Říjen - Skaut.cz
Transkript
OBSAH: * úvaha * schůzka ODV * další termín zkoušky OČK MZH * 5. část vyprávění br. Stropka * 1. kolo Stezky písmáků (s úpravou) * † br. R. Brzobohatý - Racek * † br. Neil Armstrong * skauting u nás po II. svět. válce * vzpomínky br. M. Hejla * 75. výročí úmrtí TGM * recenze od br. J. Čejky * poslední vzkaz br. L. Ruska ___________________________________________________________________________________ Základní pravidla Irský spisovatel C. S. Lewis to vyjádřil zcela jednoznačně: „Základní řád, vyslovený v Desateru platí ne proto, že je zastoupen a uznáván všude na světě, nýbrž opačně – nachází uznání u tolika národů a náboženství proto, že je správný a pravdivý.“ Platí to tedy i pro nás, v naší nepříliš nábožensky cítící sekularizované společnosti, kde právě náboženské vnímání se dlouho, bolestně a se všemi pády i vzestupy obtížně vyvíjelo. A to přesto, že současná česká veřejnost se od věcí duchovních spíše vzdaluje, ačkoliv jistá touha po „něčem“, co nás přesahuje, tu stále přetrvává. V souladu se základním ustanovením křesťanství, totiž Desatera Božích přikázání, které převzalo – jak už bylo zmíněno – ze Starého zákona, dal zakladatel skautingu svému hnutí základní mravní směrnici ve skautském zákonu. Také ten obsahuje deset zásadních bodů, které jasně modelují skautovo chování a stanovují požadavky na jeho vztahy k okolí, bližním, přírodě a životu. Jsou tu jednak velmi konkrétní pokyny v poměru k jednotlivým fenoménům, je však potřebí vyzvednout prvý a desátý bod tohoto zákona. Zdá se, jako by ten poslední rekapituloval všechny předchozí a připomínal to, co snad ty ostatní opomenuly. Je to zjednodušující výklad, ale můžeme ho takto chápat jako vše završující. Je však třeba připomenout rovněž význam bodu prvého, který původně v anglickém originále vyzníval v tom smyslu, že „na skautovu čest lze se spolehnout“. Při povrchním pohledu by mohl být vnímán tak, že ho možná A. B. Svojsík formulací „skaut je pravdomluvný“ obsahem a jeho významem poněkud zúžil. Není tomu tak, protože zakladatel českého skautingu neměl na mysli pouze odmítání lži, ale především samotnou životní opravdovost a ušlechtilost. A na to se někdy zapomíná. S nástupem skautingu do dalších zemí, do jiného myšlenkového klimatu, než jaké představovaly křesťanské krajiny, bylo potřebí přesně formulovat principy, na nichž skauting stojí a bez nichž také padá. Bylo to v souladu s názorem Baden-Powellovým, že i jiné národy a jiné kultury mohou skauting obohatit svými duchovními přínosy, nicméně však při zachování jeho spirituálního poselství. Tak byly ze skautského zákona a slibu odvozeny tři mravní principy skautingu – totiž služba Bohu, bližním a sobě“, ta poslední ve smyslu osobního růstu a sebevýchovy. Takto jsou zakotveny v ústavách mezinárodních skautských organizací WOSM a WAGGGS. Staly se přijatelnými pro národní hnutí všech zemí, když vysvětlují význam prvého principu v obecném kontextu, přijatelném bez ohledu na kulturní tradice těchto krajin. Považuji za vhodné tu znovu připomenout pozoruhodný „detail“, přesto však významný, totiž skutečnost, že skautský zákon není ustaven jako soubor příkazů a pokynů. Konstatuje, kdo je skautem, jak se chová, jak smýšlí, jaký je jeho poměr ke světu a životu. V tom právě spočívá jeho – lze říct – důmyslnost, protože o tom, zda jsme opravdu Strana 1 z 12 skauty, rozhodujeme vlastně my sami tím, když se s kriterii Zákona ztotožníme. Posouzení, zda tomu tak skutečně je, zůstává na každém z nás. Jsme pro to vybaveni svědomím, které je skautům dáno stejně jako každému jinému lidskému jedinci. Je ovšem pravdou, že toto vrozené kriterium bývá často přehlušováno sobectvím, požitkářstvím a dalšími svody, neboť jde o nástroj velmi křehký a snadno zranitelný. Pohled do Velké všeobecné encyklopedie napovídá, že je to mravní posuzovací schopnost, která nás zavazuje v osobním jednání na základě zvažování mezi volitelnými hodnotami. Jinou definici nabízí křesťanství poukazem na to, že „mravní svědomí je soud rozumu, kterým lidská osoba poznává jakost konkrétního činu, který se chystá vykonat, který právě koná nebo který vykonala“ – (Katechismus katolické církve, § 1778). Podle ní tedy nejde už o žádnou volbu mezi různými variantami, nýbrž posouzení, zda čin je či není v souladu s předem danými pravidly. Zdá se mi, že v tomto smyslu je pro naše potřeby vhodné právě toto druhé vymezení pojmu, neboť stejně jako křesťanství má i skauting své pevné mantinely morálky. Francouzský spisovatel Antoine de Saint-Exupéry připomíná, že „svědomí nám nezabrání spáchat hřích, ale nedovolí nám ze spáchaného hříchu se radovat“. Je tedy velkým úkolem a povinností skautského vůdce tento citlivý nástroj v duších jemu svěřených mladých lidí budovat, pěstovat a kultivovat. Citáty z úvahy Zdeňka Navrátila-Fetiška „Doteky věčnosti“, vlastním nákladem „ZNF“ 2012, ke stažení na: http://www.skaut.cz/kmendospelych/easyfile/file.php?download=20120913092353570 . Hlavní témata jednání odboru duchovní výchovy na říjen 2012: - organizace prvního semináře ze „4kurzů“ - 1. kolo Stezky písmáků s úpravou otázek pro skautské vedoucí (Plzeň) - dokončování odborek v duch. oblasti ___________________________________________________________________________________ Strana 2 z 12 Zkušební komise OČK „Myšlenkové základy skautingu. Historie“ vyhlašuje pro další zájemce zahájení XXIII. zkušebního období v roce 2012. Informativní setkání s vážnými zájemci se koná v pátek 12. října 2012 od 17.00 do 18.00 hodin v zasedací místnosti ve 4. patře budovy Ústředí Junáka, Senovážné nám. 24, Praha 1; zde také členové komise vysvětlí náležitosti písemné práce ke zkoušce, jež má být odevzdána do 2. listopadu 2012. Konání vlastních zkoušek bude připraveno na pátek 16. listopadu 2012 rovněž v budově Ústředí Junáka v Praze; přesný časový rozvrh bude oznámen konkrétním přihlášeným zájemcům. K přípravě na tuto zkoušku slouží jednak Řád pro vzdělávání činovnic a činovníků Junáka, obsah tohoto oboru je v příručce „Vůdcovská zkouška“; komise rovněž doporučuje „Čítanku pro instruktory“. Další doporučená literatura bude oznámena a také částečně nabídnuta k zakoupení při výše uvedené informativní schůzce. Významnou částí zkoušky je vždy osobní pohovor. Komise v této souvislosti upozorňuje, že pro zájemce nepořádá žádný přípravný kurs, uchazeči se připravují sami anebo mohou využít konsultace se členy komise. Zájemci o získání tohoto OČK zašlou písemnou přihlášku s uvedením údajů podle kap. 7.6 Řádu pro vzdělávání činovnic a činovníků Junáka do 5. října 2012 na adresu: Miloš Blažek, Panuškova 9, 140 00 Praha 4 (tel. 241441806) nebo na e-mailovou adresu: [email protected] (tel.737537534). 5. ODDÍLOVÉ VÝPRAVY (autor: František Jiří Stropek – Bobr) Do přírody jsme vyráželi s naším skautským oddílem ve všech ročních obdobích, ale nejraději jsme měli jarní putování krajinou, v níž jsme mohli pozorovat to hemžení nejrůznějšího hmyzu, rozmanité zvuky ptactva a hlavně překotně pučící stromy, keře a květiny. Právě u rostlin jsme zjišťovali, jak přezimovali jejich pupeny. Opravdu všelijak: stromy je mají vysoko nad zemí, ptačinec hajní je naopak ukrývá v úžlabí listů i potom, když listy už zaschnou. Kociánek, rožec a mnoho jiných nízkých rostlinek přetrvalo i s pupeny pod sněhem stále zelené. Pelyňku, upolínu, svlačci a blatouchu zůstaly pupeny přímo u země. Řebříček, šťovík, pampeliška, jetel a jahoda ponechávají pupeny také u země, ale obklopené růžicemi zelených listů, zato například sasanky, konvalinky, lnice, podběly a vrbovky ukrývaly své pupeny pod zemí na oddencích. Pod zemí však přečkaly i cibulky divokého česneku nebo hlízy dymnivky. Pupeny vodních rostlin byly zaryty do bahna na dně rybníků a jezer, aby na jaře opět vyrazily dlouhé lodyhy vzhůru k hladině, na níž pak rozloží své plovoucí listy i nádherné květy, z nichž nejznámější jsou bělostné lekníny a sytě žluté stulíky. Já jsem však obzvlášť miloval jaterníky, které jsme nacházeli v lesích na Českokrumlovsku a většinou jsme jim říkali podléšky. Z jejich plazivého oddenku z jara vyrůstají mladé trojlaloční listy na dlouhých, chloupkatých řapících. Na podobných sedí i kvítky, nádherné modré, někdy až narůžovělé barvy. Prostě krása! Jaterníky jsou však také léčivé byliny, které se dříve v lidovém léčitelství používaly při onemocnění cest dýchacích, bronchitidě, při jaterních onemocněních a k zastavení krvácení. I po letech se mi vybavují verše, které jsem věnoval těm milým květům a tajemnému místu, kde jich rostla spousta: ← z kreseb Maxe Švabinského První jarní den a do dálek zazvoní skřivánci a sedmihlásek tam, kde ještě stojí náš Ptačí hrádek. Země zas touhou zavoní a otevře oči podléšek. Nad nimi oblaka poletí 3 Pozorovat rostliny, to nebylo tak těžké, ale vypátrat, kde hnízdí různí ptáci, to vyžadovalo čas. Ten jsme samozřejmě na svých výpravách nemohli věnovat tak náročnému úkolu, proto jsme na hnízdící ptáky narazili spíš náhodou, nebo jsme se za nimi vydávali pátrat individuálně a se svými poznatky jsme pak seznamovali ostatní na oddílových schůzkách. Ptáci budují svá hnízda rozdílně a na nejrozmanitějších místech. Žluva si vysoko nad zemí přivěšuje k větvi břízy lehký košíček z vláken, chloupků a stébel. Na březové větévce uvije krásné hnízdečko také sedmihlásek. Nejmenší hnízdečko má budníček, protože sám patří k ptáčkům nejmenším.. Dutiny stromů využívá k hnízdění hodně ptáků, např. datlové, sýkorky, sovy, špačci, dudci a mnoho dalších. Usadí-li se brhlík ve větší dutině, zazdí otvor hlínou a ponechá si pro sebe jen malý otvor. Ledňáček si vyhrabává v břehu dlouhou chodbičku a na konci vyhloubí světničku, kterou vystele vývržkem. Do břehů hloubí chodbičky také břehule, podobné vlaštovkám a jiřičkám. Ty jsou opravdovými zedníky a svá hnízda, přilepená k nějaké stěně, staví z kuliček bláta, spojovaných slinami. Pěnice černohlavá vytváří hnízdo z tenkých proutků a upevňuje ho lepkavými pavučinami. Ptáci mokřadů a vod ukrývají svá hnízda převážně v rákosí a sítinách, mnohdy ho mají umně spletené a zavěšené ve vyšší poloze, jako např. rákosníci. Roháč z rodu potápek si z chomáčů trav, sítin a rákosí vyhotovuje plovoucí hnízdo, které s ním cestuje po hladině rybníka nebo jezera. Jsou však také ptáci, kteří si s nějakým hnízdem nedělají starosti. Jen tak položené v trávě mají hnízdo třeba skřivani, lindušky, strnadi a mnoho jiných. Lelek umístí vajíčka do jamky v suchém listí pod stromem a kulík je položí přímo na břehu do písku. Ke stavbě hnízd používají ptáci nejčastěji různá stébla trav, klacíky, pírka, mech. Drozd zpěvný si stěny hnízda uvnitř ještě vymazává mazaninou z trouchnivějícího dřeva. Jsou i ptáci, kteří obsadí nějaké již hotové hnízdo, které mnohdy jen poopraví. Jestli určití ptáci použijí hnízdo vícekrát, pak z něj vždy něco vyhážou a naopak zase přidají další vrstvu, jako třeba čápi. Ptáci hnízdící v dutinách stromů obtížněji udržují jejich vnitřek v čistotě a nahlédne-li někdo dovnitř, dechne na něj nevábný odér. Určitý typ hnízda však vytvářejí i někteří živočichové. Dutiny stromů využívá i veverka, hraboš polní ho zahrabává do země, ale naopak myš drobná si z travin a stébel uvije hnízdečko podobné ptačímu a upevňuje ho na větévku až ve výši dvou metrů. A což teprve hmyz! Jistě znáte křehká hnízda vos a sršňů, mnohdy zavěšená v obydlí pod stříškou nebo na půdě. Krásná jsou hnízdečka pavouků uvitá z pavučin v podobě bílé kuličky. Kuriozní hnízdečko má pavouk vodouch, který si napíná pod vodou mezi rostlinami pavučinku, pod níž si na chlupatém bříšku nanosí vzduch a ve vzniklé vzduchové bublině bydlí. Velikosti, tvary a barvy ptačích vajíček, to je doslova věda. Pochopitelně jsme se nikdy k hnízdům příliš nepřibližovali, natož abychom snad do nich sahali, protože jsme věděli, že by to ohrozilo hnízdění ptáků. Jen občas jsme na zemi našli zbytky skořápek, které vypadly z hnízda, když se vyklubali mladí. Jednou se nám však do ruky dostala objemná kniha s krásnými barevnými obrázky, věnovaná výhradně ptačím vejcím. Kluci ji někde našli vyhozenou, což se po válce stávalo, když šlo o německý výtisk. My jsme se však za války učili němčinu od třetí třídy, takže jsme německy celkem slušně rozuměli, ale přeložit odborné názvy z takovéto encyklopedie jsme pochopitelně nedovedli. Pomohli jsme si jednak hledáním ve slovníku a pak dotazem u našeho učitele přírodopisu pana Pražmy. Dnes už je možno koupit nebo si vypůjčit v knihovnách nejrůznější publikace. Takové možnosti jsme po válce neměli. Na závěr se jen zmíním o kamarádovi a skautovi z oddílu v Poříčí-Boršově Květoslavu Hískovi. Když jsme tehdy těsně po válce uspořádali výstavu mladých malířů a kreslířů, přinesl na ni Květa hezkou olejomalbu, na níž byla louka u řeky posetá kupkami shrabané posekané trávy a hejno racků. Někteří kroužili nízko nad zemí a někteří seděli na těch kupkách trávy. Už tehdy se tak projevil Hískův talent. Později se z Květoslava stal uznávaný malíř, ilustrátor a tvůrce mnoha odborných knih hlavně o květinách, ptácích a hmyzu. Jen namátkou z jeho tvorby vyjmenovávám: Ptáci zahrad a polí, Ptáci lesů a hor, Ptáci mokřadů a vod, Evropští savci, Evropští brouci a mnoho, mnoho dalších. _________________________________________________________________ Probíhá 1. kolo Stezky písmáků Pod vedení „dohlížejících osob“ soutěžící v 1. kole řeší soutěžní archy s otázkami a poštou nebo skenované po e-mailu jsou odesílány k opravě. Soutěží přes 200 účastníků. Platí upravená Pravidla – kategorie M měla omylem původně nahlášeny i otázky z 1. a 2. epištoly Timoteovy. Ti, kdo splní limit, „probojují“ se do 2. kola; sejdou se v modlitebně CASD v Praze na Smíchově dne 18. listopadu ráno k závěrečné soutěži. K tomu obdrží příslušné pokyny. 4 „Je to malý krok pro člověka…“ Ano, jen malý krok, ale ten, kdo ho udělal, kdo pomohl vykonat velký skok pro lidstvo na Měsíci dne 20. července 1969, už není mezi námi. Americká agentura Reuters dne 25. 8. 2012 přinesla velmi smutnou zprávu. V 82 letech, necelý měsíc po svých narozeninách, zemřel bratr Neil Armstrong. Nazýváme jej právem bratr, protože byl vynikajícím skautem a jako takový se svojí pílí a výkony kvalifikoval na nejvyšší stupeň v rámci BSA (Boy Scouts of Amerika) s právem nosit odznak Orlího skauta. Narodil se 5. srpna 1930 na malé farmě v městečku Wapakoneta v Ohiu, USA. Za více než 25-leté vynikající profesní výkony obdržel vyznamenání Distinguished Eagle Scout Award a stal se tím členem asociace, která takové příkladné skauty sdružuje. Dnes má každý možnost si přečíst, hlavně na internetu, jeho životní osudy, a to jak peripetie v osobním životě, tak i v profesní kariéře - jistě to tak zůstane pro příklad zachováno. Aby mohl řádně dostudovat, absolvoval tříletou vojenskou službu v americkém námořnictvu, z něhož po věrné službě, po dohodnuté době odešel do civilu. Z jeho tří dětí mu dcera ve třech letech zemřela na rakovinu a zůstali mu jen jeho dva chlapci. I to spolu se svojí ženou překonali; jako správný skaut se dál „pral“ s výzvami (získal vysoko-školské tituly bakaláře a magistra) a s nástrahami života (třeba tehdy, když velel kosmické lodi Gemini 8 a ta jeho posádce v březnu 1966 začala při letu nekontrolovaně rotovat, anebo i tehdy, když mu při výcviku hrozilo smrtelné nebezpečí a on se zachránil duchapřítomně katapultáží). Několik let působil jako univerzitní učitel, poté se věnoval podnikání; účastnil se např. i vyšetřování katastrofy raketoplánu Challenger. Strávil poslední čtvrtstoletí života v ústraní bez publicity. Vždy jednal s chladnou hlavou a s rozvahou. Tak, jak ho to naučil skauting. RADOSLAV BRZOBOHATÝ - RACEK nar. 13. 9. 1932 - Vrútky, Československo zemřel 12 .9. 2012 Praha, Česká republika „Těsně po válce jsme s kamarády založili opravdový skautský oddíl. Hodně nás ovlivnil pan Jaroslav Foglar. Všichni jsme v podstatě vyrůstali v lese, pojila nás velká láska k přírodě, skromnost, smysl pro čestnost a touha po dobrodružství. Kdo by řekl, že pár nadšených kluků z malinkého městečka dokáže vyhrát slavné Svojsíkova závody? To byla nějaká pocta! Akorát ve Francii v roce 1947 nás ve finále závodu trumfnul právě Foglar a skončili jsme druzí“. „Chlapák“ z Valašska, kterému říkali Radoš, rád zdůrazňoval, že je dítě Štěstěny – v televizním medailonku však také prohlásil, že žádné facky, které dostal v životě, nelituje… 5 Např. na webových stránkách kulturního portálu „scena.cz“ pod odkazem http://www.scena.cz/index.php?d=1&o=1&c=17500&r=4 se můžeme dočíst, že byl ideálním představitelem dobyvatelů, dobrodruhů, neohrožených hrdinů, kteří s chlapskou přímočarostí stojí na straně dobra. Ale nebyl to jen jeho vzhled, nýbrž i vnitřní přesvědčení, vycházející ze skautských zásad. Poznámka: „Foglar“ ve Francii znamená Foglarova oddíl. výprava na světovém jamboree. _________________________________________________________________ Stručně o skautingu na území Československé republiky v době po propuknutí II. světové války až po dobu po komunistickém převratu. Motto: „Neopouštějte mládež, pokračujte v činnosti.“ (Slova, jež náčelník Rudolf Plajner adresoval skautským vůdkyním a vůdcům při třetí likvidaci Junáka v r. 1970 formou splynutí s Pionýrskou organizací SSM.) Junák na prahu II. světové války Na ustavujícím sněmu Junáka-ústředí skautské výchovy v lednu 1939 byl místonáčelníkem s určením pro Moravu zvolen Rudolf Plajner – Táta. Protože však dne 1. září 1939 byl vedle jiných činovníků zatčen i druhý náčelník Junáka Bohuslav Řehák - Sláva, (nacisté tehdy zatkli řadu českých vysokoškolských učitelů a dalších osobností jako „rukojmí“), měl Rudolf Plajner, již jako náčelník, plnou odpovědnost za celou organizaci. Týkala se především situace, kdy byly v létě roku 1940 rozpuštěny skautské tábory. Poté sjednal tajnou dohodu se Sokolem, Českým červeným křížem a Klubem českých turistů o přijetí a ochraně skautských oddílů v případě zrušení Junáka-ústředí skautské výchovy, které předvídal. Patří k významným skutečnostem, že všechny tyto organizace skutečně dle svých místních možností napomáhaly k přežití skautských oddílů. Po r. 1940 pokračoval obdobně jako mnozí další členové Junáka v ilegální skautské činnosti. Jako zástupce Junáka se podílel na budování odbojových organizací Obrana Národa, Politické ústředí a Petiční výbor Věrni zůstaneme a udržoval kontakt s předsedou protektorátní vlády Aloisem Eliášem. Se svými spolupracovníky především zajistil bezpečnou cestu pro převádění mnoha vojáků, politiků a členů vlády do zahraničí. Válka tragicky poznamenala rodinu náčelní Vlasty Koseové - její muž, zaujímající vysokou funkci na Ministerstvu zemědělství, byl krátce po vypuknutí II. svět. války zatčen, vězněn a v roce 1942 Sonderkommandem Gestapa zastřelen. V roce 1946 se Vlasta Koseová stala místopředsedkyní světové dívčí asociace skautek WAGGGS. Doma řídila schůze náčelnictva dívčího kmene Junáka, přednášela na lesních školách o výchovném významu organizace se vztahem ke každodennímu životu. Vlasta Macková, současná čestná náčelní Junáka-svazu skautů a skautek ČR o ní píše: „Neslyšely jsme ji nikdy velet, ale všechny jsme šly za ní.“ Junák po II. světové válce Po ukončení II. svět. války v červenci 1945 zastupoval Rudolf Plajner Junáka na srazu mládeže na Radhošti, kde byl iniciován trend sjednocování mládežnických organizací. Vlasta Koseová byla v r. 1946 opět zvolena náčelní Junáka. Na sněmu Junáka v r. 1946 byl také Rudolf Plajner opět zvolen náčelníkem; předložil kompromisní doporučení na kolektivní členství v SČM, které sjezd přijal. Bylo sice přáním vlády a zejména Ministerstva národní obrany obnovit Junáka, ale obecně byla požadována jednota mládeže, tělovýchovy a odborů. Je pozoruhodné, že tyto požadavky ve své podstatě kopírovaly trend, který zaváděli již organizátoři práce s mládeží v Hitlerovském Německu (bývalí členové Junáka německé národnosti na území Protektorátu Čechy a Morava byli nuceni vstupovat do jediné organizace Hitlerjugend). Je ovšem dobře známo, že tento trend nesmlouvavě prosazovali, a to nejen v Československu, sovětští poradci zprvu jen v řadách komunistů a později ve státním aparátu. 6 Oběma požadavkům poválečné doby nebylo možné vyhovět současně a tak jediné řešení bylo kolektivní členství Junáka buď v mládežnické, nebo v tělovýchovné organizaci. Za tuto hranici Junák jít nemohl, neměl-li ztratit členství v mezinárodním skautském hnutí a také samostatnou existenci doma. Na přání československé vlády a velvyslanectví SSSR se Rudolf Plajner zúčastnil spolu se zástupci ČSM, Sokola a sportovců velkých tělovýchovných slavností v Moskvě, kde projednával otázky spolupráce Junáka se sovětskými pionýry. Vyhlásil např. také dvouletý plán Junáka se závazkem odpracovat 20 milionů hodin ve službách republice. Obhajobě této linie věnoval náčelník R. Plajner po tři roky všechny své síly, až mu bylo zabráněno zastávané stanovisko dále hájit. Tento vývoj sledoval a včas na něj upozorňoval Výchovný výbor Junáka, vedený (později komunistickým režimem vězněným) Karlem Průchou v materiálu z období říjen - listopad 1947 (určeném pro plánovaný avšak již neuskutečněný sněm Junáka ve Zlíně), který s ním vypracovali Karel Skála a Jaroslav Novák. Text obsahuje mj. slova: „V nejrůznějších evropských zemích jsme mohli už od konce dvacátých let a zvláště od druhé půle let třicátých pozorovat, jak se skautských metod a organizací zmocňují politické síly, aby je v postupném či rázném procesu nahradily mocnými (mnohdy s určením povinného členství) organizacemi mládeže, plně kontrolovanými státem, s přesnou zakázkou politického směru a výchovy v nich. Nemusíme chodit daleko pro příklady. Tento proces pamatujeme z doby okupace všichni. Je však třeba říct, že ne všichni skauti chápali Kuratorium pro výchovu mládeže jen jako dočasný a trpný úkryt pro svou činnost. Nebylo málo těch, kteří se v systému státem kontrolované a podporované organizace mládeže vzhlédli. Tou samou zkušeností prošel například i skauting francouzský, jak jsme se právě letos, při nesčetných rozhovorech, návštěvách škol a táborů, mohli přesvědčit… Všemožná podpora a propagace činností mládeže státem přesvědčily za války řadu skautských vůdců natolik, že za ně poměrně snadno vyměnili dosavadní skautskou výchovu k občanským ctnostem a světovému skautskému bratrství. Aniž by brali v úvahu omezující (a vymezující) moment tohoto druhu organizací svázaných s politickou mocí…“ Ve stádiu příprav byl sněm Junáka, plánovaný na třetí dekádu února 1948 do Zlína. K němu byly na Moravě vypracovány dva manifesty: Junácký manifest, deklarující materialistické, socialistické „junáctví“ s vlastním návrhem „junáckého zákona“ a členství ve Světové federaci demokratické mládeže. K témuž účelu vyšel v Ivančicích „Lobpreisův“ Skautský manifest, který předkládal zachování skautingu, do 1. bodu skaut. slibu připojil „povinnost k Bohu“ a ke skaut. zákonu navrhl doplnit body: bod „11. Skaut je zmužilý.“, a bod „12. Skaut je zbožný.“ Ani jedna z těchto iniciativ nakonec nebyla projednána (sněm byl odvolán, zřejmě jako výsledek likvidační činnosti komunistů v ústředí Junáka), avšak historie oba texty zachovala. Je dobré ještě vzít v úvahu fakt, že v situaci vyvolané únorovými dny r. 1948, odmítl Rudolf Plajner, od mládí přesvědčený sociální demokrat, při slučování s KSČ stát se komunistou a jako náčelník také odmítl podepsat spolupráci s prokomunistickou Národní frontou, načež byl zbaven funkce, posléze zatčen a na několik měsíců uvězněn. Po propuštění mu byla znemožněna jeho pedagogická činnost a byl přeložen zprvu na manuální práci a posléze na různé střední školy. Pro školáky od 24. dubna 1949, kdy byla ustavena Pionýrská organizace SČM, začalo „jednotné a povinné“ členství v této organizaci. Nicméně po 1. lednu 1950, i když Junák po druhé v krátké době přestal existovat, se Rudolf Plajner s řadou svých spolubratrů účastnil skrývaného a utajovaného skautského dění a s pečlivostí jemu vlastní o tom vedl své zápisky, jež se zachovaly dodnes. Dříve v Říšském Německu i posléze v Sovětském svazu osvědčená „společenská praxe“ mocenskými prostředky zasahovat do spolkové činnosti, jejíž pravou podstatou má být dobrovolné sdružování občanů, byla zásadní metodou potlačování skautského hnutí zvláště v padesátých letech dvacátého století také u nás. Díky péči historiků, skautských oddílů či středisek ale i skautů a skautek samotných či jejich rodin máme o tom dnes zachovány doslova nepřeberné doklady. Studujeme-li anebo nasloucháme-li zachovanému vyprávění z té doby, nelze se ubránit údivu i obdivu, jak nejen dříve v nacistických koncentračních táborech, ale později i v komunistických lágrech dokázaly pracovat skautské družiny (jako základní „buňky“ skautského společenství) a plnit skautský zákon. 7 Mnozí „muklové“ (mukl = muž určený k likvidaci), a to nejen ti, komu bylo zabráněno dostudovat, hodnotí svůj pobyt v komunistickém vězení kladně i díky prožitku opravdového společenství bližních, a také - jak zdůrazňuje např. spisovatel Jiří Stránský - za „univerzitu“ co do vzdělání – vždyť ti starší, zvláště věznění učitelé či profesoři, svým spoluvězňům přednášeli a ovšem leckoho také vychovávali svým příkladem obětavého životního stylu, uvěznění duchovní či církevní pracovníci podávali „civilní“ svědectví své víry. Skautské družiny existovaly a pracovaly v jáchymovských lágrech, v Leopoldově i jinde. Pokud muklové (tedy jak muži, tak ženy) vzpomínají na tato léta, nezapomínají zdůrazňovat, že teprve tam plně poznali nezdolnou sílu skautského hesla „Buď připraven!“ či „zásady dobrého skutku vykonaného alespoň jednou denně“ v podobě sdíleného úsměvu či podaného kousku chleba z vlastního přídělu. Mezi snad až „zázraky“ té doby patří jistě i fakt, že to, jak muklové prožívali svoje otrocké dny, mělo kladný vliv na leckterého dozorce – jak jinak by historici mohli dnes pracovat s motáky a jak by mohla např. pražská knihovna Libri Prohibiti nabízet takové skvosty literárních prací, jež se z kriminálů dostaly ven spolu s cennými výtvarnými artefakty a zachovaly se dodnes. Bán Bůh má skauty rád Pokusím se čtenářům vysvětlit můj troufalý název článku. Do čsl. Skautu jsem vstoupil 28. května 1945, a to do 13. odd. VS Praha. Bylo těsně po válce a všeho bylo málo, ale skautských nováčků hodně. V lesích a odlehlých oblastech se ještě často vyskytovali Banderovci a Werwolfové (fanatičtí nacisté, odmítající kapitulaci). Banderovci byli zbytky partyzánské armády ukrajinského velitele Štefana Bandery, kteří odmítali nadvládu Sovětského svazu nad Polskem. Když pochopili, že své stanovisko neuhájí politicky ani zbraněmi, stahovali se z Polska přes naše území do americké okupační zóny. Jídlo během pochodu kradli a jim nebezpečné svědky likvidovali. Protože jsme měli na dvě družiny a v oddílu jen jednu pramičku (šest pádlařů + jeden kormidelník), museli jsme se v ní střídat na víkendové výlety. Asi 15. června 1945 připadla na naši družinu Ježků pěší víkendovka. Cílem cesty byl Pdrťský rybník v Brdech. Účastnili se: Valda (kormidelník), Šejhar (předválečný skaut) a já, Rodrigo (nováček). Z Řevnic jsme šlapali lesem na Brdskou hřebenovku a po ní na kopec nad Padrťským rybníkem. Vše probíhalo podle programu za procvičování práce s mapou a buzolou. Krátce po poledni jsme dorazili na kopec nad Padrťským rybníkem. Sešli jsme po svahu níže k rybníku. Na malém ohništi jsme ohřáli oběd a vyčistili místo pro stan. Valda jako vůdce výpravy zašel do blízké hájovny požádat o souhlas 8 a ohlásit naše stanování. Stanové tyče jsme na jedné straně zakotvili na kolík, na druhé straně pro kamenitý terén uvázali napínací šňůru na strom. Na vrcholu kopce nad stanem se tyčila zachovalá stavba triangulační věže a to byl náš cíl před večerkou. Z vrcholu plošiny byl nádherný pohled na zalesněné vrcholky Brd. Když jsme je podle mapy poznali a pojmenovali, začalo slunce zapadat za kopce na západním obzoru. Krása a velebnost přírody oslovila každého z nás. Naše mládí reagovalo tak, že jsme si posedali po okraji plošiny a spustili námořnicko-skautské písničky. Náhle však Cejnar říká: „Kluci, slyšíte to taky? Dole někdo chodí.” Skutečně opodál věže byly v křoví slyšet opatrné lidské kroky. Natolik jsme už z přírody znali, jak zní krok zvěře a krok lidský. Valda, jako vůdce výpravy, řekl potichu: „Zpívejte dál, jakoby nic, já pomalu slezu”, a nahlas: „Musím zkontrolovat, jak jsme uhasili ohniště.” A opět potichu: „Když začnu pískat My pluli dál a dál, je to dobrý, přijďte za mnou, když bude ticho, slezte rychle, ale nenápadně dolů, a rychlými kroky jděte do hájovny, směrem na tu vysokou borovici za rybníkem.” Bavili jsme se schválně nahlas o programu túry na zítřek a když jsme zaslechli smluvený signál, slezli jsme pomalu nenápadně dolů. Před stanem jsme pak nápadně nenápadně soutěžili a zkoušeli uzlování, dokud nepřišel soumrak. Během té doby jsme z lesa slyšeli několikrát pomalé, opatrné lidské kroky. Ani slovy ani gesty jsme si jich nevšímali, jako bychom neslyšeli. Pak jsme polohlasně zazpívali skautskou večerku a uložili se do stanu. Tam jsme se šeptem rozdělili, kdo bude v jakém pořadí vzhůru a dávat pozor a jakým způsobem nehlučně vzbudí ostatní a kterou stranou se kdo pokusí opustit stan a utéci. Bylo to zbytečné, neboť strachy nespal nikdo. Podezřelé zvuky pochodu, nyní již dlouhé řady lidí, se opakovaly několikrát, až asi do 2 hodin po půlnoci. Pak vyšel měsíc a mýtinu s naším stanem zalil jasným světlem. Před tím cosi běželo a brklo o napnutou šňůru ke kolíku, zřejmě asi srna nebo jiné zvíře. Ale na naše vypjaté nervy to byl náraz. Za chvíli jsme ucítili, jak něco napnulo šňůru uvázanou ke stanu. Brzy bylo jasno. Ozvalo se teskné, nervy drásající soví houkání. Stále nikdo z nás nespal a tak zkušený Valda zašeptal: „Bušte tiše a moc se nevrťte, ať ji nevyplašíte. Dokud je tu ta sova, znamená to, že není na blízku žádný člověk.” To houkání trvalo asi půl hodiny. Pak padl na mýtinu stín stromů a sova odlétla. Záhadné kročeje se už z lesa neozvaly. Zmoženi strachem i únavou jsme všichni usnuli. Probudilo nás až slunce, opírající se do našeho stanu a klepání na celtu a volání: „Haló, jste tam?” Hajný se přišel přesvědčit, jak jsme prožili noc. Prý mu asi v deset hodin večer volali z místního SNB, že je očekáván přechod větší skupiny Banderovců a aby raději nechodil do lesa. Když jsme mu ve zkratce vylíčili naši noc hrůzy, pochvíli nás, že jsme se chovali dobře a moudře. Také nám vysvětlil, že ono nervy drásající houkání byla sova pálená, kterou přilákal měsícem ozářený stan. Když pan hajný odešel, prohlásil Valda (který byl bez vyznání): „Tak páni, myslím, že můžeme děkovat Bohu, že to tak dopadlo!” Od té doby vím, že Pán Bůh má skauty rád, a já nemám rád soví houkání. Milan Hejl – Rodrigo Dne 1. května 1937 T. G. Masaryka poprvé zasáhla nemoc. Masaryk se ale nevzdával. Dobře věděl, že musí 'svou zem' vést, dokud nebude jasné, že jeho nástupcem se stane dr. Edvard Beneš - 14. prosince roku 1935 abdikoval a za svého nástupce doporučil Beneše; Národní shromáždění respektovalo jeho přání a dr. Edvard Beneš se stal druhým 9 prezidentem samostatné Československé republiky. Po opuštění svého úřadu trávil Masaryk poslední roky života v Lánech, ale nepřestával se zajímat o veřejné dění - nejvíc ho trápil nástup Hitlera a jeho zvrhlá ideologie. Rád si četl, a když už na to neměl síly, nechal si předčítat. Často si vyjížděl do okolí a navštěvoval hrob své drahé Charlotty. V noci z prvního na druhého září roku 1937 přišel poslední záchvat. Celý národ napjatě sledoval jeho boj, doktoři dělali, co mohli. 9. září Masaryk pochopil, že je konec a pokynul lékařům, aby ho nechali v poklidu umřít. Dva dny v plném vědomí neodpovídal na otázky a s nikým nekomunikoval. 11. září upadl do hlubokého bezvědomí a dne 14. září roku 1937 zemřel. Tím se mu splnilo jeho přání neumírat na jaře či v plném létě. Státní pohřeb se konal dne 21. září roku 1937. Od jeho úmrtí nyní uplynulo 75 let. T. G. Masaryk československým skautům … při slovanském jamboree v Praze v roce 1931 (řekl): „...skaut je bratrem každého skauta a přítelem všech lidí dobré vůle, nemůže být proto skautingu třídního, děleného politicky, stavovsky, nebo společensky. A poněvadž skauting jest úsilím o radostné dětství a mládí, nezkalené jedem nenávisti, bylo by zavádění jakéhokoli stranictví do skautingu těžkým prohřeškem na tomto radostném mládí..." Vybráno ze „Svědomí českého skautingu”, Čejka,Nováková,Radkovičová,SOVF 2009 Jméno TGM nese jihomoravský kraj Junáka. _____________________________________________________ Eduard Vallory: WORLD SCOUTING, Educating for Global Citizenship (PALGRAVE MACMILLAN, New York 2012, xx a 236 stran) V roce 2007 obhájil Eduard Vallory na barcelonské univerzitě (Universitat Pompeu Fabra) PhD. disertaci Global Citizenship Education: Study of the ideological bases, historical development, international dimension, and values and practices of World Scouting. O této pozoruhodné skautské disertaci jsem informoval naši skautskou veřejnost stručnou recenzí v časopise Na dobré stopě, 190 (září) str. 5-7 (2010) a 191 (říjen) str. 3-4 (2010). Na univerzitě úspěšně obhájená a na internetu v angličtině a španělštině (katalánštině?) dostupná disertace zaujala natolik, že byl její autor požádán, aby disertaci aktualizoval a přepracoval do knižního formátu. To se mu skvěle podařilo a jeho kniha World Scouting, Educating for Global Citizenship spatřila světlo světa 15. března 2012 s prodejní cenou 55 liber šterlinků. Autor rukopis aktualizoval, zestručnil, přepracoval a zpřehlednil jeho strukturu a dosáhl tak toho, že byla nejen skautům a skautkám, ale i veřejnosti nabídnuta svým způsobem dosud jedinečná publikace, která se věnuje s využitím vědecké historické a sociologické analýzy podstatě světového skautského hnutí, jak je reprezentují především dvě největší světové skautské organizace World Organization of the Scout Movement (WOSM) a World Association of Girl Guides and Girl Scouts (WAGGGS), aniž by opomíjela diskutovat i další počtem členů méně významné mezinárodní a národní skautské organizace. Je možno s klidným svědomím konstatovat, že autor, sám skaut, vycházející z vlastního výzkumu skautingu a skautského hnutí a vlastního prožitku, předložil první skutečně kvalitní vědeckou publikaci věnovanou komplexní studii světového skautského hnutí, publikaci mimořádné hodnoty, jakou skautské hnutí dosud nemělo a jejíž potřeba se již delší dobu jevila jako doslova nezbytná a velmi potřebná. Předmluvu (str. xi-xv) napsal emeritní profesor univerzity v Torontu dr. Joseph P. Farrell (Ontario Institute for Studies in Education, University of Toronto, Past President, Comparative and International 10 Educational Society), skaut od roku 1948. Následuje autorovo poděkování (str. xvii-xix) všem, kteří mu byli při vzniku této publikace nápomocni, a poté krátký úvod (str.1-5), kterým autor uvádí čtenáře do diskutované problematiky. Kniha je složena ze tří hlavních kapitol a závěrečných poznámek (dodatku, poznámek k textu, obsáhlé bibliografie a indexu). Autor nejprve podrobně diskutuje historické počátky skautingu v letech 1907-1920, aby se pak věnoval rozboru světového skautského hnutí, jehož oficiálnímu vzniku připisuje až rok 1920. Za pozoruhodné považuje, že světové skautské hnutí je především reprezentováno dvěma největšími světovými skautskými organizacemi WOSM a WAGGGS, které obě vycházejí z téměř shodných principů a zásad, do vínku skautskému hnutí vložených jejich zakladatelem Robertem Baden-Powellem (dále jen B-P). Vše, co v souvislosti se skautingem ve světě předcházelo roku 1920, se podle Valloryho v podstatě odvíjelo od britského skautingu, který tehdy sloužil pro všechny a všude ve světě jako vzor a model. Vallory považuje za oficiální počátek světového skautského hnutí první světovou skautskou konferenci v Londýně v roce 1920, kde byly položeny základy chlapecké světové skautské organizace později nazvané WOSM brzy následované i formováním oficiálních základů dívčí světové skautské organizace nesoucí název WAGGGS. A neopomene zdůraznit, kolik významných světových osobností včetně amerických astronautů prošlo skautskou výchovou. Jeho pozornosti neušel ani kategoricky odmítavý a vysloveně nepřátelský vztah fašistických, nacistických a komunistických totalitárních režimů ke skautingu, skautskému hnutí a skautským národním organizacím, provázený pronásledováním, zákazem činnosti a perzekucí skautů a skautek, i když se paradoxně mládežnické totalitárním státem řízené organizace snažily okopírovat ze skautingu vše, co představovalo praktický skauting, samozřejmě kromě skautských idejí a světového bratrství skautů a skautek, což bylo podle Leninovy manželky Naděždy Krupské zcela nepřijatelné. Krupská obdivovala na Baden-Powellově skautingu jeho strukturu, metodiku a praktickou činnost, a doporučila je smysluplně využít v sovětských mládežnických organizacích, ale principy a ideje skautingu zásadně odmítala. Autor připomíná i problémy „barevného” a „bílého” skautingu v době apartheidu v Jihoafrické republice a rasové segregace ve Spojených státech. Jeho pozornost patří také zemím, původně koloniím, které postupně ve dvacátém století získaly svobodu a nezávislost, což vedlo mimo jiné i k úpravám skautského slibu popřípadě i zákona a dalších změn v příslušných de facto nově ustavených národních skautských organizacích, které původně byly rovněž součástí skautské organizace ve vládnoucí zemi. To jsou informace pro většinu z nás nepříliš známé. První kapitola (str.7-49) je nazvána Prvních sto let přetváření budoucnosti. Autor hovoří o nápadu, knize Scouting for boys, a o tom, jak a proč došlo ke vzniku skautingu ve Velké Britanii a jeho spontánnímu rozšíření ve světě. B-P zvolil po první světové válce vzor pro uspořádání-strukturu světového skautského hnutí v mírovém poslání a struktuře-organizaci tehdy ustavené Společnosti národů. Mimořádná pozornost je věnována názorovému vývoji samotného zakladatele světového skautského hnutí B-P. Tento vývoj u něho probíhal prakticky od prvních spontánních počátků britského skautingu následovaných rovněž spontánním rozvojem skautingu ve světě, pro který byl britský skauting v té době vzorem. B-P postupně dospěl k pochopení smysluplnosti existence nezávislého, humanismem prodchnutého, samostatného světového skautského hnutí. B-P původně neuvažoval o založení nové organizace, ale neuspěl s předložením a nabídnutím skautské metody tehdy existujícím britským mládežnickým organizacím se záměrem, aby tak skautská metoda vychovávala zdatnou a fyzicky i duševně vyspělou britskou mládež a připravovala ji ke službě Britskému impériu. Naopak především jeho publikace Scouting for 11 Boys (1908) (a nejen ta), která následovala necelý rok po experimentálním táboře na ostrově Brownsea (1907), iniciovala spontánní vznik skautských družin a oddílů nejen ve Velké Britanii, ale také v řadě dalších zemí celého světa. Autor se poté věnuje podrobnému rozboru historického vývoje skautingu ve světě v době, kdy v jeho čele stál B-P. Pozornost věnuje také v diskutovaných souvislostech globalizaci skautingu. Autor využívá jako příklad k podrobnější ilustraci a charakteristice světového skautského hnutí rozvoj a působení WOSM v letech 1924-2004 a posléze kvantifikuje stav současného světového skautingu na počátku dvacátého prvního století. Roudnice n.L., srpen 2012, Jiří Čejka - Péguy Dokončení recenze příště. Sestra Libuše Rusková, manželka br. Šamana, nám 11. září přepsala jeho poslední slova: _________________________________________________________________ NA DOBRÉ STOPĚ – duchovní rádce skautských oddílů * Vydává: Odbor duchovní výchovy Junáka, v rozsahu 12 stran a v počtu 85 výtisků * * Adresa redakce: Ústředí Junáka, Senovážné náměstí 24, 116 47 Praha 1, vedoucí redaktor NDS Jiří Zajíc (e-mail: [email protected], tel.: 723 963 939) * * Technické zázemí: Vladislav Jech (tel.: 737 537 534) a Adéla Čapková. * * Předplatné pro rok 2012 zasílejte přednostně na účet redakce u ČS, a.s., čís. 3790319/0800. * * Částky: pro dodání poštou 100,- Kč, příspěvek čtenářů webových stránek 50,- Kč * * Sponzorské předplatné není omezeno. * * Prosíme o přesné údaje pro rozesílání poštou. * Bez jazykové korekce. * 12
Podobné dokumenty
zoologická a botanická zahrada města plzně
prostoru munice v roce 2018 bude v Brdech vyznačeno 170 km turistických cest. Některá bezlesá místa s rozlehlými vřesovišti jsou u nás zcela unikátní a patří spíše do severské přírody. Většina z ni...
VíceMezi beznadějí a vděčností
našich zásluh, ale získáváme je darem. Toto zjištění nás může osvobodit ve vděčnosti. Jiří Zajíc – ze Svátečního slova v ČT2 4/5/2014
VíceČeské a světové osobnosti, které prošly skautingem
Grygar Jiří český astronom a astrofyzik. Je významným českým popularizátorem vědy v oblasti astronomie, astrofyziky a vztahu vědy a víry, za což získal celou řadu ocenění, včetně ocenění od
VíceČerven - Skaut.cz
,nešťastně´ zvolil jako první bod svého zákona, svého desatera, že skaut má mluvit pravdu, tak si zadělal na problémy”. Vystihl tak naprosto přesně, že už prvým bodem svého zákona se skauting dostá...
Více