Sborník textů k problematice domácího násilí

Transkript

Domaci_nasili12-3-print.indd 1
3/13/2010 6:08:30 PM
3/13/2010 6:08:30 PM
Sborník textů
zaměřených na problematiku domácího násilí
Příspěvky zazněly na setkáních interdisciplinárního týmu v hl. m. Praze
v letech 2008-2009, pořádaných Intervenčním centrem CSSP
Motto:
„Domácí násilí v rodině působí na děti více
než všechna genetická postižení.“
MUDr. František Koukolík
CSSP 2010
3/13/2010 6:08:30 PM
Domácí násilí
Sborník textů k problematice domácího násilí
Vydalo Centrum sociálních služeb Praha
Chelčického 39, Praha 3
www.csspraha.cz
Redakční úprava PhDr. Marie Šusterová
Editoři: Bc. Alena Nedvědová, Mgr. Lenka Vaníčková, Mgr. Zuzana Chomová
Grafická úprava: Emil Gerginov
Tisk: Pink Pig s.r.o.
Vydání první
Copyright CSSP
4
3/13/2010 6:08:30 PM
OBSAH
strana
ÚVOD, Mgr. Tomáš Ján, ředitel CSSP
I.
Práce s osobou ohroženou domácím násilím...................................................... 9
1.
Intervenční centrum pro ženy a muže ohrožené domácím násilím . ....... 10
2.
Psychosociální centrum ACORUS. ......................................................... 27
3.
Občanské sdružení ROSA ...................................................................... 35
4.
Bílý kruh bezpečí, o.s. . ........................................................................... 39
II.
Posttraumatická stresová porucha u obětí domácího násilí
Doporučení pro komunikaci s ohroženou osobou............................................. 44
5.
Rosa: Rozhovor s psychiatričkou a soudní znalkyní
MUDr. Danou Kertészovou o posttraumatické stresové poruše............. 45
6.
Acorus – prožívání žen s posttraumatickou stresovou poruchou ........... 48
7.
Doporučení pro komunikaci s obětí DN (ACORUS, ROSA).................... 49
III. Děti a domácí násilí............................................................................................... 53
8.
Mgr. Z. Dušková, Dítě a domácí násilí..................................................... 54
9.
Acorus – praktické informace o specifickém přístupu k dětem,
které zažívají DN...................................................................................... 60
IV.
Domácí násilí z pohledu policie........................................................................... 64
10. Bc. L. Nováková, Každý má právo na život bez násilí............................. 65
11. Mgr. J. Koníř , Problematika DN, Policie Praha a IDT. ............................ 72
12. Statistiky případů DN Policie Praha I,II,III,IV ........................................... 78
V.
Domácí násilí z pohledu soudní praxe................................................................ 81
13. JUDr. D. Vláčil, K některým praktickým aspektům rozhodování
civilního soudu při ochraně před DN. .........................................................................82
VI.
Závislosti a domácí násilí..................................................................................... 91
14. Mgr. Štěpánka Čtrnáctá, Poradna pro rodiče o.s. Sananim,
DN v rodinách s osobou závislou na návykových látkách...................... 92
15. Prim. MUDr. K. Nešpor, A. Scheansová, MUDr. H. Karbanová,
Pomoc manželkám mužů závislých na alkoholu...................................... 98
VII.
Domácí násilí a přestupkové řízení................................................................... 104
16. Komentář IC, Statistiky přestupkových řízení v hl. m.
17. Praze za roky 2007 a 2008 . .................................................................... 105
18. Mgr. J. Potměšil, Domácí násilí v přestupkovém řízení ........................ 108
VIII. Nebezpečné pronásledování – stalking............................................................ 121
19. Doc. L. Čírtková, Stalking – vybrané poznatky ..................................... 122
20. prof. H.Válková, Stalking aneb nebezpečné pronásledování................ 130
IX.
Práce s osobami, které mají konfliktní vztahy................................................. 145
21. Informační a poradenské centrum Viola CSSP. .................................... 146
22. SOS centrum Diakonie.......................................................................... 148
23. Institut forenzní psycholologie, Program terapie partnerských agresorů... 150
24. Bílá stužka – Liga otevřených mužů...................................................... 155
X.
XI.
Zahraniční zkušenosti........................................................................................ 156
24. Mgr. J. Foltysová, Prevence DN v USA – různé koncepce řešení ................ 157
25. Vítězný projekt ECPA – Integrovaný program DN v Malmö............................ 162
Adresář webových stránek přispěvatelů ......................................................... 164
5
3/13/2010 6:08:30 PM
Domácí násilí
Slovo na úvod
Jsem rád, že do roku 2010 vstupuje Centrum sociálních služeb Praha CSSP s publikací zaměřenou na řešení problematiky domácího násilí. Domácí násilí je i v České
republice vážný problém. Statistiky a výzkumy uvádějí, že nějakou zkušenost s násilím má každý druhý člověk u nás, čtvrtina populace nad 15 let má dokonce osobní
zkušenost s domácím násilím, ať v roli svědka, oběti, či násilníka. Z odborných textů v publikaci je patrné, že dlouhodobé domácí násilí vážným způsobem narušuje
psychiku dítěte – svědka násilí v rodině. O to naléhavější je společenská potřeba
vytvoření systému důsledné ochrany před domácím násilím, ochrany oběti – ať jde
o ohroženou ženu či ohroženého muže – a ochrany dětí v takové rodině.
Když pražský kraj na sklonku roku 2006 rozhodoval o tom, koho pověří zajišťováním nové služby intervenčního centra pro osoby ohrožené domácím násilím, zvolil
poněkud riskantní variantu. Nevyužil služeb zkušených pražských organizací Rosy
a Acorusu, ale pověřil výkonem služby příspěvkovou organizaci hl. m. Prahy – Centrum sociálních služeb Praha. Za tři roky činnosti Intervenčního centra CSSP se ukázalo, že měl dobrou intuici. Tato novinka mezi sociálními službami eviduje za tu
dobu 4860 kontaktů s ohroženými osobami a 141 vykázání. V rodinách, kde policie
vykázala násilníka, bylo 149 nezletilých dětí.
Jednou z povinností intervenčních center podle Zákona č. 108/2006 Sb. o sociálních
službách, § 60a je mj. koordinace interdisciplinární spolupráce institucí a organizací
zaměřených na pomoc osobám ohroženým domácím násilím v každém kraji. Na tomto
poli se příspěvkové organizaci CSSP podařil nevídaný úspěch. Za pouhé tři roky díky
systematické práci 4 pracovnic intervenčního centra se v hl. městě Praze podařilo vzbudit značný zájem o řešení problematiky DN mezi odbornou veřejností. V širokém interdisciplinárním týmu jsou zastoupeny všechny významné instituce a státní i nestátní
organizace, které přicházejí do kontaktů s ohroženými osobami.
Intervenčnímu centru CSSP se tak daří probouzet zájem o složitou problematiku
DN a zvyšovat citlivost pro jednání s obětí DN. V roce 2010 proběhne deset setkání
interdisciplinárního týmu složeného z 80 zástupců z řad Policie ČR, obvodních soudů,
obvodních státních zastupitelství, orgánů sociálně právní ochrany dětí a přestupkových oddělení ze všech městských částí, Městské policie Praha, Probační a mediační
služby, Bílého kruhu bezpečí, Acorusu, Rosy, občanských poraden a dalších organizací.
Počítáme i se zavedením případových konferencí malých operativních týmů ke konkrétním kauzám.
6
3/13/2010 6:08:30 PM
Sborník textů zaměřených na problematiku DN je převážně vytvořen z přednášek
a prezentací, které v letech 2008-2009 zazněly na setkáních interdisciplinárních týmů.
Texty zrcadlí zaujetí odborníků tématem a jejich zájem o další rozvoj interdisciplinární spolupráce v hl. m. Praze.
Věřím, že publikace přispěje k hlubšímu pochopení všech jevů spojených s násilím v rodině a především ke zkvalitnění tak důležitého prvního kontaktu s obětí
domácího násilí.
V Praze 15. ledna 2010 Mgr. Tomáš Ján
ředitel Centra sociálních
služeb Praha
7
3/13/2010 6:08:30 PM
Domácí násilí
Intervenční centrum je součástí Centra
sociálních služeb Praha
Centrum sociálních služeb Praha CSSP má velkou výhodu v komplexnosti nabídky sociálních služeb lidem, kteří se ocitli v obtížné životní situaci. Intervenční centrum
při postupném „rozmotávání“ nahromaděných problémů v rodině s domácím násilím úzce spolupracuje v rámci CSSP s Poradnou pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy, Linkou důvěry a Informačním a poradenským centrem Viola pro osoby
s konfliktními vztahy. Rodině nebo násilníkovi v případech, kdy policie zahájila trestní
řízení, může pomoci radou Oddělení resocializačních a reintegračních programů. V krizových
situacích využívají naše klientky pobytu v Krizovém centru RIAPS. V azylovém domě
CSSP máme pro nečekané situace obětí DN a jejich dětí možnost azylového ubytování.
Naše klientky v případě konfliktů s dětmi posíláme do Trianglu – centra pro rodinu.
Policie ČR předává vykázaným osobám informace o možnosti ubytování, mj. i v ubytovně pro muže bez přístřeší CSSP. Hledá-li klientka práci, aby po rozchodu s partnerem posílila svou ekonomickou nezávislost, doporučujeme jí návštěvu Job klubu v Informačním a poradenském centru Kontakt CSSP v Ječné ulici. Velkým problémem,
často i roznětkou u domácího násilí, je zadlužení rodiny – v takových případech pomáhá Kontakt nebo zkušená právnička z Poradny pro občany ve finanční tísni CSSP.
Příspěvková organizace CSSP hl. m. Prahy nabízí komplex sociálních služeb,
které lze vhodně kombinovat a využívat při řešení komplikovaných a často zanedbaných problémů v souvislosti s dlouhodobým domácím násilím. To bývá pro ohroženou
osobu a její děti velká pomoc na cestě k důstojnému životu beze strachu a násilí.
Chceme také poděkovat řediteli Centra sociálních služeb Praha Mgr. Tomáši Jánovi za podporu Intervenčního centra, jeho zájem o věc a vstřícný postoj k dalšímu
rozvoji systému ochrany před domácím násilím v hl. m. Praze.
Tým Intervenčního centra CSSP
8
3/13/2010 6:08:30 PM
Práce s osobou ohroženou domácím násilím
– obětí domácího násilí
9
3/13/2010 6:08:30 PM
Domácí násilí
Intervenční centrum a systém ochrany
před domácím násilím
PhDr. Marie Šusterová, vedoucí Intervenčního centra CSS Praha
Klienti Intervenčního centra – ať týraná žena nebo týraný muž - si každý po svém
za podpory sociální služby hledají svou cestu k řešení domácího násilí. Přístup k uživatelům služby je vždy individuální, protože každý je jinak osobnostně vybaven, měl
nebo neměl šanci prožít bezpečné dětství, má jinou míru tolerance k násilí a manipulaci, liší se v akceschopnosti i odvahou ke zvládání problémů. V důsledném řešení
domácího násilí (DN) ohroženým ženám i mužům často brání reálné obavy a iracionální úzkosti z toho, co bude, až zůstanou „samy“ nebo „sami“, nebo „jen s dětmi“, po
rozchodu s násilným partnerem. Nejčastěji je brzdí pocit (nebo i jistota) ekonomické
nesoběstačnosti a strach z životního a sociálního krachu po rozchodu s partnerem.
K základním znakům domácího násilí patří opakovanost a to, že role mezi aktéry
DN jsou jednoznačně dané (jedna osoba zneužívá v intimním vztahu moci a kontroly
nad druhou osobou). Domácí násilí probíhá převážně v soukromí. Přihlíží se i k dlouhodobosti a eskalaci psychického a fyzického násilí, což znamená, že domácí násilí
může trvat krátce, ale rychle mezi partnery, nebo rodiči a dospělými dětmi, eskaluje.
Nebo může jít o dlouhodobé násilí, kdy útoky stejné intenzity střídají i delší období
zdánlivého klidu. Ve vztahu může převažovat psychické násilí. Domácí násilí může
zahrnovat násilí fyzické, psychické, ekonomické, sexuální a sociální izolaci.
S tímhle vším počítá systém na ochranu před domácím násilím, který se v ČR aplikuje od roku 2007, a předpokládá spolupráci Policie ČR, intervenčních center a justice. Intervenční centrum pro osoby ohrožené domácím násilím je tříletým batoletem
mezi zavedenými sociálními službami, ale jeho stabilitu razantně posiluje legislativa
a tzv. interdisciplinární spolupráce státních i nestátních organizací a institucí zaměřených na pomoc obětem domácího násilí.
Přínosem k řešení domácího násilí DN byla přijatá soustava legislativních změn
v podobě zákona č. 135/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti ochrany před
domácím násilím. Zákon dal od 1. ledna 2007 Policii ČR do rukou oprávnění vykázat
násilnou osobu ze společného obydlí. Stát tímto krokem dal najevo, že je v případech
domácího násilí jednoznačně na straně týrané osoby a dětí – svědků násilností. Tím se
česká legislativa vypořádala s jedním z mýtů opředených kolem domácího násilí – že
jde o soukromou záležitost. Vzhledem ke specifickému chování oběti způsobenému
10
3/13/2010 6:08:30 PM
mj. dlouhodobým intenzivním stresem, zdevastovaným sebevědomím a neschopností
se adekvátně bránit, zákon umožnil, aby ten, kdo se dopouští opakovaně a dlouhodobě fyzických útoků nebo ohrožuje vážným způsobem lidskou důstojnost, zdraví nebo
život ohrožené osoby, mohl být policií vykázán a nesl za své chování plnou odpovědnost. Systém ochrany při důkazní nouzi klade důraz na věrohodnost oběti DN a její
výpovědi. Navíc se může osoba ohrožená DN i bez policejního vykázání obrátit přímo
na soud s návrhem na předběžné opatření o vykázání a zákazu kontaktování své osoby
osobou násilnou.
V tomto směru je třeba ocenit práci českých legislativců. Stačí připomenout, že již
v roce 2004 byla novelou do trestního zákona zařazena nová skutková podstata trestného činu § 215a týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě. Domácí
násilí se stalo trestným činem. Ke komplexnější ochraně žen a mužů ohrožených DN
přispěly další změny v zákonech. Kromě již zmíněného vykázání se obětem DN dostalo
bezpečnější ochrany novým Zákonem o policii ČR č. 273/2008 Sb., účinným od 1. ledna 2009, který institut vykázání doplnil o zákaz veškerých kontaktů násilníka s ohroženou osobou od prvního dne vykázání. Další pokrok přinesla novela občanského
soudního řádu v polovině roku 2009, která v předběžném opatření rozšířila možnosti
ochrany osob ohrožených domácím násilím a stalkingem, a nový Trestní zákoník,
účinný od 1. ledna 2010. Do zákoníku se mj. dostala nová skutková podstata trestného
činu – Nebezpečné pronásledování (§ 354) (trestný čin týrání osoby blízké nebo jiné
ve společném obydlí je popsán pod §199). Zdá se tedy, že naše zákony v ochraně před
domácím násilím srovnaly krok se zahraniční legislativou – především rakouskou (stalking je v této zemi trestně postižitelný od 1. 7. 2006) a německou (zde od 31. 3. 2007).
Jenže zákony a teorie jsou jedna věc, jejich aplikace v praxi je věc druhá. Z toho
vycházela i filozofie zákona o sociálních službách, který nové sociální službě – intervenčnímu centru – uložil mj. za povinnost koordinaci interdisciplinární spolupráce, cit.
§ 60a (4): „Součástí služby je proto zajištění spolupráce a vzájemné informovanosti
mezi intervenčními centry, poskytovateli jiných sociálních služeb, orgány sociálněprávní ochrany dětí, obcemi, útvary Policie České republiky a obecní policie, jakož
i ostatními orgány veřejné správy“.
Máme být spokojeni, nebo nespokojeni s tím, co se v hl. m. Praze za tři roky v oblasti
ochrany před domácím násilím podařilo? Odpověď hledá i tento sborník textů z pera zástupců
organizací a institucí zformovaných v interdisciplinárním týmu (IDT) k problematice domácího
násilí v hl. m. Praze.
V roce 2007 se zdálo, že nejdůležitější je rozběhnout spolupráci mezi intervenčním centrem, policií, orgány sociálně právní ochrany dětí a justicí v souvislosti s institutem vykázání a navazující ochranou ohrožené osoby. Při interdisciplinární spolupráci jsme se zaměřili na komunikaci s Policií ČR, která Intervenčnímu centru dle
11
3/13/2010 6:08:31 PM
Domácí násilí
zákona posílá kopii úředního záznamu o vykázání, a s orgány sociálně právní ochrany
dětí, pokud jsou v ohrožené rodině nezletilé děti. Velkou pomocí pro intervenční centra
a jejich praktický rozjezd v krajích byla po celý rok 2007 metodická podpora a soustava
školení v rámci projektu Hráz, organizovaném Bílým kruhem bezpečí.
Na „konspirační“ schůzce v dubnu 2007, kde se sešli zástupci pražského IC, Bílého
kruhu bezpečí, Poradny pro manželství, rodinu a mezilidských vztahů CSSP a Policie
Praha, vzešel návrh, aby v hlavním městě vznikly 4 týmy, které by kopírovaly 4 obvodní ředitelství Policie Praha (Praha I: zahrnuje městské části Praha 1, 6, 17 a 7; Praha II –
Praha 2, 5, 13 a 16; Praha III – Praha 3, 8, 9, 14, 18, 19, 20 a 21; Praha IV – Praha 4, 11, 12,
10, 15 a 22). V každém týmu mělo být zastoupeno pražské IC, příslušná oddělení péče
o dítě (OSPOD), přestupková oddělení, Městská policie Praha a zástupci obvodních
soudů. Účast v jednotlivých týmech byla nabídnuta také Probační a mediační službě,
krizovým centrům a linkám důvěry, neziskovým organizacím jako DONA linka, BKB,
Acorus, Rosa, pro Fem, občanské poradny, Dětské krizové centrum, Fond ohrožených
dětí, Diakonie, Charita a další.
Systém 4 týmů začal pracovat od září 2007. Byly to většinou týmy do 10 osob, celkem malé a operativní, měly své kouzlo osobních kontaktů, větší možnost vzájemné
komunikace a četných diskusí. Stále více se však ukazovalo, že mnohým účastníkům
chybí důkladné znalosti o projevech DN, psychologii oběti a násilníka, o tom, co se děje
s dítětem v rodinném násilí. Bylo také třeba postupně sjednotit přístup k řešení případů domácího násilí všech organizací a institucí zúčastněných v IDT. Pro intervenční
centrum to byl organizačně náročný systém spolupráce - každý měsíc byl jeden týden
věnován pouze setkáním s interdisciplinárními týmy a náročná byla i příprava na tyto
schůzky, což bylo při třech a později čtyřech pracovnicích IC Praha vysilující.
Proto již v průběhu roku 2008 IC začalo měnit systém setkávání interdisciplinárních
týmů (IDT). Čtyři týmy se pro další období spojily v jeden, tříhodinové setkání IDT
jsme naplánovali jednou za dva měsíce a předpokládali jsme účast asi čtyřiceti zájemců o problematiku DN. Na setkání vždy zazněla základní informace z Intervenčního
centra Praha a v další části proběhly prezentace organizací a přednášky na dané téma
v souvislosti s DN. Pracovně jsme tuto etapu nazvali „zvyšování citlivosti k případům
domácí násilí“.
Od září 2008 do konce roku 2009 zazněla témata: Domácí násilí, závislosti a transgenerační násilí (rodiče a dospělé děti) - Mgr. Š. Čtrnáctá, o.s. Sananim; Domácí násilí
a pacient v psychiatrické péči (s důrazem na posttraumatickou stresovou poruchu) soudní znalkyně a psychiatrička MUDr. D. Kertészová; Práce s násilnou osobou a osobami, které mají konfliktní vztahy (Diakonie ČCE, Viola, Oddělení resocializačních
a reintegračních programů CSSP, Liga otevřených mužů, Program terapie pro násilné
osoby manželů Netíkových); Dítě a domácí násilí (Mgr. Z. Dušková, Dětské krizové
centrum, MUDr. E. Vaníčková, Růžová linka); Práce s obětí DN (Acorus, ROSA); Policie a domácí násilí (zástupci OŘ Policie Praha I, II, III, IV); Stalking aneb nebezpečné
pronásledování jako nová skutková podstata trestného činu (prof. JUDr. H. Válková,
členka legislativní skupiny připravující reformu trestního práva v ČR. Navíc jsme zor-
12
3/13/2010 6:08:31 PM
ganizovali 2 přednášky Mgr. J. Potměšila Domácí násilí v přestupkovém řízení pro
přestupková oddělení a strážníky Městské policie Praha a přednášku doc. PhDr. L. Čírtkové Stalking – vybrané poznatky o nebezpečném pronásledování. V roce 2008-10
CSSP v rámci projektu Vzdělávání pro sociální pracovníky zařadilo do nabídky i téma
Psychologická pomoc obětem DN – zájem byl a je mimořádný. Intervenční centrum
mělo i několik informačních setkání se zástupci místních oddělení policie.
Základ úspěchu – dobrá komunikace a spolupráce
Koordinace interdisciplinární spolupráce nám umožnila operativně „vychytávat“
problémy z terénu, které se při využívání institutu vykázání objevovaly v praxi. V této
etapě nám významně pomohl zástupce ředitele pro SKPV Policie Praha II plk. Mgr. Jan
Koníř, spolehlivý a operativní k našim podnětům, vzpomínám si, jak osobně přijel do
IC, aby si poslechl klientku a pomohl další dny při řešení případu. Začala se dařit
komunikace přibližně s polovinou oddělení péče o dítě na úřadech městských částí, za
všechny jmenujme aktivní OSPOD Prahy 20 - Horních Počernic, překvapil nás velký
zájem přestupkových oddělení o problematiku DN – na mnohé problémy nás upozornila vedoucí přestupkového oddělení ÚMČ Praha 4 Mgr. Dostálová, která nás nasměrovala na ochotného Mgr. J. Potměšila a upozornila na jeho stěžejní článek „Domácí
násilí v přestupkovém řízení“, oporou nám byla i JUDr. Strohbachová (bohužel nečekaně zemřela) a Mgr. O. Jícha, dnes vedoucí přestupkového oddělení na ÚMČ Praha 2.
Do úzkého expertního týmu patří od začátku JUDr. David Vláčil, soudce Obvodního
soudu pro Prahu 3, a soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 9 Mgr. Kamila Horká. Ke
konci roku 2008 se o řešení případů DN začalo systematicky zajímat SKPV OŘ Policie
Praha III v čele se zástupcem ředitele pro trestní řízení JUDr. Jaroslavem Vychytilem
a velitelkou SKPV plk. Mgr. Radkou Drexlerovou. Pochopili, že nevhodné chování policistů na místních odděleních oběť DN často odradí od nahlášení a dalšího řešení domácího násilí a že stojí za pokus něco změnit v systému práce policie s touto skupinou.
Z týmu se začaly vynořovat i další důležité postavy, nelze je všechny jmenovat - ale je
jí i vedoucí nově koncipované skupiny Domácí násilí Bc. Ludmila Nováková ze SKPV
Policie Praha III. Dosahový mobil a telefonický rozhovor s vyšetřovatelem SKPV zmírnil mnoha klientkám i klientům strach z jednání na policii. To byl konec roku 2008.
Rok 2009 znamenal pro interdisciplinární spolupráci rostoucí zájem zúčastněných organizací a institucí o informace a vzdělávání k problematice DN. Setkání se
pravidelně konala v budově MHMP v Jungmannově ulici. Za některá oddělení už nechodil jen jeden zástupce, ale většinou dva i tři. Ze zájmu o problematiku DN máme
radost, ale občas se trochu „děsíme“, zda vůbec budou volné židle. Bývá jich tam připraveno přes 80! Na setkání zveme nyní i zástupce obvodních státních zastupitelství
v Praze – většina z nich má zájem o účast a z toho máme radost.
Ukazuje se, že se nám náš záměr podařil – přednášky a diskuse na dané téma navštěvuje většina odborníků, kteří se mohou dostat do prvního kontaktu s obětí domácího násilí. Naše heslo „důležité je nezkazit první kontakt s obětí DN a přistupovat
k ní s porozuměním“ se vznáší nad každým tématem k DN.
13
3/13/2010 6:08:31 PM
Domácí násilí
V závěru roku 2009 jsme do Prahy pozvali koordinátora problematiky domácího
násilí Krajského ředitelství Policie Jihomoravského kraje mjr. Mgr. V. Vedru a vedoucí
skupiny Domácí násilí SKPV Městského ředitelství Brno Policie ČR npor. Bc. Mgr. A.
Sedláčkovou. Na setkání přišli zástupci policie všech obvodních ředitelství Praha I-IV,
odpoledne jsme ke komornějšímu setkání přizvali i státní zástupce. Diskuse byla zajímavá a ukázala na problémy, které ještě čekají na své řešení. Podmínkou dobrého
fungování systému ochrany před domácím násilím jsou státní zástupci, stali se jeho
nepostradatelnou součástí.
Bilance intervenčního centra - a co dál?
Intervenční centrum jako sociální služba pro osoby ohrožené domácím násilím se
postupně dostává do povědomí pražské veřejnosti. Opakovaně jsme se soudci a policií
řešili problém s doručováním usnesení o předběžných opatřeních o vykázání ohroženým osobám. Opakovaně jsme intervenovali na policii, pokud ohroženou osobu nesprávně poučila, nebo dokonce vydala klíče násilné osobě dříve, než umožňoval zákon!
Klientkám jsme v součinnosti s policií pomáhali ve chvíli, kdy otřesené volaly do IC, že
v jejich nepřítomnosti z bytu vykázaný partner (jak se později ukázalo za doprovodu
policie!) odnesl nejen osobní věci, ale i rodné listy dětí, důležité dokumenty od bytu,
cenné věci, rodinný počítač apod. Dokonce v jednom případě policie trpělivě asistovala
při rozbíjení nábytku násilnou osobou, která argumentovala, že „tyto věci pořídila do
bytu za své peníze, tak si je také rozbije“. Dětské nemoci provázely institut vykázání
především v prvních dvou letech aplikace zákona. Opakovaně se tyto „úlety“ řešily
přes zástupce ředitelů pro trestní řízení SKPV PČR. Převážně razantně a s důrazem na
větší ochranu ohrožené osoby.
V současné době s některými soudy řešíme jiný problém – stává se, že když nezastihnou ohroženou osobu v bytě, vylepí usnesení soudu o předběžném opatření o vykázání na dveře bytu. Ohrožené osoby takový postup vnímají jako nepříjemný zásah
do soukromí a tento postup je značně znejistí. Přitom s Obvodním soudem pro Prahu 3 se
osvědčila dohoda, že IC bude na návrhy klientek k soudu psát jejich kontaktní mobily, aby se od tohoto necitlivého postupu mohlo ustoupit. Uvidíme, zda tuto praxi
přijmou i jiné obvodní soudy.
Co se nepovedlo? Kraj Praha patří ke krajům s nejmenším počtem vykázání na počet obyvatel. Je to známka špatné práce policie? V IC se stále setkáváme se stížnostmi
ohrožených osob, že s nimi policie odmítla sepsat protokol o fyzickém útoku nebo že
napadenou ženu či muže odrazovala od řešení domácího násilí na místním oddělení
a posílala je zchladit hlavy domů nebo „rovnou na přestupkové oddělení úřadu“. Využívá se institutu vykázání v malé míře také proto, že v hl. m. Praze proběhla v minulých dvou letech největší obměna pořádkových policistů na místních odděleních? Je to
i nízkým věkovým průměrem a nezkušeností pražských policistů? Nebo je struktura
obyvatelstva Prahy a jeho sociální situace odlišná od ostatních krajů - je tu nejnižší
nezaměstnanost v ČR a vyšší procento vzdělaných, ekonomicky silných osob - to ale
neznamená, že se tu vyskytuje méně „domácího násilí“ - je spíše latentní, skrývané, ra-
14
3/13/2010 6:08:31 PM
finovaně prováděné, s vyšším podílem psychického týrání - pro policisty hůře prokazatelného. Ohrožená osoba s ekonomicky silným partnerem má těžké rozhodování: volí
mezi výrazným poklesem životní úrovně pro sebe a děti a životem v nerovnovážném
vztahu s násilím, v němž se ale už naučila nějak orientovat a „přežívat“. V takovém
případě touha po důstojném životě bez násilí může být až na druhém místě.
Další problém je Domácí násilí v přestupkovém řízení. Ve sborníku se zamýšlíme
nad velkým počtem přestupků nahlášených policií na úřady a nízkým počtem odsuzujících rozhodnutí! Policisté přitom minimálně využívají souběhu přestupku a vykázání u případů DN. Na IDT budeme určitě hledat důvody takového postupu.
Jak dál? Určitě chybí jednotnější a systematická osvětová kampaň v Praze, v níž by
se spojily pražské organizace a instituce. Je třeba hledat takový druh prezentace tématu
DN, které by ohrožené osoby vedl k lepší informovanosti a rozhodnutí rychleji řešit domácí násilí. Podle o.s. BKB a Dona linky setrvává ohrožená osoba v násilném vztahu po
dobu 4 - 5 let. Ve švédském Malmö se za 10 let trvání projektu zaměřeném na důslednou osvětu veřejnosti a na zlepšení komunikace s oběťmi DN ze strany státní správy,
policie, soudů a zdravotníků podařilo zvýšit počet oznámení případů domácího násilí
na policii o 50 % (informaci najdete v kapitole Zahraniční zkušenosti). V Malmö se
podařilo nastolit atmosféru větší důvěry týraných žen a mužů v práci policie a soudů
a dalších institucí a orgánů. To je další výzva pro intervenční centrum - zaměřit se v budoucnu na příklady dobré praxe ze zahraničí.
V čem máme pochybnosti? Stále se nám nedaří získat jistotu, že případy domácího
násilí, ke kterým vyjede Městská policie Praha jsou předávány Policii ČR. Vykazovat
totiž může jen státní policie, proto je tak důležitá spolupráce státní a obecní policie při
řešení případu DN. Je nebo není v Praze na dobré úrovni? Od klientek bohužel slýcháváme negativní zkušenosti. Zkusíme se na tento problém zaměřit v roce 2010.
Chceme také o domácím násilí a nabídce intervenčního centra informovat více
zdravotníky a sociální pracovnice v nemocnicích. V roce 2009 jsme na sociální oddělení
nemocnic předali informační materiály o DN a IC, byli jsme pozvány na setkání s nimi,
ale to je málo.
Daří se ochrana před domácím násilím v ČR, v Praze? Neznamená ekonomická
krize i konec domácího násilí v Čechách? Zdá se, že ne. Ale čím dál častěji si uvědomujeme, že největší brzdou při odchodu od násilného partnera je ekonomická slabost
a závislost ohrožené ženy. Svou pozornost chceme proto zaměřit na zahraniční zkušenosti - jak pomáhají ekonomicky slabým ženám ohroženým domácím násilím v cizině.
Pomohly by „překlenovací“ sociální půjčky pro mimořádné případy při řešení domácího násilí?
Možná nejdůležitější věcí ochrany před DN je otázka, kdy česká legislativa zahrne dítě - svědka násilností - mezi oběti domácího násilí tak, jak to vnímá Světová
zdravotnická organizace WHO. Dopad domácího násilí na psychiku dítěte je velmi
negativní, z pohledu dětských psychologů jde vždy o psychické týrání dítěte. To, co
se v dítěti děje, precizně vystihuje ředitelka Dětského krizového centra Mgr. Zora
Dušková ve svém příspěvku. Prosím berte tento text zkušené psycholožky jako základní informaci o vážných dopadech domácího násilí. Děláme pro děti, které jsou
15
3/13/2010 6:08:31 PM
Domácí násilí
vystaveny domácímu násilí v rodině, skutečně dost, aby měly možnost prožívat si své
běžné dětské starosti, a nepřebíraly odpovědnost za týranou, opakovaně bitou matku?
Oddělení péče o dítě jsou často zahlcena administrativní činností, není vždy v jejich
možnostech provést v krátké době po vykázání násilníka šetření v rodině s malými
dětmi. Praha chystá svůj projekt vzdělávání sociálních asistentů pro jednotlivá oddělení péče o dítě na úřadech městských částí, snad se tedy alespoň částečně v budoucnu
uvolní ruce zkušeným sociálním pracovnicím pro intenzivnější pomoc dětem z rodin
s domácím násilím.
V roce 2010 máme v úmyslu ke složitým případům DN u zranitelnějších obětí DN
organizovat tzv. případové konference. Ke společnému jednání přizveme vždy zástupce příslušného místního oddělení policie a oddělení péče o dítě nebo sociálního odboru,
dětského psychologa, případně odborníky z dalších organizací a institucí. Ukazuje se,
že především u psychiatrických pacientů, seniorů, u transgeneračního násilí (rodiče
a dospělé děti), u osob se zdravotním postižením závislých na péči druhých osob,
u vícekulturních manželství nebo vztahů může dojít v procesu „pomáhání“ k sekundární viktimizaci oběti a k nebezpečnému podceňování situace při prvním kontaktu.
Je třeba důsledně hledat i další nedostatky v systému ochrany před domácím násilím.
Intervenční centrum uvítá jakékoliv podněty v této oblasti.
Chtěla bych za všechny pracovníky IC poděkovat všem, kteří s námi již tři roky
spolupracují nebo které spolupráce zaujala. Budeme rádi za podněty pro zlepšení práce, za tipy na témata pro přednášky i na zajímavé odborníky, kteří by problematiku
domácího násilí v rámci interdisciplinární spolupráce učinili přístupnější a srozumitelnější.
16
3/13/2010 6:08:31 PM
Sociálně právní poradenství pražského Intervenčního
centra (IC)
Bc. Alena Nedvědová
Sociálně právní poradenství je jednou ze služeb IC. Nabízí osobní i telefonické konzultace ženám a mužům, kteří se cítí být ohroženi na životě, zdraví a lidské důstojnosti
ze strany blízké osoby - manžela, partnera, rodiče, nezletilého i zletilého dítěte, apod.
O domácí násilí (DN) se jedná v případě takto problematického soužití ohrožené a násilné osoby ve společném obydlí. Klienty IC jsou především osoby ohrožené DN, ale
také svědci DN - rodina, přátelé, sousedé, kolegové z práce, učitelé nebo odborní pracovníci, kteří mají informace o psychickém či fyzickém násilí mezi blízkými osobami.
Sociálně právní poradce v IC poskytuje informace o možnostech a způsobech řešení problematické situace, vedoucí k ochraně klienta před dalším násilným jednáním
druhé osoby. Dále poskytuje poradenství k právům a povinnostem klienta, týkající se
bytové problematiky, svěření nezletilých dětí do péče, procesu rozvodu manželství,
činnosti policie, justice i příslušných úřadů městských částí, především ve vztahu k sociálnímu odboru, orgánu sociálně právní ochrany dětí a přestupkovému oddělení. Poskytuje sociální poradenství a informace o sociálních službách a kontakty na neziskové
organizace.
Služby IC jsou poskytovány lidem, kteří mají zájem o aktivní řešení své situace a IC
kontaktují zcela dobrovolně. V případě, že Policie ČR vykáže násilnou osobu z obydlí,
je povinností policistů kontaktovat příslušné IC s informací o vykázání. Do IC policisté
pošlou Úřední záznam o vykázání s kontaktem na ohroženou osobu. V tomto případě kontaktuje ze zákona jako první IC klienta a nabídne své služby (právní, sociálně
právní, sociální a psychologické). V ostatních případech se očekává iniciativa ze strany
klienta.
Lidé přicházejí do IC v různé životní fázi problematického soužití s blízkou osobou,
podrobně popisují aktuální situaci ve vztahu, hovoří o fyzickém napadání i psychickém týrání ze strany partnera, syna, dcery či vnuků. Z historie násilných incidentů
a aktuální situace se poradce IC snaží zjistit, zda jde o domácí násilí, zda psychické či
fyzické útoky připravují klientku vážným způsobem o lidskou důstojnost, zda incidenty ohrožují zdraví, nebo dokonce život klientky a přítomných dětí.
Lidé v IC často popisují psychické týrání – opakované vyhrožování fyzickým násilím, zastrašování, každodenní vulgární napadání, ponižování, vyhrožování tím, že
ohrožená osoba skončí na psychiatrii, na ulici, že přijde o děti. Výjimkou není ani vy-
17
3/13/2010 6:08:31 PM
Domácí násilí
hrožování zabitím, zastřelením, zalitím do sudu, politím kyselinou, likvidací mafií
apod. Ohrožené osoby – ženy i muži - potřebují mluvit o tom, co se léta snažili tajit před
sousedy, kamarády, přáteli, spolupracovníky i blízkou rodinou – o brutálním fyzickém
napadání ze strany násilné osoby, které jim způsobilo opakované zlomeniny, zahrnovalo nebezpečné škrcení, dušení, kopání do těla, rány pěstí, pálení cigaretou nebo i žehličkou, ničení osobních věcí, vyhrožování zabitím zvířecích miláčků apod. Pracovníci
IC mluví s klienty mj. o jejich vztazích v původní rodině, o vztazích jejich dětí vůči nim
i vůči násilné osobě apod. Ke každému klientovi je nutné přistupovat s důvěrou a individuálně. Prioritní téma každé konzultace se odvíjí od aktuálního ohrožení klienta ze
strany násilné osoby.
Sociálně právní poradce IC vždy nabídne osobám, u kterých došlo k policejnímu
vykázání, mj. pomoc při vypracování návrhu na vydání předb. opatření (PO) ve smyslu ust. §§ 76b, 273b o.s.ř. ve znění zákona č. 135/2006 Sb. a zákona č. 218/2009 Sb. V případě, že uvedenému návrhu příslušný obvodní soud vyhoví, prodlužuje se doba vykázání ze společného obydlí pro násilnou osobu o jeden měsíc. Ohrožená osoba může ve
svém návrhu mj. požádat soud o uložení povinnosti násilné osobě zdržet se setkávání
a navazování kontaktů s ohroženou osobou. Doba trvání PO se může postupně dalšími návrhy prodloužit o několik měsíců, maximálně však na jeden rok. V době trvání
PO může ohrožená osoba podat návrh na prodloužení doby trvání PO pouze v případě, že podá v uvedené lhůtě jednu nebo více žalob ve věci samé (řešení bytové situace,
svěření nezl. dětí do péče apod.). V případě zájmu podat další nutné žaloby k příslušnému soudu (o rozvod manželství, svěření nezl. dětí do péče a povinnost výživného,
řešení bytové situace apod.) objedná pracovník IC klienta k právníkovi IC, který mu
pomůže uvedené návrhy vypracovat. IC neposkytuje pomoc při řešení společného jmění manželů. Podává však základní informace o možnostech jeho řešení.
Sociálně právní poradce v pražském IC konzultuje nejčastěji s ženami (z 95 %), které se cítí být ohroženy ze strany manžela, partnera, rodiče nebo svého dítěte (zletilého
i nezletilého). O pomoc IC žádají i ohrožení muži. Klienti v IC mluví obvykle o svém
strachu z dalších útoků násilné osoby vůči nim, o pocitech bezmocnosti, svém psychickém i fyzickém vyčerpání, o způsobech násilného jednání blízké osoby vůči nim.
Násilná osoba v ohrožených osobách systematicky vyvolává pocity viny (výčitky
typu: kdyby ses chovala jinak, neuhodil bych Tě), násilník ji neustálými výhrůžkami
připravuje o akceschopnost a odvahu odejít z násilného vztahu, ponižuje ji a připravuje o sebevědomí a sebedůvěru. Násilná osoba (může to být žena i muž) znejišťuje
svou oběť například i tvrzením o tom, že si o ní myslí jen to špatné i její okolí. Násilník
šíří pomluvy a rád vzbuzuje soucit. Většina násilných osob jsou zkušení manipulátoři.
Ohroženou osobu direktivně odstřihují od důležitých sociálních kontaktů, které dříve
dobře fungovaly a oběť posilovaly.
Manipulace je nebezpečná věc a souvisí s rozvojem domácího násilí. I to je jeden
z důvodů, proč se ohrožená osoba dlouho odhodlává k řešení (= zveřejnění svízelné
18
3/13/2010 6:08:31 PM
osobní situace). Má totiž obavu, jak na ni bude reagovat policie, soudce, ale i sociální
pracovnice na OSPODu, obzvlášť v případech, kdy partner má dobré společenské postavení, je ekonomicky silný a na úřadech umí ukázat svou druhou (vstřícnou) tvář.
Klientky se v IC často svěřují právě se svým strachem, že jim nikdo neuvěří. Stydí se za
to, co se doma děje. Hovoří také často o strachu z manipulace ze strany partnera.
Násilné jednání osob závislých na alkoholu, drogách a jiných omamných látkách
je pro policii snadněji identifikovatelné. Daleko hůře se odhaluje násilí fyzické nebo
psychické u osob, které se ve svém vystupování před okolím pouze vydávají za „seriózní“ a důvěryhodné. Jde o tzv. osoby dvojí tváře, které se chovají jiným způsobem na
veřejnosti a jiným způsobem doma, za zavřenými dveřmi. Tyto osoby působí na své
okolí často sympaticky, mile a důvěryhodně.
Příběh:
Žena, věk 40 let, vdaná 20 let, žije s manželem a zletilým synem. Ona je povoláním účetní,
manžel lékař, syn studuje vysokou školu. Fyzické a psychické násilí ze strany manžela vůči
manželce po dobu posledních 6-ti let. Na začátku stále častějších hádek mluvil manžel se svou
ženou vulgárně, a to i před nezletilým synem. Syn slova otce postupně opakoval a s matkou
mluvil podobným způsobem. Říkal matce, že je „hysterka, kráva“ apod. Při hádkách používal
i mnohem vulgárnější slova. Manžel později vyhrožoval své ženě fyzickým napadením, později
ji bil a kopal přes deku, aby nebyly vidět modřiny, fackoval ji i před synem, vyhrožoval jí zabitím
- když půjde na policii nebo bude v případě rozvodu požadovat jakýkoliv majetek (manželé jsou
vlastníky mnoha nemovitostí). Syn často dělal, že nevidí, jak otec matku bije a jak jí nadává.
Žena se bála kdekoliv oznámit agresivní jednání manžela a jeho vyhrožování zabitím. Styděla se
a také měla obavy z případné msty manžela. Několik dní před návštěvou IC však do ní manžel
strčil tak, že se uhodila o dveře a rozbila si hlavu. Musela být lékařsky ošetřena. Tehdy poprvé
zavolala na linku 158. Před příjezdem policistů muž své ženě opět vyhrožoval zabitím, jestli
uvede skutečný důvod svého zranění. Žena našla odvahu a přivolaným policistům řekla všechno
po pravdě. Manžel naopak policistům tvrdil, že mu manželka dala facku jako první, začali se prý
prát a ona bohužel upadla. Policisté řešili situaci na místě domluvou. Po tomto incidentu žena
kontaktovala Intervenční centrum v Praze.
Pomoc sociálně právního poradce IC:
Proběhly opakované telefonické a osobní konzultace mezi IC a napadenou ženou,
klientka Intervenčnímu centru sdělila závažné informace o opakovaném a dlouhodobém násilí ze strany partnera, získala přehled o možnostech řešení a jistotu, jaká má
práva a jaké jsou povinnosti policie a soudu. Při opakovaných setkáních v IC cítila velkou podporu, což přispělo k tomu, že se rozhodla řešit situaci aktivně - dalším oznámením na policii, kde vše podrobně popsala. IC ji poučilo, že si má na místním oddělení
policie vyžádat kopii posledního oznámení.
Důležité bylo, že proběhla i telefonická konzultace IC s příslušným Místním oddělením Policie (MOP) v místě bydliště ženy. Policisté na základě osobního oznámení
na MOPa podrobného vylíčení jednotlivých útoků vykázali jejího manžela na deset
dní z bytu. V době trvání policejního vykázání nabídlo IC ženě možnost sepsat návrh
19
3/13/2010 6:08:31 PM
Domácí násilí
na vydání předběžného opatření ve smyslu ust. §§ 76b, 273b o.s.ř. ve znění zákona
č. 135/2006 Sb. a zákona č. 218/2009 Sb. Žena návrh podala k obvodnímu soudu, který
návrhu vyhověl, a manžel se nesměl vrátit další měsíc do bytu, soud mu nařídil i zákaz
jakýchkoliv kontaktů. Žena ještě před skončením předběžného opatření podala s pomocí sociálně právního poradce IC návrh na prodloužení vykázání a zákaz kontaktů na
další měsíce. V této době mohla žena „v klidu“ a beze strachu řešit rozvod manželství
a další nutné záležitosti spojené s rozchodem. S dalšími návrhy k soudu, např. žalobu
o rozvod, pomohl ženě právník IC. Po dobu několika týdnů žena využila psychologického poradenství v IC. V současné době žena uvádí, že se cítí mnohem lépe, vrátila se
jí radost ze života, začíná se věnovat více své profesi i zájmům. Opět navázala kontakty
s přítelkyněmi. Jen jí prý vždycky zatrne, když odemyká dveře od bytu. Pak si ale
uvědomí, že už jí doma nikdo nenadává, neuráží, nemusí se bát facek a pěstí, nikdo
ji nevyslýchá, kde se o 15 minut zdržela. Syn, již zletilý, prozatím žije s matkou, jeho
chování se k ní zlepšilo. S otcem se nyní vídá minimálně. Z doslechu ví, že se otec odstěhoval ke své matce.
20
3/13/2010 6:08:31 PM
Sociální poradenství v Intervenčním centru
Mgr. Lenka Vaníčková, sociální pracovnice Intervenčního centra
Co charakterizuje sociální práci s osobami ohroženými domácím násilím v Intervenčním centru (IC)? IC má ze zákona po obdržení faxu od Policie ČR o vykázání
násilníka povinnost kontaktovat do 48 hodin ohroženou osobu – oběť domácího násilí. Tím se služba Intervenčního centra zcela odlišuje od nabídky jiných organizací
zaměřených na pomoc stejné cílové skupině. Při prvním kontaktu se sociální pracovnice ptá klientky, zda se cítí v bezpečí a jakou pomoc akutně potřebuje, podle situace jí
poskytuje krizovou intervenci, odpovídá na naléhavé otázky, vysvětluje, v čem jí může
Intervenční centrum pomoci. Nabídkou je bezplatná sociální, psychologická a právní
pomoc. S klientkou se většinou již při prvním rozhovoru domluvíme na osobní návštěvě v našem centru. Sociální práci popíšeme na konkrétním případu.
V březnu 2009 Intervenční centrum kontaktovalo klientku a nabídlo jí své služby po
vykázání manžela ze společného bytu Policií ČR.
Klientka měla zájem o konzultaci, proto jsme se dohodli na osobním setkání v našem zařízení. První schůzka proběhla v době 10-ti denního vykázání. Žena byla vyděšená z událostí, které předcházely vykázání, a měla strach z dalších napadení, která
hrozila ze strany manžela. Měla zájem o pomoc při sepsání předběžného opatření na
prodloužení doby vykázání. Tomuto návrhu soud vyhověl a vykázání bylo prodlouženo o jeden měsíc.
Při dalším setkání v Intervenčním centru, které proběhlo 15. den po vykázání, jsme
s klientkou podrobněji hovořili o její aktuální sociální situaci. Klientka byla vdaná,
s manželem měli dvě děti (15, 16 let), které společně s rodiči bydlely v obecním bytě.
Manžel byl dlouhá léta závislý na alkoholu. V posledních čtyřech letech neměl stálé
zaměstnání, pouze příležitostně pracoval zhruba dva až tři měsíce v roce. Nebyl proto
schopen pravidelně přispívat na poplatky spojené s užíváním bytu a na všechny další
rodinné výdaje. Klientka před čtyřmi měsíci přišla o zaměstnání. Nové nemohla najít,
a tak pracovala brigádně jako prodavačka. Její příjem činil 4200 Kč/měsíčně. Dokud
měla žena stálou práci, platila výdaje za nájem, domácnost a obživu rodiny. Zvrat nastal poté, co přišla o práci. Za poslední čtyři měsíce vznikl na nájemném dluh ve výši
20 tisíc Kč. Klientka měla také zájem podat žalobu o rozvod manželství, proto se objednala na schůzku k právníkovi Intervenčního centra.
Ekonomická situace ženy po vykázání manžela byla kritická. Žena projevila strach,
jak zvládne zaplatit měsíční poplatky a rodinné výdaje, jak uhradí dlužné nájemné.
21
3/13/2010 6:08:31 PM
Domácí násilí
Nebyla si jista, zda by měla nárok na nějaký příspěvek. Doporučili jsme jí, aby se obrátila na příslušný úřad městské části na oddělení bytového fondu a na orgán sociálně
právní ochrany dětí. Dále jsme klientce doporučili, aby se zaevidovala na úřadu práce
jako uchazeč o zaměstnání. Získala by tím tipy na nová pracovní místa, získá i jasnou
informaci o nároku na podporu v nezaměstnanosti. Klientka od nás odcházela s konkrétním plánem pro řešení nejakutnějších problémů.
Žena se během dalšího týdne obrátila na bytový odbor, kde se domluvila na splátkovém kalendáři a získala informace o příspěvku na bydlení. Byla upozorněna, že nárok
na příspěvek vznikne až po zaplacení dlužného nájemného. Dále se klientka obrátila
na orgán sociálně právní ochrany dětí, kde informovala sociální pracovnici o aktuální
situaci v rodině, popsala jí dramatické situace, které zažívala při napadání manželem.
Uvedla, že při surových útocích byly přítomny i obě děti. Sociální pracovnici se svěřila
s obavami o finanční zajištění rodiny. Sociální pracovnice informovala klientku o možnostech dávek, na které by klientka a děti měly nárok v případě nouze.
Následovalo další osobní setkání s klientkou v Intervenčním centru - asi 25. den po
vykázání, kdy jsme s ní probrali dohodnutý postup. Ocenili jsme ji za aktivní přístup
k řešení situace, ve které se ona a děti nacházejí. Podpořili jsme ji v dalších krocích
k samostatnosti a soběstačnosti. Klientka s námi rozmlouvala již s větším sebevědomím, bylo vidět, že je v lepší náladě a začíná si věřit. Informace, které od nás dostala, ji
potvrdila i sociální pracovnice na úřadě, což ženu uklidnilo.
Klientka podala v dalších dnech ve spolupráci s Intervenčním centrem návrh na
prodloužení předběžného opatření, kterému soud vyhověl na období čtyř měsíců. Během této doby se klientka rozhodla, že se přestěhuje s dětmi do jiného města. Od doby,
co se přestěhovala, s ní již nejsme v kontaktu.
Někdy je dobré, když si osoby ohrožené domácím násilím potvrzují názory v různých organizacích, institucích, na které se obrátí. Je to pro ně důležitý proces, kterým sílí jejich odhodlání
k důslednějšímu řešení aktuálních problémů. Pro klienty/klientky Intervenčního centra je typické, že se dlouho odhodlávají k radikálnějšímu řešení vztahu, rozhodují se až ve chvíli, kdy získají
větší sebedůvěru, že novou situaci zvládnou i bez násilného partnera. Sociální poradenství osobám ohroženým domácím násilím zahrnuje rozbor sociální
situace klienta nebo klientky, který provádíme při osobním setkání. S klienty hledáme
cesty, možnosti, postupy, jak vyřešit jejich nepříznivou sociální situaci. Vytváříme určitý plán postupu. Klienty podporujeme při aktivním řešení jejich situace. V případě
zájmu je provázíme po delší období a na jednotlivých setkáních hovoříme o tom, co se
jim už podařilo zařídit a z čeho mají obavy.
22
3/13/2010 6:08:31 PM
Individuální psychologické poradenství
v Intervenčním centru
Mgr. Zuzana Chomová, psycholožka
Součástí služeb nabízených Intervenčním centrem je pomoc ze strany psychologa.
Poskytuje se jednorázově nebo opakovaně. Máme zkušenost, že opakovanou, dlouhodobější psychologickou pomoc využívají častěji klienti, kteří v násilném vztahu žijí
a z různých důvodů z něho nemůžou vystoupit.
Významné místo má pomoc psychologa v případě vykázání. Nabízí bezpečný prostor pro vyslechnutí a podporu klientce v situaci, kdy je velmi zranitelná, pochybuje
a často se objevuje strach a pocity viny. Pomáhá stabilizovat psychický stav klientky,
úzce spolupracuje se sociální pracovnicí a sociálně-právní poradkyní.
Součástí pomoci je vypracovávání bezpečnostního plánu. Je významnou pomocí
v situacích, kdy hrozí, že násilný partner bude i navzdory vykázání svoje chování opakovat, nebo když ohrožená osoba žije v násilném vztahu. Bezpečnostní plán se vypracovává společně s klientkou, je „šitý na míru“ konkrétnímu případu. Krom obecných
pravidel pro co nejrychlejší zajištění bezpečí tak obsahuje postupy a řešení specifické
pro její situaci – jinak vypadá plán např. pro osobu žijící v rodinném domku s velkým
pozemkem, jinak pro rodinu žijící v paneláku, jinak pro rodinu s malými dětmi apod.
Osvědčil se nám nácvik drobných technik na zklidnění. Vybíráme krátká a jednoduchá cvičení, aby klientka byla schopná je kdykoliv sama zopakovat.
Mělo proběhnout stání u opatrovnického soudu – při prvním se Helena dle svého popisu
nedokázala bránit, měla strach říct svůj názor, cítila, že vypadala nedůvěryhodně. Mluvily jsme
o situaci (co se tam stalo, co bylo nejhorší, jak se cítila apod.) a hledaly možnosti řešení. Nacvičily jsme techniku na rychlé zvládnutí stresu, Helena si napsala, co všechno by chtěla u soudu
sdělit, hodně jsme se věnovaly obavám souvisejícím s probíhající situací. Byť bylo Heleně jasné,
že nedokážeme postihnout všechny situace, které můžou u soudu nastat, získala tak větší pocit
jistoty a kompetence. A u dalšího stání se opravdu dokázala ozvat, a byť se jí klepala kolena,
velmi srozumitelně a důvěryhodně hájila svoje zájmy a práva.
Společně s klientkou se hledají bezpečné alternativy chování – životaschopné a život neohrožující – důležitý je pečlivý rozbor situace a kontext jak z hlediska ohrožené
osoby, tak z hlediska násilné osoby. Stále platí, že nejdůležitější je bezpečí ohrožené
osoby.
23
3/13/2010 6:08:31 PM
Domácí násilí
Anežka byla svým manželem nucena vykonávat práce, na které už čistě fyzicky neměla. Například ji nutil, aby vyměňovala pneumatiky na rodinném autě, prořezávala větve na stromech
nebo držela 4-metrové lešení. Když tuto práci nezvládla, ponižoval ji a vysmíval se jí. Ona se
opakovaně snažila dostát jeho nárokům, nebo se pokoušela vysvětlit mu, že to nedokáže. Bylo to
zbytečné a scénář se opakoval. Neuměla si představit, že by to mohlo být jinak. Nakonec, po mnoha sezeních, rozhovorech a hledáních s psycholožkou, se Anežka odhodlala a dokázala další jeho
nesplnitelný požadavek (přenést kotel) odmítnout. Nabídla mu, že pokud potřebuje pomoc, poprosí
souseda. Díky tomu manžel neměl příležitost zopakovat svoje „standardní chování“. Pro Anežku
to byl úplně nový zážitek a velký úspěch. Samozřejmě to neznamenalo okamžitou změnu v jejím
chování, ale nastartovalo to proces změny.
Důležitá je práce s mylnými přesvědčeními. Klientka je často „masírovaná“ násilným partnerem tak dlouho a intenzivně, že ztrácí schopnost svobodného rozhodování,
její sebevědomí a sebehodnota je na velmi nízké úrovni. Partner se stává v jejich očích
všemocným, dokáže všechno… Ohrožená žena přebírá partnerův pohled na sebe, prožívá se jako neschopná či nedostatečná. Tady je důležitá dlouhodobá práce, v Intervenčním centru se osvědčila práce ve skupině.
Magda byla přesvědčená, že odchodem od manžela by nezvládla ekonomicky zajistit rodinu,
nedala by dětem dostatečné zázemí. Když jsme se na situaci podívaly blíže, zjistily jsme, že partner je dlouhodobě nezaměstnaný, bez finanční podpory – na domácnost nepřispíval, žil z peněz,
které přinesla do domácnosti partnerka. Ukázalo se, že odchodem od manžela by klientka nejen
přerušila násilí, které bylo proti ní a proti dětem, ale ještě i zvedla svoji ekonomickou úroveň.
Někdy se klientky po odchodu od násilného partnera potýkají s pocitem, že to bez
něj nezvládnou, že na všechno zůstanou samy (obzvlášť pokud jsou v rodině přítomny
děti), cítí se nejisté a osamělé nebo mají pocit ztráty. Tyto nepříjemné stavy způsobují,
že začínají zpochybňovat své rozhodnutí, vnímají to tak, že „lepší on, než nikdo“, relativizují a zlehčují to, co se jim ve vztahu dělo. Je potřebné s nimi pracovat na ozdravení
jejích sociálních sítí a budování i jiných vazeb a vztahů než jenom s partnerem (přátelé,
koníčky, obnovení rodinných vazeb, které byly partnerem poškozené či úplně zničené
apod.). Pracují také na přijetí faktu, že odchodem od partnera se nevyřešily najednou
všechny problémy a že se můžou objevit jiné náročné úkoly, které vyrostly z nové situace, a že je to normální. Důležité je, aby klientky hledaly a nalezly sílu a způsoby, jak
se s těmi úkoly „poprat“, a neodmítaly pomoc zvenčí za každou cenu (podporu rodiny a okolí, institucí, odborníků apod.). Důležité je nebagatelizovat pocity osamělosti
a ztráty, ale pracovat s nimi. Potvrdilo se nám, že dobré příklady táhnou a že nenásilná
podpora okolí je často k nezaplacení. Tady se znovu velmi osvědčila práce ve skupině.
Manžel se dlouhodobě choval násilně k Alžbětě i jejich společným dětem. Došlo k vykázání, učinily se všechny návazné kroky. Nakonec se Alžběta rozvedla a děti byly svěřeny do její
péče. Když pominula radost ze znovunalezeného klidu a rodinné pohody, začala mít strach, že
nezvládne roli obou rodičů. Předtím ona byla ta, která chránila děti před výchovnými metodami otce, které zahrnovaly bití, ukládání nesmyslných úkolů a kruté a ponižující tresty. V nové
24
3/13/2010 6:08:31 PM
situaci, kdy byla na výchovu dětí sama, musela být občas přísná a vyžadovat plnění povinností.
Dětem se to někdy nelíbilo a dávaly jí to „sežrat“. I když manžel nikdy jako otec nefungoval,
začala mít o sobě pochybnosti a hodně řešila, že možná by jí přece jen s výchovou pomohl. Měla
představu, že musí nahradit ideálního tátu a když to tak nebude, že selhala. Nakonec se jí podařilo najít rovnováhu mezi mateřskou a otcovskou rolí. Byť ví, že to není ideální, našla sebejistotu
a vztahy se postupně upravují. S otcem jsou všichni v kontaktu. Alžběta dochází do skupiny, kde
hovoří o aktuálních problémech a nejistotách. Dostává se jí užitečné zpětné vazby od ostatních
žen, které prožívají po rozchodu s partnerem podobné složité situace.
Klienta nikdy netlačíme k tomu, aby dělal jakékoliv rozhodnutí proti své vůli. Neodsuzujeme ho za to, že nesdílí naše přesvědčení o tom, co je a není správná volba. Ne
vždy dokáže klientka násilný vztah ukončit. Někdy se k násilnému partnerovi vrátí
nebo si velmi rychle najde partnera podobného tomu předchozímu. Není to ale důvod
k jejímu odsouzení.
Monika měla se svým partnerem jedno dítě. Muž ji často ponižoval, nedával jí peníze, shazoval všechno, co udělala. O dítě se moc nezajímal, výchova byla na ní. Dlouhou dobu se zabývala
možností vztah ukončit. Její představa života po odchodu od partnera byla ale plná strachu,
nouze, osamělosti a přesvědčení, že nezvládne péči o dítě. Nakonec se rozhodla zůstat. Uvědomovala si pro a proti, a situace, ve které se nacházela, byla pro ni lepší, přijatelnější, než život
bez partnera.
Častou zakázkou na nás ze strany rodiny, policie, sociálních pracovníků apod. je
„promluvte s ní, ať udělá…, ať se nechová…“ a podobně. Bohužel toto není možné.
Doba, po kterou klient hledá a nachází řešení své situace, je různá, málokdy je to výsledkem jednoho sezení s psychologem.
Předpokladem úspěchu je nalezení motivace ke změně. A někdy, byť je to z našeho
pohledu těžko srozumitelné, klientka motivaci dlouho (anebo taky vůbec) nalézt nedokáže. Můžeme tomu nerozumět, být naštvaní nebo mít pocit marnosti našeho snažení.
Důležité ale je, aby klient věděl, že pokud bude potřebovat pomoc, může se na nás zase
obrátit.
25
3/13/2010 6:08:31 PM
Domácí násilí
BEZPLATNÁ PODPŮRNÁ SOCIOTERAPEUTICKÁ SKUPINA
pro lidi, kteří řeší nejrůznější obtíže v blízkých vztazích a mají zájem o pomoc a pod-
poru při postupném zvládání svých problémů
Základní informace:
Skupina je určena pro lidi, kteří zažili domácí násilí nebo řeší problémy ve vztazích
s blízkými osobami, chtějí si posílit sebedůvěru a získat dovednosti vedoucí k větší
sebejistotě při řešení různých životních situací.
Pravidelná setkávání ve skupině mohou být užitečná:
• ke vzájemné podpoře lidí, kteří mají podobné životní zážitky
• k naslouchání a ke sdílení zkušeností, způsobů řešení různých problémových situací – jak se k nim postavit a jak je zvládnout
• k získávání většího náhledu na svoje problémy
• k většímu poznání sebe prostřednictvím interakcí s ostatními členy skupiny
• ke zlepšení dovedností při sebeprosazování se
• k nastartování změny chování tváří v tvář obtížným životním situacím
A taky
• jako příprava k jednání s institucemi při řešení složitějších situací
• k předávání informací o různých praktických postupech, úřadech a službách
Skupina trvá 90 minut a koná se jednou za 14 dnů v prostorách Intervenčního centra,
Šromova 861, Praha 9 – Černý Most
Pokud máte zájem nebo potřebujete víc informací, kontaktujte:
Mgr. Zuzana Chomová, telefon 281 911 883, 739 592 066, PhDr. Marie Šusterová, telefon 604 231 058
26
3/13/2010 6:08:31 PM
Informace o Psychosociálním centru Acorus
Mgr. Jana Bednářová, ředitelka
Acorus, o.s. je občanské sdružení, které se od roku 1997 zabývá problematikou domácího násilí (DN) a přímou pomocí osobám tímto jevem zasaženým. Sdružení provozuje Psychosociální centrum Acorus, které poskytuje osobám ohroženým DN včasnou
víceúrovňovou pomoc sociální, právní, socioterapeutickou, psychologickou a pedagogickou.
Pomoc je poskytovaná prostřednictvím sociálních služeb:
1. azylový dům pro ženy a děti ohrožené DN
(nabízí specifickou práci a programy spojené s možností přechodného ubytování
až na 1 rok)
2. odborné sociální poradenství pro osoby ohrožené DN (ženy i muže) realizované
v detašované poradně na Praze 2
3. krizová pomoc pro ženy a děti ohrožené DN spojená s krizovým pobytem na maximálně 5 pracovních dní
Kromě uvedených sociálních služeb nabízí Acorus následující aktivity:
• sociální byt pro přechodné ubytování až na 1 rok pro uživatelky po ukončení
služby azylový dům
• vzdělávání sociálních pracovníků a pedagogů
témata: domácí násilí, posttraumatická stresová porucha, možnosti terapeutické
práce s dětmi zažívajícími DN, specifika práce s osobami ohroženými DN, komunikační dovednosti, supervize, prevence vyhoření, individuální plánování s uživateli služby azylový dům pro matky s dětmi
• programy pro studenty středních a základních škol zaměřené na prevenci násilí
ve vztazích
• supervize pro pracovníky úřadů i neziskových organizací
• psychosociální programy pro nezaměstnané ženy obtížně uplatnitelné na trhu
práce
Do Acorusu se lze dovolat non stop 24 hodin denně na linku: 283 892 772
Poslání občanského sdružení Acorus:
Acorus, občanské sdružení, provozuje Psychosociální centrum Acorus, poskytující
osobám ohroženým domácím násilím pomoc v překonávání nepříznivé sociální situace. Poskytované služby respektují lidskou důstojnost, vychází z individuálních potřeb
27
3/13/2010 6:08:31 PM
Domácí násilí
uživatelů služeb, podporují rozvoj samostatnosti a začlenění do běžného života bez
přítomnosti násilí.
Cílem je stabilizace služeb ve prospěch individuální podpory uživatelů/ek, směřující k překonání jejich nepříznivé sociální situace a k sociálnímu začlenění do běžného
života bez přítomnosti násilí.
Nabízené činnosti:
• sociální poradenství
• odborná právní pomoc včetně možnosti zastupování u soudu
• psychologická a sociálně terapeutická pomoc (skupinová a individuální terapie)
• krizová intervence a socioterapeutická práce
• pomoc při uplatňování práv a oprávněných zájmů
• pedagogické poradenství - videotrénink interakcí, scénotest, filiální terapie
• odborná práce s dětmi – arteterapie, scénotest, volnočasové aktivity, programy zaměřené na budování vztahu matky a dítěte
• komunitní formy práce, spoluúčast na životě zařízení
• podpůrné a vzdělávací programy
• v případě potřeby na krizovém pobytu poskytnutí potravinového balíčku a hygienických potřeb
n
Čím je práce s obětí DN specifická, co je pro ženu nejtěžší po
odchodu od násilného partnera?
Specifika práce s obětí DN:
Předkládáme výňatek z textu z naší publikace: Bednářová, Z., Macková, K., Wünschová, P., Bláhová, K. 2009. Domácí násilí Zkušenosti z poskytování sociální a terapeutické pomoci ohroženým osobám. Praha: Acorus.
Kapitola SPECIFIKA PSYCHOLOGICKÉ A SOCIÁLNĚ PSYCHOLOGICKÉ PRÁCE:
Téma psychologické a sociálně psychologické práce s obětí domácího násilí lze rozčlenit do tří základních oblastí:
•
•
•
Obecné zásady a chyby při jednání s obětí
Práce s obětí v pobytovém programu
Práce s obětí ambulantní formou
Obecné zásady při jednání s obětí domácího násilí:
•
citlivý, trpělivý přístup – nepospíchat, nepřerušovat výpověď, oběť potřebuje čas
na formulování problému, těžko se jí o prožitých traumatech hovoří, stydí se, je
28
3/13/2010 6:08:31 PM
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
možné, že jste první, komu to říká
vnímavost, nevymáhat detaily
potvrzovat emoce – nechat vyplakat, ujistit ji, že má nárok na pláč, dát najevo pochopení, nedotýkat se oběti (výjimečně pouze s jejím svolením)
projevit zájem – verbálně i neverbálně (otevřené posazení, oční kontakt, natočení
těla, výraz tváře apod.), podporovat ve vyprávění, doptávat se, parafrázovat, shrnovat slyšené (do té doby se zpravidla o ni nikdo nezajímal, slyšela jen, že musí
být zticha)
projevit důvěru k tomu, co říká – někdy je vyprávění oběti těžko uvěřitelné, často
však bývá situace daleko horší, než ji popisuje
ocenit, že vyhledala pomoc
pojmenovat domácí násilí a jeho neakceptovatelnost - ujistit, že za násilí nese odpovědnost pachatel, ona je v žádném případě nezavinila (pachatel tvrdil opak)
neudílet rady, aktivizovat k nalezení vlastní cesty, nabídnout možnosti řešení, ale
nenutit k rychlým řešením
respektovat rozhodnutí oběti i v případě, že s ním nesouhlasíme
pravdivě informovat o složitosti řešení – nedávat plané naděje, neslibovat nesplnitelné
zajistit bezpečnost ženy a jejích dětí - vypracovat tzv. bezpečnostní plán
orientovat na budoucnost
navrhovat malé cíle vedoucí ke změně (velké odradí)
pohlaví pracovníků – v prvním kontaktu je lépe, aby s obětí pracoval pracovník
opačného pohlaví, než je agresor.
Chyby při jednání s obětí:
•
•
•
•
•
•
•
•
•
utěšování - („to se spraví, bude to dobré…“) vyvolá pocit nepochopení
litování - („je mi vás líto, co jste musela prožít…“) oběť slyší, že se stává člověkem
politováníhodným, což ještě více snižuje její sebevědomí a pocit vlastní hodnoty,
vyčítání, obviňování - („proč jste si to nechala líbit, už jste mohla dávno odejít, neprovokujete ho náhodou, on je takový slušný…“) prohlubuje pocit viny za situaci, oběť se
uzavírá nebo brání, nenaváže se kontakt a důvěra
pseudodiagnostický komentář - („to vypadá hrozně…“) může vyvolat panický
strach
milosrdné lži - („ujišťování, že dítě je v pořádku v situaci, kdy je po napadení v nemocnici…“)
plané sliby - („policie zasáhne a nic se nestane, násilníka brzo potrestáme…“)
spěch, neklid, hektičnost pracovníků - vyvolává pocit nikdo na ni nemá čas, asi to
není tak závažné, musí to vydržet
používání cizích slov - („abyste nebyla viktimizovaná, měla jste amnézii…“) vyvolá
pocit zmatku, obav
patologizování projevů oběti - („to není normální, takhle se chovat…“) prohlubuje
pocity viny a zvyšuje nízké sebehodnocení oběti
29
3/13/2010 6:08:32 PM
Domácí násilí
•
nucení k aktivitě - („to dítě tam nemůžeme ponechat, musíte odejít…“) vyvolá pocit
nepochopení, strachu, že jí odeberou dítě, zamezuje další spolupráci, vyvolá odpor oběti.
Cílem psychologické práce s obětí domácího násilí je obnovit a zesílit pocit vlastní hodnoty a sebeúcty, vrátit důvěru ve vlastní schopnosti, vyvolat a uvědomit si
potřebu osobnostní změny, podpořit a posílit sebezáchovné mechanizmy vedoucí ke
změně vnitřního nastavení, a tím i ke změně chování. Důležitou součástí je vytvoření
důvěry ve schopnost vytvářet smysluplné mezilidské vztahy včetně vztahů partnerských. Taková změna vyvolá potřebu samostatně řídit svůj život a odpovídat za něj.
Proces, kterým lze tohoto cíle dosáhnout, má několik fází. Oběť žádá obvykle o pomoc ve chvíli, kdy se cítí ohrožena nebo byla napadena takovým způsobem, který ji
ohrozil na životě, případně psychickém zdraví. Má možnost se rozhodnout pro ambulantní formu pomoci nebo požádat o pobyt v azylovém zařízení. Cíl obou programů, tj.
ambulantního i pobytového, je stejný, liší se pouze metody.
Práce s obětí v pobytovém programu:
Ve chvíli, kdy je oběť přijata do pobytového zařízení, prožívá většinou silný stres,
případně je v situaci absolutní nouze. V takové chvíli mluví o změně. Nemusí to však
znamenat, že je opravdu ke změně motivovaná. Motiv musí vyplývat z vnitřní potřeby,
která je přijata s vědomím všech souvislostí a důsledků.
V první fázi se oběť rozhoduje, zda nutnost změny přijme. V této době vidí žena
zlepšení kvality života většinou ve změně chování partnera. Někdy se snaží o změnu
vlastního chování, ale důvodem je spíše potřeba chovat se tak, aby partnera nedráždila.
Pocit bezpečí a klid, který zažívá leckdy po velmi dlouhé době, a údiv nad vlastní
odvahou, že dokázala odejít, vedou k euforii a pocitu, že situace je vyřešena, případně,
že se vyřeší ve velmi krátké době. Toto období netrvá dlouho, brzy si začíná uvědomovat, v jak složité situaci se nalézá.
Druhou fázi charakterizují pocity vlastní neschopnosti, kdy propadá beznaději
z množství problémů, které musí řešit. Zesiluje depresivní prožívání, přestává věřit, že
je schopna svůj život vyřešit. V této chvíli je největší nebezpečí, že oběť svůj pokus vzdá
a vrátí se k partnerovi, který představuje sice velmi neurčitou, ale přece jenom nějakou,
jistotu. Každá z obětí, které žijí s násilným partnerem delší dobu, má za sebou několik
nezdařených pokusů o odchod. To utvrzuje jejich pocit neschopnosti a nemožnosti vyřešit svůj život. V této fázi potřebují oběti intenzivní podporu, pozornost a akceptaci ze
strany odborníků.
30
3/13/2010 6:08:32 PM
Pobytový program umožňuje intenzivní podporu, kdy terapeutická práce jde ruku
v ruce se sociálně právním poradenstvím. Oběť se stává součástí skupiny stejně postižených, necítí se tak sama, sdílí své problémy s ostatními a stud za to, co se dělo v jejím životě, velmi pomalu slábne. Prostřednictvím životních příběhů ostatních může na
skupinové psychoterapii lépe porozumět tomu, co se stalo.
Při překonávání pocitu beznaděje, souvisejícím s obtížným řešením konkrétních
životních potřeb (bydlení, práce, peníze), má významné místo nenásilná pomoc, která
nabízí, ale nepřikazuje a nenutí. Žena je pak schopna hledat další možnosti a v průběhu ozdravného procesu vidět a nalézat nová řešení.
Důležitou roli při změně vnímání reality partnerského vztahu hraje skutečnost, že
vysoké procento násilných partnerů odmítá spolupráci, blokuje existující možnosti materiálního řešení a do nouze uvádí i vlastní děti. Působením uvedených faktorů a řady
dalších, které souvisí s individuálním osudem každé z obětí, se pomalu objevuje
poznání, že pokud nedosáhnou vlastní změny, nezmění se nic v jejich životě. Postupné přijímání této skutečnosti vede z počátku ke zvýšení zmatku a nejistoty. Proto je
důležitý nácvik některých praktických dovedností, hlavně komunikačních. Díky tomu
se objeví zážitky, které jsou významné právě svou korektivní funkcí. Pouhý pokus odmítnout tlak partnera má za následek uvědomění si vlastních možností a postupně
vede k přesouvání sil. Žena se pokouší o prosazení vlastních přání a potřeb a odmítá
to, co nechce. Vyvolá tím přinejmenším údiv okolí, které je překvapeno, a začne na
ženino chování reagovat jiným způsobem. Výsledkem těchto malých úspěchů je sílící
ochota oběti pracovat na vlastní změně chování, resp. životního scénáře.
Terapeutická práce se mimo jiné soustřeďuje také na uvolnění emotivního prožívání oběti. Předpokladem je snížení hladiny strachu a úzkosti, které jsou rozšířeny do
řady osobnostních struktur a blokují efektivní způsoby chování. Neschopnost vyjádřit
hněv je pro oběti násilí charakteristická. Práce s emotivním prožíváním a způsobem
chování v rolích umožňuje přiblížit se k některým determinantám chování a prožívání,
které souvisí s osobní historií.
Pokud se podaří, aby oběť začala sama aktivně pracovat s vlastními možnostmi,
uvědomila si své osobnostní zdroje, přestala se snažit o změnu ostatních a začala pracovat na vlastním rozvoji, dostali jsme se do závěrečné fáze. Charakterizuje ji, mimo
jiné, sílící schopnost rozhodovat se a přijímat odpovědnost za svá rozhodnutí, oběť
si začíná uvědomovat, že je respektována a oceňována. Přesto, že je teprve na začátku
dlouhé a nesnadné cesty ke změně, která je často plná bolestivých poznání, začíná si
vážit sama sebe za to, co dokázala a upevňuje rozhodnutí, že už nikomu nedovolí, aby
se k ní choval takovým způsobem.
31
3/13/2010 6:08:32 PM
Domácí násilí
Práce s obětí ambulantní formou:
Cíl práce je totožný, ale proces motivace oběti při ambulantní práci vyžaduje užití
jiných metod. S oběťmi lze pracovat individuálně nebo skupinově.
Oběť začíná pracovat na změně ve chvíli, kdy požádá o pomoc, a tím zveřejní svůj
problém. Zjištění v jaké fázi rozhodování je a jak vysoká je motivace, má v ambulantní
práci zásadní význam. Hlavní metodou je motivační rozhovor a některé terapeutické
postupy. Okruhy, na které je třeba se soustředit, jsou stejné jako u pobytového programu.
Pokud žena zůstane ve stejném prostředí a neodejde od násilného partnera, pak
je malá naděje na úspěch. V první fázi proto pracujeme na uvědomění si nezbytnosti
faktické změny prostředí. Často však oběti zůstávají u násilných partnerů, protože se
odchodu bojí, případně je odchod z nějakých důvodů opravdu nemožný. Řada z nich
zůstává dále v kontaktu s odborným pracovištěm a dochází na terapeutická sezení
nebo využívá sociálně právní poradenství. Tato skutečnost svědčí o tom, že oběť je
ve fázi rozhodování a přijímání nutnosti změny. Spěch a tlak na řešení by v této fázi
způsobil přerušení kontaktu. Celý proces zvažování a rozhodování je dlouhý, někdy
trvá i několik let.
Jiná je skupina ambulantních obětí, které přicházejí v době, kdy již s partnerem
nežijí a potřebují podporu i faktickou sociálně právní pomoc. Řada z nich má psychické problémy, ale jsou rozhodnuty pokusit se změnit svůj život, odchod od manžela
byl první krok. V těchto případech se pracuje na stejných osobnostních problémech
jako v pobytovém programu. Do této skupiny patří i oběti, které před rozchodem
s manželem přijdou konzultovat své rozhodnutí, nejistoty a obavy, které každé závažné rozhodování provází.
Konec příběhů obětí domácího násilí není samozřejmě vždy tak ideální, některé
se vracejí k partnerovi, jiné si najdou dalšího se stejným chováním, ale nemalé procento z nich dokáže uskutečnit změnu a zajistí tím sobě i svým dětem výrazně lepší
kvalitu života. Proto je tak důležité pokoušet se a nabízet pomoc znovu a znovu.
n
Co je pro ženu ohroženou domácím násilím nejtěžší?
Hlavní problémy, které žena řeší po odchodu od násilného partnera:
• Spory o děti, soud o svěření dětí do péče, domluva bezpečného kontaktu
otce s dítětem, jak dětem adekvátně vysvětlit celou situaci
• Finanční a bytová situace (ztráta domova, nízký vlastní příjem, časté velké
zadlužení za dobu spolužití, hledání zaměstnání)
• Vymezení a udržení hranic vůči bývalému partnerovi (ale často i vůči dětem,
které přebírají vzorec chování od násilného otce, a širšímu okolí)
• Sociální izolace – malá přirozená podpůrná síť rodiny a přátel
• Ztráta iluze „šťastné rodiny“, pocity viny a selhání
32
3/13/2010 6:08:32 PM
•
•
•
n
Socioekonomický propad (ženy i s dětmi se ocitají na hranici chudoby, ztrácejí dosavadní životní úroveň)
Reakce dětí (často nereagují na změnu pozitivně, přijdou o své hmotné jistoty – pokojíček, kamarády… neumějí si vysvětlit, proč matka náhle situaci
řeší tak radikálně, když často předtím tvrdila, že je vše v pořádku)
Samostatné zajišťování životních potřeb svých i dětí ve vztahu k radikálně
sníženému sebevědomí
Jak dlouho mohou být u Vás ženy v azylu a jaké služby se jim
nabízejí?
V azylovém domě Acorusu mohou být ženy až jeden rok. Nabízené služby:
• základní sociální poradenství
je zaměřeno na poskytování informací o způsobech řešení, zvládání nebo kompenzace obtížné sociální situace, o právech, povinnostech a nárocích vyplývajících
ze systému sociálního zabezpečení, o právních aspektech krizové situace a odborných službách.
• odborná právní pomoc
zahrnuje poskytování právních rad o řešení konkrétních situací klientek, zpracovávání písemných materiálů k soudům a na relevantní instituce v případě složitějších kauz, právní zastupování apod.
• psychologická a sociálně terapeutická pomoc
je zaměřena na odstranění psychických problémů obětí domácího násilí, zmírnění
symptomů posttraumatické stresové poruchy, nastartování změny životních stereotypů, odbourání pocitů viny, posílení sebevědomí a důvěry ve vlastní schopnosti,
sebepoznání, uvědomění si vlastní hodnoty, nácvik dovednostívedoucích ke stanovení individuálních hranic.
• pomoc v prosazování práv a zájmů
zahrnuje doprovod uživatelek služeb na úřady, sociálně právní pomoc (vypracování žádosti o rozvod, svěření dítěte do péče apod.), pomoc s úředními listinami,
korespondencí, pomoc při shánění bydlení, zaměstnání, umístění dětí do školy
apod.
• pedagogické poradenství
je zaměřeno na zprostředkování prožívání dětí matce, porozumění situaci domácího násilí a jeho vlivu na dítě, hledání efektivních metod směřujících ke snížení
následků traumatických zážitků u dítěte a rozšíření škály výchovných metod matky apod.
• videotrénink interakcí, filiální terapie
je zaměřen na zkvalitnění komunikace a vztahu matky k dítěti formou posilování
drobných pozitivních momentů kladného zacházení a jednání s dítětem, trénink
hry s dítětem, rozpoznávání signálů dítěte a zkvalitnění interakce mezi matkou
a dítětem.
33
3/13/2010 6:08:32 PM
Domácí násilí
• odborná práce s dětmi
je zaměřena na terapoeutické zpracování negativních zážitků a na volnočasové aktivity. Mezi nabízené terapeutické techniky patří arteterapie, scénotest a v případě
dostatečného počtu dětí staršího školního věku i terapeutické skupiny. Volnočasové
aktivity obsahují sportovní a rukodělné činnosti, modelování, hry s rytmem a pohybem apod.
• podpůrné a vzdělávací programy
představují doplňkové aktivity preventivního charakteru a zahrnují např. cvičení
žen, rukodělné aktivity (batiky, práce s textilem, šití), keramiku, dámský klub (program vizážistky, kadeřnice), kulturní akce (divadlo, hudební produkce), vzdělávání
(základy práce na PC, angličtina) apod.
Všechny uvedené služby jsou pro klientky bezplatné.
n
Jak většina z klientek řeší bytovou problematiku?
Řešení bytové problematiky je různé a závisí na konkrétní situaci každé ženy
a případném majetkovém vypořádání společného jmění manželů.
Nejčastější možnosti, kam ženy po uplynutí doby pobytu v azylovm domě odcházejí, jsou:
• sociální byt provozovaný Acorusem
• obecní byt v majetku některé městské části
• k rodinným příslušníkům
• do podnájmu
• do vlastního bytu, který si koupí do osobního vlastnictví (většinou jde o byty
mimo Prahu)
• do jiného azylového domu
Aktuální kontakt na Acorus
telefonní nonstop linka: e-mail:
web: kontaktní adresa:
283 892 772
[email protected]
www.acorus.cz
Legerova 20, Praha 2
34
3/13/2010 6:08:32 PM
ROSA – centrum pro týrané a osamělé ženy
Mgr. Martina Hronová, manažerka o.s. ROSA
Občanské sdružení ROSA – centrum pro týrané a osamělé ženy poskytuje
komplexní pomoc ženám, obětem domácího násilí a jejich dětem. Občanské sdružení ROSA vzniklo v roce 1993 jako nadace a s ohledem na nový nadační zákon se v roce
1998 přeregistrovalo na občanské sdružení.
ROSA poskytuje tři registrované sociální služby:
1. Informační a poradenské centrum ROSA pro ženy – oběti domácího násilí
Ženám – obětem domácího násilí poskytujeme jednorázové i dlouhodobé psychosociální, sociálně terapeutické a sociálně právní poradenství. Poradenství je: bezplatné,
mlčenlivé, pracovnice OS ROSA se řídí etickým kodexem, vždy stojí na straně oběti.
Poradenství je poskytováno v týmu: socioterapeutka, psycholožka, sociální pracovnice.
V případě potřeby zajišťujeme pomoc právničky, psychiatričky, dětské psycholožky. Ke
konzultacím je vždy nutné se předem objednat na tel. 241 432 466, z bezpečnostních
důvodů nepřijímáme nikoho bez objednání.
Konzultace probíhají: po, út 9-18, st 9-16, čt 9-12 hod. na adrese: Podolská 242/25, Praha 4.
2. Azylové ubytování s utajenou adresou
Azylové ubytování je určeno ženám – obětem domácího násilí ohroženým na životě násilným partnerem a jejich dětem. Vzhledem k utajenému pobytu obětí trestné činnosti není zpřístupněna adresa utajeného azylového domu. Kontaktní adresou je ROSA,
Podolská 242/25, Praha 4. Kvůli utajení nemá azylový dům krizová lůžka. Klientky
jsou k azylovému ubytování přijímány individuálně, vždy ale až po konzultaci v Informačním a poradenském centru. K pobytu nejsou přijímány z bezpečnostních důvodů
ženy závislé na drogách a alkoholu, psychiatricky nemocné a agresivní. V azylovém
domě je 9 pokojů vybavených novými kuchyňskými kouty s vařičem a lednicí. Součástí
azylového domu je společenská místnost s televizí, herna pro děti, studovna, místnost
s PC s možností internetu a prádelna. Sociální zařízení je na patře. Jako následnou péči
ROSA provozuje i byt s utajenou adresou. Celková kapacita lůžek azylového bydlení
o.s. ROSA je 32. Azylové ubytování je možné až po konzultaci v centru. Tel. 241 432 466,
602 246 102.
3. Telefonická krizová pomoc, internetové poradenství
Telefonní linka 241 432 466 je v provozu ve všední dny během pracovní doby Informačního a poradenského centra (po, út 9–18, st, čt 9-16, pá 9-14 hod.). Krizová telefonní SOS
35
3/13/2010 6:08:32 PM
Domácí násilí
linka 602 246 102 je v provozu: ve všední dny 9-18 hodin. O radu se mohou oběti násilí
a jejich příbuzní obrátit i prostřednictvím e-mailu na adrese: [email protected]
Internetové dotazy jsou odpovídány do 24 hodin (mimo svátky a víkendy). Poradna
na adrese [email protected] slouží nejen ženám, obětem domácího násilí, ale i teenagerům, dětem, které trápí násilí v jejich rodině, široké i odborné veřejnosti a pomáhajícím
profesím.
ROSA se zaměřuje i na prevenci násilí, pořádá semináře, školení, konference, vydává
publikace. ROSA je členem mezinárodní sítě WAVE (Womens against Violence Europe).
Více aktuálních informací o nabízených službách najdete na: www.rosa-os.cz a informace pro děti, teenagery, ženy i odbornou veřejnost na: www.stopnasili.cz .
n
Čím je práce s obětí DN specifická, co je pro ženu nejtěžší
po odchodu od násilného partnera?
ROSA: Tím nejtěžším je pro ženu se vůbec rozhodnout pro odchod a odejít. Násilí
většinou trvá delší dobu, žena je na partnerovi závislá, svůj podíl na tom má i kolo
moci, ve kterém násilí probíhá – násilí není trvalé, ale opakuje se v cyklech, kdy se
střídají akty násilného chování s dobou omluv a usmiřování. Většinou ve vztahu žijí
i děti a ženy mají pocit, že by měly zachovat dětem i přes násilí ze strany partnera
rodinu, jsou na partnerovi ekonomicky závislé. Specifikem je, že žena je nejen napadena, zraněna a sama potřebuje péči, ale zároveň se musí starat o děti, dát například
návrh na předběžné opatření, řešit i sociálně právní otázky, případné vykázání partnera.
Tím specifickým, co potřebuje žena ve fázi odchodu od partnera, není jen základní
psychologické či právní poradenství s řadou rad a doporučení, ale právě specifická
práce, která spočívá v dlouhodobém opakovaném psychosociálním, sociálně terapeutickém poradenství - a především v podpoře a odsouzení násilí, za které nenese vinu.
Odpovědnost za násilí má vždy pachatel, který se ho dopouští.
Je třeba nejen řešit sociálně právní otázky, ale i to, aby měla žena náhled na prožité
násilí, na to, že se muž nezmění vzhledem ke kontrole a moci, vyvolávání strachu, kterými partnerku udržuje ve strachu. S obětí je třeba nejen hovořit o tom, co se jí stalo, ale
vzhledem k tomu, že řada žen v důsledku prožitého násilí trpí depresemi, úzkostnými
poruchami, posttraumatickou stresovou poruchou, je třeba se při práci s obětí zaměřit
na posilování jejího sebevědomí a práci se stresem - to je právě specifikum ROSY. Specifické je i to, že v ROSE má každá klientka zpracován osobní bezpečnostní plán, který
slouží k její ochraně – a to nejen v azylovém domě, kde je bezpečí prioritou, ale i pro
klientky v běžném poradenství. Ženy, které ještě nemají na násilí náhled, totiž opaku-
36
3/13/2010 6:08:32 PM
jí obdobné chyby, neuvědomují si rizika, která jim hrozí ze strany partnera. Bohužel
víme, že násilí se po odchodu od partnera stupňuje.
n
Jak dlouho mohou být u Vás ženy v azylu, jaké všechny služby jim nabízíte?
ROSA: Pobyt v azylovém domě s utajenou adresou je poskytován na 3 – 12 měsíců.
Z počátku je azylové ubytování poskytováno na zkušební dobu 1 měsíce a poté se
pobyt prodlužuje. Principy specializovaného utajeného azylového domu ROSA jsou:
jasně vymezená cílová skupina - ženy, které zažívají domácí násilí a jsou ohroženy
násilným partnerem na životě, utajenost a bezpečnost zařízení, kvalita služeb. V azylovém domě pracuje tým proškolených pracovnic, které rozumějí specifice domácího
násilí. Jádro práce s týranými ženami spočívá v jejich posilování, dodávání síly, aby
ženy dokázaly převzít kontrolu nad svými životy a překonaly pocit naprosté bezmoci. Prioritou práce je zajištění bezpečí a klidu pro týrané a traumatizované ženy, oběti
domácího násilí.
Se ženou v azylovém domě pracuje tým sociálních pracovnic, socioterapeutka, psycholožky. Každá žena má vypracován individuální plán služby a osobní bezpečnostní
plán. Komplexní psychosociální, sociálně právní a socioterapeutická péče je poskytována bezplatně. Klientkám pomáháme s vyřízením zejména dávek hmotné nouze a státní
sociální podpory. Mají možnost se obrátit na sociální pracovnice azylového domu, které
jim pomohou se zorientovat v možnostech sociálních služeb a sociálního zabezpečení.
Ženy se na nás mohou obrátit i s žádostí o doprovod na úřad či k soudu. Klientkám pomáháme v hledání bydlení, zaměstnání, vyřizování úředních listin či jiných materiálů
a podporujeme je v jiných pro ně náročných situacích.
V azylovém domě poskytujeme: individuální sociálně terapeutické konzultace,
individuálně sociálně právní konzultace, individuální psychologické konzultace pro
ženy, individuální psychologické konzultace pro děti. Sociálně terapeutické skupiny
probíhají každý týden. Skupiny jsou zaměřené na reflexi stávající situace žen a jejich
pokroky. Při skupinách také ženy diskutují o tématech, která jsou pro ně v daných chvílích důležitá. Upevňují se tak vztahy mezi ženami a pocit, že na „to“ nejsou samy. Ženy
jsou vedeny k tomu, aby se navzájem podporovaly a pomáhaly si. Dětské skupiny probíhají paralelně se skupinovými konzultacemi pro ženy a to zcela úmyslně. Nejčastěji
jsou zaměřovány výtvarně, pohybově či „hravě“. Děti se cítí s ostatními dětmi a vedoucí dětské skupiny bezpečně. Mají zde možnost hovořit o svých zážitcích i obavách
a zjišťují, že nejsou na nic samy. Kluby pro maminky s dětmi jsou určeny zejména maminkám s menšími dětmi. Jsou založeny na prvcích kognitivně-behaviorální terapie,
konkrétně imitačním učení, kdy se ženy navzájem bezděky učí od ostatních žen nebo
bezděky učí ostatní ženy, jak s dětmi jednat, jak reagovat na jejich potřeby a požadavky.
Terapeutické skupiny pro děti, svědky násilí, s dětskou psycholožkou probíhají v poradenském centru v omezených cyklech v závislosti na poskytnutých grantech. Podle
možností azylového domu jsou pořádány různé kulturní akce, výlety.
37
3/13/2010 6:08:32 PM
Domácí násilí
Azylový dům nejsou tedy jen čtyři holé stěny a střecha nad hlavou. Utajený azylový
dům o. s. Rosa je specializovaným zařízením, jehož cílem je poskytnout ženám ochranu
a bezpečí, posílit je, aby překonaly pocit bezmoci a podpořit je tak, aby mohly znovu
žít plnohodnotný život. V azylovém zařízení poskytujeme různé služby, které mohou
klientky využívat.
n
Jak se daří klientkám řešit bytovou situaci? ROSA: Klientkám v azylovém domě pomáháme v hledání bydlení a zaměstnání.
Bohužel někdy nestačí ani rok pobytu v azylovém domě k vyřízení všech záležitostí
u soudu a tak se často stává, že ženě pomáháme hledat místo v dalším azylovém
zařízení. Některé ženy, když naberou síly, osamostatní se, si hledají vlastní bydlení
či podnájmy, některé, když pomine nebezpeční napadení partnerem, proběhne rozvodové řízení a svěření dětí do péče, se mohou vrátit do svého domu a nebo ke svým
příbuzným. Některé ženy mohou využít jako následnou péči ubytování v našem
utajeném azylovém bytě (3+1) k další možné ochraně po uplynutí ročního pobytu
v azylovém domě.
Aktuální kontakty na o.s. ROSA:
o.s. ROSA – centrum pro týrané a osamělé ženy
Podolská 242/25, 147 00 Praha 4, tel./fax: 00420–241 432 466, 602 246 102,
e-mail: [email protected], [email protected]
http://www.rosa-os.cz; www.stopnasili.cz
38
3/13/2010 6:08:32 PM
Bílý kruh bezpečí, o.s.
Mgr. Petra Vitoušová, prezidentka BKB, o.s.
Přímá pomoc obětem, svědkům a pozůstalým po obětech kriminality (1991 – 2009)
Bílý kruh bezpečí poskytuje prostřednictvím svých 11 pracovišť v 7 krajích ČR
komplexní viktimologickou intervenci obětem a svědkům trestných činů včetně pomoci osobám ohroženým domácím násilím. Služba je odborná, bezplatná a diskrétní.
Osobní kontakt zajišťuje vždy dvojice poradců, právník a psycholog. Pro Bílý kruh
bezpečí pracuje v ČR celkem 205 specielně vyškolených právníků a psychologů na bázi
dobrovolnické práce.
Kapacita služeb v osobním kontaktu je 139 hodin týdně, v telefonickém kontaktu
pomoc zajišťují dvě nonstop linky, které odbavuje pracoviště v Praze.
V roce 2008 evidoval Bílý kruh bezpečí celkem 8353 kontaktů s oběťmi, svědky
trestných činů a pozůstalými po obětech, z toho bylo 1029 osobních konzultací, 6772
kontaktů telefonických a 552 písemných.
Služba pro oběti je kombinací standardního odborného poradenství, nadstandardních služeb (psychoterapie, doprovody k procesním úkonům, příprava na líčení u soudu, peněžitá pomoc, víkendové psychorekondiční pobyty, fyzioterapie) a nestandardních situací (výjezdy do nemocnice ke zraněným obětem, do místa bydliště pozůstalých, přeshraniční pomoc).
Služby (registrované sociální služby – telefonická krizová pomoc, odborné so
ciální poradenství, intervenční centrum) Bílého kruhu bezpečí jsou zaměřeny na tyto
oblasti:
- porozumění a důvěra, znovuobnovení pocitu bezpečí
- emocionální reakce (pocity studu a ponížení, lítost, hněv, zármutek a truchlení)
- riziko rozvoje posttraumatické stresové poruchy, sekundární viktimizace
- psychosomatické následky, fyzioterapie, krátkodobá podpůrná terapie
- dilema, oznámení nebo neoznámení trestného činu
- odškodnění a peněžitá pomoc
- práva poškozeného a svědka v trestním řízení (zmocněnec aj.)
- řízení před soudem (oddělené čekárny, vyloučení veřejnosti, nepřítomnost
obžalovaného)
- mimosoudní vyrovnání
- trestný čin se stal v zahraničí
- další individuální potřeby obětí a jejich blízkých
39
3/13/2010 6:08:32 PM
Domácí násilí
Pracoviště Bílého kruhu bezpečí v ČR
 Síť poraden: Brno – Liberec – Olomouc – Ostrava – Pardubice – Plzeň – Praha
 Intervenční centrum Bílého kruhu bezpečí Ostrava
 Centrála Bílého kruhu bezpečí Praha
 Linka Bílého kruhu bezpečí - nonstop
 DONA linka - nonstop
Adresy a dostupnost služeb na www.bkb.cz
nonstop linka Bílého kruhu bezpečí – tel. 257 317 110
Linka poskytuje diskrétní a okamžitou pomoc, zejména psychickou podporu a odborné rady v kritických chvílích života po trestném činu. Je vstupní branou do systému komplexní pomoci:
o pro oběti trestných činů
o pro svědky trestných činů
o pro pozůstalé po obětech trestných činů
o pro blízké a známé obětí trestných činů
V případě potřeby zprostředkuje nebo doporučí navazující služby v místě, vlastní
poradny v sedmi krajích ČR nebo organizace spolupracující v síti garantované Bílým
kruhem bezpečí v České republice a Evropě.
V závažných případech předá záležitost se souhlasem volajícího Centrále Bílého
kruhu bezpečí s návrhem na poskytnutí nadstandardních a nestandardních služeb.
Školicí a vzdělávací aktivity Bílého kruhu bezpečí, o.s.
Bílý kruh bezpečí je školicím akreditovaným střediskem (akreditace MPSV ČR, registrace MV ČR – odbor vzdělávání) se zaměřením na zlepšování výkonu spravedlnosti v praxi. Cílovými skupinami jsou: policisté, soudci, státní zástupci, soudní znalci,
advokáti, sociální pracovníci, zdravotníci, studenti VŠ.
Lektoři Bílého kruhu bezpečí pravidelně přednášejí na Justiční akademii v Praze
a v Kroměříži, na Policejní akademii v Praze, na fakultě humanitních studií FF UK.
Bílý kruh bezpečí má širokou nabídku výcviků a přednášek, je pravidelným školitelem
policejních pedagogů, metodiků a lektorů.
Mezi frekventovaná témata přednášek a výcviků patří: Práva poškozeného v trestním řízení, Náhrada škody a peněžitá pomoc státu, Dopad trestného činu na oběť,
Prevence sekundární viktimizace, Zákon na ochranu před domácím násilím, Pomoc
osobám ohroženým domácím násilím, Stalking.
V roce 2009 evidoval Bílý kruh bezpečí realizaci 168 školení a výcviků, kterých se
celkem zúčastnilo 6243 posluchačů.
40
3/13/2010 6:08:32 PM
Publikační a osvětová činnost
Bílý kruh bezpečí vydává 18 let vlastní periodikum, Zpravodaj BKB (čtvrtletník, 38
stran, distribuovaný do základní sítě knihoven, médií, do obou komor Parlamentu ČR).
Bohatá je ediční činnost zaměřená na oběti a svědky, Bílý kruh bezpečí vydává zejména
brožury a letáky, ale také plakáty a samolepky (Svědek u soudu, Náhrada škody, Pomoc obětem znásilnění, Práva poškozeného, Trauma oběti trestného činu aj.).
V nakladatelství Grada vyšla v roce 2007 publikace autorů Bílého kruhu bezpečí
Pomoc obětem (a svědkům) trestných činů, v roce 2006 vyšla knížka Bílý kruh bezpečí
15 let pomáhá obětem kriminality), Ministerstvo vnitra vydalo za velkého přispění
autorů Bílého kruhu bezpečí publikaci Oběti a novináři.
Bílý kruh bezpečí realizoval několik významných kampaní, v roce 2001 kampaň v celé ČR zaměřenou na existenci domácího násilí, v roce 2007 na přijetí zákona
č. 135/2006 Sb. a na institut vykázání, koncem roku 2009 kampaň zaměřenou na oběti
latentní kriminality nazvanou „Řešte své problémy včas a cestou práva“.
Legislativní a expertní činnost
Bílý kruh bezpečí podal řadu podnětů k zákonodárným iniciativám (např. novela
trestního zákona § 241, § 215a; novela trestního řádu § 44a), významným způsobem
spolupracoval mj. na přípravě:
1/ zákona č. 135/2006 Sb. na ochranu před domácím násilím,
2/ zákona č. 209/1997 Sb. poskytnutí o peněžité pomoci obětem trestné činnosti.
V rámci organizačních opatření navrhl a prosadil zavádění oddělených čekáren pro
svědky obžaloby u soudů v České republice.
V rámci své expertní činnosti získal diagnostickou metodu SARA DN a adaptoval ji
se souhlasem držitelů licence pro použití v České republice. Tuto metodu předal k využívání Policii České republiky.
Bílý kruh bezpečí je od roku 1996 plnoprávným členem nadnárodní organizace
Victim Support Europe (dříve The Forum for Victim Services), aktivně spolupracuje
na tvorbě projektů, standardů, výzkumech, kontrole implementace a podkladech pro
Rámcová rozhodnutí R EU v oblasti zacházení s obětmi trestných činů v EU.
V roce 2008 se aktivně podílel na evropské konferenci konané v rámci předsednictví ČR v EU, která se konala v Praze a byla zaměřena na pomoc zranitelným obětem
kriminality v EU.
Projektová činnost
Bílý kruh bezpečí realizoval řadu vlastních projektů a podílel se úspěšně na
mnoha mezinárodních projektech.
41
3/13/2010 6:08:33 PM
Domácí násilí
nonstop linka Bílého kruhu bezpečí – tel. 257 317 110
Linka poskytuje diskrétní a okamžitou pomoc, zejména psychickou podporu a odborné rady v kritických chvílích života po trestném činu. Je vstupní branou do systému komplexní pomoci:
o
o
o
o
pro oběti trestných činů
pro svědky trestných činů
pro pozůstalé po obětech trestných činů
pro blízké a známé obětí trestných činů
42
3/13/2010 6:08:33 PM
Kde nás v Praze najdete:
Poradna Bílý kruh bezpečí - Praha
U Trojice 1042/2
150 00 Praha-Smíchov
Bílý kruh bezpečí, o.s.
pomoc obětem, svědkům a pozůstalým po
obětech trestných činů
Nabízíme:
• čas na rozhovor
• setkání s psychologem a právníkem
• právní informace
• praktické rady a pomoc
• morální a emocionální podporu
• návrat k pocitu bezpečí
• rady, jak získat náhradu škody (odškodnění od pachatele, peněžitou pomoc státu)
Poradna je otevřena:
bez objednání
úterý
17:00 – 20:00 hodin
středa
17:00 – 20:00 hodin
čtvrtek
17:00 – 20:00 hodin
pro objednané
pátek
9:00 – 13:00 hodin
Telefon:
Fax:
e-mail:
více informací
257 317 100
251 512 299
[email protected]
www.bkb.cz
Poskytujeme:
• odborné sociální poradenství
• bezplatné, odborné a diskrétní služby • nadstandardní služby ve velmi závažných
případech spojených s násilným trestným činem (např. doprovod k soudu, návštěva zraněné oběti v nemocnici, výjezd k pozůstalým,
krátkodobá podpůrná terapie, psychorekondiční víkendový pobyt)
Služba„poradnaBíléhokruhubezpečíPraha“
je registrována dle zákona č. 108/2006 Sb.,
o sociálních službách, pod číslem 6288606.
Nonstop linka krizové pomoci
Bílý kruh bezpečí: 257 317 110
Řekli o našich službách:
„Bála jsem se jít svědčit k soudu. Opravdu
moc pro mě znamenalo, že mé obavy vzali
lidé z Bílého kruhu bezpečí vážně.“
„Po pokusu vraždy na naší dceři se nám
zbortil celý svět. Do 24 hodin jsme byli
s manželem a synem v poradně Bílého kruhu bezpečí. Podpora, informace a terapie
nám pomohly zvládnout první dny a týdny.
Dcera přežila a čerpala pomoc BKB také.“
Řekli o našich službách:
„Přestože k trestnému činu došlo v zahraničí,
spojil se v našem případě Bílý kruh bezpečí
s partnerskou organizací ve Švédsku. Nám
poskytl podporu, terapii a právní informace,
pachatel byl dopaden, odsouzen a my se snažíme zapomenout a žít dál.“
DONA linka 251 51 13 13
NONSTOP
Pomoc osobám ohroženým domácím násilím
43
3/13/2010 6:08:33 PM
Domácí násilí
Posttraumatická stresová porucha u obětí
domácího násilí
Doporučení pro komunikaci s ohroženou osobou
44
3/13/2010 6:08:33 PM
Jedině znalosti zabrání chybám při rozhodování
o obětech násilí
rozhovor o.s. ROSA s psychiatričkou a soudní znalkyní MUDr. Danou Kertészovou
Text je přetištěn se svolením o.s. ROSA ze Zpravodaje ROSA 1-2/2008,
zdroj: http://www.rosa-os.cz/o-nas/zpravodaj-rosa/
Soudci mohou někdy na tyto ženy pohlížet jako na nedůvěryhodné, jako na ženy
s problémovým chováním. Sociální pracovnice zase tyto ženy mohou vnímat jako problémové, kterým není co věřit a se kterými se nelze dohodnout. Problémy s nimi mají
i soudní znalci, kteří je ve svých znaleckých posudcích posuzují jako nevyzrálé osoby
s poruchami chování. Tyto ženy často ztrácejí práci, přátele a někdy rozhodnutím soudu i své děti, čímž přijdou o svoji poslední jistotu.
O koho se jedná? – o ženy, které trpí posttraumatickou stresovou poruchou. Problém je často v tom, že ženy si často nechtějí tuto poruchu přiznat, nebo s ní zajdou za
odborným lékařem pozdě. Jedná se o poruchu, která přitom výrazně ovlivňuje jednání obětí násilí. Tuto poruchu nespojují s oběťmi dlouhodobého domácího násilí ani
mnozí odborníci - soudci, policisté, vyšetřovatelé, sociální pracovnice, ba dokonce
ani někteří soudní znalci, kteří z neznalosti tuto poruchu neuznávají nebo ji zlehčují.
Tato porucha má přitom svoji přesnou diagnózu. Na podrobnosti jsme se zeptali psychiatričky a soudní znalkyně MUDr. Dany Kertészové:
Otázka: Co je vlastně posttraumatická stresová porucha?
DK: Posttraumatická stresová porucha je medicínská diagnóza. Je to reakce či odezva na zažitý
stres. Je to porucha na základě silného stresujícího momentu, neobvykle hrozivého nebo katastrofického rázu – může to být stejně dobře jak zemětřesení, tak rozvod, úmrtí v rodině či domácí násilí. Délka zážitku přitom nehraje roli, jde spíše o intenzitu a dopad podle osobnostní konstituce
a struktury osobnosti. Kromě prokázaného zažitého traumatu, musí být u této poruchy přítomno
opakované, neodbytné vybavování, znovuprožívání události ve vzpomínkách, denních živých
představách a snech.
Otázka: Jak se porucha projevuje?
DK: Úzkostí, strachem, tísní, zdravotními projevy, jako jsou bušení srdce, bolesti žaludku a zažívací obtíže způsobené stresem. Osoba, která touto poruchou trpí, dokáže laicky řečeno dosti
často svým jednáním naštvat okolí. Reaguje na okolí a okolní podněty nepřiměřeně, hystericky,
patologicky. Okolí takového člověka je někdy překvapeno a zděšeno, nechápe, proč takto jedná.
45
3/13/2010 6:08:33 PM
Domácí násilí
Lidé v jeho okolí vnímají muže či ženu, kteří touto poruchou trpí, jinak než ostatní – takového
člověka mohou dokonce obvinit, že je nespolehlivý, náladový, nezvládá své úkoly… Obvyklými
doprovodnými jevy jsou zmíněné vegetativní problémy, dráždivost, nespavost a přehnané úlekové reakce včetně poruchy nálady a abnormální chování. Mezi typické projevy patří emoční
otupělost, postupné uzavírání se do sebe, stranění se lidem, ztráta zájmu, vyhýbání se situacím,
které by jim mohly stresovou událost připomínat. Pacient s touto poruchou postupně přestává
„prakticky“ fungovat, má problémy v zaměstnání a se svým okolím. K tomu se mohou přidružit
úzkost, deprese, sebevražedné myšlenky. Stav může komplikovat užívání drog a nadměrné pití
alkoholu. Po těchto látkách se dostaví okamžitá úleva, ale pak může následovat ještě hlubší deprese a psychické oslabení, které mohou vést pacienta k sebevraždě.
Otázka: Projeví se porucha okamžitě po nějakém devastujícím zážitku?
DK: Porucha vzniká jako zpožděná, projeví se obvykle do šesti měsíců po stresujícím zážitku.
Prakticky to znamená, že se jedná o opakované prožívání traumatu. Stresující událost nelze vytěsnit z mysli, oběť se k ní stále vrací ve vzpomínkách a ve snech, jedná se o vtírané myšlenky.
Otázka: Uvědomuje si člověk, že trpí touto poruchou?
DK: Postupně se k poznání dopracuje. Většinou se lidé postižení touto poruchou nejdříve upnou
na somatické obtíže a začnou navštěvovat lékaře. Když jsou somatická vyšetření bez patologického nálezu, lékaři jim doporučí návštěvu psychiatra. To je správný postup, protože u těchto lidí se
tak oslabí přirozená obava, ostych, ale i obavy z toho, že by mohli být nařčeni, že simulují. Pak
si začnou postupně uvědomovat příčinu, nebo ji hledat.
Otázka: A tady nastává skutečně zásadní problém. Vezměte si situaci, kdy například
žena s rozvinutou posttraumatickou stresovou poruchou má jít k soudu – například
se rozvádí, nebo soud řeší její brutální napadení. Musí vypovídat, proti ní stojí zkušený obhájce násilného partnera, který se snaží každé její slovo zlehčit, znevěrohodnit. Jak se taková žena může u soudu projevovat a jak může na soudce, vyšetřovatele,
sociální pracovnice působit?
DK: Jako nevěrohodný svědek, dokonce může vyvolat dojem, že lže, protože si při opakovaném
líčení situace před soudem může odporovat, popisovat událost rozdílným způsobem. To je dáno
tím, že se snaží podvědomě vytěsnit traumatizující zážitky. Pak to ale působí, že si vymýšlí.
To je častý projev, zejména u obětí domácího násilí. To, jak je přijímána, chápána okolím, ji ale
současně dál traumatizuje.
Otázka: Dá se s touto poruchou bojovat?
DK: Velmi úspěšně. Nedá se jí efektivně předcházet, ale když přijde klient či klientka v rané fázi,
tak je efekt velmi dobrý. Využívá se kombinace leků a psychoterapie.
Otázka: Jak dlouho léčení probíhá?
DK: Doba léčby se nedá předem určit, záleží na osobnostní struktuře postiženého a na řadě
dalších faktorů.
Otázka: Dá se tato porucha zvládnout vlastními silami?
DK: Lépe je od počátku spolupracovat s lékaři či odborníky. Někdy pomáhá i to, že pacient pochopí, o co se jedná, co zažíval či prožil.
46
3/13/2010 6:08:33 PM
Otázka: Nesouvisejí obavy z návštěvy u psychiatra u obětí DN také s tím, že by léčba
mohla být zneužita například u soudu při rozvodovém řízení? Například advokáti
násilného partnera se mohou snažit klientku před soudem vylíčit jako duševně nemocnou.
DK: Klienti se nebojí přijít v těch případech, kdy je pošlou za psychiatrem lékaři, kteří nenajdou
tělesné onemocnění. Nebo přijdou sami, když například vyzkouší jako reakci alkohol - a ono se
jim uleví jen okamžitě. Pak si uvědomí, že něco není v pořádku. Samozřejmě je třeba počítat
s tím, že se u soudu může ze strany advokátů objevit takové nařčení.
Otázka: To, že žena hledá pomoc u psychiatra, není duševně nemocná by ale nemělo
být přitěžující okolností, spíše naopak. Co tedy dělat?
DK: Proto klientkám doporučuji, aby v této fázi nečinily žádná nezvratná osobní rozhodnutí,
ani doma, ani v zaměstnání, neopouštěly zaměstnání, nedávaly výpověď, protože v této fázi se
cítí, že jsou nevýkonné. Doporučuji jim, aby prostě odložily úřední jednání.
Otázka: Jenže i v době akutní fáze posttraumatické stresové poruchy musí ženy chodit k soudu, jednat se sociálními pracovnicemi, projít řízením se soudními znalci. To
vše může zásadně změnit jejich osud, může je připravit o děti, o majetek, mohou tak
být nepřímo donuceny dál žít s násilnými partnery.
DK: Proto by se měly zmíněné profese, tedy zejména lidé ze státní správy, kteří přicházejí do
styku s oběťmi domácího násilí, vzdělávat i tom směru, aby dokázali rozpoznat, kdy žena jedná pod vlivem posttraumatické stresové poruchy. Bezesporu by to prospělo jak při rozhodování
soudů, tak státních orgánů, přispělo by to k objektivnímu posouzení konkrétních případů. Odborníci, kteří se setkávají s případy domácího násilí, by měli mít alespoň povědomí, že tato porucha existuje. Odpadlo by potom nesprávné posuzování jednání žen v akutní fázi jako slabost,
nevěrohodnost, hysterie atd. Je třeba počítat s tím, že zejména advokáti pachatelů mají sklon tuto
poruchu zlehčovat, zejména její hlavní příčinu - totiž velký stres. Znám případ, kdy advokát
prohlašoval, že touto poruchou by mohla trpět i žena, která zažije velkou bouřku.
Otázka: Hrají při této poruše roli nějaké podpůrné vlivy, jako je například výchova
v dětství, genetika?
DK: Určitě, protože predisponujícím faktorem je osobnostní struktura, ta je daná geneticky a je
ovlivněna i výchovou. Neurotické projevy, různé osobností rysy snižují práh pro rozvinutí syndromu či jeho průběhu. Není to ale nezbytné či automatické, že každý neurotik a astenik bude
trpět touto poruchou. Ale i člověk, který prožil šťastné dětství, může trpět touto poruchou,
podobně jako osobnost normálně osobnostně strukturovaná.
Otázka: Projevuje se tato porucha spíše u žen, nebo u mužů ?
DK: Je to jedno, ale z ambulantní praxe mohu potvrdit, že se častěji s žádostí o pomoc na nás
obracejí ženy.
S MUDr. Danou Kertészovou hovořil PhDr. Jiří Vavroň
47
3/13/2010 6:08:33 PM
Domácí násilí
ACORUS: Domácí násilí a posttraumatická stresová
porucha PTSP
Předkládáme výňatek z textu z publikace: Bednářová, Z., Macková, K., Wünschová,
P., Bláhová, K. 2009. Domácí násilí Zkušenosti z poskytování sociální a terapeutické pomoci
ohroženým osobám. Praha: Acorus.
Kapitola OSOBA OHROŽENÁ DOMÁCÍM NÁSILÍM
Posttraumatická stresová porucha je u osob zažívajících domácí násilí velmi častá
a znamená pro ně výrazné ovlivnění kvality života negativním směrem. Vzniká jako
opožděná nebo protrahovaná reakce na závažný stres nebo traumatickou událost,
která přesahuje běžné zkušenosti člověka a je zpravidla spojena s intenzivními pocity
úzkosti, bezmoci a zděšení.
Mezi symptomy posttraumatické stresové poruchy patří:
• flashbacky
• ustrnutí neboli zamrznutí
• zvýšená dráždivost
Flashbacky znamenají automatické znovuprožívání traumatu se všemi tehdejšími
emocemi a tělesnými reakcemi dlouho potom, co nebezpečí pominulo. Emoční
a tělesné reakce jsou stejně intenzivní jako v době traumatické události, objevuje
se např. iracionální strach, bušení srdce, pocení, zrychlený dech, zvýšená hladina
adrenalinu. Spouštěče, které tyto reakce vyvolají, se vyskytují v různých senzorických
formách, např. vizuální dojmy, čichové vjemy, zvuky, tělesné vjemy apod., které něčím
připomenou traumatickou událost.
Mezi příznaky ustrnutí zařazujeme vyhýbání se okolnostem, které jsou třeba vzdáleně
spojené se stresorem, přičemž před vznikem traumatické události se toto vyhýbání
neprojevovalo. Oběť se vyhýbá lidem, odvrací se od běžných sociálních kontaktů a má
zcela zablokované emoce, tzn., že není schopna prožívat radost ani ventilovat vztek. Její
mimika je nevýrazná a mnohdy neodpovídá závažnosti sdělovaného obsahu. Často si
nedokáže vybavit některé důležité momenty traumatické události. V této souvislosti
hovoříme o amnézii.
Zvýšená dráždivost se projevuje vnitřním nastavením obranného systému do stavu
neustálé pohotovosti, jako by se nebezpečí mohlo každým okamžikem vrátit. Chybí
základní úroveň uvolněnosti, tělo je stále ve střehu a vždy připraveno zareagovat.
Oběť se snadno vyleká a i na malé podněty reaguje nepřiměřenou vzrušivostí. Je
velmi úzkostná a mohou se u ní objevit různé fobie, např. z uzavřené místnosti, tmy,
prostoru uvnitř auta, psů apod. Tělesné projevy zahrnují napětí v těle, strnulost, pocity
na zvracení, dýchací potíže, mravenčení v prstech, studené končetiny, stavy bolesti bez
lékařských nálezů a další. Zvýšená dráždivost přetrvává nejen v bdělém stavu, nýbrž
i ve spánku, což se projevuje jeho poruchami a následnou zvýšenou únavou.
48
3/13/2010 6:08:33 PM
Doporučení pro komunikaci s obětí domácího násilí
o.s. ACORUS
Ohrožená osoba zpravidla dlouhodobě žije ve stresu. Soužití s násilným partnerem
její chování a prožívání deformuje, často se může jevit jako nesympatická, nesebevědomá, nevyrovnaná, hysterická a na první pohled může působit nevěrohodně. Její kontakt s dětmi je touto situací v rodině rovněž poznamenán, to ale neznamená, že nechce
a nemůže být dobrou matkou.
Často se snaží chování partnera bagatelizovat, omlouvat, nepřipouští si závažnost
situace (např. nebil mne, jen mi občas dal pár facek…). Mnohdy přijala vidění světa
z agresorova zorného úhlu, tzn. že sebe vidí jako neschopnou, špatnou, vinnou za nastalou situaci.
Bývá emočně závislá na partnerovi, během procesu odpoutávání se od něj může vysílat rozporuplné signály (pro okolí nepochopitelné návraty zpět k partnerovi, emoční
závislost na něm).
Když je domácí násilí zveřejněno a ohrožená osoba vyhledá pomoc, je pro ni i děti
tato situace vysoce ohrožující, protože násilná osoba zpravidla zvýší psychický teror
a někdy i fyzické napadání je brutálnější.
V této situaci doporučujeme:
• nehledat viníka rozpadajícího se vztahu
• nesnažit se doporučovat párovou terapii ani mediaci (terapie je možná až po
uznání chyby a po základní reflexi situace abusorem)
• zajistit bezpečí pro matku a děti
• nenutit oběť k odchodu, pokud není připravená a motivovaná
• neříkat jí, co má dělat, ale nabízet možnosti pomoci
Doporučení pro vedení rozhovoru s ohroženou osobou:
• strukturovat konzultaci – čas, obsah
• informovat o tom, co ji čeká
• musí-li čekat, zajistit letáky, informace písemně, domluvit se s ní na časovém
harmonogramu
• nenechávat čekat dlouho
• zajistit pohodlí a základní potřeby – pití, záchod, teplo x chlad, ticho
• nabídnout možnost vystupovat anonymně nechat ji vybrat, kde chce sedět
(fobie, úzkost)
• nedělat v přítomnosti oběti rozmáchlá gesta a prudké pohyby (zvýšená
dráždivost, lehko se vyleká)
• používat klidný ne příliš hlasitý hlas (citlivější na hluk)
• snažit se odblokovat všechny nepřiměřené hluky v místnosti
49
3/13/2010 6:08:33 PM
Domácí násilí
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
v některých případech je lepší, když s ohroženou osobou jedná pracovník
stejného pohlaví
dát najevo zájem mluvit srozumitelným jazykem
nepoužívat výrazy, kterým by oběť nemusela rozumět
nechtít znát detaily násilí (riziko flashbacků)
respektovat, pokud oběť naznačí, že nechce o některých skutečnostech mluvit, nenaléhat
ocenit, že vyhledala pomoc
používat otevřené otázky („můžete mi o tom říct víc“)
potvrzovat emoce („chápu, že je vám zle, že se vám chce plakat…“)
zrcadlit („rozumím tomu tak, že….“)
nepřerušovat výpověď oběti („ano – série“)
pojmenovat domácí násilí a jeho neakceptovatelnost
ujistit, že vinu nenese oběť
neudílet rady, nenutit k řešení
aktivovat k nalezení vlastní cesty
informovat o možnostech řešení
respektovat její rozhodnutí, i když s ním nesouhlasíme a nerozumíme mu
navrhovat malé dosažitelné cíle
Doporučení pro případy podezření, že jde o oběť DN
Pokud má však sociální pracovník podezření, že kontaktovaná osoba zažívá násilí
v partnerském vztahu, přestože to sama přímo nezmínila, neměl by se zdráhat s ní na
toto téma hovořit.
Doporučení pro rozkrývání DN
• vyslovte své podezření a projevte účast (nelitujte)
• opatrně se zmiňte o zraněních, která jsou na oběti patrná, ale neptejte se dál,
pokud sama na toto téma nechce hovořit
• poskytněte “nepřímé poradenství”, například touto formou: “Existují zařízení
poskytující pomoc lidem, kteří trpí násilím…“
• projevte pochopení pro odmítavou reakci oběti (“chápu, že se o tom bojíte
mluvit, bez vašeho souhlasu nebudu nic podnikat”)
• jasně a konkrétně nabídněte svou pomoc (dohodněte se s obětí kdy, kde a jak
vás může zastihnout, zeptejte se, zda se s ní můžete sama zkontaktovat, příp.
prostřednictvím koho to můžete udělat.)
• nabídněte konkrétní praktickou podporu (pravidelné rozhovory, doprovázení na úřady, informace o zařízeních, která se specializují na pomoc
obětem domácího násilí)
50
3/13/2010 6:08:33 PM
Doručení pro komunikaci s obětí domácího násilí
o.s. ROSA
IC Praha: V čem může být projev ohrožené osoby specifický, rozporuplný?
ROSA: Je třeba připomenout, že oběti se cítí zodpovědné za násilí, trpí pocity viny,
často popírají strach a hněv, který cítí. Za násilí se stydí, dlouho se snaží situaci zvládat
samy, vytěsnit, popřít, přizpůsobit se, udělat vše pro to, aby k násilí nedocházelo. Psychickými projevy obětí může být nízké sebevědomí, deprese, pocity naprosté bezmoci,
úzkost, poruchy spánku, poruchy příjmu potravy, noční můry, flashbacky traumatických událostí, posttraumatická stresová porucha.
Řada obětí může vykazovat znaky tzv. Stockholmského syndromu, tedy spoluzávislosti na pachateli, což může být pro řadu policistů a úředníků zcela nepochopitelné.
Mohou i při zásahu policie svého trýznitele bránit. Řada výzkumů potvrzuje, že oběti
vystavené násilným situacím dodržují strategie přežití a identifikují se s pachatelem.
Stockholmský syndrom je definován vytvořením emocionálního vztahu mezi násilníkem a obětí, identifikací oběti s jednáním násilníka, kdy se oběť snaží „zavděčit“ svému
trýzniteli, pomáhat mu a chránit jej, čímž si podvědomě vykupuje jeho shovívavost
a podvědomě tak chrání svůj život. Stockholmský syndrom se podílí i na tom, že vzrůstá strach oběti se změny a zásahu okolí – obává se, co bude následovat, pokud nevyhoví
agresorovi, jakákoli změna navíc může z jejího pohledu ohrozit její život. Dlouhotrvající „zajetí“v násilném vztahu má někdy za následek hluboké změny v identitě oběti.
Řada obětí může trpět posttraumatickou stresovou poruchou a její projevy mohou
být pro úředníky naprosto nepochopitelné. Může se jim zdát, že tyto ženy reagují nepřiměřeně, někdy až hystericky, jsou nepřesvědčivé, mění své výpovědi, některé z obětí
mohou být v důsledku prožitého stresu i útočné, některé jsou plačtivé: je třeba vždy pamatovat na to, že před sebou máme oběť, která prošla delším obdobím psychického či
fyzického týrání, má řadu traumatických zážitků. Při jednání s obětí násilí mohou mít
úředníci, soudci, policisté pocit, že je nevěrohodná, mohou mít dojem, že lže, protože si
při opakovaných výpovědích či soudních líčeních může odporovat, popisovat událost
rozdílným způsobem. Je to dáno tím, že se snaží podvědomě vytěsnit traumatizující
zážitky. Skutečně si je nepamatuje a nebo si vzpomene až po velmi dlouhém období.
Souvisí to s obrannými funkcemi mozku, který se snaží trauma vytěsnit a ve vědeckých
studiích jsou už popsány i chemické změny, které způsobí, že si traumatické zážitky
skutečně nepamatujeme. K těmto studiím například přistupuje soudní praxe v USA.
Kdo ale nepracuje a nemá zkušenost s traumatizovanými osobami, může mít pocit, že
si oběť tím, že mění výpovědi, prostě vymýšlí.
IC Praha: Jak vést rozhovor s ohroženou osobou v případě prvního kontaktu?
ROSA: Přestože je domácí násilí vnímáno jako vážný celospolečenský problém, ze
zkušeností obětí i odborníků, kteří se touto problematikou zabývají, vyplývá, že ve společnosti stále přetrvává řada mýtů, které znesnadňují pozici oběti a naopak pomáhají
51
3/13/2010 6:08:33 PM
Domácí násilí
násilníkům - jako například - „…..že ženy své partnery k násilí vyprovokují, mohou tedy za
to“, „…poznal bych násilníka na první pohled“…,“to není násilí, je to jen vzájemný konflikt,
neshoda, hádka…“
Bohužel tyto mýty přetrvávají nejen mezi širokou veřejností, ale i mezi pracovníky
profesí, které se s oběťmi setkávají a měly by jim být nápomocny. Stále přetrvávající
mýty pak brání obětem, aby se svěřily s prožitým násilím. Na druhé straně jsou překážkou v účinné pomoci obětem. Pokud těmto mýtům věříme, je naše pomoc limitována
a oběti jsou naopak viktimizovány: násilí je omlouváno a je jim dáváno za vinu stejně
tak, jako to dělá osoba, která se násilí dopustila.
Při kontaktu s obětí násilí může dojít asi k největším chybám a omylům. V případě
násilí ve vztahu nesmí nikdy dojít ke konfrontaci násilníka a oběti. Zcela nevhodné
je hovořit s tím, kdo se dopouští násilí, jako s prvním. Pokud dojde k takové situaci,
je vzhledem k dynamice násilí velmi pravděpodobné, že oběť násilí bude za nežádoucí
chování (zveřejnění násilí) potrestána. Nejdůležitější v této situaci je bezpečí oběti násilí.
Mezi obecné principy práce s obětí násilí patří: v prvé řadě je nutné získat důvěru
oběti. Hlavním důvodem, proč oběť zůstává v násilném vztahu, je totiž strach a naprostá bezmocnost. Při kontaktu s obětí zachovávejte klid. Nikdy nedávejte oběti otázky,
které by jí mohly dávat násilí za vinu (např.: „Vyprovokovala jste ho nějak, že vám tohle
udělal?“). Obětem naslouchejte, důvěřujte, nesuďte je. Neobviňujte je. Jasně odsuďte
násilí, za které není oběť odpovědná (nikdy neříkejte: „A proč už jste ho neopustila?“).
Respektujte samostatnost oběti. Můžete oběti pomoci sestavit bezpečnostní plán, ale
současně ji ve vašem regionu odkažte na organizaci, která se specializuje na pomoc
ženám - obětem domácímu násilí, tak, aby našla specifickou podporu. Pokud je oběť
zraněna, pomozte jí vyhledat lékařské ošetření.
Nikdy při rozhovoru s obětí násilí nebuďte direktivní, oběť musí cítit, že je pro
vás důležitá, že ji věříte, stojíte na její straně. V o.s ROSA stojíme vždy na straně oběti,
i když se ptáme opatrně, co se stalo, nikdy nehledáme otázkami, proč se to stalo. Odsoudíme násilí, které oběť zažila, a nikdy nedáváme ženě – oběti zraňující otázky.
Prioritou intervence je vždy bezpečnost ženy, oběti domácího násilí. Znamená to
všechny kroky s obětí naplánovat: pokud není oběť v bezpečí, je velmi nebezpečné,
aby podala trestní oznámení na svého násilného muže a vrátila se zpět do bytu, právě v tuto dobu může násilí nebezpečně eskalovat.
52
3/13/2010 6:08:34 PM
Děti a domácí násilí
53
3/13/2010 6:08:34 PM
Domácí násilí
Dítě a domácí násilí
Mgr. Zora Dušková
Motto:
“Domácí násilí v rodině působí na děti více než všechna genetická postižení.”
MUDr. František Koukolík
Dětské krizové centrum funguje od roku 1992. Zabývalo se především řešením CAN
(syndrom zneužívaného a zanedbáváného dítěte) domácí násilí je psychické týrání.
Když se jedná o jeho vliv na dítě, je potřeba vypracovat odborný posudek. Posudek by
měl mapovat minimálně tyto oblasti:
1) dopad domácího násilí na psychický stav dítěte, na jeho celkový vývoj a vývoj
jeho osobnosti
2) vliv domácího násilí na celkové vztahy v rodině
3) vliv domácího násilí na vztah dítěte k agresorovi i k submisivnímu rodiči –
každý z nich selhává v jiné oblasti rodičovských kompetencí
4) stanovení příčin dysfunkčnosti rodiny, zmapování faktorů, které vedou ke
vzniku, rozvoji a udržování domácího násilí a/či jiných forem dysfunkčnosti
v rodině
5) určení prognózy a možnosti sanace vztahů v rodině
Opakované vystavení dítěte okolnostem domácího násilí traumatizuje dítě podobně jako jiné formy týrání či zneužívání dítěte. Následky mohou zasahovat všechny
oblasti lidského prožívání a chování. Zasažena bývá emocionalita dítěte, jeho prožívání je deformované, nejednou dítě reaguje emoční inhibicí (útlumem schopnosti prožívat a emočně odpovídat na podněty; vzniká emoční prázdnota; aby vůbec něco cítilo,
může začít hledat zdroje nadměrně silných prožitků, v pozdějším věku jde nejednou
i o experimenty s psychoaktivními látkami, sebepoškozování, rizikové chování, adrenalinové zážitky apod) nebo naopak nadměrnou emoční excitací (zesílení prožitků,
nárůst úzkostnosti, potřeby kontrolovat okolí, podrážděnosti, emoční lability). Zasaženy mohou být obecně interpersonální vztahy a schopnost dítěte ve vztazích zdravě
fungovat, ohrožené dítě se může stahovat ze vztahů vrstevnických i rodinných, může
propadat do izolace.
Celkový vývoj dítěte a vývoj jeho osobnosti se dostává nejednou do nerovnováhy,
disharmonie. Sebepojetí ohroženého dítěte je narušené, dítě nemůže prožívat svoji hodnotu, cítí se devalvované, ponižované, přechází do sebeobětování, opomíjí své potřeby
ve prospěch druhých, v důsledku čehož může zažívat frustraci a především citovou
deprivaci; již v útlém věku pro sebe nepožaduje nic, snaží se neupoutávat pozornost,
je tiché, trpělivé, ničeho se nedožaduje, vydrží v klidu i bez podnětů. Jsou narušeny
nejzákladnější podmínky pro zdravý vývoj dítěte – bezpečí domova, bezpečí a pevnost
54
3/13/2010 6:08:34 PM
vztahů, přijetí a láska k dítěti. Dítě zaujímá postoj i k vlastnímu násilí. Buď se s ním
identifikuje, a pak se samo může začít chovat agresivně (neboť jediné bezpečí pro něj
může být zaútočit první, demonstrovat svoji sílu dříve, než to udělá někdo druhý), často se ale také může identifikovat s obětí a rozvinout tzv. „syndrom přizpůsobení“. Ten
zakládá vysoké riziko do budoucna a zvyšuje pravděpodobnost, že i v budoucnosti,
nejen v dětském věku, ale i v dospělém, se bude takový jedince snáze stávat obětí dalším agresorů a manipulátorů a nebude se umět proti tomu vzepřít a vymanit se. Neboť
jeho obranou je rezignace, přijetí situace, bezmocnost.
Na problematice domácího násilí bychom měli sledovat dvě roviny:
 ochranu dítěte před DN
 dopad násilí na dítě
Někdy bývá chybně vykládán zájem dítěte. V případě rodin, kde došlo k rozvoji
domácího násilí, je třeba zájem dítěte posuzovat mnohem precizněji než v případě
„zdravých rodin“ a mnohem více rozumět potřebám dítěte.
Často diskutovanou otázkou je střídavá péče. Aby dítě v konečném důsledku
nepoškozovala, klade zvýšený nárok na schopnost rodičů komunikovat spolu, vyměňovat si informace o dítěti, vycházet si vstříc. V zásadě je vhodná pro zralé rodiče,
vstřícné, bez silných emočních zranění pramenících z rozvodu, neboť tyto často výrazně blokují možnost dohody a komunikace.
V rodinách s výskytem domácího násilí lze tyto podmínky zajistit jen minimálně.
Je zde zvýšené riziko, že násilný rodič bude diktovat podmínky ze své dominantní
pozice a submisivní rodič nebude mít možnost prosadit oprávněné potřeby dítěte
a jejich naplňování. Stejně tak je obtížné spolehnout se na to, že násilný rodič nebude
dítětem manipulovat, nebude ho ovlivňovat proti rodiči submisivnímu. Otázku, zda
se má dítě násilného rodiče s tímto rodičem stýkat, je třeba posuzovat velmi citlivě
a vždy na základě hluboké znalosti konkrétní situace a na základě konkrétního posouzení postojů a vztahového rámce dítěte.
Pro některé dítě je řešením, aby byl kontakt s agresivním rodičem přerušen, aby
nebylo do takového kontaktu nuceno, aby byly jeho prožitky a postoje respektovány;
jiné dítě by ztrátu rodiče neslo bolestně a navzdory okolnostem od rodiče získává
důležité city a podněty. Takový posudek by měl vypracovávat odborník, který je s dítětem a rodinou déledoběji v kontaktu, který má možnost reagovat i na změny v potřebách a postojích dítěte.
Pokud již dochází k rozpadu rodiny, je žádoucí dítě o tomto informovat, a to přiměřeně jeho věku, pravdivě a bez emočních výlevů. Je vhodné také nebát se jasně
označit patologické chování, pojmenovat příčinu. Kromě jiného je sdělením směrem
k dítěti – toto jsou okolnosti, před kterými tě budu chránit, které ti ubližují, kterým
nesmíš být vystavováno.
Dítě reaguje na agresi a násilí a na to, že se násilí týká dvou pro něj nejdůležitějších
osob.
55
3/13/2010 6:08:34 PM
Domácí násilí
Pro dítě je nejdůležitější:
 získat důvěru v dobro světa, povědomí o reálných rizicích
 získat důvěru k lidem (skrze rodiče a to, jak rodiče dokáží citlivě vnímat a přiměřeně
uspokojovat potřeby dítěte), rodiče naplňují potřeby dítěte. Dítě potřebuje cítit, že
jsou pro něj emočně bezpeční. Pokud to necítí, ztrácí bazální jistotu.
Vliv domácího násilí a agrese na dítě:
 čím je dítě mladší, tím méně diferencuje, má tendenci reagovat generalizací, úzkostí, reaguje psychicky i somaticky (nemoc apod.)
 dítě nemá prostor vyjádřit, co by si autenticky přálo a co autenticky prožívá.
Nejednou nemůže hovořit o svých úzkostech a obavách, protože se brání tomu,
aby zatěžovalo „svými starostmi“ submisivního rodiče, cítí za něj zodpovědnost.
Nemůže otevřeně vyjadřovat své pocity ani před násilným rodičem, může prožívat
strach z trestů za své pocity a postoje. Může být také vystaveno silnému nátlaku a manipulaci ze strany agresora, aby se přiklonilo na jeho stranu. V mnoha
případech bohužel nemůže dítě vyjádřit své postoje a pocity ani při kontaktu s odborníky, brání mu v tom strach z potrestání, z pocitu, že „zrazuje nepreferovaného
rodiče“, že neposlouchá násilného rodiče. Nejednou tak dítě verbálně prezentuje
především postoje manipulátora, nikoliv svoje autentické. Při práci s dítětem je
proto třeba mít možnost používat nepřímé nástroje (např. psychologické testy)
a nepřímé způsoby zjišťování autentických postojů a pocitů dítěte.
 dítě má strach z agresora, a to i v případech, kdy násilná osoba napadá „jen“ ohroženou
osobu, dítě i tak prožívá strach, zda bude či nebude samo napadeno, opuštěno; jak by
se také mohlo spolehnout na to, že agrese nebude namířena proti němu, v porovnání
s dospělými proti „slabému dítěti“, když je cílena dokonce i na silnějšího dospělého
rodiče a ani ten se proti násilí a agresi nedokáže efektivně bránit - tento fakt se velmi
často opomíjí, bagatelizuje se opodstatněný strach dítěte postojem, „vždyť agresivní
rodič dítě nenapadá; vždyť na dítě je hodný; dítěte se to netýká“ apod.
 nepředvídatelnost situací, ve kterých bude násilná osoba agresivní, významně
ovlivňuje psychiku dítěte
 dítě má tendenci přebírat odpovědnost, je frustrované, nemá fyzickou sílu, aby
zabránilo napadání rodiče; matky jsou někdy hrdé, že mají „rozumné“ dítě, které je
hlídá, radí jim, chrání je před tátou, vůbec si neuvědomují patologii takového chování. Dítě však za takovou roli platí nejednou zvýšenou pohotovostí k úzkosti, disharmonickým vývojem své osobnosti, osvojováním si nezdravých způsobů jednání
a nezdravých postojů, sebeobětováním, somatickými problémy, či třeba poruchami
spánku – jak by také mohlo klidně spát, když musí neustále monitorovat okolí
a zajišťovat ochranu slabého rodiče. K mnoha agresivním atakám mezi rodiči navíc
dochází právě v nočních hodinách, po návratu podnapilého či opilého agresora.
 dítě může mít k oběma rodičům ambivalentní vztah (někdy je mu dobře
s agresorem, jindy k němu cítí nepřátelství, k ohrožené osobě – často je jí matka
- cítí lásku, má potřebu ji ochránit, ale cítí se také popouzeno proti ní, protože
ho matka neochrání před agresí, protože matka nedokáže situaci domácího násilí
efektivně vyřešit, protože matka nadále nevystavuje okolnostem domácího násilí
jen sebe, ale opakovaně i své dítě.
56
3/13/2010 6:08:34 PM
 dítě může mít silné pocity viny za konflikty rodičů. Může si myslet, že když se
rodiče hádají, hádají se kvůli němu. Dítě se snaží něco udělat, aby se nehádali,
neměli konflikty.
 dítě si zafixuje, že násilí patří ke vztahu, že je to zákonitost
 Dobro a zlo nejsou především správně pojmenovávány. Submisivní oběť domácího
násilí má dlouho tendenci agresora omlouvat, zavírat oči před skutečností, že
jde o domácí násilí a především, že jde o jev, který pokud se již vyskytl, bude se
s velkou pravděpodobností znovu opakovat. A to navzdory tomu, jak „krásné“ je
usmiřování, období odčiňování, omluv, proseb o odpuštění, slibů „že už nikdy“.
Situace je o to složitější, že násilný rodič není „mimo normu“ jen v této oblasti,
ale právě to, že je schopen se takto chovat ke svým nejbližším lidem, ukazuje na
odchylky v osobnostní struktuře takového rodiče, které se bezesporu projevují
i v jiných oblastech fungování či spíše nefungování takového rodiče, což umocňuje
negativní dopad na vývoj dítěte.
Pokud jedinec opakovaně zažívá v různých situacích bezmoc, nemá možnost
ovlivňovat situaci a mít na ni vliv, může se naučit pasivitě a rezignaci jako svému
způsobu řešení. Pak není schopen vyvinout efektivní obranu a nalézt efektivní
a zdravé řešení. Proto mezi oběťmi domácího násilí nalezneme mnoho žen, které
byly i v dětství vystaveny některé z forem interpersonálního násilí (fyzické, psychické, sexuální násilí) a zažívaly absolutní bezmoc. Tenkrát se nemohly vzepřít, chránit
se, nemohly ale také ani od svých rodičů odejít. I v dospělém věku se pak chovají podobně, neboť jiné formy chování si neměly možnost v průběhu svého vývoje osvojit.
Proto jsou i v dospělém věku lapeny v zajetí bezmoci, proto se jimi v dospělém věku
opakovaně stává, že se dostávají do podobných situací jako v dětství a že se okolnosti
fyzického, psychického či sexuálního násilí opakují i později. Naučily se být oběťmi. I to
je jeden z jasných argumentů, proč je nutné děti chránit před domácím násilím a před
tím, aby byly vystaveny takovému počínaní, ať již v roli přímé oběti nebo svědka. Deformace je totiž potom nejednou trvalá a významně, negativně ovlivňuje i fungování
v dospělém věku! Cesta ven vede především přes dlouhodobou psychoterapii.
Reakce dítěte na DN mezi rodiči:

mladší děti reagují častěji úzkostí, starší hostilitou, dívky mají tendenci promítat DN
více do emočních stavů, tedy do svého prožívání, chlapci zase více do svého chování

dítě zažívá velkou emoční excitaci či emoční inhibici v situaci DN. Pokud dítě potlačí
své emoce, může se u něj začít rozvíjet depresivní porucha.

jedním z důležitých faktorů pro rozvoj posttraumatické stresové poruchy u dítěte
je pocit bezmoci, který za situaci může cítit. Dítě také může přebírat zodpovědnost
za celou situaci i za bezpečí submisivního rodiče, avšak nemá žádné možnosti
a efektivní nástroje, jak situaci změnit, jak násilí zabránit.
Agresor však může být dítětem v určitých situacích preferován a dítě se může
s agresivním rodičem dokonce nezdravě identifikovat; takový rodič totiž může na dítě
působit i jako „bezpečnější“, přednější než druhý rodič. Násilná osoba může dávat dítěti jasnější pravidla, sdělení, důslednost. Ohrožená osoba - submisivní rodič - může
57
3/13/2010 6:08:34 PM
Domácí násilí
svým chováním na dítě působit rozmlženě, nejasně, není neschopen zajistit ochranu a bezpečí dítěti nejen před rodičem násilným, ale obecně před jakýmikoliv riziky
a ohroženými.
Měli bychom se mít na pozoru před rychlým zkratkovitým závěrem, když hodnotíme vliv domácího násilí na dítě.
V rámci krizové intervence je potřeba rychlé rozhodnutí, pak je nutný hlubší rozbor situace, za rozvojem domácího násilí stojí někdy konkrétní způsob vzájemné interakce právě těchto dvou osob.
U soudu by dítě nemělo být přímo tázáno, s kým chce být; vhodný je citlivý přístup za pomoci odborníků - pro dítě může jít o neřešitelnou otázku, může také mít
obavu z agresora, může mít potřebu chránit slabšího rodiče – tudíž verbalizovaná odpověď v mnoha případech nekoresponduje s autentickým přáním a potřebami dítěte!
Zejména dospělí by měli nést důsledky svého chování i tím, že nebude naplněno
právo rodiče.
Asistovaný styk v případech, kdy se dítě nechce s násilným rodičem stýkat:
•
•
•
nutíme dítě, aby ignorovalo nenávist rodičů a také své vlastní pocity
přenášíme na dítě zodpovědnost za stav, který neumí lépe zvládat ani
dospělé osoby – rodiče
chceme po dítěti, aby budovalo svůj kladný vztah k rodiči na podkladu
vzájemné nevraživosti mezi rodiči, aby dítě zcela odhlédlo od širšího
kontextu - tedy, aby se dítě chovalo zraleji než dospělí! Dítě tomu nemůže
dostát, význam styku s násilným rodičem může někdy naplnit pouze
formálně a za cenu potlačení a deformace vlastních pocitů. Učí se, že
nemůže svým pocitům důvěřovat a především, že se jimi nemá řídit,
tím ale ztrácí pro celý svůj další život jeden z nejdůležitějších zdrojů
informací o tom, co je pro něj „dobré, co špatné; co je libé, co nelibé; co
je správné, co nesprávné“.
Efektivní pomocí dětem ohroženým domácím násilím jsou případové, interdisciplinární konference. Každý odborník může vnést svůj úhel pohledu. Každý případ je
potřeba posuzovat individuálně. Informační materiály k interdisciplinárním konferencím jsou dostupné v Dětském krizovém centru.
Dítě má právo na oba rodiče.
Následky za porušení norem by měl nést rodič, který je překročil.
Společnost by měla dát najevo, že násilí do vztahů nepatří,
že násilný partner udělal chybu.
58
3/13/2010 6:08:34 PM
Úplná, harmonická, milující rodina; rodina, která přiměřeně a rovnovážně
naplňuje potřeby všech svých členů, to je nejlepší vklad do života každého dítěte.
Avšak dítě vyrůstající v patologických vztazích má jen minimální šanci na zdravý
vývoj a je svými rodiči nenávratně okradeno o krásu a bezstarostnost dětství. Než
rodina taková, než rodina s domácím násilím, je pro většinu dětí lepší rodina neúplná, pokud mu dokáže vytvořit milující, laskavé prostředí, založené na lásce a respektu. A to je něco, co nelze nahradit ani materiálním zajištěním, drahou dovolenou,
drahou soukromou školou, nejnovějšími technickými či luxusem.
Rodinu netvoří jen počet jejích členů, ale především kvalita vzájemných vztahů
a opravdovost vzájemných citů.
59
3/13/2010 6:08:34 PM
Domácí násilí
Informace pro policisty a jiné odborníky, kteří se
dostávají do styku s dětmi zažívajícími domácí násilí
v rodině
Mgr. Zdena Bednářová, ředitelka Psychosociálního centra Acorus
Dítě, které se stane svědkem domácího násilí, rozhodně není nezaujatým pozorovatelem, jehož se násilí mezi rodiči netýká. Domácí násilí děti viktimizuje, a to
dvojím způsobem:
1.
2.
přímá viktimizace
• násilná osoba útočí nejen na osobu ohroženou, ale i na dítě
• dítě brání ohroženou osobu a je při tom úmyslně zraněno násilníkem
• dítě má ohrožená osoba v náručí a ono je neúmyslně zraněno při jejím napadení, i když původně výpad nebyl zaměřen proti němu
• dítě je zraněno padajícími či letícími předměty
nepřímá viktimizace
• dítě není vlastním terčem násilí, ale jeho svědkem
• Světová zdravotnická organizace charakterizovala tuto situaci jako psychické týrání dětí již v roce 2003
Domácí násilí tedy není jev, který by se týkal jen dospělé oběti, ale naprosto
zásadně ovlivňuje fungování celého rodinného systému. Dítě pro zdravý psychosociální vývoj potřebuje pocit bezpečí a jistoty, který mu rodina, kde je přítomno
domácí násilí, nezajišťuje. Vyrůstá v atmosféře strachu a napětí, nachází se v situaci,
které nerozumí a adekvátního vysvětlení se mu nedostává. Samo často neumí celou
situaci pojmenovat. Pocity, které zůstávají, jsou strach, úzkost a zmatek. Svět pro ně
nemá svou bezpečnou logiku.
Rodina deformovaná domácím násilím si vytvoří vlastní adaptační legendy jak pro
okolí, tak sama pro sebe. Týraný rodič, nejčastěji matka, sobě i dítěti chování násilného rodiče omlouvá („Už se to nestane, byl jen opilý, přepracovaný, podrážděný.“; „Mne
to vlastně ani nebolí.“ apod.). Děti se s těmito zdůvodněními ztotožňují a nejčastěji na
násilí v rodině reagují následovně:
• přijmou tento stav jako normální a ztotožní se s legendami dospělých, jako např.
mámě to nevadí, to se stane, tatínek se jen rozčílil, to je normální všude apod. a pak
podle nich jednají
• vymyslí si vlastní důvody, proč k této situaci dochází, např. můžu za to já, otec je
všemocný, matka je špatná apod., tzn. hledají vinu v sobě (špatně se učí, neuklízí
hračky, příliš obtěžují apod.)
• vidí tátu jako všemocného a vševědoucího, přijmou podvědomě úhel pohledu
matky, svět ztratí předvídatelnost, vše závisí na libovůli v jejich očích všemocného
otce
• přijmou interpretaci otce a odmítnou matku jako špatnou – „tu, která za to může“
60
3/13/2010 6:08:34 PM
•
stávají se imunní vůči trestům, protože fyzické tresty jsou v rodině běžnou normou
a nemají příčinnou souvislost s chováním dítěte, navíc je „trestána“ i matka, které
tato role nepřísluší
Děti se v rodině adaptují na situaci, identifikují se s osobami pro ně významnými
na základě citového vztahu, tzn. napodobují chování svých rodičů a učí se ho. Naučí
se vnímat násilí jako jednu variantu sociálního chování, kde platí, pokud jsi silnější
a druhý má z tebe strach, pak jsi v bezpečí. Chlapci vyrůstající v rodinách, kde násilí
patří k běžnému repertoáru chování, mívají častěji problémy s agresí už v mateřské
školce. Dívky se většinou identifikují s ohroženou osobou, nejčastěji matkou, a naučí se
násilné chování tolerovat.
Míra a konkrétní podoba důsledků násilí na psychice a projevech dětí záleží na
mnoha faktorech, jako je věk, pohlaví, četnost násilí, jehož byly svědci, míra brutality
násilí a jeho zaměření (byly-li vystaveny násilí i ony samy), výchovný model v rodině
(používání tělesných trestů, nedůslednost, apatie a rezignace na výchovu apod.),
reakce nejbližšího okolí (jednoznačné odsouzení násilí nebo tichý souhlas či přímo
podpora), přátelské prostředí (má-li dítě aspoň někde přijímající a přátelské prostředí,
může snižovat důsledky na dětskou psychiku).
Projevy dětí z rodin, ve kterých zažívaly domácí násilí, nelze zobecnit, liší se v závislosti na typu osobnosti a výše uvedených faktorech. Můžeme se setkat s následujícími
projevy dětí:
• u dítěte nejsou navenek pozorovatelné žádné nápadnosti, zranitelná slabá
místa se projevují při zvýšené zátěži
• dítě má sníženou aktivitu, je apatické, obtížně navazuje sociální kontakty,
uzavírá se do „světa věcí“ (hraček, knih, počítačových her apod.), ve vztazích
selhává
• dítě je hyperaktivní, navazované sociální vztahy jsou rozptýlené, snaží se nakrátko přimknout ke každému, kdo mu věnuje pozornost, hloubku a kvalitu
vztahů nahrazuje povrchní kvantitou
• dítě provokuje okolí, často je agresivní, nesolidární s ostatními, má snahu
„šaškovat“, předvádět se, snaží se upoutat pozornost za každou cenu
• dítě hledá náhradní uspokojení svých potřeb, např. hromadí hračky, masturbuje apod.
Vztah dětí k násilnému rodiči bývá silně ambivalentní, mísí se zde nepřehledně
strach, láska a vztek. Na jedné straně děti ve vztahu k němu pociťují nenávist, na
druhé straně síla, kterou se projevoval, má pro ně v sobě něco fascinujícího, zejména
pro chlapce. Často hrozí, že se připojí na stranu silnějšího, tedy že se rozhodnou
zůstat s násilnou osobou, chce-li ji ohrožený rodič opustit. Důvodem může být také
zlost na rodiče, vůči kterému bylo násilí zaměřeno, že nedokáže vzdorovat, ochránit
je a zajistit doma bezpečí. Děti, které samy byly přímými oběťmi otcových fyzických
útoků, zpravidla kontakt s otcem odmítají.
61
3/13/2010 6:08:34 PM
Domácí násilí
Projevy dětí při kontaktu s odborníky:
• děti se obvykle vnitřně brání říci o svých rodičích něco nepříjemného nebo
nepěkného
• mnohdy nejsou schopny své pocity a postoje pojmenovat řečí, které bychom
rozuměli
Policista vstupující do domácnosti, kde je vyhrocená situace v důsledku akutního domácího násilí, by měl vystupovat s respektem jako reprezentant práva a ne
hrozba pro rodinu! Pro dítě může znamenat první autoritu, od které slyší, že násilí
je nepřijatelné. Zároveň by rodiče měli slyšet, že je nevhodné, aby bylo dítě svědkem
jejich násilných incidentů, protože dochází k poškození jeho psychosociálního vývoje
a tato skutečnost by pro celou rodinu mohla mít vážné důsledky.
Co dělat v přítomnosti dětí při zásahu policie:
• přetrvává-li mezi rodiči napětí, oddělit je od sebe a zajistit bezpečí pro dítě
• pokud je dítě zraněno, zajistit ošetření a kontaktovat se s OSPODem, který vyhodnotí, zda se dítě může do rodiny vrátit
• nevyslýchat rodiče v přítomnosti dítěte, nezvyšovat hlas
• nevyslýchat dítě ihned při zásahu, nebrat ho v akutní fázi jako zdroj informací
• zajistit pro dítě bezpečí, např. v jiné místnosti za přítomnosti osoby, ke které má
důvěru (může to být matka, sousedka, prarodiče apod.), pokud jde o kojence, od
matky ho neoddělovat
• musí-li dítě setrvávat v místnosti, kde došlo k zásahu, zabezpečit pro ně klidné
místo a pokusit se odvést jeho pozornost, např. knížkou, hračkou apod.
• věnovat dítěti dárek v podobě obrázku, speciálního pexesa, letáčku s kontakty,
kam se může obrátit (pro starší děti)
• pokud dítě pláče, nechat ho vyplakat a zajistit místo, kde by mohlo usnout
• neodsuzovat rodiče, jednoznačně vyslovit neakceptovatelnost násilného jednání,
ne osoby násilné
• neponižovat ohroženou osobu a nesnižovat před dítětem její důvěryhodnost
Principy komunikace s dítětem:
• s dítětem by měl jednat pracovník jiného pohlaví, než byla násilná osoba, zpravidla je vhodnější, aby s ním mluvila žena
• s dítětem mluvit bez přítomnosti násilné osoby
• projevit zájem, a to na verbální úrovni (podporovat ve vyprávění, doptávat se)
i neverbální úrovni (otevřené posazení, oční kontakt, natočení těla, výraz tváře)
• při jednání s dítětem se snížit na jeho úroveň (např. sednout si na „bobek“), pokud
je to z bezpečnostního hlediska možné
• postupovat klidně, být trpělivý, nepospíchat
• jednoznačně dítě ujistit, že na násilném incidentu nemá vinu
• pojmenovat skutečnost, že řešení konfliktu násilnou cestou je nepřípustné (policista může být první, od koho se to dítě dozví)
• intonace hlasu - nezvyšovat hlas, mluvit klidným a rozhodným hlasem
• pokud dítě potřebuje, dát mu prostor, aby mohlo o prožité události hovořit
• vnímat potřeby dítěte, nevyžadovat od něj detailní informace
• poskytnout prostor k ventilaci emocí, dát najevo pochopení, potvrdit, že není han-
62
3/13/2010 6:08:34 PM
•
•
•
•
ba plakat
doptat se na potřeby dítěte a respektovat jeho rozhodnutí
snažit se odvést pozornost dítěte hračkou, knížkou apod.
pravdivě a přiměřeně jeho věku ho informovat o tom, co se bude dít v následujících hodinách, příp. dnech
starším dětem předat kontakty na pracoviště, kde by mohly vyhledat pomoc, např.
pedagogicko psychologické poradny, dětské krizové centrum a jeho nonstop linka
důvěry (tel. 241 484 149)
Zásah v rodině s dětmi, kde aktuálně probíhá domácí násilí a situace je vyhrocená, není jednoduchý. Přítomnost dětí tuto situaci může ještě vyostřovat. Policisté
by měli zůstat profesionální i v těch případech, kdy se jich osudy dětí zažívajících
násilí emočně dotýkají. Také by se neměli nechat manipulovat násilnou osobou.
Tato situace vyžaduje policisty s velkou zkušeností, stabilizované a emočně vyzrálé.
Při zpracování negativních zážitků z těchto nepříjemných zásahů by jim mohla pomoci supervize.
63
3/13/2010 6:08:34 PM
Domácí násilí
Domácí násilí očima policistů
64
3/13/2010 6:08:34 PM
„Každý má právo na život bez násilí !“
Bc. Ludmila Nováková,
vedoucí skupiny Domácí násilí SKPV, Obvodního ředitelství Policie Praha III
Ve společnosti dlouhou dobu převládal názor, že domácí násilí (DN) je problémem
soukromým. Jednání zahrnované do termínu „domácí násilí“ vycházelo ve většině případů najevo až v krajních případech, tj. ve stavu, kdy oběť nesla jasné známky ublížení
na zdraví. Případy DN se řešily teprve tehdy, když nabyly znaků trestného činu. Jinak
policie i soudy postupovaly jako v jiných případech násilí. Nepřihlíželo se k tomu, že
domácí násilí je specifický fenomén a že násilí mezi blízkými osobami funguje jinak,
než mezi osobami cizími.
Řešení problému DN není jednoduchou záležitostí, vystoupit ze začarovaného kruhu DN představuje pro ohroženou osobu vždy velkou dávku odvahy a síly, a proto je
důležité, aby se nebála obrátit na policii či další pomáhající instituce, které jí poskytnou
svou pomoc a radu.
Od 1. června 2004, novelou trestního zákona č. 140/1961 Sb., vstoupil v platnost § 215a
trestního zákona o týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě, který je
hovorově nazýván „paragrafem domácího násilí“ (Nový trestní zákoník č. 40/2009 Sb.
s účinností od 1.1. 2010 uvádí tento trestný čin pod § 199).
Ustanovení § 215a trestního zákona zní:
Týrání osoby žijící ve společném obydlí
(1) Kdo týrá osobu blízkou nebo jinou osobu žijící s ním ve společném obydlí, bude
potrestán odnětím svobody na šest měsíců až na čtyři léta.
(2) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 zvlášť surovým nebo trýznivým způsobem,
b) způsobí-li takovým činem těžkou újmu na zdraví,
c) spáchá-li takový čin nejméně na dvou osobách, nebo
d) páchá-li takový čin po delší dobu.
(3) Odnětím svobody na pět až dvanáct let bude pachatel potrestán způsobí-li činem
uvedeným v odstavci 1
a) těžkou újmu na zdraví nejméně dvou osob, nebo
b) smrt.
Přesto se situace obětí i pachatelů domácího násilí v českých podmínkách příliš
nezměnila.
Nový způsob řešení domácího násilí přinesl zákon č. 135/2006 Sb., který zakotvil
nové oprávnění Policie ČR v podobě institutu vykázání či zákazu vstupu, takže od
65
3/13/2010 6:08:35 PM
Domácí násilí
1.ledna 2007 byla policie, pokud zjistila, že se v daném případě jedná o domácí násilí,
oprávněna násilnou osobu ze společného obydlí vykázat či jí zakázat vstup do obydlí.
Novým zákonem č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky byl od 1. ledna 2009 zrušen institut zákazu vstupu, ale zůstal a byl posílen institut vykázání – větší ochranu
ohrožené osoby zajišťuje i zákaz kontaktování pro násilnou osobu od prvního dne vykázání. Vykázání je preventivním opatřením směřujícím k ochraně ohrožených osob.
Je ukládáno bez ohledu na případnou trestněprávní kvalifikaci jednání násilné osoby
(dříve policista rozhodoval ve správním řízení).
Výjezdy na místa domácího násilí se u policistů netěší velké oblibě. Přispívají k tomu
subjektivní i objektivní okolnosti. Subjektivní jsou spjaty s podceňováním významu
domácího násilí a náročností policejní práce, kterou je třeba na místě partnerských rozepří odvést. K objektivním okolnostem patří mimořádný stres při těchto zákrocích policistů. Policisté musí být mentálně připraveni na to, s čím se na místě setkají. Oběti DN
se při kontaktu s policií chovají obvykle jinak než jsou-li poškozeny cizím pachatelem,
a tudíž jejich ochota spolupracovat s policií kolísá. O to náročnější to poté na místě má
hlídka PČR, která musí provést analýzu nastalé situace a na základě zjištěných skutečností vyhodnotit reálné riziko hrozby dalšího nebezpečného útoku agresora na oběť.
Důležitým zdrojem informací zpočátku bývá samotné vyjádření násilné osoby, ohrožené osoby, sousedů a dětí, pokud jsou přítomny. Dokážete si tedy představit, v jaké je
policista situaci, když se stane, že na místě je pouze tvrzení násilné osoby proti tvrzení
ohrožené osoby. Pokud dojde policista k závěru, že se jedná o domácí násilí a riziko
hrozby dalšího útoku je střední či vysoké, je oprávněn na základě zákona o Policii ČR
rozhodnout o vykázání násilné osoby ze společně obývaného bytu či domu. Záleží
tedy na odborném přístupu policisty a jeho vyhodnocení nastalé situace, zda jsou splněny všechny zákonné předpoklady pro rozhodnutí vykázat.
Právě vzhledem ke složitosti problematiky domácího násilí jsme se od počátku set
kávali s problémy. Nikdo nevěděl, jak přesně postupovat, chyběla potřebná školení.
Stávalo se, že hlídka Policie ČR, která přijela k případu ohlášeného DN, často ani sama
neuměla rozlišit, co je a co není domácí násilí. Z toho poté plynuly obavy z prvotního
zákroku, kdy museli policisté rozhodnout ihned na místě. Bylo to pro ně složité, protože agresoři to umějí krásně sehrát, dělají překvapené, diví se, proč vlastně hlídka přijela, když se nic neděje. A jak posoudit situaci, když v době příjezdu hlídky byl opravdu
všude již klid, ticho. A proto hlídka sepsala záznam a odjela. Takto se to opakovalo i několikrát za sebou, aniž by se případ nějak řešil. Nebo naopak, stávalo se, že oběť přišla
několikrát za sebou ohlásit přímo na služebnu Policie ČR fyzické či psychické násilí, ale
její oznámení většinou končilo jako přestupek proti občanskému soužití. Málokdy byla
věc kvalifikována jako trestný čin ublížení na zdraví nebo jiný trestný čin. Bylo to jak
nezkušeností policistů na místních odděleních Policie ČR (dále jen MOP), tak i tím, že
trestní oznámení vždy přijímal jiný policista, který nebyl na problematiku DN proškolen, takže ani nevěděl, že se v tom konkrétním případě již jedná o domácí násilí.
Policisté neměli dostatek osvěty, báli se, měli obavy, aby neudělali něco špatně.
Chybělo jakékoli školení na tuto problematiku. A navíc, vzhledem k tomu, jaká byla
a vlastně je i dnes fluktuace na jednotlivých MOP, není v našich možnostech provádět
66
3/13/2010 6:08:35 PM
neustále dokola školení na tuto problematiku. Zpočátku se proškolilo několik jedinců
z každého MOP, ti pak odešli a byli jsme zase na začátku, protože nově příchozí se potýkali se stejnými problémy jako jejich kolegové na začátku při řešení případů DN.
Navíc dalším problémem bylo i to, že ač byli policisté v některých rodinách na
výjezdu několikrát do roka, vyřešili to většinou buď domluvou na místě, nebo jako
přestupek proti občanskému soužití. Nehledě na to, že na tyto výjezdy někdy přijela
hlídka MOP, někdy hlídka PMJ (pohotovostní motorizovaná jednotka KŘP hl.m. Prahy) a někdy dokonce hlídka SVS OŘ Praha III (stálá výjezdová skupina), přičemž každý
výjezd věc řešil jinak, takže se nedařilo sjednotit údaje o těchto zásazích a údaje, které
by mohly být v budoucnu využity pro případ, kdy už by se jednalo o domácí násilí.
Samozřejmě jsme se následně setkávali i s problémy v rámci řešení trestného činu
domácího násilí, protože ohrožené osoby nám sdělovaly, že byly několikrát na MOP,
kde jim však bylo sděleno, že se o nic nejedná, že k občasným hádkám a rozepřím dochází i v jiných rodinách a věc byla vyřešena maximálně jako přestupek. Tento přístup
a nevhodné komentáře MOP k ohroženým osobám pak ztěžovaly i naši práci kriminalistů při objasňování trestného činu, protože chyběly důkazy v podobě předchozích
trestních oznámení, ze kterých by bylo patrné, že situace se opakuje a násilí eskaluje.
Z tohoto důvodu se vedení PČR Obvodního ředitelství Praha III rozhodlo, že se
pokusíme vytvořit skupinu domácího násilí, která se bude zaobírat problematikou domácího násilí na celém území Prahy III, což je Praha 3, Praha 8 a Praha 9 (+ nově vzniklé
městské části Praha 14, 18, 19, 20, 21). Zpočátku jsme chtěli napodobit již fungující model řešení domácího násilí, jako mají v Brně, tzn. vytvořit oddělení domácího násilí, ale
později jsme zjistili, že v Praze to takhle fungovat nemůže. Přesto jsme sestavili alespoň
malou „skupinu“ domácího násilí, která čítá v současné době 6 policistů z SKPV OŘ
Praha III (služba kriminální policie a vyšetřování) a jednoho koordinátora pro domácí
násilí ze samotného vedení OŘP Praha III. Skupina vznikla 1. listopadu 2008.
Jako první jsme se rozhodli, že je potřeba evidovat všechny případy se znaky DN
násilí i ty, které by mohly v domácí násilí přerůst. Myslím tím, že budeme evidovat
všechny informace o násilí mezi partnery, mezi rodiči a dětmi a násilí páchané na senio
rech.
Skupina domácího násilí funguje tak, že přes pracovní dobu, tj. od sedmi třiceti hodin ráno do šestnácti hodin řeší případy DN stálá výjezdová služba. Od šestnácti hodin
do sedmi třiceti hodin ráno jsme na telefonu my, kteří tvoříme skupinu domácí násilí.
Jakmile operační důstojník dostane hlášení o jakémkoliv násilí, vyšle na místo nejbližší
policejní hlídku, nejčastěji PMJ, která zajistí místo činu a vyčká na příjezd hlídky MOP.
Na pořádkových policistech poté je, aby vyhodnotili situaci na místě, oddělili násilnou
osobu od osoby ohrožené a zjistili, zda se zde může jednat o domácí násilí. Pokud zjistí
znaky DN, neprodleně cestou operačního důstojníka PČR OŘ Praha III nebo cestou
vedoucího SVS vyrozumí dosahového pracovníka skupiny domácího násilí. Ten dle
situace vyjede buď přímo na místo a zde rozhodne, jak postupovat dále, anebo se,
v případech, kdy není ihned od počátku jasné, že se zde jedná o domácí násilí, dostaví
na své pracoviště, popřípadě na příslušné MOP a provede podrobný výslech ohrožené
67
3/13/2010 6:08:35 PM
Domácí násilí
osoby (oznamovatele). Dosahový pracovník po provedeném výslechu rozhodne, zda
se v daném případě jedná o DN, nebo ne. Dále je na něm, aby rozhodl, zda bude použit
institut vykázání. V případě, že rozhodne kladně, vykázání samotné provede policista
příslušného MOP. Zde je nutné uvést, že institut vykázání je policista oprávněn použít
i v případě, že je zde odůvodněný předpoklad, že dojde k nebezpečnému útoku proti
životu, zdraví, svobodě nebo zvlášť závažnému útoku proti lidské důstojnosti. Proto
je nutné poškozenou vyslechnout co nejpodrobněji, ale zároveň se vcítit do „její kůže“,
jelikož poškozená může být velice rozrušená a to je pak složité po ní chtít, aby si vybavovala fyzické nebo psychické násilí, které na ní bylo dlouhou dobu pácháno.
Další možností, jak můžeme pomoci ohroženým osobám, je ta, že pokud se
obrátí na Intervenční centrum Praha, pracovnice centra jí dá mobilní telefon na dosahového policistu skupiny domácího násilí, který se ohrožené osobě důkladně věnuje.
Pokud se nejedná o situaci, kterou je nutné řešit naléhavě - ihned, domluvíme si s obětí
termín jejího výslechu a podle výslechu rozhodneme, jak dál. Buď dle zjištěných skutečností zahájíme trestní stíhání, nebo věc prošetříme dle zákona o Policii ČR. Pokud
zjistíme, že se zatím nejedná o DN, ale přichází v úvahu jiný trestný čin, taktéž zahájíme trestní stíhání a pokud zjistíme, že se v daném případě o DN nejedná, ale k nějakému protiprávnímu jednání došlo, pošleme věc na úřad městské části k prošetření přestupku. Během výslechu nebo po výslechu oběti se jí zeptáme, zda navštívila všechna
důležitá místa, kde jí případně mohou v její situaci pomoci. Pokud slyšíme negativní
odpověď, předáme jí letáčky s důležitými kontakty na instituce, které se domácím násilím zabývají.
Na závěr je nutné říci, že každý případ jakéhokoliv násilí je specifický a ne vždy
je od počátku jasné, zda se jedná o případ DN. Proto se naše skupina domácího násilí
snaží všem případům, kdy se jedná nebo by se mohlo jednat o domácí násilí, věnovat
maximální pozornost, snaží se mapovat pachatele všech druhů násilí na území Prahy
III, aby tyto případy byly nějak podchyceny a aby se nestávalo, že pachatelé – násilné
osoby zůstanou bez potrestání. Zcela na závěr musím podotknout, že naše „skupina
domácího násilí“ je teprve na začátku, čeká nás ještě hodně práce a hodně trpělivosti,
abychom fungovali tak, jak si sami představujeme.
Statistiku za jednotlivá OŘ policie Praha I, II, III, IV uvádíme za texty.
68
3/13/2010 6:08:35 PM
Případ domácího násilí
Bc. Ludmila Nováková
V následujícím článku bych chtěla ve zkratce poukázat na problém při odhalování
a následném prověřování trestného činu týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě
nebo domě podle ustanovení § 215a trestního zákona.
Dne 23.6.2008 bylo na MOP OŘ Praha III přijato oznámení o nadměrném hluku na
jedné pražské adrese. Po příjezdu hlídky MOP na místo zde bylo zjištěno, že matku
napadl její syn. Vzhledem ke zranění poškozené byly ve věci zahájeny úkony trestního
řízení pro podezření z tr. činu ublížení na zdraví dle § 221 tr. zákona. V tento okamžik
ještě nic nenasvědčovalo tomu, že by se zde jednalo o „domácí násilí“.
Následně byla poškozená vyzvána, aby přišla podat vysvětlení, což však neučinila,
a proto byla znovu telefonicky kontaktována. Uvedla přitom, že se na MOP nedostaví,
protože se bojí pomsty syna za to, že na něj podala trestní oznámení. Následně byla
poškozená na policejní služebnu převezena služebním vozidlem. Z jejího výslechu pak
vyplynulo, že se nejednalo ze strany syna o první napadení, že jí syn fyzicky napadá
již několik let, týrá ji i psychicky a ničí majetek v bytě i v domě. Již v tento okamžik
bylo patrné, že se v tomto případě může jednat o „domácí násilí“. Proto byla poškozená poučena o možnosti vykázání syna z bytu, s čímž však nesouhlasila. Jako důvod
uvedla to, že syn by skončil na ulici, což nechce, a navíc by se stejně do bytu pokoušel
dostat a ještě by způsobil sousedům další nepříjemnosti. Dále uvedla, že byla za pomoci sdružení Acorus ubytována na utajeném místě. V tento moment byla věc předána
na SKPV OŘ Praha III (Služba kriminální policie a vyšetřování Obvodního ředitelství
Policie Praha III).
Z výslechu poškozené vyplývá, že syna vychovávala od jeho pěti let sama. Asi do
17 let bylo jejich soužití docela v pořádku. Následně však matka u syna několikrát našla marihuanu, čichal toluen a dokonce měla podezření, že užívá i jiné drogy, doslova
uvedla: „…v tomto období k nám začali rovněž docházet jeho kamarádi, kdy před nimi
mě rovněž urážel a řval na mě… doma jsem po návštěvách kamarádů syna nacházela
značné množství injekčních stříkaček.“ Značně se změnilo jeho chování, byl dost agresivní, často křičel a rozbíjel věci. Začal mít problémy v zaměstnání až nakonec v roce
2006 přestal pracovat. Od té doby požadoval peníze po matce. Vynucoval si je slovy
“dej sem prachy“, což doprovázel řevem a rozbíjením věcí. Jelikož se ho poškozená
bála, začala mu peníze dávat, většinou 200,-Kč denně. Dokonce ji kvůli penězům nenechal ani vyspat, budil ji v noci a řval, že chce peníze. Poslední dva roky ji urážel sprostými a vulgárními výrazy, kterými jí ponižoval, vyhrožoval jí různou újmou na zdraví
a zabitím, rukama sevřenýma kolem jejího krku ji škrtil, přikládal polštář na ústa, aby
69
3/13/2010 6:08:35 PM
Domácí násilí
nemohla volat o pomoc, zabodával před ní nůž do nábytku a dveří jejího pokoje, hrozil
jí boxerem nasazeným na ruce a přiloženým k její tváři, chytal ji za vlasy a vyhrožoval,
že ji vyhodí z okna a několikrát ji napadl údery pěstí do hlavy a celého těla, házel po ní
kusy rozbitého nábytku, čímž jí způsobil zlomeniny žeber, pohmožděniny a jiná poranění na různých částech těla.
Poškozená však nikdy fyzické napadení nehlásila a nevyhledala lékařské ošetření, protože musela pracovat, aby měla peníze. Její syn taktéž často rozbíjel zařízení
v domě, kdy všechny škody ona hradila za něj a přimlouvala se za něj u sousedů. Při
přestupkových řízeních na Místním oddělení Policie ČR, kde si syna několikrát vyzvedávala, bagatelizovala a omlouvala jeho chování. „Hlavně, aby z toho syn nic neměl?!“
Vše vyvrcholilo dne 23. 6. 2008, kdy syn ve večerních hodinách přišel domů a hned
před domem začal na matku řvát, ať mu hodí klíče. Ona to udělala, ale již z jeho chování vycítila, že bude zle. Proto si sbalila pár věcí do kabelky. Výpověď pokračuje: „Syn
vystoupil z výtahu a hned začal řvát, to máš za to, ale já nevěděla za co. Vlítnul ke mně
do pokoje, kde do mě začal třískat pěstí do oblasti hlavy. Já jsem si v této situaci jen
začala krýt hlavu mezi ruce. Cítila jsem pouze údery do hlavy a do oblasti celého těla
a také hlavně do žeber. Vůbec nevím, zda mě mlátil jen rukama nebo i něčím jiným.
Bylo to hodně rychlé a stresující. Strhnul ze mě halenku, kdy jsem zůstala pouze ve
spodním prádle. Všimla jsem si, že mám ruce od krve a že mi teče krev z hlavy. Přitom, co do mě mlátil, tak dále rozbíjel i věci v bytě. Já jsem si všimla, že jsou otevřené
dveře na chodbu, tak jsem stačila popadnout jen kabelku a svetr a utéci na chodbu. Syn
vyběhnul za mnou na chodbu, kde pokračoval a stále do mě mlátil. Já jsem si sedla
na zem, aby mě syn neshodil ze schodů. Přitom, co do mě mlátil, tak strašně řval. Na
chodbě rovněž vykopal skleněnou výplň dveří od výtahu. Potom už syn zašel do bytu
a já měla příležitost, abych seběhla o patro níže. Zde jsem se schovala u sousedky, která
již měla otevřeno.“ Následovalo lékařské ošetření poškozené s hospitalizací ve FN Na
Bulovce, kde lékaři zjistili, že poškozená utrpěla zhmožděnou ránu na hlavě v krajině
týlní, zlomeninu jedenáctého žebra vlevo s mírným posunem kostních úlomků, pohmoždění v dolní části zad vlevo s masivním krevním výronem a pohmoždění levé
paže s krevním výronem.
Až dosud se zdá být všechno jednoduché. Ale problém byl v tom, že poškozená
nechtěla synovi ublížit, neustále ho ospravedlňovala s tím, že pouze potřebuje léčbu,
protože je drogově závislý. Sousedi poškozené se taktéž báli vypovídat. Takže v tento
okamžik jsme měli výpověď poškozené a lékařskou zprávu. Nechali jsme vypracovat
znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství, že kterého vyplynulo, že při ošetření poškozené byly zjištěny i starší zlomeniny 10. a 12. žebra vlevo,
s tvorbou svalku, tedy ne zcela zhojené. Od koho asi byly?
Dne 30. 6. 2008 se na MOP dostavila zástupkyně nájemníků z domu, kde poškozená se synem bydlela, a předala písemný návrh na trestní stíhání syna poškozené, ve
kterém je uváděno:“… jeho agresivní chování nás obtěžuje již několik let, ale problémy
s ním se neustále zhoršují, proto jsme se rozhodli obrátit se na vás s žádostí o pomoc…
pan XY je ve svých útocích čím dál brutálnější a je otázkou času, kdy dojde k opravdo-
70
3/13/2010 6:08:35 PM
vému neštěstí…v celém domě panuje strach, každý se ho bojí potkat a bojíme se i o své
děti. Byli bychom rádi kdyby se celá věc mohla prošetřit a řešit….děkujeme, obyvatelé
domu…“
Po provedeném výslechu poškozené, kdy zde bylo podezření na tr.čin „domácího
násilí“, byla celá věc předána na SKPV. Po písemném návrhu obyvatelů domu, bylo
přistoupeno k jejich vytěžování (výslechům). Zpočátku to bylo obtížné, protože všichni
se báli pomsty ze strany podezřelého. Proto jim byl vysvětlen význam jejich svědectví
s tím, že díky jejich spolupráci se nám jistě podaří podezřelého usvědčit ze spáchání
trestného činu, za který bude náležitě potrestán. Nakonec se podařilo většinu obyvatelů domu vyslechnout, kdy shodně uváděli, že se podezřelého bojí, protože je agresivní,
opakovaně ničí výtahové dveře a jiné zařízení domu, přičemž škodu za něj vždy hradí
jeho matka. K poškozené uvedli, že se syna bojí, všude pouze šeptá, chová se tiše, ustrašeně, vyhýbá se lidem v domě, chodí na dlouhé vycházky a vrací se pozdě večer, snaží
se s nikým v domě nepotkat, aby nemusela vysvětlovat synovo chování, prostě stydí se
a dělá, že v domě vůbec nebydlí. Několikrát ji potkali zahalenou, jak se říká od hlavy
až k patě, a to i přes to, že bylo teplo. Co asi pod oblečením skrývala?
Během vyšetřování bylo zjištěno, že o fyzickém napadání poškozené věděl i její zaměstnavatel, kterému však říkala, že jde především o psychické násilí. On však viděl
různá zranění, podlitiny a když přišel syn za poškozenou do zaměstnání, viděl, že
z něho má strach. Doporučoval jí podat na syna trestní oznámení, což ona však odmítala s tím, že se bojí, když věc oznámí, že jí syn něco udělá. Napadení několikrát řešila
útěkem z bytu, kdy přespávala v zaměstnání.
Díky svědectví sousedů a ostatních lidí, se kterými poškozená přicházela do styku
se nakonec podařilo shromáždit dostatek důkazů k zahájení trestního stíhání syna poškozené. Na základě výpovědí, znaleckého posudku z oboru zdravotnictví a dalších
zpráv z Intervenčního centra Praha a Bílého kruhu bezpečí, kde poškozená vyhledala
pomoc, bylo trestní stíhání zahájeno pro tr. čin týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě dle ust. § 215a odst. 1, odst. 2 písm.b) tr. zákona a ublížení na
zdraví dle ust. § 222 odst. 1 tr.zákona, spáchaný ve stádiu pokusu dle ust. § 8 odst. 1)
tr. zákona a obviněný byl vzat do vazby. K věci však obviněný odmítl vypovídat, mimo
protokol stále opakoval, že si s mámou promluví a ona trestní oznámení stáhne, protože si spolu žili hezky. Spoléhal na to, že matka se ho bojí, a proto své oznámení stáhne.
Po celou dobu odmítal přiznat jakoukoliv vinu, natož projevit nějakou lítost nad svým
chováním. K činu se během vyšetřování nedoznal, přičemž z vazby posílal matce dopisy, ve kterých se jí omlouval za své předešlé chování a zároveň ji žádal, aby stáhla svoji
výpověď, jelikož tím nic nevyřeší.
Tento případ je, bohužel, ukázkovým případem domácího násilí a důkazem toho,
jak dlouho může trvat, než oběť přestane takové zacházení snášet a kam až musí jejich
„nejbližší“ svých chováním zajít, aby se rozhodla se svou situací něco dělat. V tomto
případě měly na zdárném prošetření případu a následném potrestání pachatele, vel-
71
3/13/2010 6:08:35 PM
Domácí násilí
ký vliv nestátní organizace, které poškozené nabídly pomoc a dodaly jí sílu a zázemí
k tomu, aby nakonec proti synovi vypovídala a tím si vlastně zachránila svůj život,
jelikož se zde schylovalo k tomu, že syn matku zabije. Nemůžeme zde však pominout
ani pomoc ostatních lidí z okolí poškozené, kteří i přes to, že se obviněného báli, tak
nakonec proti němu aktivně vystoupili. Rozsudek, který zatím není pravomocný, zní
6 let nepodmíněně. Je to přiměřený trest za 10 let psychického a fyzického týrání takového rozsahu?
Poznámka Intervenčního centra:
S klientkou bylo v kontaktu i Intervenční centrum, ještě před posledním brutálním
útokem ji nasměrovalo do Psychosociálního centra Acorus a doporučilo jí odchod do
azylu, protože v té době žena neměla v úmyslu oznámit chování syna na policii a odmítala cokoliv řešit. Intervenční centrum ženě vysvětlilo, že možná právě její spolupráce
s policií a úplná výpověď o tom, co se doma dělo, může synovi pomoci. Třeba právě
tím, že drogově závislý syn bude odsouzen za „domácí násilí“ a bude se muset léčit.
Intervenční centrum také poskytlo kriminální policii zprávu o klientce.
Problematika domácího násilí, Policie ČR
a interdisciplinární spolupráce v hl. m. Praze
plk. Mgr. Jan Koníř, zástupce ředitele pro službu kriminální policie a vyšetřování
Obvodního ředitelství policie Praha II (Praha 2, 5, 13, 16)
Formální základ pro spolupráci při řešení případů domácího násilí tvoří povinnosti
uvedené v zákonech č. 108/2006 Sb. a č. 283/1991 Sb., resp. od 1. 1. 2009 účinný zákon
č. 273/2008 Sb. o Policii České republiky. Je však pravdou, že z důvodu skutečně efektivní spolupráce je třeba neformálního přístupu, a tím je dle našeho názoru právě vznik
neformálních pracovních skupin, tzv. interdisciplinárního týmu (IDT).
Z hlediska Policie ČR je její účast v IDT jednak pochopitelně nutná (s ohledem na
její významnou roli při řešení problémů domácího násilí - oprávnění vykázat násilnou
osobu ze společného obydlí nebo např. povinnost vést za určitých okolností řízení proti
násilné osobě), ale je i jednoznačně výhodná. Policie, pokud skutečně dojde k navázání
neformálních vazeb mezi jednotlivými zúčastněnými subjekty, získává jednak celou
řadu informací z tzv. "prostředí" (tím mám na mysli právě ten vzájemný vztah blízkých
osob, v kterém dochází k domácímu násilí) a tyto informace potom může využívat jednak v již vedeném řízení, popř. k přijímání preventivních opatření. Další nespornou výhodou pro policii je získávání zpětné vazby od ostatních subjektů (členů IDT) ke kvalitě
práce policie. PČR tak může relativně rychle reagovat a přijímat buďto jednorázová,
nebo systémová opatření, která povedou k tomu, aby se chyba či problém již v budoucnosti neopakoval. Samozřejmě policie získává interdisciplinární spoluprací i možnosti
72
3/13/2010 6:08:35 PM
a přístupy k novým informacím a poznatkům v této oblasti, např. možnosti školení,
získávání informačních materiálů apod., což jednoznačně vede k postupné profesionalizaci práce PČR. Určitě tím získává i velmi důležitý a v civilizovaných zemích běžný
návyk - a tím je otevřenost v komunikaci. Právě takovouto neformální spoluprácí si
osvojujeme běžný návyk komunikace, což nám stále ještě dost dobře nejde.
Jsem přesvědčen, že tato spolupráce nepřináší výhody jen policii, ale i ostatním subjektům IDT, a dokonce i samotné ohrožené osobě. Ostatní subjekty touto spoluprací
získávají informace, jejichž získání by bylo "běžnou" cestou (např. dožádáním) zdlouhavé. Je zajištěna vzájemná operativní informovanost jednotlivých subjektů. V neposlední řadě je obrovskou výhodou ta skutečnost, že se postupnou prací v IDT jednotliví
členové vzájemně osobně poznají, což opět významnou měrou posílí vzájemnou ochotu spolupracovat rychle a efektivně. A co mne vede k názoru, že takovouto spoluprací
získá i ohrožená osoba? Jsem přesvědčen, že jistotu (i když v danou chvíli to asi sama
neví, nebo to tak nevnímá), že se jejím případem skutečně zabývají všichni ti, kteří mají,
určitě tím získává i intenzivnější kontrolu práce policie (viz. shora zmiňovaná zpětná
vazba). Jednoduše řečeno získává kvalitnější službu.
Institut vykázání je součástí našeho právního řádu již 3 roky. Za tu dobu již jako nástroj v rukou policisty patřičně zdomácněl, nicméně stávající praxe stále více ukazuje,
že je třeba určité specializace. V podmínkách našeho ředitelství OŘ Policie Praha II
to bude v roce 2010 znamenat užší zapojení služby kriminální policie a vyšetřování
do řešení případů domácího násilí. Píši záměrně, že „bude znamenat“, neboť je to
projekt, který je ve fázi příprav. A jak by to vše mělo v ideálním případě vypadat?
Hlídka místního oddělení bude operačním důstojníkem vyslána např. k případu
napadení mezi manželi. Po příjezdu na místo a zjištění všech skutečností zjistí, že se
jedná o případ domácího násilí. V takovém případě provede na místě všechny potřebné úkony, tj. zejména zpracuje záznam o výjezdu k případu se znaky domácího násilí
a provede vykázání násilné osoby. Zároveň, prostřednictvím operačního důstojníka,
požádá o vyslání specialisty, policisty služby kriminální policie a vyšetřování. Ten po
příjezdu buď na místo, či místní oddělení zajistí ve spolupráci s policejním orgánem
místního oddělení či stálou výjezdovou skupinou zpracování potřebné dokumentace
a rozhodne o dalším postupu. Pokud bude na místě třeba zahájit prověřování pro podezření ze spáchání trestného činu, bude tato kauza automaticky převzata do gesce
kriminalistů - specialistů, kteří budou věc nadále zpracovávat. Pokud bude věc možno
kvalifikovat pouze jako přestupek, bude tento specialista oprávněn udílet ve věci další
pokyny a vývoj celé kauzy bude i nadále sledovat.
V tuto chvíli, ve fázi přípravy, bylo vybráno konkrétní oddělení služby kriminální
policie a vyšetřování, které se bude problematikou zabývat. Na tomto oddělení bylo
vybráno 6 policistů, kteří mají dostatek profesních a životních zkušeností, aby byli
schopni problematiku zvládat. Nezbytnou podmínkou bylo, aby se této „problematiky“ ujali dobrovolně. Zároveň byl na tomto oddělení nastaven systém služeb tak, aby
byla zajištěna stálá dosažitelnost těchto policistů a to i v nočních hodinách, víkendech
a svátcích. Samozřejmostí je mobilní telefon a služební vozidlo. Bílý kruh bezpečí, o.
s., přislíbil, v rámci vzájemné spolupráce, že tyto vybrané policisty opětovně proškolí.
73
3/13/2010 6:08:35 PM
Domácí násilí
Je jasné, že s jednorázovým školením nevystačí policisté navěky, proto budeme jednat
opět s BKB o možnosti pravidelných tréninků. Naše představa je, že by měly probíhat
dvakrát ročně a měly by obsahovat cvičení zaměřená především na diagnostiku domácího násilí, komunikaci a řešení krizových situací. Samozřejmostí by mělo být i předávání nejnovějších poznatků a trendů v této oblasti. Další informace chceme nasbírat
i u kolegů na Městském ředitelství policie v Brně. Je domluveno, že těchto 6 vybraných
policistů bude vysláno, počínaje měsícem únor 2010, na týdenní studijní pobyt na jejich
pracoviště. Smyslem této stáže je nejen získání poznatků od těchto skutečných profesionálů, ale i prosté nasátí atmosféry a navázání kontaktů.
Naším cílem je zřídit stálou skupinu policistů na službě kriminální policie
a vyšetřování, která se bude tímto problémem systémově zabývat a na které se budou
sbíhat všechny informace v rámci našeho obvodního ředitelství. Policisté této skupiny
budou nejen prověřovat a vyšetřovat všechny trestné činy se znaky domácího násilí,
ale budou schopni poskytnout konkrétní radu v případě přestupkového řízení nebo
jen prostě poradí, jak vyřešit konkrétní problém.
Kazuistika
Případ očima Intervenčního centra: Tento případ domácího násilí je v hl. m. Praze
poměrně výjimečný: Policie v roce 2007 rychle za sebou 3x vykázala násilníka z bytu
družky. Seznámili se v protialkoholní léčebně. Co bylo na případu cenné – úzká spolupráce Intervenčního centra a místního oddělení policie. Paní – ohrožená osoba - byla
na pokraji psychických sil, policisté měli obavy, jak situaci po vykázání a jejich odchodu zvládne. Proto Intervenční centrum telefonicky upozornili na rozporuplné chování
a psychickou labilitu napadené ženy. Ukázalo se, že jejich odhad byl správný. Žena
nebrala mobil a Intervenční centrum stálo před rozhodnutím, zda pokusy o první kontakt přes mobil donekonečna opakovat, nebo dojet za klientkou osobně. Upozornění policistů na stav klientky po útoku nakonec přivedlo dvě pracovnice IC Praha až
k bytu ohrožené klientky. Jak se ukázalo, citlivý a profesionální přístup policistů a operativnost pracovnic IC Praha ženě zachránila život. Když dorazily na místo, nikdo jim
neotevřel. Proto opakovaly volání na mobil klientky. Přes zavřené dveře slyšely jen jeho
marné vyzvánění. Rychle se spojili s policisty z místního oddělení, kteří přijeli k bytu.
Přivolali hasiče a nechali byt otevřít. Paní ležela v bytě v bezvědomí. Když se později
probrala na jednotce intenzivní péče v nemocnici, uvedla, že se opila a spolykala větší
množství prášků na spaní. Intervenční centrum zůstalo s paní v kontaktu a poskytlo jí
potřebné sociálně právní konzultace a psychologickou pomoc.
Případ očima policie: Dne 23. 10. 2007 ve 20:07 hodin byla vyslána hlídka pohotovostní motorizované jednotky Policie České republiky správy hl. m. Prahy (PMJ) na
udanou adresu. Dle přijatého oznámení na tísňovou linku 158 mělo dojít k fyzickému
74
3/13/2010 6:08:35 PM
napadení mezi druhem a družkou. Po příjezdu hlídky na místo bylo zjištěno, že se
zde nachází i hlídka Místního oddělení S. a vozidlo záchranné zdravotnické služby
společně s lékařem. Prvotním prověřením oznámení policejní hlídka zjistila, že došlo
k fyzickému napadení mezi druhem a družkou. Muž (1951), fyzicky napadl svoji přítelkyni nar. r. 1946. Již zběžným pohledem hlídka zaregistrovala podlitiny na krku v oblasti hrtanu, modřiny na obou ramenech a pod pravým okem. Napadená žena jevila
známky silného rozrušení a navíc uváděla, že všechna zranění jí způsobil její přítel,
který se v té době nacházel na místě činu a jevil známky silné podnapilosti. Zároveň
policisté z Místního oddělení S. dvojici osob znali z minulosti, díky osobní znalosti
věděli, že se jedná o osoby, kde k fyzickému napadení došlo opakovaně již v minulosti.
Vzhledem ke všem na místě zjištěným skutečnostem policisté rozhodli omezit muže
na osobní svobodě dle ust. § 14 odst. 1 písm. d) zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České
republiky a předvést jej na policejní služebnu k provedení dalších nezbytných úkonů.
Před vlastní eskortou na policejní útvar byla provedena orientační dechová zkouška na
přítomnost alkoholu přístrojem Dräger, kterou policisté naměřili 2,14 promile alkoholu
v krvi. Poškozená využila přítomnosti zdravotníků na místě, nechala se ošetřit, ale další odborné vyšetření ve zdravotnickém zařízení odmítla.
Prvotním „výslechem“ na místě policejní hlídka zjistila, že ve večerních hodinách
byla žena ve svém bytě bezdůvodně a bez jakéhokoliv varování fyzicky napadena
svým druhem, který ji oběma rukama začal škrtit až do okamžiku, kdy začala chroptět
a nemohla popadnout dech. Během této ataky ji vulgárně nadával a ve vzteku křičel,
že ji zabije. Poškozená dále uvedla, že ze všech svých posledních sil se jí podařilo ho
odstrčit a vysmeknout se mu a z vedlejšího pokoje zavolat policii. Po chvilce byla opět
napadena, stejným způsobem. Tento druhý útok trval až do příjezdu policejní hlídky
na místo, resp. do okamžiku, kdy policejní hlídka zazvonila na domovní zvonek.
V okamžiku, kdy prvotní rozrušení u napadené ženy počalo ustupovat, začala poškozená uvádět, že některá zranění jsou již z dřívější doby a po policii chce, aby jejího
přítele z bytu vykázala na 10 dní. Zároveň uváděla, že má strach, že policie jejího druha „zavře“. Naopak útočník hlídce neustále uváděl, že své družce nijak neubližoval,
tvrdil, že se sice hádají, ale agresorem je jeho družka M. P., která mu vulgárně nadává
a bije ho. On se občas pouze brání. Rezolutně popřel, že by ji škrtil či jinak ubližoval.
Na Místním oddělení S. se rozběhla rutinní práce - byla provedena lustrace v informačních systémech policie, byl kontaktován službu konající státní zástupce, prostřednictvím operačního střediska byla vyžádána stálá výjezdová skupina služby kriminální policie a vyšetřování Obvodního ředitelství policie Praha II. A právě ona lustrace
v informačních systémech byla pro další vývoj celé kauzy zásadní. Policisté zjistili, že
v minulosti, od roku 2004, evidují v této „domácnosti“ celkem 9 případů napadení,
které probíhalo víceméně vždy dle stejného scénáře - alkohol - napadení - vyjádření poškozené, že se nic nestalo. Přičemž jen v roce 2007 byl násilný druh dvakrát vykázán ze
společného obydlí. Z oněch 9 případů šlo o 6 evidovaných přestupkových jednání, ve
dvou případech šlo o již zmíněné vykázání a v jednom případě byl prověřován trestný
čin ublížení na zdraví, kterého se měl dopustit právě tento muž na své družce v roce
75
3/13/2010 6:08:35 PM
Domácí násilí
2004 – ta ale vzala svůj souhlas s trestním stíháním zpět a věc musela být policejním
orgánem odložena.
S ohledem na všechny zjištěné skutečnosti si celý případ na místě převzal komisař služby kriminální policie a vyšetřování a po dohodě se státním zástupcem zahájil
úkony trestního řízení pro podezření ze spáchání trestného činu týrání osoby žijící ve
společném obývaném bytě dle ust. § 215a trestního zákona. Bohužel, s ohledem na
podnapilost podezřelého nebylo možné provádět další procesní úkony. Proto bylo rozhodnuto, že další úkony se provedou až druhého dne, tj. 24. 10. 2007. Toto období bylo
využito k tomu, že bylo zpracováno po formální stránce rozhodnutí o zákazu vstupu
do společného obydlí a bylo provedeno prvotní šetření, jehož smyslem bylo nalézt další možné svědky jednání, kterého se muž na své družce dopouštěl. Bohužel s ohledem
na zdravotní stav poškozené nešlo provést podrobný výslech a policejní orgán si byl
vědom rizika, které ponese každá další hodina, která uběhne od napadení - poškozená
nebude chtít vypovídat, bude celou záležitost bagatelizovat.
Následující den, tj. 24. 10. 2007 proběhl v dopoledních hodinách výslech poškozené.
Ta ve svém výslechu podrobně popsala události toho dne a důvod svého napadení. V
inkriminovaný den se její druh vrátil do bytu asi v 19.00 hodin a byl značně opilý. Poškozená mu řekla, že na stole má připravené jídlo - svíčkovou, kterou koupila v Albertu
a má si ji dát ohřát do mikrovlnné trouby. Muž na to nijak nereagoval. Po chvilce však
díky své opilosti shodil připravené jídlo ze stolu na zem a společně s ním i nějaké další
věci. Díky své značné opilosti nebyl schopen jídlo, které si chtěl ohřát, nalézt, a proto
začal vulgárně poškozené nadávat a vyčítat jí, že mu všechno jídlo „sežrala“. Na to mu
poškozená něco odpověděla, přesně si však nepamatuje co. To vyprovokovalo onen
útok, který již poškozená popsala předchozí den. Ve své výpovědi při popisu vlastního
napadení vypovídala stále stejně, výpověď neměnila. Policejnímu orgánu dále ukázala
a popsala všechna zranění, která utržila při předchozích napadeních svým druhem.
Poškozená byla dále vyslýchána k předchozímu soužití s násilníkem. Uvedla, že se
znají cca. 5 let, bydlí ve společné domácnosti, kterou vede ona sama. Muž je invalidní důchodce, diabetik, alkoholik a bez zaměstnání. K napadání docházelo v minulosti
pravidelně a vždy ve chvíli, kdy byl muž pod vlivem alkoholu. Napadení několikrát
hlásila, ale vždy se druha bála natolik, že vzala svoje podání zpět.
Na základě informací, které vyplynuly z výslechu poškozené se policejní komisař rozhodl zahájit trestní stíhání násilné osoby pro již zmíněný trestný čin dle ust. §
215a tr. zákona a výslech provádět po zahájení trestního stíhání. Zároveň se rozhodl,
že s ohledem na závažnost jednání obviněného a možnost, že se bude útok opakovat,
podat státnímu zástupci podnět na vzetí obviněného do vazby.
Výslechem obviněného bylo zjištěno, že se s poškozenou potkal před 5 lety v protialkoholní léčebně, kde byli oba na léčení. Ke své osobě zároveň uvedl, že se v minulosti léčil na psychiatrii, neboť se v roce 2004 nebo 2005 pokusil o sebevraždu. Zároveň
uvedl, že je alkoholik závislý na tvrdém alkoholu, zejména na vodce. Někdy nemusí
pít třeba měsíc, jindy pije soustavně. Drogy neužívá ani neužíval, je astmatik a diabetik.
Svoje jednání onoho dne popisoval shodně s poškozenou až do okamžiku, kdy začal
napadat poškozenou. V tu chvíli uvedl, že má „okno“ a že si nic nepamatuje. Pouze
76
3/13/2010 6:08:36 PM
si vybavoval, že se s družkou. přetahoval o telefon, aby nevolala policii. Prý nechtěl,
aby byla ostuda. Na dotaz, který mu položil jeho obhájce, jak to bylo s přetahováním
či útokem na družku, obviněný uvedl, že byla často opilá a přitom padala na zem. Od
toho mohla mít podlitiny a šrámy. Výslovně popřel, že by ji napadal. Výslovně uvedl,
že když jeho družka nepije, je „špičková ženská“.
Policistům služby kriminální policie a vyšetřování se v místě bydliště podařilo zajistit několik svědeckých výpovědí, které potvrzovaly, že společné soužití trvá cca. 4
roky a již od začátku dochází v domácnosti k prudkým hádkám, napadání paní ze strany jejího druha. Dále bylo zjištěno, že oba ve značné míře požívají alkohol. Obviněný
byl v zákonné lhůtě 48 hodin předán soudu, který na něj uvalil vazbu. Obviněný proti
tomuto rozhodnutí podal stížnost, kterou však Městský soud (MS) v Praze zamítl.
Soudce Městského soudu v Praze mimo jiné ve svém zdůvodnění uvedl, že je
alarmující, že se obviněný dopustil takového jednání i přes to, že byl v nedávné minulosti již dvakrát vykázán ze společného obydlí, protože z jeho strany hrozilo i nadále opakování nebezpečných útoků, zároveň své rozhodnutí soudce opřel i o zprávy, které do spisového materiálu dodaly pracovnice Intervenčního centra v Praze.
Během přípravného řízení trestního bylo provedeno znalecké zkoumání duševního stavu obviněného. Znalci došli k závěru, že v době činu netrpěl žádnou duševní
poruchou. Je alkoholik, nadužívání alkoholu vedlo k poškození mozku a následným
změnám ve struktuře osobnosti a prožívání emocí. V době činu byl obviněný schopen rozpoznat nebezpečnost svého chování, schopnost ovládat svoje jednání byla však
výrazně snížena. Znalec uvedl, že obviněný je schopen plnohodnotné účasti na trestním řízení. Zároveň byli přizváni i znalci z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie
a psychologie, aby orgánům činným v trestním řízení popsali osobnost poškozené. Ti
ve svém posudku uvedli, že poškozená netrpí žádnou duševní poruchou forenzního
významu. Byla u ní konstatována plně vyvinutá závislost na alkoholu, kterou je však
schopna částečně regulovat, je schopna předvídat následky požití alkoholu. Zároveň
konstatovali, že poškozená nemá sklony k subjektivnímu zkreslování popisovaných
událostí. V neposlední řádě si policejní orgán vyžádal a zajistil všechny lékařské zprávy a zdravotnickou dokumentaci poškozené.
Na základě všech zjištěných skutečností obvodní státní zástupce podal na muže
dne 27. 12. 2007 obžalobu pro trestný čin dle ust. § 215a odst. 1, 2 písm. b) tr. zákona.
Obvodní soud jej pak dne 25. 1. 2008 odsoudil k trestu odnětí svobody v délce trvání 30
měsíců nepodmíněně a pro výkon trestu jej zařadil do věznice s ostrahou. Na základě
odvolání obžalovaného odvolací soud vyššího stupně toto rozhodnutí změnil a uložil
obžalovanému. trest odnětí svobody v délce 2 let s podmíněným odkladem na zkušební dobu v délce 3 let. Rozsudek nabyl právní moci a je vykonatelný.
Muž po celou dobu řízení svoji vinu popíral a naopak ji sváděl na poškozenou.
Policejní hlídka od té doby ve společně obývaném bytě obou partnerů již neřešila
žádný případ fyzického napadení.
77
3/13/2010 6:08:36 PM
Domácí násilí
Dovětek Jana Koníře:
V tomto případě se ukazuje ještě jedna zajímavá skutečnost. Chtěl jsem
kazuistiku oživit nějakým postřehem konkrétního účastníka – policisty. Zjistil jsem,
že většina policistů, kteří se před 2 lety aktivně zapojili do vyšetření celé kauzy,
již odešla na jiný útvar či do civilu. Stejně je na tom i kolega vyšetřovatel. To je
v současné době charakteristická situace na místních odděleních policie: utekly
dva roky a z týmu vyškolených a zkušených lidí nám nezůstal skoro nikdo. A tak
"školíme" nové a nové a ještě mladší kolegy...pořád dokola...
Statistika SKPV Policie Praha I za rok 2009
SKPV PČR OŘ Praha I - mjr. Mgr. Novotný
9 případů – podezření na trestný čin
z toho:
2 případy byly odložené
7 případů – návrhy na podání obžaloby
Pořádková policie, informace podal velitel informované policie p. Buček
1x trestný čin (předcházelo vykázání)
1x řešila inspekce MV ČR (předcházelo vykázání)
1x trestný čin poškozená nedala souhlas, zastaveno (předcházelo vykázání)
1x předáno na SKPV (předcházelo vykázání)
Statistika SKPV policie OŘ Praha II
37 případů – podezření na trestný čin (tel. + operační středisko)
z toho:
10 případů - byly zahájeny úkony trestního řízení
5 případů - návrh na podání obžaloby na OSZ
2 případy - skutek se nestal
1 případ - přestupek
1 případ - zastaveno pro nepřípustnost, nešlo o 215a, ale např. o ublížení na zdraví,
poškozená nedala souhlas
Pořádková policie - MOP OŘ policie Praha II – 9x přestupky k DN
Statistika SKPV OŘ policie Praha III
78
3/13/2010 6:08:36 PM
71 případů, kde bylo podezření na domácí násilí
z toho
17 případů ukončeno návrhem na podání obžaloby na státní zastupitelství
2 případy byly ukončeny návrhem na zastavení trestního stíhání, jelikož obviněný nebyl pro nepříčetnost trestně odpovědný
6 případů bylo odesláno na ÚMČ k vyřízení jako přestupek
Ostatní případy byly prověřeny a jelikož se neprokázalo spáchání trestného činu či
přestupku, byly uloženy Ad acta.
V rámci dosahů za skupinu domácího násilí bylo řešeno celkem 28 případů a dále
byla v případě potřeby jak policistům z jednotlivých MOP, SKPV, tak poškozeným
či oznamovatelům poskytnuta telefonická konzultace.
Pořádková policie – MOP OŘ Policie Praha III, informace podal mjr. Adam :
4x přestupky
Statistika SKPV policie Praha IV - informace podala p. Nováková
16 případů DN
z toho
5 případů trestné činy (z toho 3 případy řešilo SKPV - 1 případ předala policii
mimo Prahu, 2 případy ukončilo)
9x přestupky
2x oznámení - podezření na DN
Z toho pořádková policie - MOP
2 neukončené případy trestných činů (v jednom případě podle §159A/1a ukončen
pro nepřípustnost)
9 případů přestupky (z toho 8 předáno na ÚMČ, 1 nepřípustný, nebyl podán návrh)
2 případy oznámení
79
3/13/2010 6:08:36 PM
Domácí násilí
VYKÁZÁNÍ NA ÚZEMÍ HL. MĚSTA PRAHA od 1. 1. 2007 do 31.1. 2010 - 143 případů vykázání
Obvodní ředitelství
Kalendářní rok
OŘ PČR Praha I
Kalendářní rok
OŘ PČR Praha II 2007
2008
2009
2010
2007
2008
2009
2010
SKPV Bartolomějská
0
0
0
1
SKPV Sokolská
2
0
0
0
MO Benediktská
0
1
0
0
MO Nové Město
1
1
0
1
MO Krakovská
1
0
0
0
MO Vinohrady
0
2
1
1
MO Malá Strana
0
0
0
1
MO Barrandov
0
1
0
0
MO Můstek
0
0
0
0
MO Smíchov
6
1
1
1
MO Košíře 2
2
2
0
MO Břevnov
0
0
0
0
MO Radotín
1
0
0
0
MO Dejvice
0
0
0
0
MO Stodůlky
2
0
4
3
MO Řepy
1
0
2
0
MO Zličín 0
1
0
0
MO Vokovice
0
0
0
0
Celkem za Prahu II
14
8
8
6
MO Ruzyně
0
1
0
0
MO Holešovice
0
1
0
0
MO Letná
0
1
2
0
MO Výstaviště
1
0
0
1
Celkem za Prahu I
3
4
4
3
Zkratky: MO = místní oddělení PČR
SKPV-Skupina kriminální policie
a vyšetřování
OŘ = Obvodní ředitelství PČR
Kalendářní rok
Kalendářní rok
OŘ PČR Praha III
2007
2008
2009
2009
OŘ PČR Praha IV
2007
2008
2009
2010
SKPV Zenklova
6
1
0
0
SKPV U Plynárny
3
0
1
2
MO Jarov
8
4
5
0
MO Nusle
3
0
2
1
MO Žižkov
2
0
6
2
MO Modřany
0
0
0
1
MO Karlín
3
2
2
0
MO Jižní Město I
0
0
0
0
MO Kobylisy
2
2
2
0
MO Jižní Město II
0
0
0
0
MO Bohnice
0
0
0
0
MO Spořilov
1
1
0
0
MO Ďáblice
0
0
0
0
MO Lhotka
0
1
3
4
MO Libeň
1
0
1
0
MO Podolí
0
0
0
0
MO Čakovice
4
3
1
0
MO Pankrác
2
0
0
0
MO Horní Počernice
2
1
3
1
MO Vršovice
1
1
1
0
MO Újezd nad Lesy
2
1
0
0
MO Hostivař
0
0
0
0
MO Letňany
1
0
0
0
MO Zahradní Město
0
2
2
0
MO Kyje-Černý Most
0
0
1
0
MO Strašnice
0
0
0
0
MO Prosek
0
0
5
2
MO Uhříněves
0
2
1
MO Vysočany
0
0
0
MO Horní Měcholupy
1
0
0
Celkem za Prahu III
31
14
26
0
5
0
0
Celkem za Prahu IV
11
7
10
8
Připočítat k vykázáním za rok 2008 SKPV Kongresová - 1 vykázání /16.2.2008/
Připočítat k vykázáním za rok 2009 SKPV Kongresová - 1 vykázání /18.9.2009/
80
3/13/2010 6:08:36 PM
Domácí násilí očima soudce
81
3/13/2010 6:08:36 PM
Domácí násilí
K některým praktickým aspektům rozhodování
civilního soudu při ochraně před domácím násilím
a jeho spolupráce s policejními orgány
JUDr. David Vláčil, předseda senátu, Obvodní soud pro Prahu 3
Rád bych v tomto článku navázal na předchozí autory příspěvků vztahujících se
k diskutované problematice a nastínil několik postřehů spojených s rozhodováním civilního soudu při ochraně před fenoménem domácího násilí a nyní nově i při poskytování ochrany před nebezpečným pronásledováním.
Ochrana před domácím násilím byla do našeho právního řádu poprvé účinněji zavedena až zákonem č.135/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti ochrany
před domácím násilím, jeho prostřednictvím byl novelizován jednak dříve platný zákon o policii a jednak občanský soudní řád. Oba předpisy však na sebe příliš nenavazovaly a používaly každý i poněkud odlišnou terminologie. Právní rámec rozhodování
soudu je nyní zakotven do ust. § 76b občanského soudního řádu (nadále jen „o.s.ř.“), jež
soudům ukládá, aby za situace, kdy je jednáním účastníka, proti kterému návrh směřuje (agresora), vážným způsobem ohrožen život, zdraví, svoboda nebo lidská důstojnost
navrhovatele (ohrožené osoby), může předseda senátu předběžným opatřením uložit
účastníku, proti kterému návrh směřuje, zejména aby
a) opustil společné obydlí, jakož i jeho bezprostřední okolí, nezdržoval se ve společném obydlí nebo do něj nevstupoval,
b) nevstupoval do bezprostředního okolí společného obydlí nebo navrhovatele
a nezdržoval se tam,
c) se zdržel setkávání s navrhovatelem, nebo
d) se zdržel nežádoucího sledování a obtěžování navrhovatele jakýmkoliv způsobem.
Výjimky vyplývající z plnění povinností uložených předběžným opatřením účastníku, proti kterému návrh směřuje, stanoví soud, a to s přihlédnutím k jeho oprávněným
zájmům. Rozhodnutí o návrhu předběžného opatření není podmíněno předchozím
vykázáním podle zvláštního právního předpisu (rozhodne tedy buď nejprve policie
a poté soud, nebo jen soud). Předběžné opatření (tedy „první soudem vydané předběžné opatření“) trvá vždy jeden měsíc od jeho vykonatelnosti. Posléze může předseda
82
3/13/2010 6:08:36 PM
senátu opět jen na návrh navrhovatele rozhodnout o prodloužení doby trvání již dříve
nařízeného předběžného opatření. Návrh na každé další prodloužení doby trvání již
nařízeného předběžného opatření musí rovněž obsahovat vylíčení rozhodných skutečností odůvodňujících prodloužení doby trvání předběžného opatření a nyní nově po
novelizaci zákona i údaj o majetkových či jiných poměrech včetně vlastnických a jiných
vztahů ke společnému obydlí. Soud při svém rozhodování vezme v úvahu zejména trvání stavu ohrožení navrhovatele, obsah a důvody podaného návrhu na zahájení řízení
ve věci samé, majetkové či jiné poměry účastníků včetně vlastnických a jiných vztahů
ke společnému obydlí, na které se vztahuje předběžné opatření, a další rozhodné okolnosti. Takto prodlužované předběžné opatření však zanikne nejpozději uplynutím 1
roku od okamžiku jeho nařízení. Pokud navrhovatel (v žádosti o prodloužení) neprokáže své majetkové či jiné poměry včetně vlastnických a jiných vztahů ke společnému
obydlí, může soud prodloužit dobu trvání předběžného opatření jen z důvodů zvláštního zřetele hodných (zákon nestanoví, které důvody to jsou a nechává toto hodnocení
na posouzení konkrétního případu rozhodujícím soudcem).
Především z uvedeného plyne, že ohrožená osoba má možnost si vybrat, zda se
o ochranu před dalšími potencionálními zásahy od agresora bude ucházet nejprve
u policie a teprve poté u soudu, nebo zda se na soud obrátí přímo. Z vlastní zkušenosti mohu doporučit první variantu. Soud na rozdíl od policejních orgánů není součástí výkonné moci a nedisponuje, pokud jde o zjišťování podkladů pro rozhodnutí
o vydání předběžného opatření, takovými pravomocemi jako policie. Že i zákonodárce
preferoval v prvním sledu ochranu vykázáním od policisty je ostatně zřejmé i z toho,
že policista je oprávněn rozhodnout o vykázání agresora bez ohledu na stanovisko
ohrožené osoby a to dokonce i proti její vůli (vykázání je proto neformální a není vázáno na jakýkoliv návrh). Policejní orgány mohou mít a často také mají poznatky z místa,
mohou si je bez obtíží a problémů operativně opatřit např. výslechem informovaných
osob z domu (policie ráda používá pojem „vytěžení“), zpravidla již také z minulosti disponují vlastními poznatky o ohrožené osobě i o agresorovi (předchozí výjezdy,
přestupková řízení, znalost o sklonu agresora k používání návykových látek a podobně). Dosáhne-li domácí násilí vyšší intenzity, jsou to zpravidla také policisté, kteří jako
první na místě zasahují. Je vhodné připomenout, že při rozhodnutí police o vykázání
se postupuje z úřední povinnosti a dobu vykázání nelze zkrátit a to i kdyby s tím ohrožená osoba souhlasila.
Oproti tomu obrátí-li se ohrožená osoba bez dalšího na soud, je podmínkou nařízení předběžného opatření podle § 76b o.s.ř. podání řádného písemného návrhu na jeho
vydání. Tedy na rozdíl od policejního vykázání je řízení před soudem důsledně návrhové. Soud tak nemůže bez návrhu a proti vůli ohrožené osoby jí poskytnout jakoukoliv ochranu. Další rozdíl tkví v tom, že návrh na nařízení předběžného opatření může
ohrožená osoba vzít prakticky kdykoliv zpět a soud je povinen předběžné opatření
zrušit. Návrh podaný k soudu je spojen s potřebou dodržení určitých formálních náležitostí, především přesného vymezení toho, čeho se navrhovatel domáhá, a vylíčení
83
3/13/2010 6:08:36 PM
Domácí násilí
rozhodujících skutečností, pro něž má být předběžné opatření vydáno (tedy zjednodušeně řečeno ohrožená osoba by měla popsat podrobně své vztahy k agresorovi, jejich
vývoj, uvést, v čem spatřuje nepřípustné zásahy proti své integritě, jakými důkazy,
které k návrhu připojí, je hodlá osvědčovat. Je vhodné, pokud z odůvodnění návrhu
vyplynou znaky jinak typické pro domácí násilí nebo pronásledování /gradace ataků
apod./. Součástí návrhu k soudu má být i uvedení toho, čeho se ohrožená osoba domáhá. Pravidlem bude, že půjde o zákaz některého z jednání popsaných v písmenu a/ až
d/ odstavce prvého ust. § 76b o.s.ř. (jak bylo citováno již výše), výčet možných způsobů
soudní ochrany není však úplný, proto zákonodárce říká, že navrhovatel se může domáhat zejména právě uvedených omezení. V praxi se však vyskytují jiné požadavky jen
zcela výjimečně.
Soud, na rozdíl od policie, neprovádí a nemůže sám provádět žádná šetření a navrhovatel, chce-li být úspěšný, musí prokázat (a nikoliv jen osvědčit), že jednáním odpůrce (agresora) je vážným způsobem ohrožen navrhovatelův život, zdraví, svoboda
nebo lidská důstojnost. Vhodným toho důkazem jsou kopie předchozích oznámení policejním orgánům, lékařské zprávy, různá psychologická vyšetření, fotografie, čestná
prohlášení dalších osob a podobně. Vzhledem k tomu, že soud má o návrhu rozhodnout bezodkladně, je vyloučeno provádění jakéhokoliv dokazování (např. výslechu potencionálních svědků). Oproti policejnímu vykázání je tak řízení před soudem výrazně
formálnější, což pro navrhovatele, který se zpravidla ocitá v nepříznivém psychickém
a někdy i fyzickém rozpoložení, může být významným handicapem. Je proto vhodné
se nejprve obrátit na policejní orgán a potřebné podklady opatřovat v desetidenní lhůtě
počítané od policejního vykázání (zejména za součinnosti Intervenčního centra).
Při nařizování předběžného opatření soudem není vhodné zasahovat do poměrů mezi agresorem, ohroženou osobou a nezletilými dětmi (pokud děti samy nejsou
bezprostředně vystaveny ohrožení života, zdraví, svobody nebo lidské důstojnosti).
Zpravidla totiž vykázání agresora ze společného obydlí řeší i nejpalčivější problémy
dětí a soud v řízení podle § 76b o.s.ř. nemůže nařizovat předběžné opatření v zájmu někoho, kdo není účastník řízení. Zde je vhodnější se obrátit se samostatným návrhem na
opatření na opatrovnický soud, který je vybaven poměrně širokou škálou oprávnění,
jimiž může prozatímně zajistit ochranu nezletilců před přímými nebo i jen vedlejšími
dopady domácího násilí. Za nařízení předběžného opatření soud vybírá soudní poplatek 500 Kč podle položky 3 sazebníku soudních poplatků, jež tvoří přílohu k zákonu
č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Lze individuálně
žádat o osvobození od soudních poplatků a dosud neschválená novela zákona počítá
s věcným osvobozením navrhovatelů v řízení o ochraně před domácím násilím. Za
odvolací řízení se u předběžného opatření žádné poplatky nevybírají.
Podmínkou jakéhokoliv prodloužení soudem nařízeného předběžného opatření
je vedle podání návrhu (na prodloužení předběžného opatření a nikoliv, jak se často
stává na vydání „nového“ předběžného opatření) též slovy zákona to, aby bylo „za-
84
3/13/2010 6:08:36 PM
hájeno řízení ve věci samé“. Co je ale věcí samou, jakou žalobu má ohrožená osoba
podat a co se vše k domácímu násilí může vázat, je dosud v teorii, ale i v praxi velmi
sporné. Praxe vykládá uvedený pojem velmi volně a za řízení o věci samé považuje
nejčastěji zahájení řízení o rozvod, o zrušení práva společného nájmu bytu, o vyklizení
bytu, o úpravě užívání bytu. Problematičtější je to, zda věcí samou může být též řízení
opatrovnické týkající se dětí agresora a ohrožené osoby, popř. řízení o výživné nebo
o vypořádání společného jmění manželů. Domnívám se, že nikoliv. Zákonodárce podmínkou zahájení dalšího řízení o navazující žalobě sledoval to, aby předběžné opatření
soudu nenahrazovalo nepřiměřeně dlouhou dobu konečné rozhodnutí ve věci a aby
navrhovatel byl takto procesně „přinucen“ řešit svoji situaci nikoliv dočasně, ale pokud
možno s konečnou platností. Soud pak zpravidla nevyžaduje podání další žaloby za té
situace, kdy návrh na nařízení předběžného opatření je podáván za již běžícího sporu
(§ 102 o.s.ř.). Vyřešení otázky, co je tedy „řízením o věci samé“ po nařízení předběžného
opatření nepovažuji za otázku akademickou: má naopak dosti pádné důsledky. Konečné rozhodnutí o žalobě ve věci samé (tedy zpravidla vydaný rozsudek, např. o rozvodu manželství) má totiž důsledky v tom směru, že bylo-li žalobě ohrožené osoby proti
agresorovi vyhověno, pak po uplynutí lhůty vykonatelnosti zanikne (prodloužené)
předběžné opatření a to přímo ze zákona (§ 77 odst. c/ o.s.ř.) a není vyloučeno, že takto
zanikne dříve, než stanovil původně při prodloužení soud. Zákonodárce pak vůbec nepamatoval na situaci, kdy žalobu (např. na rozvod) podal jako první sám agresor a pak
nelze již vůbec hovořit, zda žalobě ohrožené osoby bylo nebo nebylo vyhověno.
U návrhu na prodloužení doby trvání předběžného opatření je nyní po novele o.s.ř.
nově vyžadováno, aby obsahovalo vylíčení rozhodných skutečností odůvodňujících
prodloužení doby trvání předběžného opatření, údaj o majetkových či jiných poměrech včetně vlastnických a jiných vztahů ke společnému obydlí. Bude tedy třeba, aby
ohrožená osoba připojila ke svému návrhu též výpis z katastru nemovitostí ohledně
společného obydlí, popř. nabývací tituly (darovací, kupní a jiné smlouvy) nebo nájemní či podnájemní smlouvu. Časové limity pro prodloužení předběžného opatření
jsou v zásadě tři: prvním je doba prodloužení, o níž žádá ohrožená osoba, i zde platí,
že soud nesmí návrh překročit a žádá-li ohrožená osoba o prodloužení předběžného
opatření o dva měsíce, nemůže jej soud prodloužit na dobu delší. Druhým limitem je
maximální jednoroční lhůta, po níž může předběžné opatření trvat (§ 76b odst. 4 o.s.ř.).
Třetím limitem je pak případ, kdy předběžné opatření zanikne přímo ze zákona (§ 77
odst. 1 o.s.ř.), např. v souvislosti s rozhodnutím o podané žalobě. Praxe bývá taková, že
předběžná opatření jsou prodlužována v horizontu 2 – 5 měsíců, prodloužený na celý
jeden kalendářní rok je vskutku jen zcela výjimečné, je třeba mít na paměti, že se stále
jedná o předběžné a tedy prozatímní opatření, a že při jeho vydávání a prodlužování
se rozhoduje o nejistých skutečnostech.
Při rozhodování soudu o předběžném opatření považuji z vlastní zkušenosti za velmi přínosnou přímou spolupráci soudů (jednotlivých soudců) s místními (obvodními)
odděleními. Osvědčuje se i určitá míra specializace (u soudů i u policie) a to jak urče-
85
3/13/2010 6:08:36 PM
Domácí násilí
ním jediného soudce pro rozhodování této specifické problematiky v rámci rozvrhu
práce jednotlivého soudu, tak i pověřením konkrétních policistů k rozhodování o vykázání. Odstraňují se tak i bariéry v komunikaci mezi soudem a policií a zefektivní se
tak jejich vzájemná spolupráce. Soud, jak již bylo naznačeno, rozhoduje podle zákona
tzv. „od stolu“ a má k dispozici jen návrh a k němu připojené listiny od navrhovatele,
o to je jeho situace složitější než při rozhodování policie o vykázání, kdy policista se
může k výkonu svého opatření rozhodnout např. po předchozí rozmluvě s aktéry násilí
a po seznámení se situací na místě. Zákon o policii nově ukládá policistovi v případě
vykázání zaslat oznámení o provedeném vykázání též příslušnému soudu. Je vhodné
zasílat soudům též protokoly o výslechu ohrožené osoby i agresora, popř. dalších svědků, neboť i z nich může soud následně čerpat při svém následném rozhodování, pokud
se po policejním vykázání situace mezi účastníky nezklidní (což se občas zásluhou policie stane) a ohrožená osoba se na soud obrátí. Naopak není od věci, aby - byť to není
v zákoně přímo soudům uloženo - zasílaly svá rozhodnutí o předběžných opatřeních
včetně jejich (ne)prodloužení zpět policii, což může mít především efekt při zpětné
kontrole dodržování předběžného opatření agresorem ze strany policie (soudy, jak
bude uvedeno dále, žádným takovým oprávněním nedisponují). Policii zasílaná rozhodnutí soudů rovněž mohou svým odůvodněním vhodně ovlivnit a zkvalitnit další
praxi policejního orgánu. Z vlastní zkušenosti mohu odkázat na případ, kdy policie nevyhověla požadavku ohrožené osoby a údajného agresora nevykázala a soud, aniž by
tehdy disponoval informacemi o postupu policie, s podrobným odůvodněním dospěl
následně k závěru, že návrh na nařízení předběžného opatření podaný navrhovatelkou
u soudu není důvodný (šlo o případ, kdy místo domácího násilí šlo mezi účastníky
o tzv. „italskou domácnost“ a navrhovatelka zjevně směřovala jen k vylepšení své pozice ve sporu o byt rozvedených manželů).
O nařízení předběžného opatření rozhoduje podle § 74 odst. 5 o.s.ř. nyní okresní
(obvodní, v Brně městský) soud, v jehož obvodu je nebo byl dům, byt, místnost nebo
jiný prostor společně obývaný s navrhovatelem (společné obydlí). I když novelou o.s.ř.
byla rozšířena ochrana i ve vztahu k nebezpečnému pronásledování, pro něž je typické,
že pronásledovatel a pronásledovaný žádné obydlí společně nesdílejí, otázka místní
příslušnosti soudu zůstává v takovém případě zákonodárcem uspokojivě nevyřešena
(v úvahu se nabízí určení příslušnosti např. bydlištěm ohrožené osoby nebo agresora).
Soud je vázán poměrně krátkou lhůtou pro vydání svého rozhodnutí, má rozhodnout
bez slyšení účastníků, bezodkladně, nehrozí-li nebezpečí z prodlení, tak nejpozději do
48 hodin od podání návrhu. Krátké lhůty jsou nyní stanoveny i pro rozhodnutí o případném odvolání, odvolací soud je povinen rozhodnout o opravném prostředku do 15
dnů ode dne, kdy je mu spis předložen soudem I. stupně.
Jestliže soud návrh na nařízení předběžného opatření zamítne, není důvodu, aby
své rozhodnutí v zákonem určené lhůtě nezaslal účastníkům standardním způsobem
(do datové schránky, poštou nebo některým ze způsobů uvedených v zákoně (§ 45
až 50 o.s.ř.)). Jen bylo-li předběžné opatření nařízeno, jde o situaci, kdy je třeba, aby
86
3/13/2010 6:08:36 PM
soudce se pokusil vyhlásit (a doručit) své rozhodnutí na místě samém, tedy pravidelně
ve společném obydlí. Pověření jiného pracovníka soudu (např. vykonavatele) se s ohledem na dikci zákona (§ 76c odst. 1 věta první o.s.ř.) jeví jako problematické. V praxi
však není výjimečný případ, kdy soudce, za asistence policie nebo justiční stráže ve
společném obydlí nikoho nenalezne. Lze proto jen doporučit, aby navrhovatelé uváděli
ve svých návrzích telefonní spojení, čímž se zbytečnému „výjezdu“ zabrání. Je-li to
možné a vhodné je možno doručit agresorovi usnesení o předběžném opatření např.
do zaměstnání. Při doručení usnesení se soud I. stupně postará o výkon rozhodnutí
(buď svého nebo odvolacího soudu) bezodkladně sám (§ 273b o.s.ř.) a za tím účelem si
vyžádá pomoc policie, justiční stráže nebo dalších státních orgánů. Tedy
- vykáže povinného ze společného obydlí, odebere mu všechny klíče od společného
obydlí, které povinný drží, a popřípadě mu zakáže setkávat se s označenou osobou
nebo ji jinak kontaktovat. Navazuje-li rozhodnutí soudu na předchozí rozhodnutí
policie, je potřebné, aby soud převzal od policie klíče a byl o tom učiněn záznam
do policejního i soudního spisu;
- povinného vyzve, aby soudu sdělil adresu, na kterou mu bude možné po dobu
trvání předběžného opatření doručovat písemnosti, nebo aby si zvolil zástupce pro
doručování písemnosti, a upozorní ho, že písemnosti mu budou doručovány uložením u soudu, jestliže výzvě ve stanovené lhůtě nevyhoví;
- povinného upozorní na následky neplnění stanovených povinností stanovených
(jde tu především o následky trestně-právní a poučení o možnosti opakovaného
výkonu rozhodnutí);
při porušení povinnosti nevstupovat do společného obydlí a nezdržovat se v něm,
kdykoliv nebo bezodkladně na návrh oprávněného provede opětovný výkon rozhodnutí vykázáním povinného ze společného obydlí, jinak, při porušení jiných povinností
(tedy navazování kontaktů, nebezpečné pronásledování, vstupování do bezprostředního okolí společného obydlí) nařídí výkon rozhodnutí podle § 351 a násl. o.s.ř. jen na
návrh oprávněného a nikoliv z povinnosti úřední. Vždy je vhodné si zjednat pomoc
opět policie nebo justiční stráže, jde-li o poručení povinnosti poté, co již povinnému
bylo rozhodnutí soudu o nařízení nebo prodloužení předběžného opatření v minulosti
doručeno, je vhodné oznámit podezření z trestného činu policii nebo státnímu zastupitelství (§ 337 odst. 2 nového trestního zákoníku);
Soud zároveň poskytne povinnému příležitost, aby si bezprostředně při výkonu
rozhodnutí (zřejmě jen „prvním“) vyzvedl ze společného obydlí své osobní cennosti
a osobní dokumenty, jakož i věci, které slouží jeho osobní potřebě; během trvání předběžného opatření pak povinnému umožní vyzvednout i věci nezbytné k výkonu jeho
podnikatelské činnosti nebo výkonu povolání, případně věci nezbytné z jiného vážného důvodu. To platí i tehdy, nebyl-li povinný výkonu přítomen. V takovém případě se
87
3/13/2010 6:08:36 PM
Domácí násilí
mu zanechá potřebné poučení na dveřích společného obydlí. Toto poučení by měl mít
soudce či vykonavatel soudu vždy po ruce, nikdy však neodpovídá za to, zda-li oznámení nebude nepovolanou osobou odstraněno.
V praxi nastávají problémy potud, že povinný se opakovaně dožaduje vyzvednutí
věcí potřebných k podnikatelské činnosti nebo výkonu povolání či věci nezbytné z jiného vážného důvodu. Zákonodárce neuvádí, zda jde o činnost soudu jednorázovou,
nebo je povinen vyhovět každé i opakující se žádosti. S ohledem na účel předběžného opatření je možno přiklonit se k první variantě, opakované návštěvy povinného
v obydlí je možno za asistence pracovníka soudu a zpravidla policisty nebo příslušníka
justiční stráže povolit, jen je-li to třeba z jiného vážného a současně nepředvídatelného
důvodu. Rovněž je namístě, aby o této návštěvě byla předem (alespoň telefonicky) informována ohrožená osoba a aby byly sepsány věci, které si vykázaný ze společného
obydlí takto odnesl.
Nebyl-li agresor zastižen ve společném obydlí při vyhlašování předběžného opatření, nic to nemění na tom, že v té době je předběžné opatření již vykonatelným (§ 76d
písm. a/ o.s.ř.) a je třeba se postarat o to, aby mu bylo doručeno co nejdříve. V praxi
se osvědčila spolupráce soudu a policie, kdy jedno vyhotovení rozhodnutí o nařízení předběžného opatření se pro nepřítomného agresora zanechá u příslušného útvaru
policie, který může pomoci zprostředkovat doručení zejména za situace, kdy agresor
byl na 10 dnů vykázán policií a má se po uplynutí lhůty dostavit na policii k převzetí
klíčů.
Ke konkrétní spolupráci mezi soudem, u něhož působím a policií mohu ve stručnosti uvést, že v obvodu soudu se nalézají jen dvě místní oddělení policie (konkrétně
MO Žižkov a MO Jarov) s nimiž je příkladná spolupráce a to ať už jde o spolupráci
s vedoucími policejních útvarů, jejich zástupci, ale i s policisty, kteří rozhodují o vykázání. Policie v obvodu Prahy 3 operativně pomáhá soudu při realizaci předběžných
opatření, což se projevuje i v tom, že drtivé většině osob se podaří rozhodnutí soudu
doručit již v den jeho vydání.
Kazuistika (z vybraných rozhodnutí):
1/ Navrhovatelka tvrdí, že z rozhodnutí policisty příslušného útvaru byl odpůrce, její
manžel, dne 24. 3. 2009 vykázán ze společného obydlí. Od uzavření manželství v roce
1989 bylo po určitou dobu manželství účastníků souladné, vždy však odpůrce konzumoval alkohol ve zvýšené míře. Posléze však odpůrce změnil své chování, oddával
se alkoholickým nápojům, před dcerou účastníků, ročník 1989 navrhovatelku fyzicky
i verbálně napadal, dělal jí rozličné naschvály. Zhruba 15 let se ambulantně léčí v AT
poradně, měl předepsanou medikaci Antabusem, nyní pro psychiatrickou zátěž užívá
Citalopram. K fyzickému a psychickému napadání dochází již asi 8 – 10 let. Odpůrce jí
88
3/13/2010 6:08:37 PM
bouchá např. hlavou o zeď či o nábytek, častuje ji verbálními nadávkami typu „kurva
zasraná, píča, kunda“, „podívej se na sebe šeredo ohyzdná, můžeš bejt ráda, že můžeš
být se mnou“, „táhni na Moravu“. Vyhrožoval jí i vyhozením z okna, o což se neúspěšně
pokoušel. Vyhrožoval jí také, že si „na ni brousí nůž, že má novou ocílku“ V roce 2006
pil odpůrce celý rok. Odpůrce se obává i dcera účastníků, která před ním několikrát
utekla z bytu. O Vánocích odpůrce zdemoloval vánoční stromeček s tím, že „Vánoce nesnáší“, jindy rozkopal navrhovatelkou upečený koláč po kuchyni a podobně. Agresivita
i náchylnost k alkoholu u odpůrce graduje, chodí do hospody i třikrát denně s tím, že
tam prý bude „otáčet fůry“. Nepracuje, ani není hlášen u úřadu práce. Je silně žárlivý,
dělá scény. Na navrhovatelku měl v noci úmyslně močit. Navrhovatelka tvrdí, že je
obětí výhrůžek od odpůrce, který ji sděluje, že ji nebo sebe zabije, raději ji, protože on
to „uhraje na palici, že se mu nic nestane, protože je magor“. K poslednímu incidentu,
který předcházel vykázání, došlo již zmíněného 24. 3. 2009, kdy odpůrce přišel po celodenním vysedávání v restauraci domů, navrhovatelku slovně i fyzicky napadal, tahal
ji za vlasy, v obývacím pokoji ji hodil na zeď, seknul s ní o zem a všemu tomu se měl
smát Opakovaně věc hlásila na policii (2x na linku tísňového volání, 2x na MOP Jarov),
proti odpůrci se již z minulosti vedlo přestupkové řízení. Před vykázáním bylo odpůrci
naměřeno 2,83 % alkoholu v krvi. Důraz je možno klást i na to, že odpůrce byl již v minulosti 2x soudně trestán, byť pro majetkovou tr. činnost, dosud je ve zkušební době.
Soud rozhodnutím z 1. dubna 2009 nařídil předběžné opatření. Rozsudkem ze 4.
srpna 20099 bylo manželství účastníků rozvedeno. Rozsudkem soudu z 30. září 2009
byl odpůrce odsouzen za trestný čin týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě
nebo domě podle § 215a odst. 1 tehdejšího trestního zákona k trestu odnětí svobody
na jeden rok s podmíněným odkladem na 3 roky za současného vyslovení povinnosti
podrobit se léčení na alkoholu. Je třeba dodat, že týraná manželka i dcera před soudem
v rámci tr. řízení odmítly vypovídat a k odsouzení bylo třeba provést další rozsáhlé
dokazování.
2/ Navrhovatelka (roč. 1968) v návrhu na nařízení předběžného opatření uvádí, že
s odpůrcem (roč. 1971) byli rozvedeni rozsudkem ze dne 24. 5. 2005 že z manželství
se narodily dvě nezletilé, že dalším rozsudkem soudu ze dne 23. listopadu 2006, bylo
zrušeno právo dříve společného nájmu účastníků k jimi užívanému bytu s tím, že
výlučným nájemcem byla určena navrhovatelka a odpůrci dosud svědčí k tomuto bytu
právo bydlení a to až do doby, než mu bude zajištěno náhradní ubytování. Odpůrce má
navrhovatelku dlouhodobě, od roku 2002 napadat a to i fyzicky. Tím jsou rovněž v psychické rovině postiženy obě děti účastníků. Navrhovatelka se opakovaně obracela na
policejní orgány i na lékaře. Fyzické násilí mělo být praktikováno bitím navrhovatelky
do hlavy, již v listopadu 2002 byla nucena vyhledat zdravotnické zařízení. Znovu pak
6. listopadu 2004 ji bil odpůrce hlavou o zeď, pročež znovu musela vyhledat pomoc
lékaře. Odpůrce rovněž fyzicky napadl i dceru účastníků, vulgárně je obě urážel a napadal je slovně, zejména syn účastníků se odpůrce velmi bojí. K dalšímu fyzickému ataku mělo dojít dne 1. listopadu 2005, a znovu v souvislosti se skončením řízení o určení
práva společného nájmu bytu, to jest po 23. listopadu 2006. Odpůrce má navrhovatelce
89
3/13/2010 6:08:37 PM
Domácí násilí
stále nadávat, vyhrožuje jí, počínání odpůrce stává se horším a horším. Navrhovatelka
i obě děti jsou v péči psychiatra, odpůrce rovněž nepřispívá na chod společné domácnosti a vulgárně křičí i na obě děti. V březnu 2006 měl odpůrce v zaměstnání navrhovatelky ztropit skandál, posléze dne 12. 7. 2006 znovu na navrhovatelku zaútočil, hlavou ji bil o zeď, smýkal s ní. Obdobná situace se opakovala i dne 14. prosince 2006,
kdy jí vyhrožoval i fyzickou likvidací. Vedlo se rovněž přestupkové řízení z podnětu
odpůrce, to však bylo zastaveno.
Dne 23. dubna 2007 soud nařídil předběžné opatření, jeho výkon byl však komplikován tím, že odpůrce byl nedostupný, proto se soud s policií dostavil do bydliště ještě
ve večerních hodinách, odpůrce, kterého navrhovatelka blížeji popsala i co do jeho oblečení měl být v tu dobu „v nějaké hospodě v okolí“. Soud s policí provedl perlustraci
osob v blízkých restauračních zařízeních, odpůrce byl takto vcelku náhodou zachycen
u stánku s občerstvení v podnapilém stavu cca 500 metrů od svého bydliště. Nicméně
po dobu vykázání přespával ve vraku automobilu parkujícího před společným obydlím a navrhovatelku nepřímo kontroloval a pronásledoval (v době, kdy ještě nebyla
uzákoněna ochrana proti stalkingu). Předběžné opatření bylo opakovaně prodlužováno a následně byl odpůrce ze společného obydlí též exekučně vyklizen.
3/ Navrhovatelka (roč. 1975) se domáhala, aby soud nařídil předběžné opatření
s tím, že tvrdila špatné vztahy s odpůrcem (roč. 1963, vysokoškolsky vzdělaný pracovník ústředního orgánu státní správy) s tím, že domácí násilí započalo od vulgárních
slovních útoků odpůrce až po fyzické napadání - i před nezletilými dětmi účastníků
a i na veřejnosti a to již od roku 2004. Soud nařídil předběžné opatření dne 12.září
2007, rozhodnutí doručil za pomoci policie odpůrci na jeho pracovišti. Přes odvolání
odpůrce se zmínkou o údajném brutálním zásahu soudu do jeho lidských práv odvolací soud nařízené předběžné opatření potvrdil. Dne 10.10. 2007 podala navrhovatelka
žalobu o rozvod, usnesením z 11. října 2007 soud předběžné opatření prodloužil do 12.
ledna 2008, rozvodové řízení však bylo zastaveno, protože odpůrce dne 29. prosince
1997 podlehl následkům sebevražedného jednání.
Závěrem je možno shrnout, že oproti očekávání se od roku 2007 poměrně úspěšně
rozjela nově institucionalizovaná ochrana před domácím násilím a to nejen zásluhou
rozličných občanských sdružení, které především zákonné ukotvení této ochrany v našem právním řádu prosadily, ale i díky pomoci intervenčních center a díky nasazení
jednotlivých policistů a soudců a jejich vzájemné spolupráci. I když jistě je stále co zlepšovat, je stále největším problémem přístup samotných ohrožených osob, které někdy
v důsledku svého psychického rozpoložení nejsou s to dostatečně aktivně přistupovat
k ochraně a prosazování svých oprávněných zájmů.
90
3/13/2010 6:08:37 PM
Závislosti a domácí násilí
91
3/13/2010 6:08:37 PM
Domácí násilí
Poradna pro rodiče o.s. SANANIM - domácí násilí
v rodinách s osobou závislou na návykových látkách
Mgr. Štěpánka Čtrnáctá, vedoucí poradny, psychoterapeutka
Cílovou skupinou Poradny pro rodiče (PPR) o.s. SANANIM jsou rodiče a další blízké osoby uživatelů drog, kteří jsou jakýmkoli způsobem problémem zasaženi.
Není přitom důležité, zda osoba užívající drogy nebo s nimi experimentující je ochotná
ke spolupráci. Poradna slouží i těm, kteří u svých blízkých užívání návykových látek
dosud neodhalili, ale vzniku tohoto problému se obávají. Cílová skupina nemá věkové
omezení. Konkrétně tedy:
•
rodiče, partneři, příbuzní a jiné blízké osoby těch, kteří ve své rodině či okolí
cítí jakýkoli problém související s oblastí drogových závislostí (ve fázi experimentu, problémového užívání či již závislosti)
•
v indikovaných případech celé rodiny včetně samotného uživatele drog
(v těch případech, kdy je indikovaná rodinná terapie)
•
v indikovaných případech manželské a partnerské páry včetně uživatele
(v případech kdy je indikována párová terapie)
•
v posledních dvou uvedených případech je nezbytné, aby uživatel byl schopen
docházet do terapie a přerušit užívání drog minimálně na dobu před terapií
a během ní.
•
do cílové skupiny lze zahrnout i osoby, které se dosud nesetkaly s konkrétním problémem, ale jeho vzniku se u svých blízkých obávají (např. mají
podezření, že někdo z jejich okolí s drogami experimentuje)
•
specifickou cílovou skupinu tvoří laická veřejnost, pedagogové a dále spolupracující odborníci (pracovníci jiných pomáhajících institucí, dětští lékaři
apod.)
Poradna pro rodiče SANANIM
Usiluje prostřednictvím krátkodobého, střednědobého nebo dlouhodobého léčebně
podpůrného programu pro rodiče a ostatní blízké osoby uživatelů návykových látek
o minimalizaci negativních dopadů chování uživatele drog na jeho rodinu a ostatní
blízké osoby s cílem zvýšit kvalitu jejich života, provést je náročným životním obdobím
92
3/13/2010 6:08:37 PM
a pomoci jim redukovat chování podporující, usnadňující či přímo umožňující závadové chování jejich dětí či partnerů.
Očekávaným výsledkem je v ideálním případě zlepšení zdravotního stavu (ve
smyslu somatickém i psychickém) i sociálních podmínek rodičů, rodiny či blízkých
osob uživatele drog a v konečném důsledku i samotného uživatele drog a úprava,
eventuálně zlepšení jejich vzájemných vztahů. Nelze-li dosáhnout výrazného zlepšení,
usilujeme alespoň o stabilizaci v uvedených oblastech nebo části z nich. Speciální adiktologické služby Poradny pro rodiče:
1. specifické poradenské služby
2. skupinová psychoterapie rodičů, případně partnerů
3. rodinná a párová terapie
4. podpůrná psychoterapie
5. skupinová psychoterapie
6. systematická individuální psychoterapie
7. zprostředkování informací o léčebných modalitách a dalších formách pomoci
8. pro odborníky zajišťujeme odborné konzultace a stáže, pro širokou veřejnost zajišťujeme odborné konzultace
Sociální služby (podle zákona 108/2006 Sb. o sociálních službách) Poradny pro rodiče
(PPR):
•
•
•
•
•
•
poradenství pro rodiče, partnery, osoby blízké
sociální poradenství
informační servis
trestně-právní poradenství
krizová intervence
osobní asistence a sociální práce
Poradna pro rodiče sídlí ve Školské 30, Praha 1 a je součástí multifunkčního
prostoru kavárny Café Therapy, který zahrnuje kuřáckou i nekuřáckou restauraci a kavárnu, která poskytuje chráněná místa uživatelům drog po léčbě, dětský
koutek, konferenční místnost pro pořádání odborných setkání a dalších aktivit
a Poradnu pro rodiče. Prostředí je velmi příjemné a nestigmatizující, což se ukazuje jako důležité pro potenciální klienty. Veškeré služby jsou poskytovány zdarma,
možná je i anonymní forma kontaktu (kromě klientů, kteří vyžadují medikaci).
Poradna nemá žádná omezení z hlediska spádového území. Jediným limitem je
schopnost klienta dojíždět do programu. Bez omezení poskytuje rovněž telefonické a webové poradenství.
93
3/13/2010 6:08:37 PM
Domácí násilí
PPR a domácí násilí v rodinách s osobou závislou na návykových látkách
U určité části klientely naší poradny se opakovaně v setkáváme s projevy domácího
násilí nejčastěji psychického, ale i fyzického, ekonomického či formou sociální izolace.
Někteří tito klienti přicházejí z intervenčních center pro domácí násilí, někteří si naše
služby najdou na internetu nebo jiným způsobem. Ti, kteří přicházejí „přímo“, si často
nejsou vědomi toho, že to, co se doma odehrává, lze označit za domácí násilí. V takových případech na daném tématu dále pracujeme a - je-li třeba - naopak odkazujeme
tyto klienty do intervenčních center pro domácí násilí.
Typickými klienty z této skupiny jsou matka nebo manželský pár dlouhodobě žijící
se svým dospělým dítětem, které užívá drogy. Tak, jak se postupně rozvíjí drogová
závislost „dítěte“, přibývá i problémů s tím spojených. Scénáře průběhu jsou si navzájem velmi podobné. Závislý jedinec zpravidla nejprve začne mít potíže ve škole nebo
zaměstnání a následně opouští pravidelný denní režim, „zůstává doma“ a nechá se
rodinou „živit“, což znamená, že „na vrub“ rodiny jdou veškeré jeho životní náklady (náklady na bydlení a služby s ním spojené, jídlo, ošacení, zdravotní péče, často
velmi vysoké částky za tabákové výrobky atd.). To samozřejmě znamená pro rodinu
(obvzláště pak pro matky samoživitelky) obrovskou finanční zátěž. Nároky uživatele
na finanční prostředky navíc v důsledku užívání drog stále narůstají a začíná docházet
k domácím krádežím a opakovaným a stále invazivnějším žádostem o půjčky a dary
od rodiny (přičemž způsoby, jak finanční prostředky z rodiny vylákat nebo si vynutit,
jsou nepřeberně pestré: např. „ještě potřebuji 400 Kč na zdravotní průkaz a 500 Kč na
pracovní oblečení a nastoupím do zaměstnání“, „okradli mne a přišel jsem o telefon, na
který mi volali s nabídkami zaměstnání, potřebuji nový“, „potřebuji peníze na zubaře,
takhle přece nemohu do zaměstnání“ atp.). Tak, jak se závislost na droze rozvíjí, stoupá
i síla tlaku na okolí. Rodiče, kteří přestávají být ochotni nebo schopni poskytovat další
finanční prostředky a snášet chování uživatele, se stávají terčem vydírání, psychického
násilí a v řadě případů i fyzických útoků. V důsledku excesů spojených s problematickým „dítětem“ (např. krádež peněz návštěvě) se od rodiny odvrací přátelské zázemí
a širší rodina, v některých případech rodiče sami tyto kontakty přeruší, protože se za
problémy člena rodiny stydí. Důsledkem je sociální izolace rodiny a často značné
ekonomické těžkosti. Jsou-li v rodině ještě další děti, mají často pocit, že jsou stranou
zájmu, protože řešení problémů spojených s užíváním drog je velmi naléhavé a zabírá
mnoho času. „Zdravé“ děti pak mohou mít pocit, že dokud nebudou také problematické, nebude jim v rodině věnována patřičná pozornost. Z tohoto důvodu se někdy
v rodinách s drogově závislým členem objevují jiné obtíže i u dalších členů rodiny.
Situace se postupně stále zhoršuje, někdy rychleji, jindy velmi pozvolna. Může pak
připomínat známý příběh o žábě, která vhozena do vařící vody se snaží vyskočit, ale
je-li ve vodě, která se postupně ohřívá, nevšimne si zhoršování podmínek a nechá se
„bez reakce“ uvařit. Je zdánlivě až zarážející, co vše si rodina nebo někteří její členové
ještě „nechají líbit“, do jaké míry jsou „v zájmu dítěte“ ochotni omezit až zcela potlačit
své vlastní potřeby. Ustupují do té míry, že se postupně dostanou do pozice, ze které již
není kam ustoupit. V důsledku dlouhodobě zažívaného stresu trpí depresemi a pocity
94
3/13/2010 6:08:37 PM
beznaděje. V některých případech může dojít až k úplnému kolapsu – zdravotnímu,
finančnímu, vztahovému, celkovému. V takových případech je pak třeba dlouhodobá
terapie, v níž se v prvé fázi pracuje na vztahu člověka k sobě samému a vědomí si
vlastní hodnoty.
Poradnu rodiče oslovují v různých fázích problému - když se o situaci dozvědí nebo
když je situace pro ně subjektivně obtížná, nepřijatelná, někdy už dále nesnesitelná.
Délka spolupráce se odvíjí mimo jiné od toho, jak moc jsou rodiče jednáním svého „dítěte“ poškozeni, jinými slovy, kam až se na naznačené cestě dostali. Jedná-li se o manželský pár, nebývá neobvyklé, že manželé mají na situaci a její řešení rozdílný pohled.
Otcové jsou zpravidla radikálnější, rychleji se vyrovnávají se situací, ale mají sklon
k zjednodušujícím a rozhodným až bezohledným řešením, která jsou často pro matky
nepřijatelná - nebo v danou chvíli nepřijatelná. Matky mívají naopak sklon k větší hyperprotektivitě a pečování, což může vést k prodlužování „statu quo“, případně k jeho
zhoršování. V některých rodinách jsou zmíněné role obrácené. Rozdílné postoje rodičů
potom mohou působit další problémy v jejich vzájemném vztahu. Zcela protichůdné
postoje partnerů neprospívají ani závislému členu rodiny, zpravidla se je naučí velmi
rychle zneužívat (ve smyslu „když se dva hádají, třetí se směje“). Cílem terapie potom
bývá nalézt alespoň částečnou shodu, která bude pro oba partnery přijatelná, a díky
tomu je pak možné ji jasně prezentovat směrem k závislému členu rodiny a nastavit
mu tak čitelná pravidla.
Kontakt s klienty poradny probíhá vždy nejprve individuální formou, případně
pracujeme s manželským párem společně. Teprve po navázání kontaktu nabízíme i jiné
formy terapie, zejména rodičovskou skupinu, v některých indikovaných případech
i rodinnou terapii.
Zejména rodičovská skupina může být pro řadu rodičů velmi významnou zkušeností, protože jim poskytuje kvality, které nemohou nalézt v individuálních sezeních
s terapeutem. Jde zejména o sdílení pocitů a zážitků s ostatními rodiči, zbavení se pocitu výjimečnosti (ve smyslu „jsem výjimečně špatný rodič, když se mi stalo něco takového“), nalezení místa, kde mohu beze studu a otevřeně hovořit o svých problémech, jde
také o inspiraci a informace o možnostech řešení situace získané od ostatních rodičů,
o práci s pocity viny za užívání drog „dítětem“ a mnoho dalšího. V kontaktu individuálním i skupinovém je pro spolupráci vždy určující „zakázka“ klienta, na jejímž
základě zařízení uzavírá s klientem kontrakt týkající se péče a cílů, jichž má být v jejím
průběhu dosaženo. Zakázka i cíle se v průběhu terapie opakovaně hodnotí a přeformulovávají na základě aktuálních potřeb klienta a jeho situace. Kromě čistě terapeutických
cílů řeší klienti i zcela praktické otázky sociální, trestně právní a další. Přímo v PPR
je k dispozici sociální pracovnice, v komplikovanějších případech (zejména z trestně
právní oblasti) spolupracujeme s bezplatnou právní poradnou A.N.O., která je orientována především na oblast práva související s problematikou drogových závislostí.
Hledání řešení složité situace bývá dlouhodobé. Přesto někdy slýcháme, že v případě společného bydlení rodičů a dětí závislých na návykových látkách rodiče dostali jednoduchou „radu“ - prostě „dítě“ vyhoďte na ulici a tím situaci vyřešíte. Jsem
ze zkušenosti hluboce přesvědčená, že toto nelze poradit ani v případě, kdy jsem si
95
3/13/2010 6:08:37 PM
Domácí násilí
téměř jistá, že by rodiči toto řešení rozhodně prospělo a „dítěti“ patrně také. K tak
zásadnímu kroku však musí přistoupit rodiče vždy a pouze jen na základě osobního
rozhodnutí. Navíc to není řešení „samospasitelné“ a skrývá i určitá rizika (např. zhoršení zdravotního stavu dítěte), která musí nést zase jen rodič. Pro rodiče je důležité,
aby to nebylo první řešení, které zvolí, ale následovalo až ve chvíli, kdy mají pocit, že
vyzkoušeli jiné, řekněme „jemnější“ kroky, které mají stejný smysl a přenášejí důsledky
užívání z rodiny na dítě. Může se jednat např. o zamezení přístupu k financím, o omezení přísunu jídla dítěti, zamezení vstupu do jednotlivých místností atd. Důležité při rozhodování o opatřeních směrem k „dítěti“ je přesvědčení rodičů, že zvolené řešení bude
pomocí pro ně samotné a zároveň bude mít pozitivní dopad i na „dítě“ – uživatele.
Ne vždy musí problém narůst až do závažných rozměrů popsaných výše. Cca 60%
rodičů přichází v rané fázi vzniku problému a jsou schopni s odbornou podporou mobilizovat síly rodiny a pomoci si víceméně sami či v relativně krátké době. V řadě těchto
případů se u dítěte nejedná o závislost, ale o nějaký druh experimentu s návykovými
látkami. Zejména zde platí, že taková situace, navíc včas a vhodně podchycená, je relativně snadno řešitelná. Vždy však doporučujeme vyhledat odborníka, neboť rodiče
zneklidnění zjištěnou situací, často v šoku a bez pravdivých a dostatečných informací,
nemající postačující odstup a ve snaze situaci urychleně řešit, sahají k ukvapeným a nepromyšleným opatřením. Mohou tím celou situaci naopak zhoršit.
Základní filosofií PPR je, že vždy usiluje o minimalizaci negativních dopadů chování uživatele drog na jeho rodinu a ostatní blízké osoby s cílem zvýšit kvalitu jejich
života, provést je náročným životním obdobím a pomoci jim redukovat chování podporující, usnadňující či přímo umožňující závadové chování jejich dětí či partnerů.
Pozitivní dopad na samotné uživatele drog považujeme za vedlejší, nikoli však
nedůležitý cíl.
Poznámka: Jako „typického klienta“ uvádím rodiče, ale velmi podobné mechanismy
probíhají i v partnerských dvojicích, kde jeden z páru užívá drogy (tyto případy jsou
však méně časté).
Zajímavá data:
•
•
•
•
•
Od vzniku poradny do roku 2008 docházelo ke 100% meziročnímu nárůstu
počtu nových klientů. V roce 2009 se takto výrazný nárůst poprvé zpomalil.
Předpokládáme, že v letošním roce bude počet nových klientů cca 350.
V PPR pracují 3 osoby, celkový rozsah pracovník úvazků je 1,9.
Složení týmu je multidisciplinární (sociální pracovnice, psychoterapeut, poradce).
V indikovaných případech je možné doporučit klienta k psychiatrické péči
včetně medikace ve spolupracujícím zařízení CADAS (rovněž o.s. SANANIM) a zajistit tak klientům kombinovanou psychiatricko-psychoterapeutickou péči.
V současné době fungují v rámci poradny tři rodičovské skupiny různého
zaměření (2 poradenské, 1 psychoterapeutická).
96
3/13/2010 6:08:37 PM
•
1/3 všech klientů poradny tvoří muži (upřednostňují však spíše krátkodobější
kontakt, např. v rodičovských skupinách je jen cca 1/10 mužů)
O Poradně pro rodiče
Poradna pro rodiče (dále jen PPR) vznikla v rámci o.s. SANANIM na podzim roku
2004 v Praze. Její otevření bylo reakcí na stále vzrůstající počty rodinných příslušníků
uživatelů drog, kteří hledali nějakou formu pomoci. Přestože je péče o rodinu a rodiče
součástí všech typů programů v síti zařízení pro drogově závislé, centrum orientované
především na tuto cílovou skupinu (tedy okolí uživatele drog) zde až do roku 2004
chybělo. Zásadní rozdíl mezi PPR a ostatními zařízeními spočívá především v tom, že
PPR je určena prioritně okolí uživatele a uživatel samotný se stává součástí této péče
jen v některých případech. V ostatních zařízeních tomu bývá právě naopak – pracuje se
především s uživateli drog a rodiče či rodina v indikovaných případech při jeho léčbě
spolupracují. Klient zpravidla prochází jednotlivými stupni systému péče podle toho,
jak se aktuálně vyvíjí problematika užívání návykových látek – v mnoha případech
od nízkoprahového programu, přes léčebné zařízení až po doléčovací program. Praxe
v péči o rodiny a rodinné příslušníky je podobná – v ideálním případě mají svého člena
rodiny - uživatele drog - v systému péče doprovázet. Kontakt s rodiči je však daleko
méně intenzivní než kontakt s uživateli drog. Často proto narážíme na skutečnost, že
pro rodiče je velmi problematické relativně často měnit jednak typ zařízení a jednak odborníka či odborníky, s kterými spolupracují. Samotný tento fakt již vyvolává otázku,
do jaké míry lze za těchto podmínek ve všech případech navázat s rodiči a ostatními
rodinnými příslušníky kvalitní a dlouhodobou spolupráci.
Dalším problémem je nabídnout smysluplnou - a je-li třeba i dlouhodobější spolupráci těm, jejichž blízcí - uživatelé drog - nejsou z různých důvodů v žádné péči. V projektu PPR, kde je klientem rodič (či jiná blízká osoba) není z tohoto hlediska důležité,
v jaké fázi problému se uživatel samotný právě nachází a zda je či není ochoten spolupracovat. V případech, kdy uživatel drog naopak péči v jiném zařízení již vyhledal, je
tento proces při práci s jeho blízkými reflektován a zohledněn.
O organizaci
SANANIM je nestátní neziskovou organizací, která od svého založení v roce 1990
působí výhradně v oblasti drogových závislostí. V současné době SANANIM disponuje sítí programů a služeb, které tvoří komplexní systém prevence, péče, léčby a resocializace. Tvoří jej jedenáct hlavních zařízení (služeb), zahrnující kromě jiného především
terénní programy, ambulantní, stacionární a rezidenční léčebné a doléčovací programy
pro uživatele drog a specializovaný program Poradna pro rodiče. Více informací naleznete na www.sananim.cz
O autorce:
Mgr. Štěpánka Čtrnáctá pracuje v oblasti drogových závislostí více než 20 let. Nyní
působí především jako psychoterapeut a vedoucí Poradny pro rodiče o.s. SANANIM.
97
3/13/2010 6:08:37 PM
Domácí násilí
Je certifikátorem odborné způsobilosti zařízení sítě služeb v oblasti drogových závislostí.
Pomoc manželkám mužů závislých na alkoholu –
existuje řada možností
Prim. MUDr. Karel Nešpor, CSc., Odd. lečby závislostí - muži, PL Bohnice,
Andrea Scheansová, Ph.D., MUDr. Hana Karbanová
(přetištěno se svolením MUDr. Nešpora)
Pravděpodobně nejčastější dotaz, s nímž se na nás lidé obracejí, vypadá přibližně
takto: „Manžel má velké problémy s alkoholem, ale léčit se nechce. Co mám dělat?“
Vzhledem k extrémní spotřebě alkoholu v České republice lze předpokládat, že podobné otázky padají i v ordinacích praktických lékařů, manželských poradců nebo v zařízeních krizové intervence. Z tohoto důvodu jsme kapitolu na toto téma zařadili i do
svépomocné příručky pro závislé na alkoholu (Nešpor, 2006). Následující doporučení
lze s větší části aplikovat i v případě manželů žen závislých na alkoholu, které se chtějí
léčit. Muži pijících žen to mají snazší v tom, že u závislé ženy nebývá většinou takové
riziko násilného jednání. Rodinný život a výchova dětí však trpí stejně nebo ještě více.
Strategie doporučovaná svépomocnou organizací Al-anon
Tato organizace má blízko k svépomocné organizaci Anonymních alkoholiků. Doporučuje se nepřebírat za manželovo chování odpovědnost, uvědomit si, že možnosti,
jak ho změnit jsou malé a soustředit se na vlastní sebezdokonalování a na vlastní záležitosti. Taková žena navíc ve svépomocné skupině dostává emoční podporu, má komu
se svěřit, slyší o lidech v podobné situaci a získává tak od svého problému větší odstup.
To jí umožňuje situaci zvládat racionálněji a efektivněji. Podle webových stánek organizace Al-anon existovalo v březnu 2009 více než 24 000 skupin Al-Anon ve 131 zemích.
V Praze se schází tato organizace každou neděli od 17:30 Na Poříčí 16. V Praze existují
i setkání v anglickem jazyce. Je možné, že další skupiny pracují i jinde v České republice (informace z března 2009). Kontaktní telefon je 602 621 117.
Zhodnocení a praktická aplikace: Žena přestává manželovo pití usnadňovat, a tak
napomáhá pozitivní změně. Z podpory skupiny může být také snazší se od pijícího
muže odpoutat.
Intervence za pomoci širší rodiny
Díky tomuto postupu se do protialkoholní léčby údajně dostala manželka bývalého amerického prezidenta Betty Fordová. Při tomto postupu si širší rodina nacvičí ve
spolupráci s terapeutem intervenci. Po té, co proběhne nácvik, je do rodinného shromáždění přizván závislý. Jsou mu připomenuty jeho alkoholické excesy a je vznesen
požadavek, aby se šel léčit. Problémem s tímto druhem terapie je skutečnost, že většina
98
3/13/2010 6:08:37 PM
rodin ani po nácviku není ochotna nebo schopna takovouto koordinovanou akci zorganizovat a provést.
Zhodnocení a praktická aplikace: Jedná se o postup poměrně náročný, jehož efektivita je nízká. Prospěšné je to, že se do řešení problému zapojuje širší rodina.
Spoluzávislost v rodině (kodependence)
Spoluzávislý člověk má problém se odpoutat od nutkavé snahy dohlížet na závislého
a opomíjí svůj vlastní život. V případě manželek závislých mužů může docházet
k zanedbávání péče o děti, opomíjení dalších blízkých a péče o sebe. Spoluzávislý
jedinec soustřeďuje veškerou svou energii na závislého, čímž poškozuje sám sebe
i své okolí. Svým jednáním závislého zbavuje zodpovědnosti za svůj život a pocítění
následků svého nevýhodného jednání.
Zhodnocení a praktická aplikace: Tento koncept byl předmětem do značné míry
oprávněné kritiky, protože se z oběti téměř dělal viník. Z hlediska závislého na alkoholu může být to, že terapeut označí jeho manželku za kodependentní, další racionalizací
pro návykové chování. To pak může bránit změně. Navíc klinické zkušenosti ukazují,
že se fungování většiny rodin se podstatně zlepší, když na alkoholu závislý manžel
dlouhodobě abstinuje. Prospěšnost konceptu kodependence vidíme především v tom,
že ukazuje na potřebnost práce s širším okolím závislého
Unilaterální (jednostranná) terapie a další formy behaviorální terapie
Unilaterální terapie se používá, když závislý manžel odmítá léčbu. Při tomto typu
terapie se pracuje pouze s členem rodiny, který není závislý a má zájem na změně
(Thomas a spol., 1990). Unilaterální terapie zahrnuje zhodnocení stavu, poskytnutí relevantních informací týkajících se závislosti na alkoholu, nácvik toho,jak neusnadňovat
návykové chování, zanechání neefektivních strategií, příprava na intervenci zaměřenou
k přijetí léčby (např. konfrontace, vznesení požadavku, uzavření dohody), strategie,
jak udržovat dobrý stav a jak zvládat případné recidivy. Za určitých okolností může
unilaterální terapie zahrnovat i pomoc při odpoutání se od pijícího manžela a zvládání
souvisejících emočních problémů.
K tomuto přístupu má blízko technika vytvořena autory Sisson a Azrin (1986), z níž
jsme také do značné míry čerpali při zpracování doporučení manželkám na alkoholu
závislých mužů (Nešpor, 2006).
Zhodnocení a praktická aplikace: Jedná se o efektivní postupy. Jsou zvláště vhodné
tam, kde existuje riziko násilného jednání ze strany manžela (Rychtarik a McGillicuddy, 2005).
Pomoc manželkám mužů závislých a alkoholu
Relevantní informace pro manželky závislých mužů
• Sem patří skutečnost, že problémy s alkoholem, jestliže se neřeší, mají tendenci
narůstat.
• Příčinou závislosti není nikdy pouze manželský nesoulad, jak mnoho závislých
tvrdí. Příčiny závislosti jsou mnohovrstevné, tj. mají kořeny v rodině závislého, jeho
způsobu života i v širší společnosti. Pravda je většinou právě opačná – závislost na
alkoholu bývá často příčinou manželského nesouladu, nikoli jeho následkem.
99
3/13/2010 6:08:37 PM
Domácí násilí
•
Sdílet společnou domácnost s člověkem, který problémově pije, je náročné.
Hodně povinností, které by si za normálních okolností partneři rozdělili, přechází
krátkodobě nebo i dlouhodobě a často nepředvídatelně na nepijícího partnera,
děti, nebo další členy rodiny.
Posilování motivace manželek za pomoci vhodných otázek.
Lze se např. ptát na trapné situace kvůli manželovu pití, problémy s jeho pijícími známými, neplnění slibů z jeho strany, lhaní a výmluvy, alkoholová okénka, neochotu komunikovat, řízení pod vlivem alkoholu, negativní vliv manželova pití na děti, slovního
fyzické napadání, otravy alkoholem, odvykací obtíže (třesy, epileptické záchvaty) atd.
Podpora zdravého sebevědomí a pocitu kompetence, mírnění pocitů viny
To se může dít formou podpůrné nebo soustavnější psychoterapie, později pokud je
třeba dlouhodobá individuální psychoterapie.
Práce s dětmi
Je správné pamatovat i na pomoc dětem. Ty bývají dlouhodobě svědky hádek, domácího
násilí, či jsou samotné oběťmi psychického či fyzického násilí či zneužívání. Pomáhá
psychoterapie u dětí a hlavně protialkoholní léčba závislého otce.
Doporučení týkající se péče o vlastní osobu
• Doporučuje se myslet především na sebe a případně na děti. Děti mohou často potřebovat psychoterapii zvláště v situaci, kdy byly dlouhodobě svědky hádek, domácího násilí, či jsou samotné oběťmi psychického či fyzického násilí či zneužívání.
• Vést rozumný životní styl. Kromě povinností by měl zahrnovat i aktivní odpočinek,
přiměřeně spánku, kvalitní záliby, význam má i zdravá výživa.
• Vyhýbání se alkoholu a jiným návykovým látkám. Jsou v náročných životních situacích zvláště nebezpečné. Navíc žena, která je opilá, se v případě násilí opilého
manžela dokáže hůře chránit a má snížené sebeovládání. (V kontaktu s opilým člověkem je důležité komunikovat klidně a nepodněcovat agresivitu.).
• Hledat možnou oporu v širší rodině (rodiče, sourozenci apod.) a u dospělých i oporu zdravě žijících přátel.
• Nespoléhat na nedospělé děti, ty by se měly orientovat k záležitostem odpovídajícím jejich věku (např. škole).
Doporučení týkající se životního stylu rodiny
• Odměňovat střízlivost. Když manžel abstinuje, je vhodné to ocenit. V tom případě
zasluhuje také dobré zacházení.
• Je vhodné si plánovat aktivity, které má manžel rád a které nejdou dohromady s pitím nebo braním drog – např. výlet s dětmi nebo návštěva kvalitních známých.
• Přiměřený životní styl rodiny je třeba zachovat, ať je manžel pořádku nebo ne. To se
týká jídla, svátků narozenin, kultury i odpočinku.
100
3/13/2010 6:08:37 PM
Využívat možnosti odborné pomoci.
Ty zahrnují zejména:
• Ambulance pro léčení návykových nemocí.
• Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy
• Zařízení poskytující telefonickou a krizovou pomoc (např. Centrum krizové intervence, tel. 284016 666).
Doporučení týkající se manželova pití
• Nebýt umožňovačem, tj. neomlouvat manžela v práci nebo u příbuzných , trvat na
tom, aby náležitě přispíval do rodinného rozpočtu.
• Nikdy mu nekupovat alkohol.
• Pokud manžel pije doma, lze mu nabídnout jídlo nebo nealkoholické nápoje a navrhnout jiné činnosti, než pití. Je také mu možné připomenout, kolik toho už vypil,
a že je lépe, když abstinuje.
• Jestliže manžel pije mimo domov a přijde opilý, je lépe si ho nevšímat. Doporučuje
se nejvýš mu neutrálním hlasem říci, že s ním žena nechce diskutovat.
• Vyhnout se opečovávání během pití a při zotavování se z jeho následků. Správné je
také neschovávat manželovi jídlo, když kvůli pití přijde pozdě. Výjimkou z této zásady jsou situace ohrožující zdraví nebo život, např. otrava alkoholem, úraz hlavy
nebo vyhrožování sebevraždou. V tom případě je třeba volat lékaře.
• Nemá smysl s manželem diskutovat v době, kdy se vrátil domů opilý. Opilý člověk
nevnímá ani tak obsah slov jako tón hlasu. Je dobré proto mluvit klidným hlasem
a držet se od opilého dál. Nejlepší je, nebýt s ním sama nebo mít možnost přivolat
pomoc, předem odstranit nebezpečné předměty, rozpoznávat známky agrese (nadávky, neklid, upřený pohled, přibližování se), hovořit klidně a nepoužívat prudká
gesta. Někdy je prospěšné klidně a věcně varovat před následky agrese. Jestliže se
manžel posadí nebo si lehne, riziko agrese klesá. Při nebezpečí či dokonce agresi je
správné volat policii.
• Klidně a věcně odmítat sex, jestliže je manžel opilý.
• Vážný rozhovor je dobré odložit na další den. V období kocoviny a výčitek svědomí
bývá problémově pijící člověk spíš ochotný k ústupkům. Je to také vhodná doba
navrhnout protialkoholní léčení.
Alkohol a domácí násilí
• Výzkumy prováděné v České republice ukazují, že k většině případů domácího násilí dochází za situace, kdy je nejméně jeden z aktérů pod vlivem alkoholu (Nešpor
a Csémy, 2005).
• Od roku 2007 existuje možnost, aby policista na dobu deseti dnů vykázal útočníka
ze společných prostor. Oběť se také může obrátit na soud. Ten může vydat předběžné opatření, kterým uloží útočníkovi, aby dočasně opustil společně obývaný
prostor a jeho okolí a nadále do něj nevstupoval a aby se zdržel setkávání s obětí.
Předběžné opatření je účinné jeden měsíc a dá se prodloužit (zákon č. 135/2006 Sb.
o ochraně proti domácímu násilí.).
• K ochraně obětí domácího násilí lze použít i příslušné paragrafy trestního zákona.
101
3/13/2010 6:08:37 PM
Domácí násilí
• Vůči lidem, kteří problémově pijí, nemá smysl uplatňovat fyzické násilí. Fyzické
násilí vztahy v rodině ještě zhorší a napadený na násilí reaguje často pocity ukřivděnosti a dalším pitím. Mnohem lepší je trvat na tom, aby se problémově pijící člen
rodiny léčil.
Nedobrovolná léčba
Podle zákona je možná, jestliže někdo jeví známky duševní choroby nebo intoxikace a ohrožuje sebe nebo své okolí. Typickým příkladem je pacient s alkoholickou
psychózou, který např. vidí nebo slyší neexistující osoby a pod vlivem těchto halucinací
jedná. Dále taková situace může nastat u člověka po sebevražedném pokusu nebo po
život ohrožující otravě alkoholem. Doporučení k hospitalizaci bez souhlasu pacienta
tohoto typu může vystavit kterýkoliv lékař a o přijetí do příslušeného zařízení rozhoduje lékař tohoto zařízení.
Další situací je léčba lidí, kteří byli omezení ve způsobilosti k právním úkonům,
např. pro alkoholovou demenci. O hospitalizaci rozhoduje v tomto případě zákonný
opatrovník.
Ochranná léčba nařízená soudem je možná, jestliže se někdo dopustil trestného
činu v souvislosti s alkoholem a léčbu (ambulantní nebo ústavní) nařídil soud.
Rozvod a co po něm
Rozchod může být jediným důstojným řešením v situaci, kdy pijící partner vytrvale
odmítá nabízenou pomoc. Rozvod bývá psychologicky náročný. Proto bývá v takové
situaci vhodné vyhledat poradnu pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy. Prospět
může také právní konzultace. S hledáním nového partnera a s novým sňatkem je lépe
počkat. Mužům, kteří problémově pijí, by se žena měla rozhodně vyhýbat.
Prim. MUDr. Karel Nešpor, Csc. - www.drnespor.eu;
www.youtube.com/drnespor
http://www.youtube.com/watch?v=nKt1-vvEOHI
Literatura
Al-Anon/Alateen. www.al-anon.alateen.org/S37.html, Accessed 10.3.2009
Nešpor, K. Zůstat střízlivý. Brno: Host 2006; 238.
Nešpor, K., Csémy, L.: Domácí násilí a alkohol. Česká a slovenská psychiatrie 2005;
101:174-175.
Rychtarik RG, McGillicuddy NB. Coping skills training and 12-step facilitation for
women whose partner has alcoholism: effects on depression, the partner‘s drinking,
and partner physical violence. J Consult Clin Psychol. 2005;73(2):249-61.
Sisson RW, Azrin NH. Family-member involvement to initiate and promote treatment
of problem drinkers. J Behav Ther Exp Psychiatry 1986;17(1):15-21.
Thomas EJ, Adams KB, Yoshioka MR, Ager R D. Unilateral relationship enhancement
in the treatment of spouses of uncooperative alcohol abusers. American Journal of
Family Therapy 1990; 18 (4):334-344-
102
3/13/2010 6:08:37 PM
Obr. 1. Pomoc ženám, jejichž na alkoholu závislí manželé odmítají léčbu.
103
3/13/2010 6:08:37 PM
Domácí násilí
Domácí násilí v přestupkovém řízení
104
3/13/2010 6:08:37 PM
Příloha k č.j. SP-2-62/PD-2007
Statistické údaje správních orgánů k řízení o přestupcích
za období 1. 1. 2007 - 31. 12. 2007.
-
předmětem evidence jsou pouze přestupky podle § 49 odst. 1 písm. a),
c) a e) zákona č. 200/1990 Sb. o přestupcích v platném znění, které byly
spáchány mezi osobami blízkými nebo osobami žijícími ve společné
domácnosti
-
údaje jsou určeny pro zpracování analýzy v oblasti jednání, které vykazuje
některé znaky jevu domácího násilí, a možných opatření k jeho eliminaci
Název správního orgánu:
MHMP,odbor živnostenský
a občanskosprávní,
oddělení správních činností
a správního trestání
Období, za které jsou statistické údaje vyplňovány:
1.1.2007 – 31.12.2007
Celkový počet vyřizovaných přestupků (bod 1)
1074
Počet přestupků oznámených poškozenými (bod 2)
105
Počet přestupků oznámených třetí osobou (bod 3)
10
Počet přestupků oznámených orgánem policie (bod 4)
923
Počet přestupků oznámených jiným orgánem (bod 5)
36
Počet přestupků postoupených orgánu činnému v tr.řízení (bod 6)
19
Celkový počet zahájených řízení (bod 7)
389
a z toho
194
Počet zastavených řízení (bod 7a)
Počet odsuzujících rozhodnutí - pravomocných (bod 7b)
195
Počet přestupků § 49/1 písm. c) (bod 8)
735
Počet přestupků s verbálním napadením (bod 9)
236
Počet přestupků s fyzickým napadením (bod 10)
499
Počet přestupků mezi manželi (bod 11)
358
20
Počet přestupků mezi bývalými manželi (bod 12)
104
2
Počet přestupků mezi druhem a družkou (bod 13)
133
6
Počet přestupků jiné osoby blízké (bod 14)
140
6
Počet přestupků poškozená žena (bod 15)
621
Počet přestupků poškozený muž (bod 16)
114
Počet přestupků poškozený rodič, prarodič (bod 17)
71
Počet přestupků poškozené dítě, osoba zbavená způsobilosti (bod 18)
39
Počet přestupků dítě v rodině (bod 19)
157
Počet přestupků spáchaných ženou (bod 20)
252
Počet přestupků spáchaných mužem (bod 21)
822
105
3/13/2010 6:08:38 PM
Domácí násilí
-
Příloha k č.j. MV- 56220 - 3/OP- 2008
Statistické údaje správních orgánů k řízení o přestupcích
za období 1. 1. 2008 - 31. 12. 2008.
-
předmětem evidence jsou pouze přestupky podle § 49 odst. 1 písm. a),
c) a e) zákona č. 200/1990 Sb. o přestupcích v platném znění, které byly
spáchány mezi osobami blízkými nebo osobami žijícími ve společné
domácnosti
-
údaje jsou určeny pro zpracování analýzy v oblasti jednání, které vykazuje
některé znaky jevu domácího násilí, a možných opatření k jeho eliminaci .
Název správního orgánu:
MHMP,odbor živnostenský
a občanskosprávní,
oddělení správních činností
a správního trestání
Období, za které jsou statistické údaje vyplňovány:
1. 1. 2008 – 31. 12. 2008
Celkový počet vyřizovaných přestupků (bod 1)
712
Počet přestupků oznámených poškozenými (bod 2)
47
Počet přestupků oznámených třetí osobou (bod 3)
2
Počet přestupků oznámených orgánem policie (bod 4)
643
Počet přestupků oznámených jiným orgánem (bod 5)
20
Počet přestupků postoupených orgánu činnému v tr.řízení (bod 6)
18
Celkový počet zahájených řízení (bod 7)
131
a z toho
85
Počet zastavených řízení (bod 7a)
Počet odsuzujících rozhodnutí - pravomocných (bod 7b)
46
Počet přestupků § 49/1 písm. c) (bod 8)
613
Počet přestupků s verbálním napadením (bod 9)
175
Počet přestupků s fyzickým napadením (bod 10)
438
Počet přestupků mezi manželi (bod 11)
313
20
Počet přestupků mezi bývalými manželi (bod 12)
15
2
Počet přestupků mezi druhem a družkou (bod 13)
80
6
Počet přestupků jiné osoby blízké (bod 14)
4
6
Počet přestupků poškozená žena (bod 15)
509
Počet přestupků poškozený muž (bod 16)
104
Počet přestupků poškozený rodič, prarodič (bod 17)
54
Počet přestupků poškozené dítě, osoba zbavená způsobilosti (bod 18)
20
Počet přestupků dítě v rodině (bod 19)
159
Počet přestupků spáchaných ženou (bod 20)
117
Počet přestupků spáchaných mužem (bod 21)
595
106
3/13/2010 6:08:38 PM
Komentář k tabulkám Statistické údaje správních orgánů k řízení o přestupcích 2007,
2008 (tabulky i komentář nám poskytl MHMP, odbor živnostenský a občanskosprávní, oddělení správních činností a správního trestání:
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
9.
10.
11.
12.
13.
14.
Celkový počet vyřizovaných přestupků proti občanskému soužití s právní
kvalifikací podle ust. § 49 odst. 1 písm. a), c) a e) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů spáchaných mezi osobami blízkými
nebo osobami, které žijí ve společné domácnosti (dále jen „přestupky“).
Počet přestupků oznámených poškozenými (oběťmi).
Počet přestupků oznámených třetí osobou (i právnickou) odlišnou od přestupce (podezřelého) přímo správnímu orgánu.
Počet přestupků oznámených podle ust. § 58 odst. 1, 2 zákona č. 200/1990 Sb.
orgánem policie.
Počet přestupků oznámených (postoupených, odevzdaných) jiným orgánem
státní moci/veřejné správy.
Počet přestupků postoupených podle ust. § 71 písm. a) zákona č. 200/1990 Sb.
orgánu činnému v trestním řízení.
Počet přestupků, u kterých bylo zahájeno řízení o přestupku a z toho
a. Počet zastavených řízení podle ust. § 76 odst. 1 písm. a), c), f), j), k)
zákona č. 200/1990 Sb.
b. Počet řízení skončených pravomocným rozhodnutím, jímž byl obviněný uznán vinným.
Počet přestupků s právní kvalifikací podle ust. § 49 odst. 1 písm. c)
a
z toho
Počet přestupků s pouze verbálním napadením.
Počet přestupků s fyzickým napadením.
Počet přestupků spáchaných mezi manželi v podobě -/- (počet oznámených/
počet ukončených pravomocným rozhodnutím o vině přestupce).
Počet přestupků spáchaných mezi bývalými manželi v podobě -/- (počet
oznámených/počet ukončených pravomocným rozhodnutím o vině přestupce).
Počet přestupků spáchaných mezi druhem a družkou v podobě -/- (počet
oznámených/počet ukončených pravomocným rozhodnutím o vině přestupce).
Počet přestupků spáchaných mezi jinými osobami blízkými v podobě -/- (počet oznámených/počet ukončených pravomocným rozhodnutím o vině přestupce).
Počet přestupků, kde poškozenou je žena.
Počet přestupků, kde poškozeným je muž.
Počet přestupků, kde poškozeným je rodič nebo prarodič.
Počet přestupků, kde poškozeným je dítě nebo osoba, která byla zbavena způsobilosti k právním úkonům nebo které byla způsobilost k právním úkonům
omezena.
Počet přestupků s nezletilým dítětem v rodině.
Počet přestupků, kde přestupcem je žena.
Počet přestupků, kde přestupcem je muž.
107
3/13/2010 6:08:38 PM
Domácí násilí
Postih domácího násilí v přestupkovém řízení –
informace pro pomáhající profese
Mgr. Jan Potměšil
Následující text není vyčerpávajícím průvodcem přestupkovým řízením, ale pouze velmi stručným přehledem základních informací o průběhu přestupkového řízení
podaných především z pohledu potřeb a postavení oběti1 a s přihlédnutím k roli pomáhajících profesí, zejména neziskových organizací a orgánů sociálně-právní ochrany
dětí („OSPOD“).2
Přestupkem je zjednodušeně řečeno každé protiprávní jednání, které porušuje nebo
ohrožuje zájem chráněný zákonem, avšak nedosahuje intenzity trestného činu (např.
fyzické napadení bez vážných následků, výhrůžky, schválnosti).3 K posouzení, zda se
jedná o přestupek nebo trestný čin, jsou oprávněny orgány činné v trestním řízení,
zpravidla policie nebo státní zastupitelství. Je-li domácí násilí řešeno jako přestupek,
avšak mělo by být spíše stíháno jako trestný čin4, lze žádat po správním orgánu, který
přestupek řeší, aby věc postoupil k posouzení státnímu zastupitelství5. Případně se lze
na státní zastupitelství obrátit i přímo samostatným podáním, v němž bude popsán
skutek, zdůvodněno naplnění skutkové podstaty trestného činu a budou přiloženy
nebo označeny důkazy (třeba i odkazem na přestupkový spis), které spáchání trestného činu dokládají.6
Přestupek je (nejčastěji Policií ČR, která s deliktem první přichází do styku a provádí nezbytná šetření) oznamován obecnímu úřadu7. Obecním úřadem, příslušným
k projednání přestupku, je ten, v jehož územním obvodu byl přestupek spáchán.8 Po1
2
3
4
5
6
7
8
V tomto textu vycházíme z předpokladu, že obětí domácího násilí je – ostatně jako ve většině
v praxi řešených případů – zpravidla žena a pachatelem muž (její partner, manžel), což samozřejmě
nevylučuje i jiné obsazení rolí pachatele a oběti.
Podrobný průvodce, určený zejména pro správní orgány projednávající přestupky, byl zveřejněn
pod názvem „Domácí násilí v přestupkovém řízení“ v časopise Správní právo, č. 2 a 3/2008;
v neredigované a podrobnější verzi je dostupný i v programu Aspi.
Přesnou definici přestupku viz § 2 odst. 1 zákona o přestupcích.
Např. jako týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě, ublížení na zdraví,
nebezpečné vyhrožování atd., od 1.1.2010 i nebezpečné pronásledování.
Věc je pak zpravidla postoupena dle § 71 písm. a) zákona o přestupcích.
V drtivé většině případů je však jednání jednou už posouzené jako přestupek vráceno jako
přestupek zpět správnímu orgánu.
Obecním úřadem rozumíme i městský úřad, úřad městské části, městského obvodu, městyse apod.,
kdy vše napsané platí i pro přestupkovou komisi, která je zřizována jako zvláštní orgán obce a stojí
mimo obecní úřad. V textu nadále používáme především zastřešující pojem „správní orgán“.
Viz § 55 odst. 1 zákona o přestupcích; někdy však bývá oznámení o přestupku z důvodu vhodnosti
následně postoupeno správnímu orgánu, v jehož územním obvodu se pachatel zdržuje nebo pracuje,
viz § 55 odst. 3 zákona o přestupcích.
108
3/13/2010 6:08:38 PM
kud má být projednán přestupek, u nějž policie neasistovala (tzn. „úřady o něm neví“),
směřujeme oznámení o přestupku právě místně příslušnému obecnímu úřadu. Chceme-li alespoň orientačně vědět, jak bylo s oznámením naloženo, žádáme o vyrozumění
o učiněných opatřeních9.
Z oznámení o přestupku by mělo být patrné, kdy, kde a k jakému jednání došlo,
kdo se jej dopustil, kdo byl obětí a jak lze jednání prokázat – označíme svědky a veškeré dostupné důkazy, které k oznámení přiložíme (např. kopii lékařské zprávy) nebo
uvedeme, kde lze důkazy získat (např. záznam kamerového systému nebo volání na l.
158 u státní policie). U všech osob, které v oznámení figurují (pachatel, oběť, svědek)
uvedeme co nejpodrobnější identifikační a kontaktní údaje (jméno, příjmení, datum
narození, bydliště, telefon).
Není povinností oznamovatele (s výjimkou orgánů veřejné moci) provést i kvalifikaci přestupkového jednání jeho podřazením pod skutkovou podstatu konkrétního
přestupku, většinou se však bude jednat o přestupek proti občanskému soužití dle §
49 odst. 1 písm. c) zákona o přestupcích10; v případě poškození majetku mezi osobami,
mezi nimiž neexistuje vztah osob blízkých (viz níže), může jít i o přestupek proti majetku, většinou dle § 50 odst. 1 písm. a) zákona o přestupcích11.
Přestupky jsou projednávány buď z moci úřední (ex offo), tj. povinně z iniciativy
správního orgánu bez ohledu na vůli osoby postižené přestupkem12, nebo na návrh
(žádost) postižené osoby, jestliže byl přestupek spáchán mezi tzv. osobami blízkými13.
Osobou blízkou se rozumí příbuzný v řadě přímé (otec, matka, syn, dcera, vnuk), osvojitel, osvojenec, sourozenec, manžel, registrovaný partner, nebo i jiné osoby v poměru
rodinném nebo obdobném, pokud by újmu, která utrpěla jedna z nich, druhá právem
pociťovala jako újmu vlastní (typicky druh, družka)14.
V prvně uvedeném případě půjde např. o pokračující útoky mezi pravomocně rozvedenými bývalými manželi, kteří již nejsou navzájem osobami blízkými (vyhrožování, napadání, naschvály). V druhém uvedeném případě, které tvoří podstatnou část
případů domácího násilí, půjde o násilí mezi manželi, příp. mezi druhem a družkou.
Došlo-li k násilí mezi manželi (tedy osobami blízkými přímo ze zákona), jde vždy o návrhové řízení. Došlo-li k násilí mezi druhem a družkou (nebo mezi osobami, které
spolu „chodí“), musí správní orgán zjistit, zda mezi nimi vztah osob blízkých existoval
či nikoliv, zpravidla je tak činěno dotazem na oběť. Pokud oběť sdělí, že pachatele po9 Viz § 67 odst. 4 zákona o přestupcích.
10 Viz § 49 odst. 1 písm. c) zákona o přestupcích – přestupek bude spáchán úmyslným narušením
občanského soužití 1) vyhrožováním újmou na zdraví, 2) drobným ublížením na zdraví, 3)
nepravdivým obviněním z přestupku, 4) schválnostmi nebo 5) jiným hrubým jednáním (např.
vyhrožování jiným způsobem než újmou na zdraví či fyzickým napadením bez zjevných
zdravotních následků).
11 Přestupek bude většinou spáchán úmyslným způsobením škody na cizím majetku krádeží, zničením
nebo poškozením věci, trestný je i pokus o takové jednání – srovnej § 50 odst. 1 písm. a) zákona
o přestupcích.
12 Viz § 67 zákona o přestupcích.
14 Pro přesnou zákonnou definici viz § 68 odst. 4 zákona o přestupcích.
109
3/13/2010 6:08:38 PM
Domácí násilí
važuje za osobu blízkou (resp. že v okamžiku spáchání přestupku mezi nimi existoval vztah osob blízkých15), bude přestupek projednán jen na návrh (žádost) postižené
osoby. Pokud oběť sdělí, že v době spáchání přestupku pro ni pachatel osobou blízkou
nebyl, má být přestupek bez dalšího projednáván z moci úřední.
V případě řízení vedeného z moci úřední je už na správním orgánu, aby zformuloval „obvinění“, zahájil řízení oznámením adresovaným pachateli16, předvolal svědky
a opatřil z vlastní iniciativy důkazy. Oběť je předvolávána k ústnímu jednání o přestupku v pozici svědkyně, která má především procesní povinnosti (vypovídat, a to
pravdivě17) a nemá prakticky žádná procesní práva – nemůže např. nahlížet do spisu
a nemá ani právo znát výsledek řízení18. Oběť není v procesním postavení poškozeného, kterým zákon o přestupcích na rozdíl od trestního řádu rozumí pouze toho, komu
byla přestupkem způsobena majetková škoda vyčíslitelná v penězích a který uplatnil nárok na náhradu škody způsobenou přestupkem19. Ani omezená procesní práva
oběti v postavení svědkyně zde však neznamenají, že svědkyně nemůže správnímu
orgánu doporučit provedení konkrétních důkazů, vyslechnutí konkrétních svědků či
dodat jiné důkazy, i když si je správní orgán sám nevyžádá (lékařské zprávy, nahrávky, fotografie atd.).20
Nelze vyloučit ani případy, kdy správní orgán projedná přestupek (projednávaný z moci úřední) ve zkráceném řízení, tedy uloží blokovou pokutu21 nebo vydá tzv.
příkaz22, kdy oběť vůbec není předvolávána k výpovědi svědka (pachatel bez dalšího
souhlasí s uložením sankce a/nebo správnímu orgánu stačí podklady dodané policií).
Nemělo by docházet k případům, kdy správní orgán věc nijak neprojedná a rovnou ji
odloží (z důvodu, že oznámení neodůvodňuje zahájení řízení o přestupku23). Dozvímeli se o takovém postupu, lze se bránit podnětem k uplatnění opatření proti nečinnos-
15 Rozhodný je vztah mezi obětí a pachatelem v okamžiku spáchání přestupku – pozdější rozchod či
rozvod na tom nic nemění.
16 Dle § 67 odst. 3 zákona o přestupcích tak má učinit nejpozději do 60 dnů od přijetí oznámení.
17 Viz § 55 správního řádu.
18 V případě, že oběť potřebuje znát výsledek řízení např. pro potřeby soudního řízení (o rozvodu,
o svěření dětí do vlastní péče), může žádat o nahlédnutí do spisu a o kopie podkladů, např.
rozhodnutí ve věci samé, na základě § 38 odst. 2 správního řádu, prokáže-li právní zájem (kterým
bude např. dokazování v jiném soudním řízení). Odmítá-li správní orgán nahlédnutí do spisu,
je povinen vydat o odepření nahlédnutí usnesení, proti němuž se lze odvolat, viz § 38 odst. 5
správního řádu.
19 Srovnej § 72 písm. b) a § 70 odst. 1 zákona o přestupcích. Nelze např. žádat náhradu nemajetkové
újmy – bolestné, za snížení společenského uplatnění apod. S ohledem na přísná kritéria přiznání
náhrady škody ostatně náhrada tak jako tak většinou není přiznávána a poškozený je odkazován se
svým nárokem na soud.
20 V případě, že by správní orgán důkazy odmítal, lze je zaslat poštou či předat na podatelně úřadu,
pak už je lze jen těžko „nezařadit“ do spisu. Správní orgán je ve smyslu § 3 správního řádu
povinen zjišťovat co nejúplnější stav věci a rozhodne-li se k některým důkazům nepřihlížet nebo je
neprovést, měl by to alespoň zdůvodnit.
23 Viz § 66 odst. 3 písm. a) zákona o přestupcích.
110
3/13/2010 6:08:38 PM
ti24, adresovaným nadřízenému správnímu orgánu, zpravidla krajskému úřadu25, který
může nařídit zahájení řízení nebo vydání rozhodnutí v určité lhůtě.26
Jde-li o přestupek, který se projednává pouze na návrh (tedy zejména přestupek
spáchaný mezi manželi), musí řízení o přestupku iniciovat sama oběť, a to podáním
kvalifikovaného návrhu, v němž je uvedeno, kdo je postiženou osobou, koho navrhovatelka označuje za pachatele a kde, kdy a jakým způsobem měl být přestupek spáchán27. Návrh je třeba podat u příslušného správního orgánu, tedy u obecního úřadu
dle místa spáchání přestupku. Nestačí tedy uvést na policii „souhlasím s projednáním
přestupku“ ani podat návrh už na policii. Návrh je zároveň třeba podat ve 3 měsíční propadné lhůtě, která se počítá od okamžiku, kdy se oběť dozvěděla o přestupku
(nebo o postoupení věci, myšleno správnímu orgánu, orgánem činným v trestním řízení28) – zjednodušeně řečeno je nutno návrh podat do 3 měsíců od okamžiku, kdy byl
přestupek spáchán. Návrh musí ve zmíněné lhůtě správnímu orgánu skutečně dojít,
nestačí „stihnout“ jeho podání na poště29. Netřeba dodávat, že všechny osoby uvedené
v návrhu je opět třeba pokud možno co nejpřesněji identifikovat a návrh je vhodné
doprovodit důkazy nebo alespoň dostupné důkazy označit.
Návrh může znít např. takto: „Žádám o projednání přestupku, kterého se dopustil
můj manžel Josef Novák, nar. 1.3.1966, trvale bytem Dlouhá 55, Lhota, tím, že mě, Janu
Novákovou, nar. 2.4.1967, trvale bytem Dlouhá 55, Lhota, nyní bytem Široká 2, Lhota,
dne 10.10.2009 kolem 22,30 hod. v kuchyni v našem bytě v místě trvalého bydliště fyzicky napadl úderem pěstí do brady a do levé lícní kosti, čímž mi způsobil tržnou ránu na
bradě a hematom pod levým okem. Přikládám lékařské zprávy z ošetření na pohotovosti a kontroly u obvodního lékaře. Jako svědky označuji sousedku Terezu Němcovou,
k níž jsem utekla a která viděla můj stav, a dále policisty Pohotovostní motorizované
jednotky, kteří mluvili se mnou i manželem a viděli rozházené věci v kuchyni a o věci
sepsali úřední záznam. Kontakt na mě je tel. 608 123 456, manžel má tel. 774 987 654.“
Další okolnosti incidentu30 stačí uvést až v ústním jednání – návrh nemusí být „slohovým cvičením“, ale měl by být pokud možno stručným (ale přesným a výstižným)
popisem přestupku, který lze bez dalšího vtělit do výroku rozhodnutí o přestupku.
Návrh lze podat i do protokolu u správního orgánu, což považujeme za vhodnější, zvláště je-li oprávněná úřední osoba ochotna s formulací návrhu pomoci, aby se
25 V případě městských částí hl.m.Prahy Magistrátu hl.m.Prahy, v případě městských obvodů
statutárních měst zpravidla magistrátu příslušného statutárního města.
26 Správní orgány v případech, kdy jde o tzv. „tvrzení proti tvrzení“, mohou někdy věc rovnou odložit,
aniž by usilovaly o projednání přestupku a prováděly dokazování v ústním jednání, neboť se
domnívají, že přestupek ani poté neprokáží.
27 Viz § 68 odst. 2 zákona o přestupcích.
28 Opět viz § 68 odst. 2 zákona o přestupcích. Upozorněme, že orgánem činným v trestním řízení je
Policie ČR pouze v případě, pokud v dané věci vedla trestní řízení
29 Srovnej § 44 odst. 1 správního řádu.
30 Např. že manžel se vrátil opilý z restaurace, začal se hádat kvůli neumytému nádobí, v reakci na mé
námitky začal nádobí rozbíjet a když jsem jej napomenula, napadl mě…
111
3/13/2010 6:08:38 PM
Domácí násilí
předešlo neúplným, zmatečným nebo zbytečně podrobným návrhům. Není též třeba
navrhovat k projednání vše, k čemu došlo, stačí do návrhu uvést jen to, co půjde snadno prokázat, jinak navrhovatelce hrozí v případě neprokázání přestupku, že jí bude
uložena povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1.000,- Kč31 (viz níže).
V případě, že se zjevně jedná o návrhový přestupek, správní orgán zpravidla sám
vyrozumí, resp. formou vyrozumění poučí, potenciální navrhovatelku o podmínkách
projednávání návrhových přestupků. Pokud není zřejmé, zda se jedná o návrhový přestupek (spáchal jej druh, přítel), zve si zpravidla správní orgán oběť k podání vysvětlení, aby si ujasnil, zda v době spáchání přestupku mezi ní a pachatelem vztah osob
blízkých byl či nikoliv. I když správní orgán ani jedno neučiní, stále platí, že návrh je
třeba podat ve výše zmiňované tříměsíční lhůtě.
V případě, že jsou v rodině děti, a zejména byly-li děti přítomny násilí, by měl
správní orgán informovat o takové skutečnosti OSPOD. Domácí násilí je pro děti silně
zátěžovým faktorem ohrožujícím jejich zdravý vývoj, Světová zdravotnická organizace
(WHO) ostatně přítomnost dětí u domácího násilí kvalifikuje jako jejich týrání. Informace pro OSPOD je o to důležitější, že většina obětí návrh na projednání přestupku
nepodá, a možnost intervence zvenčí (např. předáním základních informací o pomáhajících organizacích) je tak omezena, o práci s rodinou nemluvě. OSPOD má oproti přestupkové komisi (oddělení přestupků) podstatně širší možnosti, jak pomoci, v každém
případě má právo (ne-li povinnost) o ohrožení dětí vědět a zabývat se jím. OSPODu
lze jen doporučit, aby trval na automatickém poskytování informací o domácím násilí
v rodině, ať už přestupek nakonec je či není projednáván.32
V případě přestupků projednávaných z úřední povinnosti je řízení zahájeno oznámením o zahájení řízení o přestupku pachateli33, který tím nastupuje do procesního
postavení obviněného z přestupku (a tím účastníka řízení). Oběť přestupku je předvolávána jako svědkyně. V případě návrhových přestupků je řízení zahájeno podáním
návrhu, resp. dnem, kdy návrh dojde věcně a místně příslušnému správnímu orgánu34.
Pachatel se tím opět stává obviněným z přestupku, osoba postižená přestupkem, která
návrh podala, se ocitá v procesním postavení navrhovatelky, a tím i účastnicí řízení,
31 Viz § 79 odst. 1 zákona o přestupcích, ve spojení s § 1 odst. 1 vyhlášky č. 231/1996 Sb., ve znění
vyhlášky č. 340/2003 Sb.
32 Zákonným podkladem bude v prvé řadě čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte, kde je uvedeno,
že „zájem dítěte musí být předním hlediskem při jakékoliv činnosti týkající se dětí, ať už
uskutečňované veřejnými nebo soukromými zařízeními sociální péče, soudy, správními nebo
zákonodárnými orgány“. Dále odkažme na zásadu spolupráce (§ 8 odst. 2 správního řádu)
a především pak na zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, viz např. § 6 odst. 1 písm.
g), § 7 odst. 2 a § 10 odst. 1 a 3 tohoto zákona. Zákon nerozlišuje, kdo z obecního úřadu, resp. obce,
se o ohrožení dítěte dozvěděl – je na úřednících, aby si informace mezi sebou předali. Povinnost
správních orgánů projednávajících přestupky informovat OSPOD o případech domácího násilí
v rodinách, kde jsou děti nebo kde byly děti dokonce přítomny násilí, zdůraznilo i MV ČR v zápise
z konzultačního dne s krajskými úřady ze dne 8.12.2009.
33 Viz § 46 odst. 1 správního řádu.
112
3/13/2010 6:08:38 PM
s příslušnými procesními právy. V obou případech je nařizováno ústní jednání o přestupku, k němuž je předvolán obviněný z přestupku, dále osoba postižená přestupkem
(ať už jako svědkyně nebo jako navrhovatelka), příp. další svědkové.
Oběť přestupku může cítit obavy z úředního jednání nebo z pachatele, a proto může
projevit přání být k jednání doprovázena osobou, jíž důvěřuje (kamarádka, zaměstnankyně neziskové organizace, právník). Každý má právo na právní pomoc v řízení před
orgány veřejné moci35, tedy i svědkyně; navrhovatelka jako účastnice řízení má navíc
správním řádem výslovně garantováno právo na zastoupení36. Doprovod tedy „legalizujeme“ buď odkazem na právo na právní pomoc, tedy i na doprovod advokáta, právníka či
jiné kvalifikované osoby (v případě svědkyně), nebo (v případě navrhovatelky) buď opět
odkazem na právo na právní pomoc, nebo (pro správní orgán srozumitelněji) předložením plné moci pro zastupování v daném konkrétním jednání 37 nebo nadiktováním plné
moci do protokolu přímo u jednání38. I když poté bude aktivní tak jako tak především
sama oběť (správní orgán od ní potřebuje vědět, co viděla, slyšela, resp. svými smysly
vnímala, což zmocněnec zprostředkovat nedokáže), přizvání důvěrníka, který bude poskytovat „právní pomoc“, nebo zplnomocnění důvěrníka k „zastupování“, umožní jeho
přítomnost u jednání, jíž by správní orgán neměl bránit39.
K ústnímu jednání o přestupku správní orgán zpravidla předvolá účastníky řízení
a svědky na jeden tak, aby měl obviněný z přestupku možnost být přítomen celému
ústnímu jednání a mohl vyslýchaným osobám klást dotazy či se k jejich výpovědím
vyjadřovat. Nelze vyloučit, že správní orgán v zájmu prevence konfliktů předvolá obviněného z přestupku odděleně od svědků či navrhovatelky, i tak mu však musí alespoň umožnit být přítomen ostatním výslechům (např. jej vyrozumí o jejich termínech).
Oběti tedy nelze zaručit, že se u jednání nesetká s pachatelem přestupku, na setkání
s obviněným je třeba ji naopak připravit.
Obviněný z přestupku má řadu procesních práv, např. právo na zastoupení zmocněncem (advokátem, ale i jakoukoliv jinou osobou)40, právo být informován o všech
procesních úkonech41, právo navrhovat důkazy a činit jiné návrhy po celou dobu řízení42, právo na vyjádření svého stanoviska a právo na informace o řízení43, právo vyjá35 Srovnej čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
37 Předpokládáme, že důvěrník nebude zmocněncem pro celé řízení, byť ani to není vyloučeno –
obecně to však nedoporučujeme, např. s ohledem na hrozící komplikace, pokud oběť přestane
spolupracovat.
39 Správní orgán by měl projevit pochopení pro situaci oběti, min. i s ohledem na povinnost vstřícnosti
vůči dotčeným osobám, viz § 4 odst. 1 správního řádu. Správní orgán má rovněž řadu možností,
jak řídit průběh jednání a usměrňovat chování účastníků, např. i uložením pořádkové pokuty nebo
vykázáním z místa pro rušení pořádku, viz § 62 odst. 1 písm. b) a § 63 odst. 1 správního řádu.
K jednání lze přizvat i další úřední osobu, příp. strážníka městské policie, aby byl pocit bezpečí
oběti účinněji zajištěn.
113
3/13/2010 6:08:38 PM
Domácí násilí
dřit se před vydáním rozhodnutí (tedy po ukončení dokazování) k jeho podkladům44,
právo nahlížet do spisu (v plném rozsahu) a právo činit si výpisy (čehokoliv, včetně
osobních dat, telefonních čísel apod.) a pořizovat si kopie spisu nebo jeho částí45. Obviněný z přestupků má dále právo být přítomen výslechu svědků, příp. i jiných účastníků řízení (navrhovatelky) a klást jim otázky46. Stejná práva má ale jako účastnice řízení
i navrhovatelka.
Obviněný z přestupku má dále právo vyjádřit se ke všem skutečnostem, které se
mu kladou za vinu, a k důkazům o nich, uplatňovat skutečnosti a navrhovat důkazy na
svoji obhajobu, podávat návrhy a opravné prostředky, k výpovědi ani k doznání nesmí
být (správním orgánem) donucován47. Obviněný se může bránit jakýmkoliv způsobem,
může vypovídat, ale i výpověď odmítnout, může se bránit i lží48 – na rozdíl od svědků
nemusí vypovídat pravdivě.
Obviněný z přestupku (stejně tak svědek) může být donucován k dostavení se
k ústnímu jednání pod hrozbou pořádkové pokuty nebo předvedení49. Pokud se ovšem
k ústnímu jednání nedostaví navrhovatelka (bez náležité omluvy nebo bez důležitého
důvodu), řízení se automaticky bez dalšího zastavuje50 a navrhovatelce je navíc ještě
uložena povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1.000,- Kč51. Nestačí tedy podat návrh a čekat, jak správní orgán rozhodne, k ústnímu jednání je třeba se v zájmu projednání přestupku na předvolání dostavit, jinak řízení končí.
V ústním jednání správní orgán provádí dokazování, především vyslechne účastníky řízení a svědky. Obecně lze k dokazování užít všech důkazních prostředků, které
jsou vhodné ke zjištění stavu věci a které nejsou získány nebo provedeny v rozporu
s právními předpisy52. Jako důkaz tak může navrhovatelka předložit (či navrhnout) lékařské zprávy, výpisy ze zdravotnické dokumentace53, fotografie zranění či místa činu,
nahrávku volání na l. 158 z operačního střediska Policie ČR, záznam z kamerového
systému Městské policie, výslech souseda, který oběť viděl (nezraněnou) před incidentem a (zraněnou) po incidentu, textové zprávy uložené v paměti mobilního telefonu,
45 Viz § 38 odst. 1 a 4 správního řádu; kopie jsou v přestupkovém řízení účastníkům řízení, tedy
včetně navrhovatelky, poskytovány bezplatně – viz § 2 odst. 2 zákona č. 634/2004 Sb., o správních
poplatcích.
46 Vyplývá z práva navrhovat důkazy, u obviněného v případě svědků pak i přímo z čl. 6 odst. 3 písm.
d) Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a svobod.
48 S výjimkou křivého obvinění jiné osoby z přestupku nebo trestného činu.
49 Viz § 62 odst. 1 písm. a) a § 60 odst. 1 správního řádu; na druhé straně, pokud se obviněný
z přestupku bez náležité omluvy nebo důležitého důvodu k jednání nedostaví, lze vést jednání
i v jeho nepřítomnosti, viz § 74 odst. 1 zákona o přestupcích.
50 Viz § 76 odst. 1 písm. j) zákona o přestupcích.
51 Viz § 79 odst. 1 zákona o přestupcích, ve spojení s § 1 odst. 1 vyhlášky č. 231/1996 Sb., ve znění
vyhlášky č. 340/2003 Sb.
53 Někdy bývají podrobnější než pouhá zpráva určená pacientce; je zároveň vhodné, pokud oběť sdělí
do protokolu výslovný souhlas s použitím své zdravotní dokumentace, zejména pokud další zprávy
žádá po lékaři sám správní orgán.
114
3/13/2010 6:08:38 PM
e-maily, dopisy, dále třeba i znalecký posudek z oboru zdravotnictví (liší-li se verze
vzniku zranění dle pachatele a dle oběti)54 nebo ohledání místa činu.55 Použít lze i zvukové nebo obrazové nahrávky jednání pachatele (pořízené diktafonem nebo mobilním
telefonem samotnou obětí)56.
Nelze očekávat, že oběť začne ihned po napadení či jiném incidentu zajišťovat důkazy, je proto i úkolem pomáhajících profesí, aby klientce doporučily neprodlenou návštěvu lékaře, zachytily fotograficky její zranění, doporučily jí nemazat textové nebo
e-mailové zprávy, pomohly jí zaznamenat údaje o incidentu (kdy přesně k němu došlo,
kdo mohl něco vidět či slyšet) či zajistit jiné důkazy.
Bylo-li svědkem incidentu dítě, nelze vyloučit, že je správní orgán rovněž bude
chtít vyslechnout. Výslech dítěte rozhodně nelze doporučit a OSPOD by se proti němu
měl postavit57. Pokud je výslech dítěte přesto nařízen, považujeme přítomnost zástupce
OSPOD u jednání za nezbytnou a úřední osoba projednávající přestupek by ji vždy
měla zajistit, stejně jako přátelské, klidné a nemanipulativní prostředí58.
Po ukončení dokazování (na což by účastníci řízení měli být upozorněni) by měl
správní orgán umožnit obviněnému z přestupku a navrhovatelce vyjádřit se k podkladům rozhodnutí59. Ve vyjádření k podkladům pro rozhodnutí lze případně ještě
doplnit nebo navrhnout důkazy, které dosud nebyly provedeny, především však lze
shrnout, z čeho vyplývá, že se pachatel skutečně přestupku dopustil, proč jsou jeho
tvrzení nevěrohodná (rozpor jeho výpovědi s ostatními důkazy), že k události nemohlo
dojít jinak, než uvádí oběť (před incidentem žádná zranění neměla, po setkání s pachatelem ano) apod.
Poté následuje vydání rozhodnutí, kterým je pachatel buď uznán vinným a je mu
uložena (zpravidla) pokuta a povinnost nahradit náklady řízení. Nebo je řízení zasta-
54 Provedení znaleckého posudku však nařizují správní orgány zcela výjimečně – ideální je, pokud
posudek obsahuje už policejní spis.
55 Při navrhování důkazů se nenechme odbýt, příp. je navrhněme písemně. Pokud správní orgán
odmítne jejich provedení či přihlédnutí k nim, musí to následně alespoň zdůvodnit.
56 Následně však může vzniknout problém, zvláště u „právně vzdělaného“ pachatele, s použitelností
takového důkazu. Obviněný z přestupku může totiž namítat, že nahrávka byla pořízena bez jeho
vědomí nebo souhlasu, tudíž v rozporu se zákonem (viz § 12 odst. 1 občanského zákoníku), a důkaz
je proto nepoužitelný. V trestních věcech však tyto důkazy nebývají výjimečné a možnost jejich
použití pro účely dokazování v trestním řízení vyplývá např. z nálezů Ústavního soudu sp.zn. I.
ÚS 191/05, resp. II. ÚS 502/2000, nebo z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.5.2007, sp.zn. 5
Tdo 459/2007 (rozhodnutí č. 7/2008 Sb. rozh. tr.). Vzhledem k mnoha shodným rysům trestního
a přestupkového řízení považujeme tuto judikaturu za relevantní i v přestupkovém řízení.
57 Jistě není v zájmu dítěte, aby bylo nuceno připomínat si traumatický zážitek, vypovídat proti
jednomu z rodičů a být případně vystaveno snahám o manipulaci výpovědi nebo psychickému
tlaku, bude-li násilný rodič výpovědi přítomen.
58 Ideální bude, pokud se rodiče, především obviněný z přestupku, dobrovolně vzdálí od jednání.
Trvá-li zejména obviněný z přestupku na své přítomnosti u výslechu, platí obdobně totéž, co už
bylo výše řečeno o zajištění pořádku v průběhu ústního jednání.
59 Viz § 36 odst. 3 správního řádu. Činí tak buď na konci ústního jednání nebo samostatným přípisem,
resp. výzvou k vyjádření se v určité lhůtě.
115
3/13/2010 6:08:38 PM
Domácí násilí
veno, většinou z důvodu, že spáchání přestupku, o němž se vede řízení, nebylo obviněnému z přestupku prokázáno60, a navrhovatelce je uložena povinnost nahradit náklady
řízení61, pokud ovšem od uložení nebylo zcela nebo zčásti upuštěno z důvodů zvláštního zřetele hodných62.
Jelikož riziko zastavení řízení z důvodu neprokázání přestupku je poměrně vysoké, doporučujeme už na začátku řízení, aby navrhovatelka „preventivně“ požádala
o upuštění od povinnosti nahradit náklady řízení z důvodů zvláštního zřetele hodných
pro případ zastavení řízení. Takovým důvodem může být především špatná sociální
situace navrhovatelky63. Správní orgán též může náklady „odpustit“ s ohledem na skutečnost, že skutek sice nebyl prokázán, zároveň však nelze vyloučit, že se stal, a uložení
nákladů by tak bylo nepřiměřené a nespravedlivé64.
Proti rozhodnutí může navrhovatelka v patnáctidenní lhůtě od jeho doručení65 podat odvolání66. Odvolání se adresuje správnímu orgánu, který rozhodnutí vydal (nikdy
orgánu nadřízenému)67. V úvahu přichází především odvolání se do výroku o zastavení řízení a/nebo do výroku týkajícího se uložení povinnosti nahradit náklady řízení68.
Argumentace proti uložení nákladů řízení se bude soustřeďovat na důvodnost jejich
upuštění (příp. na skutečnost, že správní orgán třeba žádost o upuštění vůbec nevzal
v potaz či se s ní řádně nevypořádal). Argumentace proti zastavení řízení (většinou
správní orgán argumentuje zásadou „in dubio pro reo“ – v pochybnostech ve prospěch
obviněného) se bude soustřeďovat na vyvrácení pochybností o vině pachatele zdůrazněním důkazů, okolností a logických úvah, které svědčí pro jeho vinu. Aby bylo odvolání úspěšné, lze argumentovat i nesplněním procesních povinností na straně správního orgánu (např. neumožnil navrhovatelce seznámit se s podklady pro rozhodnutí,
neinformoval ji o výslechu svědků, neprovedl dostatečně dokazování, nezdůvodnil,
proč neprovedl některé důkazy, nevypořádal se s námitkami navrhovatelky, nedostatečně zdůvodnil svůj postup a rozhodnutí je proto nepřezkoumatelné atd.).
Odvolat se samozřejmě může i obviněný z přestupku. V případě, že je pachatel
uznán vinným, je nutno s odvoláním počítat. O odvolání musí správní orgán vyrozumět ostatní účastníky řízení, tedy navrhovatelku, která dostane možnost ve stanovené
60 Viz § 76 odst. 1 písm. c) zákona o přestupcích.
61 Stanovené na základě § 79 odst. 1 zákona o přestupcích ve spojení s § 1 odst. 1 vyhlášky
č. 231/1996 Sb., ve znění vyhlášky č. 340/2003 Sb., v základní výši 1.000,- Kč.
63 Doporučujeme doložit např. výpisem příjmů, potvrzením ze „sociálky“, poukazem na povinnost
starat se o nezletilé děti bez dostatečných příjmů a zajištěného stálého bydlení apod.
64 Záleží na vynalézavosti a především dobré vůli správního orgánu – na upuštění není nárok.
65 Pozor na tzv. fikci doručení – zásilka se považuje za doručenou desátého dne od data, kdy je na
poště připravena k vyzvednutí (není-li adresátem vyzvednuta dříve). I v případě pozdějšího převzetí
se tak lhůta pro podání odvolání počítá od data fikce doručení (srovnej § 24 odst. 1 správního řádu).
66 Pro rozsah odvolacího práva navrhovatelky viz § 81 odst. 4 zákona o přestupcích.
68 Autor se setkal i s kuriózním případem, kdy v návrhovém řízení vedeném proti manželovi
byla nakonec uznána vinnou i sama navrhovatelka, ač proti ní řízení zahájeno a vedeno nebylo
(manžel nepodal žádný návrh) – odvolání by pak samozřejmě mělo být podáno i proti této části
(nezákonného) rozhodnutí.
116
3/13/2010 6:08:38 PM
lhůtě se k odvolání vyjádřit69. Ve vyjádření k odvolání je vhodné nejen vyvracet argumentaci odvolatele, ale i znovu zdůraznit, proč (na základě jakých důkazů a jakých
logických úvah) je zřejmé, že se pachatel přestupku dopustil a jeho vina je nade vši
pochybnost prokázána.70
Většinou odvolací správní orgán odvolání buď zamítne a napadené rozhodnutí potvrdí71, nebo napadené rozhodnutí zruší a věc vrátí k novému projednání72, eventuálně
rozhodnutí změní73. Proti rozhodnutí o odvolání se již nelze dále odvolat74. V případě
vrácení věci k novému projednání se již neopakují dříve provedené důkazy, pouze se
odstraní vytýkané (především procesní) nedostatky a případně provedou nové důkazy, doporučené odvolacím správním orgánem. (Nelze však vyloučit nařízení nového
ústního jednání a tedy opětovné setkání se s obviněným z přestupku.)
Pro úplnost uveďme, že i v případě zamítavého rozhodnutí o odvolání lze ještě
využít dozorového prostředku, kterým je přezkoumání pravomocného rozhodnutí
z moci úřední v přezkumném řízení75. Podnět k zahájení přezkumného řízení (podnět
k přezkumu) adresujeme správnímu orgánu, který rozhodl o odvolání, ten jej spolu
se spisem a svým vyjádřením následně předá Ministerstvu vnitra76. V podnětu shrneme důvody, které nás vedou k závěru, že rozhodnutí nižších správních orgánů byla
chybná, resp. nezákonná. Ministerstvo pak podateli většinou buď sdělí, že neshledalo
důvody k zahájení přezkumného řízení (častější případ)77, nebo rozhodne o zrušení
rozhodnutí podřízených správních orgánů pro nezákonnost a věc vrátí78.
Nakonec upozorněme na skutečnost, že přestupek musí být projednán do 1 roku
od jeho spáchání, jinak odpovědnost za přestupek zaniká79 a řízení je zastaveno pro tzv.
prekluzi, aniž by bylo rozhodnuto ve věci samé80.
Zmiňme ještě možnost přezkoumání rozhodnutí ve správním soudnictví v režimu
soudního řádu správního. Sporné rozhodnutí může účastník řízení (navrhovatelka
nebo obviněný z přestupku)81 napadnout správní žalobou podanou do 2 měsíců od
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
Viz § 86 odst. 2 správního řádu.
Přirozeně neupozorňujeme na procesní chyby řízení, byly-li nějaké.
Viz § 90 odst. 5 správního řádu
Viz § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu.
Viz § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu - např. přeformuluje nesprávný výrok rozhodnutí.
Tedy zpravidla – pokud ale v posledním stupni rozhodoval magistrát statutárního města, bude
podmínky případného zahájení přezkumného řízení následně posuzovat krajský úřad.
Viz § 94 odst. 1 správního řádu in fine. Na vydání rozhodnutí v přezkumném řízení není právní
nárok.
Pro všechny možnosti postupu ministerstva v přezkumném řízení viz § 97 odst. 3 správního řádu.
Viz § 20 zákona o přestupcích; do běhu lhůty se však nepočítá doba, po kterou pro daný skutek
probíhalo trestní řízení (eventuálně řízení dle soudního řádu správního ve správním soudnictví –
viz § 41 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního)..
Viz § 76 odst. 1 písm. f) zákona o přestupcích. Snahou každého pachatele je pak samozřejmě řízení
co nejvíce protahovat.
Tedy pouze účastník řízení – vyplývá z § 65 odst. 1soudního řádu správního.
117
3/13/2010 6:08:38 PM
Domácí násilí
právní moci konečného rozhodnutí ve věci82 (podmínkou přípustnosti žaloby je vyčerpání řádných opravných prostředků83, tedy včasné odvolání se proti rozhodnutí
správního orgánu prvního stupně), žaloba se podává ke krajskému soudu84 (v Praze
k Městskému soudu). V případě neúspěchu u krajského soudu lze proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí ještě podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu
(lhůta pro její podání je 2 týdny85 a podána musí být advokátem nebo osobou s právnickým vzděláním86). Málokterá oběť však bude ochotna absolvovat ještě soudní řízení,
které může trvat i déle jak rok.
Jak z výše uvedeného vyplývá, může být přestupkové řízení poměrně náročné
a oběť zatěžující, málokdy je též jisté, že pachatel bude skutečně uznán vinným a náležitě potrestán87. Řízení tak může být pro oběť i pomáhající profese vysilující až frustrující, kdy neúspěch či zdlouhavost řízení může vést oběť i k rezignaci na další řešení
útoků pachatele úřední cestou nebo k její pasivitě a nespolupráci. Stíháním pro přestupek lze na druhé straně vymezit pachateli určité hranice a dát mu najevo nepřípustnost
dosavadního jednání88, kdy v případě prokázání přestupku lze naopak zažít pocit zadostiučinění a pravomocné rozhodnutí o přestupku může být cenným důkazem pro
jiná (soudní) řízení. V každém případě i tehdy, pokud se oběť rozhodne neiniciovat
přestupkové řízení, uschováme veškeré důkazy o každém napadení či jiném incidentu,
neboť co nebylo užitku dnes, lze využít později, kdy situace dále eskaluje89 nebo bude
důkazů třeba pro jiné účely.
Dotazy pište na e-mail: [email protected] nebo volejte na tel. 974 816 460.
82
83
84
85
86
87
Viz § 72 odst. 1 soudního řádu správního.
Viz § 68 písm. a) soudního řádu správního.
Za přestupky proti občanskému soužití dle § 49 odst. 1 písm. c) zákona o přestupcích spáchané po
1.1.2010 lze uložit sankci až do výše 20.000,- Kč, na rozdíl od dosavadní maximální pokuty 3.000,Kč – viz § 49 odst. 2 zákona o přestupcích, ve znění zákona č. 306/2009 Sb.
88 Nikdo nechodí rád „po úřadech“ a i pouhé vedení řízení může být pro pachatele určitou formou
trestu.
89 Možnost postihu pro trestný čin, zejména pro týrání osoby žijící ve společném obydlí (§ 199 nového
trestního zákoníku).
118
3/13/2010 6:08:38 PM
Slovní komentář Intervenčního centra Praha
k tabulkám přestupkových řízení v hl. m. Praze
v letech 2007/8 (níže uvedené statistické tabulky
o přestupcích poskytl MHMP, odbor živnostenský
a občanskosprávní, oddělení správních činností
a správního trestání)
PhDr. Marie Šusterová, Interveční centrum Praha
V roce 2007 se v hl. m. Praze vyřizovalo 1074 přestupků. Ve 105 případech oznámili
přestupek poškození, v drtivé většině případů – 923 přestupků oznámila policie. Bylo
zahájeno 389 přestupkových řízení, pouze u 195 bylo odsuzující rozhodnutí. Z 358
přestupků mezi manželi padlo pouze ve 20 případech pravomocné rozhodnutí o vině
přestupce. Ze 104 případů u rozvedených manželů byla jen 2 pravomocná rozhodnutí
o vině. U 133 případů vztahu druh a družka bylo pouze 6x rozhodnuto o vině. K násilí
mezi jinými blízkými osobami došlo ve 140 případech, jen 6 přestupků z toho bylo
pravomocně odsouzeno. Bylo poškozeno 71 rodičů a prarodičů. Žena byla poškozenou
v 621 případech. Ve 157 případech se jednalo o rodiny s dětmi.
V roce 2008 se v hl. m. Praze vyřizovalo 712 přestupků. Ve 47 případech oznámili
přestupek poškození, v drtivé většině případů – 693 přestupků oznámila policie.
Bylo zahájeno 131 přestupkových řízení, z toho pouze 46 případů bylo ukončeno
pravomocným rozhodnutím o vině. Mezi manželi bylo nahlášeno 313 přestupků,
z toho odsouzeno 15. Mezi bývalými manželi 86 přestupků, z toho 4 odsuzující. Ve
vztahu druh a družka bylo nahlášeno 96 přestupků, z toho 6 odsuzujících. Mezi
osobami blízkými bylo nahlášeno 124 přestupků, z toho pouze 7 odsuzujících. V 54
případech byl poškozenou osobou rodič nebo prarodič. Žena byla poškozenou v 509
případech. Celkem 159 případů se odehrálo v rodinách s dětmi.
Stále se potvrzuje, že domácí násilí se v přestupkovém řízení nedaří prokázat nebo
efektivně postihnout. Přestupková komise požaduje přesvědčivé důkazy o konkrétním
napadení (fyzickém či verbálním), většinou komisi nezajímá historie předchozích útoků,
chce vyslechnout přímé svědky konkrétního incidentu, požaduje lékařské zprávy,
informace od sousedů apod. Bez těchto svědectví se většina přestupků neprokáže.
Dalším problémem je, že převážná část poškozených osob blízkých (ohrožených DN)
totiž ani nepodá návrh k projednání přestupku na úřad městské části. Jak ukazují
tabulky, přibližně polovina z projednávaných přestupků není během řízení prokázána,
řízení se proto zastavuje. V těchto případech od ohrožených žen slýcháváme v IC, že
„dokazování“ před přestupkovou komisí bylo stresující a k ničemu nevedlo, ba naopak
posílilo sebevědomí násilného partnera, který jim podobným průběhem a závěrem
119
3/13/2010 6:08:38 PM
Domácí násilí
řízení vyhrožoval („nic mi nedokážeš, nemáš svědky“). Násilným osobám (těm, na
které je podezření z násilného chování) ještě více vzroste sebevědomí a přestupkové
řízení nepovažují pro svou osobu za příliš ohrožující. Oběti DN často uvádějí, že
násilný partner po ukončení řízení pokračoval dál v násilném chování, ohrožená osoba
pak ztrácí odvahu další podobné útoky oznamovat na policii. Ten, kdo návrh podává
(většinou poškozené ženy), u neprokázaného přestupku hradí správní poplatek. Jak
dále uvádí Mgr. Jan Potměšil v článku o přestupkovém řízení, je riziko zastavení řízení
z důvodu neprokázání přestupku poměrně vysoké. Doporučuje proto už na začátku
řízení, aby navrhovatelka „preventivně“ požádala o upuštění od povinnosti nahradit
náklady řízení z důvodů zvláštního zřetele hodných pro případ zastavení řízení.
Bude opět zajímavé se na IDT ptát, zda přestupková oddělení oznamují na
oddělení péče o děti případy DN v rodinách s nezletilými dětmi. Ohrožené osobě
doporučujeme, aby si od prvního jednání zvala na přestupkovou komisi zmocněnce.
Může to být právník, ale i spolehlivá kamarádka nebo jiná osoba.
Vzniká otázka, proč policie nevyužívá souběžně s návrhem na přestupek i institutu
vykázání násilníka ze společně obývaného obydlí na 10 dní. Často se jedná o případy,
kdy zdaleka nejde o první nebezpečný útok. Opakovaně od klientek slýcháváme, že se
policie jen výjimečně ptá na podobné incidenty v minulosti, většinou se ani nezabývá
tím, zda jde, nebo nejde o případ domácího násilí. Přitom institut vykázání by mohl
jako prevence dalších útoků zafungovat podstatně účinněji než přestupkové řízení,
kde je důkazní nouze. Jestliže hledáme nedostatky v ochraně před domácím násilím,
měli bychom zpřísnit dohled nad případy, kterých se policie často rychle bez řádného
prošetření zbavuje předáním na úřad. Ohroženým osobám by daleko více pomohlo na
jejich cestě k důslednější obraně proti násilnému chování partnera, kdyby policie více
vykazovala násilníky, než je posílala k přestupkovým komisím.
120
3/13/2010 6:08:38 PM
Stalking – nebezpečné pronásledování:
nová skutková podstata trestného činu
121
3/13/2010 6:08:38 PM
Domácí násilí
Stalking - vybrané poznatky o nebezpečném
pronásledování
Doc. PhDr. Ludmila Čírtková, CSc., Policejní akademie
Úvod
Od 1.1. 2010 vstoupil v účinnost nový trestní zákoník. Dle něj bude možné trestně stíhat
i chování, které naplňuje znaky skutkové podstaty nebezpečného pronásledování
(§ 354 zákona č. 40/ 2009 Sb.). Česká republika se tak přiřadila k těm zemím Evropské
unie, které zareagovaly na mezery ve včasné a účinné ochraně obětí stalkingu. V tomto
textu nalezne čtenář vstupní základní informace o podstatě a jevových stránkách
nebezpečného pronásledování.
Stalking jako specifická forma vztahového násilí
Stalking lze definovat jako specifickou formu vztahového násilí. Jeho základním
znakem je totiž násilné a nežádoucí pronikání do privátní sféry oběti, a to takovým
způsobem, že u oběti vzniká důvodný pocit ohrožení. Podstatné je, že stalking se vždy
točí kolem vztahů, nezávisle na tom, zda se jedná o vztahy reálné či iluzorní.
V reálných vztazích vzniká stalking jako reakce na problémy či konflikty a představuje disfunkční vzorec chování pro řešení vztahových krizí a kolapsů. Nejčastěji
vzniká stalking v konfliktních intimních vztazích (50% z celkového výskytu jevu), dále
pak následují vztahy profesní či pracovní. K tomu konkrétně:
• ex-partner stalking
Ústředním tématem je neschopnost unést jednostranné ukončení intimního partnerského vztahu. Motivací stalkera je buď snaha slepit (obnovit) zkrachovaný vztah,
anebo snaha pomstít se za rozchod. Často se oba motivy (láska a nenávist) prolínají.
Tomu odpovídá i obsah nevyžádaných vzkazů v podobě SMS, telefonátů, e-mailů, dopisů atp. Střídá se v nich vyznávání lásky a obdivu s výhrůžkami a agresivními sděleními.
• stalking v dalších vztazích (např. profesních, pracovních a sousedských)
V těchto reálných vztazích stalkingu obvykle předchází skutečné profesní kontakty
(např. lékař-pacient) nebo pracovní vztahy (zaměstnavatel-zaměstnanec) či sousedské
vazby. Motivem zde bývá pocit domnělé či skutečné křivdy, na kterou reaguje stalker
pronásledováním domnělého hříšníka.
Iluzorní vztahy jsou takové, které zatím reálně neexistují, cestou pronásledování mají teprve vzniknout. V iluzorních vztazích je problém vztahové dynamiky
opačný: stalking není z pohledu stalkera reakcí, nýbrž akcí. Svými akcemi chce stalker
vztah iniciovat, navodit. Chce vytvořit to, co zatím existuje pouze v jeho představách.
Příkladem může být umanutý ctitel, který si ve své mysli zkonstruoval idol a idealizo-
120
3/13/2010 6:08:38 PM
Stalking
vaný vztah, o který nyní urputně bojuje. Vyhlédnutou oběť buď skutečně zná (jde např.
o kolegyni z práce) anebo si ji vyhlédl zprostředkovaně např. z médií. Do této kategorie
spadá i specifická varianta pronásledování celebrit.
Stalking není novým fenoménem. Původní klasickou variantu představuje umanutá erotická „poblázněnost“, která je známá jako psychiatrický problém pod hlavičkou
„erotomanie“. V druhé polovině dvacátého století však mění stalking svou tvář. Svůj
podíl na tom nepochybně nesou i změny ve společnosti. Upozorníme na dva významné faktory:
• Moderní komunikační prostředky
Moderní doba umožňuje díky technickým vymoženostem daleko efektivnější způsoby pronásledování. Pronásledovatel se nemusí spoléhat na poštovní doručování dopisů. Zaplavování SMS zprávami je jednodušší, rychlejší a účinnější. Nové formy jako
např. cyberstalking (tj. zneužívání internetu k obtěžování a pronásledování) otevírají
dříve netušené varianty pronásledování. Pachatel může např. oběť pronásledovat tím,
že ji na internetu bez jejího vědomí nabídne k erotickým službám. Oběť pak v bydlišti
či na telefonu vyhledávají sexuchtiví zákazníci. Tak lze celkem pohodlně a s malými
investicemi spolehlivě likvidovat nejdříve soukromí a následně i pracovní kariéru a životní perspektivy oběti.
• Postmoderní kultura
Na stalkingu se podepisuje i duch doby. Tradiční jednoduché životní hodnoty jsou
rozkolísány. Procesy utváření identity osobnosti jdou komplikovanější. Pro mnoho lidí
je stále obtížnější najít odpověď na otázku, co je spokojený život. V mnoha ohledech se
posouvají hranice norem. Patrné je to v oblasti mezilidských vztahů, sexuality i násilí.
Patrné je to i na pronásledování. Stalking se z původně ryze psychiatrické záležitosti
(tj. erotické poblázněnosti) rozšířil. Postihuje širší varietu vztahů a pronásledovatelé
už nejsou jenom osoby, které lze na první pohled označit jako „případ pro psychiatra“.
Vedle erotických či obdivných pohnutek může stalking být veden i pomstychtivostí
a záští.
„Nový kabát“ stalkingu lze shrnout takto:
• stalking je technicky vzato snazší
• objevují se nové způsoby či formy pronásledování (dle motivace, dle osobnosti
stalkerů, dle vztahů, do kterých násilí proniká)
• s tím je spojen i větší výskyt jevu
• a dochází ke kriminalizaci stalkingu.
Problémy s rozpoznáním stalkingu
Stalking představuje problematické, neakceptovatelné vystupňování aktivit, které
v normální míře běžně používáme k navazování, udržování a ukončování vztahů (viz
např. rituály dvoření, rituály rozchodů). Diskuze právníků a dalších expertů obnažují,
jak je obtížné stanovit přesně bod zlomu, tedy hranice mezi urputnějším, ale stále ještě
normálním obtěžováním na straně jedné, a trestně stihatelným stalkingem na straně
druhé. Tato otázka je prakticky důležitá zejména v momentu, kdy údajná oběť stalkingu vyhodnocuje dění kolem sebe a rozhoduje se, jak bude dále postupovat. Provádě-
121
3/13/2010 6:08:39 PM
Domácí násilí
cí praxe je zatím nejednotná. Někteří odborníci se kloní k přesnému kvantitativnímu
vymezení (např. 8 nebo 10 pokusů o nevyžádaný kontakt). Jiní experti prosazují tzv.
diagnostickou teorii počátku stalkingu. Podle ní je rozhodující „diagnóza“ oběti, že se cítí
pronásledovaná a zažívá tudíž důvodné obavy o své soukromí. V empirických výzkumech se však ukazuje, že oběti mají různou frustrační toleranci. Funguje i tzv. genderový efekt. Ženy se obvykle cítí ohroženy dříve než muži.
Při posuzování reálných případu je vhodné obě hlediska kombinovat. Objektivní
pohled (počet nevyžádaných kontaktů) i subjektivní hledisko (obavy a pocit strachu)
spolu souvisí. Záleží totiž také na časovém intervalu. Například 30 nevyžádaných a nežádoucích SMS zpráv denně vyvolá v oběti spolehlivě strach velmi záhy, zatímco tentýž počet nechtěných zpráv rozložený do delšího časového úseku (např. týdne) pravděpodobně posune vznik pocitu abnormálnosti dění a souvisejícího osobního ohrožení.
Pro rozpoznávání stalkingu lze v každém případě doporučit pečlivou evidenci všech projevů, které oběť vnímá jako pronásledování. Tomu, že se jedná skutečně
o stalking, nasvědčují pak následující znaky:
• Aktivity údajného stalkera jsou jednostranné, tj. dochází k nim přesto, že oběť jednoznačně, srozumitelně a jasně odmítla jeho nabídky či výzvy a nastolila požadavek na ukončení nevyžádaných aktivit.
• K aktivitám údajného stalkera dochází i přesto, že potencionální oběť uplatnila strategii „nulové reakce“ (tj. nijak nereaguje na pokusy o kontakt, např. neodpovídá na
SMS zprávy, maily, dopisy, dárečky atp.).
• Chování stalkera má ráz uceleného a jednotného procesu, který připomíná program. Jednotlivé aktivity stalkera na sebe navazují, zapadají do sebe, řetězí se. Stalker se např. odvolává na svá předcházející oznámení, jimi odůvodňuje následující
akce (protože oběť něco udělala/ neudělala, musí on nyní pokračovat…).
• V nevyžádaných pokusech o kontakt jsou patrné motivy a cíle, které pronásledovatel sleduje. Jeho postup lze tedy vyhodnotit jako záměrný, úmyslný a specificky
motivovaný.
• Dochází ke stupňování aktivit stalkera z hlediska frekvence jejich výskytu či z hlediska jejich závažnosti. Např. původně psal pronásledovatel „jen“ oběti, nyní již obtěžuje další rodinné příslušníky. Příkladem eskalace může být i stěhování stalkingu
z privátu do pracovního života oběti. Mnoho stalkerů se snaží deklasovat svoji oběť
i na pracovišti a zkomplikovat či zničit její pracovní kariéru.
122
3/13/2010 6:08:39 PM
Stalking
Typické případy stalkingu
V současnosti existují různé přístupy ke klasifikaci stalkingu (viz např. Čírtková
2008). Liší se v tom, jaká hlediska pro utřídění využívají (typ vztahu, obsah komunikace stalkera, jeho motivy, přítomnost psychopatologie atp.).
Pro vůbec prvotní posouzení věci se jeví jako účelné vycházet z konkrétních způsobů chování stalkerů. Podle toho lze v rámci stalkingu rozlišit:
• případy obtěžování
• případy pronásledování
• případy pronásledování s vyhrožováním (nebezpečné pronásledování v užším
slova smyslu).
Obtěžování představuje nejmírnější podobu stalkingu. V odborné literatuře je tato
varianta označována jako tzv. distální stalking. Pachatel „atakuje“ oběť z prostorové či
virtuální dálky. Může být anonymní anebo je jeho identita oběti známa. Vyhlédnutou
osobu zaplavuje množstvím různých sdělení, zpráv, vzkazů někdy i fotografií či dárečků, které zasílá přes různá telekomunikační média, poštu a někdy i cestou služeb pro
rychlé doručování.
I tato mírná podoba stalkingu může být pro oběti velmi strastiplná a značně omezující. Mimo jiné i kvůli tomu, že oběť neví, zda v jejím případě jde pouze o první
fázi stalkingu, která se dříve či později zlomí v pronásledování, anebo zda má štěstí
v neštěstí, protože typ jejího pronásledovatele patří mezi „specialisty“. Tak jsou pracovně nazýváni stalkeři, kteří nikdy nepřekročí rámec obtěžování a tudíž z jejich strany
nehrozí oběti nebezpečí fyzického napadení. Obecně platí, že i důsledky obtěžování
jsou závažné (např. změna zaměstnání, ztráta existujícího partnerského vztahu, vážné
psychosomatické potíže a poruchy atp.).
Pronásledování (tzv. proximální stalking) již zahrnuje více či méně otevřený kontakt mezi obětí a pachatelem. Patří do něj totiž i nepřehlédnutelné známky přítomnosti
pronásledovatele, jako např. zanechávání vzkazů za stěračem (nebo uvnitř) vozidla oběti,
ničení majetku a věcí oběti, vzkazy na dveřích bytu či v kanceláři na jejím pracovišti.
Navíc se objevují i razantnější pokusy o přímý kontakt. K nim patří zjevné sledování
oběti, fyzické napadení oběti na veřejnosti, pokusy přímo vniknout do jejího soukromí
(přespávání ve vozidle zaparkovaném u domu oběti). Dle výzkumů je tato varianta
zpravidla směsicí obtěžování a pronásledování.
Pronásledování s vyhrožováním představuje nejvyhrocenější podobu stalkingu.
Pronásledovatel na dálku (v dopisech, SMS-zprávách, e-mailech, telefonátech, ale třeba
i přes třetí osoby) a i v přímém kontaktu vyhrožuje oběti vážnou újmou či ztrátou. Stalker může zastrašovat oběť vlastní sebevraždou, odebráním či únosem společných dětí,
ublížením třetím (blízkým) osobám, zdemolováním majetku, atd.
Co není stalking
Stalking je třeba odlišit od jiných podob tzv. „psychoteroru“. Jiné verze „psychoteroru“ se mohou po jevové stránce stalkingu v určitých aspektech podobat. Mají však
odlišnou podstatu, zcela odlišnou dynamiku a v praxi vyžadují i rozdílné přístupy
123
3/13/2010 6:08:39 PM
Domácí násilí
řešení. (Wondrak 2008) O které jevy jde? Mezi „psychoteror“ lze kromě stalkingu zahrnout:
• mobbing
• sexuálně či mocensky motivovaný telefonní teror
• pronásledování jedince určitou skupinou (sektou) či institucí.
Mobbing se na rozdíl od stalkingu odvijí vždy v pracovním prostředí. To platí
v určité míře i pro případy stalkingu typu umanutý ctitel. Pod něj spadají situace, ve
kterých se kolega (kolegyně) na pracovišti fixují na určitou spolupracovnici či určitého
spolupracovníka. Vytrvale a proti její/jeho vůli ji/ho obtěžují projevy svého erotického
poblouznění. Mobbing však sleduje zcela odlišný cíl. V mobbingu jde konec konců o to
oslabit pracovní pozici daného zaměstnance, přinutit ho k podání výpovědi či tuto
výpověď jinak vyprovokovat. Další evidentní rozdíl spočívá ve formě pachatelství.
U stalkingu se vyskytuje vždy jeden pachatel, u mobbingu může být pachatelů více.
Mobbing končí s vypuzením pronásledovaného zaměstnance ze společného pracoviště, stalking nikoli. Ten může pokračovat i po odchodu terče obdivu z firmy, společnosti
či instituce.
Telefonní teror (podrobně viz např. Čírtková 2004) má nejčastěji podobu obscénních telefonátů nebo sdělování šokujících zpráv. Motivace pachatele, ale i obsahy
telefonátů se zásadně liší od případů stalkingu. Volající jsou v drtivé většině muži
a oslovují zejména anonymní oběti. Vztahový aspekt absentuje, tj. pachateli nejde o obnovení či navázání skutečného vztahu s obětí. Vyhovuje mu právě anonymita. Cestou
telefonního teroru si navozuje příjemné pocity, kterými kompenzuje své individuální
osobnostní handicapy a s nimi propojenou frustrující životní situaci (sociální izolaci,
mizivé uznání ze strany sociálního okolí atp.).
Pronásledování určitou skupinou či institucí
Pod tlakem, který může připomínat pronásledování, se občas ocitají členové radikálních skupin či sekt, kteří se odhodlali k ukončení členství a k vystoupení. Totéž
se může přihodit osobám, které jsou určitou semknutou skupinkou považovány za
nepřítele (investigativní žurnalisté, policisté, státní zástupci, kteří vedou vyšetřování
proti danému uskupení). Rovněž v diktátorských režimech dochází k tomu, že opozice
je vystavena psychickému nátlaku, který se může jevově podobat stalkingu. K nátlaku na „odpadlíky“ či nepřátele režimu jsou využívány anonymní výhrůžné telefonáty,
poškozování věcí a majetku nepohodlných osob, pronikání do soukromí, zjevné sledování apod.
Při posuzování složitých případů je důležité objasnit, zda se jedná o stalking nebo
jiné formy „psychoteroru“ (pronásledování), či o smíšené situace, ve kterých se prolínají znaky stalkingu s jinými jevy, skutky a také trestnými činy. Na správném posouzení situace závisí i volba vhodných postupů intervence jak směrem k ohrožené oběti tak
směrem k pravděpodobnému pachateli.
Stalking a domácí násilí
Domácí násilí a pronásledování bývalým partnerem představují dvě samostatné,
svébytné verze partnerského násilí. Mohou se vyskytovat izolovaně, ale mohou se
124
3/13/2010 6:08:39 PM
Stalking
i propojit. K obligatorním znakům domácího násilí patří existence, tj. trvání partnerského vztahu. Domácí násilí se tudíž odehrává v živém partnerském vztahu. Stalking
naopak probíhá v ukončeném partnerském vztahu, tj. po odluce či rozvodu partnerů.
Souvislosti či vzájemné vazby mezi domácím násilím a pronásledováním patří momentálně k horkým zkoumaným otázkám. Výzkumné projekty se zaměřují především
na srovnávání domácího násilí a pronásledování bývalým partnerem jako dvou samostatných, svébytných jevů. Předmětem zájmu je především srovnávání pachatelů
a obětí obou forem partnerského násilí. Výzkumná zjištění jsou zatím málo přehledná.
Lze je shrnout takto:
• Mezi oběti domácího násilí a oběti ex-partner stalkingu nelze klást rovnítko.
Jejich potřeby na pomoc a intervenci jsou různé. Jinak řečeno na místa pomoci se obrací obě skupiny s různými požadavky a jejich případy vyžadují
jinou strategii intervence.
• Oběti ex patner stalkingu vyhledávají přitom pomoc dříve než oběti fyzického domácího násilí. Jsou také aktivnější ve vyhledávání různých zdrojů
pomoci. Významnou roli přitom zřejmě hraje fakt, že oběti pronásledování
již nežijí ve společné domácnosti s ohrožující osobou a nepozorovaně vyhledat pomoc je pro ně tudíž po praktické stránce snazší.
• Zdaleka ne všechny případy domácího násilí se překlopí do pronásledování. Pouze určitá část násilných osob pokračuje v domácím násilí cestou
pronásledování bývalé partnerky. Jednoznačně přitom dominují muži, tj.
ex- partner stalking, který je pokračováním domácího násilí (!), je jasně doménou mužů. Pro ženy, které pronásledují bývalé partnery, je naopak typický
klasický stalking bez vazby na domácí násilí.
Zvláštnosti pronásledování, které je pokračováním domácího násilí
Zatím chybí jednoznačné prospektivní údaje o tom, jak časté je pokračování domácího násilí cestou stalkingu. K dispozici jsou však retrospektivní data vycházející
z analýzy případů pronásledování. Dle výzkumů v USA je vazba stalkingu na předcházející domácí násilí velmi vysoká. Některé studie zmiňují, že až 81 % obětí „ ex
partner- stalkingu“ bylo předtím ve vztahu fyzicky atakováno a 32 % obětí zažívalo ve
vztahu i sexuální násilí ( iz Hoffmann a Voss 2006). Jiné údaje skýtají studie ze SRN
a Velké Britanie (Sheridan a Hoffmann 2005, Löbmann 2005). Podle nich se zhruba 30
až 40 % obětí stalkingu setkalo dříve s domácím násilím, kterého se dopouštěl současný pronásledovatel. A ještě údaj z druhého břehu: 65 % ex-partner stalkerů přiznává, že
se násilí na partnerce dopouštěli již v době trvání vztahu (Dutton 2001)
Vysoká vazba mezi pronásledováním a domácím násilím je všeobecně považována
za prokázanou a to bez ohledu na různost výzkumných zjištění. (Kurt 2005, Coleman 1997) Za dominantní znak právě této verze pronásledování bývalým partnerem
je považováno zvýšené riziko fyzického násilí (viz souhrnně: Hoffmann a Voss 2006).
Existuje velká pravděpodobnost, že pronásledovatel se zátěží domácího násilí přejde
od čistě psychického teroru (telefonování, mailování, zasílání SMS zpráv, postávání
v blízkosti oběti, slídění) k fyzickému násilí. To obvykle graduje. Nejdříve se projevu-
125
3/13/2010 6:08:39 PM
Domácí násilí
je poškozováním a ničením věcí, které jsou ve vlastnictví oběti, demolováním jejího
majetku. Časté jsou také útoky proti zvířecím mazlíčkům. Nakonec pronásledovatel
fyzicky napadá i oběť (přiskočí k ní na ulici, počká si na ni v místě bydliště atp.) anebo třetí osoby. V tragických případech agrese vůči oběti pronásledování kulminuje do
vražedného jednání.
Zatím nelze nabídnout spolehlivé, jednoznačné indikátory překlopení domácího
násilí do nebezpečného pronásledování bývalým partnerem. Výzkumy však běží na
plné obrátky. Pro ilustraci zmíním dva přístupy. První přístup se snaží o vytvoření
profilů osobnosti domácích násilníků na straně jedné a ex-partner stalkerů na straně
druhé. Pak mezi nimi hledá shody či rozdíly. Ve známé typologii domácích násilníků
z roku 1995 od D.G. Duttona se rozlišují tři základní varianty ohrožujících osob:
• obecně agresivní typ (je agresivní ve vztahu i mimo něj)
• kontrolující se typ (občasné výbuchy DN souvisí s jeho skrývanou vnitřní nejistotou )
• emočně nestabilní typ (vyznačuje se tzv. úzkostnou vazbou, poruchami osobnosti typu B, např. „boderline“ ).
Největší pravděpodobnost spadnout do stalkingu má třetí typ. Jeho fragilní sebevědomí neunese konec vztahu a dotyčný reaguje na odchod partnerky rozvinutím
jednotlivých fází stalkingu. Výzkumy také zjišťují nejvíce psychologických shod mezi
právě tímto typem domácího násilníka a profilem ex-partner stalkera.
Jiné výzkumy odhlíží od profilů osobnosti a zaměřují se na identifikaci konkrétních
pozorovatelných projevů domácích násilníků, které by signalizovaly zvýšené riziko
pronásledování do budoucna (viz Hoffmann a Voss 2006). K varovným signálům byly
např. přiřazeny následující vzorce chování domácího násilníka v průběhu existence
vztahu:
• projevy vlastnictví
• úzkostná vazba (verbálně projevuje obavy o vztah, nechce bez partnerky žít,
po incidentu prosí o novu šanci…)
• emocionální výkyvy od totální oddanosti až po výbuchy agrese
• falešné usmíření (opakované ujišťování, že se napraví, po incidentu dává dárečky, prosí o odpuštění…)
Hoffmann a Kükenová (2006) navrhují rozlišit dvě varianty pronásledování bývalým partnerem, a to defenzivní a ofenzivní. Liší se svou vazbou na domácí násilí. Oba
vzorce pronásledování mají podle nich i odlišnou psychologickou podstatu. Defenzivnímu ex-partner stalkingu nepředchází žádné fyzické domácí násilí. Jeho motivem
je obsesivní, úporná snaha o obnovu vztahu, která se demonstruje vyhledáváním
kontaktu s minulým partnerem/kou a umanutými pokusy o usmiřování. Ofenzivní
stalking je naproti tomu pokračováním fyzického domácího násilí a je motivován snahou o obnovení kontroly a moci nad obětí. Především u ofenzivního stalkingu je nutné
myslet primárně na ochranu oběti před fyzickým napadením. Konkrétně zmiňuji fakt,
že vyhledání pomoci ze strany oběti ofenzivního stalkingu může být spouštěčem pro
výbuch agrese u pronásledovatele.
126
3/13/2010 6:08:39 PM
Stalking
Někteří experti upozorňují na velké mezery v poznatcích o stalkingu. Málo víme
zejména o jeho fázích a dynamice. Větší důraz na diachronický přístup ke zkoumání
fenoménu pronásledování by měl prokreslit náš dosavadní obraz o epigenezi tohoto jevu. Mohli bychom pak lépe určit konkrétní fázi pronásledování v živém případu
a podle toho volit i rozumné strategie intervence vůči oběti i jejímu pronásledovateli.
Pro praxi plynou ze stávajících výzkumů dva závěry:
• do strategií řešení případů domácího násilí na úrovni sociálně psychologických intervencí je nutné zahrnout také problém pronásledování bývalým
partnerem
• při řešení případů ex-partner- stalkingu je třeba vždy zjišťovat, zda pronásledování předcházelo fyzické domácí násilí, neboť tato skutečnost signalizuje
vyšší nebezpečnost pronásledování, tj. vyšší stupeň ohrožení oběti.
Mýty o stalkingu
Díky silné medializaci pronikl pojem stalking do obecného povědomí i u nás. Mediální zkratky, prezentace především extrémních případů, ale také povrchní informace
o podstatě jevu však přiživují falešné představy a mýty. Upozorním na nejčastější omyly v chápání a přístupu ke stalkingu.
Mýtus 1: Všichni stalkeři jsou duševně nemocní anebo narušení
Laická veřejnost, ale mnohdy i odborníci, vychází z předpokladu, že za chováním
stalkera je třeba vždy hledat jeho duševní poruchu. Zejména od obětí slýcháváme často
výroky: „Chová se jako posedlý, musel se zbláznit.“ Ačkoliv se v jednotlivém případu
můžeme setkat s pronásledovatelem, u kterého klinické vyšetření skutečně povede ke
stanovení konkrétní diagnózy, neplatí tento nález obecně. Většina stalkerů netrpí žádnou duševní poruchou v klinickém slova smyslu. Poruchy osobnosti a chování (psychopatie) anebo psychotická onemocnění u pronásledovatelů jsou spíše vzácné, řídké. Výjimku tvoří pouze pronásledování prominentů a celebrit. Běžný stalker je často
„milý soused či respektovaný kolega na pracovišti“. Tak ho vnímá i okolí. Umanutá,
obsesivní fixace na oběť tvoří jen „část“ stalkerovy osobnosti. V těchto případech pak
hrozí nebezpečí, že oběti nikdo neuvěří.
Mýtus 2: Stalking je totéž co milenecký blud, respektive erotické poblouznění
Erotomanie je skutečně vážné onemocnění (porucha s bludem). Nemocný nevývratně věří v zamilovanost vyhlédnuté oběti a interpretuje nesmyslné detaily (záchvěv
záclony v okně, neutrální šaty atp.) jako důkazy opětované lásky. U stalkerů však nejde o typický, příznačný problém. Současné výzkumy (Wondrack 2008) uvádí pouze
3 % výskytu této poruchy v souborech pronásledovatelů. Navíc je nutné zdůraznit, že
stalking má širší jevovou varietu, nezahrnuje pouze obtěžování v důsledku erotického
obdivu a údajné lásky. Motivem pro chování stalkera může být rovněž zášť, nenávist,
touha kontrolovat anebo pomsta.
Mýtus 3: Stalker je cizí, neznámá osoba
Tento mýtus je poměrně nebezpečný, protože nutně vede k riziku podceňování
závažnosti pronásledování známým (blízkým) pachatelem. Ještě nedávno platilo pro
policejní postupy intuitivní uvažování, podle kterého k těm skutečně závažným a ne-
127
3/13/2010 6:08:39 PM
Domácí násilí
bezpečným případům patřily kauzy s neznámým pronásledovatelem. Mýtus je zřejmě
založen na archetypu nebezpečí jako „temného stínu“, který pronásleduje oběť a udeří náhle a nečekaně z neznáma. Dle výzkumů a statistik padá zhruba 10 % případů
stalkingu na vrub neznámého pachatele. Většinovou, typickou variantu naopak tvoří
případy, ve kterých je pronásledovatel oběti více či méně dobře znám. Lze očekávat, že
právě s takovými kauzami se bude police často zabývat.
Mýtus 4: Stalking vždy končí násilím, napadením oběti
K udržení tohoto mýtu přispívají částečně média informacemi o extrémních případech stalkingu, které skončily brutálním napadením a smrtí oběti. Naštěstí je realita
poněkud jiná, i když riziko eskalace nelze bagatelizovat. Každý případ je však nutné
posuzovat individuálně. Výzkumné studie zatím přinášejí následující obraz: zhruba
každá pátá oběť byla nakonec pronásledovatelem i fyzicky napadena. Z toho plyne závěr, že v přibližně 80 % případů dominuje psychické terorizování. Obecně pro kontakt
police s obětí stalkingu platí, že je třeba se vyvarovat obou extrémů: strašit oběť (to
vede k druhotné traumatizaci) anebo její případ bagatelizovat (to vede k riziku podcenit nebezpečí).
Mýtus 5: Stalkeři jsou vždy muži
Ačkoliv většina studií o stalkingu přináší poznatky, které byly získány ze souborů
mužských pachatelů, uvedená představa je zavádějící. Experti vychází z faktu, že přibližně v 20% těžkých případů pronásledování je pachatelkou žena. Neplatí ani hypotéza, že ženy jako pachatelky tohoto deliktu jsou méně nebezpečné než muži.
Mýtus 6: Konfrontovat pronásledovatele s obětí je účinná strategie řešení
U běžných konfliktů funguje strategie vyjednávání. Sporné strany si sednou k jednomu stolu a jednají. Mnohdy partneři konfliktu najdou společnou řeč a pak se diví,
proč ke konfliktu vůbec došlo. Stalking však nepředstavuje interpersonální konflikt.
Podstata i dynamika stalkingu se od interpersonálních konfliktů v mnoha ohledech
liší. Cílem i motivem stalkera je získat kontakt s obětí, lhostejno zda pozitivní či negativní. Společné vyjednávání proto nemůže fungovat jako strategie urovnání problému,
tj. zastavení stalkingu.
Strategie intervence
V zásadě existují dvě hlavní strategie řešení případů stalkingu: defenzivní a ofenzivní. Defenzivní strategie jsou založeny na eliminaci kontaktu s pronásledovatelem
ze strany oběti. Lapidárně řečeno – oběť jde pronásledovateli z cesty a dělá vše proto, aby mu zmizela ze zorného pole. Na veškeré pokusy pronásledovatele o kontakt
nereaguje (tzv. strategie nulové reakce). K typickým krokům defenzivní strategie
patří změna telefonních čísel, změna životního způsobu (oběť například přestane ve
volném čase navštěvovat oblíbená místa relaxace) změna adresy (tedy přestěhování),
změna zaměstnání atd. Je pochopitelné, že tuto strategii prožívají oběti jako neférovou
a nespravedlivou, protože pro ně znamená vynucená omezení a to v situaci, kdy se
samy nedopustily žádného problematického chování. Ofenzivní strategie se naopak
vyznačuje tím, že vždy znamená určitou konfrontaci s pronásledovatelem. V ofenzivních strategiích již podniká oběť aktivní a oficiální kroky vůči pachateli ať už v rámci
128
3/13/2010 6:08:39 PM
Stalking
civilního či trestního práva. Může jít rovněž o opatření, která na žádost oběti přijímá
zaměstnavatel a která směřují k ochraně oběti na pracovišti.
Obecně platí, že každý případ stalkingu je individuální a tudíž vyžaduje individuální
přístup při hledání vhodné intervence. K tomu, aby oběť nalezla vhodný postup
k zastavení pronásledování, potřebuje obvykle odbornou pomoc.
Literatura:
Boon, J.-Sherdan, L.: Stalking and Psychosexual Obsession. NY: John Wiley and Sons
2002.
ČÍRTKOVÁ,L.: Moderní psychologie pro právníky. Praha: Grada 2008.
COLEMAN, F.L.: Stalking behavior and the cycle of domestic violence. Journal of
Interpersonal Violence, 1997, č.12, s. 420-432.
Dutton, D.G. - Douhlas, K.S.: Assessing the links between stalking and
domestic violence. Aggression and Violent Behavior. 2001, č.6, s. 519-546.
KURT, J.L.: Stalking as a variant of domestic violence. Bulletin of the Academy of
Psychiatry and the law. 1995, č.23, s. 219-223.
HOFFMANN,J.- VOSS,H-G.: Psychologie des Stalkings. Frankfurt: Verlag für
Polizeiwissenschaft 2006.
JURTELA,S.: Häusliche Gewalt und Stalking. Wien: Studien Verlag 2007.
KÜKEN,H.-HOFFMANN,J.-VOSS,H-G.: Die Beziehung zwischen Stalking und
hüaslicher Gewalt. In: HOFFMANN,J.- VOSS,H-G.: Psychologie des Stalkings.
Frankfurt: Verlag für Polizeiwissenschaft 2006.
SHERIDAN,L.-HOFFMANN,J.: Eine britische Online Befragung von Opfern von
Stalking. Praxis der Rechtspsychologie, 2005, Heft 2, s. 213-221.
WONDRAK, I.: Stalking. Leitfaden für polizeiliche Praxis. Bonn: Verlag Deutsche
Polizeiliteratur 2008.
129
3/13/2010 6:08:39 PM
Domácí násilí
Stalking aneb Nebezpečné pronásledování,
pracovní text určený pro interdisciplinární tým
Prof. JUDr. Helena Válková,CSc., Fakulta právnická ZČU v Plzni,
Filozofická fakulta UK v Praze
Vymezení pojmu „Stalking“ aneb „Pronásledování“
 Výraz stalking byl poprvé použit v 90. letech v USA k označení určitého komplexu charakteristik lidského jednání. Vycházíme-li z doslovného překladu,
pak bychom přeložili stalking obratem „ pronásledovat, stopovat divokou
zvěř“, který vcelku dobře vystihuje podstatu problému. Namísto lovné zvěře zde ovšem vystupuje člověk, který je vystaven útokům končícím nezřídka
stejně fatálně jako je tomu u úspěšného lovu, pokud se totiž lovci podaří svou
kořist dostihnout a usmrtit ji.
 Pojem stalking se vcelku rychle vžil v odborné, zejména psychiatricky a psychologicky zaměřené literatuře. Zpravidla se jím rozumí:
 Způsob chování, kdy se pachatel zaměří na nějakého člověka, po kterém slídí,
obtěžuje a pronásleduje jej, vyhrožuje mu, často jej i fyzicky napadá a někdy
i usmrtí; u své oběti svým chováním zároveň vyvolává pocity strachu.
 Sociální pracovníci si např. v manuálu vydaném pro interní potřeby Bílého
kruhu bezpečí pojem stalking vymezili jako:
 Různé varianty pronásledování v podobě více či méně zřetelného zastrašování či vyhrožování oběti, zahrnující jak psychické, tak až její fyzické terorizování, často (ale nikoli výhradně) vedené nenávistí, pomstou nebo i patologickou náklonností, které výrazně snižuje kvalitu jejího života a ohrožuje
její bezpečí.
Fenomenologická hlediska
 Z ryze klinického hlediska jsou pod stalking zahrnovány jen takové způsoby
pronásledování, které představují opakované, trvající nechtěné navazování kontaktů s obětí za použití násilí nebo jiných srovnatelných praktik (např. vydírání,
útisku, apod.), přičemž se zde opakováním rozumí více než 10 pokusů o kontakt, trvajícím obdobím pak minimálně doba 4 týdnů.
 Pokud takové pronásledování pokračuje delší dobu, je považováno za potenciálně vysoce nebezpečné, neboť se zde zvyšuje pravděpodobnost gradace
130
3/13/2010 6:08:39 PM
Stalking
útoků a eskalace násilí vedoucího pak nikoli vzácně k pokusu nebo i dokonané vraždě oběti.
 Mezi formy stalkingu popsané výzkumem patří i tzv. telefonní teror, kdy je oběť vystavena opakovaným anonymním telefonátům, často s obscénním a výhružným obsahem, přičemž je zpravidla vyrušována nejen v denní, ale i v noční
době.
 Specifický druh stalkingu pak představuje jeho nová, virtuální podoba, zvaná
cyberstalking, která zahrnuje takové aktivity, jakými jsou nevyžádané e-maily,
rozesílání negativních zpráv prostřednictvím chatu, blogu a jiné způsoby virtuálního šíření pomluv a informací poškozujících pověst oběti. Nezřídka jsou
obě tyto formy stalkingu – telefonní a virtuální teror – používané souběžně,
což jejich devastující dopad na psychiku oběti přirozeně zvyšuje.
 Pro oběť to představuje chronický a stěží kontrolovaný stres, proti němuž je
často zcela bezbranná a který může vyvolávat, popř. udržovat její fyzické či
duševní onemocnění. Studie provedené v této souvislosti upozorňují na to, že
oběti stalkingu často trpí symptomy posttraumatické zátěže a vykazují oproti
nepostižené populaci výrazně vyšší hodnoty, nejen pokud jde o depresi a pocity strachu, ale i o symptomy somatických onemocnění.
 Společným jmenovatelem takových společensky škodlivých aktivit je v jejich
souhrnu záměr jiného obtěžovat tak intenzívně, že to již ohrožuje jeho psychickou a/nebo fyzickou integritu, resp. život. Přitom na počátku nemusí jít
o viditelně patologické, asociální chování; na prvý pohled nevinné telefonické a virtuální pronásledování ex-partnera (e-maily, SMS zprávami, apod.) se
však časem může zvrhnout v jeho permanentní obtěžování, vedoucí k cílenému psychickému teroru, eventuelně i k pokusu o jeho fyzickou likvidaci.
Výsledky výzkumu - Dressing/ Maul-Backer/ Grass 2007, Posuzování stalkingu
z kriminalistického a psychiatrického hlediska, Trestněprávní revue, 2007
 Metody stalkerů
o telefonáty, dopisy, faxy, e-maily, SMS
o pronásledování, číhání, slídění, potulování se v blízkosti oběti
o zasílání dárků, objednávání si věcí jejím jménem, poškozování majetku, narušování domovní svobody
o vyhrožování, sexuální obtěžování, násilnické chování, ubližování na
zdraví, usmrcení
 Společné znaky stalkingu
o dlouhodobý, často gradující charakter pronásledování
o chronický, obtížně kontrolovatelný stres oběti
131
3/13/2010 6:08:39 PM
Domácí násilí
Statistické údaje
o 4 – 7,2 % mužů, 12 – 17,5 % žen v anglosaských zemích se již setkalo
ve svém životě se stalkingem (anglosaské studie 1997-2002)
o 11,6 % dotázaných v Německu, z toho 87,2 % žen a 12,8 % mužů se již
setkalo ve svém životě se stalkingem (první německá studie 2005)
o 34,6% stalkerů vyhrožuje násilným jednáním, 30,4% z nich pak své
výhružky uskuteční (Campbell/ Webster 2003)
o Ve 141 případech žen usmrcených bývalými partnery se pachatel
v 76% projevoval jako typický stalker (Dressing/ Kuehner/ Gass
2005)
Typologie stalkerů
o 80% muži, většina ve věku 30 - 40 let
o Vyšší podíl nezaměstnaných, často právě v důsledku stalkingu
o Pachatelé jsou často bývalí partneři obětí
o Dosud neexistuje všeobecně přijatá typologie; preference vícerozměrné klasifikace (viz níže)
Pro posuzování trestnosti stalkerů a stanovení prognózy jejich chování se osvědčila
tzv. vícerozměrná klasifikace, která pro účely kvalifikovaného znaleckého zkoumání
stalkera kombinuje hned několik hledisek současně. Konkrétně se zde pracuje na
třech úrovních hodnocení:
o z hlediska psychopatologického lze rozlišit skupinu psychotických
stalkerů s omezeními rozpoznávacích a ovládacích schopností a skupinu psychicky zdravých stalkerů;
o z hlediska motivace je třeba analyzovat, jak psychopatologické symptomy ovlivňují stalkerovu soudnost a schopnost se ovládat, přičemž lze za tři hlavní motivy považovat pomstu, lásku nebo narcismus;
o z hlediska viktimologicky-vztahového, které je důležité pro stanovení správné prognózy dalšího vývoje stalkerova chování, je užitečné
rozlišovat bývalou partnerku, resp. partnera, kolegu nebo odborníka (spolupracovník, nadřízený, lékař nebo pedagog pachatele, apod.), cizí
osobu.
 Poznatky shromážděné znalci, kteří mají se stalkery zkušenosti ze své odborné
praxi, ukazují, že především u stalkingu motivovaného pomstou vůči bývalému partnerovi je třeba počítat se zvýšeným rizikem násilného chování.
 Značné riziko násilných excesů vůči cizí osobě je evidováno u stalkerů trpících
psychózou a v případech sexuálních deliktů tam, kde předcházel sexuálně
zaměřený telefonický teror.
132
3/13/2010 6:08:39 PM
Stalking
 Protože je však stalking ve své komplexnosti zkoumán relativně krátce a ke
stanovení prognózy nelze použít běžných postupů, je nezbytné, aby znalecký posudek stanovil prognózu obsahující jak nepříznivé, tak i protektivní
faktory; to však předpokládá, že soudní znalec bude vládnout i takovými
odbornými znalostmi, které většinou překračují obvyklý rámec požadovaných kompetencí.
 Typologie obětí
o Výrazná převaha žen
o Velmi často bývalé partnerky nebo osamělé ženy
o Často známé osobnosti (umělci, politici, moderátoři) nebo příslušníci určitých profesí s častými kontakty navenek (lékaři, soudci,
učitelé, apod.)
 Důsledky působení stalkingu na oběti Kamphuis/ Emmelkamp 2001, Kuehner/
Weiss 2005:
o Chronický stres
o Závažné zdravotní potíže
o Symptomy posttraumatické zátěže, deprese, další psychické poruchy
 Posouzení trestní odpovědnosti a stanovení prognózy (Dressing/Maul-Backer/Grass 2007)
o Vícerozměrná klasifikace
 Psychopatologická úroveň
 Vztah mezi stalkerem a jeho obětí
 Motivace
 Klasifikace podle psychopatologických hledisek
 I. Psychotičtí stalkeři (závažná patologie postihující zdravý úsudek a ovládací schopnosti)
o Je třeba posoudit, zda motivem chování je psychóza (chorobná láska,
pocit křivdy, stihomam) nebo něco jiného (např. antisociální porucha osobnosti), co neovlivňuje patologicky jeho rozumné uvažování
a schopnost se ovládnout
 Dále je nutné analyzovat jeho vztah k oběti (např. zda jde o dependentní nebo jinou poruchu osobnosti), zejména aby bylo možné
správně posoudit jeho ovládací schopnosti
133
3/13/2010 6:08:39 PM
Domácí násilí
 II. Intermediární skupina (manifestuje se v kontextu neobvyklého psycho-patologického stavu, projevuje se podobně jako obsedantní poruchy, drogové
závislosti apod.)
o Obtížné posouzení, je třeba exaktní rekonstrukce psychopatologických symptomů, aby bylo možné zjistit jejich rozsah a charakter (celkový životní postoj a rytmus se může zcela vymknout realitě, „osamostatnit“, zúžit na pronásledování)
o Vztah k oběti je často determinován bývalým (zhrouceným) partnerským vztahem, vedoucím až k usmrcení „milovaného“ partnera
v psychopatologickém stavu projevujícím se absolutní ztrátou sociální přizpůsobivosti (redukce ovládacích schopností)
 III.Psychicky zdraví stalkeři, popř. s poruchami osobnosti nepatologického
rázu
o Ani soudnost ani schopnost se ovládat není omezena
o Mezi pachatelem a obětí existoval často v minulosti intimní vztah
o Není výjimkou dosavadní bezúhonnost, vyšší věk, nevýrazná profesní biografie
Stanovení prognózy
 Podle klasifikace vztahu mezi stalkerem a obětí
o Obětí je cizí osoba
o Obětí je známá osoba
o Obětí je bývalá/ ý družka/ druh
 Motivace
o Pomsta
o Láska
o Narcismus
Vyšší rizika násilného/ včetně sexuálního/ jednání
 Vůči cizí osobě
 Stalker trpí psychózou
 Obscénní telefonáty
 Možnost použití zbraně
 Vůči bývalému partnerovi
 Motivem pronásledování je pomsta
 Pocit, že jsem v právu
 Nahromaděná zloba
 Bez ohledu na vzájemný vztah
 Sociální izolace
 Konkrétní hrozby
134
3/13/2010 6:08:39 PM
Stalking
 Vlastnění zbraně
 Poruchy osobnosti
 Specifické sociálně-demografické znaky (vyšší věk,
profesní nenápadnost, bezúhonnost, bez drogové závislosti)
Předpoklady správné prognózy
 Stalking je svébytným, nebezpečným jednáním, kdy pro stanovení prognózy
nelze zpravidla použít obvyklých kritérii jako u jiných násilných trestných
činů
 Nezbytné jsou interdisciplinární odborné znalosti znalce, mladý výzkumný
obor
 Nutnost stanovit nejen nepříznivé, ale i protektivní faktory
Legislativní aspekty
Dosud krátká historie trestního postihu stalkingu v Evropě
Anti –Stalking podle rakouského trestního zákona:
Účinný od 1.7.2006
§ 107a StGB Beharrliche Verfolgung (Neodbytné pronásledování)
(1) Kdo neodbytně pronásleduje jiného (odst.2), bude potrestán trestem odnětí
svobody až na jeden rok.
(2) Neodbytně pronásleduje jiného ten, kdo po delší dobu nepřípustně zhoršuje
způsob jeho život tím, že
1. vyhledává jeho blízkost,
2. kontaktuje jej pomocí telekomunikačních nebo jiných,
komunikačních prostředků nebo prostřednictvím třetí osoby,
3. za použití jeho osobních údajů pro něj objedná zboží nebo služby
nebo
4. za použití jeho osobních údajů dovede třetí osobu k tomu, že
s ním naváže kontakt.
Zajištění ochrany prostředky rakouského exekučního řádu:
§ 382 EO Schutz vor Eingriffen in die Privatsphäre (Ochrana před zásahy do osobní
sféry)
(1) Právo na dodržování zákazu zásahů do osobní sféry lze zajistit především následujícími prostředky:
1. zákaz navazovat osobní kontakty a/ nebo ohroženou stranu
pronásledovat,
2. zákaz korespondenčního, telefonického nebo jiného způsobu
navazování kontaktů,
3. zákaz pobytu na předem stanovených místech,
4. zákaz předávat a šířit osobní data a snímky ohrožené strany,
5. zákaz objednat u třetí osoby pro ohroženou stranu za použití
jejích osobních údajů zboží nebo služby,
135
3/13/2010 6:08:39 PM
Domácí násilí
6. zákaz pohnout třetí osobu k tomu, aby s ohroženou stranou navázala kontakt.
(2) Soud může pověřit výkonem zajišťujícím zákazy podle odst. 1, body 1 a 3 bezpečnostní orgány. § 382d odst. 4 se použije přiměřeně. Ostatní zákazy podle odst. 1 jsou
vykonatelné ve smyslu ustanovení třetího oddílu.
(3) Na výkon zajišťující zákazy podle odst. 1 body 1 a 2, stejně tak jako body 4 až 6 se
§ 391 odst. 2 nepoužije. Doba, na kterou se vztahuje výkon zajišťující příslušné zákazy,
nesmí překročit jeden rok.
Anti –Stalking podle německého trestního zákona:
§ 238 StGB Nachstellung (Dotírání / obtěžování)
(1) Kdo neoprávněně jiného obtěžuje tím, že neodbytně
1. vyhledává jeho blízkost,
2. využitím telekomunikačních nebo jiných komunikačních
prostředků nebo třetí osoby se pokusí s ním navázat kontakt,
3. zneužitím jeho osobních údajů pro něj objedná zboží nebo služby
nebo jiného přiměje k tomu, aby s ním navázal kontakt,
4. ohrožuje jej samotného nebo jemu blízkou osobu na životě, tělesné integritě,
zdraví nebo svobodě
nebo
5. podnikne jiné obdobné jednání a tím závažným způsobem zhorší
způsob jeho života, bude potrestán trestem odnětí svobody až na tři
léta nebo peněžitým trestem.
(2) Trest odnětí svobody od tří měsíců do pěti let bude uložen, pokud pachatel přivede oběť, rodinného příslušníka nebo jinou oběti blízkou osobu svým činem do ohrožení života nebo způsobí těžkou újmu na zdraví.
(3) Způsobí-li pachatel svým činem oběti, jejímu rodinnému příslušníkovi nebo jiné
osobě blízké oběti smrt, bude uložen trest odnětí svobody od jednoho roku do deseti
let.
(4) V případech odstavce 1 lze jednání trestně stíhat jen k návrhu poškozeného, ledaže
by s ohledem na zvláštní veřejný zájem bylo žádoucí zahájit trestní stíhání z úřední
povinnosti.
Anti –Stalking podle nového českého trestního zákoníku:
 § 354 Nebezpečné pronásledování
 (1) Kdo jiného dlouhodobě pronásleduje tím, že
 a) vyhrožuje ublížením na zdraví nebo jinou újmou jemu
nebo jeho osobám blízkým,
 b) vyhledává jeho osobní blízkost nebo jej sleduje,
136
3/13/2010 6:08:39 PM
Stalking
 c) vytrvale jej prostřednictvím prostředků elektronických
komunikací, písemně nebo jinak kontaktuje,
 d) omezuje jej v jeho obvyklém způsobu života, nebo
 e) zneužije jeho osobních údajů za účelem získání osobního
nebo jiného kontaktu,
a toto jednání je způsobilé vzbudit v něm důvodnou obavu o jeho život nebo
zdraví nebo o život a zdraví osob jemu blízkých, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo zákazem činnosti.
 (2) Odnětím svobody na šest měsíců až tři roky bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1
 a) vůči dítěti nebo těhotné ženě,
 b) se zbraní nebo
 c) nejméně se dvěma osobami.
Související ustanovení v TrZ a související předpisy
 Související ustanovení: § 12 odst.2 – zásada subsidiarity trestní represe, § 15
– úmysl, § 16 – nedbalost, 17 – zavinění k okolnosti zvlášť přitěžující, § 18
– omyl skutkový, § 199 – týrání osoby žijící ve společném obydlí, § 118 – spáchání trestného činu se zbraní, § 122 – ublížení na zdraví, § 125 – osoba blízká,
§ 126 – dítě, § 337 odst.2 – maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání, §
353 – nebezpečné vyhrožování; § 163 TrŘ – trestní stíhání se souhlasem poškozeného, 163a TrŘ – výjimky z případů obligatorního souhlasu poškozeného
s trestním stíháním
 Související předpisy: § 49 odst. 1 písm.c) zákona o přestupcích č. 200/1990 Sb.,
§ 76b odst.1 písm. c), d) OSŘ – předběžné opatření ve věcech domácího násilí
a jiného ohrožení, § 45 odst.1 písm. c) zák. č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky – práva a povinnosti vykázané osoby
Zařazení do systematiky nového trestního zákoníku a předmět ochrany
 Trestný čin nebezpečného pronásledování (§ 354 TrZ) je zařazený mezi trestné
činy proti pořádku ve věcech veřejných (hlava X.), a to do podskupiny trestných činů narušujících soužití lidí (díl 5.). Vysvětlením tohoto zařazení je zájem
zákonodárce na ochraně nerušeného mezilidského soužití, které § 354 nepochybně sleduje. Stejně vhodné by bylo jeho zařazení i mezi trestné činy proti
právům na ochranu osobnosti, soukromí a listovního tajemství (hlava II., díl
2.), avšak vzhledem k tomu, že i skutková podstata trestného činu nebezpečného vyhrožování podle § 353 (dříve § 197a tr. zák.) je uvedena mezi trestnými
činy narušujícími soužití lidí, není ani zařazení § 354 do této podskupiny nelogické.
 Ochrana nerušeného mezilidského soužití konkretizovaná u nebezpečného
pronásledování ochranou tělesné a duševní integrity, osobní svobody a soukromí každého jedince pak představuje objekt tohoto trestného činu.
137
3/13/2010 6:08:40 PM
Domácí násilí
 Z hlediska kategorizace trestných činů na zločiny a přečiny (§14 odst.2) se
u nebezpečného pronásledování podle § 354 TrZ přitom vždy bude jednat
pouze o úmyslný přečin, nikoli o zločin, neboť sazba, kterou je tento trestný
čin ohrožen činí i u jeho kvalifikované skutkové podstaty nejvýše tři roky.
Objektivní stránka trestného činu nebezpečného pronásledování
 Objektivní stránka trestného činu nebezpečného pronásledování zahrnuje
zákonem taxativně vyjmenované formy jednání, které jsou způsobilé
v jiném vzbudit důvodnou obavu o jeho život nebo zdraví nebo o život
a zdraví osob jemu blízkých. Konkrétně se jedná o dlouhodobé pronásledování jiného tím, že pachatel
a) vyhrožuje ublížením na zdraví nebo jinou újmou jemu nebo
jeho osobám blízkým,
b) vyhledává jeho osobní blízkost nebo jej sleduje,
c) vytrvale jej prostřednictvím prostředků elektronických komunikací, písemně nebo jinak kontaktuje,
d) omezuje jej v jeho obvyklém způsobu života, nebo
e) zneužije jeho osobních údajů za účelem získání osobního
nebo jiného kontaktu.
Důvodná obava
 Důvodnou obavou se zde rozumí obava objektivně způsobilá vyvolat vyšší
stupeň tísnivého pocitu ze zla, kterým je vyhrožováno, přičemž však není nutné, aby takový pocit v poškozeném skutečně vyvolala. Za důvodnou obavu
o zdraví své nebo osoby blízké je třeba vždy považovat i obavu ze způsobení
psychických poruch (to může být i případ matky, která se v obavě o dítě, jež se
vrátí domů ze školy s dvouhodinovým zpožděním, nervově zhroutí nebo se
obává, že se zhroutí, pokud jí pachatel opakovaně vyhrožuje, že dítěti ublíží
a byla to součást jeho pronásledování).
Dlouhodobost
 Dlouhodobostí je u trestného činu nebezpečného pronásledování třeba rozumět přinejmenším několik vynucených kontaktů nebo pokusů o ně, které
zároveň musí být způsobilé v poškozeném vyvolat důvodnou obavu (viz výklad výše). Ojedinělé nebo náhodné projevy, byť jinak nežádoucího chování,
tyto požadavky nesplňují. Zpravidla se bude tedy jednat o soustavně, vytrvale, tvrdošíjně a systematicky prováděná jednání, vybočující z běžných norem
chování, které mohou v některých případech i nebezpečně gradovat. Vysoká
frekvence těchto, často co do projevů i nebezpečnosti velmi různorodých forem chování (posílání dárků, otrávení domácího mazlíčka, sexuálně nepřístojné e-maily, spamové zahlcení elektronické schránky, čekání před domem,“doprovod“ z domova na pracoviště a zpět aj.), je vedena snahou pachatele změnit (popř. i zničit) obvyklý způsob života poškozeného, ohrozit jeho duševní
138
3/13/2010 6:08:40 PM
Stalking
rovnováhu, postupně jej dostat pod svůj bezvýhradný vliv a moc. Všechny
tyto skutečnosti by měl soud, zpravidla na základě znaleckého posudku, zvažovat při hodnocení, zda byla v konkrétním případě splněna podmínka dlouhodobosti nebezpečného pronásledování ve smyslu § 354, nebo zda se zde
jednalo o pouhý exces v chování, krátkodobé, resp. nahodilé povahy.
Výhrůžka
 Výhrůžkou ve smyslu § 354 odst. 1 písm. a) je třeba rozumět takové protiprávní (nedovolené) jednání, které je objektivně způsobilé vzbudit důvodnou obavu, aniž je ovšem nutné takovou důvodnou obavu u poškozeného skutečně
vyvolat. Záleží na konkrétních okolnostech případu, na tom, jak se pachatel
při výhrůžkách choval, jaké byly jeho fyzické, duševní i osobnostní charakteristiky. Výhrůžka musí být provedená nedovoleným způsobem a prostředky,
musí být vážně míněná (nesmí jít o žert) a musí být zaměřena na ublížení na
zdraví nebo způsobení jiné újmy, např. narušení sexuální integrity, rodinného
soužití, způsobení škody na majetku, na odborné pověsti, apod.
Vyhledávání osobní blízkosti a sledování poškozeného
 Vyhledávání osobní blízkosti a sledování poškozeného ve smyslu § 354 odst.
1 písm. b) je třeba vykládat v širokém smyslu slova, neboť jedině tak lze naplnit záměr zákonodárce účinně ochránit jedince před závažnými útoky do jeho
soukromí. Pod tento pojem je proto třeba zahrnout nejrůznější způsoby slídění, obtěžování, dotírání, „doprovázení“, „pozorování“ (např. denní čekání
před domem, „doprovod“ při cestě do zaměstnání a nazpátek domů, na nákupech, „noční hlídky“ před bytem poškozeného, pozorování dalekohledem,
viz výklad výše), vždy však zároveň objektivně způsobilé vzbudit důvodnou
obavu; ani zde však není relevantní, zda je u poškozeného důvodná obava
skutečně vyvolána či zda zůstane u pouhé možnosti ji vyvolat.
Vytrvalý kontakt prostředky elektronické komunikace, písemně nebo jinak
 Ani formy jednání uvedené v § 354 odst. 1 pod písm. c) by neměly vyvolávat
nejasnosti, byť opět zahrnují značně rozdílné formy možných, soustavných,
tj. vytrvalých a proto v § 354 výslovně zakázaných kontaktů. Patřit do této
kategorie chování bude např. opakované zasílání nevyžádaných e-mailových
zpráv (často s vulgárním a/nebo agresivním obsahem), zahlcování elektronické pošty spamy, záměrná distribuce počítačových virů, opakované vzkazy,
nevyžádané volání jak na mobilní telefon, tak na pevnou linku, tradiční písemné formy komunikace, jakými jsou dopisy, pohlednice, lístky apod. Představit si však lze i opakované zasílání nevyžádaných pozorností (bonboniér, šperků i jiných dárků), kontakty zprostředkované třetí osobou (jednající
v dobré víře), která se bude snažit předat vzkazy, dárky, apod.).
139
3/13/2010 6:08:40 PM
Domácí násilí
Omezování obvyklého způsobu života poškozeného
 Poněkud problematičtějším může být výklad jednání zařazených v § 354 odst.
1 pod písm. d), které bude zřejmě vyžadovat judikatorní upřesnění, co ještě
lze považovat a co již nikoliv za omezení poškozeného v jeho obvyklém způsobu života. Budeme-li vycházet ze zahraničních zkušeností, bude to zpravidla takové omezení dosavadního způsobu života poškozeného, ke kterému
dojde proti jeho vůli nežádoucími zásahy pachatele do sféry jeho osobního a/nebo
rodinného, a/nebo profesního života. Rozhodující zde přitom bude vždy hledisko
subjektivně pociťované újmy, nikoli tedy hodnocení podle jakéhosi zprůměrovaného obvyklého způsobu života.
 Např. pro učitele může být omezující sledování každého jeho kroku dotěrným studentem, zatímco u slavného herce lze dost dobře předpokládat vyšší
„práh citlivosti“ vůči pronásledování ze strany svých obdivovatelů, což by
v konkrétním případě znamenalo, že trestnost jednání pachatele ve smyslu
§ 354 odst. 1 písm. d) by u slavného herce na rozdíl od učitele vyžadovalo
zpravidla prokázání větší intenzity obtěžování, aby mohlo být kvalifikováno
jako předmětný trestný čin).
Zneužití osobních údajů za účelem získání osobního nebo jiného kontaktu s poškozeným
 Posledním zakázaným jednáním je zneužití osobních údajů za účelem získání osobního nebo jiného kontaktu s poškozeným, kde je třeba při výkladu §
354 odst. 1 písm. e) odkázat i na zákon o ochraně osobních údajů č. 101/2000
Sb. Ten ve svém § 4 písm. a) vymezuje, co lze považovat za osobní údaj, totiž
jestliže prostřednictvím takového nebo více takových údajů, lze přímo nebo
nepřímo zjistit identitu jiného, aniž by přitom bylo nutné vynaložit nepřiměřené množství času, úsilí či materiálních prostředků.
 K trestnosti takového jednání ve smyslu § 354 TrZ je však třeba splnit ještě
další podmínku, totiž že účelem zneužití osobních údajů je získání kontaktu s poškozeným (obligatorní znak skutkové podstaty). Rozhodující přitom není, zda
ke kontaktu skutečně dojde a o jaký druh kontaktu pachatel usiluje, tj. např.
zda mu půjde výhradně o osobní setkání a/nebo rovněž či dokonce „pouze“
o zasílání dárků, služeb či jiné aktivity. Zákonodárce zde správně předem
nevypočítává všechny v úvahu přicházející formy kontaktu s poškozeným,
neboť fantazii pachatele usilujícího často „za každou cenu“ o to, navázat
s poškozeným, a to i nepřímo kontakt, nelze nikdy předem zcela odhadnout
a proto i taxativně zákonem vymezit.
Další podmínky trestnosti jednání uvedených v § 354 odst. 1 TrZ
 Všem výše uvedeným formám jednání je, jak již bylo výše stručně nastíněno,
společné to, že zákon k jejich trestnosti vyžaduje současné splnění dalších
dvou podmínek: dlouhodobosti takových projevů chování a zároveň jejich způ-
140
3/13/2010 6:08:40 PM
Stalking
sobilosti vzbudit důvodnou obavu o život nebo zdraví poškozeného nebo o život
a zdraví jemu blízkých osob.
 Pokud jde o konkretizaci toho, co měl zákonodárce na mysli, když použil termínu dlouhodobost, lze odkázat na ustálené chápání tohoto pojmu ve smyslu
opakujícího se, zpravidla i systematicky a soustavně prováděného jednání
(nejde tedy v žádném případě o to kriminalizovat náhodné nebo jen krátkodobé, byť v základní skutkové podstatě popsané, projevy chování).
Další podmínky trestnosti jednání uvedených v § 354 odst. 1 TrZ
 Vzbuzením důvodné obavy o život nebo zdraví poškozeného, popř. osob jemu blízkých je třeba v souladu s dřívějším výkladem § 197a trestního zákoníku z roku
1961, rozumět výraznější tísnivý pocit ze zla, kterým je vyhrožováno, přičemž
je ovšem třeba každý případ posuzovat velmi individuálně, s přihlédnutím ke
všem konkrétním okolnostem, zejména pak k povaze výhrůžky, k fyzickým
a povahovým vlastnostem pachatele ve srovnání s charakteristikami poškozeného, apod. (např. výhrůžka uplatněná vůči dítěti u něj může vyvolat důvodný pocit ohrožení mnohem snadněji než tatáž forma projevu uplatněná vůči
zkušené dospělé osobě).
Pachatel a subjektivní stránka
 Pachatelem trestného činu nebezpečného pronásledování může být kdokoliv.
Z kriminologických výzkumů vyplývá, že nejčastěji se jedná o bývalé partnery, relativně časté je i zastoupení osob s různými duševními poruchami včetně
těch, které se vyznačují těžkými asociálními poruchami osobnosti (právě tito
pachatelé jsou nejnebezpečnější) a konečně mezi stalkery patří i někteří neúnavní obdivovatelé známých osobností (sportovců, umělců, politiků apod.).
 Subjektivní stránku trestného činu nebezpečného pronásledování charakterizuje úmysl, a to téměř vždy ve formě úmyslu přímého; jen zcela výjimečně si lze
u tohoto přečinu představit nepřímý úmysl (např. pachatel sleduje a ztrpčuje
poškozenému dlouhodobě život, přičemž však jeho hlavním dlouhodobým
cílem je únos dítěte). Úmysl pachatele přitom směřuje ke způsobení újmy poškozené osobě, a to ať již ve formě psychické (půjde o nejčastější případ), tak
i fyzické (v případě agresivních pachatelů s eskalující intenzitou útoků).
Trestněprávní následky
 Pokud jde o trestněprávní následky trestného činu podle § 354 odst.1 TrZ, hrozí
pachateli uložení trestu odnětí svobody na dobu nejvýše jednoho roku nebo
uložení trestu zákazu činnosti. Vyloučeno ovšem není, za splnění dalších zákonných podmínek, ani uložení v § 354 TrZ výslovně neuvedených, dalších
trestů, jakými jsou peněžitý trest, trest domácího vězení, trest zákazu pobytu,
popř. u pachatelů, kteří nejsou našimi občany, i vyhoštění.
 Z výše uvedených sankcí se zdá být nejvhodnějším trestem v běžných, tj. nikoli nejzávažnějších případech nebezpečného pronásledování, podmíněný
141
3/13/2010 6:08:40 PM
Domácí násilí
odklad výkonu trestu odnětí svobody (podmíněné odsouzení podle § 81 TrZ),
trest domácího vězení nebo trest zákazu pobytu, ovšem jen za předpokladu, že
soud zároveň uloží pachateli vhodná přiměřená omezení a povinnosti podle § 48
odst. 4 TrZ. Konkrétně půjde především o to „zdržet se styku s určitými osobami“ (písm. e) cit. ust.), příp. “zdržet se neoprávněných zásahů do práv
nebo právem chráněných zájmů jiných osob“ (písm. f) cit. ust.). Soud ovšem
může uložit i jiné než v § 48 odst. 4 výslovně uvedené povinnosti a omezení,
s cílem posílit ochranu oběti před pronásledovatelem a zajistit ji co nejdříve
(tj. včetně celé doby výkonu takového trestu), alespoň relativní pocit bezpečí
a zároveň odvrátit pachatele od opakování svého jednání. Tomu by měla sloužit i hrozba nového trestního postihu, tentokráte i podle § 337 odst. 2 TrZ pro
přečin maření výkonu úředního rozhodnutí, pro případ, že by od svého jednání
v budoucnu přesto neupustil.
Vztah k dalším ustanovením Trestního zákoníku
 Trestní postih podle § 354 úzce souvisí s dalšími trestnými činy, kde je
možný jednočinný souběh (např. omezování osobní svobody podle § 171 TrZ,
porušování domovní svobody podle § 178 TrZ, pomluvy podle § 184 TrZ,
poškozování cizí věci podle § 228 TrZ, výtržnictví podle § 358 TrZ, týrání
zvířat podle § 302 aj.). Vyloučit ovšem nelze ani souběh s trestným činem
nebezpečného vyhrožování podle § 353 TrZ, a to zejména u forem jednání uvedených pod písm. b), c), d) a e) uvedených v odst.1 § 354 TrZ.
Související právní předpisy: Zákon o Policii České republiky
 K efektivnímu zajištění dohledu nad dodržováním zákazů, příkazů a omezení
uložených v souvislosti se stalkingem by měl sloužit i o nový zákon o Policii
České republiky č. 273/2008 Sb. (PolZ), který u institutu vykázání pamatuje
již i na případy, kdy vykázaný pachatel domácího násilí tvrdošíjně pokračuje
i po nedobrovolném opuštění společného obydlí v psychickém teroru oběti
zpravidla tím, že se ji pokouší neodbytně, často i více způsoby zároveň, kontaktovat. Tomu by měl napříště zabránit rozšířený okruh povinností vykázané
osoby taxativně uvedený v § 45 odst. 1 PolZ, který byl doplněn i o povinnost
zdržet se styku nebo navazování kontaktu s ohroženou osobou [§ 45 odst. 1
písm. c) PolZ].
 K významnému posílení ochrany oběti před stalkerem by mělo sloužit i dodržování povinností a důsledné využívání všech oprávnění policie, tak jak jsou
zakotveny v novém zákoně o Policii ČR. V oblasti ochrany před nebezpečným
pronásledováním půjde zejména o:
 povinnost zajistit ochranu života, zdraví, svobody a majetku (§ 10 PolZ)
 oprávnění zajistit osobu, která svým jednáním bezprostředně ohrožuje svůj život, život nebo zdraví
 jiných osob anebo majetek (§ 26 odst.1 PolZ)
142
3/13/2010 6:08:40 PM
Stalking
 oprávnění odebrat zbraň agresivní osobě ( § 35 odst.1
PolZ)
 oprávnění použít donucovací prostředky k ochraně bezpečnosti své osoby, jiné osoby, nebo majetku
 anebo k ochraně veřejného pořádku ( § 53 odst.1 PolZ)
Související právní předpisy: Občanský soudní řád
 Stejně tak je třeba důsledně využívat novelizované ust. § 76b občanského
soudního řádu, které s účinností od 1. 7. 2009 rozšířilo možnosti soudu uložit účastníkovi řízení, proti kterému návrh na uložení předběžného opatření
směřuje, tedy např. i podezřelému z trestného činu nebezpečného pronásledování podle § 354 TrZ, aby „se zdržel setkávání s navrhovatelem“ [(§ 76b
odst. 1 písm. c) OSŘ], nebo aby „se zdržel nežádoucího sledování a obtěžování navrhovatele jakýmkoliv způsobem“ [(§ 76b odst. 1 písm. d) OSŘ].
 Rozhodnutí o návrhu takového předběžného opatření přitom není podmíněno předchozím vykázáním podle zákona o Policii ČR.
 Předběžné opatření trvá jeden měsíc od své vykonatelnosti, přičemž jej lze
za splnění podmínek stanovených v odst. 3 a 4 cit. ust. § 76b OSŘ prodloužit
(zanikne nejpozději do jednoho roku od okamžiku, kdy bylo nařízeno).
 Zákon sice výslovně neřeší otázku, zda předpokladem pro nařízení předběžného opatření je také to, aby měl účastník řízení, proti kterému návrh směřuje - tedy ten, kdo ohrožuje život, zdraví, svobodu nebo lidskou důstojnost
navrhovatele – alespoň v minulosti s takto ohroženou osobou společné obydlí
(tj. ve smyslu § 74 odst. 5 OSŘ dům, byt, místnost nebo jiný prostor společně
obývaný s navrhovatelem). Z povahy a obsahu povinností uvedených v § 76b
odst. 1 písm. c) a d) OSŘ a cílů sledovaných tímto specifickým druhem předběžného opatření však lze logickým výkladem dovodit, že předchozí existence společného obydlí zde nutnou podmínkou pro jeho uplatnění nebude.
Literatura
 Čírtková, L., Nebezpečné pronásledování. České vězeňství, 2009, s. 3;
 Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád. Velký komentář. Praha:
C.H.Beck, 2009;
 Kratochvíl, V. a kolektiv., Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Obecná
část. Praha: C.H.Beck, 2009;
 Kuchta. J. a kolektiv., Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Zvláštní
část. Praha: C.H.Beck, 2009;
 Válková, H. Proč by neměl chybět v novém trestním zákoně „Stalking“? In:
M.Vanduchová, T.Gřivna J.(ed.)., Pocta Otovi Novotnému k 80. narozeninám.
Praha: ASPI, Wolters Kluwer, 2008;
 Válková, H., Česká podoba stalkingu podle § 354 TrZ v širších než jen trestněprávních souvislostech. Trestněprávní revue, 2009, č. 9;
143
3/13/2010 6:08:40 PM
Domácí násilí
 Vangeli, B., Zákon o policii České republiky. Komentář. Praha: C.H.Beck,
2009;
 Visinger, R., Jak postihovat stalking? Zamyšlení nad novou právní úpravou.
Trestněprávní revue, 2009, č. 11;
 Zapletal, J., Násilí, nenávist a pronásledování – kriminologický pohled. In: M.
Vanduchová, T.Gřivna J.(ed.). Pocta Otovi Novotnému k 80. narozeninám. Praha: ASPI, Wolters Kluwer, 2008;
144
3/13/2010 6:08:40 PM
Stalking
Práce s osobami, které mají konfliktní vztahy
145
3/13/2010 6:08:40 PM
Domácí násilí
Informační a poradenské centrum VIOLA CSSP
Mgr. Zuzana Chomová, psycholožka
je poradenská sociální služba pro muže a ženy, kteří mají konfliktní vztahy se
svými blízkými.
Poskytuje telefonické a osobní konzultace, poradenství a informace o vhodných
sociálních a návazných službách.
Cílová skupina
• uživatelé/ -ky jednotlivci, kteří mají konfliktní vztahy se svými blízkými
a dosáhli věku 18 let
• uživatelé/ -ky, kteří byli vykázáni ze společného obydlí
• blízké okolí osob s konfliktním chováním
• Pro využití služby uživatelé/ -ky nepotřebují žádné doporučení a pokud si to
přejí, můžou vystupovat anonymně
Prostřednictvím telefonické konzultace poskytuje například
• rozhovor o současné životní situaci a vztazích, pomoc při mapování
možných rizika a hledání vhodných způsobů jak situaci zvládnout
• informace – v případě vykázání či jiných forem konfliktního chování
vysvětlení úkonů a praktických postupů
• odkazy a kontakty na další služby, které můžou pomoct situaci řešit /včetně
sociálně právních/
• v případě zájmu víc se svým problémem zabývat nabízí následní osobní
konzultaci s poradcem -psychologem
Prostřednictvím osobní konzultace nabízí například
• hlubší identifikaci konfliktního chování a zmapování možných rizik
• pomoc s analýzou příčin a následků svého chování – porozumění, získávání
náhledu, poskytuje zpětnou vazbu
• podporu a povzbuzení při hledání motivace ke změně, pomoc při hledání
argumentů pro změnu
• pomoc a podporu při hledání jiných, přijatelnějších způsobů zvládání
krizových, stresových situací
• pomoc při vytváření reálných plánů
• modelové situace, trénink nekonfliktních reakcí na zátěžové situace
146
3/13/2010 6:08:40 PM
Ceník poskytovaných služeb
• všechny služby jsou poskytovány bezplatně
• telefonní čísla nemají žádný speciální tarif, hovor je zpoplatňován dle tarifů
jednotlivých operátorů
Kontakty:
Viola – 773 666 784 v PO a ČT 11:00 – 13:00
Linka důvěry – 222 580 697 nonstop
www.csspraha.cz
147
3/13/2010 6:08:40 PM
Domácí násilí
Program pro násilné osoby, pachatele domácího
násilí a osoby agresivní ve vztazích
Mgr. Alexandra Lammelová, psycholožka, SOS centrum Diakonie
SOS centrum Diakonie zahájilo v roce 2009 program pro osoby, které mají potíže
se zvládáním své agrese ve vztazích, mají tendenci řešit konflikty pomocí násilí nebo
hrozí riziko, že by k násilnému chování mohly bez odborné pomoci dospět.
Tímto projektem jsme se rozhodli přispět k prevenci domácího násilí. Nabízíme
pomoc nejen tam, kde už jsou naplněna kritéria tohoto pojmu, ale i v případech, kdy
ještě k otevřeným útokům nedochází, ale jeden z partnerů (či případně oba) si uvědomuje, že nezvládá své emoce a má sklony reagovat nepřiměřeně. Domácí násilí se obvykle rozvíjí zvolna – začíná nenápadně a postupně eskaluje. Tento proces lze zastavit
včasnou intervencí v podobě psychoterapie, během níž si klient s pomocí terapeuta
uvědomí zdroje svého napětí a nalezne konstruktivnější možnosti, jak s ním zacházet.
Předpokladem je motivovanost klienta pro práci na sobě a důležitá je často rovněž
spolupráce partnera.
Neřešíme však jen případy partnerského násilí, ale i násilí mezigeneračního, jelikož
oběťmi násilí bývají často i senioři ze strany svých dětí či jejich partnerů anebo naopak
děti ze strany svých rodičů. Našimi klienty jsou muži i ženy se sklony k agresivnímu
chování.
Program nabízí možnost individuální psychoterapie, která je v případě zájmu
partnerů kombinována s psychoterapií párovou. Připravený máme rovněž skupinový
program, během něhož mají klienti možnost získat více zpětných vazeb od ostatních
účastníků, lépe tak nahlédnout na své chování a porozumět svým interakcím s ostatními lidmi.
Předpokládaná délka terapie je půl roku při setkávání jednou týdně, ale zejména
v případě individuální terapie lze časový rámec upravit dle potřeb klienta. Účast v programu je bezplatná. Projekt byl finančně podpořen Ministerstvem vnitra ČR.
Případ pana T.
Pan T. zpočátku své ženě velmi imponoval svou houževnatostí a stavěním se k problémům
čelem. Když s ním nečekaně otěhotněla coby studentka 5. ročníku medicíny, sehnal byt, našel si
lukrativnější zaměstnání a přiměl svou matku, aby odešla do předčasného důchodu a pomáhala
s dítětem. Poskytl ženě veškeré podmínky k dokončení školy. Po narození dítěte však začal být
148
3/13/2010 6:08:40 PM
netolerantní vůči její únavě a vyžadoval od ní pracovní nasazení podobné svému. Vadilo mu,
když domácnost nebyla v perfektním pořádku, neměl denně teplou večeři a všechny košile ihned
vyprané a vyžehlené. Začal svou ženu ponižovat, říkal jí, že jí na mateřské měkne mozek…
Ihned po dokončení školy vyžadoval, aby nastoupila do práce a nic nedbal na její názor, že
by dítě nejméně do 3 let mělo být s matkou. Konflikty se vyostřovaly a pan T. začal vnímat
jako nepřátele všechny blízké své ženy. Měl potřebu získat kontrolu nad tím, s kým se stýká,
zakazoval jí kontakty s rodinou. Když si na sebe vzala šaty od své matky, roztrhal jí je. Při
hádkách ji často vyhazoval z bytu, házel její věci na chodbu nebo z okna. Jednou jeho žena
skutečně i s dítětem odešla. Hledal ji u jejích rodičů, ale ti mu nevybíravým způsobem řekli, co
si o něm myslí, a nepustili ho do domu. Pan T. se zhroutil. Přišel do krizového centra a otevřeně
mluvil o svém konfliktním soužití se ženou. Byl schopen náhledu na neadekvátnost svých reakcí.
Pan T. je motivovaný ke vstupu do programu, v němž bude pracovat na zvládání své agrese.
Velmi mu záleží na rodině a chtěl by vztah se svou ženou zlepšit.
Kontakty:
SOS centrum Diakonie
Belgická 22, Praha 2
Telefonní čísla: 222 514 040, 222 521 912, 777 734 173, 728 047 416
E-mail: [email protected]
www.soscentrum.cz
149
3/13/2010 6:08:40 PM
Domácí násilí
Program terapie partnerských agresorů
PhDr. Daria Netíková, klinická psycholožka, psychoterapeutka
PhDr. Karel Netík, forenzní psycholog
Program terapie partnerských agresorů vznikl na základě požadavků a dotací Ministerstva zdravotnictví ČR v letech 2004 – 2006. Rozsah zadaného úkolu byl širší. V jeho
rámci byl navržen též nástroj pro screening partnerského násilí pro zdravotníky a zkoumána osobnost pachatele závažného partnerského násilí. Většina dostupných programů zacházení s partnerskými agresory je realizována nezdravotnickými pracovníky,
zpravidla bez psychoterapeutického výcviku, často středoškoláky. Požadavek vytvořit
program vyšel z Ministerstva zdravotnictví ČR. Předpokládali jsme, že jej budou realizovat kliničtí psychologové s psychoterapeutickým výcvikem. Pro ně byl vytvořen.
Teoretická východiska
Na počátku práce jsme se pokusili formulovat odpověď na otázku „Co nám brání chovat se bezohledně, agresivně, ubližovat blízkým?“ Po prostudování literatury, po diskusích a úvahách jsme formulovali tyto „tři brzdy“:
•
•
•
Sebeúcta
Vztahové emoce – empatie, soucit, láska
Vnější omezení – strach z trestu, odvety apod.
Dále jsme si položili otázku „Čím je usnadněno neagresivní jednání?“ Odpověď jsme
shrnuli do následujících tří bodů:
•
•
•
Vědomé rozhodování na rozdíl od impulsivního jednání
Odpovědnost a ujasněné preference
Sociální dovednosti
Posílení těchto kvalit u pachatele partnerského násilí se pak stalo cílem programu.
Metodická východiska
Při tvorbě programu jsme se opírali do značné míry o logoterapii, jakožto poradenskou
metodu posilující odpovědnost, ujasnění preferencí a vědomé rozhodování. Zároveň
nebylo možno vypustit režimové prvky, založené na principech behaviorální terapie.
Při rozvoji sociálních dovedností klientů využíváme především nácvik asertivity. Program dále pracuje s párovou terapií, neverbálními a relaxačními technikami.
150
3/13/2010 6:08:40 PM
Popis programu
Vlastní program je koncipován jako 12 sezení. Může být využit jak pro skupinovou,
tak i pro individuální psychoterapii. Každé sezení se zabývá jedním tématem, pouze
v závěru počítáme, že řešení konkrétních problémových situací zabere dvě sezení. Speciálně v individuální terapii je věnováno více prostoru tématům, která jsou významná
pro daného klienta a naopak pro něj méně významná témata mohou být zkrácena.
Nedoporučujeme je však zcela vypouštět.
Témata jednotlivých sezení:
o Seznámení
o Spolupráce
o Opora
o Preference, lásky, hodnoty
o Vztah k sobě samému
o Hranice, asertivita
o Sebeodstup, svoboda a odpovědnost, seberealizace
o Alkohol a drogy
o Život v páru
o Řešení problémových situací
Poslední, dvanácté sezení je věnováno zhodnocení a dalšímu nasměrování klienta.
V podstatě počítáme se třemi alternativami:
- Úspěšné ukončení péče
- Pokračování ve specializované terapii nebo určitá forma dohledu
- Neúspěšné zakončení – restrikce
-
Struktura sezení:
Téma každého sezení je rozpracováno v klíčových slovech. Dále formulujeme soubor
základních otázek, které nějakou formou klientovi položíme. S tématem je poté dále
pracováno v různých cvičeních, psychohrách a jiných formách skupinové práce. Tyto
techniky jsou formulovány alternativně, aby bylo možno přizpůsobit se konkrétním
klientům a aktuální atmosféře skupiny. Sezení je zakončeno závěrečnými úkoly, které
bývají ukládány do příště, a konečně relaxací.
Ukázka sezení:
7. sezení:
Téma: Hranice, asertivita
Klíčová slova: Můj prostor, překročení, agrese, prostor druhého, nespravedlnost, sebeobrana
Základní otázky:
Jak dobře si umím stát za svým?
Kde se mi to daří?
151
3/13/2010 6:08:40 PM
Domácí násilí
Co mi to ulehčuje?
Jak dobře dokáži říci ne?
Co mi to ztěžuje?
Jak se zachovám, když někdo překračuje mé hranice – má práva?
Do jaké míry žiji svůj vlastní život – do jaké míry se přizpůsobuji někomu
jinému?
Jak dáváme najevo své hranice?
Cvičení a alternativy:
Diskuse ve skupinkách k vybraným otázkám
Hra: jeden vprostřed kruhu – co to s ním dělá, když ostatní (někteří) se k němu
přiblíží víc, než je mu příjemné
Na papír nakreslit blízké osoby v takové vzdálenosti, která nám vyhovuje
Závěrečné cvičení a úkoly:
Relaxace + představa klidné domluvy s partnerem
Domácí úkol: vyzkoušet některou techniku ohraničení se – asertivní techniku
Výcvik terapeutů
Na základě požadavků Ministerstva zdravotnictví ČR jsme dále vytvořili schéma výcviku (kursu) terapeutů, kteří budou výše popsaný program provádět. Výcvik terapeutů se realizuje formou přednášek a sebezkušenostní práce s tématy programu. Obsahuje tři moduly:
• Sebezkušenostní práce – touto formou si frekventanti projdou všechna témata
programu a naučí se popisované techniky
• Základní právní problémy práce s partnerským agresorem – formou přednášek a diskuse
• Teorie – formou přednášek a diskuse zaměřených na psychologii násilí, partnerské násilí, osobnost agresora, diagnostiku agresora, komunikaci a strategie
řešení konfliktů.
V současné době probíhají jednání o začlenění tohoto programu do stávající sociální
sítě.
Témata jednotlivých sezení:
1. Seznámení, úvod
2. Domácí násilí a lidská práva (přednášková část – právo);
Principy Logoterapie a existenciální analýzy podle Längleho (přednášková
část – teorie programu);
Spolupráce (výcviková část)
3. Ochrana před domácím násilím ve vybraných zahraničních normách (právo);
Psychologie násilí (přednášková část – psychologie);
152
3/13/2010 6:08:40 PM
4.
5.
6.
7.
8.
9.
Skupina (výcvik)
Ochrana před domácím násilím v ČR I (právo);
Partnerské násilí (psychologie);
Opora (výcvik)
Ochrana před domácím násilím v ČR II (právo);
Osobnost partnerského agresora (psychologie);
Preference lásky, hodnoty (výcvik)
Ochrana před domácím násilím III (právo);
Komunikace (psychologie);
Vztah k sobě samému (výcvik)
Ochrana před domácím násilím v ČR IV (právo);
Diagnostika agresora I (psychologie);
Hranice, asertivita (výcvik)
Ochrana dětí žijících v rodinách poznamenaných domácím násilím (právo);
Diagnostika agresora II (psychologie);
Sebeodstup, svoboda a odpovědnost, seberealizace, alkohol a drogy (výcvik)
Kriminologické aspekty domácího násilí (kriminologie);
Život v páru (psychologie);
Život v páru (výcvik)
10. Viktimologické aspekty domácího násilí (kriminologie);
Strategie řešení konfliktů (psychologie);
Řešení problémových situací (výcvik)
11. Spolupráce na poli zacházení s domácím násilím (právo);
Zacházení s domácím násilím (programy, systém zacházení v ČR a systém
práce s klientem v programu);
Závěr výcviku (výcviková část)
První výcvik organizoval v letech 2008 - 2009 Institut forenzní psychologie pro pracovníky intervenčních center a psychology Vězeňské služby.
Kontakt: Markova 3, Praha 5, 158 00, tel.: 251613256, spojení: 605 833 344;
email: [email protected] (dr. Netík)
Řešitelský tým tvořili:
PhDr. Karel Netík, CSc. – vedoucí týmu, forenzní psycholog, soudní znalec, výzkumný
pracovník, autor řady odborných monografií a článků, včetně skript z oboru
forenzní psychologie.
JUDr. Jiřina Voňková, CSc. – právnička s bohatou zkušeností v oblasti sociální práce,
výzkumná pracovnice, autorka řady odborných monografií a článků, včetně
učebnicových textů.
PhDr. Daria Netíková – klinická psycholožka a soudní znalkyně. Psychoterapeutka
vyškolená v logoterapii a existenciální analýze. V minulosti pracovala s krimi-
153
3/13/2010 6:08:40 PM
Domácí násilí
nální populací a narušenou mládeží; je spoluautorka skript z oboru forenzní
psychologie.
PhDr. Šárka Blatníková – výzkumná pracovnice v oboru forenzní psychologie a kriminologie, spoluautorka řady odborných publikací.
Předpokládaná forma výcvikového kursu:
Počet sezení:
7 dvoudenních setkání, vždy 1x za měsíc
Struktura setkání: část přednášková, výcviková a bálintovská
154
3/13/2010 6:08:40 PM
Bílá stužka
My, muži, jsme proti násilí na ženách a dětech!
Říkáme, že ho považujeme za špatné a nepřijatelné.
Zastáváme tento postoj v osobním životě a vyjadřujeme jej i veřejně:
•
•
•
•
nošením bílé stužky,
informováním druhých mužů o jejím významu,
distribucí bílé stužky mezi další muže,
a především šířením základní myšlenky naší kampaně.
Pořiď si i Ty bílou stužku a šiř ji dál !
Více info: http://www.muziprotinasili.cz
Patronem kampaně Bílá stužka v ČR je Liga otevřených mužů (LOM) nezisková organizace, která se zaměřuje na zvyšování kvality života dnešních
mužů. Podporuje aktivní otce a učitele, rozvíjí vzájemnou mužskou solidaritu.
LOM nabízí mimo jiné poradenství v obtížných situacích – i těch
partnerských.
Více info: www.ilom.cz
155
3/13/2010 6:08:41 PM
Domácí násilí
Zahraniční zkušenosti
156
3/13/2010 6:08:41 PM
Prevence domácího násilí v USA – ochrana oběti
domácího násilí - různé koncepce řešení od
70tých let do současnosti
Mgr. Jiřina Foltysová
Formy prevence DN v USA lze rozčlenit do tří základních kategorií. A to
na primární /předcházení problému/, sekundární /pomoc obětem formou služeb
a sociální podporou/ a terciální /práce s násilníky na změně agresivního chování, práce s obětmi DN zaměřená na odstranění vzniklých traumat, programy,
vzdělávání/. Vymezení jejich hlavního /primárního/ cíle má přímý vliv na tvorbu a výběr vhodných intervencí, které jsou dále přizpůsobeny potřebám jednotlivých profesních odvětví. Kupříkladu v medicínském modelu /medical model/
se primární prevence zaměřuje na prevenci nemocí nebo problému ještě před
jeho vznikem /Commisoin on Chronic Illnes, 1957 in Foshhee & Reyes, 2009 in
Whitaker & Lutzker, 2009/. Kriminologický model /criminal justice model/ se
obdobně zaměřuje na změnu či odstranění faktorů, které zapříčiňují nezákonné
jednání /Lab, 1997/. Model veřejného zdraví /public health model/ se koncentruje na zamezení prvotního násilného aktu nebo viktimizace. V tomto modelu
jsou aktivity sekundární prevence orientovány na potřeby obětí v období bezprostředně po násilí. Cílem je zabránit pokračování a eskalaci násilí. Předmětem
intervence jsou především násilná osoba a její oběti. Naopak terciální prevence
se soustředí na úpravu a odstranění dlouhodobých dopadů násilí na postižené
jedince a společnost /Browne-Miller, 2008: s. 30-32/.
Přijatá opatření proti domácímu násilí souvisejí také s jeho teoretickým ukotvením. Efektivita podpory a pomoci aktérům DN je přímo závislá na přesnosti
a kvalitě jednotlivých definic o příčinách domácího násilí a na popisu sociální
reality. Nízká efektivita prevence DN v USA pramení z velkého množství používaných definic a teorií a s jejich omezenou možností popsat přesně sociální
realitu /Wallace, 2002 in Davis, 2008/. Navíc se ve výsledku efekty jednotlivých
intervenci u případů DN vzájemně popírají. Největší dopad je připisován právní
definici /Barnett, Millera-Perrin & Perrin, 2005/.
V sedmdesátých letech americká definice rodinného násilí neobsahovala
všechny formy násilí, nezmiňovala se např. o ekonomickém (finančním) násilí.
Systém tedy nenabízel žádnou formu finanční podpory pro oběti. Situaci ještě zhoršovala státní rodinná politika, která podporovala pouze tradiční model
nukleární rodiny. Oběti, které následkem násilí změnily rodinný status, přišly
157
3/13/2010 6:08:41 PM
Domácí násilí
o nárok na sociálni podporu. Tato nekompatabilita vedla v konečném důsledku k tomu,
že i přes intervence policie a sociálních pracovníků se většina obětí vrátila do násilného vztahu. Kupříkladu: v průměru přes 80 % klientů azylových domů se navrátilo
z ekonomických důvodů k nasilné osobě (Barnett, Miller-Perrin & Perrin, 2005). Dále
se prodloužil průměrný čas pro ukončení vztahu. V průměru oběť opustila partnera
a následně se k němu vrátila 6 až 8 krát, než vztah ukončila (Olshaker, Jackson &
Smock, 2007).
V osmdesátých letech byly definice doplněny o chybějící formy násilí (sexuální
a ekonomické (finanční)). Ale i přechod na normativní výčet všech forem násilí a posílení postavení státu v soudním řízení (US Attorney General‘s Task Force on domestic
violence, 1984), měly svá úskalí. Takto nastavený systém vedl k mechanické kriminalizaci násilníků bez systémového ukotvení identifikace a řešení příčin násilí. Nové zákony, které vylučovaly možnost mimosoudního ujednání, vedly nejenom k vytvoření
speciálních soudů pro domácí násilí (DN), ale i k posílení mocenské pozice soudce
ve vztahu k násilné osobě. Tento postup (kriminalizace násilné osoby) vycházela z teorií, které přistupují k násilí jako k naučenému jednání. Zpřísnění zákonů vycházelo
z argumentů, že je DN pácháno kvůli absenci efektivních restriktivních opatření. Přísné zákony proti domácímu násilí měly být prevencí násilného chování, tresty měly odrazovat od násilí. Následně byly do legislativy včleněny další preventivní prvky jako
například vykázání, povinné zajištění násilné osoby policií na místě činu, povinnost
pomahájích profesí, policie, pracovniků ve zdravotnictví a školství oznamovat i jen
podezření ze spáchání domácího násilí.
Nezamýšleným důsledkem restriktivního přístupu bylo oslabení manévrovací
pozice oběti a jejích rozhodovacích kompetencí na úkor posílení sociální kontroly
státu, což vedlo k mylnému navození pocitu bezpečí u oběti (Robinson, 2000). Vyskytl se i další extrém – v podobě neuspokojivé pomoci a podpory státu v případech,
kdy na případ násilí „nepasovala“ právní definice DN. V takových případech oběti
stát nepomohl a neměla tudíž ani přístup k nejrůznějším službám. Mnoho obětí bylo
také zadrženo společně s násilnou osobou (dual arrest), protože - i když jejich „násilné“ jednání bylo v sebeobraně, policie byla zákonem vázána k zajištění kohokoliv,
kdo se dopustil násilí. Tyto případy nejenže vystavily oběť druhotné viktimizaci, ale
nevedly ani k trestnímu postihu násilných osob, protože většina soudců tento typ
násilí v rodině nepovažovala za domácí násilí podle právní definice a podceňovala společenskou nebezpečnost jednání násilných osob (Buzawa & Buzawa, 1993 in Martin,
1997; Connecticut Coalition against Domestic Violence, 2004). Dále se prokázalo, že
zmiňované prvky, které měly za cíl zvýšit ochranu obětí před násilím a posílit prevenci
opakování útoků, mají jen omezenou účinnost a ve většině případů nejsou schopny
zajistit systematičtější ochranu oběti (Kruttschnitt, McLaughlin & Petrie, 2004; Felson,
Ackerman &Gallanger, 2005 in Davis, 2008:149). V některých případech tento přístup
k DN dokonce vedl k eskalaci násilí (Davis, 2008). Kupříkladu i přes existenci vykázání
recidivovalo 60 % násilných osob během dalších dvou let (Buzawa & Buzawa, 1996)
s tim, že došlo k částečnému snížení závažnosti zranění a zmírnil se počet výhrůžek
158
3/13/2010 6:08:41 PM
(Postmus, 2007). Povinné zadržení násilné osoby mělo jen časově omezený efekt na
snížení recidivy (Weisz, 2001) a kladný výsledek byl podmíněn zvýšenou úrovní sociální konformity násilné osoby (Wooldredge & Thistlethwaite, 2002) a nižší úrovní
nebezpečnosti jednání (přestupky versus trestné činy; Berk et al., 1992; Garner et al.,
1995; Sherman and Smith, 1992; Sherman et al., 1992a, b all in Wooldredge & Thistlethwaite, 2002).
Devadesátá léta zaznamenala posun v chápání jevu. Pomalu se upustilo od termínu domácí násilí. Do středu pozornosti se dostal koncept partnerského násilí. Převaha
feministických teorií dále přinesla větší důraz na příčiny násilí, a to jak na individuální,
tak na celospolečenské úrovni. V oblasti uspokojování potřeb podpory obětí převážila
sekundární prevence (azylové domy, linky bezpečí, krizová centra poskytující krizovou intervenci). V oblasti primární prevence začaly dominovat vzdělávací kampaně
a snahy o screening potencionálních obětí a pachatelů a různé metody pro hodnocení
nebezpečnosti partnerského násilí. Přes všechny snahy o zpřesnění používaných metod pro hodnocení nebezpečnosti se přesnost odhadu velmi závažného násilí pohybuje pouze mezi 28 % (Kingston Screening Instrument for Domestic Violence) a 48%
(Danger Assessment) (Roehl, O’Sullivan, Webster, & Campbell, 2005).
Terciární prevence (např. působení na změnu chování násilné osoby) se rozvinula
nejméně. Přesto v ní lze identifikovat čtyři hlavní přístupové proudy:
feministický přístup orientovaný na vzdělávání násilných osob (EMERGE)
kognitivně behavioriální terapie násilných osob (Duluth)
psychoterapeutické přístupy zaměřené na pomoc jedinci s jeho biologicky,
sociálně a psychosomaticky podmíněnými deficity
• rodinnou terapií (Goldenberg &Goldenberg, 1985 in Geffner, Mantooth,
Franks & Rao, 1989 in Caesar &Hamberger, 1989).
I přes rozvoj těchto přístupů zůstává jejich přínos k prevenci nejasný. Výsledky
evaluačních studií existujících terapeutických přístupů pro oběti zatím neobjasnily rozdílnost v efektech (Chalk & King, 1998 in Banett, Miller-Perrin & Perrin, 2005:302). To
samé platí i pro výzkum dopadu terapeutických programů pro násilné osoby, kde se
výsledky výzkumu značně liší (Gondolf, 2004) - programy mají dokazatelný pozitivní
dopad; Eckhardt et. al. (2006) a Feder a Wilson (2006) - nemají žádný dopad; Babcock
et. al. (2004) - mají minimální dopad (all in Whitaker & Niolon, 2009 in Whitaker &
Lutzker, 2009). Problematická je i kvalita programů, protože “většina” psychiatrů,
psychologů a sociálních pracovníků v USA nemá žádný, nebo jen krátký výcvik v rehabilitaci násilných osob (Jacobson &Gottman, 1998: 224). Tento fakt je alarmující, když
si uvědomíme, že nekvalitní poradenství či terapie “mohou přímo vést k eskalaci
násilí a až k vraždě” (Whitaker & Niolon, 2009 in Whitaker & Lutzker, 2009: 224).
Nové milénium přineslo rozvoj alternativních přístupů, které se snaží o navrácení rozhodovacích kompetencí do rukou oběti (restorative justice model) a o komunitní
řešení. V součastnosti běží pilotni program RESTORE používající Pennell-Francisovu
metodu “rodinných rozhovorů” (family safety conferencing). Evaluační studie, kterou
•
•
•
159
3/13/2010 6:08:41 PM
Domácí násilí
vypracovává Mgr. Jiřina Foltysova (autorka článku – pozn. redakce) společně s profesorkou Mary Koss, bude publikována v červnu 2010.
Je zřejmé, že současný stav prevence domácího násilí v USA není ideálni. Struktura současného systému odráží spontánní, v mnoha případech improvizovanou
a neorganizovanou, často značně ideologicky motivovanou snahu jednotlivých zainteresovaných stran, především žen-aktivistek, o naplnění urgentní potřeby většiny obětí. Těmto aktivitám především jde o kompenzaci nefunkčních, státem řízených
systémů na ochranu před domácím násilím. Změna bude ale velmi pomalá, protože
s ekonomickou krizí se značně snížil přísun prostředků do systému a většina preventivních programů v součastnosti bojuje v USA o holé přežití.
Literatura
Barnett, O. W., Miller-Perrin, C. L., & Perrin, R. D. (2005).Family violence across the
lifespan: An introduction. Thousand Oaks: Sage Publications.
Browne-Miller, A. (2008). Making the Case for Domestic Violence
Prevention through the Lens of Cost-Benefit. A Manual for Domestic Violence
Prevention Practitioners. Rafael, CA: Transforming Communities: Technical
Assistance, Training & Resource Center .
Buzawa, E. S., & Buzawa, C. G. (1996). Do arrests and restraining orders
work? Thousand Oaks, Calif: Sage Publications.
Caesar, P. L., & Hamberger, L. K. (1989). Treating men who batter: Theory, practice,
and programs. Springer series, focus on men, v. 5. New York: Springer Pub.
Connecticut Coalition against Domestic Violence, & CT·N (Television network).
(2004). Dual arrest in CT & its impact on victims. Hartford: Connecticut Network.
Davis, R. L. (2008). Domestic violence: Intervention, prevention, policies, and
solutions. Boca Raton: CRC Press.
Jacobson, N. S., & Gottman, J. M. (1998). When men batter women: New insights into
ending abusive relationships. New York: Simon & Schuster.
Lab, S. P. (1997). Crime Prevention: Approaches, Practices and Evaluations. Third
Edition. Cincinnati, OH. Anderson Publishing Company.
Martin, M. E. (1997). Double Your Trouble: Dual Arrest in Family Violence. Journal of
Family Violence. 12 (2), 139-157.
Olshaker, J. S., Jackson, M. C., & Smock, W. S. (2007).Forensic emergency medicine.
Philadelphia, PA: Lippincott Williams & Wilkins.
Postmus, J. (2007). Challenging the Negative Assumptions Surrounding Civil
Protection Orders. Affilia.22 (4), 347-356.
Robinson, R. (2000). The effect of a domestic violence policy change on police officers’
schemata. Criminal Justice and Behavior. Thousand Oaks: Sage Publications.
Roehl, J., O’Sullivan, C.,Webster, D., & Campbell, J. (2005, May). Intimate partner
violence risk assessment validation study: The RAVE study practitioner summary
and recommendations: Validation of tools for assessing risk from violent intimate
partners. Washington, DC: U.S. Department of Justice, National Institute of Justice.
160
3/13/2010 6:08:41 PM
Weisz, A. (2001, November). Spouse Assault Replication Program: Studies of Effects
of Arrest on Domestic Violence. Harrisburg, PA: VAWnet, a project of the National
Resource Center on Domestic Violence/Pennsylvania Coalition Against Domestic
Violence.
Whitaker, D. J., & Lutzker, J. R. (2009). Preventing partner violence: Research and
evidence-based intervention strategies. Washington, DC: American Psychological
Association.
Wooldredge, J., & Thistlethwaite, A. (2002). Reconsidering Domestic Violence
Recidivism: Conditioned Effects of Legal Controls by Individual and Aggregate
Levels of Stake in Conformity. Journal of Quantitative Criminology. 18 (1), 45-70.
161
3/13/2010 6:08:41 PM
Domácí násilí
Vítězný projekt mezinárodní soutěže ECPA 2007
(Evropská cena prevence kriminality) „Domácí násilí“
Integrovaný program domácího násilí v Malmö (Švédsko)
Materiál poskytla Mgr. Holušová z MV ČR
•
Projekt začal již v 90. letech, dosud běží
Klady projektu:
- rozsáhlý projekt založený na spolupráci: orgány místní správy +
policie + zdravotní péče + vězeňská služba + probační a mediační
služba + NNO
- společně identifikovali problematickou oblast a vypracovali
mechanismus spolupráce
•
projektový tým : 1 plně placený koordinátor, řídící výbor (složený ze
zástupců všech zapojených organizací) a ko-ordianční skupina (policie
a zdravotní služby)
Cíl projektu :
-
-
-
-
-
-
propagovat rovnost pohlaví
zviditelnit násilí na dětech a ženách v rodinném kruhu, prevence
a poradenství (místní úřady),
zajistit potřeby týraných žen:
posilování garance, že nahlášené případy budou řádně prošetřeny
zvyšování motivace obětí ohlásit případy domácího násilí (všechny
subjekty).
Všechny zapojené organizace budou poskytovat co nejkvalitnější
služby
Každoroční hodnocení, statistiky
Šíření projektu:
- Informační přednášky ve školách, na pracovištích
- Školení pro nově se zapojující odborníky
Výsledky:
-
3 krizová centra v Malmö (pro ženy / muže / děti a mladistvé –
zbudována speciální výslechová místnost pro děti,
-
ženská klinika vytvořila speciální program pro poskytování péče
obětem domácího a sexuálního násilí,
162
3/13/2010 6:08:41 PM
-
•
•
•
•
•
•
•
program zacílený na oběti tzv. „násilí pro zachování cti“ (honourrelated violence),
- vypracován plán potřeb obětí domácího násilí,
poskytnutí zdravotní péče
asistence a podpora při sepsání trestního oznámení
krizová intervence, poradenství – dodání síly vymanit se z utiskujícího
prostředí
-
policie - vytvořila speciální útvar zaměřený na potírání domácího
násilí (případ musí být uzavřen do 90 dní)
-
prokuratura - vyčlenila skupinu státních zástupců, kteří se
postihem domácího násilí přímo zabývají,
-
vězeňská služba + probační a mediační služba rozjela speciální
program zaměřený na muže obviněné z domácího násilí, který
by jim měl pomoci řešit psychické problémy (70 mužů vyhledalo
pomoc na vlastní popud)
- subjekty zapojené do programu vypracovaly
manuál o aktivitách a zodpovědnosti jednotlivých organizací (každý si
napsal svou kapitolu, ostatní ji připomínkovali),
spuštěny osvětové kampaně – informační materiály v 8 jazycích (26 %
obyvatel Malmö tvoří cizinci)
evaluace – provádí Institut pro sociologii práva
v letošním roce vyjde publikace
Úspěch:
 domácí násilí je vnímáno jako zločin, který se nedá přehlížet
 Od zahájení projektu v roce 1996 se ve městě zvýšil počet oznámení o domácím
násilí o 50%,
 počet případů, kdy jsou tato oznámení předána k šetření policii je téměř 100%.
 více žalob a návrhů postupuje až k soudu
materiály. www.mallmo.se
163
3/13/2010 6:08:41 PM
Domácí násilí
Abecední adresář webových stránek přispěvatelů:
Acorus, o. s. – www.acorus.cz
Bílý kruh bezpečí, o. s. – www.bkb.cz, www.domacinasili.cz
Dětské krizové centrum, o. s. – www.dkc.cz
Intervenční centrum - www.csspraha.cz
Informační a poradenské centrum Viola – www.csspraha.cz
Liga otevřených mužů – www.ilom.cz
Muži proti násilí na ženách a dětech – kampaň Bílá stužka – www.muziprotinasili.cz
Oficiální server českého soudnictví – www.justice.cz
Policie ČR – www.policie.cz
Psychiatrická léčebna Bohnice – www.plbohnice.cz
Sananim, o. s. – www.sananim.cz
Rosa, o. s. – www.rosa-os.cz; www.stopnasili.cz
SOS centrum Diakonie ČCE – www.soscentrum.cz
Prim. MUDr. Karel Nešpor, Csc. -
www.drnespor.eu; www.youtube.com/drnespor
http://www.youtube.com/watch?v=nKt1-vvEOHI
Další odkazy:
Portál hlavního města Prahy - www.praha.eu/jnp/cz/home/index.html
Magistrát Hlavního Města Prahy – www.magistrat.praha-mesto.cz
Ministerstvo práce a sociálních věcí – www.mpsv.cz
Ministerstvo vnitra – www.mvcr.cz
Al – anon, sdružení příbuzných a přátel alkoholiků – www.sweb.cz/al-anon
Pomoc osobám ohroženým domácím násilím – www.donalinka.cz
www.mallmo.se
www.domacinasili.info (více informací Jiřina Foltysová)
Odkazy na zahraniční zkušenosti práce s pachateli domácího násilí
www.emergedv.com
www.anti-gewalt-training.de
http://www.llp.cz/cz/konference-a-seminare/2005
164
3/13/2010 6:08:41 PM

Sborník textů k problematice domácího násilí

Transkript

Podobné dokumenty

Radiační odolnost výkonových součástek na bázi SiC

Analytická filosofie jazyka

DOMÁCE NÁSILIE – NOVÁ PRAX A NOVÁ LEGISLATÍVA V EURÓPE

Otevřít v novém okně

Závěrečné práce absolventů VIII. komunity

Případ Aničky,Triangl - centrum pro rodinu, autorka

hospic-sociální fenomén moderní společnosti

Strategie rozvoje Mariánskolázeňska 2014

Stalking - Česko-anglické gymnázium

Zam stnanecká pojiš ovna Škoda Výro ní zpráva za rok 2009

V Praze doma bez domova - Centrum sociálních služeb Praha

Informační zpravodaj pro interdisciplinární spolupráci při ochraně

Více zde - Centrum sociálních služeb Praha

Rodina, děti a domácí násilí Příklady dobré praxe a nabídka pomoci

„To, co potřebujeme, není ochrana.” nezávislý život duševně

Jaké jsou limity soudní ochrany v Čechách

Terapeutická komunita pro drogově závislé II - K

Posttraumatická stresová porucha a domácí násilí

SBORNÍK REFERÁTŮ

Zde - Katedra manažerské psychologie a sociologie

mobing bc práce - Zdroj a použité stránky pro tento web