Gabriel García Márquez

Domácí úkol ROJ162
Jiří Horník
Gabriel García Márquez
Jako mnoho jihoamerických autorů je Gabriel García Márquez představitelem literárního
stylu zvaného „magický realismus“. Tento název byl původně použit jako označení malířské
školy dvacátých let. Označuje se jím tvorba autorů, jako jsou Jorge Luis Borges (Argentina),
Gunter Grass (Německo), John Fowles (Anglie) a další.
Je to styl ve kterém se mísí prvky realismu, tedy popis běžných událostí a podrobné líčení
detailů s fantastickými a snovými prvky. Využívá se námětů z mytologie a pověstí. Autoři
těchto románů často experimentují s námětem, formou, stylem, časovou sousledností a
směšováním běžného s mýtem, fantazií a noční můrou. Tím stírají tradiční hranice mezi tím,
co je vážné, nebo bezvýznamné, hrozivé, nebo směšné, tragické či komické.1
Kromě románů a povídek psal Márquez eseje, memoáry a přispíval do novin a časopisů (El
Espectador). Mezi jeho nejznámější díla patří: Sto roků samoty (Cien años de solidad –
román 1967), Zlá Hodina (La mala hora – novela 1962), Generál ve svém labyrintu (El
general en su labertino – román 1989), Dvanáct povídek o poutnících (Doce cuentos
peregrinos – povídky 1982), Kronika ohlášené smrti (Crónica de una muerte anunciada –
novela 1989), Neuvěřitelný a tklivý příběh o bezelstné Erendíře (La incréible y triste historia
da la cándida Eréndira – novela 1978) a další.2
Mnohá jeho díla byla také zfilmována např.: Eréndira (Mexico, 1983), Cronaca di una
morte annunciata (Italy/France) 1987, El Coronel no Tiene Quien le Escriba (Mexico, 1999).
Gabriel García Márquez se narodil 6. března 1928 ve městě Arataca v severní Kolumbii.
Vyrůstal v domě svých prarodičů, který byl kromě plukovníka Nicoláse Ricarda Márqueze
Mejía (jeho dědečka) plný žen, jež si libovali v různých pověstech o duchách, tajemnu, magii
a podobně. Vyrůstal tedy obklopen jednak válečnými historkami svého děda, jednak
magickými příběhy své babičky a tetiček, což také ovlivnilo jeho pozdější tvorbu. Bylo mu
osm, když jeho děd zemřel. Kvůli zhoršující se slepotě babičky se musel odstěhovat za zvými
rodiči do Sucre, kde jeho otec pracoval jako lékárník. Krátce poté ho rodiče poslaly do
internátní školy v Barranquille (přístav v ústí řeky Magdalena).
Zde byl znám jako tichý a stydlivý hoch, který psal básničky a kreslil komiksy. Díky své
vážnosti a neatletickému vzhledu dostal od spolužáků přezdívku „Dědek“.
Ve dvanácti letech (1940) získal stipendium na Liceo Nacional v Zipaquirá (město 40 km
severně od Bogoty – hlavního města Kolumbie). Zde poznal ponurou a skličující atmosféru
vnitrozemí a identifikoval se jako costeño (obyvatel pobřeží – milovník pobřeží). Na této
škole získal díky své lásce k literatuře pověst spisovatele.
Po maturitě v roce 1946 vyhověl svým rodičům a začal studovat právo na Universidad
Nacional v Bogotě (místo žurnalistiky). Tou dobou také poznal svou budoucí ženu 13-ti letou
Mercedes Barcha Pardo (na sňatek s ní čekal dalších 14 let).
Na univerzitě brzy zjistil, že ho jeho obor nebaví a tak se z něj stal „povaleč“. Vynechával
hodiny, vysedával v kavárnách, kouřil a četl poezii.
Vše se změnilo, když se mu dostala do ruky Kafkova kniha Proměna, v níž objevil nový
přístup k psaní, pro který se nadchl. Začal sám psát. Jeho první povídka „La primera
designación“ (možno přeložit jako: „první ustanovení“.) vyšla v roce 1946 v Bogotských
novinách El Espectador. V následujích letech měl plodné období, kdy napsal několik desítek
dalších povídek.
1
2
O Magickém realismu se můžeme dozvědět více na http://www.angelfire.com/wa2/margin/.
Kompletní informace o díle GGM jsou např. na http://www.themodernword.com/gabo/gabo_works.html.
1/3
Domácí úkol ROJ162
Jiří Horník
V roce 1948 vypuklo v Bogotě povstání, univerzita byla zavřena a Márquez přesídlil na
sever na Universidad de Cartagena. Zde přispíval do Kartagenského listu El Universal.
V roce 1950 definitivně vzdal své pokusy o studium práva a odstěhoval se do Barranquilly,
kde se přidal k literárnímu kroužku el grupo de Barranquilla. Četl Hemingwaye, Joyce a
hlavně Faulknera. Inspiraci také hledal v antické literatuře (ovlivnil ho Sofoklův Oidipus
král). Jeho první novela La hojarasca byla vydavatelem nejprve v roce 1952 odmítnuta a byla
vydána až roku 1955. Žil na pokraji bídy, ale přesto šťastně. Psal sloupky do El Heraldo.
V roce 1954 se zasnoubil s Mercedes a přestěhoval se do Bogoty, kde získal práci v redakci
El Espectadoru jako autor povídek a filmových recenzí. V roce 1955 musel kvůli perzekucím
ze strany vlády (v souvislosti s publikováním pravdivého příběhu Luise Alejandra Velasca –
národního hrdiny) odjet do Evropy, kde cestoval a věnoval se také psaní rukopisů např. Este
pueblo de mierda, ze kterého později vznikla Zlá hodina a El Coronel no Tiene Quien le
Escriba, po jehož dokončení se vrátil do jižní ameriky, ale ne do Kolumbie, nýbřž do
Venezuely.
Zde se dal dohromady s Pliniem Apuleyem Mendozou, s nímž v roce 1957 procestovaly
evropské komunistické země.
V roce 1958 se vrátil do kolumbie a oženil se s Mercedes. Po té pobýval na kubě, kde se
seznámil s Castrem. V roce 1959 se po narození jeho prvního syna Rodriga celá rodina
odstěhovala do New Yorku. Kde pracoval pro Prensa Latina (Castrova zpravodajská služba).
Z USA byl vyhoštěn až do roku 1971. Mezitím žil v Mexico city, kde se živil psaním
titulků k filmům, psal scénáře a začal publikovat některé své romány. V roce 1962 se mu
narodil druhý syn.
Prvním obrovským úspěchem byla jeho kniha Sto roků samoty na níž pracoval od roku
1965 několik let. Byla vydána roku 1967 a do týdne se vyprodalo všech 8,000 výtisků prvního
vydání. Během tří let už to bylo 500,000 výtisků. Byla přeložena do více něž 25 jazyků a
získala 4 mezinárodní ocenění. Z Garcíi Marqueze se v jeho 39 letech stala pravá hvězda. Aby
čelil tomuto tlaku, vrátil se k psaní. V Barceloně napsal román El otoño del patriarca o
smyšleném jihoamerickém diktátorovi. Román vyšel roku 1975, ale byl kritikou považován za
nudný. Dnes je považován za mistrovské dílo.
Vrátil se do Mexico city jako bohatý muž a začal se zajímat o politiku. Podporoval
levicové strany např. v Kolumbii, Venezuele, Argentině, Nicaragui a Angole. V 70 letech psal
převážne politická díla např. o Castrově Kubě atp.
V roce 1981 se vrátil do kolumbie, ale byl vládou obviněn z podporování guerrill a tak
odletěl a požádal o politický azyl v Mexiku, kde žije dodnes. V roce 1982 obdržel Nobelovu
cenu za literaturu. Nyní je jedním z nejslavnějších soudobých spisovatelů. Vlastní sídla v
Mexico City, Cartageně, Cuernavace, Paříži, Barceloně, a Barranquille. V roce 1999 koupil
upadající kolumbijský deník Cambio.
V roce 1999 u něj byla zjištěna rakovina lymfatických uzlin, se kterou se léčí v Los
Angeles. Soustředí se na psaní svých pamětí, jejichž první díl Vivir para contrarla vyšel
v roce 2001 a popisuje Marquezův život do roku 1955, nyní pracuje na druhém dílu, třídílné
série.
Gabriel García Márquez prožil nepochybně velmi pestrý život plný cestování, setkání se
zajímavými lidmy, chudoby i bohatství, zklamání i radosti. Přeji mu, aby stihl dopsat třetí díl
svých pamětí, určitě bych si je rád někdy přečetl.
Zdroj informací: http://www.themodernword.com/gabo/
2/3
Domácí úkol ROJ162
Jiří Horník
En espanol.
Gabriel José García Márquez nació en Aracataca al norte de Colombia el 6 marzo de 1928.
Fue criado3 de sus abuelos Coronel Nicolás Márquez (su ídolo de toda la vida) y Tranquilina
Iguarán Cortés.
En 1936, cuando murió su abuelo, fue enviado a estudiar a Barranquilla. En 1940, viajó a
Zipaquirá, donde estudió liceo. En 1946 terminó liceo. Y fue estudiar a la Facultad de
Ciencias Políticas de la Universidad Nacional.
Su cuento primero se llama „La primera designación“. En 1952 publicó el capítulo inicial de
"La Hojarasca" - su primera novela.
En 1958, se casó con Mercedes Barcha. Tienen dos hijos, Rodrigo y Gonzalo.
Desde1975 vive en Ciudad de México.
El 11 de diciembre de 1982 ganó4 el Premio Nobel de Literatura.
Su obra más conocida se llama „Cien Años de Soledad“.
3
4
Od criar = vychovávat.
Od ganar = dostat.
3/3