HL04-2012 - Hornické listy

Transkript

HORNICKÉ listy
časopis zaměstnanců Skupiny SD  ročník XX.  číslo 4
POSÁDKA K 800 N.1/K 103 NA DNT:
UHLÍ NA DOTEK
editorial
Milí čtenáři,
právě začal podzim. Roční období, kdy okolní příroda včetně našich
rekultivací se zbarví bohatou škálou
odstínů. Pevně doufám, že stejně
pestré je také aktuální číslo Hornických listů, ve kterém jsme zrekapitulovali nejdůležitější události
z letošního léta. O tom, že se během
prázdninových měsíců ve Skupině
SD žádná okurková sezona nekonala, se sami přesvědčíte na stránkách
vašeho časopisu. Tak například,
v červenci SD obdržely souhlasné
stanovisko MŽP k postupu DNT
a zároveň začaly připravovat pracovní skupiny environmentálního
dozoru pro tušimickou těžební lokalitu. Vědecký tým z Archeologického ústavu Akademie věd prezentoval chystaný nevšední průzkum
v předpolí Dolů Bílina. Přinášíme
také informace o tom, jak různorodě
prožili Den horníků členové posádky rýpadla K 800 N.1/K 103 a bílinští
odboráři, i jak probíhala oslava hornického stavu ve městě Bílině. Asi
vás budou zajímat také informace
o novém způsobu boje proti zlodějům kovů v německých revírech,
kde používají k ochraně kabelů
a kovových částí strojů syntetickou
formu DNA.
V srpnu jsme si připomněli první
rok provozu nejnovějšího rýpadla
KK 1 300/K 111. K této příležitosti jsme připravili speciální přílohu
Hornických listů nazvanou Velkostroj pro velké úkoly. Rád bych poděkoval zástupcům dodavatele velkostroje, technikům, mechanikům
a hlavně všem členům posádky za
trpělivou spolupráci a podíl na jejím
vzniku.
Milí čtenáři, přeji vám krásný
podzim a na začátku listopadu se
těším na další setkání nad stránkami vašeho časopisu.
Tomáš Vrba
šéfredaktor
obsah
3 slovo ředitele
Jiří Neruda
4 hlavní téma
Železniční vozový park SD-Kolejová doprava
rozšířily tři lokomotivy
strana 4
6 aktuality
Souhlasné stanovisko MŽP k postupu DNT
Metodologie Design-to-Cost v SD
Prodeco zahájilo v DB transport
nových poháněcích stanic
V předpolí DB začne unikátní průzkum
12 svět dolů
Ruční manipulace s břemeny
Svářečská škola
15 z odborů
Luboš Jankůj
Den horníků bílinských odborářů
strana 14
16 pracovní den
Den horníků posádky K 800 N.1/K 103
18 profil
Arnoštka Kostková
20 pomáháme
1 000 dětí v Belantisu
Všesokolský slet 2012
22 z míst kde žijeme
Rozhovor s bílinským starostou Josefem Horáčkem
Letní slavnosti u našich sousedů
strana 18
26 jubilanti
27 informace
Rekultivace jako společenský problém
Hotel Nástup
Umělá DNA nastupuje na dolech do boje
proti zlodějům kovů
Jak to ti archeologové poznají?
35 sport
Střelnice OMS Teplice v Hrobčicích
Pochod Víti Kremláčka podvanácté
strana 33
HORNICKÉ listy 4/2012
36 tip na výlet
Krušné hory – Bublava a Lesná
časopis zaměstnanců Skupiny SD
VYDAVATEL: Severočeské doly a. s. (IČ 49901982), B. Němcové 5359, 430 01 Chomutov ŠÉFREDAKTOR: Tomáš Vrba ADRESA REDAKCE: Hornické listy,
5. května 213, 418 29 Bílina, e-mail: [email protected], [email protected] REDAKČNÍ RADA: předseda: Vladimír Budinský; místopředsedkyně:
Jaroslava Šťovíčková; členové: Vladimír Andrášek, Jiří Dubiczki, Václav Fišer, Rostislav Kubíček, Jiřina Leónová, Karel Skramuský, Jaromír Šeps, Jaroslav Tourek,
Pavel Vocásek, Tomáš Vrba. Číslo registrace MK ČR E 13126 TISK: TISKÁRNA K&B, s. r. o. Pro SD a. s. zajistil INFO-PRINCIP, s. r. o. UZÁVĚRKA ČÍSLA 4/2012:
21. 9. 2012 UZÁVĚRKA ČÍSLA 5/2012: 8. 11. 2012. Elektronickou podobu Hornických listů najdete na www.sdas.cz a intranetu SD a. s.
nového skrývkového řezu bude hotovo do konce letošního roku a celý rok
2013 budeme vytvářet plošinu tohoto
řezu po celé porubní frontě.
Doly Nástup Tušimice
Na DNT je situace vzhledem k celkové rozfáranosti šachty a velkým uvolněným prostorům podstatně klidnější.
Na porubní frontě postupují již všechna
rýpadla jihovýchodním směrem, mezi
obcemi Březno a Spořice. Na počátku
roku jsme provedli přeložku odtahových dopravníků dalšího skrývkového
řezu na severní svahy, čímž došlo ke
zkrácení pásové dopravy o zhruba 3
km. V současné době již všechny tři
skrývkové celky zakládají své hmoty
do prostoru bývalého severního postupu a provádějí tak podepření závěrných
severních svahů.
SD Chomutov i v roce 2012 plní ve výrobě požadavky všech
svých odběratelů, a to jak v množství, tak v požadované kvalitě.
Vážení čtenáři Hornických listů,
rok 2012 vstoupil razantně do své druhé poloviny, takže se sluší poohlédnout se, co se zatím povedlo či nepovedlo uskutečnit, a co nás letos ještě
čeká.
Doly Bílina
Na Dole Bílina pokračuje masivní investiční program především v oblasti
stabilizačních opatření, a to v celém dobývacím prostoru. Na Jižních svazích
dále probíhá stabilizace Braňanské
výsypky, vytváří se již šesté stabilitní
žebro, vypouští se jímka. Vlivem maximální těžby uhlí v tomto prostoru došlo
k uvolnění několika kotevních bloků,
které se podílejí na stabilitě Braňanské
výsypky. Po vybudování obří stabilitní
lavice v prostoru uzlu PVZ tyto uvolněné bloky opět utáhneme. V druhé
polovině roku 2011 byla provedena
přeložka prvního uhelného odtahu do
nového postavení. Jeho uvedení do
provozu proběhlo bez problémů, takže
tímto odtahem již téměř rok přepravujeme uhlí z lomu na úpravnu. Do konce
roku 2012 budou přeloženy i zbývající
dva odtahy, čímž se uvolní prostory pro
uložení kolem 50 mil. m3 skrývky. Pozastaví se tím postup výsypky na hlavní
výsypkové frontě přibližně o rok a pata
uhelné sloje poskočí oproti patě výsypky zhruba o 60 metrů.
Na výsypkové straně se podařilo
odstranit veškeré bahno ze dna lomu,
takže podložka, na kterou ukládáme
první výsypkový stupeň zakladačem
ZP 2 500/Z 92 je suchá, což je základní
předpoklad pro stabilitu celé výsypky.
Na Severních svazích byly v minulých letech problémy se stabilitou již
na samotné hranici řešitelnosti. Proto
jsme se rozhodli celé Severní svahy
položit do co nejmenšího sklonu tak,
jak nám to dovolí dobývací prostor.
Zde sehrává svou roli nové rýpadlo
KK 1 300/K 111, které vytváří na Severních svazích potřebné nové plošiny
a jejich napojení na porubní frontu. Na
porubní frontě dochází k vytváření nové
těžební plošiny a to tak, abychom mohli vložit mezi současný 1. a 2. řez ještě
jeden nový skrývkový řez. Jeho výstavba a včlenění do stávajícího lomu jsou
nutné z důvodu narůstajících objemů
skrývkových hmot, především na severní straně lomu. Základní postavení
Bezpečnost práce
Pokud jde o bezpečnost zaměstnanců SD, obdržely DNT za rok 2011 již potřetí ocenění Zlatý Permon udělované
Českým báňským úřadem v Praze za
dosažené výsledky v oblasti bezpečnosti práce. Naproti tomu se nám bohužel první pololetí roku 2012 na DNT
vůbec nepovedlo, máme o 14 pracovních úrazů více než v roce 2011.
Tímto Vás, všechny zaměstnance
SD Chomutov a. s., vyzývám: Buďte obezřetní při výkonu své práce,
protože jedním ze základních parametrů naší činnosti je bezpečný
výkon práce a návrat domů ke svým
rodinám po skončení směny. Máte-li
pocit, že je potřeba na Vašich pracovištích něco změnit, upozorněte na
to prosím Vaše nadřízené techniky.
Jsem přesvědčen, že při řešení problému v oblasti bezpečnosti práce
nebudete odmítnuti. Budete-li i přesto mít pocit, že ne vše je řešeno dle
Vašich představ, obraťte se přímo
na závodního lomu Milana Novotného (telefon 4209 v Chomutově i na
DB), nebo přímo na mne (telefon
4201 v Chomutově).
Výsledky zatím uplynulého období
roku 2012 i přes některá negativa mne
vedou k přesvědčení, že požadované
úkoly i letos naplníme.
Všem čtenářům Hornických listů
„Zdař Bůh“.
Jiří Neruda
člen představenstva a výrobní ředitel
2/3
slovo ředitele
hlavní téma
Železniční vozový park
SD - Kolejová doprava rozšířily
tři lokomotivy řady 753.6
1
2
3
SD – Kolejová doprava:
dynamická přepravní společnost
Přepravní výkony dceřiné společnosti SD – Kolejová doprava se trvale
zvyšují. Jen v roce 2011 představovaly
víc než 19 mil. tun uhlí a přes 140 tis.
tun vápence. Už dříve společnost rozšířila svoje podnikatelské aktivity v oblasti přepravy uhlí po důlních drahách
o další činnosti – provozování vleček,
vykládku paliva, provoz skládky paliva
a zauhlování elektráren. V současné
době působí SD – Kolejová doprava
v elektrárnách Ledvice, Mělník, Prunéřov, Tušimice, Poříčí a Tisová. Vlečku a vykládku vápence zabezpečuje
v Elektrárně Počerady a částečnou
přepravu uhlí pak pro trmickou teplárnu. Od začátku druhého pololetí zajišťuje pro elektrárny Prunéřov a Tušimice navíc přepravu vápence z Lomů
Mořina v Českém krasu. Vápenec se
používá k vypírce zachytávající oxid siřičitý z elektrárenských spalin hnědého
uhlí. Právě pro přepravu vápence se
SD – Kolejová doprava vybavila třemi
novými lokomotivami.
Novinky železničního parku
Pořízením tří nových lokomotiv
řady 753.6 se železniční vozový park
SD – Kolejová doprava rozrostl na
38 kusů (tj. 17 stejnosměrných elektrických lokomotiv a 21 dieselelektrických lokomotiv). Dodavatelem tří
nových posil je tuzemská společnost
CZ Loko. Jako první v rámci kontraktu
byla v červnu na mezinárodním veletrhu Czech Raildays v Ostravě předána lokomotiva 753.601-4. Slavnostního křtu se ujali ředitel společnosti
František Maroušek a Vladimír Budinský, ředitel strategie a komunikace SD. „Jedná se o modernizovanou
lokomotivu osvědčené řady 753.6. Už
na první pohled zaujme moderním designem. Podstatné jsou pro nás velmi
dobré provozní parametry této dieselelektrické lokomotivy, včetně více než
trojnásobného prodloužení kilometrických proběhů mezi základními periodickými prohlídkami,“ uvedl na adresu
nové lokomotivy František Maroušek.
Nová lokomotiva 753.601-4
se už osvědčila v praxi
Ještě předtím než se naplno zapojí
do přepravy vápence, probíhal zkušební provoz na nejrůznějších tratích
po celé republice. Kromě přepravy uhlí
do komořanské teplárny či elektrárny
Mělník absolvovala nová lokomotiva
trasu do Ostravy, odkud přivezla do
Tušimic prázdné vagóny. Více než tisícikilometrovou trasu s novou lokomotivou bez problémů absolvoval strojvedoucí Roman Kočí: „Lokomotiva je
vybavenou moderní technikou včetně
automatické regulace rychlosti a protismykového zařízení. Vysoký je komfort pro obsluhu. Samozřejmostí jsou
klimatizovaná kabina, výkonné led-svítilny, ostřikovače předního skla, které
je navíc vyhřívané. Výborný výhled pak
umožňuje přední okno bez středového sloupku a čtyři kamery přenášející
obraz na monitory přímo v ovládacím
panelu.“ Veřejnosti se nová lokomotiva
představí 14. října na vlečce v Březně
(více informací na str. 8).
text: Tomáš Vrba
foto: Petr Mandys, Tomáš Vrba
1 Ředitel SD – Kolejová doprava František Maroušek (vlevo) a generální ředitel
CZ Loko Josef Bárta při slavnostním křtu lokomotivy 753.601-4 na letošním
mezinárodním veletrhu drážní techniky a kolejové dopravy Czech Raildays.
2 Strojvedoucí Roman Kočí v moderní kabině nové lokomotivy.
3 Domovem nové lokomotivy je remíza ledvického provozu SD – Kolejová doprava.
4/5
Dceřiná společnost SD – Kolejová doprava vznikla vyčleněním kolejových drah
DB a DNT. Samostatnou činnost zahájila v roce 2002 a během následujícího
desetiletí se stala uznávanou dopravní společností, jejíž služby se rozrostly
na provozování drážní dopravy po celé republice. Kromě přepravy uhlí po
důlní dráze na vlečce Severočeských dolů tedy úspěšně přepravuje uhlí
po celostátních drahách a provádí výkony předního palivového cyklu pro
elektrárny Skupiny ČEZ – Tušimice, Prunéřov, Ledvice a Mělník. Od začátku
letošního roku zahájila SD – Kolejová doprava činnost také v elektrárnách
Poříčí a Tisová a od 1. července navíc zajišťuje přepravu vápence pro
elektrárny Prunéřov a Tušimice. A zejména pro transport vápence se železniční
vozový park rozšířil o tři nové dieselelektrické lokomotivy modelové řady 753.6.
aktuality
Středoněmecká
hnědouhelná
společnost MIBRAG
má jediného majitele
Česká EP Energy, a.s., dceřiná
společnost EHP – Energetického
a průmyslového holdingu, se stala
koncem června stoprocentním vlastníkem středoněmecké hnědouhelné
společnosti MIBRAG. Stalo se tak
téměř po roce od oznámení záměru
dozorčí rady ČEZ prodat dosavadní
50% podíl druhému spoluvlastníkovi.
Transakce byla odsouhlasena všemi
příslušnými grémii a českým antimonopolním úřadem ÚOHS. Pro EP
Energy je dokončení akvizice součástí dlouhodobého záměru posilování
přítomnosti v německé energetice.
Plní si tak současně strategii vertikální
integrace, od těžby uhlí přes elektroenergetickou produkci až po dodávky
koncovým zákazníkům. V červenci navíc EP Energy získala 41,9 %
podíl v elektrárně Schkopau, který
odpovídá výkonu 400 MWe (většinovým vlastníkem je E.ON Kraftwerke).
Elektrárnu zásobuje uhlím lom Profen
společnosti MIBRAG. Český vlastník
považuje MIBRAG za renomovanou,
stabilní a efektivně fungující firmu
a cítí se zavázán pokračovat v jejích
nejlepších tradicích a podporovat
další rozvoj.
Souhlasné stanovisko MŽP k postupu
DNT: další krok k povolení hornické
činnosti pro období 2014 až 2029
V červenci obdržely Severočeské doly
od Ministerstva životního prostředí ČR
souhlasné stanovisko k záměru „Postup
SD a.s. – DNT v období 2014 až 2029“.
Posouzení vlivů těžby DNT na životní
prostředí (EIA) je nezbytným předpokladem pro další povolovací řízení Plánu
otvírky, přípravy a dobývaní na příslušné období. Veřejné projednávání EIA
proběhlo v květnu v Březně. Souhrnná
charakteristika předpokládaných vlivů
záměru na životní prostředí konstatuje,
že za předpokladu realizace opatření
k ochraně životního prostředí a veřejného zdraví, zejména k ochraně ovzduší,
vod, protihlukových opatření a ochrany
přírody a krajiny, a to včetně sanace a rekultivace území dotčených těžbou, budou vlivy těžební činnosti DNT v období
2014 až 2029 na okolní životní prostředí
a veřejné zdraví celkově přijatelné. Do
oficiálního stanoviska MŽP byla všechna
tato opatření zapracována formou připomínek. Celkem se jedná o 51 podmínek
pro fáze přípravy, realizace a provozu
hornické činnosti. Stav životního prostředí v sousedních obcích bude transparentně sledován také nově utvořenou
pracovní skupinou environmentálního
dozoru. Obyvatelé obcí Spořice, Droužkovice a Březno budou prostřednictvím
této pracovní skupiny monitorovat kvalitu životního prostředí. Skupiny environmentálního dozoru doplní zástupci
Severočeských dolů a pracovníci akreditovaných pracovišť v oblasti ochrany
životního prostředí. Společně budou jednou ročně vyhodnocovat aktuální situaci
stavu životního prostředí a v případě jakéhokoli zhoršení neprodleně uplatňovat
nápravná opatření. Stav životního prostředí v okolí DNT bude pod neustálou
veřejnou kontrolou. O vytvoření pracovní
skupiny environmentálního dozoru jsou
občané uvedených obcí informováni
na veřejných zasedáních zastupitelstev
prostřednictvím technického ředitele
Miroslava Eise a Vladimíra Budinského,
ředitele strategie a komunikace. Po důkladném posouzení všech podstatných
hledisek vlivu záměru postupu DNT v letech 2014 až 2029 a vydání souhlasného
stanoviska MŽP pokračuje proces povolování hornické činnosti posouzením
báňským úřadem. Lze předpokládat, že
ještě letos na podzim provede Obvodní
báňský úřad místní šetření, kde se k povolení hornické činnosti pro DNT vyjádří
dotčené orgány státní správy a zástupci
sousedních měst a obcí. Po posouzení
rozsáhlé dokumentace plánu otvírky
a přípravy dobývání experty státní báňské správy byl měl být proces získání
oprávnění k těžbě na DNT ukončen rozhodnutím o povolení hornické činnosti pro tuto lokalitu v období let 2014 až
2029.
text a foto: Tomáš Vrba
Člen představenstva a technický ředitel SD Miroslav Eis informuje občany na veřejném zasedání obecního
zastupitelstva v Droužkovicích o spolupráci v rámci pracovní skupiny environmentálního dozoru.
Metodologie design-to-cost v SD
K zefektivnění výdajů na investiční akce při zachování požadovaných
funkčních a bezpečnostních parametrů výrazně přispívá metodologie Design-to-Cost. V rámci pilotních projektů se v Severočeských dolech tato
metodologie použila při optimalizaci
technických a konstrukčních řešení
s ohledem na celkové náklady u dvou
investičních akcí Dolů Bílina: Zkapacitnění a modernizace úpravny důlních vod Emerán a Přemístění skládky
mourů – první etapy zrušení nakládky
drobného prodeje uhlí. Kreativní řešení týmu odborníků umožnilo dosáhnout úspory zhruba 20 % z původních
rozpočtů. Od dubna letošního roku
koordinuje pracovní týmy odborníků
V DB BYL PŘEMÍSTĚN
UHELNÝ ODTAH
z nejrůznějších oblastí (projektanti,
dodavatelé, uživatelé, ekonomové)
Walter Fiedler, specialista Design-toCost úseku technického ředitele SD.
„Metodologie Design-to-Cost využíváme v procesu přípravy a schvalování
investičních akcí. Klíčová je spolupráce oborníků z různých oblastí pro
optimalizaci klíčových potřeb, jako
jsou výkonnost, technické specifikace
a nákupní strategie. Výsledkem práce celého týmu je varianta investiční
akce doporučená pro realizaci. Aplikace metodologie probíhá ve třech
fázích. Nejprve se shromáždí možné
varianty řešení rizika, následně se generují nápady na zlepšení jednotlivých
řešení rizika a nakonec se optimalizují
varianty řešení a návrh doporučené
varianty. Tým odborníků má stanovený harmonogram a hlavní úkol. Tím
je dosažení optimálního řešení rizika.
Metodologie Design-to-Cost je přínosná, zejména při velkých strategických investicích může výrazně přispět
k realizaci dalších úspor. Přesvědčili
jsme se o tom nejen u pilotních projektů, ale také u dalších investičních
akcí, jako je například čerpací stanice Jižní svahy č. 3, čerpací stanice
Libkovice nebo výstavba a remontáž
nového skrývkového řezu v DB, kde
se nám určitě také podaří snížit investiční náklady oproti původním rozpočtům,“ přibližuje Walter Fiedler implementaci metodologie Design-to-Cost
v Severočeských dolech.
Přemístěný uhelný odtah zahájil
provoz 7. září. Z důvodu zkapacitnění
vnitřní výsypky vycházející z úpravy
územně ekologických limitů jsou postupně přemísťovány všechny trasy
uhelných odtahů do výškových horizontů Jižních svahů. Jako první loni
v listopadu zde zahájil činnost nově
vyrobený odtah. Nyní k němu přibyl
další, tentokrát remontovaný a přemístěný z původního místa na dně
lomu. Nová zhruba 2,5kilometrová
trasa směřuje od uzlu PVZ přes úbočí Jižních svahů až k jihovýchodnímu okraji lomu. Do konce roku bude
přemístěn další uhelný odtah. Přeložka probíhá po etapách, aby nebyl
omezen nepřetržitý provoz uhelného
lomu. Dodavateli jsou dceřiné společnosti Prodeco a SD – Rekultivace.
Bezpečnost práce v Severočeských dolech
Přehled počtu pracovních úrazů na SD v kumulaci od počátku roku 2012:
leden
až
srpen
Počet evidovaných úrazů
2012
2011
DB
41
44
DNT
42
Správa a.s.
SD celkem
Rozdíl
Počet úrazů se záznamem
Rozdíl
2012
2011
-3
14
16
-2
32
+10
16
10
+6
3
1
+2
2
1
+1
86
77
+9
32
27
+5
Kategorizace úrazů je vedena dle § 105 Zákoníku práce.
6/7
aktuality
aktuality
Zevrubná revize K 800 N.2/K 104
Jaroslav Hlaváček, elektrikář posádky K 800 N.2/K 104,
u opraveného rozvaděče pro kompenzaci 6 kV.
Rýpadlo K 800 N.2/K 104 je v provoze na DNT od roku 1990. Předtím než
loni v květnu začalo těžit v nové těžební
lokalitě Libouš II – sever, bylo tři roky odstaveno jako rezerva. Na rýpadle zatím
nebyla provedena generální oprava. Od
3. září do 18. října zde probíhá plánovaná roční revize. Pracovníci SD – 1. strojírenská za pomoci posádky provádějí
například kontrolu a případnou opravu
převodovek, motorů a dopravních linek.
Zároveň probíhá modernizace elektroinstalace horní stavby externí dodavatelskou firmou. Rýpadlo získá mimo jiné
novou horní rozvodnu, včetně příslušné
kabeláže. V kabině řidiče přibude dotyková obrazovka a ovládací joysticky nahradí původní paketové přepínače.
Prodeco zahájilo transport nových poháněcích stanic
Dodávka šesti poháněcích stanic pásových dopravníků šíře 1 800 mm (PD
921, 922, 923, 924, 925 a 926) a jednoho shazovacího vozu SV 1 800 H/01 je
součástí projektu výstavby druhého
skrývkového řezu na Severních svazích
Dolů Bílina. Jejich kompletování začalo
v březnu letošního roku na montážním
místě Jana pod dohledem generálního
dodavatele – dceřiné společnosti Prodeco. Jako první z kontraktu byla koncem srpna na místo svého určení transportována poháněcí stanice pásového
dopravníku PD 921 (vybrané technické
parametry: pohony 4 × 500 kW, dopravní rychlost 5,2 m/s, maximální dopravní
výkon 9 t/h, hmotnost poháněcí stanice
bez přípravků zvedání dosahuje 280 t).
Po připravené zhruba tříkilometrové
trase byl PD 921 převážen nedávno do
provozu uvedeným transportním vozem
TV 300 (na fotografii) pocházejícím rovněž z produkce Prodeca. Další pásové
dopravníky (PD 922 a PD 923) budou
na druhý skrývkový řez přemisťovány
během října, a to za pomoci demontovatelných kráčejících jednotek OKJ 130.
Zbylé pak do konce roku, neboť v lednu
2013 už bude nová dopravní linka dálkové pásové dopravy, včetně pásových
dopravníků PD 921 až 926 a SV 1 800
H/01, určená k přepravě skrývky z druhého skrývkového řezu, zprovozněna.
Kromě nových zakládacích PD 922 až
925 a porubního dopravníku PD 921
s SV bude tvořena stávajícími porubními
a spojovacími PD 502 a PD 504, respektive PD 506 a PD 511.
Přijďte s dětmi uspat Březenského draka
Březenský drak se za velké slávy uloží v neděli 14. října k zimnímu spánku.
Oslava v Březně u Chomutova se uskuteční hned na dvou místech.
Akce s názvem Uspávání Březenského draka začne v 9 hodin, kdy se otevřou
brány areálu SD a zároveň vyjede z březenského nádraží pohádkový hornický
vláček. Pasažéři se potkají s permoníky,
ohnivci, neandrtálci a dalšími kamarády
draka Severuse. Jde zároveň o jedinečnou příležitost, jak se po kolejích, po
kterých osobní vlaky běžně neprojíždějí, dostat do bezprostřední blízkosti
Elektrárny Tušimice a třeba i do míst,
kde se do vagónů nakládá uhlí. Vláček
bude vyjíždět v 9, 11, 13 a 15 hodin. Na
každého výletníka čeká dárek a také
výstava lokomotiv, včetně zbrusu nové
moderní mašiny Severočeských dolů
zvané S Drak.
Druhá část akce se odehraje přímo
v březenském areálu Severočeských
dolů. U draka budou po celý den probíhat středověké hry. Děti si z kuše zastřílí na rytíře temnoty, vyzkouší dobývání hradu, se šípometem navštíví dračí
doupě, zahrají si rytířské kuželky a po
nenasytném generálovi budou házet
míčky. Za každý splněný úkol dostanou
malí šikulové odměnu. Dojde i na luštění
dračí křížovky. Své brány otevře nafukovací hrad a v jeho blízkosti bude princezna trénovat malé rytíře v jízdě na koni.
V areálu je možnost občerstvení, opékání buřtů a otevře se výtvarný koutek.
Akce potrvá do 17 hodin. Vstup je zdarma. Jízda pohádkovým hornickým vláčkem stojí 10 korun a jízdenky je nutné
zakoupit v předprodejích. Bližší informace na www.infocentrumsdas.cz nebo na
facebooku Březenského draka.
Specialisté výškových prací pokládají podlahové plechy na
most U 1 vedoucí do 23,5 m vysoké zásobníkové věže.
Legendární kopřivnický výrobce
nákladních automobilů si pro důkladné ověření kvalit nového typu – Tatry
Phoenix – vybral náročné podmínky
povrchového dolu. Konkrétně se testování v režii továrního týmu odehrávalo
v extrémně drsném prostředí pátého
skrývkového řezu Dolů Bílina. Novinka Tatra Phoenix s pohonem všech kol
8x8 se zapojila spolu s dampry Volvo
do cyklické přepravy pevných pískovců
z řezu na výsypku. Za volantem testovaného nákladního terénního vozidla
se kromě továrního jezdce střídali i řidiči z SD – Autodoprava. Všichni se
shodli, že Phoenix ve zdejších specifických terénních podmínkách výborně
obstál, a to díky jedinečné tatrovácké
koncepci podvozku a vzduchovému
odpružení předních náprav.
Tatra testovala v Dolech Bílina
8/9
Pokračují práce na ukončení
provozu skládky mouru
Stávající skládka mouru s kapacitou
až 100 tis. tun slouží k vyvážení plynulé
výroby prachových směsí. Areál skládky
bezprostředně sousedí s městem Ledvice. Ačkoli zde v minulosti byla realizována nejrůznější opatření eliminující prašnost (protiprachová stěna a zelený pás,
teleskopické rukávy k ukládání mouru),
zavázaly se Severočeské doly v EIA
a platném POPD DB k ukončení provozu
skládky mouru tak, aby se zlepšilo životní prostředí v Ledvicích. Od začátku
června probíhají v několika objektech
ledvického úpravárenského provozu
stavební práce související s ukončením
činnosti skládky mouru. Z nakládacího zásobníku se buduje nový most U 1
k předávací věži. Mostem povede pásový dopravník nově postavených zásobníků mouru o celkové kapacitě 120
tun. Zásobník bude od začátku roku
2013 fungovat jako nakládací místo vnitrozávodní dopravy. Odtud budou pak
nákladní auta po vnitřních komunikacích
dopravovat mour k depu tříděného uhlí
v prostoru mezi Elektrárnou Ledvice
a uhelnými odtahy. Stavební práce související s úpravou technologie, logistiky
a dopravy mouru pokračují podle harmonogramu, a to za plného provozu. Na
uhelnou produkci, včetně prachových
směsí, nemají vliv. Generálním dodavatelem je SD – 1. strojírenská. Provoz
skládky mouru bude ukončen k 31. prosinci letošního roku a určitě zlepší kvalitu
života v sousedních Ledvicích.
aktuality
Vědecký tým z Archeologického
ústavu Akademie věd ČR
bude v příštích dvou letech na
ploše téměř šesti kilometrů
čtverečních jihovýchodně od
Mariánských Radčic pátrat
po stopách dvou zmizelých
obcí – Volkéřova a Nesvětic.
Obě vesnice zanikly už kolem
roku 1500. Cílem archeologů
je za pomoci veškerých
metod, včetně geofyzikálního
a detektorového průzkumu,
důkladně zmapovat život jejich
středověkých obyvatel. Lokality
archeologického výzkumu
se nacházejí v předpolí Dolů
Bílina. Severočeské doly jsou
partnerem projektu. Naplňují
tak svou dlouhodobou strategii,
báňsky podnikat s respektem
ke krajině i historii a pomáhat
lidem žijícím v okolí.
Jak se hledají ve středověku
zaniklé obce?
Na začátku bádání po Volkéřově
a Nesvěticích byl letecký snímek z roku
1953, který vznikl pro kartografické mapování Teplicka a Mostecka. Z archivní fotografie archeologové rozpoznali
podle stavu vegetace místa, kde se
pravděpodobně nacházely středověké
vesnice. Z historie je známá řada zaniklých lidských sídel, jejichž osud zpečetěly morové epidemie, husitské války
či třicetiletá válka. Podle dostupných
pramenů a literatury se život ve Volkéřově a Nesvěticích zastavil už na přelomu 15. a 16. století. I když se lokality
V předpolí Dolů Bílina začne
unikátní archeologický průzkum
Archeolog Petr Čech se starostkou Mariánských Radčic Vlastou Tůmovou
a Pavlem Strahlheimem v místě zaniklé obce Volkéřov v předpolí DB.
nacházejí v předpolí povrchového lomu
poznamenaném předcházející hlubinnou těžbou, nezanikly z důvodu těžby
uhlí. Zatím archeologický tým prozkoumal archivní dokumenty a historické
mapy, včetně důlních, a také analyzoval snímky letecké fotogrammetrie.
Spolupracuje přitom s našimi odborníky odboru měřictví a geologie – Karlem Machem a Pavlem Strahlheimem.
V příštích dvou letech tým čeká práce
v terénu. V Nesvěticích hodlá odkrýt mj.
také hroby z 12. až 15. století a spolu
s antropology odebrat kosterní vzorky DNA, které by se porovnaly s DNA
dnešních starousedlíků z Mariánských
Vladimír Budinský, ředitel strategie a komunikace, představil štábu
České televize SD jako partnera výjimečného archeologického projektu.
Radčic a okolí. Najít tak současné
vzdálené příbuzné středověkých lidí
bude velmi obtížné, mj. i vzhledem
k totální obměně zdejšího obyvatelstva
po odsunu sudetských Němců po druhé světové válce.
Okolí Mariánských Radčic
je bohaté na archeologické nálezy
Už v rámci záchranného archeologického průzkumu po hlubinné těžbě
prováděného Ústavem archeologické památkové péče severozápadních
Čech byly v katastru obce Libkovice
objeveny zajímavé nálezy z mladší
doby kamenné, včetně unikátních neolitických zvířecích hliněných plastik.
„Rádi bychom archeologické nálezy
dotvářející život našich předků vystavili. Vhodný prostor by mohl vzniknout
po rekonstrukci nejstaršího obecního
domu, bývalé fary. Zatím se nám podařilo získat od Státního zemědělského intervenčního fondu prostředky na
nejnaléhavější opravu tohoto objektu,
který je v havarijním stavu. Máme také
zpracovanou dokumentaci. Podaří-li
se nám získat potřebné finance, vzniklo by zde informační centrum včetně
výstavních prostor,“ uvedla starostka
Vlasta Tůmová.
Myšlenkou uspořádat vystoupení slavného droužkovického rodáka
Vlastimila Harapese se zabýval starosta Milan Živný delší dobu.
Díky podpoře Severočeských dolů se mohla stát skutečností.
12. září vystoupil Vlastimil Harapes v hlavní roli vtipné komedie
Někdo to rád v kině. V zaplněném hledišti chomutovského divadla
převažovali pochopitelně Droužkovičtí a výborně se bavili.
Legendu českého baletu Vlastimila Harapese není třeba představovat.
V paměti diváků navždycky utkvělo
nejen jeho mimořádné taneční umění,
ale také řada hereckých rolí ve filmu
a televizi. Vlastimil Harapes se však
rád věnuje také činohře. V současnosti
Iniciátorem vystoupení Vlastimila Harapese v rodném kraji
byl droužkovický starosta Milan Živný.
vystupuje v představení Někdo to rád
v kině, kde je mu partnerkou herečka
s nezaměnitelným smíchem – Uršula
Kluková. Kromě ústřední dvojice v komedii plné laskavého humoru a tance
na proslulé filmové melodie vystupují
další populární pražští herci a tanečníci.
Po představení se Vlastimil Harapes rád pozdravil
s řadou spolužaček a fanynek.
10/11
Příjemný večer
s Vlastimilem Harapesem
„Vlastimila si vážím. Ve svém oboru
dosáhl na absolutní špičku. Když jsem
zjistil, že vystupuje po vlastech českých
se zájezdovým představením, okamžitě
jsem začal přemýšlet o tom, jak ho uvést
před droužkovickým publikem. Ve spolupráci se Severočeskými doly se nám
podařilo vše zorganizovat. Kromě našich občanů v hledišti chomutovského
divadla usedli Vlastovi příznivci ze sousedních obcí. Z reakcí diváků bylo zřejmé, že je představení skutečně velmi
potěšilo. Vlastovu mimořádnou kariéru
sledujeme od samého začátku. Viděli
jsme ho excelovat jako sólistu baletu
ve slavných baletních představeních
v Národním divadle, ale také později
jsme zhlédli inscenace, které režíroval.
Před léty jsme mu u nás v Droužkovicích uspořádali besedu, jakési ‚křeslo
pro hosta‘. Těší nás, že do rodné obce
občas přijíždí, a to nejen navštívit svoji
sestru, která zde žije, ale i na srazy spolužáků droužkovické obecné školy,“ řekl
pan starosta. A jaké dojmy z vystoupení před domácím publikem zaznamenal
Vlastimil Harapes? „V Chomutově nás
vřele přivítalo příjemné publikum. Příjemná atmosféra pokračovala také po
představení. Setkal jsem se s řadou
známých tváří z dětských let, se kterými
jsem se neviděl už pěkně dlouho. Když
jsem u toho vzpomínání: Víte, že právě
jeviště chomutovského divadla bylo na
počátku 60. let vůbec první opravdovou
scénou, kde jsem vystoupil coby žáček
zdejší hudební školy poprvé před publikem?“ Příznivci Vlastimila Harapese se
s ním mohou setkávat také prostřednictvím rozhlasových vln. Pravidelně připravuje pro Český rozhlas 2 talk show
Noční Mikrofórum.
svět dolů
Ruční manipulace s břemeny
Doprava břemen a manipulace s nimi je základní lidskou činností. Ruční manipulací s břemenem se dle vyhlášky NV
číslo 361/2007 Sb. rozumí přepravování nebo nošení břemene jedním nebo současně více pracovníky včetně jeho
zvedání, pokládání, strkání, tahání, posunování nebo přemisťování, při kterém v důsledku vlastností břemene nebo
nepříznivých ergonomických podmínek může dojít k poškození páteře u pracovníka nebo onemocnění z jednostranné
nadměrné zátěže. Za ruční manipulaci s břemenem se pokládá též zvedání a přenášení živého břemene.
Břemeno je hmota nebo látka, která je
charakterizována fyzikálními veličinami
(tvarem, rozměry, hmotností, objemem,
teplotou, skupenstvím, konzistencí),
možnostmi pro manipulaci (vytvořenými
podmínkami, například polohou těžiště
a úchopovými možnostmi, výřezy pro
vložení prstů, madla, háky, oka apod.)
a stavem ovlivňujícím nebezpečí jejího
poškození a negativního ovlivnění prostředí (křehkost, korozívnost, výbušnost,
lepkavost, kluzkost povrchů apod.) při
manipulaci a dopravě.
Připomeňme si, že nejvýznamnějším zdravotním problémem souvisejícím s prací jsou různé potíže souhrnně
nazývané „muskuloskeletální poruchy“
(MSD). V mnoha studiích se odhaduje,
že 60 až 90 % lidí bude někdy ve svém
životě trpět onemocněním spodní části zad. Podle evropských průzkumů si
33 % pracovníků stěžuje na bolesti v zádech a asi 50 % předčasných odchodů
do důchodu v Evropě je způsobeno
patologickými změnami páteře. Téměř
22 % pracovníků z 25 členských států
EU si stěžuje na bolesti svalů.
Bolesti zad patří mezi nejčastější onemocnění v průmyslově rozvinuté společnosti, i u nás jsou na 2. až 3. místě příčin
pracovní neschopnosti. Příčiny bolestí
zad je nutno vidět v širších souvislostech, nesporně je však jejich stoupající
tendence ovlivněna civilizačním způsobem života, který snižuje jak četnost, tak
i variabilitu naší pohybové aktivity.
Jedná se tedy o nejrozšířenější potíže
související s prací. MSD nepředstavují
pouze utrpení a ušlý výdělek pro jednotlivce, ale i vysoké náklady pro podniky
a národní hospodářství.
Ruční manipulace břemeny může
představovat riziko pro spodní část
zad pokud:
1. Břemeno je příliš těžké, velké, těžko
uchopitelné, umístěno příliš daleko
od trupu pracovníka.
2. Potřebné úsilí je nadměrné, vyžaduje otočení trupu, vychyluje těleso
z rovnováhy, či vyžaduje, aby pracovník zaujal nestabilní polohu.
3. S činností jsou spojeny jiné nároky,
jako příliš dlouhé vzdálenosti, příliš
vysoký počet opakování, dlouho
trvající činnost s nedostatečným
odpočinkem.
4. Pracovní prostředí je nepřiměřené: typem podlahy, volným prostorem a nepříznivými klimatickými
podmínkami.
Existuje řada doporučovaných
technik zvedání břemen. Obecná
doporučení jsou následující:
– vertikální rovina – těžnice těla a těžnice břemene mají být co nejblíže u sebe,
optimální vzdálenost úchopu břemen
je do 25 cm před trupem;
– horizontální rovina – přenášená břemena by měla být ve stejných výškových úrovních (platí zejména pro přenášení na krátké vzdálenosti);
– zatěžující je zvedání pod úrovní kolen
a nad úrovní ramen, optimální výška
úchopu je přibližně 60 až 70 cm nad
úrovní podlahy;
– k usnadnění manipulace využít některé technické prostředky (pojízdné
vozíky a kolečka, plošiny pro odebírání
a ukládání předmětů apod.);
– uchopení břemene – při uchopení
břemene je třeba dodržovat zásadu, že
rozpětí rukou, které uchopí břemeno,
má být přibližně shodné s šíří ramen.
Vhodná poloha horních končetin je
tehdy, jsou-li tyto kolmo k břemeni;
– držení těla při zvedání a pokládání
břemen – břemena můžeme v zásadě
zvedat dvojím způsobem, a to z předklonu nebo z podřepu. Nejvhodnější
je způsob zvedání břemen z podřepu.
Zvedání břemen z předklonu je nesprávné a nebezpečné;
– nadlehčení břemene při zvedání –
při zvedání předmětů je třeba využít
možnosti jejich nadlehčení, a tím i snížení fyzické námahy. Pokud předmět
zvedá pouze jedna osoba, měla by ve
všech možných případech k získání
vzestupné rychlosti břemene využít
práce nohou;
– ruční přemísťování břemen – ruční přemísťování břemen lze usnadnit
použitím různých pomůcek držených
v ruce, jako jsou přísavky, magnety,
uchopovací kleště apod.;
– přenášení břemen – pro přenášení
břemen platí obdobné zásady jako
pro zvedání. Je účelné držet břemeno
pokud možno v blízkosti těžiště těla.
Čím dále je těžiště břemene od těžiště pracovníka, tím je prováděná manipulace namáhavější. Doporučuje se
přenášet břemena středního objemu
pouze na krátkou vzdálenost (10–15 m).
Je nevhodné přenášet těžká břemena
na předloktí a ve svěšené ruce, neboť
tyto způsoby znamenají značné statické zatížení. Nošení břemen v obou rukou je výhodnější oproti nošení v jedné
ruce, přičemž hmotnost by měla být
rovnoměrně rozdělena na obě ruce;
– přenášení břemen na ramenou – tělo
by mělo být mírně nakloněno kupředu,
jedna ruka, popř. obě ruce, přidržují
přenášené břemeno. Tento způsob je
vhodný pouze pro krátké vzdálenosti
a pro břemeno středního objemu a podélných tvarů;
– přenášení břemen na zádech – hodí
se pro břemena mající větší hmotnost
oproti břemenům přenášeným na ramenou. Je to způsob vhodný pro delší
vzdálenosti.
Nejen mrazy vadí pásové opravě,
negativně působí i vysoké letní teploty
Když se na konci června a v průběhu následujících letních měsíců
při více jak 30 °C vlní povrchy vozovek, napadá nás, jak to asi je
v dolech s pásy. A tak se ptáme odborníků, a to Pavla Suchopárka
(DNT) a Vasila Gajdoše (DB), obou z odboru péče o majetek.
P. Suchopárek: Co se týče vlivu
extrémních projevů klimatu (teplo,
vlhko apod.) na dopravní pásy, tak
ve zkratce mohu říci, že extrémy samozřejmě nesvědčí žádnému provozovanému zařízení, ani dopravnímu
pásu. V době zatížení dopravních
pásů vysokými letními teplotami
může docházet, a občas i dochází, ke
zvýšenému výskytu poruch z důvodu
roztržení lepených spojů, které jsou
nejslabším článkem pásu. Jiný problém vlivem tepla může vzniknout při
rozpojení pásu, protože ten se vlivem
tepla smršťuje a nemusí se už podařit
pás stáhnout k sobě k opětovnému
spojení. Dále vlivem dlouhodobého
slunečního záření pryž jako taková
samozřejmě degraduje.
Množství aktuálně provozovaného
dopravního pásu činí na DNT cca 142
km. Do tohoto množství je započítáno
dopravní pásmo dálkové pasové dopravy, pásmo na velkostrojích, prašné
pásy, pásmo na HMGS i ÚDUT.
V. Gajdoš: Diskuse o nepříznivých
vlivech letního počasí (slunečno, okolo 30 °C) by byla příliš obsáhlá a odborná. Při takovém počasí je teplota
povrchu pásu ještě mnohem vyšší.
Zjednodušeně lze říci, že kostra je
vyrobena z polyamidových vložek,
jejichž struktura má podobu „tahací harmoniky“, která se při zatížení
tahem prodlouží a při uvolnění tahu se
zase zkrátí. Tento proces je obecný za
každého počasí, avšak při slunečném
a teplém počasí se urychluje a nabývá větších rozměrů, což způsobuje
problémy při provozu a údržbě pásů
zejména na dálkové pásové dopravě, kde je délka jednoho dopravníku
například 1 km. Pružnost dopravního
pásu (cyklické natahování a opětné
smršťování) je v rozsahu 2–3 % z jeho
délky, což je problém zejména při přestavbách dopravníku, kdy je pásmo
uvolněné a vysokou klimatickou teplotou se sluncem je urychlováno jeho
smrštění. V takové situaci je nutné
pro zprovoznění dopravníku (uzavření
jeho obvodu) vložit větší kus pásma
a po zprovoznění dopravníku, kdy se
pásmo vlivem zatížení opět natáhne,
je nutné po několika dnech provést
zkrácení, protože se naplní napínací
dráha poháněcí stanice dopravníku
a pásmo prokluzuje.
V DB je provozováno v úhrnu více
než 186 km dopravního pásu. Z organizačního hlediska připadá na: Provoz
skrývka – pásová doprava 85 km, velkostroje 6 km; Provoz lom – PÚ Těžba
uhlí – pásová doprava 75 km, velkostroje 2 km a PÚ Úprava uhlí – pásová
doprava 18 km.
text: Svatava Brožíková
foto: Tomáš Vrba
12/13
Citované muskuloskeletální poruchy
(MSD) zahrnují celou řadu zdravotních
problémů. Nejčastěji se jedná o bolesti
(zranění) zad a poruchy horních končetin související s prací (běžně známé
pod pojmem „poškození z přetěžování
opakovanými pohy y“), postiženy však
mohou být i dolní končetiny. MSD jsou
nežádoucími zdravotními důsledky, nikoli nebezpečími nebo riziky. Ve většině
případů je možné takovým problémům
předcházet nebo je zmírňovat dodržováním stávajících právních předpisů
z oblasti BOZP a doporučení ohledně
správné praxe, zavedením preventivních opatření a kontrolou jejich účinnosti. Je proto dobré si rozmyslet, jak
budeme zvedat a přenášet těžší břemeno. Známé křupnutí v zádech (kříži) nemusí být jen neškodnou záležitostí, ale
začátkem chronické bolesti s nutností
ortopedického nebo neurochirurgického zásahu.
Za první pololetí v roce 2012 nebyl
v SD zaevidován žádný úraz v souvislosti s ruční manipulací s břemeny, který by si vyžádal pracovní
neschopnost.
Přesto je nutné stále připomínat
i možná rizika úrazů při ruční manipulaci. Vznik úrazu při ruční manipulaci je podmíněn následujícími oblastmi
rizik:
– nebezpečí spojené s dotykem břemene (ostré hrany – plechy, skla,
dřevěné desky, vyčnívající hřebíky,
vysoká teplota na povrchu břemena,
možnost vytvoření třísky na dřevěném obalu břemena);
– nebezpečí vyvolané manipulací s břemeny (špatné úchopové možnosti
- absence madel, výřezů pro vložení
prstů, vysoká hmotnost, technický
stav břemene - možnost destrukce,
uvolnění části břemene, překlopení,
vysmeknutí břemene a pád);
– nebezpečí spojené s pracovním
prostorem (kluzké podlahy - znečištěné jinou činností, nerovnost podlah a venkovního terénu, nesprávně
provedená schodiště, překonávání
schodů, nedostatečný manipulační
prostor, možnost přiražení břemenem, chybné osvětlení, rozměry komunikací a uliček);
– nebezpečí spojené s vysokou hmotností břemene (nadměrné úsilí ve fázi
zdvíhání).
text: Marek Herčzík
svět dolů
Od září se naplno rozeběhl nový
školní rok také ve svářečské
škole SD – 1. strojírenská.
Moderní technikou vybavené
zařízení ročně vyškolí zhruba
800 svářečů. Kromě základních
a vyšších kurzů zde pořádají také
kontrolní školení bezpečnosti
práce při svařování. Školu vede
tandem zkušených odborníků
v oboru svařování – Libor Částek
a Gabriel Zíma. Žáky, respektive
účastníky kurzů, jsou kromě
pracovníků SD – 1. strojírenská
a dalších ze Skupiny SD také
zaměstnanci externích firem.
Všichni využijí zde získané
dovednosti k zabezpečení
provozuschopnosti
dobývací techniky.
Aby mohla obsluha velkostrojů, ale
i čety pojízdných dílen být vybaveny
elektrickými svařovacími agregáty, autogenními soupravami pro pálení a svařování plamenem, byla založena už v roce
1980 svářečská škola v areálu tehdejšího závodu Dílny v Bílině. Školicí středisko pro svářeče pokračuje v činnosti i po
vzniku dceřiné společnosti SD – 1. stojírenská. V loňském roce prostory svářečské školy prošly rozsáhlou modernizací
a byly vybaveny novou technikou, včetně výkonné vzduchotechniky, která výrazně zlepšuje prostředí ve školní dílně.
Ředitelem – vedoucím svářečské školy
je Libor Částek. Sám má v oboru bohaté
zkušenosti. Více než dvacetiletou praxi
si doplnil absolvováním speciálního
kurzu Mezinárodní svařovací technolog.
Jako instruktor svařování zde působí
Gabriel Zíma, rovněž zkušený profesionál. Vybavení a odborné vedení školy
Vedoucím svářečské školy je Libor Částek.
SVÁŘEČSKÁ ŠKOLA
splňují podmínky pro činnost svářečské
školy schválené Českou svářečskou
společností. Ve škole se pořádají tři druhy kurzů. Kromě základního je to ještě
kurz dle norem Evropské unie a pravidelné proškolování všech absolventů,
kteří se sem každé dva roky vracejí na
dozkoušení v oblasti bezpečnosti práce při svařování. Odborné nároky na
provozní pracovníky jsou vysoké, a to
vyžaduje hlubokou znalost a přísné
dodržování bezpečnostních předpisů.
Nejen při práci v dílnách, ale především v důlním provozu existuje nebezpečí úrazu. Ve škole se vyučují základní
metody svařování tj. obalenou elektrodou, v ochranné atmosféře - plynu, plamenem. I když svářečská škola není
klasickým školským zařízením, i tady
během letních dovolených a prázdnin
nepořádali žádné kurzy a čas bez žáků
se využil k údržbě zařízení a přípravě
Instruktor svařování Gabriel Zíma (vpravo)
hodnotí výsledky praktických cvičení ve školní dílně.
materiálu. Hned 3. září se provoz školy
rozeběhl naplno. Jako první byl v termínu od 3. do 26. září uspořádán základní
kurz pro deset osob. Školitelé k výuce
používají učebnu a dílnu vybavenou
osmi moderními svářečskými pracovišti. Po zvládnutí všech teoretických
a praktických dovedností je kurz zakončen závěrečnou zkouškou, která
má opět praktickou a teoretickou část
(test z teorie svařování a bezpečnosti
práce). Praktické části je přítomen také
zkušební komisař z České svářečské
společnosti, který zhodnotí čtyři různé
svary v rozdílných polohách, které musí
absolvent při zkoušce provést. Při hodnocení je samozřejmostí rozlomení svaru, aby se zjistily případné vnitřní vady.
V případě, že se při závěrečné zkoušce
nedaří, má frekventant školení možnost
opravné zkoušky.
Odborová organizace DNT
a předseda Luboš Jankůj
Luboš se narodil v Černovicích (dodnes v rodném domě žije) v rodině
zemědělce. Nepotatil se profesí, spíše myšlením. Na konci šedesátých let
byl přijat na Střední průmyslovou školu Chomutov, obor automatizace.
Po ukončení střední školy pracoval
v rozvodných závodech, ale v roce 1978
nastoupil do dolů jako provozní elektrikář
a pracoval na velkostroji SRs 1500 na II.
řezu lomu Merkur. Jistěže ihned po nástupu do zaměstnání Luboš vstoupil i do
odborů, to bylo tehdy naprosto samozřejmé, tedy bez úvah.
V době nástupu do dolů byl Luboš
Jankůj již ženatý. Manželství přineslo
tři děti, dva syny a dceru. Starší syn je
automechanik, mladší vystudoval stejnou střední školu jako táta, ale věnuje se
oboru programátor. Dcera absolvovala
Vysokou školu finanční a správní v Praze
a pracuje v pražské pobočce zahraniční
firmy. „Manželka je ekonomka v jednom
větším stavebním podniku,“ doplňuje
pan předseda Jankůj.
Ještě při zaměstnání se Luboš Jankůj
velmi intenzivně věnoval i práci v odborech, a tak jeho jméno zná nejeden zaměstnanec Severočeských dolů alespoň
z vnitřního telefonního seznamu, protože
už od roku 1999 byl při odborových volebních konferencích volen do vedoucích
funkcí. Při letošních volbách byl zvolen
všemi členy.
Každá odborová organizace je samostatná, jak vyplývá ze statutu Českomoravské konfederace odborových
svazů. „Organizace ale dále spolupracují
a sdružují se do vyšších celků. Pro nás
je jedním z nejdůležitějších Severočeské
sdružení odborových organizací důlního
průmyslu, které je pro nás odborovým
svazem a jehož prostřednictvím jsme
členy ČMKOS,“ doplňuje Luboš Jankůj.
Od pana předsedy se dále v souvislosti s uplynulým obdobím dovolených
dozvídáme: „Naše organizace umožňuje
zaměstnancům realizovat rekreační pobyty dle vlastního výběru s příspěvkem
zaměstnavatele a částečně i odborů. Tohoto typu se účastnilo 190 osob. Pobytu
v rekreačním středisku Sloup, Mladotice
a Holná využilo 147 osob. Provozujeme
i letní dětský tábor ve Stvolínkách, kde
se ve třech čtrnáctidenních turnusech
rekreovaly 332 děti.“
„Ptáte se také na moje záliby, tak mohu
přiznat, že rád sleduji dokumentární filmy,
čtu knihy s historickou tematikou a také
sci-fi.“
Co se předsedovi Odborové organizace DNT nejvíce líbí a co ho nejvíce mrzí?
„Světlé okamžiky pociťuji, když si někdo na něco postěžuje a já vím, že se
s tím dá jistě něco udělat a realizace se
povede. – Ukrutně mne mrzí pasivita některých členů.“
text a foto: Svatava Brožíková
DEN HORNÍKŮ SE BÍLINSKÝM ODBORÁŘŮM OPĚT VYDAŘIL
Ve středu 12. září uspořádala
Odborová organizace č. 2 DB ve
spolupráci s Klubem důchodců
tradiční Den horníků. V bílinském
Kulturním centru Fontána se sešlo
více než 150 seniorů, kteří většinu
svého produktivního života zasvětili šachtě. Tým kolem předsedy OO č. 2 Vladimíra Bergerhofa
připravil pro bývalé zaměstnance
Dolů Bílina příjemný večer, kde
se nejen tančilo, ale hlavně vzpomínalo. Oslava Dne horníků byla
chápána i letos také jako uznání
za náročnou hornickou práci minulých generací. Mezi pravidelné
účastníky patří manželé Slonovi
(na snímku), kteří věrně až do odchodu do důchodu pracovali v ledvické úpravně. Závodní klub v Duchcově byl v pátek 21. září místem
oslavy hornického stavu pořádané
Odborovou organizací č. 1 a odboráři z SD – 1. strojírenské. Také
zde se bývalí zaměstnanci spolu se
svými rodinnými příslušníky výborně bavili.
14/15
z odborů
svět dolů
Den horníků posádky K 800 N.1/K 103:
pracovně a bez oslav
Až do roku 1990 se 9. září každoročně konaly na celostátní úrovni oslavy Dne horníků. Ideologicky vnucovaný kult
práce horníka coby předního budovatele socialismu se po společenských změnách vytratil. Náročná práce horníků
by ale neměla zůstat bez povšimnutí. Vysoké požadavky současné velkostrojové kontinuální povrchové těžby uhlí
vzorně plní například sehraná posádka rýpadla K 800 N.1/K 103 z DNT. Jak prožila letošní hornický svátek?
Neděle 9. září 2012
Když v půl páté ráno během cesty
do práce připomíná hlasatel v rádiu, že
právě na dnešek připadá v minulosti
hojně oslavovaný Den horníků a energetiků, vzpomene si Petr Bárta, zámečník
rýpadla K 800 N.1/K 103, jak se ještě
v 80. letech pořádaly v kadaňském kulturáku velké zábavy. Třebaže je na svoji
profesi a práci na šachtě hrdý, pompézní
oslavy hornického stavu mu nijak nechybí. Podobně jako kolegy z posádky ho
dnes čeká, navzdory tomu, že je neděle
a k tomu Den horníků, běžná denní směna na rýpadle K 800 N.1/K 103.
K 800 N.1/K 103 začalo jako první
těžit na nové lokalitě Libouš II – sever
Před půl šestou je už celá posádka
směny C na svém velkostroji. Po krátkém vystřídání s partou z noční směny
se všichni rozejdou na svá pracoviště.
Řidič František Hanzlík se z kabiny ohlásí dispečerce na velínu. Dovídá se požadovanou hodinovou tonáž. Během chvíle se roztáčí koleso blankytně modrého
rýpadla kontrastně zářícího v uhelném
řezu nejnovější těžební lokality DNT. Libouš II – sever představuje budoucnost
těžby hnědého uhlí na Tušimicku, neboť
ostatní dvě zdejší lokality (Odstavená
porubní fronta a Hlavní porubní fronta)
budou do roku 2014 dotěženy a veškerá
uhelná produkce bude poté probíhat
výhradně zde. Jakýmsi průkopníkem na
nové lokalitě Libouš II – sever bylo právě
rýpadlo K 800 N.1/K 103, které zde začalo těžit po transportu z hlavní těžební
fronty v červenci 2010. Později přibyly
další velkostroje – mladší dvojče K 800
N.2/K 104 a rýpadlo KU 300.9/K 64.
K 800 N.1/K 103 pro DNT vyrobily
Krušnohorské strojírny Komořany. Do
provozu bylo předáno na konci roku
1988. Nepřetržitý provoz mimořádně
spolehlivého stroje byl přerušen jen
v roce 2002 kvůli plánované generální
opravě. Rýpadlo bylo modernizováno
i posléze, například v roce 2007 bylo
jako první na DNT osazeno systémem
GPS, který dává řidiči přesné informace
o poloze kolesa v báňském a geologickém modelu lomu. K 800 N.1/K 103 je ve
skvělé kondici a dá se předpokládat, že
bude v provoze až do konce těžby v lokalitě Libouš II – sever, a tím vlastně i do
samotného konce povrchového dobývání na Tušimicku. Na svůj velkostoj nedá
nikdo z posádky dopustit. „Oproti rýpadlům typu KU 300 máme větší dosahové
parametry výsuvu a zdvihu kolesového
výložníku. Výhodou je jednoduché řízení
a bezkonkurenční spolehlivost. Běžně
dosahujeme 10,5 hod. čistého hrabacího času během 12hodinové směny.
V loňském roce jsme odtěžili přes
2,2 mil. t uhlí a přes 500 tis. m3 výklizu,“
chválí rýpadlo řidič František Hanzlík.
Směna běží jak na drátkách
Plynulá těžba je dnes několikrát za
den přerušena. Nejprve z důvodu přestavby. Aby rýpadlo mohlo popojet zhruba o 4 metry blíž k uhelnému řezu, musí
se posunout také pásový zakládací vůz
(PVZ), přes který se distribuuje těžený
materiál na dálkovou pásovou dopravu.
Pojezdovou pláň připravuje kromě řidiče
rýpadla ještě buldozer doplňkové mechanizace. Další krátká zastávka je způsobena výskytem skrývkového nadloží,
které zasahuje do uhelného řezu. O výskytu výklizu je řidič informován nejen
z pasportizačního profilu, ale také díky
GPS. Opět je nutné informovat dispečerku, která připraví výklizovou linku.
Rozdělovací PVZ se přesměruje z uhelného odtahu na výklizový odltah vedoucí
na výsypku k zakladači ZP 3 500.8/Z 90.
Třetí krátké odstavení rýpadla zapříčinily dva ulomené zuby korečku kolesa.
Ty zručná posádka během několika minut vyměnila a těžba mohla pokračovat.
Krátce před půl šestou večer přivezlo
terénní auto další posádku na noční
směnu. Ta denní totiž právě skončila.
Takový tedy byl letošní Den horníků na
K 800 N.1/K 103.
16/17
pracovní den
07:20
10:00
Nepostradatelným pomocníkem velkých kolesových rýpadel je
důlní doplňková mechanizace. Řidič buldozeru Jan Kolář vydatně
pomáhá s úpravou pojezdové plochy pro K 800 N.1/K 103.
Podobných mazacích listů mají na velkostroji čtrnáct.
Zámečník Petr Bárta doplňuje mazací tuk do lisu otoče.
11:40
15:30
Krátkou odstávku stroje využívá elektrikář Roman Janoušek
k výměně halogenové výbojky v reflektoru kabiny klapkaře.
Mezi spotřební materiál patří zuby korečků. Zkušeným členům
posádky (zleva) řidiči Františkovi Hanzlíkovi a klapkaři Romanovi
Lackovi stačilo na výměnu dvou ulomených zubů deset minut.
17:30
17:40
Zápisem Františka Hanzlíka do Provozní knihy velkostroje končí
dnešní denní směna. Posádku ještě čeká několikakilometrová
cesta do centrálních šaten v Tušimicích.
Společné focení na konci směny: (zleva) Roman Janoušek,
Roman Lacko, František Hanzlík a Petr Bárta.
profil
Arnoštka Kostková: Těším se z mladé krajiny
po těžbě, kde voní lesy a zpívají ptáci
Sešli jsme se na bývalé
výsypce Merkur, kde právě
skončil jeden z kontrolních
dnů tušimických rekultivací.
Arnoštka Kostková spolu
se svými kolegy z odboru
přípravy území a rekultivací
zde prezentovala zástupcům
státní správy a zastupitelům
sousedních obcí aktuální stav
rekultivačních prací na DNT.
Všichni zúčastnění se shodli,
že rekultivace na Tušimicku
mají špičkovou úroveň. Náš
rozhovor uprostřed zeleného
moře, kde husté lesy doplňují
louky a pole, mohl začít.
Arnoštka Kostková
technik rekultivací odboru přípravy území a rekultivací
Zkušenosti s nejrůznějšími rekultivačními činnostmi sbírá od 70. let. Absolventka Fakulty agronomické Vysoké školy zemědělské v Praze si rekultivace
na DNT zvolila už jako téma diplomové práce. Od té doby je místu a oboru
věrná. Neustále sleduje nové metody rekultivační činnosti. Kromě spolupráce
s vědeckými pracovišti na českých vysokých školách se s aktuálními trendy
svého oboru seznamuje na odborných konferencích a exkurzích v zahraničí.
Pochází z hornické rodiny a aktivně udržuje hornické tradice. Severočeské doly
pravidelně reprezentuje na nejrůznějších setkáních havířské komunity.
Měnil se během let rekultivační
proces na DNT?
Od dob mých profesních začátků se
změnila nejen organizační struktura
celého revíru, ale především podoba
rekultivací. Zatímco v minulosti převažovala rekultivace zemědělského typu,
v současnosti se upřednostňují formy
lesnické, vodohospodářské a rekreační rekultivace. Postupně se rekultivační
proces doplňuje dalším kvalitativním
stupněm – revitalizačními opatřeními,
která uvádějí novou rekultivovanou
krajinu do souladu s podmínkami rozvoje regionu, včetně rozvoje turismu.
Příkladem může být nedávno otevřená
Liptická vyhlídka na bývalé výsypce
Dolů Bílina Pokrok u Duchcova.
Hustý a zdravý les na rekultivované
výsypce Merkur dokonale
zamaskoval, že právě tady bylo
kdysi zakládáno nadloží
z hnědouhelného povrchového dolu.
Kolik času musí uběhnout, aby
taková celistvá lesnická plocha
vznikla?
Konkrétně se nacházíme v části
Merkur I, kde byla lesnická rekultivace zakládána zhruba před čtyřiceti
lety a nyní už má parametry skutečného lesa. Tradice zalesňování na DNT
sahá až do 50. let. V dnes už zaniklé
obci Naší byly prováděny první rekultivační práce – zalesňování poklesů
a odvalů po hlubinné těžbě. Průměrná
délka rekultivačního cyklu lesnické rekultivace vyžaduje 10 až 12 let. Proces
vzniku lesa na bývalé výsypce je však
poměrně náročný. Poté co zakladače
dosypou nadložní zeminy, provede se
meliorace povrchu, která začíná terénní úpravou. Následně probíhá výsadba
dřevin typově odpovídajících charakteru podkrušnohorské krajiny. Průměrně
se na jeden hektar použije 7–10 tisíc
sazenic, většinou ve stáří 2 až 3 let.
Počítá se, že zhruba 20 % jich během
prvního roku uhyne. Péči vznikajícímu
lesu musíme věnovat i nadále. Lesní
porosty se pravidelně ošetřují formou
okopávek, ožínání, přihnojování a nezbytnými nátěry proti okusu zvěře. Nezřídka musíme mladé stromky chránit
oplocenkami. Aby takto rekultivovaná
krajina vypadala podobně jako ta na
Arnoštka Kostková dělí svůj čas na práci v terénu a v kanceláři.
Merkuru, musí se ještě vybudovat přístupové cesty a stezky, odpočívadla,
vyhlídková místa. Moc se mi líbí například nová mola, která jsou na vodních
plochách DNT a DB.
Dlouhodobým partnerem
Severočeských dolů v oblasti
rekultivací jsou odborná pracoviště
České zemědělské univerzity
v Praze. Jaké jsou výsledky této
spolupráce?
Rekultivace na obou lokalitách SD
s námi dlouhodobě sledují vědecké
týmy z České zemědělské univerzity
v Praze. Výsledky botanického, fytopatologického a hydrobiologického výzkumu jsou cenné pro naši práci. Rekultivované plochy jsou vlastně jakousi
terénní laboratoří pod širým nebem.
Máme tak unikátní možnost sledovat
v časové ose od samotného zakládání
výsypek během všech rekultivačních
cyklů faktory ovlivňující půdní vlastnosti a provádět botanické, fytopatologické a hydrobiologické výzkumy. Výsledky vykazují v mnoha směrech výborné
hodnoty a objektivně dokumentují, jak
rekultivace po těžbě vrací kvalitní plochy přírodě a lidem. S výsledky monitoringu rekultivací pravidelně seznamujeme na pracovních seminářích
zastupitele měst a obcí v sousedství
SD.
Většinu dnešního pracovního dne
jste prožila v terénu. Nejen
tušimické rekultivace máte
dokonale zmapovány. Jak často se
seznamujete s aktuálním stavem
vegetace na rekultivovaných
plochách?
I když dny, kdy jsem v terénu, mám
ráda, v mé pracovní náplni převažují
administrativní činnosti v chomutovské
kanceláři. Zde jako technik rekultivací
odboru přípravy území a rekultivací sleduji jejich projektování, přípravu a realizaci. Vedu také statistickou evidenci,
včetně měrných nákladů na jednotlivé
rekultivační akce. Provádím samozřejmě i autorské dozory jejich realizace.
Když je příležitost, třeba při přejímkách
ploch od dodavatelské firmy nebo během kontrolních dnů, vítám možnost
podívat se do míst, která sice dobře znám, ale stále mě fascinují svojí
krásou.
18/19
Tušimické rekultivace znáte
dokonale. Kdy jste se začala
rekultivační tematikou na DNT
zabývat?
Po maturitě na střední zemědělské
škole jsem nastoupila na DNT do prvního zaměstnání. Stala jsem se tehdy
technikem rekultivací v oddělení vyvolaných investic a rekultivací pro oblast
Dolů Nástup. Sídlili jsme v dnes již neexistující obci Kralupy u Chomutova. Být
u toho, když se těžbou narušené krajině
dává nová rekultivovaná tvář, mě okamžitě zaujalo a naplňovalo. Proto jsem
se rozhodla rozšířit si vzdělání dálkovým studiem Vysoké školy zemědělské
v Praze. Moc ráda jsem patřila do týmu
tušimických rekultiváků a společně
s nimi se snažila o postupné dotváření
a rozšiřování mladé potěžební krajiny.
Této lokalitě a problematice jsem se do
hloubky věnovala také ve své diplomové práci Rekultivace výsypek DNT.
pomáháme
návštěvníků nepozná. Celý areál je
totiž součástí komplexní rekultivace
a revitalizace zdejší potěžební krajiny. Belantis se nachází na výsypce
bývalého povrchového dolu Böhlen,
posléze přejmenovaného na Zwenkau, který ve středoněmeckém revíru těžil hnědé uhlí v letech 1924 až
1999. Zbytková jáma lomu se zatápí
na rekreační jezero. V okolí parku je
takových vodních ploch po bývalých
lomech několik. Původní industriální
krajina u Lipska se mění na krajinu jezerní. Investorem parku Belantis byla
soukromá německá rádia, přičemž
jen počáteční investice představovala
50 mil. eur.
Jubilejní návštěvník:
Michaela Kombrzová z Března
Od roku 2007, vždy na konci nebo
začátku školního roku, pořádají SD
Do projektu Pomáháme už tradičně patří pořádání zajímavých výletů
pro děti z obcí bezprostředně sousedících s důlními provozy na Bílinsku
a Tušimicku. Návštěvy zábavního parku Belantis pak patří mezi dětmi
k vůbec nejoblíbenějším. Přesvědčili jsme se o tom na začátku školního
roku, kdy si dech beroucí atrakce užívali školáci ze ZŠ Březno. Byla mezi
nimi také žákyně 8. třídy Michaela Kombrzová, která se stala jubilejním
tisícím děckem, kterému návštěvu v Belantisu dopřály Severočeské doly.
Belantis – zábavní park
na bývalé výsypce
Největšímu saský zábavní park byl
vybudován na území bývalého hnědouhelného lomu v blízkosti Lipska.
Nápad na netradiční využití 27 hektarů
rekultivované výsypky vznikl na přelomu milénia a v roce 2002 byl park
slavnostně otevřen. Během deseti let
provozu si v Belantisu užilo zábavy
více než 600 tis. návštěvníků, mezi
nimi také tisícovka dětí z měst a obcí
Tady se opravdu
někdy těžilo uhlí?
To, že park leží uprostřed krajiny
kdysi silně poznamenané těžbou uhlí,
už dnes, kdy je jeho okolí vzorně rekultivované a upravené, nikdo z jeho
Míša Kombrzová byla uvítána jako tisící dítě
vyslané do Belantisu Severočeskými doly.
Jubilantka se na oslavě rozdělila
o sladkosti se všemi spolužáky.
v sousedství DB a DNT, které sem už
pět let pravidelně vysílají Severočeské
doly. V zábavním parku si najdou už
vyzkoušené oblíbené atrakce, ale vždy
i nějaké novinky.
Belantis – příklad atraktivního využití
území po povrchové těžbě uhlí.
20/21
výlety pro děti ze sousedních obcí.
K pravidelným účastníkům patří žáci
ZŠ v Březně. Letos 4. září byla mezi
pětačtyřiceti březenskými školáky
i Michalela Kombrzová, která se podle propočtů stala už tisícím návštěvníkem, kterého do Belantisu vyslaly Severočeské doly. Řekla nám:„Opět se
mi tady moc líbilo. Za nejoblíbenější
atrakci považuji horskou dráhu Hurikán. Z toho, že jsem už tisícím návštěvníkem parku od Severočeských
dolů, jsem byla dost překvapená.
Ještě víc pak z oslavy, kterou jsem si
se všemi spolužáky užila. Tu slávu mi
bude připomínat medvídek – maskot
parku, které jsem od Severočeských
dolů dostala. Moc děkuji nejen za
plyšáka, ale hlavně za to, že pro nás
dělají tak perfektní výlety.“
Všesokolský slet 2012
30. června v podvečer naše TJ Sokol Chomutov odjela na XV.
Všesokolský slet do Prahy. Na místo nás dopravil sponzorský autobus
SD Chomutov. Naši cvičenci se sletu zúčastnili v hojném počtu díky
podpoře Severočeských dolů a Magistrátu města Chomutova.
A jak to bylo od začátku? Naše TJ se
pravidelně zúčastňuje sletů, nechyběli jsme zatím na žádném a o nácvik byl
vždy zájem. V prosinci roku 2010 naši
cvičitelé, kteří pravidelně na slet nacvičují, dostali pozvánku na přehlídku
sletových skladeb v Praze. Z těchto
skladeb si pak mohli vybrat, která je
zaujala a která by byla vhodná pro
naše cvičence. Z přehlídky bylo natočeno DVD, které mohli naši cvičenci
shlédnout v únoru 2011 a definitivně
se rozhodnout, zda se jim skladba líbí
a budou ji chtít nacvičovat.
Od atrakce k atrakci co nejrychleji na kolech.
A co se v naší TJ
na slet nacvičovalo?
 Ať žijí duchové – skladba pro rodi
če a malé děti a mladší školní děti
(v Praze cvičilo 16 našich cvičenců,
skladbu nacvičila cvičitelka Ivana
Čopíková).
 Jonatán – skladba pro mladší
žákyně s prvky gymnastiky a aerobiku (v v Praze cvičilo 11 žákyň,
skladbu nacvičila cvičitelka Míša
Bielíková).
 Nebe nad hlavou – ropeskippingo
vá skladba pro dorostenky a mladší
ženy (v v Praze cvičilo 13 starších
žákyň a dorostenek; tato skladba
byla technicky a fyzicky nejnáročnější ze všech sletových skladeb,
nacvičila jí cvičitelka Míša Bielíková).
 Česká suita – skladba pro ženy
s velmi náročnou a krásnou
choreografií (v Praze cvičilo 18 žen,
skladbu nacvičila cvičitelka Jana
Zbíralová).
V neděli 1. července se všichni naši
cvičenci zúčastnili sletového průvodu Prahou. Na sletu jsme byli od 30.
června do 6. července. Nácviky před
vlastním vystoupením probíhaly denně a trvaly několik hodin. Z Prahy jsme
odjížděli domů opět autobusem SD,
který pro nás po skončení programu
přijel k SYNOT TIP ARÉNĚ (stadion
Slávie), kde se celý slet uskutečnil.
Náklady na týdenní pobyt v Praze,
náklady na cvičební úbory, náčiní, dopravu do Prahy i po Praze atd. jsou
opravdu nemalé, a tak bez podpory
by málokdo z rodičů mohl celou částku v plné výši uhradit. Naše TJ oslovila Severočeské doly v březnu 2012
s prosbou o finanční pomoc při zajištění naší účasti na XV. Všesokolském
sletu. Severočeské doly jsme oslovili
hlavně proto, že nám vždy, pokud
bylo třeba, pomohly v rámci svých
možností. To, že SD mají svůj autobus, jsme netušili, a tak jsme opravdu
byli mile překvapeni podanou rukou.
Naše TJ nemůže nic víc, než jen co
nejsrdečněji poděkovat. V naší organizaci sportujeme pro radost, ne
pro výkony nebo slávu, jména našich
sportovců jsou neznámá a sponzoři
o jejich podporu nemají moc zájem.
text: Michaela Bielíková
foto: archiv TJ Sokol Chomutov
z míst kde žijeme
Josef Horáček
zasvětil čtvrtstoletí života
komunální politice
Jsou politici, kteří mají ambice postupovat rychle po
žebříčku až do nejvyšších politických pater. Jiní raději
věnují svou aktivitu komunální politice, kde jsou výsledky
jejich práce mnohem viditelnější a dotýkají se konkrétních
lidí. Mezi ty druhé patří Josef Horáček, starosta Bíliny.
HORNICKÉlisty 4/2012
Město Bílina se za posledních dvacet let hodně změnilo. Obyvatelé v něm
mají prakticky všechno, co potřebují
ke svému životu a k aktivnímu vyplnění
volného času. Jsou tu však i problémy,
které přináší vysoká míra nezaměstnanosti. Starosta Josef Horáček využívá
svých bohatých zkušeností k tomu, aby
v radě a posléze v zastupitelstvu prosazoval nejen realizaci programu, který
přijala koalice, ale aby reagoval na aktuální otázky města. Za naše čtenáře jsme
položili panu starostovi několik otázek.
Kolik let už působíte v komunální
politice, konkrétně v radě města?
Bude to už čtvrtstoletí. V radě města
jsem byl už před Listopadem, v trojici
bezpartijních. Tehdy jsem zastupoval
tělovýchovnou jednotu. Po revoluci
jsem jedno období v politice vynechal.
Od té doby jsem už páté volební období v radě města a třikrát jsem byl zvolen
do funkce starosty.
S jakými ambicemi a plány jste
vstupoval do komunální politiky?
V každém volebním období byla nějaká priorita, vycházející z momentálních
požadavků. Realizace se vždy odvíjela
od dostatku finančních prostředků, od
dotací a také od vůle zastupitelů a kolektivu, který se mnou spolupracoval.
Jsme město, které má své problémy,
hodně nepřizpůsobivých spoluobčanů
a ve finále musíte některé záměry vzdát,
protože nemáte ani podporu legislativy.
Když jsem vstupoval do politiky, mým
cílem byla pomoc sportu. Pak jsem se
zaměřil na zvelebení města. Měl jsem
mnoho námětů z návštěv různých měst,
ale pak jsem usoudil, že řadu z nich by
mnozí spoluobčané nedokázali zhodnotit. Jedním z cílů byla obnova lázní.
Za deset let se na radnici vystřídala
řada zájemců, kteří přišli s plány, jak
tradici vzkřísit, ale ani jeden neuspěl.
Teď tu máme dalšího, který čeká na příslib dotací.
Na rekonstrukce však čekají
ve městě i další objekty?
Obdobný záměr je s bývalým pivovarem, který je památkově chráněným
objektem. Zájemce přišel sám s nabídkou provést rekonstrukci, uvést
do provozu minipivovar a nastartovat
některé služby v návaznosti na zimní
stadion. Studie je vypracována a nyní
V bruselském sídle Evropského parlamentu hovořil starosta Josef
Horáček o Bílině s europoslankyní Zuzanou Roithovou.
Jedním z významných partnerů
města jsou Severočeské doly, které
se svými subdodavateli patří
v regionu k největším
zaměstnavatelům.
Severočeské doly patřily vždy k nejspolehlivějším partnerům, a to jak při
řešení těch příjemnějších záležitostí,
tak i palčivých problémů. Neznám případ, kdy by se nenašlo řešení. Díky Severočeským dolům je možné realizovat
řadu akcí pro děti či seniory, sportovní
nebo kulturní akce, na které se jen těžko hledají prostředky. Jednoduše řečeno, víme, kam se můžeme obrátit.
Díky Severočeským dolům se
můžete s kolegy ze sousedních
měst a obcí kolem Dolů Bílina
podívat do zahraničních lokalit,
které jsou obdobně postiženy
těžbou uhlí. Vítáte takové akce?
Určitě je to pro nás přínosem. Vidíme, jak se dají řešit problémy obcí dotčených těžbou či provozem velkých
elektrárenských bloků, jak vypadá
krajina po rekultivaci. Navštívili jsme
i jeden z dolů, kde se prašnost účinně
řeší umělou vodní mlhou. Zavítali jsme
do přestěhované obce s plně vybavenou infrastrukturou a také do Evropského parlamentu, kde nás přivítala
poslankyně Zuzana Roithová. Nejedná
se tedy o obyčejné zájezdy, ale o pracovní cesty, kde dochází k výměně
názorů a ke sblížení kolegů starostů
a zastupitelů.
Bílina je od letošního roku novým
členem Euroregionu Krušnohoří,
co vás k tomu vedlo?
Naše město je dlouhá léta členem
Euroregionu Labe, ale geograficky
spíš patří do Krušnohoří. Blízko máme
ke svým sousedům v Sasku. Máme
smlouvu o spolupráci s Dippoldiswalde a nyní i s Altenbergem, s kterým
jdeme společně se žádostí na projekt
Cíl 3. S jejich pomocí chceme získat
prostředky na Městské muzeum a Muzeum lázeňství.
text: Václav Sedlák
Foto: Václav Sedlák, Tomáš Vrba
Den horníků v Bílině
Prosluněná zářijová sobota lákala na výlet, nebo na
společensko-kulturní akci. Takovou byl i tradiční Den
horníků v Bílině, který je tady vždy především připomenutím
nelehké hornické práce, její historie i současnosti.
Den horníků se uskutečnil v areálu Kyselka a hlavním pořadatelem
spolu s městem Bílina bylo kulturní
centrum Kaskáda. Akce celého dne
se odehrávaly v areálu Kyselka, tedy
v bývalém lázeňském parku. Mnozí
starší účastníci zavzpomínali, jaký
areál ještě před několika desítkami
let býval. Pod ním stojí budova stáčírny (přibližně z přelomu 18. a 19.
století), ale alkalická kyselka se z Bíliny vyvážela již od druhé poloviny
17. století, tehdy v keramických nádobách. Právě při hledání cest léčivé
vody bylo také na Bílinsku nalezeno
uhlí a zjištěno, že jeho tepelná vydatnost je výraznější, než uhlí dřevěného.- Lázně byly postaveny v průběhu
poslední čtvrtiny 19. století, lesní kavárna „Kafáč“ je z roku 1891.
V areálu lázní Kyselka bylo pro
oslavu Dne horníků připraveno pět
scén a z kulturní nabídky si mohl vybrat každý návštěvník právě to, co
ho zajímá. Již při vstupu do areálu
byl k vidění dozer Caterpillar s přední
radlicí ze střediska DDM a 70tunový autojeřáb Liebherr, v prvé pravé
zatáčce stál kloubový damper Volvo
s nosností 40 tun. Jak jsme se dozvěděli, děti mohly navštívit i kabiny
vystavovaných velkých automobilů,
ale jeden z malých návštěvníků byl
tak unešený, že po jeho psychickém
nadšení zbyl na podlaze kabiny viditelný důkaz.
Den horníků navštívili také zahraniční hosté města. Muži při cestě
zpět nadšeně okukovali obří vozidla,
včetně vysunutého 51metrového ramene autojeřábu. Ženy se zajímaly
spíše o architekturu více jak stoleté
budovy stáčírny, které však chybí
ona lázeňská skvostnost, kterou by
si jistě zasloužila. Významný Den
horníků v Bílině v průběhu soboty
navštívilo téměř tisíc pět set hostů.
text a foto: Svatava Brožíková
22/23
se dolaďují podmínky. V souvislosti
s touto rekonstrukcí připravujeme pro
Pivovarské náměstí výstavbu okružní
křižovatky. Město podalo také žádost
o dotaci na demolici bývalých kasáren.
Březenská pouť:
vrchol společenského
života v obci
Průvod v historických kostýmech,
středověký jarmark, projížďku na velbloudech a celou škálu pouťových
atrakcí a nepřetržitý sled nejrůznějších kulturních vystoupení si mohli
o víkendu 18. až 19. srpna plnými
doušky dopřávat návštěvníci už desáté pouti v Březně. Velkému zájmu
veřejnosti se těšil také stánek Informačního centra Severočeských dolů
a prohlídka veteránského rýpadla
KU 800.8/K 77 neboli březenského
draka Severuse. Březenská pouť se
těší značnému renomé a na Chomutovsku se stala už dávno pojmem.
Čtvrté ledvické
slavnosti
V pořadí už čtvrté slavnosti se opět
vydařily. Celou sobotu 25. srpna proudily ke zdejšímu stadionu, tradičnímu
místu konání, proudy lidí. Nechyběly
klasické řetízkové kolotoče, nafukovací drak či stále populárnější trampolína. Novinkou pro děti byly projížďky na koních. Mimořádně bohatý
byl kulturní program. Celý den se na
pódiu střídala řada zábavních produkcí, která zaujala mladou i starší generaci. Vyvrcholením bylo vystoupení
skupiny Maxim Turbulenc. Typickým
znakem letošních slavností byl opět
vysoký počet nadšených návštěvníků.
LETNÍ SLAVNOSTI
U NAŠICH SOUSEDŮ
Také letošní léto bylo bohaté na celou řadu
tradičních lidových zábav. Ty v Březně, Ledvicích
a Mariánských Radčicích spojoval kromě podpory
Severočeských dolů pestrý kulturní program,
nakažlivě veselá pouťová atmosféra a hlavně
obrovský zájem místních i přespolních.
Do Mariánských Radčic opět přijela pouť.
Mariánská pouť přinese
vždy něco nového
Úspěšně obnovená tradice pořádání kdysi vyhlášených mariánských
poutí pokračovala v sobotu 15. září už
šestým ročníkem. Samozřejmostí byly
stánky, pouťové atrakce, skupiny historického šermu a hudba všech žánrů, která se návsí linula celý den. Ani
v Mariánských Radčicích nechyběl
stánek Infocentra SD. Novinkou byla
prezentace archeologické výzkumné
činnosti z předpolí lomu Bílina, která
upozorňovala veřejnost na výjimečné
archeologické nálezy z okolí. Římskokatolická farnost Mariánské Radčice
pak uspořádala výstavu Česko-německé osudy mapující historii vztahů
obou národů. Vyvrcholením svátečního dne bylo setkání rodáků a absolventů zdejší obecné školy.
z míst kde žijeme
BŘEZNO
Starostu Zdeňka Valentu (vpravo) potěšila účast výrobního ředitele
Jiřího Nerudy, který patří k pravidelným návštěvníkům březenské pouti.
Prohlídky veterána KU 800.8/K 77 s kvalifikovaným
výkladem Josefa Pouby (vpravo).
LEDVICE
LEDVICE
Bohatý kulturní program pro všechny generace.
Děti zaujala zpěvačka Heidi Janků.
Reprezentanta Severočeských dolů – personálního ředitele
Josefa Molka – přivítala starostka Zdeňka Fritscherová.
MARIÁNSKÉ RADČICE
MARIÁNSKÉ RADČICE
Starostka Vlasta Tůmová (druhá zleva) vítala rodáky – sourozence
Triebovy, kteří zatím nevynechali žádnou z obnovených poutí.
Zvídavé děti si pod vedením archeologa Petra Čecha vyzkoušely
analogový detektor kovů při hledání archeologických nálezů.
24/25
BŘEZNO
jubilanti
Jubilanti Skupiny SD (červenec – srpen)
Pracovního jubilea dosahují v DB:
20 let
Kára Jiří
operátor PD
Hradecký František
vedoucí řidič velkostroje
Martinec Petr
řidič PVZ
Bartoš Zdeněk
řidič shazovacího vozu
Ing. Krupka Tomáš
technik PM elektro
Šlajchrt Ladislav
hasič – strojník
30 let
Jánošík Jiří
Šíma Petr
Kasl Petr
Ludvík Zdeněk
Petr Miroslav
Seigertschmied Petr
Stanislav Roman
Jirsa František
Bobysud Petr
Voith Bohumil
Hons Jaromír
Kučera Miloslav
Patočka Zdeněk
zámečník velkostroje
provozní zámečník
mechanik strojní
řidič velkostroje
mechanik elektro
revírník
revírník
vedoucí úseku
řidič pracovních strojů
mistr ostatní
směnový inženýr
40 let
Hozák Jaroslav
Vošmik Ivan
Vavřička Miroslav
Kulich Miloslav
Benda Radislav
Rajniak Milan
Citrák Jan
Čoček Stanislav
Volma Norbert
Malý Petr
Šlechta Miloslav
mechanik elektro
řidič velkostroje
řidič velkostroje
řidič velkostroje
elektrikář velkostroje
mistr ostatní
mech. el. zařízení
revizní technik
HORNICKÉlisty 4/2012
Pracovního jubilea dosahují v DNT:
20 let
Král Václav
Sečkář Pavel
elektrikář VLS
30 let
Myška Vlastimil
Dvořák Vladimír
Paleček Vladimír
Šindelářová Jarmila
Bursík Miloslav
Dobda Jiří
Urbanová Marcela
Herčzík Marek
Richter Petr
Lipner Miloslav
Neuman Milan
Voškrda Jaroslav
Kašper Petr
Kozák Petr
40 let
Bardoun Ivan
Havlena Petr
Vágner Luděk
PÚ – SJ
PÚ – SS
PÚ – TU
PÚ – TU
OPM
OZL BHP a PO
PÚ – SJ
PÚ – SJ
PÚ – SJ
PÚ – SS
PÚ – SS
PÚ – SS
PÚ – TPS
PÚ – TPS
PÚ – DDM
PÚ – DDM
PÚ – DDM
PÚ – TU
PÚ – PL
PÚ – SJ
PÚ – SJ
PÚ – SS
PÚ – TU
PÚ – TU
PÚ – TU
PÚ – TU
PÚ – TU
PÚ – ÚU
PÚ – Energetika
OPM
PÚ – ÚDUT
PÚ – Skrývka
provozní elektrikář
vedoucí řidič VLS
dispečer
strojník v úpravně
řidič
strojnice v úpravně
inspektor BHP a PO
vedoucí úseku
idič pracovních strojů
VO přípravy a říz. výroby
elektrikář VLS
PÚ – Skrývka
PÚ – Skrývka
PŘV
PÚ - ÚDUT
PÚ – Lom
PVZ PÚ – Lom
PÚ – ÚDUT
OBHP
PÚ – Lom
PÚ – DDM
OPŘV
PÚ – DDM
PÚ – ÚDUT
PÚ – Lom
elektrikář
PÚ – Skrývka
VLS PÚ – Lom
PÚ - Skrývka
Pracovního jubilea dosahují ve Správě SD:
30 let
Kružík Jiří
strojírenský dělník
sklad DB
Tischler Jiří
VO rozvoje báňské základny odbor rozvoje b. základny
Rezková Danuše
skladnice sklad DNT
Holopírek Luboš
ref. operativního nákupu
DNT – operativní nákup
Zelenka Josef
finanční referent
odbor financování
Meissner Miloslav
specialista koordinace obchodu.
odbor obchodní
Eis Miroslav
technický ředitel
odbor technického ředitele
Konečný Ivan
vedoucí oddělení
odbor odměňování a péče o zam.
Fraštia Milan
specialista pozemků
oddělení přípravy a rekultivací
Skalická Jaroslava
referentka oper. nákupu
odbor podpory nákupu
Pracovního jubilea dosahují v SD – Autodoprava, a. s.:
30 let
Beránek Karel
automechanik
Hýsek Stanislav
automechanik
Mašek Jiří
automechanik
Zaťko Miroslav
automechanik
Buchlák Stanislav
řidič SMV PT
Král Petr
automechanik
40 let
Kašpar Miroslav
automechanik
Pracovního jubilea dosahují v SD – Kolejová doprava, a. s.:
20 let
Švandrlík Jiří
vlakvedoucí – vedoucí posunu
30 let
Šafran Vlastimil
pochůzkář-zámečník
Žabokrtský Jaroslav
pochůzkář-zámečník
Kovář Vladimír
strojvedoucí
Klement Martin
strojvedoucí
Lhotská Jitka
hradlařka
40 let
Měchura Antonín
strojvedoucí PT
Pracovního jubilea dosahují v SD – 1. strojírenská, a. s.:
20 let
Schlosser Jiří
provozní zám.-opr. př.
Janák František
Kubínek Petr
Petrželka Jaroslav
Bártovský František
30 let
Uller Pavel
Küncel Václav
Suchý Zdeněk
Šindelář Jaroslav
Procházka Boris
Demjan Ladislav
Soukup Pavel
Matějka Ladislav
technik PZF
40 let
Fojtík Vojtěch
Šíma Josef
Soukup Josef
Loutchan Jaroslav
Lieberzeit Leopold
PB
PB
PB
PB
PB
PB
PT
PT
PT
PT
PT
PT
PB
PB
PB
PT
PT
PB
PB
PB
PB
PB
PT
PT
Správa a. s.
PB
PB
PB
PT
PT
Všem jubilantům přeje jak vedení společnosti Severočeské doly, tak vedení dceřiných společností
mnoho spokojenosti a za odvedenou práci vyslovuje poděkování.
Rubriku připravují referentky personálních a sociálních služeb
REKULTIVACE JAKO SPOLEČENSKÝ PROBLÉM
Díky PhDr. Jiřímu Volfovi
z duchcovského muzea jsem
získal velmi zajímavé a dosud
nepublikované doklady, vztahující
se k počátkům rekultivací nejen
na Duchcovsku, ale v celé
podkrušnohorské těžebně
průmyslové oblasti. Duchcov
se v těchto souvislostech stal
doslova kolébkou historických
rekultivací, které se kromě
Duchcovska a Podkrušnohoří
týkaly i území bývalého Českého
království a celého tehdejšího
mocnářství Rakousko-Uhersko.
Z dokumentů vyplývá, že již před
více než stoletím byla problematika
životního prostředí v této oblasti
velmi aktuální, a to natolik, že se
jí věnovali nejen odborníci, ale
především představitelé místních
a zemských úřadů, i vysocí
představitelé tehdejší šlechty.
Člověk a příroda
Ve své člověčí domýšlivosti často zapomínáme na to, že příroda je objektivní
realitou, existující nezávisle na našem
vědomí. Je nekonečná v čase a prostoru a je v neustálém pohybu a změně, je klasickým nelineárním systémem
s mnoha proměnnými v prostoru a čase.
Byla před námi a bude i po nás.
Na přírodu působíme pracovními nástroji a prostředky, využíváme přírodní
Parní rýpadlo nasazené v r. 1884 na dole Hartmann.
Mapa z roku 1905 znázorňuje obce se značným
rozsahem devastace a potřebou rekultivace.
látky a energie. S rozvojem výrobních
sil působíme stále intenzivněji, aktivně
ji přetváříme – a občas si přitom neuvědomujeme, že nutně zůstáváme její součástí. Chtě-nechtě jsme jejími nájemníky.
Historie člověka je i historií jeho vztahů k přírodě. Pokud převažovaly v interakcích mezi člověkem a přírodou vztahy
individuální, k zásadním konfliktům nedocházelo, protože bylo v silách přírody
přehmaty člověka snadno napravovat.
Teprve zprostředkované působení společenských sil na přírodu se vyznačuje
výrazným zmnožením sil člověka, a proto i zvýšením intenzity našeho působení
na přírodu. A naše rodná Země jakoby
se zmenšovala. Stále častěji působíme
nejen bezprostředně na určité místo,
ale současně i na širší prostor krajiny
a v mnoha případech nejen na světadíly,
ale na celou planetu. Efekt motýlích křídel přestává být teorií a stává se realitou.
Proto i lokální aktivity nutno posuzovat
globálně.
Lidí rychle přibývá, jejich nároky na
produkci hmotných statků rostou. Tyto
požadavky je možné krýt především intenzifikací výroby potravin a rozvojem
výrobních kapacit průmyslu. Již dnes se
tyto tendence dostávají do konfliktního
stavu se zásadou trvale udržitelného
života. V omezeném prostoru geosféry
může trvale udržitelný růst prosazovat
jen diletant nebo šílenec.
Hmotné statky nelze však uspokojivě zajišťovat bez materiálového
a energetického krytí všech ostatních
technicko – ekonomických aktivit. Rozhodujícím zdrojem energetických a materiálových zdrojů až dosud je a ještě
dlouho bude nerostné bohatství naší
26/27
informace
informace
Lom Glückstern v těsném sousedství jižní části Duchcova na přelomu 19. a 20. století
je dokladem, proč těžaři dávali v tomto území přednost povrchové těžbě.
planety, lokalizované do prostoru litosféry. V kontextu s naší problematikou
se jedná především o těžbu uhlí v podkrušnohorských pánvích, které je dosud
nejvýznamnější energetickou surovinou
našeho státu.
Tato těžba vždy znamená technologicky nutný zásah do příslušného území
– a ve velkém měřítku pak do krajiny jako
prostoru pro bydlení, výrobu a využívání
volného času. Do velmi specifické situace se tato problematika promítá v případě vztahů člověka a krajiny severočeské
hnědouhelné pánve.
Hnědouhelná těžba pod Krušnými
horami
Dlouhou dobu se tradovalo, že Duchcov je kolébkou těžby uhlí. Vycházelo
se ze známého zápisu v městské knize
Duchcova z 21. května 1403, pořízeného bakalářem Jakobusem v době, kdy
v Betlémské kapli kázal Mistr Jan Hus.
Vyplývalo z něho, že duchcovský měšťan Stisla prodal své podíly na důlním
díle zvaném Na Krikwalde vzácnému
pánu Jindřichu z Eynsedelu, Ondřeji
Kolbachovi, Janku Rynhutovi a Mikuláši
Šmelcerovi za čtyři kopy grošů. Duchcov stojí na uhlí, a tak se dlouho mělo za
to, že je tento zápis rodným listem uhelného hornictví. Po mnoha letech však
badatelé došli k závěru, že se předmětný
zápis v městské knize duchcovské netýkal těžby uhlí, ale s velkou pravděpodobností těžby stříbrných rud v nedalekých
Krušných horách, a sice u obce Mníšek,
jejíž německé jméno zní Einsiedel.
První ověřená zpráva o záměru těžit
uhlí se datuje až roku 1550, kdy báňský
hejtman z Jáchymova, Bohuslav Felix,
kníže z Lobkovic a Hasištejna, podává českému místodržícímu zprávu, že
hodlá v kraji Žateckém, Litoměřickém
a Slánském … „nikde nevídaný důl na
kamenné uhlí vyhloubiti“. A král Ferdinand I. mu toto privilegium udělil.
Ještě dlouho však nebyl pro uhlí odbyt, takže se během období tzv. selské
těžby kutalo v malém, pro vlastní potřebu. A často se vyplácelo vytěžené uhlí
spálit a popel prodávat jako hnojivo.
A navíc, dlouhou dobu se lidé užívání
uhlí k otopu bránili, protože podle Lipského naučného slovníku z roku 1736
Válcovny v Pozorce u Teplic.
„Uhlí pocházející povětšině z Englicka
a Skotska, kdežto se při nich vaří a místnosti se jimi vytápějí, vydávají však velmi ošklivý a sžíravý čmoud, který jest
pro prsa a plíce velice škodlivým a jest
bezpochyby příčinou toho, jak nás zpravuje jistý Engličan, že třetina obyvatel
kterak odstranit škodlivý pach kamenného uhlí Londýna zmírá na úbytě a zapálení plic.“ A nepomáhala ani novinová
propagační kampaň, „“. Oživení nastalo
teprve nedostatkem dřeva v hutích na
saské straně Krušných hor, a později,
když mohlo uhlí putovat po Labi a našlo
tak snadnější cestu do světa. Až nedostatek dřeva a rozmach železnice a průmyslu daly severočeskému uhlí zelenou.
Průmyslová revoluce se u nás teprve
rodila. V roce 1810 dal sice hrabě Buquoy postavit první parní stroj na svém
dole v Otvicích, ale technická revoluce
se v revíru prosadila teprve roku 1884,
kdy podnikatel Hartmann instaloval na
svém dole první výkonné parní rýpadlo
anglické provenience o výkonu 10 hp (=
7 355 kW). V poslední čtvrtině 19. století se severočeský revír již zařadil mezi
největší uhelné oblasti. Tím se tehdejší
Rakousko-Uherské mocnářství dostalo
v hnědouhelné těžbě na třetí místo ve
světě, za USA a Německo. V roce 1917
se zde těžilo již 18 mil. tun ročně.
Ráj i peklo
Existuje mnoho dokladů o tom, že
kraj mezi Krušnými horami a Českým
středohořím byl do poloviny 19. století „zeleným údolím“. Před nástupem
Značná část poddolovaného území se na povrchu vyznačovala
destrukcí povrchu v podobě trychtýřových propadlin.
průmyslové těžby bylo toto území - vybavené příznivým klimatem a ovzduším,
dostatkem vody a úrodnými půdami
– velmi úrodnou zemědělskou oblastí
s převahou kvalitní orné půdy a doplňkem ovocných sadů, vinic, a dokonce
i chmelnic.
Pánevní krajiny pod Krušnými horami
ještě během první poloviny 19. století
byly přitažlivé nejen pro obyvatele české kotliny. V kontextu s výskytem četných lázní se stávaly oblíbeným místem
návštěvníků z celé Evropy. Vedle lázní
bylo magnetem i nádherné pozadí krušnohorského masivu a nesmírně atraktivní, geomorfologicky dynamická krajina
sousedního Českého středohoří. Často
je citován obdivný výrok J. W. Goetheho,
pro něhož byl při cestě do lázeňských
Teplic pohled z hřebenů Krušných hor
na otevřenou kulisu milešovské části Českého středohoří „pohledem do
vln rozbouřeného geologického moře“.
V dobové literatuře se o mostecké pánvi
můžeme dočíst především to, že byla
intenzivně zemědělsky využívána: „Silnice z Teplic do Karlových Varů vede
lesy přerušenými rozsáhlými obilnými
lány v délce 40 mil. Je to nejbohatší
a nejúrodnější část tohoto království …
Kam až oko dohlédne, vše je využíváno
k intenzivnímu obhospodařování půdy.
S půdou se zachází tak hospodárně,
že se dokonce mezi poli nedělají meze
a jsou rozlišována jen trochu vyšší a širší brázdou.“
Tato idylická situace se hlavně během druhé poloviny 19. století
v souvislostech s rozvojem těžby, ale
i ostatního průmyslu, výrazně měnila.
Bedřich Bernau v publikaci Čechy X.
Krušné hory a Poohří z roku 1896 tuto
situaci popisuje takto:
„Truchlivě dojme nás pohled na krajinu,
do níž vkročíme z Oseku k jihu. Jestliže
hotové jmění kláštera novější dobou valně vzrostlo náhradami, jež dostal a dostává za pozemky ku těžbě hnědého uhlí
zabrané, tedy dočasný tento zisk daleko
je vyvážen úplným zničením pozemků
samých. Celá tato ještě před desítiletími
tak ladná krajina mění se znenáhla ve
smutnou poušť. Průmysl hnědouhelný,
který v málo desítiletích tak mocně se
rozvinul, vzal nejen tomuto kraji, ale celému úpatí Krušných hor přirozený jeho
ladný půvab, tak že shledáme zde nyní
většinou jen pozemky plodinami řídko
pokryté, kdežto vzduch škodlivými miasmy prosycený na všechen organický
život záhubně účinkuje. Ve zdejším okolí
chmelařství někdy velmi se dařilo; dnes
zaniklo docela, neboť pozemky dolováním prorvané a ze souvislosti své roztržené více k němu se nehodí. Také schází potřebný pro chmel čistý vzduch.“
Koncem 19. století působilo v Mostecké pánvi již na 500 parních strojů.
Prodejné bylo jen kusové uhlí, a tak
u každé šachty vznikaly haldy mouru,
který podléhal záparům i ohňům. A přitom se jednalo o negativně působící
přízemní emise. Propadliny po hlubinné těžbě ubíraly sedlákům stále více
pozemků. A postupně se stále větším
environmentálním problémem stávaly
Parní lokomotivy byly zdrojem významného
podílu zakouření celé oblasti.
v Čechách zaznamenáno 120 hornických stávek. Pouze jediná stávka v revíru roku 1900, které se zúčastnily tisíce
horníků, znamenala zameškání 872 647
směn a výpadek těžby 2,8 mil. tun uhlí.
Spojitosti této společensky výbušné situace zcela jistě souvisely i s dosavadní
neochotou devastované území rekultivovat – což se projevilo např. v roce 1892
odmítnutím osnovy návrhu rekultivačního zákona vídeňskou Říšskou radou. Na
přelomu století přesto exekutiva tehdejšího mocnářství zasáhla.
Pokračování najdete v příštím čísle
Hornických listů.
text a foto: Stanislav Štýs
28/29
i nově otvírané hnědouhelné lomy s přirozenými zápary a ohni. Nemalou měrou k tomu přispívala hustá síť parních
železnic, nezbytných pro odbyt těžby.
F. Cajthaml – Liberté v Obrázcích
z Deutschböhmen v roce 1912 píše: „Za
Řetenicemi počíná pověstná rovina Duchcovská, která u samého Duchcova
proměňuje se v hotové peklo. Oko nevidí nic než šachty, propadliny, obrámy,
popel a černé hnijící potoky …“.
Veřejnost té doby však žila především
sociální problematikou. Stávky byly na
denním pořádku, a to již koncem 19. století, kdy šlo hlavně o spravedlivé mzdy,
únosnou pracovní dobu a volební právo.
K sociální nespokojenosti však zcela nepochybně přispívala i tehdejší „kvalita“
životního prostředí. Jen roku 1890 bylo
informace
V tisícimetrové nadmořské výšce,
na rozhraní dvou krajů a dvou
států, zdobí úbočí nejvyššího
vrcholu Krušných hor už přes
čtyřicet let charakteristická
budova ve tvaru dvou
pravoúhlých trojúhelníků - hotel
Nástup. Původní horská chata
pracovníků DNT prošla v roce
2000 rozsáhlou rekonstrukcí.
Od té doby čtyřhvězdičkový
hotel splňuje vysoký standard
i pro nejnáročnější klientelu.
Kvalitu poskytovaných
služeb potvrdil také úspěch
v letošním ročníku soutěže
Czech Hotel Awards, kde se
hotel Nástup prosadil mezi 265
ubytovacími zařízeními z celé
republiky a zvítězil v kategorii
nejlepší čtyřhvězdičkový
hotel Ústeckého kraje.
Jak to všechno začalo?
V roce 1969 bylo na severním svahu
Klínovce otevřeno rekreační středisko
určené pro podnikovou rekreaci zaměstnanců DNT. Pojmenování Nástup,
podle tendenčního budovatelského románu Václava Řezáče o osidlování pohraničí po odsunu sudetských Němců,
bylo přeneseno z označení mateřských
organizací rekreantů – Dolu Nástup Prunéřov, respektive národního podniku
Doly Nástup Tušimice. Po třiceti letech
provozu, kdy chata sloužila „setkávání
pracovních kolektivů“, bylo nutné budovu vystavenou drsným klimatickým
podmínkám rekonstruovat. V letech
HOTEL NÁSTUP
1999 až 2000 probíhala kompletní přestavba a modernizace, kdy do původního skeletu budovy byly zasazeny prostory a interiéry hodné hotelu nového
tisíciletí. Samozřejmostí u zrekonstruovaného hotelu Nástup byly nejen prostorné moderní pokoje s kapacitou 108
lůžek včetně přistýlek, skleněný výtah
nabízející nádherný výhled na protější
Fichtelberg, herna, prostorná restaurace a kavárna, ale především krytý bazén
s řadou vodních atrakcí, saunou a posilovnou. Zevrubnou úpravou prošlo
také technické zázemí. Kromě moderní
kuchyně a skladů byly dostavěny prostory pro ohřev a čištění vody v bazénu,
Hotel ochotně zapůjčí hostům kola a poradí tu nejlepší z cyklostezek.
kotelna a strojovny vzduchotechniky.
Přímo před hotelem se našlo místo pro
multifunkční osvětlený kurt s možností
využití pro tenis i volejbal. Rozptýlení
najdou hosté také na drahách minigolfu.
Hotel Nástup v sezoně 2012
Navzdory statistikám cestovního ruchu, kde Ústecký kraj a Vysočina dlouhodobě patří mezi turisticky nejméně
navštěvovaná místa České republiky, si
hotel Nástup trvale buduje stálou klientelu, která se do hotelu ráda vrací. Typickým klientem je rodina se dvěmi dětmi.
Vzhledem k tomu, že se hotel nachází
přímo v centru Skiareálu Klínovec, je
Masérka Lenka Dufková pečuje o spokojenost návštěvníků wellness centra.
vyhledávaný především v zimních měsících. Přímo na Klínovci je 11 sjezdovek
a jedna U rampa, sousední Oberwiesenthal nabízí dalších 12 bezvadně udržovaných tratí a spolu s dalšími šesti na
Božím Daru je možné využívat celkem až
30 km sjezdovek všech možných obtížností. Na Klínovci myslí také na běžkaře, kteří si přijdou na své na desítkách
kilometrů udržovaných běžeckých tras.
Vyznavači zimních sportů mají v hotelu
Nástup vynikající výchozí pozici, přímo
u hotelu je moderní sedačková lanovka. Hoteloví hosté se zde nenudí ani po
zbytek roku. Náhorní planina této části
Krušných hor je ideální pro cykloturistiku.
Bazén s řadou vodních atrakcí je rájem pro děti.
Czech Hotel Awards
Zatím posledním úspěchem hotelu
Nástup bylo vítězství v soutěži o titul
nejlepšího hotelu v ČR. Hotel Nástup
bezkonkurenčně uspěl v kategorii nejlepší čtyřhvězdičkový hotel v Ústeckém
kraji. Slavnostní vyhlášení proběhlo
letos v červnu v Praze. O umístění rozhodla prostřednictvím hlasování veřejnosti odborná porota. Prestižní soutěže
se zúčastnilo 265 hotelů z celé České
republiky.
30/31
Ti, co si s sebou nepřivezou vlastní
kolo, nemusí zoufat. Trekingový bicykl
si mohou půjčit na recepci. Pokud se
rozhodnete projít pěšky, pak jsou pro
vás připravené hole na stále populárnější nordic walking. Vhodné cíle výletů
představují také nedaleký Jáchymov či
světoznámé Karlovy Vary. Hotel Nástup
umožňuje hostům aktivní program také
po návratu z poznávacích cest po okolí.
Tenisový kurt a minigolf doplňují kuželky
a petangové hřiště. Od letošního roku se
vnitřní bazén rozšířil o masérnu a hydromasážní vířivku nejnovější generace.
Vzniklo tak snové wellness centrum poskytující vše, co dnes náročná klientela
vyžaduje: lávové kameny, parafinové
zábaly, hydromasážní koupele. Pozadu
nezůstává ani hotelová kuchyně. Kromě
vyhledávaných regionálních jídel jako
jsou třeba guláš s božídarským knedlíkem, domácí buchty, borůvkové koláče
nabízejí kuchaři také bezlepkovou dietu.
O to, aby se zde hosté cítili skvěle, se
snaží dvaadvacetičlenný profesionální
tým. A že se mu to daří, dokazuje řada
prestižních ocenění, která hotel získal.
Vloni například Zlatý polštář, udělovaný
německými cestovními kancelářemi.
Jaroslav Kubát
šéfkuchař hotelu Nástup
doporučuje
Jaroslav Kubát má v hotelu
Nástup na starosti gastronomii.
O hosty se stará během celého
dne, počínaje bohatými snídaněmi,
přes obědy s typickou českou kuchyní až po pestré večeře. Vyhlášené je například pravidelné úterní
grilování na terase. Mezi nejčastěji
žádaná jídla pak patří zdejší specialita – slaninou plněná vepřová panenka ve švestkové omáčce.
Čtenářům Hornických listů pan
Kubát rád poskytl recept na tuto
nejoblíbenější „nástupáckou“ krmi:
200 g vepřové panenky podélně
rozkrojte a lehce rukou naklepejte.
Poté jemně osolte a opepřete. Na
maso položte plátky anglické a klasické slaniny a zabalte jako roládu.
Svázejte motouzem nebo upevněte
párátky, na rozpálené pánvi zprudka opečte ze všech stran a podlijte mírně vodou. Mezitím vložte do
švestkové omáčky nebo povidel na
drobné kousky nakrájené sušené
švestky. Opečený vepřový závitek
polijte švestkou omáčkou.
Jako přílohu doporučuje Jaroslav Kubát opečené brambory
nebo jen zeleninový salát.
informace
11. mezinárodní sympozium o kontinuálním povrchovém
dobývání – ISCSM 2012, Miskolc, Maďarsko
Hnědouhelný lom Bükkábrány.
Historický Miskolc, město s dlouholetou tradicí, hostil
25.–27. června 11. mezinárodní sympozium o kontinuálním
povrchovém dobývání – ISCSM 2012.
Miskolc je druhým největším městem Maďarska. Jeho území a okolí bylo
osídleno nepřetržitě od prehistorických
dob. V době tzv. stěhování národů se
zde vystřídali Germáni, Kvádové, Sarmati, v 6. až 9. století Avaři. S příchodem
Maďarů obsadil oblast kmen Miškovců.
Město je významným střediskem průmyslu a těžby uhlí a také železničním
uzlem.
Sympozium se konalo v prostorách
Miškolcké university (Miskolci Egyetem),
která má 270letou historii a odvozuje
svůj původ od Hornické a hutnické školy – Akademie, která vznikla z rozhodnutí císařovny Marie Terezie v roce 1771
v Selmecbánii (dnešní Banské Štiavnici
na Slovensku). V roce 1867, po rakousko-maďarském vyrovnání, dostala Akademie statut státní instituce pod názvem
Maďarská královská akademie hornictví
a lesnictví. Jednání sympozia organizovala Fakulta vědy o zemi a inženýrství, za
podpory energetické společnosti MÁTRAI ERÖMÜ ZRT.
Organizátoři sympozia navázali na dosavadní historii sympozií, která se konají
od roku 1986, kdy se konalo 1. ISCSM
v Edmontonu, (Alberta, Kanada). Pak
následovala řada pravidelných sympozií – v roce 1988 v Austinu (Texas, USA),
1991 v Praze, 1995 V Cáchách (SRN),
1998 v polské Wroclawi, 2001 ve Freibergu (SRN), 2004 v Las Vegas (Nevada,
USA), 2006 opět v Cáchách, 2008 v rumunském Petrosani, 2010 – ve Freibergu
(SRN).
Letošního, už 11. sympozia se účastnili odborníci z Evropy, Asie a Afriky. Českou republiku reprezentovali odborníci
z VÚHU a.s. Most, SD a.s. Chomutov,
NOEN a.s. Praha, VUAS a.s. Most
a Hornické společnosti podkrušnohorské oblasti Most.
Jednání sympozia bylo zahájeno plenárním zasedáním a pokračovalo jednáním ve 3 odborných sekcích:
1. Technologie a ekonomika dolů
2. Technické zařízení lomů
3. Životní prostředí, geomechanika,
důlní měřictví.
Celkem bylo vyslechnuto 33 přednášek, které přednesli autoři z celkem
osmi zemí, včetně jedné přednášky
z České republiky.
Přednášky byly zaměřeny jak na úzká
specifická témata, tak na širší zobecněné problémy těžby nerostů, především
hnědého uhlí. Za všechny je zapotřebí
zmínit úvodní klíčové ystoupení Jánose Földessyho na téma Bohatství pod
našima nohama – Maďarské nerostné
zdroje a jejich strategie. Na řadě tabulek a grafů pan Földessy dokumentoval vývoj využívání různých primárních
zdrojů energie, především ropy, zemního plynu, černého a hnědého uhlí, včetně netradičních a obnovitelných zdrojů energií v Maďarsku. Dokumentoval
dlouhodobý trend vývoje zásob těchto
zdrojů, dlouhodobý trend pohybu cen
i jejich minulý, současný a předpokládaný podíl na výrobě elektrické energie.
Z uvedených dat je zřejmé, že význam
uhlí a především hnědého uhlí bude
stoupat. Nepřehledná světová politická
situace a extrémní výkyvy v pohybu cen
Největší kompaktní kolesové rýpadlo na světě na skrývce lomu Bükkábrány.
Umělá DNA nastupuje na dolech
do boje proti zlodějům kovů
Už všechny německé
hnědouhelné společnosti
využívají nový a účinnější
způsob boje proti zlodějům kovů.
Brání se tak stále rostoucímu
počtu krádeží, které způsobují
škody ve výši mnoha milionů
eur a ohrožují bezpečnost
báňského provozu i lidské životy.
V hnědouhelných povrchových
dolech se postupně značkují
zejména kabely a strategické
kovové části strojů a zařízení
syntetickou formou DNA, která
pak umožňuje identifikaci
kradeného majetku.
Boj začaly spolkové dráhy
Deutsche Bahn
Německé státní dráhy už od loňského roku sázejí na aplikaci umělé DNA
(HighTech DNA) a úspěšně tak komplikují život zlodějům kovů.
Označování umělou DNA je lidským
zrakem nepostřehnutelné. Substanci
umí identifikovat pouze speciální světlo – stačí přitom jen jedna jediná nepoškozená molekula DNA na kradeném
předmětu. Pachateli totiž každý kontakt přináší riziko kontaminace umělou
DNA a její stopy přenesené na člověka
či jeho nástroje zůstávají dlouhodobě
prokazatelné. Tím se zlodějům znemožňuje i prodej kradených kovů.
Po dobrých zkušenostech drah zavedly aplikaci umělé DNA proti zlodějům další největší němečtí provozovatelé velkých infrastruktur – Deutsche
Telekom a RWE. Je samozřejmé, že
aplikace umělé DNA je provázena zesíleným dohledem personálu bezpečnostních služeb a intenzivní spoluprací s policií a se Sdružením německých
obchodníků s kovy (VDM). Usiluje se
například o předepsání povinnosti
předkládání identifikačních průkazů
při vykupování kovů v hotovosti.
RWE Power
Hnědouhelné doly v Porýní patřily vždy k eldorádu zlodějů kovů. Jen
za uplynulý rok zaznamenala společnost RWE Power téměř 500 případů
Lom Welzow-Süd v Lužici:
K zákazu vstupu nepovolaných osob do důlního
provozu přibyly značky upozorňující na označení
majetku společnosti Vattenfall syntetickou DNA.
takových krádeží organizovaných profesionálními gangy. Mizely hlavně měděné kabely (loni v květnu například
kompletní dvoutunový buben). Nyní
se daří zloděje „vystopovat“ pomocí
umělé DNA.
Vattenfall Mining
Hnědouhelné doly ve východoněmecké Lužici vykazovaly každoročně škody plynoucí z krádeží kovů ve
výši půl milionu eur. Společnost proto
nechala označit celoplošně veškeré
kabely a další cenné kovové části speciálním mikroprachem syntetické DNA
(SDNA/Microdust®).
MIBRAG
Středoněmecká hnědouhelná společnost MIBRAG začala s nasazováním technologie umělé DNA proti
zlodějům kovů letos v srpnu na svých
dvou těžebních lokalitách i ve třech
závodových elektrárnách. Značkují
se především kabely a ostatní kovové komponenty neuralgických míst
důlních provozů. Celoplošná identifikace majetku MIBRAG umělou DNA
pokračuje.
32/33
ropy, zemního plynu a černého uhlí znovu ukázaly, že energetická politika musí
být považována za strategický element.
Pojem „energetický mix“ znamená také
přispět k omezení rizik a využití šancí
při zajišťování energií pro hospodářství.
Uhlí, hnědé uhlí dobývané kontinuálně
povrchovým způsobem, zůstává pro Evropu a také v Maďarsku i v České republice nepřehlédnutelným energetickým
zdrojem. Jde zejména o jeho pozitivní
vliv na spolehlivé zásobování energií,
ceny a tvorbu hodnot.
Ve všech sekcích sympozia byla přednesena řada velmi zajímavých referátů.
Ukazuje se, že probíhá další intenzivní
výzkum a vývoj velkostrojů i další mechanizace povrchového dobývání.
S velkým zájmem se setkala technická exkurse na hnědouhelný lom Bükkábrány, která byla součástí sympozia.
Maďarské hnědouhelné lomy jsou vybaveny zejména technologickými celky,
kde dobývacím strojem je kompaktní
kolesové rýpadlo. Také lom Bükkábrány
má tři technologické celky s nasazením
kompaktních kolesových rýpadel. Těžba
uhlí je zde zajišťována korečkovým rýpadlem. Na lomu Bükkábrány bylo v roce
2009 uvedeno do provozu moderní
kompaktní kolesové rýpadlo s výkonem
6 700 m3/hod. To je o 30 % více než je
výkon dosud využívaných kompaktních
kolesových rýpadel v rámci dolů společnosti MÁTRA a o 20 % větší výkon než je
dosud známý výkon rýpadla tohoto typu
ve světě. Stroj je proto označován jako
největší kompaktní kolesové rýpadlo.
V roce 2011 dosáhl výkonu 12,2 mil. m3.
Dodavatelem komplexu je firma SANDVIK. Celý komplex je sestaven z uvedeného kompaktního rýpadla, pásového
vozu a samostatného kabelového bubnu. Jednotlivé části komplexu pojíždějí
na pláni synchronizovaně.
Účast na sympoziu umožnila mezinárodní setkání odborníků z výzkumu
a praxe, získání aktuálních informací, diskusi, navázání kontaktů či jejich
prohloubení.
V závěru jednání sympozia pozvali němečtí kolegové z katedry důlních strojů
Rýnsko-westfálské univerzity v Cáchách (RWTH Aachen) všechny účastníky na 12. sympozium ISCSM, které se
bude konat 21.–24. září 2014 v Cáchách.
Organizaci sympozia zajišťuje RWTH
Aachen ve spolupráci s DEBRIV.
text a foto: František Fraus
informace
Redakce Hornických
listů oslovila PhDr.
Zdeňka Smrže z Ústavu
archeologické památkové
péče severozápadních Čech,
aby čtenářům přiblížil práci
archeologů a jejich metody
identifikace a datování
nálezů, samozřejmě
i těch z předpolí DNT.
V předpolí Dolů Nástup Tušimice
vedu archeologické výzkumy od roku
1976, přičemž počet prozkoumaných
nalezišť činí zhruba 130 a prokopané
objekty jdou do tisíců. Otázky návštěvníků výzkumů jsou po desetiletí
stále stejné: Jak naleziště a objekty
nalézáte? A jak víte, jak jsou staré?
A našli jste zlato? Na poslední otázku je odpověď jednoduchá: nenašli,
protože zlato bylo v pravěku mnohem
vzácnější než dnes. A i kdybychom
našli, tak nepovíme, protože by se
výzkum v době naší nepřítomnosti změnil v bonanzu zlatokopů, kteří
Jak to ti archeologové
poznají?
Vegetační příznaky na poli u Droužkovic
(naleziště dnes částečně zničeno novou silnicí).
by ho zničili. A tak odpovídám jen na
prvé dvě.
Na ploše předpolí zbaveného ornice
se půdorysy archeologických objektů
(hrobů, zásobních a odpadních jam, tzv.
polozemnic, půdorysů kůlových či srubových domů atd.) projevují tmavším
zbarvením jejich výplně, kontrastujícím
se světlou barvou podloží. Zbarvení je
způsobeno přítomností organických
látek, resp. po zániku funkce objektů jejich zaházením odpadky a hlínou
či vyplněním spláchnutou okolní půdou. Situaci ovšem komplikuje tzv.
černozem smonice, což je půdní typ
Typologická řada tzv. amfor knovízské kultury (1300 až 1000 př. n. l.).
Patrná je postupná změna tvaru a profilace nádob.
vzniklý na konci třetihor v období suchého a teplého klimatu. Jde o hutnou,
sytě černou půdu barvou a konzistencí
silně připomínající výplň objektů z neolitu (5.–4. tisíciletí př. n. l.). Ta vyplňuje
nerovnosti a deprese podloží a vytváří „pseudoobjekty“. Autor článku ji na
základě dlouholetých zkušeností téměř
neomylně rozpozná. Pokud by však výzkum prováděly komerční archeologické firmy řídící se často zásadou „každá
černá jáma vydělává“, výzkum by se
značně prodražil.
Vcelku spolehlivou metodou jak určit
archeologický potenciál území a nalézt dosud neznámá naleziště jsou tzv.
povrchové sběry, indikující na obdělávaných polích pravěká až středověká
sídliště. Orba totiž zasahuje do výplní objektů a vynáší na povrch střepy.
Takto bylo v letech 2007–2009 v rámci grantového projektu prozkoumáno
celé území budoucí povrchové těžby
DNT a lze konstatovat, že nynější výzkumy efektivitu metody potvrzují. Bez
zaměření polygonů sběrů tvořících pravidelnou síť přístrojem GPS by ovšem
realizace byla stěží možná.
Metodou vyhledávání nalezišť a objektů, která je v ČR aplikována až po
roce 1992, je letecká prospekce. Na
34/35
jejím etablování v severozápadních Čechách mají velkou zásluhu Severočeské doly, osobně pak tehdejší technický
ředitel Karel Žáček. Na území okresů
Teplice, Most, Chomutov, Louny a Litoměřice objevil autor tohoto článku díky
následujícím projektům během asi 300
letových hodin 700 nalezišť, z toho tři
v předpolí DNT. Výplň do podloží zahloubených archeologických objektů
obsahuje více organických látek, dusíku a fosforu a také déle udrží vláhu. Kulturní rostliny, zejména obiloviny na nich
rostoucí jsou proto vyšší, mají větší klasy, rostou hustěji a dříve dozrávají. To
ovšem platí pouze na propustném podloží: píscích, štěrkopíscích a částečně
na spraších. Zejména v suchých létech
jsou díky těmto vegetačním příznakům
jasně patrné nejen hroby, jámy, zahloubená obydlí, příkopy apod., ale i jámy
po kůlech tvořících půdorysy staveb
starých až sedm tisíc let. V roce 2011
byla prozkoumána laténská (keltská)
osada na levobřeží Hutné, rozkládající
se na nevelkém ostrově štěrkopísku,
objevená z letadla již v roce 1993, kterou by bez znalosti o její přesné poloze
nejspíše zničila skrývka ornice.
Údiv vždy vyvolá, když archeolog
zvedne střep a řekne třeba: „Tak tohle je
zlomek amfory knovízské kultury, fáze
3–4, datování H A1 (rozuměj stupeň
A 1 doby halštatské), stáří 1200–1100
př. n. l.“ Nejde o magii, ale o znalost
získanou praxí, vycházející z typologických řad a chronologických systémů
vypracovaných generacemi archeologů pro každou kulturu. Vždyť stejně
tak bychom se mohli divit jak geologové dokážou pojmenovat období a určit
stáří vrstvy či vrstev viditelných na řezu
šachty či odkrytých svazích údolí.
Jako příklad uvádím typologický
vývoj tzv. amfor knovízské kultury.
V nejstarší fázi je jejich horní část válcovitá či kónická, postupně získává
esovitou profilaci a nakonec je jakoby
„zakrnělá“, což se výrazně projevuje
v nejmladším (štítarském) stupni této
kultury. Zajímavá je skutečnost, že
stejný vývoj tvarů a výzdoby nádob
probíhal na celém území knovízské
kultury, tj. od Kolínska přes střední
Čechy až do Čech severozápadních.
Z toho logicky vyplývá, že osady čítající jen 20–40 osob nemohly být izolované a musely existovat vzájemné
i nadregionální kontakty. Keramiku
Keltské objekty na levobřeží Hutné, východně od zaniklé obce Brančíky. Patrné jsou tři obdélníkové
objekty (polozemnice) a menší kruhové jámy. Zelený pás mezi objekty je zaniklá vodoteč, patrná pouze na
štěrkopísčitém podloží, pokračující však zhruba 600 metrů k severu (vše ověřeno výzkumem v roce 2011).
totiž vyráběly ženy (dle otisků prstů)
a nikoliv např. „potulní“ hrnčíři. Jak
se „móda“ šířila, nevíme, patrně důležitou roli hrála tzv. centrální hradiště,
kde se lidé ze širokého okolí setkávali
(například při slunovratu), budovali
kamenité valy spíše symbolického než
obranného charakteru a vyměňovali si
zkušenosti a také geny. Jinak by populace osad čítajících jen několik rodin postupně degenerovaly. Domyšleno do důsledků by šlo typologické
řady sestavit třeba z rozbitých pivních
půllitrů a lahví nalezených na smetišti
někde za venkovskou hospodou existující třeba sto let. Za několik tisíc let
by archeologové jistě dnešní dobu
charakterizovali jako období chaosu a kulturních změn, následujícího
po období stabilizace, v němž byly
všechny půllitry i lahve stejné. A vlastně by měli pravdu, byť bez pochopení
celkového kulturního, společenského
a politického kontextu, který se pro
minulost pracně snaží archeologie
mnoha metodami a postupy objasnit.
Víme ovšem, že výzdoba i tvary pravěké keramiky měly symbolickou funkci,
kterou se u některých kultur podařilo
„dešifrovat“.
text a foto: Zdeněk Smrž
Objekt z doby laténské (Keltové) po začištění
povrchu skrývky. Dle tmavé výplně je patrný jeho
půdorys. Detektorem kovů jsou před zahájením
výzkumu vyhledávány kovové předměty.
Keltský objekt po prozkoumání, tj. vybrání
uvedené tmavé výplně na podloží.
sport
Střelnice okresního mysliveckého spolku Českomoravské myslivecké jednoty
v Teplicích se nachází v těsné blízkosti obce Hrobčice, nedaleko Bíliny, na
zvedajícím se terénu k úpatí dominantního bílinského skalního útvaru Bořeň.
Historie
Nápad vybudovat vlastní mysliveckou střelnici vznikl přibližně na
počátku sedmdesátých let minulého
století na zasedání rady tehdejšího
Okresního mysliveckého svazu ČMS
(Český myslivecký svaz) v Teplicích.
S budováním střelnice bylo započato
v roce 1973, a to formou ,,Akce – Z“.
Na vlastním provedení prací se podíleli členové 26 mysliveckých sdružení
bývalého okresu Teplice. Akce byla
financována z prostředků tehdejších
Dolů Julia Fučíka v Bílině, z fondu škod
a náhrad. Práce řídil a operativně přiděloval mysliveckým sdružením právě
OMS Teplice.
Na pozemku o rozloze kolem 6 ha
byla vybudována střeliště určená pro
disciplíny skeet, baterie (trap), tedy
disciplín, které nejsou veřejnosti v poolympijské době zcela neznámé, a dále
disciplíny tzv. vysoké věže. Ve všech
těchto případech se jedná o brokovou
střelbu. V oblasti kulových disciplín
bylo vybudováno střeliště na vzdálenost 100 m. Poslední disciplínou, pro
kterou bylo vybudováno střeliště a zařízení, byla střelba na pohyblivý (běžící) terč kulovou zbraní na vzdálenost
50 m. Na pozemku střelnice byla rovněž postavena budova, v níž byla společenská místnost, kuchyňka, kancelář
správce, sklad, sociální zařízení.
V roce 1983 byla provedena kolaudace střelnice, samozřejmě na základě
schválení balistikem. Stala se chloubou myslivců teplického okresu, byly
zde vysázeny desítky okrasných dřevin
a střelnice žila. Konala se tady spousta nejen střeleckých závodů, ale i akcí
typu ,,Den dětí“, kynologických akcí,
apod.
Miroslav Trepeš (SD – Autodoprava).
Úpadek
V devadesátých letech došlo k propastnému úpadku hrobčické střelnice.
Samozřejmě, že hlavním důvodem ztráty kvality byly finanční prostředky. Veškerá zařízení dosluhovala a vyžadovala
opravu, ručně ovládané vrhačky asfaltových terčů přestávaly fungovat, náhradní díly docházely a na nové nebylo.
Střeliště pomalu, ale jistě ztrácela plnou
funkčnost, cena asfaltových terčů, tzv.
holubů rostla v nepoměru s příjmy střelecké veřejnosti. Uspořádat závod bylo
téměř pro ostudu, neboť ti, kdo si mohli
nějaký ten závod dopřát, si začínali zvykat na kvalitní střelecké stánky, které
začaly v Čechách vznikat. Úroveň naší
střelnice však byla den ode dne v horším stavu. Celý areál připomínal zámek
z pohádky o Šípkové Růžence, střeliště
se zarůstajícími šípkovými a trnkovými
keři zužovala natolik, že například sto
metrů dlouhé střeliště se sotva dalo
provozovat na vzdálenost 50 metrů
a na brokových střelištích se upouštělo od střelby v pozicích, kdy asfaltový
terč zmizel právě za těmito keři. Střelecká veřejnost zcela upustila od návštěv.
Dílo zkázy pomohli nemalou měrou dokonat ,,sběrači kovů“ a vandalové.
Řešení
V roce 2007 bylo na radě okresního
mysliveckého spolku ČMMJ (Česko
moravská myslivecká jednota) v Teplicích odhlasováno, že střelnici pronajme. Po nezbytných legislativních úkonech se nájemcem stal pan Petr Kubík.
,,Trefou do černého“, výstižněji to snad
ani nelze nazvat vzhledem k tomu, že
se jedná o střelnici. V okamžiku tohoto
rozhodnutí, se začala střelnice k nepoznání měnit. Všechny staré mechanické
Petr Kubík – správce střelnice.
Střelnice OMS Teplice Zleva stojí syn Tomáš a otec Radek Los (DDM DB),
Josef Horák (SD-Autodoprava), Josef Čechura (DDM DB),
Václav Hrádek (SD-Rekultivace),
Miloslav Pauš (SD-1. strojírenská).
vrhačky, které byly mimochodem
i zdroji několika úrazů obsluhovatelů,
byly vyměněny za nové, automatické
a zcela bezobslužné vrhačky Mec System italské výroby. A není jich zrovna
málo, na provoz jich je zapotřebí 19.
Pravidelná údržba zeleně, údržba zařízení, funkční kuchyňka, společenská
místnost, možnost sezení pod slunečníky, terénní úpravy, opravy a údržba
zařízení jednotlivých střelišť, jsou na
denním pořádku. Stometrové střeliště
lze použít v plném rozsahu a střelba na
baterii (trapu) je možná dokonce i za
nepříznivých klimatických podmínek,
deště, střelecká stanoviště na této disciplíně jsou zastřešená.
Současnost
V současné době je střelnice prakticky denně využívána. Během roku, který začíná zpravidla veřejným závodem
Václav Hrádek.
Budoucnost
Do budoucna má Petr Kubík další plány. Jedním z nich je například
vybudování u nás zatím dosud nepříliš známého loveckého parkuru
nebo obnova zničeného střeliště na
Disciplíny
Vzhledem k tomu, že se v našem
případě jedná o rekreační střílení, je
nejobvyklejší disciplínou tzv. lovecké kolo. Je to v podstatě jednodušší
a lehčí forma skeetu. Střílí se pouze 20
ran na terče vypouštěné z proti sobě
postavených věží (vysoké a nízké),
a to střídavě. Obě tyto věže spojuje
půlkruh (chodník) o poloměru zhruba
19 metrů. Během postupu střelci střílí
ze sedmi stanovišť, přičemž na některých stanovištích se střílí na jednotlivé
terče a na některých na oba vypuštěné terče najednou. Na jednotlivé terče
má střelec k dispozici 2 náboje, při
dvojstřelu se střílí na terč po jedné
ráně. Střelec střílí z tzv. loveckého postoje, což znamená, že má zbraň opřenou pažbou o svůj bok.
Baterie (trap): Střelec střílí na terče,
které jsou vypouštěny z pod úrovně
země, 15 metrů před střelcem. Terče
jsou vypouštěny směrem od střelce,
který neví, zda terč poletí vlevo, vpravo,
rovně, nízko, vysoko. Postupně mění
pět stanovišť a položka činí 25 terčů.
Na každý terč má střelec k dispozici
dva náboje. Velmi podobnou disciplínou je tzv. americký trap, kde jsou terče
vypouštěny z plovoucí vrhačky, která
se plynule pohybuje na dráze připomínající osmičku. Střelec opět neví, kterým směrem bude terč vypuštěn, střílí
se ze vzdálenosti o 5 metrů kratší než
u trapu. Střelci střílí se založenou zbraní, tedy v rameni.
Disciplína zvaná vysoká věž: Terče
jsou vypouštěny z vrhaček, které jsou
umístěny tak, aby výškový rozdíl mezi
střelcem a vrhačkou činil 20 metrů. Na
některých střelnicích je například využito opuštěného lomu, rokle apod. Na
hrobčické střelnici tato možnost nebyla
a za účelem splnění podmínek pro tuto
disciplínu byla vystavena věž o výšce
15 metrů, na které je umístěno vrhací
zařízení. Terč prolétá nad hlavou střelce
směrem proti střelci. Postupně se střílí z pěti stanovišť, při kterých se mění
stranová odchylka od směru letu terče
a vzdálenost střelce od vrhačky.
Terč je vyroben z křehkého materiálu,
nejčastěji asfaltové směsi, je v podstatě diskového tvaru o průměru 110 mm
a výšce 25 mm. Terče jsou vypouštěny
rychlostí přibližně 30 m/s. K destrukci
terče by mělo docházet po zasažení
alespoň třemi broky.
Střelnice v Hrobčicích je přístupná
veřejnosti a za určitých zákonných podmínek si lze ze zbraní vystřelit.
text a foto: Josef Horák
Miloslav Pauš.
Josef Čechura.
Radek Los.
v Hrobčicích
,,Otevírání střelnice“ a končí ,,Zavíráním
střelnice“, je uspořádáno několik střeleckých podniků, zpravidla veřejných
závodů, na které se běžně dostavuje až
několik desítek střelců. Při vzniku nového závodu je často zapotřebí konzultovat se správcem Petrem Kubíkem volný termín. Na střelnici přijíždí trénovat,
nebo i závodit, střelci zvučných jmen,
kteří se pohybují po střelnicích v rozsahu Evropy. Společenské místnosti je využíváno i k ostatním účelům, jako například kurzy, školení apod. Kvalita střelišť,
hlavně zatím brokových disciplín, je na
velmi dobré úrovni.
Zaměstnanci Skupiny SD a. s.
na střelnici
Již třetí sezonu se pravidelně, zpravidla jednou týdně, schází skupina
střelců z Bíliny a okolí na střelnici
v Hrobčicích za účelem rekreačního střílení. Pravidelně se zúčastňují
všech veřejných střeleckých závodů,
hlavně v brokových disciplínách. Většinu z těchto soutěží sami organizují.
Soutěže ,,Otevírání střelnice“, ,,Velikonoční závod“, ,,Memoriál Františka
Hájka“, ,,Utkání mezi MS Bílina a MS
České Zlatníky“, se již právem dají
nazvat tradičními. Tak, jak je v našem
regionu obvyklé, většinu skupiny tvoří zaměstnanci Severočeských dolů
a jejich dceřiných společností. Jedná
se o Miloslava Pauše (SD – 1. strojírenská, a.s.), Radka Losa a Josefa Čechuru (DB – středisko DDM), Václava
Hrádka (SD – Rekultivace, a.s.) a Josefa Horáka (SD – Autodoprava, a.s.).
Nezřídka se stane, že se členy skupiny střelnici navštíví i jejich kolegové
z pracovišť.
36/37
disciplínu běžícího terče, a to i přesto,
že je v současnosti nájemcem, nikoliv
vlastníkem.
sport
tip na výlet
Turistický pochod Víti Kremláčka podvanácté
Tak jako každý rok, ani letos tomu
nebylo jinak a třetí červencovou sobotu se vyšlo na pochod. Letos se
uskutečnil již 12. ročník memoriálu
Víti Kremláčka. Oproti předchozím
letům byly vytýčeny trasy pouze tři,
a to 18, 26 a 31 km. Byly to trasy příjemné, připravené Eduardem Jírou.
Výchozí stanoviště bylo směrováno na
nádraží železniční stanice Klášterec,
kam bylo možno přijet jak vlakem, tak
autobusem nebo i autem. I cíl byl ve
stejném místě. Trasy byly směrovány
kolem řeky Ohře, částečně parkem
a pak dále na nedaleký hrad Erenberg
a při sestupu z hradu bylo ve vesničce
Lestkov podáváno občerstvení. Nejdelší zavedla turisty nejdříve do Petler
a Útočiště, odtud pak přes klášterecký zámek stejnou trasou, jako dvě
předešlé. Dále se pokračovalo přes
Rašovice, Suchý důl, Zásadu, podruhé Rašovice a zpět do železniční
stanice Klášterec nad Ohří. V cíli pak
každý obdržel pamětní list a malou
upomínku na tento den. Pochod čítal v letoším roce 124 účastníků, což
je v posledních letech zatím nejvíce.
Nemalou měrou se na tomto vysokém
počtu podílela dobrá propagace. Za
zajímavost stojí uvést, že nejstarším
absolventem pochodu byl muž ve
věku 80 roků. Věkový průměr účastníků činil 62 roků.
Letošní Kremláčkův memoriál byl
hodnocen jako velice zdařilý, i počasí celkem přálo, jen ke konci trochu
zapršelo. Chtěli bychom poděkovat
našemu vedení SD a.s. za podporu
a vstřícný přístup k uskutečnění této
akce, stravovacímu zařízení Dora Gastro a.s. za pohoštění, tušimickým hasičům pak za dovoz pohoštění. Jako
každoročně patří díky za přípravu
a organizaci Michalu Frankovi, Eduardu Jírovi, manželům Matlachovým,
Miriam Burianové. Co dodat na závěr?
Jen to, že se budeme těšit na další, již
13. ročník pochodu.
text: Marie Kasperová
V BÍLINĚ SE V RÁMCI DNE HORNÍKŮ SOUTĚŽILO
O POHÁR GENERÁLNÍHO ŘEDITELE SD
Již v sobotu 1. září se v rámci
oslav Dne horníků uskutečnil v Bílině 14. ročník střelecké soutěže
O putovní pohár generálního ředitele
Severočeských dolů. Závod jednotlivců ve střelbě z velkorážní pistole
a velkorážního revolveru se uskutečnil
tradičně na střelnici Sportovně-střeleckého klubu MTS Bílina. Vítězem
se stal Pavel Hubáček, druhé místo si
vystřílel Václav Šimek a na třetím místě stanul Pavel Šimek. Všichni jsou
členy SSK Bílina.
Při této střelecké soutěži se obvykle hodnotí také nejlepší střelkyně,
ovšem letos se neúčastnila ani jedna
žena. Dále se oceňuje nejlepší střelecký účastník z řad zaměstnanců
SD – tím se letos stal náš bývalý zaměstnanec Josef Liška. Ocenění tradičně patří i nejmladšímu účastníkovi,
takže třetí střelec hlavní soutěže Pavel
Šimek byl rovněž vyhlášen coby nejmladší účastník 14. ročníku střelecké
soutěže O putovní pohár generálního
ředitele Severočeských dolů.
Hovoříme-li o putovním poháru, pak
každým rokem po soutěži je na velký
pohár přidána cedulka se jménem
příslušného vítěze a pohár je uložen.
Vítěz dostane symbolicky pohár malý.
text: Svatava Brožíková
foto: Jiří Mrázek
Krušné hory
Bublava
Lesná
V již podzimním výletu vás tentokrát
pozveme do hor, které máme za zády.
V tomto ročním období zde mnohdy
vládne slunečné počasí, zatímco v údolí se válí mlha. Výlet můžete pojmout
mnoha způsoby, vybrat si z uvedených
míst jen některá, nebo podle nás projet vše autem a zastavit se na místech
nám známých anebo také objevit místa
nová. Byli jste už na Měděnci u kapličky,
nebo rozhlíželi jste se z Lesné směrem
Památník obce Nancy.
Výhled z Měděnce směrem na Jelení horu.
ke Klínovci, či shlíželi dolů na Jirkov? Pokud ne, pojeďte s námi.
Putování začneme v západní části
Krušných hor, městečku Bublava. Kdysi známou textilní výrobu nyní nahradila
spíše rekreační oblast. V létě je Bublava
poklidnou horskou lokalitou, v zimě díky
lyžařskému středisku o poznání rušnější.
Zdejší čtyřsedačková lanovka přilákala
už hodně lyžařů. Nezapomeňte navštívit
vrch Bleiberg, kde je konečná lanovky,
Horní Blatná s Blatenským vrchem.
38/39
nahoru se dá vyjet i autem. Sjedeme
dolů do Stříbrné a před vesnicí zahneme doleva, abychom dlouhým zalesněným údolím pomalu a vytrvale stoupali
až na náhorní planinu u horské obce
Přebuz. Cestou mineme památník původní obce Nancy. Na planině u Přebuzi,
poblíž několika domů, zahneme doleva
směrem na Jelení. Po krátkém stoupání lesem můžeme po levé straně nalézt
zbytky technologie hlubinného rudného
dolu. Sjíždíme do další obce s pohnutým osudem, Jelení. Zdejší hospoda
v zimě plná lyžařů, je na podzim poloprázdná a vybízí k příjemné zastávce.
Sjíždíme dlouhým sjezdem do Nových
Hamrů, abychom mohli následně stoupat na Horní Blatnou. Ta nás uvítá nejen
železniční zastávkou: Ano, až sem vede
vlak, který pokračuje dále do Německa. Stoupání však neustává a kopec za
Horní Blatnou je pověstný. Na vrcholu
stoupání můžeme udělat malou odbočku na Blatenský vrch a jeho rozhlednu.
Jsme o poznání výš, krajina dostává
charakter typických krušnohorských
luk s jeřabinami. Pomalu vymírají a nikdo nové nevysadí. Projíždíme Rýžovnu,
opět oblíbené místo, abychom po chvíli dojeli na Boží Dar. Pokud máte malé
děti, asi zde skončíte, neboť Ježíškova
cesta je velmi populární. V informačním
centru v obci vám k cestě přidají sešitek
s kontrolami a o zábavu dětí je postaráno. My pokračujeme směrem Klínovec
a po nějaké době jsme nahoře. Úchvatný rozhled na všechny strany – a v dálce
Náhorní planina u Přebuzi.
mimo jiné vidíme Měděnec, další náš cíl.
Cesta pokračuje přes Horní Halži, na
Měděnci zastavíme v obci a dojdeme na
samotný vrch. Rozhled je opět kruhový.
Je čas si sednout, a pokud svítí sluníčko, i trochu se ohřát. Pokračujeme přes
Výsluní na Horu Sv. Šebestiána, jedeme
směrem na státní hranici a za poslední
benzínovou pumpou zahneme doprava,
mineme Načetín, Kalek, a sjíždíme do
Boleboře. Život v těchto končinách nebyl vskutku lehký a i chalupaření v současné době chce víc než nadšení. Nad
Boleboří uhneme doleva a opět stoupáme na hřeben, abychom se ocitli na náhorní planině. Projíždíme okrajem obce
Rudolice v Horách, zahneme doprava
na Lesnou.
Uvítá nás zajímavé místo. Díky iniciativě několika schopných lidí tady prosperuje horská chata, najdete i repliku
krušnohorské chalupy s muzeem uvnitř.
Místo, kde se konají sochařská sympozia, folklorní festivaly, místo pro ekologickou výchovu studentů. Lesná skutečně stojí za zhlédnutí. A navíc, pohled
směrem na západ se siluetou Klínovce
je odsud fascinující.
Z Lesné pokračujeme na Horu Sv. Kateřiny a dolů do údolí, Horního Jiřetína,
a dál pak každý podle toho kam míří
domů.
text a foto: Jan Říha
Letos v září jsme napočítali už 1 000 dětí ze sousedních obcí,
které si díky Severočeským dolům užily kouzelný svět saského zábavního parku Belantis.
Jeho areál se rozkládá na rekultivované výsypce bývalého hnědouhelného dolu u Lipska.

HL04-2012 - Hornické listy

Transkript

Podobné dokumenty

HL04-2011 - Hornické listy

data a fakta - Severočeské doly as

HL05-2013 - Hornické listy

HL06-2012 - Hornické listy

Amsterdam a Londýn, 18. prosince 2015 Proces

HL02-2014 - Hornické listy

HL01-2014 - Hornické listy

5/2012 - Hornické listy