V‰echno dobré k svátku MDÎ, milé Ďeny a dívky!

V‰echno dobré k svátku MDÎ, milé Ïeny a dívky!
SLOVANSKÁ VZÁJEMNOST
Zakladatel profesor Ing. Břetislav Chvála, doktor technických věd (DrSc.)
MĚSÍČNÍK SLOVANSKÉHO VÝBORU ČR
ROČNÍK XVIII
ČÍSLO 185, BŘEZEN 2015
CENA 10 Kč
Dnes v ãísle Pádná odpovûì
SOKOLSKÉ HNUTÍ
PROJEVEM V·ESLOVANSTVÍ
Komentář Václava Jumra
(s. 2)
PROBLÉM S EMIGRACÍ
Stanovisko Jana Mináře
(s. 3)
BOJ O MOC NA UKRAJINù
Jak to vidí náš komentátor
Jiří Kotlík
(s. 4)
BALKÁN POUTAL 50 DIVIZÍ
Nejvýznamnější povstání v týlu
Němců
(s. 5)
JIRÁSEK OSLOVIL ·IROKÉ
VRSTVY
Jak to vidí Pavel Novák
(s. 6)
âE·I UKR¯VALI
RUDOARMùJCE, UPRCHLÉ
ZE ZAJETÍ
Málo známá stránka války
(s. 7)
ZLOâINY FA·ISTICK¯CH
VRAHÒ
Dokumentace Nataši Weberové (s. 8)
ãeskému
provokatérovi
PRAHA (SV) – K 70. výročí osvobození Osvětimi Rudou armádou vystoupil 26. ledna na Pražském hradě (na
snímku Michala Kamaryta z ČTK)
předseda Evropského židovského kongresu Moše Kantor, který na tiskové
konferenci dostal od jednoho českého
novináře neomalenou otázku, co soudí
o údajně sílících projevech antisemitismu spjatého prý s nástupem Vladimíra
Putina do prezidentské funkce v Rusku.
Kantor odpověděl: „Kdo vám takové
informace dává? Byl jsem čtyři roky předsedou Ruského židovského kongresu
a poznal jsem, že Putin je největším
obráncem židovské komunity v Rusku.
Nelze všechno politizovat,“ dodal Kantor.
Provokatér se hostovi zřejmě nepředstavil, že byl z české pravicové líhně, není
třeba pochybovat.
Připomeňme, že oběti holocaustu
v Osvětimi uctili ve výroční den osvobození koncentračního tábora ze zahraničí
i prezidenti Česka, Slovenska a Bulharska
Miloš Zeman, Andrej Kiska a Rosen Pleveneljev. Prezidenta země, která Osvětim
osvobodila, polští „hostitelé“ zřejmě pozvat zapomněli. Ostuda!
Kdo bude první, aÈ dob˘vá Berlín
Mapa bojující Evropy doznala k jaru
1945 už velkých změn. K protihitlerovské koalici se připojili kromě Čechoslováků i Poláci, spřízněni se Sovětským
svazem, kteří o Berlín budou bojovat po
boku Rudé armády. Na Balkáně vznikly
tři svobodné státy – Rumunsko, jehož
vojsko se zúčastní osvobozování Československa, Bulharsko a Jugoslávie. Titova vojska osvobodí nejen Jugoslávii, ale
i Albánii. Pod vedením generála Dwighta Eisenhowera bojují na Západě i de
Gaullova vojska.
V běhu byly i další operace. Koněvův
1. ukrajinský front připravoval ostravsko-opavskou operaci, do které byli zapojeni i českoslovenští dělostřelci (u
Jasla) a také letci, 2. ukrajinský front
pod velením maršála Rodiona Malinovského směřoval jednak na Vídeň, jednak
na Bratislavu a Brno.
Ale spojenečtí stratégové se po jaltské
konferenci už zabývali plány daleko
vzdálenějšími. Stalin Spojencům přislíbil, že se Rudá armáda zapojí do války
proti Japonsku tři měsíce po dobytí Berlína a jak svědčí Štemenko, na Dálný
východ se začala přesunovat sovětská
vojska i štáby už v dubnu 1945. Sovětská vláda zahájila i přípravné diplomatické kroky – 5. dubna vypověděla
smlouvu s Japonskem o neutralitě, která
už splnila svůj účel, neboť za německé
agrese zaručila Sovětskému svazu, že
nebude muset bojovat na dvou frontách.
Spojenci se mílovými kroky blížili ke
Dni vítězství v Evropě i Asii.
(zh)
Svoboda zrozená v boji
Kniha z nakladatelství Orego
V nakladatelství Orego vyšla na počátku roku kniha nazvaná Svoboda zrozená
v boji, kterou jako sborník k 70. výročí
osvobození od fašismu připravil kolektiv
historiků vedený Hanou Kráčmarovou.
¤eknûme do Kyjeva:
Dost stfiílení do vlastního lidu!
Îádá nás o to Nikolaj Lavrinûnko, pfiedseda Slovanského v˘boru Ukrajiny
V Donbasu už zahynulo na 10 000 lidí
a předseda Slovanského výboru Ukrajiny
Nikolaj Lavriněnko se 18. ledna obrací
s naléhavou prosbou k slovanské veřejnosti požadovat na Kyjevu, aby zastavil
válku proti vlastním lidem.
V jeho prohlášení z 18. ledna se praví:
Pfied 70 lety
Generál Sergej Štemenko, náčelník
operační správy Rudé armády, vzpomíná ve své knize Generální štáb za války
(vydané česky Naším vojskem v roce
1973): „když se vojska Rudé armády
i Spojenců už nezadržitelně blížila
k Berlínu, svolal generální štáb Rudé armády koncem března 1945 do Moskvy
poradu velitelů všech rozhodujících sil
útočících na německé hlavní město, každopádně maršály Žukova, Koněva a Rokossovského, aby s nimi posoudil základní úvahy o berlínské operaci, nad
kterými doposud pracovaly desítky štábních důstojníků.
Sám Stalin vlastnoručně vytyčil
rozhraní mezi vojsky 1. běloruského
a 1. ukrajinského frontu, a to u města
Lübben, asi 60 km jihovýchodně od
Berlína.“ Jak líčí Štemenko, tato pomyslná čára vyvolala na poradě Koněvův nesouhlas, neboť takové kategorické rozhodnutí „mu neposkytuje
možnost úderu na Berlín“. Čáru musel
změnit až sám Salin, který prý mlčky
přeškrtl rozhraní s tím, že „kdo se
první probojuje, ten ať dobývá Berlín“.
Kostky tak byly vrženy a Stalin
2. dubna podepsal směrnici, že závěrečnou operaci bude třeba zahájit nejpozději 16. dubna.
Spojenci se mezitím přibližovali
k Labi, kde také u města Torgau došlo
v dubnu 1945 k historickému setkání
obou nejsilnějších armád protihitlerovské koalice.
Prezident Evropského Ïidovského kongresu Mo‰e Kantor na tiskové konferenci v Praze
Úvodní kapitola knihy je věnována vyvrcholení národněosvobozeneckého zápasu a v dalších částech se zabývá širokým
spektrem hlavních poválečných událostí
až do roku 1948.
Drazí naši slovanští bratři! Dnes, 18. ledna, ukrajinské ozbrojené síly provedly masový útok tanky a dělostřelectvem na předměstí Doněcka. Náboje dopadají do obydlených čtvrtí. Ničí se domy, hynou pokojní lidé. Včera mi telefonicky zavolali příbuzní
z Doněcka a vyprávěli o tom, že město zachvátila panika. Protibombové kryty jsou
přeplněny. Tady se ukrývají zejména děti
a starší lidé. Ukrajinské úřady zneužily příměří k tomu, aby sem přisunuly vojsko. Mají plnou podporu šéfů Evropské unie a USA.
Mise OBSE od toho dává ruce pryč a chová
se licoměrně. Lidé, kteří žijí v Doněcku, se
mě ptají, proč v případě časopisu Charlie
Hedbo přišlo na manifestaci 1,5 milionu li-
dí, ale smrtí tisíců lidí v Doněcku a Luhansku se nikdo nevzrušuje jak ve Francii, tak v bratrských slovanských zemích.
Smrt těchto lidí zřejmě nikoho neznepokojuje. Ale bohatá ložiska břidlicového plynu
sem lákají mnohé zájemce.
Slovanský výbor Ukrajiny vždy reagoval
na volání svých slovanských bratří, když se
proti nim spřádaly krvavé plány amerických
jestřábů. Chodili jsme s transparenty k velvyslanectvím USA a bloku NATO. Dnes,
my Slované žijící na jihovýchodě Ukrajiny,
potřebujeme podporu z vaší strany. Je třeba
obracet se na vedení Evropské unie a USA,
aby donutila vedení Ukrajiny okamžitě přerušit válku proti vlastnímu lidu, zastavit
střelbu proti městům a vesnicím z Doněcké
a Luhanské oblasti. Zdejší lidé volají po míru. Věříme, že u velvyslanectví USA,
Německa, Francie, Velké Británie a jiných
vlivných zemí mohou být uspořádány demonstrace lidí, kterým osud občanů Doněcké a Luhanské oblasti není lhostejný. Tím
můžete napomoci ubránit životy zdejších lidí, zastavit válku.
Zrodila se husitská epopej
Dnes nejpilnější český historik Vlastimil
Vondruška vypráví o Čechách za časů krále
Václava IV. a Jana Žižky.
Vánoční čas obohatil české knihovny dalším (ve SV už avizovaným) dílem z dílny
dnes nejpracovitějšího našeho historika
Vlastimila Vondrušky. Po dokončení čtyřdílné ságy o králích Přemyslova rodu znovu
sáhl hluboko do středověku a nabídl čtenářům řadu příběhů z patnáctého století.
Tyto příběhy nazval husitskou epopejí,
z níž vydal v nakladatelství MOBA první díl
pod názvem Za časů Krále Václava IV.
(1500-1515) a letos v dubnu ho bude následovat díl líčící dobu Jana Žižky. Rozsáhlou
fresku prvního dílu promítl romanopisec na
600 stránek.
Snad žádná historická epocha našich dějin není v obecných představách tak kontroverzní jako husitství, poznamenává vydavatel na tradiční záložce. Čtenáři se dostává
v prvním díle mnohovrstevnatý obrázek
společnosti, v níž nazrávaly její rozpory mezi katolickou a kališnickou stranou, ale
i mezi feudálními pány a chudým rolnictvem, ovšem i mezi jejich českými a německými příslušníky.
Hlavním zdrojem těchto rozporů, jak je
vylíčil Vondruška, je pak anglický reformátor křesťanství Jan Viklef (John Wycliffe),
z jehož idejí bojů za spravedlivý svět vy-
rostla v českém prostoru husitská reformace.
Vedle řady osudů fiktivních aktérů své
doby setkáváme se u Vondrušky nejen s rektorem Karlovy univerzity Janem Husem, jehož kritika společenských zlořádů katolicismem zatížené doby získala v zemi neobyčejnou popularitu, s níž se ztotožňuje nejen
lid, ale i královna a také protirožmberský
buřič Jan Žižka, zchudlý zeman a dokonce
z nutnosti lapka.
Hejtman Žižka se podle Vondrušky také
postaví do řad českých ozbrojenců, kteří
u Grunwaldu v roce 1510 svedou po boku
Poláků, Litevců a Rusů známou historickou
bitvu, která německé křižáky navždy vygumuje z dějin středoevropské a východoevropské politiky. Není ovšem vyloučeno, že
se v tomto detailu historik i autor mýlí.
Mnozí kolegové z branže Žižkovu účast
u Grunwaldu popírají.
V čem je Vondruška jednoznačně přesný,
je historie kostnického koncilu, na němž
Hus jako domnělý kacíř požívá bezpečnostní záruky Václavova bratra Zikmunda, ale
nakonec mučednicky končí v ohni.
Letos v červenci si česká společnost bude
připomínat 600. výročí Husovy popravy.
Husitská epopej Vlastimila Vondrušky přichází v tomto případě jako bájná lžíce
k obědu.
ZDENĚK HOŘENÍ
Velmi prosíme projevit tuto solidaritu
v zájmu míru. A také prosíme zaslat Radě
bezpečnosti a velvyslanectvím výše zmíněných zemí včetně Ukrajiny prohlášení s požadavky, aby ukrajinské vedení zastavilo
válku proti vlastním občanům.
S úctou NIKOLAJ LAVRINĚNKO
Prohlá‰ení SV âR
Slovanský výbor České republiky důrazně odsuzuje válečné vraždění slovanského
obyvatelstva východní Ukrajiny – oblastí
Doněcké a Luganské, historického Novoruska. Zločinnou občanskou válku proti
svým občanům – slovanským bratřím vyvolala násilným převratem nastolená současná
vláda v Kyjevě, podporovaná a uznaná státy Evropské unie a USA. Tyto státy ve snaze poškodit Rusko vyvolaly ukrajinskou krizi politickou a finanční podporou demonstrací na kyjevském náměstí Majdanu a nyní dodávkami zbraní nezákonné kyjevské
vládě rozdmýchávají válečný požár.
Na východě Ukrajiny zahynulo v důsledku napadení této oblasti armádou kyjevské
vlády podle údajů sdělovacích prostředků
5000, podle svědectví Slovanského výboru
Ukrajiny 10 000 převážně civilních obyvatel. Obytné domy, školy, nemocnice a továrny jsou ničeny palbou Západem dodávaných těžkých zbraní. Je hanebným pokrytectvím, když pro 17 obětí terorismu ve
Francii je svolána milionová demonstrace
s účastí předních státníků, zatímco tisíce
obětí bojů na Ukrajině jsou těmto veřejným
činitelům zřejmě zcela lhostejné. Pokusy
o mírová jednání jsou provokacemi kyjevské vlády znemožňovány.
Slovanský výbor ČR žádá vládu České
republiky, aby účinně přispěla k nastolení
míru v bratrské slovanské Ukrajině, kolébce
kdysi slavné Kyjevské Rusi.
Obracíme se na Radu bezpečnosti OSN,
mezinárodní orgán, který má zajišťovat mír
mezi národy, aby se zasadila o uhašení tohoto nebezpečného ohniska války, hrozícího rozšířit se ve světový vše zničující požár.
Požadujeme, aby se západní státy přestaly vměšovat do vnitřních záležitostí Ukrajiny a všech slovanských států a přestaly podporovat banderovské fašisty a oligarchy
s cizími pasy, ovládající nyní politiku Kyjeva.
Spolu s mírumilovnými slovanskými národy a světovou veřejností požadujeme, aby
ukrajinské vedení zastavilo válku proti
vlastním občanům.
JAN MINÁŘ,
předseda SV ČR
2
SLOVANSKÁ VZÁJEMNOST
Neu‰lo nám
■ Po uzávûrce
Misnk II - tak byla nazvána schůzka státníků čtyř evropských zemí, která ve čtvrtek
12. 2. 2015 po 16 hodinách jednání přijala
novou dohodu o ukončení bojů na Ukrajině.
■ Podivná náhoda
První, kdo nás šokoval, byl americký velvyslanec v Bělehradě Michael Kinly, který se
nad pozváním prezidenta Putina na oslavy
osvobození srbského hlavního města podivil:
Bělehrad prý osvobodili Ukrajinci - 3. ukrajinský front. Jako druhý ho následoval Grzegorz Schetyny, polský ministr zahraničí, který osvobození Osvětimi také přiřkl Ukrajině
- 1. ukrajinskému frontu Rudé armády. Korunu tomu nasadil „premiér války“ Jaceňuk.
V rozhovoru pro jeden německý list tvrdil, že
v roce 1943 „Rudá armáda napadla nejprve
Ukrajinu a poté Německo“. V Právu (24. 1.)
tato fakta připomenul Vladimír Diviš v článku Neznalost, nebo záměr? Co když to je
opravdu záměr jak koordinovat revizi světových dějin před Dnem vítězství 2015? (zh)
■ Proã se nekonal
20. slovansk˘ bál?
Těšili jsme se na tradiční slovanský bál,
který se měl konat 7. února na Vlachovce.
Sál byl již od listopadu řádně objednán, hudba a vystoupení národopisného souboru, zajištěna tombola, informovány vlastenecké
organizace a pozvány spřátelené konzuláty.
Den před konáním bálu, v pátek 6. února ve
13.00 hodin, oznámil nájemce (pan Goč) telefonicky, že je Vlachovka zavřená, údajně
pro neshody nájemce a provozovatele s panem majitelem Chvojem. Je to neobyčejně
neslušné a neseriózní chování, které nás přinutilo odvolat všechny pozvané, účinkující
a hosty a omluvit se za námi nezaviněné nepříjemnosti.
Jde přímo o snahu poškodit Slovanský výbor ČR? Vlastenecké organizace, z nichž
jednou z nejaktivnějších je SV ČR, vadí určitým kruhům společnosti neuznávajícím vše
slovanské.
Eva Holečková
Jan Minář
■ Osvûtim je nejvût‰í hanbou
pro Nûmce
Německo má historickou odpovědnost
připomínat vraždění, kterého se nacisté dopustili ve vyhlazovacím koncentračním táboře v Osvětimi. Na vzpomínkovém shromáždění v Berlíně to podle AP 26. ledna při příležitosti 70. výročí osvobození tohoto tábora
řekla německá kancléřka Angela Merkelová,
která rovněž přiznala, že Osvětim je pro
Němce největší hanbou. Byli to Němci, kteří
zavinili smrt a utrpení milionů lidí – jako pachatelé a komplicové, jako ti, co odhlížejí nebo jenom mlčí. Nesmíme zapomenout, to
jsme vám dlužni, vzkázala Merkelová těm,
co přežili peklo továrny na smrt. Zřejmě už
zapomněla, že Německo se ušpinilo podílem
na dalších zločinech v agresi proti Jugoslávii
či vojenským dobrodružstvím v Afghánistánu, což je rovněž hanebné! Také maďarský
premiér Viktor Orbán týž den v Budapešti
uznal podíl válečných maďarských úřadů na
vyvražďování Židů a přímočaře poukázal, že
mnoho lidí v Maďarsku se zachovalo za druhé světové války ostudně.
které bin Ládina přepadlo v jeho úkrytu. Již
v roce 2013 v anonymním rozhovoru s časopisem Esquire Rob O’Neil prohlásil, že na
něho vypálil z blízkosti tři střely do čela.
„Nejprve jsem vypálil dva výstřely. Bum!
Bum! Při druhé ráně už padal. Sesunul se na
podlahu u postele, kde jsem ho střelil znovu
na stejné místo,“ řekl tehdy. O’Neil se rozhodl promluvit poté, co přišel o některé vojenské výhody tím, že odešel ze služby po šestnácti letech a ne po obvyklých dvaceti letech.
■ Otrokynûmi islamistÛ i dûti!
Dubajský televizní kanál Al-Áan zveřejnil
video, na němž radikálové obchodují se zajatkyněmi. Nejotřesnější na svědectví je skutečnost, že nejvyšší částky jsou žádány za děti. Za dívky do devíti let se platí asi 3700 korun. S věkem ženy pak její cena klesá.
O kšeftování s lidskými životy napsal server
Lidovky.cz. Zájem obchodníků je především
o mladé dívky z náboženské sekty jezídů,
které padly do zajetí islamistů. Nejžádanější
jsou ty s modrýma a zelenýma očima. Naopak, nejnižší cenu má křesťanka mezi 40 až
50 lety – jen asi 900 korun. V rukou zotročujících radikálů skončilo více než 2000 žen.
■ Robert Fico:
Hlaste mi korupci
Je dobré si osvěžit v paměti, že již loni
v létě vyzval slovenský premiér Robert Fico
spoluobčany, aby mu osobně oznamovali
případy korupce: „Všichni mluví o korupci
a nikdo nic nehlásí. Moje telefonní číslo je
dostatečně známé.“ Jak napsalo Právo, tak
ekonomové upozorňují, že na Slovensku se
průměrný úplatek pohybuje kolem 13 procent z ceny zakázky. Ročně se tak ztrácí až
půl miliardy eur. Odborníci míní, že by bylo
potřebné přijmout zákon o ochraně oznamovatele korupce. Premiér Fico tvrdí, že člověk, který oznámí korupci, bude automaticky chráněn. Zatím však není známo, že by
premiérova výzva byla některým občanem
vyslyšena konkrétním oznámením korupčního jednání.
■ Zlodûji kradli také v Dachau
Neznámí pachatelé ukradli loni v listopadu část brány někdejšího nacistického koncentračního tábora Dachau u Mnichova, který byl vůbec prvním německým koncentrákem. Uvedla to DPA. Odnesli v noci dveře,
na kterých byl neslavně známý cynický nápis Arbeit macht frei – Práce osvobozuje.
Museli přitom přelézt vnější oplocení areálu
tábora. Dveře byly součástí větší kovové brány a měly rozměry 190 krát 95 centimetrů.
Bavorská kriminální policie přitom nenašla
v okolí žádné stopy po zlodějích. Dosud není zřejmě známo, zda byli dopadeni. V roce
2009 polští pobertové ukradli čtyřmetrovou
kovovou tabuli se stejným nápisem i z koncentračního tábora v Osvětimi. Krádež si objednal švédský neonacista Anders Högstrom,
který si za to odseděl 32 měsíců vězení. Poláci vyfasovali nižší tresty. Zloději tabuli rozřezali, ale naštěstí odborníkům se ji podařilo zrekonstruovat. Originál se nakonec nevrátil nazpět na osvětimskou bránu, ale je
umístěn v muzeu. Věřme, že také dveře
z Dachau budou nalezeny a jejich zloději
skončí v policejních klepetech.
(jel)
■ VydraÏen HitlerÛv akvarel
■ Îelezní páni dostali na frak
Na dražbě v Norimberku zaplatil soukromý kupec z Blízkého východu 133 000 eur
za akvarel, který namaloval v roce 1914 pozdější nacistický vůdce Německa Adolf Hitler. Vyvolávací cena byla 4500 eur. Jak uvedla DPA, v aukční síni Weidler byli přítomni
zájemci o malbu i z Asie a Jižní Ameriky.
Kupec přiletěl na aukci do Norimberku soukromým letadlem. Obraz o rozměrech 28
krát 22 cm zachycuje starou mnichovskou
radnici a patří mezi údajně až dva tisíce děl,
vytvořených Hitlerem v letech 1905 až 1920.
Akvarel prodávaly dvě nejmenované sestry,
jejichž dědeček jej koupil v roce 1916. Jak
vidno, kumšt největší stvůry lidských dějin
přitahuje jako lampa rozličné můry.
Koncem března se od Plzně přesouvali
husité do vznikajícího hradiště na hoře Tábor nedaleko Sezimova Ústí. Cestou byl jejich nevelký houf napaden přesilou strakonických johanitů a katolických šlechticů,
kteří se nazývali Železní páni.
■ Zabiják bin Ládina
promluvil
Tím, kdo v roce 2011 v pákistánském Abbotábádu zabil bývalého vůdce teroristické
sítě al-Kajdá Usámu bin Ládina, byl Rob
O’Neil. Sdělil to portál daily-mail,co.uk. Byl
členem amerického námořního komanda,
První stránku rubriky U nás doma rediguje Zdeněk Hoření, druhou Jan Jelínek.
U NÁS DOMA ● U NÁS DOMA ● U NÁS DOMA
Sokolské hnutí projevem v‰eslovanství
První sokolskou besídku jsem absolvoval
ve čtyřech letech, tedy v r. 1938, v rodné obci na severu Čech. Pamatuji si, že jsem při
kotoulu vzad skončil mimo žíněnku, postavil se, ale po jistou chvíli nebyl schopen pohybu. Byl jsem nicméně na svůj výkon hrdý.
Po světové válce se sokolská činnost
v obci obnovila, měli jsme k dispozici sál ve
venkovské hospodě, kde se promítaly filmy,
pořádaly taneční zábavy a také pravidelně
dvakrát týdně cvičilo. Cvičil jsem na Strahově na tzv. předsletových hrách v r. 1947
(myslím, že jsme nacvičovali hlavně ve
škole) a na prvním poválečném sokolském
sletu v r. 1948, na který se nacvičovalo jak
ve škole, tak v místním Sokole. O politice
jsme kolem Sokola neuvažovali, byli jsme
mladí a pohyb nám nečinil obtíže. V rámci
sokolské organizace jsme také hráli volejbal. Byli jsme hrdí i smutní současně, protože náš člen, cvičenec Vladimír Růta se
dostal až do olympijského družstva, ale při
zájezdu do Terstu si zlomil páteř. Jeho pohřbu v r. 1947 se zúčastnilo celé olympijské
družstvo ČSR.
Po únoru 1948 nebyl Sokol zrušen a tím
méně zakázán. Došlo však k sjednocení tělesné výchovy (organizace Sokola, Orla,
Dělnické tělovýchovné jednoty) a možná
dalších organizací. Cvičili jsme dále a chodili jako dříve do Sokola, já pravidelně až
do odchodu na vysokou školu v Praze
v r. 1952. To jsem vedl i cvičení žáků. Hlavní nácvičná pro první celostátní spartakiádu
v r. 1955 se konala na vysoké škole. Byla to
mohutná akce věrně sledující někdejší sokolské slety, také se jako slety konala na
Strahově. Byla již akcí sjednocené tělovýchovy.
Vítám snahu a práci těch, kteří nedávno
připravili a uspořádali sokolský slet. Nejde
však o výroční reprezentativní akci, ale o to,
aby se mezi mládeží opět rozhořel zájem
o tělesnou výchovu a sport a aby se cvičení
vrátilo pokud možno i do nejzazších koutů
naši republiky. Obávám se, že to bude práce
náročnější než uspořádání sletu. Nemyslím
si též, že by se měly vrátit sokolské kroje –
čabraky a brka za čapkou, v tom smysl sokolské práce nespočívá. Již jsme o několik
desetiletí od první republiky dále.
Mrzí mě, že renovátoři zapomněli na
kořeny sokolského hnutí. Zrodilo se za
rakousko-uherské monarchie jako výraz
odporu proti germanizaci, ale národními
barvami též jako projev všeslovanského
cítění. Dnes není výjimkou, že ve sportov-
ních střetnutích především s ruskými sportovci komentátoři, ale i sportovci a někdy
i trenéři národního mužstva používají výrazu „Rusáci“. I když chápu vyhrocenou rivalitu, nevím o tom, že by Rusové o našich
sportovcích hovořili jako o „Čehůnech“.
Stranou bylo také odsunuto ideové heslo Miroslava Tyrše jako jednoho ze zakladatelů Sokola „Jedinec nic, celek vše“.
Jak by se to srovnávalo s tezí soudobé kapitalistické smečky, že se každý musí postarat sám o sebe? Ideovým heslem dneška je hrubý individualismus, naprosto
s Tyršovým myšlením neslučitelný.
Poněkud se obávám, že dnešním sokolům mnohdy jde více o kříšení prvorepublikové „obce sokolské“ než o sport a tělesnou
výchovu. Takové návraty jsou ovšem kontraproduktivní a nemožné. K dispozici není
a prakticky zmizel pověstný Masarykův stadion; slet nesledovaly statisíce diváků, ale
jen několik tisíc diváků kolem fotbalového
stadionu pražské Slavie. Alespoň to jméno
stadionu bylo z všeslovanské součinnosti
zachováno.
Hledejme tedy pravdu a Tyršovy ideály nejen na sletu, ale v každodenní starosti o ideovou a tělesnou výchovu mladé
generace.
VÁCLAV JUMR
Prezident
osvoboditel TGM
(7. bfiezna 1850–14. záfií 1937)
Prvním prezidentem Československé republiky se stal T. G. Masaryk, uznávaný národní hrdina s mimořádnou autoritou myslitele a státníka. Jeho představa, sdílená širokými vrstvami naší společnosti, byla rozvíjet čs. stát s miliony občanů několika národností obdobnou demokratickou cestou, jakou prošlo Švýcarsko, kde bychom žili ve
vzájemné pospolitosti, porozumění a spolupráci, jako lidé svobodní a plnoprávní.
Domníval se, že pokud budeme mít možnost budovat svůj stát v mírových podmínkách alespoň 50 let, můžeme tohoto cíle dosáhnout. Sám jsem dítětem Masarykovy republiky, prožíval jsem jako školák a student
onu atmosféru nadějných perpektiv pokroku a soudím, že mou generaci formovala na
celý život a pomáhala procházet časy dobrými a horšími.
(Ze vzpomínek Čestmíra Císaře)
Slovanské prameny
Na mnoha místech republiky se rádi
seznamujeme s památkami dokládajícími úsilí našich předků o hrdou prezentaci příslušnosti k českému národu,
k češství, a dokonce slovanství a slovanské pospolitosti. Například v Lázních
Jeseník.
V těchto lázních, které až do druhé světové války nesly pojmenování Gräfenberg,
nalezneme desítky pramenů tryskajících ze
strání Studničního vrchu. Do oblasti od poloviny devatenáctého století přijížděli pacienti ze všech koutů světa; do roku 1946 zde
žilo především německé obyvatelstvo. Je
tedy pochopitelné, že mísení německého
živlu s kosmopolitismem zahraničních hostů povzbuzovalo národní cítění Čechů
a Češek, které se zhmotnilo i v některých
uměleckých dílech.
Mnohé národnostní skupiny vděčných
pacientů či jejich movití příslušníci nechali
nad některými prameny – jako poděkování
za navrácení zdraví zbudovat malá či větší
sochařská a architektonická díla. Takto
vznikl pramen Anglický, Vídeňský, Polský,
Rumunský, Řecký a také Slovanský, nacházející se v Lázních Jeseník poblíž moderního Balneoparku či Český pramen, na
němž zapracoval svým výrazným dílem
Josef Václav Myslbek.
Češi měli svůj pramen již od roku 1842
a stavba pomníku (1874) se stala prestižní
záležitostí. Národní kruhy navrhly, aby se
vytvoření pomníku se sochou Hygie ujal
tehdy začínající Myslbek. Ten se právě seznamoval s antickým uměním a alegorické
dílo bohyně zdraví uvítal. Mile překvapí původní nápis v českém jazyce na zadní straně pomníku, verš filozofa a buditele F. M.
Klácela, jenž přebásnil řeckého filozofa
Thaleta z Miletu: „Nad vodu nic! Z vody
znik, z vody zrůst, voda léčivo živné.“
Toto Myslbekovo dílo je jeho jediné na
území Slezska. Ale nemuselo být jediným,
protože Poláci rovněž požádali Myslbeka
o vytvoření památníku. K dohodě však nakonec nedošlo. Český pramen se nachází
v bezprostřední blízkosti noblesní budovy
Priessnitzova sanatoria na začátku kolonády.
MONIKA HOŘENÍ
Politika nejasností a zmatkÛ
Komentujeme
Husité se stačili ohradit vozy. K bitvě
u Sudoměře došlo mezi rybníky Markovec
a Škaredý, místo, které vybral Jan Žižka.
Útočící rytíři uvázli v bažině a ačkoliv početnější a lépe vyzbrojeni, byli poražení.
Žižka po příchodu na Tábor byl zvolen
jedním ze čtyř hejtmanů. Památné místo
husitského vítězství 25. března 1420 připomíná mohutná mohyla.
(pn)
185/2015
Již čtvrt století je vystaven český národ
lživé propagandě pravice, je manipulován
proti bytostným zájmům lidu. Důsledkem
toho dosud přežívá všeobecný chaos, mafiánské praktiky, korupce, zločinnost, zmatek v řízení státu, rozkradení republiky
a podřízení se mezinárodnímu kapitalismu.
Rafinovaně jsme byli vtaženi do NATO
a do Evropské unie. V důsledku toho v naší zemi zakotvila nezaměstnanost, kriminalita, drahota, zadluženost a chudoba. Patnáct procent národa padlo do náruče lichvářů a exekutorů a někde doslova do bídy.
Přes změnu vlády stále se u nás krade ve
velkém od zdola až do míst nejvyšších.
Kam se podíváme, převládá chaos, zmatek,
nejasnosti. Žádný zásadní problém není do-
váděn do konce, viníci i nejtěžších zločinů
se obratně vyhýbají odpovědnosti a unikají
spravedlnosti. Pravda je, že nová vláda se
snaží o nápravu lumpáren z doby vlády pravice, ale těžko se lidu navrátí to, co bylo
nakradeno do kapes soukromníků nebo zašantročeno do rukou cizích kapitalistů.
Stamiliardové hodnoty jsou nenávratně
ztraceny. Mazaní zločinci, církevní šlechta
se snaží ze státního urvat co nejvíce. To je
nejvíce zřejmé ve stavbě dálnic, v církevních restitucích, v různých poradenských
službách, v rozhazování státního majetku ve
prospěch milenek, příbuzných a přátel vysokých politiků, při udělování odměn apod.
Platy politiků přes různé proklamace dále
rostou, při čemž nižším vrstvám pracujících
se nakládají další a další daně a různé poplatky, nájmy nehorázně rostou.
Stát nemá skoro na nic peníze, ale různým „přepracovaným“ kamarádům a „se-
kretářkám“ se sypou mimořádné prémie
a odměny měrou vrchovatou. Když už se
vedení státu nemůže ze situace jinak vylhat, zakryje se vše statistickým průměrem, kdy se dají statisícové platy vedoucích dohromady s platy těch nejnižších
kategorií zaměstnanců. A ejhle! hned tu
máme průměr 25 000 Kč měsíčně. Na
tento průměr nedosáhne 70 % pracujících; 15 % balancuje na hranici chudoby.
Zbytek žije jakž takž. Vrstva zbohatlíků
je kolem deseti procent. V majetkových
poměrech je to podfuk na podfuk, různí
šíbři tají původ majetku různě podezřele
získaný.
Ne nadarmo se říká: Za každým velkým
majetkem hledejme zločin! Je toho věru
velmi mnoho, co je nutno v naší zemi napravit a vylepšit. Nové vládě není v tomto
směru co závidět.
RUDOLF VANĚK, Cheb
185/2015
SLOVANSKÁ VZÁJEMNOST
3
SVùT KOLEM NÁS ● SVùT KOLEM NÁS ● SVùT KOLEM NÁS
âeská vefiejnost má problém s pfiistûhovalectvím
V Evropě narůstá přistěhovalecký
problém z oblastí Blízkého východu, postižených válečnými konflikty, vyvolanými Západem. Ke svržení jim nepodřízených režimů vedly Spojené státy pod lživými záminkami války proti Iráku a Libyi, proti Sýrii vyzbrojily opoziční skupiny, vyvolaly krvavé boje a chaos,
v němž převládli fanatičtí islamisté, bojující dnes proti všem za svůj Islámský
stát.
Sta tisíce lidí prchají z oblasti bojů do
okolních zemí, ale stále více též do Evropy.
Nejvíce do Itálie a do Francie, která už má
z bývalých kolonií pět milionů islámských
přistěhovalců. V Německu žije pět milionů
islámských Turků, původně přišlých za prací.
Evropská unie naléhá na další členské
státy, aby též přijímaly imigranty. To se týká i České republiky. Vláda ČR chce vyhovět, ale pro neúnosné hospodářské zatížení,
které by to nutně přineslo, chce přijmout asi
70 imigrantů ze Sýrie. Ministr vnitra Chovanec řekl: „Je to humanitární akt, ne začátek velké vlny uprchlíků.“ Naopak, přijímání stovek imigrantů navrhuje TOP 09 a páter Halík řekl, že „Evropa má morální povinnost přijmout uprchlíky“. Poslankyně
KSČM Zuzka Rujbrová-Bebarová řekla
Haló novinám: „Oněch sedmdesát azylantů
se mi zdá být dobrým prvním krokem, který vidím jako nutný. Může to být také zá-
kladna pro přijetí dalších uprchlíků v budoucnu.“ (Haló noviny 14. a 15. 1. 2015)
Správný postoj hájící zájmy České republiky proti nátlaku Evropské unie zaujal
prezident Miloš Zeman, který se 14. 1. 2015
vyslovil proti přijetí uprchlíků. Uvedl, že je
pro rozsáhlou humanitární pomoc syrským
uprchlíkům buď na jejich, nebo na sousedním území, nedomnívá se však, že jejich
přesídlení do ČR by bylo šťastným řešením,
a to ani pro ně samé.
Jak se tedy postavit k problému imigrace? Problémy se zásadně mají řešit tam, kde
vzniknou, ne je přenášet jinam a vyvolávat
další problémy.
Česká republika má 500-700 tisíc nezaměstnaných, 50-100 tisíc bezdomovců, přes
jeden milion lidí žijících v chudobě. Mnozí
rodiče nemají ani na školní obědy pro své
děti. Za tohoto stavu naší společnosti je prvořadou povinností každé vlády (kterou ale
neplní) starat se o pomoc těmto svým občanům.
Přijímat cizince a „integrovat je do společnosti“, tj. zajišťovat jim práci, je zločinem proti trpícím vlastním občanům, proti
svému národu. Máme povinnost přijmout
své krajany – volyňské Čechy, ohrožené občanskou válkou na Ukrajině. Ani to vláda
neplní.
Je zřejmé, že na přijímání většího počtu
imigrantů nemá náš stát hospodářské prostředky. Nátlak Evropské unie na členské
Památka obûtí holocaustu
Prezident Miloš Zeman a jeho slovenský protějšek Andrej Kiska uctili v Terezíně památku obětí holocaustu. Konalo
se také Světové fórum holocaustu v Praze.
Jde o události hodné zaznamenání i v našem časopisu. Vždyť s antisemitismem se
můžeme setkávat i v současnosti, a to vzdor
tragickému poučení z minulosti. Poukázat
lze zejména na nedávné projevy fašistických živlů na Ukrajině. Na hrůzy páchané
v Osvětimi a v Osvětimi-Birkenau nelze zapomenout.
Podle nejnovějších výzkumů bylo po dobu existence koncentračního a vyhlazovacího tábora v Osvětimi a jeho pobočkách do
tohoto smrtonosného zařízení deportováno
1,5 milionu vězňů téměř třiceti národností,
především Židů. V roce 1944 dosáhlo vraždění vrcholu: krematoria spalovala až 132
tisíc těl obětí měsíčně. Celkový počet v krematoriích sežehnutých těl se odhaduje na
1,1 milionu.
Genocidu definovala konvence OSN přijatá již v roce 1948. Jde o úmysl spáchat ji
zničením celé populace nebo její části, což
genocidu charakterizuje. Zajímavý je nedávný rozsudek Mezinárodního soudního
dvora v Haagu, který vychází z principu, že
„To, co se obecně nazývá etnickou čistkou,
neodpovídá pojmu genocida“. Jednotlivé
akty etnických čistek mohou být částí genocidního plánu, ale musí být prokázán jasný
záměr fyzicky likvidovat celou skupinu,“
jak referoval i denní tisk (4. 2. 2015).
V této souvislosti stojí zato zamyslet se
nad nezměrnými oběťmi, jež v minulé světové válce přinesly slovanské národy v boji
proti německému fašismu, zejména pak národy Sovětského svazu. Není podstatné, zda
právně budeme hovořit o genocidě nebo etnické čistce.
Pokud jde o nás, však víme, že někdejší
Heydrichův plán směřoval k vyhubení našeho národa, tedy k tomu, co lze nazvat genocida. To, že tento plán se nepodařilo okupantům uskutečnit, bylo jen díky společnému vítězství nad fašismem, díky tehdejším
Spojencům a na prvním místě osvoboditelskému úsilí Rudé armády, aniž bychom
opomenuli odboj našich vlastenců doma
i v zahraničí!
M. S.
státy v tomto směru je nepřijatelný. Povinnost nahradit národům Blízkého východu
ztráty mají ti, kteří je agresemi a vyzbrojováním islámských extremistů vyvolali – západní státy, především USA. Ne my. Sto tisícové ztráty na životech jsou ovšem nenahraditelné.
Zanedbatelný není ani terorismus islámských fanatiků, ohrožující v současnosti
všechny evropské státy. Jako nezodpovědnost, ne-li cílenou provokaci, je třeba odsoudit znevažování až urážky víry jiných,
vydávané falešně za projev svobody názoru. Je to však hulvátství.
Každý lidský život je nenahraditelný.
Pokrytectvím jsou však sto tisícová pouliční shromáždění k uctění redaktorů fran-
couzského časopisu zabitých teroristy, za
účasti předních západoevropských politiků,
kterým je zcela lhostejno více než 5000 tisíc obětí bojů na Ukrajině, 20 000 Palestinců zabitých Izraelci, několik set tisíc mrtvých ve válkách na Blízkém východě, na
jejichž vyvolání nesou tito politici spoluvinu. Máme si na přání Evropské unie nechat
zavléci teroristické vraždění do České republiky?
Ze všech výše uvedených skutečností, ne
blábolů nepřátel vlastního národa a lidskoprávních pomatenců (což je většinou totéž),
vyplývá nutnost řešení problematiky hromadné imigrace. Řešení na úkor na jejím
vzniku nezúčastněných národních států je
však zcela nepřijatelné.
JAN MINÁŘ
O plánech svûtového míru
Tak zněl titulek článku, který byl uveřejněn již v předminulém století (2. srpna
1867) v časopisu Světozor. Připomeňme si
v tehdejší češtině aspoň několik myšlenek
tohoto článku, abychom si uvědomili, jak
mnohé i po mnoha desetiletích je dnes aktuální. Autor – byť tehdy nejmenovaný –
psal:
„V době válek, ve které žijeme, musí to
vypadati jako ironie psáti o světovém míru!
Novinářstvo dokazuje nám každý den pravý opak, a vskutku uvažujeme-li blíže neuspořádané poměry evropské, platné bohužel pořád ještě rozdíly mezi národy vládnoucími a porobenými a vznikající z toho
nespokojenost potlačených, uvažujeme-li
dále neurovnané poměry majetníků a hrozící pořád otázku dělnickou, uvažujeme-li
konečně ustavičnou a stále vzrůstající řevnivost jednotlivých států mezi sebou a činnost zbrojnic a doplňování vojsk v míře nebývalé: musíme se přiznati, že vše spíše
připravuje k světové válce, nežli k světovému míru.
Ale právě tento obecný pocit, že nynější
poměry politické, národní a společenské
v celé Evropě jsou neurovnány a nejisty, to
všeobecné přesvědčení, že stav napnutosti,
v jakém se nacházíme, nemůže již dlouho
trvati, poskytuje nám aspoň svět naděje, že
Evropa cítí shnilost svých institucí, a že
obecným sražením sil způsobiti chce chaos,
z kterého se má vyvinouti teprv pořádek nový a trvalý, jenž bude snad někdy dovršen
zavřením Janusova chrámu – světovým mírem.“
Slova dávného autora vedou ve světle
současnosti k zamyšlení. Naléhavému v době válek nejen na Středním a Blízkém východě, ale též na africkém kontinentě a především na Ukrajině, pomineme-li další
doutnající ohniska, včetně Balkánského poloostrova. Přítomnost se obohatila o novodobé formy rasové a náboženské nesnášenlivosti i terorismu, ať již státního nebo individuálního. Vrchovatě palčivou otázkou se
dnes stalo: Kam kráčí lidstvo?
MIRKO SVOBODA
Fa‰ismus neprojde!
Pod tímto heslem bojovali za občanské
války ve Španělsku španělští vlastenci proti
nástupujícímu fašismu podporovanému
v předvečer druhé světové války hitlerovským Německem a tehdejší fašistickou Itálií.
Dnes neofašismus ohrožuje nám blízkou
Ukrajinu. O několika španělských dobrovolnících, kteří přišli do oblasti Doněcka,
aby pomohli čelit fašistickému nebezpečí,
uveřejnil článek ruský list Mysl č. 1/2015.
Na dotaz, co vedlo španělské antifašisty
k pomoci, odpověděli: „Pro nás všechny se
masakr v Oděse stal okamžikem zvratu> Je
však mnoho důvodů proč se zapojit do boje: přání vybudovat socialistický stát v Evropě, pomoct ochránit obyvatele Donbasu
od kyjevské armády. Je to boj proti fašismu
a my dlužíme těm, kdož v roce 1936 se připojili k internacionálním brigádám ve Španělsku, aby bojovali proti státnímu převratu. Velice dobře jsme si vědomi toho, jaké-
mu riziku se vystavujeme, když jsme se vydali do války. Uvědomujeme si, co jsme zanechali ve Španělsku, ale cíle zdůvodňují
tato rizika. Jsme zde, abychom bojovali
proti fašismu. Poprvé po velmi dlouhé době
je reálná šance vybudovat socialistický stát
v Evropě. Novorusko bojuje proti fašismu,
proti panství oligarchů a jde zároveň o národněosvobozenecké hnutí. Bojujeme proti
kyjevským fašistům a oligarchům, kteří
rozkradli postsovětskou Ukrajinu. To je také národněosvobozenecké hnutí, protože lidé brání svoji kulturu, svůj jazyk a svůj národ. My jako dobrovolníci nebojujeme za
peníze, ale za uskutečnění našich cílů.“
Interview dosvědčuje odhodlání dobrovolníků angažovat se vzdor nebezpečí na
ukrajinském bojišti v souladu se svým přesvědčením, což prý jim dává odpověď i na
občas kladenou otázku „co tady dělám?“
M. S.
Na prahu míru
Osvûtim
Otázka krajnû aktuální
Za současných poměrů ve světě, kdy
obyvatelé řady zemí, a to nejen rozvojových, jsou sužováni bídou, hladem, nedostatečnou zdravotní péčí a také neúnosnými
sociálními poměry, včetně nezaměstnanosti
a nedůstojných pracovních poměrů, nelze
se vyhnout problému imigrace.
Tento problém vyvstal jako vysoce naléhavý i v souvislosti s válečnými konflikty,
četnými formami diskriminace a nerovnoprávnosti i dalšími neduhy současného společenského řádu. Vyhnout se těmto otázkám nelze. Vyměňovat si názory a diskutovat s cílem, jak je řešit, je však potřebné,
i když nalézt optimální řešení zůstává zatím
otevřeno. Jan Minář má ve svém příspěvku,
který uveřejňujeme, na problém s imigrací
vyhraněný pohled. Širší diskuse, a to nejen
v našem časopisu, by mohla být přínosem.
Úsloví „Kolik lidí, tolik rozumů“ platí
i v tomto případě. Snad je však vhodné dodat k problému imigrace aspoň jedno: neměli bychom při posuzování imigrace vycházet vstříc především těm, kdož jsou nyní postiženi občanskou válkou na Ukrajině?
Určitě jsou nám bližší po všech stránkách
než imigranti ze zemí Blízkého a Středního
východu, představující odlišný civilizační
svět, a to nejen po náboženské, kulturní a jazykové stránce.
(da)
Letos v únoru tomu bylo už sedmdesát
let. Tehdy už skomírala nacistická třetí říše
a odpočítávaly se poslední týdny protektorátní zvůle u nás. Tehdy však také přiletělo
nad Prahu 14. února 1945 několik desítek
amerických bombardérů, které svrhly svůj
smrtonosný náklad právě na ni.
Postižena byla řada pražských čtvrtí, a to
nejen materiálně, ale především na lidských
životech. Zasaženy byly pražské čtvrti
Pankrác, Nové Město, Vinohrady, Vršovice,
Nusle i Žižkov. Tehdy zemřelo pod troskami přes 700 obyvatel a zraněno bylo téměř
1200 lidí. Podle údajů bylo při tomto bombardování zničeno 93 domů, 190 pak jich
Mimofiádná osobnost -
bylo těžce poškozeno a dalších 1500 utrpělo rovněž škody. Okolo jedenácti tisíc lidí
zůstalo bez přístřeší a muselo opustit své
domovy.
Bombardování Prahy v únoru 1945 je sice již historickou skutečností, kterou však
nelze ani po desítkách let promlčet. Vždyť,
jak připomněl Týdeník Rozhlas, „nálet si
podle odborníků vyžádal více mrtvých, než
kolik stálo bombardování Coventry za celou válku...“ Nezapomínejme na hrůzy, které válka přináší a jichž jsme dnes svědky,
zejména na Ukrajině! Usilovat o mír v našem světě není přežitkem!
(da)
byl jí Jan Masaryk (14. 9. 1886–10. 3. 1948),
ministr zahraničních věcí, diplomat a politik, syn T. G. Masaryka, jehož smrt byla zneužita
po Únoru 1948 těmi, kdož se nechtěli smířit s politickými poměry v naší republice. Jan
Masaryk byl u nás velice oblíbeným člověkem, a to též pro jeho vtipnost. Tak například při
porevoluční volbě Dr. Edvarda Beneše prezidentem republiky se přihodila následující
historka: ve chvíli, kdy už byly spočítány všechny hlasy, ale dosud nebyl oznámen
výsledek, totiž že Edvard Beneš byl zvolen všemi dvěma sty devadesáti osmi přítomnými
poslanci, přiběhl ministr Jan Masaryk k paní Haně Benešové. Nasadil ustaraný obličej
a s tragickým nádechem jí pošeptal: „Máme to špatný, scházejí mu dva hlasy!“
(z publikace Úsměvy Jana Masaryka od Vladimíra Thiele,
Nakladatelství dopravy a spojů, Praha 1991).
Neu‰lo nám
■ Evropská unie je trvalým předmětem
pozornosti Václava Klause, bývalého českého prezidenta a euroskeptika. Nedávno vyslovil názor, který zaznamenáváme: „Současně jsem přesvědčen, že čím více zemí
v Evropské unii bude, tím zřejmější bude –
snad pro každého, kdo aspoň trochu přemýšlí -, že jde o chybnou konstrukci a slepou
uličku.“ Klaus také soudí, že „Z krátkodobého hlediska je to určitě hrozba větší než islámský stát a muslimský terorismus“. Evropská unie a její problémy včetně euroměny si
zaslouží trvalou pozornost a výměnu názorů,
a to zvláště nyní, mj. i v souvislosti s řešením
zadlužení Řecka, ale též „angažovaností“
Evropské unie ve spojitosti s občanskou válkou a jejími důsledky na Ukrajině. V časopise Dialog (č. 313) napsal článek nazvaný Eurounijní schizofrénie i Jan Minář. Pokud jde
o názory vyslovené Václavem Klausem, lze
nalézt i další vyjádření např. Luďka Niedermayera, Ivety Radičové, Jozefa Zielenience
viz Hospodářské noviny 6.-8. 2. t. r. Prostě:
Evropská unie – diskusní pole neorané...!
■ Poznání pravdy, i když hořké,
vyplývá ze slov ministra zahraničí Lubomíra
Zaorálka, který usoudil v Mladé frontě
DNES (28. 1. 2015), mj. „Výsledek války
v Iráku a v Afghánistánu je, že jestliže v roce 2001 jsme mohli mluvit o tom, že eliminujeme jedno centrum al-Kajdy na pomezí
Afghánistánu a Pákistánu, dnes je máme rozeseto v celém prostoru od Senegalu po Somálsko přes Libyi, Jemen až do Pákistánu,
Afghánistánu... A je tu najednou neuvěřitelné
množství džihadistických skupin a vůbec to
nevypadá, že jsme něco vyřešili nebo pomohli omezit. Teorie, že se v Afghánistánu
postavíme za Prahu, se ukázala být naprosto
vadná a falešná.“
■ Vražedný útok na redakci francouzského listu Charlie Hebdo vyvolal mnohatisícové demonstrace protestujících ve francouzských městech i jinde, a to za účasti čelných politiků. Je bolestná otázka, proč podobné protestní demonstrace s masovou
účastí nejsou za mnohatisícové oběti na
Ukrajině a proti tamějšímu neofašistickému
nebezpečí. Vždyť francouzské „Pour la Démocratie, l’Egalité, les Libertes – Combattons tous les Fascismes!“ (znamená: za demokracii, rovnost, svobodu – bojujme všichni proti fašismu) je výzvou, která platí právě
pro Ukrajinu!
■ Stěhování národů nastává? V zemích okolo evropských hranic prý čeká přibližně 12 milionů uprchlíků. O azyl v Evropské unii, jak jsme se mohli dočíst, požádalo loni téměř půl milionu lidí, zhruba 200
tisíc lidí žije v schengenském prostoru nelegálně. Uprchlíci přicházejí ponejvíce ze Sýrie, Afghánistánu, Pákistánu, Nigérie, Iráku
a některých dalších oblastí. Destabilizace režimů v některých zemích (např. v Libyi) vyvolala problémy, které nyní dopadají na evropské země, a to nejen hraničící se Středozemním mořem. Biblické Quo vadis, Domine? (Kam kráčíš, Pane?) si můžeme aktualizovat: Kam kráčíš, Evropo a Evropská unie?
■ Ohlasu až z Kanady od našeho tamějšího krajana na náš měsíčník si vážíme,
vždyť nám napsal, že pro krajany, mající slovanské kořeny je zajímavý. Stejně tak my se
zájmem sledujeme život našich krajanů v cizině, která se stala jejich novým domovem.
■ Studenti SPŠ keramické a sklářské z Karlových Varů se zúčastnili
Mezinárodní ekologické konference v Irkutsku. Na akci vystoupili se svojí prací zaměřenou na ochranu krajiny v České republice a představili chráněná území karlovarského kraje. O letenky a pojištění se postaral Karlovarský kraj. Náklady související
s pobytem hradilo vedení města Irkutsk, se
kterým má Karlovarský kraj uzavřenou
partnerskou spolupráci.
■ Vtip nakonec – tentokrát z listu Doba
seniorů č. 1/2015: „Dva katoličtí faráři si
povídají o celibátu. Všechno se sice pomalu
liberalizuje, ale my dva asi už nezažijeme dobu, kdy se budou moci faráři ženit. Kéž by se
toho dožily aspoň naše děti, odvětí druhý.“
(da)
Stránku připravil a redigoval
Mirko Svoboda.
Stránka je věnována problematice
západních slovanských národů.
4
Jednou vûtou
■ Ruští veteráni druhé světové
války požadují v dopise A. Merkelové:
„My, Stalingraďané, jsme dokázali nelidským úsilím zlomit historický vývoj, nemůžeme připustit, aby se nacismus opakoval
a navrhujeme Vám, abychom s ním bojovali společně“.
■ V ukrajinské vládě se objevili
cizinci: do čela ministerstva financí se
postavili občanka USA N. Jaresková, ministrem hospodářského rozvoje byl jmenován Litevec A. Abromavičus a ministerstvo
zdravotnictví povede gruzínský občan
A. Kvitašvili.
■ Čína postaví rychlostní želez-
niční trať spojující Peking s Moskvou,
která bude mít hodnotu 242 miliard dolarů,
dlouhou 7000 kilometrů, jejíž trasu povede
přes Kazachstán a cesta bude trvat dva dny.
■ USA zaplatí miliardu dolarů za
ruské raketové motory, které dokážou zajišťovat obsluhu nosných raket od superlehkých až po supertěžké.
■ V. Putin navštívil v den 70. výročí osvobození Osvětimi sovětskými vojsky Židovské muzeum a centrum tolerantnosti v Moskvě, kde prohlásil. že jakékoli
pokusy o přepsání dějin jsou nepřípustné
a nemorální, mající za cíl utajit vlastní hanbu a napomáhání nacistům.
■ Televizní kanál RT (Russia Today) dosáhl, že se mu britská televizní
společnost omluvila za svou zveřejněnou
lživou informaci o práci zpravodajů RT.
■ „Válečný jestřáb“ J. McCain,
předseda senátního výboru pro ozbrojené
síly USA, „přiznal“, že Washington má část
viny na použití kazetových pum na Ukrajině, protože prý nezabezpečil ukrajinskou
armádu různými druhy zbraní.
■ V návrhu rozpočtu USA na rok
2016 se vedle obvyklého vyčlenění částky na „politickou, ekonomickou a vojenskou podporu“ spojenců v NATO a partnerů v Evropě včetně zemí, které se staly „objekty zvláštního nátlaku ze strany Ruska“,
přímo objevila nová položka označená jako
čelení „nátlaku a agresivním akcím ze strany Ruska“.
■ Česká firma Bauer Technics,
která se specializuje na dodávky zemědělských farem na klíč, postaví dvě farmy
v Kazachstánu za celkem asi pět a půl miliardy korun.
■ V rámci únorové mobilizace ve
všech regionech Ukrajiny se podle ministra
obrany Ukrajiny S. Poltoraka podařilo do
zbraně povolat pouze 20 % z požadovaného počtu vojáků, když mnoho Ukrajinců se
snaží odcestovat do jiných zemí.
■ Ukrajinský státní koncern Ukroboronprom hodlá během dvou let
zvýšit výrobu hlavních bojových tanků Oplot z pěti na 120 kusů ročně a zahájit výrobu lehkých obrněných vozů Dozor-B.
■ Soutěž o nejlepší literární pře-
klad z ruštiny do češtiny na téma
Současná próza ruských autorek vyhlásilo
Ruské středisko vědy a kultury s Českou
asociací rusistů.
■ Řecká televize Attika zařadila do
vysílání relace o Rusku v ruském jazyce
a každodenně vysílá pro region hlavního
města, který sleduje přes polovinu obyvatelstva Řecka pořady o kultuře Ruska, ruštinu pro malé děti i pro dospělé.
■ Požár v knihovně společenských věd v Moskvě byl po 25 hod.
dramatu zcela uhašen, když naštěstí, ne
všechno shořelo a vědecké kmihy ani rozsáhlá slovanská knihovna podle předběžných informací neutrpěly, protože nejvzácnější staré tisky a rukopisy jsou uloženy
v podzemí moderní budovy.
■ Rozbít Ukrajinu, stejně jako
Balkán a Jugoslávii byl německý zájem, odpověděl v Parlamentních listech novinářský nestor – bývalý disident Jan Petránek a dodal, že to byli Němci, kteří jásali,
když se rozpadlo Česko a Slovensko a jediný, kdo se sjednotil, bylo východní a západní Německo (NDR a SRN).
SLOVANSKÁ VZÁJEMNOST
185/2015
S V ùT KO L E M N Á S ● S V ùT KO L E M N Á S
Neu‰lo nám
Z Poselství prezidenta Ruska Státní dumû
■ Most z Ruska na Krym přes
úžinu v Kerčském průlivu bude -
V návaznosti na stejnojmenný článek
v minulém čísle přinášíme Putinovo hodnocení událostí na Ukrajině.
Je dobře známo, že Rusko podpořilo
Ukrajinu a další bratrské republiky bývalého SSSR v jejich cestě za suverenitou, a také značně přispělo k tomuto procesu.
Každý národ má nezcizitelné, suverénní
právo na svoji vlastní cestu rozvoje, volbu
spojenců, formy politické organizace společnosti, budování ekonomiky a zajištění
vlastní bezpečnosti. Rusko mělo k tomu
vždy respekt a bude ho mít i nadále. To platí v plné míře i pro Ukrajinu, pro bratrský
ukrajinský lid.
Ano, odsoudili jsme státní převrat, násilné uchvácení moci v Kyjevě v únoru tohoto roku. A to, co vidíme dnes na Ukrajině,
tragédie v jihovýchodní části země plně potvrzuje správnost našeho postoje.
Čím to všechno začalo? Jsem nucen to
dnes připomenout. Je to těžko uvěřitelné,
čím to všechno začalo – zdálo by se technickým řešením prezidenta Janukovyče posunout podpis smlouvy o přidružení Ukrajiny s Evropskou unií. Dokonce zdůrazním
to, nešlo ani o odmítnutí tohoto dokumentu, ale jen o jeho odložení s cílem dopracování. Tento krok byl, dovolte mi připomenout, plně v souladu s ústavní pravomocí zcela legitimní a mezinárodně uznávané hlavy státu.
Jak lze tedy v této souvislosti podporovat ozbrojené uchvácení moci, násilí, vraždy? Třeba jen krvavé události v Oděse, když
upalovali lidi zaživa. Jak je možné podpořit
následující pokusy pomocí ozbrojených sil
potlačit obyvatele v jihovýchodní části země,
kteří nesouhlasili s tímto bezprávím? Znovu
se ptám, jak je možné tohle podporovat? Navíc za pokryteckých řečí o ochraně mezinárodního práva a lidských práv. Je to jen čistý
cynismus. Jsem si jistý, tyto události ukrajinský lid ještě spravedlivě vyhodnotí.
A jak se od začátku vyvíjel náš dialog na
toto téma s americkými a evropskými partnery? Ne náhodou jsem se zmínil o našich
amerických přátelích, protože buď přímo,
nebo ze zákulisí vždy ovlivňují naše vztahy
se sousedy. Občas jeden ani neví, s kým se
dá lépe mluvit: s vládami některých států
nebo přímo s jejich americkými patrony
a sponzory. V případě dohody o přidružení
Ukrajiny s EU se žádný dialog vůbec nekonal, už jsem o tom mluvil. Bylo nám řečeno, že to prý není vaše věc. Máme-li mluvit
obyčejným lidovým jazykem, poslali nás
někam. Všechny argumenty o tom, že
Rusko a Ukrajina jsou členy zóny volného obchodu SNS, že máme historicky
zformovanou hlubokou kooperaci v průmyslu a zemědělství, fakticky jednotnou
infrastrukturu, tyto argumenty nikdo
nechtěl nejenže projednávat, ale ani vyslyšet.
Tehdy jsme řekli: no dobře, jestliže si nepřejete vést s námi dialog, budeme nuceni
hájit své oprávněné zájmy jednostranně
a nemíníme platit za chybnou, podle našeho
názoru, politiku.
Výsledek: dohoda mezi Ukrajinou
a EU je podepsána, ratifikována, ale
uplatnění její obchodní a ekonomické kapitoly bylo odloženo do konce příštího ro-
ku. Takže celkově vzato jsme měli pravdu?
A zde je otázka: kvůli čemu to všechno
bylo uděláno na Ukrajině? Kvůli čemu se
odehrál státní převrat? Proč se střílelo,
a proč dosud střílejí a zabíjejí lidi? Ve
skutečnosti zničili ekonomiku, finance,
sociální sféru, zpustošili zemi.
Dnes potřebujeme nikoli politikaření,
pronášení hlasitých, prázdných slibů, ale
pomoc ukrajinské ekonomice, samozřejmě
za podmínky reforem. Ale nějak není vidět,
že by se k tomu naši západní kolegové hrnuli a že by nynější kyjevské úřady dychtivě chtěly řešit problémy svých občanů.
Mimochodem, Rusko už přispívá, poskytlo obrovskou podporu Ukrajině.
Uvedu zde ještě jednou: naše banky již zainvestovaly na Ukrajině přibližně 25 miliard dolarů. Ministerstvo financí Ruska
poskytlo půjčku v loňském roce – další
tři miliardy. GAZPROM vyčlenil úvěry
ukrajinské ekonomice – ještě 5,5 , dokonce se slevou, kterou nikdo nesliboval, ve
výši 4,5 miliardy dolarů. Spočítejte to
32,5-33,5 miliardy dolarů jen za poslední
dobu.
Jistě, máme právo položit si otázku:
proč došlo k této tragédii na Ukrajině?
Cožpak nebylo možné urovnat problémy,
dokonce i sporné otázky během dialogu,
v rámci mantinelů právní úpravy a legitimního procesu?
Nicméně, nyní se nás s použitím všech sil
snaží přesvědčit, že to je ta správná, vyvážená politika, kterou máme bezmyšlenkovitě a slepě poslouchat.
To se nestane.
Zprávy z Ruska od pfiedních komentátorÛ
Analytička V. Sušová Salminen rozebírá
pro ParlamentníListy.cz skutečnost, že ekonomické problémy Ruska mají a budou mít
různé přeshraniční důsledky pro jeho sousedy a země SNS.
Pád rublu a celková krize ekonomiky
vážně poškodila i ekonomiky postsovětských republik, především středoasijských
zemí. Došlo k propadu pracovních migrantů, takže statisíce mladých lidí bez práce
se nyní vracejí z Ruska domů. Vedle slabého rublu došlo k striktnějšímu zákonodárství ohledně práce migrantů, ale především
je na ruském trhu stále větší nedostatek
pracovních míst. Hlavní příčinou pracovní
migrace byly převody peněz z Ruska, ze
kterých částečně žily celé ekonomiky
a především rodiny. V případě Tádžikistánu 42 % ekonomiky, Kyrgyzstánu 31,5 %,
Moldávie 25 %, Arménie 21 %, Gruzie
a Uzbekistánu 12 %, Ukrajiny 5,5 %, Litvy 4,5 % a Ázerbájdžánu 2,5 % ekonomiky.
Doyen americké žurnalistiky H. D.
S. Greenway se v deníku Boston Globe věnuje Obamově politice vůči Rusku. Podle
něho je třeba analyzovat minulé kroky, což
vzbuzuje mnoho otázek. „Necítilo se Rusko
jednáním Západu po rozpadu SSSR ponížené? Bylo nezbytné posunovat hranice
NATO tak daleko na východ?“ Ale to je prý
minulost. Obama hraje s již rozdanými kartami.
Podle Greenwaye je mimořádně důležité,
aby Obama svojí politikou vůči Rusku nepřispěl k nastartování další studené války.
„Putin není Stalin a Rusko není Sovětský
svaz, usilující o nadvládu nad celým světem.
Obamova administrativa může zkoumat,
ve kterých oblastech by mohly obě dvě strany spolupracovat. Zároveň je však nutné,
aby Amerika nenechala své spojence vyvolávat zbytečné konfrontace, jako tomu bylo
v případě Gruzie za prezidenta Bushe.“
Boj o moc na Ukrajinû
Pozice ukrajinského prezidenta Petro
Porošenka je krajně nejistá. Žádný ze slibů daný voličům před i po nástupu do
funkce – tedy především rychlé vítězství
na východě země a ekonomický růst založený na integraci s Evropskou unií – se
nesplnil, a ani splnit nemohl. Odhodlání
mladých Ukrajinců bojovat a zemřít pro
kyjevskou vládu je velmi malé.
Rekruti opouštějí Ukrajinu v takovém
množství, že to donutilo prezidenta zakázat
jim cestovat do zahraničí. Ostatně vzpomeňme, že i po Praze před nedávnem pochodovali pod banderovskými vlajkami odhodlaní statní mladí muži, kteří dali přednost Václavskému náměstí před bojem za
vlast a národ na východě Ukrajiny.
Vojenské neúspěchy ukrajinských ozbrojených složek byly ukrajinským předsedou
vlády A. Jaceňukem i velitelem praporu
Donbas zdůvodňovány nasazením regulérních ruských jednotek. Náčelník generálního štábu ukrajinské armády Viktor Muženko však 29. ledna letošního roku přiznal, že
„boje s regulérními jednotkami ruské armády nevedeme“. Napětí umocňují i rostoucí
požadavky účastníků ATO (antiteroristické
operace), kteří se dožadují odměny za zásluhy, které získali v bojích na Donbasu.
Například v Poltavě se velice nevybíravě
dožadovali přidělení zemědělských pozemků.
Na Ukrajině nazrává doba, kdy bude
třeba nalézt a příkladně potrestat viníka
vojenských neúspěchů i hrozícího státního bankrotu. Vše ukazuje na blížící se rozpad triumvirátu Porošenko, Jaceňuk, Turčynov (nyní tajemník Rady národní bezpečnosti a obrany Ukrajiny). Nejslabší pozici
má prezident, od kterého se odvracejí i nejbližší spolubojovníci. Má ve srovnání s Ja-
jak jsme o tom už psali - 19 km dlouhý
a odhad rozpočtu projektu činí 228,3 mld.
rublů. Budou na něm vybudovány dva
jízdní pruhy vozů v každém směru a dvě
železniční tratě. Práce byly zahájeny v září 2014 a podle ruského ministra dopravy
musí být postaven do 16. prosince 2018.
Stavbě ruského mostu mohou překážet
ukrajinské orgány. Ukrajina je de iure pobřežní zemí s volným přístupem k Azovskému i k Černému moři, což znamená, že
jakákoliv stavba může potenciálně překážet Ukrajině realizovat komunikaci mezi
nimi. V mezinárodní praxi je znám precedens, kdy Dánové postavili most přes jeden z baltských průlivů Bolšoj Belt, ale
Finsko jako stát, jehož zájmy tím byly dotčeny, se odvolalo k Mezinárodnímu
soudnímu dvoru se stížností, že stavba je
příliš nízká (65 m od hladiny moře), a může být překážkou provozu. Nicméně však
moc přes Bolšoj Belt je používán a považuje se za mistrovské architektonické
a technické dílo.
■ Měnová krize vytvořila z Ruska ‚nákupní ráj‘ pro čínskou turistiku.
Ruská federace přeskočila i Japonsko, Jižní Koreu, Thajsko a USA. Podle čínské cestovní kanceláře Ctrip klesly ceny ruského
zboží nejméně o 30 procent. Mnozí Číňané uvedli, že jedou do ruských měst nakoupit mobilní telefony, kosmetiku a značkové oblečení a obuv – tedy zboží, které
ještě nedávno nakupovali v Číně Rusové.
■ Rusko má stoupající přiroze-
nou natalitu obyvatel. Za poslední
tři roky dosahuje natalita 1,9 milionu lidí.
Originální způsob zvýšení porodnosti navrhl S. Morozov, guvernér Uljanovské oblasti, když vyhlásil, že počet novorozenců
zvýší oficiálně vyhlášený Den sexu. Ten
připadá na 12. září – tedy přesně devět měsíců před 12. červnem, což je národní den
Ruska. V „den spojení rodiny“ by si lidé
měli vzít volno a místo práce se věnovat
pokusům o početí potomka. Když se rodičům podaří, aby se jejich miminko narodilo v den národního svátku, budou odměněni autem, televizí nebo jinou hodnotnou cenou. Tato iniciativa přináší ovoce – porodnost se během loňského roku zvýšila o 4,5
procenta. Také prezident Putin slíbil ženám, jimž se narodí druhé nebo třetí dítě,
prémii, která čítá v přepočtu 180 000 Kč.
■ Hlavní vojenská prokuratura
Polska zveřejnila na svých internetových stránkách stenografické záznamy
komunikace dispečerů z kontrolní věže
smolenského letiště, poblíž kterého 10.
dubna 2010 havaroval prezidentský speciál Tu-154M. Prokuratura se rozhodla tyto
údaje zveřejnit, aby tak odpověděla na
otázku veřejnosti, zda ruští dispečeři Kačinského letadlu povolili klesnout na výšku 50 metrů. Jak na tiskové konferenci
prohlásil představitel prokuratury, takové
povolení polskému letadlu nikdo nedal.
Podle záznamu dávali dispečeři polskému
letadlu instrukci k druhému pokusu.
■ Setkání rusko-české mezivlád-
Jeden z tisícÛ obrázkÛ ze souãasného ukrajinského Donûcka
ceňukem slabší pozici mimo jiné i pro to, že
na rozdíl od premiéra jeho patronem nejsou
Spojené státy, ale Evropská unie, jejíž roli
zformulovala náměstkyně ministra zahraničních věcí USA V. Nulandová.
Porošenko nemá mocenskou (sociální)
základnu, na kterou by se mohl spolehnout,
nemá zdroje na to, aby čas od času mohl
rozhodující části obyvatelstva poskytnout
„chléb a hry“. Loajalita obyvatelstva a věrnost silových struktur klesá úměrně s propadem ekonomiky. Petro Porošenko s jeho
oligarchickou základnou, nesplněnými sliby a neoblíbeností u armády je ideálním
kandidátem na obětního beránka.
Z toho, co je doposud známo, se rýsuje
několik možných scénářů odstranění
z funkce. Od palácového převratu po obsazení prezidentského paláce rozvášněným
davem. Možná je ovšem varianta, že se to
obejde bez podobného teátru. Není od věci
představit si situaci, že prezidentu bude
představitelem dominantní velmoci na
Ukrajině dáno na vědomí, že je v zájmu jeho vlasti, aby dobrovolně odešel na zasloužený odpočinek výměnou za nedotknutelnost, zachování majetku a klidný život v některé evropské zemi. Po demisi by pak
Verchovna rada vyhlásila válečný stav
a veškerá moc by přešla do rukou Bezpečnostní rady.
Bez ohledu, zda dojde k odstranění Porošenka nebo ne, je střet o reálnou moc zřejmě nevyhnutelný. Rozpad ukrajinské
branné moci dosáhl takového stupně, že
se nedá hovořit o jednotné síle, ale
o „ozbrojeném Majdanu“, kde rozhodují
jednotliví polní velitelé. Právě nebezpečí
plynoucí z vymknutí se značné části ozbrojených složek z podkontroly může současný
kyjevský triumvirát nějakou dobu udržet
pohromadě.
JIŘÍ KOTLÍK
ní komise pro hospodářskou spolupráci
plánuje ministerstvo průmyslu a obchodu
na 9. a 10. března a účastnit by se jí měl
ministr J. Mládek i jeho ruský protějšek
D. Manturov. Přitom státy Evropské unie
se dohodly, že s Ruskem nebudou žádná
pravidelná mezivládní jednání pořádat.
Podle MPO ale podnikatelé i odborové organizace obnovení schůzek „důrazně požadují“ a podobná setkání už uspořádalo
Slovensko, Maďarsko i Slovinsko a „EU
tato jednání akceptuje“.
■ Na Radě Asociace krajů proběhlo jednání s místopředsedou vlády republiky Tatarstán R. Šajchutdinovem, obchodním radou RF v České republice
S. Stuparem, generálním konzulem RF
v Brně A. Šaraškinem, za přítomnosti primátorky hlavního města Prahy A. Krnáčové a všech hejtmanů krajů České republiky. Předseda Rady Asociace M. Hašek informoval, že řeč šla i o podpoře byznysu
v regionech. Je například úkolem hejtmanů být spojovacím mostem do regionů
Ruské federace.
Tuto stránku věnovanou informacím
ze života východoslovanských zemí řídí
a rediguje Karel Dostál.
185/2015
SLOVANSKÁ VZÁJEMNOST
5
S V ùT KO L E M N Á S ● S V ùT KO L E M N Á S ● S V ùT KO L E M N Á S
■ Ne kaÏd˘ „plácá“ unii
po ramenou
Balkán poutal 50 divizí
Na Balkánû zufiila druhá svûtová
válka neménû obludnû jako
v ostatní Evropû. Zmûny
v prÛbûhu války na Balkánû byly
poznamenány mimofiádnou
vstfiícností nûkter˘ch zemí vÛãi
útoãícímu fa‰ismu, neÏ tomu bylo
právû ve zb˘vajících ãástech
Evropy.
I přes určitou specifiku Balkánu, lze
průběh druhé světové války rozčlenit do
několika fází.
Za počátek je možno považovat italsko-řeckou válku (říjen 1940-duben
1941), kdy Itálie ostudně prohrála a byla vyhnána nejen z Řecká i z části Albánie.
V dubnu 1941 – a to byla hlavní balkánská válka – vyvrcholil útok na Balkán agresí nacistického Německa
proti Jugoslávii. Spolu se svými spojenci Maďarskem, Bulharskem a Itálií, bez vyhlášení války (jak to bylo
u Německa zvykem), vpochodovaly
proti Jugoslávii armády Osy ze tří
směrů, Rakouska, Maďarska a Bulharska. Centrální útok byl veden z Bulharska s cílem odříznout ústup jugoslávské armády do Řecka.
Následně 10. dubna 1941 chorvatští
ustašovští fašisté vyhlásili tzv. nezávislý
Chorvatský stát. 17. dubna 1941 Jugoslávie kapitulovala, král Petar II. byl
nucen opustit Jugoslávii. Porobené Jugoslávii nikdo ze spojenců nepomohl
(Velká Británie, USA). K uzavření
smlouvy se SSSR nedošlo.
Porcování Jugoslávie
Po kapitulaci Jugoslávie a vytvoření
ustašovského Chorvatského státu následovalo porcování Balkánu mezi „vítěze“. Chorvatsko anektovalo celou Bosnu a Hercegovinu a část Slovinska, hranice na východě posunulo až na Drinu.
O zbytek Slovinska se postaraly
Německo a Itálie. Samotná Itálie okupovala nejen část Slovinska, ale i chorvatské přímoří a Dalmácii. A na řadu se
dostalo Srbsko, celá Vojvodina byla
anektována Maďarskem. Podstatná část
Makedonie a jižní část Srbska připadla
fašistickému Bulharsku. Zbytek Makedonie (západ) spolu s Černou Horou,
Kosovem a Metohijí a sousedící Albánii
obsadila fašistická Itálie.
Odpor v pevninské části Řecka se pod
tlakem německé invaze zhroutil v dubnu 1941. Po obsazení Řecka dochází
k německé invazi na Krétu.
Po 1. červnu 1941 je Balkán – Albánie, Jugoslávie i Řecko – pod nacistickou kuratelou Osy.
Po boku Tita
Generální tajemník ÚV KSJ Josip
Broz Tito správně odhadl budoucí politický vývoj, který vyvrcholil napadením
Sovětského svazu nacistickým Německem. Politické byro ÚV KSJ dospělo
k rozhodnutí, že nastal čas pro začátek
celonárodního odboje proti okupantům
Majka devet Jugovica
Když západ podaroval odvěkou Srbskou krajinu – Kosovo a Metohiji – Albáncům, rozhodli se Albánci dokončit
dlouhodobý záměr „vyhnat odtud
všechny Srby“, a to tak, že vypalovali
a bourali pravoslavné kostely a kláštery.
Vyvraceli pomníky na hřbitovech, napadali Srby nejen slovně, ale i tělesně. Zapalovali auta, stříleli po domech a čmárali po nich.
Mnozí Srbové nevydrželi a odešli, ale
ne všichni. Je jich tam dosud dost, kteří
navzdory protivenství setrvávají ve své
rodné zemi – jsou to hrdinové, jakož i ti,
kdo jim pomáhají. Příkladně existuje organizace Majka devet Jugovica (Matka
devíti Jugoslávců), která provozuje národní kuchyni. Vaří se tam a bezplatně
rozdává strava nejpotřebnějším. Tato
a již v červnu 1941 dochází k ustavení
hlavního štábu Národněosvobozeneckých a partyzánských oddílů Jugoslávie (dále NOPOJ).
Samotná Komunistická strana Jugoslávie nebyla příliš početná (12 000 členů), ale podstatné bylo, že dokázala získat podporu dalších organizací. Byl to
především její internacionální přístup
a nekompromisní postoj proti okupantům a kolaborantům i přístup k místním
obyvatelům. V odboji se projevilo vlastenectví bez ohledu na národnostní
pestrost samotného Balkánu, a tím i samotných partyzánských oddílů.
Je nutno upozornit, že vedle odboje
vedeného KSJ a sdružující i ostatní partyzánská hnutí, existovalo na druhé stra-
ně i další odbojové hnutí tzv. Četnické
hnutí. Četnické hnutí pod vedením Džura Mihailoviče vyznávalo ideu vybudování Velkého Srbska jako reakci na
ustašovskou vizi Velkého Chorvatska.
Z partyzánů armáda
Partyzánský odboj v Albánii, Jugoslávii a Řecká vázal po celou dobu války na
50 divizí Německa a jeho fašizujících
spojenců. Elitní jednotky, místo nasazení na frontě byly vázány na protipartyzánské operace. Posléze v průběhu války dochází k přerodu partyzánských jednotek v regulérní armádu svádějící úporné boje s německými a bulharskými jednotkami.
STANISLAV HRZINA
Bojoval za svobodu âerné Hory
Spisovatel Mihailo Lalič (7. 10. 1914
- 30. 12. 1992) se řadí k nejvýznamnějším černohorským osobnostem. Již jako
student na bělehradské univerzitě náležel ke skupině revolučně orientovaných
studentů a byl za své projevené názory
vězněn. Během bojů upadl do zajetí
a byl vězněn v Kolařině, odtud jej potom deportovali do Soluně. Tam se mu
podařilo uprchnout z vězení a na svobodě se připojil k řeckým partyzánům.
Své první dojmy z bojů proti italským
a německým okupantům zachytil ve
sbírce povídek Stezky svobody (1948).
I jeho další knížky povídek čerpají z válečného období – Průzkumný oddíl
(1949), První sníh (1951) a Za svitu mě-
síce (1956). V povídkách Prameny tmy
a zejména v románovém cyklu – Svatba,
Zlé jaro, Tráva pod kameny, Nad hlavou
jen stromy, Štvanice – popsal nebezpečnou a obtížnou dobu národněosvobozeneckého boje Černohorců.
Vrcholem jeho tvorby je román Svatba (1950), o němž kritika konstatuje, že
z nového úhlu zpracovává období národněosvobozeneckého boje: v románě
vidí obdobu lidového hrdinského eposu,
který oslavuje hlavního bohatýra Čemerkiče, ale současně vyjadřuje autorovu úctu a obdiv k prostému černohorskému lidu a jeho statečnému boji za
svobodný život.
ZBYNĚK KUCHYŇKA
bohulibá činnost je dokumentována ve
fragmentu vzájemné korespondence
s přáteli v Česku.
Pro zajímavost pár slov z dopisu, který z Kosova zaslala Vlasta Kostkubová:
„Po ukončení nešťastných událostí
minulých let na Kosovu a Metohiji, došlo k masovému opouštění ‚Svaté země‘
ze strany srbského národa. Ti, kdo se
rozhodli zůstat, jsou obětí nedostatku,
bídy a nezaměstnanosti. Z uvedených
důvodů jsme se rozhodli založit humanitární organizaci s názvem „Majka devet Jugovica“. Naším cílem bylo pomoci zbědovanému srbskému národu dodáváním potravin, oblečení a léků. Dnes
naše organizace provozuje šest národních kuchyní, v nichž se stravuje na dva
tisíce lidí.“
Zoran Zajev
mentů o její zkorumpovanosti a přímo
škodě vlastní zemi. Samozřejmostí nebylo zveřejnění takové výbušné směsi,
ale podle vlády snaha z těchto materiálů profitovat ve prospěch sociálně demokratické strany (SDSM). Vláda nelenila a přišla s vyhlášením, že zabránila státnímu převratu a ústy premiéra
Nikoly Grujevského existenci podobných materiálů popřela a v útoku pokračovala zabavením Zajevova pasu
a vazbou tří příznivců SDSM, kteří byli obviněni ze špionáže a násilí proti
státu.
Nyní je nasnadě, co protivníci v politickém ringu Makedonie sledují a jaké
mají trumfy. V případě Zajeva je otázka,
zda pouze vydíral či opravdu nějaké
materiály vlastní a proč se tedy nechal
zahnat do kouta. V případě Grujevského, který je ve funkci od roku 2006 a daří se mu úspěšně potlačovat jak média,
tak i kritiku ze strany opozice. Rovněž
dovede i manipulovat veřejným míněním.
Pokud některá ze stran spoléhá na pomoc a podporu mezinárodního společenství, nelze s něčím podobným počítat, problémy leží někde jinde než v Makedonii. A tak lze počítat pouze s vyjádřením určitého znepokojení z podobného vývoje.
Makedonie má pouze jednu možnost,
vyřešit tuto situaci demokraticky, a to
bude obtížné.
(sh)
Řecká vláda levicového premiéra
Alexise Tsiprase se distancovala od kritiky Evropské unie vůči zhoršující se
krizi na Ukrajině a od příprav dalších
možných sankcí proti Rusku. Atény si
šéfce zahraniční politiky Evropské unie
Federice Mogheriniové postěžovaly, že
nebyly konzultovány ohledně unijního
prohlášení odsuzujícího rostoucí krizi
na Ukrajině.
■ Dopis pro potomky
Zazděný dopis z roku 1907 vzdálené
budoucnosti našli zedníci při rekonstrukci jednoho domu v slovinském přístavu Koper. Autor „časové schránky“
doufal, že dopis bude nalezen v době,
kdy na světě zavládne „opravdové bratrství“.
Dopis s datem 7. května 1907 napsal
bankovní zaměstnanec Josip Ahtik.
„Než dělníci dokončí stavbu domu, chci
zanechat potomkům svědectví, které zobrazí náš duchovní a hmotný zápas
o lepší budoucnost dalších pokolení,“
napsal.
■ Skonãí v rumunském vûzení
Rumunský kasační soud definitivně
poslal do vězení za korupci dva exministry a osm úředníků a ekonomických
poradců, včetně českého finančníka
a poradce Michala Šušáka. Dopustil se
průmyslové špionáže. Byl odsouzen za
předávání tajných informací „jiným
stranám“.
■ A v‰echno je jinak
V roce 2016 ovládne jedno procento
zbohatlíků polovinu zdrojů planety, tj.
bude bohatší než 99 % lidstva. A z toho
pouhých 85 (!) miliardářů slízne smetanu. A o tom je současná politika ve světě. Zbytek jsou mediální kecy, intelektuální ideologický žvást a ekonomický
platonismus pro nemyslící lid.
■ Nûkdo barbar, jin˘ ne
Kosovská policie rozehnala demonstraci v Prištině. Podle protestujících
srbský ministr ve vládě premiéra Isy
Mustafy Aleksandar Jablanovič, mezitím odvolaný, urazil albánské obyvatele
Kosova, když před dvěma týdny označil
za barbary albánské demonstranty, kteří
na pravoslavné Vánoce zabránili skupině Srbů z Djakovice a okolí navštívit
pravoslavný kostel. Demonstrace se
kvůli tomu opakovaně konaly v nejrůznějších částech Kosova.
■ Znovu protisrbské fobie
Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii (ICTY) dodržel tradici
a potvrdil doživotní tresty důstojníkům
bosenskosrbské armády.Vujadin Popovič a Lubiša Bear byli odsouzeni k trestům doživotí již před pěti lety. ICTY je
znám svojí protisrbskou fobií.
Kam lze zajít s demokracií?
Jako by toho Makedonie neměla
dost. Vnitřní spory s Albánci v otázkách uspořádání země. Spory se sousedícím Řeckem o názvu „Makedonie“ či právu na jeho používání. Bulharská nechuť k makedonštině jako
jazyku a vůbec k existenci makedonského etnika. A nyní ještě vnitropolitická krize, kdy žabomyší válka mezi
vládou a opozicí začíná nabírat rozměru údajného pokusu o státní převrat či vydírání vlády opozičním
představitelem.
Konkrétněji – Zoran Zajev vyhrožoval či vydíral vládu existencí doku-
Neu‰lo nám
■ Bulharské v˘roãí
Spolu s hitlerovci okupovali Balkán i Italové a albán‰tí nacisté
Genocida „nespáchána“
Mezinárodní soudní dvůr v Haagu
vynesl konečný verdikt ve věci vzájemných žalob Srbska a Chorvatska
z páchání genocidy za války v devadesátých letech minulého století na
území bývalé Jugoslávie.
„Srbsko ani Chorvatsko za války
v 90. letech genocidu nespáchaly.“
Rozhodnutí soudu je konečné a definitivní, nelze se proti němu odvolat.
Projednávání žalob trvalo a „upřesňování“ se táhlo neuvěřitelných patnáct
let. Tato doba je nepřiměřená i s přihlédnutím na složitost samotného dokazování genocidy a úmyslu vraždění
a vyhánění civilního obyvatelstva na
jedné či druhé straně. Jediný případ genocidy z období války v bývalé Jugoslávii je zdůrazňovaný v bosenské Srebrenici, kde je citován počet osmi tisíc
muslimských mužů cíleně vyhlazených.
V případě Srebrenici ale trvale existuje
cílená snaha diskriminovat Srbsko ze
strany západní propagandy jako jediné
a výhradní „zlo“.
Otázka zůstává, zda poslední rozhodnutí mezinárodního soudního dvora přispěje k usmíření dvou slovanských národů, ještě nedávno bratrských.
Rozhodnutí soudního dvora je především u Chorvatů přijímáno s větší trpkostí. Chorvatská veřejnost očekávala vítězství svého právního týmu a byla o tom
i ujišťována. Všechny rozsudky Mezinárodního soudního dvora jsou přijímány
z etnického pohledu a tomu odpovídajícímu pojetí pravdy a spravedlnosti.
Je nasnadě, zda verdikt přinese smíření a mír v této výbušné a rozbouřené oblasti Balkánu a vyrovnání se s historií
obou zemí. Až nadcházející léta ukážou,
zda bude existovat vůle a síla k vyřešení těchto problémů a vztahů.
STANISLAV HRZINA
V prvních svobodných parlamentních
volbách roku 1990 zvítězila Bulharská
socialistická strana a následně byl zvolen 7. Velkým národním shromážděním
prvním demokratickým prezidentem
Želju Želev. Prezidentský mandát vykonával do roku 1997, kdy byl v nastávajících prezidentských volbách poražen
kolegou ze strany Petrem Stojanovem.
Želju Želev zůstal předsedou Hnutí liberálních demokratů. Podle agentury
AP zemřel 30. 1. 2015 ve věku 79 let.
■ Rusko bylo loni na tfietím
místû
V seznamu předních zemí-výrobců ropy
bylo Rusko loni na třetím místě za USA
a Saúdskou Arábií, následováno v první desítce Čínou, Kanadou, Íránem, Irákem,
SAE, Mexikem a Kuvajtem.
„Trvalá bezpečnost v Evropě může být
zajištěna jen spolu s Moskvou, a nikoli navzdory jí,“ řekl německý ministr zahraničí
Steinmeier na Mnichovské konferenci
o bezpečnosti.
Tuto stránku věnovanou
zemím jižních Slovanů
řídí a rediguje Stanislav Hrzina.
6
SLOVANSKÁ VZÁJEMNOST
Neu‰lo nám
■ Brána do vesmíru
Světová výstava o kosmu začíná
12. března na holešovickém Výstavišti.
Lákadly budou kámen z Měsíce, dopravený na Zem posádkou lodi Apollo 15, elektromobil Lunar Rover Vehicle, pomáhající
při zkoumání Měsíce. Návštěvníci budou
moci projít replikou jednoho z modulů orbitální stanice a poznat tak jeho vnitřní vybavení. Připraveny jsou i kosmické skafandry od prvních letů v programu Vostok
a Mercury až po ty současné. Pro návštěvníky jsou připraveny k vyzkoušení simulátory a trenažéry. Připomínáme, že kosmický výzkum zahájil start sovětské umělé
družice Země Sputnik 1.-4. října 1957.
■ Mistr karikatury
Mezi naše významné autory karikatur
patřil čkyňský rodák Karel Šmíd
(1914–1985), kreslíř, malíř a pedagog.
Dokázal vyhmátnout osobnost karikovaného, jako např. ukazuje kresba národního
umělce herce Stanislava Neumanna (sy-
na básníka S. K. Neumanna). Z vlasů mu
vyrůstají růžky – pro autora vždy představoval neposedného dobrotivého čertíka. S. Neumann je i letošním jubilantem
(1902–1975).
■ Relikviáfi a víno
K U LT U R A ● K U LT U R A ● K U LT U R A ● K U LT U R A ● K U LT U R A
Jirásek oslovil ‰iroké vrstvy lidí
Alois Jirásek (1851–1930) se narodil
v Hronově, kde jeho otec pracoval jako
tkadlec, později pekař. V průběhu let se
stal nejpopulárnějším autorem české historické beletrie. Splňoval čtenářskou
představu spisovatele národního, který
dokázal oslovit široké lidové vrstvy a prezentovat nejpokrokovější tradice našeho
národa.
Historické romány a povídky byly vzhledem k první světové válce vnímány na pozadí soudobého boje o národní a státní samostatnost. (Na to by současní badatelé neměli zapomínat.) Zásluhu na vydání Jirás-
Renesance dala světu tři nepřekonatelné
výtvarníky: Michelangela Buonarrotiho,
Raffaela Santiho a Leonarda da Vinciho.
První z nich se narodil 6. 3. 1475 a zemřel
18. 2. 1564. Období humanismu emancipovalo člověka a lidský rozum ze zajetí církevních dogmat. Průmyslová prosperita vytvářela v Římě příznivé podmínky pro vznik
klasických děl Raffaelových i Michelangelových.
Studium anatomie v klášterní márnici
umožnilo Michelangelovi vytvářet sochařská díla mimořádné kvality. Spojuje se tu síla lidské myšlenky a lidské tvořivosti. Jeho
Mojžíš oslavující papeže Julia II. je prezentován jako mocný vůdce zástupů, David ztělesňuje demokratické svobody florentské obce a rozhodnost jejích měšťanských představitelů. Uprostřed dění objevuje vnitřní drama
duševního života, pohyb myšlenky a snu.
Sochař, malíř, stavitel chrámu sv. Petra, který zakončil obdivuhodnou rozměrnou kopulí. V pozdním věku tvoří na lešení fresky na
stropě Sixtinské kaple. Psal skvělé básně –
v těch posledních si stěžuje na podmínky,
v nichž tvořil. Poslední rekonstrukce sixtín-
Anna Hostomská (1907–1995) byla
významnou osobností české kultury. Hudební vědkyně a redaktorka Čs. rozhlasu
v Praze, kde se věnovala pořadům o vážné hudbě, převážně operní. Pro velký zájem, který vzbudily velkolepé akce právě
na podporu této hudby, vznikla v r. 1955
kniha Opera. Později byla vydána osmkrát. Měl jsem to štěstí poznat paní Hostomskou osobně v pořadu pro školy. Vzpomínám na její slova: „Někdo to dělat
musí.“ A nejen já děkuji.
(pn)
■ Kdo je rád, si zpívá
Pražská městská rada Česko-ruské společnosti, z. s. a Česká asociace Rusistů pořádaly 5. února 2015 komponovaný hudební program LEHKO JE U SRDCE
S VESELOU PÍSNÍ aneb Čeští hudebníci
v Rusku a ruská písnička v Čechách. Pořad
se uskutečnil v Klubu Česko-ruské společnosti V Závětří 4, Praha 7. Zahráli nám
a zazpívali Iva a Jiří Matějkovi a Jiří
Klapka. Pořad měl velkou úroveň a v dnešní době to byl balzám na duši.
(nw)
Stránku Kultury řídí a rediguje
Pavel Novák.
ských fresek ukázala, že pod nánosem sazí
z éry čadících svíček se skrývají netušené
jasné barvy.
Michelangela pronásledovaly nesváry doby, i ty osobní. Často prchá z města do města, vede spory s papeži – objednavateli –
o pojetí díla. Navíc soupeření s Raffaelem
a Leonardem. Mstí se svým protivníkům, že
je ve svých dílech zpodobňuje. Svou podobu
pak vtiskl na kůži mučedníka sv. Bartoloměje jako výčitku za prožitá životní muka.
Jeho Poslední soud na stropě Sixtínské kaple přesně vystihl životopisec renesančních
umělců Giorgio Vasary, když napsal: „Překonal sám sebe – dokázal si představit hněvy
posledních dnů.“
Chloubu Florencie – sochu Davida – vytesal z obrovského poškozeného kusu mramoru, s nímž si nikdo nevěděl rady. Často
pobýval a pracoval v lomu, aby získal potřebný kvádr mramoru pro svá díla. V nich
lze pozorovat vývoj – po r. 1500 vzdává hold
antické monumentální tradici, kde převládá
uhlazenost, později „Vousatý otrok“ je tvořen hlubokými záseky dláta, tělo je křečovité
ve šroubovitém pohybu. Mezi oběma díly
uplynulo dvacet let. Návštěvníci chrámu sv.
Petra v Římě obdivují Michelangelovu Pietu...
„Ó Noci, pouhá tmo, leč líbezná / závěrem
každé dílo v nich se halí. / Však dobře prohlédá, kdo tebe chválí / a moudrý je, kdo sní
a dar tvůj zná.
(Překlad J. Vrchlický)
Jeho verše odrážejí rozpolcenost doby,
kdy po renesanci přichází barok a katolická
protireformace, zpřísnění mravů a bezmocnost.
Česká veřejnost se měla možnost s životem a dílem tohoto génia seznámit díky Miroslavu Tyršovi, o osobnost se zajímal Jan
Neruda. Básnické dílo do české poezie uvedl
Jaroslav Vrchlický.
PAVEL NOVÁK
■ MuÏ kovového hlasu
■ Díky, paní Hostomská
kova díla v edici Odkaz národu (1949–58)
měl Klement Gottwald a Zdeněk Nejedlý,
který ve svých hojně navštěvovaných přednáškách před válkou akcentoval pokrokový
ráz Jiráskovy tvorby. O totéž usiloval ve
svých knihách a studiích.
Ze svého kraje čerpal Jirásek celoživotní dojmy. Po absolvování univerzity
odešel r. 1874 do Litomyšle jako středoškolský profesor a strávil zde 14 let.
Od studentských let ho poutalo přátelství k Mikoláši Alšovi – Jirásek jako talentovaný kreslíř se rozhodoval mezi
dráhou malířskou a spisovatelskou. Do
Geniální vládce hmoty
Světoznámý relikviář sv. Maura z Bečova nad Teplou, nedávno vystavený
v Jízdárně Pražského hradu, není jediným
pokladem tamního kláštera. Po devětadvaceti letech nechali ocenit 133 lahví
společně nalezených s relikviářem
v r. 1985. Každá láhev vína, koňaků i šampaňského je odhadnuta na 200 tisíc korun.
Lahve pocházejí z let 1890–99.
Připomínáme si nezapomenutelného
Eduarda Hakena (1910–1996), jehož
bas zněl z jeviště nejprve Olomouckého
divadla a později pražského Národního.
Zde ho proslavil především Vodník (Rusalka) a Kecal (Prodaná nevěsta). Rád zajížděl do Prachatic, kde zpíval s Pěveckým sborem jihočeských učitelek. Jeho
manželka byla herečka Marie Glázrová.
Oba jsou pohřbeni na Vyšehradském hřbitově vedle Hakenova souputníka a celoživotního přítele Beno Blachuta.
185/2015
Vyjdou Banderovci B. ChÀoupka
V nakladatelství Futura vyjde kniha
Bohuslava Chňoupka Banderovci. Jako
novinář dokonale ovládal rodný jazyk.
Zpracoval jak vzpomínky těch, kteří proti
banderovcům bojovali, tak protokoly výslechů zajatých banderovců, jejich vůdce
Burlaka. Jeho pronásledování a dopadení
je ústředním motivem knihy.
Autorovou nesmírnou výhodou bylo, že
osobně nejen poznal řadu z těch, o nichž
píše, ale znal i místa, kde se příběh Burlaka v Polsku, na Ukrajině a na Slovensku
odehrává. Kniha vychází v českém překladu, verše a písňové texty jsou v originále.
B. Chňoupek i přes své politické přesvědčení, osobní pohled na banderovce jako nepřátele tehdejšího režimu, zařadil do
knihy mnoho oficiálních dokumentů
a vzpomínek. Nestrannému pozorovateli
nechává dostatek prostoru, aby si vytvořili sami úsudek, zda byli banderovci jen
bandité a vrazi – nebo třeba bojovníci proti nepříteli, fašistům či Rudé armádě.
(ph)
Komensk˘ vûfiil a doufal
Symbolem tragédie českého národa
v době pobělohorské, snášené však se
vztyčenou hlavou a bez složení rukou do
klína, je Moravan Jan Amos Komenský
(1592–1970). Podobně jako mistr Jan Hus
je znám celému kulturnímu světu, který
dlouhodobě čerpá především z jeho didaktického díla.
Biskup jednoty bratrské, filozof, pedagog, historik, překladatel a originální autor. Jako exulant zveleboval školství v jiných zemích, usiloval o mírové řešení tehdejšího konfliktu. Tolik si přál být potřebný svému národu, moci se vrátit domů.
Přes rány osudu stále pracoval, přátelil se
s vynikajícími osobnostmi své doby.
Do posledních chvil věřil a doufal, že
soumrak musí ustoupit svítání. Zemřel
v Amsterodamu a je pohřben v někdejším
pevnostním městě Naardenu. Snímek je
Prahy se vrátil r. 1888 a až do r. 1909
učil na gymnáziu v Žitné ulici. V těch
letech napsal většinu svých románů.
Napsal též 12 divadelních her. Na počest
slavného rodáka se dlouhá léta koná divadelní festival amatérského divadla –
Jiráskův Hronov.
Mistr často narážel na nepříznivý
ohlas dobové měšťácké i církevní kritiky. Vadilo jeho líčení širokého proudu
národní historie a vrcholného vzepětí
v době husitské. Jako znalec předhusitského období uváděl čtenáře do dobové
problematiky společenského ovzduší
a duchovního života. Jiráskovy sympatie
patří husitům, v nichž spatřuje lidový
odpor proti cizím i domácím feudálům
a papeženství. V Temnu zachycuje protireformační snahy katolické církve o vymýcení kacířství. Osudy F. L. Věka jsou
těsně spjaty s obrozeneckým úsilím první generace buditelů – Tháma a Puchmajera.
Naši lidé Jiráska milovali a starší generace zvyklá číst, tak činí dodnes. Právě Ji-
ráskovi se dostalo cti vyhlásit v Obecním
domě vznik samostatné Československé
republiky.
■
Dnešní vykladači historie se účelově
snaží popřít vliv husitství na okolní Evropu, pomlouván je i Jirásek, který ve své
době povznášel vlasteneckého ducha, což
dnešní lokajští patolízalové nedokážou
pochopit. Vzrůstá i agresivita katolické
církve a její snaha se vetřít kamkoliv, jen
aby získala další ovečky pro vyprazdňující se stádo.
Perlička nakonec. Jako student fakulty
v Českých Budějovicích jsem se zúčastnil
besedy s - v té době slavným svazáckým
spisovatelem - Pavlem Kohoutem. V diskusi byl dotázán na A. Jiráska. Na chvíli se
zarazil a pak nám sdělil, že Jiráska nečetl,
protože to byla povinná četba. Jen doufám, že si v pozdějších letech doplnil mezery ve vzdělání. U nás studentů měl tenkrát – jak říkají Jihočeši – „slovíno až na
bahno“.
PAVEL NOVÁK
Legendární Jelena Obrazcovová
(7. 7. 1937–12. 1. 2015)
Příznivce a přátele operní hudby zastihla
v minulých dnech smutná zpráva. 12. ledna
2015 zemřela v Německu, kde se léčila,
světově proslulá operní pěvkyně, ruské národnosti, národní umělkyně Jelena Obrazcovová.
Tato rodačka z Leningradu se stala sólistkou Velkého divadla SSSR v Moskvě
v r. 1963 a brzy poté se stala světovou
hvězdou. Vystupovala v Londýně, Metropolitní opeře v New Yorku, Salcburku, Vídni, milánské Scale a na dalších významných operních scénách po celém světě.
V roce 1978 poctila svou přítomností také Československo a v Národním divadle
vystoupila jako Carmen. Spolu s ní hostoval národní umělec SSSR Zurba Sotkilava
v roli Dona José. O rok později uspořádala
J. Obrazcovová v Praze samostatný pěvecký koncert v rámci Pražského jara z díla
J. Masseneta, Manuela de Fally, S. Prokofjeva a S. Rachmaninova.
Kulturní svět ztratil odchodem Jeleny
Obrazcovové jednu z největších umělkyň
a její příznivci budou na ni jistě dlouho
vzpomínat. JAROSLAVA KOMOŇOVÁ
Pfiitakání Ïivotu a odmítání násilí
Titulek vystihuje celoživotní snažení známého polského autora Stanislava Grochoviaka (24. 1. 1934–2. 9. 1986), do jehož průběhu výrazně a pronikavě zasáhla druhá světová válka. Prožitky z ní popsal ve svém románu Trismus ve stylu drsného sensualismu. Ostatně svým dílem je řazen k tomuto literárnímu směru. Patřil ke generaci básníků, jejichž
tvorba vrcholila v období po roce 1956.
Studoval polonistiku na Univerzitě v Poznani a ve Varšavě, po studiích se stal členem
redakcí řady literárních časopisů: Wspólczesność, Nowa kultura, Poezja, Miesiecznik
Literacki. Stanul v čele nové tvůrčí generace, proklamoval antiestetismus, ale jeho postoje byly neobyčejně rozmanité a proměnlivé. Při snaze o charakteristiku jeho tvůrčí
činnosti se často uvádí, že se v jeho díle pojí barokní obraznost a kontrast s intenzivním
narušováním konvencí, že se v něm projevují expresionistické formy vnímání reality.
V raném období své dramatické tvorby,
v němž námětově těží z okupačního období,
autor spojuje a mísí různé konvence a styly
ke zvýšení účinku svého díla, často používá
i nesourodé tvůrčí postupy, sahá po nástrojích satiry, ironie nebo grotesky.
Ve svých pozdějších dílech obrátil pozornost na současnost a svůj pohled na ni obo-
hatil o veseloherní polohu. Dosáhl proslulosti v polských poměrech především tím, že
vytváří celou řadu nápaditých humoresek
a satirických her, a to na motivy venkovského života. Některými svými díly se ocitá na
pomezí mezi groteskou, burleskou a moralitou. Čtenáře překvapuje metaforami v baladickém tónu, vypjatými expresionistickými
scénami, které lze označit jako scénické básně.
Svou tvůrčí invenci uplatnil zejména při
tvorbě rozhlasových her, televizních inscenací nebo filmových scénářů, kterými získal
značnou popularitu mezi posluchači a diváky.
K nejvýznamnějším dílům patří román
Fara s magnóliemi (1956), dále romány Angrešty (1963), Trismus (1963) a Karabiny
(1965).
Často bývají uváděny jako divadelní hry:
Šachy (1961), Partita na instrument drewniany (1962), Król IV (1963), Král IV. (česky
1963), Lazarovy rozmary (1965).
Vydal sbírky básní: Rytířská balada
(1956), Nebylo léto (1969). V češtině vyšly
dva výbory z jeho poezie: první pod názvem: Pozvání k lásce (1967) a druhý s názvem Lov na tetřevy (1990).
ZBYNĚK KUCHYŇKA
Rohlík versus kultura
Vynalézavá obrazovka
z místa posledního odpočinku Učitele národů, jak ho svět nazývá.
Text a foto (pn)
Když podhradí svorně nadává na polistopadový šlendrián, je třeba ho podpořit.
A tak,jako kdysi, ožívá „kolektivní organizátor“ – veřejnoprávní televize. Dobré platy
a funkce je třeba si zasloužit! Moderátorka
nám sdělila, že kdesi přepočetli (snad ne zadarmo?) průměrné platy tehdy a dnes. V rohlících jsme na tom prý lépe, také v benzinu, elektronice...
Srovnavatelé zapomněli (?) na kulturu
včera a dnes. Je jí dnes více, ale za kolik?
Může si běžný smrtelník koupit lístek na
Pražské jaro nebo do velkých divadel, jak
byl zvyklý nebo kin? A i kdyby peníze byly,
důchodce přepadávají za bílého dne – natož
večer.
Taktně se zapomnělo na enormní nájmy,
ceny energií i další. Kdysi se platilo za
„kWh“ – teď i za „dopravu“, příspěvek voltaikům a dalším. Jen cena elektřiny vzrostla
od r. 1991 osmkrát! Pravicové „balíčky“,
kromě jiného, důležité léky na předpis, postupně s doplatky, byly uvolněny zcela, kup
si z vlastního. Zaplať si svou prevenci! Oblbování národa za peníze daňových poplatníků a povinných koncesionářských poplatků
by mohlo už skončit.
(pn)
185/2015
SLOVANSKÁ VZÁJEMNOST
7
H I STO R I E ● H I STO R I E ● H I STO R I E ● H I STO R I E ● H I STO R I E ● H I STO R I E
âe‰i ukr˘vali rudoarmûjce, uprchlé ze zajetí
infekčním oddělení s falešnou diagnózou
choroby, před níž se gestapáckým ohařům podlamují kolena – tyfus!
Vlahý májový den roku 1943. Popovický listonoš Bohumil Sochůrek má
už v nohách pořádnou štrapáci po
vsích. Řemen brašny ho řeže a pálí do
ramene a tíží jako cent. Znavený kráčí
lesní cestou k samotě Peklo o třech
chalupách.
Těší se k Foubíkům na doušek chladivé vody, kterou mu do džbánku ze studánky průzračné jako křišťál nabere paní
domu. Najednou v křoví zaslechne šramot. Z houštiny vyběhnou tři muži. Vypadají jako strašidla. Jsou vyzáblí, zarostlí, podobní kostrám. Zoufalí zastoupili pošťákovi cestu. Jeden z nebožáků
strčil Sochůrkovi před oči dlaně, ošklivě
rozřezané ostnatým drátem. Hluboké
hnisající rány. Neznámí svorně ukázali
prsty k ústům: „Máme hlad. Dejte chléb.
Pomozte!“
Statečný pošťák
Bohumil Sochůrek
Ale to jsou přece Rusové, postřehne
pošťák. Jejich řeč důvěrně zná z vysílání
moskevského rozhlasu, který po večerech tajně poslouchá z krystalky, na niž
chytá i Londýn. Proto ví, jaký nářez dostala německá armáda na Volze, jak je
oheň sovětských kaťuší usmažil ve stalingradském kotli. Sochůrek byl poslem,
jenž s dopisy a novinami po vesnicích
roznášel i radostnou zvěst: fašisté ustupují na všech frontách. Hitlerovské říši
zvoní hrana.
„To víte, že vás na holičkách nenechám,“ vyhrkne z něj. Spěchal domů pro
bochník chleba a škvarky se sádlem.
Když se k Rusům vrátil, spořádali donesené jídlo do posledního drobku. Přináší
jim také na převlečení spodní prádlo a civilní šaty. „Děkujeme, příteli,“ vděčně
tiskli Sochůrkovi ruce. „Jsi dobrý člověk.
Věříme, že nás nezradíš.“
Představili se: Nikolaj Romanovič
Solanic, Ivan Dumnov (krycí příjmení
Ledenskij), Petr Ivanovič Birjukov (ve
skutečnosti měl příjmení Smirnov). Důstojníci Rudé armády. Po krutém boji
na frontě padli do nacistického zajetí.
Nikdy však nepřestali myslet na útěk.
Svatoňovic bunkr v Čestíně
Po‰Èák Bohumil SochÛrek s pfiáteli v Popovicích, kde bydlel.
Otroctví pro ně bylo horší než smrt. Podařilo se jim uprchnout z podzemí mosteckých uhelných dolů. Unikli štěkotu
zvlčilých psů, bití a ponižování dozorců.
Pod horou Říp je zastihla první noc na
svobodě. Po ránu potkali babku s nůší
trávy na zádech. Tak se lekla, že se div
nesvalila. Mlčela ale jako hrob. Pohostila je mlékem a bramborami, poradila, kudy jít dál na východ. A tak se trojice doplahočila až sem, na Benešovsko, a zkřížila cestu statečnému pošťákovi. Muži činu. Sochůrek prohlíží zrasované ruce Ledenského. „Okamžitě musíš být ošetřen
doktorem,“ řekne. „Zařídím spolehlivého
lékaře. Je to náš člověk.“ A doktor Václav Čedík z benešovské nemocnice mu
rány vyhojí.
Vesničané riskují
zatčení a smrt
Rudoarmějce chrání rolníci a chalupníci, smělí venkované. S rizikem trestu
smrti. Zásobují je potravinami a léky.
Ukrývaní přespávají v zemljankách v lesích na Novovesku a Popovicku, v zimě
po stodolách a chalupách. Úkryt jim po-
skytují Karel Zmek a Václav Pokorný
z Nové Vsi, František Střelka z Mladovic, Josef Marek z Miroslavi, Antonín
Foubík z Pekla.
Paní Františka Červová z Nové Vsi
jim v létě do lesa u Mladovic přináší
v proutěném košíku jídlo a pití. Doprovázena přitom malým synkem Pepou
hodlá předstírat, kdyby je kontrolovala
protektorátní četnická patrola, že jdou
hledat po celý den houby, a proto si s sebou nesou větší proviant.
Po vsích a samotách koluje zvěst, vyslovovaná s úctou a vzrušením. „Jsou
u nás Rusové.“ A přitom lidem hruď svírá i kazajka hrůzy po heydrichiádě. Děsí
je příliš živý a strašlivý osud vypálených
Lidic a Ležáků. Červené seznamy popravených mučedníků. Ale v kraji blanických rytířů hrdost a vzdor přehluší zbabělost. Rolnické a dělné rodiny podporují rodící se partyzánskou skupinu. Slovanské bratry.
Když Ledenského postřelí protektorátní četník Volejník, Sochůrek zařizuje převoz raněného přes lékaře Čedíka a Mrázka do nemocnice v Benešově. Rus leží na
Solanic a Birjukov se zapojují do činnosti ilegální organizace JOSTA, nazvané z počátečních písmen jména Josifa
Stalina. Prostřednictvím Sochůrka nacházejí nové útočiště v čestínském bunkru, který vystavěli na zahradě své chalupy Svatoňovic Františkové – otec a syn –
již roku 1942. Dokonale skrýš maskovali. Na její střechu posadili pařeniště,
v němž pěstovali salát a okurky. Koncem
května 1944 sem přivádí Josef Raiskup
dalšího rudoarmějce – Nikolaje Archimova.
Svatoňovic máma Božena sovětským
chlapcům vaří a pere, spravuje jim prádlo. Na stěně bunkru rozprostřou mapu.
Zapichováním špendlíků sledují postup
sovětské armády na západ. Naslouchají
i Stalinovu projevu z rádia. Již se zotavili z útrap. Prahnou po boji.
Neváhali obětovat své životy
Konfidentu gestapa Josefu Přibylovi
(krycí příjmení Fibich) se podaří vyslídit
Svatoňův bunkr na zahradě. Ale to jsou
již rudoarmějci pryč. Následuje zatýkání
českých vlastenců gestapáky z benešovské ústředny. Nakonec napomáhání Rusům krutě zaplatí. Karel Zmek je sťat sekyrou v pankrácké věznici 21. dubna
1945, kdy do kapitulace Německa
a osvobození Prahy zbývá chvilinka.
Otec Svatoň, jeho žena a dcera Jiřina
jsou vězněni v terezínské Malé pevnosti.
Krátce po osvobození Svatoň umírá na
následky útrap. Jeho synovi Františkovi
se podařilo gestapu uniknout při zatýkání
a přežít. Antonín Foubík, díky výpovědím Zmeka u výslechů, o vlásek uniká
Historická fotografie,
pořízená Františkem
Svatoňovic chlapi opatřují Rusům
z vlašimské Zbrojovky pistole s náboji.
Chystají se přejít – ale bez Ledenského,
o jehož dalším osudu není nic známo –
na Slovensko, kde se schyluje k protifašistickému povstání. Učitel František
Bronec z Popovic, který s kantorem Ladislavem Vaštou tiskli letáky s výzvami
k protiněmeckému odporu, sehnal rudoarmějcům ze školního kabinetu na cestu
buzolu.
Mladý Svatoň na památku hosty vyfotografuje. Vyvolaný film vsune do láhve
a zakope do země na zahradě pod jabloní. Rudoarmějce pomáhá převádět přes
říčku Blanici směrem k Českomoravské
vrchovině a předává je bezejmenné spojce na cestu ke slovenským horám. Archimovovi se podařilo proniknout až k Tatrám a v Slovenském národním povstání
bojoval u Žiliny. Solanic byl v bojích
těžce raněn. Birjukov se již na Moravě
přidal k partyzánskému oddílu.
Ukr˘vaní sovût‰tí vojáci. Zcela nahofie
âech Josef Raiskup.
pankrácké gilotině a prochází peklem Terezína a pak i koncentračních táborů
Flossenbürg a Dachau. Václavu Pokornému je trest smrti změněn na doživotí.
Jeho ženu Lojzku vězní v Terezíně. Gestapo umučí a dá povraždit mnoho dalších
odbojářů. kteří na Benešovsku slovanské
bratry – rudoarmějce opatrovali a neváhali se obětovat.
JAN JELÍNEK
Odkaz Velké trojky neboli protihitlerovská koalice dne‰ku
Společnost národů z meziválečného
období selhala. Nedovedla jednotně,
včas a rozhodně vystupovat proti německému fašismu ani proti japonskému
militarismu. Fašismus v Německu narůstal po roce 1933 do nebezpečných podob a v Evropě připravoval novou světovou válku. „Nový pořádek“ mělo
představovat a zabezpečovat Velkoněmecko. Japonsko začalo v Asii velkou
válku ještě dříve, než se rozhořela na
evropském kontinentě.
Antikomunismus šel stranou
Nezapomínáme, řekl Winston Churchill 1. října 1939, na konkrétní změny,
kterých bylo dosaženo koncem roku
1939, kdy se Sovětskému svazu podařilo
v září 1939 (po sovětsko-německém paktu o neútočení z 23. srpna 1939) posu-
nout západní hranice SSSR až na Curzonovu linii u Brestu, kterou po první světové válce stanovil britský ministr zahraničí lord Curzon (SSSR díky tomu znovu
obnovil svou vládu nad územím západního Běloruska a západní Ukrajiny. Pakt
byl tak jedním z faktorů, proč Hitlerův
blítzkrieg ztroskotal – pozn. red.).
W. Churchill v tomto rozhlasovém
projevu 1. října 1939 uvedl mj.: „Pro
bezpečnost Ruska proti nacistické hrozbě bylo naprosto nutné, aby ruské armády stály na této linii. V každém případě
je ta linie tady a byla vytvořena východní fronta.“
Antikomunismus šel do určité míry
stranou. Obavy z Německa měly přednost: Německá armáda vtrhla nejdříve
do Rakouska, pak na naše území. Byly
další expanze.
Koalice 26 zemí
Evropská veřejnost byla přesvědčena,
že spojení antifašistických sil, včetně sil
vojenských ze západu a východu, povede k porážce fašistického Německa.
Cesta ke vzniku takové koalice byla postupně nalezena.
Vojensko-strategická jednání mezi
SSSR a Západem nebyla sice jednoduchá, ale sama logika druhé světové
války, zejména pak německý útok proti SSSR, k tomu protifašiastické síly
přivedla (jak v Británii, poté co se jejím ministerským předsedou stal Churchill, tak v USA díky prezidentu Rooseveltovi – pozn. red.). Tak se na válečném poli zrodila Velká trojka, protihitlerovská koalice, symbolizované
trojhvězdí jmen Churchill , Roosevelt
a Stalin.
Molotov fiekl Hitlerovi Ne!
Vjačeslav Michajlovič Molotov, narozený před 125 lety (9. 3. 1890) jako
Skrjabin, významná osobnost revoluční,
předválečné, válečné i poválečné historie
SSSR, dlouholetý člen vedení KSSS,
kdysi lidový komisař a poté i ministr zahraničních věcí SSSR a také předseda sovětské vlády (1930-1941)
Dnes se mnohým současníkům připomene snad jenom dvěma souvislostmi
tzv. Molotovými koktejly a paktem Molotov-Ribbentrop.
S „koktejly“, improvizovanými zápalnými bombami vstoupili do evropského
povědomí Finové, kteří za krátké „zimní“
sovětsko-finské války v letech 1939-1940
o předmostí Leningradu je házeli na sovětské tanky právě v době, kdy Molotov
byl sovětským lidovým komisařem zahraničních věcí.
S paktem je to složitější. V době, kdy
SSSR čelil Hitlerově hrozbě zcela osamocen, musil Molotov podepsat s potenciálním agresorem pakt o neútočení, aby
ozbrojené síly jeho země získaly nezbytný čas v zájmu obrany. Ať je dodnes tento (jistěže rozporuplný) pakt jakkoliv pomlouván, sehrál svou historickou úlohu
každopádně v tom, že zabrzdil německou
„bleskovou válku“ natolik, že agresorovi
došly síly doslova před branami Moskvy,
od kterých byl vítězně odražen.
Molotov, ve své době musel jednat
i s Hitlerem a kategoricky odmítl jeho vábení podniknout společnou protibritskou
válku o Indii. V prvních měsících po německém vpádu absolvoval riskantní leteckou misi za Churchillem a Rooseveltem, aby s nimi osobně domluvil společné plány na upevnění protifašistické koa-
lice. Byl také prvním, kdo 22. června
1941 ohlásil sovětské veřejnosti německý
vpád a řekl v rozhlase prorocká slova:
„Naše věc je spravedlivá. Nepřítel bude
rozbit. Vítězství bude naše.“
I na půdě OSN se Molotov mnohokrát
představil svou neochvějnou obranou zájmů své vlasti. Jako přední sovětský činitel pak proslul veřejnou kritikou dobrodružné politiky Nikity Chruščova, za což
byl tvrdě potrestán.
Politické paměti o své době nenapsal,
ale navyprávěl je jednomu sovětskému
novináři ve formě asi padesáti rozhovorů,
které u nás ve zkrácené formě vydalo nakladatelství Orego.
Molotov, jehož 125. narozeniny si připomínáme, zůstal celý život věren svému
jménu – byl neochvějným kladivem ve
službě obrany své vlasti.
(zh)
Deklarace
Spojených
národů
z 1. ledna 1942 pak vyjadřovala závazek dokonce 26 signatářských zemí,
včetně ČSR, že ve válce proti Německu budou využívat všechny zdroje,
aby válečné akce byly účinné a stup-
Vznikla západní fronta
Do světové války byly Spojené státy
vtaženy 8. prosince 1941, kdy Japonsko
napadlo Pearl Harbor, a vzápětí Německo vyhlásilo válku USA. Nejen v Asii,
ale i v Evropě vznikla západní fronta.
ROOSEVELT:
Rudá armáda niãila více fa‰istÛ neÏ ostatní vojska
Velké trojky
ňovaly se. Rozhodující byla vítězství
armád SSSR nad Německem u Moskvy (zima 1941) a u Stalingradu (zima
1942-1943). Učinila konec německé
„bleskové válce“, byla pohřbena idea
o neporazitelnosti fašistických armád
Německa. Strategická iniciativa na
východní frontě definitivně přešla do
rukou SSSR.
Po Stalingradu napsal Churchill
11. února 1942 Stalinovi:
„Nedostává se mi slov, abych vyjádřil obdiv, který všichni pociťujeme
nad neustálými skvělými úspěchy vašich armád proti německým uchvatitelům, ale nemohu odolat, abych
Vám nezaslal další projev vděčnosti
a blahopřání ke všemu, co Rusko činí
pro společnou věc.“
Roosevelt v rozhlasovém projevu
v téže době (27. 4. 1942) uváděl mj:
„USA vysoce oceňují drtivý protiútok velikých ruských armád proti
mohutné německé armádě. Ruská
vojska ničila a ničí větší množství
ozbrojených sil našich nepřátel – vojáků, letadel, tanků a děl než všechny ostatní Spojené národy dohromady.“
Obrat ve druhé světové válce symbolizovala teheránská konference Velké trojky, která se konala ve dnech
28. listopadu až 1. prosince 1943 za
osobní účasti Churchilla, Roosevelta
a Stalina.
Lidové masy ve světě podporovaly
jednotné válečné akce proti Německu
i Japonsku. To byl také jeden z hlavních
výsledků jednání v Teheránu. antifašistické síly získaly na svém vlivu a autoritě.
Teheránská konference byla potvrzením, že antifašistická koalice se stala
skutečností. Přes politické rozdíly
a problémy zvítězila potřeba porazit
společného protivníka a nastolit mír
v Evropě i Asii. Byla dokonce založena
nová mezinárodní organizace pro udržování míru ve světě.
Jednotný postup protihitlerovské koalice jako hlavního odkazu druhé světové války korunoval nakonec Den vítězství v Evropě a o několik měsíců i porážka Japonska na Dálném východě.
Dr. JOSEF GROUŠL
Stránku připravil Pavel Novák.
8
SLOVANSKÁ VZÁJEMNOST
185/2015
L I STÁ R N A ● L I STÁ R N A ● L I STÁ R N A ● L I STÁ R N A ● L I STÁ R N A ● L I STÁ R N A
Zloãiny fa‰istick˘ch vrahÛ za 2. svûtové války
nesmí b˘t nikdy zapomenuty!
Chatyň
Minsk
Hrozná zvěrstva páchali fašisté v Minsku. Neštítili se ani
vraždit nevinné děti.
Jeden z mnoha případů z Běloruska:
Zvěrsky byl zlikvidován židovský dětský domov. Děti vyvedli na ulici, seřadili do kolony a vedli je na smrt. Přikázali
jim postavit se k předem vykopaným hrobům v dolním konci
Ratomské ulice, nedaleko židovské radnice. Velitelem byl
Wilhelm Kube a spolu s ním esesácký důstojník Adolf Eichmann – pravá ruka Himmlera.
Po signálu Eichmanna začali vrahové házet děti do hrobu
a zaživa je zasypávat pískem. Děti křičely, modlily se a zabiják Kube chodil kolem hrobu, smál se a házel dětem dolů bonbony. Tak bylo zavražděno dvě stě sirotků dětského domova.
nikání anglických slov na místo, kde by
mohlo či vlastně mělo být slovo české, někdy je ovšem lepší anglická slova nepřekládat, protože jsou příliš vulgární, jak
o tom svědčí nedávný lánský skandál
s Pussy Riot.
Souhlasím s přáteli, kteří volají po
obraně českého jazyka. Připomínám jim
díla našich obrozenců, například též první česky psanou „Obranu jazyka českého
proti zlobivým jeho utrhačům“, kterou
r. 1783 napsal filolog Karel Ignác Thám,
starší bratr básníka, novináře a překladatele Václava Tháma. Podotýkám ještě,
že výše zmínění tři muži na toulkách po
návštěvě Prahy dali češtině takovéto vysvětlení: „Říká se, že český jazyk je nesmírně starý a vědecky značně propracovaný. Jeho abeceda obsahuje čtyřicet
dva písmen, což cizinci připomíná čínštinu. Není to jazyk, do kterého byste mohli proniknout bůhvíjak rychle.“ Říkám si
tedy, že tím více bychom si ho mohli vážit a nedopouštět jeho ochuzování a mrzačení.
MIROSLAV KUBÍN,
Chlum u Třeboně
Svûdectví z války plk. Václava Pfiibyla
Esesáci měli zábavu
Úryvek z knihy Anatolije Rybakova Těžký písek
Nikdo neočekával takovou krutost ze strany nepřítele.
Kruté vraždění se stávalo běžným. Zdálo by se, že už čtenáře nemůže nic překvapit, ale autor popisuje řadu různých
způsobů, jak nacisté zacházeli s oběťmi: Esesáci měli zábavu, a ta zábava vypadala takto: dítě s rukama spoutanýma za
zády si muselo kleknout, poručili mu sklonit hlavu a ťali sekyrou. Sázku vyhrál ten, kdo jedinou ranou rozpoltil dítě na
dvě přesné poloviny.“ Takový trest čekal každé dítě, které
bude dopadeno mimo ghetto, a tím se stal i jedenáctiletý Igorek. „Babičko, já se bojím!“ A matka řekla: „Neboj se, Igorku, nic ti neudělají, jenom skloň hlavu a zavři oči.“ Igor svěsil hlavu a zamhouřil oči, vrah zvedl sekyru a rozťal ho přesně vpůli, byl to mistr.
Kniha se dočkala filmového zpracování.
N. W.
Narodil se 7. února 1923 v Kyjevě.
Nastoupil 15. 4. 1942 v Buzuluku do
1. čs. praporu v SSSR, zařazen do kulometné roty jako kulometčík. Prošel
v druhé světové válce celou cestu z Buzuluku do Prahy.
Památník ChatyÀ, u kaÏdého základu domu je pec a symbolick˘ komín, na kterém je zvon. KaÏd˘ zvon za jednu minutu zazvoní.
O ãeskoslovensk˘ch obãanech zavraÏdûn˘ch fa‰isty
v Bûlorusku
„Na konci června roku 1942 byli na
stanici Baranoviči speciálním transportem dopraveni českoslovenští občané
s rodinami z různých měst Československa, především z řad inteligence (lékaři,
inženýři, učitelé a jiní), v počtu 3000
osob. Po příjezdu těchto vlaků byli transportovaní vyzváni, aby všechny své věci
zanechali na místě, nasedli do automobilů
a jeli se naobědvat. Pod záminkou oběda
je odvezli za město na zalesněné území
Gaj, kde byli postříleni. Část jich byla zavražděna již během přepravy v pojízdných plynových komorách. Všechny jejich věci z vagonů byly převezeny na úřadovnu gestapa a Němci tyto věci ještě
dlouho potom posílali svým rodinám
do Německa...“
Kromě toho, v úředním spisu Baranovičské městské komise zřízené pro podporu činnosti Mimořádné státní komise pro
Fejeton
Dočetl jsem se novinách, že mnozí podnikatelé vyžadují znalost angličtiny už i od
dělníků. Uvědomil jsem si, že kdysi bývala
označována jako samospasitelná řeč
i němčina. Dnes je to bezesporu angličtina. O plné oprávněnosti tohoto pojmenování jsem cosi četl v knize Jeroma Klapky
Tři muži na toulkách (Three Men on the
Bummel). Mám z ní poznamenaný tento citát: „Člověk, který šíří znalost angličtiny
od jihu Portugalska až po Ural, je Angličan, jenž neschopen či neochoten naučit
se jedinému slůvku v jiném jazyce než
svém vlastním, cestuje s peněženkou v ruce do každého koutu Evropy... Evropu poangličťuje právě on. Kvůli němu se kočí
a strážní, pokojské a pradleny hloubavě
začítají do anglických gramatik a konverzačních příruček. Kvůli němu každý cizí
hoteliér a restauratér přidává do inzerátů:
‚Hlásit se mohou pouze uchazeči s dobrou
znalostí angličtiny.‘“
Někteří přátelé mě straší plíživým zánikem češtiny. Poukazují na nadměrné pro-
Chatyň – to je památník běloruských vesnic vyvražděných
a vypálených fašisty za druhé světové války. Památník každému občanu ze dvou milionů dvě stě třiceti tisíc padlých - každému čtvrtému občanu Běloruska.
Přijíždějí sem lidé ze všech kontinentů, aby uctili památku
obětí.
Chatyň – spojuje tragédie Lidic, Oradouru, Kremničky
a další místa války.
Tragédie Chatyně nesmí být nikdy zapomenuta.
V dokumentech Národního archivu
Běloruské republiky, archivu města Baranoviči, informačně analytického střediska Ministerstva vnitra Běloruské republiky, jsou obsaženy následující informace:
Nutná obrana
vyšetřování a odhalování zločinů německých fašistických okupantů ze dne 1. ledna 1945 a v politicko-ekonomickém dokumentu Baranovičské oblasti za rok 1949
se uvádí, že: „tři kilometry od města Baranoviči, v lese ‚Gaj‘, byly nalezeny dva
masové hroby o velikosti: první 25x31
metrů a druhý 15x4 metrů. Při částečném
otevření hrobů na několika místech 0,6 m
pod povrchem do hloubky tří metrů bylo
nalezeno velké množství lidských ostatků.
Z výpovědi svědků a lékařských expertíz
bylo zjištěno, že v lese „Gaj“ bylo pohřbeno 3000 osob postřílených v létě roku
1942!
V expozici Baranovičského vlastivědného muzea je k dispozici seznam občanů
obsahující jeden tisíc jmen osob – vězňů
Terezína, kteří byli popraveni německými
fašistickými okupanty v létě roku 1942 ve
městě Baranoviči, jakož i svědectví důstojníka SS o vyhlazování československých občanů v roce 1942.
Na místě tragických událostí poslední
světové války byl 24. června 1972 otevřen
památkový komplex „Les Gaj“, který je
chráněný státem a má statut památníku republikového významu.
✁
Nabídnûte SV sv˘m pfiátelÛm!
Slovanskou vzájemnost lze objednat i telefonicky (Eva Holečková, 728-009-737).
Díky za spolupráci!
(red.)
OBJEDNÁVKA
Objednávám si ................. výtisk(ů) Slovanské vzájemnosti
Na jméno ...............................................................................................................................
adresu .....................................................................................................................................
.............................................................. PSČ ........................................................................
...............................................
podpis
(Předplatné a poštovné uhradím poštovní poukázkou na bank. účet č. 75690309/0800)
Stránku Listárna řídí a rediguje Nataša Weberová
V průběhu posledních tří let byla po
částech prováděna rekonstrukce celého
komplexu. V památkovém komplexu je
stále udržován pořádek. Památník je místem, kam lidé pokládají květiny ve dnech
Vítězství, Nezávislosti a osvobození města Baranoviči od fašistických okupantů.
Část seznamu čs. občanů v lese „Gaj“
u města Baranoviči, popravených nacisty
v létě 1942 (53 osob):
931. Drucker Emilie (1880), 932. Braun
Max (1884), 933. Braun Franz (1888),
934. Braun Walerie (1896), 935. Braun
Hanna (1921), 936. Fanta Anna (1878),
937. Zeckendorf Adolf (1887), 931. Stiasny Ernestine (1912), 939. Stiasny Robert
(1910), 940. Pick Otto (1889), 941. Pick
Margarethe (1897), 942. Blau Rachel
(1881), 943. Bleyer Babet (1885), 944.
Zuckermann Kamila (1877), 945. Zweig
Oscar (1879), 946. Zweig Else (1887),
947. Hahn Rosa (1878), 948. Zwicker
Martha (1883), 949. Lieban Irene (1916),
950. Eisner Wera (1925), 951. Eisner Laura (1881), 952. Eisner Karl (1882), 963.
Duschner Marie (1883), 954. Duschner
Josef (1877), 955. Eckstein Franziska
(1883), 956. Eckstein Wilhelm (1882),
957. Eisner Erwin (1887), 958. Eisner Irma (1890), 959. Engel Helene (1882),
960. Engel Herrmann (1886), 961. Steiner
Ing. Max (1912), 962. Steiner Hermine
(1882), 963. Englander Paul (1880), 964.
Englander Irma (1894), 965. Pollak Ludwig (1884), 966. Epstein Elisabeth (1885),
967. Epstein Else (1884), 968. Epstein Richard (1882), 969. Epstein Emma (1878),
970. Epstein Grete (1883), 971. Epstein
Hedwig (1879), 972. Epstein Max (1887),
973. Epstein Hedwig (1896), 974. Epstein
Rosa (1883), 975. Erber Emilie (1879),
976. Schwarz Lucy (1926), 977. Schwarz
Liselotte (1905), 978. Fanta Stefante
(1880), 979. Fanta Irma (1886), 980.
Fantl Adele (1887), 981. Schwarzkopf Ida
(1888), 982. Schwarz Adolf (1894), 983.
Garais Paula (1891).
V květnu 1944 byl určen jako člen komise pro odhalování válečných zločinů
a spolu s ní zajišťoval dohled nad otevřením hromadného hrobu zavražděných třiceti tisíc lidí židovského původu v prostoru Kamenec-Podolska v SSSR. Když uviděl to množství zavražděných lidí, kteří
tam byli asi před jedním rokem pohřbeni –
muži, ženy děti a starci – zhrozil se. Byl
zvyklý na boje, mrtvé spolubojovníky
a nepřátele, ale toto se vymykalo jakémukoliv zdravému rozumu. Tak si uvědomil,
že by se něco podobného už nikdy nemělo opakovat. Dodnes se mu obraz toho
hrůzného činu vybavuje v paměti a vrací
se mu pocity nesmyslnosti a odpornosti.
V bfieznu narozen˘m blahopfiejeme
● Marta Semelová, poslankyně PČR, naše aktivní členka, oslaví 1. března půlkulaté
narozeniny.
● Alena Sachumská z Jirkova oslaví 2. března 80. narozeniny.
● V Liberci oslaví 4. března 81. narozeniny Oldřiška Reslová.
● Ivan Jernek z Dobříše oslaví 4. března 65. narozeniny.
● Karel Nový ze Zdic bude slavit své 75. narozeniny 6. března.
● V Lounech oslaví 80. narozeniny Oldřiška Kadeřábková 8. března.
● Miluše Mráčková z Prahy se dožívá 88 let 9. března.
● Květoslava Tomanová ze Švihova oslaví 9. března 68 let.
● V Jiříkově se dožívá 93 let 11. března Vladimír Bambas.
● Zbyněk Kiessewetter z Prahy, aktivista a člen celostátní rady SV ČR, náš právní
poradce, se dne 11. března dožívá 85 let.
● Josef Alois Tichý z Prahy, pečovatel o zdraví našich spoluobčanů, se dne 11. března
dožívá 86 let.
● 82 let se dožívá 13. března náš bývalý aktivista Miloš Harant z Prahy.
● Anna Kudějová z Kladna se dožívá 13. března 83 let.
● Milan Richtr z Prahy, místopředseda KČP, oslaví také 13. března 80 let.
● 14. března oslaví 81. narozeniny členka celostátní rady SV ČR Julie Masopustová
z Prahy a Plzně.
● František Šafář z Nové Vsi oslaví 17. března 60 let.
● Helena Polášková, aktivistka SV ČR z Rožnova pod Radhoštěm, se 17. 3. dožívá
70 let.
● V Praze oslaví 97. narozeniny 18. března Marta Lisnerová, zakládající členka
SV ČR.
● Vlasta Vodičková v Kladně oslaví 86. narozeniny 19. března.
● Libuška Koukalová z Prahy, která přepisuje Slovanskou vzájemnost a členka celostátní rady SV ČR, oslaví 78. narozeniny 20. března.
● Marie Šálková z Valašského Meziříčí oslaví 24. března 84. narozeniny.
● Libuše Císařová z Prahy oslaví 87. narozeniny 22. března.
● V Plzni oslaví 67. narozeniny Olga Šašková 24. března.
● Náš bývalý aktivista Vladimír Galuška z Kunovic se dožívá 89 let 26. března.
● Vlastimil Hodina z Plzně oslaví 82. narozeniny 28. března.
Všem oslavencům jmenovaným i nejmenovaným blahopřejeme.
SLOVANSKÁ VZÁJEMNOST č. 185/2015, cena 10 Kč.
Zakladatel: prof. Ing. Břetislav Chvála, DrSc.
Vydavatel: Slovanský výbor ČR.
Řídí redakční rada: šéfredaktor Pavel Novák,
Karel Dostál, Eva Holečková, Zdeněk Hoření, Stanislav Hrzina, Jan Jelínek, Miloš Prošek,
Jiří Stano, Mirko Svoboda, Jana Vacková, Nataša Weberová.
Distribuci vede Alexandr Pospíšil.
Redakce a administrace: Slovanský výbor ČR, Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1,
III. patro, kabinet č. 147, tel.: 222 897 261, 728 009 737,
internetová adresa: www.slovanskyvyborcr.cz (jejím redaktorem je Václav Špíral).
Adresa e-mail: [email protected]. Příspěvky zaslané redakci nemusí vždy vyjadřovat její
stanovisko. Redakce si vyhrazuje právo úpravy příspěvku. Uzávěrka čísla dne xx. 2. 2015.
Časopis registrován na MK ČR pod reg. č. 8038.ISSN-1212-3315.