abstrakty referátů/abstrakte der vorträge

Komentáře

Transkript

abstrakty referátů/abstrakte der vorträge
ABSTRAKTY REFERÁTŮ/ABSTRAKTE DER VORTRÄGE
JIŘÍ LITOCHLEB – JIŘÍ SEJKORA – TOMÁŠ PALATÝ – MIROSLAV ŠIMON: Hornické práce a těžba zlatonosných
rozsypů v jižním okolí Prahy - Alte Goldgewinnung in der Region südlich von Prag
Na území mezi Vltavou a Berounkou je soustředěna řada zlatonosných lokalit sekundárního typu, a kde intenzívní těžba zlata opakovaně
probíhala od doby laténské až do 14. století. Kromě převažující a rozsáhlé povrchové (mělce podpovrchové) těžby aluviálních,
terasových a svahových zlatonosných sedimentů bylo na lokalitách Klínec a Měchenice využíváno i hornických prací (štoly). Báze až 15
m hlubokých dobývek byly založeny např. na hranách svahů údolí Kocáby a Bojovského potoka, v místech anomálně nabohacených
náplavových výplní depresí ve skalním podloží. Byly napojeny na přiváděcí vodních strouhy a byly otevřeny vždy dvěmi štolami v různé
úrovni.
Z výzkumu vyplývá, že tyto štoly byly součástí technologického komplexu pro zpracování vytěženého a vodou rozplaveného
zlatonosného materiálu a to rýžováním na splavech, které byly s odpadními strouhami provázány na dolní ústí štol. Z mapování terénních
pozůstatků lze rekonstruovat nejen způsob těžby a zpracování zlatonosných rozsypů, ale i systém nádrží, přívodních a odpadních struh a
jejich změny při postupu těžby. Zachovaný komplex reliktů rýžovnických, těžebních, dopravních a zpracovatelských děl, představuje
jedinečnou technickou památku, přesahující svým významem rámec České republiky.
Im
Gebiet zwischen den Flüssen Vltava (Moldau) und Berounka (Beraun Fluss) konzentrieren sich viele reiche sekundäre
Goldvorkommen, welche periodisch von der Laténezeit bis ins 14. Jh. abgebaut worden sind. Neben dem weit verbreiteten Abbau des
Seifengolds der Alluvialsedimente auf den Flussterrassen durch Goldwaschen oder im Tagebau findet man in diesem Gebiet (z.B. in der
Nähe von Klínec und Měchenice) auch zahlreiche Überreste untertägigen Bergbaus (Stollen). Die Sohlen einiger erhaltener
Förderschächte, welche meist in den unteren Partien der Talabhänge (Kocába, Bojovský potok) angelegt wurden, befinden sich in Teufen
bis 15 m. Sie liegen in der Ebene reicher goldhaltiger Schwemmsedimente, durch die die unregelmäßige Oberfläche des
Felsenuntergrundes verfüllt worden waren. Diese Schächte sind zumeist mit Treibwasserkanälen verbunden. Die goldhaltigen Sedimente
wurden in jedem Schacht mittels zweier Stollen in unterschiedlichen Teufen erschlossen.
Die Untersuchungen in diesem Gebiet haben gezeigt, dass die Stollen zu einem großen Abbau- und Aufbereitungskomplex gehörten.
Das Gold wurde mit Hilfe von Schlammherden gewonnen, die mit Wasser aus den Entwässerungskanälen der Stollen gespeist wurden.
Aus der Kartierung der Geländeüberreste bei Klínec und Měchenice kann man sowohl die Gewinnungsmethoden als auch das gesamte
Aufbereitungssystem mit Wasserreservoiren, Entwässerungs- und Treibwasserkanälen in seiner Entwicklung mit dem Abbaufortschritt
rekonstruieren. Der untersuchte Komplex mit Relikten des Abbaus, der Aufbereitung, des Transportes und der Verarbeitung stellt ein
einzigartiges technisches Denkmal dar, welches in seiner Bedeutung weit über die Grenzen der Tschechischen Republik hinausreicht.
_____________________________________________________________________________________________________________
MILAN VOKÁČ – STANISLAV HOUZAR – PAVEL ŠKRDLA: Opatovsko – svojkovický revír na západní Moravě –
Goldrevier Opatov – Svojkovice, Westmähren
Jedním z mála zlatonosných revírů na Moravě je prostor mezi Opatovem a Želetavou. Výskyty zlata jsou vázány na pravé křemenné žíly
s pyritem, které pronikají sillimaniticko-biotitickými pararulami a kvarcity moldanubika. V sedimentech Brtnice a Želetavky je zlato
provázeno rutilem, případně i scheelitem, monazitem aj. V ideálním případě na rýžoviště (sejpy) navazují zbytky po těžbě primárních
ložisek ve formě štoly a šachet nad ní (Hory).
Objev zlata nastal nejspíš na počátku ve 13. století v sedimentech místních potoků, starší těžba není doložena. V písemných pramenech
se hovoří o těžbě zlata až ve 14. – 15. století (r. 1345, 1414). Druhá etapa těžby je spojena s osobností Zachariáše z Hradce, kdy
v polovině 16. století vzniká hornická osada Hory. Archeologicky dokládají těžbu rud ve 13. – 16. století hornické nástroje a keramika,
nalézaná v místě těžebních i sídelních areálů (Svojkovice, Malý Štítek, Hory).
Ve sledované oblasti vzniklo v minulosti několik areálů, kde byla ruda s obsahem zlata zpracovávána. Doklady této činnosti se odrážejí i
v dochovaných toponymech, jako např. „Puchýrna“ u Želetavy nebo „Zlatomlýn“ u Opatova, z nichž poslední jmenovaná lokalita byla
v roce 2006 archeologicky zkoumána. Zlatomlýn vznikl v poslední třetině 13. století a byl využíván až do první poloviny 15. století. Byly
zde objeveny zlomky mlýnských kamenů, kousky rudy, keramika a odpad z úpravárenského zařízení.
Eines
der weniger ergiebigen Goldreviere in Westmähren befindet sich im Gebiet zwischen Opatov – Želetava – Předín. Primäre
Goldvorkommen sind hier in Form von Quarzgängen mit Schwefelkies (Pyrit) vorhanden, die sich in Sillimanit-Biotitgneis und Quarziten
des Moldanubikums befinden. In den Flußsedimenten der Brtnice, Želetavka und des Horský-Baches kommt das Gold zusammen mit
Rutil, Scheelit und Monazit vor. Die am besten erhaltenen Überreste alter Goldgewinnung wurden bei Hory entdeckt, wo sich unmittelbar
neben der Goldwäsche mehrere Schächte und kleinere Prospektions- und Abbaugruben als Belege des Abbaus der Primärerze befinden.
Zur Entdeckung der hiesigen Goldvorkommen kam es wahrscheinlich um den Beginn des 13. Jh. Eine Goldgewinnung in früheren
Perioden (Laténezeit und Frühmittelalter) ist bisher nicht belegt. Die Gegend um Želetava wurde zwar bereits in der ersten Hälfte des 13.
Jhd. kolonisiert, die erste urkundliche Erwähnung des Goldbergbaus datiert aber auf das Jahr 1345. Die zweite und letzte Blüte des
Goldbergbaus gehört in die Zeit der Renaissance und ist mit Zacharias von Neuhaus, dem Magnaten aus der Dynastie der Rosenberger
und Herren auf Gut Teltsch, verbunden. Um die Mitte des 16. Jh. wurde die neue Bergbausiedlung Hory (Berge) gegründet.
Archäologisch ist die Goldgewinnung vor allem durch die Funde von Gezähe und Keramik des 13.-14. Jh. nachgewiesen. Die Objekte
wurden nicht nur in den Fördergebieten, sondern auch in den Siedlungen gefunden (Svojkovice, Malý Štítek, Hory).
In der untersuchten Region wurde in der Vergangenheit in mehreren Gebieten goldhaltiges Erz aufbereitet. Diese Aktivitäten fanden
häufig ihren Niederschlag in bis heute überlieferten Ortsnamen, die auf das Pochen oder Mahlen der Erze hinweisen, wie „Puchýrna“
(Pochwerk) bei Želetava oder „Zlatomlýn“ (Goldmühle) bei Opatov. Die letzte erwähnte Fundstelle ist im Jahr 2006 mit großem Erfolg
archäologisch untersucht worden. Dabei wurden Fragmente von Mahlsteinen, geringe Mengen angereicherter Erze, Aufbereitungsabfall
und natürlich keramische Fragmente gefunden, durch die sich die Erzmühle in die Zeit vom 13. bis Mitte des 15. Jh. datieren lässt.
_____________________________________________________________________________________________________________
PETR HEJHAL: Vztah nejstaršího osídlení západní Českomoravské vrchoviny a ložisek zlata Beziehungen zwischen der frühesten Besiedlung und Goldlagerstätten des westlichen Böhmischmährischen Berglandes
Středověká těžba rud na českomoravské vrchovině představuje mimořádně atraktivní téma, které je důležité pro řešení otázek rozvoje
přemyslovského státu ve 13. století. Montánní památky tak patří k tradičnímu předmětu studia zde působících historiků i archeologů. Asi
nejpřesnější představu o středověké těžbě rud máme díky intenzivnímu výzkumu na Jihlavsku a Havlíčkobrodsku.
Prostor českomoravské vrchoviny byl, oproti zažité představě, průběžně osídlen již od paleolitu. Nabízí se otázka, zda kultury mladších
období pravěku také nevyužívaly zdejší ložiska rud . V současné době můžeme o exploataci některých z těchto zdrojů uvažovat na
základě jejich prostorového vztahu s nálezy starších kultur (doba halštatská, doba laténská). Vhodným mikroregionem pro studium této
látky se ukázalo být Želivsko a Humpolecko.
Nejdynamičtější rozvoj sledovaného mikroregionu nastává od druhé poloviny 12. století. Roku 1149 byl do Želiva uveden konvent
premonstrátů z kláštera ve Steinfeldu (Severní Porýní-Vestfálsko). Od této doby je oblast činností kláštera intenzivně kolonizována.
K roku 1226 disponuje klášter již poměrně kompaktním územím, které v sobě zahrnuje i lokality s ložisky zlata. Příspěvek předkládá
souhrn indicií, které podporují možnost počátků exploatace humpoleckého zlatorudného pásu již od druhé poloviny 12. století.
Die
mittelalterliche Erzgewinnung im Böhmisch – Mährischen Bergland stellt ein attraktives Thema dar, welches beim Studium der
wirtschäftlichen Entwicklung des přemyslidischen Staates im 13. Jh. eine besondere Bedeutung hat. Die montanarchäologischen
Denkmale gehören zu den wichtigsten Studienobjekten hiesiger Historiker und Archäologen. Am weitesten fortgeschritten ist dabei die
Untersuchung der mittelaterlichen Montangeschichte der Reviere Jihlava (Iglau) und Havlíčkův Brod (Deutschbrod).
Die Gegend des Böhmisch – Mährischen Berglandes wurde im Gegensatz zur traditionellen Ansicht schon seit dem Paläolothikum
besiedelt, auch wenn diese Besiedlung sehr locker war. Es ist eine offene Frage, ob die hiesigen Gold- und Silbervorkommen schon
während der jüngeren vorgeschichtlichen Perioden (z.B. Hallstatt- und Laténezeit) genutzt wurden. Für das Studium dieses Themas
haben sich vor allem die Mikroregionen Želiv (Selau) und Humpolec (Gumpoltz) als geeignet erwiesen.
Die sehr dynamische Entwicklung dieser Mikroregionen beginnt nach der Mitte des 12. Jh. und hängt mit der Ansiedlung der aus
Steinfeld (Rheinland-Westfalen) kommenden Praemonstratenser in Želiv (Selau) im Jahre 1149 zusammen. Bald galt der Konvent als
wichtigstes unt aktivstes Kolonisationselement in der ganzen Region und im Jahre 1226 ist ein sehr großer und kompakter
Praemonstratenserstift urkundlich nachgewiesen. Die Klosterdomäne erstreckte sich (zufällig) auf das Gebiet der primären und
sekundären Goldvorkommen. Im Beitrag folgt die Zusammenfassung aller Indizien, die bereits Mitte des 12. Jh. auf eine Goldgewinnung
in den Lagerstätten um Humpolec deuten.
_____________________________________________________________________________________________________________
JOSEF VEČEŘA: Analýza povrchových tvarů Andělskohorského rudního revíru – část Hláska-Vysoká Spuren alten Bergbaues im Erzrevier Engelberg, Altvatergebirge - eine Analyse
Na základě podrobného geodetického zaměření celé oblasti jsou vyhodnoceny jednotlivé typy hornických pozůstatků a následně
provedena jejich vzájemná prostorová analýza, s cílem charakterizovat jednotlivé průzkumné a těžební objekty.
Aufgrund exakter geodätischer Vermessungen des Terrains in diesem Revier ist in den letzten Jahren eine Klassifikation und
Auswertung sowie eine Raumanalyse aller Überreste des Altbergbaus durchgeführt worden. Ziel dieser Montanuntersuchung ist es, die
obertägigen Bergbaudenkmale (meist Prospektions- und Abbaugruben) aus der Sicht ihrer Funktion zu interpretieren.
_____________________________________________________________________________________________________________
MARTIN MONÍK - MICHAL CHEBEN - MIROSLAVA PLAŠTIAKOVÁ: Pozůstatky rýžoviště pod Edelšteinem - Alte
Goldwäsche am Edelstein bei Zlaté Hory (Zukmantel), Altvatergebirge
Rýžoviště na Zámeckém potoce, patří svojí velikostí (asi 700m2) k méně rozsáhlým. Souvisí pravděpodobně s jílovišti se spodním či
horním přívodem vody, jejichž relikty jsou patrné ve střední i spodní partii svahu, a které byly dobývány již od středověku. Ve spodní partii
svahu plošná těžba navazovala na rýžoviště ležící západněji podél Černého potoka. Ve střední části svahu, nad Zámeckým potokem, se
rovněž zachovaly pozůstatky několika nad sebou ležících úvozových cest a minimálně jednoho koryta pro přívod vody. Dokumentace
těchto reliktů proběhla v roce 2006 v souvislosti s výstavbou nové sjezdovky. Jako jiné těžební areály, je i rýžoviště pod Edelštejnem
nálezově velmi chudé, což ztěžuje možnost jeho datování.
Die alte Goldwäsche am Ufer des Zámecký-Baches lässt sich im Kontext der Erzgebirgsregion als klein bezeichnen (um 700 m2). In der
Vergangenheit, vor allem im Mittelalter, wurden pleistozäne goldhaltige Tonsedimente abgebaut, die meist in den unteren Partien des
Bachtals und am Zufluss des Schwarzbaches abgelagert worden waren. Besonders gut erhalten sind Überreste einer alten
Goldgewinnung in der mittleren Partie des nördlichen Berges Edelstein, wo im Jahre 2006 Seifen, Hohlwege und Überreste eines
Wasserkanales im Zusammenhang mit dem Bau einer neuen Skipiste dokumentiert wurden. Wie bei anderen Abbauarealen gibt es aus
der Goldwäsche am Edelstein nur wenige datierbare archäologische Funde.
_____________________________________________________________________________________________________________
FILIP VELÍMSKÝ: Nově evidované středověké montánní aktivity na Kutnohorsku – Neu entdeckte Spuren
alten Bergbaus bei Kutná Hora (Kuttenberg), Mittelböhmen
Příspěvek přináší informace o výsledcích archeologických výzkumů středověkých těžebních a zpracovatelských areálů, které byly
zachyceny v posledních třech letech na území okresu Kutná Hora a nebyly dosud presentovány.
Der Beitrag fasst die Informationen zu den neu entdeckten mittelalterlichen Förder- und Aufbereitungsarealen im Bezirk Kutná Hora
(Kuttenberg) zusammen. Es werden bisher unveröffentlichte Ergebnisse archäologischer Grabungen und Prospektionskampagnen der
letzten drei Jahre vorgestellt.
_____________________________________________________________________________________________________________
JIŘÍ STARÝ - JOLANA ŠANDEROVÁ - MARTIN TOMÁŠEK: Zaniklý těžební a zpracovatelský areál Hory u Vrbice
- Mittelalterliches Abbau- und Aufbereitungsareal Hory bei Vrbice, Mittelböhmen
Lokalita Hory u Vrbice se nachází asi 18 km jižně od Čáslavě. Jedná se o malé ložisko polymetalických rud, které bylo ve své době
soběstačným celkem, kde se ruda těžila i zpracovávala. Komplex se skládal ze čtyř částí – důlního pole, úpravny s hutí, energetického
zázemí a osady. První písemné zprávy o zdejším dolování pocházejí z poloviny 16. století a těžba s přestávkou trvala jen do r. 1787.
Cílem referátu je shrnout nejen již publikované informace, ale i nové poznatky plynoucí z dokumentace terénu.
Die Fundstelle Hory bei Vrbice liegt etwa 18 km südlich der Stadt Čáslav. Im Revier von Kutná Hora (Kuttenberg) handelt es sich um
eine sehr kleine Erzlagerstätte. Hier wurde allerdings ein besonderer Bergbaukomplex gefunden. Er bestand aus dem Abbauareal, dem
Aufbereitungs- und Hüttenbetrieb, weiter aus technischen Nebengebäuden und schließlich aus einer Siedlung. Die erste urkundliche
Erwähnung stammt aus der Mitte des 16. Jh. und mit einer kurzeren Pause wurde aus der Lagerstätte bei Hory bis zum Jahr 1787 Erz
gefördert. Im Referat werden einerseits schon publizierte Informationen zu dieser Fundstelle zusammengefasst, andererseits werden die
Ergebnisse ganz neuer Untersuchungen vorgestellt.
_____________________________________________________________________________________________________________
WOLFGANG SCHWABENICKY: Beziehungen zwischen Burgen und Bergbau - Vztahy mezi středověkými
hrady a hornictvím
Mit der Ausbreitung des Erzbergbaus im 12.-13. Jh. entwickelten sich um die Produktionszentren Bergstädte, die Zentralorte für die
umliegenden Bergwerke und Hütten waren. Diese Zentralfunktion zeigt sich oft in der Existenz einer Burganlage. Bei bedeutenden
Siedlungen fand sich fast immer eine Burg in der Nähe, meist sogar innerhalb der Ansiedlung selbst.
Häufig handelt es sich bei den mit dem Bergbau verbundenen Burgen um Turmhügelburgen oder ähnliche Anlagen. Für die
Burgenforschung in den Bergbauregionen Europas, in denen hochmittelalterlicher Bergbau umging, sollte als Aufgabe stehen, bei kleinen
Wehranlagen, die weitab von Siedlungen liegen, in deren unmittelbarer Umgebung nach Bergbauspuren zu suchen; umgekehrt sollte
auch in der Nähe von Pingenfeldern, bzw. Bergbausiedlungen die Existenz von Wehranlagen in Betracht gezogen werden.
S rozšířením těžby rud ve 12.-13. století se při centrech těžby a produkce vyvinula hornická města, představující centra pro okolní doly a
hutě. Jejich centrální funkce zahrnovala často i přítomnost opevněného bodu – hrádku či tvrze. Takové opevnění vznikalo u
významnějších hornických sídlišť v těsné blízkosti, či dokonce v samotném jeho areálu.
Při výzkumu středověkých opevnění v regionech se stopami těžby tak vyvstává zřetelná nutnost předem očekávat a sledovat souvislosti
mezi těmito opevněními a areály těžby popřípadě zaniklými hornickými sídlišti, která se v jejich blízkosti pravděpodobně nacházela.
Naopak, při cíleném průzkumu montánních památek nutno apriori očekávat i přítomnost souvisejícího opevněného areálu.
_____________________________________________________________________________________________________________
ADOLF SALZMANN: Die Gewerkenfamilie Stampfer und die Kupferbergbaue in den Hohen-und Niederen
Tauern der Ostalpen - Kverkové z rodu Stampferů a těžba mědi ve vysokých a nízkých Taurech,
východní Alpy
Rudolf von Habsburg, der 1273 zum deutschen König gewählt wurde besiegte 1278 Ottokar bei Dürnkrut. Damit wurde eine Entwicklung
eingeleitet, die Österreich und das Haus Habsburg 650 Jahre in die Lage versetzte, bis zum Ende der Habsburgermonarchie im Jahre
1918, wesentliche Entwicklungen von weltgeschichtlicher Bedeutung mitzugestalten.
Die Habsburger Maximilian I. (1449-1519) und Maria Theresia (1717-1780) mit ihrem Sohn Joseph II. (1741-1790) waren besondere
Förderer des Montanwesens. Im Zeitraum von 1489 bis 1509 wurde durch Maximilian durch die Gründung von Oberstbergmeisterämtern
in Schwaz und Obervellach das Montanwesen mit nachhaltigen Auswirkungen geordnet. Durch Maximilians Maßnahmen wurde das
Montanwesen unter staatlicher Aufsicht gestellt und einem Oberstbergmeister als höchste Instanz unterstellt. Der Sitz dieser
Bergbehörde wurde von Innsbruck nach Vellach, dem heutigen Obervellach, verlegt und Lambrecht Zäch zum Oberstbergmeister
bestellt.
Es waren eine Anzahl von Persönlichkeiten, die mit ihrem Geist ab Beginn der Neuzeit die wirtschaftliche Entwicklung des damaligen
Europa mit den Regionen der heutigen Länder Österreich, Slowakei, Slowenien, Tschechien und Ungarn nachhaltig mitgestaltet und ihre
kreativen Fähigkeiten im Montanwesen zur Verfügung gestellt haben. Besonders trifft dies auf die Vertreter der „Stampfer MontanDynastie“ zu, welche vornehmlich durch Hans Adam Stampfer sen., seinen Söhnen Hans Josef, Johann Friedrich, Franz Adam, seinen
Enkel Johann Gottlieb d.Ä.(Sohn von Hans Josef) und Urenkel Johann Gottlieb d.J. (Sohn von Johann Gottlieb d.Ä) repräsentiert wurden.
Der Höhepunkt ihres Einflusses auf das Montanwesen wurde in der Periode 1665 – 1735 erreicht, die durch den Ausbau der
Montanbetriebe Walchen Öblarn, Großfragant und durch die Reform der Oberungarischen Montanbetriebe gekennzeichnet waren.
Die technischen Pionierleistungen bei der Optimierung des Roheisenschmelzverfahrens in Vordernberg, die Methoden des Suchens und
Auffindens von Kupfererzgängen in der Walchen und in der Groß- Fragant, die grundlegende Verbesserungen der Schmelz-techniken in
der Walchen und der Queksilbergewinnung in Idria sowie die Ergebnisse aus den Reformen zum oberungarischen Edlmetall- und
Buntmetallbergbau sicherten den Vertretern der Stampfer-Dynastie die Anerkennung durch die Fachwelt und der Habsburger. Die
Vertreter der Stampferdynastie waren maßgeblich an der Weiterentwicklung des empirischen und wissenschaftlichen Ausbildungswesens
für das Berg- und Hüttenwesen tätig. Auf der Grundlage der „DE RE METALLICA – LIBRI XII“ und „Schwazer Bergbuches“ (Ludwig
Lässl) wurden die gesammelten Erkenntnisse über das Montanwesen für die Gestaltung neuen Technologien und Aus- und
Weiterbildungsmethoden im Montanwesen auf eine wissenschaftliche Grundlage gestellt.
Rudolf Habsburský, který byl roku 1273 zvolen německým králem, odstranil v bitvě u Suchých Krut na Moravském poli roku 1278
českého krále Přemysla II. Otakara. Na následujících 650 let, až do konce monarchie v roce 1918 se Habsburkové usadili na rakouském
trůně, což významně ovlivnilo dějinný vývoj ve světě. Panovníci Maximilián I. Marie Terezie se synem Josefem II. patřili z hlediska
hornictví a důlních věd k významným podporovatelům. Mezi léty 1489-1509 zřídil Maximilián úřady nejvyššího důlmistra ve Schwazu a
Obervellachu, což trvale ovlivnilo vývoj hornictví. Těmito opatřeními se těžba dostala pod státní dohled a uvedené úřady se staly
nejvyššími instancemi. Sídlo těchto báňských úřadů bylo přeloženo z Innsbrucku a nejvyšším důlmistrem byl jmenován Lambrecht Zäch.
V habsburském soustátí žila od počátků novověku řada osobností, které věnovaly své tvůrčí síly a schopnosti hornictví a přispěly
k hospodářskému rozvoji Evropy, včetně dnešního Rakouska, Slovinska, Slovenska, Česka a Maďarska. Zvláštní pozornosti v tomto
ohledu zasluhuje dynastie Stampferů, zejména její členové jako Hans Adam Stampfer starší, jeho synové Hans Josef, Johann Friedrich,
Franz Adam, jeho vnuk a syn Hanse Josefa Johann Gottlieb starší a pravnuk Johann Gottlieb mladší.
Vrchol jejich vlivu na hornictví se datuje do období 1665-1735. To je charakterizováno např. vybudováním důlních provozů ve Walchen
Öblarn, Großfragant a nebo podílem na reformě hornouherského hornictví. Velké uznání v tehdejším odborném světě a samozřejmě
uznání panovníků si Stampferové vysloužili zejména průkopnickými činy při modernizaci železářských hutí ve Vordernbergu, vylepšením
metod prospekce a vyhledávání měděných rud ve Walchen a Großfragant, podstatným vylepšením hutních technik v provozech ve
Walchen nebo vylepšením metod těžby rtuti v Idrii, nebo výsledky reforem rudního hornictví v Horních Uhrách.
Stamperové se podíleli na vývoji empirické a vědecké výuky důlních a hutních věd. Utváření nových technologií v hornictví, založili
Stampferové na znalostech tehdejší odborné literatury, jako byly Agricolovy DE RE METALLICA – LIBRI XII“, nebo poněkud méně
povědomá „Schwazer Bergbuch“ Ludwiga Lässla.
_____________________________________________________________________________________________________________
JIŘÍ FRÖHLICH: Zlatorudné mlýny v kremnické rudné oblasti na Slovensku - Golderzmühle im Erzrevier
Kremnica (Kremnitz), Slowakei
Kremnica patřila od středověku k nejvýznamnějším producentům zlata v celém Uhersku. Hlubinnou těžbu zlaté rudy lze předpokládat od
13. století, i když pro to zatím chybějí písemné a archeologické doklady. V roce 1328 udělil uherský král Karol Robert hornické osadě
Kremnici (Cremnychbana) privilegia svobodného královského města a v následujícím roce zde založil mincovnu.
Vytěžená ruda se odvážela do vodních úpraven, kde se drtila ve stoupách a rozemílala ve mlýnech. Takové úpravny jsou v Kremnici
doloženy písemnými zprávami od roku 1331. V roce 1442 zde pracovalo již 40 rudných mlýnů. Poslední zmínka o rudném mlýnu pochází
z cestopisu Edwarda Browna, který navštívil Kremnici r. 1671.
Archeologický výzkum úpravny zlata v Kremnici dosud neproběhl. Velké množství rudných mlýnů kromě písemných zpráv dokládají
v terénu rozmístěné a často jako stavební materiál použité fragmenty mlýnských kamenů, které na pracovní ploše mají vyryté typické
soustředné kružnice. V drtivé většině se vyráběly z limnokvarcitu, výjimečně z andezitu. Nacházejí se v potocích a na jejich březích, ale
také ve zdivu středověkých (např. městských hradbách) až zcela nedávných staveb. Téměř stovka zlomků mlýnských kamenů byla
registrována autorem během týdenního pobytu v květnu 2007 na 30 různých místech. Ani v jediném případě se nepodařilo doložit
balvany s miskami, které jsou běžnou součástí českých rudných úpraven.
Die
Stadt Kremnica (Kremnitz) gehörte seit dem Mittelalter zu den wichtigsten Goldproduzenten im historischen Oberungarn. Eine
Goldgewinnung unter Tage lässt sich dort schon im 13. Jh. annehmen, auch wenn diese älteste Bergbauperiode archäologisch und
historisch bisher nur gering belegt ist. Im Jahre 1328 verlieh König Karl Robert de Anjou der Bergsiedlung Kremnica (Cremnychbana) die
Privilegien einer freien königlichen Stadt und im folgenden Jahr gründete er hier auch eine Münzstätte.
Goldhaltige Erze wurden aus den Gruben in die Aufbereitungswerke transportiert, dort in Pochwerken zerkleinert und gemahlen. Die
Aufbereitungsstätten sind in Kremnica urkundlich schon im Jahr 1331 nachgewiesen. Im Jahre 1442 erwähnt man dort 40 in Betrieb
befindliche Erzmühlen. Noch im Jahr 1671 erwähnte Edward Brown, welcher die Stadt Kremnitz besuchte, eine traditionelle
Wassererzmühle.
In Kremnica wurde bisher keine archäologische Untersuchung der Goldaufbereitung durchgeführt. Die große Zahl der Erzmühlen zeigt
sich nicht nur in schriftlichen Nachweisen, sondern auch in vielen durch ihre konzentrischen Ritzspuren gut zu erkennenden
Mühlsteinfragmenten, die als Baumaterial verwendet wurden. Sie wurden meist aus Limnoquarzit, seltener auch aus Andesit hergestellt.
Üblicherweise befinden sich die Mahlsteinfragmente in Bächen und an steinernen Uferbefestigungen, sowie in Gebäuden (Stadtmauern)
und sehr jungen Häusern. Im Verlauf einer einzigen Woche im Mai 2005 wurden durch den Autor des Beitrages an 30 Fundstellen
insgesamt ca. 100 Mühlsteinfragmente, meist aus Limnoquarzit oder Andesit, neu identifiziert. Aus der Kremnitzer Gegend sind bisher
keine Unterlageplatten, bzw. Steine mit oberflächlichen „Schalenlöchern“ bekannt.
_____________________________________________________________________________________________________________
JOZEF LABUDA: O výskume „jednej pingy“ na žile Bieber v Banskej Štiavnici (2005-2007) Archäologische Ausgrabung „einer Pinge“ auf dem Erzgang Bieber in Banská Štiavnica
(Schemnitz), Slowakei
Na lokalite Staré mesto (Glanzenberg) v Banskej Štiavnici (Schemnitz) možno pozorovať líniu píng ako reliktov po ťažbe drahých kovov.
Výskum koncom 20. storočia potvrdil datovanie jednej z nich už do konca 13. storočia. V roku 2005-2007 výskum ďalšej pingy pri
vstupnej bráne do opevneného areálu na Glanzenbergu sa zmenil na odkryv objektu murovaného domu obdlžnikového pôdorysu so
šijovitým zaklenutým vchodom, vedúcim k portálu dverí. Materiálna kultúra, najmä keramika, mince, sklo, mlýnsky kameň, troska, téglik
a ďalšie, datujú objekt do 14. storočia a neni celkom vylúčené, že sa jedná o dom skúšača rúd. Zánik tochto domu možno datovať do 15.16. storočia, o čom svedčí haldový materiál blízkej pingy prekrývajúci vtedy už deštruované zvyšky domu.
Auf der Bergbausiedlung Staré Mesto (Glanzenberg) bei Banská Štiavnica (Schemnitz) ist der Erzgang Bieber durch die mittelalterliche
Pingenlinie markiert. Ende des 20. Jh. wurde eine der dortigen Pingen archäologisch untersucht und ans Ende des 13. Jh. datiert. Die
montanhistorischen Erkenntnisse über das Abbauareal am Glanzenberg wurden einige Jahre später (2005-2007) durch die Ausgrabung
eines anderen „pingenartigen“ Objektes erweitert, welches sich in der Nähe eines Tores befand. Die Grabung führte zu dem
überraschenden Ergebnis, dass es sich nicht um die Überreste eines älteren Bergwerkes gehandelt hat, sondern um die Reste eines
mittelalterlichen Hauses mit gemauertem steinernem Keller, Flureingang und Hausportal. Die Funde, besonders die Keramik, Münzen,
ein Trinkglas und ein Mahlstein, datieren das Haus in das 14. Jh. Besondere Fundgruppen, wie z.B. Schmelztiegel und
Buntmetallschlacken, deuten darauf hin, dass es sich bei dem Haus um den Sitz des Probiermeisters gehandelt haben könnte. Den
Untergang des Hauses kann man in das 15.-16. Jh. datieren.
_____________________________________________________________________________________________________________
VOLKER HEYD - MARCUS SCHREINER – ERNST PERNICKA: Archäometallurgie der Erzlagerstätten im Hrontal,
Slowakei - Archeometalurgie rudních ložisk v Pohroní na Slovensku
Im
Vortrag wird möglichen Verbindungen von in der Slowakei bei archäologischen Ausgrabungen entdeckten Metallartefakten der
Kupferzeit (ca. 4300 – 2000 BC) zu den Erzvorkommen entlang des Hron nachgegangen. Mehrere Teilbereiche der Geowissenschaft
dienten der Erforschung der Erzgrundlagen, die Archäologie lieferte das Hintergrundwissen über die untersuchten Objekte und eine
relativ umfangreiche Analytik wurde auf Erze und Artefakte angewandt.
In fast allen Landesteilen der Slowakei gibt es zahlreiche Erzvorkommen, die in den vergangenen Jahrhunderten intensiv bebaut wurden.
Im Gebiet des Oberlaufes des Hron befinden sich vier größere Erzregionen (Nízke Tatry, Špania Dolina, Poniky/Ľubietová, Banská
Štiavnica), wogegen der Unterlauf das westslowakische Tiefland durchfließt, welches von großer archäologischer Bedeutung ist.
Die archäologische Entwicklung des Gebietes wurde über einen Zeitraum von ca. 2500 Jahren betrachtet. In dieser Zeit durchlief die
Metallherstellung unterschiedliche Phasen. Am Anfang standen viele große Objekte (Frühkupferzeit) aus reinem oder so genanntem
Fahlerzkupfer. In der folgenden Mittelkupferzeit kam es zu einem Niedergang der Metallherstellung und -nutzung. In der Folge erholte sie
sich wieder und umfangreiche Neuerungen hielten Einzug (Arsenkupfer). Mit der Zinnbronze gab es in der Frühbronzezeit eine erneute
Hochblüte und eine Massenproduktion. Die Gründe für die Zyklen sind bisher nicht geklärt.
An beiden Gruppen, Erzen wie Artefakten, wurde ein Analysenprogramm für die chemische und die Bleiisotopenzusammensetzung
durchgeführt. Zusätzlich wurden einige exemplarische Erze mineralogisch untersucht (Mikroskopie, Röntgendiffraktometrie). Für die
chemischen Analysen wurde die Röntgenfluoreszenzanalytik verwendet. Die chemischen Analysen waren von guter Qualität. Bei den
Artefakten sind mittels bivariater und Clusteranalyse verschiedene Gruppen erkennbar, die sich auf verschiedene
Rohstoffzusammensetzungen beziehen lassen. Die Analysen zeigten, dass fast alle Erze prähistorisch nutzbar waren und die
hypothetisch berechnete Zusammensetzung daraus gewinnbarer Metalle in vielen Fällen der der Artefakte ähnelt.
Mit der Bleiisotopenanalyse ist eine Unterscheidung der Erze innerhalb der Slowakei wegen der starken Streuung der Daten nur
tendenziell möglich. Im Vergleich zu Erzen anderer europäischer Regionen ist die Unterscheidung ebenfalls schwierig (Alpen, Bulgarien,
Serbien). Für einen Teil der Objekte konnte eine gute Übereinstimmung mit slowakischen Erzen gefunden werden. Die Nutzung lokaler
Rohstoffe bereits in der frühen Vorgeschichte ist damit sehr wahrscheinlich. Der andere Teil der Objekte kann tendenziell umliegenden
Erzregionen zugeordnet werden (Serbien, Tirol). Darüber hinaus sind einige der in Bulgarien gefundenen Objekte möglicherweise auf
slowakische Erze zurückführbar.
Příspěvek prezentuje výsledky výzkumného projektu, v jehož rámci byly analytickými metodami sledovány materiálové vazby mezi
artefakty z období eneolitu (též chalkolit, 4300-2000 BC) a rudními ložisky v Pohroní na Slovensku. Aplikovány byly postupy
archeologické, geovědní a pak analytické. V horním Pohroní možno rozlišit čtyři významné a svébytné rudní regiony (Nízke Tatry, Špania
Dolina, Poniky/Ľubietová, Banská Štiavnica).
V rámci sledovaného období okolo 2500 možno rozlišit z hlediska produkce mědi několik období. Ve starším chalkolitu je charakteristická
produkce předmětů z tz. čisté mědi, nebo mědi z pyrargyritových rud. Ve středním chalkolitu následuje úpadek výroby i využívání mědi a
konečně v závěrečném období, takřka na počátku karpatské rané doby bronzové registrujeme velkolepý nástup technologické novinky –
arsenové mědi, kterou už mnohdy nazýváme bronzem. Ve starší době bronzové pak nastal nový vrchol produkce mědi a výroby
skutečného bronzu s obsahem cínu. Příčiny tohoto kolísání nejsou jasné. U obou skupin vzorků, tedy jak u artefaktů tak u rud, bylo
analyticky sledováno izotopové složení přítomného olova. Dodatečně byly u vybraných exemplářů rud provedeny mineralogické analýzy
(mikroskopie a rentgenová difraktometrie). U analýz chemických byla aplikována rentgenová fluorescence.
Chemické analýzy přinesly kvalitní výsledky v podobě rozlišení skupin artefaktů s podobným složením suroviny. Ukázalo se, že
v příslušném období pravěku byly jednoznačně využívány všechny typy rud. Analýza izotopů olova přinesla ryze hypothetické výsledky
co se týče provenience rud v rámci Slovenska a to díky vysokému rozptylu naměřených dat. Výzkumy v jiných rudních regionech Evropy,
např. v Alpách, Srbsku nebo v Bulharsku však ukázaly, že tento problém není výjimečný. U jedné části vzorků se však Slovenskou rudní
provenienci podařilo určit poměrně dobře. Ryze hypotheticky lze podle výsledků analýz zbytku měděných a bronzových předmětů
uvažovat o jejich neslovenské provenienci, přičemž v úvahu připadají rudní regiony jako Tyrolské Alpy nebo Srbsko. Na druhé straně
korelace výsledků analýz některých artefaktů z Bulharska, mohou být intepretovány jako doklad slovenského původu těchto předmětů.
_____________________________________________________________________________________________________________
KUJTIM ONUZI: Alter Bergbau in Albanien (Die geologische Erforschung Albaniens) – Staré albánské
hornictví (geologický výzkum Albánie)
Das Gebiet Albaniens war bis zum Zweiten Weltkrieg der geologisch wie auch topographisch unbekannteste Teil der Balkanhalbinsel.
Die moderne geologische Kartierung begann in Albanien erst 1905. Sie ist vor allem mit dem Namen des Barons Franc Nopsca (18771933) verbunden, der Nordalbanien viele Jahre lang (bis 1913) kartiert hat. Der österreichische Geologe Herman Wetters hat in Nordund Mittelalbanien um 1905-1917 geologische Beobachtungen durchgeführt und das Buch Geologie von Nord-Albanien publiziert.
Im Kriege waren, z.T. in militärischem wissenschaftlichen Auftrag auf österreichisch-deutscher Seite die Wissenschaftler Ampferer,
Göbel, Hammer, Kerner, Nowack, Roth, Telegd und Wetters tätig. E. Nowack kartierte 3 grössere Gebiete: die Landschaft Mallakastra, in
Südalbanien, das mittlere Shkumbini-Gebiet (Ungebung von Elbasani) und die von Gegend Tirana-Durres. Von französischer Seite
erforschte Bourcat den Südosten Albaniens (die Gegend von Korça) und publizierte eine geologische Karte im Maßstab 1:200 000.
Seinem früheren technisch wie wissenschaftlich wertvollen Wirken als Geologe in Albanien hatte es E. Nowack zu verdanken, dass ihn
die albanische Regierung in Frühjahr 1922 zum „Landesgeologen” berief, um die Forschungsarbeiten fortzuführen. Er wurde bei seinen
sich über fast das ganze Land erstreckenden Erkundungen zumeist von seinem Dolmetscher Ago Agaj und dem jungen Berliner
Geographen Dr. H. Louis und dem Berliner Botaniker Dr. F. Markgraf begleitet. Das Ziel der geologischen Forschung von staatlicher
albanischer Seite war die Aufnahme der nutzbaren Vorkommen des Landes, in erster Linie die Untersuchung des Erdölgebietes. Im
zweiten Jahr wurde die Aufgabe auf Antrag E. Nowack’s zur geologischen Landesaufnahme umgestaltet, die das Ziel hatte, zunächst
eine geologische Übersichtkarte von Albanien zu erstellen.
Albánie
patřila do I. světové války ke geologicko-topograficky nejméně prozkoumaným oblastem Balkánského poloostrova. Moderní
geologické mapování v této oblasti začalo až po roce 1905 a je spojeno hlavně se jménem Franc Baron Nopsca (1877-1933), který do
roku 1913 zmapoval celou severní Albánii (oblast Skutari). V severní a střední Albánii prováděl své výzkumy ve stejné době (1905-1917) i
rakouský geolog Herman Wetters, který publikoval knihu Geologie von Nord Albanien. V době války zde ve službách centrálních
mocností působili zčásti vědecky, zčásti vojensky, badatelé jako Ampferer, Göbel, Hammer, Kerner, Nowack, Roth, Telegd nebo zmíněný
Wetters. Např. Nowack zmapoval tři větší oblasti Albánie: Mallakastra v jižní Albánii, okolí Elbasani (oblast Shkumbini) a konečně oblast
Tirana-Durres. Na druhé straně se zde pohybovali i Spojenci: Francouz Bourcat geologicky zmapoval část jihovýchodní Albánie (oblast
Korça) a následně publikoval geologickou mapu v měřítku 1:200 000.
Na Bourcatovu cennou vědeckou terénní práci navázal E. Nowack, který byl na jaře 1922 jmenován albánskou vládou do funkce
zemského geologa. Následně procestoval téměř celou zemi, doprovázen zpravidla svým albánským tlumočníkem (Ago Agaj), mladým
berlínským geografem H. Louisem a botanikem F. Markgrafem. Cílerm státem řízeného výzkumu v Albánii bylo tehdy mapování
průmyslově využitelných zdrojů surovin, na prvním místě ropy. E. Nowack většinu výzkumu během dvou let po svém nástupu do funkce
skutečně provedl a byl prvním geologem, který zkompletoval a publikoval celkovou přehlednou geologickou mapu Albánie.
_____________________________________________________________________________________________________________
PETER CLAUGHTON: Silver and the demand for lead: assessing production levels in late medieval England
and Wales - Stříbro a spotřeba olova: jejich výroba a cenové hladiny ve středověké Anglii a Walesu
In the late medieval period there were two major and a number of minor sources for newly mined silver in England and Wales - primarily
the north Pennines and the county of Devon. However, the statistical evidence for production levels prior to the late 13th century is limited
and subject to differing interpretations. All of the silver sources were found in lead ore deposits and produced significant amounts of lead
as a byproduct. Whilst there is some documentary evidence for the purchase and movement of lead for an expanding ecclesiastical and
regal building programme, that record is far from complete.This paper presents the available evidence for silver production. It also looks
to the archaeological record to provide an assessment of the demand for lead against which the validity of the silver production figures
might be tested.
V pozdním středověku existovaly ve Walesu a Anglii dva hlavní a pak vícero menších zdrojů stříbrných rud. Šlo především o severní
Peniny a devonské hrabství. Statistické zhodnocení množství produkce drahého kovu je nicméně možné až od konce 13. století a i tak je
značně omezené. Všechna sledovaná produkce stříbra pochází z těžby ložisek olovnatých polymetalických rud, takže, podobně jako
všude jinde, byla výroba stříbra provázena produkcí nesrovnatelně většího množství olova. I když existují některé písemné prameny
evidující poptávku po olovu a jeho dopravu, a to zejména v souvislosti s vrcholně gotickou stavební aktivitou (církevní stavby, královské
stavby), pro úplné zhodnocení je to skutečně málo. Cílem příspěvku je tedy pokus o zhodnocení středověké produkce stříbra za použití
písemných, ale především archeologických pramenů.
_____________________________________________________________________________________________________________
ALEŠ ČERVENÝ: Historická těžba polymetalických rud u Pláničky na Klatovsku - Alter Erzbergbau bei
Plánička, Bez. Klatovy, Südwestböhmen
Referát podává souhrnnou informaci o povrchovém nedestruktivním průzkumu menšího středověkého důlního komplexu na vrchu
Stříbrník u Pláničky. V tomto prostoru byly těženy polymetalické rudy s obsahem Ag, Pb, Zn. Zachován je zde větší povrchový výrub a
pásmo šachtic s odvaly, sledující křemennou žílu. K zajímavým nálezům patří keramika, železné nástroje a další. Tyto předměty jsou
reprezentativním dokladem života horníků na této lokalitě ve 14.-15. století.
Im
Referat werden die Informationen zu dem kleineren wüsten mittelalterlichen Bergbauareal am Berg Stříbrník bei Plánička
zusammengefasst. In dieser Region gibt es eine polymetallische Erzlagerstätte (Ag-Pb-Zn) in einem Quarzgang, die in der Vergangenheit
abgebaut wurde. Im Areal sind Spuren eines Tagebaues und Pingen (Schächte) mit Halden gut erhalten. Alle diese Abbauobjekte folgen
dem Quarzgang. Bei der Geländeprospektion wurden auch relativ große Fundmengen, wie z.B. Keramik und Gezähe, gefunden, was die
Aktivität der mittelalterlichen Bergleute im 14.-15. Jh. dokumentiert.
_____________________________________________________________________________________________________________
RUDOLF KŘÍŽ: Informace k pracím na zpřístupnění štoly Barbora v Jáchymově - Freilegung des
Stollens Barbora in Jáchymov (Joachimsthal), böhmisches Erzgebirge
V polovině 90. let byl založen Hornický spolek Barbora, který zpřístupnil ústí štoly č. 1. Cílem spolku bylo zřídit zde hornický skanzen.
Členům spolku se do roku 2005 podařilo část plánovaných prací skutečně dokončit, avšak pro další pokračování chyběly prostředky.
Správu areálu a štoly převzal Karlovarský kraj a jeho prostřednictvím Krajské muzeum Sokolov a již v létě 2006 práce na zpřístupnění
štoly pokračovaly.
Štola č. 1 byla ražena v rámci průzkumných prací bývalými Jáchymovskými doly od roku 1952 (1. července). Čelby štoly ve vzdálenosti
230 m od portálu bylo dosaženo 1.září 1952. Ve vzdálenosti 178 m od portálu byla jižním směrem vyražena rozrážka v délce cca. 50 m,
která zachycuje vydobytý prostor na žíle Evangelist z doby těžby barevných kovů. Ve vzdálenosti cca 190 m od portálu prochází štola
žílou Evangelist. Po žíle jsou severním a jižním směrem vyraženy sledné chodby. Čelby jižní sledné chodby bylo dosaženo dne
1.12.1953, čímž pravděpodobně skončily na štole razicí práce.
Areál má oživit turistický ruch na Jáchymovsku. Expozice má poukázat na podmínky dobývání uranových rud v Jáchymově včetně života
a práce politických vězňů i civilních zaměstnanců. Vystavena zde bude i kolejová technika jako vozíky, důlní lokomotiva, nakladače atd.
V budoucnu se počítá i s provozem důlního vláčku pro turisty. Na čelbě bude umístěno ukázkové pracoviště s technikou. Ta bude
instalována i v jiných částech štoly. Součástí hornického muzea jsou i tzv. Mauthausenské schody, kudy denně procházeli političtí vězni
z tábora Svornost na své pracoviště a zpět. V těchto místech se počítá s vybudováním „vězeňských baráku“ ve stylu 50. let s expozicí.
Celý tento projekt je součástí naučné stezky „Jáchymovské peklo“, jejíž příprava je konzultována s Konfederací politických vězňů ČR.
Um die Mitte der 1990er Jahre wurde in Jáchymov (Joachimsthal) der Bergbauverein Barbora gegründet, dessen Ziel es ist, ein neues
Bergbaumuseum im Stollen Nr. 1 aufzubauen. Die Vereinsmitglieder haben bis zum Jahr 2005 die Rekonstruktionsarbeiten im Stollen
teilweise durchgeführt, die weitere Sanierung des Bergwerkes benötigte aber sehr viel mehr Geldmittel, als der Verein damals investieren
konnte. Inzwischen hat sich der Kreis Karlsbad der Sache angenommen und mit Hilfe dieser Mittel konnte das Kreismuseum in Sokolov
(Falkenau) im Sommer 2006 die Freilegungsarbeiten im Stollen Barbora wieder aufnehmen.
Der Stollen Nr. 1 wurde ab dem 1. Juli 1952 im Rahmen von Untersuchungsarbeiten der alten Joachimsthaler Bergwerke aufgefahren.
Bereits am 1. September wurde eine Länge von 230 m vom Stollenportal erreicht. In einer Entfernung von 178 m vom Stollenportal
befindet sich ein 50 m langer Querschlag nach Süden, durch den die Erzabbaustösse der älteren Abbauperioden (Buntmetalle,
Spätmittelalter und frühe Neuzeit) am Erzgang Evangelist erreicht wurden. In einer Entfernung von 190 m vom Portal wurde der Erzgang
mit Stollen nach Süden und Norden erkundet. Die Arbeiten im Stollen wurden wahrscheinlich am 1. Dezember 1953 beendet.
Das Areal des Bergbaumuseums soll einen Beitrag zur Belebung des Tourismus in Joachimsthal und im böhmischen Erzgebirge leisten.
Die Öffentlichkeit soll so die Möglichkeit bekommen, die Arbeitsbedingungen der Bergleute und der politischen Häftlinge des
Kommunismus im Joachimsthaler Uranbergbau kennenzulernen. Im Stollen Barbora, vor allem in seinem Streckenort, werden
verschiedene Bergbaumaschinen, wie z.B. Grubenlokomotiven, Grubenhunte und andere Bergbautechnik der 1950er Jahre ausgestellt.
Bei den so genannten „Mauthausenské schody“ („Mauthausentreppe“), den Weg, durch den die Häftlinge aus dem Lager Svornost
(„Einhelligkeit“) in die Gruben und zurück täglich zurücklegten sind, wird im Rahmen des Bergbaumuseums auch mit dem Aufbau einer
Lagerbaracke und Ausstellung gerechnet. Das ganze Projekt ist als ein Bestandteil des Wanderweges und des Denkmals „Jáchymovské
peklo“ („Joachimsthaler Hölle“) konzipiert, dessen Aufbau von Mitgliedern des Komitees politischer Häftlinge Tschechiens begleitet wird.
_____________________________________________________________________________________________________________
JIŘÍ LOSKOT: Prezentace projektu Česko – bavorského geoparku - Böhmisch – bayerischer Geopark.
Präsentation eines Projektes
Historie Evropských geoparků se odvozuje od konference ve španělském Molinos v roce 2000, kdy byla založena síť Evropských
geoparků. Součástí Česko-bavorského geoparku (ČBG) jsou cca 2/3 území Karlovarského kraje bez Doupovských hor, Žluticka a
Ašského výběžku. Severní okraj je dán hranicí se Saskem, na jihu pokračuje do Plzeňského kraje a na západě do Bavorska (Lkr.
Neustadt/Waldnaab, Tirschenreuth, Wunsiedel, Bayreuth). Celková rozloha ČBG činí 7771 km2, 45 % zabírá česká část. Jedním
z hlavních cílů projektu je podpora rozvoje regionu a členství v síti Národních a Evropských geoparků. ČBG má přeshraniční charakter a
má prezentovat spojení geologické historie Zemí s kulturně-ekonomickým vývojem společnosti a regionu. To znamená, zprostředkovat
návštěvníkům exkurzi do geologicky a jinak přírodně zajímavých míst. ČBG nabízí několik témat:
Geologie a geomorfologie: Božídarské rašeliniště, Svatošské skály, Hroznětín-Krásný vrch, Kladské rašeliny, Kynžvartský kámen,
pískovna Pomezná, Rybničná-Viklan, Staré Sedlo-Údolí Ohře, Vysoký kámen u Kraslic
Prameny a lázeňství: Karlovy Vary, Kynžvartské kyselky, Mariánské Lázně, Milhostov-Bublák, Prameny, Vonšov-Soos
Vulkanismus: Andělská Hora, Františkovy Lázně-Komorní hůrka, Mýtina-Železná hůrka, Rotavské varhany
Mineralogie a paleontologie: Dřenice, Hazlov-Goethova trasa, Loketské serpentiny, Lomnice-Erika, Mnichov-Sítiny
Hornická historie: Boží Dar-Zlatý Kopec, Čistá-důl Jeroným, Horní Blatná-Vlčí jámy, Horní Slavkov, Hřebečná, Jáchymov, Krásno,
Nejdek, Oloví, Přebuz, Šindelová
Těžba uhlí a rekultivace: Habartov-Medard, Lítov-Chlum Sv. Maří, Nové Sedlo-lom Družba, Sokolov-arboretum Antonín
V rámci projektu do ROP se předpokládá realizace expozic a stezek v Jáchymově, Čisté (zpřístupnění dolu Jeroným) a Horním
Slavkově. Dalším projektem je zprovoznění webových stránek české části ČBG (www.geopark.cz). Mezi další patří vybudování dalších
naučných turistické stezek a cyklostezek a výstavba informačních center geoparku v Horním Slavkově a U dolu Jeroným. Hlavní zdroj
financí bude ROP pro období 2007 – 2013.
Das Gebiet des Bayerisch-Böhmischen Geoparks umfasst die Landkreise Bayreuth, Neustadt an der Waldnaab, Tirschenreuth und
Wunsiedel i. Fichtelgebirge sowie große Teile der Regionen Karlsbad und Pilsen. Der Bayerisch-Böhmische Geopark ist mit seiner
Ausdehnung von über 3800 Hektar derzeit größte Geopark in Mitteleuropa. Die Geopark-Geschäftsstelle ist zusammen mit den
Landkreisen und Gemeinden bemüht, alle geowissenschaftlich-naturkundlich orientierten Museen und Vereine der Region am GeoparkKonzept direkt zu beteiligen und deren Aktivitäten zum Nutzen aller miteinander zu vernetzen.
Für den Herbst 2006 ist der Antrag auf Aufnahme des bayerischen Teils des Bayerisch-Böhmischen Geoparks in das Netzwerk der
Nationalen GeoParks vorgesehen. Im Anschluss daran soll mit den tschechischen Geopark-Partnern ein gemeinsamer Antrag auf
Aufnahme auch in das Europäische Geopark- sowie in das UNESCO-Geopark-Netzwerk gestellt werden.
Der Geopark bietet die Möglichkeiten des Besuches der Bergwerke, der Schausteinbrüche oder der Lehr- und Erlebniswege. Oder Sie
besuchen eines der besonders ausgezeichneten Geotope des Geoparkgebietes, wie die Nationalen Geotope der "Landschaft um
Pottenstein", den "Basaltkegel Hoher Parkstein" oder das "Felsenlabyrinth Luisenburg". Besonders freuen würden wir uns, Sie als
Teilnehmer an einer der verschiedenen GEO-Veranstaltungen begrüßen zu können. Die Ziele und Leitbilder des Bayerisch-Böhmischen
Geoparks sind denen der anderen Nationalen und internationalen Geoparks vergleichbar. Diese lassen sich wie folgt zusammenfassen:
Verdeutlichung der Bedeutung der geologischen Verhältnisse der Region und geologischer Prozesse für unsere Umwelt, unseren Alltag
und damit die Existenz des Menschen.
Förderung des Verständnisses für die Geowissenschaften, denen im Spannungsfeld der immer intensiveren Nutzung unseres Planeten
und seiner Ressourcen große Bedeutung zukommt.
Förderung des Verständnisses, dass der Schlüssel für verlässliche Vorhersagen und Zukunftskonzepte für unsere Umwelt nur in dessen
geologischer Vergangenheit zu finden ist.
Durch das Bewusstsein der Zugehörigkeit zum selben geologischen Großraum beiderseits der bayerisch-tschechischen Grenze und vor
allem den grenzüberschreitend arbeitenden Geopark Förderung der "grenzenlosen" Identifikation der Bevölkerung mit ihrer Region im
Herzen Europas. Gefördert werden soll das Erreichen dieser Ziele vor allem durch die Berücksichtigung moderner und attraktiver
(geodiaktischer und umweltpädagogischer) Konzepte, allen voran das (Neu-)Entdecken von Landschaft, Region und Zeit durch
intensives Erleben. Die Möglichkeit dazu soll unter anderem durch vielfältige geführte Erlebnisveranstaltungen oder durch das eigene
Erleben vor Ort gegeben werden. An Popularität und Bekanntheit soll der Bayerisch-Böhmische Geopark auch durch die Verbindung
seiner Inhalte mit Beiträgen und Veranstaltungen kultureller Natur erhalten.
_____________________________________________________________________________________________________________
MILAN HOLUB: Poznámky k existenci větráním obohacených zón sříbronosných rud v Brodském a
Jihlavském rudním revíru - Zur Verwitterung reicher silberhaltiger Erzzonen im Revier Havličkův
Brod (Deutschbrod) und Jihlava (Iglau)
Jaké typy na tehdejší dobu bohatých zvětralinových rud byly příčinou velkorysého založení horního města Jihlavy je stále otevřenou
otázkou. V neogénu byly sice vhodné klimatické podmínky pro vznik cementací obohacených rud, v ploché krajině však chyběla potřebná
geomorfologická dynamika. V pleistocénu sice pokračoval vývoj tektonických hrástí a prolomů, ale převládalo chladné klima s fyzikálním
větráním nevhodným pro vznik cementačního obohacení. Převládající typ rud v obou revírech – většinou málo mocné křemenné žíly
s vtroušenými sulfidy – není příhodný pro vývoj cementačních rud. V případě beranovských ložisek, jejichž povrch nebyl od neogénu
příliš erodován, je možné uvažovat o existenci drobných, nepravidelných hnízd oxidační cementační zóny s ryzím stříbrem. Takovéto
bonanzy určitě byly vítanou prémií pro prospektory, stěží však základem bohatství a moci králů Václava I. a Přemysla Otakara II.
Podle tradice hlavním zdrojem stříbra byl Starohorský couk. Od ostatních rudních výskytů obou revírů se liší délkou, mocností
mylonitizované struktury a hlavně přítomností grafitu. Při větrání sulfidů a grafitu vzniká spontánní elektrické pole. Větráním uvolněné
kationy Ag putují, podle zákonů elektrolýzy k zápornému pólu, k povrchu. Zde se vylučují v podobě ryzího kovu na elektrodách, zrnech
pyritu a šupinkách grafitu. Při dalším větrání se specificky těžké prorostlice limonitu a stříbra hromadí v lokálních depresích mylonitové
zóny. Po několika milionech let tohoto procesu dnes neznámý hrnčíř, jak vypráví pověst, začne z grafitové suroviny vypalovat hrnce. Dílo
se nedaří, tak si stěžuje pocestnému. Stříbrná horečka může začít…
Welche Arten reicher Verwitterungserze der Grund für die kurz nach 1240 erfolgte großartige Stadtgründung Iglaus sind, ist nach wie vor
eine offene historische Frage. Im Jungtertiär (Neogen) herrschte zwar relativ gutes Klima für die Entstehung der durch den
Zementationsprozess angereicherten Erzlagerstätten, aber dem flachen Oberland um Jihlava (Iglau) und Havlíčkův Brod (Deutschbrod)
fehlte einfach die dafür notwendige geomorphologische Dynamik. Deutlich später, im Pleistozän, haben sich in dieser Gegend Horste und
tektonische Einbrüche entwickelt. Diesmal bot das kalte Klima mit hauptsächlich physikalischer (kryogener) Verwitterung für die
Zementation der Erzlagerstätten keine guten Bedingungen. In beiden Revieren (Jihlava und Havlíčkův Brod) dominieren geringmächtige
Quarzgänge mit eingesprengten Sulfiden, was ungünstige Bedingungen für die Zementation sind. Die Existenz kleiner und
unregelmäßiger Oxidations- und Zementationszonen mit Gehalten gediegenen Silbers kommt eigentlich nur auf der Lagerstätte bei Malý
Beranov in Frage, da die oberen Partien des Erzkörpers der Erosion kaum ausgesetzt waren. Gediegenes Silber aus diesem
Erzvorkommen musste auf jeden Fall eine gute Prämie für die Prospektoren darstellen, es kann aber kaum als Basis des Reichtums und
der Macht der Könige Václav I. (Wenzel I., 1230-1253) und Přemysl II. Otakar (Ottokar II., 1253-1278) in Betracht gezogen werden.
Ausgehend von der historischen Tradition kann man schliessen, dass die wichtigste Erzlagerstätte und wichtigste Silberquelle im Revier
Jihlava (Iglau) der sog. Starohorský couk (Altenberger Zug) war. Er unterscheidet sich von anderen Erzvorkommen um Jihlava durch
seine Länge (um 8 km), Mächtigkeit der mylonitisierten Struktur und vor allem seinen Graphitgehalt. Währen der Verwitterung der Sulfide
und des Graphites kommt es zur spontanen elektrolytischen Reaktion und das Silber scheidet sich nahe der Oberfläche des Ganges, d.h.
in der Nähe der graphitischen Nebengesteine und des Graphittons ab. Die Gründungssage erzählt, dass einige Millionen Jahre später ein
unbekannter Töpfer in seinem Werk am Ufer des kleinen Flusses YGLAWA versuchte, aus diesem Graphitton seine Ware zu brennen –
leider ohne Erfolg. Zumindest konnte er aber einem mit offenen Ohren zuhörenden Kaufmann von seiner Schlappe berichten. Das
Silberfieber in Jihlava konnte beginnen…
_____________________________________________________________________________________________________________
PAVEL ROUS: Nová středověká zpracovatelská lokalita na katastru obce Utín, okr. Havlíčkův Brod – Neu
entdeckte mittelalterliche Aufbereitungsstätte bei Utín im Erzrevier Havlíčkův Brod (Deutschbrod),
Böhmisch-Mährisches Bergland
Nejnověji objevená lokalita v přibyslavském báňském obvodu, související se zpracováním stříbrné rudy se nachází 1 km severně od
Utína. V nivě Sázavy zde byla povrchovým průzkumem evidována vrstva stříbrohutnické strusky a nalezeny doklady úpravy rud.
V kontaktu se struskovištěm a stopou po náhonu, resp. kanálu, se nalézala nevelká plocha s výskytem pozdně středověké keramiky,
kterou lze považovat za doklad existence provozního a obytného objektu, což je na Havlíčkobrodsku zatím ojedinělý nález.
Die behandelte neu entdeckte Aufbereitungsstätte befindet sich 1 km nördlich der Gemeinde Utín im Gebiet Přiyslav bei Havlíčkův Brod
(Deutschbrod) und ist im Überschwemmungsgebiet des Flusses Sázava gelegen. Durch archäologische Geländeprospektionen wurde
hier eine schlackenhaltige Schicht nachgewiesen, was auf massive Verhüttung silberhaltiger Erze hindeutet. Unweit dieser
Schlackendeponierung wurden teilweise erhaltene Überreste eines Wasserkanals entdeckt sowie ein kleiner Platz, an dem sich vor allem
keramische Funde konzentrieren. Diese Fundsituation lässt sich wahrscheinlich als eine mit dem Hüttenwerk zusammenhängende
Siedlung interpretieren, was im Erzgebiet Deutschbrod einen einmaligen Fall darstellt.
_____________________________________________________________________________________________________________
JAROSLAV HAVLÍČEK: Hutniště pod Herliwinbergem - Verhüttungsanlage am Herliwinberg
Při terénních průzkumech v prostorech starých dolů na Stříbrných Horách se v uplynulých letech podařilo objevit a lokalizovat nové
hutniště. Lokalita se nachází u obce Stříbrné Hory. Na oválné plošině je v hloubce 30 – 50 cm pod nánosy ukryto hutniště
s pravděpodobnou úpravnou rudy. V profilech levého břehu Borovského potoka vystupují vrstvy odpadu po pražení, roztloukání a
přebírání suroviny. Na tuto vrstvu nasedá vrstva strusky. Datování hutniště lze určit pouze orientačně, neboť na lokalitě nebyli doposud
provedeny sondáže. Na obvalu štoly se podařilo nalézt zlomky tenkostěnné keramiky pozdního středověku až raného novověku. Později
byl na levém břehu Borovského potoka nalezen fragment rudního žernovu. Zlomky žernovů z typově stejného druhu použité horniny byly
nalezeny ještě na dalších dvou lokalitách v místech hutnišť pod středověkým hornickým sídlištěm Buchberg.
Auch bei Stříbrné Hory (Silberberg) im Erzgebiet Havlíčkův Brod (Deutschbrod) wurde während der Geländeforschungen alter
Bergwerke eine wüste mittelalterliche Aufbereitungs- und Verhüttungsanlage neu entdeckt. Wiederum handelt es um eine kleine, diesmal
ovale Fundstelle. 30 bis 50 cm unter dem Boden wurde eine breite Schlackenschicht identifiziert, was für Areale dieser Art sehr typisch
ist. In der stratigraphisch jüngeren Position (d.h. über der Schlackenschicht) gibt es eine weitere Schicht, deren Funde als Überreste des
Röstvorganges, des Aufklaubens und der Aufbereitung der Erze zu interpretieren ist. Die Datierung dieser Anlage ist nur tendenziell,
nach keramischen Einzelfunden auf der Halde eines benachbarten Schachtes, ins Spätmittelalter möglich, da hier bisher keine richtige
archäologische Untersuchung durchgeführt wurde. Ganz aktuell ist im hiesigen Bach das Fragment eines Mühlsteines gefunden worden,
was auf Mahlvorgänge hinweist. Analoge Mühlsteinfunde gibt es im Erzgebiet Deutschbrod noch bei zwei anderen wüsten
Verhüttungsplätzen, und zwar in der Nähe der urkundlich und archäologisch nachgewiesenen Bergbausiedlung Buchberg.
__________________________________________________________________________________________________________
PETR HRUBÝ - PETR HEJHAL – KAREL MALÝ: Těžba a úprava rud na Starých Horách u Jihlavy ve 13.
století. Montánní archeologický výzkum a aplikace přírodovědných analýz - Erzgewinnung und
Erzaufbereitung am Altenberg bei Jihlava (Iglau) im 13. Jh. Montanarchäologische Untersuchungen
und der Einsatz naturwissenschaftlicher Analysen
Referát předkládá výsledky archeologických výzkumů středověké hornické aglomerace v Jihlavě-Starých Horách v letech 2002-2006.
V lokalitě se stopami důlní činnosti ze 13. století byla prozkoumána část těžebního, úpravnického a nejspíše i obytného areálu o celkové
rozloze 4,176 ha. Na lokalitě lze rozlišit následující skupiny objektů: 1) zbytky staveb 2) průzkumné a slepé šachty 3) haldy, nebo jejich
báze 4) těžní šachty; 5) zbytky zařízení na úpravu rud 6) objekty se stopami žáru 7) kůlové jámy, jámy po pilotách; 8) neurčené objekty.
Výzkumem byla nalezena průzkumná díla ve formě pravidelných obdélných, nebo menších kruhových jam. V některých částech
zkoumané plochy lze mluvit o menších soustavách těchto šachet, jejichž koncentrace je důsledkem intenzivního ověřování hloubky,
sklonu a vydatnosti exploatované žíly, popřípadě ověřování jiných geologických struktur. Tato skupina šachet ani v jednom případě
nedosahovala pásma zrudnění. Těžní a čerpací šachty byly jámy s pravidelným kruhovým půdorysem, větším průměrem (3–18 m) a
kolmými stěnami, jejichž dno se nepodařilo nalézt.
Žilovina byla roztloukána, drcena a mleta – to dokládá např. celkem 8 fragmentů žernovů, tj. součástí rudních mlýnů. Během zpracování
byla ruda ještě rýžovnickým způsobem zbavována příměsí. Jedním z objektů, který tento postup dokládá, je také několik desítek metrů
dlouhý žlab. Další skupinu objektů, považovanou za zbytky zařízení na úpravu rud, jsou obdélné výkopy s dřevitou vrstvičkou při stěnách.
Do roku 2006 se podařilo odkrýt celkem dvě rozsáhlejší soustavy těchto objektů, interpretovaných jako prádelny rud. Při výzkumu
úpravnických objektů byly nejvíce aplikovány přírodovědné analýzy (půdní metalometrie) a jejich prostorové vyhodnocení v prostředí GIS.
O hutnění svědčí nálezy neželezných strusek či slitků s obsahem stříbra a olova. Pokud jde o stopy zařízení k tepelnému zpracování
rudy, nelze se vyslovit jednoznačně. Z několika objektů se stopami žáru pochází množství slitků olova, tvrdších barevných kovů a zlomků
tyglíků. Jiným dokladem jsou kusy strusky nalezené v barytové drti ve výplni stavby 2669, které obsahovaly extrémní množství barevných
kovů a stříbra. Část nalezených strusek lze interpretovat jako strusky kovářské. Kovářství dokládají i drobné okuje, nalezené ve šlichu
z vrstev, vyplňujících úpravnické objekty.
Důležité svědectví o životě a výrobní činnosti v prostoru hornické aglomerace přinášejí mince, olověná závaží a slitek stříbra. Jednalo se
o dva malé brakteáty Přemysla II. Otakara. Zajímavým nálezem je brakteátové pouzdro. Výskyt závaží nalezených ve výplních je
dokladem používání vah a vážení drahého kovu. Jeden z nejdůležitějších nálezů představuje slitek stříbra objevený v horní části zásypu
průzkumné šachty. Hmotnost slitku činila 35,830 g, délka je 56,4 mm, maximální šířka 18,1 mm a maximální výška 8,8 mm.
Während der Rettungsgrabungen der Jahre 2002-2006 in Jihlava – Stare Hory (Iglau – Altenberg) wurde ein Bergbaugebeit mit einer
Gesamtfläche von 4,176 ha untersucht. Es umfasst 51 identifizierte Prospektionsschächte und 21 Förderschächte. Die Überreste von 22
hölzernen Gebäuden werden Siedlungs- und Gewerbearealen zugerechnet. In Kenntnis der Außergewöhnlichkeit dieser Siedlung für die
tschechische Montanarchäologie wurden während der Grabungen Probenanalysen (Geochemie, Metallografie, Paläobotanik u.s.w.)
massiv eingesetzt. Viele Ideen bekamen wir durch ähnliche montanarchäologische Forschungen in den traditionellen Bergbaugebieten
Europas.
Die Anordnung der Förder- und Prospektionsschächte bestätigt den vermuteten Verlauf der Mineralisationszone von Stare Hory in NNO –
SSW-Richtung und ihre angenommenen Störungen. Die Schächte waren im Planum meist von runder Form und steilwandig bis maximal
5 m in den Boden eingetieft, wobei weitere technische Elemente, wie z. B. Stolleneinbauten, nicht vorkommen. Ihre Funktion lag in der
Prospektion der Tiefe, dem Verlauf und der Reichhaltigkeit der Erzlagerstätten.
Als Beleg des Erzabbaus in Stare Hory (Altenberg) wurden die Schächte untersucht. Die Verfüllung der Schächte in Stare Hory I enthielt
nur ein Minimum an archäologischen Funden. Eine ganz andere Situation herrscht auf der Fundstelle Stare Hory III, wo die
oberflächlichen Verschüttungen der Prospektions- und Förderschächte sehr reich an Keramik- und Eisenfunden sind. Darin zeigt sich
wahrscheinlich die unmittelbare Nähe des Siedlungskerns der Bergbauagglomeration.
Das Erz wurde zunächst gebrochen, zerschlagen und gemahlen. Durch diese Prozesse wurde das Silbererz vom tauben Gestein
getrennt. Nach dieser Aufbereitungsphase wurde das Erz in der Wäsche von Beimischungen getrennt. Diese Wäschen waren oft sehr
nah der Vorderschächte gelegen und gehören zu den vielen Befunden, welche sehr sorgfältig ausgegraben und dokumentiert werden
mussten.
Bis zum Jahr 2006 wurden acht Mühlsteinfragmente gefunden. Außer zwei kleineren Fragmenten, die als Lesefunde bezeichnet werden
können, kommt die grösste Menge der Mühlsteine aus Verfüllungsschichten der Überreste hölzerner Bauten. Ein ganz außerordentlicher
Befund war die im Jahr 2006 endeckte Anlage, welche aus zahlreichen Rinnen, Kanälen und rechteckigen Gruben bestand, und welche
wir als Überrest einer Erzwäsche interpretieren.
Zwar stammen aus dem Aufbereitungsareal regelmäßig geformte, sehr schlecht erhaltene und relativ flache Objekte kleineren Ausmaßes
mit Spuren von Feuereinwirkung, doch erlaubt diese Fundsituationen nicht, sie mit Sicherheit als Reste von Öfen anzusprechen. Hier
muß hinzugefügt werden, dass die metallographischen und bodenkundlichen Untersuchungen bisher nur wenig geholfen haben.
Als Belege von Testverhüttungen kommen keramische Fragmente in Frage, die Spuren der Einwirkung höherer Temperaturen tragen,
und bei denen auf der Oberfläche eine metallische geschmolzene Masse mit makroskopischen Einschlüssen reinen Silbers beobachtet
wurde. Einen der wichtigsten Funde stellt eine im Schacht Nr. 2672 entdeckte Silber-Ofensau dar. Eine metallographische Analyse der
Ofensau bewies ihre lokale Herkunft aus den örtlichen Erzen. Der Gegenstand hat einen hohen Silbergehalt (97,84% Ag) und ist
homogen. Drei Bleigewichte, die ebenfalls aus Grubenhäusern stammen, sind weitere Funde, die im Zusammenhang mit der Endphase
der Produktion stehen.
_____________________________________________________________________________________________________________
ŠTĚPÁN ČERNOŠ: Stavby na středověkém hornickém sídlišti v Jihlavě na Starých Horách - Bauten in der
mittelalterlichen Bergbausiedlung Jihlava – Staré Hory (Iglau – Altenberg)
Příspěvek se zabývá analýzou dřevohliněných staveb z areálu středověké hornické osady, jejichž relikty byly objeveny při předstihových
výzkumech lokality Staré Hory v letech 2002-2006. Během těchto výzkumů bylo v různém rozsahu prozkoumáno 22 většinou
zahloubených staveb. Zazní především úvahy o podobě nadzemních částí staveb, což v prostředí dosud nepříliš poznaných hornických
sídlišť stále představuje značný problém, takže dosud publikované příkady zahrnují široké spektrum od vyloženě primitivních zemnic až
po vícepatrové stavby. Další otázkou je funkce jejich zahloubených částí, nebo prostorové vztahy uvnitř aglomerace.
Der Beitrag analysiert die Reste hölzerner Gebäude aus der mittelalterlichen Bergbausiedlung Jihlava – Staré Hory (Jihlava – Altenberg).
Während der Grabungskampagnen 2002-2006 ist eine sehr große Menge von 22 dieser Befunde ausgegraben und dokumentiert worden.
Ein komplexes Problem stellt die Rekonstruktuon der Gebäude dar. Die publizierten Rekonstruktionsversuche reichen von einfachen,
beinahe „vorgeschichtlichen“ Grubenhäusern bis zu prachtvollen mehrstöckigen Gebäuden. Im Weiteren wird auch die hypothetische
Funktion unterirdischer Teile dierser Gebäude analysiert. Zum Schluss werden die Beziehungen der Bauten zu den Abbau- und
Aufbeitungsarealen im Rahmen dieser Bergbauagglomeration behandelt.
_____________________________________________________________________________________________________________
EVA ŠAMALOVÁ: Zaniklý hutnický areál Plandry u Jihlavy – Das mittelalterliche Hüttenareal Plandry
(Preitenhof) bei Jihlava (Iglau)
Příspěvek je souhrnem informací o nově objeveném středověkém hutnickém areálu v údolí Bělokamenského potoka při soutoku
s Jihlavou. Nachází se 5000 m na ZSZ od centra města a 3000 m od někdejší středověké hornické osady Staré Hory. Masivní hutnickou
činnost zde dokládají nánosy strusek v potoce. Z dalších prvků se na lokalitě nachází pozůstatky vodního náhonu, úvozové cesty a
tvrziště typu motte, které je pro důlní, úpravnické a hutnické osady ve středověku charakteristické. Otázky, které příspěvek nastiňuje,
nebo se je pokouší řešeit, se týkají původu zde hutněných rud, dále přesnější lokalizace hutnického provozu, vztahu motte k němu a
chronologického zařazení areálu. To by mohlo přispět k pochopení lokality v kontextu užšího hornického regionu Jihlavska ve středověku.
Der Beitrag ist eine Zusammenfassung von Informationen zur neu entdeckten wüsten Verhüttungsanlage am Zufluss des BělokamenskýBach (Weissensteiner Bach) zum Fluss Jihlava (Iglau) etwa 5000 m NW der Stadtmitte und 3000 m NW der mittelalterlichen
Bergbausiedlung Altenberg. Eine große Erzverhüttung ist vor allem durch zahlreiche Schlackenkonzentrationen belegt, die sich meist am
Boden des Tales im Bach befinden. An weiteren Bodendenkmalen müssen die Überreste des mittelalterlichen Wasserkanals, der
Hohlwege und einer kleineren befestigten Anlage (Motte, Turmhügelburg) erwähnt werden. Besonders die Burg ist für die Abbau-,
Aufbereitungs- und Hüttenareale sehr typisch. Der Beitrag eröffnet Fragen nach der Provenienz der dort verhütteten Erze, der
Lokalisierung des Hüttenwerkes selbst, oder der präzisen Zeitstellung des Areals. Eine Datierung würde es ermöglichen, die Funktion
und den Status des Hüttenareals (Hüttensiedlung) im Kontext der mittelalterlichen Bergbauregion Jihlava besser zu verstehen.
_____________________________________________________________________________________________________________
PAVEL ROŠTÍNSKÝ – JAROSLAV ŠMERDA: Důlní práce na pustině u Míšovic (Znojemsko) – Alter Bergbau in
Pustina bei Míšovice, Bez. Znojmo (Znaim, Südmähren)
V rámci mapování povrchových tvarů v oblasti Miroslavské hrástě byla v květnu roku 2006 objevena u Míšovic mělká propadlina vedoucí
do dosud neznámých podzemních prostor. Z podrobného výzkumu a následné dokumentace přístupných podzemních chodeb vyplynulo,
že byl na západním svahu Pustiny nalezen starý, dosud neznámý důl. Na ploše přesahující 1 ha byly zjištěny další potencionální vstupy
do podzemí, hrázky nebo stupňovité terasy vzniklé přemístěním překopaného materiálu a další propadliny. Na základě odebraných
vzorků se zdá, že podzemní chodby a povrchové tvary vznikly v souvislosti s prospekcí, respektive s dolováním grafitu a železné rudy.
Součástí příspěvku je podrobná mapa povrchových tvarů v okolí dolu a schéma přístupné části podzemí.
Während der Dokumentation anthropogener Geländeformen im Horstgebiet Miroslav ist im Jahr 2006 am westlichem Hang von Pustiny
bei Míšovice ein Senkungstrichter (eine Pinge) identifiziert woden, welcher mit einem bisher unbekannten Stollensystem verbunden war.
Dank der intensiven Erforschung und anschließenden Dokumentation wurde so ein altes, bisher ganz unbekanntes Bergwerk neu
entdeckt. Auf einem Gelände von mehr als 1 ha wurde ein System unterirdischer Gänge, sowie Mundlöcher, Stufenterrassen und anderer
Grubenteile gefunden. Es scheint, dass es sich um die Überreste alter Graphit- und Eisenerzgewinnung oder der Prospektion auf diese
Rohstoffe handelt. Im Vortrag werden Pläne der Geländeüberreste dieses Bergwerkes, sowie ein Schema unterirdischer Gänge und
Stollen präsentiert.
_____________________________________________________________________________________________________________
VÁCLAV VANĚK - DALIBOR VELEBIL: Staré hutnictví stříbra – Altes Silberhüttenwesen
V příspěvku jsou objasněny chemické a fyzikální principy základních hutnických postupů získávání stříbra ze sulfidických rud v minulých
staletích. Jsou vysvětleny staré hutnické pojmy jako například pražení (snižování obsahu síry v rudě), kamínek (směs sulfidů), černá měď
(slitina mědi, olova a stříbra), zolovňování (rozpouštění stříbra v olovu), shánění (oxidace olova), vycezování (oddělování stříbra z mědi
pomocí olova) a další; je snahou ztotožnit starou terminologii s moderní. Dále je nastíněna problematika stříbrných rud hlavních
historických ložisek stříbra v Čechách, konkrétně Kutné Hory (Kuttenberg), Jáchymova (Joachimsthal, Joachymstal) a Příbrami, a dvou
méně významných českých ložisek stříbra - Hory Svaté Kateřiny (Sankt Katharinaberg) a Roztok nad Labem (Rongstock).
Im Beitrag werden chemische und physikalische Prinzipien der Verhüttungsprozesse bei der alten Silbergewinnung aus Bleisulfid- und
Kupfererzen beschrieben. Weiter sollte neben der Beschreibung der Verhüttung selbst auch die Hüttenterminologie präzisiert werden. Im
Referat wird der Versuch unternommen, exakte Klärungen der fachlichen Termini, wie z.B. Röstung, Kupferstein, Schwarzkupfer,
Verbleien, Treibprozess, Seigerverfahren und anderer zu geben. Ziel des Beitrages ist es, die historische und moderne
Hüttenterminologie auszuwerten und - wenn möglich - auch ein wenig logisch zu verbinden. Im Weiteren wird die Problematik der drei
größten (Kuttenberg, Joachimsthal und Přibram) und zweier weniger bekannter (Sankt Katharinenberg, Rongstock) historischer
Silbererzlagerstätten in Böhmen skizziert.
_____________________________________________________________________________________________________________
PETR DOČKAL – VLADIMÍR HRÁZDIL: Lokality polymetalických rud Českomoravské vrchoviny s nálezy
hornických nástrojů – Gezähefunde aus polymetallischen Erzlagerstätten des Böhmisch-mährischen
Berglandes
K historii Českomoravské vrchoviny patří těžba Pb-Zn-Ag rud, jejíž pozůstatky poskytují množství nálezů středověkých hornických
nástrojů (želízek). Za unikátní lze považovat rudní obvod dačicko-slavonický s převažujícími nástroji označenými kovářskými značkami.
Rudní obvod olešnické jednotky (moravika) reprezentuje lokalita Rozseč nad Kunštátem se souborem 42 želízek a jedním mlátkem.
Důležitou roli v zachování hornických nástrojů hrají úložní podmínky a charakter horninového prostředí, stejně jako konzervace.
Zpracovaný celek (111 ks želízek, 3 mlátky, 2 motyky, 1 skalní klín, 1 menší klínek) byl statisticky zpracován a hodnoty vyneseny do
grafických závislostí. Výsledky naznačují, že drobnější nástroje mohou pocházet ze starších období těžby (13-14. století).
Mit
der Siedlungsgeschichte des Böhmisch-mährischen Berglandes ist die Erzgewinnung eng verbunden. Die Untersuchung der
Hinterlassenschaften des Bergbaus hat bis heute eine sehr große Menge alter Gezähe zu Tage gebracht. In dieser Hinsicht gehört das
Gebiet Dačice-Slavonice (Datschitz-Zlabings) zu den interessantesten Gebieten der Makroregion. Hier wurden in der Vergangenheit eine
Anzahl Gezähe mit Schmiedestempeln gefunden.
Ein anderes Gebiet in dem sich Gezähefunde konzentrieren, liegt im mährischen Teil der Höhe, wo besonders die Fundstelle Rozseč pod
Kunštátem zu erwähnen ist. Hier sind insgesamt 42 Bergeisen und ein Schlägel gefunden worden. Insgesamt wurden 111 Bergeisen, 3
Schlägel, 2 Hacken und 2 unterschiedlichen Bolzen statistisch bearbeitet. Die Untersuchung dieser Artefakte hat gezeigt, dass die
kleineren Formen wahrscheinlich den älteren (13.-14. Jh.) Abbauperioden zuzuordnen sind.
_____________________________________________________________________________________________________________
JAN LUNA – DAVID ZIMOLA: Historické hornické nástroje z centrální části Českomoravské vrchoviny Historische Gezähe aus dem Zentralraum des Böhmisch-mährischen Berglandes
Autoři si kladou za cíl seznámit montanisty s nálezy železných
hornických kladívek, které jsou uloženy v Muzeu Vysočiny Jihlava a
pochází z centrální části Českomoravské vrchoviny. Při dostatečně velkém statistickém souboru může základní metrická analýza
artefaktů spolu s jejich nálezovými okolnostmi do jisté míry vypovídat o stáří a způsobech užití tohoto základního hornického náčiní.
Im Vortrag werden alle im Zentralraum des Böhmisch-mährischen Berglandes gefundenen mittelalterlichen und frühneuzeitlichen Gezähe
präsentiert, welche derzeit zur Sammlung des Museums in Jihlava gehören. Es handelt sich um eine große Kollektion dieser Funde, die
eine metrologisch-statistische Analyse verdient. Die kritische Auswertung der Ergebnisse sowie der Fundsituationen einzelner Artefakte
könnte die Datierung der Funde präzisieren. Nicht zuletzt können typologische Analysen helfen, die Anwendungstechniken dieser
Instrumente besser zu verstehen.
_____________________________________________________________________________________________________________
MAREK PEŠKA - DAVID MERTA: Curia obranensis v Brně - Curia Obranensis in Brno (Brünn), Südmähren
Při archeologickém výzkumu na parcele domu Jakubská č. 4 bylo z odpadní jímky vyzvednuto mimo soubor keramiky z přelomu 13./14.
století razidlo na brakteáty. Další archeologické výzkumy, které se dotkly dané parcely spolu s historickými prameny a umístěním parcely
v rámci severní části historického jádra Brna posouvají tento nález do zajímavých souvislostí.
Bei einer archäologischen Rettungsgrabung im nördlichen Raum des mittelalterlichen Stadtzentrums wurde in der Jakubská-Str. 4. in
einer Abfallgrube neben Keramik des 13.-14. Jh. ein ganz besonderes Artefakt gefunden, nämlich ein Münzstempel aus Bronze zur
Prägung von Brakteaten. Archäologische Ausgrabungen und die Quellenforschung haben in den folgenden Jahren viele neue
Informationen zu dieser Stadtparzelle geliefert. Alle diese Fakten zeigen das Haus in der Jakubská-Str. Nr. 4 in einem besonderen oder
zumindest interessanten historischen Kontext.
_____________________________________________________________________________________________________________
MILOŠ ZÁRYBNICKÝ: K polskému hornictví stříbra I. - Zum Silberbergbau in Polen I.
Referát je pojat jako první z trojice přehledů a úvod ke studiu polských dějin těžby stříbra. Týká se předních lokalit Horního Slezska a
Krakovska, jako jsou například Tarnowskie Góry, Bytom a další. Součástí příspěvku je také prezentace informačně přínosného přehledu
pramenů a základní literatury k tomuto tématu (např. Józef Pernikarczyk, Danuta Molenda, Wojciech Zaleski - téměř dnes zapomenutý).
Příspěvek je možno chápat jako určitou výzvu ke studiu hornických dějin v širších regionálních souvislostech, tentokrát slezských,
polských a českých.
Es handelt sich um den ersten von drei Beiträgen, welche als Einführung zum Studium der Geschichte des polnischen Silberbergbaus
dienen. Das Referat behandelt die wichtigsten Bergbauorte in Oberschlesien und im Krakauer Land, wie z.B. Tarnowskie Góry
(Tarnowitz), Bytom (Beuthen O.S.) und andere. Im Referat wird weiterhin ein Literatur- und Quellenüberblick gegeben, sowie die sich
dem Thema des alten Silberbergbaus widmenden Persönlichkeiten erwähnt (z.B. Józef Pernikarczyk, Danuta Molenda oder Wojciech
Zaleski – heute fast vergessen). Der Beitrag kann auch als Aufruf zum montanhistorischen Studium im weiteren regionalen Kontext
Tschechiens und Polens verstanden werden.
_____________________________________________________________________________________________________________
JAKUB CHALOUPKA: Relikty vitriolového průmyslu na území přírodního parku Rohatiny - Überreste der
Vitriolwerke im Naturpark Rohatiny, Westböhmen
Území dnešního přírodního parku Rohatiny na severním Plzeňsku, bylo v průběhu devatenáctého století poměrně hojně průmyslově
využíváno. Dělo se tak především pro vysoký výskyt pyritonosných břidlic, které zde byly těženy a následně zpracovávány na vitriolový
kámen. Ten byl důležitou surovinou při výrobě dýmavé kyseliny sírové, vyráběné v nedalekých podnicích. Na území přírodního parku se
dochovaly četné relikty po této těžební a výrobní činnosti. Ty budou představeny v následujícím příspěvku.
Im
Gebiet des heutigen Naturparks Rohatiny nördlich von Plzeň (Pilsen) wurde im 19. Jh. in zahlreichen Vorkommen Pyritschiefer
abgebaut und nachfolgend aufbereitet. Das Pyritkonzentrat war Grundstoff für die Produktion von Eisensulfat, welches in den dortigen
Vitriolfabriken in großen Maßstab hergestellt wurde. Im Beitrag werden die zahlreichen Relikte der Pyritschiefergewinnung und aufbereitung, sowie die Relikte der Vitriolindustrie im Gebiet des Naturparks Rohatiny präsentiert.
_____________________________________________________________________________________________________________

Podobné dokumenty