stáhnout - Slovanský výbor ČR

Rok 2015 – rok 70. v˘roãí vítûzství nad fa‰ismem
SLOVANSKÁ VZÁJEMNOST
Zakladatel profesor Ing. Břetislav Chvála, doktor technických věd (DrSc.)
MĚSÍČNÍK SLOVANSKÉHO VÝBORU ČR
Dnes v ãísle
OTEV¤ENù O LUSTRACÍCH
Zamyšlení Čeňka Kadlece
(s. 2)
ROZDùL A PANUJ
Tentokráte z ukrajinské pozice
(s. 3)
ZNOVU O KRYMU
Z prezidentova poselství Dumě (s. 4)
·E·ELJ:
CHRA≈TE PUTINA
Srbský politik se obrací k ruskému
lidu
(s. 5)
NùMCOVÁ OPRAVDU
BOJUJÍCÍ
Proslula i jako kritička maloměšťáctví
(s. 6)
SSSR EVAKUOVAL
1500 PODNIKÒ
Klíčová operace velké války, v níž se
nestřílelo
(s. 7)
Pfied 70 lety
Hlavní útok
zapoãal na Odfie
K 1. únoru 1945 se hlavní síly berlínské operace – Žukovův 1. běloruský
front Rudé armády – dostaly až na západní břeh Odry, když mezitím od
12. ledna, od nového zahájení bojů na
východní frontě vojska osvobodila hitlerovci těžce poničenou Varšavu. Na Odře
se však postup k Berlínu na kratší čas zastavil. Maršál musel svá vojska dokonce
otáčet severním směrem k východním
Pomořanům, odkud hrozilo reálné nebezpečí, že jim fašisté vpadnou do boku.
Teprve strategická porada na úrovni
Stalin, Žukov a velitel 2. běloruského
frontu Rokossovskij znovu boje o Berlín
v únoru zaktivizovala. Likvidace pomořanského nebezpečí trvala Rudé armádě
celý březen, ale směr hlavního útoku –
na Berlín – byl v plném rozsahu obnoven.
Také Spojenci se v únoru dostali z ardenské krize a během února a března zahnali nepřítele za Rýn a na některých
místech na jeho východním břehu budovali předmostí. Začalo něco, co později
vešlo do historiografie jako angloamericko-sovětský závod o Berlín. Počátkem února došlo k jaltské konferenci
„Velké trojky“, tedy Churchilla, Roosevelta a Stalina. Podle jejich dohody sice
patřilo hlavní město Německa do okupačního pásma Rudé armády, ale na
osvobození ještě čekala velká část
Německa. Zejména Churchill, jak je
dnes známo z jeho pamětí, naléhal na
Roosevelta, aby Stalinovi vypálil „berlínský rybník“ před nosem. To bylo jasné jak Stalinovi, tak Žukovovi.
Na východní frontě však byly už karty víceméně rozdány. Rudá armáda vyhrála desetidenní bitvu u Balatonu, a tím
před pádem byla i Vídeň. V hornaté oblasti Karpat začalo osvobozování Podkarpatské Rusi a Slovenska.
Hlavní síly americké armády se mezitím brodily v Tichém oceánu, kde na ně
čekal neméně těžký úkol – invaze do Japonska. Nebylo však žádných pochyb –
rok 1945 je posledním rokem velké války v Evropě i v Asii.
(zh)
ROČNÍK XVIII
ČÍSLO 184, ÚNOR 2015
CENA 10 Kč
Zeman pozván na Rudé námûstí
Potvrdil to rusk˘ obchodní rada Sergej Stupar. Ale na podzim se v Moskvû oãekává i oficiální náv‰tûva ãeského prezidenta
MOSKVA (Slovanská vzájemnost) –
Prezident Miloš Zeman byl ruskou stranou pozván na oficiální oslavy Dne vítězství, které se tradičně budou konat
9. května na Rudém náměstí.
Českému tisku to jako první sdělil nový ruský obchodní rada Sergej Stupar.
V rozhovoru pro Právo 2. ledna řekl, že
ruský prezident Putin pozval českého
prezidenta jak na oslavy Dne vítězství,
tak i na státní návštěvu. Nyní se podle tohoto zdroje jedná o tom, že by se oficiální Zemanova státní návštěva měla uskutečnit na podzim.
Den vítězství se v Evropě tradičně slaví 8. května, neboť dokumenty o bezpodmínečné německé kapitulaci byly před
vysokými zástupci vojsk protihitlerovské
koalice podepsány právě 8. května 1945
ve 23 hodin a jedné minutě středoevropského času, zatímco v SSSR se v této
chvíli už odvíjely první minuty 9. května.
(Český státní svátek se původně konal
9. května v souladu s tím, že Praha a velká část Česka byly osvobozeny až 9. května 1945.)
Pozvání na Rudé náměstí je nesporně
dáno už tím, že 1. československý armádní sbor v SSSR pod vedením Ludvíka
Svobody byl zahraničním vojenským
útvarem, který v březnu 1943 vystoupil
jako první zahraniční spojenec Rudé
armády přímo na východní frontě,
Na frontu vycestovali čeští, slovenští
a rusínští vojáci, jak známo, z Buzuluku,
ještě než došlo u Stalingradu ke kapitulaci
německých vojsk v legendární přelomové
bitvě na březích Volhy.
V týlu německé armády bojoval i 1. čs.
partyzánský oddíl, kterému velel kapitán
slovenské armády Ján Nálepka, později –
podobně jako Jaroš – vyznamenaný titulem hrdiny Sovětského svazu (v obou případech in memoriam). Nálepkovi se podařilo ukořistit na německé straně tajné
německé plány o připravované vojenské
operaci u Kurska a předat je v plném rozsahu Rudé armádě. Naši vojáci se v listopadu 1943 podíleli i na bojích za osvobo-
Nov˘ rusk˘ obchodní rada Sergej Stupar
když se u obce Sokolovo v Charkovské
oblasti na Ukrajině se svými tisíci muži
zapojil do přímých bojů s německými
vetřelci.
Mnoha československým vojákům se
tehdy od Nejvyššího sovětu SSSR dostalo
vyznamenání vysokými sovětskými řády,
kapitán Otakar Jaroš se stal prvním zahraničním občanem vyznamenaným titulem
hrdiny Sovětského svazu za války.
Zřejmě souběžně došlo obdobné pozvání i do Bratislavy na adresu premiéra Roberta Fica.
Pavel Novák ‰éfredaktorem SV
Vážení a milí čtenáři! Myslím, že mám
právo jako bývalý dlouholetý šéfredaktor
našeho časopisu sdělit vám, že předsednictvo SV ČR jmenovalo dne 17. 12. 2014 na
návrh předsedy SV ČR Jana Mináře do této dlouho neobsazené funkce přítele Dr.
Foto K. Mevald
Pavla Nováka (nar. 28. 6. 1940 v Jindřichově Hradci).
Když jsem se této funkce před časem
vzdal, měl jsem jistotu, že jsem si svého
nástupce v řadách redakční rady Slovanské
vzájemnosti vychoval. Byl to právě Pavel,
dosud redaktor SV strany šest, který řízení
časopisu ode mě okamžitě – byť tehdy neoficiálně – převzal a jak se můžete v každém čísle časopisu přesvědčit, je to muž na
svém místě.
Ostatně žurnalistika nás svedla pod jednu střechu už ve své době. Mezitím Pavel
řídil časopis Lípu, byl dlouholetým výkonným místopředsedou Výboru národní kultury a před Vánocemi ho výroční schůze
Spolku českých novinářů jednomyslně
zvolila předsedou.
Držím Ti, milý Pavle, ve funkci šéfredaktora našeho časopisu hodně čtenářské
ZDENĚK HOŘENÍ
spokojenosti.
V provozu prÛvodce po Dukle
Vážení přátelé ze Slovanské vzájemnosti, srdečně Vás zdravím a posílám Vám informaci o realizaci projektu k 70. výročí
karpatsko-dukelske operace, který vznikl
v rámci Společnosti Ludvíka Svobody.
Dne 5. 10. 2014, v předvečer dukelských
oslav, proběhlo slavnostní představení multimediálního průvodce karpatsko-dukelskou
operací (www.dukla1944.com) přímo v Dukelském průsmyku ve věži – rozhledně. Akce se zúčastnilo přes sto lidí, především místní ze slovenské a polské strany, ale také potomci veteránů, zástupci samosprávy a regionální média.
Miroslavu Klusákovi se podařilo sestavit
dvacetičlenný tým historiků, geografů a grafiků, získat Vojenský historický ústav v Bratislavě, Supraphon, filmaře, mediální specialisty, právníka přes reprodukční práva, Prešovskou univerzitu, regionální správní podporu na slovenské i polské straně. Zúčastnili
se i manželé Litvinovi – agentura Letuška,
kteří přispěli sponzorským darem.
Výsledek je moc zajímavý. Stránky se
začínají dostávat do použitelné podoby
a budou čím dál tím více ozvučované a interaktivní a pohyblivé. Digitalizovaný záznam prezentace a uvedení do života první
etapy projektu je na https://www.youtube.com/watch?v=DA I4sDDwHK
Na Slovensku má průvodce i slušnou publicitu nejen v regionálním tisku. Prešovská
univerzita si projekt chválí a považuje (na
rozdíl od VŠE).
Pozitivní je i to, že se podařilo zaplatit
první splátku za webové stránky a získat příslib na další peníze. Všechny peníze (od
sponzorů a drobných přispěvatelů) a většina
Krym pfied rokem: Fiasko pro USA
V Komsomolské pravdû to napsali vysocí ru‰tí dÛstojníci
Před rokem se na Krymu daly do pohybu události, které se zřejmě už natrvalo zapsaly do dějin tohoto (pro Rusko) strategického poloostrova. Připomeňme si alespoň dvě základní fakta.
ZA PRVÉ: Zimní olympiáda v Soči se
některým zahraničním silám zřejmě hodila
i k zamaskování tajných příprav k rozmístění amerického námořnictva právě na poloostrově. Ač to zní k nevíře, bylo to
z americké strany mediálně prozrazeno
ještě za prezidenta Viktora Janukovyče: na
Krymu začaly tajné opravy objektů pro
americká vojska. Kdo zbystřil pozornost,
byla ruská strana, neboť jí došlo, že jde o
pokus jak ruské armádě před nosem vyfouknout její nepotopitelnou letadlovou
loď zvanou Krym.
A ZA DRUHÉ: To, že se v Kyjevě vojenským převratem dostali k moci následovníci ukrajinských banderovců, zmobi-
lizovalo na poloostrově tamější komunitu,
která se jim nehodlala podřídit a dokonce
se rozhodla za pomoci urychleně připraveného lidového referenda vrátit Krym mezinárodněprávně tam, kde byl do roku 1954
– pod ruskou svrchovanost. Pokus Spojených států a NATO ukrást Sevastopol tak
nevyšel.
Opravdu to bylo tak horké? Zeptala
se v listopadu minulého roku Komsomolská pravda zasvěcených ruských vojenských činitelů.
Alexandr Žilin, plukovník ruské armády ve výslužbě, odpověděl jasně: „Ano,
bylo. Byla nastolena otázka ‚kdo s koho‘,
Rusko nebo Spojené státy. Rusko v čele
s prezidentem Putinem skládalo zkoušku
ze státnosti. Vždyť kdyby se Američanům
s pomocí Kyjeva dostal do rukou Krym,
zení Kyjeva a tři z nich byli za bojové zásluhy vyznamenáni – podobně jako Jaroš
a Nálepka – titulem hrdinů Sovětského
svazu.
Po boku rudoarmějců se naši vojáci zúčastnili i dalších osvobozovacích bojů,
zejména v karpatsko-dukelské a opavskoostravské operaci. Ke Dni vítězství dosáhl stav 1. čs. armádního sboru 50 000
mužů a žen. Byla to největší čs. zahraniční vojenská jednotka. Hrdinou Sovětského svazu se po válce stal generál Ludvík
Svoboda. Čs. ženy se zúčastnily frontových bojů za druhé světové války poprvé
od husitských dob. Operací na východní
frontě se zúčastnil i oddíl čs. letců.
mohou na něm časem rozmístit i jaderné
rakety.“
Plukovník Hlavní správy generálního
štábu ruských ozbrojených sil Grigorij
Vanin (ve výslužbě) ve stejném listě dodal: „Okupace Krymu byla pro USA úkolem číslo jedna, dokonce Majdan byl druhořadý.“
Faktor času tlačil na Rusko, aby jednalo
bleskově. Ano, faktor času měl cenu zlata.
Američané připravovali Krymu podobný
osud jako Kosovu, potvrdil jeho kolega
plukovník Žilin. „Ruská operace byla unikátní a bezprecedentní po všech stránkách.
Americké tajné služby v ní utrpěly plné
fiasko,“ uvedl.
Proto jim (Spojeným státům i NATO)
leží Krym tak hluboko v žaludku.
(SV)
Dukelsk˘ památník ve dnech loÀské dukelské vzpomínky (Zaslal Tibor Koreãko)
vložené práce pochází od potomků vojáků,
nebo příbuzných, kteří na Dukle bojovali.
Taktéž přislíbené prostředky pocházejí od
potomků a příbuzných veteránů, kteří mají
nějakou podobnou motivaci.
Samozřejmě, že z mnoha stran slyšíme, že
projekt vzniká v nejhorší možné situaci. Ale
jeho přijetí v Polsku a na Slovensku bylo
úžasně vřelé.
ZOE KLUSÁKOVÁ-SVOBODOVÁ
Aktiv SV âR
Koná se 21. února 2015, zasedací
místnost č. 76, 1. patro, Politických
vězňů 9, Praha 1 od 9.30 hodin.
Dopis na Hrad
Vážený pane prezidente! Slovanský výbor České republiky odsuzuje napadení hlavy státu, prezidenta České republiky, k němuž bylo zneužito výročí 17. listopadu –
Mezinárodního dne studentstva, vyhlášeného v r. 1941 v Londýně na paměť uzavření
českých vysokých škol a perzekuce jejich
představitelů německo-nacistickými okupanty v r. 1939.
Odsuzujeme též bezprecedentní napadení státních hostí – prezidentů Maďarska,
Polska a SRN, na něž dav rovněž házel
předměty. Je to mezinárodní ostuda České
republiky, jíž mělo být v každém případě
zabráněno.
Důrazně odmítáme vměšování představitelů cizích států do vnitřních záležitostí České republiky, k němuž došlo ve výrocích některých cizích státních činitelů.
Stavíme se za nezpochybnitelné právo
českých státních představitelů vyslovovat
názory, vyjadřující zájmy našeho národa
a státu. Odmítáme nátlakové akce, přisuzující představitelům našeho státu úlohu nesvéprávného subjektu, nemajícího právo
vyslovovat názor odlišný od názoru přikazovaného z ciziny. Prezident republiky má
též plné právo nazývat věci pravým jménem a citovat výroky jiných osob.
Pane prezidente, plně podporujeme Vaše
postoje, vyjadřující a bránící suverenitu
České republiky.
S úctou doc. RNDr. Jan Minář, DrSc.,
předseda Slovanského výboru ČR
2
SLOVANSKÁ VZÁJEMNOST
Neu‰lo nám
■ Volary 2014
Každoročně od jara do podzimu probíhají setkání ochránců československých státních hranic. Jedno z posledních se uskutečnilo loni na podzim ve Volarech. Organizo-
ti zločince, který jeden z policistů vzal domů
pro svou manželku. Už tenkrát před více než
stovkou roků byl Kosminski mezi šesti hlavními podezřelými z vraždy. Ale policistům
se nepodařilo prokázat jeho podíl na sériových vraždách. Dočká se někdy odhalení
svého vraha také Otylie Vranská, jejíž tělo
bylo nalezeno za první republiky rozřezané
v kufrech v rychlíku z Prahy do Bratislavy
a kriminalisté tento pomníček dosud neroz(jel)
luštili?
■ Lev mu ukousl ruku
Foto – Miroslav Mar‰álek
val ho zdejší Klub českého pohraničí (KČP)
Rudouše Kočího. Mezi více než 150 zúčastněných bývalých pohraničníků a jejich příznivců přišli jako hosté mj. Petr Braný nebo
Iva Filipová z Matice české. Byli také přítomni a čestné členství v KČP přijali sourozenci Rudouše Kočího sestra Věra a bratr
Zdeněk.
■ RozváÏn˘ Robert Fico
Premiér Slovenské republiky Robert Fico
by se loni postavil proti výstavbě vojenské
základny NATO na slovenském území. Jak
deníku Nový čas zdůraznil, tak i za cenu, že
by musel odejít z politiky. Fico prohlásil: „Je
špatné, když chce někdo malé země jako
Slovensko vtahovat do velkých geopolitických soubojů.“ Oproti němu jeho rival prezident Andrej Kiska na summitu Severoatlantické aliance v britském Newportu
s psovskou oddaností k válečnickému paktu
servilně přislíbil, že pro jeho potřeby by Slovensko vybudovalo v Popradu logistické
centrum. Podle Fica, i když je Slovensko
v NATO, tak to neznamená, že musí mít na
svém území základny s cizími vojáky.
„Kdyby nás do toho někdo nutil, vyvolal
bych referendum,“ řekl. Premiér rovněž tvrdě zkritizoval sankce proti Rusku, vyhlášené
Evropskou unií kvůli Ukrajině. Svou rozvahou Fico mnohonásobně převyšuje české
politiky!
■ Nûmecké hara‰ení Památn˘m
dnem
Bavorská CSU prosadila v koaliční vládě
kancléřky Angely Merkelové (CDU) prohlášení 20. června za Památný den pro oběti útěků a odsunu. Uvedla to agentura DPA.
Má přitom být vzpomenuto odsunů Němců
z východní Evropy, především z Polska
a Československa. Ale přece je jasné jak
slunce to, že odsun vytvořil záruky před bujením nebezpečí nového napětí ve střední
Evropě. Byl naprosto spravedlivým s požehnáním vítězných mocností nad hitlerovským Německem ve druhé světové válce.
Drzé je německé harašení Památným dnem!
(jel)
■ Prohrál 900 000 liber
Podle listu The Daily Telegraph jeden
britský náruživý sázkař riskantně vsadil na
výsledek referenda, zda se Skotsko osamostatní či nikoliv na Velké Británii, 900 000 liber, což je 31.2 milionu korun českých. Tipoval, že Skotové se vysloví pro odtržení od
britské koruny. A jak nyní už vidno, prohrál
pořádný balík peněz. Slabé povahy by si, lidově řečeno, hodily mašli. Tenhle ostrovan,
zřejmě propadlý hráčské vášni, se pravděpodobně nenechá odradit a bude sázet dál –
tentokrát třeba na to, zda se Baskicko nebo
Katalánsko odtrhnou od Španělska. Má to
ale někdo s penězi starosti.
(jel)
Jackem Rozparovaãem Polák
Britský deník Mail on Sunday a polský
Fakt senzačně tvrdí, že tajemný vrah pěti
prostitutek z londýnské čtvrti Whitechapel,
nazvaný Jack Rozparovač, se zřejmě jmenoval Aron Kosminski. Má to být Polák z městečka Klodawa poblíž Lodže. Jeho totožnost
je publikována až po 126 letech. K odhalení
mordýře napomohly stopy DNA, nalezené
na šátku Catherine Eddowesové, čtvrté obě-
Do Kostrzyna nad Odrou zavítal během
svého turné Polskem český cirkus. Jeho pracovníkovi se tu přihodilo neštěstí. Při krmení mu lev ukousl levou ruku a pravou vážně
poranil. Zato velké štěstí měl na Slovensku
při střetnutí s jinou dravou šelmou pětatřicetiletý chodec, kterého na ulici v Tatranské
Lomnici napadl medvěd. Huňatý brach ho
zranil na hlavě, ale po ošetření v nemocnici
byl propuštěn do domácí péče. Říkává se, že
zvířata jsou prý alergická na odér alkoholu,
který je může rozdráždit až k zuřivosti. Jestli si však oba napadení chlapíci přihnuli zubrovky či borovičky, zpráva ČTK nic neříká.
■ âe‰i pijí jako duhy
Světová zdravotnická organizace přisoudila České republice smutný světový primát,
mající neblahý vliv na zdraví lidí: spotřeba
čistého alkoholu totiž u nás činí 13 litrů na
osobu a rok. To je dvojnásobek celkového
světového průměru. Uvedla to ČTK. To je
ještě o půl litru více, než je jeho roční konzumace v Rusku. Český muž vypije v průměru 18,6 litru tvrdého alkoholu ročně, Rus
15,1 a Bělorus 17,7 litru ročně. Ovšem navrch mají slovenští pijáci: ti prolijí hrdly ročně 20,5 litru čistého lihu ročně. Nemoci, ale
též násilné činy, vyvolané nezřízeným pitím
často až do němoty, byly v roce 2012 ve světě příčinou úmrtí 3,3 milionu lidí. Nejvíce
alkoholu spotřebují Evropané. Jeho pití je na
vzestupu v jihovýchodní Asii a v západním
Tichomoří. O braších z mokré čtvrti, co často hledí na dna sklenicím, se u nás v lidové
hantýrce také říkává: Ten chlastá jako Dán.
Nyní je však patrné, že Dánové jsou překonáni. Věru, truchlivé prvenství. Našinci pijí
jako duhy.
184/2015
U NÁS DOMA ● U NÁS DOMA ● U NÁS DOMA
Lustrace jsou produktem diktatury
Lustrum je kultické obětování zvířat, ale
i lidí, na něž přechází kultická nečistota.
Římští cenzoři využívali tohoto práva
k očistě občanů jednou za pět let. Nyní, jak
vidno, se převzal bič, ale i časové rozmezí
se hodí. Nehledejme počátky jen v roce
1917, vzpomeňme na rčení George Orwella: „Revoluce se dělá, aby se zabezpečila
diktatura.“
Orwell nebyl jediný. Jeho myšlenka
vstoupila v platnost i v nedávné době – po
majetkovém převratu – při výměně garnitur
exekutiv. Uvědomila si to nastupující moc,
která považovala za nutné zabezpečit se
lustračním zákonem. Že by toto zabezpečení mohlo sklouznout k diktatuře, si uvědomoval i Václav Havel, proto také požadované prodloužení lustrací v devadesátých letech nepodepsal, byl ale Poslaneckou sněmovnou přehlasován. Jemu spřízněné duše
nedocenily skutečné nebezpečí, orientovaly
se pouze na vystřídání politických garnitur
a zisk funkcí, přitom opomněly, kdo po staletí usiloval o Země české, a proč byly vyvolány dvě světové války. V tomto moudru
mu neposkytly podporu ani některé sdělovací prostředky, které pozitivní úlohu jen
předstíraly, soustředily se pouze na antikomunismus, přitom odvěké protičeské síly
vědomě i nevědomě podporovaly.
Připomeňme si, jak na konci osmdesátých let média o některých osobách vstupujících do politiky šířila obraz nadějných politiků, samozřejmě pravicových. Patřil mezi
ně i Petr Fiala. Bohužel, média nás i v tomto případě zahltila zkreslenými a nepravdi-
vými informacemi. Pravdivé zůstalo, že Petr Fiala patřil ke konzervativním katolickým
kruhům a spolu s nimi se podílel na rozvíjení idejí Panevropské unie. Nepodařilo se mu
zakrýt souznění a i podporu sudetským
Němcům. Již před listopadem 1989 směroval svoji orientaci na Berndta Posselta, při
agitaci pro Panevropské hnutí byly v Brně
uskutečněny utajované přednášky, i za účasti prezidenta Panevropské unie a poslance
Evropského parlamentu Otto Habsburka,
které přijal i brněnský biskup ThLic. Vojtěch Cikrle.
Berndt Posselt a Otta Habsburk měli
v zástupci šéfredaktora časopisu Progias
Petru Fialovi, kterého využili k otištění
svých článků o panevropském hnutí, velkou
záštitu.
O jeho rozpolcenosti a zvráceném vlastenectví svědčí jím napsaná věta v článku
z roku 1990: „Češi mají na Západě největší
přátele v sudetských Němcích.“
Ukazuje se, že tato prosudetská Fialova
orientace nebyla voliči s nadšením zohledněna. Mnohý český občan váhá, zda nejde
o dalšího „neposkvrněného“, který po
„čistém“ Petru Nečasovi má vyvést stranu
z krize a opravit poškozenou „značku“,. Při
mnohých volebních kláních se ukázalo, že
květnatá výmluvnost není tím pravým ořechovým. Již před více než dvěma tisíci lety
se podobně vyjádřil řecký filozof Demokritos, slovy: „Mnozí, kteří konají nejhanebnější věci, vedou nejznamenitější řeči.“
Nejznamenitější řeč politicky a národnostně nevyváženého Petra Fialy již na kon-
Tváfie odváÏn˘ch para‰utistÛ
Sedmdesát dosud neznámých portrétů československých parašutistů
z Velké Británie, mezi nimiž jsou
i aktéři atentátu na kata českého národa Reinharda Heydricha, ukázala
loňská podzimní výstava nazvaná
Tváře odvážných v Tereziánském
křídle Pražského hradu. Unikátní fotografie vznikly na přelomu let 19411942 v sídle Zvláštní skupiny D
v Londýně. Do sbírek je získal Vojenský historický ústav Praha. Jsou
na nich kromě Jozefa Gabčíka, Jana
Kubiše, Jiřího Potůčka, Adolfa Opálky též portréty Oldřicha Pechala, Rudolfa Hrubce...
Negativy snímků uchovávala rodina Bohumila Vrbíčka, který je v Londýně zhotovil. Expozice nabídla
k zhlédnutí i osobní věci statečných:
sako a kravatu Kubiše, které měl
v den atentátu na Heydricha na sobě,
Gabčíkův šedý svetr a samopal stengun, peněženku, kterou zanechal
Opálka na památku Boženě Kropáčkové, knihu s titulem Slovanský svatý Václav, potřísněnou krví jednoho
z parašutistů, kteří svedli statečný boj
s přesilou v kryptě chrámu Cyrila
a Metoděje. Pozornost vzbudila
oprátka, na které byl po válce popraven zrádce parašutistů Viliam Gerik.
JAN JELÍNEK
■ Fuãíkovci chystají film
Studii a scénář dokumentárního filmu
o odbojové činnosti českých vlastenců vězněných nacisty v Pečkárně a na Pankráci
chystá Společnost Julia Fučíka v ČR. Přijala
k tomu usnesení, přijaté loni v listopadu na
výroční schůzi jejích členů a sympatizantů.
Společnost se také rozhodla zapojit se do důstojných oslav 70. výročí vítězství nad fašismem ve druhé světové válce a do akcí na po(jel)
čest osvobození Československa.
■ Na slovanskou náturu i smrt
krátká
Jednadevadesátiletá Polka Janina Kolkiewiczová byla lékařkou prohlášena za mrtvou. Nedýchala, nebilo jí srdce, měla rozšířené zornice a tělo téměř studené. Pozůstalí
jí nechali kopat hrob a obstarali rakev, chystali pohřeb, když stařenka po dvanácti hodinách v chladicím boxu márnice náhle ožila! Napsal to deník Právo. Zmrtvýchvstání
stařenky zjistili pracovníci márnice, když
sem přivezli jiného zesnulého člověka. Jak
pověděli z rodiny její nejbližší, babička si
pak po zahřátí pochutnala na horké polévce
a palačinkách: Na slovanskou náturu bývá
(jel)
i smrt krátká.
■ HitlerÛv prsten za milion
Údajný prsten nacistického vůdce Adolfa
Hitlera vydražil v aukčním domě Alexander
Historical Auctions nejmenovaný kupec za
55 000 dolarů (milion korun). Uvedla to
agentura DPA. Je to pozlacený stříbrný
prsten s rubínem a hákovým křížem v malém stříbrném globusu. Po druhé světové
válce si jej odnesl z Německa USA americký voják, který prsten zřejmě získal jako kořist. Relikvie prošla přes několik sběratelů,
z nichž ten poslední roku 2011 zemřel a jeho vnuci se rozhodli prsten prodat. Inu, dědicky darované pozůstalosti po největším
zločinci lidských dějin se nikdo neštítil. Silnější byla touha po velkých penězích.
První stránku rubriky U nás doma rediguje Zdeněk Hoření, druhou Jan Jelínek.
gresu ODS květnatě nastínila, kam by měla
„očištěná“ strana kráčet. Nastínil i směr
lustrací, po svém politickém nezdaru, snad
v novém kabátu, inklinuje k pravicové politice (TOP 09). Lze očekávat, že sblížením
představitelů obou stran dojde i ke shodě ve
Schwarzenbergově záměru přitáhnout kauzu Benešových dekretů k mezinárodnímu
soudu.
Má to však jeden zádrhel, který vyniká
zejména v současné době při diskusích
o uplatňování lustračního zákona. Těžko
„splácaná“ jednota, vybudovaná likvidací
odborně vyspělých občanů, v zájmu mocensky silných neodborníků, stojící na strachu
rozpadnutí se koalice, bude mít i přes „Koniášův kumšt“ jen omezené trvání.
Otevřenou výstrahou zůstává, že lustrační zákon nepokrývá celou škálu politických
negativních postojů vůči státu. Ukazuje se,
že v zorném poli lustrací chybí osoby, které
se skutečně výrazně provinily proti České
republice, proti vlastenectví, proti její státnosti, že jde o osoby, které podporují infiltraci sudetských Němců do ČR, znevažující
úsilí prezidentů T. G. Masaryka a Edvarda
Beneše o vytvoření samostatného státu
a uchování jeho celistvosti. Nepřátelství
přenášejí i na přímo zvoleného prezidenta
Miloše Zemana. Nemělo by být výjimkou,
že tyto nevlastenecky cítící osoby usilují
o narušení státní soudržnosti; zejména zrušení Benešových dekretů, by měly do působnosti zákona náležet! Teprve tehdy by se
mohla očekávat jeho vyváženost.
ČENĚK M. KADLEC
Bude svatofieãen mistr Jan Hus?
Náš list se otázal ministra kultury
Daniela Hermana na jeho názor na úplnou rehabilitaci mistra Jana Husa, upáleného na hranici, a zda by si také zasloužil světořečení ve Vatikánu? Ministr se odkázal na vyjádření papeže Jana
Pavla II., který v prosinci 1999 v Římě
na sympoziu označil Husa za velkého
reformátora. Herman tento názor též
sdílí. Přiznal, že upálení Husa je vraždou!
A dodal: Hus je člověk, který stojí u kořenů reformace. Můžeme to nazvat jakýmsi reformačním časem sto let před Martinem Lutherem a byla to reakce na tehdejší situaci, kdy, bohužel, ono propojení
církve a světské moci způsobilo velký rozkol uvnitř církve. A to řešil kostnický koncil, což bylo jeho hlavním úkolem. Mistr
Jan Hus se snažil vycházet z těch původních biblických idejí, takže ho právem zařazujeme mezi reformátory křesťanské
církve.
Ministr Herman však zůstal dlužen odpověď na možnost Husova svatořečení. Oproti
němu se této výsady dostalo Polákovi – papeži Janu Pavlu II. občanským jménem Karol Wojtyla. A také Anežce České záhy před
listopadovým státním převratem v roce
1989.
Loni v prosinci papež František schválil
dekret o „heroických vlastnostech“ české
sestry řádu boromejek Vojtěchy Hasmandové, což je proces, dávající naději k svatořečení Vojtěchy. Jen Hus tuto šanci nedostal.
Osten nevraživosti v katolické církvi
k velkému reformátorovi, rodákovi z jihočeského Husince, zřejmě pořád bodá a trvá.
Proto vyzýváme ministra Hermana a kardinála Dominika Duku, aby s podporou dalších katolických církevních hodnostářů navrhli novému papeži Františkovi možnost
Husova svatořečení! Největší příležitost
k tomuto historickému aktu je letos, kdy
s úctou vzpomene nejen český a slovenský
národ 600. výročí statečné smrti mistra Jana
Husa v plamenech na kostnické hranici
(6. července 1415).
JAN JELÍNEK
184/2015
SLOVANSKÁ VZÁJEMNOST
3
SVùT KOLEM NÁS ● SVùT KOLEM NÁS ● SVùT KOLEM NÁS
âím se fiídí NATO: Rozdûluj a panuj!
Tuto formulaci imperialistické politiky
někteří datují až do doby antického Říma,
jiní ji připisují Niccolu Machiavellimu
(1469-1527). Jsou i tací, kteří ji vkládají
do politické zbrojnice francouzského krále Ludvíka XI. (králem od 1461-1483). To
však nic nemění na skutečnosti, že právě
tato zásada se dá dobře využívat či přesněji řečeno zneužívat i v současnosti.
Dosvědčují to názorně četné vojenské
intervence USA v posledních letech a záměry s nimi sledované, potvrzuje to i snaha podněcovat rozpory mezi slovanskými
zeměmi a nevraživost mezi slovanskými
národy, zejména pak vůči největšímu
z nich. Názorným příkladem je situace na
Ukrajině, kde po silně zainteresovanými
zahraničními zájmy inspirovaných akcích
došlo k státnímu převratu a následné občanské válce, včetně nárůstu nacionálního
šovinismu a neofašistických jevů, a to i rasismu a antisemitismu.
Rozšiřování vojenských kapacit NATO
a destabilizace regionů sousedících s Ruskem naznačuje oprávněnost obav z recidivy studené války a nežádoucího ohrožení
světového míru. Nelze se proto divit ani
tomu, že Rusko v rámci nové vojenské
doktríny přiměřeně reaguje.
Pro slovanské země a národy po všech
dosavadních zkušenostech, včetně zkušeností spojených s rozpadem Jugoslávie
Spoleãné kofieny
Rusko a Ukrajina mají společné kořeny,
které nejsou jen pouhým historickým odkazem, ale zavazují národy obou zemí i do
budoucna. Vždyť o prvním státě východoevropských Slovanů, který se vyvíjel od
devátého století s politickým i kulturním
centrem v Kyjevě, mluvíme jako o Kyjevské Rusi.
Rozdrobená slovanská východoevropská kmenová knížectví byla nucena – měla-li odolat vnějším tlakům Avarů, Chazarů, Pečeněgů a dalších, a uspořádat i své
vnitřní zejména hospodářské podmínky,
hledat řešení. Navíc v té době také skandinávské vojensko-obchodní družiny spatřovaly v řece Volze cestu k navázání styků
s obchodními a kulturními centry Blízkého východu. O úloze Seveřanů v tomto
procesu se vedly a vedou diskuse. A jak se
uvádí, pravděpodobnější je názor, že
Skandinávci se prostě aktivně zapojili do
procesu, který ve slovanské společnosti již
probíhal a pomohli jej dovršit. V žádném
případě nešlo o násilné ovládnutí, nýbrž
o dobrovolné spojenectví, jako tomu bylo
i mezi Bulhary a balkánskými Slovany
(cit. Svět dávných Slovanů, Zd. Váňa,
vyd. Artia 1983, s. 140).
V publikaci Stranicy istorii od
S. N. Syrova (vydané v roce 1983 v Moskvě v nakladatelství Russkij jazyk) věnuje
autor vzniku Kyjevské Rusi patřičnou pozornost. Soudí, že starodávné ruské panství – stát – se vytvořilo do příchodu Normanů, které v Rusku nazývali Varjagy.
V knize autor píše o dočasném vládnutí
Varjagů a další bohaté historii Kyjevské
Rusi, ale o tom snad až někdy jindy.
V každém případě však vždy hledejme
a soustřeďme se na to, co nás v historii jako slovanské národy vzájemně spojuje
a nesoustřeďujme se na v dlouhé historii
pomíjivé okamžiky, ba i období vzájemných nedorozumění. Také v tom spočívá
slovanská vzájemnost.
-da.
Rusko se musí oãistit
od páté americké kolony
Loni v říjnu se konala v Sofii při příležitosti 115. výročí založení Slovanského sdružení v Bulharsku mezinárodní
vědecká konference na téma Slovanský
svět v 21. století. Přinášíme stručně ještě některá vystoupení, která na konferenci zazněla:
Ivan Sergejevič Kosťjan, předseda
Slovanského výboru (SV) Běloruska:
Musíme působit přes vlastenecké organizace ve svých zemích na masy lidí k utužování myšlenky slovanské pospolitosti
a její obrany. V Bělorusku je velice silná
slovanská organizace, jejímuž hlasu naslouchá prezident Alexandr Grigorjevič
Lukašenko, čestný předseda Mezinárodní
slovanské rady. V naší republice existují
i pomlouvači a rozvratníci, kteří našemu
výboru vypalují cejch agentury Kremlu
a rádi by v Bělorusku dosáhli jeho zničení. Kosťjan se sebedůvěrou označil jejich
nepřátelské snahy za liché, neboť Slovanský výbor má v Bělorusku značný vliv.
A to je velice důležité – ve výboru je aktivní 75 procent mládeže ve věku od 18 do
35 let.. My slovanství stavíme především
na mládeži, zdůraznil Kosťjan. Jedině ta
může být zárukou šťastné budoucnosti
Běloruska. Přitom ocenil práci šestadvacetiletého člena výboru SV Běloruska
Vladimira Gruzděva, který se ve své zemi
těší velké autoritě.
Barbara Krygier, Polský slovanský
výbor: Vzhledem k tomu, co se nyní děje
na Ukrajině a ve světě vůbec, tak pro jeho
lepší budoucnost, pro člověka, spatřuji naději v Rusku. A jeho dobrou roli, kterou
může sehrát, je nutné vidět v 21. století
v rámci celé naší planety. Neboť problém
Slovanstva je i problémem celosvětovým!
My, Slované, přece chápeme svět v jeho
celistvosti. S velkou nadějí se díváme na
Rusko, které je bojovníkem za lepší tvář
světa.
Ivan Jacenko, Rusko: Ruský národ
musí být očištěn od představitelů páté
americké kolony, která v Rusku dělá roz-
vratné dílo (v konferenčním sále se ozývá
bravo a potlesk). A to nejen v Rusku, ale
i na Ukrajině a v ostatních slovanských
zemích. Je mně stydno za ty, co poslušně
stojí v pozoru před prezidentem USA panem Barackem Huseinem Obamou. Jacenko také informoval, že byl ustaven
představiteli 23 zemí starého kontinentu
Mezinárodní veřejný tribunál národů Evropy k odsouzení zločinů proti míru a lidskosti, kdy jedna ze sekcí tohoto tribunálu
posuzuje tato zvěrstva na Ukrajině.
Ala Gigova, Slovanský výbor Bulharska: Spojené státy americké, podobně jako s Irákem, Afghánistánem a Sýrií, mají
zločinné plány i s Ukrajinou. Pro USA
a Evropskou unii je klíčové odervat Ukrajinu od Ruska. Doněck i Lugansk, to jsou
symboly 21. století. V této spojitosti vzpomeňme boj našeho velkého vlastence
a politika Jiřího Dimitrova s nastupujícím
fašismem. Nebezpečí růstu fašismu je nyní opět aktuálním zjevem, hrozícím nás
zachvátit.
Oleg Gračov, Slovanský výbor Ukrajiny: Události na Ukrajině ukazují na hlubokou krizi ve slovanském hnutí. Po rozpadu Sovětského svazu nabraly USA
v součinnosti s dalšími politiky Západu
kurz na odtržení Ukrajiny od Ruska se záměrem ho oslabit. V tom měly pomocníka
v bývalém prezidentovi Ukrajiny Juščenkovi. Zároveň jim přitom posluhovaly četné společenské organizace, financované
z rozpočtu USA. Gračov řekl, že po tragických událostech na Majdanu a svržení
prezidenta Viktora Janukovyče se ukrajinská junta dopustila terorem proti lidem na
východní Ukrajině mnoha válečných zločinů a zločinů proti lidskosti. Současná
vládní moc a propaganda organizuje
a probouzí nepřátelské nálady proti ruskému národu a jeho prezidentovi Vladimiru
Putinovi a četní Ukrajinci tomuto tlaku
podlehli. Je smutné, když nyní soused nenávidí souseda. Je to nejtěžší krize Slovanstva.
JAN JELÍNEK
a mezinárodnímu právu odporujícím vojenským zásahům cizích sil, potvrzuje se
jako stěžejní úkol všestranné usilování
o slovanskou vzájemnost, nepodceňovat
jakékoliv snahy o její oslabení a tříštění,
neoživovat některé historické nedorozumění, ale odhalovat pokusy o jejich zneužití.
Dnes se útoky soustřeďují především na
Rusko, které je vystaveno problematickým sankcím Západu inspirovaných zájmy USA, k nimž se připojila i Evropská
unie. Sankce v kumulaci s propadem cen
ropy mají sice pro ruskou ekonomiku negativní působení, jež se projevuje i v postavení ruského rublu, ale nepřivedou
Rusko k státnímu bankrotu. Evropští představitelé by měli pečlivě vážit i negativa
plynoucí z těchto sankcí pro ekonomiky
jejich zemí a Evropské unie jako celku.
Naskýtá se také otázka, jak za dané situace bude v budoucnu Ukrajina schopna
splatit úvěrové injekce, které mají za cíl
udržet její popřevratový režim a jaké úvěry bude ještě potřebovat pro své přežití,
přičemž nakonec tíže jejich splácení se
nutně odrazí na životní úrovni ukrajinského lidu, který nezbytně pocítí ošidnost
prounijní orientace současných vládců.
Kapitalismus jako světový řád dnes přežívá. Hledá cestu jak dále. Vznik nové studené války touto cestou není. Světový
konflikt už vůbec ne. Pro lidstvo je jen
jedno východisko: mírové řešení nazrálých globálních problémů, mírová spolupráce a soužití!
MIRKO SVOBODA
Vûcn˘ pohled na polské dûjiny
V letošním roce si připomeneme 150 let
od narození významného polského spisovatele a dramatika Stefana Źeromského. Pracoval do roku 1892 až 1903 nejprve jako
knihovník Polského muzea a poté Bibliotéky Zamojských ve Varšavě. Tato činnost mu
umožnila shromáždit podklady pro jeho bohatou literární činnost.
Plně se věnoval literární tvorbě po roce
1904, v níž navazoval na realistické tradice, ale i na soudobé literární tendence. Dovedl výstižně popsat aktuální společenské
rozpory a položit důraz na jejich řešení
v zájmu budoucnosti národa. Politicky aktivně vystupuje ve svých historických románech, v nichž zobrazuje události z národních dějin, které v devatenáctém století
byly dějištěm národněosvobozeneckého
boje. Ve svých prvních dílech zachytil postavení polské inteligence v napjatém
ovzduší novodobého Polska, vykreslil
v nich charakteristické typy mladých intelektuálů, kteří bojují proti poddanství rozděleného polského národa, ale též proti netečnosti a pasivitě spoluobčanů. Lékař Judym v románu Lidé bez domova (1900) se
vzdává své profesní kariéry, ale i osobního
prospěchu a statečně čelí odloučenosti
a nepochopení lidí kolem sebe při svém
společenském angažování.
V nejznámějším románě Popely (vyd.
1904, zfilmován) líčí tíživé období napoleonských válek a charakterizuje nejrůznější
sociální vrstvy polské společnosti i jejich
vůdčí osobnosti s jejich představami o vývoji národní pospolitosti. Obdobně je tomu
i v dalších románech: Historie hříchu
(1908); Kouzlo života (1912), Válka se satanem (1916-19), jejichž hrdinové vyvíjejí hrdinské úsilí ke zlepšení života spoluobčanů.
Stefan èeromski
Průběh povstání v roce 1863 se stal tématem
románu Věrná řeka (1912).
V posledním románu Předjaří (1925) vylíčil Źeromski umělecky mimořádně výstižně nelehké počátky polské samostatnosti po
první světové válce. Vyslovil však obavy
z dalšího vývoje a za to sklidil ostrou kritiku
pravicových kruhů. Nositelem jeho myšlenek je opět osamělý rebel, který se dostane
do konfliktu s měšťáctvím v novém Polsku
a ve svém odporu uvažuje o revoluci. Tady
se autor postavil na stranu polského dělnického hnutí.
Pro své sociální cítění, pro svou zásadovost a odvahu byl nazýván ‚svědomím národa‘. Uznávaná hodnota jeho slovesné tvorby
a současně jeho iniciativní přínos při organizování národních akcí vyvolaly spontánní
odezvu – zvolení do funkce prvního předsedy Svazu polských spisovatelů.
ZBYNĚK KUCHYŇKA
V‰eslovansk˘ v˘bor za války
Ve svých pamětech z druhého zahraničního odboje, které pod názvem Ve službách
ČSR vydalo v roce 1948 nakladatelství
Svoboda, vzpomíná Zdeněk Fierlinger:
„Hned na počátku války mezi Německem
a SSSR ustavil se v Moskvě Všeslovanský
výbor, který již v srpnu konal svou první
veřejnou schůzi a který si vytkl jako cíl pěstovat vzájemnost slovanských národů a nadchnout se k boji proti okupantům. V této
válce rozhodný boj slovanských národů
proti společnému nepříteli jevil se daleko
reálnějším programem, než byla před časem mlhavá myšlenka panslavismu.“
Fierlinger dále uvádí, že „z československé strany se Všeslovanskému výboru dostalo oficiálně všemožné podpory a naše
velvyslanectví zůstalo s ním v nejtěsnějších
vztazích. Ve výboru působil jako místopředseda náš význačný krajan prof. dr. Zdeněk
Nejedlý. Když v červnu 1942 začal Všeslovanský výbor vydávat žurnál ‚Slavjané‘, napsal jsem do prvního čísla článek a byl jsem
pak častěji žádán o příspěvek. Již od založení Všeslovanského výboru byla v jeho sekretariátu vynikajícím způsobem činna choť
českého politika dr. Šmerala Sofia Alexandrovna Šmeralová, která s nevšedním zájmem sledovala zejména věci československé. Ačkoliv sovětské vládní kruhy tuto instituci podporovaly, nesmíme zapomínat, že
členové velké rodiny sovětských národů nejsou pouze národové slovanští. A proto také
nebylo možno formulovat pro Sovětský
svaz slovanskou otázku jako otázku, která
by nějak výlučně a plně vyjadřovala politiku
Sovětského svazu. Mohla být pouze částí
podobné politiky. Konečně starý ruský panslavismus zanechal ještě mnoho neblahých
vzpomínek a mezi sovětskými politiky bylo po určitou dobu zajisté mnoho takových,
pro něž slovanská myšlenka mohla mít podobnou příchuť, to jest příchuť starého nacionalismu, který má pouze malý krok k nějakému novému imperialismu.“
Zdeněk Fierlinger vyslovuje v pamětech
ještě jednu zajímavou myšlenku, když uvádí: „Z rozhovorů s mnohými sovětskými činiteli jsem měl dojem, že sovětské vládní
kruhy přistupují k slovanské myšlence s pochopitelnou opatrností. Akce mohla vyvolat
předčasné obavy, že je tu snaha pod formou
slovanské myšlenky šířit sovětský vliv a tím
vzbudit odpor v celém ostatním světě, zejména u Britů a Američanů. Také tu bylo
patrně přání zjistit především, jak se vliv
Všeslovanského výboru projeví konkrétně
u druhých slovanských národů, jak tato
myšlenka bude přijata, jaké budou reakce.
Celkem se ukázalo, že myšlenka byla přijata dobře...“ (s. 110 publikace).
Závěrem snad ještě nutno dodat jednu informaci, že do časopisu ‚Slavjané‘ přispěl
svojí statí i tehdejší náš prezident Dr. Edvard Beneš. Jak poznamenává Fierlinger:
„Nemýlím-li se, byla stať novým podnětem
k tomu, aby sovětská zahraniční politika věnovala zvýšenou pozornost slovanské otázce, avšak též pro prezidenta samého byl úspěch jeho studia silným povzbuzením, aby
nastoupil novou cestu naší zahraniční politiky“ (cit. s. 11).
M. S.
Neu‰lo nám
■ Historické výročí – 600 let letos
uplyne od mučednické smrti mistra Jana
Husa, kterého tehdejší představitelé římskokatolické církve nechali upálit. Bude
mu věnovat letos pozornost i náš Slovanský výbor a Slovanská vzájemnost. Husovo „Hledej pravdu, slyš pravdu, uč se
pravdě, miluj pravdu, prav pravdu, drž
pravdu, braň pravdy až do smrti“ zůstává výzvou i pro současné generace,
i když uplynula staletí. Mistr Jan Hus byl
osobností, která svým odkazem žije
i dnes vzdor svému upálení!
■ Bída v Rusku není na ústupu.
Potvrzují to i údaje ruské oficiální statistiky, podle nichž počet lidí, které postihla
chudoba, se v loňském roce zvýšil
o 300 000, přičemž je nutno počítat s dalším nárůstem. Pod hranicí životního minima se nachází téměř 20 milionů lidí.
V Rusku vycházející list Mysl (č. 12) dodává, že ve skutečnosti počet lidí žijících
v Rusku v bídě je až trojnásobný!
■ Válečná vyznamenání si za své
hrdinské činy v boji proti armádě nacistické třetí říše, která přepadla Sovětský
svaz, zasloužila už v prvním roce války
řada sovětských vlastenců. Zajímavý je
údaj, že do 5. října 1942 bylo vyznamenáno celkem 185 tisíc hrdinů. Podle národností byli v čele Rusové (128 tis.),
Ukrajinci (33 tis.), Bělorusové (5400 tis.),
Židé (5100 tis.), Tataři (2900 tis.), Mordvíni (1100 tis.), Kazachové (1000), Gruzínci a Arméni (po 900), Lotyši, Uzbekové, Baškíři, Karelčané (po 400), Osetinci,
Ázerbájdžánci, Čuvaši (po 300). Následovaly nepatrné počty rozličných malých
národností ze Sibiře, Kavkazu a Střední
Asie. Vyznamenáno bylo také 14 Cikánů,
7 Asyrčanů, 230 Poláků, 98 Řeků, 37
Bulharů, 10 Čechů a 9 Španělů (čerpáno
z J. Jaroslavského Twenty-five Years of
Soviet Regime, Moskva 1942 – zveřejněných v knize Alexandra Wertha Od paktu
po Stalingrad, s. 574, vyd. v Bratislavě
v prosinci 1968 Vydavateľstvom politickej literatury). Dodat lze jen jedno: sovětský člověk bez rozdílu národnosti neváhal proti hordám nacistických vojsk nasadit i to nejcennější co měl, tj. vlastní život a vítězně ubránil svoji vlast!
■ Oslavit v Kanadě historické
výročí 90 let od Velké říjnové socialistické revoluce 9. listopadu 2017 se již nyní chystá tamější list Northstar Compass
a kanadští přátelé sovětského lidu. Pozvánky k účasti již rozeslali. Poznamenáváme, že představiteli Mezinárodní organizace přátelství a solidarity se sovětským lidem, která v Kanadě působí již
mnoho let, byla Michaelu Lucasovi udělena Medaile k 120. výročí narození
J. V. Stalina a časopisu Northstar Compass Jubilejní medaile maršála SSSR Žukova. Tato ocenění byla udělena tzv. Stálým předsednictvem Kongresu národních
zástupců SSSR, jak se uvádí v dopise
Olega Shenina, uveřejněném v časopise.
■ Zábavné čtení lze někdy nalézt
i tam, kde stěží je lze očekávat. Tak např.
v brožurce Rumunsky snadno a rychle,
která byla vydána už dávno v roce 1897
(Nakl. F. Bačkovský), čteme: Rumuni
(Valaši) jsou poloviční Slované. Původ
Rumunů je posud záhadný. Jedni jako
Milošič hledají jejich počátky v římských
osadnících v nynějším Valašsku (okolo
100 po Kr.). Jiní tvrdí, že Rumuni vznikli (ovšem z římských osadníků) v zemích
balkánských. Jak se lze dále dočíst „Zajímavé je, že moravští Valaši mají jméno
a salašnickou terminologii od pravých
Valachů čili Rumunů. Rumunští pastýři
dostali se z Bukoviny a Haliče se svými
stády až na moravské Valašsko, kde se
zanedlouho poslovanili. Známá slova
brynza a žinčica jsou původu rumunského. K tomu poznamenáváme, že Rumuni
jako národ se zformovali ve 2. polovině
19. století. Jsou potomky romanizovaných Dáků, Gótů a jiných kmenů, které
se od 6. století mísily se Slovany. Kotel
národů je všeobsáhlý!
M. S.
Stránku připravil a redigoval
Mirko Svoboda.
Stránka je věnována problematice
západních slovanských národů.
4
Jednou vûtou
■ S prvními novoročními údery
kremelských zvonů se na mapě bývalého Sovětského svazu objevilo nové
integrační společenství EVROAZIJSKÁ HOSPODÁŘSKÁ UNIE. když
k Rusku, Kazachstánu a Bělorusku se
připojila Arménie a v květnu je připravován vstup Kyrgyzstánu.
■ Velvyslanec Vladimír Remek
uspořádal v prosinci setkání se zástupci
poslanecké skupiny Státní dumy, kteří
se aktivně a podrobně zajímali o českou
legislativní i praktickou zkušenost z oblasti regulace vzdělávání, zdravotnictví
a sociálního zabezpečení, jež by mohly
být předmětem prvních jednání s českými protějšky.
■ Jedním z kladných efektů znehodnocení ruské měny je podle zahraničního zastoupení CzechTrade
v Moskvě zvýšená poptávka na pobyty
v hlavních zimních střediscích Ruska,
kde jsou kapacity prakticky vyprodané
a velmi slušně vypadají i předprodeje
hlavní letní sezony 2015, jakož i skutečnost, že místo zahraniční dovolené dává
movitější ruská klientela přednost vlastním apartmánům, což přispělo k výraznému zvýšení cen nemovitostí v hlavních turistických regionech.
■ V loňském roce odhalila ruská
kontrarozvědka přes 230 kádrových
pracovníků a agentů zahraničních zvláštních služeb, bylo odvráceno osm teroristických činů a zabráněno činnosti 46 teroristických a extremistických skupin.
■ Zákon USA o dalších sankcích
proti Rusku předpokládá, že na „rozvoj demokracie, podporu institucí občané společnosti a nezávislých médií a také na zajištění svobodného přístupu na
internet na území Ruska“ v průběhu tří
let věnují každý rok 20 milionů dolarů.
■ Prezident Porošenko vyhlásil,
že Ukrajina vynakládá denně na speciální operaci na jihovýchodě země přes
šest milionů dolarů a zdůraznil přitom,
že Kyjev nebude snižovat výdaje na
obranu, protože jde o prioritní otázku.
■ Premiér Jaceňuk oznámil, že
Ukrajina a USA se dohodly o zvýšení
dodávek jaderného paliva americkou
firmou Westinghouse, což vyvolalo jisté
pochybnosti odborníků o jeho vhodnosti pro ukrajinské jaderné elektrárny.
■ „Obrat zboží RF s Evropskou
unií se snížil o 4,3 %, dovoz z členských
zemí EU se snížil asi na 7,8 nebo 10 procent a trochu mě ale překvapilo, že obrat
zboží s USA se naopak zvýšil o 7 %,“ řekl prezident Putin na setkání se zástupci
Federálního shromáždění RF.
■ Řecko podepsalo s Ruskem navzdory sankcím vojenský kontrakt na
dodávky náhradních dílů pro systémy
protivzdušné obrany se zdůvodněním,
že jde o velmi důležitou smlouvu, která
umožní udržet protivzdušnou obranu na
patřičné úrovni.
■ „Rusové se domnívají, že proti
jejich zemi pracují skryté síly, což je sice pravda, až na to, že ty síly nejsou nijak zvlášť skryté,“ uvádí veleuznávaný
expert z USA G. Friedman.
■ Rusko úspěšně vyslalo do vesmíru novou těžkou nosnou raketu Angara 5 nové generace o nosnosti od 1,4
do 25 tun (podle počtu zařazených modulů), s ekologickým motorem spalující
tekutý kyslík a kerosen, kterou inženýři
chtějí dále vyvinout k mnohonásobnému použití.
■ Lotyšsko převzalo od 1. ledna
předsednictví EU a již 12. ledna proběhlo v Moskvě jednání ministrů zahraničních věcí E. Rinkevičse a S. Lavrova
o perspektivách rozvoje vztahů Evropské unie a Ruska a o aktuálních otázkách bilaterálních vztahů mezi oběma
zeměmi.
SLOVANSKÁ VZÁJEMNOST
184/2015
S V ùT KO L E M N Á S ● S V ùT KO L E M N Á S
Poselství prezidenta Ruska Státní dumû
Vladimir Putin vystoupil koncem minulého roku ve Federálním shromáždění s každoročním poselstvím. Bylo tradičně předneseno v Georgijevském sále
v Kremlu za účasti více než 1000 pozvaných hostů. Z obsáhlého vystoupení vybereme postupně pasáže, které byste
marně hledali v našich sdělovacích prostředcích:
„Samozřejmě, nelze se dnes nezmínit
o historických událostech, k nimž došlo
v letošním roce. Jak víte, v březnu tohoto
roku se konalo referendum na Krymu,
v němž obyvatelé poloostrova jednoznačně vyjádřili své přání připojit se
k Rusku. Následovalo rozhodnutí
krymského parlamentu – zdůrazňuji
naprosto legitimního, na to se nesmí zapomínat, zvoleného ještě v roce 2010,
tedy rozhodnutí krymského parlamentu o nezávislosti. A konečně došlo k historickému sjednocení Krymu a Sevastopolu s Ruskem.
Pro naši zemi, pro náš lid, má tato událost zvláštní význam, protože na Krymu
žijí naši lidé a samotná tato oblast je strategicky významná, protože právě zde je
duchovní pramen mnohotvářného, ale
monolitního ruského národa a centralizovaného ruského státu. Vždyť právě tady,
na Krymu, ve starobylém Chersonu, nebo
jak jej nazvali ruští kronikáři – v Korsuni,
byl pokřtěn kníže Vladimir, který pak pokřtil celou Rus.
Vedle etnické blízkosti, jazyka a společných prvků hmotné kultury, společného,
Obãané Krymu vítají návrat do Ruska
i když v té době neohraničeného stabilní
hranicí území, rodícího se díky společné
hospodářské činnosti a moci knížete, bylo
křesťanství mocnou duchovní sjednocující
silou, která umožnila vtáhnout do procesu
formování jednotného ruského národa
a vzniku společné státnosti z hlediska původu nejrůznější kmeny a kmenové svazy
celého obrovského východoslovanského světa. A právě na tomto duchovním základu si naši
předci jednou poprvé
a navždy uvědomili, že
jsou jedním národem.
A to nám dává veškeré
důvody k tvrzení, že pro
Rusko má Krym, starověká Korsuň, Chersones, Sevastopol obrovský kulturní a sakrální
význam. Stejný, jaký má
Chrámová hora v Jeruzalémě pro ty, kdo vyznávají islám a judaismus. Právě tak na to budeme jednou provždy
nahlížet.“
(kd)
„Ukrajinsk˘ sen“ a realita
Prezident Porošenko se obrátil koncem roku na Mezinárodní měnový fond
(MMF) s výzvou, aby zvýšil finanční
pomoc jeho zemi, která prožívá hlubokou ekonomickou krizi. Finančníci spočítali, že ukrajinská vláda nutně potřebuje navíc nejméně 15 miliard dolarů
na fondem schválenou půjčku ve výši
17 miliard, aby bylo zabráněno krachu
národního finančního systému a ekonomiky. Peněz pro Ukrajinu však má Západ stále méně a úměrně ubývá i slibů
pomoci.
Návštěvy zástupců Pentagonu, viceprezidenta USA J. Bidena a úřednice Státního
departamentu V. Nulandové v Kyjevě se
vyznačovaly halasnými prohlášeními,
štědrými sliby a rozdáváním pirožků
v centru ukrajinské metropole, o němž se
zmínil snad každý novinář. Předáci takzvané ukrajinské revoluce byli přesvědčeni, že
jejich ochránci jsou silní, když ne všemohoucí chlapi. Jsou to přece odpovědní politici, kteří nenechají Ukrajinu samu před
tváří „agresivního“ Ruska a hrozného rozvratu v ekonomice.
Když však Washington a Brusel pochopily, že Kyjev zjevně počítá s tím, že Západ bude po neurčitou dobu živit 42milionovou zemí, se ten jejich zápal tak trochu
ochladil. Slibují stále méně peněz. Hlavní
cíl už přece byl dosažen: Ukrajina byla odtržena od Ruska a změnila se v území chaosu.
Výstižně uvádí vedoucí expert Fondu
historické perspektivy P. Svjatěnkov:
„Očekávat od Západu nějaké obrovské peníze bylo od samého začátku směšné. Stejně jako některé postsovětské státy, vycházela Ukrajina z jednoduché myšlenky:
Rusko nás živí sice dobře, je třeba ale jít na
Západ, protože tam nás budou živit mnohem lépe. Ale je třeba zachovat vztahy
s Ruskem, aby nám dodávalo suroviny,
a tak by žila Ukrajina bezstarostně jak
z ruských, tak i ze západních dotací. Praxe
však ukazuje, že Západ je na peníze vždy
skoupý. Jsou tam přece parlamenty a voli-
či, kteří svou vládu nepochopí, když prolije zlatý déšť na jinou zemi.“
Pro Evropu je ukrajinská otázka bolestivější a složitější, a je čím dál méně spojena
s reputací jednotlivých politiků. D. Medvěděv nedávno uvedl, že nikdo nemá horoucí
přání dávat Ukrajině peníze dokonce na ty
nejnaléhavější potřeby. Evropa může
v krajním případě poskytnout úvěr na zaplacení dluhu, aby zabránila defaultu Ukrajiny. Víc už ale nedá, protože ekonomika
Starého světa sama těžko překonává krizi.
Víc než to: západní politici, experti a novináři stále častěji říkají otevřeně, že tranší
vyčleňovaných Ukrajině užívá její elita pro
vlastní cíle, kdežto obyvatelstvo celé země
doplácí na zhoubnou sociálně ekonomickou politiku nových úřadů. A tedy dávat
Kyjevu další prostředky už nemá smysl.
Euromajdan, zpunktovaný tzv. americkými a proevropskými přáteli Ukrajiny,
který „proslavil“ díky poplatným médiím
Ukrajinu v celém světě, zaplatí tak v konečném důsledku ukrajinský lid.
(kd)
Problémy Ruska jako souãást globálních zmûn ve svûtû
Nedlouho poté, co Sněmovna reprezentantů Kongresu USA schválila rezoluci č. 758 O ostrém odsouzení akcí Ruské federace za dobu vlády Vladimira Putina, podepsal Barack Obama zákon
o rozšíření sankcí proti Rusku a vojenské pomoci Ukrajině – Ukraine Freedom Support Act of 2014 – stalo se tak
dne 19. prosince 2014, tedy pouhé tři
dny po „černém úterku ruského rublu“
– tento dokument umožňuje prezidentu
dodat Kyjevu zbraně za 350 mil. dolarů, potrestat zahraniční firmy, které nebudou respektovat americké sankce
proti Rusku a omezit přístup ruských
energetických firem k americkému kapitálovému a technologickému trhu.
Nelze zavrhnout názor, že útok na rubl
se stal součástí útoku na Putina a přípravy
ruského majdanu. V této souvislosti se objevily spekulace, že výkyvy rublu byly
vyvolávány uměle, a to americkou kolonou působící na měnové burze v Moskvě.
Snížení cen ropy a pád rublu poškodily
ruské hospodářství. Sankce se však na
problémech ruské ekonomiky podílejí
pouze 25 až 30 %. Krize tak ve svém důsledku donutí Rusko řešit desetiletí odkládané problémy jeho hospodářství.
Do dění kolem ruské měny se výrazně
promítá ještě jedna komodita světového
trhu – a to zlato. V posledních měsících se
objevily spekulace, že Ruská federace
hodlá skupovat zlato od svých producentů
– tedy s vyloučením dolaru. Ruská vláda
by tímto krokem snížila závislost rublu na
dolaru. A to je další důvod, proč Američané usilovali o devalvaci rublu. Devalvovaná měna může ovlivnit roli ruské centrální
banky, jakožto regulátora a podporovatele
vlastní výroby zlata a jeho vykupování.
Za Putinovy vlády se zvýšily zlaté rezervy Ruska o 400 %. RF vytvořila pátou největší zlatou rezervu na světě.
Podle Tim Ashe, šéfa pro výzkum trhů ze
Standard Bank v Londýně, je Putinova
„zlatá strategie“ součástí jeho programu
v oblasti ruských zdrojů. Je to defenzivní
hra, která ale funguje. Investiční zlato je
nejlikvidnější zásoba v časech krize.
Problémy Ruska jsou průvodním jevem rozsáhlých změn ve světě. RF od-
mítla být součástí amerického „nového
světového řádu“ a uznat hegemonii Spojených států. Čína má velkou šanci získat
statut největší světové ekonomiky měřeno skutečnou reálnou kupní silou. Anglosasové se dostali do situace, kdy mohou
po dvou stech letech ztratit dominantní
postavení světových vůdců.
Globální změny takových rozměrů s sebou přinášejí riziko rozsáhlého konfliktu.
JIŘÍ KOTLÍK
Lhali, lÏou a budou lhát i nadále
Ano, mluví se o chování USA. Je to
státní útvar, který od svého založení a války za nezávislost v roce 1783 výrazně
změnil své představy o tehdy vyhlašované
svobodě a demokracii. Jako příklad lze
uvést skutečnost, že jen za celé devatenácté století vedl 68 agresivních a často
i okupačních válek. Za období od počátku dvacátého století do roku 1939 provedl
29 invazí. Současně platilo po dobu řádově 120-130 let heslo „Mrtvý indián – dobrý indián“ a ekonomika jižních států
USA byla z velké míry založena na práci
sta tisíců černých otroků, násilně k tomu
účelu dovezených z Afriky. A rozdíly mezi právy „bílých“ a „barevných“ platily
ještě po druhé světové válce.
To na úvod zamyšlení o chování této
supervelmoci. po druhé velké válce, na
které Spojené státy nepředstavitelně zbohatly a posílily, vedly další kruté a nesmyslné války a co je podstatné, nikdy na
svém vlastním území. Občané USA nepoznali hrůzy a strádání, které vojenské akce
Spojených států způsobily jiným zemím
a národům (Korea, Vietnam, země Latin-
ské Ameriky, aktivity proti Kubě, Chile,
a další).
Vždy se to dělo pod záminkou ochrany
svobody – třeba pomocí napalmu, defoliantů, lží o jaderných a chemických zbraních,
ale především nesmyslu o ohrožení občanů
USA jinými zeměmi a jejich občany.
Lži a překrucování průběhu a vítězství
ve druhé světové válce byly a jsou na denním pořádku dodnes. Po válce se situace
podstatně změnila, vítězstvím tehdejšího
Sovětského svazu, vývoje jeho vlastního
jaderného arzenálu, mezikontinentálních
balistických raket, družic Země a kosmonauta apod., zde vznikl pro Spojené státy
potenciální konkurent, jehož síla i přes téměř zničenou evropskou část rychle rostla
na úroveň USA. A to nebylo pro agresivní, rozpínavou politiku Spojených států
nic příjemného. Navíc se tento konkurent
počal v celosvětovém měřítku chovat podobně. I když v daleko menším měřítku
a především jen v oblastech sousedních –
na rozdíl od postupu Spojených států (daleko mimo vlastní sousedství).
(Pokračování na s. 5)
Neu‰lo nám
■ Rusko během několika málo
dní od západních vlastníků vykoupilo svá vlastní znehodnocená plynová
a ropná aktiva. Umožnil to pád rublu
(vzápětí za ním se propadly i burzovní
hodnoty ruských energetických společností) a proslýchající řeči, že Centrální
banka Ruska nemá peníze na jeho podporu. Uvedla to televize RT s odvoláním na InSerbia. Díky tomu si však
Moskva dokázala navrátit značnou část
svých aktiv, které se nacházely v rukou
zahraničních vlastníků a k tomu za pár
dní ještě i vydělat 20 mld. dolarů. Je
známo, že donedávna se téměř polovina
výnosů z prodeje plynu „nedosměrovala“ do ruské státní kasy, ale plynula na
účty západním finančním žralokům, napsal srbský list.
■ Od nového roku se na Krymu
zavádí režim volné ekonomické
zóny. Bude platit 25 let s možností prodloužení. Důvody jsou zřejmé – během
20 let zde nebylo uděláno nic pro modernizaci ekonomiky poloostrova. Potřebné jsou zejména investice do vinařství, rybolovu, ovocnářství a cestovního
ruchu.
Hlavní ve volném pásmu jsou privilegia, jako například bezcelní dovoz zařízení a zboží pro byznys a šetrné zdanění, kdy se nebude platit daň z příjmu do
federálního rozpočtu. Aby se stal subjektem volného pásma, musí drobný nebo střední podnikatel investovat nejméně 3 miliony rublů (asi 60 tisíc dolarů),
a představitel velkého byznysu – nejméně 30 milionů (asi 600 tisíc dolarů).
V podmínkách, kdy chybí mezinárodní uznání Krymu jako součásti RF, je
těžko očekávat, že se do volného pásma
pohrnou zahraniční společnosti. Je třeba
spoléhat především na vlastní síly a prezident Putin dal ve svém poselství Federálnímu shromáždění jasný signál těm,
kteří uchovávají ruské peníze v zahraničí, aby na podmínkách amnestie investovali peníze i na Krymu. Navíc od
1. ledna začal platit Jednotný euroasijský prostor a mohou tam výhodně zamířit investice z Běloruska, Kazachstánu
a Arménie. Nelze též zapomínat, že
75 % peněžní masy mají státy, které buď
zachovávají neutralitu, anebo otevřeně
vystupují proti západním sankcím.
■ Rusko se ocitlo v nepříjemném
obklíčení: je zataženo do sankční války, konfliktu na Ukrajině, mimořádnou
aktivitu začaly projevovat různé organizace, opozice zase zvedla hlavu a pokouší se přejít do protiútoku, uvádí server Hlavnespravy.sk. Nelze se proto divit, že se vedení Ruska snaží chránit
„své území“. Od roku 2012 se nevládní
organizace, které vykonávají politickou
činnost, zapisují do rejstříku tzv. zahraničních agentů na Ministerstvu spravedlnosti Ruska. (Podle prakticky totožného zákona, který v USA funguje od
poloviny 30. let minulého století). Evropská unie v tom vidí omezení demokracie, svobody slova, občanských práv
apod. a už delší čas vyzývá Rusko, aby
podobná nařízení zrušilo. Státní duma
diskutovala o návrhu, že sdružení by
mohla za určitých okolností soupisku
opustit. Poslanci se dohodli, že by to
bylo možné za předpokladu, že by se
vzdala politické činnosti. Opakované
porušení zákona by naopak mohlo vést
ke ztrátě akreditace a zákazu činnosti.
Od léta 2012 ruské ministerstvo spravedlnosti eviduje 254 těchto organizací.
(Rusové mají v zahraničí dvě podobné
organizace, které rovněž musejí skládat
účty.) Podobný pohled na činnost „zahraničních agentů“ mají i v Bělorusku,
Kazachstánu a Kyrgyzstánu. Ve všech
těchto zemích jsou přesvědčeni, že pokud jsou nevládní organizace financované ze zahraničí, musí „odvádět práci“, kterou od nich žádají štědří sponzoři – a tato jejich činnost často škodí zájmům hostující země.
Tuto stránku věnovanou informacím
ze života východoslovanských zemí
řídí a rediguje Karel Dostál.
184/2015
SLOVANSKÁ VZÁJEMNOST
5
S V ùT KO L E M N Á S ● S V ùT KO L E M N Á S ● S V ùT KO L E M N Á S
■ KdyÏ prezident USA lÏe
·e‰elj k ruskému lidu
mozřejmě také Srbové! Sankce nic nezmohly, ani Srbsko nešlo na oprati Západu, ale opozice sponzorovaná západními
penězi uspořádala demonstrace. Jediný
způsob – vojenská intervence, a byli úspěšní. Srbsko bombardovalo natovské
monstrum.
Musíte pochopit, že je velmi důležité,
abyste se podělili o moje sdělení, kde jen
můžete. Domnívám se, že všichni Rusové
si moji výzvu přečtou. Nezrazujte svou
zemi, nezrazujte svého prezidenta Putina!
Zvítězíte, pokud budete jednotni! Nedovolte Rusku, aby opakovalo osud Jugoslávie!
(Volný překlad z ruštiny
pro České národní listy dr. O. Tuleškov)
(podle P. C. Robertse)
„Je naprosto šokující předstoupí-li prezident Spojených států před celý svět a vykládá věci, o nichž ví úplně každý, že jsou to nehorázné lži. Měří-li přitom i washingtonským dvojím metrem ve víře, že z domnělé
jedinečnosti a výjimečnosti Spojených států
plyne i to, že jediným, komu je dáno porušovat zákon, je Washington. O to víc šokuje, že
se všichni nezvedli a neopustili sál. Diplomacie světa tam seděla a naslouchala nehorázným lžím nejhoršího teroristy světa. Dokonce mu souhlasně tleskala.“
Projev sám byl podle Robertse přitom
„jedna velká sra*a“, slepená z nic neříkajících klišé („jsme na křižovatce“) i bezdůvodné sebechvály („signály pokroku“. „snížení rizika války mezi klíčovými mocnostmi“). Vše v duchu „teď jsme pánbůh my“.
Obamův projev na Valném shromáždění
OSN pobouřil Paula Craiga Robertse, dřív
jednu z klíčových postav Reaganova ekonomického týmu i zástupce šéfredaktora Wall
Street Journal.
Vojislav ·e‰elj
■ Vinny jsou USA
Pfiedstavitel Srbské radikální strany se obrátil
k ruskému národu s v˘zvou:
Nezrazujte svoji zemi, nevydejte svého prezidenta!
Výzva zní: Drazí bratři, já, moje rodina, moje strana a celý srbský národ je
nyní s vámi ve složitém období, v němž
se ocitla vaše země. Chci vám říci, že my
jsme též po dobu pěti let trpěli sankcemi západního imperialismu. Dokonce
i my, Srbové, malí Rusové na Balkáně,
jsme přežili.
Pokud si vzpomínáte, po bombardování
zbavili moci Miloševiče. Velmi si přeji,
abyste věděli, že chtějí zbavit moci Putina, protože je vlastenec, miluje svoji zemi,
není zrádce.
Nechoďte na demonstrace, které připravili na jaro k destabilizaci Ruska a Putina! Jste podporováni mnoha zeměmi,
silnou Čínou, silnou Indií, Írán i Turecko
se staví na stranu Ruska, a nakonec sa-
Lhali, lÏou a budou lhát i nadále
(Pokračování ze s. 4)
Bylo tedy nutné tomuto nárůstu vojenské síly tehdejšího Sovětského svazu učinit přítrž! Co na tom, že tato velmoc až na
případ Kuby se držela u svých hranic. Po
rozpadu Sovětského svazu a za pomoci alkoholem opojeného B. Jelcina se situace
začala obracet znovu ve prospěch Spojených států. Bohužel, v té době se již ekonomika Spojených států stávala nestabilní
a jediný způsob, jak ji jakž takž udržet bylo vést další války, a to především (jako
vždy v případě USA) o surovinové zdroje.
A tak byly rozpoutány další agresivní akce na Blízkém východě a proti Srbsku
(Kosovo) a jiné. Vždy našly vládnoucí
kruhy Spojených států nějakou lživou záminku. Ať to byl íránský jaderný program,
zbraně hromadného ničení v Iráku, chemické zbraně v Sýrii. Vždy šlo hlavně
o postih zemí, které se snažily jít svou
cestou, nezávislou na plánech amerických
a nadnárodních korporací. Vždy to na nějakou dobu pomáhalo překonat propad
ekonomiky a vzrůstající zadluženost Spojených států.
S nástupem Putina a Medvěděva
v Ruské federaci a snaze vedení Ruska
o obnovu hospodářské a vojenské síly nastal pro vládu USA další problém. Hrozilo a hrozí snížení pozice Spojených států
ve světě jako dominantní moci a vznik
BRICS spolu se snahou o vytvoření nezávislých finančních a mocenských
struktur tomu určitě bude napomáhat.
Růst vojenské a také především ekonomické síly Číny, pokusy o posílení dalšího člena BRICS – Indie – mění situaci
v globálním měřítku.
My sami máme zkušenost s lhaním
USA vůči České republice, a to jednak se
vstupem do NATO (mimochodem bez
souhlasu občanů) a vylhaným slibem, že
se nebude NATO posouvat dále na východ. Především ale v případě snahy
o umístění americké základny na našem
území. Tedy, v prvé fázi radaru, o němž
nám americká strana od počátku lhala. Jak
v otázce, proti komu má být určen (nesmysly jako proti Severní Koreji a později proti Íránu), tak i v jeho možnostech.
Když byly postupně vyvraceny tyto ne-
Odborník srovnává
Britský publicista Mark Nicholas srovnává události na východní Ukrajině s válkou v bývalé Jugoslávii před dvaceti lety
a nachází mnoho společných prvků.
„Je až děsivé, kolik společného má tehdejší Bosna a současná východní Ukrajina. V Bosně bylo tehdy na dva miliony
uprchlíků, na východní Ukrajině milion
a půl. Oba konflikty doprovází nejistá mírová jednání a vratká příměří, poziční válka, dělostřelectvo a blokády či humanitární konvoje. Polsko nabídlo obyvatelům na
východní Ukrajině s polskými předky
evakuaci. To samé nabídl Izrael všem židům v Bosně v roce 1994,“ připomíná Nicholas.
„V centru dění je v současném konfliktu město Doněck, kde před válkou žilo
milion obyvatel. Nyní však jejich počet
klesl na polovinu. Město se nachází
v přední bojové linii a je proto téměř každý den ostřelováno ukrajinským dělostřelectvem. Jeho obyvatelé jsou v zoufalé situaci, nefungují veřejné služby, mnoho rodin žije ve vlhkých sklepích,“ píše Nicholas a upozorňuje na identickou situaci Sarajeva v první polovině devadesátých let
minulého století. Přesto existuje mezi těmito dvěma městy značný rozdíl. „Sarajevo se tehdy stalo hlavním městem celebrit
a novinářů. Woody Harelson hrál sarajevského reportéra. U2 o městě napsal píseň
a americká spisovatelka Susan Sontagova
se tam dokonce přestěhovala,“ poukazuje
Nicholas. Novináři tehdy do hlavního
města Bosny proudili po stovkách a všichni se svorně snažili přiblížit čtenářům a divákům lidské utrpení. „Bosenští Srbové
byli líčeni jako převtělení nacisté. Novináři si přímo vynutili vojenskou intervenci
NATO. Kde jsou ale teď, když se stejná
Neu‰lo nám
tragédie týká Doněcku? Co dělají všichni
ti novináři zvučných jmen a význačné celebrity?“ kritizuje historik.
Ten dále připomíná Margaret Thatcherovou, která už v politickém důchodu psala „sžíravé komentáře do novin týkající se
zla páchaného Srby“. „Francouzský prezident Francois Mitterand zase přijel do Sarajeva, aby zde slíbil, že udělá vše pro prolomení blokády. Hillary Clintonová neustále naléhala na svého manžela Billa, aby
nechal bombardovat bosenské Srby, což
americký prezident nakonec i udělal,“ vyjadřuje se Nicholas negativně o tehdejších
politicích.
Nícholas upozorňuje i na sankce, které
byly proti tehdejší Jugoslávii sestávající
už pouze ze Srbska a Černé Hory, uvaleny.
„Sankce a embargo proti tomuto státu byly nejtvrdší a blížily se sankcím uvaleným
proti Iráku za Saddáma Husajna. Stalo se
tak i přesto, že soustátí Srbska a Černé
Hory ve skutečnosti nebylo v bosenské
válce agresorem.
A nyní? Kde jsou bojovně naladěné editoriály deníku New York Times? Jak to, že
neokonzervativci mlčí a nebrojí proti
ukrajinskému dělostřelectvu, které ostřeluje Doněck? Jak to, že liberálové nepožadují, aby byli obránci Doněcku ozbrojeni?
Doněck na rozdíl od Sarajeva nevzbuzuje
u nikoho žádné sympatie. To je velmi
zvláštní,“ uzavřel zklamaně Nicholas.
Expert na historii Sovětského svazu
a Jugoslávie Mark Nicholas kritizuje netečnost Západu v případě bombardovaného Doněcku. Srovnává toto těžce zkoušené město se Sarajevem a podivuje se nad
tím, proč Doněck vlastně vůbec nikoho
nezajímá.
(sh)
smysly, odborně bylo dokázáno, že takový
radar zatím neexistuje, tak to postupně utichalo. Zůstala pouze pachuť hlouposti některých našich politiků a především umělců spolu s poznáním, co jsou tito lidé zač!
Nakonec i americkými odborníky z řad
vysoce postavených osob bylo přímo potvrzeno při slyšení před parlamentem, že
šlo opravdu jen o lži a nesmysly. Vše bylo
zmraženo a později Obamou zastaveno.
Jak je vidět pouze na určitou dobu. Již se
projevuje snaha znovu tento záměr nějak
aktualizovat. A že to bylo určeno od prvopočátku proti Ruské federaci, již asi nikdo
nebude zpochybňovat.
Kdo je agresor, kdo provokuje další
konflikt (Ukrajina), tentokrát v blízkosti
naší hranice cestou investic do podvratné
činnosti ve výši více než 5 miliard dolarů,
dodáváním zbraňových zařízení (neprůstřelné vesty), výcvikem fašistických
uskupení jako Pravý sektor a Svoboda
a podporou členů nelegitimní vlády, která
se nestydí ani na veřejnosti „hajlovat“ (Jaceňuk, Turčinov a další), není třeba zdůrazňovat. Přesto organizátor toho všeho
nám znovu lže, že to je Ruská federace
a Putin, kdo to provokuje a kdo je to zlo.
PETR POKORNÝ
(Autor je člen Celostátní rady SV ČR)
Prosincov˘ summit v Bûlehradû
Bělehrad hostil v prosinci představitele
šestnácti zemí střední a východní Evropy
spolu s Čínou. Účast českého premiéra
Sobotky měla možnost navázat na pozitiva z cesty prezidenta Zemana do Číny.
Otázka mj. na summitu zazněla, „zda má
ČR šanci stát se pro čínské podnikatele
vstupní branou do Evropy“.
Pokud na problém nahlédneme očima
domácího mediálního „bloku“, který využívá všech možností i nemožností jak
vlastního prezidenta zesměšňovat a dehonestovat, bude toto jistě pravým základem
pro spolupráci.
Po jednání s premiérem Li Kche-čchiangem na tiskové konferenci bylo patrno
na Sobotkovi, jak urputně se snaží využít
pozitiva z prezidentovy návštěvy v Číně.
„Shodli jsme se s předsedou čínské vlády, že je důležité, aby vztahy mezi Českou
republikou a Čínou měly několik vrstev,“
řekl Sobotka. Jde podle něj například
o vztahy ekonomické, kulturní, zdravotnickou spolupráci nebo oblast dialogu
o lidských právech a právním státě. „Chceme v takovýchto mnohovrstevnatých
vztazích s Čínou pokračovat i v příštích
letech.“
Se svým čínským protějškem premiér
Sobotka hovořil například o otevření přímé letecké linky mezi Prahou a Šanghají.
Čínský premiér podle něj tento záměr
podporuje. Sobotka také vyjádřil přesvědčení, že po schůzce vzrostla šance,
aby ČR v roce 2016 hostila summit premiérů zemí střední a východní Evropy
a Číny ve formátu 16+1. Čínského premiéra pozval Sobotka do Prahy, on sám by se
měl do Číny podívat na jaře příštího roku.
(sh)
Nበbulharsk˘ pfiítel Matev
Šestého prosince 2014 by se dožil devadesáti let upřímný přítel Československa,
znalec české poezie, bulharský poet, národní umělec Pavel Matev.
Značnou část svého života věnoval
i společenské činnosti. Od roku 1966 byl
ministrem kultury a osvěty, šéfredaktorem
časopisu Septemvri (Září), předsedou Slovanského výboru Bulharska, tajemníkem
Svazu bulharských spisovatelů. Dvakrát
odměněn Státní cenou Georgiho Dimitrova.
Jeho procítěná lyrika a poemy jsou
spjaty s vírou v socialismus, s jeho osobní
účastí na vytváření nové společnosti
a s boji proti starým přežitkům. Jeho básnické dílo vysoké hodnoty představuje více než deset obsáhlých sbírek, je věnováno právě onomu zápasu. Jmenujme alespoň některé: Jasné dny (1953), Čajky odpočívají na vlnách (1965), Velké stěhování (1970), Dluh (1955), Čas, vlast, láska
(1962), Vše se bude opakovat (1975). Nebyl mu lhostejný ani strastný osud země,
který byl vyvolán listopadovým převratem roku 1989, ze kterého se jeho vlast
dodnes nemůže vzpamatovat. Představujeme z jeho posledních zahořklých veršů
báseň, nazvanou
Vzlyky bolesti
Na osudy dětí myslím. Proč jim uvad‘
smích?
Proč je v noci hrůzný sen tak týrá?
Proč se bratři vraždí na bulharských
vsích?
Proč dědictví řeší krvavá sekyra?
Zbohatlíci spojují se se zloději,
ze svých rukou omývají hbitě zaschlý
hnis.
A ti mladí? Ti zas jenom vidět chtějí
kdejakou nově zvolenou Miss.
Kdo z nich pomní Boteva či Javorova?
Nevědí už ani, Vazov kde má rov.
Neznají též i básnická jejich slova.
Zapomněli, že jich bratem je i Vapcarov.
Cizí mluva bují v naší řeči...
Kdo uslyší bolest mých vzlyků?
Kdo dnes potřebuje básně něčí?
Komu’s potřebný ty, rodný jazyku?!
Čestný umělec a člověk, náš přítel Pavel, opustil nás dne 4. února 2006.
JIŘÍ STANO
Americký oscarový režisér Oliver Stone
obvinil Spojené státy americké z podněcování ukrajinské krize. Za sesazením ukrajinského prezidenta Viktora Janukovyče nebo
střelbou do protestujících v Kyjevě z počátku minulého roku je americká Ústřední zpravodajská služba (CIA), napsal Stone.
■ Chorvati si nedají pokoj:
opût oslavili fa‰istu
Středisko Simona Wiesenthala, které vyhledává bývalé nacistické zločince, důrazně
odsoudilo mši, která se konala v Záhřebu
k uctění památky Anteho Paveliče, vůdce fašistického režimu v Chorvatsku za druhé
světové války.
■ Stfiídání stráÏí v ¤ecku?
Řecké volby by těsně vyhrála levicová
formace SYRIZA před současnými vládními
konzervativci premiéra Antonise Samarase.
Vyplývá to z nejnovějšího průzkumu, který
byl proveden poté, co řecký parlament ani
napotřetí nedokázal zvolit prezidenta.
■ MoÏn˘ vítûz fieck˘ch voleb
Nejsilnější řecká opoziční parlamentní
strana Koalice radikální levice (SYRIZA)
chce v případě vítězství v lednových předčasných parlamentních volbách především
zrevidovat dosavadní podmínky splácení pomoci mezinárodním věřitelům, kteří si vymohli z řecké strany sérii tvrdých úsporných
kroků.
■ AÈ se ukrajinisté zeptají
SlovákÛ
Slováci vědí nejlíp, jak byli banderovci lidumilní a co teprve Poláci, ale nemusíme
chodit do historie, stačí, kolik židů v posledním roce uteklo z Ukrajiny do Izraele! Zeman má stoprocentní pravdu, ale naše profašounská média se chytí každé špinavosti, jen
když je proti Zemanovi. Opravdu v této zemi
ta propaganda začíná být vyložený velehnus.
(Z internetových ohlasů na dopis ukrajinistů prezidentu Zemanovi)
■ Slovinci zadrÏeli Itala
Ve Slovinsku před Vánocemi zadrželi Itala, který je podezřelý, že na podzim poslal otrávený dopis místopředsedovi české vlády
Andreji Babišovi. Muž byl podle slovinských zdrojů údajně zadržen 22. prosince
v nové Gorici a nyní je ve vazbě. Podle deníku Primorske novine policie Itala obvinila
z terorismu.
■ V nenávisti neznám bratra
Muž s dlouhým plnovousem vpadl na
dvůr mešity v Trnovi na severovýchodě Bosny a srazil Selvedina Beganoviče k zemi.
„Teď tě oddělám!“ vykřikl, třikrát vrazil nůž
do imámových zad a utekl.
Nešlo o náhodný útok Beganoviče postihlo celkem sedm útoků, z nichž viní muslimské extremisty – z toho tři za poslední měsíc.
Jaký je důvod hněvu džihádistů? Beganovič
v mešitě káže bosenským muslimům, že není jejich věcí bojovat v Sýrii nebo Iráku. A je
odhodlán v tom pokračovat bez ohledu na to,
kolikrát se ho extremisté pokusí umlčet.
Tuto stránku věnovanou zemím
jižních Slovanů řídí a rediguje
Stanislav Hrzina.
6
SLOVANSKÁ VZÁJEMNOST
■ Relikviáfi sv. Maura
V jízdárně Pražského hradu je od prosince 2014 otevřena poutavá výstava Hrady
Foto Pavel Novák
a zámky objevované a opěvované, kterou
spolu se Správou Pražského hradu uspořádal Národní památkový ústav. Mezi 600
exponáty dominuje relikviář sv. Maura
z Bečova nad Teplou, dřevěný oltář z Kratochvíle, Máchovy kresby, obraz mistra
Theodorika a další. Návštěvníci mají tentokrát možnost si exponáty vyfotografovat.
Výstava končí 15. března.
■ Dvû v˘znamné stavby
Koncem šedesátých let devatenáctého
století postrádala Praha důstojný stánek
koncertní hudby a výtvarného umění. V roce 1874 v soutěži zvítězil návrh prof. pražské polytechniky Josefa Zítka a Josefa
Schulze. Slavnostní otevření Rudolfina se
uskutečnilo 7. února 1885. Týž den bylo
založeno Uměleckoprůmyslové muzeum
se školou téhož oboru, které v novorenesančním slohu projektoval J. Schulz a bylo dokončeno v r. 1901.
■ Pfiíspûvek
k Husov˘m oslavám
Na jubilejní oslavy 600. výročí Husova
upálení se připravuje i Církev československá husitská. Ta byla založena v kostele sv.
Mikuláše na Staroměstském náměstí. Kostel i věž prochází náročnou rekonstrukcí,
zejména fasády, aby se vrátil do podoby
z druhé poloviny devatenáctého století. Náklady se předpokládají ve výši 70 mil. Kč.
K U LT U R A ● K U LT U R A ● K U LT U R A ● K U LT U R A ● K U LT U R A
Národní umûlkynû Marta Krásová
Většina významných umělců je lásce
k hudbě a zpěvu vedena svými rodiči od
dětství. Jinak tomu nebylo ani v případě
Marty Krásové, rodačky z Protivína, kde
se narodila 16. 3. 1901. Od dětství se učila hře na housle a zpěvu. Studovala na
Učitelském ústavu v Českých Budějovicích a na Hudební škole Bohumila Jeremiáše, který ji také vyučoval zpěvu. Později se zdokonalovala i u dalších pedagogů českých a rakouských.
První angažmá získala v roce 1922 ve
Slovenském národním divadle v Bratislavě (SND). Postupně zde vytvořila úctyhodný počet stěžejních postav svého pozdějšího repertoáru. Hereckým projevem
tíhla k tragickým postavám, z nichž zvláště zapůsobila jako Isabella ve Fibichově
Nevěstě messinské, Kostelnička v Janáčkově Její pastorkyni, Eboli ve Verdiho
V+W varovali
V souvislosti se 110. výročím narození herce, dramatika, prozaika, překladatele a divadelního ředitele Jana
Wericha (16. 2. 1905) by bylo nespravedlivé opomenout i druhé poloviny
V+W Jiřího Voskovce, narozeného ve
stejném roce. Od společných studijních
let, kdy začala vznikat jejich Vest Pocket Revue, trvalo jejich přátelství.
V r. 1925 vzniká avantgardní scéna,
jejímiž protagonisty byli V+W a hudební skladatel Jaroslav Ježek. Ve třicátých letech minulého století tu režíroval Jindřich Honzl. Z někdejšího
hravého poetismu se divadlo stalo angažovaným. Tuto éru zahajuje Caesar
■ Îivot na západní hranici
Český prozaik, scenárista, autor zobrazující život na západní hranici Rudolf Kalčík (1923-1980) před 35 lety zemřel. Psal
i pod různými pseudonymy. V Králi Šumavy (1960) realisticky vykreslil postavy
i prostředí, v němž proti agentům ze Západu střežily naše ozbrojené složky čs. hranici. Stejnojmenný film je i dnes vysoce oceňován. V r. 1965 vyšel Kalčíkův Bílý list.
■ Jubilující Rudolf Jelínek
Někdejší idol ženských srdcí, herec Rudolf Jelínek, se 27. února dožívá osmdesátky. Seznam jeho rolí na divadle, filmu
a televizi začíná v r. 1955. Několikrát hrál
v seriálech Jiřího Sequense (Hříšní lidé
města pražského, Třicet případů majora
Zemana) i Atentát. Jeho osobité herectví
kromě divadla využíval film a TV. Zahrál si
i v pohádce Princ a chuďas. Zatím posledním je loňský televizní film Stopy života –
o život.
■ První ãesk˘ ples
Hlavním organizátorem prvního veřejného plesu v Praze byl J. K. Tyl. Ten se jako velká vlastenecká událost uskutečnil 5.
února 1840. Pomáhali K. Sabina, V. Nebeský a další umělci.
■ Tesknû huãí Niagara
Autor této oblíbené trampské písně je
hudebník a dobrodruh Eduard Ingriš.
Dvakrát se vydal jako mořeplavec na balzových vorech, aby potvrdil teorii osídlení
Polynésie, pracoval jako úspěšný filmař
v Hollywoodu. Dirigoval a skládal v Peru.
Dvakrát byl prohlášen za mrtvého. Jeho
rozsáhlý archiv zachránil před zkázou cestovatel Miroslav Zikmund a díky pochopení paní Ingrišové přivezl do Zlína.
Stránku Kultury řídí a rediguje
Pavel Novák.
koncertech vystupovala v Paříži, Bruselu,
Kodani, Vídni, Berlíně, Bukurešti, Krakově i Varšavě. V letech 1938 a 1939 uskutečnila dvě úspěšné cesty také po USA
a Kanadě.
M. Krásová byla nejen vynikající interpretkou operní tvorby, ale věnovala se také činnosti koncertní, nahrávala pro gramofonové společnosti. Na koncertních
pódiích zněly často v jejím provedení písně Mahlerovy. Velkou pozornost věnovala také tvorbě skladatelů A. Dvořáka, J. B.
Foerstera, O. Ostrčila a Vítězslava Nováka.
V těchto dnech uplyne 45 let od chvíle,
kdy se ve Vráži u Berouna uzavřel život
této naší vynikající umělkyně, sólistky
ND, první umělkyně, která byla poctěna
v naší zemi titulem národní umělkyně.
JAROSLAVA KOMOŇOVÁ
B. Nûmcová proti malomû‰Èáctví
Snad žádná osobnost naší vlasti nevzbudila tak velký zájem historiků, spisovatelů a dalších badatelů o životě a díle
Boženy Němcové, roz. Barbory Panklové
(1820-1862).
Publikované výsledky se pohybují od
oslavných až po dehonestující. Němcová
byla vrcholným zjevem obrozenecké prózy, autorka venkovských povídek, pohádkových sbírek a črt z lidového života. Ve
svých vyprávěních oslavila velikost obětavého člověka, dělného, milujícího. Mnoho našich čtenářů slýchávalo od maminek
pohádky B. Němcové, ve školním věku
četli Babičku, přinášející obraz harmonické osobnosti, ideální zpodobení lidových
tradic a českého charakteru.
Němcovou silně poznamenal tříletý pobyt na Chodsku, kde se sžila s místními
a osvětově na ně působila. Tak jako později i jinde se zde dostala do ostrého sporu s maloměšťáckou honorací.
Svou publicistickou činnost zahájila
v r. 1845 v Květech, které redigoval
J. K. Tyl, později psala do Fričova almanachu; jejími přáteli byli V. Č. Bredl, Májovci Vítězslav Hálek a Jan Neruda, F. M.
Klácel. Rádcem v počátcích byl také V. B.
Nebeský a další. Almanach Máj programově navázal na romantickou nespokoje-
Skvûlí bulhar‰tí pûvci
■ RuzyÀská kasárna
Místo, které spojujeme s brutálním terorem německých nacistů. Tady vyhasly životy devíti studentských funkcionářů a dalších v r. 1939 při prvním stanném právu.
Stopy po vražedných kulkách připomínají
zdi jízdárny, kde nacisté popravovali menší skupiny, ty větší stříleli venku. Počítá se
s rekonstrukcí a úpravou tohoto pietního
místa.
Donu Carlosovi, Ježibaba v Rusalce,
Vlasta ve Fibichově Šárce.
V době, kdy působila ve SND, získala
také první zkušenosti na zahraničních
scénách. V roce 1924 hostovala v Madridu, kde zpívala Hátu v Prodané nevěstě
a Ježibabu a třetí žínku v Rusalce.
V roce 1927 přichází první pozvání
k vystoupení v Národním divadle (ND)
od Otakara Ostrčila. Členkou ND se stala
1. 9. 1928 a svou uměleckou činnost zde
ukončila 31. 7. 1966 odchodem do důchodu.
Marta Krásová díky svému hereckému
a pěveckému umění dosáhla mimořádného uznání jak doma, tak v zahraničí. Na
zájezdech se souborem ND hostovala kromě Sovětského svazu, Berlína, Bruselu
také v Edinburghu, Wiesbadenu, Amsterodamu a Benátkách. Na samostatných
(1932), kdy divadlo reaguje na italský
útok na Habeš, korupční aféry a po kritice soudobé vládní moci (Kat a blázen
1934) bylo na čas zavřeno. V náhradním sále hrálo jako Spoutané divadlo.
Ve stejné linii pokračoval Osel
a stín, Nebe na zemi, Rub a líc, Těžká
Barbora... Mnozí si dodnes pamatují
populární písničky, mnohé zazněly i ve
filmech V+W. Pro antifašistické postoje došlo k definitivnímu uzavření divadla v r. 1938. Tvůrčí trojice z obavy
o život opustila republiku a po peripetiích zakotvila v USA. Po osvobození
se V+W vrátili domů, žel bez J. Ježka,
který v r. 1942 v Americe zemřel. Po
r. 1948 se J. Voskovec vrátil do USA
a hrál zde charakterní role a ve filmu.
Na někdejší moderní klaunskou
dvojici, jejíž forbíny byly nadšeně přijímány publikem, navázala dvojice
Werich – Miroslav Horníček (19551962) v Divadle satiry.
Jan Werich zářil v televizní inscenaci Čechovova Medvěda (spolu se
Stellou Zázvorkovou) i dalších. Jeho
osobitý styl a humor dominoval ve filmech Císařův pekař, Pekařův císař, Až
přijde kocour a další. Napsal mj. Italské prázdniny, pohádky pro děti a jiné.
Jeho hra se slovíčky, úcta k mateřštině,
všestrannost a vyzrálé herectví povýšilo Wericha mezi excelentní osobnosti
naší kultury. Starší generace zná autentického umělce, ta mladší si vztah k němu musí najít sama.
(pn)
K jednomu z největších operních pěvců
dvacátého století kulturní svět řadí bulharského velikána Borise Christova. Svým
uměním zářil v milánské Scale, ale též
v operách v Neapoli, Florencii, Barceloně,
Lisabonu, Rio de Janeiru i jinde. Jeho repertoár obsahoval především Verdiho opery. Nahrál všechny Musorgského písně
a jeho nejvýznamnější rolí, jíž probouzel
bouřlivé ovace publika, byl Boris v opeře
Boris Godunov.
Nádherný zážitek si odnesli milovníci
operní hudby z loňského předvánočního
koncertu k 100. výročí narození B. Christova. V programu přichystaném Velvyslanectvím Bulharské republiky v ČR a Bulharským kulturním institutem v Praze záři-
li skvělí umělci: sopranistka Stanislava
Ivanova a basista Plamen Kumpikov,
které na klavír doprovázela Rosica Borisova Dimova. V podání operních mistrů
z Plovdivské státní opery zazněly v Zrcadlovém sále bulharské ambasády árie z děl
Wolfganga Amadea Mozarta, Gioacchina
Rossiniho, Giuseppe Verdiho, Petra Iljiče
Čajkovského a dalších skladatelů. Výkony
pěvců odměňovali posluchači bouřlivým
potleskem a také voláním: Bravo! Publikum zvláště zaujaly árie Leporella z opery
Don Giovanni, Rosiny (Lazebník sevillský), Violety (La Traviata), Banca (Macbeth), Královny noci (Kouzelná flétna),
Gremina z opery Evžen Oněgin.
Sopranistka S. Ivanova též vyniká hrou
na flétnu. Jejího pěveckého talentu si váží
proslulý italský režisér Stefano Prodi a dirigenti orchestrů z Japonska, Španělska
a Rakouska. Je nejobsazovanější z mladých pěvců v Sofijské opeře. Basista
P. Kumpikov v roce 2008 debutoval
v slavné La Scale. Vystupoval na scénách
v Itálii, Německu, Španělsku, Belgii, Nizozemsku a Japonsku. Spolupracuje s německým dirigentem Danielem Barenboimem.
JAN JELÍNEK
nost K. H. Máchy. Působili zde K. J. Erben, K. Sabina, K. Světlá a další. V době,
kdy v literatuře převažoval sentiment,
spatřoval Karel Havlíček Borovský životní věrohodnost, kterou nacházel právě
v pohádkách B. Němcové a Tylově Strakonickém dudákovi.
Za své nejzávažnější dílo považovala
spisovatelka povídku románového rozsahu Pohorská vesnice (1856), v níž uložila
velkou část svých poznatků a zkušeností
ze studia lidových zvyklostí (Chodsko,
Slovensko).
Božena Němcová se stala výraznou
osobností vytvářející hodnoty dodnes živé. Žila a tvořila v době národnostního
útlaku rakouského mocnářství, prožívala
osobní tragédie. Své vlastenectví prokázala i na pohřbu Karla Havlíčka, když na jeho rakev položila trnovou korunu. (pn)
âechovova
tvorba Ïije
Nedávno kulturní svět vzpomínal na
velikána literatury Antona Pavloviče
Čechova (1860-1904). Po gymnáziu přešel na Moskevskou univerzitu, kde vystudoval medicínu. Vedle své profese přispíval do humoristických časopisů, pro petrohradské noviny od r. 1882. Na svém
statku nedaleko Moskvy ošetřoval zdarma rolníky. Tato charita se mu stala osudnou – nakazil se tuberkulózou. Přesto
v r. 1890 podnikl cestu na Sibiř, aby popsal otřesný život odsouzených na nucené
práce na vězeňském ostrově Sachalin.
O rok později se oženil. Zhoršující se
zdravotní stav se snažil léčit v Jaltě
(Krym). Jeho poslední cesta vedla do německých lázní Badenweiler, kde 15. července 1904 skonal. Čechov je pohřben
v Moskvě.
Za svůj poměrně krátký život napsal
mnoho povídek, v nichž se objevují tzv.
zbyteční lidé. Dodnes na světových i našich divadelních scénách dominují některá z jeho dramat (Racek, Strýček Váňa,
Tři sestry a Višňový sad). Čechov patří
vedle Ibsena nebo Strindberga k tvůrcům
moderního ražení – základním rysem je
bezdějovost a hra se pohybuje v rovině
(el)
komiky a hořké komedie.
Impresionista A. Slavíãek
Český impresionismus a jeho tvůrci se
často vymykají tomu francouzskému. Byl
to Antonín Chittusi, který se po šestiletém pobytu ve Francii, kde studoval metody barbizonských a obesílal naše výstavy,
vrátil. Nesměle se později začali o jeho
postupy zajímat i Mařákovi studenti Akademie.
Julius Mařák byl vyznavačem pozdního romantismu, a tak není divu, když Antonínu Slavíčkovi (1870-1910) lál, že by
všichni chtěli malovat jako ten „Kittusi“,
což on nedovolí.
A. Slavíček pobýval 16 let v Mnichově,
pražskou akademii absolvoval v letech
1887-1891. Od mařákovského okořského
období se jeho paleta rozjasnila, jihočeskou krajinu a Vysočinu již tvořily energičtější údery štětce a nastoupily sytější tóny.
Rád pobýval v Kameničkách, kde byl přátelsky přijímán. Lákaly ho i pražská zákoutí, trhy, panoramatická scenérie, atmosférické jevy nad městem. Zaujaly ho
i kladenské hutě. Pobýval i v Německé
Rybné, kde po jedné koupeli ve studené
řece ho ranila mrtvice a ochrnul na polovinu těla. Při zotavování se věnoval zátiším ve svěžích barvách. Jeho postižení ho
deprimovalo – on, který vedl bouřlivý, ale
i plodný život, nemohl řádně pracovat.
Prvního února dobrovolně ukončil svůj život.
(pn)
Karikatura Karla ·mída
Neu‰lo nám
184/2015
184/2015
SLOVANSKÁ VZÁJEMNOST
7
H I STO R I E ● H I STO R I E ● H I STO R I E ● H I STO R I E ● H I STO R I E ● H I STO R I E
Strategická operace, ve které se nestfiílelo
Německá vojska na počátku války se
Sovětským svazem obsadila důležité
hospodářské oblasti SSSR, v nich znemožnila další mobilizaci vojáků v řadě
bývalých vojenských okruhů a v obsazeném území nepřítelem zůstaly miliony sovětských obyvatel a obrovské materiálové hodnoty. Výrazný podíl výroby surového železa, oceli, válcovaného
materiálu a elektrické energie získal
nepřítel. Nová průmyslová střediska
nebyla uvedena do provozu a hrozilo
nebezpečí, že jich bude využívat okupant.
Dne 24. června 1941 byla usnesením politbyra a Rady lidových komisařů SSSR
vytvořena Rada pro evakuaci, jejímž předsedou byl jmenován N. M. Švernik a jeho
náměstky A. N. Kosygin a M. G. Pěrvuchin.
V lidových komisariátech vznikla byra
a výbory pro evakuaci. Více než 1500 podniků převážně velkých vojenských bylo
v krátké době – od července do listopadu
1941 evakuováno a na novém místě co
nejrychleji uvedeno do provozu.
Vojenská ekonomika na východě země –
na Urale, na Sibiři, v Povolží a v jiných vý-
„Odpovûì na otázku, zda válku vyhrajeme, nebo prohrajeme,
závisí vcelku na Rusech. DokáÏou-li se Rusové toto léto
udrÏet a budou poutat v bojích tfii a pÛl milionÛ NûmcÛ,
urãitû se nám podafií zvítûzit.“
F. D. Roosevelt, ãerven 1942
Na počátku války s Německem sovětská
vláda určila oblasti pro evakuaci průmyslových podniků a jejich zaměstnanců. Dne
16. srpna 1941 byl přijat válečný hospodářský plán na 4. čtvrtletí 1941 a na rok 1942
pro oblasti Povolží, Uralu, Kazachstánu
a Střední Asie. Podle tohoto plánu se usměrňoval jejich další průmyslový rozvoj v souvislosti s připravovanou evakuací podniků
z vnitrozemí.
Evakuace 1500 podniků
Vláda SSSR podnikla mimořádná opatření, aby byly evakuovány nepoškozené závody a uvedeny do provozu na východě,
kde se měly sloučit s tamními podniky. To
by umožnilo čelit nepříteli mohutnější silou.
Rozvinula se rozsáhlá a rychlá reorganizace ekonomiky směřující jak k záchraně
stávajícího průmyslového potenciálu, tak
hlavně k jeho přeměně na válečnou výrobu,
tisíce závodů opouštěly mírovou výrobu
a zaváděly výrobu střeliva, bojové techniky,
vojenské výzbroje.
Současně došlo k budování nového válečného zázemí na východě země. Svým
rozměrem a rychlostí realizace šlo o akci
dosud nevídanou a naprosto ojedinělou.
chodních krajích – se začala rozvíjet ve vyšším tempu, a to zrychlením dostavby podniků, které nebyly na začátku války dokončeny, ale i rychlejší instalací evakuovaných
podniků.
Během dvou až tří měsíců vznikaly za
Uralem nové obrovské podniky. Ještě nebyly dostavěny a už dodávaly na frontu vojenskou produkci: děla, minomety, tanky, obrněné vozy, letadla všech druhů, zásoby munice a potřebné vojenské techniky a výzbroje. Neustále, ve dne v noci, směřovaly na
západ a jihozápad země vlaky s vojskem
a zbraněmi.
V Čeljabinském traktorovém závodě, jehož součástí se stala pobočka Putilovského
závodu, přemístěného z Leningradu, bylo
instalováno strojní zařízení, které umožnilo
výrobu tanků série T-34 a později i těžkého
tanku IS, jehož vyzbrojení předčilo i německé tanky typu Tiger.
Státní výbor obrany zorganizoval navíc
výrobu tanků T-34 ještě v Gorkém (nyní
Nižnij Novgorod), a to v Sormovské loděnici Krasnoje Sormovo. V bitvě o Moskvu,
v říjnu 1941, se poprvé uplatnily tyto tanky
ze sormovského závodu a významně přispěly k jejímu vítěznému průběhu.
V˘robní pásy, na nichÏ se rodil legendární tank T-34, byly z Leningradu pfiemístûny do Gorkého (NiÏní Novgorod) je‰tû v prÛbûhu
prvního roku války a v bitvû o Moskvu sehrály tam „na kolenou“ vyrobené zbranû v˘znamnou úlohu. Tank stojí v Berlínû.
Hlavní tahoun: ruské ženy
Celou akci nemůžeme pojímat pouze
z hlediska technických změn ve výrobě.
Vždyť došlo k podstatné změně struktury lidí zaměstnaných ve válečné, ale i zemědělské výrobě: značná část mužské populace
byla mobilizována do armády a na jejich
pracovní místa bylo potřeba najít náhradu.
V úvahu připadala nejmladší generace, dále
důchodci a hlavně ženy. Před nimi byl vytyčen důležitý úkol – kompenzovat ztráty zemědělské a průmyslové produkce, k nimž
došlo v důsledku okupace sovětského úze-
mí. A tak se do popředí dostaly nové náročné úkoly: vyškolit a vycvičit desetitisíce lidí co nejrychleji pro práci v továrnách a na
polích.
Zde je nezbytné připomenout, co vše vykonaly ženy v profesích, v nichž musely plně nahradit muže: vyráběly tanky, nákladní
auta, děla, minomety, potřebnou munici.
Šlo převážně o náročnou a těžkou práci ve
zbrojním průmyslu. Těmto ženám stále něco dlužíme. Za vše, co tyto ženy vykonaly
s nevídanou obětavostí a nesmírným úsilím
ve válečných letech, měl by být jako projev
díků a úcty vybudován památník. A ten by
měl dále připomínat jejich obětavost jako
sester a sanitářek v bojových podmínkách
a lazaretech, kde se zasloužily o záchranu
života raněných vojáků.
Na závěr se vraťme k našemu hlavnímu
tématu: evakuace průmyslu za Ural. Nejenom uchránila průmyslové závody před německými leteckými útoky, ale rozhodla
o změně poměru sil ve prospěch obrany země. Každopádně to byla základní „cihla“
konečného vítězství.
ZBYNĚK KUCHYŇKA
Neobyãejná a stateãná Ïena
„Proč nejsou všude černé prapory, když
zemřela teta Karen?“ Tak se zeptala dívenka své učitelky v mateřské škole, kam denně bezplatně chodila tato zdravotnice oddělovat zdravé děti od nemocných („filtr“).
V té době byla již v důchodu. Pro děti to byla „teta“, pro mě ta skutečná.
Z našich rozhovorů vznikl tento materiál.
Marie Trpišovská po lyceu přerušila vysokoškolská studia (dokončila je při práci)
a přihlásila se na školu pro první československé zdravotní sestry, kterou absolvovala
jako premiantka a za všech 16 sester skládala slib.
„Ptáš se na důležité okamžiky mého života. Pro mne těžká životní chvíle přišla,
když jsem na Lánském zámku pečovala
o nemocnou a umírající manželku pana prezidenta Charlottu G. Masarykovou do posledních chvil.
Další rána přišla se zabráním Sudet
Němci a pozdější protektorát. Kdo toto neprožil, těžko naše útrapy pochopí. Přišel
den vzdoru 28. říjen 1939. Demonstrující
Pražané přišli dokázat své vlastenectví.
Pracovala jsem jako vrchní sestra ve Všeobecné nemocnici, kde byl přednostou 1.
chirurgické kliniky prof. MUDr. Arnold Jirásek.
Se smrtí jsem se setkávala až příliš často.
Ale utkvěly mi chvíle, kdy umírali mladí, až
příliš mladí. Už v roce 1933 se střetli na Slo-
vanském ostrově zdejší fašisté, spílající demokracii, s našimi mladými antifašisty.
Místo diskuse byli naši napadeni. Emanuel
Zahradníček byl těžce zraněn a zemřel v nemocnici.
Při střelbě ordnerů na vzpomínané říjnové demonstraci zemřel na místě Václav
Sedláček. K nám na kliniku byl týž den přivezen ve vážném stavu student medicíny
Jan Opletal. Přes veškerou naši snahu podlehl 11. listopadu svým zraněním.
Přiváželi i zbité demonstranty. Gestapo
každou chvíli volalo, kolik je raněných.
Zdálo se jim to málo – ne všichni skončili
u nás. Následovalo zavření vysokých škol,
deportace do koncentráků, popravy.“
Spojenci nás bombardovali
„Za války jsme byli zvyklí na ječení sirén
a cesty do krytů. V konci byly rozbombardovány průmyslové závody a rafinerie, bohužel i civilní objekty. Letecká válka proti
civilnímu obyvatelstvu jako pomsta za zničený Rotterdam a Coventry vyvrcholila
v noci ze 13. na 14. únor 1945 kobercovým
náletem na Drážďany. Britskými letouny
bylo zasaženo historické centrum. Zahynuly zde tisíce místních, uprchlíků a totálně
nasazených. Dílo zkázy dokončili Američané v poledne 14. února.
Den jako každý jiný – 14. únor. Pražané si
už zvykli na houkání a situaci podceňovali.
Když se po poledni roztrhala oblaka, objevi-
ly se těžké americké bombardéry B 17.
Během tří minut svrhla letadla asi 153 tun
bomb od Zlíchova přes Smíchov, Palackého
most, Karlovo náměstí, Vinohrady. Zničeny
historické památky. Nemocnice i Faustův
dům dostaly těžké zásahy, mnohé smetla tlaková vlna. Z poškozených objektů jsme vytahovali raněné a nepohyblivé, nebyl čas se
starat o sebe i čas. Lidé potřebovali nutně
pomoc, byli v šoku. Pozdější operace mých
tehdy poškozených zad nedopadla dobře.
S bolestmi jsem chodila v předklonu.
Nemocniční zřízenec byl při náletu zaražen do země, našemu lékaři tlaková vlna
roztrhla plíce...
Pražské povstání
Jak si pamatuji druhou svûtovou
Vzpomíná malífi Dimitrij KadrnoÏka
Světově uznávaný akademický malíř
Dimitrij Kadrnožka (1923) je pamětníkem i studnicí moudrosti. Často u něj hledám odpovědi na palčivé události minulosti. Pro mě jsou to především: Mohli
jsme se ubránit mnichovské dohodě a všemu, co následovalo? Proč dnes média
zkreslují historická fakta a hovoří pouze
o „vyhnání Němců“ a nejrůznějších excesech, a natáčejí filmy o zlých Češích a potlačuje se zotročování a decimování českého národa.
Bohužel, lidé stárnou a vymírají. Místo
jejich pravdy nastupuje účelová demagogie,
přepisování historie.
Pro osvěžení paměti jsem zachytil Kadrnožkovy vzpomínky.
„Žil jsem v Moravské Třebové a chodil
do školy. Stýkali jsme se se svými vrstevníky, sportovali. Při fotbalu jsme jako sokolo-
vé měli bílá trička a červené trenýrky, kamarádi bílá trička a černé trenýrky. To bylo
kolem roku 1935. Všechno bylo hezké, přátelské. Pak najednou začala skupina nosit
krátké kalhoty, hnědé košile, dohodu (řemení), hnědý šátek. Vedle našich národních
písniček zněly jiné..., ‚jsem černohnědý jako lískový oříšek, moje dívka černohnědá
jako já...‘
Co se stalo? Měli jsme se navzájem rádi,
sranda byla... Pak začaly průvody.
Na hřišti místo sportu nadávky ‚prasečí
psi‘... a končilo to rvačkou. Začali si říkat
henleinovci, ozbrojili se dýkou. Ordneři se
cvičili ve střelbě i po nás. Však kamarád
v internátě měl jako důkaz prostřelenou čepici.
No a pak po zabrání ‚Sudet‘ jsme se museli stěhovat. Tři dny nás vezli na otevřených nákladních vagonech do Uherského
Hradiště. Ubytovali nás ve Vozatajských
kasárnách, a protože probíhala mobilizace,
složili jsme své věci v garážích. Byla to
zvláštní romantika, drželi jsme hlídky, ti co
narukovali, nás důkladně poučili pro život.
Kouřili jsme dámské barevné cigarety za
čtyřicet haléřů a v kavárně ucucávali Malaga.
Ředitelé gymnázií zakázali studentům
styk s utečenci. Pak jsme cestovali do Hranic.“ Protektorát už Míťa prožil v Praze.
Němci nadšeně vítali Hitlera. Protože
v ‚Sudetech‘ se lidé bez ohledu na národnost vzájemně ženili a vdávali, došlo i na
chlapcovy příbuzné – buď se přihlásit
k Němcům (s tím byla spojena vojenská povinnost), nebo odejít. Byla to hrozná doba.
Kvůli svým názorům se pohádal totálně nasazený kamarád kovář s jedním Němcem.
Kovář mu dal facku. Dotyčný říšský Němec
ho neudal, ale udal ho sudeťák. Kamarád
skončil v Mauthausenu a přežil. Po návratu
s překvapením zjistil, že udavač je ‚antifašista‘.
Mladý Kadrnožka přežil i totální nasazení.
„Víš, slušné lidi nikdo nestěhoval. Ano,
byly excesy a já je odsuzuji. Ale zároveň se
ptám: kdo vyvolal nenávist a válku? Poláci
se neomluvili, zato Václav Havel ano. A také mě štve, když na srazech landsmanšaftu
sedí český katolický biskup vedle bývalého
esesáka.
V Rakousku běžel TV seriál o válečném
období. Jeho závěr? ‚Vítali jste Hitlera, tak
si nestěžujte na excesy!‘ řekli autoři seriálu.
Také soudní Němci říkají: ‚Bourali jsme
Československo, válku jsme vyvolali my.‘
Landsmanšaft jen rozeštvává lidi. Všichni,
kdo mají máslo na hlavě, teď křičí do světa.
Bavorsko, kde je jich vysídleno nejvíce, jim
podkuřuje. Vždyť jsou to voliči!“
Zaznamenal (pn)
Když začalo v Praze povstání, opět do
Všeobecné nemocnice přiváželi mrtvé a raněné obránce barikád. Všechen náš personál
pracoval profesionálně a bez oddechu. Na
chodbách leželi mrtví i ranění. Utkvěl mi
mladý nahý chlapec, který měl na provaze
kolem těla přivázanou pistoli. Všude bylo
slyšet sténání a nářek. Z horních pater domů
zákeřně stříleli fanatičtí nacisté. Měli v krvi
Hitlerovo krédo – zabíjet a ničit všechny
Slovany a rasově méněcenné Čechy.
Všichni jsme se snažili aspoň trochu zraněným vlastencům pomoci.“
Po osvobození se Marii Trpišovské,
která přijala sesterské jméno Karen, dostalo ocenění za její neúnavnou práci – titul zasloužilá zdravotnice a z rukou ministra národní obrany gen. Ludvíka Svobody převzala Čs. válečný kříž 1939. Protože žila v nemocnici, nehleděla na čas
u lůžek pacientů po operaci mozkových
nádorů. Vděčni jí byli za pomoc i medici:
„byla za dva doktory“, jak mi potvrdil
prachatický primář i mnohé významné
osobnosti.
Zpracoval PAVEL NOVÁK
Stránku připravil Pavel Novák.
8
SLOVANSKÁ VZÁJEMNOST
184/2015
L I STÁ R N A ● L I STÁ R N A ● L I STÁ R N A ● L I STÁ R N A ● L I STÁ R N A ● L I STÁ R N A
Stalingrad byl m˘m domovem
(Pokračování z č. 183)
V Kazachstánu to nebylo lehké, většinou
jsme hladověli, já pracoval v Belchašském
Měděplavilnym kombinátě jako soustružník specialista. Mimo práci jsem byl též zapojen v Komsomolu.
Jako komsomolci jsme roznášeli příkazy
nástupu na frontu. A tak jsem jednou na Vojenském velitelství četl příkaz : Češi a Poláci, hlaste se do svých jednotek. Tak jsem šel
za komisařem, že jsem rodem Čech a chci
jít na frontu.
Komisař mi nevěřil: „Ty Voloďa, jaký ty
jsi Čech. Ty pravilnyj Russkij.“ A já: „Nět,
posmotritě v dokumenty.“ Komisař, když se
ujistil, že jsem opravdu Čech, na mne vyjel:
„Voloďa, job Tvoju mať, ty za Beneše budeš
vojevať?“ Říkám: „Da.“ a s hrůzou čekám,
jestli neskončím na Soloveckých ostrovech.
Nic takového se nestalo, a já nakonec
uháněl vlakem v doprovodu důstojníka přes
Ural a dále až do Jefremova pod Moskvou,
kde se formovala naše jednotka. Mimo vojenského výcviku jsem udělal zkoušky na
vojenského řidiče a stal se specialistou na
všechny typy vozidel, Jeep, Dodge, Zis
a Studebaker. Vyfasoval jsem Studebakra.
Velitelem roty byl npor. Rudolf Luskač,
spisovatel. Zúčastňoval jsem se bojů
o Krosno, Duklu a plnil jsem spoustu úkolů. Cesta frontového šoféra nebyla lehká, za
-15 °C, v blátě, kdy si člověk musel poradit,
někdy byla každá rada drahá. Vyznat se
v topografii mi pomáhala moje fotografická
paměť a v terénu se i starší řidiči ptali, kam
jedu. Ani nevím, jak jsme to všechno přežili, bahno, mlhy, cesty byly zaminované, dostali jsme se do palby nepřítele a další hrůzy.
Válku jsem ukončil ve Valašském Meziříčí na Moravě. Jenže to jsme ještě honili
banderovce, kteří se chtěli probít na západ.
26. 1. 1946 jsem obdržel československé
státní občanství, ale moje rodina zůstala
v Sovětském svazu ještě dlouhých 17 let.
Zbytek služby jsem si odsloužil na posádce v Podbořanech a po demobilizaci
v únoru 1946 jsem nastoupil službu u SNB
v Praze a později na Mostecku, a tak různě.
V době 3. 9.-20. 11. 1947 jsem byl nasazen
v akci „B“ proti UPA. Jako příslušník SNB
jsem plnil úkoly na různých místech republiky. V r. 1951 jsem se oženil s Věrou Bouškovou a založil rodinu. V roce 1953 mi byla nabídnuta okresním velitelstvím služba
poddůstojníka z povolání a jako vojenský
řidič sovětských vojenských poradců při
ČSLA a mimo jiné jsem vozil i gen. Petra
Petroviče Borisova. Za tuto službu jsem byl
vyznamenán prezidentem republiky medailí Za věrnou službu vlasti.
V roce 1956 byl můj otec posmrtně rehabilitován.
Jak hledat radost
Fejeton
Někteří moji přátelé si stěžují, že v naší
zemi je teď málo radosti. Skoro žádná. Říkám jim, že je třeba ji hledat. Kde? Jistě by
uměl poradit Miroslav Horníček, který napsal knihu Jak hledat slunce a sám svým
vtipem a duchaplností radost rozdával.
(Zmíněná kniha se týká veselého cestování po jižní Francii.) O hledání radosti napsal r. 1933 knihu básní francouzský spisovatel Patrice de la Tour du Pin pod názvem
Quete de Joie, kde hledá radost ve vzpomínkách z dětství, v kráse věcí a v různých
legendách. Je to však příliš náročná četba.
To náš básník Jan Pilař (1917-1996) vydal srozumitelnější sbírku pod názvem Radost na zemi. Asi tu v jeho době ještě byla.
Kdesi jsem se dočetl, že americký prezident
Jefferson svého času radil: „Na vše se dívej
z té lepší stránky.“ Je to jistě dobrá rada.
Mnoho dobrých rad, jak se radovat nacházím v cizojazyčných příslovích. Například ze španělských mám poznamenáno:
Hodně se smát a málo plakat prodlužuje život. Jako návod k překonávání depresí
někteří odborníci doporučují bibliotherapii – léčbu četbou vhodných knih. Také se
přikláním k takové léčbě. Mám s ní totiž
dobré zkušenosti. Z mnohých knih českých
autorů pociťuji radost nad bohatstvím naší
národní kultury. Rád čtu například básně
Vítězslava Hálka, J. V. Sládka, fejetony Jana Nerudy a starší českou literaturu vůbec.
Jedno francouzské přísloví tvrdí, že radost prodlužuje život. A také, že zármutek
si má člověk nechat pro sebe a o radost se
podělit. Německý spisovatel Lessing ve
svém dramatu Minna von Barnhelm konstatuje: Je tak smutné radovat se sám...
Proto svým přátelům doporučuji bibliotherapii a připomínám báseň malíře Jana Zrzavého Útěcha duše: Nebudeme se již
rmoutiti proto/ že lidé nejsou plemenem
polobohů,/ že je to jenom mluvící dobytek./
Raduj se se mnou, duše moje,/ zaplesej vesele, duše má!
MIROSLAV KUBÍN,
Chlum u Třeboně
Srdeãnû zveme v‰echny lidi dobré vÛle!!!
Slovanský výbor ČR letos již po XX. pořádá Slovanský vlastenecký bál.¨Bude se
konat 7. února 2015 od 18 hod. do 22 hod. v restauraci Na Vlachovce, v Zenklově ul.
217, Praha 8. V programu vystoupí Folklorní soubor „Radost“ z Nezvěstic, který nám
předvede Českou besedu, tradičně bohatá tombola a hrát nám budou k tanci i poslechu
Lhotákovi.
Spojení. Zastávka Ke Stírce, nebo Okrouhlická tram. č. 3, 10, 17. Metro C, stanice
Kobylisy.
Oslavy Vánoc
Kozácká jolka
Již tradiční Kozácká jolka se konala
16. prosince 2014 v RSVK v Praze Na Zátorce.
Čtyřicet šest dětí spontánně volalo na
Dědu Mráze, přálo si Sněguročku, byl to
pro ně nezapomenutelný zážitek. S rozzářenýma očima nedočkavě čekaly na dárky od
Dědy Mráze. Mile překvapil svým vystoupením dětský soubor Gymnázia Dialog,
s. r. o. z Rudné u Prahy. Velký dík všem organizátorům Všekozáckého svazu českých
zemí a Slovenska v čele s atamanem Michailem Dzjubou za zorganizování takové
akce, vždyť největší radostí pro člověka je
vidět radost v dětských očích.
Kpt. v. v. Vladimír Winter v dne‰ní dobû ve
StráÏi pod Ralskem, v pozadí se spolubojovníkem plk. Vasilem Korozem na memoriálu hrdiny Sovûtského svazu generála Jaro‰e
Působil jsem na různých čs. velvyslanectvích, ale pro nemoc staršího syna jsem požádal o vystřídání. Syn nakonec zákeřné nemoci ve svých 17 letech podlehl. Po návratu do ústředí mi byla svěřena služba se
zvláštním zaměřením. I když je mi dnes již
90 let, jsem stále aktivní ve Výboru čs. zahraničních vojáků. Zúčastňuji se též besed
o tom, jak jsme bojovali za osvobození naší
vlasti. Chodíme s mým válečným kamarádem (90 let) každou neděli tancovat do Domu barikádníků (Barča) ve Strašnicích.
Hraji závodně šachy, momentálně za Dynamo Pankrác. Šachy jsem se naučil v mládí
v Domě pionýrů ve Stalingradě. Nejenom
to, vše, co jsem kdy v životě potřeboval, co
bylo pro můj život důležité, mi dal Stalingrad. Proto, i když žiji od konce války v naší republice, v mém srdci je pro mne Stalingrad stále domovem.
kpt. v. v. VLADIMÍR WINTER
Blahopfiejeme!
● Václav Zbranek z Valašského Meziříčí
se dožívá 3. února 80 let.
● Jiří Opršal z Prahy, spolupracovník
red. rady Slovanské vzájemnosti, oslaví
4. února 83. narozeniny.
● V Praze oslaví dne 7. února 81. narozeniny Jana Vacková, členka redakční rady, která měla na starost stránku kultury.
● Dne 9. února bude slavit 85. narozeniny
zakládající člen Slovanského výboru
ČR a jeho místopředseda, člen redakční
rady Slovanské vzájemnosti a její dlouholetý šéfredaktor Zdeněk Hoření
z Prahy.
● V Dobříši oslaví 79. narozeniny
13. února Jaroslav Černý, distributor
Slovanské vzájemnosti a aktivista SV
ČR.
● Věra Minaříková z Prahy oslaví kulaté
narozeniny 15. února.
● V Praze bude slavit také 15. února
70. narozeniny Viktor Pázler.
● Jindra Nováková z Prahy, dlouholetá
členka Slovanského výboru ČR oslaví
91. narozeniny 19. února.
● Ve Valašském Meziříčí se dožívá 85 let
dne 19. února Miroslava Svobodová.
● Ivan Kratochvíl ze Slaného oslaví
25. února 56. narozeniny.
● Ve Valašském Meziříčí bude slavit
74. narozeniny 26. února Oldřich Indrák. František Voborský v Táboře
oslaví 73. narozeniny 27. února.
Všem jmenovaným i nejmenovaným
oslavencům blahopřejeme.
Podûkování
Slovanský výbor děkuje svým členům
a čtenářům Slovanské vzájemnosti, kteří
různými formami nám blahopřáli k vánočním svátkům i k novému roku 2015. Váš
hezký vztah nás opět mile překvapil a potěšil.
(SV)
MY JSME Z CENTRÁLNÍCH ÚŘADŮ. NEVIDĚL JSTE TADY,
STREJDO, POBÍHAT SELSKEJ ROZUM?
Stránku Listárna řídí a rediguje Nataša Weberová.
Omluva
Kdesi se nám v minulém čísle zaběhl text
pod oválnou foto na s. 8. Mladík vlevo je
Voloďa Winter jako šachista stalingradského Domu pionýrů.
Týž den 16. prosince slavili Židé zapálením první svíce Chanuky svůj svátek. Název svátku Chanuka nesouvisí se svícením,
ale zasvěcením, přesněji řečeno se vzděláním a výchovou k odvaze být sám sebou,
a proto je třeba zasvěcovat děti pro život,
který klade nesnadné otázky. Myslím si, že
nad těmito zásadami by se mohlo zamyslet
více lidí a nejenom Židé.
Nesem vám tu novinu
Ministerstvo obrany České republiky,
Vojenská lázeňská a rekreační zařízení, Odbor pro válečné veterány MO uvedly vánoční koncert pod názvem Nesem vám tu
novinu. Koncert se konal v 15.30 hod. ve
vojenském kostele sv. Jana Nepomuckého,
Kanovnická 5, Praha 1.
Účinkoval Orchestr lidových nástrojů
a dívčí sbor Vojenského uměleckého souboru ONDRÁŠ z Brna. Po koncertě bylo přátelské posezení s občerstvením a hudbou
(opět ONDRÁŠ) v konferenčním sále Domu armády, Praha, Vítězné nám., Praha 6.
Jsou to milá setkání přátel, spolubojovníků
s představiteli naší armády. A všichni tito lidé chtějí mír, radovat se z každého dne svého života, avšak se musí také pro to v dnešním obráceném světě něco udělat.
NATAŠA WEBEROVÁ
Na dobrou noc
Milé děti, dnes vám budu vypravovat
pohádku z podivné doby a ještě podivnější země. V té vládlo několik vladařů,
ale důležití byli dva. Ten jeden se nechal
korunovat množstvím svých příznivců,
kteří důvěřivě přijali jeho sliby.
Ten druhý se vypracoval jako obdivovatel a podporovatel toho prvního. Měl velkou
výhodu – spravoval velké peníze a ty voněly i dalším. Ale jeho lstiví rádcové vyčkali
až obdivovatel nebude ve svém království
jeden den a pokladně pustili žilou – děti, to
znamená, že velké peníze věnovali podvodníkům a možná, že se i rozdělili.
Poddaní se zlobili, ale co mohl chudák
monarcha dělat. Bankéř opustil své území
a věnoval se činnosti, která mu zajistila doživotní imunitu – děti, to je situace, kdy ať
uděláte co uděláte, nikdo vás nesmí potrestat. To by se vám, děťátka, také líbilo, co?
Příznivcům krále se to také líbilo a následovali příkladu toho druhého. Prostý lid marně protestoval a byl z moci úřední převálcován. Když král Utah opouštěl svůj trůn,
otevřel brány věznic a z defraudantů, násilníků a zlodějů učinil bezúhonné občany. Jen
málokdo se polepšil. Část se jich vrátila za
mříže, z násilníků vyrostli vrazi. Smutno je
v království. Tady děti, vidíte, že každá pohádka nemusí skončit dobře. A teď rychle
spát, ať nemáte divoké sny!
(pn)
Pokoj lidem dobré vÛle?
Tento článek jsem chtěla původně psát
bez otazníku a hlavně s takovým slavnostním pocitem, že se povedlo něco nádherného. To nádherné byl rozsvícený vánoční
strom na ambasádě Státu Palestina v Praze-Suchdole.
V sobotu 13. prosince 2014 ve 14 hod.
strom rozsvítil palestinský velvyslanec pan
Khaled Alattrash. Vánoční atmosféru plnou
radosti, vstřícnosti a naděje, umocňovaly
vánoční koledy, ale hlavně podaná ruka přátelství našeho hostitele. Mnozí hosté z křesťanských řad z toho byli u vytržení, hlavně
když uviděli ve vitrinách řezbářské práce
palestinských křesťanů.
Mě to však nijak nepřekvapilo. Před 14
lety, ještě jako šéfredaktorka Slovanské vzájemnosti jsem dělala rozhovor s tehdejším
chargé d’affaires Státu Palestina panem
Džamalem Y Džamalem. (Bohužel, loni
4. ledna tragicky zahynul.) Tehdy to bylo
6. ledna v době pravoslavných Vánoc. Tlumočil nám tiskový mluvčí ambasády
Ing. Nadil Fahel.
Přiznám se, že jsem si myslela, jak nebudu chytrá, když prohlásím, že jsem pravoslavná a vůbec mi nevadí, že oni jsou muslimové. Avšak nestačila jsem zírat. Po tomto mém prohlášení oba pánové vyskočili
a podáním ruky mi přáli radostné prožití
pravoslavných svátků narození Krista. Z úst
pana Džamala jsem poprvé v životě slyšela
něco kladného o Židech, o přátelství obyčejných lidí, Židů, muslimů a křesťanů, kteří v Palestině vedle sebe žijí a respektují se.
Ovšem politika těch „nahoře“ je jiná.
Proto mě rozesmutnilo to, co se stalo ve
Francii. To nemá s pravým islámem nic
společného. To chce někdo navodit atmosféru strachu, nedůvěry mezi lidmi, aby si
pak s nimi mohl manipulovat podle své vůle (zvůle). Opět někdo začíná kupčit s vírou
lidí. Nejde jim pouze poštvat proti sobě
muslima, Žida a křesťana, ale muslima proti muslimovi, Žida proti Židovi a křesťana
proti křesťanovi. A kde jsou lidé dobré vůle?
NATAŠA WEBEROVÁ
Lidská práva jako zaklínadlo
,Naše sdělovací prostředky a hlavně televize dlouho prognózovaly, jak to náš
premiér Bohuslav Sobotka v USA schytá
za lidská práva. A bác! Rozhovory s čelnými představiteli byly zdvořilé a nekonfliktní. Jen vlivný republikánský senátor
John McCain vyjádřil nespokojenost nad
postupem východní Evropy i ČR. Vzápětí byli v USA zastřeleni bílými policisty
neozbrojení Afroameričané. Vypukly nepokoje s materiálními škodami. A pak porota složená ze dvou třetin bělochy uznala střílejícího policistů nevinným. Prý necítil vinu. Demonstrace v USA i ve světě.
Bohužel, následovala i odveta – surová
poprava dvou hlídkujících policistů. Na
domácí lidská práva se mohl dívat pan
senátor z okna Kapitolu. Záhy se znovu
provalil pracně ututlávaný skandál s brutálními výslechy vězňů podezřelých z terorismu – nebo i těch druhých? Guantánamo, Irák, mučírny v Polsku. Nám také
dřívější politici tajili účel neoznačených
letadel, která přistávala v Ruzyni. Najednou nastává ztráta paměti. Díky nelidskému zacházení s vězni se prý podařilo předejít některým zločinům. A tak stále platí
ono české: „Zameť si před vlastním prahem!“
(pn)
SLOVANSKÁ VZÁJEMNOST č. 184/2015, cena 10 Kč.
Zakladatel: prof. Ing. Břetislav Chvála, DrSc.
Vydavatel: Slovanský výbor ČR.
Řídí redakční rada: šéfredaktor Pavel Novák,
Karel Dostál, Eva Holečková, Zdeněk Hoření, Stanislav Hrzina, Jan Jelínek, Miloš Prošek,
Jiří Stano, Mirko Svoboda, Jana Vacková, Nataša Weberová.
Distribuci vede Alexandr Pospíšil.
Redakce a administrace: Slovanský výbor ČR, Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1,
III. patro, kabinet č. 147, tel.: 222 897 261, 728 009 737,
internetová adresa: www.slovanskyvyborcr.cz (jejím redaktorem je Václav Špíral).
Adresa e-mail: [email protected]. Příspěvky zaslané redakci nemusí vždy vyjadřovat její
stanovisko. Redakce si vyhrazuje právo úpravy příspěvku. Uzávěrka čísla dne 19. 1. 2015.
Časopis registrován na MK ČR pod reg. č. 8038.ISSN-1212-3315.