 2004).
Záver
Kaţdé ţivotné obdobie má svoje úlohy. Človek sa má k nim v správnom čase postaviť a splniť ich.
Málokedy sa mu však podarí splniť ich úplne. Ak človek nejakú úlohu ignoruje, väčšinou sa prihlási
neskôr. Ak myšlienku na nesplnenú úlohu potláča aţ do staroby, môţe ju spracovať alebo pred ňou
uniknúť do stavu vegetovania. Validácia sa snaţí o to, aby si starý človek priznal nesplnené úlohy,
aby sa s nimi vyrovnal a zomrel v pokoji.
103
Literatúra
BENDER, M., BAUCKHAM, P., NORRIS, A. The therapeutic purposes of reminiscence.
London/Thousand Oaks: Sage Publications, 1999. 300 s. ISBN 0-803-97641-0.
BORSCHEID, P. Der alte Mensch in der Vergangenheit. In BALTES, P. B., MITTELSTRAß, J.,
STAUDINGER, U. M. (Eds.). Alter und Altern. Ein interdisziplinärer Studientext zur Gerontologie.
Berlin: Walter de Gruyter, 1994. 814 s. ISBN 978-3-11-014408-6, s. 35 – 61.
CROVITZ, H. F., SCHIFFMAN, H. Frequency of episodic memories as a function of their age. Bulletin
of the Psychonomic Society, 1974, roč. 4, s. 517 – 518.
FEIL, N. Validation. Ein Weg zum Verständnis verwirrter alter Menschen. 7. Auf. München: Ernst
Reinhardt Verlag, GmbH & Co KG, 2002. 133 s. ISBN 3-497-01633-0.
FEIL, N. Validation in Anwendung und Beispielen. Der Umgang mit verwirten alten Menschen. 4. Auf.
München/Basel: Ernst Reinhardt Verlag, GmbH & Co KG, 2004. 262 s. ISBN 3-497-01687-X.
FEIL, N., SUTTON, E., JOHNSON, F. Trainingsprogramm Validation Baustein 1. Einführung in die
Validation. München/Basel: Ernst Reinhardt Verlag, GmbH & Co KG, 2001. 55 s. ISBN 3-497-01558X.
GIBSON, F. What can reminiscence contribute to people with dementia? In BORNAT, J.
Reminiscence reviewed: evaluations, achievements, perspectives.
Buckingham/Bristol: Open
University Press, 1994. 148 s. ISBN 0-335-19042-1, s. 46 – 60.
GRONEMEYER, R. Die Entfernung vom Wolfsrudel. Über den drohendeden Krieg der Jungen gegen
die Alten. Düsseldorf: Claasen, 1989. 174 s. ISBN 3-546-43530-3.
HOLMEROVÁ, I., ROKOSOVÁ, M., SUCHÁ, J., VELETA, P. Nefarmakologické přístupy k pacientŧm
postiţeným demencí a podpora pečujících rodin. Neurologie pro praxi, 2004, roč. 5, č. 1, s. 17 – 20.
HOUELLEBECQ, M. Elementarteilchen. Ũber. M. Houellebecq. Köln: DuMont, 1999. Ũber. vom: Les
particules élémentaires. 356 s. ISBN 3-770-14879-7.
HYTYCH, R. Sociální reprezentace smrti u pracovníkŧ onkologického oddělení. Československá
psychologie, 2002, roč. 46, č. 5, s. 462 – 471.
KRETOVÁ, E. (2007). Miesto príslušnosti v ére virtuálnych komunít. In HELLER, D., MERTIN, V.,
SOBOTKOVÁ, I. (Eds.). Psychologické dny 2006 : Prožívání sebe a měnícího se světa : sborník
příspěvků z konference 24. Psychologické dny, Olomouc 2006. Praha : Univerzita Karlova v Praze,
Filozofická fakulta, katedra psychologie ve spolupráci s Českomoravskou psychologickou společností,
2007. ISBN 978-80-7308-185-0. CD. 6s.
KRETOVÁ, E. (2007). Meranie subjektivne preţívanej pohody rómskych adolescentov. In HELLER,
D.; MERTIN, V.; SOBOTKOVÁ, I. (Eds.). Psychologické dny 2006 : Prožívání sebe a měnícího se
světa : sborník příspěvků z konference 24. Psychologické dny, Olomouc 2006. Praha : Univerzita
Karlova v Praze, Filozofická fakulta, katedra psychologie ve spolupráci s Českomoravskou
psychologickou společností, 2007. ISBN 978-80-7308-185-0. CD. 13s.
LEHR, U. Psychologie des Alters. 11. Aufl. Wiebelsheim: Quelle & Meyer Velag GmbH & Co., 2007.
423 s. ISBN 3-494-01432-9.
LISÁ, E. (2007). Príslušnosť ku komunite v kontexte komunitnej psychológie. In: I. Sarmány-Schuller
(Zost.): Metanoia - harmónia človeka. Bratislava : Slovenská psychologická spoločnosť SAV. – ISBN
978-80-89236-39-8. s. 305-309.
104
NORRIS, A. Reminiscence with elderly people. London: Winslow, 1986. 72 s. ISBN 0-863-8804-1X.
PILLEMER, D. B., GOLDSMITH, L. R., PANTER, A. T., WHITE, S. H. Very long-term memories of the
first year in college. Journal of Experimental Psychology: Learning, Memory, and Cognition, 1988, roč.
14, č. 4, s. 709 – 715.
POWELL, J. Proč žít, proč umírat? 1. vyd. Přel. M. Voplakal. Praha: Zvon, 1995. 203 s. Přel. z: A
reason to live! A reason to die! ISBN 80-7113-137-7.
PŘIDALOVÁ, M. Proč je moderní smrt tabu? Sociologický časopis, 1998, roč. 34, č. 3, 347 – 361.
SCHMIDBAUER, W. Altern ohne Angst. Ein psychologischer Begleiter. Reimbek bei Hamburg:
Rowohlt Taschenbuch Verlag, 2003. 187 s. ISBN 3-499-61474-X.
SLAVKOVSKÝ, A. Posledné veci človeka a súčasnosť. Aktuálne otázky eschatológie – náuky
o "posledných" veciach človeka a o posmrtnom ţivote v medzikultúrnom a medzináboţenskom
dialógu. Fénix, 2001, roč. 6, č. 4, s. 4 – 7.
ŠARNÍKOVÁ, G. (2008). Ţivot v spoločenstve – láska či prosociálnosť? In Wójcik, W., Lalíková, E.
(red.): Edukacja. Działania społeczne. Rodzina. Bielsko-Biała: Wydawnictwo Akademii TechnicznoHumanistycznej, 2008. 252 s. ISBN 978-83-60714-56-0, s. 37 – 43.
TAVEL, P. Psychologické problémy v starobe I. Pusté Uľany: Schola Philosophica, 2009. 278 s. ISBN
978-80-969823-7-0.
WOODS, B. Psychologische Therapie bei fortgeschrittener Demenz. In MAERCKER, A. (Ed.)
Alterspsychotherapie und Klinische Gerontopsychologie. Heidelberg: Springer, 2002. 389 s. ISBN 3540-42077-0, s. 341 – 357.
105
STÁTNÍ PODPORA BYDLENÍ SENIORŦ
Ing. Alexandra Vobořilová
zástupkyně ředitele odboru bytové politiky, Ministerstvo pro místní rozvoj ČR
[email protected]
Anotace:
Kompetence MMR jako ústředního orgánu státní správy ve věcech politiky bydlení spočívá v oblasti
koncepční a legislativní. Vlastní realizace bytové politiky potom spadá do samostatné pŧsobnosti obcí.
V oblasti legislativní se seniorŧ bezprostředně dotýkají aktivity směřující k odstraňování bariér
funkčního trhu s byty. Jedná se zejména o dokončení procesu deregulace nájemného a narovnání
vztahŧ mezi nájemci a pronajímateli v občanském zákoníku. Tento proces s sebou nese i závaţné
dopady zejména na domácnosti osamělých seniorŧ, na které je třeba na úrovni státu reagovat.
V oblasti podpory nové výstavby zaměřené na seniory disponuje stát v současné době dvěma
nástroji. Jedná se o podporu výstavby sociálních bytŧ podle nařízení vlády č. ze Státního fondu
rozvoje bydlení
a dále o dotační titul MMR „Pečovatelský byt“, který je zaměřen na zajištění
sociálního bydlení pro osoby se sníţenou soběstačností.
Abstract:
Competitions of the Ministry for Regional Development as the central government body for housing
policy are in policy making and legislation. The policy implementation belongs to independent
competence of municipalities. In the sphere of legislation, there are senior influencing activities aiming
to removing housing market barriers. Namely it is finalization of the process of the rent deregulation
and reconciliation of relations between tenants and landlords in the civic code. This process brings up
serious impacts on single senior households, that is necessary to react on at the government level. In
the sphere of new construction for seniors the government provides two types of tools: Support of
social housing construction – Gov. decree No. 333/2009 Sb., which is funded by the Housing State
Development Fund and subsidies from the Ministry for Regional Development which are focused on
providing social housing for disabled people.
Příspěvek:
Podle kompetenčního zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánŧ státní
správy, ve znění pozdějších předpisŧ, jsou vymezeny kompetence Ministerstva pro místní rozvoj jako
ústředního orgánu státní správy, mimo jiné, ve věcech politiky bydlení, rozvoje domovního a bytového
fondu a pro věci nájmu bytŧ a nebytových prostorŧ. Problematika politiky bydlení tedy do pŧsobnosti
Ministerstva pro místní rozvoj patří; jedná se však pouze o pŧsobnost koncepční a legislativní. Těţiště
realizace bytové politiky je na obecní úrovni; podle zákona č. 128/2000 Sb., o obcích patří
hospodaření s nemovitostmi ve vlastnictví obce do její samostatné pŧsobnosti. Obec má podle
uvedeného zákona pečovat, v souladu s místními předpoklady a s místními zvyklostmi, o vytváření
podmínek pro rozvoj sociální péče a pro uspokojování potřeb svých občanŧ. Mezi tyto potřeby patří i
uspokojování potřeb bydlení. V souladu s právními předpisy si proto obce stanovují vlastní pravidla či
postupy pro hospodaření s obecními byty. MMR nemá moţnost zasahovat obcím do zpŧsobu, na
106
jehoţ základě je bytová politika realizována. Má však moţnost prostřednictvím podpŧrných nástrojŧ
tyto aktivity ovlivňovat nepřímo.
Jaká je situace v oblasti bydlení seniorŧ v současné době? V roce 2008 zpracovala společnost
Factum Invenio studii „Bydlení seniorŧ“, která monitoruje
situaci v bydlení u osob nad 50 let a
vymezuje jejich hlavní problémy. Ze studie vyplynulo, ţe většina starších lidí ţije v domě nebo v bytě,
který mají ve svém vlastnictví (72%). V objektech určených pro seniory (DPS, DD) ţijí 3% osob. Starší
lidé jsou se svým bydlením v naprosté většině spokojeni (93%). Problémy vidí starší lidé zejména v
nákladech na bydlení (26%);
přičemţ 76% seniorŧ má z rostoucích nákladŧ na bydlení obavy.
Většina starších lidí nemá o změnu bydlení v souvislosti s ţivotem v dŧchodu zájem (74%), celých
15% nemá tuto záleţitost rozmyšlenou. Pokud se starší lidé rozhodli ke změně dosavadního bydlení,
vedly je k tomu zejména nevyhovující rozměry pŧvodního bydlení (22%) a snaha získat méně
nákladné bydlení (16%). Nejčastějším dŧvodem pro přestěhování do DPS nebo do DD je snaha mít
nablízku pomoc.
Cílová skupina starších lidí se rozpadá na dvě podskupiny lišící se nejen dobou narození ale i
specifickými problémy v oblasti bydlení. Jsou jednak o tzv. baby boomers (narození v letech 1945 a
1965), pro které je charakteristická odlišná zkušenost ve srovnání s předválečnou generací, coţ se
odráţí v náročnějších ţivotních cílech ve vyšším věku. Osoby narozené před rokem 1945, zejména
však předváleční ročníky, neměly moţnost se na nové podmínky v oblasti bydlení v produktivním věku
připravit.
V oblasti legislativní se seniorŧ bezprostředně dotýkají zejména následující aktivity Ministerstva pro
místní rozvoj:
Odstranění cenových bariér funkčního trhu s byty
Existence funkčního trhu s byty je základní podmínkou efektivního pŧsobení podpŧrných nástrojŧ
zacílených na osoby ohroţené sociálním vyloučením. Proces odstraňování těchto bariér, zejména
proces deregulace nájemného podle zákona č. 107/2006 Sb., s sebou nese i závaţné dopady na
domácnosti seniorŧ, a to zejména na nejstarší ročníky. Řešení těchto problémŧ, tak jak je tomu ve
většině evropských zemí, spočívá v poskytování adresných sociálních dávek kompenzujících sociálně
potřebným domácnostem část nákladŧ spojených s bydlením v přiměřeném bytě. V oblasti bydlení se
jedná o příspěvek na bydlení a doplatek na bydlení. Sociální systém je přitom nastaven tak, aby
motivoval občany k tomu, aby si hledali bydlení odpovídající jejich příjmovým moţnostem. Někteří
senioři však často v minulosti nemohli – a to právě s ohledem na přetrvávající regulaci nájemného byty vyměnit za menší; v jiných případech se jedná o ovdovělé seniory, kteří jiţ nemají dostatek sil na
to, aby se přestěhovali. Situace, ve které se nacházejí a která vyplývá z procesu deregulace
nájemného jako nutného transformačního kroku, nemŧţe být řešena pouze prostřednictvím systému
sociálních dávek na bydlení. Staří lidé mají sníţenou schopnost změnit prostředí, ve kterém ţijí a
veškerá opatření na podporu bydlení seniorŧ proto opakovaně zdŧrazňují prioritu pomoci seniorŧm
doţít v prostředí, na které jsou zvyklí (za podpory terénních sociálních a zdravotních sluţeb) před
výstavbou speciálně zaměřeného bydlení. Udrţení starého člověka v prostředí, na které je zvyklý, je
v tomto smyslu nutné chápat jako veřejný zájem, na který je třeba na úrovni státu reagovat
107
Narovnání vztahŧ mezi nájemci a pronajímateli
Jedná se o problematiku, kterou upravuje Občanský zákoník v části věnované nájmu z bytu. Jako
krok směrem k větší liberalizaci smluvních vztahŧ v oblasti nájmu bytu byla připravena dílčí novela
stávajícího občanského zákoníku. Z hlediska seniorŧ je dŧleţité ustanovení týkající se přechodu
nájmŧ. Nájem podle návrhu přechází automaticky na vyjmenované nejbliţší příbuzné, kteří ţili v den
smrti ve společné domácnosti s nájemcem v bytě. Na jiné osoby, které ţili v den smrti s nájemcem
v bytě, přejde nájem pouze pokud pronajímatel s jejich bydlením v bytě vyjádřil souhlas. Vţdy musí
být splněna podmínka, ţe osoba, na kterou má přejít nájem, nemá vlastní byt. Současně zákon
stanoví dobu nájmu, která, pokud se pronajímatel s nájemcem nedohodnou jinak, bude omezena na
dva roky po přechodu nájmu. „Sociální klauzule“ má chránit po přechodu nájmu osoby, které dovršily
75 let nebo naopak nedovršily 18 let. Omezení doby nájmu na dva roky by v těchto případech nebylo
uplatněno.
Technické parametry upravitelného bytu
Ministerstvo pro místní rozvoj ve svých podpŧrných programech vymezilo pojem „upravitelný byt“ jako
byt, který splňuje základní stavebně technické parametry bezbariérovosti. Byt je připraven pro
doplnění zařizovacími předměty či kompenzačními pomŧckami podle konkrétního postiţení a
individuálních potřeb nájemce. Nesporným úspěchem je nedávné zahrnutí pojmu upravitelný byt do
prováděcí vyhlášky k novému stavebnímu zákonu. Stavebně technické parametry upravitelného bytu
byly totiţ do současné doby uvedeny pouze v přílohách příslušných podpŧrných programŧ MMR a
SFRB. Ministerstvo pro místní rozvoj v této oblasti sleduje dlouhodobý koncepční cíl, který odpovídá
i příslušnému úkolu Národního programu přípravy na stárnutí „…navrhnout minimální standardy
bezbariérovosti a upravitelnosti bydlení…Cílem je, aby základní stavební prvky bezbariérovosti (tj.
široké dveře, základní prostory bytu ve stejné výškové úrovni, staticky přizpŧsobené příčky koupelny,
aby bylo moţno připevnit madla) byly povinnými parametry u výstavby podporované z veřejných
prostředkŧ a následně u veškeré nové výstavby.
Aktivity Ministerstva pro místní rozvoj v oblasti metodické respektují skutečnost, ţe MMR není
orgánem kompetentním vykonávat právní poradenství. Ministerstvo pro místní rozvoj však trvale
spolupracuje s nestátními neziskovými organizacemi, kterým kaţdoročně poskytuje finanční příspěvek
na poskytování právní a odborné pomoci veřejnosti zejména při řešení široké škály problémŧ v celé
oblasti bydlení (Sdruţení nájemníkŧ ČR, Sdruţení bytových druţstev a vlastníkŧ jednotek, Asociace
občanských poraden apod.).
V současné době jsou uplatňovány dva podpŧrné nástroje bytové politiky zaměřené na výstavbu
sociálních bytŧ určených mimo jiné na seniory:
1.
Nařízení vlády č. 333/2009 Sb o podmínkách pouţití finančních prostředkŧ Státního
fondu rozvoje bydlení ke krytí části nákladŧ spojených s výstavbou sociálních bytŧ formou
dotace právnickým a fyzickým osobám
Cílem je poskytování investiční podpory na výstavbu finančně dostupných nájemních bytŧ pro osoby
s nízkými příjmy, příp. s dalšími handicapy,
v trţním sektoru.
které si nejsou schopny pořídit nebo udrţet bydlení
Stát novým nástrojem bude stimulovat výstavbu cenově dostupných sociálních
nájemních bytŧ tím, ţe nabídne potenciálním investorŧm státní finanční investiční pobídku. Formou
podpory je investiční dotace, jejímţ příjemcem mŧţe být jakákoli právnická či fyzická osoba, která se
108
zaváţe nakládat s nájemními byty postavenými s dotací v souladu s podmínkami nařízení vlády.
Dotace bude poskytována nejen na zcela novou výstavbu, ale i na změnu existujících staveb, která je
v mnoha případech finančně méně nákladná.
2
Výše dotace na jednotlivý sociální byt činí 6 500 Kč/m , jedná-li se o novou výstavbu, a 5 500
2
Kč/m , jedná-li se o stavební úpravy. Horní limit výše dotace je 500 000 Kč, jedná-li se o novou
výstavbu, a 420 000 Kč, jedná-li se o stavební úpravy.
Vznikne-li upravitelný byt, zvyšuje se výše dotace o 50 000 Kč. V případě, ţe výstavba splňuje
poţadavky na energetickou náročnost budov platné pro třídu A, zvyšuje se celková výše dotace o
100 000 Kč. Pokud výstavba realizovaná stavebními úpravami nebo nástavbou, popřípadě přístavbou,
splňuje poţadavky na energetickou náročnost budov platné pro třídu B, zvyšuje se celková výše
dotace o 50 000 Kč.
Celková výše dotace, která se vypočte jako součet dotací na jednotlivé sociální byty, nesmí
přesáhnout 30 % celkových investičních nákladŧ na výstavbu podporovaných sociálních bytŧ.
Cílovou skupinu nájemcŧ sociálních nájemních bytŧ tvoří příjemci opakovaných dávek v hmotné nouzi
nebo osoby vymezené limitem čistého příjmu v závislosti na velikosti domácnosti a dále osoby, které
mají ještě další sociální handicapy, které je znevýhodňují v přístupu k bydlení. Těmito handicapy je
sníţená soběstačnost vyţadující stavební úpravu nebo výstavbu bezbariérového bydlení, nebo
sníţenou soběstačnost vyţadující podporu v samostatném bydlení v podobě přítomnosti nebo
dosaţitelnosti sociálních sluţeb, případně věk nad 75 let.
Nájemní byty postavené s dotací budou slouţit osobám z cílové skupiny po dobu 10 let v období 15
let od dokončení stavby. Po uplynutí této doby budou moci být tyto byty nabídnuty na trhu za smluvní
nájemné, popřípadě bude moţná jejich přeměna na vlastnické bydlení.
Stát musí poskytování investičních dotací na výstavbu sociálních bytŧ notifikovat. Do doby, neţ bude
tento proces v Bruselu úspěšně dokončen, bude poskytována dotace v omezeném reţimu „de
minimis“, a to při vyuţití tzv. „Dočasného rámce“ EK. Jedná se o opatření umoţňujícím zrychlený
přistup ke státním prostředkŧm v době krize. Členské státy mohou poskytovat přímou podporu na
malé projekty aţ do částky 500 000 EUR.
2. Program Ministerstva pro místní rozvoj Podpora výstavby podporovaných bytŧ stanovuje
podmínky pro poskytování dotací na výstavbu bytŧ určených k bydlení osob se zvláštními
potřebami v oblasti bydlení.
Na seniory je zaměřen dotační titul „Pečovatelský byt“, který je určený osobám s omezenou
schopností pohybu a orientace v dŧsledku vysokého věku nebo zdravotního stavu. Cílem výstavby
pečovatelských bytŧ je zajištění sociálního bydlení pro osoby z cílové skupiny tak, aby došlo k získání
nebo prodlouţení jejich soběstačnosti a nezávislosti při zachování soukromí. Současně musí být
umoţněno efektivní poskytování terénních sociálních sluţeb podle individuálních potřeb nájemcŧ.
Cílová skupina zahrnuje osoby, které doloţí, ţe jejich sníţená soběstačnost je zpŧsobená buď věkem,
tj. jedná se o seniory ve věku 70 let a více - nebo zdravotním stavem, kdy sníţená soběstačnost je
ohodnocena minimálně I. stupněm závislosti podle zákona o sociálních sluţbách. Všechny
pečovatelské byty musejí splňovat stavebně technické podmínky upravitelného bytu, který bez dalších
stavebních úprav mŧţe slouţit osobám s omezenou schopností pohybu a orientace, tj. zejména
osobám postiţeným pohybově, zrakově, sluchově, mentálně, osobám pokročilého věku apod. Také
109
budova, ve které se byty nacházejí, musí splňovat obecně technické poţadavky zabezpečující uţívání
staveb osobami se sníţenou schopností pohybu a orientace.
Podmínkou pro nakládání s pečovatelským bytem je uzavření nájemní smlouvy s osobou z cílové
skupiny podle zákona č. 102/1992 Sb., (který neumoţňuje přechod nájmu). Pro zajištění efektivního
poskytování sociálních sluţeb je nezbytné, aby v obci byla dostupná alespoň jedna z terénních sluţeb
sociální péče podle § 39, 40, 41 a 43 zákona o sociálních sluţbách. Vzhledem k tomu, ţe se jedná o
standardní nájemní byty, nelze v pečovatelských bytech nelze poskytovat pobytové sociální sluţby
podle zákona o sociálních sluţbách.
110
PROSTŘEDÍ A PODMÍNKY V POBYTOVÝCH ZAŘÍZENÍCH PRO SENIORY
Z POHLEDU STANDARDŦ KVALITY
Bc. Jan Sembdner
výkonný ředitel Asociace poskytovatelŧ sociálních sluţeb ČR
[email protected]
Anotace:
Příspěvek se věnuje kvalitě sociálních sluţeb v souvislosti s otázkou, jak napomoci tomu, aby
pobytová zařízení pro seniory vytvářela prostředí, respektující svobodnou vŧli a rozhodnutí uţivatele.
Autor se zabývá zejména prostředím pobytových zařízení pro seniory a popisuje moţnosti, které
vnitřní vybavení a vzhled těchto zařízení přibliţují co nejvíce prostředí „přátelskému“ pro uţivatele.
Příspěvek:
Sociální sluţba je aktivita, kterou v prŧběhu svého ţivota mŧţe potřebovat kaţdý z nás, nastane- li
určitá podstatná sociální událost, či skutečnost, v dŧsledku které se člověk dostane do nepříznivé
ţivotní či sociální situace. Pokud takové situace nastanou, jistě bychom si přáli, aby nám byla sociální
sluţba zajištěna na odborné úrovni, dŧstojně a v příjemném prostředí s respektem k osobnosti a
právŧm. Ještě vyšší význam získávají zmíněné aspekty v případě, kdy je sociální sluţba spojena
s ubytováním, trvalým či přechodným bydlením člověka, který se tak často stává zčásti, nebo zcela
závislým, na poskytovateli sluţeb, a to ve většině oblastí svého ţivota.
Kvalita sociálních sluţeb se při výkonu inspekce ověřuje pomocí standardŧ kvality sociálních sluţeb.
Standardy kvality sociálních sluţeb jsou totiţ specifickým souborem kritérií, jejichţ prostřednictvím je
definována úroveň kvality poskytovaných sociálních sluţeb. Oblasti, ve kterých se kvalita sociálních
sluţeb ověřuje, jsou: personální a provozní zabezpečení zmíněných sluţeb, vztahy mezi
poskytovatelem a uţivateli sluţeb a provozní podmínky a prostředí ve kterém se sociální sluţby
poskytují. Plnění standardŧ kvality se hodnotí systémem bodŧ. Obsah jednotlivých standardŧ kvality a
bodové hodnocení stanoví prováděcí právní předpis. Sedmnáct kriterií ze 49 je označováno za
zásadní.
Standard číslo třináct obsahuje dvě kriteria, která sice nejsou označena jako zásadní, nicméně
z pohledu uţivatele, jeho rodiny, laické i odborné veřejnosti mají velký význam.
Standard č. 13
a) Poskytovatel zajišťuje materiální, technické a hygienické podmínky přiměřené druhu poskytované
sociální služby a její kapacitě, okruhu osob a individuálně určeným potřebám osob;
Nehodnotí se jako zásadní
b) Poskytovatel poskytuje pobytové nebo ambulantní sociální služby v takovém prostředí, které je
důstojné a odpovídá okruhu osob a jejich individuálně určeným potřebám.
Nehodnotí se jako zásadní
Plnění kritéria uvedeného v písmenu b) se nehodnotí u poskytovatele, který neposkytuje sociální
služby v zařízení sociálních služeb. Zákon o sociálních sluţbách tudíţ na straně investora,
poskytovatele, zřizovatele celkem logicky vyţaduje, aby zajistil (i) dodrţování povinnosti, které
vyplývají z obecně závazných právních předpisŧ:
111
1.
v oblasti poţární ochrany zákon č. 133/1985 Sb., o poţární ochraně v pl. znění a vyhláška č.
246/2001 Sb., vyhláška o poţární prevenci.
2.
v oblasti zajištění ochrany veřejného zdraví zákon 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví.
3.
v oblasti ČSN, kde je nutné dodrţet zejména

ČSN 730833 o poţární bezpečnosti staveb, budov pro bydlení a ubytování a

ČSN 331610 k elektrotechnickým předpisŧm – Revize a kontroly elektrických
spotřebičŧ během jejich pouţívání.
V závislosti na charakteru cílové skupiny uţivatelŧ sluţeb a zejména podle typu zařízení se
doporučuje mít zpracovaná tzv.“Vnitřní pravidla pro využívání prostor zařízení“. Z takových pravidel
vyplývají podmínky a povinnosti nejen pro uţivatele, ovšem i pro personál, a další fyzické či právnické
osoby, které v domově pŧsobí. Tato pravidla předpokládají, ţe v domovech jsou vyvěšeny plány
únikových cest v budovách a únikové východy jsou označeny, je vypracován evakuační
plán, vyvěšeny jsou poţární poplachové směrnice a postupy pro první pomoc.
Trvalé či „přechodné“ pobyty (např. DZR, DOZP a DS) jsou charakterizovány především tím, ţe
uţivatelé těchto sluţeb jsou zde ubytováni po rŧzně dlouhou dobu a zařízení rezidenčních
(pobytových) sluţeb se tak stává buď trvale, nebo přechodně jejich domovem.
Zcela jistě je na místě poloţit si otázku. Jedná se skutečně o domov?
Označení domov (byť vyplývá ze zákona č. 108/2006 Sb.) je pouţito spíše pro ilustraci, pro získání
„určité“ představy o situaci uţivatele, pro jisté přiblíţení pobytového zařízení laické veřejnosti,
zájemcŧm, či budoucím uţivatelŧm. Pobytové zařízení se však v drtivé většině případŧ sluţeb pro
seniory domovem nestává, či nikdy nestane, protoţe klienti zařízení mají o skutečném DOMOVĚ
jasnou, konkrétní a určitou představu či s domovem mají taktéţ jasnou zkušenost. V mnoha
zařízeních si pracovníci domova uvědomují, ţe uţivatel zařízení za svŧj domov nemusí vŧbec nikdy
povaţovat, protoţe s domovem mají senioři spojené především svobodné rozhodování, svobodný
pohyb, věci a zařízení, které senior dobře zná a běţně je uţíval, majetek, ke kterému má senior vztah,
místo kde se orientuji a dobře se tam vyznám, bezpečný prostor, ve kterém se s přehledem pohybuji,
místo sebeurčení a lidské či rodinné autonomie, rozvinutých vztahŧ a vzpomínek.
Dŧvodŧ, proč se uţivatelé sluţeb pro seniory jen velmi těţce ztotoţňují s pobytovým zařízením
sociálních sluţeb jako s „domovem“ je několik. Mj. velmi často sama sociální sluţba nerespektuje
vlastní vŧli a svobodnou volbu uţivatele a sluţba je klientovi spíše předepsána, neţ aby si ji mohl
svobodně vybrat. Ubytování uţivatelŧ poté velmi často nevychází z individuálně určených potřeb a
tyto potřeby nejsou odpovídajícím zpŧsobem zjištěny či ověřeny. Senioři při posuzování moţností či
ve výběru sluţby jsou pod vlivem mnoha předsudkŧ, negativního hodnocení a obávají se vŧbec
pobytové zařízení navštívit, aby si ověřili skutečný stav věcí, či ţádosti o umístění si podávají pouze
jako určité “pojistky“ pro případ zhoršení zdravotního stavu, aby „nebyli na obtíţ, či někomu
nepřekáţeli“. Uţivatel z výše uvedených dŧvodŧ nemusí pobytové zařízení za domov vŧbec přijmout
a to zejména proto, ţe DOMOV totiţ není moţné ţádným zařízením nahradit!!
Skutečností zŧstává, ţe v okamţiku přijetí uţivatele do rezidenční sociální sluţby, začíná vyuţívat
prostory zařízení, které obvykle definujeme jako prostory soukromé a společné (naplnění krit. písm.
a, SQ 13). Jelikoţ však pobytová sociální sluţba spíše disponuje vícečetnými pokoji a často také mj.
společnými koupelnami, je namístě aby koupelny byly vybaveny tak, aby bylo zajištěno soukromí
112
(paravány, zástěny, apod.). Dalšími podstatnými náleţitostmi optimálně vedené sociální sluţby je, ţe
výzdoba společných prostor odpovídá cílové skupině, dále je prostředí domova čisté a bez zápachu a
prostory a vybavení jsou více přizpŧsobeny potřebám uţivatelŧ neţ potřebám personálu, přičemţ se
také prostory odlišují od zdravotnického zařízení. Poţadavek na slušné prostředí, které nevyvolává
pocit ţivotní tragedie, by však neměl být pouze zaměňován s dodrţováním hygienických norem.
Prostředí a podmínky často o naší sluţbě vypovídají daleko více, neţ si myslíme
Zejména v období po roce 1989 se začala hledat nová řešení tak, aby výše zmíněné sluţby
jednotlivých zařízení, mohly být umístěny spíše do přízemních podlaţí, s moţností vycházek seniorŧ,
přičemţ si realizátoři uvědomili, ţe zejména prostředí mnohalŧţkových pokojŧ namísto podpory, spíše
posiluje odpor ke sluţbě a rodiny a uţivatelé tak nabývají dojmu a pocitu spíše ţivotní tragédie.
Mnoha studiemi je prokázán podstatný vliv prostředí pobytových zařízení na biopsychosociální,
zdravotní a spirituální stav uţivatelŧ sluţeb. Jsou tedy namístě snahy o prosazení co největšího
přiblíţení vybavení a vzhledu zařízení běţnému, tj. domácímu prostředí uţivatelŧ. K dosaţení
takového přínosu se běţně do domova umisťuje ţivá květinová výzdoba a umoţňuje se kontakt
s drobným domácím zvířectvem (akvarijní rybičky, papoušci aj). K výzdobě slouţí např. obrazy,
fotografie, grafika.
Uţivatel by měl mít moţnost zařídit si svŧj soukromý prostor dle svého
uváţení tak, aby se v něm cítil dobře (vzít si do zařízení předměty, které jsou mu blízké – obrazy,
květiny, oblíbené křeslo, skříňku či jiný kousek nábytku, nádobí nebo hrnek, přehoz na lŧţko atd.)
Jistě je dobré si uvědomit, jak pŧsobí vnitřní prostředí zařízení, mj. v souvislosti s vlivem prostředí na
úspěšnost terapií a to zejména z toho dŧvodu, ţe někteří poskytovatelé mají k dispozici leckdy tak
malé pokoje, ţe se do nich stěţí vejdou postele a společenské místnosti či chodby s posezením
pŧsobí spíše jako čekárny. Poměrně vysoké procento právě domovŧ pro seniory, tedy zařízení
sociálních sluţeb pro seniorské uţivatele, je technicky, hygienicky i esteticky zanedbaných a pŧsobí
neosobně a neutěšeně, ač je nutno ocenit snahu personálu. Zde je namístě apelovat na personál,
aby vytrval ve vytváření co nejpřirozenějšího, „neústavního“ prostředí. O tvorbě prostředí přátelského
pro uţivatele svědčí např. to, ţe prostory, kde je moţno sledovat TV, číst, psát či pracovat jsou
odpovídajícím zpŧsobem upraveny, vybaveny lupou na čtení, novinami, časopisy a knihovna je běţně
dostupná. Kuchyňka a její pracovní plocha je uzpŧsobená např. pro obsluhu z vozíku. Domov je cílově
koncipován jako bezbariérový s naprosto běţnou moţností odpočinku v soukromí. Koupelny jsou
vybaveny pomŧckami pro imobilní a WC je výrazně označeno. V zařízení existuje běţně moţnost
vyuţít ke koupeli spíše vany neţ sprchy. Pro seniory s demencí jsou v zařízení jasné prvky pro
usnadnění orientace. Ergonomie tvarŧ nábytku je přizpŧsobena osobám s potíţemi v pohybu vč.
výškově stavitelné, či sklopné kuchyňské linky pro vozíčkáře. V kterékoliv fázi jednání, přípravy a
realizace výstavby nového zařízení či přestavby stávajících kapacit, je na místě vycházet zejména z
individuálních potřeb uţivatelŧ. Zejména pak z určitých omezení, která stáří, bohuţel přináší (potíţe s
pohybem, sebeobsluhou, soběstačností). V kterékoli fázi poskytování sociálních sluţeb je však nutné
vycházet z přesvědčení o jedinečnosti, hodnotě, vrozené dŧstojnosti, práv na sebeurčení a lidských
práv kaţdého uţivatele sociálních sluţeb, a to nejen seniora. Současně je nutné vycházet z respektu
k zájmŧm pracovníkŧ v sociální sféře a faktické vnitřní hodnoty, kvality a efektivity poskytovaných
sluţeb.
113
ZKUŠENOSTI Z VÝCVIKU ASERTIVITY SENIORŦ
Mgr. et Mgr. Josef Havlík
Zdravotně sociální fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích
[email protected], [email protected]
Anotace:
Příspěvek představuje výběrový vzdělávací modul Zdravotně sociální fakulty Jihočeské univerzity
v Českých Budějovicích, jehoţ posláním je edukačně podpořit zdravý ţivotní styl seniorŧ. Modul by
měl iniciovat široce pojatou asertivitu ústící v umění přijmout stáří.
Příspěvek:
Motto:
Pokud nevíte, kam jdete, skončíte pravděpodobně někde úplně jinde.
Asertivita a její význam v ţivotě seniorŧ
Stárnutí přináší fyziologické, psychologické i sociální změny, které jsou zásahem do integrity
dosavadního ţivota seniora. Dochází k narušení mechanizmŧ jeho ţivotní harmonie. Senior má přesto
tendence lpět na svém dosavadním ţivotním stylu, neboť mu návyky osvojované po dlouhé roky
poskytovaly vcelku pohodlný zpŧsob ţivota a měnit je není snadné. Čím je člověk starší, tím silněji ale
také touţí po dobrém zdravotním stavu, po zachování fyzické zdatnosti a výkonnosti i duševní aktivity
v maximální moţné míře, po zmírnění příznakŧ stáří, oddálení chorobných procesŧ a biologické
involuce, po zkvalitnění a prodlouţení ţivota, po spokojeném a dŧstojném stárnutí. Ne všichni uţ si
však uvědomují, ţe hlavním předpokladem pro kvalitní proţívání seniorského věku je soustavná práce
na sobě samém, na svém osobnostně sociálním rozvoji. Ta v podstatě předpokládá trvalou pozornost
zaměřenou na sebepoznávání, sebeprezentaci a sebeprosazování. Být asertivní v seniorském věku
znamená umět stárnout, být co nejvíc sám sebou, být tady co nejvíc pro ty druhé, uţívat si ţivota
plnými doušky.
Péče o svŧj osobní rozvoj je v kaţdém věku člověka stavěna na schopnosti vést vnitřní dialog, být
zdravě sebevědomý, ale zároveň i empatický, umět se realizovat, spolupracovat s druhými, bez touhy
vyhrávat za kaţdou cenu. Jak uvádí C. R. Rogers, chování jedince je motivováno hlavně rŧstem,
rozvojem, sebeuplatňováním a ne jen redukcí tenze či pouhou sebeobranou před stresory. A to pro
seniory platí obzvláště dŧrazně. I seniorská generace má přirozenou tendenci být sama sebou, podílet
se svým adekvátním dílem na ţivotě společnosti, být relativně nezávislá, ale i sociálně odpovědná,
tvŧrčí a tak aktualizovat svŧj fyzický i duševní potenciál. Podněty k ţivotnímu směřování seniorŧ
přitom vycházejí jak z jejich nitra, tak i z jejich okolí. Výsledkem souhry vnitřních i vnějších faktorŧ je
pak motivační pole ovlivňující volbu ţivotních priorit.
V návaznosti na zkušenosti získané z výuky zaměřené na asertivitu seniorŧ realizované v rámci
studijního oboru „Člověk ve zdraví, nemoci a tísni“ připravilo Centrum celoţivotního vzdělávání
Zdravotně sociální fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích pro akademický rok
2009/2010 nový kurz uváděný v rámci výběrového vzdělávacího modulu pod názvem „Inspiromat
asertivity“. Jeho posláním je edukačně podpořit zdravý ţivotní styl seniorŧ a iniciovat široce pojatou
114
asertivitu ústící v umění přijmout stáří a mít stále pro co ţít. Jde tak o naplňování ideálu seniora
v praxi jako integrované, kreativní osobnosti s preferencí vitality, ţivotní síly, fyzické energie, mentální
čilosti, adekvátní seberealizace.
Cíle, formy, metody a techniky výuky
Cílem kurzu je hledat, rozvíjet a vyuţívat asertivní postoje a aktivity frekventantŧ ke spokojenému
proţívání jejich stáří. Jde v podstatě o aktivizaci, rozšiřování a prohlubování sociálně komunikačních
dovedností podporujících spokojenost seniorŧ v osobním ţivotě i jejich adekvátní zapojení do ţivota
společenského. „Inspiromat asertivity“ usiluje především o podporu osobní identity frekventantŧ, plní
zároveň funkci svěřovací, posilující a motivující, společensky integrující, vzdělávací a částečně i
zábavnou.
Kurz obsahově vychází z teorie osobnostně sociálního rozvoje a kvality ţivota a je postupně
orientován na problematiku „jak ţít sami se sebou“, tj. na sebepoznání a sebeuplatnění. Rozhodující
součástí kurzu jsou praktická cvičení aktivující a rozšiřující konkrétní dovednosti frekventantŧ při
sebeprosazování v základních ţivotních rolích a podporující jejich celkovou osobní spokojenost.
Zvláštní tématickou kapitolu představuje aktivizování stávajících a osvojování nových dovedností
sebevedení a sebeřízení, stanovování kaţdodenních i celkových ţivotních priorit, vyuţívání time
managementu, atp. Dílčí skupinové aktivity účastníkŧ kurzu jsou věnovány také odolnosti seniorŧ
vŧči náročným ţivotním situacím, psychologii eustresu a distresu.
Základní formou výuky je sebezkušenostní výcvikový seminář vyuţívající aplikované metody
skupinové psychoterapie, interaktivní techniky, diskuse, psychosociální hry, reflexi vlastní role,
skupinová řešení modelových situací, brainstorming, analýzu SWOT, psychodrama a osobní
prezentaci. Jedním z hlavních didaktických záměrŧ je učinit z výuky poutavý, individuelní a
interaktivní proces respektující asertivní potřeby seniorŧ a vyuţívající širší míru otevřenosti,
adresnosti a spolupráce, která přináší do vzdělávání novou dimenzi a inspiruje k větší motivaci,
kreativitě a vlastnímu sebeprosazování frekventantŧ kurzu.
Pozornost se nesoustřeďuje jen na dlouhověkost jako takovou, ale na plnohodnotný ţivot s rodinou
a pro rodinu, s širším okruhem přátel, respektující základní duchovní hodnoty.
K základnímu inventáři sociálně komunikačních dovedností, které jsou procvičovány patří zpŧsobilost
vést vnitřní dialog, akceptování osobnosti partnera, otevřenost projevŧ ve vztahu k rodinným
příslušníkŧm, prohlubování empatie, poslouchání, naslouchání, otevřené vyjadřování pozitivních i
negativních proţitkŧ, umění přesvědčovat a argumentovat,
zvyšování odolnosti vŧči náročným
ţivotním situacím, atp.
Účinné faktory sebezkušenostních seminářŧ
Sebezkušenostní semináře asertivity seniorŧ vyuţívající poznatkŧ ze skupinové psychoterapie jsou
ve své podstatě pro účastníky kurzu „dílnou“ sebepoznání a osobnostního rŧstu. Podněcují pozitivní
změny jak v jejich rozumové i citové oblasti, tak i ve vlastních činnostních a relaxačních aktivitách.
Osvojování vědomostí přináší seniorŧm větší znalosti, sebevědomí a jistotu. Projevuje se vznikem
osobního náhledu, to znamená větším porozuměním sobě a své ţivotní situaci. Dominující význam
přitom má verbální komunikace, konkrétně pak aplikované psychoterapeutické techniky, jakými jsou
interpretace, konfrontace vycházející z rozporŧ v projevu, vysvětlování, objasňování, atp. Trvalým
nebezpečím pro účinnost výcviku je přitom fakt, ţe vysoké procento seniorŧ trpí častou
115
mnohomluvností.
Změna v citové oblasti seniora ovlivňuje aktuální emoční hodnocení, naladění psychického ţivota
a často i motivaci konání. K účinným faktorŧm patří hlavně emoční korektivní zkušenost,
abreakce a katarze. Emoční korektivní zkušenost zaţívá senior v kontaktu se členy výcvikové skupiny.
Abreakce je nejčastěji vázána na vzpomínky a příběhy, které jednotlivé frekventanty kurzu v minulosti
mnohdy traumatizovaly a nastavily v nich nesprávné zobecnění na podobné situace a vztahy.
Vyplavením pocitŧ v rámci skupinových debat se senioři negativních emocí zbaví a pocítí úlevu
a pocit vypořádání se s minulou situací. Skupinové spoluproţití a společný emoční záţitek umoţňuje
tak katarzi jednotlivcŧ, usnadňuje překonání negativních pocitŧ a dochází k celkové úlevě.
Dílna sebepoznání a osobního rŧstu
Výchozí teoretické poznatky, jejichţ cílem je inspirovat frekventanty kurzu k asertivním postojŧm a
aktivitám mají ve své podstatě podobu strategie úspěšného stárnutí. Ta začíná
u reálného vytvoření vnějšího obrazu jejich „Já“ a následného uvědomění si aktuálního osobnostního
potenciálu. Dŧleţité je prověřit, zda v schopnostech, charakteru a dalších vlastnostech seniora
nedochází k nepříznivým a negativním změnám jako např. k popudlivosti, přecitlivělosti, upovídanosti,
zapomnětlivosti, nesnášenlivosti, zda se nezvyšuje jeho fyzická i psychická únava. Zamyšlení nad
sebou samým usnadní sebepřijetí, umocní pocit seberealizace a sebenaplnění, prohloubí umění
stárnout. Vnitřní dialog inspiruje k intenzivnější péči o svŧj zdravotní stav, k četnějším pracovním i
relaxačním aktivitám, k dalšímu vzdělávání.
Strategie úspěšného stárnutí je významně podmíněna také racionalitou postojŧ seniorŧ k vlastnímu
stárnutí, orientací na budoucnost, uměním se na něco těšit, sociálními kontakty, zájmem o dění
kolem, duševními a tělesnými aktivitami, koníčky, zálibami. Současně jde o to naučit se překonávat
sníţenou výkonnost své krátkodobé paměti a malou pruţnost svého myšlení, coţ se vyskytuje
nejčastěji u těch seniorŧ, kteří uţ zamlada neprojevovali velkou myšlenkovou flexibilitu a bohatost.
K faktorŧm, které z hlediska aktivního proţívání stáří ohroţují existenční vitalitu seniorŧ patři také
stereotypní úniky do minulosti. Proto je jedním ze základních úkolŧ kurzu inspirovat aktivity seniorŧ
kupředu, ke konkrétním, byť třeba dílčím cílŧm, k budoucnosti. Přitom akceptace vlastního věku a
společenských podmínek, v nichţ senior ţije je chápána jako jeho základní ţivotní moudrost.
Jako velmi přirozené a zároveň velmi účinné metody prohlubující sebevědomí, rozhodování a
motivaci seniorŧ se jeví techniky mající symbolickou podobu komunikace jedince či skupiny s časem.
Mezi aktivity s nejširší moţností uplatnění patři reminiscence, vzpomínání, i aktivní proţívání a
vyuţívání času. Zcela jedinečnou roli v této souvislosti hrají ţivotní příběhy účastníkŧ výcviku. Ty
pomáhají dát ţivotu na jeho sklonku plný smysl. Jde o podporu názoru, ţe seniorský věk je spíše
nedílnou součástí dlouhé cesty, kterou jsme prošli, cesty, která má svá vítězství i opomenuté
moţnosti.
Členové skupiny seniorŧ vyprávějící si navzájem aktuální postřehy či ţivotní příběhy začínají díky
vzájemnému zrcadlení osudŧ často vidět svět novýma očima. Rodí se nový zájem o vše existující,
zejména o druhé lidi. Mají snahu o duchovní povznesení, o sebezdokonalování, o odpoutání se od
světa kaţdodenních stereotypŧ.
Mezi nejosvědčenější metody výrazně inspirující seniory k aktivnímu proţívání sklonku ţivota patří
116
rovněţ techniky převáţně vyuţívající přímého osobního kontaktu seniorŧ s krajinou. Díky jim vyvolané
duševní pocity mohou mít charakter proţitku vzájemné sounáleţitosti, rezonance a jednoty s přírodou.
Konkrétní krajinný obraz vyvolává asociace a nastavuje tak zrcadlo paralelám prŧběhu vlastního
ţivota i proměn přírody. Vnímané emocionální a estetické hodnoty krajiny otevírají seniorŧm další
vlastní moţnosti smysluplného ţivota, rozvoj jejich schopností a vztahového potenciálu, zrání a
košatění ţivota. Jde v podstatě o autentickou sebereflexi sledovanou na pozadí vývoje přírody a
krajiny, která umoţňuje následné pozitivní promítnutí do hodnocení a směrování aktuálního osobního
ţivota a jeho kvality.
Dalším ze základních předpokladŧ seniorské asertivity je umění sebeprezentace chápané jako
zpŧsobilost přesvědčivě, srozumitelně, pŧsobivě a hlavně účinně prezentovat sebe sama, své postoje,
chování, záměry, cíle, produkty či myšlenky svému okolí. Je to v podstatě souhrn dovedností
umoţňujících racionálně, emotivně, eticky či jinak ovlivňovat jedince nebo sociální entity ve svém okolí
ve prospěch svých záměrŧ a rozhodnutí. K osvojení těchto dovedností seniory je vyuţívána řada
technik rozšiřujících slovní zásobu, podporujících přesnost sdělování myšlenek, hledajících
nejúčinnější zpŧsoby argumentace, pomáhajících úspěšně vést jednání, atp. Vlastní zpŧsoby
sebeprosazování umoţňují rozvíjet týmově či individuálně zadávané modelové situace vyuţívající
projektivní analýzy a interpretace, psychodrama, arteterapii, atp.
Závěr
Stárnutí je zákonitým dovršujícím procesem vývoje člověka, jehoţ prŧběh ovlivňují jak sociálně
ekonomické podmínky a celková kulturní úroveň společnosti, tak ţivotní styl a hodnotová orientace
seniorŧ samotných. Je pravda, ţe ve své podstatě neumíme zabránit určitému postupu normálního
stárnutí a odvrátit konec našeho ţivota, ale zkušenosti řady předchozích generací také nepotvrzují
pasivní poraţenecký přístup. Naopak, z historie známe případy, ţe se řada lidí doţila vysokého věku
při plné intelektuální a společenské svěţesti. Připomeňme si Michelangela, který se doţil 90 let, a
ještě týden před svou smrtí pracoval na jedné ze svých soch. Goethe v 83. roku svého ţivota
dokončoval druhý díl Fausta. Komenský po ţivotě plném trápení pracoval ve vysokém věku na
Všenápravě.
Jsem rád, ţe na základě osobních proţitkŧ v roli lektora i zpětné vazby ze strany účastníkŧ kurzu
s názvem „Inspiromat asertivity“ mohu konstatovat, ţe je u nás na Univerzitě třetího věku při
Zdravotně sociální fakultě Jihočeské univerzity v současnosti nemalý počet seniorŧ, kteří si
uvědomují, ţe hlavním předpokladem pro kvalitní proţívání seniorského věku je soustavná práce na
sobě samém, na svém osobnostně sociálním rozvoji. Ţe bez soustavného sebepoznávání,
sebepřijímání, sebeprezentace a sebeprosazování nelze ţít ani v seniorském věku. A o konkrétní
osobní zkušenosti z této práce v sebezkušenostním výcvikovém semináři jsem se chtěl s Vámi
podělit.
117
VYBRANÉ OBLASTI KVALITY SOCIÁLNÍCH SLUŢEB – RESTRIKTIVNÍ
OPATŘENÍ, NEJČASTĚJŠÍ CHYBY A OBAVY POSKYTOVATELŦ
Mgr. Lucie Bicková
inspektorka kvality sociálních sluţeb, ředitelka Oblastní charity Třeboň
[email protected]
Anotace:
Autorka se v příspěvku zabývá problematikou kvality sociálních sluţeb, konkrétně poukazuje na
některé oblasti kvality, které jsou pro poskytovatele problematické a obávané včetně slabších stránek
poskytovatelŧ. V příspěvku vychází ze svých zkušeností z prŧběhu inspekcí a konzultací. Uvádí
oblasti jako jsou např. veřejný závazek sluţby, práva uţivatelŧ, jednání se zájemcem, uzavírání smluv
a restriktivní opatření.
Příspěvek:
V současné době je kladen velký dŧraz na kvalitu poskytovaných sociálních sluţeb. Tento dŧraz je
podpořen také v zákoně o sociálních sluţbách č. 108 Sb., který definuje základní principy poskytování
sociálních sluţeb a stanovuje kontrolu neboli inspekci, která kontroluje právě standardy kvality
sociálních sluţeb a povinnosti poskytovatelŧ.
Inspekce ve všech krajích České republiky jsou v plném proudu, někdy pro poskytovatele úspěšné,
jindy méně. Některé obavy poskytovatelŧ se prohlubují, jiné naopak zmírňují, ale s obavami se
setkávám stále.
Čeho se nejčastěji týkají?
-
Standard č. 1 Cíle a zásady poskytovaných sociálních sluţeb - veřejný závazek (poslání,
cílová skupina, cíle, principy), kdy se např. stává, ţe sluţbou deklarované informace neodpovídají
praxi nebo ţe v poslání a principech se neodráţí integrace uţivatelŧ a jejich podpora, ale naopak
komplexní péče, sluţbám chybí návaznost na poskytované sluţby, často je problém se široce
vymezenou cílovou skupinou (např. 3 - 64 let).
-
Standard č. 2. Ochrana práv osob, ve kterém se odráţí povinnost poskytovatelŧ vytvářet ve
sluţbách takové podmínky, které umoţňují naplňovat lidská i občanská práva nejen uţivatelŧ, ale
samozřejmě i pracovníkŧ a všech zúčastněných osob. Poskytovatelé by měli mít dobrou znalost
a měli by správně porozumět zákonŧm a všem souvisejícím právním normám, problematice lidských
práv, měli by přijmout odpovědnost a přiměřenou opatrnost i přiměřené rizika, které s poskytováním
sluţby souvisejí.
-
Oblast restriktivních opatření - pro kvalitní poskytování sluţby je zásadní znalost vŧle
uţivatele avšak někdy se ve sluţbách setkávám s tím, ţe pro poskytovatele je dŧleţitější znalost vŧle
rodinných příslušníkŧ a uţivatel není na prvním místě. Je nutné si uvědomit, ţe poskytovatelé často
v sociálních sluţbách brání uţivateli svou vŧli uplatňovat, brání mu v nějakém chování, či přístupu
k něčemu a nezřídka je to v zájmu ochrany zdraví uţivatelŧ či jiných lidí. Této problematice je věnován
také § 89 zákona o sociálních sluţbách Opatření omezující pohyb. Není tedy neobvyklé, ţe
poskytovatel převezme kontrolu nad uţivatelem, ale problém nastává tehdy, není-li poskytovatel
schopen nutné a potřebné reflexe tohoto svého jednání jako restriktivního opatření. Vnímám obavu
118
poskytovatelŧ z otevřenosti pojmenovat tyto oblasti právě jako restrikce. Přestoţe sluţby restriktivní
opatření pouţívají, někdy to popírají a někdy neví, ţe se vŧbec o restrikce jedná. Mŧţe to být i tzv.
„páchání dobra“, kdy v dobré víře pomoci pracovník člověka omezuje, ale jiţ není schopen si toto
uvědomit. Mezi restrikcí a vŧlí uţivatele je velmi křehká hranice, kterou musí poskytovatelé stále
hledat. A to je běh na dlouhou trať, neboť u kaţdého uţivatele mŧţe být a obvykle je jiná. Restriktivní
opatření mŧţeme chápat jako velmi uţitečná, ale také se mohou stát snadno zneuţitelná, záleţí na
tom, jak se s nimi zachází. Také je potřebné pracovat s mocí pracovníkŧ, ať jiţ fyzickou, psychickou či
odbornou, kterou nad uţivateli mívají. Uvědomování si této moci a práce s ní přispívá k výraznému
zkvalitnění poskytované sociální sluţby.
-
Standard č. 3. Jednání se zájemcem o sluţbu a standardu č. 4. Smlouva o poskytování
sociální sluţby, kdy neproblematičtějšími oblastmi bývá zejména jednání a uzavírání smluv s verbálně
nekomunikujícími uţivateli. Poskytovatelé nevyuţívají zákonných moţností uzavřít smlouvu zpŧsobem
plné moci či za přítomnosti úředníka a mnohdy také dochází k sjednávání sluţby s rodinami bez
přítomnosti a vědomí uţivatele. Také vyuţívání nového programu k sepsání smlouvy obrázkovým
písmem se stává formou sloţitější neţ je běţný text, neumí-li s ním poskytovatel vhodně pracovat.
-
Standard č. 5. Plánování sluţby - plány ne vţdy směřují k podpoře samostatnosti a začlenění
uţivatele, jsou formální, nesplnitelné či povrchní, pracovníci nepracují či neznají metody plánování s
verbálně nekomunikujícími uţivateli.
Závěrem lze říci, ţe kvalita poskytovaných sluţeb si zasluhuje velkou pozornost a pokud se objevují
obavy poskytovatelŧ, mŧţe to být známka toho, ţe je to oblast, která se stále vyvíjí, hledají se
nejvhodnější řešení a je velká naděje, ţe budou včas a na správném místě nalezena.
119
STÁRNUTNÍ V ENVIRONMENTÁLNÍM PARADIGMATU: NOVÉ OTAZNÍKY
NEJEN PRO SOCIOLOGA
Mgr. Lucie Vidovićová, Ph.D.
Institut pro výzkum reprodukce a integrace společnosti, Fakulta sociálních studií Masarykovy
univerzity v Brně
Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, v.v.i
[email protected]
Anotace:
Ve svém příspěvku argumentuji, ţe koncepty prostoru a prostředí jsou dosud neprávem podceněnými
prizmaty pro pochopení zkušenosti stáří na jedné straně a pro management stárnoucích společností
jakou je i ta česká, na straně druhé. Na základě dostupných statistických dat ilustruji vysokou
regionální diferencovanost věkové struktury rŧzně velkých územních celkŧ, která bude ovlivňovat
tempo a intenzitu stárnutí v příštích letech. Dále ukazuji, ţe je nutné hodnotit také trendy v oblasti
bydlení, intenzity bytové výstavby a související procesy urbanizace, suburbanizace a revitalizace
sídelního prostředí, které ovlivňují demografické sloţení regionu. Tento regionální pohled hraje
klíčovou úlohu pro flexibilní přípravu a rozvoj vyššímu věku přátelských sluţeb a infrastruktury.
V neposlední řadě také upozorňuji na zatím nedostatečné porozumění heterogenitě zkušenosti
stárnutí v závislosti na diferencovaném obývaném a sdíleném ţivotním prostředí a prostoru.
Abstract:
I argue in my paper, that environment and space are so far underestimated concepts in the quest for
understanding individual ageing and in the management of ageing societies. Using available statistical
data I illustrate high regional differentiation of age structure within different regions, cities and even
parts of the cities. This differentiation will indeed have great impact on speed and intensity of
population ageing in these regions in years to come. Further I argue that housing trends, intensity of
housing construction and interconnected processes such as urbanisation, suburbanisation,
revitalisation of build environment need to be taken into account while assessing future demographic
trends and planning for further development of infrastructure and services within given region. Last but
not least, I draw attention to lack of understanding of heterogeneous experiences of individual as well
as collective ageing based on surrounding environmental conditions.
Příspěvek:
V prŧběhu října 2009 se v médiích objevily dvě zajímavé a zdánlivě nesouvisející zprávy. První z 21.
října hovořila o tom, ţe v ČR ţije kolem 36 tisíc seniorŧ v domovech pro seniory a ţe téměř 53 tisíc
10
ţádostí o umístění do těchto domovŧ bylo odmítnuto . Druhá zpráva vyšla jiţ 15. října s titulkem
„Dŧchodci jsou zoufalí ze zvyšujících se nájmŧ“
11
a hovořila o problematice deregulace nájemného.
10
http://www.novinky.cz/domaci/182115-v-domovech-pro-seniory-chybi-pres-50-tisic-mist.html
11
http://www.novinky.cz/ekonomika/181625-duchodci-jsou-zoufali-ze-zvysujicich-se-najmu.html
120
Tyto zprávy poukazují na dvě věci: za prvé, ţe i kdyţ v jednom časovém momentu ţije necelých 40
tisíc lidí v institucích pro seniory (tj. asi 2,5 % celé seniorské populace), dalších více jak milion osm set
tisíc lidí nad 60 let ţije ve svých domovech, takzvaně „stárne v místě“, a za druhé, ţe kvalita ţivota a
tohoto stárnutí v místě je závislá na řadě sociálních, ekonomických a environmentálních podmínek.
Přestoţe se díky podobným zprávám dostává téma prostoru a místa ve zkušenosti a proţitku stárnutí
do pozornosti veřejnosti, ze sociologického a sociálně-politického hlediska o něm víme zatím velmi
málo.
Česká republika, stejně jako zbytek rozvinutého (a nově i rozvojového světa) stárne. Tento fakt je jiţ
relativně dobře známým a diskutovaným faktem. O čem se zatím hovořilo jen velmi sporadicky, pokud
vŧbec, je vysoká regionální diferencovanost tohoto procesu. I přes „obecný“ trend stárnutí existují
významné rozdíly v míře, časování a rychlosti tohoto demografického procesu ve světě, v Evropě, v
rámci národních státŧ a jejich územních celkŧ, mezi jednotlivými městy a obcemi a dokonce i mezi
rŧznými částmi velkých měst. Dŧvody této diferencovanosti jsou rŧzné, od odlišného časování tzv.
baby-boomŧ, tj. zvýšené poválečné porodnosti, přes variabilitu v poklesu porodnosti a prodluţování
naděje na doţití v rámci tzv. druhé demografické tranzice, k diferencovaným úrovním migrace (vnější i
vnitřní) a konečně po proměny fyzického prostředí (suburbanizace, revitalizace apod., viz níţe). Dle
dat Českého statistického úřadu bylo ke konci roku 2007 v České republice 14,6 % populace starší 65
let. Nejvyšší podíl seniorŧ měly tyto kraje: Hl. m. Praha (15,6 %), Královéhradecký (15,3 %) a
Jihomoravský (15,2 %). Nad republikovým prŧměrem jsou také kraje Zlínský, Plzeňský, Vysočina,
Pardubický a Olomoucký. Naopak niţší podíl seniorŧ neţ je celorepublikový prŧměr mají kraje
Jihočeský, Středočeský, Moravskoslezský, Liberecký, Karlovarský a Ústecký, přičemţ poslední tři
jmenované mají podíl seniorŧ jen o něco málo vyšší neţ 13 %. Ještě výrazněji jsou krajské rozdíly
patrné při hodnocení indexu stáří, který vyjadřuje poměr osob starších 65 let a dětí ve věku 0 – 14 let
(viz graf 1.).
Graf 1. Podíl osob ve věku 65 let a starších na dětech ve věku 0 - 14 let v krajích (2007)
Zdroj: www.czso.cz
121
Na jedné straně je zde hl. m. Praha, kde je na sto dětí téměř sto třicet seniorŧ a na straně druhé jsou
čtyři české kraje (Středočeský, Liberecký, Karlovarský a Ústecký) kde na sto dětí připadá jen něco
kolem devadesáti osob nad 65 let. V kraji Ústeckém je hodnota tohoto indexu dokonce pouze 85.
Tyto regionální rozdíly se dále prohlubují, kdyţ se podíváme na menší regionální celky, jako jsou
např. okresy. Zde v „hitparádě stáří“ vedou velké městské okresy Brno-město, Praha, Plzeň-město a
Hradec Králové, které mají nejvyšší prŧměrný věk obyvatelstva, nejvyšší podíl starších lidí i nejvyšší
index stáří (viz tabulka 1). Na druhé straně ţebříčku jsou pak Tachov, Český Krumlov, Česká Lípa a
Praha-západ kde ţije jen něco kolem 12 % obyvatel starších 65 let, prŧměrný věk je o něco vyšší neţ
38 let a na sto dětí připadá 70 – 77 obyvatel starších 65 let.
Tabulka 1. Okresy s nejstarší a nejmladší věkovou strukturou
% 65+
Prŧměrný věk
Index stáří
1. Brno-město
16,7
41,8
131,0
2. Hlavní město Praha
15,6
41,7
129,4
3. Plzeň-město
16,5
41,9
129,3
4. Hradec Králové
16,2
41,4
117,9
72. Tachov
11,7
38,6
76,9
73. Český Krumlov
11,8
38,5
75,0
74. Česká Lípa
11,4
38,4
72,2
75. Praha-západ
12,1
38,6
71,5
Regionální rozdíly nemizí ani při dalším detailnějším pohledu na kraje skrze správní obvody obcí
s rozšířenou pŧsobností nebo při pohledu na samotné obce v rámci kraje. Z kartogramŧ 1. a 2.
uvádějících podíl obyvatel starších 65 let za jednotlivé obce Jihomoravského a Jihočeského kraje je
dobře vidět odlišné rozloţení tohoto segmentu populace. Zatímco Jihomoravský kraj je poměrně
pestrý „patchwork“ s velkou „záplatou“ Brna – města ve svém středu, Jihočeský kraj má výrazně
mladší věkovou strukturu při své jiţní hranici a „stárne“ směrem k hranici severní.
Kartogram 1. Podíl obyvatelstva staršího 65 let v obcích Jihomoravského kraje (v %)
Zdroj: http://www.czso.cz/csu/2004edicniplan.nsf/t/50002C68FF/$File/136204a15.pdf
122
Kartogram 2. Podíl obyvatelstva staršího 65 let v obcích Jihočeského kraje (v %)
Zdroj: http://www.czso.cz/csu/2004edicniplan.nsf/t/50002C1F92/$File/136204a4.pdf
Velké rozdíly pak existují i v rámci jednotlivých katastrŧ a správních obvodŧ velkých městských
aglomerací. Na příkladu Prahy (kartogram 3) je zřetelné jádro města vyznačené tmavou barvou
s podíly seniorŧ vyššími neţ 20 % a dokonce v rámci městských částí je moţné vysledovat shluky
domŧ s vyšší neţ prŧměrnou koncentrací starších osob (kartogram 4, Dvořáková 2008). Jiţ dnes
existují praţské obvody i řada obcí, které mají tolik (a i více) seniorŧ, jako bude mít celá česká
republika za téměř padesát let.
Kartogram 3. Podíl obyvatelstva staršího 65 let v hl.m. Praha (v %)
Zdroj: www.czso.cz
123
Kartogram 4. Podíl obyvatel ve věku 60 a více let v městské části Praha 1
Zdroj: Dvořáková 2008
Všechny tyto prezentované kartogramy poukazují na fakt, ţe demografická struktura není
distribuována v určitém prostorovém celku zcela nahodile, ale sleduje určitou logiku daného místa
vyplývající z jeho fyzických, biologických, geografických, sociálních, politických a kulturních podmínek.
Jedním z takových faktorŧ je i velikost sídla kdy jsou senioři nadreprezentováni v malých sídlech do
200 obyvatel a pak naopak ve velkých městech nad 50 tis. obyvatel, ve kterých ţije 37 % všech osob
starších 60 let (tabulka 2.).
Tabulka 2. Podíl obyvatel starších 60 a více let a index stáří podle velikostních kategorií obcí
Velikostní kategorie obce % 60+ Index stáří
-199
22,7
145,3
200-499
19,7
117,3
500-999
18,7
109,8
1000-1999
18,1
105,2
2000-4999
17,6
102,6
5000-9999
17,7
105,4
10000-19999
17,0
102,8
20000-49999
16,7
99,8
50000-99999
18,1
114,8
100000+
20,1
141,8
ČR celkem
18,4
113,8
Zdroj: ČSÚ (2004) Kód: 4123-04
Další významnou proměnou je, kromě velikosti sídla, i související bytová politika a módní trendy v
bydlení a ve výstavbě nových domŧ a bytŧ. Zejména od druhé poloviny devadesátých let dvacátého
století je v této oblasti zaznamenán velký boom intenzivní výstavby nových domŧ a bytŧ a revitalizace
současného bytového fondu. Jedním z nejvýraznějších jevŧ je přitom tzv. suburbanizace, tedy
vytváření nových příměstských obytných kolonií, do kterých se stěhují především mladí lidé s vyšším
vzděláním i sociálním statusem. Vytváří se tak sociálně i věkově velmi homogenní sídelní jednotky.
124
V kartogramu 5 je zaznamenána intenzita bytové výstavby za léta 1997 aţ 2007, které ilustrují tento
trend významně vyšším podílem bytové výstavby především v zázemí velkých měst.
Kartogram 5. Intenzita bytové výstavby v letech 1997 – 2007
Zdroj: http://www.jihlava.czso.cz/csu/2008edicniplan.nsf/t/2E004B0579/$File/820908m01.jpg
To se pak samozřejmě projevuje i na demografické skladbě těchto území. Zatímco velká města a
především jejich jádra stárnout, jejich okolí je naopak osidlováno mladším obyvatelstvem. Jako příklad
mŧţeme uvést hl. m. Prahu s indexem stáří 129,4 v kontrastu s oblastí Praha-západ s indexem 71,5;
Plzeň-město s indexem 129,3 a Plzeň-sever s hodnotou 92,5; nebo Brno-město s indexem 131 a
okres Brno-venkov s indexem 98 osob starších 65 let na sto dětí ve věku 0 – 14 let (Zdroj dat: ČSÚ).
Při této velké regionální diferencovanosti je pak naprosto logické, ţe nejen ţe rŧzná místa takzvaně
stárnou rŧzně, rŧzným tempem, ale také představují velice odlišné zázemí jak pro proţitek
individuálního stárnutí, tak pro tvorbu kolektivního záţitku seniorŧ jako skupiny. Platí zde přitom určitá
duální dialektika, kdy prostor ovlivňuje své obyvatele a jeho obyvatelé jej zase zpětně redefinují.
Sluţby, veřejná prostranství, dopravní politika, a mnoho dalšího se bude lišit podle toho, zdali v obci
ţije přes šedesát procent obyvatel nad 65 let (např. Nelepeč-Ţernŧvka), anebo ani jedno procento
(např. obec Březina; pozn. obě obce leţí blízko Tišnova v Jihomoravském kraji). Tato úvodní data
silně akcentují dŧleţitost environmentálního paradigmatu v úvahách o stárnutí populace a
managementu stárnoucích populací.
Prostor, ústřední kategorii environmentálního paradigmatu, lze chápat v několika dimenzích.
Nejčastěji pod pojmem „prostor“ rozumíme prostor fyzický, tedy materiální svět, který nás obklopuje
anebo prostor symbolický neboli sociální, konstruovaný, ve kterém je „místo“ jedince či skupiny
určováno jako vztah k vybraným referenčním bodŧm [Petrusek 1996]. Kromě prostoru hovoříme také
o prostředí, tedy souboru „všech biotických i abiotických jevŧ a procesŧ, které obklopují konkrétního
(…) jedince, populaci, společnost (…), mnohostranně na něj pŧsobí a ovlivňují jeho (…) funkce.“
[Lamser 1996: 870, téţ Gieryn 2000]. Také prostředí v tomto pojetí má svoji „tvrdou“ fyzickou a
„měkkou“ sociální dimenzi [Šilhánová 1996]. Zejména pokud hovoříme o prostředí ve fyzickém
smyslu, mŧţeme rozlišovat několik prostorových úrovní: od nejbliţšího intimního prostoru kolem
našeho těla, přes prostor místnosti a domu či bytu, ve kterém se nacházíme, sousedství, města či
125
obce, vyšších územně správních celkŧ aţ nakonec po stát, případně kontinent. Kaţdý z nás je
zakotven hned v několika prostorových systémech souběţně a tyto systémy nás ovlivňují, determinují
a zplnomocňují anebo naopak omezují, a to jak ve své „tvrdé“ fyzické, tak symbolické, sociální rovině.
Dosavadní výzkum významu prostoru pro stárnutí byl do značné míry poznamenán určitým
prostorovým redukcionizmem, neboť se soustředil na tu část stárnutí, kdy se – obvykle, avšak nikoliv
výhradně -, s přibývajícím věkem prostorový akční rádius seniora zmenšuje, aţ je v extrémním
případě zúţen na domov či dokonce určitý jeden pokoj a místo v rámci domu či bytu. Typické jsou
studie o prostoru a prostředí zejména v institucionálních zařízeních věnující se vybavení pokojŧ a
společných prostor. O něco méně časté jsou podobné studie v prostředí domácím. Stejně dŧleţité je
přitom i prostředí sousedství a města/obce, ve kterém senior ţije. Veřejný prostor často obsahuje řadu
bariér pro realizaci aktivního ţivotního stylu při omezené hybnosti a zvyšování funkční disability.
Bariéry, stejně jako samotný prostor, mohou mít jak formu fyzickou, jako jsou schody bez madel,
nedostatek odpočinkových míst (laviček) nebo nedostupnost veřejných záchodkŧ, tak i formu
symbolickou, jejímţ typickým příkladem je obava z nočního vycházení z domu kvŧli (subjektivnímu)
riziku viktimizace apod. Mezi další rizikové faktory vzniku bariér a sociální exkluze v případě staršího
obyvatelstva patří také dynamické změny fyzického prostředí v dŧsledku buďto relativně rychlé a
překotné revitalizace anebo naopak úpadku a ztráty především sídelních funkcí některých území.
Pro českou společnost je typická nízká prostorová mobilita, projevující se malou ochotou se v prŧběhu
ţivotního běhu (vícekrát) stěhovat a vysoká kulturní hodnota vlastnictví nemovitosti jako celoţivotního
úspěchu. Češi se neradi stěhují, a pokud se stěhují, není to obvykle daleko. I kdyţ se tato situace
začíná významně měnit s nástupem generace tzv. Husákových dětí a jejich následovníkŧ, starší
generace se tohoto vzorce stále drţí poměrně silně. Je to generace, jejímţ snem bylo nezávislé
bydlení, které bylo v minulém reţimu relativně snadno realizovatelné a realizovalo se nezřídka ve
formě vícegeneračních domŧ, které se nyní, o čtyřicet let později, pro své majitele stávají opuštěným
hnízdem. Emocionální, a za ekonomické krize paradoxně i finanční, hodnota takového bydlení ale
komplikuje, ne li přímo znemoţňuje, jakoukoliv snahu jej opustit a vyměnit za byt či dŧm lépe
odpovídající dynamicky měnící se situaci v pozdějších fázích ţivotního cyklu.
Jiţ jsem zmínila, ţe většina lidí stárne v místě, kde proţila většinu svého produktivního ţivota, a pro
většinu je tímto prostorem prostor urbanizovaný, tedy město. V České republice ţije ve městech 73 %
populace a také 73 % ze všech osob starších 60 let. Ve větších městech nad 50 tisíc obyvatel ţije 35
% ze všech osob starších 60 let. Oproti tomu pouze 18 % seniorŧ ţije ve vesnických obcích do 2 tisíc
obyvatel. Pokud tedy většina starších osob stárne „v místě“ a oním místem je město je potřeba se
začít zabývat otázkou, jakým zpŧsobem právě specifický městský prostor ovlivňuje (a jak formuje)
zkušenost stárnutí a kvalitu ţivota ve vyšším věku. Uvedu zde pouze dva příklady fenoménŧ, které
mění fyzický prostor v moderních městech a neodvratně s sebou přináší také významnou proměnu
prostředí sociálního a výrazně tím ovlivňují kvalitu ţivota seniorské populace, která je v těchto
procesech často lapena.
Mezi ty z mého pohledu nejdŧleţitější proměny městského prostředí patří revitalizace. Šilhánková
[2000] shrnuje šest základních druhŧ revitalizačních změn: modernizaci, gentrifikaci, regeneraci,
dostavbu, přestavbu a asanaci. Gentrifikací se rozumí proces, „při němţ dochází k rehabilitaci
obytného prostředí některých čtvrtí a postupnému vytlačování a nahrazování pŧvodního obyvatelstva
126
příjmově silnějšími vrstvami. Při tomto procesu dochází ke změně sociálního charakteru a zlepšení
sociálního fyzického stavu lokality“ [Šilhánková 2000: 3]. Regenerace je definována jako „obnova a
údrţba existujících struktur stavebního fondu, která si klade za cíl dosaţení soudobých standardŧ
…ve starší zástavbě …[a] je spojena s očištěním struktury od nevhodných součástí a nevhodných
zpŧsobŧ vyuţití a nalezení vhodného soudobého funkčního vyuţití.“ [ibid.] Jestliţe hovoříme o
revitalizaci jako procesu „obnovy“ a „očištění“ musíme se ptát, kdo, co, pro koho a jak sociálně
konstruuje co je potřeba očistit, jaké funkce jsou povaţovány za vhodné a jaké ne, a jaké jsou další
souvislosti tohoto implicitně normativního přístupu k prostoru a jeho „zlepšování“. Atkinson [2000]
shrnuje, ţe gentrifikace a jí vyprodukované vysídlení (angl. displacement) jsou procesy, které jdou linií
nejmenšího odporu a útočí na křehkou nejistotu těch s nejtišším politickým hlasem a nejmenším
podílem na spravedlnosti (angl. equity).Gentrifikace je ambivalentní proces prostorové a sociální
diferenciace [Zukin 1987], který nerovnoměrně zasahuje rŧzné sociální skupiny, negativně se
projevuje u skupin jiţ dříve ohroţených sociální exkluzí, a tu dále prohlubuje. V tomto kontextu patří
senioři právě k takovým rizikovým sociálním skupinám, neboť gentrifikace má často za následek
dislokaci starších lidí [Henig 1981; Chui 2008]. Ti jsou navíc obvykle na své (dlouhodobé) bydliště více
vázáni neţ lidé mladší [Steinfuhrerová 2003] a případná nutnost vystěhování pro ně představuje vyšší
finanční, sociální i emoční náklady [Fokkema et al. 1996]. Hluboké a zásadní proměny, jeţ jsou
obvykle dlouhodobějšího charakteru a jsou vŧči rezidentŧm vnější, nemá senior moţnost aktivně
ovlivnit, ani co do jejich podoby, ani co do jejich směru či trvání. Dochází tak k ohroţení tzv.
environmentální proaktivity, tedy schopnosti starších osob upravit svoji bytovou situaci v souladu
s jejich potřebami a cíly ve stáří [Lawton 1989, Oswald et al. 2003]. Kromě skutečného vysídlení mŧţe
dojít i k vymístění i bez faktického opuštění fyzického místa. Pro zkušenost tohoto typu vymístění,
která s sebou nese velká psychická i sociální rizika, je dostačující ztráta dŧvěrně známého prostředí
bytu, domu, sousedství a rozrušení sociálních sítí. Sýkorová [2008] jej ve svém výzkumu zachytila ve
výpovědi paní Zdenky:
„Přijdu z Ostravy (centra) tak unavena, jak bych přišla z hor (smích) …no tak strašně
unavena_ a potom, dyť člověk se ani nevyzná. Tu v te Ostravě, jsem tam znala uličky, ty
obchody, všecko, kde co bylo, a teď ja jsem chtěla něco koupit, nevěděla jsem kde_. To
se mění, pořad, všechno je to jine_a to, no, včera jsem byla třeba_kdysi to bylo_jak se to
jmenovalo, za starých časů (smích) …za starých časů to byl Bachner (smích), pak to byl
Prior nějaky a včera jsem tam byla a zjistila jsem, že tam vlastně nic neni...“ (74leta
rozvedena Zdeňka). [Citace převzata z Sýkorová, 2008].
Ţivotní prostor či místo je přitom významným zdrojem identity, toho jak vnímáme sebe i jak nás vnímá
okolí a jeho narušení pak ovlivňuje všechny tyto oblasti [Douglas 1991]. Také významný sociálněpolitický a ekonomický koncept aktivního stárnutí lze chápat jako výsledek transakcí mezi jedincem a
jeho prostředím [Oswald et al. 2003, Wahl et. al. 2007]. To znamená, ţe (ne)soulad mezi schopnostmi
a kompetencemi osoby na straně jedné, a příleţitostmi a omezeními v prostředí na straně druhé,
determinuje behaviorální volby a jejich dŧsledky. Schopnosti a kompetence starších jedincŧ proto
potřebují vhodné prostředí, aby se mohly být adekvátně vyuţity, a rŧzná prostředí přitom mohou
vyhovovat rŧzným typŧm starších lidí a nepřinášet stejné výhody pro všechny [Lawton 1989].
127
Proto je nezbytné při utváření koncepčních dokumentŧ i praktických politik a opatření brát v úvahu
koncept prostoru a prostředí jako jednu ze zásadních intervenujících proměnných. Vedle velké
heterogenity skupiny seniorŧ totiţ existuje i velká heterogenita prostředí, a v dŧsledku toho i řada
vzájemných koncepčních variant. Při úvahách o seniorech musíme brát v potaz, zdali hovoříme o tzv.
„třetím“ nebo „čtvrtém“ věku, převáţně o muţích nebo o ţenách, osobách ţijících v rodině nebo
izolovaně v institucích; při úvahách o prostoru pak zda je pro nás relevantní prostředí městské či
venkovské, centrum nebo satelit, prostředí věkově heterogenní nebo naopak s tendencí k věkové
homogenizaci, atd. Je také nezbytné rozlišovat, hovoříme li o problematice dnešních seniorŧ, nebo
problematice stárnutí společnosti – tedy o seniorech roku 2030 a později. Dnešní senioři, jak jsme
viděli v prezentovaných statistikách, mají tendenci být soustřeďováni ve velkých městech, a to
zejména jejich centrech a starších sídlištích a pak ve velmi malých obcích. Senioři budoucnosti
naopak budou velmi pravděpodobně stárnout na okrajích měst, v nově vybudovaných příměstských
obcích a čtvrtích, kam se dnes nastěhovali se svými malými dětmi a řeší nedostatek školních zařízení.
Je ale velmi pravděpodobné, ţe tato nově vznikající infrastruktura bude v roce 2030 či v roce 2050,
kdy se Česká republika přiřadí ke státŧm s nejstarší věkovou strukturou na světě, slouţit péči o staré.
Dŧsledky věkově homogenní suburbanizace – vylidňování center měst směrem k periferiím (nikoliv
striktně na venkov, neboť suburbia mývají příměstský charakter; více viz např. Puldová, Ouředníček
2006) – budou velmi pravděpodobně vyţadovat jiná řešení, neţ péče o ţivotní prostředí (a prostor)
dnešních seniorŧ, které je vázáno na historická centra měst „ohroţená“ gentrifikací, modernizací,
komercionalizací apod. [Novák et al. 2007], a na stárnoucí sídliště bez odpovídající vybavenosti
sluţbami a infrastrukturou, ve kterých obyvatelé zestárli, ale okolní sluţby se tomuto faktu zatím příliš
nepřizpŧsobili. Všechny změny vázané na změnu fyzického prostoru jsou obvykle změnami středně
aţ dlouhodobými. Demografický čas ovšem utíká neúprosně rychle a je otázkou kolik odkladu
v úvahách o vlivu prostředí na zkušenost stárnutí si ještě mŧţeme dovolit.
Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity ve spolupráci s Výzkumným ústavem práce a
sociálních věcí, v.v.i. proto připravila nový projekt, který by měl přispět ke zmapování a prohloubení
poznání v těchto oblastech. V rámci projektu s pracovním názvem „Město jako ţivotní prostor (pro)
seniora“ se budeme snaţit zjistit, nakolik jsou česká města „přátelská věku“ („age friendly“) v očích
samotných seniorŧ a klademe si především tyto otázky: Jak senioři proţívají/vnímají dynamické
revitalizační procesy fyzického prostředí? (Tj. pohled na vlastní (fyzické) okolí.). Jaký vliv má toto
měnící se vnější prostředí na zkušenost stárnutí? Jaké je stárnutí v místě, jehoţ okolí se rŧzně velkou
rychlostí mění – přizpŧsobuje mladším? (Tj. pohled na vlastní stáří/stárnutí v závislosti na místě, kde
ţiju.). Jaké strategie senioři volí, aby překonali negativní dopady revitalizačních procesŧ ve svém
sousedství a jak vyuţívají jejich pozitivní stránky? (Tj. jak mne v mé adaptaci na stáří omezuje/jak mi
pomáhá prostředí kolem mne.). Jaké jsou formy přímého a nepřímého (symbolického) vymístění, a
zdali jsou vŧbec přítomny? (Tj. jaké jsou zkušenosti s (nucenou) migrací, jaké jsou její zdroje/cíle.).
Jakým zpŧsobem ovlivňují revitalizační procesy zapojení seniorŧ do sociálních a formálních struktur,
jak ovlivňují fungování rodinných/sociálních sítí a jaký mají dopad na kaţdodennost seniorŧ? (Tj. jak je
zabezpečena a percipována kvalita ţivota seniora v daném prostředí.). Jak biologické a demografické
stárnutí ovlivňuje uţití prostředí/prostoru a orientaci v něm? (Tj. jak mé stárnutí ovlivňuje mé
prostředí.). Obávám se, ţe dokud nebudeme znát odpověď na tyto otázky a v praxi reflektovat jejich
128
dopady formou adekvátního věkového mainstreamingu, vystavujeme se riziku prohlubování ageismu
[Vidovićová 2008] v dŧsledku nereflektované sídelní věkové segregace, věkově necitlivého urbárního
a architektonického plánování a nedostatečné připravenosti na dŧsledky věkově diferencovaného
populačního stárnutí.
Poděkování:
Článek vznikl díky podpoře Institutu pro výzkum reprodukce a integrace společnosti (MSM
0021622408), projektu „Stáří v prostoru“ (GAČR P404/10/1555) a Výzkumného ústavu práce a
sociálních věcí, v.v.i.
Literatura:
Atkinson, Rowland. 2000. „Measuring Gentrification and Displacement in Greater London.“ Urban
Studies 37(1): 149 – 165.
Douglas, Mary. 1991. „The Idea of a Home: A kind of Space.“ Soical Research 58 (1):287 – 307.
Dvořáková, Nina. 2008. Senioři v centru Prahy. Diplomová práce. UK v Praze, Přírodovědecká fakulta,
Katedra sociální geografie a regionálního rozvoje.
Fokkema, Tinekke, Gierveld, Jenny. Nijkamp, Peter. 1996. „Big cities, big problems: Reason for
Elderly to Move ?“ Urban studies. 43(1): 353 – 377.
Gieryn, Thomas F. 2000. „A Space for Place in Sociology.“ Annual Review of Sociology 26(1): 463 –
469.
Henig, Jeffrey R. 1981. „Gentrification and Displacement of the Elderly: An Empirical Analysis.“ The
Gerontologist 21(1): 67 – 75.
Chui, Ernest. 2008. „Ageing in Place in Hong Kong – Challenges and Opportunitie in a Capitaist
Chinese City.“ Ageing International 32 (3): 167 – 182.
Lamser, Zděněk. 1995. „Prostředí ţivotní“. Pp.870-871 in Velký sociologický slovník. Praha:
Karolinum.
Lawton, Powell M. 1989. „Environmental Proactivity and Affect in Older People.” Pp. 135 – 164 in
Spacapan, A., Oskamp, S. (Eds.). Social Psychology of Aging. Newbury Park, CA: Sage.
Novák, Jakub, Puldová, Petra, Ouředníček, Martin, Temelová, Jana.
2007. „Současné procesy
ovlivňující sociálně prostorovou diferenciaci české republiky.“ Urbanismus a územní rozvoj. 10(5): 3135.
Oswald, Frank, Wahl, Hans-Werner, Martin, Mike, Mollenkopf, Heidrun. 2003. Toward measuring
proactivity in person-environment transactions in late adulthood: The housing-related Control Beliefs
Questionnaire. Journal of Housing for the Elderly 17(1/2): 135-152.
Oswald, Frank, Hieber, Annette, Wahl, Hans-Werner, Mollenkopf, Heidrun. 2005. „Ageing and personenvironment fit in different urban neighbourhoods“. European Journal of Ageing 2(2): 88 – 97.
Petrusek, Miroslav. 1996. „Prostor sociální.“ Pp. 868 – 869 in Velký sociologický slovník. Praha:
Karolinum.
Puldová, Petra., Ouředníček, Martin. 2006. „Změny sociálního prostředí v zázemí Prahy jako dŧsledek
procesu suburbanizace.“ Pp. 128 – 142 in Ouředníček, M. (ed.) 2006. Sociální geografie Praţského
městského regionu. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, katedra geografie a
regionálního rozvoje a centrum pro výzkum měst a regionŧ.
129
Steinführerová, Annett. 2003. „Sociálně prostorové struktury mezi setrvalostí a změnou. Historický a
současný pohled na Brno.” Sociologický časopis 39(2): 169 - 192.
Sýkorová, Dana. 2008. „Prostor a věci v kontextu stáří“ Sociologický časopis 44(2):401-421.
Šilhánková, Vladimíra. 2000. „Revitalizace centrálních částí měst.“ Urbanismus a územní rozvoj.3(3):
2 – 6.
Šilhánová, Hana. 1996. „Prostředí sociální.“ Pp. 869 – 870 in Velký sociologický slovník. Praha:
Karolinum.
Vidovićová, Lucie. 2008. Stárnutí, věk a diskriminace – nové souvislosti. Brno: MPÚ Masarykovy
univerzity.
Whal, Hans-Werner, Weisman, Gerald D. 2003. „Envrionmental Gerontology at the Beginning of the
New Millennium: Reflections on Its Historical, Empirical, and Theoretical Development.“ The
Gerontologist 43 (5): 616 – 627.
Zukin, Sharon. 1987. „Gentrification: Culture and Capital in the Urban Core.“ Annual Review of
Sociology 13:129 – 147.
Wahl, Hans-Werner; Mollenkopf, Heidrun, Oswald, Frank; Claus, Christiane. 2007. „Environmental
Aspects of Quality of Life in Old Age: Conceptual and Empirical Issues“ In: Walker, Alan., Mollenkopf,
Heidrun .2007.QualityofLife in Old Age:International and Multi-Disciplinary Perspectives. Springer
Netherlands.
130
ŢIVOTNÍ SITUACE SENIORŦ – UŢIVATELŦ PEČOVATELSKÉ SLUŢBY
PhDr. Kateřina Kubalčíková, Ph.D.
Výzkumný ústav práce a sociálních věcí v. v. i. – pobočka Brno
[email protected]
Anotace:
Text příspěvku se zabývá poskytováním pečovatelské sluţby jednak v kontextu změn demografické
struktury populace ČR a dále v souvislosti s priorami rozvoje sociálních sluţeb v letech 2009-2012 a
koncepcí podpory kvality ţivota ve stáří na období 2008-2012. Pečovatelská sluţba je definována
prostřednictvím čtyř základních charakteristik: zajištění praktické pomoci, zajištění osobní pomoci,
dohled a prŧběţné hodnocení ţivotní situace a care management. Tyto charakteristiky jsou
diskutovány s vyuţitím předběţných výsledkŧ případové studie vybrané pečovatelské sluţby v ČR a
následně je zhodnocen potenciál pečovatelské sluţby pro podporu setrvání seniora v přirozeném
prostředí, resp. být plnohodnotným ekvivalentem pobytových sluţeb.
Abstract:
In this paper is discussed the domiciliary service providing as the possible instrument of the elderly
peoples‟ social inclusion in the context of demographical changes in ČR, social services development
priorities for 2009-20012 and the National Programme of Preparation for Ageing for 2008-2012.
Domiciliary care is defined with using four basic characteristics: providing practical activities, providing
activities related to body care and like this, monitoring of the seniors life situation and supervision
them, care management. These characteristics are discussed with using the preliminary results of
case study realized on domiciliary care in ČR and with a view of these results is discussed the
potential of domiciliary care to support the elderly people in their native environment, i.e. to be a
equivalent to the residential care.
Příspěvek:
S ohledem na demografický trend typický nejen pro země Evropské unie, ale pro rozvinuté státy
obecně, je nezbytné řešit řadu souvisejících politických a ekonomických témat. Nejčastěji
diskutovanou je obvykle otázka řešení dŧchodového systému, tedy úrovně příjmu osob v penzijním
věku. Významným aspektem je však také nárŧst výdajŧ na zdravotní a sociální péči stárnutí populace
spojené s častějším výskytem chronických onemocnění a riziky jako např. trvalé omezení pohyblivosti,
deprese, demence, ztráta sociálních kontaktŧ apod. (Blackman, Brodhurst, Convery, 2001:12).
Kvalita ţivota seniorŧ, kteří musí zvládat situace spojené s chronickým onemocněním nebo trvalou
závislostí na pomoci druhé osoby, se odvíjí od řady environmentálních, ekonomických a sociálních
faktorŧ, jakými jsou např. míra pomoci ze strany rodinných příslušníkŧ, přátel nebo sousedŧ, bariéry
v okolním prostředí bránící přirozenému pohybu, dostupnost místní dopravy, ale také dosaţitelnost,
dostupnost a kvalita systému sociálních sluţeb. Gibson upozorňuje, ţe právě nárŧst počtu seniorŧ,
kteří z dŧvodŧ svého zdravotního stavu vyţadují pomoc ze strany druhé osoby při zajištění běţných
kaţdodenních úkonŧ péče o vlastní osobu či domácnost, případně také ošetřovatelských úkonŧ,
představuje riziko, kdy z dŧvodŧ ekonomické náročnosti nebudou tyto potřeby vnímány jako legitimní
131
(Gibson in Blackman, Brodhurst, Convery, 2001:155). Nedostupnost přiměřené pomoci pak
představuje riziko sociálního vyloučení této skupiny osob.
Rozvinuté země proto v posledních dvou desetiletích formulují svoji politiku sociálních sluţeb pro
seniory právě s ohledem na dva shora popsané aspekty: demografické změny a snahu zachovat
participaci seniorŧ, zejména těch, které musejí zvládat kaţdodenní péči o sebe a domácnost za
pomocí druhé osoby, na ţivotě společnosti. Rozhodujícím principem politiky sociálních sluţeb se tak
stává poskytování pomoci seniorŧm v jejich vlastní domácnost, přesněji řečeno v jejich přirozeném
prostředí, jako protiklad zajištění institucionalizované péče, jinak řečeno odchod seniora do
pobytového zařízení. Tento proces je pozvolný, nicméně lze říci, ţe je akceptovaný jak na úrovni
národních politik, tak také na regionálních a lokálních úrovních, je podporován experty a tendence
přijímat pomoc v přirozeném prostředí ať uţ komunity nebo vlastního domova, je patrná také
v preferencích samotných seniorŧ.
V tomto kontextu je bezesporu zajímavé nahlédnout také na situaci v České republice a sledovat
jednak politické preference, strategie samotných seniorŧ, ale zejména potenciál terénních sluţeb
k tomu, aby princip setrvání seniora v přirozeném prostředí mohl být naplněn.
1.
Priority politiky sociálních sluţeb pro seniory v České republice
Priority domácí politiky sociálních sluţeb jsou vyjádřeny v řadě dokumentŧ, které byly v posledním
desetiletí zpracovány, jako je Bílá kniha v sociálních sluţbách; Národní zpráva o strategiích sociální
ochrany a sociálního začleňování na léta 2008 – 2010; Kvalita ţivota ve stáří: Národní program
přípravy na stárnutí na období let 2008 aţ 2012 a v posledním období zejména usnesení vlády ČR
obsaţené v dokumentu Koncepce podpory transformace pobytových sociálních sluţeb v jiné typy
sociálních sluţeb, poskytovaných v přirozené komunitě uţivatele a podporující sociální začlenění
uţivatele do společnosti (2007) a dokument Priority rozvoje sociálních sluţeb pro období 2009-2012
zpracovaný v gesci Ministerstva práce a sociálních věcí ČR.
Kvalitní stárnutí je v těchto koncepčních dokumentech spojováno mimo jiné s podporou seniorŧ jako
aktivních účastníkŧ ţivota komunity, participaci na rozhodování o podobě nabízených sluţeb a
zpŧsobech zajištění pomoci, dostatečně flexibilní sluţby schopné zajistit pomoc v přiměřeném
rozsahu jak samotným seniorŧm, tak také pečujícím blízkým osobám. Předpokladem je, aby samotné
koncipování sociálních sluţeb vycházelo z preferencí osob, které by se měly stát jejich potenciálními
uţivateli, tzn. aby ti, kdo tyto sluţby koncipují a poskytují, měli dostatečné znalosti o potřebách jejich
budoucích uţivatelŧ. Zásadní význam má proto informovanost jak samotných seniorŧ, tak osob
pečujících. Mezi jednu klíčových priorit rozvoje sociálních sluţeb pro seniory proto patří také podpora
terénních forem poskytování pomoci, které mohou vhodným zpŧsobem zajistit asistovaný ţivot
osobám se sníţenou soběstačností v přirozeném prostředí v souladu s konceptem tzv. „celoţivotního
domova“. Místně dostupné, adekvátně zacílené terénní sluţby, které jsou propojeny s tzv. „asistivními“
technologiemi, které umoţňují rychlý zásah v případě krizových situací, mají potenciál stát se pilířem
sítě sociálních sluţeb pro seniory v lokalitě a pruţně reagovat na potřeby uţivatelŧ i potenciálních
zájemcŧ.
Podstatným aspektem těchto navrhovaných opatření je samozřejmě také finanční nákladnost
132
poskytování pobytových a terénních sluţeb. Jak vyplývá z podkladového materiálu Sociální sluţby a
příspěvek na péči zpracovaného MPSV k předsednictví ČR v Radě EU, výdaje na jednoho uţivatele
v domově pro seniory představují 189150 Kč ročně, v domově se zvláštním reţimem je roční výdaj na
osobu dokonce 216618, u sluţby typu přechodný pobyt tyto výdaje představují 35464 Kč na jednoho
klienta ročně a u pečovatelské sluţby je tato částka pouze 13910 Kč.
2.
A jaké jsou priority seniorŧ v České republice?
Nastavení přiměřeného systému sociálních sluţeb mimo jiné vyţaduje aktivní zapojení osob, kterým
má takový systém přinášet pomoc. Národní program přípravy na stárnutí a stáří na období let 20082012 předpokládá, ţe občané kaţdého věku, tedy i senioři, by měli hrát aktivní roli při určování
povahy a kvality jim poskytovaných sluţeb (Národní program, 2008:10) Jedním ze zpŧsobŧ, jak získat
zpětnou vazbu ke zpŧsobu poskytování sluţeb a podněty pro případné změny či rozvoj, je příprava
koncepce sluţeb na místní úrovni s vyuţitím metody komunitního plánování, jak je zdŧrazněno i
v materiálu Priority rozvoje sociálních sluţeb pro období 2009-2012 (2009:10). Významným kritériem
při uplatnění této metody sociální práce v praxi, je jednak samotná přítomnost uţivatele na procesu
rozhodování a plánování a dále systematické sledování potřeb a poţadavkŧ cílových skupin uţivatelŧ
sociálních sluţeb v dané lokalitě.
V uplynulém desetiletí byla realizována řada výzkumŧ zaměřených na sledování poptávky seniorŧ po
sociálních sluţbách, jejichţ výsledky se v podstatě shodují v tom, jaké formy a druhy sluţeb senioři
nebo jejich rodinní příslušníci preferují (srov. Lipner 1998, Kuchařová 2002, Veselá 2002, Veselá
2003). Téměř polovina seniorŧ oslovených v některém z těchto výzkumŧ preferuje setrvání ve vlastní
domácnosti v případě zhoršení zdravotního stavu (aţ 49%), druhou nejčastější představou (24%
starších osob) je vyuţití sluţby typu chráněné bydlení, tzn. maximální soukromí z hlediska bydlení a
blízkost pomoci. O přechod do zařízení typu domov dŧchodcŧ (terminologie samozřejmě vţdy
odpovídá době realizace daného výzkumu) projevilo zájem 10% dotázaných, v jiném šetření takto
odpovídalo dokonce pouze 4% dotázaných osob. Stejně tak lze povaţovat za podstatné, ţe přibliţně
80% Čechŧ ve věku 20-60 let by se chtělo postarat o své rodiče nebo prarodiče, pokud by se jejich
zdravotní stav zhoršil.
Kdyţ ovšem od těchto dat odhlédneme do reality, naskýtá se dosti odlišný obraz toho, jakou strategii
čeští senioři skutečně volí. Poptávka po pobytových sluţbách v posledních letech nijak výrazně
neklesá, a to ani s účinností nové právní úpravy poskytování sociálních sluţeb, která umoţňuje
poskytování poměrně široké škály nerezidenčních sociálních sluţeb pro tuto cílovou skupinu – kromě
v ČR jiţ tradičně zavedených sluţeb jako je pečovatelská sluţba, také nejrŧznější asistenční a
aktivizační sluţby, přechodné pobyty, tísňové volání apod. Podle statistik za rok 2008 dosahuje tzv.
obloţnost v pobytových zařízeních stabilně v prŧměru 97% (přičemţ dopočet do 100% obvykle
představují tzv. krizová lŧţka). Všeobecně známým jevem jsou čekací listiny, které dnes eviduje téměř
kaţdé pobytové zařízení, stejně jako zkušenosti sociálních pracovníkŧ těchto zařízení, ţe senioři
mnohdy podávají ţádosti o umístění do pobytových sluţeb bez skutečného zájmu čerpání sluţby
v okamţiku podání ţádosti zahájit, tedy v době, kdy tento typ sluţby akutně nepotřebují, přičemţ
motivací k takovému kroku je obvykle obava z toho, ţe v případě reálné potřeby pro ně nebude sluţba
133
dostupná.
Nabízí se otázka: Co je tedy příčinou této odlišnosti mezi vyjadřovanou poptávkou a
strategií, kterou senioři v praxi uplatňují?
Jednak je moţné nacházet odpověď prostřednictvím jiţ shora zmíněného komunitního plánování, kde
za předpokladu přímé účasti v tomto procesu, mohou senioři přímo vyslovit svoje představy a
podrobněji popsat dŧvody svých strategií při vyuţívání sociálních sluţeb. Kromě toho vytváří proces
komunitního plánování prostor pro hlubší analyzování situace v dané lokalitě, jinak řečeno nahradit
často uţívané kvantitativní metody (zpravidla dotazníková šetření) kvalitativními výzkumnými postupy,
které dovolují odhalit širší souvislosti chování seniorŧ a vlivŧ, které pŧsobí na jejich rozhodování.
Výstupy z jednoho z kvalitativních šetření, které bylo realizováno právě v návaznosti na proces
komunitního plánování (Kubalčíková, 2007) vyplynulo, ţe senioři jsou pouze v minimální míře
informováni
o
sociálních
sluţbách,
které
mohou
vyuţívat.
Informace
jsou
jim
obvykle
zprostředkovávány druhou osobou, coţ je nejčastěji někdo z příbuzných nebo známých a to
v okamţiku, kdy nastane nějaká problémová situace (standardně se jedná o zhoršení zdravotního
stavu). Osaměle ţijící senioři jsou vystaveni vysokému stupni rizika, ţe jim zŧstanou potřebné
informace nedostupné. Obecná neinformovanost se projevuje zejména tím, ţe senioři nemají
představu v čem spočívá nabídka jednotlivých druhŧ a forem sociálních sluţeb, jak se sluţby od sebe
odlišují, jakou pomoc jim ta která sluţba mŧţe poskytnout. Nejasná je také představa, kde lze
informace o sociálních sluţbách získat, případně kde se poskytnutí sluţby ţádá. Výsledkem je
vytváření zkreslených představ o tom, lze od dané sociální sluţby očekávat a v podstatě nahodilá
volba některé sluţby v případě, ţe nastane potřeba situaci seniora řešit s vyuţitím sociální sluţby
(jinak řečeno, poţadavky seniorŧ na poskytnutí sluţby vychází spíše z domněnek k čemu je daná
sluţba určena, neţ z vědomého výběru podle zváţení vlastní situace nebo odborné konzultace).
Další cestou k odhalení permanentní poptávky ze strany seniorŧ po pobytových sluţbách, mŧţe být
dŧkladná analýza zpŧsobu, jakým je poskytována pečovatelská sluţba, zda je – případně zda mŧţe
být – pro seniora alternativním řešením namísto pobytového zařízení.
3.
Případová studie pečovatelské sluţby
Doyle a Timonen (2007) upozorňují na problematičnost vymezení pečovatelské sluţby, která bývá
v rŧzných zemích chápána odlišně z hlediska svého zaměření i obsahu a struktury nabídky pomoci
(jestliţe hovoříme o pečovatelské sluţbě v České republice, máme na mysli sociální sluţbu, jejíţ
anglický název je domiciliary care). Z toho dŧvodu Doyle a Timonen (2007:5) navrhují uţití Cullenovy
typologie, která vymezuje pečovatelskou sluţbu prostřednictvím čtyř parametrŧ, které by daný druh
sluţby měl obsahovat:
Praktická pomoc – zahrnující činnosti v domácnosti jako je příprava ohřev nebo dovoz
jídla, úklid, nákupy, praní, ţehlení, apod.
Osobní pomoc – zahrnující činnosti jako je pomoc s osobní hygienou, pomoc
s oblékáním, pomoc s pohybem po bytě nebo mimo byt, podání lékŧ, jídla, apod.
Monitoring/Dohled – pravidelné hodnocení ţivotní situace uţivatelŧ sluţby, dohled u
uţivatelŧ výrazně závislých na pomoci druhé osoby, např. trpících demencí, trvale upoutaných na
lŧţko, apod.
134
Care management – podpora formou managementu aktivit jako např. spolupráce s
personálem zajišťujícím zdravotní úkony, celková koordinace pomáhajících sluţeb, atd.
Pro hledání odpovědi na otázku, jakým zpŧsobem jsou tyto shora uvedené parametry přítomny při
poskytování pečovatelské sluţby v České republice, je moţné vyuţít např. případovou studii vybrané
pečovatelské sluţby.
Případová studie patří mezi výzkumné koncepty, které je moţné jak pro kvantitativní tak kvalitativní
výzkumnou strategii, rozhodující je přitom volba techniky sběru dat. V případové studii jde o zachycení
sloţitosti případu, popis vztahŧ v jejich celistvosti. Na konci studie je pak celý případ pojednán
v širších souvislostech, mŧţe být porovnán s jinými případy a provádí se odhad platnosti výsledkŧ.
Jak uvádí Hendl (1999:50) případové studie jsou zaměřeny na hledání relevantních ovlivňujících
faktorŧ a na interpretaci vztahŧ, kdy chceme dojít k přesným a hloubkovým závěrŧm. Rŧznorodé je i
tématické zaměření. S vyuţitím konceptu případové studie lze zkoumat jednotlivce, skupinu osob,
rodinu, komunitu, organizaci, mŧţeme se zaměřit na detailní rozbor klientovy ţivotní situace, popis
kaţdodennosti jedince, zpŧsob práce s klientem a prŧběh intervence, kulturu organizace poskytující
sociální sluţbu a pŧsobení této kultury na poskytování či doručování sluţby, atd. Vlastnosti a
parametry případové studie jako svébytného výzkumného konceptu kvalitativní strategie lze
povaţovat za relevantní vzhledem k tématŧm, kterými se obvykle zabývá výzkum v oblasti sociální
práce. Hendl (1999:53) konstatuje, ţe případové studie jsou nejvýhodnější strategií, kdyţ nás zajímají
otázky „proč“ a „jak“ pro daný problém, přičemţ nemáme kontrolu na prŧběh události a zaměřujeme
se na přítomný fenomén v rámci jeho reálných kontextŧ.
V rámci dlouhodobého projektu Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí, je jedním z dílčích
výzkumných záměrŧ také sledování změn v oblasti politiky sociálních sluţeb. V letech 2009-2010 je
realizována případová studie pečovatelské sluţby, jejímţ hlavním cílem je zachytit změny v kultuře
poskytování sociální sluţby a přístupy ke klientŧm v kontextu zavádění nástrojŧ rozvoje a řízení kvality
v sociálních sluţbách, jinak řečeno Standardŧ kvality. Základní technikou sběru dat jsou rozhovory se
zástupci zřizovatele (v tomto případě volenými zástupci obce, která je zřizovatelem sluţby, v jejichţ
kompetenci je sociální oblast), dále rozhovory s pracovníky managementu sluţby a pracovníky
v přímé péči (sociálními pracovníky a pracovníky v sociálních sluţbách, tj. pečovateli) a samozřejmě
také rozhovory s klienty. Další technikou sběru dat je analýza dostupných dokumentŧ a sledování
ekonomických ukazatelŧ poskytování sluţby. Vzhledem k tomu, ţe metoda případové studie má
potenciál zachytit poskytování dané sociální sluţby komplexně, nejen primárně zkoumaný problém, a
umoţní také posoudit tuto sluţbu z hlediska výše popsaných charakteristik a tedy i její funkci
v systému sociálních sluţeb.
Co se týká zajištění praktické pomoci a osobní pomoci, tak nabídka ze strany zkoumané pečovatelské
sluţby seniorŧm v lokalitě vychází ze Zákona č. 108/2006 o sociálních sluţbách, resp. z Vyhlášky č.
505/2006 Sb.
Pečovatelská sluţba v době výzkumu zajišťovala pro téměř 500 uţivatelŧ činnosti
spojené zejména s poskytnutím stravy – v podstatě většina klientŧ vyuţívá moţnost zjištění stravy a
dovoz nebo donášku jídla, částečně pak také pomoc při přípravě jídla a pití (obvykle se jedná o ohřev
dováţených jídel). Dále mají v pečovatelské sluţbě významný podíl činnosti spojené s údrţbou a
chodem domácnosti. Pracovníci, kteří docházejí do domácnosti uţivatele sluţby, zde zajišťují hlavně
135
běţný úklid, pomoc s velkým úklidem, běţné nákupy a pochŧzky, velké nákupy (většinou jednou
týdně), vyřizování drobných osobních záleţitostí, úklid společných prostor v domě nebo odklízení
sněhu v okolí domu, praní a ţehlení prádla.
Osoby, kterým je poskytována pomoc spojené se
zvládáním péče o vlastní osobu, nepředstavují v rámci pečovatelské sluţby rozhodující skupinu
uţivatelŧ. Částečně se jedná o osoby ţijící v pŧvodní vlastní domácnosti, kam pracovníci docházejí a
pomáhají zejména s osobní hygienou, případně provádějí základní ošetření nebo dohled nad
uţíváním lékŧ. Převáţně je tento typ pomoci poskytován uţivatelŧm, kteří obývají jeden z domŧ
s pečovatelskou sluţbou. Jak pracovníci, tak také uţivatelé při dotazech na poskytování úkonŧ
spojených s péči o vlastní osobu nebo pomoc při osobní hygieně, zdŧrazňovali význam rodiny nebo
spolupráce s rodinou. Příčiny těchto postojŧ je moţné spatřovat v zásadě dvě: jednak problém
v překonání intimní hranice a to jak ze strany seniorŧ, tak i pracovníkŧ PS a dále časové moţnosti
pracovníkŧ. Obě tyto příčiny spolu bezprostředně souvisejí. Pomoc s hygienou a další úkony péče o
osobu, obvykle vyţadují značný potenciál ze strany pracovníka k překonání bariér, významným
aspektem je zde i čas, který mŧţe pracovník s uţivatelem strávit. Jestliţe pracovník obvykle dochází
k uţivateli v přesně stanovenou dobu, kterou není moţné vzhledem k harmonogramu prací v PS příliš
flexibilně překračovat nebo měnit, v případě potíţí není na blízku ţádný další pracovník, který by mohl
vypomoci, domácnost je pro zajištění hygieny např. hŧře vybavená, lze to povaţovat za překáţky,
které jsou pak uţivateli i pracovníky racionalizovány tím, ţe odkazují na přílišnou intimitu těchto
úkonŧ. Tyto překáţky částečně odpadají právě u zmíněného domu s pečovatelskou sluţbou, kde je ze
strany uţivatelŧ velmi pozitivně vnímán stabilní tým pracovníkŧ, kteří za nimi docházejí pravidelně, ale
mohou se na ně obrátit i v nenadálých případech, tzn. sehrává zde roli také vytvoření přiměřené
osobní vazby mezi pracovníky a uţivateli. Kromě místa poskytování sluţby však musíme také
zohlednit, ţe pracovníci obecně nejsou pro tento typ situací nijak systematicky vybaveni a nemají „po
ruce“ uţitečnou sadu dovedností a znalostí, které by jim umoţnili v případě uţivatelŧ, kteří skutečně
pociťují ostych, takové bariéry překonávat.
Co se týká monitoringu ţivotní situace seniora, současná právní úprava poskytování sociálních sluţeb
nabízí dostatečný právní rámec a předpokládá tento typ činnosti v souvislosti s uplatňováním
Standardŧ kvality, zejména spojených s individuálním plánováním sluţeb, zapojováním uţivatele do
rozhodování o poskytnuté sluţbě a institutem klíčového pracovníka. Ze strany zkoumané
pečovatelské sluţby je monitoring situace zajištěn v omezeném rozsahu. Posuzování ţivotní situace
klienta je spojeno hlavně se zahájením sluţby, prŧběţné pravidelné posouzení situace není
prováděno a to zejména z kapacitních dŧvodŧ (na cca 500 uţivatelŧ sluţby připadají 3 sociální
pracovnice). S ohledem na skutečnost, ţe uţivatelé v převáţné většině vyuţívají dováţky jídla, je
povaţován za dostačující kaţdodenní kontakt pracovníkŧ dováţky s uţivatelem, Případně pokud
pracovník – pečovatel dochází k uţivateli zajišťovat i další úkony do jeho domácnosti, předpokládá se
monitoring situace uţivatele prostřednictvím tohoto pracovníka. Jinak řečeno, prŧběţné sledování
situace seniora je delegováno na řadového pracovníka v přímé péči, kterým je příslušný pečovatel
nebo pečovatelka, obvykle má tento pracovník také statut klíčového pracovníka. Za problematické lze
povaţovat, ţe tito pracovníci nejsou nijak systematicky proškolování k provádění monitoringu,
postupují víceméně intuitivně a ad hoc. Situace uţivatele sluţby se řeší spíše dodatečně, tj. pokud
nastane nějaká problémová okolnost, pečovatel tuto informaci postoupí sociálnímu pracovníkovi nebo
136
nadřízenými. Co se týká dohledu, tak Zákon o sociálních sluţbách nezahrnuje tento typ pomoci do
základní nabídky činností, nicméně je moţné takovou pomoc ze strany poskytovatele nabízet
fakultativně a zkoumaná pečovatelská sluţba takto postupuje. Jako problematické lze nahlíţet, ţe
doba poskytnutí dohledu je totoţná se standardní dobou poskytování PS, coţ je od 7 do 15,30 hodin,
jinými slovy je takto pojatý dohled opět určen spíše seniorŧm s fungujícím rodinným zázemí, kdy
sluţba supluje domácího pečovatele, který je v té době např. v zaměstnání. Roli sehrává také
ekonomický aspekt zajištění dohledu, protoţe mimo standardní pracovní dobu PS, tzn. po 15,30 jsou
finanční náklady na zajištění pracovníka vyšší, neţ 85 Kč za hodinu, jak stanoví Vyhláška 505/2006
jako maximální hranici. Reálné náklady jsou cca 135 Kč a rozdíl mezi těmito poloţkami hradí
zřizovatel z vlastního rozpočtu. Rozšířenou variantu poskytování dohledu umoţňuje sluţba seniorŧm,
kteří obývají jeden z domŧ s pečovatelskou sluţbou – v tomto DPS funguje noční sluţba pečovatelŧ,
kterou lze chápat jako stálý dohled v nočních hodinách pro uţivatele, kteří např. potřebují pravidelně
probudit k uţívání inzulínu nebo jiných lékŧ. Efektivita je částečně zajištěna tím, ţe jeden pracovník
souběţně poskytuje úkon typu dohled více uţivatelŧm v nočních hodinách. Vcelku srozumitelná je
tedy motivace seniorŧ, kteří nemohou vyuţívat domácí pečovatele a akutně nebo výhledově tento
úkon typu dohled potřebují, k opuštění pŧvodní domácnosti a přestěhování do DPS.
Pokud by
popsaná moţnost zajištění dohledu nebyla v lokalitě dostupná, tito senioři v rozhovorech naznačovali,
ţe řešení takové situace spatřují v odchodu do pobytového zařízení.
Co se týká care managementu, který chápeme jako systematickou koordinaci pomoci poskytované
více subjekty, tak není explicitně ve zkoumané pečovatelské sluţbě uplatňován. Některé prvky care
managementu jsou implicitně v rámci poskytované sluţby přítomné, ale jedná se spíše o nahodilé
vzájemné dohody mezí managementem PS a dalším poskytovatelem, který v lokalitě zajišťuje
ošetřovatelskou péči. Případně o ad hoc domluvy pracovníkŧ přímé péče při řešení situace některých
klientŧ. Cílená koordinace pomoci, např. včetně systematického zapojení dalších blízkých osob, která
by umoţnila řešit klientovu situaci komplexně, nejsou součástí zkoumané sluţby, resp. nejsou
uplatňovány v dané lokalitě v oblasti pomoci seniorŧm obecně. Typickým příkladem je např. absence
hlubší spolupráce s místním pobytovým zařízením, jehoţ zřizovatelem je příslušný krajský úřad.
4.
Shrnutí
Na základě dat dosud získaných a zpracovaných v rámci případové studie vybrané pečovatelské
sluţby, je moţné podat základní zjištění k jednotlivým charakteristikám pečovatelské sluţby, tak jak
byly popsány shora. Na základě těchto dat se jeví jako klíčové zaměření PS na činnosti spojené
s dodávkou jídla a údrţbou domácnosti, z části klientŧ pak podpora při péči o vlastní osobu a zajištění
dohledu. Pokud budeme tyto charakteristiky sledovat v kontextu nejen transformace sociálních sluţeb,
ale z hlediska záměru koncepčních dokumentŧ ať uţ v oblasti podpory kvality ţivota ve stáří nebo
priorit rozvoje sociálních sluţeb, je patrné, ţe pro naplnění cílŧ, které tyto strategie zahrnují, je třeba
posílit zejména ty činnosti PS, které se týkají komplexního zajištění potřeb seniora. Patří sem zejména
systematický monitoring a kvalifikované hodnocení situace seniora, dostupnost dohledu i pro seniory
mimo domy s pečovatelskou sluţbou a řízená spolupráce všech subjektŧ podílejících se na
poskytování pomoci. Podpora těchto aspektŧ pečovatelské sluţby představuje proces, který je nutné
137
zajistit dostatečnými finančními prostředky, personálně, ale také např. zabezpečením dobré
informovanosti seniorŧ i rodinných příslušníkŧ o potenciálu pečovatelské sluţby podpořit setrvání
seniora v přirozené
prostředí.
Jak jiţ bylo uvedeno, závěry jsou formulovány na základě
předběţných výsledkŧ, součástí případové studie je také ověřování zjištění prostřednictvím zpětné
vazby z terénu, tzn. expertŧ na dané téma, zástupcŧ poskytovatelŧ a uţivatelŧ. Kompletní výstupy a
závěry z výzkumu pečovatelské sluţby budou k dispozici po dokončení projektu v prosinci 2010.
Literatura:
Blackman, T. Brodhurst, S. Convery, J. 2001. Social Care and Social Exclusion: A Comparative study
of Older People‟s Care in Europe. London: Palgrave.
Doyle, M. Timonen, V. 2007. Home Care for Ageing Populations: A comparative Analysis of
Domiciliary Care in Denmark, the United States and Germany. Cheltenham - Northampton: Edward
Elgar.
Hendl, J. 1999. Úvod do kvalitativního výzkumu. Praha: Karolinum.
Kubalčíková, K. 2007. Výzkum potřeb pro cílovou skupinu “Senioři”. Brno: Asociace vzdělavatelŧ v
sociální práci.
Kuchařová, V. 2002. Ţivot ve stáří. Praha: Výzkumný ústav práce a sociálních věcí.
Kvalita ţivota ve stáří: Národní program přípravy na stárnutí na období let 2008 aţ 2012. Praha:
Ministerstvo práce a sociálních věcí.
Lipner, M. 1999. Poţadavky seniorŧ na kvalitu ţivota ve stáří: s dŧrazem na bydlení a prvky sociální
péče. In: Bydlení a ţivotní podmínky seniorŧ. Sborník ze semináře. Praha: Ministerstvo pro místní
rozvoj.
Národní zpráva o strategiích sociální ochrany a sociálního začleňování na léta 2008 – 2010. Praha:
Ministerstvo práce a sociálních věci.
Priority rozvoje sociálních sluţeb pro období 2009-2012. Praha: Ministerstvo práce a sociálních věcí.
Sociální sluţby a příspěvek na péči. 2009. Praha: Ministerstvo práce a sociálních věcí.
Veselá, J. 2002. Představy rodinných příslušníkŧ o zabezpečení péče nesoběstačným rodičŧm.
Praha: Výzkumný ústav práce a sociálních věcí.
Veselá, J. 2003. Sociální sluţby poskytované seniorŧm v domácnostech. Praha: Výzkumný ústav
práce a sociálních věcí.
Vyhláška č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních sluţbách.
Zákon č. 108/2006 Sb. o sociálních sluţbách.
138
VÝZNAM AKTIVITY VE STÁŘÍ
Mgr. Lenka Motlová
Zdravotně sociální fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích
[email protected]
Anotace:
Aktivita a činnost je pro ţivot kaţdého člověka velmi dŧleţitá. Stáří je posledním ontogenetickým
obdobím, ve kterém významnou roli aktivita hraje a to nejen po stránce fyzické, ale i psychické.
Trénování paměti je jedním ze zpŧsobŧ jak udrţet seniory více aktivní. Kurzy trénování paměti jsou
jednoznačně jednou z nejvíce populárních aktivit pouţívaných u seniorŧ ţijících v domácím prostředí,
v denních centrech, v komunitě, ale také v sociálních
zařízeních pro seniory. Cíleně zaměřené
techniky trénování paměti přispívají u seniorŧ ke zlepšování mentálních funkcí, k posílení vnímání a
koncentrace, nacházení slov, schopnosti postřehu, formulování, vyjadřování, zlepšují asociační
myšlení a logického uvaţování, fantazii a kreativitu.
Abstract:
The activity and the activities are very important for a life of every man. Old age is the last ontogenetic
period, in which has the activity a significant role in the physical and psyche sphere. Memory training
is one of the ways of making elderly people more active. The courses of memory training are definitely
one of the most popular activities of old age practiced in home environment of seniors, in seniors‟ day
care centers, in community, and also in social facilities for seniors. Broadly aimed techniques of
memory training help seniors to keep up their mental dexterity, strengthen their concentration and
ability of perception, contribute to better verbalization, improve associative and logical thinking, and
also boost imagination and creativity.
Příspěvek:
Aktivita a činnost je pro ţivot kaţdého člověka velmi podstatná a nezbytná. Stáří je posledním
ontogenetickým obdobím, ve kterém významnou roli aktivita hraje a to nejen po stránce fyzické, ale i
psychické. Podle Janečkové, Holmerové a Kalvacha (2004) aktivita obecně lidem přináší lepší
strukturování času, ovlivňuje sociální kontakty, přispívá ke zlepšení fyzické a psychické pohody a
podílí se na vytváření společenského statusu. Tito autoři zastávají názor, ţe aktivita v domácím či
ústavním zařízení by měla navazovat na to, co bylo přerušeno nemocí či institucionalizací nebo
pomáhat rozvinout to, co zŧstalo skryto - aktivita se stává moţností a příleţitostí k rŧstu.
Janečková, Holmerová, Kalvach (2004) uvádějí, ţe aktivita seniora by měla být smysluplná, měla by
odpovídat osobnostnímu zaměření seniora a jeho potřebám. Zmínění autoři zmiňují, ţe aktivita má
přinášet ţivotu smysl, udrţovat jeho kontinuitu a přispět ke zvýšení kvality ţivota seniora. Je tedy
podstatné, aby senior byl spokojen s tím, čím je, jak mu je a co dělá.
Motivace k činnosti ve stáří
Seniory k činnosti a aktivitě je potřebné správným zpŧsobem motivovat. Motivaci seniorŧ k aktivitě
podle názoru Janečkové, Kalvacha a Holmerové (2004) podporuje dŧraz na:
139
a)
praktickou kaţdodennost;
b)
smysluplnost činnosti;
c)
dobrovolnost při vykonávání aktivit;
d)
příjemnost činnosti;
e)
sociální přiměřenost;
f)
úspěšnost v činnosti;
g)
pomoc a podmiňování při vykonávání aktivity.
Rozdělení činností ve stáří
Janečková, Holmerová a Kalvach (2004) rozlišují činnosti ve stáří podle třech kritérií: podle místa v
ţivotě člověka, podle místa v ţivotě člověka a podle počtu zapojených osob.
Rozdělení činností podle místa v ţivotě člověka:
a) činnosti všedního dne;
b) pracovní činnosti;
c) péče o sebe;
d) činnosti volného času;
e) rozvoj a vzdělávání (Janečková, Holmerová a Kalvach, 2004).
Rozdělení činností podle okruhu uspokojených potřeb:
a) činnosti k zabezpečení základních biologických potřeb;
b) činnosti podporující jistotu, bezpečí, autonomii, orientaci a kontinuitu;
c) činnosti sociální povahy;
d) činnosti podporující identitu, dŧstojnost a osobní rozvoj;
e) činnosti seberealizační (Janečková, Holmerová a Kalvach, 2004)
Rozdělení činností podle počtu zapojených osob:
a) individuální aktivity vykonávané zcela samostatně;
b) párové činnosti;
c) společenské aktivity ve velkých skupinách;
d) skupinové aktivity (Janečková, Holmerová a Kalvach, 2004).
Trénování paměti pro seniory na Zdravotně sociální fakultě JU
Trénování paměti je jednou z nejčastěji pouţívaných forem, jak udrţovat seniory aktivní. Kurzy
trénování paměti jsou vhodné nejen pro seniory ţijící v domácím prostředí, ale i pro seniory
navštěvující denní centra a stacionáře. Trénování paměti je prospěšné také seniorŧm ţijícím
v rezidenčních zařízeních. Podle Janečkové, Kalvacha, Holmerové (2004) všestranně orientovaný
mozkový trénink přispívá k posílení vnímání, koncentrace, nacházení slov, schopnosti postřehu,
formulování, vyjadřování, asociačního myšlení, logického uvaţování, fantazie a kreativity.
Zdravotně sociální fakulta JU (ZSF JU) od roku 2001 organizuje zdarma kurzy trénování paměti
(příloha 1), které jsou určeny pro soběstačné seniory (bez závaţnějších poruch paměti) ţijící
140
v domácím prostředí. Klienti docházejí jednou týdně na 1,5 hodiny do Univerzitního centra pro seniory
PATUP fungujícího při Ústavu sociální práce ZSF JU. Toto centrum sídlí v centru města České
Budějovice a je tedy pro seniory snadno dostupné. Kurzy vede odborná asistentka ZSF JU a
především studenti-dobrovolníci, kteří projdou náborem, výběrem a specifickým výcvikem a jsou pod
pravidelnou supervizí. Odborný výcvik studenti absolvují na ZSF JU (příloha 2) a rovněţ v Praze
v rámci kurzŧ České společnosti pro trénování paměti a mozkový jogging (ČSTPMJ). Kurzy tréninku
paměti jsou rozděleny na základní a pokračovací. Jeden kurz trvá 12 lekcí, tj. 12 týdnŧ a jedna lekce
zahrnuje 90 minut. K cílenému tréninku paměti jsou pouţívána tzv. zahřívací cvičení, cvičení
zaměřená na koncentraci, krátkodobou a dlouhodobou paměť.
Seznam pouţité literatury
JANEČKOVÁ, H., KALVACH,Z., HOLMEROVÁ,I. Programování aktivit, motivování, akceptování a
kognitivní rehabilitace. In: KALVACH, Z., ZADÁK, Z., JIRÁK, R., et al. Geriatrie a gerontologie. 1.vyd.
Praha: Grada Publishing, 2004. 864 s. ISBN 80-247-0548-6.
UNIVERZITNÍ CENTRUM PRO
SENIORY
PATUP.
[online].[cit.
2009-15-10].
Dostupný
z:
http://www.zsf.jcu.cz/struktura/katedry/usp/centra_projekty/univ_centrum_patup
Příloha 1
Kurz trénování paměti 2008
Zdroj. Archiv Univerzitního centra pro seniory PATUP při ZSF JU
Příloha 2
Výcvik dobrovolníkŧ 2008 – trénování paměti
Zdroj. Archiv Univerzitního centra pro seniory PATUP při ZSF JU
141
POSTAVENÍ HOSPICŦ VE ZDRAVOTNÍM A SOCIÁLNÍM SYSTÉMU ČR
Mgr. Robert Huneš
ředitel Hospice Sv. Jana Nepomuka Neumanna v Prachaticích, viceprezident Asociace poskytovatelŧ
hospicové paliativní péče
[email protected]
Anotace:
Příspěvek se snaţí definovat sociální a zdravotní sloţku komplexní hospicové péče, popsat ji a
zasadit do kontextu celistvého pohledu na tento specifický druh péče. Rozebírá její právní ukotvení
v systému české legislativy, odhaluje její slabá místa na příkladech ekonomické reality a kontradikce
zdravotnických a sociálních právních norem. Příspěvek podává návrh řešení a stabilizace komplexní
hospicové péče přiznáním statutu zdravotně-sociální péče v ČR formou návrhu legislativních změn
v Zákoně O sociálních sluţbách.
Abstract:
The goal of this work is to define the social part and medical part of a complex hospice care, to
describe it and to set it into the context of a complete view of this specific type of care. It analyses its
status in the system of legislation, it shows its weak points on the examples of economic reality and it
reveals the contradictions of health and social standards. This work makes a suggestion of a solution
and stabilization of a complex hospice care by giving it the status of medical-social care in the Czech
Republic in the form of legislative changes in social services law.
Příspěvek:
Podmínky přijetí do hospice

nemoc pacienta ohroţuje na ţivotě

„vítězná“ medicína nemá dále co nabídnout

není moţná či nepostačuje domácí péče
Priority
Prioritou hospicové paliativní péče je zaléčit bolest:

fyzická (tělesná)

psychická (emoční)

sociální (společenská)

spirituální (duchovní)
nedílnou součástí naší práce je péče i o bolest netělesnou

pacienta

blízkých a doprovázejících pacienta
Hospic = zdravotnické zařízení ?

Pokud by hospice pečovaly o pacienta jako ryzí zdravotnické zařízení jen s „hrazeným“
142
personálem z veřejného zdravotního pojištění, dokáţí pacientovi podat lék a ovázat ránu. Ne více…
Nebude čas a sil na péči o „sociální část“ pacienta

Hospic = sociální zařízení ?
Pokud by hospice pečovaly o pacienta jen jako ryzí sociální zařízení v reţimu sociálních

sluţeb, dokáţí zabezpečit sociální, duševní i duchovní potřeby klienta, ten ale bude trpět
nesnesitelnými bolestmi (90% klientŧ hospice tvoří onkologicky nemocní)
Hospic = zdravotně-sociální zařízení!
v ČR existují:

zdravotně-sociální fakulty

zdravotně-sociální plány měst

zdravotně(-)sociální odbory krajských úřadŧ atd.
ovšem

platná česká legislativa nezná termín
zdravotně-sociální péče či zdravotně-sociální zařízení
...Neodcházejte pryč. Zůstaňte tady.
Potřebuji teď hlavně vědět, že tu je někdo,
kdo mě bude držet za ruku, až to budu potřebovat. Mám strach...
Ještě nikdy v životě jsem totiž neumíral...
(třináctiletý chlapec, který zemřel na zhoubný nádor)
Co říci takovému pacientu a jeho rodině:
Nemáme čas? Nemáme personál? Nemáme sil?
Sociální sloţka z komplexní hospicové péče léčí strach
-
z umírání
-
opuštěnosti
-
osamělosti
-
obav z toho, „co bude“
-
péče o truchlící a pozŧstalé
-
pomoc při vyřizování dědictví, pozŧstalosti…
(formy projevu bolesti duševní,duchovní a sociální)
Zdravotní sloţka z komplexní hospicové péče léčí vnější (fyzické) projevy člověka na konci jeho dní:

bolest

zvracení

dušnost

krvácení
143
Hospice jsou de facto typická zdravotně-sociální zařízení = léčí bolest tělesnou i netělesnou
…ale
de iure nikoli !
Nelze léčit odděleně jen zdravotní a jen sociální část člověka - u umírajícího není moţné oddělit léčbu
fyzických bolestí od sociálního, duševního či duchovního strádání a léčby těchto symptomŧ
Náš cíl a ideál

Naším cílem je vysoká kvalita ţivota aţ do jeho přirozeného konce

Ideálem je, aby člověk umíral usmířen, bez bolesti fyzické, psychické, sociální a duchovní a
s vděčností za ţivot, který mu byl dán
Hospic je zařízení jeţ pacientovi při přijetí garantuje, ţe:
-
nebude trpět nesnesitelnou bolestí
-
za kaţdých okolností zŧstane zachována jeho lidská dŧstojnost
-
v posledních chvílích nezŧstane osamocen
-
Hospic je „komplexní jednotkou intenzívní péče pro umírající“
-
Zakladatelka hospicového hnutí v ČR MUDr. Marie Svatošová : „Hospic je umění
doprovázet.“
Lŧţkové hospice v ČR
Hospice a legislativa

Do r. 2006 český právní systém neobsahoval termín „hospic“ nebo „paliativní péče“.

Změna = Zákon č. 48/1997Sb. O veřejném zdravotním pojištění ve znění novely č. 340/2006
s účinností od 3. 7. 2006 zavádí nový §22a): „Zvláštní ústavní péče – péče paliativní lůžková. Léčba
144
paliativní a symptomatická o osoby v terminálním stavu poskytovaná ve speciálních lůžkových
zařízeních hospicového typu.“
ČR poprvé začíná částečně naplňovat Chartu práv umírajících a Doporučení Výboru ministrŧ

Rady Evropy členským státŧm o organizaci paliativní péče
Financování hospicŧ v ČR probíhá v souladu s Vyhláškou č. 134/1998 Sb. ve znění Vyhlášky

č. 464/2008 Sb., která hospicŧm přiřazuje samostatný „ošetřovací den“ (OD) č. 00030 s

bodovou hodnotou 1004 bodŧ.

Seznam výkonŧ s bodovými hodnotami, tj. Vyhláška č. 439/2008 Sb. stanovuje hodnotu 1 bod
= 0,90 Kč.
Pro členské hospice APHPP jsou závazné Standardy hospicové paliativní péče (vyd. duben,

2007)
Financování hospicŧ

veřejné zdravotní pojištění saturuje hospicŧm zdravotní péči (cca 60% nutných prostředkŧ)

chybí výrazná část příjmŧ (cca 40%) na sociální část hospicové péče

zákon č. 108/2006 Sb. O sociálních sluţbách nedává prostor pro explicitní pŧsobení hospicŧ v
jeho reţimu = dosavadní dotace ve výši cca 20% z MPSV jsou ad hoc a nejisté

zbylých 20% pokrývaly hospice z nejistých fakultativních zdrojŧ (dary, sbírky, sponzoring,
platba klienta…)
70
60
50
40
30
20
10
0
veřejné zdrav.
poj.
úhrada pacienta
dary, granty,
sponzoři
chybějící zdroj MPSV
Budoucnost hospicŧ ?
a) zánik = při nezměněném stavu věcí
b)
zajištění existence = přiznáním statutu zdravotně–sociálního zařízení novelou Zákona č.
108/2006 Sb. O sociálních sluţbách
145
Přínos novely

finanční náročnost saturování všech lŧţek všech hospicŧ v ČR ze strany MPSV za rok: cca 40
mil. Kč

pro srovnání: Jen VZP přispívala na jedno lŧţko v praţském Ústavu hematologie a krevní
transfuze, kde se léčí leukémie a hemofilie, skoro deseti miliony korun ročně. (16.10.2007, Petr
Holub, Zdroj: Aktuálně.cz)

zařazení po bok vyspělých státŧ světa – na poli zdravotně-sociální péče se k nim ČR doposud
neřadí!

dŧvod: ČR porušuje či nenaplňuje řadu mezinárodních dokumentŧ
ČR porušuje mezinárodní dokumenty
Všeobecná deklarace lidských práv:

Čl.7 Všichni jsou si před zákonem rovni a mají právo na stejnou zákonnou ochranu bez
jakéhokoli rozlišování. Všichni mají právo na stejnou ochranu proti jakékoli diskriminaci. X
Srov.
nedostatek hospicových lŧţek v ČR, kdy schází 31% minimální kapacity

Čl.22 Každý člověk má právo na... sociální práva, nezbytná k jeho důstojnosti... X Je umírání
na mnohalŧţkových pokojích - např. LDN - bez zajištění sociálního rozměru péče sociálně dŧstojné?
Doporučení Rady Evropy č. 1418/1999 O ochraně lidských práv a dŧstojnosti nevyléčitelně
nemocných a umírajících – tj. tzv. Charta práv umírajících:…Povinnost respektovat a chránit
důstojnost všech nevyléčitelně nemocných a umírajících osob je odvozena z nedotknutelnosti lidské
důstojnosti ve všech obdobích života... v poskytnutí přiměřeného prostředí, umožňujícího člověku
důstojné umírání. X Je rigorozní oddělení sociální a zdravotní péče přiměřeným prostředím
umoţňujícím člověku dŧstojné umírání?
...Shromáždění vyzývá členské státy, aby ve svých zákonech stanovily… ochranu, aby se zabránilo
těmto nebezpečím a obavám, se kterými mohou… umírající lidé být… konfrontováni, a to zejména:

Umírání s nesnesitelnými symptomy (například bolesti, dušení, atd.)

Umírání o samotě a v zanedbání

Umírání se strachem, že jsem sociální zátěží

Nedostatečným zajištěním financí a zdrojů pro adekvátní podpůrnou péči terminálně
nemocných nebo umírajících…
Korejská deklarace o hospicové a paliativní péči (schválena v březnu roku 2005 na II. světovém
summitu Národních asociací hospicové a paliativní péče): Je nezbytné, aby všechny vlády
podporovaly a financovaly plány na podporu a rozvoj prevence, léčby a paliativní péče...
Deklarace práv onkologických pacientŧ (přijata 29. června 2002 v norském Oslo): ...onkologičtí
pacienti mají právo na ekonomické, finanční a sociální služby a podporu.
Charta proti rakovině v příštím miléniu (Onko-charta) (zveřejněna na Světovém summitu v Paříţi
v roce 2000): …práva onkologicky nemocných jsou součástí lidských práv.
146
Závěr: Česká republika diskriminuje těţce nevyléčitelně nemocné a umírající tím, ţe:

nedisponuje dostatečným počtem hospicových lŧţek a tím je hospicová péče nedostupná pro
řadu potřebných

je chronicky podfinancován provoz stávajících lŧţkových hospicŧ a tím ohroţena jejich
existence, tzn. potenciální nedostupnost pro terminálně nemocné

platná legislativa nezná termín „zdravotně-sociální“ péče, čímţ je ztíţen vznik nových a
komplikováno provozování stávajících lŧţkových zařízení hospicového typu

některá ustanovení zdravotnických a sociálních právních norem lze vykládat kontradikčně.
Tato skutečnost ztěţuje pŧsobení hospicŧ a vystavuje je sankčnímu riziku při kontrolách z jednoho či
druhého resortu

pošlapává práva nejbezbrannějších z bezbranných, nejslabších ze slabých – umírajících.
147
PALIATIVNÍ PÉČE O TERMINÁLNĚ NEMOCNÉ SENIORY V POBYTOVÝCH
ZAŘÍZENÍCH Z POHLEDU SESTER
Mgr. Helena Kisvetrová
odborná asistentka Ústavu ošetřovatelství, Fakulta zdravotnických věd Univerzity Palackého
v Olomouci
[email protected]
Anotace:
Příspěvek mapuje subjektivní názory sester pracujících v domovech pro seniory na úroveň péče
o umírající ve zdravotnických a sociálních zařízeních. Dále definuje jejich vizi dŧstojného umírání a s
tím související problémy. Výsledek výzkumu poukázal i na skutečnost, ţe úzkost umírajícího vnímají
sestry jako problém, který jim osobně v praxi nejvíce ztěţuje ošetřování umírajícího.
Abstract:
The contribution describes the opinions of the nurses who work at Old people homes on the level of
the care for the dying in health and social facilities. It further defines their vision of worthy dying and
the problems connected with it. The results of the research also referred to the fact that nurses take a
dying person´s anxiety as the problem which makes their personal care for a dying person the most
difficult.
Příspěvek:
Úvod
Novým fenoménem dnešní doby je postupná geriatrizace společnosti a s tím spojený nárŧst počtu
seniorŧ v terminální fázi ţivota. Jsou to nesoběstační „křehcí geriatričtí pacienti“, kteří potřebují
paliativní péči.
Paliativní péče chápe umírání jako součást lidského ţivota, kterou kaţdý jedinec proţívá zcela
individuálně. Klade dŧraz na kvalitu a dŧstojnost závěrečné fáze ţivota a respektuje hodnotové priority
terminálně nemocného i jeho rodiny. Rozsah potřeby paliativní péče terminálně nemocných seniorŧ je
determinován základním onemocněním a stupněm jeho pokročilosti, věkem, sociální situací
a psychickým stavem. (Kisvetrová, 2007, s. 34) Podle komplexnosti péče nutné k udrţení co nejlepší
kvality ţivota seniora, mŧţeme paliativní péči rozdělit do dvou základních okruhŧ – na obecnou
a specializovanou. Do obecné paliativní péče zahrnujeme dobrou klinickou praxi v situaci pokročilého
onemocnění, která je poskytována zdravotnickými pracovníky v rámci svých kompetencí v oboru jejich
praxe. Obecná paliativní péče představuje pochopení a vnímavost pro specifické problémy
pokročilého a terminálního onemocnění, porozumění základním principŧm paliativní péče a schopnost
implementovat paliativní postupy do klinické praxe konkrétního pracoviště (Kisvetrová, 2008, s. 81).
Jejím základem je sledování, rozpoznání a ovlivňování toho, co má podstatný vliv na kvalitu ţivota
seniora (léčba symptomŧ, respekt k autonomii pacienta, citlivost a empatická komunikace,
manaţerská zdatnost při organizačním zajištění péče a vyuţití interdisciplinární spolupráce
s odborníky jiných profesí). Obecnou paliativní péči by měly umět poskytnout všechny sestry pracující
v pobytových zařízeních poskytujících péči
i terminálně nemocným seniorŧm. Specializovaná
148
paliativní péče je aktivní odborná interdisciplinární péče poskytovaná týmem odborníkŧ, kteří mají
specializované vzdělání v tomto oboru. Tým je tvořený lékařem, sestrami, sociálním pracovníkem,
psychologem, fyzioterapeutem, pastoračním pracovníkem, koordinátorem dobrovolníkŧ a dalšími
odborníky podle aktuální potřeby. Poskytování paliativní péče je hlavní náplní tohoto týmu. V našich
podmínkách se s poskytováním specializované paliativní péče setkáme v hospicových zařízeních
(Sláma, Kabelka a kol., 2007, s. 30-32).
Paliativní péče v širokém pojetí patří k základním principŧm lékařské, ošetřovatelské i sociální péče.
Vyspělost kultury kaţdé společnosti mŧţeme hodnotit i podle toho, jak se dokáţe postarat o své staré,
nemocné a umírající členy. Aţ do začátku 20. století převládal v českých zemích tzv. domácí model
umírání, kdy lidé trávili závěrečnou etapu svého ţivota v kruhu svých nejbliţších, kteří tak byli
konfrontováni se smrtí jako přirozenou součástí lidské existence. Lidé se doţívali niţšího věku
a proces umírání byl většinou krátký. Všechny tyto charakteristiky se v současnosti změnily
a společnost musí na novou skutečnost adekvátně reagovat, protoţe dostupnost kvalitní paliativní
péče patří k základním právŧm kaţdého občana a ovlivnění této dostupnosti je podstatně
determinováno i vzděláváním zdravotnických profesionálŧ v paliativní péči (Kisvetrová, 2008, s. 80).
Paliativní péče o terminálně nemocné a její dostupnost je deklarována jako jedna z priorit
i mezinárodními zdravotnickými a politickými institucemi (WHO, Rada Evropy). Dokument ZDRAVÍ 21
má v cíli č. 5 „Zdravé stárnutí“ zahrnutou i kapitolu o dŧstojné smrti. Připomíná se zde, ţe všichni lidé
by měli mít právo na co nejdŧstojnější smrt, a proto je nutná příprava odborníkŧ v oblasti paliativní
péče (WHO, ZDRAVÍ 21, 2001, s. 37). Doporučení Rady Evropy č. 1418/1999 „Ochrana lidských
práv a dŧstojnosti nevyléčitelně nemocných a umírajících“ zdŧrazňuje, ţe k základním faktorŧm
ohroţujícím „dŧstojné umírání“ patří nedostatečnost soustavného vzdělávání pracovníkŧ ve sféře
sociální a zdravotní péče a doporučuje věnovat vysokou pozornost vzdělávání těchto pracovníkŧ
(Haškovcová, 2007, s. 201-205). Doporučení Rec [2003] 24 Výboru ministrŧ Rady Evropy členským
státŧm „O organizaci paliativní péče“ deklaruje, ţe úcta k terminálně nemocným vyţaduje
poskytnutí takového typu péče, který jim umoţní dŧstojně zemřít.
Vlivem historického vývoje a v souvislosti s pokračujícími společenskými změnami je péče seniorŧm
v terminální fázi ţivota v České republice poskytována i v pobytových zařízeních sociálních sluţeb
(domovy pro seniory) a zařízeních následné péče. Dŧstojné umírání v sobě neoddělitelně zahrnuje
nejen kvalitu poskytované péče, ale i pacientovo subjektivní hodnocení a proţívání konce ţivota.
Nejdŧleţitějším prvkem dŧstojného umírání je osobní blízkost druhého člověka (Haškovcová, 2007, s.
160-161). V domovech pro seniory je to většinou právě sestra, která je se starým umírajícím člověkem
v posledních chvílích a mŧţe mu svou laskavou přítomností vytvořit předpoklad pro závěr ţivota, který
bude lidsky dŧstojný a smysluplný. Deficit ve znalostech, motivaci a komunikačních kompetencích
zdravotnických pracovníkŧ mŧţe zásadně ovlivnit kvalitu obecné paliativní péče v těchto typech
zařízení.
V roce 2003 proběhl v rámci projektu Cesta domŧ rozsáhlý výzkum mezi laickou i odbornou veřejností
věnovaný péči o umírající v České republice. Prostřednictvím anketního šetření a focus groups byl
zjišťován názor zdravotníkŧ rŧzných profesí a odborností na péči o umírající i překáţky s tím spojené;
a to jak v České republice obecně, tak v konkrétním zařízení, kde dotazovaní pracovali. Výsledky
149
výzkumu mezi zdravotníky z domovŧ dŧchodcŧ (lékaři, sestry, ošetřovatelky) ukázaly, ţe zdravotníci
nejsou spokojení s péčí poskytovanou umírajícím v České republice (59,20 % ji označilo za spíše
špatnou) ani s péčí o terminálně nemocné seniory v domovech dŧchodcŧ, kde pracovali (71,20 % ji
opět označilo za spíše špatnou). Hlavní překáţky dobré péče o umírající – konceptu „dŧstojného
umírání“ - viděli v nedostatečných znalostech a přípravě personálu, nevybavenosti domovŧ dŧchodcŧ
na tento typ péče a v systémových problémech (nedostatek personálu, finanční limitace, nedostatek
soukromí klientŧ zařízení …).
V roce 2008 byla realizována Ústavem ošetřovatelství FZV UP v Olomouci výzkumná studie, která se
věnovala problematice péče o terminálně nemocné seniory v pobytových zařízeních.
Cíle a metodika
Cílem výzkumného šetření bylo:
Zmapovat subjektivní názory všeobecných sester pracujících v domovech pro seniory na péči
o umírající, definovat jejich vizi konceptu dŧstojného umírání a s tím související problémy.
Porovnat výsledky s výzkumem z roku 2003 (Kalvach a kol., 2004) pro oblast domovŧ dŧchodcŧ
a identifikovat rozdíly.
Pro získání empirických informací byla pouţita metoda anonymního dotazníku, který obsahoval 29
výzkumných poloţek s pětistupňovou Likertovou škálou. Byly pouţity obdobné otázky jako ve
výzkumu v roce 2003 (Kalvach a kol., 2004). Analýza výsledkŧ byla provedena metodou popisné
statistiky.
Organizace výzkumného šetření
Vlastní výzkum proběhl v období září 2007 aţ květen 2008. Byly postupně osloveny sestry z 9
domovŧ pro seniory v krajích: Jihomoravský, Královehradecký, Moravskoslezský, Olomoucký
a Pardubický. Všechna zařízení byla situována mimo krajská města a poskytovala na svých
pracovištích ošetřovatelskou péči i terminálně nemocným. Z celkového počtu 110 rozeslaných
dotazníkŧ se vrátilo 74 vyplněných dotazníkŧ, které byly vyuţity pro výzkumné šetření. Výsledná
návratnost tedy byla 67,30 %.
Zkoumaný soubor
Cílovou skupinu respondentŧ tvořily 74 registrované všeobecné sestry pečující o terminálně nemocné
v domovech pro seniory situovaných mimo krajská města. 37,80 % (28 sester) bylo ve věkové
kategorii 41-50 let a 20,30 % bylo ve věkové kategorii nad 50 let. Nejpočetnější skupinou podle
nejvyššího dosaženého vzdělání byly absolventky středních zdravotnických škol (SZŠ) bez další
specializace – 74,00 % sester. Pomaturitní specializační studium (PSS) bez rozlišení specializačního
oboru absolvovalo 18 sester - (23,40 %). Skoro polovina sester (48,60 %) pracovala na konkrétním
pracovišti do 5 let a 25,70 % sester bylo na stejném pracovišti více neţ 15 let. Polovina sester (51,00
%) uvedla jako motivaci pro nástup na konkrétní pracoviště „jinde nebylo místo“ a třetina sester
(32,40 %) „chci se starat o nemocné seniory“. Tři čtvrtiny sester (77,00 %) pracovaly na odděleních,
kde měly do 10 % umírajících seniorŧ.
Výsledky a diskuse
Péči o umírající v České republice hodnotilo 36,50 % sester jako spíše dobrou (stupeň 2) a 29,70 %
jako spíše špatnou (stupeň 3). 21,60 % sester nedokázalo péči posoudit. Tyto výsledky kontrastují
s výsledky výzkumu Kalvacha, Mareše a kol. (2004, s. 42-44; 54 -56) o stavu péče o umírající v ČR,
150
kde zdravotničtí profesionálové z domovŧ dŧchodcŧ hodnotili úroveň péče o umírající v ČR pouze ve
14,30 % jako spíše dobrou a naopak v 59,20 % jako spíše špatnou.
Na vlastním pracovišti byly s péčí o umírající ve většině případŧ sestry spokojené. Jako velmi
dobrou (stupeň 1) ji hodnotilo 40,50 % sester, za spíše dobrou (stupeň 2) ji označilo 47,30 % sester.
Pouze 6,80 % dotázaných povaţovalo péči za velmi špatnou (stupeň 4). Tento optimismus
v hodnocení péče je v rozporu s výsledky rozsáhlého výzkumu Kalvacha, Mareše a kol. (2004, s. 4244; 54-56), který naopak poukazoval na nespokojenost s péčí o umírající domovech dŧchodcŧ. Za
velmi dobrou ji zde nepovaţoval nikdo a péče byla převáţně hodnocena jako spíše špatná (71,40 %).
Je třeba ale připomenout, ţe respondenti, kteří se zúčastnili tohoto výzkumu v roce 2003 metodou
focus group, byli vytipovaní odborníci zabývající se problematikou péče o umírající – nejen všeobecné
sestry, ale i lékaři pŧsobící v domovech dŧchodcŧ. Jejich rozsáhlejší teoretické znalosti i zkušenosti
z vlastní praxe jim umoţnili komplexněji posuzovat jednotlivé aspekty péče. Naopak respondenty
z mého výzkumu byly pouze všeobecné sestry. Na základě výsledkŧ výzkumného šetření se lze
domnívat, ţe výrazně pozitivnější hodnocení péče o umírající sestrami v roce 2008 mohlo být
ovlivněno i následujícími dŧvody:
Zlepšení situace v institucionální péči o umírající v českém prostředí v posledních pěti letech
Ne zcela konkrétní představa kvalitní obecné paliativní péče
o
související s věkovou strukturou respondentek výzkumu (37,80 % ve věkové kategorii 41-50
let a 20,30 % nad 50 let), kdy dřívější systémem vzdělávání za středních zdravotnických školách
oblast paliativní péče opomíjel. Aţ v 90. letech se otevírá otázka paliativní péče i ve vzdělávacím
systému sester
o
nedostatek vzdělávacích akcí cíleně zaměřených na problematiku implementace obecné
paliativní péče v podmínkách pobytových zařízeních pro seniory)
Pocit (i když neuvědomělý), že sestry hodnotí vlastní práci
V praxi v podstatě pracovišti opomíjená možnost využití metody benchmarkingu (vzájemným
porovnáváním pracovišť získat příleţitost ke zlepšení své práce).Svou představu konceptu
„dŧstojného umírání“ dokázalo definovat 93,20 % sester. Jednotlivé charakteristiky dŧstojného
umírání, které sestry uvedly (celkem 196 odpovědí), byly následně pro přehlednost sloučeny do pěti
oblastí: kontakt s rodinou (58 sester), bez bolesti (51 sester), dostatek soukromí (39 sester) důstojné
zacházení (35 sester) a respekt k přání umírajícího (13 sester). Zajímavé je srovnání představy
českých sester s výzkumnou studií Coenen, Doorenbos a Wilson (2007, s. 1152-1153) zaměřenou na
sesterské intervence podporující realizaci konceptu dŧstojného umírání v USA, Etiopii, Indii a Keni.
Sestry ze všech čtyř zemí se shodly na dŧleţitosti fyzické přítomnosti sestry u pacienta, - na rozdíl od
českých sester, které tuto moţnost neuvedly ani v jednom případě. Vztah mezi fyzickou přítomností
sestry u umírajícího a formováním postoje k ošetřování terminálně nemocných potvrdila i studie
Roman, Sorribes a Ezquerro (2001, s. 338-345) mezi španělskými sestrami. Prokázala, ţe sestry
pracující v denních směnách, které byly více přítomné u umírajícího, měly kladnější postoj
k ošetřování umírajících pacientŧ neţ sestry pracující pouze v nočních směnách bez častější
přítomnosti u umírajícího. 77,00 % sester definovalo problémy, které by jim komplikovaly realizaci
jejich představy konceptu „důstojného umírání“ na vlastním pracovišti a 23,00 % sester na tuto
otázku neodpovědělo. Z definovaných problémŧ (celkem 128 odpovědí) se nejčastěji vyskytovaly:
151
nedostatek pomůcek (37), špatná komunikace s rodinou (31), deficit času a málo personálu (29),
nedostatečně tlumená bolest (23), a neprofesionalita zdravotnických pracovníků (8). Nikdo
z respondentŧ neuvedl jako problém nedostatečné vzdělání sester, na rozdíl od výsledkŧ výzkumu
Kalvacha, Mareše a kol. (2004, s. 59-60), kde deficit ve vzdělání byl označen jako jedna ze zásadních
překáţek naplnění představy o dŧstojném umírání v podmínkách českého zdravotnictví. Tento
výsledek zcela koreluje
i s dokumentem Rady Evropy „Ochrana lidských práv a dŧstojnosti nevyléčitelně nemocných
a umírajících“ (Haškovcová, 2007, s. 202), kde se zdŧrazňuje, ţe k základním faktorŧm ohroţujícím
„dŧstojné umírání“ patří nedostatečnost soustavného vzdělávání pracovníkŧ ve sféře sociální
a zdravotní péče. Také veřejný ochránce práv doporučuje aktivní přístup ke vzdělávání
ošetřovatelského personálu jako jednu z prioritních faktorŧ zvyšování úrovně poskytované paliativní
péče (Hrabcová, 2006, s. 8-9). Rovněţ Mezinárodní akreditační standard pro dlouhodobou péči
PME 1 deklaruje, ţe všichni pracovníci pečující o umírající mají být poučeni o potřebách klientŧ
v terminálním stavu (Joint Commission International, 2005, s. 119).
Na otázku, které problémy sestrám osobně nejvíce ztěţují v současné praxi ošetřování
umírajícího 12,20 % sester neodpovědělo. Ostatní sestry označily následující problémy: úzkost
umírajícího (32), psychická zátěž pro sestru (24), komunikace s rodinou (16), fyzické projevy umírání
(16), nezkušenost a bezradnost (13) - z celkového počtu 101 odpovědí. Výzkum poukázal na
skutečnost, ţe sestrám nejvíce ztěţuje péči o terminálně nemocné seniory úzkost umírajícího.
Výsledky dále naznačují i moţnost výskytu syndromu vyhoření (25,70 % sester bylo na stejném
pracovišti déle neţ 15 let a 51,00 % sester uvedlo jako motivaci pro nástup na konkrétní pracoviště
„jinde nebylo místo“).
Závěr
Péče o terminálně nemocné v domovech pro seniory patří k fyzicky i psychicky nejnáročnějším
oblastem ošetřovatelské péče, kterou zde v rámci své profese sestry vykonávají. Oslovené sestry
nevnímaly finanční limitaci jako primární faktor, který jim osobně nejvíc ztěţuje ošetřování umírajícího,
ale největším problémem pro ně byla úzkost umírajícího.
Zjištěné skutečnosti odráţí představu českých sester pečujících o terminálně nemocné v domovech
pro seniory o dŧstojném umírání. Výzkum potvrdil potřebnost vzdělávacích programŧ specificky
zaměřených na moţnosti a limity obecné paliativní péče v těchto typech zařízení. „Na míru šité“
vzdělávací projekty by měly šanci zprostředkovat účastníkŧm znalosti a dovednosti, které budou
v jejich zařízeních reálně vyuţitelné a tak zlepšit kompetence sester k účinné komunikaci a zvládnutí
psycho-sociálních i spirituálních problémŧ terminálně nemocných seniorŧ.
Literatura:
COENEN, A., DOORENBOS, A.Z., a WILSON, S.A. Nursing Interventiions to Promote Dignified Dying
in Four Countries. Oncology Nursing Forum. Pittsburgh: Oncology Nursing Society. ISSN 0-90-535 X.
2007, roč. 34, č. 6, s. 1152–1153.
DOPORUČENÍ REC (2003) 24 Výboru ministrŧ Rady Evropy členským státŧm. O organizaci paliativní
péče. 1. vyd. Praha: Cesta domŧ, 2004. 46 s. ISBN 80-239-4332-4.
152
HAŠKOVCOVÁ, H. Thanatologie: Nauka o umírání a smrti. 2.vyd. Praha: Galén, 2007. 244 s. ISBN
978-80-7262-471-3.
HRABCOVÁ, D. (ed.). Souhrná zpráva o činnosti veřejného ochránce práv za rok 2006. 1. vyd. Brno:
Masarykova univerzita, 2007. 117 s. ISBN 978-80-210-4259-6.
JOINT COMMISSION INTERNATIONAL. Mezinárodní akreditační standardy pro dlouhodobou péči –
komentovaný oficiální překlad. Praha: Grada, 2005. 247 s. ISBN 80-247-1001-3.
KALVACH, Z., MAREŠ, J., SLÁMA, O., aj. Umírání a paliativní péče v ČR (situace, reflexe, vyhlídky).
1. vyd. Praha: Cesta domŧ, 2004. 103 s. ISBN 80-239-2832-5.
KISVETROVÁ, H. Paliativní ošetřovatelství jako součást profesní přípravy sester. In KUTNOHORSKÁ,
J. (ed.). Důstojné umírání – sborník z mezinárodní konference. Olomouc: VUP, 2008. 147 s. ISBN
978-80-244-2016-5. S. 80–85.
KISVETROVÁ, H. Paliativní péče o seniory. In URBÁNKOVÁ, Š., VLASÁKOVÁ, D. (ed.). II. Mostecké
dny sester – sborník přednášek. Most: tiskárna K&B, 2007. 95 s. ISSN 978-80-239-8725-6. S. 33–37.
ROMAN, E.M., SORRIBES, E, EZQUERRO, O. Nurses´attitudes to terminally ill patiens. Journal of
Advanced Nursing, 2001, Vol. 34, No. 3, s. 338 - 345 . ISSN 0309-2402.
SLÁMA, O., KABELKA, L., VORLÍČEK, J. Paliativní medicína pro praxi. 1. vyd. Praha: Galén, 2007.
362 s. ISBN 978-80-7262-505-5.
SVĚTOVÁ ZDRAVOTNICKÁ ORGANIZACE. ZDRAVÍ 21 – zdraví do 21. století: osnova programu
Zdraví pro všechny v Evropském regionu Světové zdravotnické organizace.1. vyd. Praha: MZ ČR,
2001. 147 s. ISBN 80-85047-49-5.
153
VYUŢITÍ FELINOTERAPIE U SENIORŦ ŢIJÍCÍCH V INSTITUCI
Mgr. Eva Kadlecová
Zdravotně sociální fakulta Jihočeské univerzity, Centrum zoorehabilitací
Občanské sdruţení Hafík
[email protected]
Anotace:
Článek se zabývá problematikou felinoterapie, tedy terapie s vyuţitím kočky, u seniorŧ. Uvádí
konkrétní účinky a výhody, které přináší právě kočka staršímu člověku, např. nenáročnost chovu
kočky, fakt, ţe starší lidi zejména z venkova doprovázely kočky po celý ţivot, nebo dŧleţitost
komunikace dotekem. Dále se článek věnuje konkrétním problémŧm, kterým musí člověk ve stáří čelit,
a popisuje, jak právě kočka mŧţe s těmito obtíţemi pomoci. Zvláštní dŧraz je věnován ţivotu
v instituci. Dále autorka popisuje formy a moţnost felinoterapie v instituci a popisuje zkušenosti, které
s touto prací u cílové skupiny má.
Abstract:
The article deals with felinotherapy, cat-assisted therapy, used by seniors. It describes specific effects
and advantages of having a cat for elderly people, for example little demands of having a cat,
importance of touch-communication or a fact that a lot of older people – especially on the countryside
– used to have a cat for the whole life. The article further deals with problems that seniors mostly have
and describes how the cat can help. Special emphasis is dedicated to seniors„ life in institution. The
author deals with forms and eventualities of cat-assisted therapy in institutions and desribes her
experience with carrying out felinotherapy.
Příspěvek:
9
Podle Kalinové je felinoterapie „využití kočky v rámci zooterapie ... je založena na kontaktu člověka
s kočkou, při němž dochází k vzájemnému pozitivnímu působení.“
Právě senioři jsou skupinou, pro kterou mŧţe být souţití s kočkou mimořádně přínosné, a to hned
z několika dŧvodŧ. Kočka je oproti jiným zvířecím druhŧm nejen inteligentní, společenská a připoutaná
ke svému pánovi, ale také mimořádně klidná a tichá. Nedoţaduje se hlasitě pozornosti, velkou část
dne stráví spánkem nebo, má-li moţnost, mazlením se svým člověkem. Pohyb, který potřebuje, si
zajistí z velké části sama, nepotřebuje pravidelně venčit. To umoţňuje také fakt, ţe kočka se snadno
naučí pouţívat kočičí záchod, takţe nutně nepotřebuje chodit ven. Díky tomu mŧţe vlastnit kočku i
člověk, který není schopen chodit několikrát denně na procházky. Navíc je kočka finančně a časově
nenáročná – péče o ni, pokud nepočítáme mazlení, nezabírá více neţ 15 minut denně.
Na druhou stranu kočka poskytuje, jako jiná zvířata, nepodmíněné přijetí, nesmírně ráda se mazlí,
vyţaduje od člověka láskyplnou pozornost a péči, čímţ obnovuje jeho pocit zodpovědnosti a dává
moţnost stávat se opět poskytovatelem péče, nejen jejím příjemcem.
154
Dalším významným faktorem je to, ţe v minulosti, kdy lidé ţili více na venkově neţ ve velkých
městech, tvořila kočka neodmyslitelnou součást kaţdého statku, kaţdé usedlosti. Proto velká část
dnešních seniorŧ proţívala svŧj ţivot vedle koček a spolu s nimi.
Jedním z dŧvodŧ, proč je kočka vhodným partnerem pro starého člověka, je také fakt, ţe lidé
pokročilejšího věku často více reagují na dotek neţ na slovní komunikaci a dotek tak podporuje a
6
zvyšuje kvalitu jejich ţivota a zdraví . Navíc dnešní západní společnost nepodporuje projevy intimity u
starších dospělých; zvíře se tak mŧţe stát hodnotnou a sociálně přijatelnou příleţitostí, jak cítit a
5
dotýkat se milujícím zpŧsobem .
V pokročilejším věku se velkým problémem mnoha lidí stává pocit osamělosti a prázdnoty. Často se
objevuje deprese, sniţuje se sebevědomí a sebeúcta. Je to pochopitelné – ve věku, kdy děti dávno
„vylétly z hnízda“, mnohdy umírá ţivotní partner a člověk jiţ není aktivní součástí pracovního procesu.
Kromě řady sociálních interakcí a rolí přichází člověk také o zdraví, zrak, sluch, začíná být pomalu
závislý na jiných.
Ještě citelnější jsou tyto změny ve chvíli, kdy člověk začíná ţít v instituci. Mnohdy je vytrţen nejen ze
svého domova, kde po dlouhá léta ţil, ale také z přirozených sociálních vazeb. Je přinucen péči pouze
přijímat, mnohdy je zbaven veškeré odpovědnosti – i proti své vŧli. Aniţ by si mohl vybrat, přichází do
kolektivu, který je mu ne vţdy příjemný.
Přítomnost kočky, v ideálním případě trvalá, pak mŧţe pomoci v mnoha směrech. Usnadní člověku
příchod do nového prostředí mezi lidi, které neznal, a zlepší komunikaci mezi nimi. Zvíře totiţ funguje
jako facilitátor sociálních interakcí – umoţní lidem komunikovat spolu méně agresivně, zdvořileji,
snáze a častěji. Zpŧsobuje více pozitivní komunikace nejen mezi pacienty, ale také mezi nimi a
2
zaměstnanci i mezi zaměstnanci navzájem . Dává jim moţnost vzpomínat na vlastní ţivot a zvířata,
1
která sami měli . Také lidé, kteří obtíţně komunikují s jinými lidmi (např. kvŧli tělesné indispozici), se
pustí do interakce se zvířetem – to totiţ nevyţaduje řeč a nezajímá ho vzhled, věk ani postavení
7
člověka . Zvíře rozptyluje stereotyp a mnohdy sterilní prostředí instituce – přináší do něj dotyk
normálního ţivota a spojení s nedostupnou přírodou. U lidí trpících bolestmi umoţňuje zvíře aspoň na
chvíli na své bolesti zapomenout; při dlouhodobém pŧsobení to mŧţe dokonce ústit v niţší spotřebu
analgetik
2, 8
. Zdraví prospívá i to, ţe přítomnost zvířete prokazatelně sniţuje nejen úzkost, ale také
4,7
krevní tlak a tepovou frekvenci člověka . Je výzkumně prokázané, ţe senioři, kteří chovají kočku,
méně navštěvují lékaře, mají niţší krevní tlak a lepší copingové dovednosti ve zvládání náročných
1
sitaucí .
Ze všech těchto dŧvodŧ mŧţe být felinoterapie v institucích pro seniory velice prospěšná.
Nemŧţeme tvrdit, ţe umístění zvířete v instituci s sebou nenese řadu problémŧ. Ne všichni klienti mají
kočky rádi a vyhovovala by jim trvalá přítomnost zvířete. Ačkoliv je kočka skutečně nenáročná na péči,
musí být v instituci někdo, kdo za ni ponese zodpovědnost, a to jak za její krmení, veterinární péči,
finanční zaopatření jejích potřeb, tak v neposlední řadě i za její blahobyt. Ačkoli jen málo lidí má
155
tendenci zvířeti přímo ublíţit, při nedostatečné péči zodpovědné osoby mŧţe docházet k zanedbávání
zvířete, jeho překrmování apod. Všechny tyto faktory je nutno před umístěním do instituce pečlivě
zváţit. Paradoxně hlavním dŧvodem, proč kočku v instituci umístit nelze, na který se řada domovŧ
odvolává, jsou hygienické problémy. Ze zařízení, kde felinoterapie probíhá takto kontinuálně (Brno,
slovenská Kremnice), máme však ty nejlepší zkušenosti. Při dobrém výběru zvířete, pravidelném
veterinárním dohledu a dodrţování základních hygienických zásad není znám případ, kdy by se
přenesla zoonóza z kočky na člověka, kdy by se u starších lidí objevila alergie nebo kdy by kočka
člověka zranila.
Přesto dobře chápeme, ţe problémy, nejasnosti nebo třeba jen strach z neznámého ještě dlouho
nedovolí drtivé většině našich institucí pro seniory zahájit takto intenzivní felinoterapii i tehdy, kdyţ by
si to obyvatelé domova přáli.
Z tohoto dŧvodu vznikla tzv. návštěvní sluţba, která se snaţí těm, kdo si přítomnost zvířete přejí,
alespoň částečně splnit jejich přání. Návštěvní sluţba spočívá v tom, ţe do instituce dochází dvojice
dobrovolník–kočka, za jednotlivými lidmi (příp. ke skupinám lidí), kteří o to projeví zájem. Měla by
probíhat alespoň do jisté míry pravidelně, a to podle moţností zvířete, dobrovolníka i instituce. Podle
našich zkušeností se tak děje cca jednou za 14 dní nebo za týden – docházení do cizího prostředí je
totiţ velice náročné a vyčerpávající jak pro kočku, tak pro jejího pána.
Návštěvní sluţbu v ČR vykonává zatím jen několik málo dobrovolníkŧ – v Brně, Hustopečích u Brna,
Mladé Boleslavi, Soběslavi, Budislavi... Zkušenosti jsou zatím nevelké, ale zato dobré.
Při navštěvování seniorŧ v instituci je na prvním místě volba vhodného zvířete. Základem je
samozřejmě to, ţe kočka musí být zcela zdravá. Nutností je očkování proti vzteklině; další kočičí
nemoci člověka neohroţují, avšak po zvířeti, které není zcela zdravé, nemŧţeme vyţadovat
spolupráci. Kočka musí být čistá, pod pravidelným veterinárním dohledem. Dŧleţitá je její povaha:
kočka musí být socializovaná, to znamená, ţe v klíčovém období ţivota (několik týdnŧ věku) pobývala
mezi lidmi a získala s nimi pozitivní zkušenosti. Taková kočka se pak ani jako dospělá nebojí lidí,
neutíká před nimi. Tento rys je pro nás naprostou nezbytností. Dále musí být kočka dobře
přizpŧsobivá, protoţe změny prostředí, dlouhé cestování a pobyt mezi cizími lidmi jsou pro tato zvířata
nesmírně náročné. Zvíře nesmí na tento stres v ţádném případě reagovat agresivitou.
Podle zkušeností prakticky nezáleţí na plemeni zvířete. Spíše je tomu tak, ţe v rámci určitého
plemene (např. ragdoll, perská, exotická kočka, britská krátkosrstá) najdeme vhodné zvíře s větší
pravděpodobností, ale stejně tak ho mŧţeme najít ve skupině „obyčejných“ koček domácích. Dŧleţité
je zdraví, společenská povaha, přizpŧsobivost, velká dŧvěra a výborný vztah s majitelem a ochota
pomáhat mu.
Ze zkušeností mnoha chovatelŧ i felinoterapeutických dobrovolníkŧ vyplývá, ţe kočka vyuţívaná
k felinoterapii by měla být spíše starší. Kotě je hravé, rádo připoutává pozornost, nelze od něj
očekávat poslušnost. Mŧţe rozbíjet věci, nemá ustálené hygienické návyky ani hranice, kdy jde o hru
a kdyţ uţ člověka např. poškrábe. Starší kočka je klidnější, ví, co od ní očekáváme, je čistotná, zná
156
hranice hry. Osvědčily se kočky kastrované, které mají klidnější a mazlivější povahu, zvláště jde-li o
kocoury – u nichţ je další dŧleţitý faktor pachového značkování, který mŧţe být u nekastrovaného
jedince velkou, ne-li neřešitelnou překáţkou návštěvní sluţby. Naopak kocour kastrovaný, bez tohoto
návyku, se osvědčil jako vhodná, klidná a mazlivá alternativa.
Naše zkušenosti z dojíţdění do domova pro seniory s kočkou jsou následující: při kaţdé návštěvě se
najde řada lidí, kteří projeví zájem o to, abychom je navštívili v jejich pokoji. Jsou-li schopni pohybu a
verbální komunikace, dávají nám opravdu jasně najevo, ţe jim návštěva kocourka udělala radost.
Vyprávějí o svých kočkách, které kdysi mívali, a o tom, jak je to zvíře chytré a milé. Hladí kočku,
kdykoliv na ni dosáhnou, objímají ji, chtějí, aby jim skočila na klín. Děkují nám za návštěvu, zvou nás,
ať přijedeme znovu. Klienti, kteří nemluví a jsou upoutáni na lŧţko, nám také dávají najevo svou
radost: základním faktorem je častý, někdy neustálý úsměv. I klienti s nejhorší pohyblivostí se snaţí
naklonit přes okraj postele tak, aby na kočku stále viděli, natahují ruce směrem k ní a chtějí se jí
dotýkat. Při poloţení do postele se usmívají, hladí ji, mají na ní poloţené ruce apod. Naopak ti, kteří
leţí, ale mohou vstát, někdy překonají bolest, aby si kočku chodící po pokoji mohli pohladit, aby došli
pro pamlsek apod.
Z toho všeho je patrná radost klientŧ z toho, ţe za nimi s kocourkem jezdíme. U seniorŧ asi
nemŧţeme očekávat neustálý a pravidelný rozvoj jako u dětí. Nemŧţeme jim pomáhat v rozvíjení
jemné motoriky, paměti, učení se, zvláště tehdy, kdyţ k nim dojíţdíme jen jednou za deset dnŧ na
několik hodin. Co mŧţeme chtít, je ulevit jim v jejich stereotypu, vykouzlit na jejich tváři úsměv, nechat
je, aby se pomazlili a prohřáli si ruce a aby aspoň ta hodina, kterou u nich strávíme, pro ně byla
příjemná. A to – podle nás – není zanedbatelný cíl.
Literatura:
1. Benefits of pet ownership on seniors explored in detail. DVM: The Newsmagazine of Veterinary
Medicine, 2004, roč. 35, č. 4, s. 38. ISSN 00127337.
2. CONNOR, K., MILLER, J. Help from our animal friends. Nursing Management, 2000, roč. 31, č.
7, s. 42-6.
3. GÄNG, M., TURNER, D. C. (Hg.) Mit Tieren leben im Alter. München: Ernst Reinhardt Verlag, 2005.
ISBN 3-497-01757-4.
4. JOHNSON, R., MEADOWS, R., HAUBNER, J. et al. Animal-Assisted Activity Among Patients With
Cancer: Effects on Mood, Fatigue, Self-Perceived Health, and Sense of Coherence. Oncology Nursing
Forum, 2008, roč. 35, č. 2, s. 225-232. ISSN 0190-535X.
5. MCCOLGAN, G., SCHOFIELD, I. The importance of companion animal relationships in the lives of
older people. Nursing Older People, 2007, roč. 19, č. 1, s. 21-23. ISSN 1472-0795.
6. PROSSER, L., STAIGER, P. Older people's relationships with companion animals: a pilot study.
Nursing Older People, 2008, roč. 20, č. 3, s. 29-32. ISSN 14720795.
157
7. PROULX, D. Animal-assisted therapy. Critical Care Nurse, 1998, roč. 18, č. 2, s. 80-84.
8. SABLE, P. Pets, attachment, and well-being across the life cycle. Social Work, 1995, roč. 40, č.
3, s. 334-41.
9. VELEMÍNSKÝ, M. (ed.). Zooterapie ve světle objektivních poznatků. České Budějovice : DONA,
2007. ISBN 978-80-7322-109-6.
158
O společnosti Ledax o.p.s.
Společnost Ledax o.p.s. vznikla s cílem podporovat aktivní ţivot seniorŧ a dŧstojné stáří v České
republice. Při tvorbě svého programu čerpala zkušenosti ze zahraničí, a to především z Rakouska,
Německa a Švýcarska. Ledax o.p.s. se věnuje problematice seniorŧ v celé šíři. Společnost nabízí
celou škálu sluţeb od poradenství seniorŧm v oblastech bydlení, zdravotní péče, sociálních sluţeb či
trávení volného času, aţ po samotné poskytování sociálních sluţeb. Společnost je registrovaným
poskytovatelem pečovatelské sluţby v Jihočeském kraji. Pečovatelská sluţba je poskytována
uţivatelŧm dle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách a kromě základních činností a úkonŧ
nabízí mnoţství fakultativních úkonŧ a sluţeb.
Společnost Ledax o.p.s. je členem následujících organizací:
APPP – Asociace pro podporu projektŧ spolupráce veřejného a soukromého sektoru
APSS ČR – Asociace poskytovatelŧ sociálních sluţeb ČR
ČAPS – Česká asociace poečovatelské sluţby
Nabídka sluţeb společnosti Ledax o.p.s.:
poskytování terénních sluţeb pro seniory (pečovatelská sluţba, osobní asistence)
poskytování sociálních sluţeb v integrovaných centrech pro seniory
poskytování dalších fakultativních sluţeb souvisejících s hlavními obecně prospěšnými
sluţbami
poskytování základního a odborného sociálního poradenství seniorŧm
spolupráce při tvorbě strategických plánŧ rozvoje sociálních sluţeb a komunitních plánŧ
sociálních sluţeb
příprava a zpracování projektŧ orientovaných na seniory
realizace vzdělávacích akcí
O konferenci SENIOR LIVING
Společnost Ledax pořádá od roku 2006 ve spolupráci se Zdravotně sociální fakultou Jihočeské
univerzity v Českých Budějovicích konferenci SENIOR LIVING, která se jako jediná v ČR věnuje
problematice seniorského bydlení, z čehoţ vyplývá i účast dalších partnerŧ na organizování
konference. Spolupořadatelem I. ročníku konference byla Fakulta architektury VUT v Brně a od III.
ročníku se novým partnerem stala Fakulta stavební ČVUT v Praze. Druhý tematický blok konference
je věnován tradičně rŧzným aspektŧm kvality ţivota ve stáří. Počínaje I. ročníkem je konference
SENIOR LIVING koncipována tak, aby umoţnila výměnu zkušeností a diskuzi mezi odbornou
veřejností a lidmi z praxe.
159
FOTOGRAFIE ZE IV. ROČNÍKU KONFERENCE SENIOR LIVING
foto: Martin Šálek
160
INZERCE
161
162
163
164
165
Stříbrní sponzoři konference:
Bronzoví sponzoři konference:
Mediální partneři:
166