listy z aura - Aura-Pont

LISTY
Z AURA – PONTU
1/2011
1
Obsah:
V áž e n í p řát el é..................................................................................................................…..3
Ko n t ak t y.........................................................................................................................…......4
Če s ká a slo v en sk á d r am at i k a. .. .. .. .. .. .. .. .. .. . ... .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. . ... .. .. .. .. .. . 5
Arnošt Goldflam
Ondřej Novotný
Petr Kolečko
George Agathonikiadis
Radokovské ozvěny – české texty oceněné v soutěži o Cenu Alfréda Radoka za rok 2010
Eva Prchalová
Jakub Kolár
No v é p ře kl ad y…………..........................................................................................................9
Anglicky psaná dramatika
Wilde – P. Dominik
Firth – P. Dominik
Kaufman - Mikulíková
Bogosian - Josková
Německy psaná dramatika
Bärfuss - Štulcová
Specht(ová) - Semotamová
A další..
Colas – Neumann
Birkin(ová) - Neumann
Beber(ová) – Fisher
McCarthy – Šáchová
Guare - Josek
Moog/Röth - Kotrouš
Magnusson - Michňová
Thiéry - Obrtelová
Be – Knollová-Hlávková
Hr y, kt e r é j e p o d o h o d ě mo ž n o z ís k at je n z a t an t ié m y.......................................16
Nep ř el o ž e n é t e xt y...............................................................................................…...…......17
Anglicky psaná dramatika
Frayn
Hawdon
Ayckbourn
Rattigan
Sherman
Gurney
Coxon(ová)
Lindsay - Abaire
Německy psaná dramatika
Schönherr
Hübner
Vögel
Gieselmann
Coward
Auburn
St Germain
Ayvazian(ová)
Bigelow(á) – Goldberg(ová)
Reiss(ová)
Miller
Hub
Müller(ová)
Barylli
Apke
A další...
Térey
2
Váže ní a milí přátel é,
Připravili jsme pro Vás jarní čtení v podobě dalších Listů z Aura-Pontu s nabídkou aktuálních
textů za poslední období.
Kromě vítězných textů radokovské soutěže a dalších nových překladů naleznete v nabídce i
zatím nepřeložené novinky z anglosaské a německojazyčné oblasti.
Připomínáme, že aktuální číslo Listů z Aura-Pontu je vždy k nahlédnutí na našich webových
stránkách (www.aura-pont.cz), včetně aktuálních Novinek z Aura-Pontu, kde se dozvíte o
dalším dění v naší agentuře. Máte-li zájem o starší čísla Listů, napište nám a my Vám je
zašleme elektronicky či poštou. Jejich obsah průběžně ukládáme do naší internetové Rukověti
dramaturga, kde je k dispozici úplný přehled nabízených textů. Nyní v ní naleznete informace o
více než 4000 textech původních českých a slovenských her, překladů i textů
zahraničních autorů v originále, aktualizace databáze probíhá průběžně.
Připomínáme, že Vašim zájmům vycházíme vstříc dalšími službami:
na požádání Vám zašleme text námi zastoupených autorů a překladatelů,
rozhodnete-li se některý z nich inscenovat, získáme pro Vás souhlas autora,
vystavíme provozovací smlouvu.
Rovněž Vám texty zahraničních autorů (nabízené i Vámi vyžádané):
obstaráme,
v případě Vašeho zájmu doporučíme překladatele, dojednáme smlouvu se zahraniční
agenturou,
dojde-li k provozování, je naší odměnou provize z autorských honorářů,
nedojde-li k provozování, vyúčtujeme Vám předem dohodnuté vynaložené náklady.
Díky našim bohatým zkušenostem a kontaktům v zahraničí Vám můžeme nabídnout vyřízení
práv k provozování děl autorů z mnoha zemí celého světa:
vlámské části Belgie,
Bulharska,
Holandska,
Chorvatska,
Maďarska,
Německa,
Polska,
Rakouska,
Rumunska,
Ruska,
Skandinávie a Pobaltí
Slovinska,
Srbska,
Švýcarska,
USA,
Velká Británie a Irska
a mnoha dalších (kromě Francie, Itálie a Španělska, kde jsou v současné době tamní
monopolní agentury vázány exkluzivními smlouvami).
Můžete nás však kontaktovat i v případě, kdy si nejste jisti, kam se obrátit.
Vždy Vám alespoň poradíme.
Rádi Vám taktéž pomůžeme při výběru titulu, vhodného právě pro Vás. Vaše případné
jednodušší dotazy zodpovíme telefonicky, složitější pak písemně.
Naše produkční oddělení Vám v případě potřeby pomůže při výběru interpretů. Dále Vám
můžeme doporučit například režiséra, choreografa, případně výtvarníka nebo autora hudby.
Těšíme se na Vaše reakce.
Jitka Sloupová, Michal Kotrouš
3
Kontakty
VEDENÍ AGENTURY:
Petra Marková, výkonná ředitelka – tel.: 251 554 938, [email protected]
DIVADELNÍ ODDĚLENÍ:
Petra Marková, vedoucí – tel.: 251 553 994, [email protected]
Texty a agentáž
Jitka Sloupová – tel.: 737 606 139, [email protected]
Michal Kotrouš – tel.: 603 265 067, [email protected]
Zahraniční práva
Anna Pýchová – tel.: 251 553 994, [email protected]
FINANČNÍ ODDĚLENÍ:
Martin Chramosil – tel.: 251 554 084, [email protected]
Markéta Kotrbová – tel.: 251 554 084, [email protected]
Jana Šimková – tel.: 251 554 084, [email protected]
PRODUKČNÍ ODDĚLENÍ:
Jiří Havel – tel.: 251 550 179, [email protected]
Markéta Mayerová – tel.: 251 553 993, [email protected]
SEKRETARIÁT:
Barbora Hledíková – tel.: 251 554 938, 251 553 992, [email protected]
Najdete nás na adrese:
Veslařský ostrov 62
147 00 Praha 4 - Podolí
tel. ústředna: 251 554 938
fax: 251 550 207
e-mail: [email protected]
www.aura-pont.cz
4
Česká a slovenská dramatika
Arnošt Goldflam
STANDA A DŮM HRŮZY
7 m, 5 ž
hra pro děti
Byl jednou jeden kluk, který se jmenoval Standa Neskutečný a bydlel v domě, co byl docela
obyčejný. Až se do toho domu jednoho dne nastěhovali noví sousedé – manželé Rozkošní
(zločinci, na které je spolehnutí) a jejich domácí mazlíčci: hadi, škorpióni, tarantule a podobná
havěť. A začaly se dít strašidelné věci. Prof. Ripák Rozkošný a Ing. Běluše Rozkošná ihned
vyhlásili, že si v tomto domě založí První soukromou akademii dokonalého zločinu. Než se
Neskutečným podařilo před kriminálními živly uprchnout, padli rodiče do zajetí a malému
Standovi nezbylo, než se pokusit o jejich záchranu. Naštěstí na to nebyl Standa „Supestanda“
sám, pomohla mu jeho nejlepší kamarádka Albertinka Divořáčková...
Jak to s dětmi a jejich rodiči, jakožto i celým domem, všechno dopadne?
Autor vychází nejen ze své obliby uvedeného žánru, ale také ze zkušenosti, že děti se při
sledování napínavých příběhů občas rády bojí. Ale kdo má srdce statečné, ten porazí i ty
největší padouchy. A kdo by nesebral odvahu, když jde o život jeho milovaným rodičům, kteří
jsou těmi nejbáječnějšími rodiči pod sluncem?
Premiéra dramatického textu proběhla v lednu 2011 v divadle Alfa v Plzni (předtím byla
uvedena dramatizace knižní předlohy v brněnské Polárce v květnu 2010).
VRATKÁ PRKNA
5 m, 3 ž
Komedie z divadelního prostředí - ale trochu smutná. Lesk a bída divadla, trochu ironický, ale i
sebeironický pohled zvenku i zevnitř. Prkna, co znamenají svět - jak se říká -, jsou opravdu
velice vratká, a přesto pořád lákavá. Pohled na panoptikum divadla a divadelníků, groteska
maličko zlá, ale snad ne bez lásky. Náš svět i život zmenšené do divadelního vzorku. Divadelník
nemá žádnou jistotu, nikdo mu nezaručí práci, uznání, peníze a slávu a služební postup a
spokojenost a obdiv a porozumění. My divadelníci se musíme pochválit sami! A to taky občas
děláme...
Hra bude uvedena v Ypsilonce v dubnu 2011.
Petr Kolečko
KLUB AUTISTŮ
7 m, 3 ž
Komedie o bizarnosti světa kolem nás. Satira plná dryáčnického humoru a nadsázky,
pojednávající nejen o abnormalitě normálu a hranicích geniality.
Hanička umí nazpamět všechny zápasy z Nagana i se stopáží a chtěla by se skamarádit s
Jirkou Šlégrem. Třináctiletý Miki je politický komentátor a bude jednou premiérem. Zatím radil
Jirkovi, Mirkovi i panu Knížeti. Hyneček zná výrobní tajemství každého aloholu na světě včetně
nových norem EU, ale nesmí ho pít. Jindříšek je v pubertě a úplně nejvíc ho zajímají zvířátka a
hlavně ovce. Karlík ze sebe chrlí informace podle googlu. Pavel řeší partnerskou krizi a svou
práci vychovatele autistů. Kamila umí výborné těstoviny s piniovými oříšky a má jen minimum
celulitidy. Babička Olinka prodává v Albertu a vzpomíná na zimák v Litoměřicích, prvního
trojitého toeloopa a trenéra Jardu. Co do toho způsobí příchod tajemného režiséra, úpícího pod
tíhou bolesti světa? A co se stane, když jeden z autistů uvede v praxi teorii paralelních vesmírů?
Hra o sobeckosti, zvrácenosti, hranici světů a abnormalitě normálu.
„Bejt autista není zas tak těžký. Říkáš hodně čísel, mluvíš s lidma ve třetí osobě. Vlastně jsem
5
to všechno odkoukal od Rainmana. Pustil jsem si to třikrát za sebou na dívídíčku…“
Světová premiéra proběhla v Klicperově studiu v Hradci Králové (Studio Beseda) v březnu 2010
v režii N. Deákové.
Ondřej Novotný
TO LÉTO
variabilní obsazení
Divadelní projekt inscenovaných čtení Jirka Kniha hledá autora je osobitým divadelním tvarem a
otevřeným gestem podpory současné české dramatické tvorby. Projekt bezprostředně navazuje
na soutěž Cena Konstantina Trepleva o nejlepší dramatický text roku, kterou Divadlo Husa na
provázku vyhlásilo v roce 2010. Mezi březnem a květnem 2011 tak uvede 7 renomovaných
režisérů 7 různých textů – mezi nimi bude představen v režii J. Mikoláška i vítězný text Ceny
Konstantina Trepleva, To léto (uvedeno 23.4.2011) .
Text je sledem různě prokomponovaných monologů, replik, veršů, citací, reflexí všedního dne
apod. Jednotlivé části – obrazy jsou uvedeny písmeny v abecedním pořadí a celou řadou
nadávek začínajících tím kterým písmenem (např. „B“ - bába náserná, bachcáč, bachcanda,
bamrdlice, bambula, bambuláč, banán, banánohlt, banánomil, bandita mokrej, baspiča, bastard,
bažantek, běhna, bělořit, bělotok, bembeřice, bezceckyně, bezmozek, bimbas atd.). Text je
pozoruhodný mj. právě tímto „sběrem“ různých nadávek od A po Z. Hlavními tématy jsou láska,
sex, opilost, život na okraji společnosti, vulgarismy zde ještě více osvětlují jednotlivé fasety
promluv, které dohromady skládají obraz světa očima postav „M jako Mengele“, „n“ a dalších. V
lecčem tento rozvolněný dramatický tvar připomene prózy B. Hrabala či poezii J. Topola,
výsledkem je originální náhled na temnější a skrytější stránky světa kolem nás, na periferii
našich vjemů.
George Agathonikiadis (Řecko/Česko)
ZKÁZA EGOPOLIS
4 m, 3 ž (videoprojekce 2 m, 1 ž)
Poklidný život v nemocničním pokoji, kde leží dva pacienti, z nichž mladší čeká na mozkovou
operaci, začínají rozrušovat dramatické události ve městě. Díky informacím od návštěvníků
pokoje - Lékaře, Sanitáře, Sestry, svérázné Uklízečky a později i Ženy staršího pacienta - i
z televizního vysílání se divák postupně zorientuje: Jsme v bezejmenné zemi, respektive jejím
ohromném hlavním městě, v jejichž charakteristických rysech může divák poznat autorovo
rodné krizí hluboce zasažené Řecko a Atény. Obraz společnosti, zkorumpované směrem
nahoru a korumpující směrem dolů se může bohužel jevit povědomý divákovi řady dalších
dnešních evropských zemí. Jakkoli všechny postavy sdílejí sžíravě ironický autorův názor na
důvody hluboké krize jihoevropské země, jadrnost, s níž jej pojmenovávají, nemůže zakrýt jejich
bezmocnost. Bude nutný drastický zásah zvenčí, aby se země probrala ze své mizérie? Ve hře
k takovému zásahu dochází: Město, které jeden z pacientů přezval na Egopolis, obsadí
nejmenovaná cizí mocnost. Okupace má od počátku až do konce bizarní průběh, v němž se
s nadsázkou zrcadlí vyšinutí té druhé, zasahující „severní“ společnosti. Okupantský generál ve
svých projevech k městu nejprve střídavě uráží domácí obyvatele a slibuje jim ráj na zemi, ale
když se setká s odporem obyvatel, přejde k radikálnímu řešení. Nad nenapravitelně
zdevastovaným městem bude na betonových pilotech postaveno město nové, v němž budou
smět žít pouze okupanti. Výstavba pokračuje neuvěřitelným tempem a staré město se pomalu
ponořuje do tmy… Společnost shromažďující se v nemocničním pokoji začínají rozdělovat
postoje k novému režimu, tak jak se venku schyluje ke katastrofálnímu střetnutí…
Autor (1947) se narodil v Řecku, ale od dvou let žil v bývalém Československu. Studoval střední
školu v Brně (design a kostýmní výtvarnictví) a v létech 1973 - 1977 studoval režii na FAMU.
Poté pracoval v brněnském studiu Československé televize. V roce 1983 se vrátil do Řecka,
kde mj. působil jako šéf dramatické tvorby v řecké televizi ET-1. V roce 1991 režíroval
celovečerní hraný film Podzimní návrat / Returning in Autumn v koprodukci české a řecké
6
televize. V posledních letech pracuje střídavě v Řecku a v Česku. Svou první hru Zkáza
Egopolis napsal česky.
Radokovské ozvěny – české texty oceněné v soutěži o Cenu Alfréda Radoka za
rok 2010
Eva Prchalová
ZÁVRAŤ
3 m, 2 ž, opice
“K lásce vedou dvě cesty. Jedna je obyčejná, přímá a řádná. Druhá je špatná, vede přes smrt, a
to je geniální cesta.” (Thomas Mann)
Surrealistický příběh jednoho obyčejného manželství. Ludvík a Ingrid nervózně očekávají
návštěvu. Ludvík se zchlazuje u otevřeného okna, Ingrid sužuje závrať a svěřuje se Ludvíkovi
s ranním zážitkem: V supermarketu potkala svého oblíbeného seriálového hrdinu Tonyho
Srdcerváče, schovala si pistáciovou skořápku, kterou z něho sloupla a do kapsy mu strčila svou
oblíbenou plyšovou opičku z klíčenky. Přichází návštěva. René a Sylvie nejsou manželé a jsou
mladší. Hlavně mladší, než na fotografiích, které poslali emailem. Ukáže se totiž, že v bytě
Ludvíka a Ingrid má zřejmě dojít k něčemu na způsob předem dohodnuté swingers´ party.
Mladší pár je v tomto směru iniciativnější a zkušenější: starší manžele zprvu pohoršuje svými
cynickými moudrostmi, ale postupně sebou nechávají oba mladými manipulovat. Sylvie Ludvíka
odláká z obýváku, zatímco René poskytuje Ingrid masáž nohou. Alkohol posiluje její náchylnost
k závrati a René ji povzbuzuje, aby v sobě uvolnila potlačovanou lásku. Po aktu se do pokoje
vrací samotná Sylvie. Tvrdí, že se Ludvík po neúspěšném pokusu o soulož uchýlil na balkon.
Ingrid ovšem stále tvrdí, že jejich byt žádný balkon nemá. Ve svém omámení však nakonec
uvěří (nebo je to celé sen?), že Ludvík na balkoně se chystá skočit dolů, a tak Ingrid v zoufalé
snaze zachránit ho buší do zdi, za níž podle Sylvie má balkon být. Po tomto klimaxu se Ludvík
vrací mokrý – byl totiž na dole na náměstí, kde se poté, co vyslechl Ingrid s Reném, chladil
v kašně. Ingrid Ludvíka mateřsky vyfrotýruje a pak spolu začnou tančit, odcházejí na ulici –
nebo na balkon? Do pokoje vchází Tony Srdcerváč s opicí, která tančí pro něho.
Hra získala 1. cenu Dramatické soutěže o Cenu Alfréda Radoka za rok 2010.
Jakub Kolár
HOMO HABER
4 m, 4 ž
Hra (ideální např. jako rozhlasová) líčí krátký časový výsek ze života diskutabilní osobnosti,
Fritze Habera, který jakožto vědec chemik a ač židovského původu, oddaný Němec, který byl za
své vynálezy paradoxně pronásledován i vyznamenán. Po 1. světové válce se ocitl na seznamu
válečných zločinců za nasazení bojového plynu na bázi chlóru (sám považoval tuto „zbraň“ ve
válečném kontextu za humánní), zároveň však získal Nobelovou cenu za chemii za zvládnutí
výroby amoniaku (účinné hnojivo, a tak rychlé nasycení miliónů lidí). Po nástupu Hitlera k moci
v roce 1933 byl jakožto žid nucen opustit spolu s některými kolegy funkci ředitele institutu,
odešel do zahraničí, nicméně krátce po svém odchodu v roce 1934 zemřel na infarkt.
Příběh se odehrává v květnu 1933, půl roku po nástupu Hitlera k moci. Haber pozval pár přátel,
aby jim oznámil svůj odchod z Německa. Připravovaná večeře („odlehčující“ postava hospodyně
Stadlerové, služka Fanny, židovka) je však narušena vnějšími událostmi, jež do Haberova bytu
přivede kromě kolegů nečekaně další postavy – Trudi Kohnweissovou, kamarádku Fanny, již
napadl venku zatím „jenom“ hlouček výrostků kvůli jejímu původu, mladý zanícený plukovník
Stück, jenž se zakouká do Trudi a přišel, aby získal výsledky Haberova výzkumu pro nacisty,
7
Leni Stroseková, bývalá přítelkyně manželky Habera, jež spáchala před lety sebevraždu kvůli
manželově aroganci...
Haber se tak začne jevit i ostatním spíše jako vědec uhranutý svými úspěchy a uražený tím, že
ho Německo již nechce, nedokáže si vysvětlit, proč je pro nastupující režim nepřijatelný, když by
mohl svůj výzkum použít opět proti nepřátelům Německa. Z dialogů postav se dozvídáme
mnoho z jeho rozporuplného života, zatímco za okny bytu se schyluje k pálení židovských
knih...
Hra získala 3. místo v dramatické soutěži o Cenu Alfréda Radoka za rok 2010.
8
Nové překlady
Anglicky psaná dramatika
Oscar Wilde (Velká Británie/Irsko)
KAŽDÝ MÁ SVÉHO FILIPA (THE IMPORTANCE OF BEING EARNEST)
z angličtiny přeložil Pavel Dominik
5 m, 4 ž
Od roku 1949 se generace českých diváků setkávaly s nejslavnější divadelní hrou Oscara
Wildea a arcidílem konverzačního žánru v překladu J.Z.Nováka. Nastal čas vybavit „Filipa“
novým kabátem? Jeden z našich nejlepších současných anglistů, Pavel Dominik přijal výzvu
ředitele Divadla na Jezerce Jana Hrušínského a výsledkem je jeho moderní a, jak je u tohoto
překladatele pravidlem, brilantní nová verze příběhu o hledání identity jednoho anglického
dandyho.
Tim Firth (Velká Británie)
HOLKY Z KALENDÁŘE (CALENDAR GIRLS)
z angličtiny přeložil Pavel Dominik
3 m, 8 ž
Původně film, později divadelní hra podle skutečné události. W. I. neboli Women´s Institute je
největší britská dobrovolnická organizace. V jedné její pobočce v Yorkhsiru se schází šest
přítelkyň, aby zavařovaly, vyměňovaly si recepty, pletly, vzdělávaly se. Ve skutečnosti je to ale
příležitost společně trávit čas („a bláznit“ pod záminkou ušlechtilých činností, jak praví manžel
jedné z žen).
Harmonické společenství narušuje zpráva – Annin muž má rakovinu. Za rok skutečně zemře a
aktivní Chris se rozhodne, jak by mohla jejich organizace co nejvíc přispět na charitu.
Každoročně vydávaný kalendář už nebude obsahovat banální obrázky krajiny, ale ženské akty!
Přítelkyně se vyděsí při představě, že budou fotit „nahotiny“, ale Chris jim vysvětlí, že to není
totéž. Navzdory obavám z věku (a názoru sousedů) si ženy z focení udělají legraci a dokážou
na svůj kalendář být pyšné.
Druhé dějství začíná veřejnou obhajobou Annie na ústředí W. I., kde vznikne skandál,
v městečku také – ale o kalendář je enormní zájem. Jeho prodejem se pro nemocnici vydělá půl
milionu liber, z dam se stanou hvězdy a jejich vzájemné i životní vztahy eskalují. Vyhrotí se
konflikt mezi nejlepšími přítelkyněmi Chris a Annie, ovšem síla jejich společného gesta i prožitá
odvaha je na konci opět svedou dohromady.
Film byl natočen v roce 2003 (režie Nigel Cole), divadelní adaptace pochází z roku 2009, uvedlo
ji Richmond Theatre, které s ní objelo zemi, od dubna 2009 se hra uvádí v Noel Coward Theatre
na West Endu v režii Hamishe McColla.
Česká premiéra proběhla v Městských divadlech pražských (divadlo ABC) v březnu 2011.
Moises Kaufman (USA)
33 VARIÁCIÍ (33 VARIATIONS)
do slovenštiny přeložila Katarína Mikulíková
4 m, 4 ž
33 variací je příběhem muzikoložky Katherine Brandtové. Při svém studiu se vydává proti
proudu času, aby se pokusila odhalit tajemství obestírající slavných 33 Variací na Diabelliho
téma. Beethoven se před dvěma sty lety zapojil do „akce“ vyprovokované jeho současníkem
Diabellim, skladatelem valčíků, který požádal padesát svých kolegů, aby na jeho motiv složili
vlastní variace. Beethoven jich nakonec v různých obdobích svého života vytvořil 33, a to
9
v nejrůznějších hudebních formách a náladách, odrážejících jeho hudební vývoj i boj s fatální
chorobou. Zde se příběh variací setkává s Katherininým vlastním životem. Katherine bojuje
s roztroušenou sklerózou a zároveň se vyrovnává se svou minulostí, svým vztahem k dceři, na
jejíž pomoc je odkázána, a pátrá po smyslu svého života.
Hra byla poprvé uvedena ve washingtonském divadle Arena Stage v roce 2007. Hlavní rolí v její
broadwayské inscenaci o dva roky později se na divadelní prkna po 46-leté přestávce vrátila
Jane Fondová.
V dubnu 2011 proběhne premiéra na Slovensku – v bratislavské Aréně. V hlavních rolích
Katherine a její dcery Clary se představí Emília Vášáryová a Zuzana Fialová.
Eric Bogosian (USA)
SUBURBIA (DEN JAKO KAŽDÝ JINÝ)
z angličtiny přeložila Zuzana Josková
5 m, 4 ž
Hra ze současného amerického maloměsta. Kdesi na předměstí (k němuž odkazuje i název hry)
Burnfieldu se na parkovišti před obchodem, který vedou pákistánští sourozenci, schází parta
místních lidí, kteří jsou vlastně ještě docela mladí, ale už dost staří na to, aby se jen tak
poflakovali a popíjeli. Z takového výchozího bodu se rozvíjí pomalá zápletka, jež reflektuje
hlavní problémy určité části americké mládeže. Alkoholik Tim, příliš mladý válečný veterán,
představuje extrémní, rasistické stanovisko, zatímco Buff se zajímá jen o pití a marihuanu. Na
druhém pólu stojí Jeff, který si bezvýchodnost maloměsta uvědomuje, ale nedokáže z ní
vykročit, nemá vzdělání ani perspektivy.
Jeho dívka Sooze se chce dostat do New Yorku a věnovat se umění, Jeff s ní odmítá odejít.
Hlavní impuls tak přijde od Ponyho, někdejšího spolužáka a kamaráda celé party, z něhož se
stal průměrně známý rockový zpěvák. V Burnfieldu koncertuje, a tak se se svými bývalými
známými potkává. Střetnutí dvou opačných světů, v průběhu něhož kulminují vzájemné vztahy,
ale vlastně nikoho nezmění, svět Burnfieldu je světem stížností a nepřekonané deziluze.
Závěrečné napětí (čímž se autor obratně vrací k začátku) si Tim chce vybít na přistěhovalcích.
Hra z roku 1994 klade věčně aktuální otázky, byť jsou její reálie neodmyslitelně spjaty se
Spojenými státy. Text byl rovněž zfilmován (1996).
Eric Bogosian (1953) dramatik, herec a romanopisec, po vysokoškolských studiích se
přestěhoval do New Yorku, kde začal divadelní kariéru. Jako performer se věnuje sólovým
vystoupením s rysy černé komedie, geopolitického komentáře a společenské reality. Jeho hry
se v poslední době hrály na off-Broadwayi, SubUrbia v upravené verzi byla uvedena v Second
Stage Theatre a hra Talk Radio, jež byla roku 1987 nominována na Pulitzerovu cenu, byla
uvedena na Broadwayi v březnu 2007.
Neena Beber(ová) (USA)
ROSNÝ BOD (DEW POINT)
z angličtiny přeložil Jiří Fisher
2 m, 3 ž
Může se žena přátelit se sukničkářem – a to přesto, že s ním sama kdysi chodila?
A co když s ním chce dnes chodit její nejlepší kamarádka, má jí stát v cestě?
Mimi se živí tím, že oceňuje vzácné starožitnosti, zatímco vyznat se v moderním životě jí činí
stále velké potíže. Tím spíše, že se dodnes přátelí s Jackem, svým bývalým milencem a dnes
již uznávaným sochařem. Když začne Jack chodit s Phyllis, vzájemné vztahy naberou až
katastrofálně komických podob.
Rosný bod je hra o lásce a manželství, sexu a přátelství, upřímnosti a vydírání… a o lžích, které
člověk říká, aby zůstal poctivým člověkem.
Autorka je oceňovaná dramatička (např. cena OBIE za r. 2005), prozaička a scénáristka mladší
generace, spolupracovala s řadou prestižních scén (Magic Theater, Public Theater, New York
Theater Workshop). K dalším jejím hrám patří Hard Feelings, The Brief but Exemplary Life of
10
the Living Goddess a Failure to Thrive). Premiéra Rosného bodu proběhla v listopadu 2006 v
produkci Centenary Stage Company v Hackettstownu v New Jersey.
Cormac McCarthy (USA)
EXPRES NA ZÁPAD (SUNSET LIMITED)
z angličtiny přeložila Alžběta Šáchová
2m
Hra odehrávající se v americkém prostředí představuje dvě postavy - White je vzdělaný,
seriózní profesor, Black pochází ze spodnějších vrstev společnosti, z černošského ghetta, byl
trestaný a obrátil se na víru.
Na začátku se dozvídáme o Whiteovi, že ho Black právě zachránil od skoku pod mezinárodní
rychlík Sunset Limited. Vyrovnaný a víru obhajující Black se snaží vypátrat důvody Whiteova
konání a pomoci mu přemoci nechuť k životu, přivézt ho k víře v Ježíše Krista a skrze ni ke
spasení a nalezení nového smyslu života. White ale postupně razantně odmítá všechny
Blackovy nabídky pomoci a svým rouhačským odporem vůči jakékoli možnosti existence štěstí,
radosti a nepokrytecké lásky k bližnímu mu jeho snahu ztěžuje.
Pokud čekáme rozuzlení, že se Blackovi podaří najít příčinu Whiteova utrpení a otevřít mu oči,
že White najde nový smysl života, nedočkáme se. Přes veškerou snahu zadržet Whitea a najít
klíč k dobré části jeho srdce tento odchází zpět do své nicoty, kterou hodlá ukončit
sebevraždou. Black klečící na kolenou se ptá Boha, proč ho sem vlastně poslal, když nebylo v
jeho silách tento lidský život zachránit.
Povídka v dialogické formě pojednává o setkání dvou různých pohledů na život a jeho smysl,
sahající až k podstatě lidské existence, k otázkám víry v Boha, v člověka, v dobro a zlo. Hra
byla uvedena v New Yorku v divadle 59E59 Theaters v roce 2006.
U nás byla uvedena v evropské premiéře v lednu 2011 v režii H. Mikoláškové jako první
samostatný projekt nového nezávislého divadla Stadion.
John Guare (USA)
DŮM Z MODRÉHO LISTÍ (HOUSE OF BLUE LEAVES)
z angličtiny přeložil Jiří Josek
4 m, 6 ž
Černá komedie, která měla premiéru v roce 1966 a kterou už v roce 1987 přeložil do češtiny Jiří
Josek, zažije v dubnu 2011 svůj druhý broadwayský revival. V hlavní roli Artieho se ve Walter
Kerr Theater v režii Davida Cromera představí Ben Stiller.
Artie Shaughnessy sice pracuje jako ošetřovatel v ZOO, jeho snem ovšem je stát se úspěšným
skladatelem písní, nejlépe v Hollywoodu. Co mu však jeho milenka a rádoby herečka Zeida
Flingusová nikdy neřekne – a co se mu snaží říct marně jeho zákonitá manželka, schizofrenní
Šugi, je, že ve skutečnosti je skladatelem mizerným. Když 4.října 1965 navštíví New York
papež, uvěří Artie v zázraky a na Zeidino naléhání chce zavolat svému starému spolužákovi
Billovi Einhornovi, dnes slavnému filmovému režisérovi, a pokusit se ho přimět, aby ho
zaměstnal jako skladatele písní pro svůj film. Než ho Einhorn navštíví, objeví se ovšem v jeho
bytě v Queensu také Artieho syn Ronnie, který dostal právě opušťák a který se touží rovněž
zapsat do dějin. Z Fort Dixu, kde slouží, si s sebou přivezl munici, s níž hodlá Jeho Svatost
zlikvidovat přímo na stadionu Yankees. Ani on neuspěje, jeho bomba se namísto toho stane
osudnou Einhornově partnerce, hluché herečce Korině a dvěma zbloudilým jeptiškám. Korinino
místo po Einhornově boku promptně zaujme Zeida, Artie zůstává sám s bláznivě rodícími
zvířaty, šílenou Šugi a zklamanými nadějemi. Den spěje k tragickému vyvrcholení.
11
Německy psaná dramatika
Lukas Bärfuss (Švýcarsko)
TEST (DIE PROBE – DER BRAVE SIMON KORACH)
z němčiny přeložila Magdalena Štulcová
3 m, 2 ž
Lukas Bärfuss, původně knihkupec, na sebe upozornil několika nekonvenčními hrami (v českém
překladu např. Sexuální neurózy našich rodičů, Autobus, Ropa), jimiž si získal pověst
"specialisty na nezodpověditelné otázky současnosti". Tato charakteristika se dá nepochybně
vztáhnout také na jeho hru Test (Die Probe). Ta je takovými otázkami přímo přeplněná. Do
popředí se derou otázky spojené se sociálním a biologickým otcovstvím.
Ve hře zazní replika: „V případě nevěry zůstává biologické otcovství neurčitelné." Dokonce když
ani nevěrná manželka nedokáže s naprostou jistotou říct, kdo byl otcem jejích dětí, a pro nevěru
neexistoval žádný přímý svědek, stačí, aby žena jenom mlčela a dokázala tak vytvořit pro
zúčastněné, a především pro dítě, nejpříznivější prostředí. Konstrukt západní rodiny funguje,
jelikož sociální otcovství matka určila. Ve spleti nejednoduchých problémů se uplatňují i otázky
politické, ale postavy Bärfussovy hry nejsou pouhými nositeli tezí. Bärfuss spíše dává život
svému diskursu a zaplétá diváka (a sám sebe) do složité komplexnosti konfliktů.
Hra měla premiéru 2. února 2007 v mnichovské Kammerspiele v režii Lars-Ole Walburga.
Kerstin Specht(ová) (Německo)
ŽABÍ KRÁLOVNA (DIE FROSCHKÖNIGIN)
Z němčiny přeložila Tereza Semotamová
4 m, 2 ž (některé postavy může hrát jeden herec)
Žabí královna (1998) patří do trilogie her o královnách (Sněhové královny – Schneeköniginnen,
2001, Srdcová královna – Die Herzkönigin, 1998).
V této „kuchyňské pohádce“ se vypráví o jedné matce, kterou už nebavilo žít. Vdova, jež má na
krku exekutory, se rozhodne zemřít. Děti by tak mohly žít z jejího životního pojištění. Ale neteče
voda, takže ani nemůže polknout sebevražedné tablety! V kuchyni se objeví muž - princ na
bílém koni. Jmenuje se Král, Štefan Král – anglicky Stephen King... To nevěstí nic dobrého.
Naše hrdinka se do něj zamiluje, celá rozkvete a začne lidem radit, jak naložit se svým životem.
Ve skutečnosti však právě toto potřebuje vědět ona sama. ..
Hra popisující atmosféru nejspodnější společenské třídy je dynamická, má spád, bezvýchodný
děj je příležitostí pro nekompromisní sarkasmus a ironii. Nenaplněné touhy a utopické
představy, kvůli nimž jsou postavy zoufalé – to jsou časté motivy her K. Spechtové. Jedná se v
každém případě o vydařenou, šibeniční komedii, která nabízí skvělé herecké příležitosti.
Kerstin Spechtová (1956) je autorkou mnoha divadelních a rozhlasových her a byla oceněna za
své dílo mnohými cenami. Jejími posledními hrami jsou Wieland (2003), Čas želv (Die Zeit der
Schildkröten, 2005) či Zoo (2009), kritikou uznávaná byla především hra Marieluise (2001),
monolog německé spisovatelky Marieluise Fleisserové, v němž bilancuje svůj život.
Philipp Moog, Frank Röth (Německo)
KLEOPATŘIN OBELISK (DIE NADEL DER KLEOPATRA)
z němčiny přeložil Michal Kotrouš
2 m, 2 ž
hořká komedie
Děj se odehrává v současném New Yorku. Sofie, mladá herečka bez angažmá, se připravuje na
přijímací pohovor. K její nervozitě přispívají dvě pochybnosti: jestli je pro ni toto povolání to
pravé a jestli je pro ni ten pravý i její přítel Mark. Ten si spíše užívá a rozhodně nemyslí na jejich
společnou budoucnost. Velký vliv na něj má jeho kamarád Jeff, se kterým obráží různé večírky
12
a který jej využívá ke svým nápadům, jak nárazově vydělat.
Když vyjde inzerát, v němž se hledá „mladá jazykově nadaná žena na pozici předčítačky“,
přemluví Jeff s Markem Sofii, aby tuto práci přijala. A tak se Sofie, trochu proti své vůli, objeví
v bytě vdovy Charlotte Bergmanové, osamělé staré dámy, která před mnoha lety přišla o zrak.
Tuto ženu obestírá velké tajemství, Sofie se s ní nesměle dává do řeči, ale nesetkává se
s pochopením, a tak byt raději opouští s přesvědčením, že se tam již neukáže.
Nicméně události dostanou jiný spád – Sofie totiž vyprávěla Markovi, že u dámy visí originál
Monetova obrazu, o němž jí Charlotte vyprávěla. Mark a Jeff se rozhodnout vzácný obraz
s pomocí Sofie obraz ukrást a prodat, k čemuž by jim měla pomoci Charlottina slepota.
Akce se podaří, avšak Sofie s ní nesouhlasí – jde přeci o zločin, ale i o vrchol neslušnosti vůči
Charlottě – a ještě více se vzdaluje Markovi a cítí při svých návštěvách náklonnost ke staré
dámě. Začíná ji totiž více poznávat - předčítá jí ze starého deníku jejího tehdejšího milence,
s nímž podváděla svého manžela (který ji miloval) a jenž zahynul při náhodném výbuchu
plynové bomby v jedné kavárně, na místě jejich tajné schůzky (tento výbuch připravil Charlottu o
zrak). Postupně se tak seznamujeme i s Charlottiným životním příběhem – jde o napínavou
cestu do minulosti, při níž Charlotte i přes bolestivé vzpomínky opět ožívá, dokud nevyjde
najevo nejedno tajemství... Včetně jednoho – Monetův obraz totiž není originál. Sofie se naopak
svěřuje s tím, že Mark ji zklamal a že ho již nemiluje...
Kumpán Jeff je zesměšněn, protože se snažil prodat falzifikát obrazu, Mark uvědomiv si své
chyby a důležitost obrazu pro Charlottu mu jej po rvačce sebere a vrátí Sofii a Charlotta se při
poslechu četby deníku nedozví (Sofie jí to raději zamlčí), že ji milenec podváděl... Partnerská
krize mezi Sofií a Markem je zažehnána a Charlotta nachází novou přítelkyni...
Dvojici autorů se podařilo napsal napínavý a strhující romantický příběh, jenž šikovně balancuje
mezi scénami plnými komiky a napínavými i dojemnými momenty. Skvělá komorní komedie pro
4 herce je příležitostí pro starší herečku a byla s velkým úspěchem uvedena v zámeckém parku
(Theater Berlin) v lednu 2010.
Kristof Magnusson (Německo)
KUTLOCH (MÄNNERHORT)
z němčiny přeložila Iva Michňová
4m
Situační komedie se skvělými pointami pro čtveřici herců středního věku může leckomu
připomenout některé z her Yasminy Rezy, Neila Simona či Alana Ayckbourna.
„Happy Center je naší křížovou cestou, nákupní sobota je naším Velkým Pátkem". Tři přátelé pilot Helmut, manažer Lars a programátor Eroll - trpící pravidelně jako „přívěsky" nákupem
posedlých manželek, si našli geniální řešení své situace. Trojice zdánlivě úspěšných a
sebevědomých zralých mužů a přeborníků v tricích a receptech na šťastné manželství si hoví ve
své „skrýši pro chlapy", kterou si tajně zřídili ve sklepních prostorech nákupního střediska
Happy Center. Nepáchají zde nic nekalého, jenom zde popíjejí pivo, sledují v televizi fotbal a
sestavují řetěz z víček od plechovkového piva, které nosí Helmut z letadel a jehož délkou
aspirují na zápis do Guinessovy knihy rekordů. Tyto aktivity zcela splňují jejich představu
“pánského klídku", jelikož „ženy nepotřebují žádná hobby, protože ženy mají vnitřní život, jímž
se zaměstnávají, když se nudí. A to jde nejlépe při nakupování".
Když trojici kumpánů nečekaně v úkrytu objeví požární ostraha objektu Mario, není nic složitého
přetáhnout dalšího z nespokojených manželů na svou stranu. V nové sestavě uzavřou sázku,
kdo příští sobotu svou ženu nejrychleji protáhne nákupním centrem. Zábavu jim ovšem překazí
reakce jejich drahých poloviček: Lars, Helmut a Mario jsou vyhozeni z domova, a jejich zábavná
skrýš se promění v dočasný azyl. To se však snaží skrýt před Erollem, který jako jediný z nich
žije v dokonalém manželství - nebo se tím alespoň chvástá.
Trojice nešťastníků se uchýlí k plánu B: prodloužit nakupování naopak na maximální možnou
délku a dokonale při něm ženy uspokojit. Následuje humorný trénink „dynamického projevování
zájmu o produkty", dokud neuhodí další velká rána. Eroll se pohádal s Connie kvůli domnělé
nevěře a vše o úkrytu jí prozradil. Ve skrýši nastává panika: Mario se převléká do ženských šatů
13
a běží vyzvědět, co dámy plánují. Potvrzují se ta nejhorší očekávání: na válečné poradě v
kavárně shopping centra padají slova jako rozvod a soud. Muži se snaží semknout, zároveň
ovšem vyjdou na povrch některé okolnosti, které tuto velkou jednotu rozbijejí: Lars a Eroll zjistí,
že si při jednom nevydařeném fotbalovém večírku prohodili manželky, Helmut se přizná, že ho
před nedávnem vyhodili z práce, a vzteklý Mario, jehož manželka se nechala pozvat na oběd od
frajírka Sandra, si odběhne užívat s Larsovou milenkou.
Velká mužská aliance se tedy nakonec rozpadne. Muži zjistili, že i přes dlouholeté manželské
vztahy jsou pro ně jejich ženy stále ještě velkou záhadou, kterou stojí za to dobývat a
objevovat. Nicméně se přeci nevzdají tak snadno - poučí se ze své chyby a „útulek pro muže"
zřídí přímo na terase shopping centra po vzoru dětských koutků. Bude tak azylem pro všechny,
kdo jsou solidární ve svém odporu k sobotním nákupům.
Komedie byla s velkým úspěchem uvedena v říjnu 2003 v Schauspiel Bonn a stala se kritikami
vychvalovaným hitem. Kristof Magnusson (*1976) pochází z Hamburku, studoval v Berlíně a
Rejkjavíku, překládá divadelní hry i prózu z islandštiny a jeho první román zuhause (Doma) byl v
roce 2005 nominován na cenu Ingeborg-Bachmann-Preis.
A ještě další...
Daniel Colas (Francie)
FUSEKLE OP. 124 (LES CHAUSSETTES OPUS 124)
z francouzštiny přeložil Julek Neumann
2m
tragikomedie
Diskrétní a přemýšlivý Verdier nabídl výbušnému extrovertovi Brémontovi práci na společném
divadelním projektu: má to být pásmo veršů francouzských symbolistických básníků,
předváděných jako klauniáda. A tak se dvě kdysi slavné hvězdy jeviště i filmu sejdou na
zkušebně. Ale jejich spolupráce se rychle změní v konfrontaci: děravé ponožky sehrají roli
doutnáku u sudu se střelným prachem. Podaří se jim překonat vzájemné nepochopení? A přijde
mýtický Hernandez, který má údajně celý projekt produkovat? Lehký, brilantní dialog a
přesvědčivě odpozorované situace dělají z této tragikomedie nejen o hercích a zkoušení
skvělou divadelní příležitost pro dva zkušené herce.
Fusekle op. 124 mapuje v šesti obrazech vývoj vztahu dvou protikladných hereckých osobností,
od čistě profesionální zdvořilosti přes prudké umělecké i osobní spory k vzájemnému lidskému
pochopení a profesní tvůrčí harmonii.
Daniel Colas je známý francouzský herec (cena Gérarda Philipa), divadelní a filmový režisér, a
také autor řady divadelních her (Článek řetězu, Každý sám pro mě, Sousedka, Žena v brýlích,
Zloději okamžiků, Nehezcí lotři, Charlotte Corday, Krutě váš). Fusekle op. 124 (2007) jsou jeho
zatím poslední divadelní hrou.
Jane Birkin(ová) (Francie)
PARDÓN! UŽ JSI SPAL... (OH! PARDON TU DORMAIS...)
z francouzštiny přeložil Julek Neumann
1 m, 1 ž
tragikomedie
Jane Birkinová, zpěvačka, herečka, jeden z idolů pop-music 60. let 20. století, známá svým
bouřlivým vztahem k Sergeovi Gainsbourgovi, je žena mnoha nadání. Její jediná divadelní hra
Pardón, už jsi spal… dokazuje, že umí také psát, a to mimořádně výrazně a přesně.
Ona a on jsou dvojice, která už dlouho funguje v zajetí stereotypů. Je noc, jsou zavřeni v ložnici
a ještě jednou, naposledy, se pokoušejí překonat drobné konflikty, které je pojí i rozdělují. Ale
14
této noci je tato životní zkouška nad jejich síly – minulost je příliš těžká, přítomnost se rozpustila
v jejich potížích, budoucnost… Oba partneři si v zajetí noci beze spánku a samoty ve dvou na
sebe brousí dýky citového vydírání. Ráno je rozkol definitivní. Je to ubohý a smutně všední
rozchod.
Hyperrealistický slovní turnaj vyžaduje velkou hereckou přesnost a střízlivé provedení;
každodenní skutečnost bez příkras si hraje se světlem a stínem a dává vyniknout vyřčeným i
nevyřčeným slovům. Pardón, už jsi spal… (1999) je víc než krutá hra touhy, lásky a smrti mezi
mužem, který chtěl spát, a ženou, která spát nechtěla, je to víc než dialog, střídavě ironický,
bolestný, milostný a násilný. Tato dramatická komedie zobecňuje autorčinu osobní zkušenost a
dává jí hlubší platnost: dvojice se miluje, ale zároveň ničí, jejich vztah se rozbije pro nic, kvůli
maličkosti. Kvůli potřebě jistoty, potřebě slyšet slovo, které nepřichází…
Sébastien Thiéry (Francie)
MORČATA / INDICKÁ PRASATA (COCHONS D´ INDE)
z francouzštiny přeložila Nora Obrtelová
3 m, 4 ž (možné zdvojení)
komedie - groteska
Alain Kraft, skromný padesátník z lidu, netuší, že když přijde do banky vyzvednout peníze,
roztáčí kolotoč nedorozumění a své zkázy. To, co začíná pouhopouhým vyplněním příkazu
k úhradě, pokračuje neúprosným administrativním zválcováním Alaina. Banka totiž byla prodána
do Indie a nové indické vedení banky mu zablokovalo účet. Navíc mu zakáže opustit banku s
tím, že se provinil nedovoleným obohacením... Komedie na půdorysu francouzské absurdní
grotesky skvěle rozvádí původní nevinnou zápletku a dohání hlavní postavu téměř k šílenství,
aby nakonec opustil banku s šunkou v ruce...
Hra francouzského herce a dramatika Sébastiena Thiéryho měla premiéru v roce 2009 v
pařížském divadle Hébertot. Kromě značného diváckého úspěchu získala i významné uznání
kritiky – byla oceněna prestižní cenou Molière za rok 2009 za nejlepší komedii, Patrick Chesnais
pak Molièra dostal za výkon v hlavní roli. Scénické čtené hry připravilo Východočeské divadlo
v Pardubicích v březnu 2011.
Carlos Be (Španělsko)
ORIGAMI
ze španělštiny přeložila Eva Knollová - Hlávková
2 m, 2 ž
krimihra
Španělská temná hra s tajemnou kriminální zápletkou o zlu skrývajícím se v záhybech lidské
duše, zároveň i strhující příběh o lásce, vášni, zlu i naději. Život podle Carlose Be je origami –
čistý list svého života ohýbá člověk každým činem a je na něm, jaké záhyby si na duši vytvoří.
Děj hry se na jevišti před divákem skládá jako origami, každá další scéna ohýbá, přetváří a
vrství celkový význam textu. S příchodem služebné Dory do domu Klaudie a Alda se začíná
odvíjet příběh „divných lidí“, kteří se milují se stejnou vášní, s jakou si ubližují. Autor cestu k
pochopení postav neusnadňuje, neustále mění úhly pohledu na jejich vztahy a jednání, skládá
nové záhyby a až v závěru vyloupne pointy svého origami. Hra se pohybuje na hraně
psychodramatu, detektivky i hororu, ale nechybějí i chvíle humoru. Divák je držen v nejistotě,
zda jsou postavy oběti, či viníci, postavy budí tu odpor, tu sympatie. .
Hra byla uvedena ve světové premiéře v květnu 2010 v divadle Ungelt.
15
HRY, JEŽ JE PO DOHODĚ MOŽNO ZÍSKAT JEN ZA TANTIÉMY
Zahraniční tituly, u nichž je možno získat provozovací práva pouze za tantiémy (%).
Autor
Lukas Bärfuss
Alan Bennett
Michael Frayn
Michael Frayn
Brien Friel
David Greig
John Hale
Dennis Kelly
Nikolaj Koljada
Long – Singer - Winfield
Vasilij Sigarev
Tom Stoppard
Tom Stoppard
Stefan Vögel
Titul
Autobus
Lady z karavanu
Bez roucha
Kodaň
Listy důvěrné (Leoše Janáčka)
Pyreneje
Lorna a Ted
Debris
Polonéza Oginského
Souborné dílo W. Shakespeara
Detektor lži
Pravý inspektor Hound
Rosencrantz a Guildenstern jsou mrtvi
Dobře rozehraná partie
Smlouva do: %
23.9.2012
30.6.2014
30.6.2013
9.5.2015
21.1.2012
15.8.2011
17.2.2012
25.11.2011
15.10.2011
29.11.2011
6.4.2011
14.1.2012
4.12.2011
9.1.2013
9
7
9
9
9
6
7
9
8
8
9
9
7
8
16
Nepřeložené texty
Dílo I. Bergmana
Rádi připomínáme, že cesta k inscenování Bergmanových děl je po mnoha letech volná!
Autorská práva vám rádi zprostředkujeme!
Anglicky psaná dramatika
Michael Frayn (Velká Británie)
CLOUDS (MRAKY)
4 m, 1 ž
komedie
Tři cizinci přijíždějí na Kubu, aby napsali o životě na ostrově svobody. Nevyrovnaná Angličanka
Mara je spisovatelkou ženských románů. Její upjatý krajan Owen je zkušeným reportérem a
zakládá si především na profesionalitě. Vždy pozitivní Američan Ed, univerzitní vědec, píše o
kubánském systému, který obdivuje. Po Kubě je provází a o dobrý dojem se stará vládní
zaměstnanec Angel. Jediný automobil, který jim je poskytnut, řídí Hilberto, muž z lidu, jenž
nerozumí anglicky a svůj čas dělí mezi spánek, výměnný obchod a všudypřítomné přítelkyně.
Nesourodá skupina projíždí Kubu a užívá si programu: ráno mangový džus, potom cestování po
výdobytcích socialismu, večer zapsat dojmy z uplynulého dne. I když přijeli za poznáním, každý
si již přivezl postoje, ze kterých nechce ustoupit ani o píď - ukazuje se však, že to nemusí
znamenat jejich pevnost. Owenův chladný odstup kontrastuje s Edovým nadšením, oba hýří
postřehy, jaká je pravá skutečnost a jak ji lze poznat. Mara je v depresi, ze které se probírá,
když jí muži začínají nadbíhat. Role protagonistů se zamotávají a napětí roste. Paralelně se v
horkém počasí schyluje k bouři, která přináší vyvrcholení a zklidnění; motiv bouře je propojen s
motivy ze stejnojmenné Shakespearovy hry. K názvu této filosofující komedie lze říci, že hlavní
postavy se na věci kolem někdy dívají jako na mraky - nemyslí na ně ani na to, co zakrývají, ale
na představy, které samy do pohledu vnášejí.
Hra měla premiéru v srpnu 1976 v Hampstead Theatre v Londýně v režii Michaela Rudmana.
Další dramatizace proběhly např. pro Duke of York's Theatre (1978), Cambridge Arts Festival
(2004) a následné putovní představení, v rozhlasové úpravě pro BBC 7 (2008).
MAKE AND BREAK (VYROB A ZNIČ)
11 m, 2 ž
Veletrh ve Frankfurtu. V hotelovém apartmá Johna Garrarda, ředitele firmy Ajax Doors, je
umístěn hlavní předváděcí stánek firmy. Ta usiluje o expanzi se svým komplexním modulárním
systémem pro řešení vnitřních zdí. Pilný provoz na stánku nenaruší ani občasné zadunění
teroristických útoků ve městě. Na konci perného dne pak obchodníci vypouštějí páru při
laškování s hosteskou, anarchistkou Anni, mluví o jednom přes druhé a baví se představou
zítřejšího příjezdu ředitele. Začne přerovnáním vzorníku? K překvapení všech Garrard náhle
stojí ve dveřích a pouští se do organizování. ..
Jeho postava je mistrnou karikaturou businessmana. Téměř nepřetržitá zamyšlenost, naprosté
zaujetí obchodem, posedlost využít každou sekundu i zvyk mluvit vždy se všemi najednou a
nepředvídatelně střídat témata jsou stálým zdrojem pobavení spolupracovníků. K běžným
problémům přibral tentokrát další: Davis, představitel mateřské společnosti, něco chystá. Prodá
Ajax, nebo sesterský Securex? Tom Olley, obchodní ředitel a Johnův dlouholetý přítel, má
obavy o Garrardovo zdraví a znervózňuje jej jeho naprostá slepota k lidským emocím i morálce.
17
Ale Tomovy snahy o korekci se míjejí účinkem. Nevinná poznámka o zjevné náklonnosti paní
Rogersové, Tomovy sekretářky, přivede Johna na myšlenku svést ji, spíše z dětinské
zvědavosti než z touhy. Jeho pozornost však odvádějí další události: nočním apartmánem
defilují nečekané návštěvy, o půlnoci dokonce přichází Davis (také měl přijet až zítra) a sděluje
Garrardovi, jakou roli mu vymezil v restrukturalizaci skupiny. ..
Nakonec se najde chvilka i na milostný akt. Krátký spánek pak přináší sny, ve kterých se denní
zážitky přetavují do nových souvislostí. Garrard se probouzí, dostává záchvat a v očekávání
smrti nechá svolat kolegy. Přivolaný lékař pomáhá a vylučuje infarkt, avšak varuje, že nemusí
být daleko. Garrard je opět ve staré formě a nebyl by to on, aby setkání s doktorem neproměnil
v obchodní příležitost. Ráno se opět rozjíždí provoz stánku. Garrard se chystá odjet a kvapně
rozděluje pokyny, když za demonstrační zdí nachází tělo Olleyho, který v noci zemřel. Ostatní
jsou zasaženi smrtí oblíbeného kolegy, Garrarda to však nevykolejí: Přeobjednat letadlo,
zorganizovat převoz těla, domluvit se s Davisem a myslí si: „Práce na týden, všichni stojí jakoby
nic - a nikdo ani nesrovná ten vzorník, všechno abych dělal sám!“
Děj komediálního dramatu je koncentrován do jediného pokoje mezi pozdním odpolednem a
následujícím ránem. Hra skýtá velké možnosti pro ztvárnění zejména hlavní postavy, ale i
vedlejších postav.
Premiéra proběhla v březnu 2011 v Lyric Theatre v Hammersmith (s následným uváděním od
dubna v Theatre Royal v Haymarket v Londýně) - deník Evening Standard hře udělil cenu Best
Comedy of the Year. Televizní zpracování vyšlo v DVD sérii Judi Dench at the BBC.
Robin Hawdon (Velká Británie)
I DO, I DO, I DO (TŘIKRÁT ANO)
3 m, 3 ž
komedie
Ve svém nejnovějším kusu navazuje Robin Hawdon na žánr sňatkové komedie i u nás
populárního titulu Úžasná svatba (Perfect Wedding). I zde je situace zprvu jasná: na
shromáždění nejdůležitějších aktérů se mají doladit detaily připravované svatby Diany a
Jamieho, která má završit jejich několikaleté chození. Jamie je syn význačného bankéře, takže
se má jednat o obřad takřka monstrózní (počet pozvaných hostí se momentálně pohybuje kolem
dvou set). Je zde proto ženichova matka Ann a jeho sestra Holly s novým přítelem, architektem
Tomem. Za družbu má ženichovi jít jeho přítel Geoff, což se ukáže být fatální: Geoff totiž přišel
na schůzku s jiným úmyslem, než seznámit se s detaily svých povinností. V nestřeženém
okamžiku Dianu, se kterou před rokem strávil tajný romantický víkend, postupně přesvědčí, aby
svatbu s nudně spolehlivým Jamiem zrušila, a na místo něho si ve svatební den vzala jeho,
s nímž ji rozhodně čeká více vzrušení. V okamžiku, kdy tento náhlý obrat vysvětlují ostatním,
setkají se poprvé zraky Diany a Toma, kteří se dosud v domě míjeli. Diana není schopna slova,
takže nedokáže zabránit pokračování Geoffovy akce. Teprve když vypraví Geoffa, aby podobné
vysvětlení podal jejím rodičům, mohou si Tom a Diana potvrdit, co už vědí, a sice, že je postihlo
totéž co Romea a Julii – láska na první pohled. Ačkoli zejména Diana se musí smířit s tím, že
bude podezírána z šílenství, rozhodnou se vyjít s pravdou ven. Situaci pro přítomnou chvíli
vyřeší Ann: svatba bude a je jen na Dianě, komu za měsíc řekne své ano. A aby se mohla
rozhodnout se vší vážností, jsou Tom a Diana vypraveni na týdenní seznamovací cestu.
Poslední obraz, odehrávající se o měsíc později, je tak trochu ironickou shakespearovskou
persifláží. Za Dianou ve svatebních šatech přicházejí postupně všichni tři její nápadníci v
žaketech, aby naposledy přednesli své argumenty, proč by si měla vzít právě je. Diana si má až
před oltářem vybrat toho pravého. Jen Holly, která jí pomáhá s oblékáním, naznačí nevěsta,
jaké bude její rozhodnutí. Zdá se však, že ani družička nepřijde zkrátka.
Světová premiéra hry se konala v Contra-Kreis-Theater v německém Bonnu 29. ledna 2011 pod
německým titulem Verliebt, verlobt…Verliebt.
18
Alan Ayckbourn (Velká Británie)
SEASON´S GREETINGS (VESELÉ VÁNOCE)
5 m, 4 ž
Žijící klasik britské komedie je u nás znám hlavně svou slavnou hrou Postelová fraška, dříve u
nás překládanou jako Kdes to byl/a v noci?, má na svém kontě celou řadu skvělých více i méně
vážných her, které u nás dosud vůbec známé nejsou. Patří k nim i komedie Veselé Vánoce
z roku 1980, která v této sezóně zažívá triumfální návrat na jevišti londýnského Národního
divadla. Jak napovídá název, zachycuje průběh vánočních svátků v jedné středostavovské
britské rodině. Neville a Belinda pozvali do svého domu Nevillovu chorlavou sestru Phyllis a
jejího manžela, nepříliš úspěšného lékaře Bernarda, Belindinu „single“ sestru Rachel a jejího
nového přítele, spisovatele Clivea, a ještě Nevillova nerozlučného kamaráda Eddieho a jeho
těhotnou ženu Pattie. Čtveřici párů doplňuje ještě Nevillův strýc Harvey, bývalý zaměstnanec
ochranky, jehož vášní jsou střelné zbraně. Nejen, že jejich dětskými atrapami hodlá vybavit
coby dárky všechny děti, sám je však jednou funkční také ozbrojen. Než z ní však nakonec
vyjde výstřel, odehrají se v Nevillově domě jedny „obyčejné“ Vánoce, se všemi jejich zmatky,
srdceryvnými scénami, nudou i alkoholovými excesy. Bezdětný Bernard připravuje své tradiční,
všemi nenáviděné nekonečné loutkové představení, Neville se věnuje kutilským opravám všech
vánočních dárků, aniž by rozuměl čemukoli z toho, co se děje mezi jeho hosty, Eddie se ho
přitom – k tiché zuřivosti své ženy – stále drží jako klíště. Clive, jehož jedinou knihu nikdo
z přítomných nečetl, se namísto sbližování s komplikovanou Rachel stěží brání osudové
přitažlivosti, která ho začíná poutat k její vdané sestře. Shodou kumulovaných náhod probouzí
však také svým chováním profesionální instinkt ve stále bdělém strýci Harveym…
Ayckbournův styl kombinuje situační humor s takřka čechovovským viděním postav,
vyvolávajícím smích srze slzy.
Lucinda Coxon(ová) (Velká Británie)
HERDING CATS (STÁDO KOČEK)
2 m, 1 ž
Justine je vyvedená z míry. Svému spolubydlícímu Michaelovi do nejjemnějších podrobností
vypráví o pocitech, které v ní vyvolává její šéf. Nigel je podle ní arogantní a hloupý macho, se
kterým inteligentní a těžce pracující podřízená může těžko vyjít. Michael a Justine spolu kdysi
pracovali, Michael se však dnes věnuje práci přes telefon. Jaký je charakter tohoto zaměstnání
pochopíme z jiné scény: Michael jako transvestita po telefonu „hraje“ pro svého oblíbeného
zákazníka, jehož poznáváme pod jménem Saddo, jeho dceru Juliet. K té Sadda evidentně pojí
incestní pedofilní, a jak se nakonec ukáže, i sadistický vztah. Během celé hry obě hlavní
postavy projdou v mnohém podobným vývojem. Justine, zprvu pobouřená Nigelovým sexuálním
obtěžováním, začne svého šéfa sama provokovat – stává se na jeho obtěžování závislá, což
Nigelovi neunikne. Michael, který nemá s kým strávit Vánoce, začne postrádat Saddovy
telefonáty a zahrne svého zákazníka výčitkami. Zatímco Justine svou hru prohraje – v Nigelově
přízni ji nahradí mladší a otrlejší kolegyně - Michael se včas smíří se svou úlohou placeného
sexuálního stimulu. Oba si po těchto zkušenostech naplno uvědomí svou osamělost a
vzájemnou vazbu, která jim ovšem nedokáže dát to, po čem touží…
Ve hře se objevují motivy z předešlé autorčiny hry Konečně šťastná – ovšem v jaksi drásavější
podobě: Justine a Michael jsou nezralejší, nevyrovnanější a bezbrannější než jejich předchůdci.
Jsou sice mladší (oběma je mezi dvaceti a třiceti), ale jejich vyhlídky jsou ve stále
bezohlednějším světě o to temnější.
Světovou premiéru měla tato hra v Ustinovově studiu Theatre Royal v Bathu v prosinci 2010.
19
Noël Coward (Velká Británie)
PRESENT LAUGHTER (UŽIJ DNE)
5 m, 6 ž
Komedie z roku 1939 s prvky frašky napsaná v předvečer druhé světové války nás zavede do
několika vypjatých dní v životě úspěšného herce v romantických komediích, čtyřicátníka
Garryho Essendina. Tuto roli si Noël Coward napsal pro sebe a s úspěchem ji hrál v Anglii, ve
Francii i v USA ještě v roce 1958, kdy mu bylo 59 let.
Garry se právě chystá na zájezd do Jižní Afriky a ve dnech před odjezdem prožije několik
nečekaných a vypjatých situací se svými blízkými (zejména ženami) i s těmi, které vidí poprvé v
životě.
Na začátku vidíme Daphne, mladou dívku, přicházet v pyžamu do haly Garryho bytu. Při cestě
domů z večírku, na kterém se seznámila s Garrym, zjistila, že nemá klíče od domu, a Garry jí
laskavě nabídl, že u něho může přespat. Přichází Monica, Garryho sekretářka, která zjevně
hraje v jeho pracovním i osobním životě důležitou úlohu. Pak se objeví Liz, Garryho žena, která
ho opustila už před mnoha lety, ale zůstali přáteli. Konečně se probudí a přijde sám Garry. Když
je s Daphne sám, řekne jí, že ji samozřejmě miluje, ale musí se rozejít – věkový rozdíl mezi nimi
je příliš velký. Garrymu se uleví, když se jí zbaví. Liz mu řekne, že by to s laskavostí k mladým
dívkám neměl přehánět – není už nejmladší. Liz se mu potom svěří se svými obavami týkajícími
se jejich přátel a spolupracovníků, manažera Morrise a producenta Henryho. Zdá se, že Morris
miluje Henryho ženu Joannu. Garry slíbí, že zjistí, jestli je to pravda. Pak přichází Roland, mladý
dramatik, který Garrymu poslal svoji hru. Obviní Garryho z povrchnosti a marnění svého talentu.
Postupně se však ukáže, že Roland Garryho bezmezně až chorobně obdivuje. Když se
Garrymu podaří Rolanda zbavit (a doufá, že už ho nikdy neuvidí), přichází Morris a ujišťuje ho,
že mezi ním a Joannou nic není.
Druhé jednání nás posune o tři dny dál. Je půlnoc a Garry se chystá jít spát. Vtom přichází
Joanna s historkou o tom, že se nemůže dostat domů, protože zapomněla klíč. Garrymu je
jasné, že to není pravda, ale je zvědavý, co po něm Joanna chce. Joanna mu řekne, že jejich
vztah s Henrym se už vyčerpal, s Morrisem nic nemá a vždycky milovala jenom jeho. Garry ví,
že s láskou to u Joanny nebude tak horké a že ho chce spíš jako trofej do své sbírky, ale
nemůže a nechce se už bránit. Ráno přichází Joanna v pyžamu do haly, a když přijde Liz, řekne
Joanně, že ví, že je Morrisovou milenkou a že se tam Morris může každou chvíli objevit. Vtom
se dovnitř prosmýkne Roland. Liz se povede dostat Joannu do vedlejšího pokoje a už je tu
Morris, který nemůže sehnat Joannu a je bez sebe obavami o ni. Liz mu řekne, že Joanna je u
ní doma a může jí zavolat (ví totiž telefonní číslo do vedlejší místnosti). Morris s Joannou
promluví po telefonu a uklidní se. Garry se probudí a po příchodu všem řekne, že mu všichni
lžou a že toho má dost. Situací Joanny ve vedlejší místnosti se baví, ale nedaří se mu zbavit se
Rolanda. Přichází Henry, který se předčasně vrátil z ciziny, také se bojí o svou ženu, také jí
telefonuje atd. Do toho ještě přijde na audienci Lady Saltburnová se svou neteří, ze které se
vyklube Daphne, a tím chaos dosáhne vrcholu. Po odchodu Henryho a Morrise se z vedlejšího
pokoje majestátně vynoří Joanna a s prásknutím dveří odejde.
Třetí dějství nás posune na večer před Garryho odjezdem do Afriky. Garrymu se nechce jít spát,
přemlouvá Monicu, aby ještě neodcházela domů, ale nakonec zůstane sám. Přijde Daphne,
která Garrymu oznámí, že ji Garry nesporně potřebuje k životu, a že s ním jede do Afriky. Garry
se jí to snaží vymluvit, když se ozve zvonek. Garry uklidí Daphne do kanceláře, a otevře
Rolandovi, který mu přišel říct, že bez něho nemůže žít, a že s ním jede do Afriky. Garry neví,
co si s tím počít, a když ho chce vyhodit, Roland se zamkne ve vedlejším pokoji. Vtom se ozve
zvonek, a přichází Joanna, a Garry se už ani nediví, když mu oznámí, že s ním jede do Afriky.
Garrymu se podařilo dát signál Liz, která přijde a oznámí, že se rozhodla, že pojede s Garrym
do Afriky. Vtom se objeví maximálně rozrušení Morris a Henry, kteří už vědí, že Joanna strávila
s Garrym noc. Dojde k hádce, Garry navíc zjistí, že proti jeho přání pro něho objednali na příští
sezónu divadelní budovu, kterou nesnáší, a přejde do protiútoku. Morris s Henrym jsou ti
nejhorší zrádci. Nakonec se všechno uklidní a Garry a Liz zůstanou sami. Liz Garrymu řekne,
že nejenže s ním pojede do Afriky, ale vrací se k němu natrvalo. Garry se brání, ale je šťastný.
20
Vtom si vzpomene, že v bytě jsou pořád ještě Daphne a Roland, řekne Liz, že ne ona se vrací
k němu, ale on se vrací k ní, a odcházejí spolu do jejího bytu.
Garry je sebestředný a často nesnesitelný, ale svou situaci a svoje chyby si dobře uvědomuje.
Je nešťastný z toho, že lidé kolem něho nedokážou nebo nechtějí rozeznat, kdy hraje a kdy
mluví vážně. Obsazení Garryho je klíčem k úspěchu inscenace této hry. Měl by být na vrcholu
sil, ve věku od 45 do 60 let.
Titul Present Laughter pochází z písně šaška Festeho v Shakespearově Večeru tříkrálovém a
odkazuje ke carpe diem (V překladu Martina Hilského: Milujme se, dokud žijem, / žádné zítra,
carpe diem, / budoucnost je nejistá). Present Laughter měl premiéru v Blackpoolu v září 1942 a
na britská i další jeviště se pravidelně vrací.
David Auburn (USA)
NEW YORK IDEA (NEWYORSKÝ NÁPAD)
8 m, 4 ž
Auburnova (mj. autor Důkazu) nová hra je adaptací komedie Langdona Mitchella z r. 1906.
Cynthia Karslakeová je mladá svobodomyslná rozvedená žena z lepší společnosti. Rozhodla se
ovšem právě, že se usadí v novém stabilnějším a spolehlivějším vztahu a za manžela si vybrala
soudce Philipa Phillimorea. Netuší ovšem, že jak s jejím bývalým impulsivním a
nepředvídatelným manželem, tak s bývalou partnerkou soudce je stále třeba počítat. Což je
možné vztáhnout i na její milovanou dostihovou kobylu Cynthii K. Břitká komedie nabízí
překvapivě moderní pohled na společenské zvyky, postavení a názory na sex a rozvod sdílené
ve vyšších vrstvách newyorské společnosti.
Premiéra hry se uskutečnila 26. ledna 2011 v newyorském Lucille Lortel Theatre (offBroadway).
Terrence Rattigan (Velká Británie)
AFTER THE DANCE (PO TANCI)
8 m, 5 ž
David, úspěšný spisovatel, bonviván a alkoholik se ocitne uprostřed milostného trojúhelníku.
Jeho rozhodování mezi manželkou Joan a mladší přítelkyní Helen za něho vyřeší Joan, když
spáchá sebevraždu. David uvažuje o tom, že ji bude následovat, ale namísto toho se vrátí ke
svým večírkům a alkoholu. Po úspěšné premiéře v roce 1939, těsně před vypuknutím druhé
světové války, upadla hra v zapomenutí, z něhož ji vysvobodil až televizní film BBC z roku 1994.
Inscenace této hry v podání londýnského Národního divadla získala Olivierovu cenu za rok
2011 v kategorii nejlepší „revival“ klasiky.
Martin Sherman (Velká Británie)
ARISTO - ONASSIS
5 m, 4 ž, hudebník(-ci)
Nejnovější hra známého britsko-amerického autora měla v září 2008 premiéru na festivalu
v Chichesteru pod názvem Aristo. O dva roky později byla inscenace obnovena na londýnském
West Endu s poněkud obměněným titulem.
Hrdinou hry je ovšem v obou případech Aristoteles Onassis, jedna z nejproslulejších postav
světového podnikání i politiky 20. století, Řek, jehož bezskrupulózní odvaha učinila
z hladovějícího uprchlíka pohádkového boháče. Sherman vychází v konstrukci děje z knihy
Petera Evanse Nemesis, která se pokouší spojit a interpretovat známé i dosud nevysvětlené
události z posledních let Onassisova života.
Na Onassisově jachtě dochází k osudovému setkání rozvedeného, pověstně bohatého rejdaře
s Jackie Kennedyovou, dosud první dámou Spojených států. Jackie přitahuje Onassisova
cynická odvaha, Onassis je zaujat vtipem a půvabem dámy, která se má stát nejlákavější trofejí
jeho sukničkářských sklonů. Jak osvětluje chór Onassisových nejbližších řeckých zaměstnanců
21
– skutečná obdoba antického chóru (provázená ve hře i motivy tradičních řeckých písní a tanců)
– vztah řeckého miliardáře k rodině amerického prezidenta má dlouhou historii, která si svou
komplikovaností a provázaností nezadá se světem řeckých bohů a polobohů. Paralela s řeckou
mytologií a vztahu člověka a prozřetelnosti či slepého osudu má ve hře důležité místo. Onassis
byl v tomto smyslu jedním z posledních héroů, lidí, kteří se chtěli rovnat bohům. Na druhé
straně je hra kritickým obrazem mocných a bohatých, kteří dodnes žijí v našem světě své životy
mimo realitu a morálku každodenní existence.
Onassis se po smrti Johna Kennedyho stále více sbližuje s Jackie, doufaje, že se tato tehdy
nejobdivovanější žena světa stane jeho manželkou a definitivním stvrzením jeho životního
úspěchu. Neváhá pro tento cíl obětovat svůj vztah s Marií Callasovou, legendární operní divou,
svou krajankou a ženou se stejně heroickou minulostí, jakou má sám. V cestě mu však stojí
hlava kennedyovského klanu, t.č. kandidát na prezidenta USA Robert Kennedy, který nechce
dát souhlas s Jackiiným sňatkem a zbavit se tak svého volebního trumfu v podobě populární
vdovy. Onassis, udržující úzké styky s Palestinci v zájmu bezpečnosti svého leteckého byznysu,
nejspíše (jde o spekulaci či nová fakta, obsažená v dramatikově pramenu) překročil svou hybris
a od klasického výpalného palestinským teroristům přešel k jejich angažmá v námezdnímu
zločinu. To, že finančně podporoval hnutí, které stálo za atentátem na Roberta Kennedyho, se
pak stává tajemstvím, jehož uchování se stává, ať už skutečně či domněle, motivem záhadných
úmrtí, které stíhají Onassisovo okolí. Jeho vztah s Jackie pomalu troskotá na různosti povah a
životních cest, jeho podnikatelské štěstí se obrací a on se vrhá do stále podezřelejších
obchodů. Milovaný syn Alexandro se mu stále více odcizuje, jako by se záměrně stával otcovým
kritickým antipódem. Alexandrova smrt při záhadném leteckém neštěstí má ve hře funkci
katastrofy. Onassis se z ní už nikdy nevzpamatuje, rozchází se s Jackie, vrací se k Marii, umírá
na postupnou ztrátu imunity. Mrtví jsou brzy nakonec všichni, svět, který ztělesňovali, zmizel.
Hra stojí a padá s obsazením role protagonisty – Onassise -, jež si vyžaduje charismatického
představitele, který dokáže tlumočit ambivalentnost hrdinovy životní energie. Výrazné jsou
navzájem kontrastní role obou jeho osudových žen – elegantní inteligentní Jackie je chladná
kráska, kterou přitahuje „netvor“, a Maria, vášnivá žena, jež však v době, kterou zachycuje hra,
žije spíše ve své slavné, lásce obětované minulosti. Čtvrtou „heroickou“ postavou hry je
„nevinná oběť“ Alexandro. Dalších pět postav – tři muži a dvě ženy - je charakterizováno svou
funkcí v Onassisově domácnosti a plní funkce vypravěčů a hybatelů děje („poslů“) a lyrických
komentátorů, jaké měl i chór antický.
A. R. Gurney (USA)
BLACK TIE (ČERNÁ VÁZANKA)
3 m, 2 ž
Curtis, ženichův otec, si připravuje svůj pokud možno nezapomenutelný přípitek pro zásnubní
večeři. Než ale pozvedne sklenku, musí obhájit časem prověřené hodnoty své minulosti včetně
svého vytříbeně starosvětského oděvu. Nenadálý host, rozhodnutý odvrhnout konvence,
způsobí u večeře střet kultur. Curtis pochopí, že sladit principy a úroveň svého zesnulého otce
(který je v podobě ducha nejzábavnější postavou hry) s potřebami své nové rodiny bude úkol,
před jehož naplňováním bude nutné uvolnit si kravatu.
Nejnovější hra známého amerického autora nar. 1930 (z jeho her jsou u nás známé např.
Milostné dopisy) měla premiéru 8. února 2011 v newyorských 59E59 Theaters.
Mark St Germain (USA)
THE GOD COMMITTEE (BOŽÍ KOMISE)
4 m, 3 ž
drama
Medicína, peníze a morálka jsou ve hře, když Výběrová komise pro transplantace srdce
nemocnice Sv. Patrika dostane jen několik minut, aby rozhodla o tom, který ze tří pacientů
dostane srdce, které je náhle k dispozici. Hra, která je žánrovým křížencem mezi Dvanácti
22
rozhněvanými muži a nemocničními dramaty, zapojuje do rozhodování o životě i smrti pacientů i
morální cítění lékařů a sociálních pracovníků, stejně jako jejich méně idealistické pohnutky a
soukromá traumata a dramata.
Premiéra proběhla v červenci 2004 v produkci Barrington Stage Company v Sheffieldu v
Massachussetts.
Mark St Germain je americký prozaik, dramatik a filmový a televizní scénárista, k jeho
oceňovaným hrám patří i Camping With Henry And Tom, za kterou získal Outer Critics Circle
Award a Lucille Lortel Award).
FREUD´S LAST SESSION (POSLEDNÍ SEZENÍ U Dr. FREUDA)
2m
Hrdinou nové hry Marka St. Germaina je legendární psychiatr Dr. Sigmund Freud, jenž do
svého domu v Londýně pozve vycházející akademickou hvězdu (a budoucího klasika fantasy
literatury) C.S.Lewise. Lewis se obává, že si ho Freud zve na kobereček za to, že Freuda
satiricky zobrazil ve své nedávné knize, brzy si však uvědomí, že Freud má na srdci mnohem
důležitější věci. V den, kdy Británie vstupuje do druhé světové války, se spolu Freud a Lewis
přou o Boží existenci, povahu lásky, sexu a smysl života, a to jen dva týdny předtím, než se
těžce nemocný Freud rozhodne ten svůj ukončit.
Hra měla premiéru v létě 2009 v Barrington Stage Company, od července 2010 se hraje
s velkým úspěchem v off-broadwayském Marjorie S. Deane Little Theatre.
David Lindsay-Abaire (USA)
GOOD PEOPLE (LEPŠÍ LIDÉ)
2 m, 4 ž
Margie Walshová právě přišla o další zaměstnání, a to v jejím případě znamená hrozbu, že
spolu se svou postiženou dcerou ztratí brzy střechu nad hlavou. V Southie, bostonském
chudinském předměstí, má jen malou šanci, že by na své situaci mohla něco změnit. Jean,
jedna z přítelkyň, se kterými hraje pravidelně bingo, což je v Southie jediná dosažitelná zábava,
jí tentýž večer vypráví o tom, že v práci narazila na dávného spolužáka, s nímž Margie krátce
chodila. Je z něho doktor – nemohl by jí třeba pomoci? Margie se rozhodne, že nemá co ztratit,
a vyhledá ho v jeho ordinaci. Mike je úspěšný lékař, má mladou ženu (teprve později se divák
dozví, že jde o Afroameričanku) a malou dcerku. Nicméně Margie může stěží nabídnout nějaké
místo. Jejich setkání po letech však nemá tak docela jednoznačný průběh, ukáže se, že Margie
umí hrát i s těmi málo kartami, které jí osud ponechal. Nejprve Mikea vmanévruje do situace,
kdy ji pozve na oslavu svých narozenin do svého domu v nóbl bostonské čtvrti Chestnut Hill, a
pak se tam vydá navzdory tomu, že jí Mike zavolá, že oslava byla zrušena. Připraví si tak
trapnou chvilku, když na místě zjistí, že Mike mluvil pravdu, ale seznámí se alespoň s jeho
ženou Kate a nad dobrým vínem a vybranými sýry se může rozehrát další část partie. Kate chce
využít příležitost a dozvědět se něco víc o dětství svého manžela, ukáže se ovšem, že Margie a
Mike si tuto dobu pamatují každý trochu jinak. Když Kate pochopí tíživost Margiiny osobní
situace, nabídne jí alespoň, aby hlídala občas jejich malou dcerku. Mike se však tak dlouho
zdráhá na toto řešení přistoupit, až Margie vynese svůj poslední trumf… Každá z trojice postav
se tak na chvíli zcela odhalí před druhými i před sebou samým. Jenže hraje Margie poctivě?
Otázka zůstane otevřená až do samého závěru. Vzrušující hra o slušných lidech, jejich
ambicích, předsudcích, manipulacích – a soucitu.
Světová premiéra se konala 3. března 2011 na Broadwayi v produkci slavného divadla
Manhattan Theater Club.
23
Leslie Ayvazian(ová) (Kanada/USA)
HIGH DIVE (SKOK Z VÝŠKY)
1ž
Američanka, jíž se blíží padesátka, stojí na skokanském můstku nad bazénem řeckého hotelu.
Je na prázdninách se svým manželem a jedenáctiletým synem. Trpí sice strachem z výšek, ale
právě její syn ji přemluvil, aby se skoku odvážila. Teď se zoufale přidržuje zábradlí a snaží se
přesvědčit sama sebe k hrdinskému činu. Hlavou jí přitom běží celý její život, počínaje
vzpomínkami na předchozí dovolené. Ta současná její rodinu zavedla do Řecka v době, kdy
CNN hlásí, že Atény jsou právě nejžhavějším místem na Zemi. Na Floridě zažili nedávno
opačný extrém: odliv chladného moře po sobě zanechával zmrzlá těla ryb. Další zkušenosti
s dovolenou zahrnují hurikánovou sezónu při líbánkách na Havaji či zemětřesení v Mexiku o síle
8,1 Richterovy stupnice. Podobně smolné jsou protagonistčiny vzpomínky na hereckou kariéru
v dobročinných organizacích i televizních show. Její balancování na hraně „činu“ končí
nehrdinsky, své osobní limity však postava přijímá s humorem (připomínajícím klasické prózy
Betty MacDonaldové) a znovunalezenou důstojností. Leslie Ayvazianová je sama v USA
známou herečkou a evidentně vychází z vlastních příhod. Žánr monodramatu navíc osvěžuje
drobným experimentem: postavy, jež procházely hrdinčiným životem mají příležitost si zahrát
diváci, kterým jsou přiděleny jejich repliky před začátkem představení.
Text z roku 1998 je mimořádnou příležitostí pro herečku středního věku s komickým
potenciálem, a stal se již základem hereckých koncertů dvou hvězd středoevropského divadla:
Více než pět let jej hraje v Polsku Krystyna Janda, vloni jej s mimořádným úspěchem
nastudovala v nitranském divadle Eva Pavlíková.
Susan Bigelow, Janice Goldberg (USA)
ROSE COLORED GLASS (RŮŽOVÉ BRÝLE)
3ž
Komorní drama se odehrává v roce 1938 v Chicagu. Irskou hospodu Lady O´Reileyové a
židovské lahůdkářství Rose Fleischmannové dělí jen úzká ulička, jejich majitelky, postarší vdovy
však rozděluje nejen jejich náboženství, ale i dávný spor jejich zesnulých manželů. Lady
vychovává vnučku Peg, jež si vytkne za úkol obě osamělé ženy smířit. Dívka – tehdy třináctiletá
- je vypravěčkou dramatického příběhu, v němž hraje stejnou úlohu irský a židovský humor,
jako bohužel tragické události za oceánem.
Během poněkud ztřeštěných Peginých pokusů dostat vztahy obou žen na normální sousedskou
úroveň vyjde totiž najevo, že Rose marně očekává zprávy od své sestry, která žije ve Vídni.
Teprve několik týdnů po anšlusu Rakouska zachytí Rose šifrovaný vzkaz z britského rozhlasu:
její sestře se patrně podařilo dostat svého jedenáctiletého syna Abrahama do Anglie. Nastane
dlouhý boj s americkou byrokracií, jehož cílem je dostat Abrahama na loď do New Yorku.
Emotivní Rose by se bez pomoci zemité a energické Lady neobešla, začíná si to uvědomovat a
mezi oběma ženami se pomalu začne rodit hluboké přátelství. Lady se nakonec podaří získat
pro intervenci do celého případu samotnou Eleanor Rooseveltovou. Zásah prezidentovy
manželky pomůže Abrahamovi získat všechna potřebná povolení – a nebýt drobného zranění,
které Abrahamovi zkřížilo cestu a poskytlo vděčnou záminku úřednímu šimlovi, aby bylo chlapci
týden před odjezdem odepřeno vysněné americké vízum – přiblížit jeho záchranu. Boj za
Abrahamův příjezd do „země svobody“ pokračuje, přátelství dvou žen a jedné dívky je něčím,
nač chlapec může spoléhat.
Kromě hluboce lidského příběhu poskytuje hra i pohled do méně známých stránek americké
historie – jejího urputného izolacionismu. V době globalizace světa a jeho problémů věru
aktuální téma.
Hra měla premiéru v roce 2007 v newyorském Theatre 54 @ Shetler.
24
Anya Reiss(ová) (Velká Británie)
SPUR OF THE MOMENT (MOMENTÁLNÍ NÁVAL)
2 m, 6 ž
Komické rodinné drama, oslnivý dramatický debut mladičké autorky - hru napsala ve svých 17
letech poté, co byla ve svých pouhých 14 letech přijata na kurs tvůrčího psaní v londýnském
Royal Court Theatre, aby se rychle vyšvihla mezi talentované mladé dramatiky (podobně jako
M. Bartlett, P. Stenhamová či L. Prebbleová).
Jde o jízlivě vtipné, černohumorné, ale i zneklidňující a tvrdé rodinné drama, jež se točí kolem
dvanáctileté Delilah, jejích rodičů a podnájemníka Daniela, jenž je do Delilah tajně zamilovaný a
ke kterému se Delilah utíká před stále sílícími konflikty mezi otcem a matkou. Rodiče jsou tak
zaměstnáni svými neustálými hádkami a slovními útoky, že si ani nevšimnou, že
jednadvacetiletý Daniel přestává Delilah vnímat jako dítě... Londýnská inscenace se odehrává
v jednom pokoji – rodiče, Delilah i Daniel sedí na jednom gauči v temné místnosti, v televizi běží
jakési DVD a zatímco se rodiče hádají, ani si nevšimnou, že Delilah dává Danielovi polibek...
Mladá autorka nám nejen geniálně poodhaluje přesně odpozorovanými replikami kosmos dívky
na pomezí dětství a dospělosti, ale i výborně a bez slitování vystihuje egoismus, neschopnost
komunikace a rozpadající se vztahy dospělých – to vše na pomezí drsné komedie a téměř
psychohororu.
Hra byla s úspěchem uvedena v červenci 2010 v Royal Court Theatre a téměř ihned byla
zvolena v rámci renomovaných cen TMA Theatre-Awards jako „best new play“ roku 2010.
Jason Miller (USA)
THAT CHAMPIONSHIP SEASON (KDYŽ JSME BYLI MISTŘI)
5m
U nás neznámá hra získala v roce 1973 jak Pulitzerovu cenu za drama, tak cenu Tony za
nejlepší hru na Broadwayi. V roce 2011 se hra vrací na Broadway v režii Gregoryho Moshera.
Podle každoročního zvyku se schází pětice mužů: basketbalový trenér, nyní na penzi, zve do
svého domu čtyři členy mužstva, které se pod jeho vedením stalo před dvaceti lety mistry
Pennsylvánie. Setkání se zprvu nese v lehkém duchu, ale postupně na povrch vyplouvá
zoufalost současných životů celé pětice. Jeden z bývalých hráčů je dnes nepříliš obratným
starostou města, který čelí nutnosti dosáhnout znovuzvolení v blížících se volbách. Dalším je
ředitel místní střední školy, který mu dělá volebního manažera. Třetím je úspěšný (ale
destruktivně jednající) podnikatel, který tentokrát váhá svého bývalého spoluhráče ve volbách
finančně podpořit (nemluvě o tom, že má poměr s jeho ženou). To vše s cynickým vtipem
komentuje čtvrtý – alkoholu propadlý autor starostových projevů. Během večera nám autor se
sarkastickým humorem i soucitem postupně odhaluje, kdo tito muži kdysi byli – a kým se
mezitím stali. Pud sebezáchovy je nakonec, za vydatné asistence nevědomého cynismu a
bigotnosti jejich trenéra, stmelí znovu dohromady. Zůstávají nicméně morálními ztroskotanci,
urputně se držícími někdejších falešných snů, které otrávily jejich životy a připravily je o
budoucnost, jež se kdysi jevila tak slibně.
Premiéra nové broadwayské inscenace, jejímuž hvězdnému obsazení dominují Brian Cox, Chris
Noth a Kiefer Sutherland se konala v březnu 2011.
25
Německy psaná dramatika
Karl Schönherr (Rakousko)
DER WEIBSTEUFEL (ĎÁBLICE)
2 m, 1 ž
Komorní strindbergovské drama nás zavádí do horského prostředí Tirol. Stále nemocný, ale
prohnaný pašerák a jeho mladá atraktivní žena spolu žijí v bezdětném manželském svazku,
pašují přes hranice zboží a za nepoctivě vydělané peníze si chtějí pořídit dům na náměstí.
Jejich společný život bez lásky vyplněný pouze přechováváním pašovaného zboží dostane jiný
směr, když se velitel hraniční stráže rozhodne nasadit na tuto dvojici mladého ambiciózního
hraničáře - s příslibem povýšení má flirtovat se ženou a dozvědět se tak více o pašuňku. Totéž
však zamýšlí pašerák se svou ženou – má s hraničářem flirtovat a on zatím se svými kumpány
odklidí pašované zboží do bezpečí. Erotika ženy má být zneužita pro materiální zájmy těchto
protivníků.
V ženě se probudí potlačená sexualita, zamiluje se do urostlého hraničáře a přislíbí mu, že mu
pomůže ke kariérnímu postupu a předá mu část pašovaného zboží. Hraničář však s ohledem na
ni zboží před velitelem zapře, čehož využije pašerák a udá ho - financ je tak degradován kvůli
ztrátě na cti, manžel s ním navíc sepíše smlouvu, že za vše může on a že musí být odvelen
jinam – manžel si nemůže nevšimnout rostoucí náklonnosti finance a ženy. Žena by
s hraničářem odešla, ale jeho uražená ješitnost ji coby „prohnanou ďáblici“ odvrhne. Financ
smlouvu podepíše, oba muži si plácnou, uzavřeli výhodný obchod. Žena je však zhrzena, šance
na nový život s láskou a dětmi je pryč. Navíc ji žárlivý manžel uhodí do obličeje. Žena oklamaná
oběma muži a vědoma si náhle své ceny kuje ďábelskou pomstu. To, co se stalo pouhým
předmětem obchodu se stává bojovým prostředkem. Na oko se staví jako napravená poslušná
manželka, nicméně poté, co jí manžel oznámí, že koupil vysněný dům, přinutí ho jemně, aby ho
přepsal kvůli jeho zdravotnímu stavu na ni. Hraničář se ještě staví na rozlučkový pohár vína,
čímž se rozpoutá blížící se tragikomický konec. Rozněcuje i díky hraničářově ješitnosti jejich
vzájemnou žárlivost, rozdmýchává nenápadně vášně mezi oběma muži, kteří na sebe vytáhnou
nože, a opilý žárlivý financ manžela zavraždí. Pomsta je vykonána, muže porazila jejich
vlastními prostředky. „Tak co, bude hvězdička?“ zeptá se jízlivě žena šokovaného hraničáře,
jenž bude muset prchnout. Žena odhazuje zástěru a odchází, dům na náměstí je její, může si
namluvit tolik mladých milenců, kolik bude chtít...
Hra právem patří k reprezentativním dílům expresionistické dramatiky, byla s velkým úspěchem
uvedena ve vídeňském Burgtheateru v roce 1915. U nás byl text uváděn v Národním divadle
mezi lety 1915 a 1921, v září 2008 se s velkým úspěchem a dalšími aktuálními podtexty vrátila
coby „rabiátská komedie“ téměř po 100 letech na scénu vídeňského Burgtheateru, v roce 2011 ji
zařadí do svého repertoáru bratislavská Aréna.
Hra se v současnosti překládá do češtiny.
Lutz Hübner (Německo)
DIE FIRMA DANKT (FIRMA VÁM DĚKUJE)
3 m, 2 ž
Business mění své tváře, kdo není in a cool, je old school. Firma má nové vedení, které ještě
nikomu nedalo najevo, kam se má firma v budoucnu ubírat. Na víkendové setkání kdesi na
letním sídle nového vedení je ale pozván pouze vedoucí vývojového oddělení, čtyřicátník Adam
Krusenstern – má se tam seznámit s novým představenstvem. Je pochopitelně nervózní, neví,
co má od tohoto setkání čekat. Moc mu ani nepomůže mladá a atraktivní asistentka nového
vedení Mayumi, jež s ním naučenými frázemi konverzuje na hraně mezi flirtem a rozhovoru se
zaměstnancem. Ani setkání s novým personálním šéfem Hansenem a Ellou Goldmannovou,
která se představí jako „coach a specialistka agentka assessment centra“ neprobíhá ku
Adamově spokojenosti – smalltalk není jeho silnou stránkou, jeho poznámky se zdají být
26
nevhodné a iritující a nikdo mu nechce prozradit skutečný důvod víkendové akce. Podivné je
také ležérní a nekonvenční chování praktikanta Sandora, které Adama vyloženě popuzuje, je
totiž zvyklý na vybrané chování, jasná pravidla a instrukce a přesně rozdělení úloh v týmu.
Když má pak dojít po dlouhých chvílích nicnedělání, poznámek na papír a nevázaného dialogu
k přesunu do sauny a následně na golf a večerní party, je Adam dokonale zmatený. Copak tady
nikdo nepracuje? Co se stane s jeho kolegy ze středního managementu? Ztratí svou práci kvůli
malé flexibilitě a přehnaně upjatému chování? A kdo z přítomných je vlastně jeho protihráčem?
Postupně vyjde najevo, že novým majitelem firmy je právě mladý, progresivní Sandor, jehož
nezajímají zkušenosti ani vize, ale momentální nápady a aktuální potřeba nápadů zaměstnanců
– lidé se konec konců dají vyměnit. Adam, jenž věnoval firmě 20 let života, se s jeho laxním a
nezodpovědným přístupem nemůže ztotožnit, nechápe jeho naprostý nezájem o vše kromě
Andy Warhola, navíc mu dá nové vedení pro jeho malou flexibilitu výpověď. Adam ve vypjatém
dialogu vrazí Sandorovi jako výrostkovi pár facek a jeho místo je mu nabídnuto zpět – Sandor
totiž začne brát Adama jako „skvěle oldscool“ a chce ho ve firmě udržet jako protipól všem cool
mladým absolventům a jako zdroj napětí, jež je zdrojem cool nápadů. Adam již nechce nikomu
dělat kašpara, ale je na práci závislý i finančně, má rodinu...
Hra patří mezi 6 německých her pozvaných na soutěžní přehlídku divadla do Mülheimu
v roce 2011, vznikla na zakázku Staatsschauspiel v Drážďanech, kde měla premiéru v lednu
2011.
Stefan Vögel (Rakousko)
DAS GLEICHGEWICHT DER KRÄFTE (ROVNOVÁHA SIL)
2 m, 2 ž
hořká komedie
Alex a Doris jsou pět let manželé, jejich vztah se stal vlažnějším a Alex chce zažít změnu – jiné
sexuální zkušenosti. Doris je ale v této záležitosti striktně monogamní. Když ji Alex konfrontuje
s návrhem, aby se seznámili s cizím párem a čistě sexuálně si vyměnili partnery, rázně
odmítne. Ale postupně se podvolí, aby neporušila rovnováhu sil.
Při prvním setkání s Beou a Christophem není nic podle plánu, Doris se zamkne v ložnici, její
potenciální partner Christoph zmizí pro změnu ve svém autě, a tak to vypadá, že si sex užijí
aspoň Alex a atraktivní Bea, jež po svém partnerovi požadovala totéž co Alex po partnerce.
Ovšem Doris a Christopher mají další problém – kdysi spolu chodili a rozhodně nepočítali s tím,
že se ještě někdy potkají a už vůbec ne za takových okolností (rozešli se kvůli Christophově
kariéře). Karty se obracejí, nakonec Doris a Christopher spolu skončí v posteli, zatímco Alex a
Bea, snovatelé celé akce, kteří o bývalém vztahu svých protějšků nevěděli, rozpačitě a
překvapeně poslouchají zvuky z ložnice.
Před další schůzkou obou párů začíná Alex couvat, nicméně rozkvetlá Doris na ní trvá a umlčí
ho jeho vlastními argumenty. Bea si připadá zhrzeně a snaží se překazit vztah mezi Doris a
Christophem. I kdyby se opět vrátili k sobě tak, jako na začátku hry, již není jisté, zda jejich
vztah tuto zkoušku vydrží – co se jednou otevřelo, nejde zavřít, a rovnováha sil byla porušena...
Nakonec to tedy vypadá, že sex se přeci jen od lásky oddělit jen tak nedá. Bezmezná tolerance
mezi partnery neexistuje a žárlivost jenom dokazuje, že nevázaný sex jednoho nemůže ten
druhý i přes hrdinné řeči o demokracii a svobodě snést. Hra vyšla v roce 2011.
Připravujeme překlad do češtiny.
David Gieselmann (Německo)
FALSCHER HASE (FALEŠNÁ SEKANÁ)
1m–1ž
fraška – konverzační komedie
Lisbeth Reimersovou, starší dámu, navštíví soused, policista Reinhard Peters. Na první pohled
přehledný začátek, ale jenom na první. Od začátku se totiž rozvíjí hra kočky s myší, kdy neví ani
27
jedna z postav, ani diváci, kdo je podezřelý a kdo záměrně či kvůli duševní indispozici lže.
Jak to tedy bylo? Policista osočuje starší dámu, že zneužívá tísňovou linku – přišel ji na to
upozornit a požaduje vysvětlení. Ovšem paní Reimersová volala policii, protože ji ruší hluk ve
vlastním bytě. Jsou tedy prášky, které bere, skutečně placebo, jak tvrdí? Je senilní, sjetá, chce
spáchat sebevraždu? Nebo si z něj utahuje? Navíc má o jeho osobním životě více informací,
než je mu libo – i když je jeho osobní život fádní a vcelku nudný. Nebo byla tísňová linka jenom
záminka pro návštěvu paní Reimersové, aby se necítil tak sám? V tom případě je ale možné, že
paní Reimersová volala tísňovou linku, aby za ni přišel pan Peters...
Vzájemné podezírání vyvrcholí okamžikem, kdy stará dáma policistu ujišťuje, že je pravidelně
obětí únosu – prsty v tom mají mimozemšťané. Zdá se, že pan Peters má stopu. A paní
Reimersová je skutečně zatčena.
Co začíná jako povídání u dveří bytu, rozvíjí se k oboustrannému výslechu plnému kliček,
podezírání a náznaků, v boj, v němž dochází k překvapivým odhalením. Autor si zábavně a
šikovně hraje s publikem a jeho domněnkami.
Hra je součástí volné trilogie (první částí je „schizofrenní komedie“ Holubi – č. prem. duben
2011 HaDivadlo Brno), premiéra je plánována na únor 2011 v divadle v Bielefeldu (režie:
Christian Schlüter).
Hra se již překládá do češtiny.
FRÜHSTÜCK (SNÍDANĚ)
5 m, 3 ž
komedie
Stejně jako i v jiných hrách D. Gieselmanna i zde vše začíná banální každodenní situací, aby
skončilo totálním zmatkem, absurdními zápletkami a zcela překvapivými pointami.
Vše tedy začíná normální rodinnou snídaní jako z reklamy a rozhovorem rodiny, jakého rodu má
být jogurt. Středostavovský továrník Lothar Benz, jehož továrna vyrábí „vláknité desky střední
šířky“, je vyveden z konceptu poté, co se seznámí s přítelem své dcery Zuzany, která by ráda
byla jednou slavnou zpěvačkou. Následuje řetězec stále více se zaplétajících situací a
nedorozumění. Na návštěvě se objeví přátelé Rita a Reinhard Kösterovi, aby jim oznámili, že se
rozvádějí – ukáže se mimo jiné, že Reinhard měl aféru s Lotharovou manželkou Cornelií, že
Cornelie podezřívá z nevěry Lothara, že to Rita táhne s budoucím producentem Zuzany,
zatímco Zuzana tvrdí, že měla vztah s otcem, jenž údajně pořádá ve své firmě divoké večírky...
Vše se však tváří úplně normálně a každodenně, co začíná pouhým jogurtem, eskaluje do
bezbřehého zmatku absurdních situací, který se nakonec snaží osvětlit vyšetřovatel – situaci ale
vůbec nezpřehlední...
Hra měla premiéru v lednu 2003 v Schauspiel Hannover.
Připravujeme překlad do češtiny.
Ulrich Hub (Německo)
PINGUINE KÖNNEN KEINEN KÄSEKUCHEN BACKEN (TUČŇÁCI KOLÁČ NESVEDOU)
4 herci
groteska pro děti
Dětmi oblíbení tučňáci se tentokrát objevují v dynamickém příběhu plném gagů, překvapivých
zvratů a písniček. Kromě dvou tučňáčích kamarádů se objeví ještě krátkozraký krtek a slepice
s vysavačem.
Tučňáci najdou tvarohový dort a když jej snědí, ukáže se, že patřil krátkozrakému krtkovi, jenž
právě slaví narozeniny. Krtek však nemůže vidět, že koláč již neexistuje, a tak vzniká celá řada
vtipných situací při předstírání toho, že dort ještě není sněden. Přichází slepice se svým
domácím mazlíčkem, vysavačem, a dostává zálusk na rozinky. Chytračí před tučňáky, že upéct
krtkovi nový dort je hračka – stačí mít přece jenom tvaroh a dort... Vysavač ale za sebou
28
zanechává loužičky oleje, slepice je prohnaná a ve vidině rozinek málem rozvrátí přátelství dvou
tučňáků předstírajíc, že jednoho z nich má moc ráda - druhého téměř uškrtí na šňůře od
vysavače. Do toho se pravidelně vrací na scénu krátkozraký krtek a chce svůj dort, slepice
snese vejce, v němž je překvapivě revolver, a ohrožuje tučňáky s tím, že chce jejich rozinky...
Ve finále tučňáci předvedou famózní rap o rybích prstech (příběh o hrochovi, kterému utekly
rybí prsty z pánvičky), lakomý krtek se chce nakonec rozdělit o neexistující dort s dětmi, a tak
vše končí tím, že tučňáci budou muset druhý den dort asi opravdu upéci.
Chvílemi bláznivá, ale i poučná groteska – bajka byla uvedena v květnu 2001 v divadle
Reibekuchentheater (divadlo Bramborová placka) v Duisburgu. Autor získal v roce 2010 v rámci
mezinárodního divadelního festivalu v Mülheimu hlavní cenu za dramatiku pro děti (za hru
Nathans Kinder i za další). Jeho další hra o tučňácích, Tučňáci na arše (An der Arche um acht)
se v Evropě setkala s velkým úspěchem a jenom v sezóně 2010/11 ji u nás uvedla hned tři
divadla (ZD Cheb, Divadlo Šumperk, Divadlo loutek Ostrava).
Hra se již překládá do češtiny.
Tina Müller(ová) (Německo)
VERLASSEN (ODEŠEL)
3ž
tragikomedie
„Zlato, musíme si promluvit“ – tato věta vede v partnerském vztahu do pekel. Daisy (30), Donna
(40) a Dagmar (50) jsou toho živoucím případem. Znenadání je konec jejich šťastnému vztahu,
jejich partneři od nich odešli, ženy - kamarádky tu nyní stojí a rekapitulují jízlivě a ironicky a
hořce, jak se to stalo: kde to řekl, jako to řekl, kdy následoval šok a dostavil se pomstychtivý
vztek... Zabít raději jeho, nebo sebe? A přicházejí naléhavé otázky: co jsem udělala špatně?
Vrátí se někdy ještě? A jak to do té doby přežiju?
Ženy se vrhají s vervou do svého neštěstí, které je největší na celém světě, jako do nového
neznámého živlu a nechybí mezi nimi ani špetka konkurence. Vždyť nejtragičtější je vlastní
tragédie, největší je osobní ztráta a bolest ostatních se nedá s tou jejich vůbec srovnávat...
Ženy se snaží svými promluvami a překřikováním zacelit čerstvé rány a utlumit „k smrti smutnou
samotu“, protože se zdá, že není jiného východiska, přičemž jízlivá komika vyvěrá z jejich
stylizování se do největší Oběti...
V textu se střídají monology i dialogy, přímá i nepřímá řeč, postavy komentují sebe i sebe
navzájem. Hra nejen pro ženské publikum končí více méně optimisticky, pokusem o vstup do
nového života – po roce je čas začít znovu, zavěšením telefonu bývalému partnerovi, který si
chce znovu o všem popovídat...
Tina Müllerová (*1980) pochází ze Švýcarska, studovala mj. scénické psaní v Berlíně, v roce
2003 byla pozvána na přehlídku mladých nadějných dramatiků do „World Interplay“ (Austrálie),
v roce 2008 získala právě hra Verlassen ocenění v rámci soutěže dramatických textů
v düsseldorfském Schauspielhausu. Za další hru, Bikini (2005) získala hned tři ocenění za hru
pro mládež.
Připravujeme překlad do češtiny.
Gabriel Barylli (Rakousko)
POLSPRUNG (KONEC SVĚTA)
2m
Kalendář Mayů předpovídá, že konec starého světa nastane 21.12.2012 – jenom pár jedinců
tuto katastrofu přežije. Bill Gates si nechává budovat komplex tunelů, kde hodlá přechovat
veškeré rostliny světa pro budoucí generace... A Viktor Abramovič se na konec světa připravuje
v horské boudě ve výšce 2400 m n.m. Spálil za sebou všechny mosty a na vše připraven
očekává osudné datum. Vybavil se krabicemi jídla, uncemi stříbra a zlata, vše zaplatil prodejem
29
své kanceláře. Myslel na vše – od baterií přes vysílačku a rádio na ruční pohon až k vojenské
lopatce. Pro případ nejvyšší nouze přibalil šest lahví whisky...
S čím však nepočítal je náhlé zjevení se majitele chaty. Jacob Fernreiser stojí ve dveřích a
nemůže si rozpomenout, do kdy platí nájemní smlouva – nakonec se dohodnou, že do 6.1.2013.
Nevěří svému nájemníkovi Viktorovi teorie o zániku světa a obratu zemských pólů, přesto do
chaty zavítá ještě před očekávaným datem s vánočním stromkem, aby se o apokalyptických
teoriích dozvěděl více. Místo konce světa však přichází lavina a odřízne oba muže v chatě od
okolního světa. Klička k ručnímu pohonu rádia někam zmizela, nevědí nic o okolním světě,
přesto ani Jacob nevypadá, že by mu někdo chyběl. Oba muži se pomalu sbližují, zpívají u
stromku, oslaví Silvestra a když přijde březen a s ním obleva, najdou konečně i kličku. Chtějí
naladit rádio, nicméně naladit nejde žádná stanice... Viktor dá do přehrávače CD s písní Here
Comes the Sun, konsternovaní muži si sednou a Jacob chytne Viktora za ruku.
Fred Apke (Německo)
WARSZAWA LOVE STORY
4 m, 2 ž
komedie - fraška
Děj se odehrává v bytě ve starém domě na jedné zaplivané varšavské periferii. Zde žijí dva
přátelé (nikoliv milenci!), Alice (28 let) a Jan (32 let). Jan je malíř, jehož obrazy, má-li jaké,
nikdo nekupuje, ale také je to syn vlivného prokurátora, s nímž se nestýká. Alicja nedávno
ztratila práci a momentálně nevidí jiného východiska, než vrátit se k řemeslu, kterému se říká
nejstarší na světě. Jan s tím nesouhlasí, ale protože klienti Alice bývali vlivní a tím pádem
zámožní muži, je to bezesporu velmi dobrý zdroj příjmů.
Sousedka této dvojice je Nina – svobodná matka, jež si není jistá ani sebou, ani svým dítětem a
stěží se protlouká životem. Jan dostane za neustálého breku Ninina dítěte nápad, dle jeho
názoru skvělý. Jedním ze zákazníků Alice byl totiž mediálně známý politik, vyhlašující
prorodinná a protipotratová hesla – to by šlo jistě výborně využít tak, že by mu namluvili, že
Alice s ním čeká dítě...
Výsledkem tohoto prostého nápadu je spirála více či méně obtížných, nečekaných a
překvapivých situací. Alice navedená Janem volá zmíněnému "otci". Začíná akce „Amatérští
vymahači výkupného a jejich obětní beránek“. Je ale jasné, že z toho nemůže vzejít nic dobrého
-zvlášť když oběť útoku rozhodně není žádný outsider a obrátí se na svého mocného
vyjednavače. Mezi tím se navnaděná Alice rozhodne provést podobnou věc dalším klientům...
A tak se stejným způsobem objevuje další potenciální „tatínek".
Jako to chodí v každé správné frašce, všichni se musí potkat na jednom místě a ve stejný
okamžik a zápletka se dále rozvíjí...
Dynamické, živé, zábavné dialogy, výrazné, sympatie budící postavy (dokonce i ty negativní),
směšně, ale i tragické charaktery postav, překvapivé zvraty – to jsou hlavní znaky této hry.
Autor a režisér v jedné osobě napsal aktuální komedii o politických aférách na jedné straně a
životních ztroskotancích na straně druhé.
A další...
János Térey (Maďarsko)
ASZTALIZENE (STOLNÍ HUDBA)
4 m, 3 ž
Konverzační drama o životě současných „společenských elit“ se odehrává jednoho zimního
večera v drahé, „trendové“ restauraci jménem White box, uzavřeném časoprostoru, kde se
scházejí mladí, úspěšní nebo méně úspěšní lidé: přátelé a protivníci, milenci a podvedené
manželky, štamgasti i náhodní návštěvníci. Jak žijí, kam cestují, co jedí a nakupují třicátníci –
30
kteří už mají nějakou minulost i kariéru – podle kterých „bydlet v Budíně“ je světonázor. Budín je
ve srovnání s „proletářskou“ Peští bohatý, velkopanský a drahý.
Během rádoby intelektuálského tlachání v restauraci nahlédneme nejenom do přediva
partnerských vztahů – kde už „každý s každým něco měl anebo bude mít“ – mluví se i o umění,
o jídle, o místech, kam se má nebo stojí za to cestovat, a především o penězích. Jak se má žít
podle pravidel peněz, podle pravidel „elity“. Současně jsou ale budínské kopce v ostrém
kontrastu s pešťskou , takzvaně „proletářskou“ realitou, doléhají sem odněkud zdáli. Pešťská
„ulice“, existující realita, je jen rušivou kulisou v pozadí, která nanejvýš „otravuje“ budínskou
atmosféru. Térey zobrazuje značně cynický, elitářský, snobský svět, který nebere na vědomí
zbytek společnosti. Svět zahleděný do sebe, bez empatie či pocitu zodpovědnosti, svět sám
pro sebe. Samozřejmě všechny osoby, byť se tváří sebevíc „cool“, v sobě nosí řadu frustrací.
Nejspíš ale ne z toho, že by si uvědomovali prázdnotu svých životů. Győző je bohatý majitel
restaurace, nagelovaný „selfmademan“ hýřící cizími slovy, Mariann, jeho žena, je bývalá
kosmetička a touží uniknout ze zlaté klece, Kálmán je životem unavený chirurg traumatologie,
jeho žena Alma, s níž se rozvádí, je emancipovaná, úspěšná advokátka, Delfin je druhořadá
operní pěvkyně, vyspala se jak s restauratérem, tak s lékařem, ale miluje ji i operní kritik a
s některým z nich čeká dítě, Krisztián je úspěšný designér a homosexuál a miluje Kálmána a
Henrik je operní kritik, kterého nemiluje vůbec nikdo – postavy doplňuje číšník.
V roce 2005 hra získala cenu Kniha roku v kategorii divadelní drama a v roce 2008 Cenu
divadelních kritiků za nejlepší současné maďarské drama sezóny 2007/2008.
Hru máme k dispozici v maďarštině a němčině, byla také přeložena do polštiny.
LISTY Z AURA - PONTU
1/2011
© Aura - Pont s.r.o., Praha 2011
Redakčně připravil Michal Kotrouš.
Spolupracovali:
Alena Bjačková, Tatiana Dimitrová, Pavel Hromádka, Marta Ljubková, Petra Marková, Anna
Pýchová, Jitka Sloupová, Olga Vlčková.
31