kardinál duka v želivě světové setkání mládeže

KARDINÁL
DUKA
V
ŽELIVĚ
SVĚTOVÉ
SETKÁNÍ MLÁDEŽE ROZHOVOR S MUŽEM
INTERNOVANÝM
V
ŽELIVĚ
HORA
PROMĚNĚNÍ REPORTÁŽ Z NÁVŠTĚVY 260
FRANCOUZŮ
NOVINKY
ZE
ŽIVOTA
KLÁŠTERA DRUHÝ KURZ ALFA SE BLÍŽÍ
1
KDYŽ KLÁŠTER OBSADÍ FRANCOUZSKÁ
MLÁDEŽ
Jak se k nám vlastně dostali?
Na Světové dny mládeže putovalo 37
tisíc mladých Francouzů jako třetí
nejpočetnější národ po domácích
Polácích a po Italech. Ještě na podzim
loňského roku nás kontaktovalo
královéhradecké Diecézní centrum pro
mládež, které oslovili organizátoři z
francouzského
sdružení
RALLYE
AUTO JMJ, zda nemáme možnost někde
v diecézi ubytovat 260 poutníků
putujících do Polska starými i novějšími
automobily. Protože centrum pro mládež
má své největší místo až v Orlických
horách, Zdenička Daňková, která tam
pracuje a pochází z Humpolce, se zeptala
nás. Optimisticky jsem s panem opatem řekl, že to nebude problém, a že bychom
velmi rádi viděli klášter plný mladých lidí. V euforii, že můžeme pomoci, jsme
vůbec neřešili praktické záležitosti, jakými je strava, ubytování tolika lidí,
toalety, sprchy atd.
Raději hledejte jiné místo?
Když nás 6. a 7. února navštívila čtyřčlenná skupinka francouzského
organizačního týmu (Paul, Amelie, Iris, Marguerite), já a pan opat jsme najednou
začali mít velké obavy z jejich návštěvy. V neděli ráno jsme se usilovně snažili
všechny hosty přesvědčit, že náš klášter pro ně nebude ideální místo vzhledem
k malému počtu toalet a sprch a kvůli nedostatku našich lůžek (měli jsme k
dispozici jenom 95 postelí). Euforické plánování jejich pobytu v našem klášteře
se tak proměnilo na nečekané drama. Před mší svatou 7. února jsem hostům jasně
řekl, že máme strach a že si uvědomujeme velkou zodpovědnost za celou
organizaci. Na místě dnešní Klášterní restaurace tehdy bylo jenom staveniště a
2
pan Pršala, který u nás doposud vařil, měl v klášteře končit na konci května. Paul
nás tehdy paradoxně uklidnil a řekl, že chápe naše obavy, ale že nemusíme mít
strach, že prý Francouzi nejsou vůbec nároční. Doslova: „V naší skupině je
hodně skautů a kluci se nemusí mýt každý den.“ )Ačkoliv jsme jim vylíčili
celý klášter v těch nejčernějších barvách, naši hosté si Želiv na první pohled
zamilovali a na pobyt se těšili. (Rozhodně to nebyl náš marketingový tah. ) S
vyřizováním celého programu a veškerou přípravou nám na prvním místě
pomohla Klárka Urbanová. Ta několikrát „skypovala“ s Amélií z Francie.
Někteří naši spolubratři byli po celou dobu
hodně skeptičtí a žádali nás, abychom včas
celou akci zrušili. Nejistota nás doprovázela
až do příchodu Francouzů do Želiva. Něco
uvnitř mně, P. Davidovi a panu opatovi
říkalo, že to zvládneme i přes počáteční
problémy a personální změny na opatství.
Navíc, odvolávat setkání by v té době bylo
značně neférové vzhledem k tomu, že
Francouzi měli v plánu jet na přibližně 60
autech, a v Praze by rozhodně nemohli
zaparkovat tak luxusně jako u nás na louce
pod klášterem a také aby všichni aby
ubytovaní pohromadě.
Jak přijeli?
Očekávali jsme tedy náročné mladé lidi ze západní Evropy, kteří budou zvyklí
na úplně jiný standard a na dokonalou přípravu organizátorů. Naše mylné
představy se začaly rozplývat ještě před příchodem Francouzů. Očekávalo je
více než 15 dobrovolníků v čele s perfektně francouzsky mluvícím želivským
terciářem Františkem Šámalem, který nám pomohl s tlumočením. Na budově
kláštera vlála vlajka Francie, České republiky a Evropské unie, které tam
dopoledne pověsil bratr Gorazd.
20. července kolem 17:00 hod. měla dorazit skupina asi 50ti Francouzů po
čtyřdenní cestě přes Metz, Stuttgart a Norimberk. Bylo 19:00 hod. a nikde nikdo.
Všechny mobily zmiňovaných organizátorů byly vypnuty. Nervozita rostla.
3
Dorazí vůbec? Nevystřelil si z nás někdo? Co udělá pan Zdarsa se vším tím
jídlem, které nakoupil? V našich končinách jsme zvyklí, že když má někdo
takové zpoždění, zatelefonuje. Kolem půl osmé se na nádvoří najednou objevily
první troubící citroeny známé z filmů s Louisem de Funesem. Žádná rychle
jedoucí jeptiška v nich neseděla, ale naštěstí dorazilo přes 30 Francouzů.
Očekávaná přesnost a důslednost
typická pro Němce rozhodně není
francouzskou vlastností, a tak nám v
kuchyni zůstalo přibližně 20 porcí
večeří. Nikdo totiž nenahlásil, že
kvůli problémům s auty zbytek dorazí
až na druhý den. Ještě v 10 hodin
museli organizátoři odtáhnout jednu
zelenou „kachničku“, která svou pouť
skončila 5 km před cílem, v
Křelovicích. Nikdo z Francouzů však vůbec nestresoval. To nám bylo ještě víc
podivné. Nemá cenu zde zmiňovat všechny detaily programu. To si budete moci
přečíst od Klárky Urbanové v dalším příspěvku. Rád bych však zmínil alespoň
několik zajímavostí. Na bezstarostnost francouzských hostů jsme si museli
zvykat ještě asi dva dny. Když se mě provozní restaurace zeptal, jestli má narazit
sud klášterního piva pro Francouze, rozhodně jsem to odmítl, protože podle
programu přece budou mít duchovní cvičení. Jen co dorazila první auta, ze sudu
začalo ubývat a narazit se musel další. Při vstupu do pivovaru začali Francouzi
automaticky zpívat známou francouzskou píseň o přátelství a pití. A když jsem
je v jeden večer v klášterní restauraci požádal, aby píseň zopakovali, zpívat
nepřestali ještě další dvě hodiny. Pozor, nikdo se neopil! Ale Francouzi se prostě
umí bavit. A stejně horlivě také modlit. Když jim začal modlitební program v
kostele, všichni naklusali do kostela a nádherně a horlivě zpívali všechny
modlitby. Nerecitovalo se nic. Většina venkovských kostelů ve Francii byla
zničena, a tak je ten náš všechny okouzlil. Kněze a přisluhující okouzlily
všechny staré ornáty a bohoslužebné předměty. Když něco potřebovali najít,
neváhali otevřít všechna šuflata a skřínky. Vytáhli i to, co jsme nemohli už
několik let najít.  Zkrátka, cítili se u nás jako doma. A to nebudu rozvádět to,
že jeden kněz sloužil mši svatou zády k lidu jako před koncilem a druhý, shodou
okolností novokněz, zase čelem k lidu. Takže vše, co šlo stěhovat, bylo
přestěhováno. Uchvátilo mě však, že oba byli přátelé a nikdo druhému nic
4
nevyčítal. Určitě si vzpomenete na jáhna kázajícího při nedělní mši svaté.
Rozhodně si pohled ze staré kazatelny užíval. 
Co děláš v mé ložnici?
Pro ubytování jsme připravili celou opatskou zahradu. Nakonec však na zahradě
bylo jen pár stanů. Všichni ostatní si našli místa i tam, kde jsme to nečekali.
Když v jednu ráno bratr Gorazd procházel průchozí chodbičkou z konventu na
opatství, překvapili ho pohledy rozespalých Francouzů ve spacáku, kteří se na
něho dívali vyčítajícím pohledem naznačujícím otázku: Co děláš v mé ložnici?
Dezert jako večeře?
Jak podotknul jeden mladík, Francouzi si rádi užívají cizí kuchyni. I proto jsme
jim připravili české speciality. Jednou z nich byly k večeři kynuté, povidly
plněné buchty s tvarohem a cukrem. To bylo jediné faux pas. Každý dostal ze
začátku na talíř tři velké buchty. Pak ale většina vracela talíř se dvěma nebo
jednou a půl. Něco si za stolem šeptali a hodně se divili. Pak za mnou dorazila
dívka, kterou jsem si velmi dobře pamatoval, protože po pěti dnech jízdy ve
starém veteránu si vzpomněla, že jí chybí rezervní pneumatika. Zeptala se mě,
zda my v Čechách jíme sladké k večeři. U nich by to prý byl dezert. Odpověděl
jsem kladně. Ale na druhý den jsme zjistili pravou příčinu té nechuti. Francouzi
si mysleli, že jsme zkombinovali sýr s cukrem a olejem. A to je pro ně naprosto
nepřijatelné. Když jsme jim pak vysvětlili, že se jedná o tvaroh, trochu víc to
přijali, ale stejně kroutili hlavou.
Stres? Ten v Želivě neznali.
Bezstarostnost a absence stresu tam, kde se běžně našinec stresuje až moc, jsme
mohli poznat při přípravě workshopů s našimi dobrovolníky. Zmiňovaná
Amelie, se kterou Klárka po celou dobu vyjednávala kompletní program, totiž
do kláštera vůbec nedorazila. A Francouzi tak žádné workshopy nečekali. Když
se Paul dozvěděl, že nějaké budou, s velkým úžasem řekl: „Workshopy? No to
je překvapení. Moc děkujeme.“ Jak to mezi nimi probíhalo s plánováním, to jsem
již nestihl vypátrat. Ale popravdě, ke konci pobytu se mi alespoň trochu podařilo
naladit na jejich bezstarostnou vlnu. Něco z té frekvence by se mi rozhodně
hodilo i zde v Želivě.
5
Každopádně si tímto vzpomínáním nechci vůbec stěžovat. Právě naopak. Ve
všem jsem vnímal něco z jejich ušlechtilosti a tak trochu záviděl, jakou pohodu
dovedou vytvořit. Ve skutečnosti měli všechno pod kontrolou. Bezpečnost měly
na starost čtyři dívky. Ano, dobře čtete, dívky. Jedna z nich bude za chvíli
policistkou. Všichni organizátoři měli vysílačky a tak bylo jasné, kde se kdo
nachází. Několikrát se jim sice pokazila jedna z těch starých ale hezkých
rachotin, ale nikdo nad motorem nestál bezradně. Když výše zmiňovaná dívka
zjistila po celé cestě z Francie, že jí chybí rezervní pneumatika, a nevěděla, jaký
typ má přes internet objednat, zatelefonovala tátovi. Ten ji jasně řekl: „Hlavně
že seš v pořádku ty. Auto je jenom kus plechu.“
Myslím, že ještě dlouho budeme v klášteře vzpomínat na tuto netradiční, ale
skvělou návštěvu, které se nám dostalo.
P.S.: Při nedělní mši to vypadalo tak, že těch 260 lidí neumělo zazpívat svou
národní hymnu. Faktem je, že ještě nikdy nezažili, aby se jejich hymna v kostele
pro své revoluční myšlenky z dob Francouzské revoluce zpívala. Byli sice v
rozpacích, ale svorně všichni po mši děkovali. Moc pozdravovali všechny ženy
z farnosti, které jim každý den přinesly české speciality. Všechno to zmizelo,
jako po kobylkách. Jak říkají Francouzi: merci beaucoup! (P. Tadeáš R. Spišák)
6
POBYT FRANCOUZŮ DALŠÍM OKEM
Je středa 20. července večer a na nádvoří želivského kláštera začínají přijíždět
citroeny CV2, takzvané „kachny“, s francouzskou SPZ. Začíná totiž
několikadenní pobyt mladých z Francie, kteří auty putují až do Krakova na
celosvětové setkání mládeže s papežem Františkem.
První večer přijela pouze menší třicetičlenná skupina, jejíž součástí byli hlavní
organizátoři z francouzské strany. Přijeli o den dříve, aby měli dostatek času na
přípravu a organizaci pro všechny ostatní. K večeru už byla slyšet krásná zpěvná
francouzština úplně všude. Kolem deváté večer byli na místě téměř všichni, tedy
skupina 260 Francouzů. Zahájili společný pobyt mší v klášterním kostele a
pokračovali večeří. Až dlouho do noci se ze zahrady ozýval zpěv a štěbetání
nadšených poutníků, nevadily jim ani déšť a bouřka, právě naopak, byli nadšeni
z rozsvěcející se oblohy a zvuku hromů.
7
Páteční den se nesl ve znamení
zábavy a poznávání české
kultury. Naši přátelé z Francie
měli
možnost
absolvovat
prohlídku kostela a kláštera
včetně klášterního pivovaru,
podle libosti mohli vystřídat
různé workshopy a aktivity, kde
nechybělo tradiční české zdobení
perníků, stavění puzzlů, hraní
deskových her, kreslení, studium českého jazyka a mnoho dalšího. Bylo krásné
pozorovat, jak si dospělí dokážou hrát a užívat volno. Odpoledne bez váhání
přijali pozvání na koupání v řece, nedaleko vesnice. Po večeři společně zakončili
den, ostatně jako pak všechny ostatní, vigilií za doprovodu nástrojů a zpěvu v
krásně nasvíceném kostele.
Sobotu využili k návštěvě našeho
hlavního města, po snídani a
společné mši vyrazili na cestu. Podle
rozzářených očí a spousty fotek v
telefonech bylo zřetelné, že je Praha
okouzlila a moc si to tam užili. S
nadšením vykládali a dělili se s námi
o svoje zážitky.
Korunou nedělního dopoledne byla česko-francouzská mše, které se zúčastnili
mladí Francouzi, želivští farníci, ale i přespolní, protože to byla velká událost
pro celý klášter. I přesto, že všichni vždy nerozuměli řečeným slovům, bylo cítit
souznění a hluboké porozumění. Poslední dopoledne jsme strávili na pěším
výletě v okolí Želiva. Vysočina, krásné lesy, přehrada a čerstvý vzduch našim
hostům očividně svědčily. Večer jsme nemohli zapomenout na společné focení
na schodišti Trčkova hradu i po celé zahradě, největší atrakcí ale byl velký rám,
který sloužil jako foto koutek.
Pondělní ráno se neslo ve znamení balení, hromadných informací a velkého
loučení. Po snídani a závěrečné mši se naši přátelé vydali na cestu do Krakova.
8
Když se ohlížím za těmito několika dny, tak mohu říci jediné: „Bylo to úžasné!“.
Děkuji všem, kteří mi s otcem Tadeášem pomohli s přípravou a organizací celé
akce, všem dobrovolníkům a kamarádům, kteří připravovali program, klášterní
restauraci a obsluze, která
perfektně zařídila veškeré
stravování, všem bratřím v
klášteře, kteří byli velmi
vstřícní, i těm, kteří se
postarali
o
přípravu
ubytování,
uklízeli
a
zařizovali
technické
zázemí. Francouzi byli z
našeho přijetí velmi mile
překvapeni, moc se jim v
klášteře
líbilo,
česká
kuchyně jim také chutnala.
Odjížděli nadšeni plni
hlubokých
zážitků.
Myslím, že jsme dalece
předčili jejich očekávání.
Pro mě osobně to byl
nezapomenutelný zážitek,
obrovská zkušenost a
možnost navázat nové
vztahy, jsem moc ráda, že
jsme měli odvahu do toho
společně jít a udělat něco
dobrého
pro
ostatní.
Klára Urbanová
(Autorem černobílých kreseb je jeden z Francouzů, Aloïs Marignane)
Víc informací o akci Rallye Auto JMJ: www.rallyejmj.com
a na našem Facebookovém profilu: Přátelé želivského kláštera
9
A u mládeže ještě zůstaneme, protože na Světovém setkání mládeže v Krakově
byl náš terciář Jan Hladký ze Zmišovic:
REPORTÁŽ ZE SVĚTOVÉHO SETKÁNÍ
MLÁDEŽE V KRAKOVĚ
O pouti na setkání mladých s papežem v Krakově bylo již napsáno mnoho,
pokusím se popisovat to, o čem noviny nepsaly, i tak je toho ještě dost.
Podobně jako se v Želivě na týden zastavili poutníci z Francie, bylo takových
předprogramů více. Hojně navštěvovanými místy byly třeba v rámci těchto akcí
koncentrační tábory, aby se na tuto část minulosti nezapomnělo. Počet míst na
předprogramech byl omezený a člověk se musel hodně dopředu přihlásit. My,
co jsme tak rychlí nebyli, nebo nám nezbývalo tolik času, jsme vyrazili až v
pondělí 25. července.
Již během cesty byla znát zesílená bezpečnostní opatření včetně kontrol na
hranicích. Někteří jsme si tak mohli připomenout nervozitu na hraničních
přechodech z doby, kdy ještě pro nás neplatil Schengenský prostor. Na dálnici
bylo také možné vidět policejní kolony čítající i dvacet čtyři aut. Po příjezdu na
místo nás čekalo přijetí v Českém národním centru. To bylo velice důležité
místo, protože do pátku se tam pro nás odehrávala většina programu. Naše
centrum dostalo k dispozici útulné prostory kláštera Cisterciáků. Prostory to byly
rozsáhlé, protože se tam muselo vejít … poutníků. Až do pátku to byl pro Čechy
středobod Krakova, protože tam probíhala většina českého programu. Po
příjezdu bylo potřeba se ubytovat. Jak už to na těchto akcích bývá, rozeseli nás
po školách, tělocvičnách, ale také rodinách. Ubytování v rodinách mělo
10
především tu výhodu, že člověk poznal více polskou kulturu, jak Poláci žijí a
hlavně, jak dokáží pohostit. Zvěsti o polské pohostinnosti prý nelhaly a kdo
bydlel v rodině, nelitoval.
Den obvykle probíhal tak, že ráno po snídani následoval přesun do Českého
centra, kde byla ranní modlitba a na ní navazovala scénka s následnou katechezí
obvykle na nějaké téma týkající se milosrdenství, což bylo hlavním mottem
setkání a linulo se programem po celý týden. Abychom jen pasivně nepřijímali
informace, po katechezi nás moderátoři vyzvali, abychom se rozdělili do
skupinek po pěti lidech s těmi, které máme zrovna nejblíže. Zpravidla to
znamenalo, že lidé ve skupinkách se znali jen zřídka, díky čemuž tak člověk
probral témata i z jiných úhlů, než byl zvyklý. Dopolední program pak zakončila
mše, kterou sloužil vždy některý z našich biskupů. Oběd pak byl vydáván v
klášteře
všem Čechům hromadně. Podávaly se vždy jídla
z typické polské kuchyně. Některá jídla
nás trochu zaskočila, ale kdyby Poláci
ochutnali některé naše speciality, asi
by byli zaskočeni podobně. To k
tomu už patří. Odpoledne pak bylo
volnější, kdy jsme mohli navštívit
třeba jiná národní centra, či se
rozhlédnout po městě.
Protože Krakov je známý především
díky papeži sv. Janu Pavlu II a sv.
Faustyně Kowalské, jeden z dní jsme se
vypravili do jejího kláštera, kde působila. Pro
mne osobně to mělo velký význam, protože spiritualita jmenované světice je mi
blízká. V kostele byla také vystavena klerika sv. Jana Pavla II., kterou měl na
sobě v den, kdy na něj byl spáchán atentát.
Na jednotlivá místa jsme se dostávali městskou hromadnou dopravou, která nám
byla poskytnuta zdarma. Právě hromadná doprava se stala předmětem různých
komických situací. Jednak nápad cestovat s MHD na nějaké místo mělo mnoho
lidí, a tak slovní spojení „nacpaná tramvaj“ dostalo trochu jiné kontury, na něž
jsme nebyli zvyklí. Mělo to své výhody. Nebylo třeba se držet, protože padnout
nebylo kam. Od té doby se mi po každém otevření plechovky sardinek vybaví
11
tato situace. Kromě toho skandovat v tramvaji „Kdo neskáče, není Čech, hop,
hop, hop“ se ukázalo jako nerozumné, neboť kývající se tramvaj není lehké řídit.
Řidič se zachoval profesionálně a nerušeně nás dovezl do cíle. Další den jsme
byli krátce upozorněni, že národní hrdost máme dávat najevo raději jinými
způsoby. I nám ovšem doprava připravovala různá zpestření. Dostat se na kýžené
místo jedním spojem nebylo umění, ale přestupy si žádaly opravdový orientační
talent. Hromadná doprava disponovala tzv. Rondy, tedy skupinou zastávek
uspořádaných do kruhu a spojených systémem podchodů. Člověk se tedy vynořil
z podchodu a po zjištění, že požadovaná zastávka se na daném místě nenachází,
ponořil se do podzemí a hledal dál. Pro všechny případy bylo dobré vzít si s
sebou mapu, ale protože Polsko bylo za války vybombardované, tak i Krakov
byl postaven v rámci jedné zástavby, díky čemuž ulice vypadají velmi podobně
a orientovat se spolehlivě dá jen dle názvů ulic,
jejichž
jména jsou pro Čecha trochu obtížně
vyslovitelná. Nicméně vždy jsme se
dostali na místo a včas. Drobná
nepohodlí ovšem k poutím patří a
vždy je možné je na nějaký úmysl
obětovat. Zde těch útrap ovšem
nebylo nějak moc, tedy cvičený
asketa v tomto bodě musel být
zklamán.
V sobotu nás pak čekal přesun na
Campus Misericordiae, kde později
probíhalo hlavní setkání s papežem. Protože
Češi
měli zamluveny velice lukrativní sektory, asi dvě stovky českých účastníků se
na místo vydaly již o páteční půlnoci zabrat lepší místa v sektorech, abychom po
zkušenostech z předchozích setkání nestáli někde vzadu u vstupu. Zde probíhala
bezpečnostní opatření nejpřísněji. Nás první odvážlivce tak podrobně
neprohledávali, ale sobotní skupiny již prohledávali přísněji a fronty se táhly
několik kilometrů. Navečer začala vigilie s papežem. Z našeho sektoru byl papež
vidět sice jako bílá tečka na pódiu nahoře, ale i tak to stálo za to. Komu bílá tečka
nestačila, tak z každého místa bylo dobře vidět na některou velkoplošnou
obrazovku, která celou slavnost přenášela. Se soumrakem nám byly rozdány
svíčky a celá událost tak dostala další rozměr. Papež opět projevoval svoji
srdečnost i v promluvách, a tak již vigilie byla nezapomenutelný zážitek. Po
12
skončení vigilie se pokračovalo koncertem z hlavního pódia, a kdo chtěl, mohl
zalézt do spacáku, spalo se totiž pod širým nebem. V neděli pak celý program
vyvrcholil mší. Podobně jako vigilie i mše byla sloužena v polštině a italštině.
Aby mohli rozumět všichni přítomní, překlad byl vysílán po frekvenci, kterou
bylo možno přijímat rádiem. Češi a Slováci měli frekvenci společnou, tedy tyto
dva jazyky se rovnoměrně střídaly a připomínalo to trochu vysílání
Československého rozhlasu. Na mši patrně přišli ještě další účastníci, tedy
sektory se zaplnily ještě o trochu více. Trochu jsem měl obavu, aby eucharistie
zbyla na všechny, ale i v tomto se vše povedlo.
Po závěrečném požehnání jsme pak zůstali nějakou dobu v sektorech. Celá akce
jistě byla hodně promodlená, protože s odchodem posledních skupin poutníků
se strhnul tak prudký déšť s větrem, že většinou jsme si nestihli ani obléci
pláštěnky. Kdyby nás tento déšť zastihnul dříve, znamenalo by to jistě značné
komplikace. Střídavý déšť nás provázel po zbytek pěší cesty na místo, kde jsme
byli ubytováni. Cesta byla lemována stánky s občerstvením a pohostinnými
Poláky, kteří sem tam přijali nějakého poutníka, aby jej posilnili. Právě
pohostinnost celé akci dodala ještě něco navíc.
Po příchodu na místo ubytování jsme vzali koupelnu útokem a vzhled některých
z nás se opět přiblížil podobě člověka, neboť v Campusu hygiena nebyla zcela
proveditelná, i když pro ni ze strany pořadatelů bylo učiněno maximum.
Autobusy do Čech nás postupně odvážely v noci a tak jsme opět dorazili domů
plni zážitků a na dlouhou dobu duchovně posilněni.
Celá akce se uskutečnila za podstatné péče organizačního týmu pod taktovkou
Sekce pro mládež České biskupské konference, kterým děkuji za prokázanou
péči. Nebylo by to ovšem možné bez příspěvků lidí v kostelích, kteří darovali
dohromady částku, která cenu pouti snížila tak, aby se jí mohl zúčastnit co
největší počet poutníků. Děkuji tedy vám všem, protože ani bez vás by se dost
lidí na tuto pouť nepodívalo. Ještě jednou Pán Bůh vám to zaplať.
13
VTIPY
Maminka dává dcerce poslední napomenutí před mší svatou:
„A pročpak musíme být v kostele potichu?“
„Protože tam lidé spí!“
Skupina dětí je na prohlídce katedrály a ze všeho nejvíc je zajímají votivní svíce.
Všechny děti si chtějí jednu zapálit. Farář jim vysvětlí, že je zvykem při
zapalování svíčky říci nějakou osobní modlitbu, prosbu nebo poděkování.
Nakonec se zeptá: „Má někdo otázky?“
„Ne,“ odpoví jedno dítě. „Ale jestli vonku stojí poník, tak je můj.“
Za knězem přijde jedna dívka a ptá se:
„Pane faráři, často se dívám do zrcadla, a čím déle se dívám, tím více si připadám
opravdu hezká a přitažlivá. Je to hřích?“
„Ne. To je omyl, nebo zázrak.“
Jeden mladý pár je zavražděn krátce před svatbou. Přijdou oba do nebe, ale jsou
nešťastní, že nemohli zpečetit svou lásku sňatkem. Proto požádají Boha, zda by
se mohli vzít v nebi. Bůh jim řekne, že je to sice neobvyklý požadavek, ale po
jejich dlouhém naléhání souhlasí. Musí však přijít až za pět let. Po pěti letech se
pár znovu ohlásí u Boha se svou žádostí o sňatek, ale Bůh jim zase řekne: „Je mi
líto, prijďte za pět let.“
Po dalších pěti letech se znovu dostaví před Boha. Konečně nastane vytoužený
okamžik sňatku. Po několika měsících se však manželé objeví znovu a přiznají
se Bohu, že jim to moc neklape a že by se chtěli rozvést. Bůh rozmrzele prohlásí:
„Poslyšte! Trvalo mi deset let, než jsem v ráji našel kněze, abyste se mohli vzít.
Jak dlouho myslíte, že mi bude trvat najít advokáta?“
Silně krátkozraký fráter konečně zajde za očním lékařem. Ten ho prohlédne
a pak se zeptá: „Bratře, jak jste to mohl nechat zajít tak daleko?“
A fráter na to: „Já vím, doktore, ale už přes deset let se snažím vidět Boží vůli
ve svém nadřízeném...“
14
KARDINÁL DUKA V ŽELIVĚ: „JE NEBEZPEČNÉ
POSTAVIT ŽIVOT JEN NA EMOCÍCH.“
Kardinál s akademickým sochařem Svetozárem Ilavským, autorem návrhu na nový obětní
stůl do opatského kostela.
Více než 400 věřících
prišlo na již tradiční Pouť
smíření do želivského
kláštera
premonstrátů.
Vzpomínky na 464 kneží
a řeholníků, kteří zde byli
internováni v 50 letech
20. století, se zúčastnil i
pražský arcibiskup a
kardinál Dominik Duka.
Předsedal také slavnostní
mši svaté, při které
několikrát
zopakoval
poselství
papeže
Františka z polského
Krakova
mladým:
„Uchovejte si paměť a
odvahu“.
Připomněl
nebezpečí
postavit
život
jednotlivce, společnosti a Evropy jen na emocích. „Emoce mají predevším
sloužit něčemu vyššímu,“ zdůraznil český primas.
Odpoledne se v opatském kostele představil slavnostním varhanním koncertem
„Na paměť konce časů“ prof. Vladimír Franz. Na jeho začátku předčítal opat
Jáchym Jaroslav Šimek jména všech zde vězněných kněží a řeholníků. Postupně
se k němu připojili prof. Vladimír Franz, prof. Max Kašparů, Dr. Petr Živný, Dr.
Alexej Kelin a další přítomné osobnosti.
Kromě koncertu prezentoval Vladimír Franz v klášteře také vernisáž výstavy
svých akvarelů a obrazů. V Klášterní galerii moderního umění potrvá do konce
roku.
15
DUKA: KDYŽ EVROPA NEBUDE KŘESŤANSKÁ,
NEBUDE DEMOKRATICKÁ ANI PROSPERUJÍCI
Pražský arcibiskup a kardinál Dominik Duka čelí v České republice kritice médií
za své postoje, podle kterých v sobě islám ukrývá násilnické tendence. V
rozhovoru s naším bratrem Gottschalkem připomněl výrok Vladimíra Iljiče
Lenina: "Když Tě chválí nepřítel, ptej se, co děláš špatně. A když tě hanobí,
nevěř mu víc, než je potřeba.“
Bude Evropa muslimská?
Důležité je vést dialog. Papež by měl vydat nějaký konkrétní dokument k otázce
islámu. V zásadě si nemyslím, že mám jiný postoj než on. Jde spíš o to, že já se
na prvním místě neptám, co s imigranty, ale na to, jak to udělat, aby k migraci
nedocházelo. Když se totiž pohne dalších 80 milionů muslimů z Blízkého
Východu a Maghrebu, tak se celá evropská civilizace zřítí. A nedojde ke střetu
Evropanů a muslimů, ale k vnitřnímu střetu mezi námi. A komu to prospěje?
Vždyť islám, a to budu citovat kardinála Ventroa, je množina mnohých, často
protichůdných, ale také neznámých členů. Kdyby Evropě hrozilo, že v ní bude
víc muslimů, mělo by nás zajímat kterých, a jak by takové soužití vypadalo.
Je možné očekávat, že by katolíci bránili svoji víru tak, jak to známe z
historie pod termínem „křižácké výpravy“?
Nejsem si jistý. Situace, která nastala, nás však vybízí, a je to velká šance,
reflektovat některé postoje z 18. století. Například otázka tureckých válek, která
doposud nebyla reflektována. Podobně jako nebyla reflektována ani úloha
samotné církve v tomto bodu. Protože právě ona nesla tehdy největší tíhu včetně
mnoha ztrát. Evropa, pokud nebude křesťanská, nebude demokratická a nebude
ani prosperující.
16
Co je tedy potřebné?
Uvědomit si hodnoty židovsko-křesťansko-antické civilizace. Nebyla nijak
monolitní. Byla schopna přijímat impulzy a přes všechna úskalí a překážky
fungovala. Znamená to zbavit se ideologií a sebestředných hlasatelů vlastních
pravd. Být pevný v postojích a hlásat pravdu. Když budu mluvit o potratech,
nechci soudit, protože znám okolnosti, ale uvědomme si, že kdyby za jedno
pololetí v Evropě nebylo tolik potratů, kolik se uskutečnilo, neměli bychom
problém s migrací. Nakonec, evropské vlády těch 50 let lákaly migranty do
svých krajin, protože nebyly schopny jinak řešit nahromaděné problémy. Paměť
a odvaha jsou ty největší devízy současné Evropy.
K čemu, obrazně řečeno dochází?
Poslali jsme do „exilu“ rozum. Všechno stavíme na zážitcích a emocích. Ale
pochopme, že emoce zničily svět. Emoce sice něčemu sloužit mají, ale nedá se
na nich stavět. Velké nebezpečí Evropy je úsilí nadále ji budovat jenom na
emocích, tak jak to vidíme v politice, která je do velké míry postavena právě na
nich. Potřebujeme se vrátit k mravní obnově společnosti, rodiny, jednotlivce i
církve.
Jaká jsou největší ohrožení dnešního světa?
Když jsem mluvil s vedením NATO, tak jsem situaci viděl následovně: tím
největším vojenským nebezpečím (jde o válku hybridní) zůstává nadále
islámský terorismus. Na druhé straně stojí nebezpečná problematika hranic
Ukrajiny a Ruska, která by v budoucnu mohla změnit hranice mezi několika státy
Evropy. Osobně jsem přesvědčen, že samotné Rusko si uvědomuje a musí
uvědomovat, jakou geopolitickou polohu má. Podobně by ji na vědomí měla vzít
i západní Evropa. Se střední a východní Evropou by měla jednat v partnerském
duchu. Nijak jinak.
(S Dominikem kardinálem Dukou vyprávěl náš spolubratr P. Gottschalk Karol
Lovaš, O.Praem.)
17
František
Zedínek by
Kajetán
93letý František Kajetán Zedínek u památné stěny
464 internovaných kněží a řeholníků
naposledy v
našem klášteře před 60 lety.
Spolu s dalšími kněžími a
řeholníky jej tam přivezli v
noci autobusem z kláštera v
Oseku. Patří mezi 464 kněží a
řeholníků, kteří zde byli v
letech
1950
–
1956
internováni. Bylo mu tehdy 27
let a měl před sebou život
salesiánského
bratra.
Po
propuštění
ze
želivské
internace odjel do České
Třebové. Ve městě pracoval
jako učitel hudby. Jelikož
nevěřil ve změnu systému,
oženil se a spolu s manželkou
měli syna Petra a dceru
Kateřinu.
Právě
ona
doprovázela 93letého otce po 60 letech na jeho cestě do Želiva.
Kam si pro vás přišli?
Sloužil jsem jako učitel – asistent v Ostravě. Vykonával jsem tam tříletou
pedagogickou praxi. 13. dubna 1950 nás v noci naložili do autobusu a takto jsme
opustili Ostravu.
Řekli vám, kam vás vezou?
To nám teda neřekli. Okna byla zatažená. Nejprve jsme jeli do Prahy, pak přes
Slané, odkud pocházím, kolem mého rodného domku až do kláštera v Oseku.
Státní bezpečnost nás na místě rozdělila a na mne připadl želivský klášter.
18
Zřejmě proto, že jsem v Oseku podnikal „podvratnou činnost“, když jsem
prostřednictvím jedné paní učitelky – katoličky posílal ven zprávy.
Jak dlouho jste v Želivě zůstal?
13 měsíců. Po propuštění jsem se vrátil k rodičům do Slaného. Našel jsem si
práci v továrně. Pak přišla povinná vojenská služba a po ní jsem se v České
Třebové zařadil do společnosti jako učitel hudby. Učení mě naplňovalo.
Dodneška dávám soukromé hodiny. Bůh stál při mně. Doslova zázračně. Po
mém příchodu odcházela jedna starší paní právě do důchodu a tak jsem na její
místo mohl nastoupit já. Přijímala mě vyhlášená komunistka. A představte si,
příliš ji nezajímalo, odkud jdu a co mám za sebou. Boží Prozřetelnost
zafungovala dokonale. A provází mě stále.
Čemu vás naučilo vězení v želivském klášteře?
Pochopení důležité pravdy, že zlo je jenom epizoda dějin. Není třeba se ho bát.
Nemít strach je zbraň v rukou křesťana. Naděje, kterou je povinný nabízet světu.
Jaký je váš pohled na dnešní církev?
Měla by ubrat ze své teatrálnosti a upřít svou pozornost na podstatu křesťanského
života, kterou je eucharistické společenství. Kostel není žádná atrakce.
Co papež František?
Člověk jako on v církvi dlouho chyběl. Takže proto zasáhla Boží Prozřetelnost
a z Bergoglia se stal papež.
Jaká očekávání mají podle vás lidé od církve?
Problém je, že je vlastně nemají. A ne jenom od církve. Pohanská Evropa už
přestala očekávat. Jenom přežívá. Dospěli jsme do stadia, že si vystačíme sami.
Islám nám ukazuje, jak velmi se mýlíme. Ztratili jsme víru a tím jsme ztratili
všechno. Pomoci můžou otevřené hlavy, myšlení jaké má Tomáš Halík a jemu
podobní lidé, kteří dokáží spojovat. Potřebujeme totiž jasný směr a hloubku. A
19
těch není možné dosáhnout bez předcházejícího vzdělání. Vzdělání je
záchranným pásem současné Evropy. Pohanské Evropy. Nenechme se zmást
zdánlivě plnými kostely. Podívejme se na Českou Třebovou. Má přes 15000
obyvatel a v kostele je nás jenom několik stovek. Hrstka. Ale i tato hrstka má
šanci přinést ovoce. Očekává
ho od křesťanů Bůh, ale také
svět.
Kdyby komunisté nerozhodli
jinak
Stařec pokojně dojedl v
Klášterní restauraci lívanec s
ovocem. Dcera sedící naproti
nespustila zrak. Byla právem
hrdá na otce, kterému v ten den
naslouchal opat spolu s
bratřími. Mohl být jedním z
nich. Řeholník. Kněz. Kdyby
komunisté nerozhodli jinak.
Zlo je jen epizodou
dějin,
které
se
nesmíme bát. Po 60
letech se František Kajetán
Zedínek vrátil do Želiva, aby
tento dar odevzdal těm, kterým
může posloužit. Jako naděje do
nejistých časů.
František Kajetán pod obrazem prof. Franze TOTALITA
(Rozhovor vedl P. Gottschalk.)
20
ZÁŽITEK NESTVOŘENÉHO TROJIČNÍHO
SVĚTLA NA HOŘE PROMĚNĚNÍ
Osobní zkušenosti a zážitky
jsou součástí našeho života. Jsou obohacením,
poučením a také posilou. Častokrát jsou pro člověka
vyřešením otazníků a záhad života. Nepříjemné
zážitky, kdyby už nebyly, a příjemné, kdyby se
zvěčnily!
Hora Tábor
Na trojici apoštolů, Petra, Jakuba a Jana, mocně
zapůsobila událost z posvátného vrchu „Proměnění“,
který byl podle starokřesťanské tradice na hoře Tábor.
Po letech si na tuto událost vzpomíná Petr ve svém druhém listě: „My jsme přece
na vlastní oči viděli jeho velebnost. Neboť přijal od Boha Otce čest a slávu, když
o něm Vznešená Boží velebnost promluvila tato slova: „To je můj milovaný Syn,
v něm mám zalíbení.“ Ten hlas přicházel z nebe a my jsme ho slyšeli, když jsme
s ním byli na posvátné hoře.“ (2
Petr 1,16 -18)
Daleko od světa, v ústraní
vysokého vrchu byli svědky
nádhery, světla a štěstí, které
odhalovaly plnost Kristova bytí a
krásu budoucího věku. Několik
minut měli možnost hledět na
proměněnou Kristovu přítomnost, kontrastující s tmavým pozadím tohoto světa.
Kontemplovali a nazírali Hlas Nebeského Otce, Světlo Ducha Svatého a krásu
Vtěleného Slova. Jako maják ve světě plném zloby a hříchu bylo tu Světlo Boží
Trojiční Pravdy. Zároveň v Kristově Velebnosti uviděli naplnění Zákona a
Proroků – to představovali sv. Mojžíš a sv. Eliáš. Bylo to úžasné, že nevěděli co
na to říci. A přece se ozval Petr a jeho slova bychom mohli přetlumočit asi takto:
Pane, zastav tuto chvíli, je to úžasné!
21
Ale najednou bylo po všem. Pán Ježíš Kristus znovu stojí mezi nimi jako dřív.
Jeden z nich a spolu s nimi kráčí vstříc každodenním povinnostem, k utrpení a
radosti všedních dnů. Petr, Jakub a Jan však jsou obohaceni o mocný duchovní
zážitek. Kristus jim poodhalil závěs tajemství Nejsvětější Trojice a věčnosti
natolik, že na vlastní oči viděli a v srdci prožili slávu jeho Božství a zároveň
mohli vědět, proč a nač jsme tu na zemi. Ukázal jim a skrze ně i nám, že jsme
děti nestvořeného Božího Světla a Boží děti a že jeho Sláva může být i naší
slávou. Tyto chvíle světla a nádhery jim byly darované, aby se posilnili na
zápasy, které je čekaly. Život totiž má nejen příjemné chvíle, ale i chvíle
bolestivé, dokonce velmi bolestivé. I my potřebujeme posilu, vzpruhu a zážitek
Nejsvětější Trojice, neboť jak dosvědčují hluboce věřící křesťané, trojiční
křesťanská víra v nich zapustila kořeny a stala se životodárnou až po zážitku
Nejsvětější Trojice v jejich životě. (Osobní Proměnění na Hoře Tábor)
Paul Claudel
André Frossard
Možná jste ve svém životě v
tichu chrámu anebo v Boží
přírodě po čase stráveném v
důvěrné modlitbě zažili cosi
zvláštního,
příjemného
a
radostně hřejivého. Těžko se to
dá lidským slovem vyjádřit, jen
jedno si pamatujete, že jste Bohu
říkali: Ó, můj Bože, Otče, Synu, Duchu Svatý, kdybys mi nic jiného v mém
životě nedopřál, vyplatí se mi žít. Stačí mi jen jeden tento duchovní zážitek tvé
Trojiční krásy. V Písmu svatém čteme, že Bůh není daleko od žádného člověka,
vždyť v něm se pohybujeme, dýcháme, žijeme a jsme. Zažít Boha, zažít úžasné
tajemství Nejsvětější Trojice může každý. Dodnes v pařížské katedrále Notre
Dame ukazují místo, kde 18-ti letý Paul Claudel, do té chvíle přesvědčený
ateista, uvěřil takovou silou, takovou jistotou, že už nic nemohlo zničit jeho
vztah k Trojjedinému Bohu. Podobné to bylo s A. Frossardem, který se na Rue
d´ulm nepopsatelným způsobem setkal s Trojjediným Bohem.
Do detailů vypracovaný návod, jak dojít k zážitku s Bohem, neexistuje. Ale
přece nám tajemství „Proměnění Páně“ nabízí dvě rady: vytvořit si oázu ticha a
neztratit ze svého pohledu ideál křesťanského života – Pána Ježíše Krista.
22
Kde je hluk, tam Bůh mlčí. Kde je ticho, tam je slyšet Boží hlas. Chvíle ztišení
nám umožňuje zahledět se na Pána Ježíše Krista, vnímat světlo Ducha Svatého
a náruč Nebeského Otce, vnímat Boží moc a slávu, příslib Božího království,
vykupitelskou lásku, ale i to, že Ježíš opustil Boží Trojičný trůn a chtěl být a
chce být mezi lidmi. Možná právě proto nedovolil Petrovi, Jakubovi a Janovi
postavit stany, aby nám připomenul, že nestačí být jen v chrámu a myslet si, jak
je tam dobře, ale že nemáme zapomínat na povinnosti vůči lidem okolo nás. On
nezaložil křesťanství duchovního úniku, ale naopak křesťanství činorodé lásky
a odvahy svědčit o velkolepé budoucnosti nebe.
Duchovní zážitek Nejsvětější Trojice na vrchu Proměnění pomůže každému
udržet si vnitřní čistotu a energii, jasnost, lépe vidět sebe samého, lépe chápat
druhé, prožít, že nás Bůh skutečně miluje. Budeme chválit Trojjediného Boha a
Bůh, Otec, Syn a Duch Svatý bude pracovat v nás!
P. Jan Křtitel František Václav Mrákava, O.Praem.
(slavnost Proměnění Páně, 6.8. 2016)
ZE ŽIVOTA KLÁŠTERA A FARNOSTI
Co bylo:
• Na začátku července se konečně otevřela Klášterní restaurace a obnovený
pivovar. Požehnání restaurace proběhlo na konci června při setkání kapituly
kanonie.
• 9. července na turisty čekali šermíři a kejklíři, kteří se ukázali v rámci prohlídek
kláštera i při ohnivé večerní show.
• V červenci se P. Tadeáš zúčastnil dalšího mezinárodního tábora dětí TEEN
ERA MEETING (10-16 let) v Chorvatsku na ostrově Veli Lošinj. P. David se
zúčastnil ERA MEETINGU ( mládež starší 17 let a víc) ve Vysokých Tatrách.
• Od 11. do 17. července se v klášteře uskutečnil první dětský letní tábor.
• 20.-25. července nás navštívili Francouzi.
• Celé odpoledne 13. srpna u nás vysílal Český rozhlas Dvojka.
23
• 14. srpna nás navštívil kardinál Dominik Duka, který sloužil mši svatou za ze
internované kněze v padesátých letech. Odpoledne byla otevřena výstava prof.
Franze v ambitech kláštera.
• Bratr Gorazd složil do rukou opata Jáchyma slavné sliby 27. srpna 2016.
Co je:
• Stále probíhá ladění velkých varhan.
• Vždy v neděli večer od 17:30 do 19:30 hod. vám v Klášterní restauraci na klavír
zahraje Petr Žák.
• V Kapitulní síni kláštera je možné vidět schválený návrh na nový obětní stůl a
ambon. Zhotovení projektu očekáváme za rok.
Co bude:
• 17.9. 2016 – Koncert Jitky Zelenkové (vstupenky v předprodeji)
• 23.9. 2016 (pátek) v 18:00 začínají KURZY ALFA
• 29.9. 2016 (čtvrtek) Svátek sv. Michaela, Gabriela a Rafaela:
Mše svatá v 17:00 hod. na Kalvárii
• 1.10. 2016 (sobota) – PRVOSOBOTNÍ DUCHOVNÍ OBNOVA v novém stylu

• 8.10. 2016 (sobota) – Setkání terciářů od 10:00 hod.
• 22.10. 2016 (sobota) – MISIJNÍ JARMARK (čas upřesníme)
• 5.11. 2016 (sobota) – PRVOSOBOTNÍ DUCHOVNÍ OBNOVA v novém stylu

• 6.11. 2016 (neděle) – Mše svatá na počest sv. Huberta
• 11.11.2016 (úterý) – Svatomartinský průvod
• 20.-25.11. 2016: DUCHOVNÍ CVIČENÍ S JEFFEM SCALDWELLEM
Z BRITÁNIE
Téma: Boží Otcovské srdce – Návrat domů
Přihlašování: [email protected], 731 598 889
• 26.11. 2016 (sobota) – Setkání terciářů od 10:00 hod.
24
SLAVNOSTI A SVÁTKY (Září – Listopad 2016)
8.9. 2016, čtvrtek: Slavnost Narození Panny Marie – titulární slavnost opatského
kostela
Mše svaté: 7. září – vigilie v 18:00 hod.
8. září – ve dne v 18:00 hod.
• Želivská pouť:
10.9. 2016 (sobota)
18:00 Mše svatá
11.9. 2016 (neděle)
7:30 Mše svatá, celebruje: P. David Peter Palušák
9:00 Mše svatá, celebruje: P. Tadeáš Róbert Spišák
10:30 Mše svatá, celebruje: P. Jáchym Jaroslav Šimek, opat
káže: P. Max Kašparů, kněz řeckokatolického obřadu
15:00 Adorace, Te Deum a Svátostné požehnání
12.9. 2016 (pondělí)
10:00 Veni Sancte Spiritus a Mše svatá (vizitace kanonie)
14.9. 2016 Svátek Povýšení svatého Kříže
18:00 Mše svatá
16.9. 2016 Svátek sv. Ludmily
18:00 Mše svatá
21.9. 2016 Svátek sv. Matouše, apoštola a evangelisty
18:00 Mše svatá
28.9. 2016 Slavnost sv. Václava, hlavního patrona českého národa
Mše svaté: 27.9. 2016 (úterý) – vigilie v 18:00 hod.
28.9. 2016 (středa) – v den slavnosti 10:30 hod.
29.9. 2016 Svátek sv. Michaela, Gabriela a Rafaela, archandělů
17:00 Mše svatá na Kalvárii
25
Říjen: Pondělí až pátek v 17:30 hod. bude růžencová pobožnost a po ní mše
svatá.
9.10. 2016 Slavnost Výročí Posvěcení opatského kostela
10:30 Mše svatá
18.10. 2016 Svátek sv. Lukáše, evangelisty
17:30 Růžencová pobožnost a mše svatá
23.10. 2016 Den modliteb za misie
10:30 Mše svatá
28.10. 2016 Svátek sv. Šimona a Judy Tadeáše, apoštolů
17:30 Růžencová pobožnost a mše svatá
1.11.2016 Slavnost všech svatých
Mše svaté: 31.10. 2016 (pondělí) – vigilie v 18:00 hod.
1.11. 2016 (úterý) – v den slavnosti v 18:00 hod.
2.11. 2016 Vzpomínka na všechny věrné zemřelé
16:00 Mše svatá na hřbitově v Kostele sv. Petra a Pavla
8.11. 2016 Svátek všech svatých premonstrátského řádu
16:00 Mše svatá na hřbitově v Kostele sv. Petra a Pavla
9.11. 2016 Svátek Posvěcení lateránské baziliky
18:00 Mše svatá
20.11. 2016 Slavnost Ježíše Krista Krále – Zakončení Roku milosrdenství
10:30 Mše svatá
Po mši výstav Nejsvětější svátosti oltářní, ukončení v 17:00 hod.
23.11. 2016 Slavnost sv. Klimenta, hlavního patrona diecéze
Mše svaté: 22.11. 2016 (úterý) – vigilie v 18:00 hod.
23.11. 2016 (středa) – v den slavnosti v 18:00 hod.
26
PŘIHLASTE SE NA KURZ ALFA!
Co je to kurz Alfa?
Kurzy Alfa tvoří série promluv na klíčová témata, související s křesťanskou
vírou.
Hledáte odpovědi? Kurz Alfa je příležitostí pro kohokoliv, aby v příjemném
prostředí během několika inspirativních setkání prozkoumal křesťanskou víru.
Není to náročné, je to přátelské a zábavné. O Alfu je velký zájem. Přes 18
milionů lidí ve 167 zemích světa, kteří kurzy Alfa absolvovali v restauracích,
církvích, obývacích pokojích nebo vězeních se shodují v tom, že jde o zkušenost,
která stojí za to. Zveme vás, abyste se k nám na této objevitelské výpravě
připojil(a).
Alfa nabízí příležitost prozkoumat smysl života. Každé setkání začíná
společným jídlem, které dává účastníkům kurzu příležitost vzájemně se
seznámit. Promluva seznamuje účastníky s tématem večera. Na promluvu
navazuje diskuse ve skupinkách. Zeptat se můžete na cokoliv, žádná otázka není
ani nemístná ani nevhodná.
Termíny setkání:
23.9. 2016: Jde v životě ještě o víc?
30.9. 2016: Kdo je to Ježíš?
7.10. 2016: Proč Ježíš zemřel?
14.10. 2016: Jak získat víru?
21.10.2016: Proč a jak se modlit?
28.10.2016: Proč a jak číst Bibli?
4.11.2016: Jak nás Bůh vede?
Víkend s Duchem Svatým /pátek + sobota/:
11.11.2016: Kdo je to Duch Svatý?
12.11.2016: Co Duch Svatý dělá?
12.11.2016: Jak můžeme být naplněni Duchem Svatým?
12.11.2016: Jak prožít zbytek života co nejlépe?
27
18.11.2016: Jak odolat zlému?
25.11.2016: Proč a jak mluvit s druhými o víře?
2.12.2016: Uzdravuje Bůh i dnes?
9.12.2016: A co církev?
KURZ ALFA je zdarma. Můžete dobrovolně přispět na občerstvení.
Pomůže nám potvrzení Vaší účasti na email:
[email protected]
nebo na tel. čísle: 728 076 947 (Eva Svobodová)
28