Analýza - závěrečná zpráva - část I.

Transkript

Analýza věcných priorit a potřeb jednotlivých
oblastí v působnosti MPO pro zaměření
podpory ze strukturálních fondů EU
v příštím programovacím období (2014+)
Závěrečná zpráva – část I
Socio-ekonomická analýza
SWOT analýza
Problémová analýza – strom problémů
zpracovala společnost
listopad 2010
Analýza věcných priorit a potřeb oblastí v působnosti MPO v programovacím období 2014+
Autoři dokumentu
RNDr. Jan Vozáb, PhD, Berman Group – služby ekonomického rozvoje, s.r.o.
Doc. RNDr. Jiří Blažek, PhD, Univerzita Karlova v Praze, PřF, Katedra sociální geografie a regionálního rozvoje
Ing. Tomáš Vlasák, Berman Group – služby ekonomického rozvoje, s.r.o.
Mgr. Pavel Csank, Berman Group – služby ekonomického rozvoje, s.r.o.
Mgr. Pavla Žížalová, Berman Group – služby ekonomického rozvoje, s.r.o.
Ing. Petr Adámek, MBA, Berman Group – služby ekonomického rozvoje, s.r.o.
Mgr. Luboš Lichtenberk, Berman Group – služby ekonomického rozvoje, s.r.o.
Ing. Petr Forman, Societas Rudolphina
Ing. Vojtěch Razima, Societas Rudolphina
Autorská práva
Tento materiál, stejně jako všechny jeho části je duševním vlastnictvím Ministerstva průmyslu a obchodu a autorů. Použití
materiálu nebo jeho částí podléhá autorskému zákonu a souhlasu sekce strukturálních fondů Ministerstva průmyslu a
obchodu.
Kontakty
Na zadavatele:
Na zpracovatele:
Ing. Miroslava Boučková
vedoucí oddělení OP, veřejné podpory a evaluace
odbor koordinace strukturálních fondů
[email protected]
RNDr. Jan Vozáb, PhD
konzultant
[email protected]
Koordinátor projektu:
Ing. Lenka Kudrnová
oddělení OP, veřejné podpory a evaluace
odbor koordinace strukturálních fondů
[email protected]
Berman Group – služby ekonomického rozvoje, s.r.o.
Na Květnici 25
140 00 Praha 4
Česká republika
www.bermangroup.cz
Ministerstvo průmyslu a obchodu
Na Františku 32
110 15 Praha 1
Česká republika
www.mpo.cz
Datum verze
Listopad 2010
Zpracovatel: Berman Group – služby ekonomického rozvoje s.r.o.
2
OBSAH
I
Úvod ............................................................................................................................................... 10
II
Hodnocení makroekonomické situace a vývoje ČR....................................................................... 12
II.1
Růstová výkonnost ................................................................................................................ 12
II.2
Zdroje růstové výkonnosti...................................................................................................... 14
II.3
Makroekonomická stabilita .................................................................................................... 15
II.4
Trh práce ............................................................................................................................... 20
II.5
Zahraniční obchod ................................................................................................................. 22
II.6
Přímé zahraniční investice .................................................................................................... 31
II.7
Vývoj struktury hospodářství ................................................................................................. 37
II.8
Shrnutí hodnocení na makroekonomické úrovni ................................................................... 41
III
Odvětvové analýzy .................................................................................................................... 43
III.1
Benchmarking odvětví zpracovatelského průmyslu .............................................................. 43
III.2
Hodnocení jednotlivých (klíčových) skupin odvětví ............................................................... 44
III.2.I
Výroba potravinářských výrobků a nápojů, tabákových výrobků ................................... 45
III.2.II
Výroba textilií, textilních a oděvních výrobků a výroba usní a výrobků z usní ............... 46
III.2.III
Dřevozpracující, papírenský a vydavatelský průmysl..................................................... 47
III.2.IV
Výroba chemických látek, přípravků, léčiv a chemických vláken ................................... 49
III.2.V
Výroba pryžových a plastových výrobků ........................................................................ 51
III.2.VI
Výroba ostatních nekovových minerálních výrobků ....................................................... 53
III.2.VII
Výroba základních kovů a hutních výrobků .................................................................... 54
III.2.VIII Výroba kovových konstrukcí a kovodělných výrobků ..................................................... 56
III.2.IX
Strojírenská výroba – výroba a opravy strojů ................................................................. 58
III.2.X
Výroba kancelářských strojů a počítačů ......................................................................... 60
III.2.XI
Výroba elektrických strojů a zařízení j. n. ....................................................................... 61
III.2.XII
Výroba rádiových, televizních a spojových zařízení a přístrojů...................................... 62
III.2.XIII Výroba zdravotnických, přesných, optických a časoměrných přístrojů .......................... 63
III.2.XIV Výroba motorových vozidel, výroba přívěsů a návěsů ................................................... 64
III.2.XV
III.3
IV
V
Výroba ostatních dopravních prostředků a zařízení....................................................... 66
Shrnutí odvětvových analýz................................................................................................... 68
Regionální analýza .................................................................................................................... 70
IV.1
Makroekonomická analýza na regionální úrovni ................................................................... 70
IV.2
Regionální specializace......................................................................................................... 73
IV.3
Shrnutí regionálních analýz ................................................................................................... 83
Analýza znalostní ekonomiky......................................................................................................... 85
3
V.1
Mezinárodní srovnání ............................................................................................................ 86
V.2
Národní úroveň ...................................................................................................................... 90
V.3
Regionální analýza znalostních faktorů............................................................................... 100
V.4
Shrnutí analýz znalostních faktorů ...................................................................................... 102
VI
Hodnocení situace v sektoru malých a středních podniků ...................................................... 104
VII
Inovační strategie firem v České republice ............................................................................. 107
VIII
Inovační instituce a infrastruktura............................................................................................ 112
VIII.1
Hodnocení inovační infrastruktury................................................................................... 112
VIII.2
Hodnocení inovačních institucí v ČR a jejích regionech ................................................. 117
IX
Analýza energetiky .................................................................................................................. 119
IX.1
Současný stav ..................................................................................................................... 119
IX.1.I
Současný stav v zemích OECD ................................................................................... 119
IX.1.II
Predikce energetické účinnosti..................................................................................... 121
IX.2
Analýza současných dokumentů v oblasti energetiky......................................................... 123
IX.2.I
EVROPA 2020.............................................................................................................. 123
Problematika energetiky ve strategii EVROPA 2020 ................................................................... 124
Shrnutí
125
IX.2.II
Státní energetická koncepce ........................................................................................ 125
IX.2.III SEK v kontextu směrnice Evropského parlamentu (SEP), Rady 2009/28/ES a
dokumentu EVROPA 2020 .......................................................................................................... 126
IX.3
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/28/ES ...................................................... 127
IX.3.I
Biopaliva ....................................................................................................................... 128
IX.3.II
Připojování OZE k rozvodné síti ................................................................................... 129
IX.4
Národní akční plán České republiky pro energii z obnovitelných zdrojů energie................ 130
IX.4.I
Úvod.............................................................................................................................. 130
IX.4.II
NAP v kontextu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/28/ES...................... 130
IX.4.III
NAP v kontextu SEK..................................................................................................... 130
IX.4.IV
Očekávaná konečná spotřeba energie a stanovené cílů v období 2010–2020 ........... 131
IX.5
Zpráva „Pačesovy komise“ (NEK) ....................................................................................... 131
IX.5.I
Dostupný potenciál primární energie z obnovitelných zdrojů energie v ČR................. 132
IX.5.II
Elektřina z obnovitelných zdrojů ................................................................................... 133
IX.5.III
Teplo z obnovitelných zdrojů ........................................................................................ 134
IX.5.IV
Zpráva NEK v kontextu SEK ........................................................................................ 134
IX.5.V
Zpráva NEK v kontextu evropských politik .................................................................. 134
IX.6
Shrnutí pro oblast působnosti MPO .................................................................................... 134
IX.7
Potenciál stávajících podpůrných programů s ohledem na priority a závěry SEK.............. 135
4
IX.7.I
Úvod.............................................................................................................................. 135
IX.7.II
Konkrétní vyjádření cílů v SEK ..................................................................................... 135
IX.7.III
Vyvážený mix zdrojů..................................................................................................... 135
IX.7.IV
Zvyšování energetické účinnosti a úspory energie ...................................................... 136
IX.7.V
Rozvoj síťové infrastruktury .......................................................................................... 137
IX.7.VI
Podpora výzkumu a vývoje........................................................................................... 137
IX.7.VII
Zvýšení energetické bezpečnosti a odolnosti ČR ........................................................ 137
IX.7.VIII Problematika nejlepších dostupných technik (BAT) ..................................................... 137
X
IX.7.IX
Životní prostředí............................................................................................................ 138
IX.7.X
Obnovitelné zdroje........................................................................................................ 139
IX.7.XI
Přehled všech politik a opatření v oblasti obnovitelných zdrojů ................................... 139
Analýza programů VaV v působnosti MPO a programů OPPI..................................................... 142
X.1
Programy VaV v působnosti MPO....................................................................................... 142
X.1.I
Program IMPULS.......................................................................................................... 142
X.1.II
Program TANDEM........................................................................................................ 143
X.1.III
Program PROGRES ..................................................................................................... 145
X.1.IV
Program POKROK........................................................................................................ 146
X.1.V
Program TRVALÁ PROSPERITA................................................................................. 147
X.1.VI
Program TIP ................................................................................................................. 148
X.1.VII
Shrnutí .......................................................................................................................... 150
X.2
Analýza intervencí OPPI...................................................................................................... 153
X.2.I
Úvod.............................................................................................................................. 153
X.2.II
Poptávka po podpoře z jednotlivých programů podpory .............................................. 154
X.2.III
Analýza rozložení projektů v programech podpory ...................................................... 157
X.2.IV
Analýza výsledků podle programů podpory ................................................................. 167
X.3
Identifikace synergií a překryvů mezi resortními programy podpory VaV MPO a programy
financovanými ze Strukturálních fondů EU v rámci OPPI ............................................................... 171
X.3.I
Charakter podpory resortních programů VaV .............................................................. 172
X.3.II
Charakter podpory programů OP PI podporujících aktivity VaVaI ............................... 172
X.3.III
Programy nově vzniklé Technologické agentury.......................................................... 174
X.3.IV
Existující identifikované překryvy.................................................................................. 175
X.3.V
Možné synergie mezi programy VaV a programy SF EU............................................. 175
X.3.VI
Doporučení pro veřejné intervence .............................................................................. 176
X.4
Analýza OPPI v oblasti energetiky – Prioritní osa 3 – Efektivní energie ............................. 177
X.4.I
XI
Predikce pro programovací období 2014 – 2020 ......................................................... 180
SWOT analýza......................................................................................................................... 182
5
XI.1
SWOT analýza – silné a slabé stránky české ekonomiky................................................... 182
XI.2
SWOT analýza – příležitosti a hrozby ................................................................................. 184
XII
Syntéza výsledků analýz (strom problémů)............................................................................. 186
XII.1
Hlavní problémové okruhy české ekonomiky ...................................................................... 186
XII.2
Fáze vývoje konkurenceschopnosti dle World Economic Forum........................................ 188
XII.3
Analýza dílčích problémových okruhů české ekonomiky. .................................................. 190
XII.3.I
Problémový okruh 1: Slabý domácí podnikatelský sektor ............................................ 190
XII.3.II
Problémový okruh 2: Závislost ekonomického růstu na zahraničních firmách............. 194
XII.3.III
Problémový okruh 3: Nerozvinutá znalostní ekonomika .............................................. 197
XII.3.IV
Problémový okruh 4: Energetika .................................................................................. 199
Podpora výzkumu a vývoje .......................................................................................................... 199
Energetický mix ČR...................................................................................................................... 199
Energetická náročnost ČR ........................................................................................................... 200
Přenosová soustava ČR .............................................................................................................. 201
Plynárenské přepravní soustavy .................................................................................................. 202
Podpora vzdělání v energetice..................................................................................................... 202
Energetická bezpečnost a odolnosti ČR ...................................................................................... 203
Ekologie v energetice ................................................................................................................... 204
Mezinárodní spolupráce ............................................................................................................... 204
Biopaliva 205
Literatura.............................................................................................................................................. 206
XIII
Přílohy...................................................................................................................................... 207
6
Seznam zkratek
b.c.
běžné ceny
ČFK
čistý fixní kapitál
ČR
Česká republika
ČSÚ
Český statistický úřad
CTT
centrum transferu technologií
EU
Evropská unie
EIB
Evropská investiční banka (European Investment Bank)
EUR
Euro
FTE
full-time equivalent
HDP
hrubý domácí produkt
HKK
Královéhradecký kraj
HPH
hrubá přidaná hodnota
IOP
Integrovaný operační program
IT
informační technologie
IV
Inovační vouchery
JHČ
Jihočeský kraj
JHM
Jihomoravský kraj
KVK
Karlovarský kraj
KZAM
klasifikace zaměstnání
LBK
Liberecký kraj
MDS
Ministerstvo dopravy a spojů
MMR
Ministerstvo pro místní rozvoj
MN
míra nezaměstnanosti
MPO
Ministerstvo průmyslu a obchodu
MPSV
Ministerstvo práce a sociálních věcí
MSK
Moravskoslezský kraj
MSP
malé a střední podniky
MŠMT
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy
MŽP
Ministerstvo životního prostředí
NNS
nadnárodní společnost
NUTS
Nomenclature of Units for Territorial Statistics
OECD
Organization for Economic Co-operation and Development
OKEČ
Odvětvová klasifikace ekonomických činností
OLK
Olomoucký kraj
ON
osobní náklady
OP
Operační program
OPPI
Operační program podnikání a inovace
ORP
Obec s rozšířenou působností
p.b.
procentní bod
7
PAK
Pardubický kraj
PH
přidaná hodnota
PHA
Praha
PHSS
politika hospodářské a sociální soudržnosti EU (kohezní politika)
PI
podnikatelský inkubátor
PLK
Plzeňský kraj
PPS
parita kupní síly
PZI
přímé zahraniční investice
SF
Strukturální fondy
STČ
Středočeský kraj
TC
technologické centrum
THFK
tvorba hrubého fixního kapitálu
TT
transfer technologií
ULK
Ústecký kraj
USD
americký dolar
VaV
výzkum a vývoj
VŠ
vysoká škola
VŠPS
výběrové šetření pracovních sil
VTP
vědecko-technický park
VVI
výzkum, vývoj a inovace
VYS
Vysočina
ZLK
Zlínský kraj
ZO
zahraniční obchod
ZP
zpracovatelský průmysl
Další zkratky použité v kapitolách věnovaných energetice
CNG
stlačený zemní plyn
CO2
kysličník uhličitý
CZT
centrální zásobování teplem
EIA
Environmental Impact Assessment, Vyhodnocení vlivů na životní prostředí
ERDF
European Regional Development Fund, Evropský regionální rozvojový fond
ERÚ
Energetický regulační úřad
ES ČR
energetická soustava České republiky
EU 15
Rakousko, Belgie, Dánsko, Finsko, Francie, Německo, Řecko, Irsko, Itálie,
Lucembursko, Nizozemsko, Portugalsko, Španělsko, Švédsko a Spojené království.
EU 27
Rakousko, Belgie, Bulharsko, Kypr, Česká republika, Dánsko, Estonsko, Finsko,
Francie, Německo, Řecko, Maďarsko, Irsko, Itálie, Lotyšsko, Litva, Lucembursko,
Malta, Nizozemsko, Polsko, Portugalsko, Rumunsko, Slovensko, Slovinsko,
Španělsko, Švédsko a Spojené království.
8
HDR
energie horkých suchých hornin
HDR
hot dry rock, metoda získávání tepla ze suchých hornin
IKL
ropovod (Ingolstadt – Kralupy nad Vltavou – Litvínov
IKT
Institute of Knowledge Transfer, institut pro transfer znalostí
LNG
zkapalněný zemní plyn
Mtoe
milionů tun ropného ekvivalentu
NAP
Národní akční plán České republiky pro energii z obnovitelných zdrojů energie
NEK
Zpráva nezávislé odborné komise pro posouzení energetických potřeb České
republiky v dlouhodobém časovém horizontu (Pačesova komise)
NOx
oxidy dusíku
OZE
obnovitelné zdroje energie
SEK
státní energetická koncepce
SEP
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/28/ES z 23. dubna 2009
SET
strategie pro energetické technologie
SO2
oxid siřičitý
TA ČR
Technologická agentura České republiky
TKO
tuhý komunální odpad
toe
tun ropného ekvivalentu
TZL
tuhé znečišťující látky
UCTE
Union for the Co-ordination of Electricity Transmission – Unie pro koordinaci přenosu
energie
VOC
Volatile organic compounds, těkavé organické sloučeniny
9
I
Úvod
Obsahem první části závěrečné zprávy jsou analýzy vývoje a současného stavu české ekonomiky a
faktorů, které ji ovlivňují. Podrobnost analýz a zaměření na souvislosti sledovaných jevů a jejich
příčiny je dána snahou připravit kvalitní, vzájemně provázané a analytickými poznatky podpořené
východisko nejen pro popis potřeb a z nich vyplývajících priorit, ale pro jejich co nejlepší zdůvodnění.
To považujeme za nutné z několika důvodů:
•
Česká republika se v současnosti nachází v období, kdy lze opět očekávat významnější
strukturální změny, dané nejen ekonomickou krizí, ale také tím, že dosavadní konkurenční
výhoda ČR se pomalu vyčerpává a ekonomika bude muset nacházet nové zdroje růstu;
z těchto důvodů se ČR nachází v období nejistoty a pro budoucí návrh intervencí považujeme
za důležité zjistit povahu této nejistoty, a případně také naznačit některé trendy.
•
Návrh priorit, které budou určovat budoucí veřejné intervence, by měl vycházet z podrobných
analýz, poskytujících informace pro jejich nastavení a argumenty pro zdůvodnění; to je
důležité proto, že jak česká (evropská) ekonomika, tak kohezní politika se nachází ve stadiu
změn a to se nepochybně promítne do jakéhokoliv jednání o budoucích prioritách,
intervencích a jejich cílech.
Navíc Česká republika nemá schválený ucelený materiál hospodářské politiky z níž by se priority MPO
v budoucím období mohly odvíjet a na nějž by se mohly odvolávat. Určitou dílčí výjimku představuje
Státní energetická koncepce ČR a její dosud neschválená aktualizace. Tento projekt si v žádném
případě neklade za cíl ani částečně nahrazovat či navrhovat hospodářské politiky, přesto však musí
navrhnout alespoň rámcově určité strategické zaměření budoucího dokumentu kohezní politiky v gesci
MPO (operačního programu), aby v jeho rámci bylo možné připravit priority a dílčí veřejné intervence.
Z toho důvodu musíme klást důraz na podrobnější analytické vysvětlení souvislostí, které bude možno
využít pro zdůvodnění navrhovaných priorit a veřejných intervencí, které budou muset reagovat na
výše uvedené probíhající či očekávané změny.
Analýzy užívají běžně dostupných statistických dat (převážně ČSÚ), dále dat, která byla MPO
poskytnuta pro účely této zprávy, a která vycházejí z publikovaných prací a studií MPO (např.
Panorama českého průmyslu, Zpráva o vývoji MSP), a také z dat, která získala, ze studií, které
zpracovala a z průzkumů které provedla společnost Berman Group v posledních cca 3 letech. Tato
datová základna představuje určitá omezení, protože se ve všech případech s výjimkou primárních
průzkumů, jedná o agregovaná data, která jen v omezené míře umožňují, nebo neumožňují vůbec,
klást „křížové analytické dotazy“. I přes toto omezení jsou však získané poznatky a výsledky analýz
dostatečné pro navržení a zdůvodnění priorit pro období 2014+ v oblastech, které jsou v gesci MPO.
Důsledky pro veřejné intervence:
Součástí analytického textu jsou také graficky oddělené odstavce, nazvané „Důsledky pro veřejné
intervence“. Tyto odstavce se snaží popsat – bez ohledu na možnosti, obsah či zaměření budoucí
kohezní politiky – co z identifikovaných skutečností plyne pro zaměření veřejných intervencí. Jedná se
doplňující části analytického textu, bez snahy o jejich souměřitelnost z hlediska podrobnosti či úrovně
obecnosti.
Přestože v některých případech mohou předjímat budoucí možné dílčí obsahy priorit, v jiných
případech se v navržených prioritách nemusí vůbec objevit, protože směřují mimo rámec politiky
soudržnosti. I v případě, kdy „důsledky pro veřejné intervence“ směřují částečně či zcela mimo
rámec politiky soudržnosti je však považujeme za důležité,é a proto je zde také uvádíme. Je
tomu tak proto, že je nelze jen tak pominout jen z toho důvodu, že nespadají do nynějšího či
očekávaného zaměření kohezní politiky.
10
Pro budoucí konkurenceschopnost České republiky, pro její úspěch na globálních trzích a tedy
také pro její ekonomický růst není důležité, zdali případné intervence spadají do rámce kohezní
politiky nebo nespadají, ale důležité je, zdali jsou nebo nejsou pro Českou republiku potřebné,
účelné a smysluplné. Pokud smysluplné jsou, je nutné hledat způsoby pro jejich realizaci mimo
kohezní politiku.
Tento požadavek je také respektován v návrhu Strategie veřejných intervencí v oblastech působnosti
MPO v části II. Závěrečné zprávy, v její kapitole II. Bližší vysvětlení viz. úvod do příslušné kapitoly.
Energetika
Zvláštní postavení v této zprávě, jak v analýze, tak v návrhové části, zaujímá problematika energetiky.
Na rozdíl od ostatních oblastí, které jsou rovněž v gesci MPO (např. podpora podnikání nebo podpora
VaV), jsou v oblasti energetiky k dispozici zásadní koncepční dokumenty, které nejen upravují národní
priority, ale ve velkém rozsahu je také kvantifikují. Analýza oblasti energetiky proto může jít dál, než je
tomu v případě analýzy průmyslu, MSP, znalostní ekonomiky a dalších analytických prací, a to
především v tom smyslu, že jednoznačně určuje potřeby (cíle ČR nebo závazky) v podrobné struktuře
s konkrétními cíli. Umožňuje tak relativně přesně analyzovat potenciál a možnosti kohezní politiky ve
vztahu k potřebám ČR.
Dalšími důvody pro zvláštní postavení oblasti energetiky v této zprávě je to, že (i) z pohledu
konkurenceschopnosti české ekonomiky se jedná o průřezový obor, který ovlivňuje všechny
ekonomické činnosti, (ii) problematiku energetiky nelze oddělit od spotřeby energií mimo
podnikatelský sektor (vládní sektor, neziskový sektor a domácnosti), záběr kapitoly energetika je
v tomto smyslu podstatně širší než ostatních kapitol, a konečně (iii) problematika energetiky zasahuje
také do oblasti životního prostředí, a to jak úsporami energie tak znečišťováním ovzduší.
Ze všech shora uvedených důvodů je oblast energetiky uváděna vždy ve zvláštních dílčích kapitolách
v příslušných hlavních kapitolách a částech zprávy. Také struktura analýzy i návrhů priorit a nástrojů
pro oblast energetiky jsou z tohoto důvodu odlišné od zbytku zprávy.
Analýza energetiky i návrhy priorit vycházejí především ze Státní energetické koncepce ČR a strategie
EU 2020. Analýza identifikuje, které její části, případně, kde je to možné či reálné, také v jakém
rozsahu, by mohly pravděpodobně být realizovány za podpory priority „Energetika“ realizované jako
součást intervencí kohezní politiky, zejména po roce 2013.
Členění závěrečné zprávy
Závěrečná zpráva je členěna na dvě části – část analýz (Část I.) a část návrhů strategie, priorit a
nástrojů veřejných intervencí pro období 2014+ (Část II.).
První část Závěrečné zprávy obsahuje kromě Socio-ekonomické analýzy také shrnující Analýzu
SWOT (kapitola XII.) a zejména Problémovou analýzu – strom problémů (kapitola XIII.). Poslední
z nich přehledným způsobem popisuje klíčové problémy a vyvozuje klíčové závěry, vyplývající ze
socio-ekonomické analýzy a představuje tak shrnutí rozsáhlého textu socio-ekonomické analýzy.
Druhá část závěrečné zprávy obsahuje návrh Strategie intervencí v oblastech působnosti MPO, dále
návrh Priorit v oblastech působnosti MPO a návrh příslušných nástrojů intervencí. Druhá část dále
zahrnuje také shrnutí závěrů ze současné diskuse o Budoucnosti politiky soudržnosti EU, vysvětlení
souvislostí a Koncepčních východisek navrhovaných intervencí a také Implementační doporučení a
v závěru přehled Příkladů dobré praxe ze zahraničí.
Vzhledem k rozsahu datovému i reálnému jsou obě části uváděny odděleně, ve zvláštních souborech.
11
II Hodnocení makroekonomické situace a vývoje ČR
Zhodnocení makroekonomického vývoje a dosažené situace představuje výchozí rámec analýz
zaměřených na identifikaci potenciálu a problémů hospodářského a průmyslového vývoje ČR a
navržení prioritních potřeb pro zaměření podpory ze SF EU v příštím programovacím období. Cílem
této kapitoly je proto zhodnotit vývoj hlavních makroekonomických indikátorů, makroekonomické
stability a také pozice ČR v rámci evropské a globální ekonomiky včetně faktorů, které tuto pozici
podmiňují. Ačkoliv je hlavní důraz kladen na období po roce 2004, pro zachycení souvislostí a příčin
vývoje v posledních pěti letech je třeba sledovat makroekonomický vývoj v delším časovém horizontu.
Pozornost proto věnujeme makroekonomickému vývoji od roku 2000 do současnosti, přičemž
zachycení současnosti závisí na dostupnosti aktuálních dat. Pro zachycení dlouhodobějších trendů je
v odůvodněných případech hodnocené období prodlouženo i před rok 2000.
Vzhledem k nutnosti použít delší časové řady jsou odvětví uváděna v členění podle OKEČ, nikoliv
podle stávajícího standardu NACE, protože údaje jsou pro klasifikaci NACE přepočítány jen pro
krátkou časovou řadu, která pro účely analýzy není dostatečná. Použití členění klasifikace NACE by
tak neumožnilo sledovat a analyzovat trendy, což je jedno z klíčových hledisek.
II.1
Růstová výkonnost
Hospodářský růst v ČR se v novém tisíciletí až do probíhající světové recese vyvíjel velmi příznivě. Po
poklesu dynamiky růstu reálného HDP na počátku období došlo v letech 2004 – 2007 k dosud
nejsilnějšímu ekonomickému růstu v novodobé historii ČR, když reálný HDP rostl tři roky po sobě
o více než 6 procent. V souvislosti s globálním vývojem, finanční krizí a následující hlubokou recesí,
došlo v roce 2008 k výraznému snížení růstové dynamiky (na 2,5 %) a silnému poklesu HDP v roce
2009 (o 4,2 %). Samotné meziroční změny však vypovídají pouze velmi omezeně o dlouhodobějších
vývojových tendencích. Proto je třeba růstovou dynamiku hospodářství hodnotit v delším období.
Graf 1: Hrubý domácí produkt ve stálých cenách - průměrné roční tempo růstu v %
6,0
5,0
4,0
3,0
2,0
1,0
0,0
Estonsko
Lotyšsko
Litva
Slovensko
Rumunsko
Bulharsko
Polsko
Irsko
Řecko
Česko
Slovinsko
Španělsko
Maďarsko
Finsko
Švédsko
UK
Rakousko
EU27
Belgie
Nizozemsko
Francie
Portugalsko
Dánsko
Německo
Itálie
Norsko
Švýcarsko
USA
Japonsko
-1,0
2000 - 2009
2005 - 2009
Zdroj: Eurostat, vlastní výpočty. Pozn. Velmi malé státy EU nebyly z důvodu přehlednosti do grafu zařazeny.
Ze srovnání v rámci EU (viz graf 1) a s dalšími vybranými státy vyplývá, že průměrné tempo růstu
reálného HDP ČR bylo v posledním desetiletí zhruba dvakrát vyšší než průměrný růst celé EU27 a
12
1
dokonce třikrát vyšší než růst v Německu, s jehož vývojem je ekonomika ČR silně provázaná .
Podíváme-li se pouze na poslední pětileté období (2005 – 2009), dosáhly vyššího růstu než ČR pouze
Slovensko, Polsko, Rumunsko a Bulharsko. Bez zajímavosti není ani to, že v souvislosti s probíhající
ekonomickou recesí zaznamenala ČR v roce 2009 (s výjimkou Polska) nejnižší pokles reálného HDP
mezi novými členskými státy z post – socialistické části Evropy. To naznačuje, že přes vysokou
závislost českého podnikového sektoru na nadnárodních firmách a tím rozhodování a řízení ze
zahraničí (podrobněji níže) je ekonomika ČR v současnosti relativně méně citlivá na změny vnějšího
prostředí než srovnatelné tranzitivní evropské ekonomiky.
Graf 2: Srovnání konvergence ČR a vybraných států k průměru (HDP na ob.) EU27
140,0
120,0
100,0
80,0
60,0
40,0
1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009
Česko
Maďarsko
Polsko
Rakousko
Slovensko
Slovinsko
Zdroj: Eurostat, vlastní výpočty. Pozn. Velmi malé státy EU nebyly do grafu zařazeny.
Graf 2 dokládá, že významně rychlejší růst reálného HDP ve srovnání s většinou zavedených tržních
ekonomik vedl v posledním desetiletí k podstatnému přiblížení ČR k průměrné evropské úrovni
dosaženého HDP na obyvatele (měřeno paritou kupní síly). Zatímco v roce 2000 činila dosažená
úroveň ČR pouze 68,1 % hodnoty za celou EU27, tak v roce 2009 ČR dosáhla již na 80,5 % uvedené
srovnávací hladiny. Přitom mezi lety 1996 – 2000, kdy se naplno projevily důsledky některých (patrně
nevyhnutelných) problémů zvolené cesty přechodu k tržní ekonomice, dočasně došlo ke vzdálení ČR
od srovnávací hladiny EU27. V tomto kontextu lze období od roku 2000 hodnotit jako velmi úspěšné.
Graf 3: Hrubý domácí produkt na obyvatele v PPS v roce 2009 (EU27 = 100)
160,0
120,0
80,0
40,0
Japonsko
USA
Bulharsko
Rumunsko
Litva
Lotyšsko
Polsko
Estonsko
Maďarsko
Slovensko
Česko
Portugalsko
Slovinsko
Řecko
Itálie
Francie
Španělsko
Finsko
Belgie
Německo
UK
Dánsko
Švédsko
Rakousko
Nizozemsko
Irsko
0,0
Zdroj: Eurostat, vlastní výpočty.
Ve srovnání s novými členskými státy EU z post – socialistické části Evropy tak ČR v současnosti
dosahuje druhou nejvyšší úroveň HDP na obyvatele (viz graf 3). V roce 2007 přitom dle tohoto
1
Hospodářská výkonnost Německa byla ve sledovaném období silně ovlivněna relativně slabou výkonností většiny regionů, jež
byly dříve součástí NDR.
13
indikátoru překonalo první ze států EU15 (Portugalsko). To potvrzuje dlouhodobější konvergenční
trend v případě ČR. V této souvislosti lze hovořit o postupné proměně mapy zaostávajících zemí EU.
Výhledově lze očekávat podstatně vyšší růst relativně rozvinutých nových členských států (ČR,
Slovinsko, Polsko, Estonsko) ve srovnání s nepříliš konkurenceschopnými jižními státy EU15. Tento
trend bude ovlivňovat strategické nastavení PHSS a tím také budoucí zdroje dostupné pro ČR, včetně
formy jejich využití.
Důsledky pro veřejné intervence
Silný trend konvergence ČR k průměru EU27 z hlediska HDP na obyvatele (PPS) zvyšuje
pravděpodobnost, že některé regiony nebudou spadat mezi oblasti stávajícího cíle Konvergence, i
když se bude jednat o malý počet regionů, protože růst je tažen hlavně Prahou a středními Čechami
(viz kapitola Regionální analýza). Úspěšná konvergence však pravděpodobně povede k tomu, že ČR
bude mít ztížené vyjednávání, pokud bude chtít získat stejné prostředky z kohezní politiky, jako dosud.
V důsledku toho lze očekávat, že (i) prostředky pro realizaci veřejných intervencí v rámci kohezní
politiky budou nižší, což bude mít dopad i na velikost OP v gesci MPO a na rozsah a charakter jeho
podpory, (ii) vyjednávání o zaměření intervencí (obsahu priorit a nástrojích podpory) bude obtížnější a
náročnější na věcné argumenty.
II.2
Zdroje růstové výkonnosti
Na straně nabídky byl klíčovým faktorem hospodářské výkonnosti ve sledovaném období růst
souhrnné produktivity (viz graf 4). Příspěvek růstu souhrnné produktivity k růstu reálného HDP činil
v období 2000 – 2008 v průměru 73,8 %. Jaké jsou příčiny uvedeného růstu produktivity hospodářství
na území ČR? Až do propuknutí současné ekonomické recese souhrnná produktivita faktorů setrvale
rostla od roku 1999. To bylo v zásadě období, v jehož první polovině došlo k masivnímu přílivu
přímých zahraničních investic. Následně byly vybudované kapacity intenzivně využity při růstu
globální poptávky, což se promítlo do vysoké hospodářské výkonnosti ČR po roce 2004. Na to, že
příliv PZI byl rozhodujícím faktorem růstu souhrnné produktivity, ukazovaly různé průběžné studie
(např. ČSÚ). Ty prezentovaly velký rozdíl v produktivitě a exportní výkonnosti mezi segmenty
zahraničních firem a firem bez účasti zahraničního kapitálu.
Graf 4: Vývoj příspěvků faktorů růstu HDP ČR v období 1996 - 2008
8
6
4
2
0
-2
1996
1997
1998
1999
Zaměstnanost
2000
2001
Kapitál
2002
2003
2004
2005
Souhrnná produktivita faktorů
2006
2007
2008
Reálný HDP
Zdroj: Národní účty - ČSÚ. Pozn. Za rok 2009 nejsou pro výpočet k dispozici všechna potřebná data.
Graf 4 ukazuje, že od roku 2004 roste i celkový počet pracovních míst v ekonomice (zaměstnanost).
Příspěvek zaměstnanosti k růstu HDP má cyklický charakter, ve srovnání s významem produktivity je
v delším období minimální. Přesto lze při pohledu na vývoj v období do roku 2003 konstatovat, že
silné období růstu po roce 2004 se projevilo ve významném růstu celkového počtu pracovních míst
14
v ČR. Rokem 2004 tak (alespoň dočasně) skončilo období růstu bez tvorby pracovních míst. To
naznačuje ukončení zásadní vlny restrukturalizace (zejména ve zpracovatelském průmyslu)
ekonomiky, která následovala po hlavní fázi institucionálních změn souvisejících s přechodem na tržní
ekonomiku. Setrvale rostoucí objem kapitálu vytváří silné předpoklady pro další růst.
Zdroje růstu z hlediska jednotlivých výdajových položek (strana poptávky) prezentuje graf 5.
V souvislosti s masivním přílivem PZI do exportně orientovaných průmyslových aktivit je základním
trendem postupná proměna ČR z dovozní na vývozní ekonomiku. Od roku 2005 tak ČR dosahuje
aktivní bilance zahraničního obchodu. Pokračující silný růst vývozu ukazuje, že zahraniční poptávka
představuje zásadní zdroj růstové výkonnosti ČR. Pozitivem je v období 2000 – 2007 vysoký
příspěvek investic k růstu HDP. To vytváří předpoklad dalšího silného růstu po odeznění recese,
zejména růst investic v 2006 a 2007. Otázkou však je charakter investic v tomto období a to zejména
těch přímých ze zahraničí. Poměrně stabilní příspěvek k růstu HDP vykazuje domácí spotřeba.
V krizovém roce 2009 je vidět její pokles a změna struktury ve prospěch vládních výdajů. Celkově tak
lze shrnout, že struktura hospodářského růstu v období 2000 – 2008 je vyvážená a vytváří
předpoklady stabilního makroekonomického vývoje v dalších letech.
Graf 5: Vývoj struktury růstu HDP (příspěvky výdajových složek v p.b. – stálé ceny 2000)
8
6
4
2
0
-2
-4
-6
1996
1997
1998
1999
2000
Spotřeba domácností
2001
2002
Investice
2003
2004
Spotřeba vlády
2005
2006
Čistý vývoz
2007
2008
2009
změna HDP
Zdroj: ČSÚ (Národní účty), vlastní výpočty.
II.3
Makroekonomická stabilita
Hospodářskou výkonnost nelze hodnotit izolovaně od vývoje dalších makroekonomických veličin.
V krátkém i středním období totiž jednotlivé země mohou dosahovat velmi vysoké hospodářské
výkonnosti i při existenci závažných nerovnováh. Ty mohou posléze destabilizovat celkový
hospodářský vývoj země na několik let (někdy i desetiletí) dopředu. Provedené analýzy ukazují, že
vysokou růstovou výkonnost ČR, zejména ve druhé polovině hodnoceného období, neprovázela
závažnější makroekonomická nerovnováha.
Pokud jde o vnitřní podmínky, graf 6 dokládá stabilní vývoj cenové hladiny v průběhu posledního
desetiletí. Mírné tempo růstu domácí cenové hladiny osciluje kolem tempa růstu cenové
hladiny Německa, které představuje hlavní základnu stability v rámci evropské ekonomiky. Riziko
deflace v první polovině sledovaného období bylo zažehnáno a následující silný hospodářský růst byl
provázen mírným růstem cen prakticky shodným s vývojem v Německu, kam směřuje rozhodující
objem exportu z ČR. Jednorázově vyšší tempo růstu cen v roce 2008 bylo vyvoláno kombinací
daňových změn a počínajícího přehřátí domácího trhu práce. Následný vývoj však ukazuje, že
nastavení monetární politiky vede k udržení cenové stability. Potenciálním rizikem se naopak stává
v souvislosti s probíhající recesí deflace. Cenová stabilita tak představuje významnou silnou stránku
15
ČR v rámci rostoucí intenzity globální soutěže o soukromé investice. Svým dílem tak přispívá mj.
k přednímu postavení ČR mezi zeměmi s nejvyšší intenzitou přílivu PZI za poslední desetiletí.
Graf 6: Harmonizovaný index spotřebitelských cen (průměrná míra inflace v %)
12,0
10,0
8,0
6,0
4,0
2,0
0,0
-2,0
2000
2001
2002
2003
Česko
2004
2005
Německo
2006
Polsko
2007
2008
2009
Maďarsko
Zdroj: Eurostat
Vnitřní rovnováha závisí nejen na cenové stabilitě, ale také na stavu veřejných financí. Tato oblast
představuje v současnosti hlavní slabou stránku makroekonomického vývoje ČR. Graf 7 ukazuje, že
ani v období dosud nejsilnějšího růstu HDP se nepodařilo dosáhnout vyrovnaného stavu veřejných
financí. V obdobích hospodářského zpomalení (2001 – 2003) či recese (2009) jsou pak generovány
poměrně vysoké deficity, které překračují úroveň 5 % HDP, což je dlouhodobě neudržitelná hranice.
Důsledkem je rychlé tempo růstu státního i (komplexněji pojatého) vládního dluhu. To vede ke
kontinuálnímu meziročnímu růstu objemu veřejných prostředků potřebných pro splácení veřejného
dluhu. V podmínkách (i) setrvale deficitního stavu veřejných financí a (ii) výhledu na rychlé tempo
stárnutí obyvatelstva s příslušnými dopady na financování systémů důchodů a zdravotnictví to
představuje potenciál pro ohrožení dosavadní makroekonomické stability. Z hlediska podmínek pro
socioekonomický rozvoj ČR je důsledkem další pokles již tak relativně omezené investiční
akceschopnosti vládního sektoru, v případě PHSS to znesnadňuje hledání zdrojů na národní
spolufinancování.
8,0
7,0
6,0
5,0
4,0
3,0
2,0
1,0
0,0
40,0
35,0
30,0
25,0
20,0
15,0
10,0
5,0
0,0
2000
2001
2002
vládní deficit/HDP
2003
2004
2005
2006
dluh sektoru vlády/HDP
2007
2008
vládní dluh/HDP (%)
vládní deficit/HDP (%)
Graf 7: Vývoj deficitu a kumulativního salda veřejných financí
2009
státní dluh
Zdroj: ČSÚ. Pozn. Státní dluh se vztahuje pouze ke státnímu rozpočtu ČR. Vládní deficit a dluh zahrnuje celý
sektor vládních institucí (tzn. včetně územních samospráv, mimorozpočtových fondů ad.).
16
Omezená investiční akceschopnost veřejných rozpočtů spolu s očekávatelnou snahou o snižování
veřejných deficitů bude snižovat dostupnost finančních prostředků pro veřejné intervence do
ekonomiky, včetně podpory podnikání. Je proto pravděpodobné, že (i) intervence budou muset být
cílenější, bude se více zvažovat jejich efektivnost (efficiency, tedy dosažené/předpokládané výsledky
ve vztahu k vynaloženým prostředkům), a že (ii) bude potřebné hledat takové nástroje, které budou
stimulovat či přímo vyžadovat zapojení soukromých zdrojů jiných než jen podpořených firem. I
v souvislosti s tlakem Komise na podporu podnikání formou sofistikovaných služeb tak bude nutné
více využívat kombinace veřejných a soukromých zdrojů využitím finančních nástrojů, např. v případě
nástrojů pro podporu inovačního podnikání – (pre)seed fondy či fondy rizikového kapitálu.
Při hodnocení rozsahu veřejného dluhu ČR bývá často zdůrazňováno, že ve srovnání s řadou
zavedených tržních ekonomik je dluh ČR podstatně nižší. Hodnoty z tabulky 1 níže to potvrzují,
průměrný veřejný dluh EU27 činil v roce 2009 73,6 % HDP, což je více než dvounásobná úroveň ve
srovnání s ČR. Nicméně je třeba zdůraznit, že mezi státy existují velké rozdíly z hlediska rizik
spojených s udržením hospodářské výkonnosti a tím důvěryhodnosti mezi investory, že vytvořené
dluhy budou také řádně splaceny. Příklad Maďarska tato rizika názorně ukazuje. Přes srovnatelnou
úroveň i tempo růstu dluhu s Německem vedla ztráta důvěry investorů v případě Maďarska
k závažným hospodářským problémům. Zavedené tržní ekonomiky, natož takové jako Itálie (116 %
HDP) či Belgie (97 % HDP), tedy rozhodně nejsou adekvátní srovnávací úrovní pro ČR. V tomto
kontextu tak velmi vysoké tempo růstu veřejného dluhu (viz tabulka) představuje ve středním a delším
období skutečné nebezpečí pro udržitelnost úspěšného makroekonomického vývoje ČR v posledním
desetiletí.
Tabulka 1: Vládní dluh jako podíl HDP – srovnání ČR s vybranými státy EU
2000
2009
index 09/00
ČR
18,5
35,4
1,91
Maďarsko
55,0
78,3
1,42
Německo
59,7
73,2
1,23
Polsko
36,8
51,0
1,39
Rakousko
66,5
66,5
1,00
Slovensko
50,3
35,7
0,71
Švédsko
53,6
42,3
0,79
EU27
61,9
73,6
1,19
Zdroj: Eurostat
Při posuzování charakteru rizik spojených s velmi vysokým tempem růstu veřejného zadlužení ČR je
třeba zohlednit také vysokou míru závislosti ekonomiky na podnikatelských rozhodnutích
realizovaných v zahraničí. Úspěšný vývoj po roce 2000 je totiž z velké části důsledkem silné vlny
rozhodnutí mnoha zahraničních firem o umístění části svých aktivit na území ČR. Součástí této vlny
bylo poměrně rozsáhlé budování nových produkčních kapacit. Po přiblížení bodu nasycení patrného
zejména v roce 2007, kdy firmy jen velmi obtížně hledaly nové zaměstnance, již nelze obdobnou vlnu
očekávat. Na rozdíl od Německa, Rakouska a dalších zavedených tržních ekonomik tak budoucí
zdroje na zaplacení veřejného dluhu ČR velmi silně závisí na tom, jak bude ČR nadále atraktivní pro
podnikání zahraničních firem a to zejména těch, které zde již působí. Projevy případných
makroekonomických nerovnováh mohou být podstatně zesíleny (či dokonce spuštěny) vlnou
rozhodnutí o přesunu či delegování aktivit realizovaných na území ČR do zemí s příznivější kombinací
podmínek.
17
Vysoká míra závislosti splatitelnosti stávajícího i budoucího veřejného dluhu na budoucí atraktivitě ČR
pro podnikání zahraničních firem ukazuje na základní potřebu v podobě „vybudování“ silného
endogenního sektoru firem, které by byly schopné zvyšovat své podíly na globálních trzích a jejichž
původ a hlavní zdroje konkurenční výhody by byly úzce spjaty s místním prostředím. Nejedná se
nutně o omezení významu NNS v české ekonomice, ale o posílení českých firem, aby se samy mohly
stát (byť malými) NNS, investujícími v zahraničí.
45
40
35
30
25
20
15
10
5
0
15,0
saldo v % HDP
12,0
9,0
6,0
3,0
0,0
-3,0
-6,0
2000
2001
Běžný účet
2002
2003
2004
Finanční účet
2005
2006
CZK / EUR
2007
2008
CZK
Graf 8: Vývoj základních charakteristik vnější rovnováhy ČR 2000 - 2009
2009
CZK / USD
Zdroj: Statistika platební bilance ČNB, Národní účty a měnové ukazatele ČSÚ, vlastní výpočty
Za základní ukazatel vnější rovnováhy je považována vyrovnanost běžného účtu platební bilance.
2
Graf 8 ukazuje, že zpočátku sledovaného období se deficit běžného účtu výrazně prohluboval ,
nicméně v období 2003–2009 dochází k trendovému poklesu záporného salda běžného účtu směrem
k jeho vyrovnanému stavu. To odpovídá postupně se zvyšující vnější stabilitě ekonomiky ČR, přičemž
hlavní příčinou byl zásadní obrat ve vývoji obchodní bilance (viz kapitola II.5 níže). Po celé sledované
období je základním rysem vnější rovnováhy financování deficitu běžného účtu silným přílivem
zahraničního kapitálu. Zásadní pro dlouhodobější udržitelnost tohoto stavu bylo to, že dominantní
zdroj financování schodku běžného účtu tvořily až do roku 2007 přímé zahraniční investice (viz příloha
3), tzn. takové investice, u nichž nedojde k náhlému masovému odlivu, který by mohl silně poškodit
celé hospodářství jako se tomu stalo např. v Řecku či Maďarsku. Stávající saldo běžného účtu na
úrovni cca. 1 % HDP, tak nepředstavuje ohrožení vnější stability ekonomiky země.
Setrvalý převis kladného salda finančního účtu (v důsledku přílivu zahraničního kapitálu) nad
záporným saldem běžného účtu přispívá k dlouhodobému zhodnocování české koruny (viz graf 8). To
vytváří tlak na produktivitu a kvalitativní změny na podnikové úrovni v důsledku negativních dopadů
posilující měny na cenovou konkurenceschopnost výstupů hospodářských aktivit realizovaných na
území ČR. Stejně tak to spolu s růstem cen práce, energií a služeb vede k postupné ztrátě
mezinárodní atraktivity ČR pro lokalizaci hospodářských aktivit, jejichž konkurenceschopnost závisí
zejména na cenách a kvantitě vstupů. Dosavadní trend vývoje zahraničního obchodu však ukazuje, že
tento tlak se ekonomice zatím dařilo zvládat, neboť objem exportu rostl navzdory trendovému
posilování domácí měny. Potenciální problémy však pramení z toho, že proměna ČR z importní
v exportní zemi byla tažena zejména lokalizací výrobních a montážních aktivit nadnárodních firem ve
zpracovatelském průmyslu na území ČR a v mnohem menší míře růstem exportní výkonnosti
původem místních firem.
Vůbec nejvyšší deficit běžného účtu platební bilance od zahájení přechodu k tržní ekonomice ČR vykázala v roce 1996 (-6,6 %
HDP).
2
18
% HDP
Graf 9: Vývoj struktury salda běžného účtu platební bilance
6,0
4,5
3,0
1,5
0,0
-1,5
-3,0
-4,5
-6,0
-7,5
-9,0
2000
2001
2002
obchodní bilance
2003
bilance služeb
2004
2005
bilance výnosů
2006
2007
2008
běžné převody
2009
saldo běžného účtu
Význam zahraničních firem pro ekonomiku ČR a také posun ve fázích jejich dopadu na hospodářství
země ukazuje graf 9. Nejvyšší intenzita přílivu PZI byla zaznamenána mezi lety 1997 – 2004. Po
spuštění vybudovaných (či modernizací převzatých) kapacit postupně došlo k již zmíněné proměně
obchodní bilance. Po této fázi však postupně dochází také k významnému růstu schodku bilance
výnosů. Ta obsahuje toky kapitálu spojené s investováním. Hlavní položkou přispívající k růstu
schodku bilance výnosů a tím i celého běžného účtu jsou dividendy odváděné součástmi NNS na
území ČR jejich vlastníkům v zahraničí. Na ukončení hlavní fáze budování produkčních kapacit NNS
na území ČR ukazuje mj. postupná změna nakládání s vytvořeným ziskem ve směru růstu podílu
dividend na úkor reinvestovaného zisku. Úroveň reinvestovaného zisku zůstává ještě relativně vysoká,
nicméně její významný pokles je velmi pravděpodobný.
To, že příliv zahraničních investic do ČR doznává významných kvantitativních i strukturálních změn,
dokládá i vývoj investiční pozice ČR vůči zahraničí. Tabulka 2 ukazuje, že tempo prohlubování
celkového salda investiční pozice ČR se ve srovnání s obdobím 1995 – 2005 výrazně zpomalilo.
V souvislosti s tím došlo i k ukončení růstu podílu PZI na struktuře zahraničních investic v ČR. Ten
mezi lety 2007 a 2009 dokonce mírně poklesl. V kontextu nedostatku lidí na trhu práce, jenž vrcholil
v roce 2007, uvedený vývoj investiční pozice naznačuje značnou míru nasycenosti ČR přímými
zahraničními investicemi, přinejmenším z kvantitativního hlediska.
To nutně neznamená, že ČR již nemůže získat významný objem nových PZI. Znamená to však, že
nelze očekávat další zásadní růst celkového objemu kapacit NNS na území ČR a tím čistě
kvantitativního příspěvku PZI k růstu HDP. V souvislosti s růstem cen vstupů (práce, energií, služeb
3
ad.) lze naopak očekávat růst objemu kapacit NNS, které budou přesouvány mimo ČR.
Strategie budování „národních šampiónů“ schopných zvyšovat svůj podíl na globálních trzích nemůže
v krátkém a středním období přinést dostatek kvalitních pracovních míst. A i v případě úspěchu bude
po dlouhou dobu význam národních NNS pro českou ekonomiku malý. Proto by mělo být druhým
základním cílem ČR udržení a rozvoj vysoce atraktivních podmínek pro rozšíření stávajících či
umístění nových produkčních kapacit NNS. Důraz by přitom měl být kladen na takové aktivity, které
vyžadují co možná nejvyšší kvalifikace, aplikace nových znalostí, kreativitu a další vstupy, jejichž
Fakticky bude místo fyzického přesunu existujících místních kapacit docházet k útlumu aktivit v ČR a naopak jejich rozvoji
v jiných (nákladově příhodnějších) zemích.
3
19
globální dostupnost je dosud relativně omezená. Základní výhoda ČR pro naplnění tohoto druhého
pilíře spočívá v blízkosti hlavním evropským trhům, zejména Německu, odkud lze nemalou část tohoto
typu investic získat.
Tabulka 2: Vývoj a struktura investiční pozice ČR v období 1995 – 2009 (mld. Kč / %)
1995
2000
2005
2006
2007
2008
aktiva, v tom v %:
782
1 448
1 875
1 888
2 119
2 375
přímé investice v zahraničí
1,2
1,9
4,7
5,5
7,3
10,2
portfoliové investice
2,6
12,5
24,9
28,2
29,2
21,3
finanční deriváty
x
0,4
2,3
2,8
3,3
6,7
ostatní investice
48,6
50,9
29,3
28,7
30,4
31,7
pasiva, v tom v %:
723
1 640
2 711
2 969
3 534
3 898
přímé investice v ČR
27,0
49,9
55,0
56,1
57,5
56,2
portfoliové investice
17,3
10,0
16,2
16,4
15,7
13,0
x
0,3
1,2
1,2
1,5
4,1
ostatní investice
55,7
39,7
27,6
26,2
25,2
26,7
saldo investiční pozice
59
-192
-835
-1 081
-1 415
-1 523
2009
2 357
11,2
20,9
5,0
30,5
3 966
56,5
16,5
2,9
24,2
-1 609
Zdroj: ČNB
II.4
Trh práce
V průběhu sledovaného období došlo k obrácení základního trendu na trhu práce v ČR. V roce 2004
došlo poprvé od roku 1997 k růstu celkové zaměstnanosti. Tempo zvyšování zaměstnanosti se
v dalších letech zvyšovalo a růst celkového počtu obsazených pracovních míst představoval
významný zdroj silného růstu domácí poptávky a HDP. Navzdory tomuto vývoji nedošlo k podstatnější
změně v míře ekonomické aktivity a míře zaměstnanosti. Dlouhodobý trend mírného poklesu míry
ekonomické aktivity se zastavil. Při vědomí vývoje demografické situace lze v delším období dokonce
očekávat růst míry ekonomické aktivity jako důsledek snižování podílu obyvatelstva v produktivním
věku na celkové populaci. Při pokračování stávajících demografických trendů, tak lze v delším období
očekávat postupně zesilující negativní příspěvek zaměstnanosti k růstu HDP.
S růstem významu špičkových lidí jako klíčového zdroje úspěchu firem se zvyšuje potřeba propojení
hospodářské a imigrační politiky. Zejména roste potřeba rozvoje nástrojů selektivní imigrace
zaměřené na (i) špičkové kreativní lidi pro veřejný i podnikový výzkum a vývoj, (ii) kvalifikované lidi pro
průmysl a kreativní služby, (iii) vysoce motivované podnikavé lidi, kteří mají zájem si ČR zvolit za
místo nejen pro život, ale zejména podnikání.
Přesto není pravděpodobné, že by migrace mohla zásadně snížit vliv dopadů demografického
stárnutí. To generuje otázku, zda-li je ČR schopna zachovat růst HDP při poklesu celkové
zaměstnanosti. Bude při stávající závislosti na zahraniční podnikavosti schopné zvyšovat produktivitu
natolik, aby to dostatečně vyvážilo pokles celkové zaměstnanosti? V jakých oborech budou vytvářena
pracovní místa pro lidi věkové kategorie 55+? Již dnes přitom řada z nich prakticky nemůže najít
uplatnění na trhu práce. Tyto a další otázky inklinují k závěru o nezbytnosti orientace na rozvoj
znalostní ekonomiky. Potřeba jejího rozvoje není tedy dána pouze ztrátou nákladově založené
konkurenční výhody, ale také základními tendencemi vývoje demografického, resp. společenského
systému. Očekávané rychlé tempo demografického stárnutí přitom vytváří podmínky pro rozvoj
nových oborů průmyslu a služeb souvisejících se stárnutím.
Míra zaměstnanosti (65,4 % v roce 2009) i míra ekonomické aktivity (70,1 % v roce 2009) odpovídají
hodnotám celé EU27. Graf 10 zároveň dokládá, že ČR patří mezi menšinu členských zemí EU, jimž
se nepodařilo od roku 2000 podstatněji zvýšit míru zaměstnanosti. V rámci nových členů EU je vyšší
míra participace obyvatelstva na tvorbě HDP pouze ve Slovinsku a na Kypru, nicméně z hlediska
20
zvyšování míry zaměstnanosti ČR zaostává. Ze srovnání se starými členskými státy přitom vyplývá,
že prostor pro zvyšování míry zaměstnanosti je poměrně značný. Tento prostor přitom může být využit
v reakci na očekávatelný celkový pokles počtu lidí v produktivním věku.
Graf 10: Míra zaměstnanosti – srovnání ČR a zemí EU
13
BG
12
11
změna míry zaměst. v p.b. (2009 a 2000)
10
9
8
7
6
5
4
IT
3
GR
PL
ES
SK
LV
EE
2
1
FR
BE
LT
MT
DE
SI
CY
FI
CZ
0
HU
-1
NL
AT
LU
EU27
-2
DK
SE
GB
PT
-3
IE
-4
RO
-5
54
56
58
60
62
64
66
68
70
72
74
76
78
míra zaměstnosti v % (2009)
Zdroj: Eurostat (hodnoty a názvy zemí viz příloha 6)
Graf 11: Míra nezaměstnanosti – srovnání ČR a zemí EU
8
IE
ES
změna míry nezaměstnanosti v p.b. (2009 a 2000)
6
PT
4
HU
LU
2
DK
AT
NL
0
MT
CY
BE
DE
SI
-2
GB
RO
CZ
LV
SE
FR
EE
EU27
FI
GR
IT
LT
-4
-6
SK
PL
-8
BG
-10
3
5
7
9
11
13
15
17
19
míra nezaměstnosti v % (2009)
Zdroj: Prostat (hodnoty a názvy zemí viz příloha 7)
Jak před současnou recesí, tak nyní je míra nezaměstnanosti v ČR (6,7 % v roce 2009) podstatně
nižší než činí průměr EU (8,9 % v roce 2009). Nižší míru nezaměstnanosti dosahují pouze čtyři staré
21
(Rakousko, Nizozemsko, Dánsko a Lucembursko) a dvě nové (Slovinsko a Kypr) členské země – viz
graf 11. Přes současný nárůst nezaměstnanosti se díky silnému hospodářskému růstu mezi lety 2004
– 2008 podařilo razantně snížit míru nezaměstnanosti ČR. V roce 2007 vykazoval místní trh práce
dokonce znaky přehřátí a firmy nebyly schopny získat potřebné nové pracovníky. To vedlo
k podstatnému rozvoji zaměstnávání cizinců na území ČR. V kontextu úzké provázanosti
hospodářského vývoje s Německem a celkové konvergenci ekonomické výkonnosti k průměru EU to
lze považovat pouze za první intenzivnější vlnu pracovní migrace do ČR. V delším období přitom tento
proces bude s vysokou pravděpodobností zesilovat a bude generovat nároky nejen na imigrační, ale i
hospodářskou politiku, aby ČR z tohoto s globalizací souvisejícího trendu více získala než ztratila.
II.5
Zahraniční obchod
V oblasti zahraničního obchodu prošla ČR ve sledovaném období zásadní změnou. Zatímco ještě
v roce 1996 dosahoval deficit obchodní bilance 9,2 % HDP, během pouhých deseti let se obchodní
bilance dostala do přebytku (viz graf 12). Pozitivně lze hodnotit také to, že přes poměrně vysoký
pokles objemu vývozu v souvislosti s probíhající recesí se přebytek obchodní bilance nadále zvýšil. To
potvrzuje vysokou závislost dovozu na vývozu. Zároveň to naznačuje, že v rámci výrobních a
montážních aktivit NNS ve zpracovatelském průmyslu na území ČR jsou významně zastoupeny
i relativně složitější komponenty a finální produkty, zatímco významná část jednoduchých dílů se
dováží. Svou roli na zvýšení přebytku obchodní bilance v roce 2009 však také mohlo sehrát uvedení
některých nově vybudovaných kapacit NNS do ostrého provozu.
Graf 12: Vývoj zahraničního obchodu ČR, 2000-2009
6,0
4,0
2,0
0,0
-2,0
-4,0
-6,0
-8,0
-10,0
30,0
20,0
10,0
0,0
-10,0
-20,0
1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009
Bilance ZO (saldo/HDP v %)
Meziroční dynamika vývozu v %
Zdroj: ČSÚ – Zahraniční obchod
Na postupný posun ČR od jednoduchých ke složitějším komponentům a dílčím celkům (modulům)
jako základní dlouhodobý trend ve zpracovatelském průmyslu na území ČR upozorňuje také většina
4
ředitelů navštívených firem včetně firem ve službách, na které má tento trend významný dopad.
Oslovení ředitelé zdůrazňují, že cílený posun k produkci sofistikovanějších komponent a celků vnímají
jako jedinou možnou strategii rozvoje svých firem. V kontextu vývoje místních cen vstupů,
dlouhodobého výrazného posilování koruny a dynamiky využívání nákladové výhody rozvíjejících se
ekonomik ze strany NNS se podle jejich názoru bude prostor pro standardizovanou produkci
jednoduchých dílů neustále zužovat (Berman Group, 2010, 2009, 2008). Rozsah a časování
4
V období 2008 – 2010 Berman Group provedla 350 hloubkových rozhovorů s řediteli jak předních velkých, tak dynamicky
rostoucích malých a středních firem z různých oborů a regionů ČR. Rozhovory byly zaměřeny na strategické výzvy a rizika pro
konkurenceschopnost firem, včetně klíčových faktorů rozvoje vlastní konkurenční výhody a silných a slabých stránek místního i
národního podnikatelského prostředí. Tento unikátní soubor kvalitativních informací představuje velmi cenný zdroj pro
hodnocení a interpretaci výsledků kvantitativních analýz založených na agregovaných statistických datech.
22
uvedeného trendu však bude jistě oborově značně odlišný. Tyto trendy se budou v následujících
letech přímo promítat do kvantitativního i strukturálního vývoje obchodní bilance ČR.
V důsledku silného růstu vývozu od poloviny 90. let minulého století se ČR postupně dostala mezi
země s nejvyšší vnější otevřeností v rámci EU (viz graf 13). Podíl vývozu na HDP v roce 2009 dosáhl
69,1 %, přičemž před probíhající recesí tento ukazatel dosáhl na 80,1 % (2007). Míra vnější
otevřenosti se v posledním desetiletí dále zvýšila, k čemuž došlo i ve většině dalších nových
členských zemí EU. Ze starých členských zemí EU došlo ke zvýšení podílu exportu na HDP ve
sledovaném období pouze v Německu, Rakousku a Švédsku.
Graf 13: Vnější otevřenost zemí EU (vývoz / HDP v %)
100,0
2000
2009
80,0
60,0
40,0
20,0
Řecko
Francie
Španělsko
Itálie
UK
Portugalsko
Rumunsko
Finsko
Polsko
Německo
Lotyšsko
Dánsko
Švédsko
Bulharsko
Rakousko
Litva
Slovinsko
Česko
Nizozemsko
Slovensko
Estonsko
Belgie
Maďarsko
Irsko
0,0
Zdroj: Eurostat
Výrazné zvýšení podílu exportu na HDP v případě Německa má pro ČR velký význam.
Zpracovatelský průmysl obou zemí je totiž velmi silně propojen. Do Německa směřuje téměř třetina
vývozu ČR, přičemž velká část představuje komponenty pro finální produkty exportované do celého
světa právě z Německa. Exportní výkonnost Německa (schopnost německých firem umisťovat své
produkty na globálních trzích) je proto významným faktorem hospodářského (zejména pak
průmyslového) vývoje ČR. Tento model zakázkové výroby komponent a dílčích celků pro zahraniční
integrátory (viz box 1) v menší míře platí i pro další země, zejména Rakousko, Nizozemsko a další,
které jsou hlavními zdrojovými zeměmi přílivu PZI do ČR. Velmi rozšířen je i model, kdy zejména
evropské firmy využívají geografické blízkosti a významně nižších jednotkových nákladů k umístění
5
(alespoň části) vlastních výrobních a montážních aktivit v ČR , zatímco související strategické řízení,
obchod a vývoj zůstávají mimo ČR. U obou uvedených modelů závisí exportní výkonnost (firem na
území) ČR na aktivitách a rozhodnutích realizovaných v zahraničí.
V případě subdodávek na míru integrátora nemají místní firmy dostatečné vazby na trhy finálních
zákazníků. Jejich budoucí rozvoj je proto značně závislý na schopnostech a úspěchu zahraničních
integrátorů, kteří si u nich nechávají z důvodu nižních nákladů vyrábět komponenty na míru. Tato
nepřímá forma závislosti na NNS je v ČR velmi rozšířená, problémem přitom je to, že firmy v tomto
postavení mají značně omezený vlastní inovační prostor (viz box 1). V případě druhého modelu je
závislost ještě vyšší, neboť se jedná o subjekty přímo řízené ze zahraničí. V kontextu vysokého přílivu
PZI (viz II.6) tak velmi rychlá proměna deficitu obchodní bilance v přebytek vyvolává otázku, do jaké
míry byl a je růst exportní výkonnosti ČR tažen zahraničními podnikatelskými a obchodními
kompetencemi. Pohled na studie porovnávající produktivitu a exportní výkonnost firem pod zahraniční
kontrolou s firmami, které nejsou přímou součástí NNS, inklinuje k závěru, že podíl vývozu z území
5
Nebo dalších blízkých zemí, které nabízí významně nižší jednotkové náklady a v nedávné době se staly členy EU.
23
ČR připadající na firmy, jejichž exportní výkonnost závisí na vlastní práci s trhem a zákazníky, je velmi
nízký.
Box 1: Dezintegrace hodnotových řetězců, export a prostor pro inovace
Jedním z hlavních rysů současné globální ekonomiky je vysoký stupeň vertikální dezintegrace
systémů produkce. To je důsledkem rostoucí specializace a umožňuje růst produktivity. Na finální
produkty tak můžeme pohlížet jako na řetězce vzájemně navazujících sekvencí hospodářských aktivit.
Jednotlivé sekvence hospodářských aktivit přitom realizují různé firmy, mnohdy ve zcela odlišných
zemích či světadílech. Obecně lze vysledovat, že přidaná hodnota na jednotku práce (produktivita)
v průměru roste se znalostní náročností a pozicí dané sekvence aktivit v příslušném hodnotovém
řetězci. Příčinou je to, že pozice v hodnotových řetězcích, zejména pak vzdálenost od koncových trhů
a zákazníků silně ovlivňuje podmínky firem pro inovace (inovační prostor – viz schéma níže).
Schéma vztahu mezi pozicí v (globálních) hodnotových řetězcích a prostoru pro inovace
Integrátoři / finální odběratelé
Prostor pro inovace
Znalost koncových trhů
Vlastní práce se zákazníky na
těchto trzích
Udávají směr inovací v celém
hodnotovém řetězci
Dodavatelé
Zakázky na míru integrátorům a / nebo
dodavatelům výše v hodnotovém řetězci –
závislost na jejich práci s trhy a zákazníky
(Částečně) přebírají odpovědnost za inovace
dílů, ale často pouze plní cizí zadání
Uspořádání hodnotových řetězců je oborově
velmi odlišné
Pobočky NNS
Prostor pro inovace závisí na:
o pozici mateřské firmy v hodnot. řetězci
o rozsahu vykonávaných funkcí
o míře autonomie rozhodovacích procesů
Tier 2
S rostoucí vzdáleností od…
Tier 3 ... koncových trhů se zmenšuje..
Tier 4+ … prostor pro inovace
nízká
vysoká
Pozice v hodnotovém řetězci – vzdálenost od koncových trhů a zákazníků
Čím blíže je daná firma koncovým zákazníkům a čím intenzivněji s nimi může aktivně pracovat, tím
větší má prostor pro inovace (viz např. Christensen, 2003). Znalost chování koncových trhů, včetně
(vždy omezené) možnosti predikce jejich vývoje, totiž vytváří příležitosti a ovlivňuje efektivitu využití
dostupných znalostí a technologií pro úspěšné inovace (viz např. Tidd a kol., 2005). To platí i o
technologiích, jež jsou dosud ve fázi invence či vývoje. Firmy, které intenzivně pracují s koncovými
trhy (integrátoři), tak jsou nejlépe vybaveny pro udávání hlavních podnikatelských a technologických
změn. To neznamená, že na nižších stupních hodnotového řetězce by nebylo možné inovovat,
nicméně podmínky pro vlastní inovace včetně poptávky zákazníků po inovacích jsou významně
omezeny.
Uvedený závěr podporuje také tabulka 3. Zhruba 90 % vývozu z ČR směřuje do vyspělých tržních
ekonomik. To na první pohled naznačuje schopnost obsazovat náročné zahraniční trhy. Nicméně
naprostá většina vývozu směřuje do omezeného okruhu zemí v rámci EU, v čele s Německem (32,3
%, Slovenskem 9,0 %, Polskem 5,8 %, Francií 5,6 %, Velkou Británií 4,9 % a Itálií 4,4 % v roce 2009).
Koncentrace exportu do geograficky blízkých zemí je logická a nejdeme ji u většiny zemí. Nicméně
předpokladu o schopnosti místních podniků obsazovat náročné zahraniční trhy příliš neodpovídá zcela
odlišná bilance v kategorii ostatní vyspělé tržní ekonomiky (viz tabulka 3). Rozdíl mezi vysoce aktivní
bilancí se zeměmi EU a výrazně pasivní bilancí s většinou ostatních vyspělých tržních ekonomik
24
podporuje závěr, že vysoce aktivní bilance s většinou zemí EU je důsledkem lokalizace výrobních
kapacit zahraničních (zejména evropských) firem do ČR, přičemž schopnost obsazovat náročné
zahraniční trhy tkví v aktivitách lokalizovaných v zahraničí. Jinými slovy, velmi vysoká dynamika
exportní a tím i růstové výkonnosti ČR, kterou jsme zaznamenali v posledních 15 letech, je
z větší části důsledkem atraktivity ČR v rámci globálních vln outsourcingu a offshoringu než
projevem rostoucí konkurenceschopnosti firem zakládaných občany ČR.
Tabulka 3: Hrubá teritoriální struktura zahraničního obchodu ČR (mld. Kč)
Skupiny zemí
vývoz
dovoz
2008
2009
2008
2009
celkem
2473,7
2131,3
2406,5
1979,3
v tom: vyspělé tržní ekonomiky
2241,4
1927,7
1817,3
1493,0
v tom: EU
2107,9
1804,7
1611,4
1322,3
ESVO
46,8
45,6
42,0
38,8
ostatní vyspělé tržní ekonomiky
86,6
77,4
163,9
131,9
rozvojové ekonomiky
82,5
92,1
145,4
134,9
evropské tranzitivní ekonomiky
24,4
18,5
8,0
6,0
Společenství nezávislých států
106,3
75,1
213,6
133,7
ostatní 1)
14,3
17,0
217,1
203,8
nespecifikováno
4,8
1,0
5,1
7,9
bilance
2008
2009
67,2
152,0
424,0
434,7
496,6
482,4
4,8
6,9
-77,3
-54,5
-62,8
-42,8
16,4
12,5
-107,2
-58,7
-202,8
-186,8
-0,3
-6,9
Zdroj: ČSÚ. Pozn. 1) Čína, KLDR, Kuba, Laos, Mongolsko, Vietnam.
Podívejme se ještě podrobněji na teritoriální strukturu vývozu. Graf 14 srovnává hlavní vývozní
partnery ČR dle objemu vývozu a poměru celkové bilance vzájemného obchodu k jeho obratu. Z grafu
vyplývá, že rozhodující objem celkového obratu obchodu připadá na omezený počet evropských zemí,
Rusko a USA. S výjimkou Austrálie, JAR, Hongkongu, Brazílie, Indie a Mexika je aktivní bilance
výhradně s evropskými zeměmi a v globálním kontextu blízkým Izraelem a Tureckem. Naproti tomu
prakticky se všemi vzdálenějšími obchodními partnery, zejména USA, Japonskem, Kanadou a
asijskými nově industrializovanými ekonomikami, ČR vykazuje významně pasivní obchodní bilanci.
Výše uvedené výjimky se navíc vztahují na země, s nimiž je obrat obchodu velmi malý (zvláště
v kontextu jejich velikosti).
Toto zjištění opět odpovídá tomu, že vývoj a stav obchodní bilance ČR je mnohem více důsledkem
aktivit NNS než důsledkem široce rozvinuté schopnosti původem místních firem obsazovat náročné
zahraniční trhy. Při souběžném hodnocení dat zahraničního obchodu a PZI lze dojít k závěru, že
v rámci vlny silného přílivu přímých zahraničních investic do zpracovatelského průmyslu NNS na
území ČR vybudovaly výrobní a montážní kapacity, jejichž produkce je primárně určená pro evropské
a další blízké trhy. To platí nejen o firmách se sídlem v Německu, Nizozemsku a dalších evropských
zemích, ale také o firmách sídlících mimo Evropu. Relativně vysoký vývoz do USA v tomto kontextu
naznačuje, že se z velké části jedná o export evropských firem, které pouze přesunuly část svých
výrobních kapacit do ČR s cílem profitovat z relativně příznivějších nákladových podmínek.
25
Graf 14: Hlavní obchodní partneři v roce 2009 dle objemu exportu a bilance k obratu obchodu
70
HK
BA HR
BG
LV
50
EE GR
LT
BY
40
AU
30
IL FI
20
ZA
IN
UA
10
PT SI
DK
TR
MX
BR
0
bilance / obrat v % (2009)
60
-10
LU
CA
GB
RO
SE
CH
BE
HU
ES
AT
FR
NL
IT
PL
US
NO
-20
-30
PH
KZ
-40
RU
-50
IE
-60
ID
-70
VN
AZ
-80
KR
TH
-90
0
JP
CN
25 000
50 000
75 000
vývoz v mil. Kč (2009)
100 000
125 000
Legenda:
kód
AU
BE
DK
FI
FR
IE
IT
IL
JP
ZA
CA
LU
DE
NL
NO
PT
AT
Název země
Austrálie
Belgie
Dánsko
Finsko
Francie
Irsko
Itálie
Izrael
Japonsko
Jihoafrická republika
Kanada
Lucembursko
Německo
Nizozemsko
Norsko
Portugalsko
Rakousko
kód
GR
GB
US
ES
SE
CH
TR
BR
CN
PH
HK
IN
ID
KR
MX
AE
TH
Název země
Řecko
Spojené království
Spojené státy
Španělsko
Švédsko
Švýcarsko
Turecko
Brazílie
Čína
Filipíny
Hongkong
Indie
Indonésie
Korea
Mexiko
Spojené arabské emiráty
Thajsko
kód
VN
BA
BG
EE
HR
LT
LV
HU
PL
RO
SK
SI
AZ
BY
KZ
RU
UA
Název země
Vietnam
Bosna a Hercegovina
Bulharsko
Estonsko
Chorvatsko
Litva
Lotyšsko
Maďarsko
Polsko
Rumunsko
Slovensko
Slovinsko
Ázerbájdžán
Bělorusko
Kazachstán
Rusko
Ukrajina
Poznámka: modrý kosočtverec - rozvinuté tržní ekonomiky, zelený čtverec - rozvojové země, růžový trojúhelník ostatní evropské země; červený kruh - SNS. Souřadnice TR a DK jsou prakticky totožné.
Zdroj: Eurostat
Územní omezení aktivního salda obchodní bilance téměř výhradně na evropské a další geograficky
blízké země tak ukazuje, že funkční specializaci ČR v rámci světové ekonomiky lze
charakterizovat jako výrobní základnu pro trhy v Evropě a blízkém okolí, přičemž rozsah a
charakter využití této základny je řízen ze zahraničí. Endogenní podnikatelský sektor je dosud
slabý a jeho rozvoj silně závislý na poptávce ze strany poboček NNS lokalizovaných v samotné
ČR a jejím blízkém okolí. Názorně tuto specializaci ČR prezentuje obrázek 1.
26
Obrázek 1: Pozice ČR v rámci globálních produkčních sítí (hodnotových řetězců)
Vysoká přidaná
hodnota
Výzkum a vývoj
Design
Plánování
Nízká přidaná
hodnota
Vyšší přidaná
hodnota
Zpracování
primárních
surovin na
meziprodukty
Výroba
složitějších
součástek a
polotovarů
Výroba
jednoduchých
součástek a
polotovarů
Výroba a design
specifických
součástek na
míru
Nízká přidaná
hodnota
Montáž finálního
výrobku ze
součástek a
polotovarů
Vyšší přidaná
hodnota
Služby spojené s
umísťování
výrobku na trhu
Převládá v ČR
Zdroj: EEIP, 2009
V rámci podpory rozvoje endogenního podnikatelského sektoru je klíčovým tématem rozvoj
netechnických kompetencí souvisejících se získáváním nových trhů (strategické řízení, marketing,
inovační management, obchod ad.). Nedostatečná rozvinutost těchto kompetencí je totiž hlavní
překážkou zhodnocení jinak relativně rozvinutých technických kompetencí na globálních trzích a
jednou z příčin, že české společnosti se obtížně posunují výše v hodnotovém řetězci. Nerozvinutost
uvedených netechnických kompetencí je důsledkem v průměru vysoké vzdálenosti endogenního
podnikatelského sektoru od koncových trhů a zákazníků (viz box 1). Místní firmy se soustředily
mnohem více na rozvoj vlastních technických kompetencí, zatímco pro rozvoj kompetencí
souvisejících s prací s trhy a zákazníky neměly mnoho důvodů.
Výše uvedené hodnocení funkční specializace ČR ve světové ekonomice a vysoké závislosti na
aktivitách zahraničních firem se může jevit jako velmi negativní. Nicméně toto hodnocení je třeba
vnímat v globálním kontextu. Negativně může být vnímáno pouze v případě, že ČR srovnáváme
s rozvinutými státy s dlouhodobě zavedenou tržní ekonomikou. Při srovnání s ostatními zeměmi ČR
nedopadá vůbec špatně. V oblasti zahraničního obchodu to naznačuje pohled na trendy ve zbožové
6
struktuře vývozu, sledované dále .
Nejvýznamnější vývozní položkou je třída 7 stroje a dopravní prostředky. V roce 2009 činil její podíl na
celkovém vývozu ČR 53,3 %. Graf 15 ukazuje, že v období 1995–2009 došlo k výraznému poklesu
podílu třídy 6 polotovary a materiály právě ve prospěch strojů a dopravních prostředků. Podíl ostatních
tříd na vývozu ČR se výrazněji nezměnil. Přechod ČR k aktivnímu saldu obchodní bilance byl tedy
tažen zejména položkami v rámci třídy 7, kde jsou na rozdíl od třídy 6 (polotovary a materiály)
zejména finální produkty a jejich dílčí části. To je v souladu s výše uvedeným závěrem, že v rámci
outsourcingu výrobních a montážních aktivit NNS ve zpracovatelském průmyslu lokalizovaných v ČR
jsou významně zastoupeny relativně složitější komponenty a finální produkty, zatímco významná část
jednoduchých dílů a materiálů se dováží. Vysoká závislost na aktivitách NNS pocházejících
s omezeného okruhu zejména rozvinutých tržních ekonomik je atributem většiny států světa (včetně
minimálně poloviny členských států OECD). Tento závěr však ukazuje, že přes vysokou závislost na
zahraniční podnikavosti jsou pobočky NNS na území ČR v hodnotových řetězcích relativně blízko
(globálním) integrátorům a jejich klíčovým dodavatelům, přitom některé mezi ně přímo patří. Z toho
vyplývá, že ČR má i významný inovační potenciál (viz box 1 výše), který sice nelze srovnávat
6
Údaje vycházejí z dat ČNB, ČSÚ a z vlastních výpočtů s použitím uvedených dat.
27
s většinou zemí se zavedenou tržní ekonomikou, ale je podstatně vyšší než u většiny rozvíjejících a
transformujících se států.
Graf 15: Vývoj struktury exportu ČR – hodnotové ukazatele
100%
80%
60%
40%
20%
0%
1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009
0 potraviny a živá zvířata
3 minerální paliva, maziva
6 polotovary a materiály
9 komodity nezatříděné
1 nápoje a tabák
4 živočišné a rostlinné oleje
7 stroje a dopravní prostředky
2 suroviny nepoživatelné
5 chemické výrobky
8 průmyslové spotřební zboží
Zdroj: ČSÚ, vlastní výpočty
Podíl třídy 7 stroje a dopravní prostředky na celkovém vývozu ČR až do roku 2007 (54,2 %) rostl.
V průběhu stávající recese se mírně snížil, což může být dopad právě jen probíhající recese. Přesto
v delším období lze sledovat postupné snižování růstové dynamiky vývozu v rámci třídy 7 stroje a
dopravní prostředky. Zatímco v období 1995–2000 byl růst vývozu v třídě 7 výrazně vyšší než ve
všech ostatních třídách, tak v období 2000–2005 tomu tak již nebylo a v období po roce 2005 třída 7
vykázala dokonce až šestý nejvyšší růst exportu z celkem 10 sledovaných tříd na úrovni SITC 1 (viz
tabulka 4). Otázkou je, zda-li je uvedený trend důsledkem nasycenosti ČR zahraničními investicemi či
se jedná o příznak dlouhodobějších problémů nosných exportních odvětví. Naopak zvyšující se
dynamika růstu exportu v dalších třídách (zejména 8 průmyslové spotřební zboží a 5 chemické
výrobky) naznačuje, že dochází k růstu diverzifikace hlavních hnacích oborů průmyslu ČR. Podrobněji
je toto téma rozvedeno v kapitole věnované výsledkům odvětvových analýz.
Tabulka 4: Vývoj růstu vývozu ČR dle tříd SITC 1 – hodnotové ukazatele
SITC 1
1995 - 2000
2000 - 2005
2005 - 2009
index
ČR = 100
index
ČR = 100
index
ČR = 100
1,19
73,7
1,85
120,8
1,25
109,3
1 nápoje a tabák
1,82
72,3
1,26
82,5
1,55
135,6
1,34
73,4
1,19
83,2
1,20
105,0
1,40
68,3
1,68
102,3
1,35
118,2
1,42
64,8
1,40
83,7
1,47
129,2
1,51
78,9
1,49
98,9
1,13
99,3
1,56
89,2
1,43
89,4
0,93
81,7
2,91
135,8
1,90
107,7
1,20
105,0
1,96
83,8
1,53
94,7
1,16
102,1
1,85
70,3
0,53
28,8
3,82
335,0
ČR - celkem
1,98
100,0
1,67
100,0
1,14
100,0
Podrobnější pohled na třídu 7 ukazuje, že rozhodující přírůstek vývozu připadá na třídy 78 Silniční
vozidla, 76 Zařízení pro telekomunikace a pro záznam a reprodukci zvuku a 75 Kancelářské stroje a
zařízení k automat. zpracování dat. S výjimkou Škody auto se tak jedná z významné části o produkci
velkých výrobních a montážních podniků NNS s relativně nižší rozhodovací autonomií a velmi nízkým
28
podílem znalostně náročných aktivit souvisejících jak se strategickým řízením a obchodem, tak
technickým vývojem nových produktů. To naznačuje, že je dlouhodobý trend snižování tempa růstu
exportu v rámci třídy 7 výsledkem výše uvedené nasycenosti ČR zahraničními investicemi do
výrobních kapacit ve zpracovatelském průmyslu. Růst exportní výkonnosti v třídě 7 byl totiž výrazně
tažen právě budováním či rozšiřováním místních kapacit NNS. Výzvou se proto postupně stává růst
(udržení) exportní výkonnosti ČR při poklesu intenzity budování nových výrobních kapacit
zahraničních firem na území ČR.
Graf 16 zobrazuje vývoj obchodní bilance jednotlivých tříd SITC 1 relativizované k obratu obchodu.
Třída 7 Stroje a dopravní prostředky i přes snížení dynamiky růstu vývozu zvyšuje svůj příspěvek
k celkově aktivnímu saldu obchodní bilance ČR. Zároveň je vidět, že v posledních pěti letech dochází
k postupnému, byť mírnému, zlepšování obchodní bilance ve všech třídách SITC 1 s výjimkou tříd 0
Potraviny a živá zvířata a 6 Polotovary a materiály. To zase podporuje závěr o rostoucí diverzifikaci
hlavních hnacích oborů růstové výkonnosti ČR i rostoucím podílu finálních produktů a složitějších dílů
na úkor materiálů a jednoduchých komponent na celkové průmyslové produkci.
Graf 16: Vývoj zahraničního obchodu ČR dle tříd SITC 1
obchodní bilance/obrat obchodu (%)
80
60
40
20
0
-20
-40
-60
-80
1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009
1 nápoje a tabák
Na základě dat zahraničního obchodu na úrovni SIT 4 jsme provedli hodnocení exportní výkonnosti
také dle odvětví zpracovatelského průmyslu. Graf 17 srovnává jednotlivá odvětví dle podílu na
celkovém vývozu ČR a podílu bilance na obratu obchodu. Hlavními tahouny vývozu jsou automobilový
(OKEČ 34) a strojírenský (29) průmysl. S velkým odstupem následují další odvětví, přičemž významná
část vývozu elektrotechnického (31), kovodělného (28) a gumárenského a plastikářského (25)
průmyslu více či méně souvisí s automobilovým a/nebo strojírenským průmyslem. Přes 5 % na
celkovém vývozu zaznamenaly také elektronický (32), chemický (24) průmysl a výroba kancelářských
zařízení (30). Příspěvek těchto odvětví k platební bilanci je neutrální či výrazně záporný, neboť
produkce z ČR je v naprosté většině určena na vývoz, zatímco se zde spotřebovává produkce ze
zahraničí. To naznačuje, že právě v odvětvích 30 a 32 připadá rozhodující objem vývozu na omezený
počet velkých výrobních a montážních zařízení jako mají na území ČR firmy Foxconn, Matsushita
apod.
29
Graf 17: Zahraniční obchod dle odvětví zprac. průmyslu (OKEČ) v roce 2009
80
37
obchodní bilance / obrat obchodu
60
40
35
20
20
26
34
36
28
22
17
0
31
30
32
25
21
18
-20
33
29
15
27
19
24
-40
-60
23
-80
0
2
4
6
8
10
12
podíl na vývozu Česka v %
14
16
18
20
Vývojovou dynamiku vývozu dle odvětví zpracovatelského průmyslu zachycuje graf 18. Jádro růstu
exportní výkonnosti představují výroba dopravních prostředků (34 a 35), elektronika (32) a strojírenství
(29). Pozitivní je výrazné zlepšení bilance chemického průmyslu (24), v jehož rámci je zahrnuta řada
velmi progresivních oborů. Příjemným překvapením je zlepšování obchodní bilance v řadě odvětví
relativně méně náročných na znalostní vstupy (tradičních), zejména výrazné zlepšení v kožedělném
(19) průmyslu. To naznačuje, že i v tradičních odvětvích již byla ukončena hlavní vlna
restrukturalizace a přes silnou konkurenci nízkonákladových zemí jsou na území ČR firmy, které se
dovedou v těchto oborech prosadit. To ukazuje, že důraz na podporu inovací nelze zaměřovat pouze
na tzv. znalostně intenzivní odvětví, která se vyznačují vysokou úrovní investic do výzkumu a vývoje.
Ty jsou totiž pouze jedním z předpokladů inovací, navíc v řadě oborů relativně méně významným než
řada dalších faktorů souvisejících s podnikavostí a manažerským řízením. Podrobnější informace o
dílčích oborech, které za zlepšením obchodní bilance stojí, přináší kapitola věnovaná výsledkům
odvětvových analýz.
bilance/obrat - změna 2003 - 2009 v p.b.
Graf 18: Změna obchodní bilance v období 2003 – 2009 dle odvětví zprac. průmyslu
40,0
30,0
20,0
10,0
0,0
-10,0
-20,0
-30,0
15 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37
odvětví zprac. průmyslu - OKEČ
30
Předchozí odstavce ukazují, že zavedené klasifikace mohou být příliš hrubé a někdy i zavádějící. Při
identifikaci klíčových tahounů růstu průmyslu a exportu je třeba použít jiná klasifikační kritéria než
obvyklé oborové členění. Přínosné pro návrh intervencí může být zejména přístup založený na
vzájemných vazbách uvnitř hodnotových řetězců, do nichž jsou dané země či region zapojeny.
Například pro ČR je hlavním hodnotovým řetězcem automobilový průmysl. Jeho rozsah a kondici však
zdaleka nevystihuje pouhý OKEČ 34 (ani sečteme-li ho s OKEČ 35). Pro pochopení budoucí
dynamiky průmyslové vývoje tak je vhodné identifikaci klíčových (budoucích) oborů odvíjet od
koncových trhů, na než dané produkty nakonec směřují. Tomu by poté mělo být přizpůsobeno
zaměření jednotlivých dílčích intervencí.
II.6
Přímé zahraniční investice
Vysoký příliv PZI do ČR byl ve sledovaném období základním faktorem vnější rovnováhy ekonomiky,
neboť PZI tvořily hlavní zdroj financování dlouhodobě deficitního běžného účtu platební bilance ČR.
Nicméně hlavní přínosy PZI pro hospodářský růst je třeba hledat na mikroekonomické úrovni.
Zahraniční firmy do ČR přinesly nové technologie, metody řízení, přístup na zahraniční trhy a vyvolaly
řadu dalších přínosů, jejichž dopad prakticky nelze kvantifikovat. Právě mikroekonomické přínosy
plynoucí z přílivu PZI představují hlavní příčinu vysokého růstu souhrnné produktivity, jež byla ze tří
čtvrtin zdrojem růstové výkonnosti ekonomiky v posledních patnácti letech. Vedle přímých dopadů je
třeba vyzvednout dopady nepřímé, související s postupným propojováním příchozích investorů
s místními firmami. Příkladem může být velmi silný tlak na produktivitu a zavádění souvisejících změn
na straně dodavatelů. Zahraniční firmy se tak staly zdrojem šíření úspěšných praktik a tím pozvedly i
konkurenceschopnost původem místních firem.
Graf 19: Vývoj přílivu PZI do ČR v období 1995 - 2009
12
PZI / HDP (%)
10
8
6
4
2
0
-2
1995
1996
1997
1998
1999
průmysl
2000
2001
2002
stavebnictví
2003
2004
2005
služby
2006
2007
2008
2009
ZP
Zdroj: ČNB, ČSÚ, vlastní výpočty; Pozn. od roku 1998 včetně reinvestovaných zisků a ostatního kapitálu.
Všechny uvedené přínosy byly provázeny i řadou problémů. Jejich adekvátní zhodnocení však není
předmětem této studie. Pro rozhodování o využití prostředků SF EU v příštím programovacím období
je důležitá skutečnost, že výše uvedené přínosy PZI a tím i růstová výkonnost v sledovaném období
byly důsledkem jedinečných událostí a podmínek, které se pravděpodobně nebudou opakovat, a pro
ekonomický rozvoj je velmi důležité posílení zatím stále slabého sektoru domácích firem.
Sekvence zásadních změn jako jsou transformace z řízené na tržní ekonomiku a vstup do Evropské
unie vytvořila v kombinaci s blízkostí k hlavním evropským trhům a výrazně nižšími jednotkovými
31
7
náklady práce vysoce atraktivní podmínky pro lokalizaci produkčních kapacit, jejichž výstup je určen
primárně na evropské trhy. Atraktivní byl také relativně neobsazený trh. V zavedených tržních
ekonomikách přitom rostla intenzita procesů outsourcingu a offshoringu. Výsledkem kombinace všech
těchto faktorů byla velmi silná vlna přílivu PZI do ČR.
Graf 19 dokládá, že hlavní vlna přílivu PZI proběhla mezi lety 1997 a 2004, přičemž vrchol přílivu PZI
do ČR byl zaznamenán mezi lety 1999–2002. Ve zpracovatelském průmyslu byl vrchol přílivu PZI
zaznamenán již v letech 1999 a 2000. Graf 19 zároveň ukazuje, že na celkovém přílivu PZI do ČR se
výrazně více podílel sektor služeb. Je však třeba upozornit na zásadní rozdíl v přílivu PZI do služeb a
do zpracovatelského průmyslu. V rámci příchozích PZI do sektoru služeb připadá podstatně vyšší část
investic než ve zpracovatelském průmyslu na převzetí již existujících firem (např. privatizace již
existujících bank, telekomunikačních firem ad.). Ačkoliv z dostupných dat nelze tuto problematiku
kvantifikovat, je zřejmé, že z hlediska přílivu PZI v podobě budování nových produkčních kapacit není
podíl sektoru služeb tak vysoký, jak ukazuje graf 19. Podstatně vyšší tempo růstu přidané hodnoty
vytvářené ve zpracovatelském průmyslu oproti tempu růstu sektoru služeb (viz tabulka 7 v
kapitole II.7), naznačuje, že v PZI ve formě nově budovaných produkčních kapacit mohl být podíl
zpracovatelského průmyslu vyšší než v sektoru služeb.
Od roku 2002 je znatelný trend poklesu intenzity přílivu PZI do ČR. Jednoleté velké výkyvy jsou
8
způsobeny prodejem či zpětným odkupem velkých státních firem . Velký vliv tohoto typu investičních
transakcí zkresluje trend celkového poklesu intenzity přílivu PZI do ČR, ke kterému dochází po roce
2002. Trendové změny v intenzitě přílivu PZI do ČR jsou zřejmé i při pohledu na vnitřní strukturu
příchozích investic (viz graf 20). V době vrcholícího přílivu PZI do ČR (1999 – 2002) dominovaly
investice do základního kapitálu, zejména budování či modernizace existujících produkčních kapacit.
Od roku 2002 se však investice do základního kapitálu trendově snižují.
Graf 20: Vývoj struktury přílivu PZI dle typu kapitálu
100%
80%
60%
40%
20%
0%
-20%
-40%
1998
1999
2000
2001
Základní kapitál
2002
2003
2004
Reinvestovaný zisk
2005
2006
2007
2008
2009
Ostatní kapitál
Zdroj: ČNB, vlastní výpočty
Po celé sledované období je patrný růst významu reinvestovaného zisku jako zdroje přílivu PZI (2003
je efekt zpětného odkupu Eurotelu), zatímco podíl investic do základního kapitálu klesl k úrovni 20 %.
Tato proměna vnitřní struktury přílivu PZI do ČR ukazuje, že hlavní vlna přílivu PZI (1997–2004),
spojená s obsazením místních trhů a využitím nákladově výhodných podmínek lokalizovaných
v bezprostředním sousedství hlavních evropských trhů, je u konce. Tato vlna PZI přitom byla hlavním
faktorem rychlého růstu souhrnné produktivity ekonomiky (viz výše) a její dopad na hospodářskou
7
Podstatně nižší jednotkové náklady práce jsou výsledkem kombinace nízkých cen vstupů, relativně kvalifikované pracovní síly
a existující infrastruktury, byť ne vždy zcela moderní.
8 2002: prodej Transgas 2003: zpětný odkup Eurotel, Č-Telecom vyvedeno mimo přímé investice; 2005: prodej Český
Telecom…)
32
výkonnost ČR se plně projevil až v období 2005–2007, kdy bylo možné vybudované kapacity NNS
díky světové poptávce naplno využít. Růst zahraniční poptávky po produkci místních kapacit NNS se
přelil také do silného růstu produkce v sektoru místních MSP prostřednictvím jak dodávek pro (nejen)
místní kapacity NNS, tak růstu poptávky domácností.
Hlavní otázka nastavení OP 2014+ zaměřeného na podporu podnikání dle našeho názoru zní: Co
bude hlavním zdrojem růstu produktivity a tím ekonomické výkonnosti ČR až se efekt hlavní
vlny PZI vyčerpá? Ačkoliv na tuto otázku nelze zcela jednoznačně odpovědět, měly by se variantní
odpovědi na ni stát východiskem všech strategií a nástrojů v oblasti ekonomického rozvoje a všech
dalších souvisejících oblastech.
Na základě provedených analýz máme za to, že základem dlouhodoběji udržitelných variant
ekonomického rozvoje ČR by měl být přechod k ekonomice, jejímž hlavním motorem je tvorba nových
znalostí a jejich ekonomické zhodnocení prostřednictvím jejich využití pro uspokojení co možná
největšího počtu zákazníků na globálních trzích. Vzhledem k povaze vazeb mezi podnikatelským a
akademickým sektorem se tímto opět vracíme ke klíčové potřebě rozvoje domácího podnikatelského
sektoru. Vzhledem k české závislosti na aktivitách zahraničních firem by však rozvoj znalostní
ekonomiky měl být doplněn novým přístupem k podpoře přílivu PZI, jehož základem by měla být
kvalitní péče o již přítomné investory. Tento druh intervencí sice nespadá do působnosti politiky
soudržnosti a není jej možné z této politiky realizovat, nicméně pro konkurenceschopnost ČR a pro
další ekonomický růst se jedná o jeden klíčových nástrojů, a proto se musí hledat nástroje pro jeho
realizaci mimo oblast kohezní politiky. Přesvědčit již přítomné investory o tom, že ČR je vhodným
místem pro jejich další investice, zejména v oblasti aktivit s vyšší přidanou hodnotou může mít
podstatně vyšší hospodářský přínos než snaha o opětovné navrácení se k vysokým úrovním přílivu
PZI.
Uvedený posun ve vnitřní struktuře příchozích PZI byl zaznamenán ve všech odvětvích hospodářství
ČR. Rozdíl je však v tempu této změny a dosaženém stavu relativního významu jednotlivých typů
kapitálu. Provedené analýzy ukazují, že ve zpracovatelském průmyslu došlo k poklesu investic do
základního kapitálu a růstu významu reinvestovaných zisků dříve než v sektoru služeb (viz příloha 13).
Navíc v sektoru služeb dochází k podstatně pomalejšímu poklesu přímých investic do základního
kapitálu než je tomu u zpracovatelského průmyslu. To naznačuje také posun v zaměření PZI
směřujících do ČR ve směru od produkčních kapacit zpracovatelského průmyslu ke službám.
Otázkou zůstává, o jaký charakter služeb se jedná, neboť na rozdíl od PZI do zpracovatelského
průmyslu mají investice do služeb podstatně vyšší potenciál pro rozvoj procesu tzv. de-skillingu a tím
snižování kreativního a znalostního potenciálu místních lidí pro endogenní podnikový sektor.
Z hlediska samotného zpracovatelského průmyslu se příliv PZI do ČR v roce 2009 prakticky zastavil.
Otázkou je, do jaké míry je to důsledkem probíhající světové recese, která obecně nepřeje investicím
a vede k jejich odkládání a do jaké míry se jedná o důsledek trendového poklesu intenzity přílivu PZI
do zpracovatelského průmyslu na území ČR (viz graf 21). Ačkoliv lze po odeznění recese očekávat
vyšší příliv investic v důsledku kumulace odložených investičních záměrů, ve středním a delším
období očekáváme, že nedojde k obratu v úrovních investic do základního kapitálu a pokud ano, bude
se jednat zejména o změnu vlastnictví již existujících produkčních kapacit a pouze v omezené míře o
budování nových produkčních kapacit.
33
Graf 21: Vývoj přílivu PZI do zpracovatelského průmyslu dle typu kapitálu
4
v % z HDP
3
2
1
0
-1
2000
2001
2002
2003
základní kapitál
2004
2005
reinvestovaný zisk
2006
2007
2008
2009
ostatní kapitál
Zdroj: ČNB, ČSÚ, vlastní výpočty
Rostoucí objem PZI v podobě reinvestovaných zisků naznačuje, že vybudované produkční kapacity
NNS jsou nadále rozvíjeny a nelze v krátkém období očekávat masivní uzavírání místních kapacit a
delegování jejích aktivit na jiné kapacity mimo ČR. Přesto se intenzita uvedeného procesu zvyšuje.
Pro její přesnější podchycení by však bylo zapotřebí samostatné studie. Vývoj reinvestovaných zisků
v letech 2008 a 2009, který jasně ukazuje na omezenou autonomii rozhodujícího objemu místních
9
kapacit NNS , vede k otázce: Jaký rozsah již přítomných výrobních a montážních kapacit NNS ve
zpracovatelském průmyslu lze při růstu cen vstupů v delším období udržet? Na proměnu fází dopadů
PZI na ČR ukazuje i rychlý trend růstu podílu vyplácených dividend ze zisku na úkor podílu
reinvestovaného zisku. Ve středním a delším období je tedy nevyhnutelné, že ČR vstoupí do fáze
zesílené intenzity omezování, ukončování činností místních součástí NNS a jejich odchodu za
příznivějšími podmínkami, i když nelze odhadnout, kdy k této fázi dojde a jak bude intenzita
uvedených procesů silná. Uvedené trendy proměny struktury PZI a struktury využití vytvořeného zisku
pobočkami NNS ukazují, že se tato fáze blíží. Nic na tom nezmění ani dočasné zvýšení přílivu PZI po
odeznění současné recese.
Graf 22: Stav PZI (k 31. 12. 2008) v průmyslu ČR
250 000
200 000
mil. Kč
150 000
100 000
50 000
0
-50 000
15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 40 41
OKEČ
základní kapitál
reinvestovaný zisk
ostatní kapitál
Právě v období recesí jsou pro další rozvoj firem zásadní vlastní investice a to jak jejich objem, tak zejména způsob využití.
Propad reinvestovaných zisků mezi lety 2007, 2008 a 2009 však ukazuje na využívání zdejšími pobočkami vytvořeného zisku
mimo ČR, což naznačuje značně omezenou míru autonomie místních kapacit NNS.
9
34
Graf 22 zobrazuje strukturu stavu PZI v průmyslu dle OKEČ. Zdaleka největší objem PZI přitekl
do automobilového průmyslu (34) a odvětví výroby a rozvodu elektřiny, plynu, páry a teplé vody,
výroby chladu (40). V prvním případě to odpovídá významu automobilového průmyslu a pozici ČR
jako výrobní základny automobilů a jejich dílů pro evropské trhy. Ve druhém případě je dominantním
motivem PZI obsazení místního trhu. Dle objemu PZI následují průmyslová odvětví zaměřená na
výrobu a zpracování základních materiálů a polotovarů (hutnictví, výroba nekovových výrobků ad.),
strojírenský a potravinářský průmysl. Podstatně nižší je rozsah PZI v odvětvích elektro (OKEČ 30 –
32) a přesných přístrojů, která jsou dle mezinárodních klasifikací považována za tzv. high-tech
odvětví. Nízký podíl PZI v těchto průmyslových odvětví a relativně vysoké podnikové investice do
výzkumu a vývoje naznačují, že právě v těchto odvětvích je vysoký potenciál pro rozvoj průmyslových
firem zakládaných občany ČR.
Informace na uvedené úrovni agregace tedy naznačují, že rozhodující objem PZI ve zpracovatelském
průmyslu je koncentrován do medium-tech a low-tech odvětví. Potvrzení, že PZI směřují spíše do
relativně méně náročných (progresivních) aktivit by však vyžadovalo adekvátní hodnocení na
mikroekonomické úrovni. Skutečný charakter realizovaných aktivit v jednotlivých podnicích totiž závisí
mnohem více na pozici v příslušném hodnotovém řetězci než na samotné oborové příslušnosti.
Teritoriální struktura původu PZI ukazuje, že pouhé tři země činí 58,1 % celkového stavu PZI v ČR
(viz tabulka 5). Hospodářský vývoj ČR silně závisí na vývoji těchto tří ekonomik (Německo,
Nizozemsko a Rakousko, neboť zásadně ovlivňuje investiční a další strategická rozhodnutí firem,
které ovládají rozhodující část produkčních kapacit NNS lokalizovaných na území ČR.
Tabulka 5: Stav PZI v ČR dle hlavních zdrojových zemí k 31. 12. 2008 (mil. Kč)
Název
Základní kapitál Reinvestovaný
Ostatní kapitál
Celkem
zisk
Svět
Nizozemí
Německo
Rakousko
Francie
Lucembursko
Švýcarsko
Španělsko
Belgie
Spojené státy
americké
Kypr
Slovensko
Švédsko
Japonsko
Velká Británie
Polsko
Ostatní
%
1 128 088
344 696
161 088
116 035
62 185
71 165
31 944
54 298
33 710
24 325
822 401
295 299
139 366
124 110
57 271
13 347
45 113
25 712
32 513
33 521
238 967
51 486
15 464
25 372
18 212
49 543
22 405
8 468
5 807
3 852
2 189 455
691 481
315 918
265 518
137 668
134 055
99 462
88 478
72 030
61 698
100,0
31,6
14,4
12,1
6,3
6,1
4,5
4,0
3,3
2,8
32 773
18 254
20 667
27 453
34 404
15 444
78 475
23 745
19 775
8 226
-2 015
1 731
10 295
-4 577
-253
-3 976
3 025
6 261
-7 242
2 290
38 364
56 265
34 052
31 918
31 698
28 894
28 029
112 262
2,6
1,6
1,5
1,4
1,3
1,3
5,1
Zdroj: ČNB
Vysoký podíl Nizozemska, Lucemburska a Kypru vyvolává otázku, jaký díl příchozích PZI připadá na
investice původem českých firem, které přesunuly své sídlo právě do těchto pro umístění sídla firem
atraktivních zemí (viz teritoriální struktura tuzemských investic v zahraničí). Určité vodítko mohou
poskytnout informace o vývoji odlivu tuzemských PZI do zahraničí. Po roce 2000 je znatelný nárůst
přímých investic tuzemských subjektů v zahraničí (viz graf 23). V roce 2008 dosáhl objem těchto
investic 49,1 % objemu přílivu PZI do ČR. PZI tuzemských subjektů se tak stávají významným
tématem i pro hospodářskou politiku ČR. Jednou z hlavních otázek však je, v jaké míře se jedná o
35
přímé investice, jejichž cílem je skutečně rozšíření podnikání v zahraničí a nikoliv pouze daňová
optimalizace a další související motivy.
Teritoriální struktura PZI směřujících z ČR do zahraničí (viz tabulka 6) naznačuje, že významný podíl
přímých investic byl motivován právě přemístěním sídla firmy mimo ČR. Dokladem je velmi vysoký
podíl několika malých států (zejména Nizozemska a Kypru) na stavu tuzemských PZI v zahraničí.
Důvody pro přemisťování sídel firem z ČR do zahraničí lze spatřovat zejména v oblasti daňových a
dalších legislativních podmínek. Otázkou také je, do jaké míry jsou PZI směřující z ČR do zahraničí
výsledkem aktivit firem, které nejsou ovládány NNS. Zejména v případě Nizozemska, které je hlavní
zdrojovou zemí PZI směřujících do ČR, lze očekávat také investice tuzemských firem nepřímo
ovládaných (viz box 1 v kapitole II.5) nizozemskými subjekty v samotném Nizozemsku (popř.
Německu a jiných zemích). Rozsah tohoto „vyššího“ stupně zapojování ČR do světové ekonomiky
však bude pravděpodobně velmi malý.
Graf 23: Odliv tuzemských PZI do zahraničí
2,5
2
% HDP
1,5
1
0,5
0
-0,5
1995
1996
1997
1998
1999
2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
Naopak na vysoký rozsah tuzemských PZI v zahraničí motivovaný daňově optimalizačními faktory
ukazuje případ odvětví Služby pro podniky (OKEČ 74). To představuje 56 % stavu tuzemských PZI
v zahraničí. Informace z podnikového sektoru přitom rozhodně nepodporují to, že by služby pro
podniky představovaly silně konkurenceschopný obor původem českých firem. Uvedené naznačuje,
že reálný objem PZI směřujících do ČR může být podstatně nižší než ukazují statistiky, platí to
zejména o sektoru služeb, kde jde část statisticky vykazovaných investic na vrub aktivit původem
tuzemských firem, které pouze přesunuly své sídlo do zahraničí. Dostupná úroveň agregace dat o PZI
však neumožňuje tuto interpretaci ani rozsah uvedeného fenoménu adekvátně prověřit.
Ačkoliv přesná kvantifikace podílu PZI motivovaných daňovými, legislativními ad. podmínkami není na
základě dat ČNB možná, je zřejmé, že dochází i k růstu objemu PZI směřujících z ČR do zahraniční,
které jsou motivovány skutečným rozvojem vlastního podnikání v zahraničí. Nejvyšší objem těchto
investic směřuje do blízkých post-socialistických zemí, zejména na Slovensko, do Bulharska,
Rumunska a Polska (viz tabulka 6). Důvody koncentrace do těchto zemí spočívají zejména v blízkosti
a využívání sítí osobních vztahů vzniklých mnohdy ještě před rokem 1989, relativně nižší nasycenosti
tamních trhů a očekávání vysokého růstového potenciálu. Svou roli hrají také specifické podmínky pro
PZI, resp. podnikání v jednotlivých zemích. Právě charakter těchto podmínek je zřejmě důvodem
velmi nízkého podílu tuzemských PZI směřujících do Ruska, které tuzemské firmy uvádí mezi hlavními
zdroji růstu exportu a plánů na teritoriální expanzi. Velmi nízký podíl hlavních evropských ekonomik na
PZI směřujících z ČR do zahraničí naznačuje, že firmy vznikající a sídlící v ČR dosud ve větším
rozsahu nevyužívají potenciál pro expanzi a rozvoj podnikání mimo samotná ČR, který pramení
z přítomnosti na jednotném evropském trhu, byť celá řada dílčích bariér efektivitě jednotného
evropského trhu nadále brání.
36
Tabulka 6: Stav tuzemských PZI v zahraničí dle hlavních cílových zemí k 31. 12. 2008 (mil. Kč)
Stát
Základní
Reinvestovaný
Ostatní
Celkem
%
kapitál
zisk
kapitál
Nizozemí
Slovensko
Kypr
Bulharsko
Rumunsko
Polsko
Německo
Lucembursko
Rusko
Gibraltar
Turecko
Velká Británie
Indie
Maďarsko
Lichtenštejnsko
Švýcarsko
Britské Panenské ostrovy
Ostatní
31 099
25 943
26 705
6 034
10 739
1 867
2 494
117
2 204
1 692
1 557
890
889
806
488
664
796
2 767
74 056
10 780
987
7 873
1 025
3 193
3 757
4 487
1 396
0
-6
135
-24
-496
242
15
-269
342
267
3 462
-56
163
578
4 798
489
0
862
0
8
133
4
457
0
28
0
619
105 422
40 186
27 636
14 070
12 342
9 858
6 740
4 604
4 462
1 692
1 559
1 158
869
768
730
707
527
3 729
43,5
16,6
11,4
5,8
5,1
4,1
2,8
1,9
1,8
0,7
0,6
0,5
0,4
0,3
0,3
0,3
0,2
1,5
Zdroj: ČNB
Uvedené závěry ukazují, že vedle potřeby podpory investic zahraničních firem v ČR, byť proti
předcházejícímu období pozměněné, již významně roste potřeba rozvoje asistenčních služeb
podporujících investice původem českých firem v zahraničí, a to nejen v blízkých evropských zemích.
Máme za to, že kvalitní asistence v této oblasti může velmi silně podpořit kapitálovou sílu a další růst
původem českých firem a pomoci jim stát se skutečnými globálními firmami. Je velmi pravděpodobné,
že růst jejich zahraniční působnosti bude generovat vznik kvalitních pracovních míst v ČR.
Nepřímá podpora investic českých firem v zahraničí – nikoliv ve formě investičních nástrojů, ale ve
formě různých nástrojů poradenských, a také podnikatelských služeb, by velmi pravděpodobně mohla
být za určitých okolností podpořena také v rámci politiky soudržnosti, jak ukazují některé příklady
dobré praxe ve druhé části závěrečné zprávy, v její kapitole VII.
Odvětvová struktura stavu tuzemských PZI v zahraničí (viz příloha 15) ukazuje, že 56 % všech
přímých investic v zahraničí připadá na OKEČ 74 Služby převážně pro podniky. Až s dalekým
odstupem následují energetika (12,4 %) s významným podílem firmy ČEZ, výroba chemických
výrobků (6,9 %) a peněžnictví (6,3 %). Takto vysoká dominance odvětví Služby převážně pro podniky
naznačuje, že podíl PZI směřujících z ČR do zahraničí motivovaných přesunem sídla firmy je
skutečně vysoký. Pro podrobnější rozbor rozsahu a dopadů tohoto fenoménu by byla zapotřebí
samostatná studie.
II.7
Vývoj struktury hospodářství
Hodnocení vývoje v jednotlivých hospodářských odvětvích ukazuje, že hlavním tahounem
hospodářského růstu ČR v období 1995 - 2009 byl zpracovatelský průmysl (viz tabulka 7). Přidaná
hodnota vytvořená ve zpracovatelském průmyslu ve sledovaném období vzrostla o 103 %, zatímco
v sektoru služeb pouze o 39 %. Nízký růst je sice dán vývojem v odvětvích služeb, které jsou
zajišťovány především veřejným sektorem, nicméně ani 56% růst v odvětvích služeb zajišťovaných
37
převážně soukromým sektorem zdaleka nedosahuje vývoje ve zpracovatelském průmyslu. Indexy za
kratší období navíc ukazují, že ani v posledních pěti letech růst přidané hodnoty ve službách nepředčil
růst ve zpracovatelském průmyslu.
Tabulka 7: Index změny hrubé přidané hodnoty dle skupin odvětví (stále ceny roku 2000)
index 2009/1995
index 1999/1995
index 2004/2000
index 2009/2005
HPH celkem
1,44
1,03
1,13
1,12
Zemědělství
1,06
0,94
1,12
0,87
Průmysl
1,73
1,07
1,15
1,17
zpr. průmysl
2,03
1,18
1,18
1,19
Stavebnictví
0,92
0,83
1,01
1,16
Služby
1,39
1,01
1,14
1,12
služby G - K
1,56
1,05
1,16
1,17
služby L - P
1,01
0,91
1,08
1,00
Zdroj: ČSÚ – Národní účty, vlastní výpočty
Podstatné rozdíly v tempu růstu jednotlivých odvětví významně ovlivnily vývoj odvětvové struktury
hospodářství ČR (viz tabulka 8). Podíl zpracovatelského průmyslu na celkové HPH se až do roku
2008 zvyšoval, přičemž v období 1995–2008 se jeho podíl zvýšil o 11,6 p.b. Naproti tomu podíl služeb
na celkové HPH se ve stejném období snížil o 3,2 p.b. Pokles podílu služeb na HPH jde na vrub
veřejných služeb. Naopak podíl odvětví soukromých služeb se zvýšil ve stejném období o 2,8 p.b.
Jelikož zpracovatelský průmysl představuje jeden z hlavních zdrojů poptávky po službách s vyšší
přidanou hodnotou a cca. pětina HPH ve službách připadá na veřejné služby, prezentované informace
potvrzují, že hlavním tahounem růstu produktivity a tím hospodářské výkonnosti ekonomiky na
území ČR byl v posledních 15 letech zpracovatelský průmysl. Pokles jeho podílu na HPH v roce
2009 je důsledkem silného poklesu poptávky v souvislosti s globální recesí. Jedná se o dočasný jev a
nikoliv o změnu trendu ve smyslu přebírání role hlavního tahouna ekonomiky sektorem služeb. Přesto
tabulka 7 ukazuje, že růstová výkonnost v odvětvích převážně soukromých služeb se ve sledovaném
období postupně zvyšuje. Otázkou však je, jaký vliv bude mít probíhající recese na tato odvětví služeb
zejména pak na vývoj poptávky ze strany podniků.
Tabulka 8: Vývoj struktury hospodářství ČR dle vybraných skupin odvětví (%)
OKEČ
1995
2000
2005
2006
2007
2008
zemědělství
HPH
4,2
3,9
4,1
3,2
2,7
2,8
ZAM
6,7
5,0
4,0
3,9
3,8
3,7
průmysl
HPH
28,6
31,6
33,4
35,4
35,6
36,5
ZAM
30,9
30,5
29,9
30,0
29,6
29,4
v tom: zprac.
HPH
22,0
26,8
29,5
31,5
32,0
32,7
průmysl
ZAM
27,4
27,8
27,7
27,9
27,6
27,4
stavebnictví
HPH
8,6
6,5
5,4
5,3
5,3
5,1
ZAM
10,0
8,8
8,9
8,9
9,0
9,2
služby
HPH
60,4
58,0
58,6
58,4
59,0
57,7
ZAM
52,4
55,6
57,2
57,3
57,7
57,8
v tom: G - K
HPH
42,0
42,1
44,1
44,6
46,0
45,2
ZAM
33,4
35,6
36,7
36,8
37,3
37,5
L-P
HPH
18,5
16,0
14,6
13,8
13,0
12,4
ZAM
19,0
20,0
20,5
20,5
20,3
20,2
2009
3,2
3,7
30,6
28,3
27,2
26,3
5,5
9,4
58,1
58,6
45,2
38,0
13,0
20,6
Poznámka: služby v OKEČ
G – K jsou poskytovány převážně soukromým sektorem, služby v OKEČ L – P
poskytuje převážně veřejný sektor.
Zdroj: ČSÚ - Národní účty, Zaměstnanost a nezaměstnanost dle VŠPS, vlastní výpočty.
Podstatně odlišný vývoj byl zaznamenán v odvětvové struktuře zaměstnanosti (viz tabulka 8). Zvýšení
podílu zpracovatelského průmyslu na celkové HPH v období 1995–2008 o 11,6 p.b. není provázeno
38
významnější změnou podílu na zaměstnanosti (0,4 p.b.). To by mohlo svádět k domněnce, že růst
produktivity a výkonnosti ve zpracovatelském průmyslu není spojen s čistou tvorbou pracovních míst.
Graf 24 ukazuje, že v období 1997–2003 došlo ke snížení absolutního počtu zaměstnaných ve
zpracovatelském průmyslu (o 106 tis. FTE jednotek). Výrazně volatilní vývoj zaměstnanosti ve
zpracovatelském průmyslu v období 1997 – 2003 podporuje závěr, že v tomto období nebyl růst
produktivity a výkonnosti spojen s čistou tvorbou pracovních míst, přičemž důvodem byla kulminace
hlavní fáze restrukturalizace průmyslu. Graf zároveň dokládá, že zaměstnanost ve službách rostla a
zejména odvětví převážně soukromých služeb pomáhala tlumit dopady probíhající restrukturalizace
v průmyslu.
V období silného růstu HDP (2003–2008) již došlo ke zvýšení absolutního počtu zaměstnaných ve
zpracovatelském průmyslu o 89 tis. jednotek FTE. Na základě provedených hodnocení lze shrnout, že
po ukončení hlavní fáze restrukturalizace byl růst produktivity a výkonnosti zpracovatelského
průmyslu (od roku 2003) provázen čistou tvorbou pracovních míst. Ve srovnání se soukromými
službami však intenzita čisté tvorby pracovních míst ve zpracovatelském průmyslu podstatně
zaostává.
V roce 2009 je především v průmyslu patrný výrazný dopad ekonomické krize na pokles celkového
počtu zaměstnanců, do určité míry lze ale v tomto případě předpokládat, že se jedná o jev dočasný..
Do jaké míry a také jak rychle se zaměstnanost vrátí na předkrizovou úroveň je ale obtížné
předpovídat. Navíc, řada podnik je kvůli tvrdší konkurenci nutná investovat především do zvyšování
produktivity práce a zeštíhlování výroby, což není samozřejmě spojeno s tak intenzivním nárůstem
nových pracovních míst. Současné obnovení ekonomického růstu (v roce 2010), ač stále mírné, tak
není provázeno stejně zvýšenou tvorbou pracovních míst.
Graf 24: Vývoj počtu zaměstnaných (FTE) ve vybraných skupinách odvětví
2 000 000
1 800 000
1 600 000
1 400 000
1 200 000
1 000 000
800 000
1995
1996
1997
1998
1999
zprac. průmysl
2000
2001
průmysl
2002
2003
2004
2005
soukromé služby
2006
2007
2008
2009
veřejné služby
Zdroj: Zaměstnanost a nezaměstnanost dle VŠPS – ČSÚ.
Prezentovaný vývoj odvětvové struktury hospodářství ČR je velmi odlišný od vývoje odvětvové
struktury hospodářství zavedených tržních ekonomik (viz graf 25). To je důsledkem masivního přílivu
PZI, který vedl k procesu tzv. sekundární industrializace. Podobně odlišný vývoj odvětvové struktury
hospodářství ve srovnání se zavedenými tržními ekonomikami byl zaznamenán prakticky ve všech
nových členských státech EU. Příznivé nákladové podmínky v nových členských zemích EU jsou
intenzivně využívány evropskými i mimoevropskými firmami k lokalizaci vlastních kapacit zaměřených
na produkci pro evropské trhy. To silně stimuluje také rozvoj původem místních průmyslových firem.
Výsledkem je značný růst podílu zpracovatelského průmyslu na HPH. Zároveň v těchto zemích
nedochází k poklesu zaměstnanosti ve zpracovatelském průmyslu jako tomu je v zavedených tržních
ekonomikách. Tento odlišný vývoj jasně prokazuje, jak se v rámci provázaných procesů vertikální
dezintegrace a územní fragmentace hodnotových řetězců ČR a další země z post – socialistické části
39
Evropy staly výrobní základnou Evropy. Stejný závěr ukazují i různá srovnání produkčních
charakteristik relativizovaných na obyvatele (např. výroba osobních automobilů). Odlišný trend vývoje
podílu služeb v případě zaměstnanosti a HPH přitom naznačuje, že k rozvoji služeb dochází
především ve službách s nižší přidanou hodnotou (pohostinství, doprava, maloobchod apod.). To
ukazuje na dosud velmi omezený růstový potenciál v sektoru služeb, který v období 1995–2009
vytvořil nejvíce čistých pracovních míst.
Graf 25: Změna odvětvové struktury v ČR a zavedených tržních ekonomikách (2000–2008)
8,0
změna podílu v p.b.
6,0
4,0
2,0
0,0
-2,0
-4,0
Česko
Německo
HPH - ZP
Zaměstnanost - ZP
Zavedené tržní ekonomiky
HPH - služby
Zaměstnanost - služby
Poznámka: Srovnávané zavedené tržní ekonomiky: Belgie, Dánsko, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Japonsko,
Kanada, Německo, Nizozemsko, Norsko, Rakousko, Švédsko, Švýcarsko, UK, USA
Zdroj: Prognos, vlastní výpočty.
V důsledku popsaného procesu sekundární industrializace patří ČR společně s dalšími zeměmi
Visegrádu dle kvantitativních charakteristik (podílu zpracovatelského průmyslu na přidané hodnotě
(PH) a zaměstnanosti mezi nejvíce průmyslové země světa (viz graf 26).
Graf 26: Podíl ZP na PH a zaměstnanosti v rozvinutých průmyslových zemích 2008
40,0
30,0
20,0
10,0
Řecko
Lotyšsko
UK
Norsko
Kanada
Francie
USA
Nizozemsko
Španělsko
Portugalsko
ZTE
Dánsko
Itálie
Belgie
Bulharsko
Litva
podíl na přidané hodnotě
Estonsko
Švýcarsko
Japonsko
Rakousko
Švédsko
Rumunsko
Německo
Irsko
Polsko
Slovinsko
Maďarsko
Korea
Finsko
Česko
Slovensko
0,0
podíl na zaměstnanosti
Poznámka: ZTE – zavedené tržní ekonomiky (viz graf 25).
Zdroj: Prognos (data OECD), vlastní výpočty.
Podívejme se nyní podrobněji na vývoj odvětvové struktury ve zpracovatelském průmyslu, který
představuje hlavní hnací odvětví ekonomiky na území ČR. Graf 27 potvrzuje závislost
zpracovatelského průmyslu na automobilovém (34) a strojírenském (29 a 28) průmyslu. Mezi
dynamicky se rozvíjející odvětví patří odvětví elektro a přesných přístrojů (30 – 33) a gumárenský a
40
plastikářský průmysl (25), který je však silně tažen výrobou automobilů a jejich dílů. Naopak ke
snižování podílu na zaměstnanosti a HPH dochází u tradičních (dříve hnacích) odvětví hutnictví (27),
výroby skla, keramiky a porcelánu (26), zpracování paliv (23) a zejména v odvětvích spojených
s módou a oblečením (17 – 19). Z hodnocení zahraničního obchodu však vyplývá, že i v těchto silně
útlumových odvětvích jsou dílčí obory, v nichž dochází k dynamickému rozvoji.
25
3,0
20
2,5
2,0
15
1,5
10
1,0
5
index 2008/1995
podíl na zaměstnanosti / HPH
Graf 27: Základní srovnání odvětví zpracovatelského průmyslu v ČR
0,5
0
0,0
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
OKEČ
podíl na zaměstnanosti 2009
podíl na HPH 2009
index zaměstnanosti 2008/1995
K hlavní vlně restrukturalizace průmyslu došlo v období 1996–2003. Graf 28 dokládá, že v období
silného růstu se ve všech průmyslových odvětví s výjimkou oděvního průmyslu (18) situace
zlepšovala. Jasně vidět přitom jsou odvětví, v nichž navzdory silnému růstu došlo k významnému
propadu zaměstnanosti. Jedná se právě o odvětví souvisejících s potravinami (15) oblečením,
vybavením a dekorací bytu a módou (17 – 19, 36) a výrobou skla, keramiky a porcelánu (26). Při
určitém zjednodušení lze říci, že se jedná o odvětví spotřebního zboží, pro jehož velkoobjemovou
produkci pobočkami NNS již v ČR nejsou dostatečně atraktivní podmínky. Úspěchy místních firem
v dílčích oborech těchto odvětví však dosud zdaleka nestačí vyvážit celkový propad produkce a
zaměstnanosti v těchto oborech.
Graf 28: Změna počtu pracovních míst ve zpracovatelském průmyslu
40 000
1997 - 2003
počet pracovních míst (FTE)
30 000
2003 - 2008
2008 - 2009
20 000
10 000
0
-10 000
-20 000
-30 000
-40 000
-50 000
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26 27
OKEČ
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
II.8
Shrnutí hodnocení na makroekonomické úrovni
Hospodářský vývoj ČR po roce 2000 lze hodnotit jako úspěšný. Reálný HDP rostl dvojnásobným
tempem ve srovnání s EU27. Díky tomu se ČR výrazně přiblížila průměrné ekonomické výkonnosti
41
EU27. V roce 2009 činil HDP na obyvatele v PPS již 80,5 % EU27. Příznivý byl i vývoj na trhu práce.
V období 2000 – 2007 se nezaměstnanost snížila na polovinu, přičemž ve druhé polovině roku 2007
se přiblížila hranici přirozené nezaměstnanosti. Přes následující růst nezaměstnanosti související
s globální recesí patří ČR k zemím s výrazně podprůměrnou mírou nezaměstnanosti v Evropě.
Vysoká růstová výkonnost a pokles nezaměstnanosti nebyly provázeny vážnější makroekonomickou
nerovnováhou. Hlavním rizikem makroekonomické stability je vývoj veřejných financí. Ani v letech
nejsilnějšího ekonomického růstu se nepodařilo dosáhnout vyrovnaného hospodaření. V letech
hospodářského poklesu schodek veřejných financí překračuje úroveň 5 % HDP. Důsledkem je velmi
vysoké tempo růstu kumulovaného veřejného dluhu. Jeho úroveň (35,4 % HDP) se v roce 2009 sice
držela významně pod průměrem evropských zemí, nicméně při pokračujícím tempu růstu by se na
nebezpečné úrovně dostal již v průběhu nadcházejícího desetiletí.
Vnější rovnováha byla ve sledovaném období založena na silném přílivu PZI, který více než
kompenzoval trvající deficit běžného účtu platební bilance. Zásadní změnou je velmi rychlá proměna
obchodní bilance. Zatímco ještě v roce 1996 dosahoval deficit obchodní bilance 9,2 % HDP, během
pouhých deseti let se obchodní bilance dostala do přebytku, který se postupně zvyšuje. Slabou
stránkou vývoje obchodní bilance je velmi vysoká závislost vývozu na zahraničních firmách. Ty přitom
realizují rozhodující objem aktivit ovlivňujících budoucí export z území ČR v zahraničí.
Růstová výkonnost ČR byla ve sledovaném období založena na atraktivitě ČR pro umístění (zejména
výrobních) kapacit NNS s produkcí určenou pro evropské a další blízké trhy. Tato atraktivita byla dána
neopakovatelnou kombinací faktorů. Mezi hlavními lze zdůraznit (i) geografickou blízkost hlavním
evropským trhům, (ii) nízké jednotkové náklady, v nichž se promítá i relativně kvalifikovaná pracovní
síla a obstojná infrastruktura, (iii) vstup do EU a v neposlední řadě (iv) kombinace procesů vertikální
dezintegrace a územní fragmentace hodnotových řetězců. Důsledkem byl silný příliv PZI, jejichž
mikroekonomické přínosy představují hlavní příčinu vysokého růstu souhrnné produktivity, jež byla ze
tří čtvrtin zdrojem růstové výkonnosti ČR v posledních patnácti letech.
Na základě rozvoje místních aktivit NNS lze hlavní funkční specializaci ČR v rámci světové ekonomiky
charakterizovat jako výrobní základnu pro trhy v Evropě a blízkém okolí. V delším období je vážným
rizikem to, že rozsah i charakter využití této základny je řízen ze zahraničí. Endogenní podnikatelský
sektor je přitom slabý a jeho rozvoj silně závislý na poptávce ze strany poboček NNS umístěných
v samotné ČR a jejím blízkém okolí.
Vývoj vnitřní struktury PZI stejně jako růst dividend na úkor reinvestovaných zisků ukazuje na
nevyhnutelné přiblížení konce období, kdy jsou hospodářský růst a stabilita ČR rozhodující měrou
taženy přílivem PZI. Také situace na trhu práce v roce 2007 naznačila, že nasycenost ČR přímými
investicemi je velmi vysoká. V této souvislosti a v kontextu rostoucích cen práce a dalších vstupů do
výroby je základní výzvou pro ČR schopnost vytvářet a nabízet podmínky pro lokalizaci takových
aktivit zahraničních firem, u nichž hrají kvalifikace a dovednosti lidí spolu s tvorbou nových znalostí
relativně vyšší roli než samotné ceny vstupů a blízkost hlavním evropským trhům.
Druhou základní výzvou je podpora rozvoje endogenního podnikového sektoru. Vedle vysoké
závislosti na poptávce ze strany poboček NNS umístěných v samotné ČR a jejím blízkém okolí je jeho
základní slabinou nedostatečně rozvinutá oblast kompetencí vztahujících se k práci s trhem a
zákazníky, strategickému plánování, řízení inovací ad. Hlavní silnou stránkou je relativně vysoká
úroveň technických kompetencí. Jejímu vyššímu zhodnocení na globálních trzích však brání nízká
úroveň výše uvedených netechnických kompetencí. Příčinou je převládající pozice endogenního
segmentu firem v (globálních) hodnotových řetězcích, jež se vyznačuje poměrně vysokou vzdáleností
od trhů koncových produktů a zákazníků a z toho plynoucího omezeného prostoru pro vlastní inovace.
42
III Odvětvové analýzy
Cílem této analýzy je podrobněji analyzovat vývoj klíčových odvětví české ekonomiky a zhodnotit
jejich roli v ekonomice jako celku a také zhodnotit oblasti, kde existuje vývojový, technologický a
inovační potenciál, který je vysoce relevantní pro řešení zásadních problémů společnosti a nabízí
možnosti využití v nových výrobcích, technologiích a službách.
Analýza se zaměřuje na odvětví zpracovatelského průmyslu v působnosti MPO a je rozdělena do
dvou částí. V první jsou odvětví ZP srovnána vzájemně s cílem vytvořit jejich jednoduchou klasifikace,
která identifikuje (i) odvětví nadprůměrně technologicky a inovačně silná , (ii) odvětví objemem aktivit
nadprůměrně významná pro českou ekonomiku, (iii) odvětví, kde se obě předchozí aktivity kombinují a
(iv) odvětví, která jsou objeme aktivit i inovačním potenciálem slabá, podprůměrná.
V druhé části jsou potupně detailněji hodnocena hlavní odvětví ZP, jejich vývoj a specifika, která
mohou být významná pro budoucí nastavení podpůrných nástrojů
III.1
Benchmarking odvětví zpracovatelského průmyslu
Souhrnné hodnocení jednotlivých odvětvích je provedeno ve vazbě na předchozí výsledky strukturální
analýzy, podle které byly vybrány hlavní indikátory pro hodnocení – hlavní faktory ovlivňující
dosavadní vývoj české ekonomiky společně s hodnocením znalostní náročnosti odvětví jako
důležitého ukazatele pro budoucí konkurenceschopnost.
Hodnocení odvětví je provedeno podle tří hlavních dimenzí jejich výkonnosti – exportní výkonnost,
produktivita a znalostní náročnost. Jejich skóre podle těchto ukazatelů je následně standardizováno a
propojeno s významností odvětví pro českou ekonomiku, a to podle podílu na zaměstnanosti a
tržbách ve zpracovatelském průmyslu. Výsledkem je klasifikace odvětví zobrazená v grafu 29.
Podle této klasifikace se zdá, že mezi odvětvími ZP existují tři odlišné skupiny. Největší skupina
odvětví spadá podle znalostní náročnosti i exportní výkonnosti a produktivity pod průměr, resp. u
několika odvětví k průměru ZP celkem. V této skupině se nacházejí velikostně nejvýznamnější a také
tradiční odvětví české ekonomiky, jako například odvětví kovodělné výroby či potravinářský průmysl,
textilní a oděvní průmysl či plastikářský průmysl.
Do druhé skupiny byla vyčleněna dvě odvětví, která jsou v české ekonomice velikostně významná,
zároveň je lze podle hodnocených ukazatelů řadit k průměru zpracovatelského průmyslu. Jedná se o
výrobu strojů a výrobu elektrických strojů. Obě tato odvětví patří také k velikostně významným pro
českou ekonomiku, podle příznivých charakteristik je navíc patrné, že hrají důležitou roli i v jejím růstu.
Poslední skupina pěti odvětví je od zbývajících nejvíce odlišná a charakteristická nadprůměrnou
exportní výkonností a produktivitou, ale také a především znalostní náročností. S výjimkou OKEČ 34,
tedy výroby dopravních prostředků se jedná zatím spíše o menší obory, které se však mohou stát díky
jejich progresivitě důležitou hnací sílou diversifikace české ekonomiky a také posilování její
konkurenceschopnosti ve znalostně a technologicky intenzivnějších aktivitách.
Celkově se podle této klasifikace zdá, že největší část české ekonomiky je tvořena stále tradičními
obory, resp. aktivitami, jejichž konkurenceschopnost je založena na tradičních faktorech, především
zvyšování efektivity a produktivity. Vedle nich se zde objevuje několik menších zárodků progresivních
a potenciálně rychle růstových oborů.
Dobré postavení znalostně náročných oborů ukazuje, že technologicky a znalostně náročné aktivity
přinášejí příznivou dynamiku a růst a posilují schopnost uspět na zahraničních trzích. Klíčové pro další
růst ekonomiky ČR je přenést takto založený růst i do dalších, často tradičních oborů, které doposud
rostly spíše extenzivně.
43
Graf 29: Benchmarking odvětví zpracovatelského průmyslu
Poznámka:
Znalostní náročnost – podíl výdajů na VaV v hrubé přidané hodnotě za roky 2006-2009 a podíl zaměstnanců VaV
v podnikovém sektoru na celkové zaměstnanosti v letech 2006-2009. 0 = průměr za ČR.
Exportní výkonnost – index vývozu mezi roky 2003 a 2009, produktivita – účetní přidaná hodnota na
zaměstnance. 0 = průměr za ČR.
Velikost bublin – průměrná velikost odvětví podle tržeb a zaměstnanosti 2006-2008; vzhledem k tomu, že důležitá
není absolutní velikost odvětví, ale pouze poměr mezi odvětvími, není zde uvedeno přesné měřítko. Mezi
odvětvími není hodnoceno OKEČ 16 kvůli svému specifickému postavení.
Zdroj: ČSÚ, Panorama Průmyslu
III.2
Hodnocení jednotlivých (klíčových) skupin odvětví
Klasifikace odvětví na úrovni dvoumístných OKEČ je stále relativně hrubá, uvnitř takto vymezených
odvětví existují různé aktivity a obory, které se mohou vyznačovat i velmi odlišnými parametry a
celkové postavení daného odvětví jim nemusí naprosto odpovídat. I u zatím spíše slabých odvětvích
tak mohou existovat zárodky progresivních aktivit, či naopak.
Poznat detailněji vnitřní vývoj jednotlivých odvětví, to, jaké aktivity byly pro jejich dosavadní vývoj
klíčové a v čem jsou specifické oproti celkovému obrazu zpracovatelského průmyslu je cílem této
kapitoly. Kapitola postupně analyzuje klíčová odvětví zpracovatelského průmyslu, a to s využitím
detailních dat o zahraničním obchodu v kombinaci s hlavními ukazateli konkurenceschopnosti:
•
Produktivita práce (HPH na zaměstnance) a její růst mezi roky 2006-2009
•
Změna celkového počtu zaměstnanců mezi roky 2003-2009
•
Podíl osobních nákladů (náhrady zaměstnancům) na PH v % v roce 2009
•
Exportní výkonnost definovaná jako podíl vývozu na produkci odvětví a změna relativizované
obchodní bilance mezi roky 2003-2009
•
Čistý fixní kapitál – změna stavu čistého fixního kapitálu mezi roky 2003-2009
44
•
Podíl výdajů na VaV na PH a podíl pracovníků VaV na celkovém počtu zaměstnanců v odvětví
v průměru v letech 2006-2009
Ze srovnání odvětví jsou vyřazena odvětví OKEČ 16 a 23, která jsou jednak velmi specifická, jednak
spojena pouze s úzkým okruhem subjektů. Navíc, velikostně patří k nejmenším odvětvím ZP. Průměr
ZP, ke kterému jsou jednotlivá odvětví vztahována je vypočítán bez hodnot za tato dvě odvětví.
Data v odvětvových analýzách jsou ve většině uváděna sice až do roku 2009, za nějž jsou dostupná,
ale samotná hodnocení odvětví jsou provedena pouze v kontextu vývoje do roku 2008, kdy bylo
působení krize ještě v počátcích a lze stále ještě hovořit o přirozeném trendu. Pro účely analýzy priorit
a plánování intervencí jsou důležité vývojové tendence, nikoliv okamžité dopady krize, které se navíc
v jednotlivých odvětvích projevily s rozdílným časovým odstupem. Krize způsobila v jednotlivých
odvětvích různé změny, jejich vyhodnocení však bude mít smysl až s určitým odstupem. Dílčí
komentáře vývoje i v posledních dvou letech, tj. v roce 2009 a 2010 jsou ale podle potřeb a možností
doplněny.
III.2.I
Výroba potravinářských výrobků a nápojů, tabákových výrobků
Potravinářský průmysl (OKEČ 15) patří ke čtyřem nejdůležitějším odvětvím v rámci zpracovatelského
průmyslu se zhruba 10% podílem na jeho tržbách, i když od roku 2000, v porovnání s některými jinými
zpracovatelskými sektory, nedosahuje, měřeno tržbami, tak vysoké dynamiky růstu. Rozhodující roli
hraje výroba pekárenských výrobků, zpracování masa, výroba nápojů a mlékárenský průmysl.
Potravinářský průmysl je specifický tím, že je primárně ovlivňován spotřebou domácností, vývoz tvoří
zhruba jen pětinu celkové produkce. Navíc bilance zahraničního obchodu je v tomto odvětví trvale
záporná, a to i přes mírně vyšší dynamiku vývozu oproti dovozu, zhruba o 10 %. Vývoz z ČR byl tažen
především mlékárenskými výrobky, které dokonce dokázaly zvrátit negativní saldo a v roce 2009
dosahovaly jako jedny z mála výrobků v tomto odvětví kladné bilance. Další důležitou vývozní
položkou je české pivo.
Teritoriálně se struktura zahraničního obchodu shoduje s celkovým obrázkem za ZP – dominuje
obchod do sousedních zemí, což samozřejmě souvisí i s charakterem produktů tohoto odvětví
(především jejich často krátkou životností) a další země střední a východní Evropy. Se sousedními
zeměmi společně s dalšími členskými zeměmi EU15 však máme zároveň nejvyšší zápornou bilanci.
Graf 30: Základní charakteristiky konkurenceschopnosti odvětví OKEČ 15 (ZP = 100)
Produktivita
Růst produktivity
Změna zaměstnanosti
Podíl ON na PH
Vývozní výkonnost
Změna B/O ZO
Změna ČFK
Výdaje na VaV
Zaměstnanci VaV
0
20
40
60
80
100
120
Zdroj: ČSÚ, Panorama průmyslu
Zvyšování produktivity odvětví nad průměrem ZP se pravděpodobně odrazilo částečně ve snížení
zaměstnanosti, která od roku 2003 klesla zhruba o čtvrtinu. Odvětví je průměrně náročné na pracovní
sílu a podíl osobních nákladů na PH se dlouhodobě pohybuje na stejné úrovni, na rozdíl od ZP jako
celku. Odvětví je také výrazně méně náročné na kapitál, velmi nízký je význam výdajů na VaV.
45
Potravinářský průmysl se potýká s tlakem maloobchodních řetězců k výrobě co nejlevnějších výrobků
s co nejnižšími náklady, což brzdí růst cen. Na druhé straně lze s růstem reálných příjmů domácností
předpokládat vyšší požadavky na kvalitní sortiment a šance jeho výrobců prosadit se na trhu –
kvalitními a inovovanými (novými) produkty. A to samozřejmě nejenom v ČR, ale i v zahraničí.
Zajímavým trendem může být i vyšší poptávka po „lokálních“ výrobcích, které opět mohou nahrávat
domácím (resp. v ČR lokalizovaným) výrobcům a naopak snižovat dovoz. Vzhledem k zatím nízkému
podílu vyvážené produkce existuje prostor i pro uplatnění jejího kvalitativně náročnějšího segmentu na
zahraničních trzích.
III.2.II
Výroba textilií, textilních a oděvních výrobků a výroba usní a výrobků z usní
Odvětví textilního, oděvního a kožedělného průmyslu (OKEČ 17, 18 a 19) se zejména v posledních
letech ocitají pod velkým konkurenčním tlakem zahraničních výrobců. Zejména oděvní průmysl je
ohrožen konkurencí asijských zemí (kromě Číny také Turecko a Bangladéš). Vzhledem k náročnosti
těchto odvětví na (málo kvalifikovanou) pracovní sílu (viz také patrný nadprůměrný podíl osobních
nákladů na PH) nedokáží čeští výrobci obstát v konkurenci zemí s výrazně nižší úrovní mezd při
srovnatelné produktivitě práce. V českých podmínkách jde o poměrně specifický případ. V ostatních
odvětvích zpracovatelského průmyslu ČR dokáže zatím zpravidla cenově konkurovat.
Graf 31: Základní charakteristiky konkurenceschopnosti odvětví OKEČ 17, 18 a 19 (ZP = 100)
Produktivita
Růst produktivity
Podíl ON na PH
Změna B/O ZO
Změna ČFK
Výdaje na VaV
Zaměstnanci VaV
-40
-20
0
20
40
60
80
100
120
140
Reálná produkce textilního, oděvního i kožedělného průmyslu trvale klesá – mezi roky 2003 a 2008 se
tržby propadly o zhruba 25 %, zaměstnanost dokonce o 50 %. Podobný vývoj zaznamenala tato
odvětví i na evropské úrovni, a to prakticky v celém období 2000-2008. Ekonomická krize zatím
propad odvětví ještě umocnila. Odvětví také výrazně zaostává v produktivitě práce, která dosahuje jen
přibližně 50% úrovně ZP. Díky průměrné dynamice toto zaostání zatím významně nesnižuje. Na druhé
straně, přestože v této odvětvové skupině ekonomická aktivita celkově stagnuje, trvale roste podíl
produkce určené na vývoz, která tvořila v roce 2008 téměř 90 % veškeré tuzemské produkce.
Podprůměrná je také znalostní náročnost tohoto odvětví, což však souvisí s charakterem aktivit, které
jsou v ČR v těchto odvětvích realizovány – převažuje stále tradiční výroba textilií a oděvů, případně
produkce módních a luxusních kolekcí, které však samozřejmě nečerpají z aktivit VaV. I v těchto
celkově upadajících odvětvích ale existují konkurenceschopné a perspektivní znalostně náročné
segmenty, i když zatím často objemem aktivit z pohledu celého odvětví ne tak významné (tj.
nedokázaly zvrátit celkově nepříznivý vývoj odvětví jako celku).
V textilním průmyslu jsou úspěšné především technické textilie, často i s úzkou vazbou na
aplikovaný výzkum (příkladem je rozvoj výroby nanovláken ve spolupráci s Technickou univerzitou
v Liberci). Export těchto položek směřuje nejvíce do zemí EU15, s kterými má ČR také kladnou
obchodní bilanci, naopak z rozvojovými ekonomikami je bilance mírně záporná. Jedinou výjimkou jsou
46
„ostatní tkaniny, nad 85 % bavlny, do 200 g/m2“ s vysokým kladným saldem a také netkané textilie a
textilie natírané nebo napouštěné a výrobky z nich. Kromě netkaných textilií je ale možné najít
úspěšné firmy i v dalších menších, specifických segmentech na trhu (např. povlečení, hotelový textil
apod.). Společným znakem je úzká specializace na ty segmenty a ty zákazníky, kde cena není
rozhodujícím (jediným) kritériem, ale důležité jsou i další služby zákazníkům a kvalita (tj. především
luxusnější výrobky).
V oděvním průmyslu si pozici drží firmy zaměřené na prodej módních a stylových kolekcí, jak ale
ukázal příklad OP Prostějov, i jejich pozice se zhoršuje. Udržení konkurenceschopnosti i do budoucna
vyžaduje spíše soustředění tvůrčích návrhářských činností v ČR, zatímco mechanické, pracovně
náročné fáze výroby jsou zadávány do levnějších zemí.
Zajímavý je také segment outdoorového oblečení a vybavení. V tomto oboru vzniklo v ČR již během
devadesátých let několik firem, které si dokázaly postupně vybudovat velmi dobrou pozici na domácím
trhu, postupně však pronikají i na trhy zahraniční. Vývoj tohoto segmentu však nelze hodnotit podle
dostupných dat, která jsou tříděna podle tradičního rozdělení oděvů. Zdrojem konkurenční výhody
těchto firem je důraz na design, sledování aktuálních módních trendů a jejich rychlý přerod do nových
kolekcí a samozřejmě využívání dostupných moderních a kvalitních materiálů. Žádná z firem však tyto
materiály nevyvíjí, ale využívají materiálů zavedených světových firem a značek (např. Gore-TEX),
případně mají specifické materiály čistě pro své použití. To s sebou nese samozřejmě určitou závislost
na dodavatelích těchto materiálů, kteří si diktují poměrně přísné podmínky pro jejich využití, zároveň
však také určité renomé a záruku kvality pro zákazníky, která je s těmito materiály spojena. Dalším
z rysů tohoto oboru, díky kterému dokáží uspět v silné konkurenci, je zjednodušeně řečeno „využití
globalizace“ tak, jak jí využívají i jejich zahraniční konkurenti – velkou část své produkce totiž tyto
firmy již nevyrábí (nešijí) v ČR, ale využívají levnější pracovní síly v rozvojových ekonomkách.
Obory jako je textilní, oděvní či kožedělný průmysl jen velmi obtížně dokáží do budoucna čelit cenové
konkurenci, která se na globálním trhu stále zostřuje, pokud nebudou využívat podobných faktorů jako
jejich konkurenti – především možnosti přemístění výroby do zemí s výrazně nižšími výrobními
náklady. Firmy v ČR mají s tímto typem expanze relativně omezené zkušenosti, navíc výroba
v rozvojových zemích je spojena s celou řadou bariér a komplikací. Ty však může firmám pomoci
překonat i veřejný sektor vhodně nastavenou nabídkou specializovaných, sofistikovaných služeb a
školení / vzdělávání, která firmám přinese potřebné kompetence, znalosti i kontakty.
V rámci kožedělného průmyslu je podle objemu vývozu nejvýznamnější výroba obuvi a cestovních
(a jiných) zavazadel. A právě položka „kufry, kufříky, aktovky, diplomatky apod.“ je jednou z mála,
v níž máme kladnou obchodní bilanci. Její výše však v jednotlivých letech kolísá, což značí obtížné
postavění oboru. Další položkou s kladnou bilancí jsou ještě části obuvi (např. vyměnitelné), což jsou
ale určitě výrobky nižší přidané hodnoty než například celá i specializovaná obuv. V rámci
kožedělného průmyslu je tak velmi obtížné na rozdíl od předchozích dvou odvětví nalézt relativně
úspěšné segmenty.
III.2.III
Dřevozpracující, papírenský a vydavatelský průmysl
Skupina dřevařství a papírenství (OKEČ 20, 21, 22) zahrnuje různorodé aktivity v oblasti
dřevozpracujícího průmyslu, výroby vlákniny, papíru a lepenky a také vydavatelské činnosti a
polygrafický průmysl. Velikosti se řadí tato odvětví v českém ZP k těm menším. Nejvýznamnějším z
nich je dřevozpracující průmysl se zhruba 40% podílem na vytvořené PH. Zpracování dřeva je
výrazně proexportně zaměřené. Využívá dostatečných tuzemských zásob dřevní hmoty, která je
obnovitelnou surovinou. Na zpracování dřeva úzce navazuje výroba papíru a vlákniny. Většina
produkce je v tomto případě určena pro výrobní spotřebu ať už v rámci stejného odvětví (vláknina)
47
nebo ve zbytku hospodářství (obaly, kancelářský papír). Na výrobu papíru navazuje v produkčním
řetězci vydavatelství a tisk, tato vazba je ale už volnější.
Podle vybraných ukazatelů konkurenceschopnosti (viz graf 32) se odvětvová skupina pohybuje pod
průměrem ZP. Dřevozpracující a papírenský průmysl se vyznačuje především velmi nízkou
technologickou náročností produkce, čemuž odpovídají téměř nulové výdaje na VaV, a nízká je také
úroveň produktivity práce. Ta sice rostla mírně více než v průměru za celý ZP, tempo ale nebylo tak
10
vysoké, aby dokázalo výrazně snížit ztrátu nejsilnějších odvětví . Uvnitř této odvětvové skupiny se
však projevují výrazné rozdíly, např. úroveň produktivity při výrobě papíru je více než dvojnásobná
proti zpracování dřeva.
Graf 32: Základní charakteristiky konkurenceschopnosti odvětví OKEČ 20, 21 a 22 (ZP = 100)
Produktivita
Růst produktivity
Podíl ON na PH
Změna B/O ZO
Změna ČFK
Výdaje na VaV
Zaměstnanci VaV
0
20
40
60
80
100
120
Dřevozpracující průmysl se příznivě vyvíjel především v posledních letech, tedy v období celkové
konjunktury české ekonomiky. Příznivý vývoj se odrazil i na narůstajícím objemu vývozu dřevařských
produktů. Podobně se však zvyšoval také dovoz dřevařských produktů do ČR, bilance však zůstává
kladná. Slabou stránku vývozu je skutečnost, že v ní dominují produkty s nižší přidanou hodnotou.
Příznivý je však význam položky dřevěných domů, která se v roce 2009 umístila na druhém místě. Z
celkového vývozu jde cca 75 % do zemí EU-27, přičemž našimi rozhodujícími obchodními partnery
jsou SRN a Rakousko a to jak ve vývozu, tak v dovozu.
Jako nedostatečné je nutno hodnotit výdaje na VaV , které dosahují minimální úrovně i dynamiky.
Konkurenceschopnost tohoto odvětví tak spočívá stále na tradičních faktorech české ekonomiky –
kombinaci nižších výrobních nákladů a kvality a zvyšování produktivity díky investicím do nových
technologií.
Výroba v celulózo-papírenském průmyslu je založena na obnovitelných zdrojích a druhotných
surovinách, převážně tuzemského původu. Odvětví je charakteristické významnou rolí velkých
společností, se zhruba dvou třetinovým podílem na tržbách. V roce 2008 se po 10ti letech zastavil růst
výroby. Hlavními důvodem tohoto poměrně výrazného poklesu bylo zejména loňské květnové
zastavení výroby novinového papíru v Norske Skog ve Štětí a uzavření papírny v Bělé pod Bezdězem
na podzim 2008. Až do roku 2008 se tak toto odvětví odlišovalo od jeho vývoje v zemích EU, kde
v podstatě po celé období stagnovalo. V tomto případě tedy nejde jen o krátkodobý pokles výroby
v důsledku ekonomické krize jako u většiny ostatních odvětví.
10
Data v grafu jsou mírně zkresleny využitím HPH v běžných cenách, produktivita práce počítaná z účetní PH, která je však
dostupná nyní pouze za rok 2008, jsou výrazně nižší.
48
Odvětví je zaměřeno na tuzemský trh i z hlediska odbytu – tržby v vývozu představují zhruba 50 %
produkce, bilance zahraničního obchodu vykazuje mírné záporné saldo. Hlavní vývozní položkou jsou
výrobky z buničiny, papíru, lepenky, buničité vaty, které vykazují trvale kladné a mírně se zvyšující
saldo ZO. Hlavní exportní regiony se vzhledem k charakteru produktu výrazně neodlišují od celkového
obrazu ZP, převažují mezi nimi sousední země a další země EU.
Podobně jako předchozí odvětví i celulózo-papírenský průmysl těží stále významně z tradičních zdrojů
konkurenceschopnosti a pro další rozvoj je významné například nastavení systémových pravidel
(využívání energetických zdrojů, environmentální regulace apod.), včetně jejich „neztěžování“ oproti
konkurenčním zemím (tj. především dalším zemím EU) spíše než intenzivní investice do výzkumu a
vývoje.
Odvětví polygrafického průmyslu je charakteristické potřebou vysoce kvalifikované pracovní síly a
značnou investiční náročností a lze je zařadit mezi tzv. kreativní odvětví. Ta jsou charakteristická tím,
že inovace zde vznikají především nových symbolů a hodnot, nalezneme zde ale i klasické inovace
technického rázu, které se pojí především s vlastní reprodukcí a šířením těchto „symbolů“. Ty však již
podle tradiční klasifikace odvětví vznikají převážně v jiných oborech, jsou ale určitě zdrojem
konkurenceschopnosti i pro polygrafický průmysl.
Současný vývoj v polygrafickém průmyslu je charakterizován těsnou spoluprací českých subjektů s
partnery v EU. Platí to především o velkých společnostech v polygrafickém průmyslu, které mají
odhadem až z 90 % zahraniční majitele. V ČR se tak postupně vytvořila struktura obdobná vyspělým
zemím, kdy několik velkých firem vyrábí značnou část tištěných produktů. Provázanost českého
polygrafického průmyslu se zahraničním je dána v neposlední řadě také potřebnou přejímání
technologických novinek, které pocházejí prakticky pouze z vyspělejších zemí.
III.2.IV
Výroba chemických látek, přípravků, léčiv a chemických vláken
Chemický (a farmaceutický) průmysl (OKEČ 24) má v rámci zpracovatelského průmyslu specifické
postavení, neboť svými výrobky zásobuje prakticky všechny sféry ekonomiky. V České ekonomice
velikostně patří mezi průměrná odvětví. Největší váhu na produkci má výroba základních chemických
látek, s odstupem pak výroba léků a čisticích a kosmetických přípravků. Významný je podíl produkce
určený na vývoz, který dosahuje zhruba 70 %. Přesto má ČR v této komoditní skupině výrazně
záporné saldo zahraničního obchodu.
Produktivita
Růst produktivity
Podíl ON na PH
Změna B/O ZO
Změna ČFK
Výdaje na VaV
Zaměstnanci VaV
0
40
80
120
160
200
240
280
Z pohledu ukazatelů konkurenceschopnosti (viz graf 33) se odvětví chemického průmyslu umístilo
jednoznačně nad průměrem ZP, a to především díky vysoké úrovni a dynamice produktivity práce,
podílu kvalifikovaných zaměstnanců a výdajů na VaV. Chemický průmysl dosáhl výrazně
49
nadprůměrného růstu nejen v ČR, ale také oproti vývoji v EU. Úroveň produktivity za EU však stále
zaostává, a to dokonce nejvýrazněji mezi jednotlivými odvětvími ZP – v roce 2008 se pohybovala na
úrovni 34 % EU27 oproti 38 ve ZP celkem. Vyšší rozdíl v produktivitě lze zčásti vysvětlit odlišným
zaměřením chemického průmyslu v ČR a v EU.
V ČR je chemický průmysl z více než poloviny zaměřen na výrobu základních chemických látek,
zatímco výroba chemických specialit (obory 24.2 + 24.3 + 24.6 + + 24.7) představovala jen 12 %. V
EU byl poměr 27 % v základních chemických látkách a 17 % u chemických specialit. Výrazně vyšší
poddíl má v EU také výroba léčiv a čistících a kosmetických přípravků. A i zde existuje další rozdíl –
zatímco v zemích západní Evropy se nachází několik významných výrobců originálních léků, v ČR se
výroba léků koncentruje pouze na tzv. generika. V položce léčiva má ČR také dlouhodobě výrazně
zápornou obchodní bilanci a vzhledem k „obsazenosti“ trhu velkými nadnárodními farmaceutickými
firmami nelze předpokládat, že by se tato situace rychle změnila. Navíc i několik konkrétních příkladů
uplatnění výsledků českého VaV v zahraničí ukazuje, že absorpční kapacita a schopnost proniknout
na tyto znalostně, technologicky ale také kapitálově náročné trhy je obtížné.
V ČR tak převažují méně technologicky a znalostně založené aktivity a obory, které přinášejí nižší
přidanou hodnotu. I tak lze ale toto odvětví považovat v rámci české ekonomiky za progresivní,
dynamické a technologicky náročnější odvětví.
Ve struktuře odvětví chemického průmyslu lze jednoznačně identifikovat dominantního hráče, jímž je
holding Unipetrol, a.s. Unipetrol patří mezi nejvýznamnější české vývozce i významné
zaměstnavatele. Dominantní subjekt se objevuje i ve výrobě léčiv – Zentiva, a.s., která je silným
subjektem českém i slovenském trhu. Mezi 100 největších českých firem patřily v roce 2008 ještě dvě
firmy chemického průmyslu – DEZA, a.s. a výrobce technických plynů Linde Gas, a.s. Celkově se
velké podniky s 250 a více zaměstnanci podílí na celkových tržbách i na vytvořené účetní přidané
hodnotě z více než 70 %. Nadprůměrně vysoký je také podíl a význam zahraničních firem. Tyto
charakteristiky samozřejmě odvětví snižují možnost získávat veřejnou podporu soustředěnou do
programů Evropské unie.
Další vývoj v odvětví bude záviset do značné míry na cenách ropy, které společně s rostoucími
cenami energií negativně ovlivňují konkurenceschopnost, svou roli bude ale hrát i zpřísňující se
evropská legislativa, která znamená pro společnosti také další náklady. Společnosti jsou nuceny k
větší specializaci na výrobu s vyšší přidanou hodnotou a na takové tržní segmenty, kde je největší
šance uspět na mezinárodním trhu.
Dosavadní výsledky za rok 2009 naznačují, že ekonomická krize zasáhla odvětví chemického
průmyslu v ČR silně. Ukazují to i problémy a opatření největších firem. Například slibná výroba
epoxidových pryskyřic firmy SPOLCHEMIE, a.s. byla silně zasažena poklesem zahraničních zakázek,
které se odrazily na více než 50% poklesu vývozu, oproti zhruba 30% poklesu dovozu. Až do roku
2008 epoxidové pryskyřice patřily k nejrychleji rostoucím položkám českého exportu tohoto odvětví.
Ve svízelné situaci se nachází SPOLANA, a.s., která má vážné problémy s odbytem svých dvou
klíčových komodit – kaprolaktamu a PVC a rovněž s prodejem síranu amonného, hydroxidu sodného
a kyseliny sírové, takže její ztráty neustále rostou a musí omezovat výrobu. Podobný vývoj lze
registrovat v řadě dalších chemických společností, zejména u těch, které jsou úzce navázány na
automobilový a elektrotechnický průmysl, stavebnictví apod.
Ekonomická krize zasáhla významně chemický průmysl i v EU, v české ekonomice však k současným
problémům společností přispěla pravděpodobně i kombinace specifických faktorů – nižší
technologické vybavenosti firem a nutnost předchozích významných investic do nových technologií,
předchozí ekonomické problémy, které znamenají v řadě společností horší finanční situaci, a také
zaměření na segmenty s nižší přidanou hodnotou.V ČR však i přesto patří toto větví ke znalostně
intenzivnějším.
50
Proniknout do náročnějších segmentů je v tomto odvětví jasně spojeno s investicemi do znalostních
aktivit a propojením na veřejný VaV. Jak ale ukazuje příklad společnosti Spolana, ani kvalitní produkt
a postavení evropské trojky nemusí znamenat úspěch. Investice do vývoje nových či zlepšení
existujících produktů je třeba spojit také s úspěšným proniknutím na náročné trhy. Řada produktů
chemického průmyslu je charakteristická tím, že se vyplatí je vyvážet pouze do určité vzdálenosti, u
některých lze však předpokládat možnost proniknutí na světové trhy. A tam zatím český export
chemického průmyslu chybí – hlavním vývozním regionem jsou opět státy EU, nicméně export do
rozvojových ekonomik rostl rychleji jak export celkem.
Firmy v ČR mají velmi často dobré technické kompetence a znalosti, nedokáží se s nimi však prosadit
na nejnáročnějších trzích. Podpora rozvoje inovačních, znalostních a technologických aktivit by proto
měla být provázána i s rozvojem manažerských a strategických kompetencí, včetně například
inovačního managementu. Tedy, souboru tzv. netechnických kompetencí souvisejících se získáváním
nových trhů.
Potenciálně zajímavé by mohly být i malé firmy, které by se odštěpily od existujících dominantních
hráčů a specializovaly se na úzký segment, jemuž by přizpůsobily i veškeré své aktivity a mohly by tak
být úspěšnější, jak široce rozkročení dominantní hráči. I u těchto menších firem lze ale v odvětví
chemického průmyslu očekávat potřebu investic do aktivit VaVaI spojenou s dobrými manažerskými a
strategickými dovednostmi.
III.2.V
Výroba pryžových a plastových výrobků
Výroba pryžových a plastových výrobků (OKEČ 25) se v posledních letech rozvíjela mimořádnými
tempy. Důvodem byla trvale vysoká poptávka po výrobcích tohoto odvětví napříč ekonomikou, tažená
největšími odběrateli především z automobilového průmyslu, ale také elektrotechnického a obalového
průmyslu, a také vysokým přílivem přímých zahraničních investic, které přinesly špičkové výrobní
technologie a přístup na zahraniční trhy. Přidaná hodnota v odvětví se zvýšila v letech 2000-2008 ve
stálých cenách o 10 %, tedy výrazně nad průměrem ZP a ještě více nad průměrem odvětví v celé EU,
kde byl růst pouze 2%. Charakteristickým rysem tohoto odvětví je neustálý růst počtu zaměstnanců a
podnikatelských subjektů (viz graf 34). Na rozdíl od předchozích odvětví zde hrají významnou roli
malé a střední podniky do 249 zaměstnanců, na ÚPH se podílí zhruba ze 45 %.
Produktivita
Růst produktivity
Podíl ON na PH
Změna B/O ZO
Změna ČFK
Výdaje na VaV
Zaměstnanci VaV
0
20
40
60
80
100
120
140
160
180
Pozice plastikářského a gumárenského v průmyslu je v ČR silnější než v EU – podíl na zaměstnanosti
ve ZP v EU činil zhruba 4 % oproti 7 % v ČR. Příčinu lze hledat ve zmíněné orientaci českého
plastikářství na automobilový průmysl, který má v české ekonomice také jednoznačně nadprůměrný
51
podíl. Výrazně nadprůměrný oproti EU byl i růst odvětví v letech 2000-2008, stejně jako růst
produktivity a plastikářství se tak mezi odvětvími ZP nejvíce přiblížilo produktivitě odvětví na úrovni EU
(nicméně produktivita odvětví v ČR stále dosahuje pouze zhruba 51 % průměru EU).
Díky silnému domácímu automobilovému průmyslu (a i dalším odběratelům) a roli geografické
vzdálenosti pro určité typy dodavatelů (především tzv. tier-1 dodavatele automobilového průmyslu)
není tento obor tak silně exportně orientován. Zhruba polovina tuzemské produkce je exportována
přímo, při započítání nepřímého vlivu by však byl tento podíl ještě výrazně vyšší. Růst domácí
produkce přispěl také k postupnému snižování záporného salda obchodní bilance.
Kontinuální nárůst průmyslové produkce v oboru výroby pryžových a plastových výrobků probíhal až
do druhého čtvrtletí roku 2008, kdy začalo docházet k poklesu ve většině oborů průmyslu. I přes tento
fakt však obor nadále patří mezi nejdynamičtěji rostoucí segmenty zpracovatelského průmyslu.
Produkty odvětví nacházejí uplatnění napříč celou ekonomikou, přičemž k rozhodujícím odběratelům
patří automobilový, elektrotechnický a obalový průmysl. Stále větší možnosti uplatnění výrobků se
nabízejí také v potravinářském průmyslu (hlavně obaly), ve stavebnictví, energetice, v sortimentu
zboží pro domácnost, volný čas aj.
Problémy automobilového odvětví negativně ovlivňují výrobce plastových a pryžových výrobků, kteří v
současné době musejí hledat náhrady za výpadky lukrativních zakázek. Společnosti, které se v
minulosti silně orientovaly na dodávky do automobilového odvětví, se v současné době vydávají
cestou redukce nákladů, zjednodušení výroby a vývoje nových produktů mimo dosavadní zaměření
výrobního sortimentu. Ukončit ztrátový projekt a zahájit novou výrobu však není pro podniky
jednoduché. Projekty v automobilové výrobě se připravují dlouho před výrobou, obvykle jsou časově i
investičně hodně náročné, vyžadují splnění mnoha předpokladů, certifikátů a zabezpečení zkoušek.
Nepříznivé je v tomto ohledu zaměření tohoto oboru v ČR, kde i data o aktivitách VaV ukazují, že jen
relativně nízký podíl sofistikovaných produktů (týká se převážně zboží z plastů) a převažující
zakázkovou výrobu standardizovaných produktů v závislém postavením na konečném odběrateli. Ten
navíc v řadě případů není ani konečným zákazníkem, ale pouze dalším článkem v hodnotovém řetězu
– například výrobce určitého modulu pro automobilku. Ukazují to data vybraných agregovaných
komodit z oblasti výroby pryžových a plastových výrobků – v ČR se v největším množství vyrábějí
nevyztužené desky, listy, filmy, fólie a pásy z plastů. Nevýhodou je podle naší zkušenosti také velmi
častá úzká specializace jednotlivých výrobců a z toho plynoucí silná závislost na malém počtu
odběratelů. Tato data tak naznačují, že dosavadní silný růst odvětví byl tažen především faktory na
straně zvyšování efektivity, díky nižším vstupním výrobním nákladům v ČR a silnou konjunkturou
odběratelských odvětví.
Standardizovaný charakter výroby dokládají i data o zahraničním obchodu – jednoznačně
nejvýznamnějším obchodním partnerem pro vývoz je Německo, následované Polskem, Itálií, Francií
(a dalšími zeměmi EU), naopak nejvyšší saldo zahraničního obchodu v tomto oboru máme s Čínou,
následovanou Japonskem.
Na druhé straně existují pro tuzemský gumárenský a plastikářský průmysl dobré předpoklady pro další
rozvoj, a to díky stále výrazně nižší spotřebě plastů v ČR, stejně jako v případě nových členských
zemí EU, ve srovnání s vyspělými zeměmi. Očekává se, že poptávka v příštích letech vzhledem k
rozšiřující se nabídce vyplývající z nových možností aplikace plastů poroste a to především po
odeznění dopadů ekonomické krize. Dle expertů a účastníků trhu by měla růst jak tuzemská poptávka
po výrobcích pro technické využití, tak i pro finální spotřebu (včetně výrobků pro volný čas).
Příznivý je i růst výdajů VaV, který se týká především výroby plastů, a tedy zvyšování potenciálu pro
přechod k technicky náročnějším a složitějším výrobkům, nejlépe pokud by se jednalo o konečné
výrobky, resp. výrobky určené pro finálního zákazníka.
52
III.2.VI
Výroba ostatních nekovových minerálních výrobků
Výroba ostatních nekovových výrobků (OKEČ 26) zahrnuje výrobu skla, porcelánu a část výroby
stavebních hmot. Sklářský průmysl je tradičním exportním odvětvím, jehož produkce však trvale klesá,
podobně klesá také produkce spotřebního ve prospěch technického skla, např. pro automobilový
průmysl. Oproti sklářskému a keramickému průmyslu je výroba stavebních hmot určena především
pro domácí trh, největším odběratelem je samozřejmě stavebnictví. Díky konjunktuře stavebnictví
v posledních letech před ekonomickou krizí zažívala i výroba stavebních hmot růst produkce.
Produktivita odvětví jako celku dosahuje nadprůměrné úrovně, uvnitř odvětví jsou však významné
rozdíly. Vysoké produktivity dosahuje především výroba stavebních materiálů – konkrétně výroba
cementu, vápna a sádry a výroba pálených zdících materiálů, tašek, dlaždic a podobných výrobků,
naopak výroba skla a keramiky se pohybuje pod průměrem ZP.
Produktivita
Růst produktivity
Podíl ON na PH
Změna B/O ZO
Změna ČFK
Výdaje na VaV
Zaměstnanci VaV
-100
-50
0
50
100
Hlavním vývozním artiklem oboru je sklo, keramické a porcelánové zboží (jejich podíl na celkovém
vývozu byl v roce 2008 i 2009 na úrovni cca 70 %). Podle exportní výkonnosti se nejvíce dařilo
produktům v položkách sklo, jinde nezařazené a stavební materiál z osinkocementu, vyztuženého
cementu a žáruvzdorné cihly a ostatní staviva. Naopak nejvýznamnější artikly vývozu (podle jejich
podílu na celkovém vývozu odvětví) zaznamenaly mezi roky 2003 a 2009 nepříznivý vývoj
s rostoucími dovozy a naopak poklesem vývozu. Odvětví tedy z pohledu agregátních ukazatelů
„zachraňuje“ výroba stavebních hmot a výroba pro stavebnictví a také automobilový průmysl v oblasti
technického a specializovaného skla. Největším výrobcem skla je v ČR společnost AGC Flat Glass
Czech (dříve Glaverbel Czech, a.s.) a v oboru plochého skla i ve střední a východní Evropě, která se
zaměřuje především na výrobu skel pro vnější opláštění a dekoraci interiérů.
Odvětví je také charakteristické nižší znalostní náročností – výdaje na VaV se pohybují výrazně pod
průměrem ZP. Lepší postavení podle počtu zaměstnaných ve VaV ukazuje na charakter těchto aktivit.
Výroba skla a keramiky využívá tradičních materiálů, které se podle jeho představitelů nedají prakticky
významně inovovat, inovace se tak koncentrují v oblasti designu z hlediska výrobků a v oblasti
netechnických inovací především u marketingu a distribuce, systému prodeje, komunikace se
zákazníky apod.. Tyto faktory jsou dnes klíčové pro úspěch na zahraničních a náročných trzích,
samozřejmě s vysokou kvalitou a také „přijatelnou“ cenou. Tlak výrobců z „třetích“ zemích se
především v oboru tradiční keramiky a skla se výrazně zvyšuje a vytváří tvrdou konkurenci a zvýšený
tlak na jednotlivé tuzemské výrobce především v otázkách ceny, kterou musí kompenzovat vysokou
kvalitou ale i flexibilitou v ostatních faktorech. Na druhé straně s rozvojovými zeměmi má OKEČ 26
stále poměrně vysokou kladnou bilanci zahraničního obchodu, při relativizaci celkovým obratem ZO by
53
tato bilance byla nejvyšší. V absolutních hodnotách jsou nejvýznamnějšími ale tradiční partneři
z vyspělých zemí – především Německo, z mimoevropských pak USA, Rusko a také Spojené arabské
emiráty. I na tomto výčtu zemí je patrná snaha oboru orientovat se na náročné zákazníky, v rámci nich
je pak důležité najít si i specifické trhy, kde tuzemští výrobci dokáží uspět.
Jestliže hodnotíme jednotlivé obory sklářského a keramického průmyslu lze konstatovat, že se budou i
nadále rozvíjet obory s výrobky s vysokou přidanou hodnotou, část z nich je však úzce vázána na
ekonomickou situaci v návazných odvětvích – především stavebnictví a automobilovém průmyslu.
Firmy sklářského a keramického průmyslu musí proto hledat cesty jak se orientovat na produkci
s vysokou přidanou hodnotou a jak posílit inovace ve výrobkové i v manažerské a obchodní strategii.
Základem budoucího úspěchu podnikání bude prodej profesionálních výrobků, jejich kvalita a
zaměření se na tvorbu vlastních značkových kolekcí a na speciální zakázky.
Pokud jde o výrobu stavebních hmot, vzhledem k její úzké vazbě na tuzemský trh, je pro její rozvoj
klíčový vývoj v sektoru stavebnictví a vzhledem k charakteru inovací, které se v tomto odvětví
zaměřují především na procesní inovace, také udržení technologické úrovně.
III.2.VII Výroba základních kovů a hutních výrobků
Hutnictví (OKEČ 27) je považováno za základní průmyslové odvětví, jelikož výroba kovů je prvním
důležitým předcházejícím krokem v řetězci přidané hodnoty mnoha odvětví vyrábějících investiční a
spotřební zboží. Zároveň je to odvětví vysoce náročné na vstupní investice do technologií a vybavení,
které mají velmi dlouhou dobu užití (obecně nejméně 20-30 let). Hutnictví je tak dnes
charakterizováno velmi silnou globální koncentrací do několika světových hráčů, kteří jsou přítomni i v
české ekonomice. Společnosti v oboru hutnictví železa vyrábějí především základní hutní výrobky.
Obdobnou koncentraci můžeme pozorovat i zde – výroba v ČR je koncentrována do tří dominantních
společností – ArcelorMittal Ostrava a.s., Třinecké železárny, a.s,a EVRAZ Vítkovice Steel, a.s.
Teritoriálně je výroba soustředěna v Moravskoslezském kraji.
Význam výroby základních kovů a hutních výrobků v rámci ekonomiky ČR zaznamenal vrchol v roce
2004, od té doby však podíl tohoto segmentu mírně klesá. V roce 2008 činil podíl tržeb a účetní
přidané hodnoty odvětví hutnictví a slévárenství na HDP 6,4 % resp.1,3 %. Již údaje za rok 2008
znamenaly ale zpomalení růstu tržeb a jejich propad v závěru tohoto roku. Nepříznivý vývoj je patrný i
v roce 2009, přičemž nejkritičtěji se situace jevila především v prvním a druhém čtvrtletí roku 2009.
Naopak v posledním čtvrtletí bylo již patrné mírné oživení, dané ale i nižšími srovnávacími hodnotami
z konce roku 2008. Ukazuje se tak výrazná cykličnost tohoto odvětví.
Produktivita
Růst produktivity
Podíl ON na PH
Změna B/O ZO
Změna ČFK
Výdaje na VaV
Zaměstnanci VaV
-110
-60
-10
40
90
54
V grafu 36 je patrná na první pohled velmi vysoká produktivita tohoto odvětví. Podle terénního šetření
v Moravskoslezském kraji realizovaném v roce 2009 však víme, že takto vysoká produktivita se
vztahuje v podstatě pouze ke třem hlavním subjektům tohoto oboru a je dána jejich zaměřením
(charakterem) jejich hlavních aktivit.
Podle rozhovorů provedených s jejich vrcholnými představiteli však vyplynulo, že samotná výroba
surového železa již v ČR nemůže být rentabilní činností. Zároveň však tyto firmy zdůrazňují, že
ucelený hutní provoz umožňuje dosahovat synergií. Vlastní výroba surového železa přesně na míru
(obsah, vlastnosti apod.) jeho dalšího zpracování generuje nové možnosti a úspory při výrobě
speciálních vysoce kvalitních ocelí. Z uvedeného vyplývá, že základní podmínkou dlouhodobějšího
pokračování ucelených hutních celků (od vysokých pecí po válcovny) je schopnost obsazovat trhy
s ocelářskými produkty s nejvyšší přidanou hodnotou. V tomto směřování zůstane tedy výroba oceli
v ČR zachována, nicméně v nesrovnatelně menším objemu. Důležitým faktorem pro realizaci tohoto
posunu je ale také vlastnictví těchto tří největších producentů – dvě z firem jsou ovládány zahraničním
kapitálem a jejich budoucí aktivity v ČR jsou nutně součástí jejich globální strategie.
Důležitou součástí strategie přechodu na nejnáročnější segmenty trhu jsou i podle hlavních hráčů
tohoto odvětví znalostní a inovační aktivity (zjednodušeně aktivity VaV). Podle současných hodnot
patří hutnictví v tomto směru výrazně pod úroveň průměru ZP, na druhé straně je ale třeba mít na
paměti vysokou investiční náročnost odvětví, stejně jako produkci obrovských výrobků, které zkreslují
vybrané indikátory.
Příkladem úspěšné kombinace tradičního odvětví a zaměření na technologicky náročné produkty a
zároveň strategie propojení úzce provázaných odvětví OKEČ 27-29 je celá řada menších (pouze ve
srovnání s největšími firmami odvětví, nikoli menších podle definice MSP) firem – například firmu
Bonatrans lze považovat za prototyp budoucí hutně-strojírenské společnosti, která kombinuje znalosti
z metalurgie a výroby speciálních dílů strojů (dvojkolí a související brzdové a tlumící systémy) do
globálně vysoce úspěšných produktů, což se projevuje vysokou produktivitou a stabilním růstem
společnosti. Další je firma ŽDB Group a.s. která je schopna reagovat na rychle se měnící podmínky, a
to jak vstupem na trhy jiných produktů, tak vyhledáváním tržních výklenků v rámci dosavadní
dominantní orientace firmy. Novým trhem pro firmu je například topenářská technika a výroba
speciálních kotlů.
Zatím celkově nižší technologickou náročnost hutnictví v ČR ukazuje teritoriální a zbožová struktura
zahraničního obchodu. Kromě celkově nepříznivého vývoje zahraničního obchodu se zvyšujícím se
pasivním saldem, je patrná i nepříznivá skladba vývozu oproti dovozu, především u vyspělých trhů.
Struktura českého vývozu na teritorium zemí EU15 je zaměřená na výrobky s nižší užitnou hodnotou
(dlouhé výrobky, výrobky z nelegovaných ocelí), zatímco struktura dovozu z tohoto teritoria je tvořena
především plochými výrobky s vyšší užitnou hodnotou (za studena válcované a povrchově upravené)
a také výrobky z legovaných ocelí.
K hutnictví nezbytně patří slévárny. Jejich hlavní charakteristikou v ČR je specializace na zakázkovou
výrobu dle konkrétního zadání od zákazníka a také nízká produktivita práce a absence vlastních VaV
kapacit. Tyto firmy navíc čelí velmi silné zahraniční konkurenci z nízkonákladových zemích, která
znamená, že z hlediska dlouhodobého vývoje lze v ČR udržet vysoce flexibilní a specializovanou
výrobu schopnu reagovat na výkyvy v poptávce, které nelze vykrýt z dovozu z geograficky vzdálených
zemí.
Další vývoj hutnictví závisí samozřejmě na oživení celosvětové poptávky po jeho produktech, tj.
oživení v klíčových odběratelských odvětvích – strojírenství, stavebnictví a automobilovém průmyslu.
Toto oživení je i dnes velmi těžké předvídat. Kde však lze činit určité předpovědi, jsou trendy v rámci
tohoto odvětví.
55
Budoucí vývoj hutnictví se ubírá cestou budování vysokokapacitních jednotek, fúzí a strategických
aliancí. To je reakce na globální charakter trhu s ocelí a internacionalizaci spojenou s aktivitami
přesahující hranice jednotlivých států s cílem posílit pozici oceli a ocelářských společností. Dalším
trendem je posilování vertikálního řetězce a dalších forem partnerství firem jako jedna
z nejjednodušších možností snižování rizik, například v oblasti růstu cen důležitých vstupních komodit.
Dalším již zmíněným trendem je posilování výrobků s vyšší přidanou hodnotou díky posilování
inovačních aktivit a aplikovaného výzkumu, ale i technologických partnerství nejenom se subjekty
VaV, ale i hlavními odběrateli-zákazníky (například v rámci automobilového průmyslu).
III.2.VIII Výroba kovových konstrukcí a kovodělných výrobků
Výroba kovových konstrukcí a kovodělných výrobků (kromě strojů a zařízení) OKEČ 28 je
charakteristická různorodostí svých výrobků sahajících od jednoduchých výrobků (připínáčky, nože
apod.) až po jaderné reaktory. Kromě toho lze tyto výrobky rozdělit podle toho, zda slouží k finálními
spotřebě, nebo jsou použity v dalších odvětvích (nejčastěji v automobilovém, strojírenském a
elektrotechnickém průmyslu a ve stavebnictví). Původním materiálovým vstupem do odvětví jsou
tradiční kovové polotovary vyrobené v odvětví OKEČ 27. Při bližší analýze produkce odvětví
kovovýroby je u mnohých podniků patrná snaha o další zvyšování přidané hodnoty svých výrobků tím,
že se zabývají i navazující kompletací svých kovodělných výrobků do strojírenských zařízení. Tyto
podniky pak získávají v daleko větší míře charakter strojírenské výroby.
Produktivita
Růst produktivity
Podíl ON na PH
Změna B/O ZO
Změna ČFK
Výdaje na VaV
Zaměstnanci VaV
0
20
40
60
80
100
120
Kovodělný průmysl patří v ČR k významným zaměstnavatelům a jeho podíl na zaměstnanosti ve ZP
se dokonce mezi roky 2003-2008 (resp. 2009) mírně zvýšil, na 12 % v roce 2009 (podobně jako v roce
2008), což je třetí nejvyšší podíl. Produktivita odvětví je však výrazně pod průměrem ZP, což je zčásti
dáno i vysokou náročností na pracovní sílu a vysokým podílem ON na ÚPH. Vývoj produktivity byl
však v odvětví příznivý, což se promítlo i v dobrém vývoji zahraničního obchodu – mírném zvýšení
kladného salda. V předchozích letech participoval kovodělný průmysl nepřímo na realizaci velkých
investic do automobilového a elektrotechnického průmyslu, jejichž pozitivním efektem byla mimo jiné i
stimulace přenosu technologií do ČR (zavádění nových technologií je podněcováno odběrateli), což
se promítlo na příznivém stavu investic v odvětví.
Zaměření produkce firem v tomto odvětví je velmi různorodé, zjednodušeně ji však lze rozdělit na (i)
výrobu kovových konstrukcí a (ii) výrobu kovových dílů. V obou segmentech pak lze nalézt
technologicky a výrobně náročné produkty (například velké ocelové svařované konstrukce vs. kovové
regály, žebříky, plošiny atd. nebo výroba špendlíků vs. výroba kotlů). U výrobců dílů lze navíc opět
rozlišovat mezi výrobci dílů pro automobilový průmysl, výrobci různorodých kotů a ostatními firmami
zaměřenými na produkci malých kovových dílů různorodého použití.
56
Nižší znalostní náročnost je dána jednak charakterem odvětví, kde v řadě oborů nejsou vstupy
výzkumu a vývoje tak významné, ale i jeho zaměřením v české ekonomice, kde v řadě oborů stále
dominují spíše jednoduché komponenty s nižší přidanou hodnotou. Prostor pro rozvoj znalostních
aktivit je tak značně omezen vysokým podílem jednodušší, standardizované výroby přesně podle
konkrétních zadání od zákazníků.
Aktivní saldo obchodní bilance vzrostlo v období 2000-2008 o více než 77 %. Na obchodní výměně se
v roce 2008 nejvíce podílelo odvětví výroby ostatních kovodělných výrobků (zhruba 50 % vývozu,
resp. 60 % dovozu kovodělného sortimentu), které reprezentuje např. spojovací materiál, drobné
kovové obaly, či drátěné výrobky.
V globálním konkurenčním prostředí se ale především v posledních letech daří znovu získávat
zakázky většího či menšího rozsahu i v rámci investičních celků. Mnoho společností si trhy udrželo
své tradiční a dále úspěšně expandují. Expanze je samozřejmě spojena s příznivým ekonomickým
vývojem v cílových rozvojových ekonomikách. Dokladem jsou rychle rostoucí vývozy právě do skupiny
rozvojových zemí a zemí bývalého SNS, které rostly výrazně rychleji než vývoz do zbývajících teritorií.
Na druhé straně objemem jsou tyto trhy stále nejméně významné. Nejvýznamnějším partnerem
kovodělného průmyslu je opět Německo a další vyspělé ekonomiky. To ale nenaznačuje vyspělost
vývozních produktů, ale naopak potvrzuje závislé postavení domácích výrobců v globálních
hodnotových řetězcích.
V rámci jednotlivých položek českého vývozu odvětví OKEČ 28 je zajímavý vývoj položky „Stolní,
kuchyňské a ostatní domácí potřeby, kovové“. Tato položka patří svým podílem na celkovém vývozu
odvětví (zhruba 1,3 % v roce 2009) sice k méně významným, podle dynamiky vývozu a především
zlepšení bilance zahraničního obchodu mezi progresivní. Navíc tato položka dobře ukazuje, že cestu
na zahraniční trhy neotvírají pouze znalostní aktivity, ale především strategické a manažerské
schopnosti, schopnost najít zákazníky a vytvořit jim atraktivní nabídku, a to samozřejmě nejen cenou.
Příkladem tohoto segmentu je karlovarský výrobce kuchyňského náčiní, firma Blex, která má v ČR
devadesátiletou tradici. České firmě se podařil vynikající tah – repertoár zemí, do nichž vyváží, před
dvěma lety rozšířila o Čínu, v podstatě největšího konkurenta tohoto segmentu výrobců. Firmě se na
tento trh podařilo proniknout díky účasti na největším světovém veletrhu spotřebního zboží Ambiente,
ale také například díky nabídce širšího sortimentu zboží než vyrábí sama firma, tedy nabídkou zboží,
na jehož výrobě se spolupodílí s někým dalším, a jeho kvalitou.
Na příkladu tohoto odvětví se tak opět ukazuje, že úspěšné subjekty lze nalézt i v tradičně
orientovaných oborech a aktivitách, které dokáží uspět díky převážně netechnickým inovacím a
dobrým strategickým a manažerským dovednostem. Důležitou podmínkou je získat vlastní autonomii
a orientovat se na vlastní konečné zákazníky.
Silné závislé postavení místních poboček zahraničních firem, ale i domácích firem omezuje možnost
rozvoje tvůrčích a strategických kompetencí, které jsou stále významnější při pronikání na nové trhy.
Veřejné intervence by proto měly usilovat o posilování autonomii místních poboček zahraničních firem
– především tím, že budou usilovat o posílení aktivit, které zde NNS lokalizují a o zvyšování jejich
„kvality“ ve smyslu náročnosti a významu pro mateřskou firmu. A zároveň by veřejné intervence měly
posilovat schopnost domácích firem prosadit se na zahraničních a náročných trzích, dokázat si nalézt
své zákazníky a specifické tržní segmenty, kde není konkurence založena pouze a jenom na ceně.
Na druhé je zde ale také patrné, že pokud chtějí výrobci uspět na náročnějších trzích a především
v náročnějších segmentech, musí posilovat své znalostní aktivity a orientovat se na inovace svých
výrobků. Inovace výrobků zároveň přináší posun do vyšších a komplexnějších segmentů trhu, kde
firmy mohou získat výše zmíněnou autonomii a vyrábět ve spolupráci se svými konečnými zákazníky,
57
nikoliv v závislém postavení dodavatele jednoduchých komponentů. Jinými slovy přechod výrobců od
tradičních dodávek jednotlivých komodit (válcované profily, pásy, trubky) k dodávkám ucelených
konstrukčních uzlů nebo systémů s vyšší přidanou hodnotou (např. stropních desek, stěnových rámů,
celistvých obytných buněk). Posílení tohoto postavení a zvýšení přidané hodnoty by umožnil také
vyšší podíl služeb, jako jsou montáže výrobků do finálních investičních celků a jejich servis.
Dále, kovodělný průmysl postrádá jednoznačné leadery trhu a jako svou hlavní činnost má
kovodělnictví uvedeno více než 80 tisíc subjektů. V odvětví tak existuje prostor pro konsolidační
procesy, případně vyčlenění malé skupiny silných firem.
Celkově však další vývoj v kovodělném průmyslu závisí na oživení v odběratelských odvětvích,
především strojírenství, automobilovém průmyslu a stavebnictví. V tomto ohledu existuje určitě
příležitost silnější orientace na již rostoucí trhy v rozvojových a rozvíjejících se ekonomikách, kam
zatím míří jen menší část vývozů.
III.2.IX
Strojírenská výroba – výroba a opravy strojů
Výroba strojů a zařízení, rovněž označovaná jako všeobecné strojírenství, OKEČ 29, zahrnuje
různorodé výrobní a opravárenské činnosti na zařízeních, která jsou nepostradatelná pro jakoukoli
strojní investici (sahá od výroby turbín, dopravních a vzduchotechnických zařízení, zemědělských,
potravinářských, textilních, papírenských a stavebních strojů, až ke strojům kovoobráběcím a
tvářecím). Zároveň je toto odvětví považováno za důležitý indikátor vývoje hospodářství, což je dáno
jeho relativně vysokým stupněm citlivosti na ekonomický cyklus.
Produktivita
Růst produktivity
Podíl ON na PH
Změna B/O ZO
Změna ČFK
Výdaje na VaV
Zaměstnanci VaV
0
20
40
60
80
100
120
140
160
180
200
220
240
260
280
300
Strojírenský průmysl má v ČR dlouhou historickou tradici a silnou základnu kvalifikovaných
zaměstnanců. Odvětví OKEČ 29 je také největším zaměstnavatelem ZP se zhruba 14% podílem na
celkovém počtu zaměstnanců ve ZP v roce 2008 (resp. 13% v roce 2009), což je i nad průměrem EU
– zde byl podíl na zaměstnanosti ve ZP v roce 2008 zhruba 10 %. Transformační proces, který v
sektoru odstartoval počátkem 90. let 20. století, je téměř u konce. Odráží se to na rozdíl například od
odvětví hutnické výroby na mírně nadprůměrném růstu zaměstnanosti v tomto odvětví.
Z hlediska konkurenceschopnosti je strojírenství v současné době nejvýkonnějším exportním
odvětvím české ekonomiky a zároveň odvětvím s největším kladným saldem obchodní bilance (až do
roku 2002 byla bilance záporná). Dobré postavení odvětví dokládají i další ukazatele v grafu 38, které
prakticky všechny dosahují nadprůměrných hodnot. Kromě mírně nadprůměrného postavení podle
produktivity, kterého dosahují i některé předchozí skupiny, dosáhlo strojírenství také její velmi příznivé
dynamiky. Výrazně nadprůměrný byl růst produktivity i oproti EU – 11 % v ČR vs. 2 % v EU.
58
Dynamika reálné produkce dosáhla ve druhé polovině 90. let necelá 4 % ročně, po roce 2000 došlo k
výraznému oživení a roční růst se více než zdvojnásobil (na více než 13 %). Oživení produkce
souviselo s příchodem zahraničních investic do ČR (dodavatelé investičních celků), zejména se však
mezi roky 1995 a 2005 výrazně zvýšil podíl strojírenské produkce určené pro vývoz, a to ze 49 % v
roce 1995 na 92 % v roce 2005, aby poté klesly na zhruba 60 % v roce 2008. Úspěšnost a
konkurenceschopnost českého strojírenství odráží také skutečnost, že od roku 2000 do roku 2008
vzrostl tuzemským subjektům podnikajícím v oblasti strojírenství podle údajů Eurostatu počet zakázek
celkově o 194 %, což je nejlepší výsledek v rámci zemí Visegrádské čtyřky.
Příznivá je také skutečnost, že největší podíl na tržbách za prodej vlastních výrobků a služeb (28 %)
zaujímají dva velmi široké obory, uplatňující výrobní činnosti s relativně vysokou přidanou hodnotu,
OKEČ 29.5 (výroba a opravy ostatních účelových strojů - zařízení pro metalurgii, těžní a stavební
stroje, stroje pro potravinářský, sklářský, textilní průmysl, atd.) a OKEČ 29.2 (výroba jiných strojů pro
všeobecné účely - např. pecí, sušáren, dopravního a zvedacího zařízení, chladicího, větracího a
klimatizačního zařízení apod.). K nejvíce dynamickému odvětví patří OKEČ 29.4 – Výroba a opravy
obráběcích a tvářecích strojů, kde se počet společností mezi lety 1993–2008 více jak zdvojnásobil.
Dle údajů Ministerstva průmyslu a obchodu ČR (Analýza vývoje ekonomiky ČR a odvětví v působnosti
MPO za rok 2008) patří ČR z celosvětového pohledu k sedmi nejvýznamnějším výrobcům v tomto
sektoru. Čtvrtina produkce oboru je určena pro německý trh, stále větší část výroby pak směřuje do
Ruska a Číny. Specifickým oborem je Výroba zbraní a munice, která není svými tržbami tak
významná. Nicméně na hranici strojírenství a elektrotechniky ležící inovačně orientovaná firma Tesla
a.s., je úspěšným exportérem radiolokační techniky.
Příznivé jsou pro toto odvětví také ukazatele znalostní náročnosti – výrazně nadprůměrný je v odvětví
strojírenství podíl výdajů na výzkum a vývoj, byť s velkým odstupem za výrobou dopravních
prostředků. Nedostatečná se ale v terénních šetřeních ukázala provázanost výrobních podniků s
akademickou sférou, VaV aktivity firmy realizují povětšinou samostatně, případně spolupracují spíše
na jednoduchých zakázkách.
Dynamický vývoj strojírenství v minulých letech znamenal také vysokou poptávku po nových
pracovnících, kterých však na trhu nebyl dostatek (resp. nebyl zde dostatek vhodných a
kvalifikovaných pracovníků ochotných pracovat v oboru). To vedlo v řadě případů k outsourcingu
lidských zdrojů, resp. najímání zahraničních pracovníků a zároveň k silnému tlaku na růst mezd, který
byl doposud vyrovnáván rostoucí produktivitou práce, do budoucna však může vést k útlumu investic
a stagnaci produkce. Významnou bariérou dalšího rozvoje se ale může opětovně stát i nedostatek
kvalifikovaných pracovníků včetně absolventů vysokých škol, kteří budou stále důležitější s tím, jak
odvětví bude posilovat svou znalostní a technologickou náročnost (nikoliv však z hlediska kvantity –
viz makroekonomická analýza – ale především z hlediska kvality). I proto ze strany strojírenských
firem zaznívá kritika na nedostatečnou podporu středního a vysokého školství technického a
přírodovědeckého zaměření, spojenou s nezájmem o stadium těchto oborů.
Struktura výroby strojů a zařízení je velice diverzifikovaná, což se odráží i v absenci dominantního
hráče pro celé odvětví. V evidence je více než 10 tisíc subjektů, které mají jako svou hlavní činnost
uvedenu výrobu a opravy strojů. Z těchto subjektů je podstatná většina (necelých 83,4 %) společností
ovládána českými subjekty, které však kontrolují pouze 49,3 % registrovaného kapitálu. Významné
podniky odvětví jsou rovněž ve vlastnictví zahraničních subjektů (v největší míře z Německa).
Pokud jde o vývoj v posledních letech a měsících poznamenaných ekonomickou krizí, u strojírenství
se samozřejmě projevila jeho relativně vysoká citlivost na ekonomický cyklus. Stroje a zařízení, jako
investičně náročné vybavení podniků, patří v období negativních očekávání mezi první produkty,
jejichž nákup je odložen, omezen nebo zrušen. K tomuto trendu však nepříznivě přispěla i silná
orientace vývozu na západoevropské trhy, daná zčásti i ovládáním podniků v ČR vlastníky právě
těchto zemí. Ty se i v současnosti potýkají se slabou poptávkou na rozdíl od některých zemí
59
rozvojových a rozvíjejících se. Diverzifikace trhů by tak mohla být jednou z odpovědí i na vysokou
cykličnost odvětví.
Další strategií, kterou část strojírenských subjektů již uplatňuje, je využívání nových technologií,
posilování výrobků s vyšší přidanou hodnotou a posílení aktivit VaV. Strojírenství obecně patří
k oborům, v nichž jsou technologické inovace, a to jak výrobkové, tak procesní, důležité. Především
pokud jde o ty nejnáročnější segmenty trhu, kam lze zařadit například nové výrobní stroje a systémy,
včetně automatického řízení výrobních strojů, výrobních systémů a technologických procesů a
robotizace výrobních strojů a systémů, mezioperační dopravy a manipulace, moderní pohony,
pokročilé metody řízení a integrace mechatronických prvků či vysoce výkonné komponenty strojů.
Vzhledem k vysokému počtu subjektů v odvětví strojírenství v ČR, stejně jako k absenci výrazně
dominantních subjektů, se jako další významná strategie jeví užší spolupráce firem. Užší spolupráce
je totiž také cestou ke stále častějším komplexním zakázkám (dodávkám velkých investičních celků),
které jsou výsledkem rostoucích požadavků na nákladovou optimalizaci ve většině výrobních odvětví.
III.2.X
Výroba kancelářských strojů a počítačů
Odvětví skupiny OKEČ 30 zahrnuje výrobu kancelářských strojů a výrobu počítačů a ostatních
zařízení pro zpracování informací, v české ekonomice však jednoznačně dominuje pouze druhá
skupina oboru. Odvětví výroby počítačů a ostatních zařízení patří díky zahraničním investicím
k dynamickým oborům ZP (mezi lety 2000-2008 vykázalo odvětví OKEČ 30 růst o 1 042 %, průměrně
o 36,5 % za rok) a z ČR se postupně stává výrobní centrum (i prémiové) výpočetní techniky pro
nadnárodní firmy. Dokladem toho je velmi vysoký podíl produkce určený na vývoz, který dosahuje
téměř 100 %. Zároveň však převážnou část komponent dováží a vytváří v české ekonomice velmi
nízkou přidanou hodnotu.
Produktivita
Růst produktivity
Podíl ON na PH
Změna B/O ZO
Změna ČFK
Výdaje na VaV
Zaměstnanci VaV
-140 -120 -100 -80
-60
-40
-20
0
20
40
60
80
100
120
140
160
180
200
220
240
Poznámka: Růst produktivity není v grafu uveden, neboť je v tomto případě silně ovlivněn vykazováním údajů
v běžných, resp. stálých cenách – ve stálých cenách je HPH v posledních letech záporná a produktivitu přes
hodnoty HPH tak nelze jasně hodnotit. Komentovány jsou proto v textu údaje dostupné za účetní PH do roku
2008.
I přesto, že toto odvětví bývá tradičně řazeno mezi tzv. high-tech odvětví, fáze produkčního řetězce
umístěné v ČR mají pouze kompletační a montážní charakter a vyznačují se jen velmi nízkou mírou
investic do VaV.
Kapacity v tomto odvětví byly vybudovány s využitím přímých zahraničních investic na zelené louce.
Jde zejména o projekty společností Hon Hai Precision Industry, First International Computer,
Celestica, Pegatron a Foxconn. Zatím poslední investici oznámila právě poslední jmenovaná
60
společnost, která rozšíří své kapacity zcela novým výrobním centrem u Kutné Hory. Jedná se o
přesun výroby serverů a datových úložišť společnosti HP z Německa a Skotska, která by měla
pokrývat poptávku celého regionu EMEA – Evropy, Středního východu a Afriky. V kutnohorském
závodě by do konce roku mělo vzniknout 700 nových pracovních míst; dalších 50 lidí, kteří se budou
starat o logistiku a specifické požadavky zákazníků, by mělo zaměstnat přímo HP. Navíc by každé
nově otevřené místo v závodě Foxconnu mělo přinést další pracovní pozice v návazných oborech a
dodavatelských firmách. Od českých dodavatelů například pochází kartonové obaly a obalový
materiál, do budoucna se uvažuje i o zapojení dalších lokálních výrobců, například pro plechové části
serverů.
Firma Foxconn, která je dle výše obratu pátou největší firmou v ČR (v roce 2009 utržila přes 84 miliard
korun) a zároveň je po mladoboleslavské Škodě Auto druhým největším exportérem, tak dále posílí
své postavení v české ekonomice.
Podle představitelů největších z těchto firem se do ČR podařilo přitáhnout i výrobu prémiových
výrobků, vyžadující vyšší kvalifikaci pracovní síly. Ta však stále znamená převážně pouze
středoškolské vzdělání a angličtinu. Navíc se při výrobě nejedná o kreativní práci, ale montáž finálních
výrobků, a u pracovní síly existuje i proto riziko tzv. de-skillingu.
Za významnou pro posílení konkurenceschopnosti ČR lze v budoucnu považovat určitě ochotu
stávajících firem v oboru investovat do technického rozvoje a inovace výrobků. Výroba by neměla mít
pouze kompletační charakter (kdy se z dovezených komponentů montují výrobky pro trhy v západní
Evropě), ale v rámci jednotlivých výrobních podniků by měly vznikat další aplikační laboratoře,
designován pracoviště apod. To nicméně závisí na celkové globální strategii největších hráčů
přítomných v ČR, stejně jako na tom, jak dokáže ČR do této strategie „zapadnout“ – zda bude
schopna nabídnout atraktivní podmínky i pro tento typ investic, či zda zůstane atraktivní spíše pro
aktivity montážního charakteru, ač v segmentu prémiových výrobků.
III.2.XI
Výroba elektrických strojů a zařízení j. n.
Toto odvětví je charakteristické širokým spektrem nabídky výrobků, určených především k využití ve
zpracovatelském průmyslu, ve výrobě a rozvodu elektrické energie, dopravě, stavebnictví, ale i ve
spotřebitelské sféře. Největší část sortimentu tvoří již tradičně elektromotory, generátory a
transformátory. Dále také elektrické vybavení a elektrická rozvodná a spínací zařízení.
Podobně jako předchozí obor byla i výroba elektrických strojů a zařízení posilována přílivem
zahraničního kapitálu, především německého, a samozřejmě jako jednoho z typických
subdodavatelských sektorů také růstem navazujících odvětví, včetně automobilového průmyslu.
Odvětví OKEČ 31 navíc patří i mezi významná odvětví ZP podle podílu na tržbách i zaměstnanosti.
Ten v roce 2008 činil přibližně 8,5 % všech zaměstnanců ZP.
Úspěšnost a dynamiku odvětví ukazují také rostoucí vývozy, které se zvyšovaly trvale v letech 20002007, v roce 2008 již mírně propadly v důsledku ekonomické krize (propad pokračoval i v průběhu
roku 2009), a také zvyšující se aktivní saldo zahraničního obchodu. Na druhé straně teritoriálně
nejvyšší objemy vývozu směřují trvale do Německa, kde se nacházejí nejvýznamnější zahraniční
investoři. Mateřské firmy často zajišťují dodávky polotovarů a materiálů pro výrobce v ČR. Zpětně
odebírají hotové výrobky a to i pro distribuci do ostatních zemí, což samozřejmě znamená omezenou
autonomii místních subjektů a operativnost, například i v době současné ekonomické krize.
V dalším rozvoji lze ale očekávat investiční příležitosti spíše u regionů východní Evropy či Asie, kam
by měly elektrotechnické firmy diverzifikovat svou produkci. Úspěch však bude podmíněn splněním
vyšších nároků na profese a kvalifikace a to jak na úrovni managementu, tak pracovníků technologie,
obchodu a logistiky. Nejde jen o jazykové znalosti a překonávání kulturních odlišností – zvládnout
vstup na nové trhy vyžaduje i kvalitnější řízení projektů, dodavatelského řetězce a schopnost získat na
61
nových trzích zákazníky. Úspěch bude vyžadovat lepší propojení technických, analytických,
manažerských a komunikačních dovedností.
Produktivita
Růst produktivity
Podíl ON na PH
Změna B/O ZO
Změna ČFK
Výdaje na VaV
Zaměstnanci VaV
0
20
40
60
80
100
120
Elektrotechnický průmysl patří mezi odvětví zpracovatelského průmyslu, která jsou významná z
hlediska výdajů na VaV. V minulých letech zaznamenal právě segment výroby elektrických strojů a
zařízení podstatný nárůst podnikových výdajů na VaV. Od roku 2000 do roku 2009 vzrostly výdaje
více než třikrát a v roce 2009 dosáhly více než 1,2 mld. Kč. Prudký nárůst byl vykázán zejména v
letech 2001 až 2004, kdy se výdaje téměř zdvojnásobily. Relativně nejvyšší nárůst v rámci odvětví
OKEČ 31 zaznamenala výroba izolovaných vodičů a kabelů, kde se výdaje zvýšily dokonce 4,4x,
absolutně se ale tento segment řádí až na čtvrté místo s malým podílem na skupině.
Na druhé straně znalostní náročnost českého elektrotechnického průmyslu zatím nedosahuje úrovně
vyspělejších zemí. Ukazuje to mimo jiné podíl kvalifikovaných pracovníků – zatímco v případě zemí,
kde je elektrotechnický průmysl postaven na službách s vysokou přidanou hodnotou a na vývoji a
výzkumu, tvoří vysokoškoláci 30–50 % všech pracovních pozic v sektoru. V ČR je to zatím necelých
11
13 % . Strategií do budoucna je tedy určitě posilování znalostních aktivit odvětví a přechod od
jednodušších montážních výrob k vývoji a designu vlastních produktů. Pozitivní vliv na další rozvoj
tohoto sektoru by mohly mít i významné výzkumné kapacity na technických vysokých školách (např. v
Praze, Brně, Plzni a Ostravě), které jsou v některých oblastech / oborech elektrotechniky i
mezinárodně úspěšné.
Perspektivními budou v tomto ohledu velmi pravděpodobně dodávky technologii pro energetiku (např.
zakázky na kompletaci celých technologických celků pro subjekty z východní Evropy a Asie, kde se
očekávají investice nutné do obnovy a nové výstavby elektráren a tepláren, které budou třeba pro
pokrytí rostoucí poptávky po energiích.) nebo výroba elektromotorů, generátorů a transformátorů.
Bariérou dalšího rozvoje odvětí se může stát nedostatek vysoce kvalifikovaných pracovníků – ve
výrobě těchto technologických celků dnes na českém trhu práce výrazně chybí jak konstruktéři (pro
návrh těchto celků), tak mechanici a technologové (pro jejich výrobu).
III.2.XII Výroba rádiových, televizních a spojových zařízení a přístrojů
Oddíl OKEČ 32 zahrnuje výrobu zařízení pro rozhlasové a televizní vysílání, pro přenos signálu,
výrobu přijímačů, záznamových a reprodukčních zařízení a také výrobu dílů těchto zařízení. Patří sem
všechny meziprodukty od profesionálních zařízení až po zařízení pro nejširší veřejnost.
11
Jedná se o hodnocení celé skupiny odvětví OKEČ 30-33, data za jednotlivá odvětví nejsou dostupná.
62
Produktivita
Růst produktivity
Podíl ON na PH
Změna B/O ZO
Změna ČFK
Výdaje na VaV
Zaměstnanci VaV
0
30
60
90
120
150
180
210
240
270
300
330
360
Hlavní podíl na tržbách odvětví měla v roce 2008 výroba rozhlasových a televizních přijímačů,
přístrojů pro záznam a reprodukci zvuku nebo obrazu a podobných rádiových zařízení (53 %) a
výroba elektronek a jiných elektronických součástek (40 %). Významný růst odvětví, který se
promítnul například i v nadprůměrném nárůstu zaměstnanců tohoto odvětví, je spojen se zahraničními
investicemi, především těmi na zelené louce. Jedná se zejména o projekty společností Panasonic
AVC Networks CZ Plzeň, Panasonic Mobile & Automotive Systems CZ Pardubice, AVX CZ
Lanškroun, ON Semiconductor CHC CZ Rožnov, Celestica CZ Kladno, ALPS Electric CZ Boskovice
ad. Naopak jedna firma – Hitachi Home Electronics, s.r.o., svoji činnost ukončila.
Významná role zahraničních investorů pro rozvoj odvětví se promítá, podobně jako i u dalších oborů,
do silné vývozní orientace. Odvětví OKEČ 32 je navíc významnou položkou i v celkovém exportu ČR,
jeho podíl v roce 2008 činil zhruba 8 %. Odvětví jako celek se vyznačuje pasivní obchodní bilancí,
nicméně zde existuje řada položek, u kterých dosahuje bilance zahraničního obchodu vysokých
kladných hodnot. Jedná se především o televizní přijímače, s odstupem pak ještě o přístroje pro
záznam a reprodukci obrazu a rozhlasové přijímače s vnějším zdrojem. Podobně jako u odvětví
OKEČ 31 však jsou tyto výrobky v ČR převážně montovány / kompletovány na základě dovážených
komponentů. Ukazuje se to i na struktuře zahraničního obchodu – zatímco v dovozu dominují mimo
jiné asijské země (Čína, Malajsie, Jižní Korea), ve vývozu tradičně dominují západoevropské země
v čele s Německem.
I přesto je možné v odvětví pozorovat zvyšující se technologickou náročnost, dokumentovanou
například vysokým růstem podnikových výdajů na VaV, které jsou již tak nadprůměrné, ale také
novými investicemi do oblasti technologických center a center strategických služeb ze strany velkých
zahraničních investorů.
III.2.XIII Výroba zdravotnických, přesných, optických a časoměrných přístrojů
Odvětví OKEČ 33 patří mezi dynamické a perspektivní, zahrnující široký sortiment výrobků, které jsou
určeny jak pro přímou spotřebu, tak v celé řadě aplikací, výrobních linkách, strojích a zařízeních.
Klade tak vysoké nároky na spolupráci strojírenských, elektrotechnických a elektronických profesí a to
nejen při jejich vývoji a výrobě, ale i použití v praxi.
Z dlouhodobého hlediska vykazuje odvětví mírný růst tržeb za vlastní výrobky a služby, a to již od roku
2000, a také růst zaměstnanosti i produktivity. Produktivita však stále nedosahuje průměru ZP a ve
srovnání s průměrem produktivity v EU dosahuje toto odvětví nejnižších hodnot. Příčinnou je velmi
pravděpodobně zaměření na výrobu méně sofistikovaných výrobků, které jsou naopak z vyspělejších
států do ČR dováženy. V důsledku zvýšeného dovozu především sofistikovaných výrobků
63
renomovaných firem je pro tuto skupinu výrobků typické záporné saldo zahraničního obchodu.
Dovážejí se nejen hotové výrobky, ale také polotovary a speciální součástí.
Produktivita
Růst produktivity
Podíl ON na PH
Změna B/O ZO
Změna ČFK
Výdaje na VaV
Zaměstnanci VaV
0
50
100
150
200
250
300
350
400
Nejvyšší podíl na vývozu mají zhruba se shodným podíle dvě položky – přístroje pro lékařské,
chirurgické, veterinární účely a optická vlákna, svazky optických vláken a optické kabely. První
skupina výrobků navíc zaznamenala pozitivní vývoj z hlediska snížení záporného salda zahraničního
obchodu. Podobně pozitivní vývoj je patrný i u dalších položek jako jsou přístroje k měření a kontrole
kapalin, měřící, regulační a vědecké přístroje ale také rýsovací, vytyčovací či matematicko-výpočetní
pomůcky.
Snižující se saldo zahraničního obchodu může značit, že se v odvětví začíná projevovat příznivé
postavení podle ukazatelů znalostní náročnosti a také poměrně vysoký růst výdajů na VaV. Ty se
v rámci celé skupiny OKEČ 33 zvýšily mezi roky 2000-2009 více zhruba 10x, v rámci nejsilnější
skupiny 33.3 Výroba zařízení pro řízení průmyslových procesů dokonce více než 25x na 1,3 mld. Kč
v roce 2009. Podobně silně vzrostl také OKEČ 33.1 Výroba zdravotnických přístrojů.
O znalostní náročnosti odvětví svědčí i největší výrobci, ke kterým patří Meopta - optika, s.r.o., ČEZ
Měření, s.r.o. a Metra Blansko. Významný podíl v tomto odvětví má ale i společnost Honeywell, která
v ČR investovala i do vývojového centra.
Dá se tedy říci, že odvětví dosáhlo srovnatelné konkurenceschopnosti co se týče kvality a užitné
hodnoty výrobků s alespoň některými vyspělejšími zeměmi a podle přehledu největších subjektů se
také zdá, že si v současné době již mnozí výrobci uvědomili, že k udržení konkurenceschopné
produkce je především potřeba trvalý vývoj, jak výrobků tak i výrobních technologií. Důležité je tedy
posilování těchto schopností a také propojení na domácí VaV, společně s podporou pronikání na
zahraniční trhy, a to i trhy mimo země mateřských firem.
III.2.XIV Výroba motorových vozidel, výroba přívěsů a návěsů
Automobilový průmysl patří ke klíčovým odvětvím nejen v české, ale i globální ekonomice. Jen
v Evropě odvětví zaměstnává více než dva miliony lidí přímo a dalších deset milionů pracovních míst
je v návazných profesích. Celosvětově automobilový průmysl generuje přibližně šedesát milionů
pracovních míst. Na českém ZP se odvětví OKEČ 34 podílí zhruba 10 % (podle počtu zaměstnanců),
v EU činí jeho podíl přibližně 8 %. Význam je však vyšší, a to z důvodu již dříve popsané provázanosti
na další odvětví, pro které OKEČ 34 vytváří důležité zakázky. Jedná se především o plastikářství,
elektrotechnický a strojírenský průmysl. Automobilový průmysl je také významným inovátorem, který
významně ovlivňuje technologickou úroveň dalších odvětví a i společnosti.
64
V ČR automobilový průmysl dominuje odvětvové skupině dopravních prostředků a je také klíčovým
subjektem exportní výkonnosti celé ekonomiky. Tvoří zhruba pětinu celkového vývozu a zároveň na
sebe váže nejvíce pracovních míst (při započtení subdodavatelských odvětví).
Produktivita
Růst produktivity
Podíl ON na PH
Změna B/O ZO
Změna ČFK
Výdaje na VaV
Zaměstnanci VaV
0
20
40
60
80
100
120
140
160
180
200
220
240
260
Automobilový průmysl v ČR představují jednak výrobci osobních automobilů v čele se společností
Škoda Auto (Volkswagen Group) a dále dvěma nově příchozími zahraničními investory TPCA a
Hyundai, významnou roli ale hrají i výrobci nákladních automobilů jako například Tatra nebo Avia
Ashok Leyland, výrobci autobusů jako například Irisbus Iveco, Sor Libchavy nebo Ekobus, a významní
dodavatelé pro automobilový průmysl.
Zatímco firma Škoda Auto zaměstnávala téměř 27 tisíc pracovníků a její roční tržby dosahují
200 mld. Kč při zhruba 650 tis. vozech ročně, společnost TPCA zaměstnává přibližně 3,3 tisíce lidí při
ročních tržbách více než 50 mld. Kč a výrobě více než 320 tis. automobilů. Podobných hodnot by měla
dosahovat i konečná výroba (kolem roku 2011-2012) společnosti Hyundai, která byla spuštěna
v druhé polovině roku 2008. Na konci roku 2009 měla společnost zatím zhruba 2 tisíce zaměstnanců a
výroba dosahovala 120 tisíc aut. Z těchto údajů je na první pohled patrný rozdílný charakter výroby a
rozdílná výše přidané hodnoty realizované v ČR . Produkce společností TPCA i Hyundai je z velké
části určena na vývoz, u společnosti TPCA se podíl vývozu pohyboval dokonce na téměř 100 %,
Škoda velmi dlouho významnou část své produkce uplatňovala na domácím trhu, při stále se zvyšující
produkci je však dnes i zde velký podíl produkce určen na export.
Příznivé časy zažívaly do nedávné doby také výrobci autobusů. V ČR jsou dva významní výrobci, a to
Iveco CR (dříve Karosa) Vysoké Mýto a SOR Libchavy. Produkce autobusů dosáhla v roce 2008
zhruba 3 500 autobusů.
Významný je ale samozřejmě také sektor subdodavatelů – výrobců příslušenství a součástek pro
motorová vozidla, jehož podíl na odvětví OKEČ přesahuje dokonce 50 %. Podobně jako samotná
výroba automobilů i tento segment odvětví je výrazně proexportně orientován. Je to dáno i poměrně
silnou uzavřeností dvou asijských automobilek, které dlouhodobě pracují s „vlastní“ skupinou
dodavatelů a ostatní dodavatelé lokalizovaní v ČR dodávají své díly a příslušenství jiným výrobcům
převážně v Evropě. Výrobcům se stále vyplácí, vzhledem k pozici ČR, zde vyrábět součástky a pak je
exportovat do mateřských firem nebo dalším výrobcům. Tradičně významným obchodním partnerem
zůstává pro tento segment v rámci automobilového průmyslu Německo. Novým zajímavým exportním
teritoriem se jeví Ruská federace. Nicméně například rychle rostoucí čínský trh bude (a zčásti již je)
obsluhován spíše prostřednictvím místních poboček, spíše než dovozy z Evropy.
Příznivé postavení automobilového průmyslu podtrhuje i jeho znalostní náročnost – odvětví OKEČ 34
zahrnuje nejvyšší podíl podnikových výdajů na VaV v ČR, relativně vzhledem k přidané hodnotě je
65
sice až na třetím místě za OKEČ 33 a 35, i tak je více než dvojnásobně převyšuje průměr ZP. Navíc,
ČR v tomto odvětví dokázala také přilákat řadu zahraničních investic v oblasti VaV. Společnosti jako
MB Tech, Ricardo, Swell, Valeo, Visteon, Bosch, Kostal a Siemens zde vybudovaly svá střediska
VaV, a to jak v návaznosti na výrobní závody, tak i zcela samostatně (to je případ společnosti MB
Tech či Ricardo). Celkem je možné v ČR najít 28 výzkumných a vývojových center spojených
s automobilovým průmyslem (dle informací agentury CzechInvest z prosince 2009).
Pro další posilování konkurenceschopnosti automobilového průmyslu je ale třeba znalostní náročnost
aktivit dále posilovat a především zvyšovat počet subjektů, které se těmto aktivitám věnují. Vysoká
znalostní náročnost automobilového sektoru je totiž zatím významně soustředěna do několika málo
subjektů v čele se Škodou Auto (největší vývojové centrum automobilového průmyslu patřící
společnosti Škoda Auto a.s. bylo slavnostně otevřeno v prosinci 2008, kromě mladoboleslavské
automobilky ho bude využívat i celý koncern Volkswagen a do budoucna by v něm mělo pracovat
zhruba 1 800 pracovníků) a výše jmenovanými výzkumnými / vývojovými centry.
Pokud jde o poslední vývoj automobilového průmyslu, v roce 2008 a i 2009 patřil k výrazně odvětvím
postiženým mezi prvními s výrazným poklesem produkce a také výrazným snižováním počtu
pracovníků. Výjimkou byla ale například kolínská TPCA, pro kterou byl rok 2009 zatím rekordní.
V letošním roce (2010) ale již například i Škoda Auto hlásí příznivá (až rekordní) čísla o rostoucích
prodejích. Velký podíl na tom měl čínský trh, společně s růstem v Rusku a Indii. Oživení zájmu o nové
vozy hlásí ale i další automobilky, například Opel nebo Honda, která obnovila plnou činnost ve svém
největším evropském závodě ve Swindonu v Anglii, ale i BMW, Volkswagen a další. Zdá se tedy, že
odvětví pomalu vystupuje z krize.
Jenže, jak se zdá, nastala výrazná změna v chování zákazníků. Pokud už kupují nové auto, tlačí na
ceny a vybírají mezi malými a úspornými modely, na nichž mají automobilky podstatně menší marži.
Zkušenosti s předchozími krizemi nabízejí obvyklý scénář, dle něhož po určité době po odeznění krize
lidé opět zamíří k luxusním značkám a k velkým výkonným vozům. Dnes se však situace od těchto
zaběhaných zvyklostí, které opakovaně prokazovaly svou platnost během krizí v sedmdesátých,
osmdesátých i devadesátých letech, výrazně liší. Změna v nákupních zvyklostech by mohla být
podstatně dlouhodobějšího charakteru. Dle tvrzení analytiků existuje poměrně značná
pravděpodobnost, že zacílení na malé a úsporné a také patrně ekologické vozy se stane novým
standardem.
Výrobci reagují na situaci vytvářením nejrůznějších uskupení, jejichž cílem je snížit náklady na výzkum
a vývoj. Často se spojují i úhlavní konkurenti. Typickým příkladem může být kolínská TPCA, kde se
pod třemi různými značkami vyrábí jedno auto, zaměřené na stejnou cílovou skupinu. Další spojení
jsou vcelku známá. Porsche a Volkswagen spolupracovaly na vývoji modelů Touareg a Cayenne,
Daimler si vyměnil část akcií s koncernem Renault-Nissan a tak dále. Společný vývoj motorů či
elektronických součástek snižuje náklady všem.
Již tak vysoký tlak na ceny se tedy v automobilovém průmyslu bude pravděpodobně nadále zvyšovat,
což samozřejmě bude vytvářet tlak i na výrobce přítomné v ČR. Ti zde i nadále využívají především
nižších výrobních nákladů pro jednoduchou montážní výrobu. Schopnost přitáhnou k současným
výrobním aktivitám i další strategické aktivity, nejenom VaV, ale také například možnost rozhodovat o
dodavatelích, marketing a prodej, se tak zdá pro další rozvoj automobilového průmyslu v ČR
významná.
III.2.XV Výroba ostatních dopravních prostředků a zařízení
Odvětví OKEČ 35 zahrnuje lodní výrobu, výrobu železničních a dalších kolejových vozidel, leteckou
výrobu a výrobu motocyklů. V české ekonomice zaujímá v tomto odvětví dominantní postavení výroba
kolejových vozidel se zhruba 65% podílem na tržbách. Druhé místo zaujímá obor letecké výroby s
25% podílem. Obě skupiny oborů patří v ČR k tradičním, nicméně po roce 1989 musely projít
66
významnou restrukturalizací a také posílením jejich technologické úrovně. Podle současných
ukazatelů konkurenceschopnosti uvedených v grafu 44 je patrné, že tato transformace se oboru
zdařila a obě skupiny patří mezi dynamická a navíc technologicky a znalostně náročná odvětví ZP.
Relativizovaný podíl výdajů na VaV je dokonce v tomto odvětví v rámci ZP nejvyšší, rozdělení mezi
dvě zmiňované skupiny odpovídá zhruba jejich tržbám – tedy přibližně 2/3 a 1/3.
V rámci výroby kolejových vozidel je rozhodující je výroba železničních lokomotiv a vozového
parku. Mezi významné výrobce v tomto oboru patří Škoda Holding (dříve Škoda Plzeň), která je
nejsilnějším domácím výrobcem. Mezi její klíčové výrobky patří nízkopodlažní tramvaje, elektrické
lokomotivy, metro, příměstské vlakové jednotky, trolejbusy, ale i trakční motory či kompletní pohony
pro dopravní systémy. Skupina ŠKODA zaměstnává více než čtyři tisíce pracovníků a její síla spočívá
v komplexním zaměření aktivit od vývoje, přes výrobu, distribuci a servis špičkových produktů na míru
podle potřeb a přání zákazníků. Svou velikostí patří mezi největší středoevropské výrobce kolejových
vozidel. Kromě domácích zákazníků – například tramvaje pro Prahu, elektrické lokomotivy a
příměstské vlaky pro České dráhy, se firma, podobně jako celé odvětví orientuje silně na vývoz.
Kromě evropských zemí se účastní tendrů například i v USA.
V dalších letech lze očekávat posilování technologické náročnosti výrobků s výraznějším podílem
automatizační techniky a elektroniky. To se kromě silnější potřeby investic a spolupráce v oblasti VaV
odrazí také ve vyšších požadavcích na podíl profesí s těmito znalostmi. Vzrůstající inovační náročnost
zvýší tedy poptávku po pracovnících, zabývající se vývojem, konstrukcí a technologií výroby.
Produktivita
Růst produktivity
Podíl ON na PH
604
Změna B/O ZO
Změna ČFK
Výdaje na VaV
Zaměstnanci VaV
0
20
40
60
80
100
120
140
160
180
200
220
240
260
280
300
320
340
360
380
Příznivý vývoj zpočátku roku 2009, kdy odvětví i v době ekonomické krize dokázalo mírně růst, se
zhoršil v druhé polovině roku a především v prvním čtvrtletí roku 2010. Růstu dosahovala výroba
kolejových vozidel především díky zakázkové náplni a průběžným dobám výroby. Zakázky v oboru
kolejových vozidel jsou zejména pro české dopravce, dopravní podniky, ale byly i na zahraničních
trzích např. na Slovensku, v Polsku, Itálii a v Srbsku. K těm předchozím se však bohužel nezačaly
v průběhu roku 2009 a 2010 přidávat ve velkém další. I tento sektor tak musí vyčkávat oživení
hospodářství a zlepšení výhledů například i pro veřejné rozpočty, které v této oblasti významně
investují (pokles zakázek v roce 2010 byl v odvětví OKEČ 35 nejvyšší v rámci ZP, v ostatních oborech
již zakázky začaly totiž postupně většinou narůstat). Možnou odpovědí i v tomto segmentu může být
větší diverzifikace trhů a orientace na rostoucí trhy rozvojových a rozvíjejících se ekonomiky. Tento
trend byl například podle dat za export zaznamenán v roce 2009, kdy se objem vývozu právě do
skupiny rozvojových ekonomik zvýšil zhruba pětinásobně.
Letecká výroba patří obecně ke špičkovým oborům strojírenské výroby, která se při využívání
nejnovějších poznatků vědy a výzkumu, technologií výrobních procesů a využívání nových materiálů
67
stává iniciátorem technického pokroku v řadě dalších odvětví. Letecký průmysl ČR prošel ale v
uplynulých letech složitějším obdobím, kdy došlo k útlumu výroby ve většině významných podniků.
Příčinou nebyla ani tolik konkurenceschopnost či dostupnost kvalitního technologického know-how,
ale významnou roli zde hrála potřeba vysokých investic a aktivního prosazení se na nových trzích a ne
zcela povedený výběr strategických partnerů.
V posledních letech před vypuknutím ekonomické krize se ale leteckému průmyslu v ČR začalo opět
dařit, ač ve výrazně nižších objemech výroby než dříve. Výroba letadel je v současné době
reprezentována především v oblastí sportovních a ultralehkých letadel. Rozvoj zaznamenává ale i v
oblastech letadlových systémů, jako jsou pokročilá hydraulika, elektronika, palubní přístroje, řízení a
ovladatelnost letadel a bezpilotních prostředků, a v oblasti pokročilých komunikačních a navigačních
prostředků. A například v roce 2009 se letouny, letadla s mechanickým pohonem nad 15000 kg
podílela ne vývozu OKEČ 35 zhruba 20 %.
Celkem je u letecké výroby v ČR registrováno zhruba 14 finálních výrobců těchto letadel. Dalších
zhruba 15-20 firem se specializuje na výrobu leteckých komponentů. Po Německu je ČR největším
evropským výrobcem a vývozcem těchto sportovních letadel. Významný úspěch v tomto segmentu
zaznamenala nedávno firma Evektor-Aerotechnik, která představila nové dopravní letadlo pro devět
až 14 cestujících, EV-55 Outback. V současnosti probíhá jeho certifikace a je samozřejmě otázkou,
jak dokáže uspět na trhu. Podle posledních informací zatím trh pro leteckou výrobu nedosáhl
takového oživení jako trh s automobily. Ukazuje to i informace z jednoho z největších veletrhů
aerosalonů. Největší český výrobce letecké techniky Aero Vodochody podle své mluvčí předpokládá,
že letos v rámci svého nejrozsáhlejšího programu vyrobí kolem 20 vrtulníků Sikorsky S-76. To je
zhruba stejně jako loni, ale asi o polovinu méně než v roce 2008.
Dobré předpoklady pro další rozvoj leteckého průmyslu vytváří i poměrně široká základna
výzkumných institucí zaměřujících se na VaV aktivity v této oblasti, a to v řadě případů na světové
úrovni, v čele s ČVUT v Praze a VUT v Brně.
III.3
Shrnutí odvětvových analýz
Detailnější odvětvové analýzy potvrzují klíčové závěry makroekonomické analýzy:
V naprosté většině byl příznivý vývoj odvětví spojen s přílivem zahraničních investic, v případě
růstu zaměstnanosti navíc často s přílivem investic na zelené louce do aktivit, které v české
ekonomice nebyly v předchozím období tak silné.
Vzhledem k vybudovaným novým kapacitám, které bylo nutné v době ekonomické recese
v naprosté většině omezovat, a i vzhledem k tomu, že v několika aktivitách se ČR stala
významným výrobním centrem Evropy, nelze předpokládat, že by i po znovuoživení
hospodářství mohl být další růst české ekonomiky i jednotlivých odvětví spojen s takto
intenzivním v podstatě kvantitativním rozšiřováním. Naopak lze předpokládat, že další růst
bude muset být založen na vnitřních změnách uvnitř jednotlivých oborů, zvyšování
produktivity, technologické náročnosti a případně také zahraniční expanze domácích subjektů.
Odvětvové analýzy dále ukázaly, že z hlediska vnitřního vývoje a hlavních ukazatelů
konkurenceschopnost existují mezi jednotlivými odvětvími poměrně významné rozdíly. Rozdíly však
existují i uvnitř těchto stále ještě relativně širokých skupin. Jak naznačila makroekonomická analýza,
růst zpracovatelského průmyslu byl spojen převážně s progresivnějšími a technologicky náročnějšími
obory OKEČ 28-35. I v dalších více tradičních odvětvích však existují progresivní a inovativní výroby a
firmy, které dokáží uspět i v silné konkurenci. Tyto rozdíly jsou de facto dány rozdílností na úrovni
firem, které se daným aktivitám věnují – rozdíly často vyplývají z velikosti firem, jejich vlastnictví, ale
také jejich strategie a kompetencí a postavení v hodnotovém řetězci.
68
Řada nástrojů na podporu rozvoje průmyslu je oborově selektivní, tj. je připravovaná pouze pro
subjekty určitých oborů / odvětví. Předchozí analýza ale ukázala, že zavedené klasifikace mohou být
příliš hrubé a někdy i zavádějící. Pro nastavení budoucích nástrojů je důležité rozdíly mezi
jednotlivými obory, resp. různými typy aktivit, subjektů a jejich strategií a bariér rozvoje respektovat a
zohledňovat, připravené nástroje by však neměly být omezeny pouze na určitá odvětví definovaná
podle stávající klasifikace.
69
IV Regionální analýza
Regionální analýza je rozdělena do dvou částí. V první jsou hodnoceny klíčové makroekonomické
charakteristiky, jejichž cílem je zhodnotit postavení českých regionů vzhledem k předpokládaným
podmínkám budoucí podoby Kohezní politiky EU. Druhá část je pak věnována detailnějšímu
hodnocení regionálních rozdílů v klíčových sférách socio-ekonomického rozvoje. Regionální účty za
rok 2009 nebyly v době dokončení zprávy (listopad 2010) dosud zveřejněny.
IV.1
Makroekonomická analýza na regionální úrovni
Výchozím bodem regionální analýzy je zhodnocení dynamiky českých regionů s důrazem na vývoj
ekonomické výkonnosti (zejména HDP/obyv.) a míry nezaměstnanosti. Výsledkem je identifikace těch
regionů, u kterých existuje „riziko“, že nebudou zařazeny mezi skupinu nejvíce (nejintenzivněji)
podporovaných regionů po r. 2014 (tj. skupinu regionů ze současného Cíle Konvergence, bude-li
jaký), a tedy odpověď na otázku:
•
Jaké bude postavení českých regionů vzhledem k předpokládanému financování v období
2014+ - jaké regiony mohou vypadnout z nejintenzivněji podporované skupiny regionů?
Srovnávací období pro nastavení budoucí kohezní politiky po roce 2014 by mělo zahrnovat roky 20082010. Regionální data za HDP jsou dostupná v době vypracování analýzy pouze do roku 2008. V tuto
dobu žádný z českých krajů mimo hlavní město Prahu nepřesahoval hranici 75 % průměrného HDP
na obyvatele EU27. Nicméně, již v roce 2007 překročil tuto hranici Středočeský kraj a kraj
Jihomoravský se jí i v roce 2008 mírně přiblížil.
V tuto chvíli tedy není možné jednoznačně říci, které regiony uvažovanou 75% hranici (která však
nemusí být uplatněna podle stejného principu jako v současném období) překročí a není to ani cílem
této analýzy. Graf 45 proto zobrazuje kromě dostupných dat také jednoduchou extrapolaci
předchozího vývoje – extrapolace průměrného ročního růstu vůči průměru EU27 v období 2001-2008 i
na roky 2009 a 2010. Uvedené období bylo zvoleno proto, že zahrnuje jak léta výrazné konjunktury,
tak i období relativně nízkého ekonomického růstu. Tím zohledňuje i případné zpomalení míry
přibližování českého HDP úrovni EU. Uvedený předpoklad pouze pomíjí málo pravděpodobný scénář
výraznějšího zpomalení hospodářského růstu v ČR (popř. poklesu), který by nebyl doprovázen
současným zpomalením průměrného růstu (poklesu) celé Unie (tedy stavu, který nenastal ani koncem
roku 2008, kdy výrazně zpomalil růst HDP v zemích celé Evropy, a proto proces konvergence může
pokračovat i přes možná záporná tempa vývoje HDP v ČR).
I tak je odhadování vývoje HDP v PPS poměrně komplikované, protože kromě nejistého růstu domácí
ekonomiky záleží i na vývoji průměrného HDP v celé EU a vývoji vzájemných cenových relací, které
mohou být od vývoje reálného HDP značně odlišné a v konečném důsledku se změny cenových
(směnných PPS) relací mezi zeměmi mohou ukázat pro hodnoty v PPS jako klíčové. I proto lze
hodnotit uvedené odhady jako pouze ilustrativní a v žádném případě je nelze považovat za prognózu
či předpověď vývoje.
Podle jednoduché extrapolace dosavadního vývoje by se na hranici 75 % mohly dostat pouze dva
regiony NUTS III – s vysokou pravděpodobností Střední Čechy a Jihomoravský kraj (viz graf
v příloze). Čerpání podstatné části prostředků z rozpočtu EU je však podmíněno kritériem maximálně
75 % průměru EU u HDP na obyvatele v PPS v oblastech NUTS II, nikoliv v oblastech NUTS III. Na
úrovni regionů NUTS II by podle uvedené extrapolace překonal 75% hranici pouze region Střední
Čechy, naopak region Jihovýchod a také region Jihozápad se této hranici díky poklesu v roce 2008
mírně vzdálily a překročí tuto hranici pravděpodobně až v dalších letech, za daných podmínek v roce
2011 (viz graf 45). V průměru v letech 2008–2010 zůstávají v uvedeném odhadu pod hranicí 75%
průměru HDP na obyvatele Unie dokonce všechny regiony NUTS II. A situace v nadcházejícím
programovacím období by byla stejná jako v tom současném.
70
To vše ale samozřejmě neplatí, pokud dojde k ochotě států EU domluvit se na případných změnách
rozpočtové politiky a kritéria pro přerozdělování prostředků budou nastavena jiným způsobem.
Graf 45: HDP v PPS na obyvatele jako procentu průměru EU27 – NUTS II, 2001-2008 (2010)
80
75
70
65
60
55
50
2001
2002
Střední
Čechy
Jihovýchod
2003
2004
Jihozápad
2005
Střední Morava
2006
2007
Severozápad
Moravskoslezsko
2008
2009
Severovýchod2010
Zdroj: ČSÚ – Regionální účty
Ukazatel HDP bude pravděpodobně kritériem pro určení podpory ze SF i v dalším období, současný
makroekonomický vývoj z důvodu nedostupnosti aktuálních dat však není možné podle tohoto
ukazatele hodnotit. Jediným, který je dostupný prakticky až do současnosti, je míra
nezaměstnanosti, která je však dalším klíčovým ukazatelem makroekonomické výkonnosti.
Předchozí pokles nezaměstnanosti v letech 2004-2007 se v druhé půlce roku 2008 zastavil. Ke konci
roku 2008 a především začátkem roku 2009 trh práce se zpožděním reagoval na pokles výkonnosti
ekonomiky. Snížila se zaměstnanost a prudce narostla nezaměstnanost, jak je patrné již z tabulky 9 s
nezanedbatelnými regionálními rozdíly.
Tabulka 9: Vývoj míry nezaměstnanosti v krajích ČR (VŠPS – roční průměry)
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
Praha
3,6
4,2
3,9
3,5
2,8
2,4
1,9
Středočeský kraj
4,9
5,2
5,4
5,2
4,5
3,4
2,6
Jihočeský kraj
5,0
5,2
5,7
5,0
5,1
3,3
2,6
Plzeňský kraj
4,7
5,3
5,8
5,1
4,6
3,7
3,6
Karlovarský kraj
7,5
6,4
9,4
10,9
10,2
8,2
7,6
Ústecký kraj
12,7
13,0
14,5
14,5
13,7
9,9
7,9
Liberecký kraj
4,7
6,1
6,4
6,5
7,7
6,1
4,6
4,2
5,8
6,6
4,8
5,4
4,2
3,9
Pardubický kraj
7,2
7,6
7,0
5,6
5,5
4,4
3,6
Vysočina kraj
5,1
5,3
6,8
6,8
5,3
4,6
3,3
Jihomoravský kraj
7,6
8,0
8,3
8,1
8,0
5,4
4,4
Olomoucký kraj
9,6
9,6
12,0
10,0
8,2
6,3
5,9
Zlínský kraj
7,9
7,5
7,4
9,4
7,0
5,5
3,8
13,3
14,7
14,5
13,9
12,0
8,5
7,4
ČR
7,3
7,8
8,3
7,9
7,1
5,3
4,4
2009
3,1
4,4
4,3
6,3
10,9
10,1
7,8
7,7
6,4
5,7
6,8
7,6
7,3
9,7
6,7
2009/2008
1,63
1,69
1,65
1,75
1,43
1,28
1,70
1,97
1,78
1,73
1,55
1,29
1,92
1,31
1,52
Zdroj: ČSÚ – Výběrové šetření pracovních sil
Vývoj míry nezaměstnanosti (MN) od poloviny roku 2008 byl však regionálně odlišný od předchozích
období – a to v tom smyslu, že řada úspěšných regionů si pohoršila více než regiony s trvale vysokou
mírou nezaměstnanosti. Došlo tedy k proměně pořadí některých regionů. Díky vyššímu růstu MN
v regionech s průměrnou či dokonce podprůměrnou MN (např. Plzeňský a Jihočeský kraj) se ve
sledovaném období snížily rozdíly mezi regiony (viz graf 46) a zjednodušeně se tím rozšířil soubor
krizí silně zasažených regionů (výjimkou je v podstatě pouze Praha, která si stále drží podprůměrnou
71
míru nezaměstnanosti). Regiony s nejvyšší mírou nezaměstnanosti zůstávají i nadále na posledních
místech, jediným regionem, který se dostal z ostatních mezi ně je Olomoucký kraj, který spadl o dvě
pozice níže. Podobně si pohoršil i Liberecký kraj, který spadl z 9. na 11. pozici.
Graf 46: Vývoj registrované míry nezaměstnanosti podle krajů (ČR=100), 06/2008-06/2010
200
180
160
140
120
100
80
60
40
20
VI.08
Praha
Liberecký
Středočeský
IX.08
XII.08
III.09
Jihočeský
Moravskoslezský
Ústecký
VI.09
Jihomoravský
Olomoucký
Vysočina
IX.09
XII.09
Karlovarský
Pardubický
Zlínský
III.10
VI.10
Královéhradecký
Plzeňský
Zdroj: MPSV
Kombinací dynamického pohledu a stavu MN se jako velmi nepříznivá jeví situace v Olomouckém,
Zlínském a také v kraji Vysočina, které si zhoršily i svou pozici (pořadí); vysoký nárůst MN
s překonáním průměru ČR zaznamenal také Pardubický kraj.
Podle vývoje v první polovině roku 2010 se situace jeví již stabilizovaná a lze tedy předpokládat, že
pokud se nebude zhoršovat situace světové ekonomiky, nejvyšších hodnot nezaměstnanosti bylo již
povětšinou dosaženo. Díky určitému sblížení regionů podle míry nezaměstnanosti v roce 2009, lze
předpokládat, že k podobnému sblížení by mohlo dojít i podle ekonomické výkonnosti – napovídala by
tomu i data za rok 2008. Na druhé straně podle zkušeností z předchozího období ekonomického růstu
se lze domnívat, že toto sblížení nebude trvalé, ale spíše, že ekonomické oživení bude silnější pouze
v některých regionech. Příkladem mohou být dosud úspěšné regiony jako Pardubický kraj či kraj
Vysočina, kde lze vysoký nárůst nezaměstnanosti spojit velmi pravděpodobně se silným poklesem
(například automobilového) průmyslu na počátku ekonomické krize. Ve druhém čtvrtletí roku 2010 se
v těchto dvou regionech MN vyvíjí příznivěji než v dalších regionech, resp. i příznivěji než na národní
úrovni. Oproti tomu v Ústeckém či Karlovarském se dále oproti průměru ČR mírně zvýšila.
Napovědět by v tomto případě mohla vazba mezi růstem HDP a změnou míry nezaměstnanosti.
Makroekonomická analýza a srovnání ČR s dalšími evropskými zeměmi ukázaly, že předpokládaná
vazba (tzv. Okunův zákon) v nových členských zemích zatím není tak silná jako u některých
vyspělejších zemí. Podobně je tomu v ČR i na regionální úrovni (viz graf 47) – korelace není ani pro
české kraje patrná. Pro kratší období let 2004-2007, kdy makroekonomická analýza ukázala, že růst
ekonomiky začal výrazněji generovat pracovní místa, zde sice vazba je, ale jen slabá.
I na regionální úrovni se tedy potvrzuje přetrvávající vliv transformace a restrukturalizace ekonomiky,
kdy, jako například u Libereckého kraje, nemusí relativně vysoký ekonomický růst přinést odpovídající
pokles nezaměstnanosti. Roli zde hraje velmi pravděpodobně především struktura ekonomiky, a to
nikoliv odvětvová, ale struktura z pohledu fáze, v které se podniky v jednotlivých odvětvích nacházejí. I
proto nelze v tuto chvíli hledat vazbu mezi růstem MN a předpokladem pro další růst (nastartování
růstu).
72
Graf 47: Reálný meziroční růst HDP v % vs. změna míry nezaměstnanosti v p.b., podle krajů ČR
2002-2008
13,0
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
Meziroční růst HDP (ve stálých cenách)
11,0
9,0
7,0
5,0
3,0
1,0
-1,0
-5,0
-4,0
-3,0
-2,0
-1,0
0,0
1,0
2,0
3,0
Meziroční změna MN v p.b.
Zdroj: ČSÚ – Regionální účty, VŠPS
IV.2
Regionální specializace
Rozdíly mezi českými regiony podle dosažené ekonomické úrovně, a v současnosti ani podle míry
nezaměstnanosti, nejsou významné, výjimkou je pouze dominantní pozice hlavního města. Podle
úrovně regionálních disparit se ČR řadí také k průměru EU (viz Berman Group 2009). Rozdílné
postavení krajů podle ekonomické dynamiky a vývoje na trhu práce však ukazuje, že rozdíly mezi
regiony existují, a to z hlediska podmíněnosti jejich růstu. A právě na tyto faktory se zaměřuje další
část analýzy. Jejím cílem ale není detailně vysvětlit vývoj jednotlivých regionů a jejich ekonomickou
pozici, ale vytvořit jednoduchou klasifikaci regionů podle klíčových indikátorů. Zjednodušeně by tato
klasifikace měla odpovědět na následující otázky:
•
Lze podle dosavadního vývoje (tj. vývoje mezi roky 2000-2008) a jeho „podmíněnosti“
klasifikovat regiony do výrazně odlišných skupin? A jaké jsou tyto skupiny a hlavní motory
jejich růstu?
V další části je tak pozornost věnována regionálním rozdílům v klíčových faktorech současného
ekonomického rozvoje hodnocených již v makroekonomické části analýz. Podobně jako v této kapitole
z bude tedy hodnocena především odvětvová a oborová specializace, a to jak podle struktury
ekonomiky regionů, tak podle zahraničního obchodu. Znalostním faktorům, které jsou neméně důležité
je věnována samostatná kapitola.
Grafy 48-51 představují jednoduchou klasifikace regionů podle hlavních makroekonomických
ukazatelů. Podle prvního z nich, tedy vazby mezi ekonomickou dynamikou a dosaženou ekonomickou
úrovní, lze regiony rozdělit do několika skupin:
• Motory ekonomického růstu ČR – Střední Čechy (Praha a Středočeský kraj)
Tato oblast zcela dominuje jak ekonomickou úrovní, tak i její dynamikou. Rozdíl oproti ostatním
regionům je jednoznačně nejvýznamnější. Celá oblast je tažena Prahou. Přesto silně narůstá
intenzita propojení hlavního ekonomického centra ČR na své nejbližší zázemí (Středočeský kraj).
73
• Dynamické regiony – Jihomoravský, Plzeňský, Zlínský a Pardubický kraj, Vysočina
Skupina regionů vykazujících příznivou ekonomickou dynamiku, která přinesla také relativně
významný pokles nezaměstnanosti – v relativním vyjádření vyšší než průměr ČR, v p.b. sice
kolem průměru ČR, u některých regionů je však tento pokles ovlivněn nižší výchozí absolutní
úrovní MN (Plzeňský, Vysočina).
•
Průměrně úspěšné regiony s vyšší dosaženou ekonomickou úrovní – Jihočeský a
Královéhradecký kraj a Moravskoslezský kraj
První dva jsou ekonomicky úspěšné kraje, kde je uspokojivý růst reálného HDP a průměrná
úroveň HDP na obyvatele mezi kraji bez Prahy provázena podprůměrnou mírou
nezaměstnanosti.
K této skupině lze přiřadit i Moravskoslezský kraj, který dosahuje podobné ekonomické dynamiky,
především díky růstu v letech 2004-2007, a díky výchozí pozici také stále dobré ekonomické
úrovně. Zároveň však podle svého propadu především na konci devadesátých let a nadprůměrné
míry nezaměstnanosti spadá mezi problémové a zaostávající regiony. Díky dalším
charakteristikám jeho ekonomiky lze však očekávat příznivější vývoj než v regionech poslední
skupiny.
•
Zaostávající regiony s nízkou ekonomickou úrovní – Ústecký, Olomoucký, Liberecký a
Karlovarský kraj
Heterogenní skupina regionů, jejich ekonomický růst i dosažená úroveň zaostávají za průměrem
ČR bez Prahy, které navíc trápí nadprůměrná míra nezaměstnanosti. Nejpříznivěji se v této
skupině jeví Olomoucký kraj. Jeho podprůměrný růst v době silné konjunktury a také výrazný
nárůst MN v posledních dvou letech značí, že jeho propadávání bude pokračovat.
Další tři kraje – Ústecký, Karlovarský a Liberecký – patří mezi regiony silně ovlivněné složitými
strukturálními změnami hospodářství, které se odrazily v nižší ekonomické dynamice a vysoké
míře nezaměstnanosti, u Ústeckého a Karlovarského kraje navíc i jejich výrazným ekonomickým
propadem.
Jak ale ukazují další grafy, postavení krajů podle dalších indikátorů je rozdílné, především pokud jde o
vazbu mezi vývojem na trhu práce a ekonomickou dynamikou, nejednoznačná je však i vazba mezi
ekonomickým růstem a růstem ekonomiky. I když, přínos zvýšení produktivity k ekonomickému růstu
je určitě významný. Další rozdíly mezi regiony a možné vysvětlení jejich odlišného postavení podle
výše hodnocených indikátorů je tedy třeba hledat také v jejich ekonomické struktuře.
Graf 48: Ekonomická dynamika 2000-2008 a dosažená ekonomická úroveň 2008, kraje ČR
360 000
HDP na obyvatele v roce 2008
Česko
340 000
JHM
STČ
PLK
320 000
JHČ
Česko bez PHY
MSK
300 000
PAK
HKK
280 000
VYS
ZLK
ULK
OLK
LBK
260 000
KVK
240 000
110
115
120
125
130
135
140
145
150
155
160
165
170
175
180
Růst HDP - 2000=100
74
Graf 49: Ekonomická dynamika 2000-2008 a změna MN mezi lety 2000-2008, kraje ČR
0
ULK
KVK
Změna MN 2008-2000 v p.b.
-1
LBK
-2
PLK
HKK
PHA
JHČ
-3
VYS
JHM
Česko
-4
ZLK
-5
STČ
PAK
-6
MSK
OLK
-7
-8
-9
110
115
120
125
130
135
140
145
150
155
160
165
170
175
180
Růst HDP - 2000=100
Graf 50: Ekonomická dynamika 2000-2008 a HPH hodnota na zaměstnance 2008, kraje ČR
HPH (v tis. Kč) na 1 zaměstnanou osobu
650
Česko
STČ
MSK
600
JHM
ULK
Česko bez PHY
550
PLK
JHČ
VYS
HKK
OLK
PAK
ZLK
LBK
500
KVK
450
110
115
120
125
130
135
140
145
150
155
160
165
170
175
180
Růst HDP - 2000=100
Graf 51: Ekonomická dynamika a dynamika produktivity práce 2000-2008, kraje ČR
Růst HPH na zaměstnance - 2000=100
170
MSK
PHA
160
JHM Česko
VYS
Česko bez PHY
ULK
150
ZLK
JHČ
KVK
PLK
HKK
STČ
PAK
OLK
140
LBK
130
110
115
120
125
130
135
140
145
150
155
160
165
170
175
180
Růst HDP - 2000=100
75
Makroekonomická analýza ukázala, že významnou roli v české ekonomice stále hraje průmysl, a to
dokonce významnější než ve zbývajících státech EU. Významný podíl průmyslu na HPH platí i pro
všechny české regiony s výjimkou hlavního města Prahy a také Jihomoravského kraje, kde vyšší podíl
zaujímá také sektor služeb (viz graf 52). I tak ale mezi regiony existují i podle této základní struktury
HPH poměrně významné rozdíly – podíl průmyslu celkem se v roce 2008 s vynecháním hlavního
města Prahy pohyboval mezi 26,5 % a 44,5 % HPH, podíl pouze zpracovatelského průmyslu mezi
21,7 % a 39,1 % (v roce 2007 dokonce 41,1 % v Libereckém kraji, kde však v roce 2008 došlo
k propadu o téměř 4 p.b.).
Graf 52: Struktura hrubé přidané hodnoty (HPH) podle hlavních skupin odvětví a krajů, 2004 a
2008
Zemědělství
Těžba
Průmysl
Stavebnictví
Služby
100
90
80
70
60
50
40
30
20
10
PHA
Česko
STČ
JHČ
PLK
KVK
ÚLK
LBK
HKK
PAK
VYS
JHM
OLK
ZLK
2008
2004
2008
2004
2008
2004
2008
2004
2008
2004
2008
2004
2008
2004
2008
2004
2008
2004
2008
2004
2008
2004
2008
2004
2008
2004
2008
2004
2008
2004
0
MSK
Regionálně diferencovaný je tedy i proces tzv. sekundární industrializace (viz kapitola
makroekonomické analýzy) – podle grafu 53 je možné obecně konstatovat, že rozdíly mezi regiony
podle struktury ekonomiky se dokonce mezi roky 2002-2008 posílily. Zatímco některých krajů se tento
proces prakticky nedotkl, a to nejenom Prahy, v jiných průmysl posílil výrazně nad průměrem ČR.
Graf 53: Význam průmyslu a jeho změna v krajích ČR, 2002-2007 a 2002-2008
5
8
4
ZLK
změna podílu průmyslu na HPH mezi roky 2002-2008 (v p.b.)
změna podílu průmyslu na HPH mezi roky 2002-2007 (v p.b.)
MSK
MSK
6
3
VYS
2
PAK
4
ZLK
ULK
1
OLK
PLK
0
ULK
LBK
STČ
2
Česko
-1
Česko
PLK
VYS
0
STČ
LBK
PAK
-2
JHM
HKK
JHM
OLK
-3
HKK
JHČ
-4
KVK
KVK
JHČ
-2
-5
20
25
30
35
podíl průmyslu na HPH v roce 2007 (%)
40
45
20
25
30
35
podíl průmyslu na HPH v roce 2008 (%)
40
45
76
Rozdílný charakter regionálních ekonomik, ale i samotného sektoru průmyslu ukazuje také tabulka 10.
Podle ní je patrný, jak odlišný význam jednotlivých regionů pro celkovou průmyslovou produkci ČR,
tak i odlišný význam průmyslu v jednotlivých regionech, rozdíly v tržbách z průmyslové výroby
připadající na jednoho zaměstnance, tak i vývozní dynamikou.
Tabulka 10a: Základní ukazatele průmyslu podle krajů v roce 2008
Průměrný
Tržby za prodej vlastních výrobků a služeb
počet
průmyslové povahy (běžné ceny)
podnikatelsk
celkem
podíl tržeb
na 1
ých subjektů
(mil. Kč)
za přímý vývoz (%) zaměstnance
(tis. Kč)
Praha
Středočeský
Jihočeský
Plzeňský
Karlovarský
Ústecký
Liberecký
Královéhradecký
Pardubický
Vysočina
Jihomoravský
Olomoucký
Zlínský
Moravskoslezský
ČR
248
238
170
174
94
184
123
164
149
151
286
167
201
238
2 585
334 170
469 997
128 973
182 516
39 574
316 439
114 600
90 198
180 835
116 740
192 954
114 297
142 913
380 573
2 804 780
26,3
65,7
47,8
64,6
50,5
34,4
62,3
67,6
38,5
63,5
45,7
61,3
48,1
46,6
49,4
4 089
4 549
2 437
3 045
1 547
4 714
2 271
1 867
3 535
2 158
2 347
2 100
2 595
2 968
3 067
Průměrný
Průměrná
evidenční
hrubá měsíční
počet
mzda 1
zaměstnanců zaměstnance
(fyzické
(Kč)
osoby)
81 727
31 259
103 310
26 322
52 918
22 058
59 946
23 287
25 582
20 707
67 122
23 320
50 453
22 624
48 301
20 611
51 160
20 866
54 085
22 314
82 209
21 741
54 438
20 507
55 078
21 405
128 234
24 610
914 564
23 598
Zdroj: ČSÚ
Tabulka 11b: Základní ukazatele průmyslu podle krajů v roce 2009
Průměrný
Průměrný evidenční počet Průměrná hrubá měsíční
počet
zaměstnanců
mzda
podniků ve
sledovaném skutečnost
index
skutečnost
index
období
(FO)
2009/2008
(Kč)
2009/2008
Hl.m.Praha
235
76 445
103,2
32 356
103,5
Středočeský
243
93 878
92,5
27 035
102,1
Jihočeský
170
45 741
90,9
22 593
102,5
Plzeňský
165
51 910
87,5
24 170
103,7
Karlovarský
88
20 233
82,5
22 426
108,4
Ústecký
190
56 048
87,6
24 288
104,0
Liberecký
121
41 479
83,4
24 038
104,8
Královéhradecký
152
39 121
84,0
21 478
104,6
Pardubický
150
42 898
84,8
21 810
104,5
Vysočina
145
44 336
82,4
22 435
100,3
Jihomoravský
282
68 698
88,1
22 480
103,1
Olomoucký
162
44 048
82,5
21 100
102,8
Zlínský
195
46 568
86,4
21 510
100,7
Moravskoslezský
244
110 296
87,7
24 113
97,5
ČR
2 544
781 699
88,3
24 328
103,0
Tržby za prodej vlastních
výrobků a služeb
průmyslové povahy
skutečnost
index
(mil. Kč)
2009/2008
331 309
105,1
436 323
93,1
102 298
81,0
153 613
84,3
32 955
84,7
241 145
78,6
102 135
89,4
73 367
82,5
160 876
89,2
89 510
76,8
155 698
82,1
87 874
77,4
127 027
90,3
308 200
81,4
2 402 330
87,0
Zdroj: ČSÚ – Statistický bulletin. Údaje v průmyslových podnicích se 100 a více zaměstnanci.
Rok 2008 byl však v ČR již poznamenán ekonomickou krizí a poklesem průmyslu, což se projevilo i
mírným poklesem jeho podílu na HPH. Hlavním důvodem je skutečnost, že dynamiku českého
průmyslu ovlivňují především odvětví značně vázaná na vývoj konjunkturního cyklu. To se projevilo i
v regionálně diferencovaném vývoji průmyslu v krajích ČR daném rozdílnou ekonomickou specializací
regionů (viz graf 54).
77
Průmysl v roce 2008 sice klesl především v krajích s vyšším podílem tržeb z průmyslu za přímý vývoz
– na Vysočině a v kraji Libereckém a Královehradeckém. Výjimkou byl v tomto ohledu ale například
Plzeňský kraj, kde tržby v roce 2008 z průmyslové výroby ještě mírně vzrostly. Odlišný byl také vývoj
v Ústeckém a Pardubickém kraji, kde byl podíl tržeb z průmyslu nižší. Podobě nelze vysledovat vazbu
mezi růstem HDP v roce 2008 a vývojem sektoru průmyslu. Tyto agregátní ukazatele tedy naznačují
diferencovanou podmíněnost vývoje jednotlivých krajů, včetně role specifické (odlišné) specializace
jejich ekonomiky. Tu je však třeba ověřit na podrobnějších datech.
Graf 54: Tržby za prodej vlastních výrobků a služeb a průměrný evidenční počet zaměstnaných
v průmyslu – meziroční index (stejné období minulého roku = 100), kraje za roky 2007 a 2008
2007
30
2008
HDP 2008
6
Česko
MSK
ZLK
OLK
-2
JHM
-1
VYS
-5
-10
PAK
0
HKK
1
0
LBK
5
ULK
2
KVK
3
10
PLK
4
15
JHČ
20
STČ
5
PHA
25
Zaměstnanci
6
6
4
4
2
2
0
0
-2
-2
-4
Česko
MSK
ZLK
OLK
JHM
VYS
PAK
HKK
LBK
ULK
KVK
PLK
-8
JHČ
-6
STČ
-6
PHA
-4
Zdroj: ČSÚ
Rozdílná specializace zpracovatelského průmyslu regionů je patrná z již hrubých dat v grafu 55. Jako
například velmi silné postavení výroby dopravních prostředků ve Středočeském kraji, výroby
chemických látek v Ústeckém kraji či hutní výroba v Moravskoslezském kraji apod. To je však
obrázek, který poskytují údaje za tržby jednotlivých odvětví. Podle počtu zaměstnanců jsou rozdíly
nižší, především dominance klíčových odvětvích se v regionech sníží. Odráží to rozdílný charakter
jednotlivých odvětví, a to jak obecný, tak i specifický pro českou ekonomiku, resp. rozdíly mezi těmito
odvětvími i v jednotlivých regionech.
78
Graf 55: Struktura regionálních ekonomik podle tržeb za prodej vlastních výrobků a služeb
průmyslové povahy podle odvětví OKEČ, 2002 a 2008
100%
80%
60%
40%
20%
0%
2002 2008 2002 2008 2002 2008 2002 2008 2002 2008 2002 2008 2002 2008 2002 2008 2002 2008 2002 2008 2002 2008 2002 2008 2002 2008 2002 2008
Praha
STČ
JHČ
PLK
KVK
ULK
LBK
HKK
PAK
VY S
JHM
OLK
ZLK
v ýroba potrav inářských v ýrobků a nápojů, tabákov ých v ýrobků
v ýroba textilií, textilních a oděv ních v ýrobků
v ýroba usní a v ýrobků z usní
zpracov ání dřev a, v ýroba dřev ařských v ýrobků kromě náby tku
v ýroba v lákniny , papíru a v ýrobků z papíru; v y dav atelstv í a tisk
v ýroba koksu, jaderných paliv , raf inerské zpracov ání ropy
v ýroba chemických látek, příprav ků, léčiv a chemických v láken
v ýroba pry žov ých a plastov ých v ýrobků
v ýroba ostatních nekov ov ých minerálních v ýrobků
v ýroba základních kov ů, hutních a kov odělných v ýrobků
v ýroba a oprav y strojů a zařízení jinde neuv edených
v ýroba elektrických optických přístrojů a zařízení
v ýroba doprav ních prostředků a zařízení
zpracov atelský průmy sl jinde neuv edený
MSK
Zdroj: ČSÚ
Rozdíly v ekonomické specializaci krajů se projevují i v dalším významné motoru růstu české
ekonomiky – zahraničním obchodu. Jak ukazuje graf 56, příspěvek čistého exportu k růstu HDP byl
v minulých letech skutečně významný a opět regionálně diferencovaný, v řadě regionů se export stal
jedním z hlavních motorů jejich růstu. Zde se navíc poměrně jednoznačně ukazuje korelace mezi výší
PZI směřujících do regionu a celkovou exportní výkonností a samozřejmě významný vliv má ale
samozřejmě i ekonomická specializace regionů na exportně orientovaná odvětví.
Tabulka 12: Porovnání pořadí jednotlivých krajů podle hodnoty celkového vývozu a podle
hodnoty vývozu v přepočtu na 1 obyvatele v průměru za roky 2004-2009
Hodnota vývozu celkem
Hodnota vývozu
Kraje
Kraje
v mil. Kč
na 1 obyvatele v tis. Kč
Středočeský kraj
418 910
Středočeský kraj
344,3
220 278
Plzeňský kraj
320,3
Plzeňský kraj
181 333
Pardubický kraj
314,1
Pardubický kraj
161 373
Liberecký kraj
204,2
Jihomoravský kraj
148 202
176,2
Ústecký kraj
137 194
Zlínský kraj
173,4
Praha
112 057
Vysočina
172,6
Zlínský kraj
102 484
166,0
91 866
Ústecký kraj
164,4
Jihočeský kraj
91 814
Karlovarský kraj
158,4
Liberecký kraj
88 972
Jihočeský kraj
144,7
Vysočina
88 804
Jihomoravský kraj
129,6
Olomoucký kraj
82 914
Olomoucký kraj
129,2
Karlovarský kraj
48 866
Praha
91,5
Zdroj: ČSÚ
79
Graf 56: Růst HDP mezi roky 2004 a 2008 a průměrný export na obyvatele
výkonnost podle krajů
175
STČ
PLK
PLK
PAK
305
160
Růst vývozu - 2004=100
Vývoz na 1 ob. v tis. Kč (průměr 2004-2008)
360
250
LBK
195
MSK
KVK
140
VYS
HKK
ZLK
ULK
OLK
JHC
PAK
ULK
125
135
STČ
ZLK
130
145
155
Růst HDP - 2004=100
100
105
HKK
115
PHA
JHM
OLK
KVK
PHA
115
MSK
145
115
JHM
85
105
a exportní
JHC
LBK
125
VYS
135
145
155
Růst HDP - 2004=100
Zdroj: ČSÚ
Zbožová struktura exportu, která je dostupná na poměrně podrobné úrovni, může blíže napovědět,
jaké existují mezi regiony rozdíly v jejich specializaci. Mírné rozdíly existují sice již na úrovni SITC-1,
nicméně v podstatě ve všech krajích dominantní skupiny SITC 6 – polotovary a materiály a SITC 7 –
stroje a dopravní prostředky, přičemž pouze tu druhou lze považovat za skupinu obsahující výrobky
s vysokou přidanou hodnotou (skupina tzv. high-tech výrobků – viz box 2).
Určitá specializace je patrná pouze u několika krajů – chemický průmysl v případě Ústeckého kraje,
vývoz motorových vozidel ve Středočeském kraji a Pardubický kraj s dominantním vývozem shodné
skupiny, ale „specializací“ na kancelářské stroje. Výrazně nadprůměrný export skupiny SITC 7 má
ještě Plzeňský kraj se silným podílem ve skupině telekomunikačních zařízení, kancelářských a
elektrických strojů.
Podrobnější pohled do zbožové struktury vývozu jednotlivých krajů, podle skupiny SITC na dvě místa
(viz tabulka 12), potvrzuje dominantní úlohu strojů a dopravních prostředků ve vývozu jednotlivých
krajů, ale také se potvrzuje rozdílná specializace krajů – zatímco ve dvou krajích tři hlavní položky
vývozu v uvedeném období představovaly více než polovinu celkového vývozu krajů (navíc se silným
postavením jedné položky), u několika se pohyboval podíl tří klíčových položek pouze kolem 30 %.
Ekonomika těchto krajů je tedy diverzifikovanější.
Tabulka 13: Zbožová struktura exportu podle SITC-1, kraje, průměr 2004-2009
0
1
2
3
4
5
6
Praha
4,11
2,25
4,03
16,05
0,03
8,18
8,05
Středočeský kraj
2,74
1,25
1,73
0,64
0,03
6,67
9,56
Jihočeský kraj
4,47
1,33
4,05
0,28
0,00
6,27
15,72
Plzeňský kraj
1,86
0,58
2,05
0,01
0,00
0,97
12,13
Karlovarský kraj
0,69
0,91
8,21
2,29
0,11
8,29
37,71
Ústecký kraj
2,35
0,21
3,11
6,96
0,64
16,06
31,01
Liberecký kraj
1,04
0,09
1,41
0,01
0,00
3,47
28,23
2,73
0,13
3,51
0,03
0,00
2,99
31,18
Pardubický kraj
1,83
0,02
0,93
0,91
0,01
2,75
8,97
Vysočina
3,82
0,10
4,29
0,38
0,02
2,54
21,30
Jihomoravský kraj
4,09
0,31
1,75
0,55
0,17
5,73
22,02
Olomoucký kraj
7,82
0,21
2,53
0,02
0,31
4,20
23,76
Zlínský kraj
5,77
0,21
2,48
1,92
0,05
9,68
34,27
1,99
0,15
3,32
9,52
0,00
5,44
40,00
ČR
3,05
0,60
2,60
3,12
0,09
6,07
20,26
7
47,04
67,76
54,34
65,47
28,99
29,20
50,78
51,53
79,19
56,78
49,86
46,82
33,12
33,90
53,06
8
10,21
9,55
13,53
16,92
12,80
10,46
14,92
7,88
5,40
10,74
15,52
14,32
12,48
5,67
11,09
Zdroj: ČSÚ
80
Zajímavé je také srovnání regionálně významných položek vývozu s položkami, které se významně
podílí na celkovém českém vývozu v dané skupině. Z toho srovnání se ukazuje, že většina krajů není
významně specializovaná na unikátní položky vývozu – většina nejvýznamnějších položek podle jejich
podílu na českém vývozu hraje v krajském vývozu zanedbatelnou roli. Naopak “krajsky významné“
položky kraje nemají tak vysoký podíl na českém vývozu. Výjimkou jsou tři kraje – Středočeský
s vývozem dopravních prostředků, Pardubický s vývozem kancelářských strojů a Moravskoslezský
s vývozem železa a oceli a uhlí.
Tabulka 14: Hlavní položky SITC vývozu jednotlivých krajů s největším podílem na vývozu kraje
a na celkovém českém vývozu za roky 2004-2009
Podíl na vývozu kraje SITC (v %)
Podíl na vývozu ČR SITC (v %)
1.
2.
3.
Celkem
1.
2.
3.
Celkem
podíl na
vývozu
kraje
Praha
75 (14,0) 35 (11,8)
78 (7,7)
33,5
34 (72,9) 35 (56,7) 11 (30,9)
16,9
Středočeský kraj
78 (48,4)
89 (4,7)
74 (4,7)
57,8
12 (91,0) 23 (85,9) 78 (58,4)
49,9
Jihočeský kraj
77 (14,7) 74 (13,6) 78 (12,5)
40,8
03 (25,5) 26 (18,8) 11 (15,0)
2,6
Plzeňský kraj
76 (21,8)
77 (9,7)
75 (9,6)
41,1
76 (36,2) 89 (15,9) 24 (15,9)
32
Karlovarský kraj
77 (15,5) 69 (15,4) 66 (10,9)
41,8
26 (64,8) 41 (48,5) 61 (20.7)
6,4
Ústecký kraj
77 (12,5)
57 (8,2)
69 (5,6)
26,3
56 (73,1) 33 (50,3) 42 (49,1)
8,0
Liberecký kraj
78 (23,3) 66 (13,3) 74 (11,4)
48,0
66 (21,1) 82 (16,7) 81 (10,7)
23,7
Královéhradecký
78 (23,9) 77 (10,4)
69 (8,0)
42,3
21 (44,6) 29 (28,9) 61 (18,2)
1,3
kraj
Pardubický kraj
75 (45,7)
77 (8,8)
76 (8,7)
63,2
75 (49,6) 53 (16,1) 72 (12,8)
51,3
Vysočina
74 (26,5) 77 (11,7) 69 (10,4)
48,6
63 (31,1) 83 (29,6) 24 (21,8)
10,3
Jihomoravský kraj
77 (10,2)
74 (8,0)
69 (7,6)
25,8
43 (41,5) 64 (23,2) 87 (19,0)
10,8
Olomoucký kraj
77 (16,3)
69 (9,2)
71 (9,4)
34,9
53 (27,6) 07 (22,2) 42 (17,2)
3,9
Zlínský kraj
62 (23,3) 77 (12,8)
69 (6,7)
42,7
62 (50,6) 85 (31,0) 07 (27,7)
26,8
Moravskoslezský
67 (27,4)
32 (8,8)
77 (7,7)
43,9
32 (91,0) 67 (64,9) 25 (57,3)
37,6
kraj
ČR
78 (16,5)
77 (9,5)
75 (7,1)
33,1
x
x
x
x
Legenda:
03 Ryby, korýši, měkkýši a vodní bezobratlí
07 Káva, čaj, kakao, koření a výrobky z nich
11 Nápoje
21 Kůže, kožešiny
23 Surový kaučuk
24 Korek a dřevo
26 Textilní vlákna
29 Suroviny živočišného a rostlinného
původu, jn
32 Uhlí, koks a brikety
33 Ropa, ropné výrobky a příbuzné
materiály
34 Topný plyn, zemní i průmyslově
vyráběný
35 Elektrický proud
41 Živočišné oleje a tuky
42 Pevné rostlinné tuky a oleje
53 Barviva, třísloviny a pigmenty
56 hnojiva (jiné než ve skupině 272)
57 Plasty v prvotní formě
61 Kůže, kožené výrobky, jn, a vydělané
kožky
Zdroj: ČSÚ
62
63
66
67
69
72
74
75
Výrobky z pryže
Výrobky z korku a dřeva (kromě nábytku)
Výrobky z nekovových nerostů, j.n.
Železo a ocel
Kovové výrobky, j.n.
Strojní zařízení pro určitá odvětví průmyslu
Stroje a zařízení všeobecně užívané v průmyslu, j.n.
Kancelářské stroje a zařízení k automatizovanému zpracování dat
76
Zařízení k telekomunikaci a záznamu a reprodukci
77
Elektrická zařízení, přístroje a spotřebiče, j.n.
81
82
87
Montované stavby, sanitární, instalatérské, topenářské a svítidel a zařízení,
nespecifikované
Nábytek a jeho díly
Profesní, vědecké a řídící přístroje a zařízení, nespecifikované
89
Různé výrobky, j.n.
81
Při hodnocení exportu ale i ekonomické struktury je důležité hodnotit také význam sofistikovanějších
výrob a vývoz položek s vyšší přidanou hodnotou. Jedním z možných způsobů hodnocení je analýza
podílu zahraničního obchodu s technologickými, resp. tzv. high-tech výrobky (viz box 2). Tato skupina
výrobků byla definována organizací OECD a je využívána pro mezinárodní srovnání. Podobně jako
skupina znalostně náročných odvětví má však několik omezení. Tím hlavním je skutečnost, že sleduje
pouze vývoz konečných výrobků, bez ohledu na to, zda se v dané zemi, resp. regionu tyto výrobky
také produkují, a to včetně jejich vývoje či designu, nebo zda zde jsou pouze „smontovány“
z dovezených komponentů. V druhém případě může jít sice o sofistikované, technologicky náročné
výrobky, přidaná hodnota vzniklá v daném regionu bude omezená. S vědomím těchto omezení je
nutné přistupovat i k interpretaci dostupných dat.
Box 2: Zahraniční obchod s technologicky vyspělými (high-tech) výrobky
V rámci OECD bylo definované technologicky vyspělé (dále jen high-tech) zboží podle mezinárodní
klasifikace zboží SITC (Standard International Trade Classification, Rev. 3, OSN), čímž je umožněno
získávat data o vysoce technologicky náročných produktech v zahraničním obchodě, která jsou
mezinárodně srovnatelná. V rámci SITC jsou v high-tech produkty členěny do devíti základních
skupin:
1. Letecká technika (letadla a jejich příslušenství, letecké motory, další navigační systémy)
2. Výpočetní technika (počítače a jejich příslušenství, kopírovací stroje aj.)
3. Elektronika a telekomunikace (videoaparatury, telekomunikační zařízení, tištěné spoje, optická
vlákna, mikrovlnné trubice, polovodičová zařízení, integrované obvody a mikropříslušenství,
piezoelektrické krystaly, zařízení pro numerický záznam aj.)
4. Farmacie (antibiotika a léky je obsahující, hormony a léky je obsahující, glykosidy, žlázy, vakcíny)
5. Vědecké přístroje (měřící zařízení a přístroje mimo kompasy a zařízení na měření plochy a délky,
optická zařízení a přístroje, elektrodiagnostická zařízení pro lékařství, zubní vrtačky, foto a filmové
kamery, kontaktní čočky, optická vlákna nepatřící do skupiny 3, ortopedické pomůcky)
6. Elektrotechnika (elektrické kondenzátory, elektrické stroje s individuálními funkcemi, elektrická
zvuková nebo světelná signalizační zařízení)
7. Chemie (chemické prvky Se, Te, P, As a B, Si, Ca, Sr, Ba, radioaktivní materiály, syntetické
organické barvy a laky, polyetylentereftalát, insekticidy, desinfekční činidla aj.)
8. Neelektrické stroje (numericky řízené obráběcí stroje, obráběcí nástroje používající laser a jiné
světelné a fotonové paprsky a ultrazvukové a elektrochemické procesy, plně nebo částečně
automatizovaná zařízení na odporové a obloukové svařování kovů, plynové turbiny a jejich části,
jaderné reaktory a jejich části, jaderné palivové elementy, stroje pro isotopickou separaci aj.)
9. Ostatní high-tech (sportovní, lovecké zbraně aj.)
Podíl technologicky náročných výrobků na celkovém exportu krajů je u většiny z nich nízký, výjimkou
jsou pouze tři, a to Praha, Pardubický a Jihomoravský kraj. V Praze a Pardubickém kraji připadá však
většina tohoto exportu na skupinu výpočetní techniky, kde podle podrobnějších znalostí z dalších
projektů, ale i z běžně dostupných informací (viz kapitola III – Odvětvové analýzy), víme, že se jedná o
druhý výše zmíněný případ a ukázku omezené vypovídací schopnosti statistických dat. Tato skupina
výrobků dominuje i u dalších krajů, celkem poloviny ze všech, a i zde lze předpokládat, že se nejedná
o export v daném kraji vyrobených a vyvinutých high-tech výrobků.
Celkově se podle dat v tabulce 14 odlišují pouze Jihomoravský a Olomoucký kraj, kde se projevuje
specializace na oblast vědeckých přístrojů, které zde představují nevýznamnější podíl exportu hightech výrobků.
82
Tabulka 15: Zahraniční obchod s technologicky vyspělými (high-tech) výrobky podle krajů ČR,
2003-2007
Podíl high- Podíl kraje
Index
Nejvýznamnější skupina a její podíl v % na celkovém
tech z
na highhigh-tech
high-tech exportu kraje
exportu
tech
exportu
kraje
exportu
2007/2003
ČR
Praha
24,8
10,4
4,22
Výpočetní technika (54,3)
Středočeský
7,7
11,7
0,84
Jihočeský
5,6
2,0
0,77
Elektronika a komunikace (49,5)
Plzeňský
9,5
6,1
10,74
Karlovarský
1,3
0,3
1,34
Ústecký
3,0
1,6
1,79
Liberecký
1,9
0,7
1,81
Královéhradecký
4,6
1,7
0,92
Elektronika a komunikace (35,7), Elektrotechnika (32,5)
Pardubický
58,3
34,7
1,62
Vysočina
2,5
0,9
2,32
Vědecké přístroje (32,3)
Jihomoravský
15,9
9,0
1,41
Olomoucký
4,3
1,4
1,85
Vědecké přístroje (40,0)
Zlínský
9,1
3,5
2,06
Moravskoslezský
9,7
7,7
2,59
ČR
13,0
x
2,06
Zdroj: ČSÚ
IV.3
Shrnutí regionálních analýz
Předchozí analýza regionálních rozdílů, resp. rozdílů mezi jednotlivými českými kraji působí určitě
nejednoznačně, bez jasných závěrů. Důvodem je zčásti omezená dostupnost a podrobnost
regionálních dat a absence dat za současné turbulentní období oproti makroekonomické analýze.
Dalším důvodem je ale skutečnost, že rozdíly mezi (a to i podle makroekonomických dat podobnými)
regiony nelze prostřednictvím agregátních dat „shora“ jednoduše vysvětlit.
I na regionální úrovni se tak v růstu projevují shodné faktory jako na úrovni národní, nicméně
v každém regionu působí díky jeho vnitřním specifikům rozdílně. Tato specifika jsou dána do značné
míry odlišnou specializací krajů, ale nikoliv podle odvětví (to ano, ale jen u několika málo krajů), ale
podle charakteru daného odvětví – zjednodušeně podle stupně jeho vyspělosti, úrovně zapojení do
globálních produkčních síti, dominanci subjektů pod zahraniční kontrolou a mírou jejich autonomie.
Tento závěr podporuje jednak proměnlivé postavení krajů podle jednotlivých indikátorů a neexistující
či jen slabá vazba mezi indikátory, kterou lze očekávat podle obecných zkušeností. Navíc ho však
podporují velmi podrobné průzkumy zpracovatele firemní sféry provedené v letech 2008-2010, které
se týkaly celkem zhruba 400 firem v různých českých regionech. Názorně to však ukazuje také příklad
dvou problémových a zaostávajících krajů popsaných stručně v Boxu 3.
Box 3: Rozdílné příčiny dvou obdobně ekonomicky slabých a zaostávajících krajů
Karlovarský kraj představuje jeden z nejvíce zaostávajících krajů ČR – jak z hlediska HDP na
obyvatele, tak reálného růstu HDP, tak míry nezaměstnanosti patří vždy mezi tři „nejhorší“ kraje a
stávající trendy naznačují, že zaostávání kraje se dále prohloubí. Podle podrobné analýzy doplněné
rozsáhlými terénními průzkumy mezi firmami kraje se ukázalo, že zaostávání kraje lze úzce spojit s
jeho silnou závislostí a zakázkovým charakterem výroby kraje. Poloha Karlovarského kraje na
hranicích s Německem společně s nízkou úrovní mezd oproti německému trhu práce umožňuje
německým firmám při zadávání činností náročných na pracovní sílu výrazně snížit provozní náklady a
zvýšit tak jejich konkurenceschopnost na světových trzích – většina výrobních firem z průzkumů je
83
orientována z více než 90 % na německý trh a kraj patří mezi silně exportně orientované kraje.
Především v průběhu devadesátých let dokázal také kraj přilákat významným objem zahraničních
investic, které se pro ČR staly významným motorem růstu. Tyto zdánlivě příznivé podmínky pro
ekonomický rozvoj nebyly ale v Karlovarském kraji vzhledem k absenci jiných důležitých faktorů
využity tak jako v jiných krajích ČR ke zvyšování kompetence a posilování významu výrobních aktivit
v rámci globálních hodnotových řetězců. Naopak, zakázková výroba zůstala dominantní.
Olomoucký kraj patři k dalším nejvíce zaostávajícím krajům ČR, a to již od počátku sledovaného
období v roce 1995. Zaostávání kraje však na rozdíl od kraje Karlovarského není způsobeno
hospodářským poklesem kraje, ale trvale rychlejším tempem růstu většiny regionů ČR. V důsledku
toho nemělo zaostávání kraje až do vypuknutí současné krize (tedy roku 2008) závažné dopady na trh
práce. Olomoucký kraj je také na rozdíl od KVK druhým nejméně úspěšným krajem v ČR z hlediska
přílivu PZI a také podle exportní výkonnosti. Olomoucký kraj se také vyznačuje čtvrtým nejvyšším
podílem terciéru na tvorbě HPH mezi kraji v ČR a (při zohlednění zkreslení statistik pozicí hlavního
města) mírně podprůměrným podílem zpracovatelského průmyslu. Nicméně vzhledem k nízké úrovni
HDP lze předpokládat, že to neznačí vyspělost sektorové struktury hospodářství, nýbrž spíše zaostání
za ostatními kraji v tzv. sekundární industrializaci díky nižší výkonnosti naprosté většiny odvětví
zpracovatelského průmyslu. Naopak podle některých charakteristik v oblasti znalostní ekonomiky se
Olomoucký kraj řadí k průměru či dokonce mírně nad průměr ČR. Tyto faktory však nedokázal zatím
významně využít pro svůj ekonomický růst. Kromě nižší výkonnosti prakticky všech odvětví ekonomiky
kraje přispívá k jeho zaostávání také silná vnitřní heterogenita – především vnitřní polarita mezi
metropolitním územím na jihu a venkovským horským územím ve středu a na severu kraje.
Zdroj: Berman Group 2010a, 2010b
Rozdíly mezi kraji v ČR jsou významné, nikoliv však tolik podle výsledných makroekonomických
charakteristik, ale podle jejich podmíněnosti. Jednotlivé kraje jsou ale tak natolik specifické, že jejich
rozdíly nelze dostatečně přesně popsat pomocí dostupných agregátních ukazatelů a analýzy „od
stolu“.
Důležitým závěrem této analýzy je tedy obtížnost generalizace trendů regionálního rozvoje a
zjednodušeně obtížnost úspěšné „klasifikace“ regionů do několika homogenních skupin,
kterým by následně mohly být „na míru“ ušity potřebné podpůrné nástroje.
Regionální rozdíly jsou na jednu stranu natolik specifické, že jim nelze přesně na míru ušít nástroje na
úrovni národních programů, které by byly vždy omezeny pouze na některé regiony. Na druhé straně je
ale patrné, že tyto vyplývají do znační míry z jejich vnitřní ekonomické struktury. Rozdíly mezi regiony
tak v nemalé míře odrážejí výše popsané rozdíly mezi jednotlivými odvětvími ekonomiky, resp.
aktivitami jednotlivých firem. Nástroje respektující tuto šíři strategií a bariér rozvoje znalostně a
technologicky založené konkurenceschopnosti by měly tedy zároveň odrážet rozdíly mezi jednotlivými
regiony. Zároveň je však důležité, nesvázat nastavení podpůrných nástrojů příliš striktně, tak, že by je
regiony nemohly využívat flexibilně podle měnících se podmínek. Tato určitá flexibilita je důležitá
například i proto, že přeci jen existují určité obory a aktivity, které jsou regionálně koncentrované a
tedy velmi specifické. A pro tyto by nemusely být striktně a úzce definované nástroje efektivní.
84
V
Analýza znalostní ekonomiky
Dosavadní analýzy ukazují, že rychlý hospodářský růst ČR v posledních letech byl přímým důsledkem
přílivu PZI do české ekonomiky, resp. vybraných odvětví zpracovatelského průmyslu. Je ale zřejmé,
že masivní příliv PZI po roce 2000 byl spíše jednorázovou událostí, která se jen těžko bude
v budoucnu opakovat. Stav přetrvávající v posledním desetiletí, kdy se z ČR stala „továrna Evropy“ je
dlouhodobě velice nepravděpodobný. Další ekonomický růst bude podle nás záviset především na
schopnosti ekonomiky přeorientovat se na sofistikovanější výrobu zboží a služeb s vyšší přidanou
hodnotou. Pro jednotlivé firmy – a pro ekonomiku jako celek – to bude znamenat usilování o posun na
vyšší stupeň v hodnotových řetězcích, a tedy o jiný způsob zapojení do globálních produkčních sítí.
Takovýto posun ekonomik a zdrojů jejich konkurenceschopnosti názorně ukazuje obrázek 1. Kde se
ČR na této ose nachází a co schází k jejímu posunu výše je předmětem analýzy v této kapitole.
Obrázek 1: Růst konkurenceschopnosti – schéma hlavních zdrojů konkurenceschopnosti
Inovace a vlastní know-how
INOVACÍCH
Kvalitativní
konkurenceschopno
Konkurenceschopnost
založená na
Konkurenceschopnost
založená na
Cenová
konkurenceschopnost
EFEKTIVNOSTI
Konkurenceschopnost
založená na
FAKTORECH
Přejímání know-how
Zdroj: vlastní vypracování podle klasifikace WEF, OECD, UNCTAD
ČR se v mnoha ohledech přibližuje vyspělejším zemím především západní Evropy. Na druhé straně
předchozí odlišný vývoj, ale i další faktory, mohou vést k tomu, že ČR se do určité míry bude vyvíjet
odlišně a rozvoj a růst jeho ekonomiky tak musí být podpořen zčásti specifickými opatřeními, která
nelze jednoduše okopírovat. Cílem této analýzy je proto identifikovat ty sféry a faktory, kde se vývoj
ČR významněji liší. Nalezení a popis charakteru těchto odlišností budou využity v dalších částech
prací pro navrhování specifických veřejných intervencí a pro formulaci argumentů na jejich podporu.
Analýza vychází z mezinárodních srovnání v již realizovaných studiích, ale tato srovnání jsou
doplněna a korigována o mikroekonomická zjištění podrobnějším rozborem dostupných národních a
regionálních dat a z dosud realizovaných vlastních průzkumů. Zjednodušeně lze kombinované
zaměření analýz na makro- a mikrodata popsat na příkladu zaměstnanosti v podnikovém sektoru
výzkumu a vývoje: v ČR je relativně vysoká zaměstnanost v tomto sektoru, ale data nevypovídají nic
o kvalitě realizovaných VaV aktivit ani o tom, jak a jaká je část z nich skutečně přispívá ke
konkurenční výhodě české ekonomiky.
85
Kapitola je celkem rozdělena na tři témata, podobně jako v předchozích částech jsou znalostní faktory
hodnoceny na národní, ale i regionální úrovni, poslední část je zaměřena na hodnocení inovační
infrastruktury a institucí, které jsou důležitou součástí inovačních systémů.
V.1
Mezinárodní srovnání
Cílem této kapitoly je zhodnotit postavení ČR ve srovnání s EU a odpovědět na tyto otázky:
•
Jaká je úroveň znalostních faktorů v ČR? Kde máme silné stránky a kde naopak slabé (=kde
jsou hlavní bariéry rozvoje)?
•
Jaká jsou specifika české ekonomiky – v čem se liší a jak od srovnávaných zemí?
•
Jaký je charakter podnikových znalostních aktivit – jaká je jejich intenzita, fragmentovanost či
koncentrace?
Komplexní přístup k hodnocení inovačně založené konkurenceschopnosti na úrovni zemí představuje
European Innovation Scoreboard (EIS). V EIS je identifikováno několik klíčových pilířů inovační
výkonnosti, které jsou měřeny s využitím souboru různorodých ukazatelů zaměřených na kvalitativní
charakteristiky znalostních vstupů a výstupů. Srovnání na základě souhrnného inovačního indexu
(SII) ukazuje (viz graf 57 a tabulka 13), že ČR sice stále zaostává za průměrem EU, ve většině faktorů
však EU zároveň postupně dohání. V pořadí ale zůstává na dlouhodobě 16. příčce, z nových
členských zemí za Estonskem a Slovinskem.
Graf 57: European Innovation Scoreboard – pozice ČR, 2009
Zdroj: EC 2010
Při podrobnějším pohledu na výsledky EIS je patrné, že ČR zaostává především v tzv. umožňujících
faktorech („enablers“ – dostupnost kvalifikovaných lidských zdrojů a financí na inovační aktivity) a také
z pohledu aktivit firem – nejvíce v oblasti ochrany duševního vlastnictví a technologické platební
bilance. Ač tedy celková pozice ČR není tak nepříznivá, tyto faktory mluví ve prospěch výsledků
makroekonomické analýzy – klíčovým zdrojem dosavadní konvergence ČR k ekonomické úrovni EU
byl především růst produktivity. Ta však nebyla tažena znalostními faktory, ale především přejímáním
vnějších znalostí a technologií (byť kreativně přizpůsobovaných lokálním potřebám) a zvyšováním
efektivnosti produkce (snižováním nákladů). Takto jednoznačně to sice data EIS ještě nepotvrzují, je
to ale zřejmé z dalších analýz.
Naopak silnou pozici zaujímá ČR podle indikátoru ekonomických efektů a inovačních firem. Právě tyto
dva indikátory však nevypovídají zcela přesně o pozici ČR a charakteru jeho ekonomiky, tyto
indikátory mají totiž jen omezenou vypovídací schopnost. Oba hodnotí inovační firmy, které jsou
definovány jako ty podniky, které v uvedeném období buď zavedly produktovou inovaci nebo procesní
inovaci nebo měly probíhající nebo přerušené inovační aktivity (technické inovace), anebo zavedly
marketingovou nebo organizační inovaci. Může se však jednat i o inovaci, která je nová pouze pro
86
podnik a kterou podnik “nakoupil” (získala od jiných subjektů). Inovace podniků tedy nejsou ani
kvantitativně ani kvalitativně rozlišeny. A právě absence kvalitativního zhodnocení inovačních podniků,
stejně jako například ekonomických přínosů realizovaných inovací nahrává pozici české ekonomiky,
kde se podíl inovačních podniků pohybuje dokonce mírně nad průměrem EU. Podrobnější analýza
mikrodat tento předpoklad potvrzuje (viz další kapitola).
Tabulka 16: Inovačně založená konkurenceschopnost podle EIS (2002-2010)
Pořadí
TOP EU
2002
2004
2006
2008
2002
2010
1
1
SE
0,76
0,75
0,73
0,65
2
2
FI
0,71
0,70
0,68
0,60
4
3
DE
0,60
0,60
0,59
0,58
12
12
EE
0,35
0,33
0,34
0,45
14
15
SI
0,32
0,34
0,35
0,45
16
16
CZ
0,31
0,31
0,34
0,41
Staré čl. země
EU-15
0,47
0,47
0,47
Nové čl. země
EU-12
0,35
0,25
0,27
Průměr celkem
EU-27
0,38
0,38
0,39
0,48
2009
0,64
0,62
0,60
0,48
0,47
0,42
0,48
Zdroj: European Commission – European Innovation Scoreboard 2006, vlastní úpravy
Obdobnou studií jako je EIS ale pro větší počet zemí představuje The Global Competitiveness
Report – zpráva pro každoroční zasedání Světového ekonomického fóra , která zpracovávána
pravidelně od roku 1979. Podle poslední Zprávy o globální konkurenceschopnosti jsou
nejkonkurenceschopnější zemí Švýcarsko, následované USA a Singapurem, ČR se umístila na 31.
místě, v rámci členských států EU na 12. místě. Mezi novými členskými zeměmi, které k EU přistoupily
od roku 2004 je ČR také v popředí, na prvním místě před Estonskem a Slovinskem. Zde se její pozice
liší od výsledků EIS.
Celkově si ČR oproti předchozím dvěma letům si polepšila o 2 místa. Stále však zaostává za svou
pozicí z let 2005-2006, kdy se nacházelo na příčce 29. Tato nestabilita naznačuje, že ČR si svou
relativně příznivou pozici nedokáže zatím zcela udržet. Jinými slovy, ČR není zatím zcela úspěšná
v přechodu ke znalostně a inovačně založené ekonomice.
Graf 58: Global Competitiveness Index (GCI) 2009-2010
Intitutions
Innovation
7
Infrastructure
6
5
Business sophistication
4
Macroeconomic stability
3
2
1
Market size
0
Technological readiness
Česko
Health and primary
education
Inovačně tažené
ekonomiky
Higher education and
training
Financial market
sophistication Labour market efficiencyGoods market efficiency
Zdroj: WEF – The Global Competitiveness Report 2009-2010
Oproti tomu mluví nicméně srovnání pořadí podle celkového globálního indexu
konkurenceschopnosti a jeho dílčích pilířů (viz graf 58) – konkrétně pilíře zaměřeného na hodnocení
inovačního potenciálu a sofistikovanosti podnikového sektoru. Zatímco podle celkového indexu je ČR
87
na 31. místě mezi srovnávanými státy, podle hodnocení inovačního pilíře je na 26. místě a právě
podle tohoto pilíře výrazně předstihuje další nové členské země, které ČR naopak předstihnou podle
prvního pilíře GCI.
Tabulka 17: vybrané ukazatele pilířů Business sophistication a Innovation z GCI, 2009-2010
Business sophistication
Pořadí
Innovation
Pořadí
Local supplier quantity
8
Capacity for innovation
21
Local supplier quality
15
Quality of scientific research institutions
19
State of cluster development
34
Company spending on R&D
25
Nature of competitive advantage
35
University-industry collaboration in R&D
26
Value chain breadth
21
Utility patents (hard data)
32
Control of international distribution
91
Production process sophistication
27
Extent of marketing
34
Zdroj: WEF – The Global Competitiveness Report 2009-2010
Při podrobnějším pohledu na jednotlivé indikátory těchto dvou pilířů (viz tabulka 16) je však patrné, že
znalostní potenciál je v české ekonomice stále do značné míry fragmentovaný a dobré postavení je
dáno několika indikátory. V prvním pilíři je to kvalita výzkumu, která však zatím nepřináší potřebné
výsledky a ekonomické efekty, měřené (samozřejmě omezeně) například přes ukazatel počtu patentů
a spolupráce mezi průmyslem a akademickou sférou. V druhém pilíři je to dostupnost místních
dodavatelů, ale především z hlediska kvantity, méně už podle kvality. Naopak zaostání je patrné
v případě charakteru konkurenční výhody – zde se nachází ČR až na 35. příčce a skór odpovídá
zhruba polovině mezi krajními body „nízké náklady“ – „unikátní produkty a procesy“. Významněji
zaostáváme také při využívání sofistikovaného marketingu a nejvíce podle kontroly mezinárodní
distribuce a marketingu. Ty jsou kontrolovány jednoznačně dominantně podniky pod zahraniční
kontrolou, což naznačuje jednak silnou závislost české ekonomiky na zahraničním kapitálu, jednak i
limitovanou autonomii pro rozvoj aktivit s vyšší přidanou hodnotou.
Důsledky pro nastavení veřejných
Právě tyto „měkké“ faktory ale hrají stále významnější úlohu s tím, jak se ekonomika posunuje
směrem ke znalostně a technologicky orientované společnosti. Tyto faktory jsou také klíčové pro
propojení existujících „tvrdých“ kapacit a dosažení afektivních ekonomických přínosů. A to v ČR zatím
podle těchto mezinárodních studií chybí a mělo by být jednoznačně předmětem podpůrných programů
zaměřených na posilování inovačně zaměřené konkurenceschopnosti.
Posledním zdrojem pro široce pojaté hodnocení kvalitativní konkurenceschopnosti jsou výsledky
projektu Světové banky Knowledge Assessment Matrix – KAM (World Bank, 2009), který umožňuje
mezinárodní srovnání zdrojů a výsledků znalostně založené konkurenční výhody podle strukturované
skupiny ukazatelů ve čtyřech základních oblastech.
Výsledky tohoto indexu se shodují s předchozími dvěma – ČR zaostává za vyspělejšími
západoevropskými zeměmi, mezi novými členskými zeměmi EU se řadí mezi první, ačkoliv v tomto
případě například těsně za Maďarsko (viz graf 59). Oproti roku 2002 si ČR polepšila především podle
výsledné hodnoty indexu, ale i podle pořadí mezi všemi hodnocenými zeměmi, v rámci EU si polepšilo
v tomto případě o 3 pozice a předběhlo Itálii, Portugalsko a Řecko. V případě znalostních pilířů se
pozice ČR zlepšila, nejvíce u lidských zdrojů, nejméně u inovační a ICT.
Dále je nutno zmínit specifický vztah mezi složkou inovační výkonnosti a kvality lidských zdrojů, který
je v rámci EU silně diferencovaný podle úrovně rozvoje znalostní ekonomiky (viz graf 60). Staré
členské země vykazují spíše vyšší inovační výkonnost oproti kvalitě lidských zdrojů, opak platí pro
nové členské země.
88
Tento nesoulad naznačuje, že samotné zvýšení nabídky kvalifikované pracovní síly je nutnou, nikoli
však postačující podmínkou růstu kvalitativní konkurenceschopnosti. Zda bude kvalifikovaná pracovní
síla odpovídajícím způsobem využita, závisí zejména na úrovni inovační náročnosti ekonomických
aktivit. Relativně lepší výsledky nových členských zemí v oblasti kvality lidských zdrojů oproti
inovačnímu systému odráží i odlišný charakter použitých ukazatelů. Zatímco v případě inovací se
vychází z mezinárodně standardizovaných údajů, zejména patentových statistik, které zaručují
odpovídající standard výstupů, u kvality lidských zdrojů takovýto typ informací v mezinárodním
srovnání chybí a zdrojem dat jsou pouze národní údaje o dosažené vzdělanostní úrovni.
Graf 59: Hodnoty indexu znalostní ekonomiky – vybrané země, 2000 a 2009
Dánsko
Švédsko
Finsko
Německo
Rakousko
Estonsko
Slovinsko
Maďarsko
2009
Česko
2002
Slovensko
0
2
4
6
8
10
Zdroj: KAM, World Bank, 2009
Graf 60: Inovační výkonnost a kvalita lidských zdrojů podle indexu znalostní ekonomiky, země
EU27, 2009
10
Kvalita lidských zdrojů
9,5
9
8,5
EU15
EU12
8
7,5
7
6,5
6
6
6,5
7
7,5
8
Inovační výkonnost
8,5
9
9,5
10
Podle podrobnějších ukazatelů indexu znalostní ekonomiky (viz grafy v příloze) se ukazuje, že
slabinou ČR je nízká kvalita správy a toto zaostávání je zvláště silné vůči skandinávským zemím.
Nejhůře je dlouhodobě hodnocena zejména kontrola korupce, což úzce odráží nízkou institucionální
kvalitu, pouze mírně lepší je pozice právního řádu a výkonnosti veřejné správy.
V případě inovačního systému se projevuje zaostávání ČR v produkci technických znalostí (patentů a
odborných publikací), které odrážejí celkově nižší úroveň rozvoje domácí znalostní základny. Pozitivní
je vnější otevřenost systému projevující se zejména v obchodních tocích a přílivech zahraničních
investic (jako potenciálních zdrojů přenosu nových technologií do ČR), naopak slabší jsou
mezinárodní toky technologií v podobě nákupů a prodejů licencí. Velkou slabinou je nízký relativní
počet výzkumníků, nízká míra studujících přírodovědných oborů, velmi nízká dostupnost rizikového
kapitálu a nepřítomnost úplného hodnotového řetězce.
89
V mezinárodním srovnání v oblasti kvality lidských zdrojů je v ČR příznivě hodnocena zejména kvalita
přírodovědného a matematického vzdělávání, což naznačují i výsledky studentů v mezinárodním
testování znalostí v přírodních vědách. Vysoké je i relativní zastoupení skupiny technických a
odborných pracovníků a rovněž délka vzdělávání. Ostatní ukazatele jsou ale spojeny s výraznějším
zaostáváním. Nejhorší je situace v podílu veřejných výdajů na vzdělávání a míře studujících. Problém
však představují i další charakteristiky vzdělávacího systému – zejména přístup k internetu na
školách, kvalita manažerských škol a průměrný rozsah vzdělávání pracovníků v podnicích (ČR
vykazuje velmi nízkou účast na celoživotním učení ve srovnání s průměrem EU).
Takováto kombinace faktorů opět ukazuje na to, že dosavadní růst ČR byl založen zejména na
přejímání („nákupu“) existujících technologií a na zvyšování efektivity produkce, zatímco role
znalostních faktorů byla doposud omezená.
Blíže roli znalostních faktorů a také roli omezené autonomie ukazuje analýza podrobnějších dat na
národní úrovni.
V.2
Národní úroveň
Základním ukazatelem hodnocení znalostní ekonomiky jsou výdaje na výzkum a vývoj a pracovníci
výzkumu a vývoje (VaV). Výdaje na VaV se v ČR až do roku 2008 každoročně zvyšovaly, mezi roky
2000 a 2008 byl průměrný roční růst dokonce nad průměrem EU27 (6,9 % vs. 2,8 %) a ČR se tak
podle tohoto ukazatele přiblížila podle intenzity výdajů na VaV průměrné evropské úrovni. Zaostání za
nejvyspělejšími zeměmi EU15 je ale stále významné (viz graf 61)
Graf 61: Výdaje na VaV (GERD) jako % HDP a jejich průměrný meziroční růst v letech 2000-2008
– mezinárodní srovnání
Celkové výdaje na VaV jako podíl na HDP, 2008
4,0%
Finsko
Švédsko*
Korea
3,5%
Japonsko
Švýcarsko
3,0%
Rakousko
US
Dánsko*
2,5%
Německo
2,0%
Francie
Belgie
Kanada
1,5%
UK
Nizozemsko
Austrálie*
EU27
Slovinsko
Portugalsko
Irsko
Norsko*
Čína
ČR
Itálie
Rusko
Španělsko
1,0%
Polsko
Maďarsko
Turecko
Estonsko
Litva
Bulharsko
0,5%
Řecko*
Lotyšsko
Slovensko
Rumunsko
0,0%
0%
2%
4%
6%
8%
10%
12%
14%
16%
18%
20%
Průměrný reálný meziroční nárůst celkových výdajů na VaV za období 2000-2008
(vypočteno z celkových výdajů na VaV ve stálých cenách PPP US$)
Poznámka: Průměrný reálný meziroční nárůst celkových výdajů na VaV za období 2000–2008: Dánsko, Norsko,
Švédsko – 2001–2008; Řecko – 2001–2007; Austrálie – 2000–2006
Zdroj: Eurostat, ČSÚ
90
V podstatě shodně se vyvíjel i počet výzkumných pracovníků, resp. užší skupiny výzkumníků. I podle
tohoto ukazatele lze ČR zařadit mezi skupinu zemí s nižší úrovní kapacit VaV ale s rychlejším růstem
(viz graf 62). Méně příznivě ale vychází toto porovnání s některými srovnatelnějšími zeměmi –
například sousedním Rakouskem, Estonskem, ale také Irskem či Portugalskem. Ve srovnání s těmito
zeměmi byl růst vstupů do VaV v ČR nižší při zhruba shodné dosažené úrovni. Při zachování trendu je
zde riziko, že ČR vzniknou významní konkurenti z hlediska předpokládaných budoucích faktorů růstu
– zatímco země východní Evropy představují pro ČR konkurenty v tradičních faktorech, kde podle
našeho názoru již není pro českou ekonomiku mnoho prostoru, tyto země by se mohly stát pro ČR
konkurenty v těch faktorech, ke kterým musí česká ekonomika směřovat.
Graf 62: Zaměstnanci ve VaV v roce 2007 a jejich průměrný roční růst v letech 2000-2008 –
mezinárodní srovnání
Zaměstnanci VaV na 1000 pracovních sil, 2008
24
22
Finsko
20
Švédsko
18
16
14
Japonsko
Rusko
12
10
Dánsko
Francie*
Rakousko
Norsko
Švýcarsko
Kanada*
Slovinsko
Německo Belgie UK EU27
Austrálie
Nizozemsko
ČR
Litva
8
Řecko*
Maďarsko
Slovensko
6
Korea
Irsko
Španělsko
Portugalsko
Itálie
Estonsko
Polsko
Lotyšsko
4
Čína
Bulharsko
2
Turecko*
Rumunsko
0
-2%
-1%
0%
1%
2%
3%
4%
5%
6%
7%
8%
9%
10% 11% 12% 13% 14%
Průměrný meziroční nárůst zaměstnanců VaV 2000-2008
Poznámka: Průměrný meziroční nárůst za období 2000–2008: Francie, Kanada, Turecko – 2000–2007; Norsko,
Švédsko – 2001–2008; Řecko – 2001–2007; Rakousko – 2002–2008; Austrálie – 2000–2006
Zdroj: Eurostat, ČSÚ
Kromě velikosti kapacit VaV je důležitá, ne-li důležitější také jejich struktura. Základními hledisky je
institucionální struktura, rozlišující hlavní výzkumné sektory, oborová struktura, v případě pouze
podnikatelského sektoru je důležitým faktorem také vlastnictví subjektů realizujících tyto aktivity a
odvětví.
Podle výzkumných sektorů je pro tvorbu inovací důležitá především vazba mezi podnikatelským a
„veřejným“ sektorem, tj. vládním sektorem reprezentujícím zejména veřejné výzkumné instituce a
sektorem vysokých škol. V EU27 lze sledovat značné odlišnosti mezi zeměmi v charakteristikách
výzkumných sektorů od výrazného podílu podnikatelského sektoru na financování i provádění VaV či
naopak výrazného podílu vládního sektoru až k široce založeným systémům s vyrovnanými podíly
podnikatelského, vládního a VŠ sektoru. ČR se vyznačuje spíše nízkým podílem VŠ sektoru a naopak
vysokým podílem vládního a rovněž podnikatelského sektoru, a to i v mezinárodním srovnání (viz graf
v příloze).
Základní struktura výzkumných sektorů je tedy v tomto ohledu „nastavena“ poměrně příznivě. Otázkou
ale zůstává zejména klíčová vazba mezi akademickým a podnikovým sektorem a také kvalita
91
podnikových vstupů. Kvalita těch akademických je hodnocena většinou poměrně pozitivně (viz i
předchozí mezinárodní hodnocení).
Jednou z možností, jak hodnotit spolupráci mezi akademickým a podnikovým sektorem, je ukázat,
do jaké míry se podílí soukromý podnikatelský sektor na financování veřejného výzkumu a vývoje,
zvláště pak VaV ve vysokoškolském sektoru.
Spolupráce mezi sektory v oblasti VaV je v šetření VTR 5-01 měřena prostřednictvím dvojího
sledování výdajů na VaV, a to jednak podle jejich užití (provádění) a jednak podle jejich financování.
Sektory v oblasti VaV tak můžeme vymezit dvojím způsobem:
a) Sektory provádění VaV – sektory, ve kterých jsou finanční prostředky určené na VaV spotřebovány;
b) Sektory financující VaV – sektory, ze kterých pocházejí finanční prostředky na VaV činnosti.
Výdaje na VaV financované z podnikatelských zdrojů tvoří v ČR dlouhodobě více než polovinu z
celkových výdajů na VaV. Od roku 2000 bylo na VaV z podnikatelských zdrojů investováno celkem
252 mld. Kč, z toho na veřejný výzkum a vývoj 9,7 mld. Kč, což je 3,8 % celkových podnikatelských
zdrojů určených na VaV v ČR. Na celkových finančních prostředcích plynoucích do veřejného VaV se
podnikatelský sektor v tomto období podílel zhruba 6 %.
Převážná většina podnikatelských zdrojů určených na podporu veřejného VaV směřovala ve
sledovaném období do vládního sektoru, konkrétně se jednalo o 95 % těchto finančních prostředků.
Do vysokoškolského sektoru tak v posledních 10 letech směřovalo pouze 5 % (přibližně 0,5 mld. Kč) z
výše uvedené částky (údaje za rok 2009 viz tabulka 17).
Financující
sektor
Tabulka 18: Struktura výdajů na VaV v sektorech provádění podle zdrojů financování, 2009 (%)
Sektor provádění
Podnikatelský
Vládní
Vysokoškolský
Soukromý neziskový
(BERD)
(GOVERD)
(Herd)
Podnikatelské zdroje
72,5%
9,8%
1,1%
8,6%
Veřejné zdroje
14,8%
85,5%
90,6%
72,1%
Ostatní národní zdroje*
0,1%
1,2%
4,1%
4,3%
Zahraniční zdroje
12,6%
3,6%
4,3%
15,0%
Celkem
100,0%
100,0%
100,0%
100,0%
Poznámka:
GERD (Gross domestic expenditure on R&D): celkové výdaje na VaV
BERD (Business Enterprise expenditure on R&D): výdaje spotřebované na vlastní VaV v podnikatelském sektoru
GOVERD (Government Expenditure on R&D): výdaje spotřebované na vlastní VaV ve vládním sektoru
HERD (Expenditure on R&D in Higher Education Sector): výdaje spotřebované na vlastní VaV ve vysokoškolském sektoru
Zdroj: ČSÚ – Ukazatele výzkumu a vývoje
V roce 2009 uvedlo pouze 29 pracovišť z celkového počtu 183 (16 %) provádějících VaV ve
vysokoškolském sektoru, že obdrželo od podniků působících v ČR nějakou částku na provedení VaV.
Konkrétně se jednalo o 22 fakult z 13 veřejných vysokých škol, 5 fakultních nemocnic a pouze 2
soukromé VŠ. V mezinárodním srovnání za země EU27 však ČR nevybočuje, podle podílu veřejného
VaV financovaného z tuzemských podnikatelských zdrojů se pohybuje na průměru EU27. Podle
podílu financování pouze vysokoškolského výzkumu je však ČR jednoznačně poslední.
Spolupráce mezi akademickým a podnikovým sektorem dokumentované přes tok výdajů na VaV je
tedy stále limitovaná. Kromě dostupných dat to však dokládají i nedávná rozsáhlá terénní šetření
zpracovatele mezi podniky a také veřejnými výzkumnými pracovišti.
Z dat jednoznačně vyplývá (opakovaná) potřeba posílit rozvoj spolupráce mezi akademickým a
podnikovým sektorem. Kapacity samotných podniků nemohou z mnoha důvodů charakteristických pro
českou ekonomiku a domácí podniky být dostatečné pro větší rozvoj technologicky a znalostně
92
založených aktivit. Využívání akademických pracovišť může být navíc i efektivnější z pohledu
koncentrace zdrojů a využívání „nejvhodnějších, kvalifikovaných a specializovaných“ odborníků.
Z hlediska konkurenceschopnosti a inovačního podnikání je kromě spolupráce mezi akademickým a
podnikovým sektorem důležitá také úroveň a struktura vstupů na úrovni podniků. Jak již bylo
zmíněno, podíl výdajů na VaV financovaných podnikovým sektorem se dlouhodobě pohybuje nad
50 % celkových výdajů na VaV.
Odvětvová struktura
Z hlediska jednotlivých odvětví je největší část výdajů na VaV v podnikatelském sektoru realizována
ve zpracovatelském průmyslu – v roce 2009 tvořil podíl zpracovatelského průmyslu přibližně 62 %
celkových podnikatelských výdajů na VaV (viz graf 63). Významnou roli hrála ale i skupina služeb,
jejíž podíl se navíc od roku 2000 zvýšil z 10 na 36 %. Otázkou je, jaké subjekty do této kategorie
přesně spadají. To není možné podle dostupných dat identifikovat, lze ale určitě předpokládat, že se
bude jednat ve významné míře o vývojová centra v oblasti IT a také centra strategických služeb a
technologická centra (viz i kapitola III Odvětvové analýzy).
Naopak výdaje na VaV ve skupině podniků s předmětem podnikání přímo „výzkum a vývoj“ (nejčastěji
VaV v oblasti přírodních a technických věd) od roku 2000 v relativním vyjádření poklesly z 20 % v roce
2000 na 14 % podnikatelských VaV výdajů v roce 2009. I zde je obtížní identifikovat o jaké podniky a
s jakým zaměřením se jedná, podle našich zkušeností zde ale bude významná skupina původních
resortních výzkumných ústavů, později privatizovaných (či jinak převedených) na soukromé
společnosti. Většina těchto specializovaných výzkumných ústavů se potýkala s významnými
existenčními, finančními a restrukturalizačními problémy, které vedly v řadě z nich k přechodu k více
komerčně orientovaným aktivitám na úkor „nevýdělečných“ aktivit VaV. Tento vývoj může stát za jen
malým absolutním nárůstem výdajů VaV subjektů v této skupině.
Graf 63: Výdaje na VaV v základních skupinách odvětvových sekcí podnikatelského sektoru
podle velikosti podniků (mil. Kč), 2000-2009
35 000
30 000
25 000
20 000
15 000
10 000
5 000
0
2000
Zemědělství
2002
2004
Průmysl a stavebnictví
2006
Služby bez OKEČ 73
2008
2009
Výzkum a vývoj (OKEČ 73)
Zajímavější je samozřejmě ale podrobnější odvětvová struktura výdajů na VaV. Podle grafu 64 je
patrné, že tyto výdaje jsou významně koncentrovány v odvětví automobilového průmyslu a výroby
dopravních prostředků, a to zhruba z 45 %. Druhým nejvýznamnějším odvětvím je strojírenství se
zhruba 20%, stabilním podílem po celé období. Samotná výroba motorových vozidel se podílí na
podnikových výdajích na VaV ve zpracovatelském průmyslu zhruba z 38 %, zhruba 7 % připadá na
výrobu ostatních dopravních prostředků (z toho nejvíce výroba lokomotiv a železničních vozidel).
Obecně dostupné informace o automobilovém průmyslu, resp. výrobcích motorových vozidel umožňují
předpoklad, že tyto výdaje jsou navíc velmi silně koncentrovány pouze do jednoho subjektu (resp.
maximálně několika málo subjektů při zahrnutí výroby příslušenství motorových vozidel).
93
Takto silná koncentrace významně snižuje celkový inovační, resp. VaV potenciál českého průmyslu a
naopak dokládá jeho fragmentovanost. Proč? Tato data ukazují, že aktivitami VaV se v ČR zatím
zabývá pouze úzká skupina subjektů, jejíž výdaje jsou sice v absolutních hodnotách významné, pro
posilování konkurenceschopnosti celé ekonomiky je však třeba rovnoměrnějšího a celkově
robustnějšího sektoru inovačně zaměřených subjektů. Například i pro případ, kdy by se dominantní
12
subjekt, či odvětví dostalo do významných problémů .
Graf 64: Výdaje na VaV v jednotlivých odvětvích zpracovatelského průmyslu, 2000 a 2005-2009
24 000
21 000
18 000
15 000
12 000
9 000
6 000
3 000
0
2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
Potravinářský, nápojový a tabákový průmysl
Textilní, oděvní, kožedělný a obuvnický průmysl
Dřevozpracující a papírenský průmysl
Vydavatelství, tisk a rozmnožování nahraných nosičů
Petrochemický, chemický a farmaceutický průmysl
Gumárenský a plastový průmysl
Průmysl skla, keramiky, porcelánu a stavebních hmot
Výroba základních kovů, hutních a kovodělných výrobků
Strojírenský průmysl
Elektrotechnický průmysl
Výroba pc, elektronických a optických přístr. a zařízení
Automobilový průmysl a výroba ost. doprav. prostř. a zař.
Příznivý je mírný pokles dominantního odvětví a naopak posílení některých dalších odvětví, čímž
dochází k diversifikaci znalostního potenciálu v české ekonomice. Nejvíce se zvýšil podíl odvětví
výroby PC, elektronických a optických zařízení, a to z 3 % na 14 % v roce 2009. Důležitou otázkou je
samozřejmě i to, kolik subjektů se za danými výdaji na VaV vlastně skrývá, resp. kolik ze subjektů,
které vykazují výdaje na VaV v daném odvětví realizuje dostatečně intenzivní VaV aktivity, u nichž lze
očekávat významný přínos pro konkurenceschopnost firmy. (A kolik tedy existuje potenciálních
příjemců podpory zaměřené na vysoce znalostně a inovačně založené aktivity.) To však nelze
z dostupných dat zjistit.
Podle údajů ČSÚ je možné zjistit pouze celkový počet subjektů, které udávají investice do VaV,
v jakékoliv výši. Ve zpracovatelském průmyslu to v roce 2009 bylo celkem 1 055 subjektů, téměř
dvojnásobek oproti roku 2001. Naprostá většina z těchto subjektů však investuje do VaV ročně méně
než 5 mil. Kč, u zhruba 200 subjektů to je to více než 10 mil. Kč.
Subjekty jsou navíc opět rozděleny nerovnoměrně, pokud jde o jednotlivá odvětví zpracovatelského
průmyslu. Na nejvýznamnější automobilový průmysl připadalo v roce 2009 pouze 99 subjektů, což
ukazuje jednoznačnou dominanci tohoto odvětví podle průměrné intenzity výdajů na VaV – viz graf 65,
kde jsou výdaje v daném odvětví vztaženy k počtu subjektů, které v tom odvětví vykazují aktivity (resp.
12
To, že se i na první pohled úspěšné a konkurenceschopné firmy mohou výrazně propadnout a svou konkurenceschopnost
ztratit ukazuje velmi názorně ve své publikaci například C. M. Christensen (2003).
94
výdaje na) VaV. Naopak v dalších dvou odvětvích s vyšším podílem na celkových podnikových
výdajích na VaV je počet subjektů vyšší a průměrná výše výdajů tedy nižší, pod průměrem ZP celkem.
Graf 65: Výdaje na VaV v jednotlivých odvětvích podnikatelského sektoru na 1 subjekt
(pracoviště) VaV (v tis. Kč)
120 000
100 000
80 000
60 000
40 000
20 000
0
2001
2009
Potravinářský, nápojový a tabákový průmysl
Textilní, oděvní, kožedělný a obuvnický průmysl
Dřevozpracující a papírenský průmysl
Vydavatelství, tisk a rozmnožování nahraných nosičů
Petrochemický, chemický a farmaceutický průmysl
Gumárenský a plastový průmysl
Průmysl skla, keramiky, porcelánu a stavebních hmot
Výroba základních kovů, hutních a kovodělných výrobků
Strojírenský průmysl
Elektrotechnický průmysl
Výroba pc, elektronických a optických přístr. a zařízení
Automobilový průmysl a výroba doprav. prostř.
Struktura podle vlastnictví podniků
V makroekonomické analýze bylo zmíněno, že významnou roli v ekonomickém růstu ČR hrají podniky
pod zahraniční kontrolou. Silnou závislost na rozhodování mimo domácí ekonomiku ukázaly i
hodnocené mezinárodní studie konkurenceschopnosti. A tato závislost se (bohužel) projevuje i u
aktivit VaV.
Zatímco sektor podniků pod zahraniční kontrolou neustále od roku 2000 zvyšoval výdaje na VaV,
výdaje domácích podniků se zvyšovaly jen mírně, navíc v roce 2008 u nich došlo k významnému
absolutnímu poklesu.
Tento vývoj v kombinaci s detailními znalostmi z realizovaných průzkumů nás vede k předpokladu, že
domácí podniky výrazně utlumily výdaje na VaV v důsledku ekonomické krize a potřebě snižovat své
náklady. Investovat do VaVaI aktivit i v krizi je ale důležité, nejenom pro její snazší překonání, ale i pro
posílení své pozice pro období obnoveného růstu. Pokud tedy podniky v krizi sníží významně kromě
jiných nákladů i ty na VaVaI, není pravděpodobné, že by právě tyto aktivity byly jejich klíčovým
zdrojem konkurenceschopnosti. Naopak u zahraničních podniků se zdá, že si význam VaVaI aktivit i
v krizi uvědomují a tyto aktivity nadále i posilují.
Kromě dominance podniků pod zahraniční kontrolou na celkových výdajích podnikového sektoru je
zajímavá také vyšší intenzita výdajů na VaV v sektoru pod zahraniční kontrolou. Výdaje na VaV na
jeden podnik pod zahraniční kontrolou představovaly v roce 2009 45,2 mil. Kč, u domácích podniků
byly průměrné výdaje jednoho podniku pouze 9,1 mil. Kč. Vyšší intenzitu VaV aktivit v podnicích pod
zahraniční kontrolou kromě průměrné výše výdajů na jeden subjekt dokumentuje také informace o
počtu pracovníků VaV. Mezi podniky pod zahraniční kontrolou mají výrazně vyšší podíl podniky
s vyšším počtem zaměstnanců – více než 20 zaměstnanců VaV má přibližně 33 % zahraničních
podniků, zatímco u domácích podniků to bylo pouze přibližně 12 % (viz graf 67). Tento rozdíl je však
95
v souladu s tím, že mezi podniky pod zahraniční kontrolou převažují velké podniky, které budou velmi
pravděpodobně zaměstnávat také absolutně více pracovníků VaV (relativní podíl pracovníků VaV na
celkovém počtu zaměstnanců podniků však může být i nižší).
Graf 66: Výdaje na VaV podle vlastnictví podniků (v mil. Kč), 2000-2008
35 000
30 000
25 000
18 960
19 351
20 000
20 909
20340
9 853
10207
2008
2009
14 007
15 000
5 862
9 217
7 828
7 718
10 872
10 000
5 000
7 325
7 705
8 536
2001
2002
9 103
9 670
2003
2004
10 784
12 747
11 518
0
2000
Veřejné podniky
2005
Soukromé podniky národní
2006
2007
Soukromé podniky pod z ahraniční kontrolou
Graf 67: Pracoviště VaV podnikatelského sektoru podle počtu jejich VaV zaměstnanců, 2005 a
2009
1600
1400
1200
1000
800
600
400
200
0
Zahraniční podniky
Domácí podniky
Zahraniční podniky
2005
Domácí podniky
2009
Pouze osoby na dohody ve VaV
0 - 9 zaměstnanců VaV
50 a více zaměstnanců VaV
Podle předchozí podrobné studie VaV aktivit podniků pod zahraniční kontrolou realizovanou
zpracovatelem v průběhu roku 2009 se však ukázalo, že ač jsou aktivity VaV podniků pod zahraniční
kontrolou mnohdy „finančně“ náročnější, jedná se v řadě případů pouze o jednoduché přizpůsobení
výrobků místním potřebám a konstrukční a vývojové aktivity spojené s výrobou a výrobním procesem,
zatímco „core“ aktivity VaV včetně například vývoje nových výrobků zůstávají v centrálách mateřských
firem a jejich zahraničních vývojových centrech.
96
A tato vazba opět „snižuje“ na první pohled relativně příznivé informace o růstu a celkovém objemu
podnikových VaV výdajů v ČR.
Silná vazba existujícího znalostního potenciálu na zahraniční subjekty dále zvyšuje závislost české
ekonomiky na aktivitách NNS. Klíčová se proto v dalším období jeví podpora rozvoje endogenního
znalostního potenciálu, jehož hlavní zdroje konkurenční výhody budou úzce spjaty s místním
prostředím, a který by zároveň i domácím firmám umožnil zvyšovat svou přítomnost na globálních
trzích. Cílem veřejných intervencí by tedy mělo být posílení na nových, moderních technologiích
založených, náročných činností (nikoliv nutně jen výroby), které (i) umožní získávat českým podnikům
větší rozsah lepších kontraktů s NNS a současně (ii) jim zlepší šance uplatnit se na náročných trzích a
působit ve více zemích než v současnosti. Pouze tak lze v delším období omezit vysokou závislost na
NNS s původem mimo ČR, která vytváří nemalá rizika pro udržitelný hospodářský růst.
Navíc, u zahraničních subjektů lze očekávat komplikovanější vazbu na možnost čerpání evropských
prostředků, čímž se snižuje počet potenciálních příjemců pro tento typ podpory v ČR.
Struktura výdajů VaV podle velikosti podniků
Další zajímavou strukturální charakteristikou s ohledem na podporu kohezní politiky EU, která směřuje
z velké části na MSP, je velikost podniků investujících do VaV. Asi nepřekvapí, že největší část výdajů
na VaV v ČR investují velké podniky, a to přibližně 2/3 výdajů na VaV v podnikovém sektoru. Příznivá
je ale určitě skutečnost, že podíl velkých podniků se v období 2000-2009 mírně snížil, a to „na úkor“
středních a malých podniků.
Na grafu 68 je navíc patrné, že zatímco u velkých podniků představují většinu výdaje podniků pod
zahraniční kontrolu (v roce 2009 76 %), u malých a středních podniků to jsou stále významné výdaje
podniků domácích. Jejich podíl se však od roku 2000 také snížil. Z více než 80 % na hodnoty kolem
63 % v roce 2009.
Graf 68: Výdaje na VaV podle velikosti podniků (v mil. Kč), 2000-2009
Poznámka: Čárkovaně jsou vždy v dané kategorii podniků označeny výdaje podniků pod zahraniční kontrolou.
Ve všech kategoriích podniků se tak potvrzuje výrazně vyšší dynamika výdajů na VaV v podnicích pod
zahraniční kontrolou – jejich výdaje se v absolutních hodnotách zvýšily od roku 2000 přibližně 3,5 x,
zatímco výdaje domácích podniků pouze 1,5 x. V případě domácích velkých podniků výdaje mezi roky
97
2000 a 2009 dokonce poklesly na přibližně 60 % úrovně roku 2000. Kromě problémů velkých
domácích podniků, které mohu vést ke snižování výdajů na VaV, se na tomto poklesu může podílet
také změna vlastnictví, kdy je domácí podnik koupen podnikem zahraničním. Tento faktor je třeba
určitě mí na zřeteli, bohužel z dostupných dat nelze určit, jak významnou hraje roli.
Podobně jako u odvětvové struktury je i zde zajímavé podívat se, kolik subjektů v dané kategorii
podniku aktivity VaV vlastně realizuje a jak se liší průměrná výše výdajů připadající na jeden podnik, a
to jak podle velikosti, tak i mezi domácími a zahraničními podniky. V tomto případě však již není
hodnocen pouze zpracovatelský průmysl, ale podnikový sektor jako celek.
Graf 69: Výdaje na VaV v jednotlivých velikostních kategoriích podniků na 1 subjekt
(pracoviště) VaV (v tis. Kč)
110 000
100 000
90 000
80 000
70 000
60 000
50 000
40 000
30 000
20 000
10 000
0
2001 domácí
2001 zahraniční
velmi malé podniky
malé podniky
2009 domácí
střední podniky
2009 zahraniční
velké podniky
Podle počtu subjektů VaV dominují mírně kategorie středních (670) a malých podniků (525), nicméně
velkých podniků není počtem o tolik méně (406). Nejvyšší průměrné výdaje vykazují bez překvapení
velké podniky. A právě u nich je patrný největší rozdíl mezi domácími a zahraničními podniky –
průměrné výdaje jednoho podniku pod zahraniční kontrolou byly v roce 2008 trojnásobné oproti
podniku domácímu. Rozdíly v ostatních kategoriích podniků nejsou již tak výrazné, rozdíl je zhruba
dvojnásobek.
Zajímavý je i vývoj samotného počtu subjektů, a to právě v kategorii velkých podniků. Zatímco u
domácích podniků se celkový počet velkých podniků realizujících aktivity VaV snížil, u podniků pod
zahraniční kontrolou došlo podobně jako v dalších kategoriích k nárůstu. Tento vývoj může opět
signalizovat obtíže některých velkých domácích podniků, které přestaly s aktivitami VaV (případně
přestaly zcela), ale může být způsoben i změnou vlastnictví podniků.
Příznivé je ale to, že ve všech ostatních kategoriích podniků počet subjektů realizující aktivity VaV
rostl, u domácích podniků se zvýšil počet subjektů přibližně 1,7x, u zahraničních však celkem 4x.
Jejich počet je však stále přibližně třetinový oproti počtu domácích subjektů.
Aktivity VaV jsou pouze jednou z charakteristik znalostní ekonomiky, jejichž výhodou je především
podrobnost a časová řada dostupných dat. Pro konkurenceschopnost ekonomiky jsou však
samozřejmě významnější výsledky těchto aktivit. Ty jsou tradičně měřeny podle patentových statistik a
v posledních letech také daty z inovačních šetření. Jejich vypovídací schopnost je však značně
omezena a nebudou proto hodnoceny. Místo nich je zvoleno hodnocení tzv. technologické platební
bilance (metodika viz box 4).
98
Box 4: Technologická platební bilance – metodika
Technologická platební bilance (dále jen TBP z anglického Technology Balance of Payment) je
hlavním podkladem, který charakterizuje prodej a nákup nehmotné technologie dané země ve vztahu
k ostatním ekonomikám.
Základní metodologie statistiky TBP je založena na manuálu OECD: „Proposed standard method of
compiling and interpreting Technology Balance of Payments data - TBP Manual, OECD“. Jednotlivé
položky TBP jsou definovány podle klasifikace EBOPS (Rozšířená klasifikace služeb v platební
bilanci):
•
Služby výpočetní techniky – kód 263,
•
Poplatky za licence patentů, vynálezů, ochranných známek, průmyslových vzorů a designu
(licenční poplatky a ochranné známky) – kód 266
•
Výzkum a vývoj – kód 279,
•
Technické služby – kód 280,
•
Nákup a prodej nefinančních aktiv (vlastnických práv) – kód 480.
Do roku 2004 přebíral ČSÚ údaje o technologické platební bilanci z datových zdrojů České národní
banky, a to z běžného účtu platební bilance. Od roku 2005 jsou tyto údaje nahrazeny výsledky
přímého šetření ČSÚ u respondentů o vývozu a dovozu služeb.
TBP umožňuje měření intenzity a rozsahu šíření výsledků výzkumu a vývoje (VaV) prostřednictvím
mezinárodního obchodu. Zahrnuje údaje o technologických platbách z dané země do zahraničí a o
technologických příjmech ze zahraničí do dané země. Zrychlující se postup globalizace usnadňuje a
současně akceleruje šíření obchodu s technologiemi mezi jednotlivými zeměmi. Prudký růst přímých
zahraničních investic také přispívá k urychlení přenosu technologií z mateřských společností do jejich
afilací v zahraničí a naopak.
Ukazatele technologické platební bilance nás také informují o stupni technologické nezávislosti
země a o původu technologií použitých v produkčním systému nebo v exportu. TBP dále
ukazuje na vazbu mezi výzkumným a vývojovým úsilím země a jejími technologickými příjmy.
Přináší přehled o technologiích, které je daná země schopna vyvinout sama, stejně jako o
technologiích, které byly vytvořeny v zahraničí nebo v kooperaci s jinými zeměmi. Naneštěstí je
význam ukazatelů TBP často nedoceněný.
Zdroj: ČSÚ – Technologické platební bilance - zahraniční obchod s technologickými službami
Technologická platební bilance je v ČR v průměru za poslední čtyři roky záporná, zajímavé jsou však
údaje za rok 2008, kdy se bilance přehoupla do kladných čísel. Hlavní podíl na tom mají služby
výpočetní techniky, jejichž bilance byla kladná s výjimkou roku 2007 i v předchozích letech, a
technické služby. V roce 2009 však technologická platební bilance opět spadla do záporných hodnot.
Kladnou bilanci v této položce však lze opět vázat úzce na aktivity zahraničních firem, které zde
v posledních letech umístily centra svých služeb zaměřených na obsluhu většího regionu – často
střední Evropy, ale mnohdy i dalších států. Jako příklad lze jmenovat ty největší a obecně nejznámější
– IBM, Sun Microsystems, britský systémový integrátor Logica, Skype Application Development
13
Centre, Microsoft, Red Hat Software, TietoEnator či Panasonic ad. V řadě případů se ale jedná
spíše o standardizované služby, které sice vyžadují kvalifikovanou pracovní sílu, nicméně nikoliv pro
kreativní, vývojové úkoly. Existuje zde tedy riziko určitého de-skillingu.
13
Zdroj: ICT RTD Audit – Berman Group (2010).
99
Druhou kategorií s kladnou platební bilancí i v roce 2009 jsou technické služby. Jedná se o služby,
které jsou vyžadovány od dodavatele k plnému využití technických schopností a které by měly pomoci
uživatelům s uskutečněním výrobní činnosti. Technické služby zahrnují technické návrhy a inženýrské
práce nutné pro návrhy a přípravu technických projektů a všeobecnou technickou pomoc pro provoz a
údržbu. Již podle definice je patrné, že se jedná o služby s nižší přidanou hodnotou než vývoz
specifického know-how prostřednictvím patentů, licencí apod., i přesto lze kladnou platební bilanci
hodnotit pozitivně. Technické služby lze zjednodušeně považovat za první úroveň inovačních aktivit
spojenou s jednoduššími zlepšeními produktů / výrobků, které jsou důležité z pohledu procesu
„dohánění“ vyspělejších a inovativnějších států a regionů. A podle zlepšující se bilance v tomto typu
služeb se zdá, že ČR si svou pozici zlepšuje a začíná i tento typ kompetencí rozvíjet.
Zatím však v poslední kategorii spojené s tvorbou a uplatněním vlastního, originálního know-how má
ČR trvale poměrně vysokou zápornou platební bilanci, což potvrzuje předpoklad ekonomiky, která je
zatím hnána především „nákupem“ vnějších znalostí. Dostupnost dat pouze za kratší časový úsek
neumožňuje hodnotit dlouhodobější trendy, data za poslední čtyři roky však nenaznačují významnější
zlepšování trendu.
Tabulka 19: Příjmy za vývoz a platby za dovoz technologických služeb z ČR podle platebního
titulu, 2005-2009 (mil. Kč)
Příjmy za vývoz
2005
2006
2007
2008
2009
Celkem
2005-2008
Celkem
21 390
31 051
27 193
41 881
43 093
164 608
služby výpočetní techniky
13 989
19 902
12 663
22 002
23 920
92 476
licenční poplatky a
945
691
673
947
1 828
5 084
ochranné známky
výzkum a vývoj
1 900
2 380
3 592
3 718
3 534
15 124
technické služby
4 434
5 997
9 995
14 098
13 737
48 261
vlastnická práva
122
2 080
270
1 117
73
3 662
Platby za dovoz
Celkem
34 644
37 015
38 951
39 316
48 059
197 985
10 717
11 779
12 811
14 220
18 133
67 660
11 615
11 849
13 104
12 406
ochranné známky
13 777
62 751
výzkum a vývoj
7 042
6 344
5 754
5 874
9 686
34 700
technické služby
4 906
5 966
6 684
6 044
6 227
29 827
vlastnická práva
364
1 076
598
773
236
3 047
Bilance (vývoz-dovoz)
Celkem
-13 254
-5 965
-11 758
2 565
-4 966
-33 377
3 272
8 123
-148
7 782
5 787
24 816
-10 670
-11 158
-12 431
-11 459
ochranné známky
-11 949
-57 667
výzkum a vývoj
-5 142
-3 964
-2 161
-2 155
-6 152
-19 576
technické služby
-472
31
3 310
8 054
7 510
18 434
vlastnická práva
-241
1 005
-328
343
-163
615
Zdroj: ČSÚ 2008, šetření ZO 1-04 a ČNB pro údaje o vývozu vlastnických práv
V.3
Regionální analýza znalostních faktorů
Hlavní výsledky Regional Innovation Scoreboard 2009 (Regionálního inovačního skóre 2009)
ukazují, že mezi regiony v Evropě existují významné rozdíly v inovační výkonnosti a ČR v tomto
ohledu patří mezi země s nejvyššími regionálními disparitami.
Kapacity VaV (tj. výdaje na VaV a pracovníci VaV) jsou koncentrovány prakticky pouze ve dvou
regionech – regionu Středních Čech (tj. v Praze a Středočeském kraji) a v Jihomoravském kraji. Tyto
100
dva kraje koncentrují dohromady zhruba 71 % všech výdajů na VaV (údaje za rok 2008) zatímco
například poslední Karlovarský kraj se podílí na celkových výdajích pouze 0,1 % (viz graf 70).
Takto vysoká koncentrace je však významně ovlivněna koncentrací výdajů uskutečněných ve
veřejném sektoru, která je vázána na lokalizaci veřejných výzkumných organizací. A ty jsou historicky
koncentrovány právě do výše zmíněných regionů. Jejich podíl na výdajích VaV uskutečněních ve
vládním a VŠ sektoru dosahuje proto dokonce více než 80 %.
Pro tuto analýzu jsou však důležité zejména výdaje podnikatelské. Jejich koncentrace v českých
regionech je sice nižší než u veřejných výdajů, dosahuje však také vysokých hodnot. Region
Středních Čech se podílel na podnikových výdajích na VaV přibližně 55 % v roce 2009,
v Jihomoravském kraji to bylo necelých 10 %.
Graf 70: Výdaje na VaV v krajích ČR podle sektorů provádění, 2009
24 000
20 000
16 000
12 000
8 000
4 000
0
PHA
STČ
JHČ
PLK
KVK
Podnikatelský
ULK
Vládní
LBK
HKK
PAK
Vysokoškolský
VYS
JHM
OLK
ZLK
MSK
Soukromý neziskový
Výše výdajů v krajích je samozřejmě ovlivněna i jejich velikostí. Tabulka 19 proto srovnává také
relativizované hodnoty podnikových výdajů na VaV, a to vzhledem k populační velikosti regionu a jeho
dosaženému ekonomickému výkonu měřeném HDP. Podle těchto relativizovaných údajů jsou rozdíly
mezi regiony mírně nižší, s výjimkou Ústeckého a karlovarského kraje, které významně za ostatními
kraji zaostávají. Dominance Středních Čech je však ale stále silná, tato převaha se navíc disproporčně
výrazně zvyšuje v čase na úkor většiny ostatních krajů. Tento trend je možno považovat za pozitivní,
pokud uvažujeme hledisko efektivnosti využití vložených zdrojů – (nadprůměrně) vysoká kvalitativní
náročnost ve Středních Čechách realizovaných znalostních aktivit přináší i (potenciálně) vysoké
efekty vynaložených výdajů s nadregionálními přelévacími přínosy. Na druhé straně podrozvinutost
znalostní základny v ostatních krajích může oslabovat její územně specifické (ekonomické) efekty pro
regionální konkurenceschopnost. Navíc, jak ukázalo předchozí hodnocení národních ukazatelů,
výdaje VaV jsou velmi pravděpodobně koncentrovány do několika odvětví a jejich klíčových subjektů.
Tím se samozřejmě možnost přelévání přínosů do dalších regionů, resp. dalších odvětví omezuje.
Vztah mezi aktivitami VaV a dalšími klíčovými ukazateli znalostní ekonomiky (např. podíl znalostně
náročných odvětví na HPH či podíl vysokoškoláků), ale i ekonomickou výkonností je na krajské úrovni
v ČR velmi rozdílný. Například u Středočeského kraje došlo k velmi výraznému propadu podílu na
VaV výdajích, ale k silnému nárůstu významu VŠ zaměstnanosti a ke značnému (byť nikoli
nejvyššímu) zvýšení podílu na znalostním i celkovém HDP ČR. I v dalších krajích je vývoj
sledovaných veličin velmi diferencovaný.
Pokud se výdaje VaV a význam dalších znalostních indikátorů zvyšují v souladu, lze předpokládat
posilování znalostní intenzity ekonomiky a naopak. Jestliže dochází pouze ke zvyšování pouze
jednoho z obou ukazatelů, může jít o důsledek časového zpoždění nebo projev strukturálního
specifika regionální znalostní transformace. V ČR se jedná podle dostupných informací i dalších
zkušeností zpracovatele o druhou variantu. Vývoj znalostních faktorů s výjimkou dvou dominantních
101
regionů je zatím nejednoznačný, resp. prochází značnými výkyvy.Ty jsou výsledkem fragmentovanosti
VaV kapacit a koncentraci jen na omezený počet subjektů.
Tabulka 20: Výdaje na VaV v podnikovém sektoru podle krajů ČR, relativizované ukazatele 2001
a 2008
Podíl na růstu
Výdaje na VaV v % HDP
Výdaje na VaV na 1 obyvatele (v Kč)
výdajů VaV 20012001
2008
Index
2001
2008
Index
2008 (v %)
2008/20
2008/2001
01
Praha
39,50
0,59
1,04
1,78
2 783
7 943
2,85
Středočeský
12,77
2,77
2,21
0,80
5 917
7 192
1,22
Jihočeský
3,81
0,28
0,50
1,83
573
1 551
2,71
Plzeňský
5,27
0,34
0,71
2,06
745
2 253
3,03
Karlovarský
0,22
0,11
0,12
1,15
196
312
1,60
Ústecký
1,90
0,24
0,29
1,17
444
811
1,83
Liberecký
4,12
0,74
1,16
1,55
1 501
3 026
2,02
Královéhradecký
2,05
0,45
0,53
1,18
958
1 562
1,63
Pardubický
5,57
0,89
1,18
1,33
1 727
3 489
2,02
Vysočina
2,22
0,30
0,45
1,47
618
1 323
2,14
Jihomoravský
11,85
0,47
0,83
1,75
1 004
2 699
2,69
Olomoucký
1,90
0,45
0,48
1,06
810
1 298
1,60
Zlínský
5,64
0,46
0,85
1,87
868
2 441
2,81
Moravskoslezský
3,19
0,63
0,52
0,83
1 128
1 560
1,38
ČR
100,00
0,72
0,91
1,25
1 668
3 211
1,93
ČR bez Prahy
60,50
0,77
0,86
1,12
1 524
2 581
1,69
Podobně diferencovaný pohled poskytuje i srovnání změn kvalitativních charakteristik na regionální
úrovni v čase, a to specificky podle podílu krajů na celkovém nárůstu jednotlivých veličin v ČR.
V souhrnu všechny znalostní faktory vykazují na národní úrovni růst (s případnými meziročními
výkyvy). Jednotlivé kraje se však na tamto růstu podílejí měrami, které se většinou liší od jejich
relativní síly vyjádřené podílem na HDP nebo na počtu obyvatel.
Dobré postavení si zachovávají hlavní metropolitní centra (tj. Praha se Středočeským krajem a
Jihomoravský kraj), i když jejich růst v mnoha případech nižší než v ostatních regionech. Důvodem je
výrazně vyšší startovací základna. Růst ostatních regionů, resp. jejich příspěvek k růstu na národní
úrovni je velmi různorodý podle jednotlivých ukazatelů – složek inovační výkonnosti.
V.4
Shrnutí analýz znalostních faktorů
Předchozí analýza ukázala, že ač je agregátní / makroekonomické postavení ČR podle ukazatelů
mezinárodních hodnocení poměrně příznivé, především ve srovnání s novými členskými zeměmi EU
z post-socialistického bloku, při podrobnějším pohledu je zřejmé, že toto postavení je zároveň
relativně nestabilní a dobrá pozice je dosažena díky několika indikátorům, především v oblasti
„tvrdých“ vstupů do aktivit VaVaI. Naopak řada měkkých faktorů klíčových pro přechod ekonomiky ke
znalostně založené ekonomice zatím v ČR chybí.
Fragmentovanost potenciálu VaV české ekonomiky ukazují detailněji především národní data –
celkové výdaje na VaV sice rostou a jejich struktura podle hlavních sektorů (především podíl
podnikových výdajů) je také příznivá. Data ale naznačují velmi omezenou provázanost inovačního
systému a dále vysokou koncentraci podnikatelských výdajů na VaV do jednoho odvětví (oboru) a
také do několika málo subjektů.
Již makroekonomická analýza poukázala na silnou závislost růstu české ekonomiky na zahraničním
kapitálu a přílivu velkého objemu zahraničních investic. Analýza znalostních faktorů tuto závislost jen
potvrzuje a ukazuje, že i znalostní a inovační aktivity jsou silně ovládány subjekty pod zahraniční
102
kontrolou. Ve srovnání se sektorem domácích podniků navíc podnikové výdaje na VaV u zahraničních
firem poměrně dynamicky rostou, a to i již „v krizovém“ roce 2008. Výdaje domácích firem naopak
spíše stagnují.
Jednou z cest, jak posílit technologickou a znalostní úroveň domácích firem, může být jejich větší
provázanost se silnými a inovativními zahraničními firmami přítomnými v ČR. Požadavky zahraničních
firem na své dodavatele jsou velmi často výrazně vyšší než je tomu o firem domácích. I proto dnes
zahraniční firmy přítomné v ČR využívají mnohem více zahraniční dodavatele, a to především pro
náročné komponenty a výrobky. Dalším důvodem využívání spíše zahraničních dodavatelů je ale i
centrální organizace dodavatelských vazeb a menší znalost místních firem. Užší propojením na
zahraniční firmy v segmentu náročnějších komponentů a produktů by jednak podpořilo rozvoj
endogenního znalostního a technologického potenciálu domácích firem, jednak by přispělo k užšímu
ukotvení zahraničních firem v české ekonomice, což je samozřejmě důležitý faktor ovlivňující jejich
rozhodování o případném přemístění svých aktivit.
Odvětvová (oborová) koncentrace aktivit VaV se dále zčásti promítá i do koncentrace regionální
(územní). Rozmístění veřejných výdajů na VaV je dáno lokalizací veřejných organizací realizujících
tyto aktivity, vzhledem k velikost ČR a také velikosti jednotlivých krajů by nemuselo být jednoznačně
nepříznivým faktorem. Ač se výhoda fyzické blízkosti stále ukazuje, pro většinu firem podle našich
zkušeností není problém v případě potřeby spolupracovat i s univerzitami z jiných regionů. Fyzická
vzdálenost je spíše bariérou při prvním kontaktu – lidé z jednoho regionu se často díky předchozímu
společnému studiu či práci již znají a kontakty mezi univerzitami a podniky se tak navazují
jednodušeji.
Tento faktor je v česku o to významnější, že zde zatím nemůžeme hovořit o plně propojeném a
funkčním inovačním systému spojujícím jeho tři hlavní složky – aplikační, akademickou a
institucionální (vládní) sféru. Infrastruktura podporující transfer technologií a spolupráci mezi výše
zmíněnými třemi složkami inovačního systému disponuje spíše kvantitou, ale nikoliv kvalitou ve
smyslu rozsahu a zacílení/individualizace služeb (viz také kapitola VIII). Pokud by však infrastruktura
intermediárních institucí byla plně funkční a efektivní, nehrála by koncentrace veřejných kapacit pro
aktivity VaV tak významnou roli jako nyní. Funkční instituce TT by potřebnou spolupráci i napříč
regiony dokázaly efektivně zprostředkovat.
Méně příznivá je v tomto ohledu koncentrace podnikových výdajů, která poukazuje na to, že intenzivní
aktivity VaV realizuje v ČR zatím relativně omezený počet subjektů, vázaných spíše jen na několik
odvětví a zejména subjekty pod zahraniční kontrolou.
V české ekonomice se v regionálním členění znalostních faktorů projevuje především specifická
pozice Prahy s okolním Středočeským krajem. Role zbývajících regionů ČR je ve znalostně založené
konkurenceschopnosti je zatím velmi slabá, dostupné kapacity kvalitativních faktorů jsou rozptýlené,
jejich efekty spíše lokální a vzájemné vazby omezené (individuálního spíše než institucionálního typu).
Pozici, resp. klasifikaci jednotlivých regionů je tak zatím velmi těžké předpovídat, neboť bude záležet
na tom, jak dokáží nastartovat současný, vysoce fragmentovaný potenciál směrem ke znalostně
náročnější regionální ekonomické výkonnost.
103
VI Hodnocení situace v sektoru malých a středních podniků
Sektor malých a středních podniků (MSP) se stává stále více středem pozornosti jak tvůrců politik a
nástrojů podpory hospodářského rozvoje, tak výzkumníků hledajících zdroje ekonomického růstu,
nových pracovních míst a územních rozdílů ve vývoji těchto charakteristik. Podrobné zhodnocení
sektoru MSP bez provedení rozsáhlého terénního šetření je problematické. Hlavním omezením je
dostupnost dat. Většina (nejen makroekonomických) ukazatelů je totiž dostupná pouze za celou
skupinu podniků, bez rozlišení jejich velikosti. Publikovaná specifická šetření ČSÚ se týkají obvykle
pouze podniků nad 20, nebo dokonce nad 100 zaměstnanců. Cílem této kapitoly je proto poskytnout
alespoň základní přehled o situaci v sektoru MSP podle dostupných dat a zhodnotit jejich význam
v ekonomice.
V grafu níže jsou údaje o podílu MSP na HDP uvedeny za celou ekonomiku, ostatní jinde používané
ukazatele nezahrnují vládní sektor, finanční instituce a neziskové instituce sloužící domácnostem.
Proto je nelze srovnávat s podílem MSP na HDP. Nicméně účetní přidaná hodnota (UPH) může být
považována za určitý obraz ekonomiky, který není HDP příliš vzdálen.
40
5
5
4
4
3
3
2
2
1
1
0
podíl MSP na celku %
35
30
25
20
15
10
5
0
změna v p.b.
Graf 71: Význam sektoru malých a středních podniků pro hospodářství ČR
HDP
podíl MSP 2009
změna podílu MSP 1999 - 2009 v p.b.
Zdroj: Interní data MPO na základě dat ČSÚ
Základní charakteristiky postavení sektoru MSP v ekonomice obsahuje graf 71. V roce 2009 činil jeho
podíl na HDP ČR 36,2 % a podíl MSP na vytvářeném HDP rostl.
U počtu zaměstnanců podíl MSP dosáhl hodnoty 62,3 %, podíl na UPH je o něco nižší. Určitý rozdíl
podle UPH a podle zaměstnanosti je dán např. vyšší kapitálovou náročností podnikání velkých firem.
Nicméně svou roli hraje také relativně nižší produktivita segmentu firem bez účasti zahraničního
kapitálu, protože podíl tohoto segmentu v sektoru MSP je podstatně vyšší než v sektoru velkých firem.
Na základě dostupných dat však nelze tyto strukturální aspekty segmentů velkých firem a MSP
kvantifikovat a tím podrobněji hodnotit. Jejich existence a význam pro fungování podnikového sektoru
v ČR však vyplývají z provedených strukturálních analýz (viz kapitola II).
Z grafu 71 vyplývá, že význam sektoru MSP se v posledním desetiletí zvyšoval. Přes tento pozitivní
trend je však otázkou, jakou měrou se na růstu významu MSP podílí domácí podnikový sektor a jak
přímé součásti NNS. Má – li sektor MSP plnit roli tzv. vestavěného stabilizátoru ekonomiky a hlavního
tvůrce nových pracovních míst, neměl by jeho růst být tažen především místními pobočkami NNS.
Ačkoliv tuto problematiku nelze adekvátně zhodnotit na základě existujících statistických dat,
provedená strukturální hodnocení a terénní průzkumy zpracovatele ukazují, že podíl poboček NNS na
změnách hodnot ukazatelů za sektor MSP je velmi významný. Závislost sektoru MSP na aktivitách
NNS není kritickým hodnocením situace v sektoru. Jedná se o nevyhnutelnou fázi hospodářského
vývoje ČR a je výzvou pro hospodářskou politiku, aby se míra této závislosti co nejdříve začala
104
snižovat (resp. podíl místních MSP schopných prosazovat se samostatně na globálních trzích
zvyšovat).
Význam sektoru MSP se výrazně liší dle ekonomických odvětví (viz graf 72). Výrazně nadprůměrný
podíl na zaměstnanosti a účetní přidané hodnotě (UPH) dosahuje v pohostinství, zemědělství,
stavebnictví, obchodu a službách s výjimkou peněžnictví a komunikací. Naopak výrazně podprůměrný
podíl dosahuje v průmyslu, dopravě a peněžnictví. Při srovnání dynamiky vývoje přidané hodnoty
vytvářené sektorem MSP a celým odvětvím nebyly zjištěny prakticky žádné rozdíly. Ve všech
sledovaných odvětvích tak sektor MSP prakticky kopíruje dynamiku vývoje celého odvětví, přičemž
v dlouhém období se mírně zvyšuje příspěvek sektoru MSP k vytvořené přidané hodnotě.
Graf 72: Srovnání významu sektoru MSP dle ekonomických odvětví
100
80
60
40
20
podíl na zaměstnanosti
zemědělství
komunikace
služby
peněžnictví
doprava
pohostinství
obchod
stavebnictví
průmysl
0
podíl na UPH
Zdroj: Interní data MPO na základě dat ČSÚ
Výrazné rozdíly uvnitř sektoru MSP byly identifikovány mezi segmenty podniků, které jsou vymezeny
na základě velikosti a vlastnických vztahů, také podle znalostních aktivit (viz kapitola V). Podnikové
výdaje a zaměstnanost ve výzkumu a vývoji (dále jen VaV) jsou měřítkem, byť velmi hrubým, rozsahu
inovačních aktivit firem. Z prezentovaných dat vyplývá, že tahounem inovačních aktivit je segment
firem pod zahraniční kontrolou. Zatímco v segmentu soukromých národních podniků se výdaje i
zaměstnanost na VaV v období 2005 – 2009 snížily, v segmentu firem pod zahraniční kontrolou se
výrazně zvýšily.
Hlavní otázku je, zda je tento rozdíl zapříčiněn omezeností vlastních (zejména finančních) zdrojů ve
srovnání s pobočkami NNS nebo se jedná o jiné silnější příčiny? Odpověď na tuto otázku nelze získat
z dostupných dat. Z terénních průzkumů zpracovatele mezi inovačně orientovanými MSP však
vyplývá, že omezenost vlastních zdrojů je pouze dílčí (a obvykle nikoli klíčovou) příčinou (viz Berman
Group, 2010, 2009, 2008) a rozsah inovačních aktivit a tím i růstová výkonnost těchto firem jsou
významně ovlivněny následujícími faktory.
Za prvé, významná část majitelů původem místních MSP nemá ambici dále svůj podnik zvětšovat.
14
Tento fenomén je silně rozšířen ve všech post-socialistických zemích Evropy . Tito majitelé nemají
motivaci vytvořit velké firem. U některých je důvodem potřeba odpočinku a snaha užít si zdrojů
vydělaných vlastním podnikáním. U jiných je tato motivace spojena s obavou o ztrátu vlastního vlivu
v důsledku nezbytnosti přeměny vnitřní organizační struktury podniku pro další růst jeho velikosti. Ať je
tato motivace jakákoliv, hlavním důsledkem je de-facto neproduktivní využití existujících podnikových
14
Viz Piech, K. a kol. (2007).
105
VaV kapacit, neboť ty nejsou využívány pro vytváření konkurenční výhody zaměřené na růst pozice
firmy na globálních trzích.
Za druhé, nedostatečně rozvinuté trhy podniků a manažerských služeb. U části podnikatelů je
absence motivace k dalšímu růstu úzce spojena se značně omezenými možnostmi (může být pouze
obraz vnímání trhu podnikateli) efektivního vystoupení z vlastního podniku, ať už formou prodeje či
převedení řídících kompetencí. Vnímání omezených možností vlastního vystoupení opět limituje jak
ambice v oblasti strategického řízení (např. rozhodování o zahraniční expanzi), tak investic do inovací
(a tím i VaV kapacit).
Za třetí, mnoho z podnikatelů, kteří jsou motivováni k dalšímu růstu firmy, uvádí, že mají problém
s nacházením nových příležitostí pro uplatnění po technické stránce kvalitního know-how. Předchozí
silné investice do inovací (včetně VaV kapacit) byly spojeny se snahou prosadit se na místním trhu,
případně vstoupit na trh okolních zemí. Ačkoliv tito podnikatelé plně vnímají potřebu kontinuálního
rozvoje vlastních znalostních kapacit pro budování konkurenční výhody, tak za hlavní výzvu považují
obchod, obsazení nových trhů a vyhledání nových příležitostí pro uplatnění technických kompetencí
svých firem. V této souvislosti upozorňují, že největším problém dalšího růstu a rozvoje inovací je
oblast netechnických kompetencí souvisejících se strategickým řízením, obchodem, práce se
zákazníky a vyhledáváním nových příležitostí (např. mimo dosavadní hlavní zaměření).
Zjištění z terénních průzkumů ukazují, že podpora inovací v MSP prostřednictvím dotací na budování
výzkumných, vývojových a dalších fyzických kapacit pro inovace nemusí přinášet kýžené výsledky.
Pokud podpořené firmy nemají adekvátně rozvinuty netechnické kompetence související s inovacemi,
tak tento typ veřejné podpory může být značně neefektivní z hlediska cílů zvýšení
konkurenceschopnosti a tvorby nových pracovních míst. V kontextu OP 2014+ to ukazuje na vysokou
potřebnost asistenčních nástrojů zaměřených právě na rozvoj netechnických kompetencí spojených s
vnitrofiremními inovačními procesy.
106
VII Inovační strategie firem v České republice
Inovace byly dlouhou dobu považovány za přímý výsledek aktivit výzkumu a vývoje a tvorba inovací
byla spojována s tzv. lineárním modelem inovací. Dnes se však stále častěji hovoří o tzv. interaktivním
modelu inovací. Podle něj není tvorba inovací pouze technický proces a k tvorbě inovací nedochází
podle přesně daných a oddělitelných fází. Inovační tvorba je chápána také jako sociální proces a
inovace vznikají vzájemnou spoluprácí a vazbami mezi různými aktéry. Mezi ty patří zejména firmy,
které jsou hlavními tvůrci inovací, a organizace vytvářející nové znalosti (např. univerzity, výzkumné
instituty, vědecko-technické parky, soukromé laboratoře apod.). Kromě toho jsou však důležité i
vzájemné vazby mezi dalšími účastníky trhu, jako jsou zákazníci, dodavatelé nebo dokonce
konkurenční firmy.
Realit je však podle našich zkušeností ale vždy komplexnější než teoretický přístup a zjednodušené
koncepty. Firmy i dnes budou určitě v některých případech intenzivněji vyžívat základní výzkum, jehož
cíle je přinést zcela nové poznatky a produkty, zatímco v jiných případech budou své výrobky
pravděpodobně pouze lehce upravovat a vylepšovat podle potřeb zákazníků a jejich změněných
požadavků. Navíc, většina popsaných konceptů vychází zatím ze zkušeností vyspělejších zemí,
převážně západní Evropy. A jak ukázala i předchozí analýza, ČR se v některých ohledech od těchto
zemí zatím významně liší.
I proto je podle nás důležité k efektivní podpoře třeba poznat detailněji, jak firmy v ČR inovují, resp.
jakou váhu mají různé typy inovačních strategií a kolik jich lze vlastně identifikovat . A právě to je
předmětem této analýzy, která by měla odpovědět na následující otázku.
•
Jak lze charakterizovat inovační strategie firem v ČR – jaké jsou hlavní faktory ovlivňující
inovační výkonnost, resp. jak firmy vlastně inovují (jaké aktivity, zdroje, partnery využívají
apod.)?
Komplexní charakter inovačního procesu i význam rozličných zdrojů inovací byl uznán v průběhu 90.
let nejenom odborníky, ale i širší odbornou veřejností. Výsledkem je mimo jiné i rozvoj tzv. inovačních
šetření (Community Innovation Survey) v EU ale i dalších zemích, která pokrývají všechny základní
dimenze inovačního procesu. A právě data z těchto šetření realizovaných v ČR jsou využita v této
analýze.
K analýze inovačních strategií je třeba využít mikrodata na úrovni jednotlivých firem, nikoliv běžně
dostupná agregovaná data, která však mají jen omezenou vypovídací schopnost pro účely
charakteristik firemních strategií v oblasti inovací. Vzhledem k obtížné dostupnosti těchto mikrodat,
budou využita dvě série předchozích inovačních šetření z let 2003-2005 a 2004-2006, a to na základě
publikace Žížalová (2009).
Inovační šetření obsahují otázky týkající se v podstatě všech klíčových ingrediencí inovačního
procesu – samotné inovační aktivity, zdroje informací, inovační spolupráce, zaměření (cíle) inovačních
aktivit a jejich přínosy, formální metody ochrany a netechnické inovace. Celkem se jedná o 31
různorodých ukazatelů /přehled je uveden v tabulce v příloze 36), které jsou zjednodušeny
prostřednictvím faktorové analýzy do několika klíčových faktorů ukazujících základní strukturu
výchozích dat, aniž bychom však původní informace „ztratili“.
Vzhledem k vysokému počtu vstupních ukazatelů je faktorové analýzy využito ve dvou krocích. V
prvním jsou vytvořeny faktory inovačních strategií podle jednotlivých otázek v šetření ČSÚ - vždy
podle sekcí, které se váží k jednotlivým dimenzím (ingrediencím) inovačního procesu. Důvodem
tohoto prvního kroku je snaha využít všechna dostupná data a neurčovat předem "a priori", které
faktory-proměnné jsou pro inovační proces důležité, ale zjednodušeně nechat tento výběr na
faktorové analýze. V druhém kroku budou prostřednictvím těchto vytvořených proměnných (resp.
prostřednictvím jejich skóre pro jednotlivé subjekty analyzovány výsledné komponenty inovačního
107
procesu. A tyto faktory v našem případě představují hlavní inovační strategie, které firmy v ČR volí při
tvorbě inovací.
Analýza je založena na firemních datech za celkem 4 771 firem, které v dotazníku uvedly, že ve
sledovaném období zavedly technickou inovaci. Jedná se o podniky převážně ze sektoru
zpracovatelského průmyslu, ale i služeb. Základní struktura firem ve vzorku je uvedena v tabulce .
Tabulka 21: Základní charakteristiky vzorku firem analýzy inovačních strategií
Velikost
Produktová
Typ inovace
Procesní
inovace
inovace
Nová na trhu
Nová pro
Oba typy
firmu
< 49 zaměstnanců
1 156
48,4
31
20,7
1 362
50-249 zaměstnanců
1 108
41,8
30,9
27,3
1 238
> 250 zaměstnanců
1 271
39,5
27,2
33,3
1 403
Celkem
3 535
43,1
29,6
27,3
4 003
Celkem
1 702
1 491
1 578
4 771
Zdroj: vlastní analýza podle dat TI, ČSÚ
Výsledky první fáze faktorové analýzy, které jsou v podstatě pouze pomocné pro finální analýzu, jsou
uvedeny v tabulkách v příloze. Tabulka 21 pak prezentuje finální výsledky faktorové analýzy – hlavní
faktory inovačních strategií vzešlé z předchozích kroků a jejich skóre, podle nichž byly faktory
rozděleny do čtyřech komponentů. Tři z nich podle nás představují hlavní inovační strategie českých
firem. Čtvrtý je specifický, a to i v porovnání s podobnými analýzami za jiné země západní Evropy,
neboť je spojen v podstatě pouze s netechnickými inovacemi.
Tabulka 22: Výsledky druhé fáze faktorové analýzy – výsledné komponenty a skóre
jednotlivých faktorů
Dimenze
Výzkum, vývoj a
Tržně
Externí (strategie
Ne-technické
spolupráce
orientovaná
“nákupu”)
inovace
strategie
VaV
0.62
0.45
0.02
0.15
Externí zdroje
-0.09
0.02
0.69
0.16
Vědecké informace
0.76
-0.18
0.09
0.16
Specializované informace
0.06
0.20
0.56
-0.43
Tržní informace (zákazníci,
0.01
0.76
0.10
0.12
dodavatelé)
Rozsah spolupráce
0.60
0.17
0.17
0.12
Procesní inovace a regulace
0.22
-0.02
0.69
0.07
Produktové inovace
0.12
0.83
-0.01
-0.02
Formální průmyslová ochrana
0.62
0.10
-0.10
-0.34
Ochrana symbolických znalostí
0.08
0.12
0.07
0.73
Netechnické inovace
0.30
0.37
0.36
0.44
Poznámka: Celkový počet subjektů – 4 771; čtyři faktory s eigenvalues > 1 vysvětlují 56 % celkové
variance.Složení jednotlivých faktorů uvedených zde jako dimenze jsou uvedeny v tabulkách v příloze 37-41
Zdroj: Vlastní úprava podle Žížalová (2009)
Pro větší přehlednost jsou hlavní identifikované inovační strategie a jejich hlavní charakteristiky
uvedeny také na obrázku 2. Ze tři klíčových inovační strategií firem, identifikovaných pro období 20032006, lze pouze jednu významně spojit s aktivitami VaV. Firmy, které využívají tohoto prvního typu
strategie mají vlastní aktivity VaV, služby v oblasti VaV ale také nakupují od dalších subjektů. Stejně
tak se aktivně zapojují do spolupráce na svých inovačních aktivitách s dalšími podniky či institucemi (u
této inovační strategie na rozdíl od zbývajících firmy nejčastěji spolupracují s univerzitami či
výzkumnými institucemi), a to jak v ČR, tak v zahraničí. Tato relativně široká spolupráce je stále
běžnější i pro velké nadnárodní firmy, které již nerealizují celý výzkum ve svých laboratořích, ale stále
častěji zadávají vývoj specifických komponentů úzce specializovaným firmám. Své znalosti si firmy
chrání ve velké míře formálními metodami, mezi které patří zejména patenty a průmyslové vzory.
108
Další inovační strategie je založena zejména na spolupráci (nikoliv však nutně formální) s dalšími
subjekty na trhu – inovace firem jsou motivovány především impulsy od jejich klientů, dodavatelů či
dalších podniků ze stejného oboru. Podle jejich požadavků a informací firmy upravují a zlepšují
(inovují) své produkty a tyto „nové“ výrobky následně uvádějí na trh. Důležité jsou ale také vlastní,
vnitřní zdroje těchto firem pocházející především ze strany vlastních zaměstnanců – tato inovační
strategie je totiž podporována také dimenzí aktivit VaV, které nezahrnují pouze základní či aplikovaný
výzkum, ale také aktivity vývojové a aktivity spojené například s technickou přípravou výroby a
uvedením nových produkt na trhu. Inovace vznikající v této skupině firem mají převážně inkrementální
charakter a firmy proto nevyužívají intenzivněji formální ochrany (např. patentů).
Obrázek 2: Hlavní inovační strategie českých firem a jejich ingredience
Strategie
Složky
Inovační aktivity
Zdroje informací
Výzkum, vývoj a
spolupráce
Tržně orientovaná
Externí (strategie
“nákupu”)
Vnitřní i vnější VaV
Především uvádění
inovací na trh
Nákup strojů, zařízení a
externích znalostí
Vědecké informace z
„Tržní“ informace (od
univerzit a výzkumných zákazníků, dodavatelů či
institucí
ostatních podniků)
Informace získané
účastí na konferenci,
veletrhu apod. či
z odborných publikací
Motivace (efekty)
inovací
Produktové i procesní
inovace
Produktové inovace
Procesní inovace
(zejména orientované na
snížení nákladů a
splnění regulací)
Metody ochrany
Patenty, průmyslové
vzory
V menší míře (spíše
obchodní známka,
copyright)
Nevyužívají
Zdroj: vlastní prezentace podle Žížalová (2009)
Řada firem využívá pro inovace zejména existujících znalostí „mimo“ vlastní firmu. Ty získávají
nejčastěji prostřednictvím pořízení nových technologií a zařízení či nákupem práv k patentům,
licencím či softwaru. Informace získávají firmy v tomto případě nejčastěji z „běžně“ dostupných zdrojů,
kterými jsou veletrhy, konference, odborné publikace, ale také profesní sdružení. Motivací pro inovace
této strategie je zejména snaha snížit náklady na produkci (náklady práce, energie, materiály), zlepšit
pružnost výroby či splnit regulační opatření.
Rozlišení těchto inovačních strategií neznamená, že firmy se řídí výhradně jednou z nich. Naopak,
řada firem sleduje určitý mix těchto strategií, čímž mimo jiné snižují rizika spojená s inovačními
aktivitami. Na druhé straně ukazuje tento přehled, že VaV jsou opravdu jen jedním z možných
způsobů, jak dojít k inovacím. A často nemusí být tím klíčovým. Důležité je, aby tato rozmanitost cest
k úspěšným inovacím byla dostatečně zohledněna i veřejných politikách. Ač se na první pohled zdá,
že tomu tak je, bližší pohled ukáže, že podpora inovací často sklouzne ke snaze dosáhnout
kvantitativních cílů jako je určitá výše výdajů na VaV. Tento přístup však přehlíží další významné
komponenty inovačního procesu řady firem a ztěžuje rozvoj inovačních kapacit, které nemají přísně
technický charakter jako jsou vazby se zákazníky a uživateli nebo proces učení se klíčové pro
poslední dvě inovační strategie.
Kromě výsledných inovačních strategiích je samozřejmě důležité podívat se také na jejich
podmíněnosti, resp. to, zda existuje rozdíl podle hlavních faktorů jako je velikost firmy, její vlastnictví a
také odvětví, v kterém podniká a samozřejmě regionální úroveň, kde se v analýze v kapitole V ukázaly
109
rozdíly ve znalostních faktorech. Podmíněnost inovačních strategií těmito faktory byla hodnocena
regresní analýzou, jejíž výsledky jsou uvedeny v tabulce 22. Podle ní je patrné, že z hlediska hlavních
inovačních strategií neexistuje rozdíl mezi domácími a zahraničními podniky, s výjimkou poslední
z nich. Právě tento rozdíl je však významný v kontextu předchozích závěr – tato strategie je silně
spojena s tzv. netechnickými inovacemi v oblasti marketingu a organizační struktuře. Ukazuje se zde,
že domácí firmy dokáží dobře využívat svých technických kompetencí a inovovat jak své produkty, tak
výrobní procesy s nimi spojené. Na druhé straně se ale zdá, že ji chybí měkké a strategické
kompetence a inovace, které jsou ale podle nás stejně tak důležité k úspěchu na trhu. Faktorová
analýza inovačních šetření tak potvrzuje potřebu zaměřit plánované veřejné intervence nikoliv
pouze na rozvoj technických kompetencí (například podporou aktivit VaV či spolupráce
s akademickým sektorem), ale také na rozvoj tzv. netechnických kompetencí.
Výsledky analýzy podobně potvrzují i vazbu na odvětví, ve kterém firma realizuje své aktivity.
Charakter, které firma realizuje, resp. jak, je tedy významný i z pohledu inovačního procesu. Na druhé
straně ale nelze jednotlivé typy inovační strategie ztotožnit s konkrétní skupinou odvětví, ale pro
většinu odvětví je významných více typů inovačních strategií, i když s rozdílnou intenzitou. Tyto
výsledky potvrzují detailní odvětvové analýzy, které ukázaly významné rozdíly i uvnitř jednotlivých
odvětvích. I zde se tedy potvrzuje, že určitý typ podpory a nástrojů nelze vázat na konkrétní odvětví.
Tabulka 23: Výsledky regresní analýzy
Výzkum, vývoj a
Tržně orientovaná
spolupráce
strategie
B (st.
beta
B (st.
beta
error)
error)
(Constant)
-1,038
-0,420
Velikost
0,206**
0,311**
0,073**
0,110**
Vlastnictví
-0,013
-0,006
-0,032
-0,014
Odvětví
Ano
Ano
Ano
Ano
Externí (strategie
“nákupu”)
B (st.
beta
error)
-0,572
0,105**
0,159**
-0,015
-0,007
Ano
Ano
Ne-technické inovace
B (st.
error)
-0,048
0,087**
0,130**
Ano
beta
0,132**
0,059**
Ano
Zdroj: Upraveno podle Žížalová (2009)
Důležitým výsledkem analýzy inovačních strategií je také skutečnost, že faktor „spolupráce“ je
významný pouze pro jednu z výsledných inovačních strategií, strategii založenou na aktivitách VaV a
vědeckých informací. Navíc v této spolupráci hrají významnou roli především další podnikatelské
subjekty, spíše než akademické instituce. Tato strategie je zároveň spojena s nejmenším počtem
subjektů (viz dále), což jen potvrzuje zatím omezenou propojenost inovačního systému v ČR.
Kromě samotného charakteru inovačních strategií firem v ČR je důležitá také jejich významnost,
zjednodušeně kolik firem využívá převážně dané strategie. To nelze určit přesně prostřednictvím
faktorové analýzy, zprostředkovaně přes analýzu shlukovou. I proto, že řada firem využívá určité
kombinace inovačních strategií a nikoliv pouze jednu jedinou. Každé firmě jsou faktorovou analýzou
podle jejích odpovědí přiřazeny skóre pro všechny výsledné komponenty. Na základě těchto skóre je
možné firmy seskupit do vnitřně relativně vnitřně homogenních skupin charakterizovaných vazbou na
výše popsané inovační strategie. A podle velikosti těchto shluků je možné říci, kolik firem je váže
převážně k té které inovační strategii.
Shlukovou analýzou bylo identifikováno celkem 5 shluků firem, které převážně přesně odpovídají výše
popsaným inovačním strategiím. Potvrzuje se ale také, že řada firem inovační strategie kombinuje.
Především je to v podstatě logická kombinace výzkumných a vývojových aktivit s tržně orientovanou
strategií – tedy kombinace vlastního (výzkumu a) vývoje a informací od zákazníků dodavatelů
aktivitami spojenými s uplatněním výrobků na trhu.
Dále se ale také ukazuje, že velká část inovujících firem v ČR inovuje spíše „ad-hoc“ – zavádí spíše
měkké (netechnické) inovace, navíc často inovace, které jsou nové pouze pro danou firmu, nikoliv na
trhu. Takto je charakterizován největší počet firem. Velkou skupinu tvoří také firmy, které sice inovují
intenzivněji, i u nich jsou hlavním zdrojem především nákupy existujících znalostí.
110
Naopak skupina firem, pro niž jsou významným zdrojem inovací vlastní výzkumné a vývojové aktivity
a také spolupráce na nich představují nejmenší skupinu.
Tabulka 24: Výsledky shlukové analýzy – počet firem podle převažující inovační strategie
Externí
Tržně
VaV
VaV+tržně
Ah-hoc
Celkem
orientovaná
orientovaná
inovace
Zahraniční
263
467
136
65
416
1347
Domácí
879
929
353
146
1117
3424
Celkem
1142
1396
489
211
1533
4771
Výsledky analýzy inovačních strategií ukazují, že soubor firem, pro něž představují inovační aktivity
klíčový zdroj jejich konkurenceschopnosti je zatím omezený. Veřejné intervence tedy musí v první
řadě mířit na posílení počtu takovýchto firem. Navrhované intervence by měly obsahovat také
nástroje, které zčásti motivují firmy se těmto aktivitám věnovat a které jim zároveň usnadní jejich
začátek, sníží současné/existující bariéry. Ty byly již diskutovány v předchozích kapitolách,
nejvýznamnější lze shrnout do těchto bodů: neadekvátně rozvinuté netechnické kompetence, závislé
postavení bez znalosti konečného trhu a obtížnost hledání potřebných partnerů.
111
VIII
Inovační instituce a infrastruktura
VIII.1 Hodnocení inovační infrastruktury
Za inovační infrastrukturu jsou považovány organizace a jejich zařízení, které napomáhají vytváření
inovací využívaných v průmyslu a v podnikání obecně pro zlepšení pozice firem na trhu a pro zvýšení
jejich konkurenceschopnosti, a v poněkud užším smyslu pak organizace a instituce, které jsou
zprostředkují nebo podporují přenos technologií mezi výzkumem a podniky. V obou případech je
hlavním smyslem existence inovační infrastruktury zajištění speciálních služeb pro (většinou) vybraný
okruh specifických subjektů (popř. lidí). Analýza inovační infrastruktury se ve smyslu shora uvedeného
vymezení zaměřuje na vědecko-technické a technologické parky, inovační centra, inovační
podnikatelské inkubátory, centra transferu technologií.
Informace pro analýzu byly čerpány především z podkladů organizací, které shora uvedená zařízení
sdružují, např. z podkladů Společnosti vědecko technických parků. Tyto informace byly doplněny
vlastním sběrem dat, především průzkumem na internetu. Dále uváděná čísla z toho důvodu nemusí
být zcela vyčerpávající, protože zejména internetový průzkum – cca ¼ zařízení, neumožnil získat
všechny informace o daném zařízení. Nicméně základní údaje zahrnují většinu zařízení a organizací
inovační infrastruktury v ČR.
Ze získaných dat byl vytvořen seznam zařízení, shrnující získané informace a představující přehled
inovační infrastruktury v České republice. Ten obsahuje nejen zařízení inovační infrastruktury a
základní údaje o nich, včetně přehledu poskytovaných služeb, ale také seznam firem, které byly v
zařízení usídleny k datu průzkumu.
Analýza inovační infrastruktury v kontextu přípravy priorit MPO na příští programovací období vychází
z informací, které popisují inovační infrastrukturu a její význam v České republice. Analýza se
zaměřuje především na následující oblasti:
-
rozsah a charakter inovační infrastruktury – tj. kolik, jakých a jak velkých zařízení je (či
v blízké době bude) v ČR k dispozici podnikům a výzkumným organizacím,
-
regionální rozložení inovační infrastruktury;
-
využití inovační infrastruktury – tj. počet a charakter firem v ní usídlených;
-
charakter a rozsah nabízených služeb.
Na základě shora uvedených informací je pak možno činit rámcové závěry o tom, zdali je inovační
infrastruktura v ČR dostatečná především z pohledu kvantity a druhu zařízení, a v omezené míře je
možné usuzovat také na kvalitu inovační infrastruktury, a to především podle charakteru firem a
nabízených služeb.
Sledovaná zařízení byla rozčleněna do 4 kategorií, a to podle toho, jak se sama deklarovala.
Rozlišujeme tedy:
-
Vědecko-technické parky (VTP)
-
Centra transferu technologií (CTT)
-
Podnikatelské (inovační) inkubátory (PI)
-
Technologická centra (TC)
Přestože ve všech případech se jedná o inovační infrastrukturu, považujeme pro účely této analýzy
zařízení v kategoriích VTP a CTT obecně za „kvalitnější“, protože u nich předpokládáme větší důraz
na spolupráci mezi výzkumem a firmami, a také větší význam přenosu technologií z výzkumu do
firemní sféry, a to přestože jsme si vědomi toho, že se jedná o pohled zjednodušující a jistě existují
mnohé výjimky.
112
Inovační infrastruktura různého druhu je v ČR významně podporována intervencemi operačních
programů, s cílem vytvořit fyzické a organizační podmínky pro přenos technologií a pro jejich rozvoj ve
firemní sféře. Mezi zřizovatele inovační infrastruktury patří jak subjekty veřejné sféry, tak soukromé
firmy, některá zařízení byla založena společně.
Tabulka 25: Podnikatelská infrastruktura dle zřizovatele
Zřizovatel
abs.
VŠ
10
Město/Kraj
12
Státní podnik/AV
5
Soukromý
22
kombinace
11
Celkem
60
Počet
rel.
16,7%
20,0%
8,3%
36,7%
18,3%
100,0%
Zdroj: Společnost vědeckotechnických parků ČR, vlastní šetření
V současnosti je v ČR nejméně 60 organizací/zařízení inovační infrastruktury, přičemž mnohé z nich
slučují více funkcí – např. vědecko-technický park (VTP) a podnikatelský (inovační) inkubátor (PI)
apod. Z tohoto počtu je většina již v provozu, některá zařízení slouží již od první poloviny 90. let.
Většina zařízení však vznikla až po roce 2000 a více než 1/3 je mladší dvou let. Nárůst v posledních
cca 5 letech ukazuje na význam podpory vzniku podobných zařízení z veřejných zdrojů, protože
zařízení vzniklá v posledních letech byla většinou takto podpořena.
Tabulka 26: Podnikatelská infrastruktura v krajích ČR
kraj
Počet
Počet
VTP CTT
PI
TC
subjektů na
m2
100 tis.
obyvatel
PHA
STC
JHC
PLK
KVK
ULK
LBK
HKK
PAK
VYS
JHM
OLK
ZLK
MSK
Celkem
6
11
6
2
1
2
1
2
1
2
6
5
7
8
60
0,48
0,88
0,94
0,35
0,33
0,24
0,23
0,36
0,19
0,39
0,52
0,78
1,18
0,64
0,57
1
6
4
2
5
4
1
1
1
3
3
1
1
1
1
1
1
1
1
2
3
3
24
1
1
2
2
7
1
1
1
6
4
5
5
33
1
1
1
15
34 908
38 107
5 787
6 760
2 811
6 817
600
4 150
10 634
4 256
7 391
6 930
11 346
24 049
164 546
Plocha
%
21,20
23,20
3,50
4,10
1,70
4,10
0,40
2,50
6,50
2,60
4,50
4,20
6,90
14,60
100,0
Organizac pracovníci
na 100 e (fy, inst.) abs.
%
tis.
obyvatel
2795
3055
908
1182
914
815
137
749
2060
826
642
1079
1920
1928
1566
154
33
27
35
11
21
3
28
0
42
162
35
59
101
711
623 13,00
254
5,30
152
3,20
71
1,50
30
0,60
192
4,00
16
0,30
163
3,40
0
0,00
172
3,60
1 609 33,50
273
5,70
115
2,40
1 126 23,50
4796 100,00
Pozn.: Údaje o rozloze, počtu organizací i pracovníků zahrnují cca ¾ subjektů a zahrnují i 8 připravovaných
VTP/CTT/PI/TC. Červenou barvou jsou označeny hodnoty krajů, jejichž hodnoty jsou pod průměrem ČR.
Regionální distribuce zařízení inovační infrastruktury je nerovnoměrná, a to jak z hlediska počtu
zařízení, tak při relativním pohledu v přepočtu na 100 tis. obyvatel. Převaha Středočeského kraje je
zřejmě důsledkem blízkosti Prahy a skutečnosti, že v Praze je horší možnost podpory této
infrastruktury z veřejných zdrojů. Nadprůměrné množství zařízení inovační infrastruktury je na Moravě
a ve Slezsku, což ukazuje na to, že v hospodářsky spíše problémovějších regionech je inovační
113
podnikání chápáno jako jedna z významných cest rozvoje. Podobně Praha spolu se Středočeským
15
krajem a spíše severem Moravy a Slezskem dominuje také v ploše zařízení inovační infrastruktury .
Potenciál zařízení inovační infrastruktury je z hlediska krajského rozložení nerovnoměrný, což je jistě
částečně ovlivněno také reálnou poptávkou, resp. potřebou v daném kraji. To platí zejména v případě
kvalitnějšího druhu infrastruktury, jakou jsou VTP a CTT, které se váží na technicky a přírodovědně
orientovaná výzkumná zařízení, často VŠ. Tato nerovnoměrnost nemusí představovat pro rozvoj
inovačního podnikání problém, protože zejména umístění VTP a CTT by se měla odvíjet od reálné
potřeby, která je dána buď množstvím nově generovaných poznatků ve výzkumných zařízeních nebo
silnou inovační poptávkou firem a jejich vůlí podobná zařízení využívat, případně existencí společných
projektů firem a výzkumných zařízení. Za určitý nedostatek je možno považovat malý počet zařízení
inovační infrastruktury typu podnikatelských inkubátorů a technologických center v krajích jako je
Karlovarský, Ústecký a Pardubický, které nemají zařízení vyšší kvality.
O významu inovační infrastruktury vypovídá lépe, než počet zařízení a jejich plocha, množství firem
v zařízeních usídlených a počet jejich zaměstnanců. Jedná se sice o údaj proměnlivý, nicméně dobře
ilustruje, jakou roli zařízení v inovačním systému kraje hrají. Téměř 60 % organizací/firem je umístěno
v zařízeních inovační infrastruktury v Jihomoravském a Moravskoslezském kraji a v Praze a pracuje
16
v nich 70 % zaměstnanců firem umístěných v zařízeních inovační infrastruktury . V ČR tedy existuje
rozdíl mezi potenciálem zařízení z hlediska počtu/plochy a jejich využitím firmami. Z tohoto rozdílu lze
nepřímo usuzovat na to, že v některých krajích je přinejmenším kvantitativní přínos zařízení inovační
infrastruktury menší, než by mohl či měl být.
Podobný obraz o využití zařízení inovační infrastruktury dává i následující tabulka, udávající
poměrnou obsazenost zařízení. Přestože obsazenost zařízení nutně kolísá v závislosti na tom, jak se
firmy v zařízeních střídají, představuje cca ¼ zařízení, která deklarují současnou obsazenost méně
než 60%, potenciálně problematická zařízení.
Tabulka 27: Inovační (podnikatelská) infrastruktura dle obsazenosti
obsazenost
Počet
Organizace (fy, inst.)
pracovníci
abs.
rel.
abs.
rel.
abs.
rel.
do 60 %
7
21,2%
124
22,9%
1 081
33,5%
61-70 %
4
12,1%
48
8,9%
370
11,5%
71-80 %
2
6,1%
66
12,2%
264
8,2%
81-90 %
8
24,2%
111
20,5%
405
12,5%
91-100 %
12
36,4%
193
35,6%
1 109
34,3%
Celkem
33
100,0%
542
100,0%
3 229
100,0%
Plocha (m2)
abs.
rel.
29 468
22,3%
12 866
9,7%
24 370
18,4%
32 458
24,6%
33 021
25,0%
132 183
100,0%
Pozn. Údaje se podařilo zjistit jen o cca polovině zařízení inovační infrastruktury.
Na druhou stranu je obsazenost zařízení vcelku vysoká, když cca 60% zařízení a 50% dostupných
ploch je obsazeno z více než 80%. Tato skutečnost ukazuje na to, že přes shora uvedené výhrady je
potřeba zařízení v jednotlivých regionech nezanedbatelná a inovační infrastruktura z tohoto pohledu
plní svou funkci.
Kvalita inovační infrastruktury je dána službami, které jsou poskytovány firmám v ní umístěným, tedy
rozsahem služeb a jejich kvalitou. Nepřímým obrazem kvality zařízení je také struktura firem, které
jsou v něm usídleny. Posuzování kvality inovační infrastruktury je však na základě dat – tedy bez
průzkumu v terénu – velice komplikované a závěry mohou být činěny pouze z nepřímých informací.
15
I v případě chybějících dat se jedná o zařízení, která jsou převážně umístěna ve Středních Čechách a v Praze
a v moravských krajích.
16
I v případě chybějících dat se nejčastěji jedná o zařízení, která jsou převážně umístěna ve středních Čechách
nebo v Jihomoravském a Moravskoslezském kraji.
114
Pro účel nepřímého posouzení kvality zařízení byly v první řadě sledovány služby, které zařízení
nabízejí. Informace se podařilo získat o 41 zařízeních.
Tabulka 28: Poskytované služby dle stáří podnikatelské infrastruktury
Poskytované služby
Nad 5 let
Poradenství
zakladatelem
77%
obchodní plány
69%
technologické por.
92%
patentové porad.
73%
certifikační porad.
50%
finanční poradenství
77%
účetnictví
65%
právní poradenství
62%
marketingové porad.
73%
vzdělávání (kurzy pro podnikatele)
77%
Technické
konferenční prost.
88%
služby
počítač pro tech. použití
62%
dílny
73%
laboratoře
77%
příst. databanka
38%
výstavní prostor
69%
Finance
vlastní kapitál
42%
kredity
23%
příspěvky
38%
Celkem subjektů
26
Do 2 let
33%
27%
47%
47%
47%
53%
40%
47%
40%
47%
47%
40%
33%
60%
13%
27%
20%
7%
7%
15
Rozsah služeb poskytovaných jednotlivými zařízeními je velký, služby se soustřeďují do oblasti
technické a na poradenství, a to včetně specializovaných poradenství, např. patentového a
technologického. Rovněž rozsah dílen a laboratoří, které jsou v zařízeních poskytovány, je značný,
tyto služby poskytuje cca 75% zařízení. Množství poskytovaných služeb je pochopitelně menší
v nových zařízeních ve stáří do 2 let, lze však předpokládat, že i v nich postupně budou služby
klientům/firmám dále rozvíjeny. Určitou otázkou, na kterou nelze jednoznačně odpovědět, na níž je
však třeba upozornit, je kvalita, resp. obsahové zaměření poskytovaných služeb, jejich reálné
využívání klienty inovační infrastruktury a jejich přínos ke zvýšení konkurenceschopnosti v zařízení
umístěných firem.
Nepřímou informaci o kvalitě služeb poskytuje průzkum provedený firmou Berman Group na podzim
roku 2008 mezi 290 vedoucími představiteli inovačních firem, institucí, podnikatelských organizací
apod. ve všech krajích ČR. Z tohoto hodnocení vychází kvalita inovační infrastruktury jako nepříliš
dobrá – pouze asi 25 % účastníků průzkumu považuje přínos VTP, technologických center a
podnikatelských inkubátorů za spíše nebo velmi vysoký, naopak cca 20% dotázaných považuje tento
přínos za velmi malý až žádný a více než 15% dotázaných představitelů na význam těchto zařízení
nemá žádný názor, z čehož lze nepřímo usoudit, že povědomí o těchto zařízeních je nízké a jejich
význam přinejmenším nejistý.
Mezi vnímáním inovační infrastruktury jsou však značné regionální rozdíly, nejlépe, a často spíše
pozitivně, jsou vnímána zařízení v Praze, v krajích Plzeňském, Jihočeském, Olomouckém,
Moravskoslezském a zejména v kraji Jihomoravském.
Další informaci o zařízeních inovační infrastruktury a jejich významu pro příslušné území, v němž
působí, poskytuje přehled inovačních a ne-inovačních firem, které jsou v zařízení usídleny. Jelikož
zařízení jsou určena pro podporu inovací, vzniku a šíření nových technologií a pro zavádění
technologií a jejich přenos z VaV do firemní praxe, bylo by možné očekávat, že v zařízeních inovační
infrastruktury budou umístěny téměř výhradně inovační firmy, resp. firmy, které splňují shora popsaný
obecný požadavek.
115
Pro posouzení poměru inovačních a neinovačních firem bylo využito informace o firmách, které
v daných zařízeních působí. Zařízení, která jsou členy Společnosti vědecko technických parků,
deklarují, zdali jsou firmy v nich umístěné považovány za inovační či nikoliv. Podle této informace
převažují v zařízeních inovační infrastruktury v ČR inovační firmy, i když množství firem neinovačních
je v některých zařízeních překvapivě vysoké.
Proto byla provedena ještě další analýza, usilující o podrobnější rozlišení inovačnosti firem ve
sledovaných zařízeních. Výsledky analýzy jsou přehledně uvedeny v následující tabulce.
Tabulka 29: Hodnocení „inovačních“ firem dle stáří podnikatelské infrastruktury
stáří
Inovační firmy
Spíše inovační fy
Spíše neinovační
Neinovační firmy
fy
abs.
rel.
abs.
rel.
abs.
rel.
abs.
rel.
nad 5
49
59%
43
51%
61
55%
53
51%
let
2-5 let
14
17%
19
23%
47
42%
36
35%
do 2 let
20
24%
22
26%
3
3%
15
14%
Celkem
83
100%
84
100%
111
100%
104
100%
Celkem
abs.
206
rel.
54%
116
60
382
30%
16%
100%
Pozn.: Hodnocení 382 „inovačních“ firem ve 36 subjektech podnikatelské infrastruktury dle předmětu podnikání.
Činnosti firem byly řazeny do 4 kategorií (viz tabulka výše), přičemž mezi firmy „spíše neinovační“ byly
řazeny firmy, jejichž předmět činnosti může být sice inovačního charakteru, ale podle povahy činností,
kterou deklarují, je pravděpodobné, že se jedná o rutinní, byť třeba i kvalifikačně a znalostně náročné
činnosti, avšak nikoliv o činnosti, jejichž výsledkem je technologická, produktová, organizační či
marketingová inovace. Mezi „spíše neinovační firmy“ byly zařazeny takové, které realizují například
činnosti poradenství v oblasti IT, audity IS, bezpečnost informací, systémy jakosti (ISO9000),
testování software, inženýrská činnost v investiční výstavbě, provádění staveb, jejich změn a
odstraňování, ekologické, obchodní a projekční služby, pevnostní výpočty konstrukcí, konstrukce ve
stavebnictví apod.
Tato podrobnější analýza ukázala, že v zařízeních inovační infrastruktury v ČR převažují firmy, jejichž
inovační potenciál či přínos je sporný a nejistý, zatímco množství inovačních firem nemusí dosahovat
ani poloviny firem v zařízeních podnikatelské infrastruktury. Přestože jsou jak potenciál tak reálné
využívání inovační infrastruktury v ČR na dobré úrovni, a přestože nedostatek inovační infrastruktury
se ukazuje být spíše lokální, význam této infrastruktury pro zvyšování konkurenceschopnosti podniků
a tedy pro zvyšování konkurenceschopnosti české ekonomiky, není tak velký, jaký by mohl být.
Mapování inovační infrastruktury ukazuje, že zařízení by měl být v ČR na konci období, tj. v r. 2013
dostatek, nebo že budou existovat jen určité nedostatky jen v několika málo regionech. Mezi
zařízeními inovační infrastruktury převažují podnikatelské inkubátory a technologická centra, která je
obecně možno považovat za zařízení s větší potenciální klientelou a vhodná pro větší množství firem,
na rozdíl od VTP a CTT, která považujeme za specializovanější zařízení v nichž by měly převažovat
společné projekty výzkumných organizací a firem, či projekty komercializace výsledků výzkumu.
Nicméně z detailnějších informací je zřejmé, že mezi zařízeními existují velké rozdíly a tudíž i mnohé
výjimky ze shora uvedených zobecňujících závěrů.
Potenciálně závažným problémem je obsahová náplň činnosti zařízení inovační infrastruktury a tedy
její reálný přínos ekonomice – některé informace nepřímo ukazují na to, že kvalita firem usazených
v zařízeních je nízká z hlediska jejich inovačního přínosu nebo potenciálu, a dále že v mnoha
zařízeních převažují obecné služby a nikoliv služby cíleně zaměřené na růst firem, na zvýšení jejich
produktivity, na pronikání na nové trhy a na uvádění inovací do praxe.
116
Důsledky pro veřejné intervence.
Podpora zařízení podnikatelské inovační infrastruktury ve stávajícím období přinesla zvýšení počtu
zařízení. Podpora tohoto druhu by měla být v budoucnosti cílenější, aby jednak vyplnila v té době
ještě existující mezery, a také aby reagovala na případnou novou poptávku v kontextu již stávajících
zařízení a především jejich služeb. Podpora inovační infrastruktury by tedy měla být brzy vázána na
vyhodnocení účinnosti, přínosů a využití stávajících zařízení a měla by se opírat o konkrétní poptávku
skutečně inovačních firem či projektů s reálným tržním potenciálem.
Nejvýznamnější je však postupný přechod od podpory fyzické infrastruktury k podpoře vysoce
sofistikovaných a na míru šitých služeb podnikům, které by podpořily jejich růst, vstup na nové trhy a
urychlily vytváření a ověřování inovací a jejich uvádění na trh. A rovněž důležité je posílení
zprostředkovatelské role zařízení typu VTP a CTT (případně TC) při transferu technologií z VaV sféry
do praxe, která se v současnosti zdá být velice slabá. Přínos inovační infrastruktury totiž není v tom,
že existuje, ale v tom, že umožňuje růst firem a jejich pronikání na světové trhy.
VIII.2 Hodnocení inovačních institucí v ČR a jejích regionech
Inovační (tvrdá) infrastruktura představuje pouze jednu ze součástí intermediárního
(zprostředkujícího) sektoru v inovačních systémech, který má za cíl propojovat jeho dva hlavní subsystémy – podniky a aplikační sféru a akademické / znalostní instituce – a tím podporovat posilování
inovačních systémů a jejich růst. Neméně důležité jsou ale také veřejné inovační instituce na
regionální úrovni, jejichž cílem je připravovat a realizovat či podporovat přípravu a realizaci
rozvojových programů, strategií konkurenceschopnost či regionálních inovačních strategií. Řada
z jejich aktivit velmi často míří přímo na podporu inovační infrastruktury, například podporou jejich
služeb, některé ale tuto inovační infrastrukturu doplňují o další aktivity.
Regionální inovační instituce jsou navíc často zodpovědné za strategický rámec podpory inovačního
systému a tím představují sjednocující prvek mezi jednotlivými podporami a aktivitami, které jsou
často realizovány z různých zdrojů. To, kolik těchto institucí existuje a jaké poskytují služby může
napovědět, nakolik je podpora inovačně založené konkurenceschopnosti důležitou součástí
strategických dokumentů a nakolik je tedy možné počítat, zjednodušeně, s kvalifikovanými partnery na
regionální úrovni při její podpoře ze strany MPO.
Hlavní rámec podpoře inovací v ČR dává Národní politika VaVaI a také aktuální OP, které tyto aktivity
podporují. Inovační politika je však charakteristická tím, že se z velké míry realizuje také na regionální
úrovni, a to přímo programy a podporami jednotlivých regionů nebo, a to více, prostřednictvím čerpání
národních či evropských programů regiony a regionálními aktéry, které tyto prostředky využívají pro
naplňování svých strategických cílů. A právě instituce, které spadají do této sféry podpory, které ji jak
připravují (resp. pomáhají připravovat ve spolupráci s regiony), tak realizují, jsou předmětem našeho
zájmu. Tyto instituce totiž mohou být významnými partnery pro další programy MPO.
Podle provedeného mapování, které bylo realizováno shodně s mapováním inovační infrastruktury, je
patrné, že téma podpory inovací a konkurenceschopnosti není zatím v podpoře regionálního
ekonomického rozvoje považováno za příliš významné. Zatím pouze tři kraje – Jihomoravský,
Karlovarský a Zlínský kraj – zřídily specifické agentury / instituce, jejichž hlavním cílem je naplňovat
strategie ekonomického rozvoje krajů a vytvářet podmínky pro vznik a rozvoj inovačních firem, pro
využívání výsledků výzkumu a vývoje a obecně vytvářet a realizovat nástroje podpory inovačních
aktivit.
V dalším kraji neexistuje přímo instituce s obdobnými kompetencemi a aktivitami, ale byla zde zřízena
rada pro VVI, která za tuto oblast zodpovídá v radě kraje a která je také zodpovědná za aktuální
realizaci RIS.
117
Ve zbývajících regionech jsou aktivity na podporu podnikání a konkurenceschopnosti realizovány
dosud „tradičně“ prostřednictvím přímo kraje či regionální rozvojové agentury. V jednom z těchto krajů
je v aktuální verzi RIS navrhován vznik Rady pro inovace, která by měla tuto oblast na starosti, a také
specifické realizační jednotky. V dalších dvou krajích je v současnosti připravována nová verze RIS,
která může situaci změnit a posunou ve prospěch více koncentrované podpory v oblasti inovací a
konkurenceschopnosti.
Z tohoto jednoduchého popisu institucionální inovační infrastruktury v českých regionech je patrné, že
téma „inovace“ není stále vnímáno jako nosné a klíčové pro další ekonomická rozvoj a růst. Inovace
se sice staly módním pojmem, který obsahuje snad každá strategický dokument, skutečná, jasně
zacílená podpora však na regionální úrovni chybí.
Z analýzy inovační infrastruktury vyplynulo, že existuje velké množství aktivních organizací na
regionální úrovni, které deklarují, že se zabývají podporou inovací, transferem technologií, apod. Na
druhou stranu existuje jen malé množství regionálních institucí, jejichž poslání by bylo širší ve smyslu
strategického „řízení“ podpory inovací v regionu, koordinování aktivit existujících aktérů a jejich
provazování s cílem zvýšení efektu a účinnosti podpory inovací. V důsledku toho je podpora na
regionální úrovni roztříštěná a MPO často nemá jednoznačné partnery na regionální úrovni.
Vzhledem k existujícím značným rozdílům regionálních podmínek pro vznik a šíření inovací je
důležité, aby sektorové/tématické programy mohly být dostatečně specifikovány tak, že budou tyto
různé podmínky zohledňovat. Současně ovšem musí jít o programy, které jsou jednotné pro celou ČR,
nelze mít na úrovni státu 7 či dokonce 13 různých programů podpory inovací pro jednotlivé regiony.
Regionální specifikaci národních sektorových/tématických programů a intervencí je možné
realizovat jen za aktivní účasti regionálních hráčů a jejich vzájemné dohody. Tuto regionální
specifikaci mohou dobře zajišťovat a koordinovat právě inovační instituce, které jsou ve
většině regionů slabé nebo v počátečním stadiu.
Podpora inovací a inovačních aktivit, a to jak na straně firem, tak i na straně veřejného sektoru, tj.
například národní podpora regionálním projektům realizovaných jednotlivými regiony / kraji na
podporu inovačního podnikání jako jsou VTP / PI apod., musí být nutně spojena s mnohem
intenzivnější a cílenější propagací potřeby regionálních inovačních institucí.
Veřejné intervence by měly takové instituce podpořit, nebo alespoň některé druhy podpory vázat na
existující regionální strategické shody různých aktérů o podpoře a nástrojích na podporu inovací, které
právě inovační instituce (ať už jsou nazvány jakkoliv), mohou dobře koordinovat.
118
IX
IX.1
IX.1.I
Analýza energetiky
Současný stav
Současný stav v zemích OECD
Energetika je klíčovým odvětvím každé vyspělé země a představuje jednu z významných podmínek
ekonomického rozvoje a (globální) konkurenceschopnosti, protože se jako jeden z faktorů podílí na
produktivitě firem nebo naopak, protože firemní sektor také spoluurčuje potřeby v oblasti energetiky.
Tato skutečnost váže analýzu energetiky na analýzu české ekonomiky, která byla předmětem
předchozí analýzy. Význam energetiky je ovšem mnohem širší než jen pro podnikání a firemní sféru,
neboť dostupnost energie je podmínkou fungování společnosti vůbec.
Z toho důvodu považujeme za užitečné uvést problematiku energetiky v širším kontextu ostatních
vyspělých zemí. Pro srovnání jsme si vybrali státy sdružené v Organisation for Economic Co-operation
and Development (OECD).
Stav produkce a využívání energie nejlépe vystihují statistiky, které dlouhodobě zveřejňuje OECD, jíž
je ČR členem. Statistiky zobrazují jak celkovou spotřebu primární energie, přepočtenou na ropný
ekvivalent, tak také samostatně výrobu elektrické energie. Zvlášť se sleduje podíl elektrické energie,
vyprodukované v jaderných elektrárnách. OECD také zveřejňuje podíl energetické spotřeby,
zajišťované obnovitelnými zdroji, sleduje ovšem podíl na celé energetice (závazek zemí EU se týká
elektrické energie, takže se nejedná o srovnatelný údaj). Údaje se vztahují k roku 2008.
Pro účely vstupní analýzy byly dále přiřazeny do následující tabulky hodnoty HDP, a to jak v absolutní
hodnotě, tak na hlavu. To umožnilo vyjádřit energetickou náročnost hospodářství jednoho každého
státu, vztaženou na jednotku produkce (USD).
Tato energetická náročnost, vztažená na jednotku HDP, je graficky vyjádřena na dalších stránkách
v podobě bodového grafu.
Kromě uvedení každé země OECD jsou tu ještě uvedeny také státy EU. Celkově tak tyto údaje
poskytují přehled o postavení ČR jak vůči jednotlivým rozvinutým státům, sdruženým v OECD, tak
vůči státům EU i Evropské unii jako celku (EU 15, EU 27).
Postavení ČR je znázorněno žlutým čtvercem, hypoteticky jsou také pro ČR vyjádřeny hodnoty
jednotkové energetické spotřeby za předpokladu, že by v ČR vzrostl HDP na úroveň EU 15 (vyjádřeno
jako „ČR 15“ v šedém obdélníku), resp. na úroveň EU27 („ČR 27“ v šedém obdélníku), a to opět jak
pro primární energii, tak pro energii elektrickou.
Tabulka a zejména pak grafy srozumitelně ukazují, v čem spočívá určitá strukturální nevýhoda ČR.
Tou není nutně jen větší spotřeba energie (ať už primární, nebo elektrické), než je tomu v jiných
rozvinutých států, ale relativně nižší výkon ekonomiky, než by naší energetické spotřebě odpovídalo
ve srovnání s průměrem – tendencí – vyjádřeným červenou čarou.
Je také patrné, že zvýšení HDP „na hlavu“ na úroveň EU 27, nebo dokonce EU 15, by posunulo ČR
do zemí nadprůměrně zhodnocující svoji energetickou spotřebu. To tedy znamená, že zvyšování
hrubého domácího produktu při zachování spotřeby energie, nebo rychlejší růst HDP, než je růst
spotřeby energie, což obojí souvisí s růstem produktivity firem a ekonomiky jako celku, je pro českou
ekonomiku významným cílem, stejně jako je jím (absolutní) snižování spotřeby energie. Více o této
problematice v analytické kapitole: OPPI v období 2007 – 2013.
Ze shora uvedeného přehledu a srovnání je zřejmé, že naší snahou by mělo být zvyšování výkonu
ekonomiky za současného snižování absolutní spotřeby energie. Toto je základní paradigma se
kterým jsme k tvorbě této zprávy přistupovali.
Zdrojové hodnoty HDP a výroba elektřiny zemí OECD jsou uvedeny v příloze 48.
119
Graf 73: Závislost hodnoty HDP na výrobě elektřiny a spotřebě primární energie zemí OECD
Zdroj: „Forman dixit" na základě statistik OECD
Graf 74: Závislost hodnoty HDP na spotřebě primární energie zemí OECD
Zdroj „Forman dixit" na základě statistik OECD
120
IX.1.II Predikce energetické účinnosti
V další kapitole se pokusíme o predikci vývoje energetické účinnosti ČR do roku 2016. Nejprve je
třeba konstatovat, že tato predikce je zatížena značnou nejistotou dalšího vývoje v kontextu
hospodářské krize. V dokumentu EVROPA 2020, který bude podrobněji uveden v další kapitole:
EVROPA 2020 existují tři scénáře dalšího vývoje evropského hospodářství:
Graf 75: Scénáře vývoje ekonomiky EU
Zdroj „EVROPA 2020“
Který z výše uvedených scénářů bude naplněn si autoři této zprávy neodvažují předpovědět.
Kvalifikovaná předpověď, které z uvedených scénářů bude nejblíže skutečnosti, značně přesahuje
rámec této zprávy. Proto se autoři této zprávy rozhodli, že pro své další úvahy použit Akční plán
energetické účinnosti zadavatele studie, Ministerstva průmyslu a obchodu. Tento plán byl vytvořen
v roce 2007, tedy před vypuknutím krize. Nicméně trendy v něm zachycené, dle našeho názoru dobře
popisují budoucí vývoj.
121
Graf 76: Akční plán energetické účinnosti
Zdroj „Národní akční plán energetických úspor“
Z grafu je patrné, že v případě zavedení příslušných opatření může objem úspor dosáhnout 9% z
průměrné roční spotřeby v období 2002 až 2006 a tím podstatně přispět vyšší energetické účinnosti.
Národní akční plán též predikuje podíl jednotlivých sektorů na těchto úsporách. Pro účely naší zprávy
je důležitý především podíl jednotlivých sektorů:
Graf 77: Podíl jednotlivých sektorů na úsporách
Zdroj „Národní akční plán energetických úspor“
122
IX.2
Analýza současných dokumentů v oblasti energetiky
IX.2.I
EVROPA 2020
Dokument EVROPA 2020 je strategií pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění, vydaný
v Bruselu dne 3.3.2010. Jedná se o sdělení evropské komise, které reaguje na hospodářskou krizi a je
považováno za směrodatný dokument určující další postup jednotlivých členských států.
Evropská unie v této strategii vymezit úroveň, které by chtěla dosáhnout do roku 2020. Za tímto
účelem Komise navrhuje následující hlavní cíle EU:
•
75 % obyvatelstva ve věku od 20 do 64 let by mělo být zaměstnáno,
•
3 % HDP Evropské unie by měla být investována do výzkumu a vývoje,
•
v oblasti klimatu a energie by mělo být dosaženo cílů „20-20-20“ (včetně zvýšení závazku na
snížení emisí na 30 %, pokud budou podmínky příznivé),
•
podíl dětí, které předčasně ukončí školní docházku, by měl být pod hranicí 10 % a nejméně 40
% mladší generace by mělo dosáhnout terciární úrovně vzdělání,
• počet osob ohrožených chudobou by měl klesnout o 20 milionů.
Tyto cíle jsou ve vzájemném vztahu a jsou prvořadé pro dosažení celkového úspěchu. Komise
navrhuje převést cíle EU do podoby vnitrostátních cílů a směrů, a tím zaručit, že každý členský stát
strategii Evropa 2020 přizpůsobí své konkrétní situaci. Tyto cíle sestávají ze tří priorit
•
inteligentní růst,
•
udržitelný růst
• růst podporující začlenění
Komise dále předkládá sedm stěžejních iniciativ, které by se měly stát katalyzátorem pokroku v
každém z prioritních témat:
•
„Inovace v Unii“ – zlepšení rámcových podmínek a přístupu k financování výzkumu a inovací,
čímž by se zajistilo, aby se z inovativních nápadů staly výrobky a služby vytvářející růst a
pracovní místa.
•
„Mládež v pohybu“ – posílení výkonu systémů vzdělávání a usnadnění vstupu mladých lidí
•
„Digitální program pro Evropu“ – urychlení rozvoje vysokorychlostního internetu a využití
jednotného digitálního trhu domácnostmi a podniky.
•
„Evropa méně náročná na zdroje“ – podpora oddělení hospodářského růstu od využívání
zdrojů, podpora přechodu na nízkouhlíkovou ekonomiku, větší využití obnovitelných zdrojů
energie, modernizace odvětví dopravy a podpora energetické účinnosti.
•
„Průmyslová politika pro éru globalizace“ – zlepšení podnikatelského prostředí, zejména pro
malé a střední podniky, podpora rozvoje silné a udržitelné průmyslové základny, která by byla
konkurenceschopná v celosvětovém měřítku.
•
„Program pro nové dovednosti a pracovní místa“ – modernizace pracovních trhů a posílení
postavení občanů rozvojem jejich dovedností v průběhu celého života za účelem zvýšení
účasti na trhu práce a lepšího vyrovnání nabídky a poptávky na trhu práce, mimo jiné
prostřednictvím mobility pracovních sil.
•
„Evropská platforma pro boj proti chudobě“ – zajištění sociální a územní soudržnosti tak, aby
výhody vyplývající z růstu a zaměstnanosti byly ve velkém měřítku sdíleny a lidem postiženým
chudobou a sociálním vyloučením bylo umožněno žít důstojně a aktivně se zapojovat do
společnosti.
Z výše uvedeného je zřejmé, že strategie EVROPA 2020 se oblasti energetiky týká zejména ve třech
oblastech. Těmi jsou vzdělání a obnovitelné zdroje a úspory. Těmito oblastmi se budeme zabývat
v následující subkapitole:
123
Problematika energetiky ve strategii EVROPA 2020
Boj proti změně klimatu: Splnit cíle v oblasti změny klimatu znamená v příštím desetiletí snižovat
emise výrazně rychleji než v posledním desetiletí a plně využívat potenciálu, který mají nové
technologie, jako např. možnost zachycování nebo sekvestrace uhlíku. Lepší účinnost využívání
zdrojů by významně pomohla omezit emise a výdaje a podpořit hospodářský růst. Týká se to nejen
odvětví s vysokým objemem emisí, ale všech hospodářských odvětví. Musíme rovněž posílit odolnost
našich ekonomik vůči rizikům vyplývajícím ze změny klimatu, a také schopnost předcházet
katastrofám a reagovat na ně.
Čistá energie a její účinné využívání: Splnění cílů v oblasti energie by mohlo do roku 2020 snížit
výdaje na dovoz ropy a zemního plynu o 60 miliard EUR. Nejde jen o finanční úsporu, ale má to
rovněž zásadní význam pro naši energetickou bezpečnost. Další integrace evropského energetického
trhu by mohla přinést nárůst HDP o 0,6 až 0,8 %. Už jen dosažení cíle 20% podílu obnovitelných
zdrojů energie má potenciál vytvořit v EU více než 600 000 pracovních míst. Když přičteme plnění cíle
20% zvýšení energetické účinnosti, pak jde celkem o více než 1 milion nových pracovních míst.
Činnosti v rámci této priority vyžadují, aby naše závazky snížit emise byly splněny způsobem, který
maximalizuje přínosy a minimalizuje náklady, což zahrnuje i šíření inovativních technologických
řešení. Dále bychom se měli snažit oddělit růst od využívání energie a stát se hospodářstvím, které by
bylo méně náročné na zdroje, což Evropě poskytne nejen konkurenční výhodu, ale také sníží její
závislost na zahraničních zdrojích surovin a komodit.
Cílem iniciativy „Evropa méně náročná na zdroje“ je podpořit posun směrem ke společnosti méně
náročné na zdroje a s nízkou produkcí uhlíku, jež využívá všechny zdroje účinným způsobem. Cílem
je oddělit hospodářský růst od využívání zdrojů a energií, snížit emise CO2, zvýšit
konkurenceschopnost a podpořit větší energetickou bezpečnost. Na úrovni EU bude Komise pracovat
na těchto záměrech:
•
mobilizovat finanční nástroje EU (např. podpora rozvoje venkova, strukturální fondy, rámcový
program výzkumu a vývoje, transevropské sítě, EIB) jakožto součást systematické strategie
financování, jež spojí financování ze zdrojů EU, členských států a ze soukromých prostředků;
•
zdokonalit rámec pro využívání nástrojů na základě trhu (např. obchodování s emisemi, revize
zdanění energie, rámec státní podpory, podpora většího zadávání ekologických veřejných
zakázek);
•
předložit návrhy na modernizaci dopravy a snížení produkce uhlíku v tomto sektoru, a tak
přispět k větší konkurenceschopnosti. Toho lze dosáhnout za pomoci opatření v oblasti
infrastruktury jako včasného zavedení síťových infrastruktur pro elektrickou mobilitu,
inteligentního řízení provozu, lepší logistiky, snížení emisí CO2 u silničních vozidel, v letectví
a námořním odvětví, což zahrnuje zahájení důležité evropské iniciativy pro ekologické
automobily, jež podpoří nové technologie včetně elektromobilů a hybridních automobilů cestou
spojení výzkumu, stanovení společných norem a vývoje nutné infrastruktury; urychlit
provádění strategických projektů, kde má EU přidanou hodnotu, aby bylo možné odstraňovat
zásadní překážky, zejména v přeshraničním styku a u intermodálních uzlů (města, přístavy,
logistická centra);
•
prioritou by také bylo dokončit zavedení vnitřního trhu s energiemi a provést strategický plán
pro energetické technologie (SET), a zároveň podporovat obnovitelné zdroje energie na
jednotném trhu;
•
předložit iniciativu na modernizaci evropských sítí, mimo jiné transevropských energetických
sítí, do podoby evropské supersítě, inteligentních energetických sítí a propojení především
obnovitelných zdrojů energie s těmito sítěmi (za podpory strukturálních fondů a EIB). To
124
zahrnuje nutnost podpořit projekty v oblasti infrastruktury strategicky významné pro EU v
Pobaltí, na Balkáně, ve Středomoří a v euroasijské oblasti;
•
upravit a zavést revidovaný akční plán energetické účinnosti a podpořit zásadní program na
zvýšení účinnosti využívání zdrojů (podpora pro malé a střední podniky i domácnosti) cestou
využití strukturálních i jiných fondů pro získávání nových finančních prostředků
prostřednictvím stávajících velmi úspěšných režimů inovativních investic. Tím by se měla
podpořit také změna spotřebního chování a výrobních postupů;
•
představit vizi strukturálních a technologických změn nezbytných pro přechod do roku 2050 na
nízkouhlíkovou ekonomiku méně náročnou na zdroje a odolnější vůči změnám klimatu, což
umožní EU splnit své cíle snížení emisí a zachování biologické rozmanitosti. Půjde mimo jiné
o předcházení katastrofám a reakci na ně, využití příspěvku politiky soudržnosti, zemědělské
politiky, politiky rozvoje venkova a námořní politiky k boji se změnou klimatu, zejména pomocí
opatření pro přizpůsobení založených na účinnějším využívání zdrojů, což přispěje rovněž ke
zlepšení celosvětového zajištění potravin.Na vnitrostátní úrovni budou členské státy muset:
•
přestat používat dotace škodlivé pro životní prostředí, s výjimkou dotací pro osoby sociálně
potřebné;
•
rozšiřovat tržně orientované nástroje, jako jsou daňové pobídky a veřejné zakázky, aby došlo
k přizpůsobení výrobních postupů a spotřebních vzorců;
•
vyvinout inteligentní, modernizovanou
infrastrukturu a plně
•
zajistit v rámci základní sítě EU koordinované provádění projektů v oblasti infrastruktury, jež
zásadním způsobem přispívají k účinnosti celkového dopravního systému EU;
•
zaměřit se na městský rozměr dopravy, kde vzniká značná část dopravního přetížení a emisí;
•
používat regulační nástroje, normy energetické náročnosti budov a tržně orientované nástroje,
jako jsou daně,
•
dotace a veřejné zakázky, ke snižování spotřeby energie a zdrojů, a také využívat strukturální
fondy k
•
investicím do energetické účinnosti ve veřejných budovách a do účinnějšího recyklování;
•
podněcovat vznik nástrojů na úsporu energie, jež by mohly zvýšit energetickou účinnost
energeticky
•
náročných odvětví, například nástrojů založených na využívání IKT.
a
plně propojenou dopravní
a
energetickou
Shrnutí
Strategický dokument EVROPA 2020 v oblasti energetiky v zásadě reflektuje již dříve stanovené cíle
Evropské Unie, ale současně rámcem pro jisté změny ve způsobu dosažení těchto cílů. Klade důraz
na vzdělání a nové technologie.
IX.2.II Státní energetická koncepce
V úvodu je třeba konstatovat, že Státní energetická koncepce (SEK) naprosto reflektuje teze uvedené
v předchozí kapitole Současný stav v zemích OECD. SEK je klíčovým rámcem pro posuzování
stávajících podpůrných programů a pro navržení možného budoucího programu.
125
Státní energetická koncepce byla schválena vládou ČR dne 10. 3. 2004. Koncepce definuje priority a
cíle České republiky v energetickém sektoru a popisuje konkrétní realizační nástroje energetické
politiky státu. Součástí je i výhled do roku 2030. Státní energetická koncepce patří k základním
součástem hospodářské politiky České republiky.
SEK klade důraz na vytváření podmínek pro spolehlivé a dlouhodobě bezpečné dodávky energie za
přijatelné ceny a za vytváření podmínek pro její efektivní využití, které nebudou ohrožovat životní
prostředí a budou v souladu se zásadami udržitelného rozvoje. Tuto zákonnou odpovědnost stát
naplňuje stanovením legislativního rámce a pravidel pro chod a rozvoj energetického hospodářství.
SEK je základním dokumentem z kterého jsou odvozeny dokumenty další. Příkladem takového
dokumentu je dokument popisující postup v oblasti obnovitelných zdrojů, více v kapitole Národní
akční plán České republiky pro energii z obnovitelných zdrojů energie
Státní energetická koncepce ve své vizi konkretizuje státní priority a stanovuje cíle, jichž chce stát
dosáhnout, při ovlivňování vývoje energetického hospodářství ve výhledu příštích 30 let, v
podmínkách tržně orientované ekonomiky.
Státní energetická koncepce České republiky s výhledem na 30 let byla aktualizována v roce 2009. Je
třeba uvést, že předložené aktualizované priority Státní energetické koncepce budou pravděpodobně
ještě revidovány. Přestože dosud nebyla schválena Vládou ČR, analýza potřeb v oblasti energetiky
v období 2014+ zohledňuje strategické priority energetiky podle této aktualizované verze:
1. Vyvážený mix zdrojů založený na jejich širokém portfoliu, přednostním využití všech
dostupných tuzemských energetických zdrojů a udržení přebytkové výrobní a výkonové
bilance v elektrizační soustavě jako základu stability, energetické bezpečnosti a odolnosti.
2. Zvyšování energetické účinnosti a dosažení úspor energie v hospodářství i v domácnostech.
3. Rozvoj síťové infrastruktury ČR v kontextu zemí střední Evropy, posílení mezinárodní
spolupráce a integrace trhů s elektřinou a s plynem v regionu, včetně podpory vytváření
účinné a akceschopné společné energetické politiky EU.
4. Podpora výzkumu a vývoje zajišťující konkurenceschopnost české energetiky a podpora
školství, s cílem obnovy a rozvoje technické inteligence.
5. Zvýšení energetické bezpečnosti a odolnosti ČR a posílení schopnosti zajistit nezbytné
dodávky energií v případech kumulace poruch, vícenásobných útoků proti kritické
infrastruktuře a v případech déletrvajících krizí v zásobování palivy.
6. Zajištění šetrného přístupu k životnímu prostředí a minimálních dopadů energetiky na životní
prostředí.
Výše uvedené priority jsou v SEK dále rozpracovány a tato zpráva se jimi podrobně zabývá z hlediska
operačních programů v kapitole Konkrétní vyjádření cílů v SEK.
IX.2.III SEK v kontextu směrnice Evropského parlamentu (SEP), Rady 2009/28/ES a dokumentu
EVROPA 2020
SEK je v souladu se SEP. SEP uznává, že hospodářského růstu lze dosáhnout prostřednictvím
inovací a udržitelné konkurenceschopné energetické politiky. Cíle SEK navíc dobře odpovídají
evropskému dokumentu EVROPA 2020. Podobně jako SEP, klade dokument EVROPA 2020 priority
na inteligentní a udržitelný růst. Viz., kapitola EVROPA 2020
Směrnice Evropského parlamentu (SEP) a Rady 2009/28/ES SEP a další relevantní dokumenty
kladou následující cíl pro Evropskou unii jako celek. Celkem 20 % podílu energie z obnovitelných
zdrojů a celkem 10 % podílu energie z obnovitelných zdrojů v dopravě do roku 2020.
126
IX.3
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/28/ES
Tento dokument se zabývá zejména podporou využívání energie z obnovitelných zdrojů a byl
schválen 23. dubna 2009.
Tento dokument byl analyzován s cílem zjistit její schodu se SEK a NAP Viz kapitoly: SEK v kontextu
směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/28/ES a NAP v kontextu směrnice Evropského
parlamentu a Rady 2009/28/ES
SEP je z velké části zejména proklamativním a politickým dokumentem. Zjednodušeně lze
konstatovat, že SEP klade důraz na intenzivnější vývoj lepších technologií, pobídky k využívání a
rozšiřování veřejné dopravy, využívání energeticky účinných technologií a využívání energie
z obnovitelných zdrojů v dopravě.
Podle SEP patří pobídky mezi nejúčinnější nástroje, jimiž může Společenství snížit svou závislost na
dovážené ropě v odvětví dopravy, kde je problém zabezpečení dodávek energie nejvíce akutní, a kde
může ovlivnit trh s pohonnými hmotami pro dopravu. Členské státy by proto měly podporovat
rozvojová opatření na národní a regionální úrovni v těchto oblastech, podporovat výměnu
osvědčených postupů ve výrobě energie z obnovitelných zdrojů mezi místními a regionálními
rozvojovými iniciativami a podporovat využívání strukturálních fondů v této oblasti
SEP deklaruje, že za účelem snížení emisí skleníkových plynů ve Společenství a závislosti
Společenství na dovozu energie by měl být rozvoj energie z obnovitelných zdrojů úzce spjat se
zvyšováním energetické účinnosti. SEP klade důraz na decentralizaci technologií obnovitelných zdrojů
energie. Dle SEP má decentralizovaná výrobě energie mnoho výhod, včetně využití místních zdrojů
energie, lepšího zabezpečení dodávek energie na místní úrovni, kratší přepravní vzdálenosti a nižší
ztráty při přenosu energie. SEP a další relevantní dokumenty kladou cíl ve výši 20 % podílu energie z
obnovitelných zdrojů a cíl 10 % podílu energie z obnovitelných zdrojů v dopravě do roku 2020. Tyto
cíle jsou doplněny o 20 % zvýšení energetické účinnosti do roku 2020.
Dále jsou v tabulce uvedeny národní cíle určující podíl energie z obnovitelných zdrojů na hrubé
konečné spotřebě energie v roce 2020, tak jak je SEP uvádí:
127
Tabulka 30: Celkové národní cíle
Podíl energie z obnovitelných
zdrojů na hrubé konečné spotřebě
energie v roce 2005 (S2005)
Cílová hodnota podílu energie z
obnovitelných zdrojů na hrubé
konečné spotřebě energie v roce
2020 (S2020)
Belgie
2,2%
13,0%
Bulharsko
9,4%
16,0%
Česká republika
6,1%
13,0%
Dánsko
17,0%
30,0%
Německo
5,8%
18,0%
Estonsko
18,0%
25,0%
Irsko
3,1%
16,0%
Řecko
6,9%
18,0%
Španělsko
8,7%
20,0%
Francie
10,3%
23,0%
Itálie
5,2%
17,0%
Kypr
2,9%
13,0%
Lotyšsko
32,6%
40,0%
Litva
15,0%
23,0%
Lucembursko
0,9%
11,0%
Maďarsko
4,3%
13,0%
Malta
0,0%
10,0%
Nizozemsko
2,4%
14,0%
Rakousko
23,3%
34,0%
Polsko
7,2%
15,0%
Portugalsko
20,5%
31,0%
Rumunsko
17,8%
24,0%
Slovinsko
16,0%
25,0%
Slovenská republika
6,7%
14,0%
Finsko
28,5%
38,0%
Švédsko
39,8%
49,0%
Spojené království
1,3%
15,0%
Stát
Zdroj: Směrnice Evropského parlamentu a rady 2009/28/ES ze dne 23. dubna 2009
V kapitole NAP v kontextu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/28/ES a v kapitole NAP
v kontextu SEK autoři zprávy poněkud zpochybňují reálnost dosažení těchto cílů.
IX.3.I
Biopaliva
SEP uvádí, že 10 % podílu biopaliv na celkové spotřebě benzinu a nafty v dopravě má být dosaženo
nákladově efektivním způsobem. Na tomto místě je vhodné uvést krátkou polemiku s účelností a
efektivitou zavedení biopaliv.
Již v červnu roku 2008 Evropská rada opět zmínila kritéria udržitelnosti a rozvoj biopaliv druhé
generace. Závěrem bylo, že je nutné posoudit možné dopady výroby biopaliv na zemědělské
potravinářské produkty a případně přijmout opatření k odstranění nedostatků. Uvedla také, že by mělo
být provedeno další posouzení environmentálních a sociálních dopadů výroby a spotřeby biopaliv.
Zdá se, že celosvětový růst poptávky po biopalivech a biokapalinách a pobídky pro jejich používání
podle této směrnice má za následek podporu ničení biologické rozmanitosti dotčených oblastí. SEP se
s tím vypořádává konstatováním, že by tomu tak nemělo být a dodává, že tyto vyčerpatelné (sic!)
128
zdroje, uznané různými mezinárodními nástroji za hodnotu pro veškeré lidstvo, by měly být
zachovány.
Biopaliva se měla stát pohonnou hmotou budoucnosti a EU, která se staví do čela boje proti změnám
klimatu, si od nich slibovala relativně snadnou cestu, jak splnit své závazky. Přinejmenším od roku
2008 se začínají objevovat silné hlasy, které tvrdí, že masová podpora biopaliv přírodě spíš škodí. Zdá
se, že EU při vytyčování svých cílů zcela nepředvídala problémy spojené s masovou výrobou biopaliv.
Vyskytují se návrhy na zavedení nápravy prostřednictvím licenční systému, který firmám vyrábějícím
biopaliva nastaví jasné limity.
Podle některých expertů je pak přínos biopaliv iluzí, protože jejich výroba spotřebuje více energie, než
pak dodávají. OECD už v roce 2007 vydala zprávu, v níž vyjadřuje pochyby, zda je možné biopaliva
označovat za "zelená". Podle OECD by závazek zvyšovat podíl biopaliv na celkové spotřebě
pohonných hmot měla Evropská unie snížit. Snahy o změnu orientace části zemědělské produkce na
výrobu pohonných hmot při současných dotacích a celních překážkách mohou vést k růstu cen
potravin a ke kácení lesů. Druhou slabinu v cíli EU spatřuje zpráva ve skutečnosti, že se díky dotacím
trh s pohonnými hmotami vychyluje ve prospěch „neotestovaných technologií“, které mohou přispět k
omezení emisí skleníkových plynů maximálně o 3%. Národní vlády by měly přestat vytvářet nový
mandát pro biopaliva a měly by se zabývat možnostmi, jak jej omezit, například vytvořením
technologicky neutrálních politik jako je daň z oxidu uhličitého.
Začátkem roku 2010 byla schválena novely zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší. Od dubna
2010 se zvýšil podíl bionafty v naftě z původně schválených 4,5% na 6,3% a podíl bioethanolu v
benzinu z 3,5% na 4,5%. Podíl biosložky v pohonných hmotách má pro Českou republiku znamenat
snazší dosažení cíle 5,75% podílu biosložky v palivech do roku 2010. Některé odborné odhady
uvádějí, že toto opatření má za následek další zvýšení cen pohonných hmot, a to cca o 1,50 Kč/l u
benzínu a o 1,70 Kč/l u motorové nafty.
Přitom přínos biopaliv na snížení obsahu CO2 v ovzduší je zpochybněn řadou analýz, výzkumů a
výzkumných zpráv. Některé organizace dokonce tvrdí, že využíváním biopaliv se uvolňuje až o 70%
více skleníkových plynů, než při využití benzínu a nafty. Dále způsobuje odlesňování pro další osevní
plochy, vyšší míru používání dusíkatých hnojiv (zdroj oxidu dusného, který je při vytváření
skleníkového efektu mnohem agresivnější) a vysokou cenu paliv.
IX.3.II Připojování OZE k rozvodné síti
SEP doporučuje pro integraci obnovitelných zdrojů energie do vnitřního trhu s elektřinou zaručený
přístup pro elektřinu z obnovitelných zdrojů. Konstatuje, že přednostní přístup k distribuční soustavě
zajišťuje připojeným výrobcům elektřiny z obnovitelných zdrojů energie, že ji budou moci v souladu s
pravidly pro připojení prodávat a přenášet kdykoliv, kdy bude zdroj k dispozici. V případě, že je
elektřina z obnovitelných zdrojů energie integrována do krátkodobých trhů, zaručený přístup zajišťuje,
že veškerá prodaná a podporovaná elektřina získá přístup k distribuční soustavě, což umožní využívat
maximální množství elektřiny z obnovitelných zdrojů energie ze zařízení připojených do sítě.
SEP neukládá členským státům povinnost podporovat nebo nařizovat odkup energie z obnovitelných
zdrojů a konstatuje, že za určitých okolností není možné zajistit úplný přenos a distribuci elektřiny
vyrobené z obnovitelných zdrojů energie, aniž by byla dotčena spolehlivost a bezpečnost distribuční
soustavy. Za těchto okolností lze daným výrobcům poskytnout finanční vyrovnání. Na druhou stranu
SEP uvádí, že v rozsahu nutném pro dosažení cílů této směrnice je třeba co nejdříve povolit připojení
nových zařízení vyrábějících elektřinu z obnovitelných zdrojů.
Náklady na připojení nových výrobců elektřiny a plynu z obnovitelných zdrojů energie k distribuční
soustavě by měly být objektivní, transparentní a nediskriminační a měl by se pečlivě zohlednit
prospěch, který distribuční soustavě přinášejí natrvalo vybudovaná zařízení pro výrobu energie z
obnovitelných zdrojů a místní výrobci plynu z obnovitelných zdrojů.
129
IX.4
IX.4.I
Národní akční plán České republiky pro energii z obnovitelných zdrojů energie
Úvod
Národní akční plán České republiky pro energii z obnovitelných (dále jen Národní akční plán nebo
„NAP“) byl schválen vládou dne 11. 8. 2010. NAP stanovil cíl podílu energie z obnovitelných zdrojů na
hrubé konečné spotřebě energie ve výši 13,5 % a splnění cíle podílu energie z obnovitelných zdrojů
na hrubé konečné spotřebě v dopravě ve výši 10,8 %.
IX.4.II NAP v kontextu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/28/ES
Směrnice členským zemím ukládá, aby do 30. června 2010 předložily detailní akční plány. NAP je tedy
naplněním Rozhodnutí Komise 2009/548/ES ze dne 30. června 2009, kterým se stanoví vzor pro
národní akční plány pro energii z obnovitelných zdrojů podle směrnice Evropského parlamentu a Rady
2009/28/ES. Komise bude následně plány vyhodnocovat, a pokud se ukáže, že je státy neplní, bude s
nimi moci zahájit řízení.
IX.4.III NAP v kontextu SEK
NAP se dotýká primárně naplnění cíle ČR pro výrobu z OZE. NAP je tedy, mimo jiné, zásadním
upřesnění SEK a konkretizuje požadavek SEK: „ 6. Zajištění šetrného přístupu k životnímu prostředí a
minimálních dopadů energetiky na životní prostředí“.
Navržený Národní akční plán je sestaven tak, aby naplnil požadované cíle v oblasti využívání energie
z obnovitelných zdrojů a to na základě současných a připravovaných reálných projektů a na
očekávané reálné predikci budoucího vývoje dané statistickým sledováním trendů s případným
zohledněním dotační politiky.
V případě fotovoltaických systémů a větrných elektráren je dále požadavek připravovaných projektů
konfrontován s bezpečností a spolehlivostí elektrizační soustavy. Lze konstatovat, že NAP reflektuje
požadavek SEK na rozvoj síťové infrastruktury ČR a udržení importní resp. exportní kapacity
přenosové soustavy v poměru k maximálnímu zatížení na úrovni alespoň 30 %, resp. 35 %, a
současně zajistit vysoké plnění spolehlivostního kritéria N-1 při jejím provozu.
Národní akční plán není postaven na teoreticky možných potenciálech jednotlivých druhů
obnovitelných zdrojů, ale je do značné míry reálným plánem.
NAP si klade za cíl dosáhnout 13,5% podílu energie z obnovitelných zdrojů na hrubé konečné
spotřebě energie. To je jen o 0,5 procentního bodu nad SEK, resp., závazek vyplývající z členství ČR
v EU. Plnění tohoto cíle bude průběžně hodnoceno a následně aktualizována NAP s tím, že bude
možné případně modifikovat i tento cíl 13,5% podílu energie z obnovitelných zdrojů na hrubé konečné
spotřebě energie na 13%.
Podle obdobných dokumentů členských zemí EU poroste podíl obnovitelných zdrojů na celkové
spotřebě energie v souladu Směrnicí Evropského parlamentu z 23. dubna 2009. Některé země sice
vyjádřily pochybnosti, zda se jim jejich sliby podaří naplnit, ale jiné země (Švédsko, Dánsko, Německo
a Španělsko) naopak oznámily, že střednědobé cíle zřejmě překročí a nabídly své přebytky ostatním.
Komise o pokroku při zvyšování podílu obnovitelných zdrojů z dubna 2009 musela připustit, že se Unii
do roku 2010 nepodaří dosáhnout 12% podílu OZE na celkové energetické spotřebě, jak si v minulosti
stanovila. Příkladem pravděpodobně nereálného optimismu je Španělsko. Španělská vláda odhaduje,
že do roku 2020 bude z obnovitelných zdrojů pokrývat 22,7 % své spotřeby a překročí tak svůj 20%
cíl. Španělská ambice ve výrobě elektrické energie je dokonce 40% z OZE. To ovšem znamená
zdvojnásobit podíl obnovitelných zdrojů v energetickém mixu během příštích deseti let. V současné
době Španělé pokryjí obnovitelnými zdroji 10,5 % své spotřeby.
Přesto je třeba konstatovat, NAP stejně jako SEP ukazují cestu jak dosáhnout vytýčených cílů. Ať už
jsou to cíle přijaté na národní nebo evropské úrovni.
Ze shora uvedeného přehledu naplňování závazků členských států EU, či odhadu jeho vývoje lze
dovodit, že je možné, že Evropskou politiku v oblast OZE postihne ještě řada změn.
130
IX.4.IV Očekávaná konečná spotřeba energie a stanovené cílů v období 2010–2020
Aby NAP vůbec mohl kvantifikovat v absolutním vyjádření podíl jednotlivých obnovitelných zdrojů na
celkové spotřebě, musí provést odhad celkové spotřeby. Je třeba poukázat na tuto skutečnost a
pohlížet na tento dokument s touto vědomostí.
NAP obsahuje predikci hrubé konečné spotřeby energie České republiky při vytápění a chlazení,
výrobě elektřiny a v dopravě do roku 2020 s ohledem na účinky opatření týkajících se energetické
účinnosti a úspor energie v období 2010 –2020. Hodnoty hrubé konečné spotřeby energie České
republiky jsou uvedeny v přílohách č. 49-52.
IX.5
Zpráva „Pačesovy komise“ (NEK)
Zpráva nezávislé odborné komise pro posouzení energetických potřeb České republiky v
dlouhodobém časovém horizontu (NEK) byla zveřejněna 30.9.2009. Komise byla vedena předsedou
Akademie věd ČR Václavem Pačesem a proto je obecně známa jako „Pačesova komise“.
Zpráva je důležitým analytickým materiálem v oblasti energetiky a proto je namístě, abychom se jí
zabývaly i pro potřeby této zprávy. Autoři této zprávy se zcela ztotožňují se závěry NEK a ve značné
míře z ní vycházejí.
NEK uvádí, že hlavní témata a problémy, o kterých bude nutné rozhodovat již v blízké budoucnosti,
jsou tyto:
•
ochrana celosvětového klimatu, kdy za jeden z hlavních původců skleníkových plynů je
považováno spalování fosilních paliv,
•
vyšší energetická náročnost našeho hospodářství zhoršující naši konkurenceschopnost,
•
budoucnost českého uhlí včetně územních ekologických limitů (nejen další rozvoj těžby, ale
např. „clean coal“, daně za emise oxidu uhličitého, zabezpečení výroby tepla),
•
možnosti dalšího rozvoje jaderné energetiky,
•
únosnost finanční podpory jednotlivým typům energie ze státního rozpočtu,
•
vymezení reálného potenciálu obnovitelných zdrojů energie,
•
náhrada kapalných paliv při vyčerpávání uhlovodíkových zdrojů energie,
•
podpora energeticky orientované infrastruktury (věda, školství, výzkum, průmysl),
•
mezinárodní kooperace při zavádění nových technologií,
•
zapojení do aktivit EU ve směru jednotné evropské energetické politiky,
•
vytěsnění kamionové dopravy ze silnic a její převedení na železnici,
•
další rozvoj přenosových systémů pro paliva i elektrickou energii,
•
vytváření racionální daňové politiky ve vztahu k energii,
•
zaujetí realistického pohledu na očekávaný cenový vývoj v oblasti paliv,
•
stanovení průhledné relevantní legislativy, chránící investory i spotřebitele; legislativa by měla
jen v naprosto nezbytné míře zasahovat do podnikatelského prostředí,
•
specifikace úspor energie a jejich vliv na vývoj spotřeby,
•
řešení stárnoucí výrobní a přenosové soustavy,
•
analýza rostoucích nákladů na fosilní paliva působících stále silněji jako brzda světové
ekonomiky.
NEK dále uvádí, že základní priority České republiky pro dosažení spolehlivé dodávky elektřiny a tepla
jsou následující:
•
největší možná dosažitelná nezávislost na cizích zdrojích energie, na zdrojích energie z
rizikových oblastí a nespolehlivých zdrojů,
131
•
akcentovaná spotřeba domácích paliv, zejména hnědého uhlí a OZE, pro zásobování teplem
jak centrálním, tak lokálním,
•
bezpečnost zdrojů energie,
•
udržitelný rozvoj ekonomický a sociální a též ochrana životního prostředí,
•
dobrý systém přenosových sítí v ČR a jejich rozvoj v návaznosti na začlenění do
celoevropského systému.
Výše uvedené priority NEK po provedení rozsáhlé analýzy transformuje do návrhu opatření, které
směřují zejména vládě:
•
podporovat opatření, která povedou k prohloubení konkurence na energetických trzích,
•
přehodnotit svůj dosavadní postoj k unbundlingu (oddělení výroby a distribuce u energetických
firem),
•
umožnit nastartovat příslušné schvalovacích procesy (EIA), pokud ČEZ, jako hlavní domácí
podnikatelský subjekt v sektoru energetiky, zamýšlí zahájit výstavbu dalšího jaderného zdroje.
Jaderná energetika představuje jednu z ekonomicky i technologicky přijatelných variant výroby
elektrické energie,
•
neomezovat podnikatelská rozhodnutí v oblasti těžby hnědého uhlí a je připravena otevřít
diskusi o těžebních limitech podle jasně vymezených pravidel,
•
měla by do sektoru energetiky zasahovat pouze v případě, kdy to bude ve veřejném zájmu,
případně to bude vycházet z mezinárodních závazků, které ČR přijala,
•
nepodporovat vývoj, vedoucí v dlouhodobém horizontu k dovozní závislosti české ekonomiky
nejen v případě ropy a plynu, ale i elektrické energie,
•
měla by považovat úspory energií za mimořádně významnou součást formování dlouhodobé
energetické strategie. Je proto připravena věnovat této oblasti zvýšenou pozornost, vyšší
finanční prostředky než dosud a systémovou podporu
•
měla by pohlížet na obnovitelné zdroje jako na nezpochybnitelnou součást budoucího palivoenergetického mixu
•
měla by urychlit procesy schvalování investičních projektů v oblasti energetiky; v tomto smyslu
provede revizi stávajících zákonných i podzákonných norem a nařízení
•
měla by věnovat zvýšenou pozornost rozvoji elektrických sítí v ČR, především možným vlivům
plánovaných nových bloků na spolehlivost elektrizační soustavy.
IX.5.I
Dostupný potenciál primární energie z obnovitelných zdrojů energie v ČR
Celkovou energii obnovitelných zdrojů je možno posuzovat stejně jako spotřebu primárních
energetických zdrojů, tzn., že je uvažováno se vsázkou do energetického procesu. Tento způsob byl
doposud uplatňován při hodnocení podílu obnovitelných zdrojů energie (dle evropských i světových
manuálů). Celkem je možno u nás k roku 2030 získávat 320 PJ energie z obnovitelných zdrojů
energie, v dlouhodobém horizontu pak 448 PJ.
Tabulka 31: Dlouhodobý výhled primární energie z obnovitelných zdrojů
Zdroj: Zpráva nezávislé odborné komise pro posouzení energetických potřeb ČR (NEK)
132
Graf 78: Primární energie z obnovitelných zdrojů - výhled do r. 2050
Zdroj: Asociace pro využití obnovitelných zdrojů energie)
Výše uvedené hodnoty využitelné primární energie z obnovitelných zdrojů jsou čísly maximálními pro
dosavadní dlouhodobý průměr vnějších přírodních podmínek a pro dnes známé technologie. Skutečné
dosažitelné hodnoty jsou závislé na reálných přírodních podmínkách, jaké budou v daných letech, a ty
se mohou významně odchylovat od dlouhodobé predikce, zejména pro jednotlivé druhy OZE.
Obnovitelné zdroje energie v České republice musí být rozvíjeny jako důležitá součást energetického
mixu, protože neprodukují nové emise skleníkových plynů, představují jediné v současné době
dostupné energetické zdroje, které jsou prakticky nevyčerpatelné a snižují naši závislost na dovozech
paliv a energie. K energetické bezpečnosti přispívá i výrazná decentralizovanost obnovitelných zdrojů.
Energetické´využívání především biomasy přináší vznik nových pracovních míst, a tím snižuje
nezaměstnanost především na venkově. Příznivě působí na lokální a regionální ekonomiky. V
dlouhodobém výhledu můžeme prostřednictvím dnes známých technologií v podmínkách České
republiky získat 448 PJ energie ročně z obnovitelných zdrojů. Jde´o maximální možný potenciál
podléhající v konkrétních letech různým rizikům (přírodním, ekonomickým a dalším). Nyní, na začátku
jejich rozvoje, je potřeba veřejná podpora celého odvětví tak, jako ji dostala například jaderná
energetika.
IX.5.II Elektřina z obnovitelných zdrojů
Zpráva NEK je také dobrou analýzou problematiky výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů. Z
obnovitelných zdrojů energie by v České republice bylo možno vyrobit 49,8 TWh elektřiny. Jde o
dostupný potenciál, jehož čerpání bude nabíhat postupně několik desetiletí. Předpokladem je, že bude
pokračovat rychlý technologický vývoj zařízení pro využití obnovitelných zdrojů, zejména
fotovoltaických materiálů a systémů skladování energií, dosavadním tempem, a rovněž že se podaří
osvojit si využívání hlubinné geotermální energie aplikacemi HDR (energie horkých suchých hornin). V
kratším horizontu do roku 2030 je dostupný potenciál pro výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů v
České republice 22,5 TWh. Většinu z tohoto množství můžeme získat díky biomase − v bioplynových
stanicích a čistému spalování i spoluspalování v teplárnách. Výraznější nárůst navazující na dnešní
trendy lze očekávat ve fotovoltaických a větrných elektrárnách. Nově by pak měly být zprovozněny
první geotermální zdroje.
133
Tabulka 32: Očekávaný vývoj výroby elektřiny z OZ k roku 2030
IX.5.III Teplo z obnovitelných zdrojů
Zpráva NEK je také dobrou analýzou problematiky potenciálu výroby tepla z obnovitelných zdrojů
energie v České republice. Dostupný potenciál výroby tepla z obnovitelných zdrojů činí 152 PJ.
Rozhodující roli sehrává i bude sehrávat využití biomasy. S výrazným uplatněním biomasy je počítáno
v procesech spoluspalování ve velkých teplárnách. Další výraznější možnosti jsou přičítány využití
tepla z bioplynových stanic. Věnovat se je třeba také geotermálním zdrojům a solárně termickým
systémům, které nabízejí značný potenciál pro budoucí využití. Výpočet uvedeného potenciálu v sobě
zahrnuje i dnešní nejistotu ohledně budoucího vývoje praktického využití technologií HDR. Potenciál v
roce 2030 je trojnásobný oproti dnešnímu stavu. Očekávat lze výrobu ve výši 127 PJ. I v kratším
horizontu naprosto dominuje spalování biomasy a teplo ze spalování bioplynu. Počítáno je i s prvními
jednotkami využívajícími geotermální energii.
Tabulka 33: Očekávaný vývoj výroby tepla z OZE k roku 2030
IX.5.IV Zpráva NEK v kontextu SEK
Zpráva NEK je v zásadě rozpracování Státní energetické koncepci. Viz. kapitola Státní energetická
koncepce Oproti SEK akcentuje NEK problém obnovitelných zdrojů a vyjadřuje se otevřeně pro
pokračování jaderné energetiky a její rozvoj a upozorňuje na problém budoucí stability rozvodné sítě.
IX.5.V Zpráva NEK v kontextu evropských politik
Zpráva NEK je oproti evropským politikám dokumentem, který konkretizuje cíle a lokalizuje je je pro
potřeby České republiky. Zejména akcent na pokračování jaderné energetiky a její rozvoj dobře
dopovídá strategii EVROPA 2020,
EVROPA 2010.
IX.6
viz., zejména kapitola Problematika energetiky ve strategii
Shrnutí pro oblast působnosti MPO
Státní energetická koncepce, Národní akční plán ČR pro energii z OZE a dokument Rady 2009/28/ES
vymezují směřování výroby a užívání energií v ČR na celá příští desetiletí. Znamená to mj., že témata
zde obsažená budou (nebo by měla být a ČR by o to měla usilovat) s největší pravděpodobností
významnou položkou kohezní politiky v letech 2014+, a tím i předmětem příštích operačních
programů.
134
Po obsahové stránce lze konstatovat, že:
•
Státní energetická koncepce ve všech směrech naplňuje závazná rozhodnutí, obsažená
v dokumentech EU;
•
Národní akční plán ČR pro energii z OZE naplňuje směrnici, která členským zemím EU
ukládá, aby do 30. června 2010 předložily detailní akční plány. NAP je tedy naplněním
Rozhodnutí Komise 2009/548/ES ze dne 30. června 2009, kterým se stanoví vzor pro národní
akční plány pro energii z obnovitelných zdrojů podle směrnice Evropského parlamentu a Rady
2009/28/ES;
•
NAP je v oblasti obnovitelných zdrojů energie oproti SEK poněkud ambicióznější –
předpokládá podíl výroby elektřiny z OZE k roku 2020 ve výši 13,5%, tedy o 0,5% více oproti
13% v SEK.
Řada předpokládaných opatření se neobejde bez mimotržních, nebo quasitržních zásahů, mezi něž
samozřejmě patří i různé formy podpory, dotace a subvence.
Trendy zde obsažené ovlivní zásadním způsobem energetické zázemí v hospodářství i
v domácnostech. Opatření se samozřejmě netýkají pouze činnosti MPO, ale také dalších rezortů (MD,
MŽP, v některých směrech i MŠMT), a v neposlední řadě krajů a jejich energetických koncepcí v rámci
jednotlivých Programů rozvoje kraje. Tato analýza se soustřeďuje především na ty oblasti, které jsou
v působnosti MPO, protože má být výchozím předpokladem pro návrh doporučení a priorit v této
oblasti. Oblasti mimo působnost MPO jsou zmiňovány, kde je to vhodné a účelné, ale nejsou těžištěm
zaměření analýzy.
IX.7
IX.7.I
Potenciál stávajících podpůrných programů s ohledem na priority a závěry SEK
Úvod
Vlastní posouzení se zaměřuje na porovnání strategických priorit uvedených ve Státní energetické
koncepci s možnostmi podpory dle stávající podoby Operačního programu Podnikání a Inovace
(OPPI) a případně dalšími podpůrnými programy financovanými z evropských či národních zdrojů
zabývajícími se podporou energetických projektů. Tato analýza ukáže, jak jsou stávající veřejné
intervence využité pro naplňování energetické koncepce v období do r. 2013, respektive, jaká je
možná výše příspěvku stávajících podpůrných programů k naplňování strategických priorit SEK.
Zároveň budou z cílů SEK a dalších relevantních národních a evropských předpisů a dokumentů
odhadnuty výše potřebných příspěvků budoucího programu MPO pro dosažení cílových hodnot
připadající na další plánovací období v jednotlivých oblastech intervence.
IX.7.II Konkrétní vyjádření cílů v SEK
V této kapitole jsou z rozsáhlého systému cílů SEK vybrány takové konkrétní cíle , které jsou vhodné
pro podporu v oblasti obnovitelných zdrojů. Dále se kapitola zabývá otázkou, zda tato podpora již
probíhá a zda je vhodné v této podpoře pokračovat. Některá obzvláště významná témata SEK zde
uvádíme s komentářem, i když nejsou vhodná k podpoře z operačních programů.
IX.7.III Vyvážený mix zdrojů
Podíl výroby elektřiny z domácích primárních zdrojů k hrubé spotřebě elektřiny v ČR má být minimálně
90 %. Za domácí zdroje jsou považovány obnovitelné zdroje, druhotné zdroje a odpady, černé a
hnědé uhlí a jaderné palivo. Podíl výroby CZT z domácích zdrojů má být minimálně 80 %, podíl tepla z
kombinované výroby na celkové spotřebě tepla minimálně 40 %. Podíl výroby energie z OZE na
celkové konečné spotřebě minimálně 13 % k roku 2020, cca 17 % do roku 2030 a až cca 23 % do
135
roku 2050. U všech těchto cílů již veřejná intervence probíhají. Výše uvedené cíle je vhodné
podporovat i nadále stejně jako v období 2014+ je vhodné pokračovat.
Optimalizace diverzifikace výroby z jednotlivých typů zdrojů podle velikosti instalovaného výkonu má
být zhruba v následujícím poměru:
velké systémové zdroje nad 100 MWinst. – cca 60 %,
střední teplárenské a zdroje využívané ve špičkách od 10 MWinst. do 100 MWinst. – cca 30 %
malé lokální zdroje do 10 MWinst. – cca 10 %
Vede toho má být zajištěna disponibilita točivých a rychle startujících rezerv trvale nejméně na úrovni
požadavků UCTE
a disponibilita točivých výkonů pro systémové služby primární a sekundární
regulace zajištěna ve všech plánovaných provozních stavech s respektováním kritéria N-1. Má být
udržena volná výrobní kapacita, pohotový výkon po odečtení maxima zatížení a systémových rezerv v
pásmu 5 až 15 % maximálního zatížení elektrizační soustavy.
Tyto požadavky SEK jsou naprosto zásadní pro
konkurenceschopnost, ale lze je jen obtížně
podporovat nástroji dotační politiky. Obdobně je tomu s požadavkem na udržení kladného salda
zahraničních výměn elektřiny, roční čistý export >0. Dlouhodobě předpokládaný výkonový přebytek je
nezbytný pro rovnoměrný chod elektrizační soustavy ČR. Zde je určitý prostor pro podporu výzkumu a
vývoje.
IX.7.IV Zvyšování energetické účinnosti a úspory energie
SEK požaduje zrychlení a následnou stabilizaci ročního tempa poklesu elektroenergetické náročnosti
české ekonomiky na jednotku HDP s předpokladem jejího snížení do roku 2050 až na úroveň 30 %
stavu proti roku 2005. Dále, celkové snížení energetické náročnosti české ekonomiky na jednotku
HPH oproti roku 2005 o 40 % do roku 2020 a o 55 % do roku 2030. Usilovat o to, aby kolem roku
2020 byla energetická náročnost ČR na úrovni průměru EU-27. Této problematice se obšírně
věnujeme v úvodu této zprávy v kapitole Současný stav v zemích OECD. Tyto cíle SEK již jsou
podporovány operačními programy a je vhodné podporovat i nadále stejně jako v v období 2014+
Podpora zvyšování energetické účinnosti a úspory energie musí být klíčovou prioritou OPPI a je
nezbytné v ní pokračovat.
SEK požaduje plnění Akčního plánu energetické účinnosti a požaduje splnit národní roční indikativní
cíl v kumulativním objemu úspor energie přijatý pro rok 2016 ve výši 71,43 PJ a do r. 2030 zvýšit podíl
úspor na celkovou roční hodnotu ve výši cca 80 PJ. I tyto cíle SEK již jsou podporovány operačními
programy a je vhodné podporovat i nadále stejně jako v období 2014+ .
SEK předpokládá i zvyšování tepelně-izolační vlastnosti bytových domů a usilovat o snížení spotřeby
energie na jejich vytápění až o 30 % do roku 2030 ve srovnání s rokem 2005. Tento cíl je v
současnosti podporován z dotačních programů státu a z operačních programů v gesci MPO, resp.
dalších resortů. Je účelné, aby tato forma podpory pokračovala.
Požadavek zajistit po roce 2020 výstavbu všech nových budov jako nízkoenergetických a do roku
2050 zabezpečit rekonstrukci významné části (až 70 %) stávajících budov na nízkoenergetický
standard, je součástí bodovacího systému v některých OP. V dalším období 2014+ je vhodné
pokračovat obdobným způsobem.
Požadavky SEK v oblasti dopravy jsou vhodné pro podporu OP pouze částečně. Cíl zvýšit podíl
železniční nákladní přepravy na 40 % a železniční osobní přepravy na 30 % do roku 2030 není,
s výjimkou podpory vleček v rámci OP Doprava, vhodný pro podporu. Ostatní cíle, snížit energetickou
náročnost silniční nákladní dopravy z cca 2 PJ/mld. tkm na 1,5 PJ/mld. tkm v roce 2030 a 1,3 PJ/mld.
136
tkm v roce 2050, snížit energetickou náročnost osobní silniční přepravy ze současných 1,5 PJ/mld.
oskm na 1,3 PJ/mld. oskm v roce 2030 a 1,18 PJ/mld. oskm v r. 2050 a snížit energetickou náročnost
železniční nákladní přepravy ze současných 0,187 PJ/mld. hrtkm na 0,164 PJ/mld. hrtkm v r. 2030 a
0,143 PJ/mld. hrtkm v r. 2050, opět nejsou, kromě výzkumu a vývoje, vhodné pro podporu z
operačních programů.
IX.7.V Rozvoj síťové infrastruktury
SEK věnuje velkou pozornost udržení importní resp. exportní kapacity přenosové soustavy v poměru k
maximálnímu zatížení na úrovni alespoň 30 %, resp. 35 %, a současně zajistit vysoké plnění
spolehlivostního kritéria N-1 při jejím provozu a zajistit připravenost přenosové soustavy k připojení
nových bloků a parků nad 100 MW v termínech dle požadavků investorů.
Tyto požadavky SEK jsou naprosto zásadní pro integritu rozvodné sítě a konkurenceschopnost, ale
lze je jen obtížně podporovat současnými nástroji dotační politiky. Určitý potenciál nicméně ukazují
současné aktivity (například dokument Energy 2020, který má být zveřejněn 17. 11. 2010), kde se má
EK přihlásit k nutnosti silných investic do přenosových sítí.
Obdobně je tomu s požadavkem, aby ČR zůstala i v budoucnu v oblasti zemního plynu významnou
tranzitní zemí, a to nejen ve směru východ/západ, ale nově i sever/jih a požadavkem dosáhnout do
roku 2015 kapacity zásobníků plynu na území ČR ve výši 40 % roční spotřeby plynu.
IX.7.VI Podpora výzkumu a vývoje
Tato problematika je vhodná pro podporu v z jiných operačních programů, zejména z OP Výzkum a
vývoj pro inovace a ze 7 rámcového programu (případně jejich nástupců po roce 2013). Současně je
možné tuto oblast podpořit také pomocí veřejných intervencí, které budou obdobou stávajících
programů na podporu inovací v rámci OPPI.
IX.7.VII Zvýšení energetické bezpečnosti a odolnosti ČR
Potenciální přípěvek operačních programu je možno spatřovat v podpoře rozvoje bioplynových stanic
za účelem zvýšení dodávek tepla z bioplynu a zvyšování podílu systémů CZT, využívajících
vícepalivových systémů a schopných rychlé změny paliva, na alespoň 30 % pro případ krátkodobého
záskoku. I v rámci stávajícího OPPI je možno podporovat výstavbu bioplynových stanic a modernizaci
systémů CZT a doporučujeme tyto podpory zachovat i v budoucím období 2014+.
IX.7.VIII Problematika nejlepších dostupných technik (BAT)
Dle zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, jsou nejlepší dostupné
techniky (BAT – Best Available Techniques) definované jako nejúčinnější a nejpokročilejší stadium
vývoje technologií a činností a způsobů jejich provozování, které ukazují praktickou vhodnost určitých
technik navržených k předcházení, a pokud to není možné, tak k omezování emisí a jejich dopadů na
životní prostředí, přičemž
•
technikami se rozumí jak použitá technologie, tak způsob, jakým je zařízení navrženo,
vybudováno, provozováno, udržováno a vyřazováno z provozu,
•
dostupnými technikami se rozumí techniky vyvinuté v měřítku umožňujícím zavedení v
příslušném průmyslovém odvětví za ekonomicky a technicky přijatelných podmínek s ohledem
na náklady a přínosy, pokud jsou provozovateli za rozumných podmínek dostupné bez ohledu
na to, zda jsou používány nebo vyráběny v České republice,
137
•
nejlepšími se rozumí nejúčinnější technika z hlediska dosažení vysoké úrovně ochrany
životního prostředí.
Dosažení nejlepších dostupných technik při provozu velkých průmyslových a zemědělských zařízení
představuje jeden z nejvýznamnějších nástrojů v ochraně životního prostředí jako celku a je
nejdůležitější součástí procesu integrované prevence a omezování znečištění (IPPC).
Při hodnocení a stanovení nejlepších dostupných technik se vychází především z technické úrovně
zařízení, zejména z pohledu dosahované úrovně emisí do ovzduší, vody a půdy, množství
produkovaných odpadů, materiálové a energetické náročnosti, nástrojů environmentálního řízení,
ekonomických možností provozovatele zařízení při dosažení regionálních standardů životního
prostředí. Důležitými podklady, které musí být v rozhodování zohledněny, jsou plány snižování emisí,
plány odpadového hospodářství, podmínky provozu vycházející z dokumentace a stanoviska EIA, atd.
Získané údaje se následně porovnávají s definovanými nejlepšími dostupnými technikami,
začleněnými do evropských referenčních dokumentů o nejlepších dostupných technikách (Reference
Document on Best Available Techniques – BREF). BREFy neberou v úvahu místní podmínky a nemají
povahu závazných předpisů, jsou zpracovávané a vydávané odbornými institucemi Evropské komise
se zastoupením všech členských států na základě výměny informací mezi národními technickými
pracovními skupinami (TPS) jednotlivých členských zemí. Celá práce je koordinovaná Evropskou
kanceláří IPPC (EIPPCB) se sídlem ve španělské Seville. Její hlavní náplní je příprava referenčních
dokumentů pro zařízení vyjmenovaná v Příloze I Směrnice EP a Rady 2008/1/ES. Anglické originály a
české překlady všech BREFů jsou dostupné na portálu IPPC.
IX.7.IX Životní prostředí
Požadavek SEK představuje plnit závazné emisní stropy EU pro rok 2010 (SO2 265 tis. tun, NOX 286
tis. tun, VOC 220 tis. tun, CO 595 tis. tun a naplňovat predikované emisní stropy pro rok 2020 (SO2
159 tis. tun, NOX 252 tis. tun), pro rok 2030 (SO2 107 tis. tun, NOX 189 tis. tun) a dále pro rok 2050
(SO2 78 tis. tun, NOx 136 tis. tun).
Požadavek je vhodný pro podporu z operačních programů. Tato podpora již probíhá a je vhodné v ní
pokračovat i období 2014+. Stejné je to cíli plnit závazné emisní stropy EU, schválené členskými státy
pro období po r. 2012 a s realizací výstavby bezemisních (jaderných a obnovitelných) zdrojů, a s cíli
aplikovat nízkouhlíkových uhelné technologie, rozvíjet kombinovanou výrobu elektřiny a tepla a
dálkové zásobování teplem, a tím dosáhnout v roce 2050 významného snížení emisí CO2 a ještě
výraznějšího snížení emisí SO2, NOX, VOC, CO a dalších znečišťujících látek. Snížení emisí CO2 v
roce 2050 proti roku 1990 se předpokládá o více než 50 %, což pro rok 2020 představuje 106 mil. tun,
pro rok 2030 ve výši 86 mil. tun a pro rok 2050 ve výši 73 mil. tun.
I u dalších požadavků uvedených v tomto odstavci podpora již probíhá a je vhodné v ní pokračovat i
období 2014+.: dosáhnout vyššího uplatnění kombinované výroby elektřiny a tepla zejména v malých
zdrojích a udržet stávající rozsah dálkového zásobování teplem, dosáhnout postupného zvyšování
podílu obnovitelných zdrojů energie v tuzemské spotřebě primárních energetických zdrojů a splnit
závazný ukazatel podílu obnovitelných zdrojů energie na konečné spotřebě energie ve výši 13 % v
roce 2020 (závazek vyplývající z členství ČR v EU). Referenční scénář aktualizované SEK tento
závazek naplňuje. Dosáhnout zvýšení podílu biopaliv v celkové spotřebě benzínu a nafty v dopravě do
roku 2020 na úroveň 10 % v souladu se závazkem vyplývajícím z členství ČR v EU.
138
SEK také požaduje dosáhnout významně vyššího využití druhotných zdrojů energie včetně odpadů.
V období 2014+ by bylo vhodné pokračovat v podpoře a ještě jí posílit, zejména v oblasti spaloven
komunální odpadu (viz dále).
IX.7.X Obnovitelné zdroje
Zákon č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně
některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů)
stanovuje cíl výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie na hrubé domácí spotřebě elektřiny ve
výši 8 % v roce 2010. Existuje pouze obecný cíl a není stanoven podíl jednotlivých technologií. Odhad
vývoje podílu pro jednotlivé technologie je uveden v přílohách 53-56:
IX.7.XI Přehled všech politik a opatření v oblasti obnovitelných zdrojů
Oblast obnovitelných zdrojů energie upravuje řada zákonů, metodik, dotačních titulů a dalších
opatření, jejichž souhrn tvoří prostředí pro naplňování cílů SEK a NAP. Jejich přehled a základní
zaměření popisuje tabulka v příloze 57.
Tabulky v příloze 57 ukazují, jakými konkrétními nástroji a v jakých oblastech se mají naplňovat
závazky ČR ve při naplňování záměrů na zvýšení podílu OZE na celkové spotřebě, resp. na celkové
úspoře energií, tabulka č. 11 pak legislativní, dotační a další opatření, mající tyto záměry podpořit.
Je nutné konstatovat, že některé se jeví pohledem současných zkušeností a trendů v oblasti
elektroenergetiky a teplárenství jako realistické:
•
•
•
•
•
Biomasa v domácnostech a mimo domácnosti
Vodní elektrárny
Fotovoltaické elektrárny malého výkonu (střešní instalace).
Solární kolektory
Tepelná čerpadla
U biomasy se uvádí ekonomický potenciál kolem 40 PJ, dostupný kolem 130 PJ, využitelný cca 200
PJ. Plán na dosažení úrovně celkem asi 105 PJ je možný, i když ambiciózní. U vodních elektráren je
uvažovaný přírůstek plně realistický. Fotovoltaické systémy jsou v tuto chvíli určitou neznámou, stejně
tak jejich další rozvoj ve změněném legislativním prostředí, nicméně prudký rozmach v posledních 2
letech, a zejména v roce 2010 ukazuje, že předpokládané úrovně instalovaných 1 695 MW bude
s největší pravděpodobností dosaženo,podle některých údajů dokonce již v nejbližších měsících.
Solární tepelné systémy zažívají velký rozvoj (i vlivem dotací), a jsou velmi perspektivní. Nárůst ze
současných 273 TJ na 924 TJ v roce 2020 je realistický. Tepelná čerpadla již dnes disponují výkonem
přes 1800 TJ, přičemž roční nárůst je kolem 300 TJ; nárůst o cca 3000 TJ za 10 let se proto jeví jako
poměrně solidní predikce.
Jiné mají, dle našeho názoru, vyšší, než zde uváděný potenciál:
•
•
využití TKO (tuhého komunálního odpadu) pro teplárenské, ale i elektroenergetické účely
(pokud se příslušně změní legislativní prostředí)
využití geotermálních systémů (za předpokladu využití potenciálu z větších hloubek,než zatím
převážně uvažovaných 500 m, a masivnější finanční podpory průzkumů i realizací v letech
2014+).
Využití TKO se zatím potýká s některými překážkami legislativního charakteru (MŽP), ačkoliv se jedná
o zdroj o relativně stabilním výkonu, a to jak tepelném, tak případně i elektroenergetickém. Při
vhodnějším přístupu lze očekávat využití potenciálu na podstatně vyšší úrovni.
Geotermální systémy považujeme za vysoce vhodný alternativní zdroj energie, a to jak pro
teplárenství, tak pro elektroenergetiku, zejména pro její stabilitu a také ryze domácí produkci.
Geotermální systémy dobře zapadají do požadavku SEK na vyvážený energetický mix, viz kapitola:
139
Vyvážený mix zdrojů a korelují i se závěry „Pačesovi komise“ viz. kapitola Národní akční plán České
republiky pro energii z obnovitelných zdrojů energie
Z nitra Země je v kontinentální zemské kůře uvolňován tepelný tok směrem k povrchu o průměrné
2
hodnotě 57 mW/m . Využití geotermální energie se jeví jako velmi perspektivní možnost získávání
energie. V našich podmínkách je však nutné uvažovat mimo tepelných čerpadel pouze se systémem
„hot dry rock“ (HDR). V podloží, v českém krystaliniku, existují rezervoáry tepla složené pouze z
neprostupné horniny (suchý masiv, zanesené porézní prostředí) o dostatečně vysoké teplotě v
závislosti na hloubce. Do vybraného horninového prostředí jsou vytvořeny dva několik kilometrů
hluboké vrty, které končí několik set metrů od sebe. Mezi nimi je nutné vytvořit rozrušením horniny
propustný kolektor. Voda je zaváděna vsakovacím vrtem a prostupuje vytvořeným systémem puklin,
který se chová jako tepelný výměník. K povrchu se voda vrací čerpacím vrtem v podobě horké vody
až páry a přináší s sebou energii. Je nutno upozornit, že technologii HDR s hlubokými vrty nelze
použít v lázeňských oblastech s termálními prameny z důvodu jejich ochrany. Ale i zde může být teplo
obsažené v pramenech využito pro ohřev.
Obrázek 34: Příhodné oblasti pro využití geotermální energie v České republice
Zdroj: Asociace pro využití obnovitelných zdrojů energie
Při prognóze možného vývoje výroby elektřiny vstupovalo do výpočtu k roku 2020 postupně 12
geotermálních instalací o celkovém výkonu 80 MWe s ročním využitím 6000 hod. Dlouhodobý výhled
k roku 2050 počítá se 140 projekty s instalacemi 5 až 30 MWe.
Samotný potenciál pro využití energie mělkého horninového prostředí (tepelná čerpadla) by mohl být
hodnocen mimo kategorii „geotermální energie“. Tepelné čerpadlo je obecně vhodnější považovat za
energeticky efektivní technologii, nikoli za technologii využívající obnovitelný zdroj energie, resp. s
úvahou cca 60% využívání OZE. Do kategorie tepelných čerpadel je zařazeno využívání tepla
okolního prostředí (půdy, vody, vzduchu, odpadního tepla) pomocí tepelných čerpadel. Jako
obnovitelná energie je chápána pouze ta část vyrobené energie, která odpovídá využité energii
okolního prostředí. V ČR se nyní ročně nainstaluje přes 3600 tepelných čerpadel o celkovém
tepelném výkonu přibližně 50 MW, tj. asi 15 MW instalovaného elektrického příkonu.
Konzervativní odhad dostupného potenciálu v České republice činí 10 TWh elektřiny a 26,9 PJ tepla.
V potenciálu pro teplo je započteno využívání tepla okolního prostředí (půdy, vody, vzduchu,
odpadního tepla) pomocí tepelných čerpadel ve výši 7,9 PJ (oproti dnešnímu cca 1 PJ). U využití
hlubinného geotermálního tepla zůstává otázkou, zda bude pro větší instalace (až 40 MWe) nalezen
dostatečný odběr nízkoteplotního tepla (v úvahách nejsou zahrnuty např. aquaparky, obří vytápěné
skleníky atd.) [4, 5].
140
Investiční náklady technologie HDR o výkonu 5 MWe jsou ve výši 240 mil. Kč/MWe. Uvedené náklady
vycházejí z finančních projekcí pro připravovaný projekt geotermální teplárny Litoměřice. Tyto hodnoty
jsou odvozeny z cen nabízených vrtacích prací (konfrontovaných s vrty v Německu a Švýcarsku) a
z ceny pravděpodobné technologie, čerpacích stanic pro primární okruh, vodního hospodářství a
výrazné částky na pojištění. V budoucnosti se počítá s nezanedbatelným snížením investičních
nákladů zejména z titulu snížení ceny vrtných prací. Se zvyšující se úrovní geofyzikálních průzkumů
bude možné také snížit náklady na pojištění projektů.
Nevýhodu v podobě vysokých nákladů na průzkum, zejména u větších hloubek vrtů, by měly
eliminovat vhodné dotační tituly. Právě v tomto případě je na místě veřejnou intervencí snižovat tržní
riziko soukromých (a koneckonců i veřejných) investorů do tohoto typu zdroje energie. Současně je
ovšem nutno zdůraznit, že podporu je třeba směřovat jen do projektů, jejichž pravděpodobnost
úspěchu je věrohodně doložena a do nichž významné investice dávají sami investoři, a tím prokazují
vůli podílet se na riziku projektu. Veřejné intervence v rámci MPO by proto měly být směřovány do
praktické realizace komerčních projektů (soukromých i veřejných investorů), nikoliv do výzkumu, a jen
v omezené míře do vývoje, především pravděpodobně v podobě ověřovacích studií/provozů před
uvedením např. technologie do praxe.
U dalších považujeme očekávání za nadhodnocená, zejména u větrných elektráren. Nárůst
instalovaného výkonu je v posledních letech zhruba 50 MW/rok, takže predikci nárůstu o cca 500 MW
lze sice předpokládat, nicméně tím se již velmi přiblížíme dostupnému potenciálu, který se odhaduje
na úrovni 3000 MW, přičemž ale bude nutné se stále více orientovat na méně výhodné lokality
z hlediska potenciálu větrné energie. Navíc existuje určitý odpor veřejnosti k jejich výstavbě,který je
umocněn neexistencí územní koncepce výstavby takových zdrojů.
U využití OZE v dopravě postrádáme nástup využití vodíku. Pro aktivizaci elektromobility považujeme
za nevyhnutelné podpořit (a to i finančně) v letech 2014+ pořizování infrastruktury pro tento obor,
protože bez jeho vzniku v poměrně husté síti se praktické a masivnější využívání nejeví jako
realistické. Přitom vhodně volený inteligentní systém („dynamická akumulace“) může být účinnou
protiváhou k nestabilitě většiny OZE. V případě biosložek v palivech naopak navrhujeme poněkud
zdrženlivější očekávání s ohledem na stále ještě probíhající diskuzi (na úrovni Světové banky, OECD i
EU) o skutečných přínosech a problémech této technologie.
Za perspektivní považujeme i systémy využití LNG (zkapalněného zemního plynu), ovšem zejména za
předpokladu, že se podaří vyvinout vhodné dopravní systémy (nádrže na lodích, kontejnery na lodích
a železnici), které zaručí geografickou diverzifikaci zdrojů tohoto plynu, a tím se stanou součástí vyšší
energetické bezpečnosti ČR. V opačném případě nepovažujeme samotný přechod na zemní plyn (ať
už CNG,nebo LNG) za přínos pro energetickou bezpečnost ČR.
Výše uvedené postoje pro využití alternativních zdrojů energie v dopravě opíráme o tu skutečnost, že
nové technologie by měly z hlediska ČR přinést (kromě environmentálních předností) především
zvýšení nezávislosti na dovozech energií, zde tedy především ropy a plynu. V podmínkách ČR se
takovou alternativou jeví být v současné době pouze elektřina, nebo vodík, produkovaný buď
elektrolytickou cestou, nebo v budoucnu jako vedlejší produkt výroby elektrické energie v jaderných
reaktorech připravované (vyvíjené) IV. generace. Vyšší využití plynu (ať už LNG, nebo CNG) by ve
světle těchto skutečností mělo být, jak uvádíme, podloženo vyšší teritoriální zabezpečeností dodávek
– širším spektrem zdrojů a širším spektrem dopravních systémů pro jeho dovoz do ČR.
141
X Analýza programů VaV v působnosti MPO a programů OPPI
X.1
X.1.I
Programy VaV v působnosti MPO
Program IMPULS
Součást programů výzkumu a vývoje vypsaných Ministerstvem průmyslu a obchodu 2003-2010
Cílem programu je zvýšení výkonnosti výrobních organizací, podpora malých a středních podniků,
zlepšení konkurenceschopnosti produktů a modernizace technologií, vedoucí ke zmenšení rozdílů
mezi hospodářskou úrovní ČR a států EU.
V rámci programu jsou podporovány projekty zaměřené na výzkum a vývoj nových materiálů a
materiálů dosud neznámých vlastností, nových nebo zlepšených průmyslových výrobků a zařízení,
nových nebo zlepšených technologií, systémů a služeb, nových informačních a řídicích produktů a
technologií, včetně eventuelního pořízení a ověření vzorků, prototypů, poloprovozních nebo
předváděcích zařízení, které budou vykazovat nejvyšší stupeň novosti a využitelnosti v praxi, přinášet
zvýšení technicko-ekonomických, provozních a ekologických parametrů, zvýšení užitné hodnoty a
vyšší stupeň přidané hodnoty, u nichž lze předpokládat dokončení řešení do tří let od zahájení
podpory, a které budou mít předpoklad návratnosti vložených finančních prostředků nejdéle do pěti let
po ukončení řešení.
Podporu v rámci programu Impuls získalo v letech 2004-2008 celkem 646 projektů v celkové výši
téměř 5,5 mld. Kč. Počet projektů i celková výše dotace je poměrně rovnoměrně rozložena mezi
jednotlivé roky, s výjimkou roku 2005, kdy byla přidělená dotace nižší. Projekty získalo celkem 381
různých subjektů, což ukazuje, že někteří příjemci byli úspěšní ve více výzvách a získali více projektů.
Nejvyšší hodnotou je v tomto případě 10 projektů na jednoho žadatele, jeden žadatel dále získal 9
projektů, 2 žadatelé po osmi projektech a 3 žadatelé po sedmi projektech. Celkem 2 a více projektů
získalo celkem 137 žadatelů.
Většina projektů byla řešena pouze jedním příjemcem, partnery mělo celkem 272 projektů, tedy
zhruba 40 %. Ve většině se jednalo o další podnikatelské subjekty (firmy). Přibližně polovinu partnerů
tvoří vysoké školy – celkem se jednalo o 14 vysokých škol / univerzit, což je jistě příznivé číslo. Jen
minimálně jsou zastoupeny výzkumné ústavy – partnery byly pouze v 17 případech a partnery bylo
celkem 15 výzkumných institucí, přičemž pouze jedna se podílela na více projektech.
Podpora průmyslového výzkumu odráží fragmentovanost českého inovačního systému a spoléhání se
inovujících subjektů především na své vlastní zdroje a nedůvěru k širší spolupráci. Podpora
průmyslovému VaV je jednoznačně třeba, pro budoucnost se však zdá, že je třeba „přísněji“ nastavit
pravidla pro iniciaci širší spolupráce mezi různorodými aktéry.
Tabulka 35: Přehled projektů programu Impuls
Počet
projektů
2004
133
2005
106
2006
128
2007
128
2008
151
Celkem
646
Celkové uznané Celková státní Počet projektů s
náklady (tis. Kč) podpora (tis. Kč)
partnerem
3 385 355
1 304 327
65
2 693 288
704 093
39
2 515 258
919 671
54
2 965 320
1 163 303
47
3 201 061
1 330 916
67
14 760 282
5 422 310
272
Celkový počet
partnerů
121
59
78
77
115
450
Z toho
VVI
5
4
3
1
4
17
VŠ
54
33
46
48
64
245
Poznámka: Uvedený rok je rojem zahájení projektu.
Zdroj: IS VaVaI – CEP
142
Oborově lze největší část projektů zařadit do tradičních odvětví české ekonomiky – strojírenství,
hutnictví a elektroniky. Objemově největší podíl na celkové vyplacené dotaci měl ale obor aeronautika,
aerodynamika a letadla, s podílem zhruba 13 % na celkové dotaci za roky 2004-2008. Podporu
v tomto oboru získalo celkem 22 projektů, dva z nich se však podílí na získané dotaci více než 70 % jde o navazující projekty, jejichž výsledkem byl vývoj nového malého dopravního letadla.
V ostatních oborech je podpora rozložena rovnoměrněji mezi větší počet projektů, velikostně však i
zde existují mezi projekty rozdíly, především však v relativním vyjádření, jelikož absolutně dosahují
projekty menší velikosti.
Tabulka 36: Hlavní obor projektů programu Impuls – nejvýznamnější obory
Celková dotace projektu (tis. Kč)
2006
2007
2008
Celkem
Celkem v %
Počet
projektů
1 898 629
12,9
22
655 674
1 890 864
12,8
79
116 928
278 022
1 562 043
10,6
38
305 556
288 546
218 200
1 316 909
8,9
78
326 863
118 903
235 360
162 450
1 017 740
6,9
20
187 012
165 172
228 445
198 039
927 285
6,3
36
2004
2005
Aeronautika, aerodynamika,
letadla
947 922
22 695
142 129
712 561
73 322
Strojní zařízení a nástroje
187 187
333 435
277 552
437 016
Hutnictví, kovové materiály
183 358
724 221
259 514
247 989
256 618
174 164
148 617
Elektronika,optoelektronika,
elektrotechnika
Pozemní dopravní systémy a
zařízení
Ostatní strojírenství
Poznámka: Uvedený rok je rokem zahájení projektu.
X.1.II
Program TANDEM
Program výzkumu a vývoje TANDEM je zaměřen na podporu programových projektů orientovaného a
průmyslového VaV, jehož výsledky budou prostřednictvím dalšího navazujícího průmyslového VaV
využity v nových výrobcích, technologiích a službách. Řešení těchto programových projektů musí být
realizované účelovými seskupeními (těmi jsou projektové týmy sestavené ze skupin pracovníků
průmyslových organizací a pracovníků výzkumných pracovišť – akademických, vysokoškolských,
veřejných výzkumných institucí a dalších), přičemž všechny organizace musí mít trvalé sídlo v ČR.
Uchazečem musí být vždy subjekt zřízený podle obchodního zákoníku, který bude kofinancovat
předkládaný projekt.
Každý projekt tohoto programu musí současně zajišťovat transfer výsledků z úrovně základního,
orientovaného výzkumu do úrovně průmyslového výzkumu a vývoje.
Cílem programu je zlepšení spolupráce průmyslových organizací s výzkumnými pracovišti
(akademickými, vysokoškolskými, veřejných výzkumných institucí a dalšími), teoretická a
technologická podpora malých a středních podniků, zlepšení konkurenceschopnosti budoucích
produktů a technologií a podstatné zlepšení transferu výsledků základního a aplikovaného výzkumu
směrem k průmyslovým aplikacím a následně ke zmenšení rozdílů mezi hospodářskou úrovní ČR a
států Evropské unie.
V letech 2004-2008 byla v programu Tandem rozdělena celková dotace ve výši 4,3 mld. Kč, a to pro
290 projektů. Projekty tedy byly v průměru větší než tomu bylo u programu Impuls, a to jak podle
získané dotace, tak i podle celkových nákladů na projekt.
Vzhledem k nastavení podmínek programu, všechny projekty byly realizovány alespoň s jedním
partnerem a u celkem 275 byl některý s partnerů i spolupříjemcem projektu. Každý projekt měl
v průměru 2 spolupříjemce, zhruba polovina projektů (146) však měla spolupříjemce pouze jednoho,
na druhé straně 13 projektů mělo více než 5 spolupříjemců. Mezi spolupříjemci dominují mírně
143
výzkumné organizace – vysoké školy a veřejné výzkumné instituce, což je opět ovlivněno velmi
pravděpodobně i nastavením podmínek programu, který má za cíl podporovat transfer technologií
mezi akademickou a aplikační sférou.
Mezi partnery z výzkumných organizací se objevilo celkem 25 výzkumných institutů a 15 vysokých
škol / univerzit. Nejčastějším partnerem byly dvě patrně nejvýznamnější technické vysoké školy v ČR
– ČVUT v Praze a VUT v Brně.
Program Tandem potvrzuje předchozí doporučení, kdy intenzivní spolupráce na projektech
průmyslového VaV je dosahováno pouze, pokud programy obsahují jasnou podmínku nutnosti této
spolupráce k získání dotace. Lze samozřejmě předpokládat, že část této spolupráce by se odehrávala
i tak, bez nastavení podmínek v programu. Na druhé straně pro část příjemců (na straně firem, ale i
výzkumných organizací) je podle našich zkušeností tato podmínka „motivací“ pro nalezení nových
partnerů.
Podpora širší inovační spolupráce by se však neměla omezit pouze na natavení omezení v rámci
veřejných programů podpory průmyslového VaV, ale měla by se spíše orientovat na cílené programy
podporující spolupráci jak na úrovni výzkum-aplikační sféra, tak mezi MSP a velkými domácími i
zahraničními subjekty.
Na straně příjemců lze napočítat celkem 163 subjektů (příjemců). Tedy podobně jako u předchozího
programu řada příjemců získala podporu pro více než jeden projekt. Například 1 příjemce získal
v programu Tandem podporu dokonce pro 16 projektů, 1 příjemce pro 11 projektů, 2 příjemci pro 8
projektů. Celkem více než 2 projekty získalo 58 příjemců a pouze jeden projekt naopak 105 příjemců.
Podle vyššího počtu partnerů u jednotlivých podpořených projektů se zdá, že cíl programu Tandem je
naplňován a také, že díky tomuto programu je snižována jedna z hlavních bariér rozvoje českého
inovačního systému – omezená spolupráce mezi akademickým a aplikačním sektorem. Potvrdily to i
početné rozhovory mezi výzkumnými pracovníky vysokých škol a výzkumných institutů. Řada z nich
zmínila, že část jejich mimo jednoduché zakázky se odehrává díky těmto programům, v kterých firmy
pro získání dotace musí spolupracovat i s akademickými subjekty.
Na druhé straně by ale podpora tohoto programu a nastavení jeho podmínek mělo generovat trvalejší
a intenzivnější spolupráci mezi těmito dvěma sektory, a to i mimo vyhlašované programy na podporu
VaV. To se ale podle získaných informací ze stejných rozhovorů zatím neděje, resp. je to pouze
výjimečné.
Tabulka 37: Přehled projektů programu Tandem
Počet
projektů
2004
60
2005
45
2006
104
2007
43
2008
38
Celkem
290
partnerem
1 837 489
1 263 896
60
1 179 184
646 211
45
2 361 095
1 320 907
104
1 119 187
629 689
43
765 327
439 873
38
7 262 282
4 300 576
290
Celkový počet
partnerů
154
86
167
86
61
554
Z toho
VVI
19
9
19
11
9
67
VŠ
68
45
95
39
31
278
Oborově jsou projekty podpořené v rámci programu Tandem rozmanitější než v programu Impuls.
Polovina celkové dotace byla rozdělena mezi projekty spadajících do 10 různých oborů, kombinující
tradiční i progresivnější průmyslové obory. Největší dotaci získaly projekty zaměřené na energetiku –
jadernou i nejadernou, především díky čtyřem velkým projektům v prvním oboru (vázané pouze na
144
jednoho příjemce). Významný byl ale také obor letectví, kde uspěly v několika případech projekty
shodných žadatelů s programem Impuls.
Mezi obory s vyšší podporou, se zhruba 4% podílem na celkové dotaci, se v programu Tandem
dostaly také chemické obory – makromolekulární chemie a anorganická chemie. Oba obory jsou
charakteristické velmi silnou pozicí jednoho subjektu, na který je vázaná naprostá většina projektů.
Výrazně nižší počet subjektů, které získaly dotaci na své VaV projekty poukazuje na omezený a
fragmentovaný inovační potenciál v české ekonomice, který ukázala již socio-ekonomická analýza.
Navíc vazba některých projektů v podstatě pouze na jeden subjekt – hlavního příjemce jen dále
potvrzuje, že počet subjektů (firem), pro které jsou v české ekonomice klíčovým zdrojem jejich
konkurenceschopnosti znalostně založené aktivity a inovace, je velmi omezený.
Tabulka 38: Hlavní obor projektů programu Tandem – nejvýznamnější obory
Počet
2004
2005
2006
2007
2008
Celkem Celkem v % projektů
Jaderná energetika
211 684
Aeronautika, aerodynamika,
222 971
letadla
Nejaderná energetika,
34 650
spotřeba a užití energie
75 570
123 221
410 475
9,5
4
22 036
80 271
18 413
343 691
8,0
10
158 962
73 980
63 822
10 900
342 314
8,0
18
23 358
296 825
6,9
21
231 843
5,4
20
77 961
54 904
82 844
57 758
Elektronika a
optoelektronika,
elektrotechnika
15 949
71 691
112 125
32 078
87 836
10 169
31 570
8 471
31 511
169 557
3,9
10
Stavebnictví
51 449
13 658
49 600
8 431
45 271
168 409
3,9
21
Makromolekulární chemie
35 060
48 000
23 186
59 152
165 398
3,8
12
Anorganická chemie
22 750
5 625
49 965
43 067
31 402
152 809
3,6
14
42 405
71 702
22 160
7 396
143 663
3,3
11
Průmyslové procesy a
zpracování
X.1.III
Program PROGRES
Program Progres byl vyhlášen na roky 2002-2003 a byl zaměřen na výzkum a vývoj nových výrobků a
technologií. Jeho cílem bylo zvýšení výkonnosti průmyslových výrobců a konkurenceschopnosti
průmyslových výrobků. V rámci programu byly podporovány projekty zaměřené na výzkum a vývoj
průmyslových výrobků a technologií se špičkovými technickoekonomickými parametry, u nichž lze
předpokládat realizaci výsledků - tj. v případě výrobku prototyp a v případě nové technologie
poloprovozní nebo ověřovací či pilotní zařízení - nejdéle do tří let od zahájení podpory ze státního
rozpočtu a které budou mít předpoklad návratnosti vložených finančních prostředků nejdéle do pěti let
po ukončení řešení projektu.
V programu Progres bylo v letech 2002-2003 podpořeno celkem 169 projektů dotací ve výši
1,4 mld. Kč. Přibližně polovina projektů byla realizována s dalším spolupříjemcem, přičemž v tomto
případě mezi partnery dominovaly další podnikatelské subjekty – těch bylo mezi partnery celkem 80
oproti 37 vysokoškolským a 4 výzkumným partnerům. Mezi spolupříjemci jsou 4 výzkumné instituty AV
a 11 vysokých škol.
145
Podporu získalo v programu celkem 127 příjemců, pouze 8 příjemců získalo podporu pro 3 a více
projektů a dalších 17 příjemců podporu pro dva projekty. Řada příjemců tohoto programu se ale
objevuje i v dalších letech například ve výše hodnocených programech Tandem a Impuls.
Tabulka 39: Přehled projektů programu Progres
Počet
projektů
2002
73
2003
96
Celkem
169
partnerem
1 390 476
579 270
33
1 950 014
792 364
47
3 340 490
1 371 634
80
Z toho
VVI
0
4
4
Celkový počet
partnerů
67
58
125
VŠ
21
16
37
Oborově se projekty programu Progres významně neliší od předchozích programů – největší podíl
dotace získaly projekty zaměřené na obory elektroniky a elektrotechniky, strojírenství a hutnictví.
Jediným odlišným oborem, který se objevil mezi těmi s nejvyšším podílem na získané dotaci, je obor
lékařských zařízení a přístrojů, kterému dominují dva výrobci lékařského zařízení a vybavení a
lékařských přístrojů.
Tabulka 40: Hlavní obor projektů programu Progres – nejvýznamnější obory
2002
2003
Celkem
Celkem v
%
Elektronika a optoelektronika, elektrotechnika
71 890
114620
186 510
13,6
14
49 350
80 898
130 248
9,5
16
Průmyslové procesy a zpracování
59 762
46 756
106 518
7,8
16
Pozemní dopravní systémy a zařízení
11 529
90 866
102 395
7,5
7
35 702
46 019
81 721
6,0
6
24 315
42 874
67 189
4,9
9
Lékařská zařízení, přístroje a vybavení
21 990
39 675
61 665
4,5
8
Počet
projektů
X.1.IV
Program POKROK
Program POKROK je souhrnem dílčích podprogramů a významných směrů Národního programu
výzkumu (NPV), které patří do gesce MPO. Realizován byl od roku 2003 jako „pokračovatel“ programu
Progres v rámci témat NPV „Konkurenceschopnost při udržitelném rozvoji“ a „Energie pro ekonomiku
a společnost“. Program je podobně jako ostatní programy VaV v gesci MPO zaměřen na podporu
průmyslového výzkumu a vývoje.
Programem bylo během dvou let podpořeno celkem 49 projektů, jejichž hlavními příjemci byly
podnikatelské subjekty. Několik projektů ale získaly i výzkumné instituty a vysoké školy (celkem 11
projektů). Projekty získaly celkovou dotaci ve výši 600 mil. Kč, což je nejméně z hodnocených
programů. Na druhé straně program byl vyhlášen pouze pro projekty zahajované během dvou let.
146
Tabulka 41: Přehled projektů programu Pokrok
Počet
projektů
2004
29
2005
20
Celkem
49
partnerem
712 185
333 767
15
578 593
266 548
12
1 290 778
600 315
27
Z toho
VVI
4
3
7
Celkový počet
partnerů
20
24
44
VŠ
10
7
17
Společně s dalším spolupříjemcem byla v tomto programu realizována zhruba polovina projektů, a to
v průměru s dvěma dalšími partnery. Mezi partnery opět převažovaly podnikatelské subjekty.
Vzhledem k tomu, že ale část hlavních příjemců představovaly akademické instituce, nelze tuto
hodnotu brát tak negativně. Ve všech těchto projektech totiž příslušné vysoké školy či výzkumné
instituce spolupracovaly s dalšími firmami.
Celkový počet příjemců činil 40, což znamená, že 9 projektů bylo přiděleno příjemcům, kteří získali i
další dotaci. V relativním vyjádření je počet projektů pro již podpořené příjemce obdobný
s předchozími programy. Příjemci, kteří získali dotaci pro více projektů, byli 3 – dva s pěti projekty,
jeden s dvěma projekty.
Oborově je nejvýznamnější podíl dotace vzhledem k nízkém počtu projektů spojen s obory
nejúspěšnějších žadatelů – nejúspěšnějším oborem byla v programu Pokrok jaderná energetika
s celkovým podílem více než 30 % na přidělené dotaci s jedním dominantním subjektem s celkem 5
projekty. Na dalších místech bylo tradiční strojírenství doplněné chemickým průmyslem a také jedním
větším projektem v oblasti bezpečnosti zdraví.
Tabulka 42: Hlavní obor projektů programu Pokrok – nejvýznamnější obory
2004
2005
Celkem
Celkem v
%
Počet
projektů
Jaderná energetika
49 225
70 353
119 578
19,9
6
Jaderné odpady, radioaktivní znečištění a kontrola
51 877
6 550
58 427
9,7
3
13 503
36 159
49 662
8,3
3
Průmyslová chemie a chemické inženýrství
22 296
20 880
43 176
7,2
3
17 352
14 561
31 913
5,3
3
Bezpečnost a ochrana zdraví, člověk – stroj
30 054
30 054
5,0
1
X.1.V
Program TRVALÁ PROSPERITA
Program Trvalá prosperita je podobně jako předchozí program tématickým programem (TP1) z
Národního programu výzkumu II, který byl schválen usnesením vlády České republiky v březnu 2005.
Tématický program TP1 "Trvalá prosperita" Národního programu výzkumu II (TP1 TP NPV II) je tak
implementačním nástrojem realizujícím vybranou část Národní politiky výzkumu a vývoje České
republiky na období 2004-20008 (NPVaV). Jeho posláním bylo pomoci ČR k ekonomickému rozvoji
země a ke zlepšení kvality života jejích obyvatel a minimálně udržení jejího ekonomického postavení
ve vybraných sektorech. Cílem je realizovat v letech 2006 až 2011 část vybraných priorit NPVaV. TP1
TP NPV II je vyhlašován na období let 2008 až 2011, poslední výzva byla vyhlášena pro projekty
zahajované v roce 2008 s ukončením nejpozději do roku 2011.
Detailněji obsahoval program TP celkem 10 cílů:
1. Připravit nové materiály a zajistit nové postupy pro využití obnovitelných a netradičních zdrojů
energie, včetně energie vodíku.
2. Zvýšit spolehlivost zařízení pro přenosy elektrické energie.
147
3. Vypracovat nové postupy pro energetické jaderné technologie.
4. Snížit energetickou náročnost provozu budov.
5. Vytvořit nové nekonvenční struktury a konstrukce strojů.
6. Vytvořit nové materiály s novými užitnými vlastnostmi, včetně nanomateriálů a nových metod
diagnostik materiálů.
7. Připravit nové polovodičové součástky pro diagnostiku a řízení.
8. Zvýšit využitelnost systému bezpečnosti dopravy .
9. Zavést nové postupy pro vybraná odvětví chemického a farmaceutického průmyslu.
10. Vyvinout nové materiály, nové přísady do výrobků jiných odvětví, nové polymery a katalyzátory.
V programu Trvalá prosperita bylo v letech 2006-2008 podpořeno celkem 139 projektů dotací ve výši
2,1 mld. Kč. Více než polovina projektů spadala do kategorie aplikovaného a 9 projektů dokonce do
kategorie základního výzkumu, podíl dotace byl tedy v průměru více než 50 %. Podpor získalo celkem
106 různých příjemců, z nichž 5 byly VVI a 19 vysoké školy / univerzity. Celkem 22 příjemců získalo
v tomto programu 2 a více podpořených projektů.
Přibližně 60 % projektů bylo realizováno s dalším spolupříjemcem. Mezi partnery patří zhruba ve
stejném počtu další podnikatelské subjekty i výzkumné organizace a vysoké školy. Vyšší podíl
akademických partnerů lze patrně připsat na vrub i charakteru programu, které nepodporuje čistě
průmyslový výzkum, ale jak bylo zmíněno, i výzkum aplikovaná a dokonce i základní. A zde je určitě
pozice akademických partnerů silná, což dokládá i jejich vysoké zastoupení mezi přímými příjemci.
Mezi spolupříjemci bylo zastoupeno celkem 14 VVI a 15 VŠ.
Tabulka 43: Přehled projektů programu Trvalá prosperita
Počet
projektů
2006
77
2007
36
2008
26
Celkem
139
partnerem
2 238 688
1 318 299
38
811 647
412 058
23
874 830
407 166
19
3 925 165
2 137 523
80
Celkový počet
partnerů
72
45
30
147
Z toho
VVI
12
3
5
20
VŠ
40
15
6
61
Tabulka 44: Hlavní obor projektů programu Trvalá prosperita – nejvýznamnější obory
Celkem
Celkem v
%
Počet
projektů
88132
413 117
19,3
9
49 472
71614
296 036
13,8
20
66 781
79 928
17 074
163 783
7,7
9
73 760
10 369
60 354
144 483
6,8
9
Organická chemie
51 890
64 870
17550
134 310
6,3
10
2006
2007
2008
Jaderná energetika
Nejaderná energetika, spotřeba a užití
energie
306 024
18 961
174 950
X.1.VI
Program TIP
Program TIP byl schválený usnesením vlády v srpnu 2007. Program realizuje účelovou podporu
aplikovaného výzkumu a experimentálního vývoje z prostředků státního rozpočtu ČR určených na
tento účel v rozpočtové kapitole Ministerstva průmyslu a obchodu. Doba trvání programu je stanovena
na roky 2009 až 2017. První výzva programu byla vyhlášena v roce 2008, tedy v vždy
v předcházejícím roce zahájení projektů.
148
Účelem programu TIP je poskytovat podporu z veřejných prostředků výzkumným a vývojovým
projektům prováděným před vstupem do podmínek soutěže na trhu, zajišťujícím aplikovaný výzkum a
experimentální vývoj pro racionální průmyslovou výrobu budoucnosti, za účelem posílení produkce v
Česku i EU, k zajištění udržitelného rozvoje ve všech jeho dimenzích, tj. ekonomické, sociální a
environmentální, k zajištění plynulé a trvalé tvorby poznatků pro průmyslovou výrobu a k zajištění
jejich rychlého a efektivního využívání.
Účast, resp. získání podpory, v tomto programu má napomoci výrobním organizacím zaujmout
takovou pozici na trhu, která by jim umožnila rychle reagovat na změny a spolupodílet se na nich, či je
utvářet, a to především těm výrobním organizacím, které skýtají záruku dlouhodobého udržení se na
českém trhu. Významně by měl být podpořen aplikovaný výzkum a experimentální vývoj pro malé a
střední podniky.
Příjemci podpory na programový projekt VaV mohou být podnikatelské subjekty i výzkumné
organizace a vysoké školy. Tyto však jen v případě, když prokazatelně doloží zdroje spolufinancování
uznaných nákladů na projekt z vlastních neveřejných prostředků, či jiných neveřejných prostředků.
Program má celkem tři tématické cíle:
nové materiály a výrobky
nové progresivní technologie
nové informační a řídící systémy
V současnosti proběhly v program dvě výzvy, jejich výsledky lze nalézt v CEP IS VaVaI. V roce 2008
bylo v první výzvě podpořeno celkem 427 projektů v celkové výši 9,3 mld. Kč, výše dotace dosahovala
mírně nad 50 % a činila 5,5 mld. Kč. V roce 2010 bylo ve druhé výzvě podpořeno celkem 103 projektů
v celkové výši 3 mld. Kč. Podpora mířila k celkem 357 žadatelům, tj. zhruba třetinu projektů realizují
příjemci více než jednoho projektu.
Mezi příjemci dominují firmy (podnikatelské subjekty), celkem 18 projektů získaly akademické instituce
– 16 vysoké školy a 2 výzkumné instituce. Celkem 3 vysoké školy získaly po dvou projektech, mezi
příjemci tak bylo de facto pouze 13 subjektů se statusem VŠ. Ještě více několikanásobných příjemců
bylo mezi firmami – 7 příjemců s nejvyšším počtem přidělených projektů (více než 5 na jednoho
příjemce) získalo podporu pro celkem 57 projektů, 2-4 podpořené projekty získalo celkem 83 subjektů.
Celkem 269 příjemců naopak získalo pouze 1 podpořený projekt. I v současném programu se tak
ukazuje, že intenzivně realizuje aktivity VaV v Česku velmi pravděpodobně pouze omezená skupina
subjektů.
Tabulka 45: Přehled projektů programu TIP
2009
2010
Počet
projektů
427
103
partnerem
291
9 287 821
5 449 257
76
3 025 707
1 731 292
Celkový počet
partnerů
435
120
Z toho
VVI
VŠ
31
212
6
55
Program TIP není namířen přímo na podporu spolupráce mezi výzkumnou a aplikační sférou a
transfer technologií, což se patrně projevuje i na nižším počtu projektů realizovaných s dalším
partnerem (spolupříjemcem). Těchto projektů bylo mezi podpořenými zhruba 69 % a většina projektů
měla pouze jednoho spolupříjemce. Těmi byli zhruba ve shodné výši další podnikatelské subjekty na
jedné straně a akademické a výzkumné organizace na straně druhé. Mezi těmito partnery bylo celkem
13 různých VVI a 16 VŠ / univerzit.
149
Tabulka 46: Hlavní obor projektů programu TIP – nejvýznamnější obory (2009-2010)
Celková
dotace
(tis. Kč)
Celková
dotace v %
Celkové
náklady
(tis. Kč)
Celkové
náklady v %
Počet projektů
1299355
10,55
681596
9,45
53
Aeronautika, aerodynamika, letadla
1044287
8,48
585757
8,12
13
850073
6,90
487850
6,76
44
846576
6,88
569108
7,89
29
681409
5,53
436610
6,05
27
Jaderná energetika
610440
4,96
320804
4,45
12
Senzory, čidla, měření a regulace
565368
4,59
320003
4,44
30
Pohon, motory a paliva
534783
4,34
302642
4,20
20
507561
4,12
332155
4,60
26
Elektronika a optoelektronika,
elektrotechnika
Nejaderná energetika, spotřeba a užití
energie
Oborově jsou projekty podpořené programem TIP obdobné předchozím programům MPO – největší
podporu získaly projekty v oblasti strojírenství, aeronautiky, elektrotechniky a elektroniky a jaderné i
nejaderné energetiky. Nově se s vyšším podílem objevil například obor pohonů, motorů a paliv, kde
uspěly některé podniky pro českou ekonomiku významného automobilového průmyslu, a obor
senzory, čidla, měření s poměrně vysokým počtem podpořených projektů. Oba obory byly zastoupeny
i v předchozích programech, nicméně s nižším podílem na přidělené dotaci. Jejich posílení může být
znakem diverzifikace české ekonomiky i diverzifikace znalostních aktivit do více oborů tak, jak
naznačují statistická data o aktivitách VaV.
X.1.VII Shrnutí
Kromě podpory průmyslové výzkumu obsažené v Národní politice výzkumu realizovalo v uplynulých
letech MPO vlastní programy podpory průmyslového VaV, a to na základě nové koncepce VaV
připravené v roce 2004. V této koncepci byly připraveny 2 hlavní programy podpory VaV
prostřednictvím MPO – programy Impuls a Tandem. V roce 2008 (resp. od roku 2009) byly tyto dva
programy nahrazeny i v rámci reformy systému podpory aktivit VaVaI v Česku programem TIP. Tyto tři
programy představují hlavní objem prostředků rozdělený na podporu průmyslového VaV, a proto se
shrnutí bude týkat pouze jich, nikoliv programů realizujících NPV.
Prostřednictvím programů Impuls, Tandem a TIP bylo v letech 2004-2010 podpořeno celkem 1 466
projektů s dotací ve výši 15 mld. Kč. Podpořené projekty získalo celkem 664 různých příjemců – tři
čtvrtiny projektů byly tedy přiděleny příjemcům s více než jedním projektem (alespoň jeden projekt
podpořený v každém roce má dokonce 8 příjemců). Celkem 13 příjemců získalo dokonce dotaci pro
10 a více projektů (maximum je 31 projektů pro jednoho příjemce), 51 příjemců získalo podporu pro 59 projektů, 227 příjemců 2-4 projektů a pouze 373 příjemců získalo podporu pouze 1 projekt.
Pokud vyloučíme ze skupiny podpořených subjektů výzkumné organizace – podporu získalo celkem 7
VŠ / univerzit pro 27 projektů a 4 VVI pro celkem 10 projektů – je patrné, že skupina příjemců je
relativně malá. Tvoří jí pouze 653 podnikatelských subjektů, což je vzhledem k celkovému počtu firem
v Česku málo. Informace z programů podporujících průmyslový VaV tak potvrzují výsledky
socio-ekonomické analýzy a existenci jen omezeného a fragmentovaného inovačního prostoru
v české ekonomice.
150
Potvrzují to i hodnoty za celkovou výši dotace, která mířila k příjemcům s dvěma a více projekty – tito
příjemci získali dotaci ve výši více než 12 mld. Kč, tedy přibližně 80 % z celkové rozdělené dotace
v letech 2004-2010. Příjemci s 3 a více projekty získali celkem zhruba 10 mld. Kč státní podpory, což
je více než 60 % celkové dotace. Jedná se přitom pouze o zhruba třetinu všech příjemců.
Tabulka 47: Přehled projektů podpořených programy MPO v letech 2004-2010
Počet
projektů
2004
2005
2006
2007
2008
2009
2010
Celkem
193
151
232
171
189
427
103
1 466
Celkové uznané Celková státní Počet projektů s Celkový počet
partnerem
partnerů
5 222 844
3 872 472
4 876 353
4 084 507
3 966 388
9 287 821
3 025 707
34 336 092
2 568 223
1 350 304
2 240 578
1 792 992
1 770 789
5 482 709
1 731 292
15 205 595
124
82
149
87
105
291
76
914
275
145
245
163
176
435
120
1 559
Z toho
VVI
25
13
24
13
16
31
6
128
VŠ
127
80
142
90
98
212
55
804
Další zajímavou informací je vysoký počet příjemců, kteří byli během pěti let schopni získat podporu
pro více projektů. U projektů průmyslového VaV lze předpokládat, že jsou časové náročné a trvají
v naprosté většině několik let. Řada subjektů tak realizovala několik souběžných projektů VaV,
podpořených navíc veřejnými prostředky. Vzhledem k tomu, že nemáme k dispozici podrobné
informace od samotných příjemců, ani například informace o počtech neúspěšných žadatelů, jejich
struktuře a důvodech neúspěchu, lze o tom, co tato informace znamená pouze spekulovat. Reálné
jsou v podstatě dvě varianty, všechny jsou ale nepříznivé:
Počet subjektů schopných realizovat rozsáhlejší projekty průmyslové VaV je v Česku velmi nízký.
Naprostá většina firem se těmto aktivitám nevěnuje a okruh zájemců o veřejnou podporu je proto
malý. Úspěšní žadatelé tak dokáží uspět opakovaně, neboť jejich konkurence je velmi omezená.
Kromě potvrzení velmi omezeného inovačního potenciálu Česka znamená tato varianta také riziko
podpory i méně kvalitních projektů, a to prostě proto, že konkurence je malá, jejich kvalitu j
obtížné poměřovat, resp. v malé konkurenci se jeví dostatečná. A navíc prostředky na program již
byly alokovány (schváleny).
Dalším důvodem pro vysoký počet vícenásobně podpořených subjektů může být vysoká
administrativní náročnost získání podpory z těchto programů a specifické požadavky, které mohou
být pro některé potenciální žadatele / příjemce obtížné splnit. Výsledkem je skutečnost, kdy
podporu získávají opakovaně ti, kteří se v daných pravidlech „již naučili chodit“, jsou dobře
informováni o jednotlivých výzvách, pravidlech i o tom, co je třeba v projektech uvádět za
informace. V tomto případě může tedy počet podpořených subjektů sice zkreslovat informaci o
velikosti skupiny inovačně orientovaných firem. Na druhé straně jsou ale díky převážně
administrativním překážkám možná vyřazeni i potenciálně velmi inovativní projekty a subjekty.
Bez ohledu na detailní analýzu příčin nízkého počtu příjemců je patrné, že programy podpory
průmyslového VaV by měly být administrativně co nejjednodušší tak, aby administrativa
nepředstavovala bariéru jejich čerpání například na straně velmi inovativních, ale menších,
začínajících firem, které nemají potřebné zkušenosti a kapacity na absolvování tohoto procesu.
Stejně tak by měla být realizace prakticky jakékoliv podpory VaVaI aktivit spojena s jejich dostatečnou
ale také cílenou propagací a přijetím mnohem proaktivnějšího přístupu (tj. nikoliv pouze pasivní
vyhlášení a realizace programu, ale aktivní kontakt s potenciálními příjemci prostřednictvím sítě
expertů, existujících subjektů inovační infrastruktury a dalších aktérů, kteří mají povědomí o
151
potenciálně inovativních a vysoce konkurenceschopných projektech). Jen tak lze zaručit dostatečné
povědomí a konkurenci mezi potenciálními příjemci a tedy také podporu projektů s nejvyšším
17
inovačním potenciálem .
Výše uvedené tvrzení však platí za předpokladu dostatečné inovační “poptávky“, tj. inovačních aktivit
mezi firmami, na jejichž iniciaci by měly mířit další nástroje a programy. Jak ale ukázala jak provedené
analýza tak i předchozí rozsáhlá terénní šetření zpracovatele, česká ekonomika se zatím vyznačuje
velmi omezenou inovační poptávku, která je významnou bariérou i pro rozsáhlejší transfer technologií
mezi výzkumem a aplikační sférou. Programy průmyslového VaV jsou tak pro většinu firem
„nedosažitelné“ – pokud inovují, inovace vznikají spíše „nákupem“ exitujících znalostí spíše než
vlastními VaVaI aktivitami. Pokud má být podpora průmyslovému VaV skutečně efektivní, musí být
proto doplněna o nástroje zaměřené na posílení inovační poptávky, vytvoření mnohem silnější základy
firemních subjektů věnujících se vlastním VaVaI aktivitám.
Národní politika VaV stanovuje také tématické / oborové priority, na které by měla její podpora
směřovat. Až do roku 2008 byly tyto priority definovány prostřednictvím tzv. Dlouhodobých základních
směrů výzkumu (DZSV). V roce 2009 byly tyto převzaty jako priority NP VaVaI. Cílem DZSV je
definovat priority perspektivních výzkumných směrů z hlediska přínosů, které jsou pro ekonomiku a její
konkurenceschopnost a pro udržitelný rozvoj společnosti nejdůležitější.
V letech 2004-2009 bylo definováno celkem 8 prioritních směrů podpory VaV, a to i pro podporu
průmyslového a aplikovaného výzkumu. Jasně oborovou podporu zahrnuje však pouze prvních sedm
priorit:
1. Biologické a ekologické aspekty udržitelného rozvoje
2. Molekulární biologie a biotechnologie
3. Energetické zdroje
4. Materiálový výzkum
5. Konkurenceschopné strojírenství
6. Informační společnost
7. Bezpečnost a obrana
8. Priority rozvoje české společnosti
18
Oborové priority české politiky VaV jsou definovány poměrně široce, a patrně i proto lze většinu oborů
projektů podpořených programy průmyslového VaV MPO přiřadit k těmto prioritám. Největší část
spadá do 5. priority – konkurenceschopné strojírenství, která pokrývá interdisciplinární výzkum,
zahrnující nejen samotné strojírenství, ale i úzce související obory materiálového výzkumu, energetiky
a informačních technologií, kromě toho i technické chemie, silnoproudé elektrotechniky i
mikroelektroniky. Do tohoto oboru lze tak zařadit i projekty zaměřené na průmyslové procesy a
zpracování a dopravní strojírenství, zde reprezentované oborem, který získal nejvyšší objem dotace –
letectví.
17
V tomto případě je důležitý předpoklad kvalitního a objektivního hodnocení, včetně například zapojení i zahraničních expertů.
18
V této oblasti je navrhováno pět prioritních oblastí1: (i) Řízení a správa, (ii) Lidský potenciál ČR, jeho reprodukce a rozvoj, (iii)
Konkurenceschopnost české společnosti, (iv) Česká identita a okolní svět, (v) Technologie a metody. Prioritní oblasti obsahují
synergie a překrývají se. Oblast (iv) se dominantně týká humanitních věd a úzce souvisí s koncepcí MK. Oblast (v) se týká
především společenských věd a má velké synergické efekty s oblastmi (i), (ii), (iii).
152
Tabulka 48: Hlavní obor projektů programů Impuls, Tandem a TIP – nejvýznamnější obory
Státní podpora (tis. Kč)
Počet
2004
2005
2006
2007
2008
2009
2010
Celkem
% projektů
Aeronautika,
660 539 29 806 145 929 337 126 36 650 332 701 585757 2 128 508 14,0
56
aerodynamika, letadla
75 431 120 869 112 067 185 282 285 605 466 991 681596 1 927 841 12,7
179
42 450 178 189 112 945 111 421 92 974 544 319 569108 1 651 406 10,9
97
105 978 158 965 218 722 142 974 69 126 393 427 487850 1 577 042 10,4
179
131 751 88 880 180 307 109 323 149 936 328 549 436610 1 425 356
9,4
106
55 333 101 820 120 965 66 884 53 641 315 997 332155 1 046 795
6,9
94
Jaderná energetika
292 639
6,7
33
Senzory, čidla, měření a
regulace
70 468 31 330 100 782 19 493 35 016 263 091 320003
840 183
5,5
89
136 729 66 180
85 062
81 197 106 729 134 064 222484
832 445
5,5
89
Pozemní dopravní
systémy a zařízení
71 145 97 101
82 637
77 207 101 476 159 953 211297
800 816
5,3
52
Pohon, motory a paliva
18 171
7 356
47 544
1 850
717 933
4,7
54
Stavebnictví
87 634 24 908
76 911
32 685 92 343
672 121
4,4
71
Nejaderná energetika,
spotřeba a užití energie
Elektronika,
optoelektronika,
elektrotechnika
Hutnictví, kovové
materiály
Průmyslové procesy a
zpracování
0
95 385 123 221 17 165 174 334 320804 1 023 548
90 236 250 134 302642
86 925 270715
Obor jaderné i nejaderné energetiky, který patří také mezi významně podpořené, lze jednoznačně
spojit s třetí prioritou NP VaV(aI) a lze ho také považovat za strategický obor.
Naopak, obor hutnictví a kovových materiálů lze sice ztotožnit se čtvrtou prioritou materiálový výzkum,
kde je výzkum v oblasti kovových materiálů také zmíněn. Důraz je ale kladen zejména na výzkum
v oblasti nekovových materiálů. Celkově je však priorita opět vymezena tak široce, že zahrnuje
výzkum nových materiálů prakticky v jakékoliv oblasti a i projekty zaměřené na hutnictví jsou tak
v souladu s hlavními prioritami NP VaV(aI).
Podobně lze k prioritám zařadit i další obor s vyšší podporou (4,4 % na celkové dotaci v letech 20042010), a to obor stavebnictví. Větší část projektů v tomto oboru je zaměřena na výzkum nových
stavebních materiálů, které lze alespoň částečně přiřadit k prioritě Materiálového výzkumu.
Celkově tak lze konstatovat, že hlavní obory projektů průmyslového výzkumu podpořené programy
MPO spadají do klíčových oborů české ekonomiky a zároveň naplňují oborové priority NP VaV(aI).
X.2
X.2.I
Analýza intervencí OPPI
Úvod
Analýza intervencí OPPI představuje pohled na potřeby a poptávku podnikatelů a institucí
podporujících podnikání, který je odlišný od analytického pohledu a analýzy potřeb jak byly
představeny v předchozích kapitolách. Potřeby firem, skupin/druhů firem nebo odvětví a potřeby české
ekonomiky identifikované v analýzách se nemusí shodovat s reálnou poptávkou po podpoře ze strany
jednotlivých firem. Ta je totiž dána také tím, jaké druhy podpory se nabízejí a jak jsou – z pohledu
firem a dalších subjektů – dosažitelné.
Analýza intervencí OPPI je prováděna na úrovni programů podpory, což je nejpodrobnější ucelená
informace, kterou je možné o zaměření podpory získat. V některých případech jsou zohledněny také
153
podporované aktivity jednotlivých programů podpory, což umožní ještě detailnější pohled na některé
typy intervencí, spolu s odpovědí na otázku, zdali jsou v rámci programů podpory upřednostňovány
některé aktivity proti jiným.
Tato analýza vychází z dat informačního systému ISOP ke 30. 4. 2010, v případě prioritní osy
1 z informací ČMRZB k 1. 4. 2010, a to především z dat o počtu žadatelů, o objemu poskytnuté
podpory/dotace a o výsledcích projektů měřených indikátory, ať už závaznými podle OPPI nebo jen
sledovanými pro účely monitoringu řídícího orgánu. Jednotlivé výzvy programů podpory byly
analyzovány společně, protože smyslem analýzy je zjistit poptávku, charakter žadatelů a výsledky
intervencí podle programů podpory, nikoliv analyzovat rozdíly mezi jednotlivými výzvami či hodnotit
průběh implementace OP. Informace ze systému ISOP byly převzaty jako takové, jejich logická
kontrola či verifikace do systému vložených dat nebyly prováděny.
Cílem analýzy je zjistit charakteristiky čerpání programů OPPI, charakter žadatelů o podporu a
(potenciálně) dosahované výsledky intervencí na co největším vzorku projektů. Proto analýza
nezkoumá jenom projekty již ukončené, nýbrž všechny projekty, které dosáhly stavu „podepsané
rozhodnutí“ a vyššího a představují reálně uskutečňované projekty s podepsanými závazky. Přesto, že
při ukončení projektů bude pravděpodobně docházet k určitým (v průměru nepříliš velkým) odchylkám
od přijatých závazků žadatelů, považujeme za lepší zahrnout do analýzy co nejvíce projektů.
X.2.II
Poptávka po podpoře z jednotlivých programů podpory
Analýza intervencí především zjišťuje vztah mezi poptávkou po podpoře a jejím reálným naplňováním
skutečně přidělenou podporou – sleduje tedy četnost žadatelů a objem podpory/dotace a úspěšnost
žadatelů podle jednotlivých programů OPPI, a to i s ohledem na to, zdali se jednalo o dotace nebo jiné
druhy podpory (zejména úvěry).
Klíčovým srovnáním je v tomto případě počet a podíl projektů, které získaly rozhodnutí o dotaci ve
vztahu k počtu podaných žádostí. Podané žádosti ukazují zájem jednotlivých subjektů – převážně
podnikatelských – a představují patrně nejlepší informaci o atraktivitě jednotlivých programů a druhů
podpory. Jedná se tedy o nejlepší odhad reálné poptávky žadatelů, a to nejen podle jejich počtu, ale
také podle objemu prostředků, které poptávají.
Počet žádostí/projektů, které nakonec dostanou podporu, je určován dvěma hlavními faktory:
Kvalitou předložených projektů, na níž se mimo jiné podílí také složitost požadavků žádosti,
která je ovlivněna také složitostí intervence samotné;
Objemem dostupných finančních prostředků, a to jak pro jednotlivou výzvu, tak pro příslušný
program podpory jako celek.
Důvody, které vedou k tomu, že jednotlivý projekt nakonec podporu nedostane, nejsou pro tuto
analýzu podstatné, projekt může být v jednotlivých fázích schvalování a hodnocení vyřazen z různých
příčin, ať už formálně technických nebo kvůli nízké věcné kvalitě záměru.
Vyšší podíl žádostí, které nejsou předány k dalšímu hodnocení může ukazovat na komplikovanost
požadavků programu – a tedy na složitost intervence, ale stejně tak může být příčinou zaměření na
novou skupinu žadatelů, která nemá s programem podpory dostatečnou zkušenost. Nicméně
úspěšnost projektů při přechodu do fáze „předán k dalšímu hodnocení“ je obecně vysoká, pouze
v případě inovačních projektů na ochranu práv průmyslového vlastnictví (patenty) nedosahuje 90%.
V klíčových dotačních projektech se zaměřením na modernizaci výroby a inovace – Potenciál, Rozvoj,
ICT v podnicích, Inovační projekt a Eko-energie – přesahuje schopnost žadatelů projít formálním
posouzením žádosti 95% a často i 98%. To ukazuje na zkušenost žadatelů a na to, že podmínky
programů a pomoc ze strany poskytovatele podpory jsou na dobré úrovni. Vlastní selekce
nejkvalitnějších projektů tak probíhá v rámci věcného hodnocení projektů. Projekty v těchto
154
programech současně vykazují většinou nižší úspěšnost při získání rozhodnutí o dotaci ve srovnání
s programy ostatními.
Tabulka 49: Přehled počtu a objemu projektů (Kč) podle programů podpory OPPI
Program
2.2 ITP - ICT v podnicích
2.2 ITS - ICT a strategické služby
2.2 RV - ROZVOJ
3.1 EED - Eko-energie
4.1 IN - Inovace - Inovační projekt
4.1 INP - Inovace - Projekt na ochranu
práv průmyslového vlastnictví
4.2 PT - Potenciál
5.1 PP - Prosperita
5.1 SPK - Klastry
5.1 SPK - Technologické platformy
5.2 SS - Školicí střediska
5.3 NM - Nemovitosti
6.1 P - Poradenství
6.2 M - Marketing
CELKEM
Podané PŽ
Počet
653
279
1071
806
740
226
334
33
28
26
309
336
162
783
5786
Rozhodnuto
Částka
Počet
1 512 857 000
443
4 559 925 000
127
7 451 633 000
389
10 599 077 000
334
13 047 561 000
330
54 920 000
145
6 269 008 000
2 864 567 000
1 021 499 000
120 259 000
2 340 652 000
4 296 960 000
50 985 000
469 116 000
54 659 019 000
Podíl "Rozhodnuto"
z "Podané PŽ"
Částka
Podíl
1 021 269 000 67,8
1 662 966 000 45,5
2 927 415 000 36,3
3 321 886 000 41,4
5 521 997 000 44,6
32 627 000 64,2
171 2 439 939 000
10
939 771 000
19
682 781 000
14
64 777 000
175 1 322 150 000
190 2 475 458 000
135
41 617 000
509
308 097 000
2991 22 762 750 000
51,2
30,3
67,9
53,8
56,6
56,5
83,3
65,0
51,7
Částka
67,5
36,5
39,3
31,3
42,3
59,4
38,9
32,8
66,8
53,9
56,5
57,6
81,6
65,7
41,6
Zdroj: Informační systém ISOP
Naopak malý podíl žádostí vyřazených v průběhu věcného hodnocení je v programech Nemovitosti a
Inovační projekt na ochranu práv průmyslového vlastnictví, a jen o málo vyšší – avšak stále
podprůměrný – je podíl vyřazených projektů v programech Poradenství a Marketing.
Tabulka výše ukazuje množství podaných žádostí podle jednotlivých programů podpory a výši částky,
o kterou projekty dohromady žádaly – přehled poptávky – ve srovnání s počtem projektů a částkou,
které nakonec podporu z programu obdržely. Programy ČMZRB jsou uvedeny zvlášť.
Největší poptávka po podpoře z hlediska objemu finančních prostředků je z programů Inovace –
inovační projekt a Eko-energie, jenom tyto dva programy představují přes 40% všech požadovaných
prostředků a téměř 40% prostředků všech podpořených projektů, a přibližně ¼ všech podaných a
podpořených žádostí.
Podle počtu podaných žádostí je převyšuje program Rozvoj, který je nejžádanějším programem
vůbec, a podle finančního objemu žádostí se jedná o třetí největší požadavek. Jelikož je program
Rozvoj omezen jen na regiony se soustředěnou podporou státu, které nepředstavují ani polovinu
území a obyvatel ČR, jedná se v relativním vyjádření o program s největší poptávkou vůbec. To je
způsobeno nejen stále přetrvávající potřebou českých firem modernizovat svoji výrobu, ale také tím,
že program Rozvoj je nejméně sofistikovaným dotačním programem, proto je množství potenciálních
žadatelů v tomto případě velmi vysoké a současně požadavky na výsledek projektu jsou celkem
snadno splnitelné. Vysoká poptávka na jedné straně ukazuje vysokou potřebu – alespoň z pohledu
jednotlivých firem – na druhou stranu tato potřeba firem neznamená automaticky potřebu
společenskou, tedy potřebu veřejných intervencí.
Dalšími programy, které jsou vysoce žádané, jsou programy Potenciál (kde při třetinovém počtu
žádostí o podporu ve srovnání s programem Rozvoj je jejich objem jen o cca 15% menší) a
Nemovitosti, jehož počet podaných žádostí je téměř shodný s programem Potenciál a objem
požadovaných prostředků je jen asi o 1/3 menší.
155
Dohromady programy Rozvoj, Nemovitosti, Eko-energie, Inovační projekt a Potenciál představují více
než 55% podaných žádostí a více než 45% žádostí podpořených, ve finančním objemu se jedná jak u
podaných, tak u podpořených žádostí o přibližně ¾ všech prostředků programů OPPI (s výjimkou
programů spravovaných ČMZRB). Objem prostředků je do značné míry dán investičním charakterem
projektů, avšak soustředění valné části poptávky do těchto pěti programů ukazuje, že české firmy
dávají přednost programům, které dotacemi podporují investice. S výjimkou programů Potenciál a
Inovační projekt se jedná o jednoduché investiční projekty, v podstatě modernizačního charakteru.
Nezanedbatelné dopady intervencí jsou ovšem také v oblasti životního prostředí, což je součástí
strategie OPPI, přestože jejím hlavním cílem je růst konkurenceschopnosti.
Programy Poradenství, Technologické platformy a Klastry jsou nejméně poptávanými programy
vůbec, dohromady představují méně než 5% všech podaných žádostí v dotačních programech a 5,6%
žádostí skutečně podpořených. Vysoká je úspěšnost žadatelů zejména v programu Poradenství, kde
uspělo více než 80% žadatelů o podporu, avšak v programu byla vyhlášena výzva jen na individuální
projekty MSP. Objem finančních prostředků požadovaných v těchto programech i skutečně
poskytnutých žadatelům je významně menší než v jiných programech, což je ovšem do jisté míry dáno
tím, že se nemusí vždy jednat o investiční projekty.
Programy Klastry a Technologické platformy vyžadují (a podporují) spolupráci podnikatelských
subjektů, případně také s výzkumnými institucemi, z počtu podaných žádostí je však zjevné, že o
takovou spolupráci není mezi českými subjekty zájem. To sice může být částečně způsobeno
nastavením podmínek programu, protože financování provozních nákladů je z programů
problematické, přestože nositelé projektů by je patrně uvítali, nicméně hlavním důvodem nezájmu je
s největší pravděpodobností omezená schopnost firem nalézt a využívat výhody, které by jim mohly
přinášet podobné iniciativy podporující spolupráci. To nutně neznamená, že takové výhody neexistují,
jen je české firmy neumí identifikovat a využívat.
Velká poptávka, srovnatelná s programy Eko-energie a Inovační projekt, je také v programu
Marketing. Tento program je však převážně zaměřen na jednoduché dotování účasti na zahraničních
výstavách a na tvorbu propagačních materiálů. Program není zaměřen na cílené pronikání firem na
zahraniční trhy podpořené detailní znalostí podmínek na trhu a znalostí cílových skupin potenciálních
zákazníků. Přínos programu Marketing k cílenému zvyšování konkurenceschopnosti firem je jen
nepřímý.
Následující tabulka uvádí informace o poptávce za programy první prioritní osy OPPI, které jsou
spravovány ČMZRB. Mezi nejžádanější programy patří program ZÁRUKA, který je podle objemu
požadovaných podpor srovnatelný s největšími dotačními programy ostatních prioritních os.
Podle počtu žadatelů se jedná o program s největší poptávkou ze všech programů OPPI – více než
dva a půl násobně převyšující poptávku programu Rozvoj. Také úspěšnost žadatelů je v tomto
programu vysoká, avšak program má vůbec nejvyšší rozdíl mezi poměrem úspěšných žádostí a výší
prostředků, který je na ně vázán, ve srovnání s podanými žádostmi a jejich objemem.
Tabulka 50: Přehled počtu a objemu projektů (Kč) spravovaných ČMZRB – podané a
rozhodnuté
Podané PŽ
Program
Počet
Progres - Úvěry
Start - Úvěry
Záruka
Start - Záruky
382
228
2 712
60
Částka/podpora
3 149 250 000
150 450 000
10 358 100 000
28 050 000
Rozhodnuto
Počet
168
98
1 805
45
Částka/podpora
1 267 350 000
63 750 000
3 651 600 000
15 300 000
Podíl "Rozhodnuto"
z "Podané PŽ"
Podíl
43,98
42,98
66,56
75,00
Částka
40,24
42,37
35,25
54,55
Zdroj: ČMZRB
156
Programy Start a Progres, poskytující úvěry, jsou rovněž poptávány v nemalé míře, avšak méně, než
ostatní nástroje. Také úspěšnost žadatelů ve srovnání s mnoha jinými programy je menší.
Údaje o projektech prioritní osy 1 potvrzují velice vysoký zájem podnikatelů o tento druh podpory,
v souhrnu se jedná o nejvyšší zájem žadatelů vůbec. Tyto programy tedy mohou být přinejmenším
podle velikosti poptávky, považovány za nejpotřebnější. Skutečnost, že se jedná o způsoby veřejné
intervence tržně konformnější než dotace je dalším argumentem pro zdůraznění významu tohoto
druhu nástrojů.
Ze srovnání programů OPPI, které podporují investice firem jednoznačně vychází, že nejžádanějšími
programy jsou programy dotační, následovány programy záručními. Ve srovnání s těmito programy je
zájem o úvěry významně menší, představuje o něco více než 10% žádostí ze všech prioritních os.
Tato skutečnost nereflektuje jen potřebu českých firem modernizovat výrobu, i když i tento faktor hraje
významnou roli. Důležitější je pravděpodobně skutečnost, že dotační programy jsou pro firmy
nejvýhodnější, protože dramaticky snižují náklady na modernizaci – přinejmenším od určité velikosti
projektu – a současně nejbezpečnější, protože se jedná o nenávratně poskytované prostředky a
pravděpodobnost selhání projektu (za normálních okolností, v době mimo krizi) je tím významně
snížena, protože dotace zásadním způsobem omezuje finanční riziko firmy ve srovnání s firmami,
které dotace neobdrží.
Největší poptávka firem je po projektech investičního charakteru, které jsou v převážné míře zaměřeny
na modernizaci zařízení firem – tedy na získání dočasné konkurenční výhody. Přestože české firmy
stále potřebují tento druh investic – viz. socio-ekonomická analýza – jeho převaha ve veřejných
intervencích je jednou z bariér zájmu firem o složitější a náročnější formy podpory, jejichž cíle jsou
dlouhodobější. To lze doložit na nízkém zájmu o programy typu Klastry či Technologické platformy, a
to i přesto, že nezájem firem má jistě i další příčiny.
Veřejné intervence by měly i nadále podporovat projekty modernizačního charakteru, protože česká
ekonomika modernizaci (zařízení, strojů, technologií) stále potřebuje a české firmy mají, zvlášť
v současnosti, v tomto ohledu poněkud horší možnosti než firmy zahraniční. Současně je potřeba
tento druh intervencí změnit tak, aby současně vedl firmy k expanzi na nové trhy, nebo aby je vedl
k tomu, že nejen získají technologii, ale že jim tato technologie umožní vyvinout a vyrábět nový nebo
významně inovovaný výrobek a nikoliv replikovat na našem trhu výrobky jinde (nebo dokonce i zde)
běžně vyráběné.
To znamená, že čistě investiční dotace by neměly přetrvat, ale je nutné je svázat s takovými formami
podpory, které pomohou firmě a současně zvýší šanci, že veřejnou podporu dostanou firmy
s potenciálem být konkurenceschopné nejméně na středoevropském trhu a současně s vysokým
růstovým potenciálem. Ze stávajících programů by jako základ pro nové druhy veřejné intervence
mohly sloužit programy Inovační projekt, ICT v podnicích a Potenciál ve spojení s nějakou formou
podpory spolupráce firem.
X.2.III
Analýza rozložení projektů v programech podpory
Další analýza se zaměřuje na analýzu rozložení podpory v jednotlivých programech v kombinaci
s dalšími charakteristikami, jako je např. kraj žadatele, jeho velikost, oborová příslušnost a další.
Krajské rozdělení intervencí programů OPPI
Počet projektů, které jsou realizovány v jednotlivých krajích se na první pohled významně liší – mezi
nejúspěšnější kraje z tohoto pohledu patří Jihomoravský a Moravskoslezský, následovány Zlínským a
Středočeským. Tyto kraje jsou na špici i podle objemu dotací, které získaly projekty zde umístěné. Na
druhé straně je podle počtu i objemu dotací podpořených projektů kraj Karlovarský a jen o něco lepší
se zdá být počet projektů a objem dotací v kraji Libereckém. Srovnání absolutního množství
157
podpořených žádostí a objemu prostředků však nebere v úvahu velikost krajů, kde se projekty
realizují. Velikost krajů ovlivňuje počet podnikatelských subjektů a na něm závisí i množství
podpořených projektů.
Proto je v grafu dále uveden přehled počtu podpořených projektů v přepočtu na 1 mil. obyvatel a
19
přehled objemu prostředků podle krajů v přepočtu na 1 obyvatele . Detailní tabulkový přehled je
uveden v přílohách 43-46.
Z tohoto srovnání vychází jako nejúspěšnější kraj Zlínský, který v počtu i objemu prostředků daleko
předstihuje všechny ostatní kraje. Za ním podle počtu projektů na 1 mil. obyvatel se značným
odstupem následují kraje, které byly úspěšné i v absolutním měřítku – tedy Jihomoravský a
Moravskoslezský, v dalším velice vyrovnaném pořadí pak kraje Olomoucký, Pardubický, Vysočina a
kraj Královéhradecký, jejich počet projektů je stále ještě mírně nadprůměrný. Nejhorší výsledek podle
relativního počtu projektů má kraj Ústecký se 180 projekty na 1 mil. obyvatel, zatímco kraj Karlovarský
je na tom podobně jako zbývající kraje.
Graf 79: Rozložení programů OPPI dle krajů – počet projektů na 1 mil. obyvatel
Eko-energie - Dotace
Zlínský
Eko-energie - Využití obnovitelných a
druhotných energetických zdrojů
Eko-energie - Zvyšování účinnosti při
výrobě, přenosu a spotřebě energie
ICT a strategické služby
Vysočina
Ústecký
ICT v podnicích
Středočeský
Inovace - Inovační projekt
Plzeňský
Pardubický
Inovace - Projekt na ochranu práv
průmyslového vlastnictví
Klastry
Olomoucký
Marketing
Moravskoslezský
Nemovitosti
Liberecký
Poradenství
Potenciál
Královéhradecký
Prosperita (neveřejná podpora)
Karlovarský
Prosperita (veřejná podpora)
Jihomoravský
ROZVOJ
Jihočeský
Školicí střediska
0,0
100,0
200,0
300,0
400,0
500,0
600,0
700,0
Technologické platformy
Zdroj: monitorovací systém ISOP
Podle objemu prostředků na obyvatele kraje je opět nejúspěšnější kraj Zlínský, s velkým odstupem
následovaný krajem Královéhradeckým, Jihomoravským, Moravskoslezským, Středočeským a
Pardubickým. Zlínský kraj byl vysoce úspěšný v programech ICT v podnicích, Inovační projekt,
Nemovitosti, Prosperita a Školící střediska.
Ve srovnání s rozložením projektů v krajích v přepočtu na 1 mil. obyvatel není ve skupině
nadprůměrně úspěšných krajů Olomoucký a Vysočina, což je způsobeno například jejich horší
úspěšností v programech jako je ICT a strategické služby, Inovační projekt a Potenciál. V těchto
krajích, přes jejich relativní úspěšnost podle počtu podpořených projektů – která ukazuje na
dostatečnou poptávku i v těchto hospodářsky poněkud problematických krajích – je podle charakteru
podpořených projektů menší potenciál pro projekty, které mají inovační charakter.
19
Srovnání ukázalo, že přepočet podle počtu obyvatel a podle počtu podnikatelských subjektů (těch, které zaměstnávají 1 a
více zaměstnanců) je v podstatě stejný, resp. liší se jen nepatrně. Proto je zde využíván přepočet podle počtu obyvatel, který je
obecně běžnější v podobných srovnáních.
158
Graf 80: Rozložení programů OPPI podle krajů – poskytnutá dotace (Kč) na 1 obyvatele
Rozložení programů OPPI podle krajů - poskytnutá dotace na 1 obyvatele
Eko-energie - Zvyšování účinnosti při
výrobě, přenosu a spotřebě energie
Zlínský
Vysočina
Ústecký
ICT v podnicích
Středočeský
Plzeňský
Klastry
Pardubický
Olomoucký
Marketing
Moravskoslezský
Nemovitosti
Liberecký
Poradenství
Královéhradecký
Potenciál
Karlovarský
Jihomoravský
Jihočeský
ROZVOJ
0,0
1000,0
2000,0
3000,0
4000,0
5000,0
Mezi nejméně úspěšné kraje podle objemu dotací na 1 obyvatel patří kraj Karlovarský, který se podle
relativního počtu projektů řadí mezi kraje průměrně úspěšné, a kraj Ústecký. Oba kraje daleko
zaostávají za ostatními kraji i za průměrem České republiky. Oba kraje jsou i výrazně méně úspěšné
podle počtu podpořených projektů v programech ICT a strategické služby, Marketing a Potenciál,
Ústecký kraj pak ještě v programech ICT v podnicích, Inovační projekt a Školící střediska. Tyto
skutečnosti, spolu s tím, že se jedná o zaostávající kraje s hospodářskými problémy, ukazuje na to, že
rozvojový podnikatelský potenciál v těchto krajích je mimořádně nízký, a rovněž inovační potenciál je
problematický. Tyto kraje nepochybně budou vyžadovat zvláštní podporu a specifický přístup i
v dalším programovacím období.
Regionální rozdíly podle jednotlivých druhů programů OPPI jsou značné, což podporuje tvrzení socioekonomické analýzy o velké odlišnosti specifických faktorů konkurenceschopnosti regionálních
ekonomik, přestože obecnější faktory jsou pro celou ČR v zásadě velice podobné. Rozdíl mezi
vyspělými a zaostávajícími kraji i z pohledu druhu projektů/žadatelů ukazuje na rozdílný potenciál,
který musí být zohledněn také v zaměření a charakteru nabízené podpory z veřejných zdrojů.
Z tohoto důvodu by veřejné intervence měly být v rámci národních obecných (sektorových a plošně
platných) programů regionálně specifické. To znamená, že by měly být zaměřeny na konkrétní
podmínky a faktory daného regionu, a to v době realizace podpory, neboť některé podmínky se v čase
proměňují. Zohlednění regionálních podmínek může být např. v tom, že budou navrženy regionální
alokace podle druhů podpory, nebo rozdílné druhy podporovaných aktivit v rámci apod.
Každá regionální specifikace prováděná shora je velice obtížná – ne-li nemožná – a musí být
realizována v těsné spolupráci s regionálními hráči. Slabost např. inovačních institucí ve většině
regionů ČR je ovšem překážkou pro takové kroky. Obecně institucionální obtíže spojené s regionální
specifikací, resp. se zajištěním určitého vlivu regionálních hráčů na zaměření veřejných intervencí, lze
pokládat za značné. Současně je nutné zachovat i v případně regionálně specifických formách
veřejných intervencí silnou centrální kontrolu nad zaměřením a prováděním intervencí, aby tyto
směřovaly k naplnění národních potřeb a cílů a aby se udržely jednotné podmínky a rovné šance pro
všechny žadatele, nejen formálně-technické, ale také do určité míry věcné.
159
Rozdělení programů OPPI podle velikosti příjemce
Programy OPPI jsou v mnoha případech omezeny na určitý druh, velikost či odvětví příjemce podpory.
Rozložení podpořených projektů podle těchto kategorií je touto skutečností ovlivněno. Nicméně malé a
střední podniky mají přístup do všech programů, a nemalé množství programů, a to právě těch
nejvýznamnějších z pohledu konkurenceschopnosti ekonomiky – např. ICT a strategické služby,
Inovační projekt nebo Potenciál – je přístupných i podnikům velkým.
Podle počtu podpořených žádostí převažuje podpora malých podniků, ovšem podpora středních
podniků příliš nezaostává. To lze vysvětlit tím, že počet malých podniků je v ekonomice větší, ale
zkušenost, význam a potenciál středních podniků je v ekonomice patrně významnější. To je potvrzeno
i tím, že střední podniky převažují v náročnějších projektech, či projektech více zaměřených na růst
konkurenceschopnosti a podporu inovací – tedy v projektech kvalitnějších z pohledu potřeb
ekonomiky – v programech ICT v podnicích, Inovační projekt a Potenciál. Významný je také počet
velkých podniků v programech Inovační projekt a Potenciál, a přestože nedosahuje počtu malých a
středních podniků, lze předpokládat, že jejich dopad bude větší, protože se v průměru jedná o větší
projekty.
Tabulka 51: Počet podpořených projektů podle programů a podle velikosti a druhu příjemce
Podnik
Program
Eko-energie - Zvyšování účinnosti při výrobě,
přenosu a spotřebě energie
ICT v podnicích
Inovace - Projekt na ochranu práv průmyslového
vlastnictví
Klastry
Marketing
Nemovitosti
Poradenství
Potenciál
Rozvoj
Celkový součet
v.v.i.
Město,
obec
Celkový
součet
Malý
82
Střední
58
58
12
70
23
76
140
108
37
33
303
140
60
127
443
330
90
19
309
91
88
63
33
4
288
83
13
1535
199
70
47
75
1
3
104
60
1
1176
Velký
76
Vysoká
škola
216
18
82
11
11
29
32
1
34
2
273
12
1
11
1
145
19
508
190
135
170
3
7
392
177
16
3008
Významná je velká převaha podpořených projektů malých podniků v programech ICT a strategické
služby, Projekt na ochranu práv průmyslového vlastnictví, Marketing a Poradenství. Jedná se o
programy, které nejsou čistě jen dotacemi na investice, a podle mnohých informací z firemní sféry je
právě toto druh programů, které by mohly přinášet významné posílení konkurenceschopnosti podniků
– avšak jejich žádanost ve srovnání s čistě investičními programy je zatím malá. Jejich větší význam
v malých podnicích naznačuje vyšší flexibilitu tohoto druhu firem v tom smyslu, že si více uvědomují
potřebu takového druhu podpory, který napomáhá změně chování firmy na trhu, nejenom snižování
nákladů firmy za pomoci dotací.
160
Podobně převažují malé firmy v programu Rozvoj, který je jednoduchým programem modernizací za
pomoci dotací. I zde mají malé podniky pravděpodobně větší potřebu podpory, ovšem ve srovnání se
shora uvedenými programy se jedná o potřebu podpory soustředěnou spíše na dohánění konkurence
pomocí nákupu strojů a zařízení, než na podporu, která by směřovala k tomu, že firmy budou získávat
na trhu vedoucí postavení pomocí inovací a nových přístupů k výrobě, či vývojem a prodejem nových
výrobků.
Jiné než podnikatelské subjekty jsou v programech OPPI výjimečné. V programu na ochranu práv
průmyslového vlastnictví se účastnilo 11 vysokých škol a 11 veřejných výzkumných institucí, a
v programu Prosperita jedna vysoká škola a jedno město.
Podle objemu prostředků podpořených projektů rovněž dominují malé podniky, ovšem objem
prostředků poskytnutý středním podnikům je jen o necelých 15% menší. Převaha středních podniků
podle objemu podpory se projevuje ve stejných programech jako v případě počtu podpořených
projektů, tedy ICT v podnicích, Inovační projekt a Potenciál – tedy v takových programech, které jsou
významně inovačně zaměřeny.
Tabulka 52: Objem prostředků (Kč) podpořených projektů podle programů a podle velikosti a
druhu příjemce
Program
Malý podnik
Střední
podnik
268 408 000
627 487 000
Eko-energie - Využití obnovitelných a druhotných
energetických zdrojů
833 445 000
342 347 000
Eko-energie - Zvyšování účinnosti při výrobě,
přenosu a spotřebě energie
207 984 000
181 504 000
742 750 000
367 450 000
ICT v podnicích
265 197 000
762 816 000
1 190 198 000 2 576 993 000
Inovace - Projekt na ochranu práv průmyslového
vlastnictví
22 666 000
5 049 000
Klastry
698 960 000
Marketing
175 237 000
132 655 000
Nemovitosti
862 539 000 1 049 787 000
Poradenství
26 472 000
15 145 000
Potenciál
785 663 000 1 075 914 000
40 860 000
315 676 000
159 467 000
Rozvoj
2 006 553 000
927 052 000
675 488 000
339 905 000
61 104 000
5 000 000
Celkový součet
9 497 419 000 8 250 352 000
Velký podnik
795 509 000
Celkový součet*
1 691 404 000
1 175 792 000
559 424 000
1 799 580 000
563 865 000
572 874 000
320 794 000
7 869 000
4 619 915 000
389 488 000
1 669 624 000
1 028 013 000
5 566 771 000
32 627 000
698 960 000
307 892 000
2 476 191 000
41 617 000
2 434 451 000
464 628 000
475 143 000
2 933 605 000
1 336 187 000
73 973 000
22 796 366 000
*Poznámka: Příjemci – města, vysoké školy a veřejné výzkumné instituce – nejsou uváděni, pro jejich
zanedbatelný počet
Malé podniky dominují podle objemu poskytnuté podpory v programech Eko-energie, a to mnohem
výrazněji, než jen podle počtu projektů – znamená to, že malé podniky podávají v tomto programu
nejen více projektů než podniky střední či velké, ale také že jejich projekty jsou v průměru větší než
projekty středních podniků a téměř dosahují průměrné velikosti projektů podniků velkých.
Malé podniky dále získávají významně větší podporu v programech Technologických platforem,
klastrů a Poradenství, tedy v programech, které nemají charakter čistě investičních dotací, což se
161
shoduje i převahou podle počtu podpořených žádostí. A samozřejmě malé podniky dominují i
programu Rozvoj.
Přestože malé podniky z pohledu objemu prostředků a množství podpořených projektů dominují,
v investičních programech klíčových pro konkurenceschopnost firem a české ekonomiky hrají
nejvýznamnější roli podniky střední a současně i velké podniky mají v těchto programech velký
význam. Podpora středních i velkých podniků by proto měla přetrvat, protože je možné, že v souhrnu
představují potenciál růstu významnější, než soubor malých podniků. Současně jiné průzkumy
zpracovatele – terénní šetření inovací a konkurenceschopnosti v podnikové sféře – ukazují, že české
střední a velké firmy, a to zejména ty, které jsou ve vlastnictví českých subjektů, mají obdobné růstové
potíže, jako firmy malé.
Podpora velkých firem – ano či ne? A proč?- Závěry ze socio-ekonomické analýzy.
Podpora velkých firem z veřejných programů je obecně realizovaná spíše v menší míře a často pouze
v některých specifických oblastech, jako je například podpora VaV. EU dává jednoznačně přednost
podpoře MSP, podpora velkých firem je ovšem za určitých okolností možná. Zdůvodnění podpory
zaměřené na MSP se opírá nejčastěji o tvrzení, že MSP spoluvytvářejí zdravé podnikatelské prostředí
a zvyšují dynamiku trhu, svou schopností absorbovat část pracovních sil uvolňovaných z velkých
podniků při strukturálních změnách a globalizačních trendech přispívají ke stabilizaci ekonomického
systému společnosti a zároveň jsou zdrojem významného počtu pracovních míst. To ale samozřejmě
platí pouze zčásti, i velké firmy jsou pro ekonomiku důležité a jak ukazuje tabulka 47, jsou také
zdrojem významného počtu pracovních míst.
Tabulka 53: Růst počtu pracovníků podle kategorií velikosti podniků
Malé 0-49 zaměstnanců
Střední 50-249 zaměstnanců
Velké nad 250 zaměstnanců
Celkem
2004
2005
2006
2007
2008
521,7
993,0
1 604,3
3 119,0
516,7
1 009,2
1 608,7
3 134,6
505,9
1 022,3
1 629,8
3 158,0
521,7
1 056,3
1 670,2
3 248,2
528,8
1 067,0
1 689,1
3 284,9
Index
2007/2004
101,4
107,5
105,4
105,3
Zdroj: ČSÚ
Na druhé straně malé a střední podniky fungují vždy v symbióze s velkými společnostmi – a také díky
zakázkám velkých společností velmi často prosperují. V ČR, jak ukázala mimo jiné i socio-ekonomická
analýza, je ale zatím sektor velkých domácích podniků poměrně slabý: (i) velké firmy jsou ve srovnání
s mezinárodními konkurenty stále relativně malé, (ii) naprostá většina velkých firem patří mezi
„tradiční“ firmy, které stále trpí následky předchozího období, (iii) většina z velkých českých domácích
firem je podkapitalizovaná a (iv) také zaostává i jejich technologické vybavení.
Velké české firmy díky své nedostatečné síle ve srovnání se zahraničními společnostmi, či často jen
pobočkami zahraničních firem v ČR, potenciálně přinášejí pro malé a střední domácí podniky méně
impulsů pro rozvoj. Malé a střední české firmy by podnikatelské příležitosti samozřejmě měly hledat i
na zahraničních trzích, jak ale ukázala jak naše analýza, tak rozsáhlá terénní šetření, české MSP toho
nejsou velmi často schopny.
Posilování sektoru MSP je tak podle nás nutně spojeno i s růstem a rozvojem firem velkých. Ty však
zatím výrazného růstu nedosahují, a to do značné míry ze stejných důvodů jako firmy malé –
nedostatečně rozvinuté netechnické kompetence a spoléhání se především na vlastní zdroje znalostí,
případně na existující know-how. Podpora velkých firem tak ale v zásadě nevyžaduje specifické
nástroje, bariéry jsou do značné míry obdobné s těmi u MSP. Jde tedy pouze o to tuto podporu,
alespoň v části intervencí, zpřístupnit i velkým firmám.
162
Vzhledem ke shora uvedeným důvodům, i proto, že české domácí podniky jsou v evropském kontextu
spíše menší (i když spadají do kategorie podniků nad 250 zaměstnanců), je pro Českou republiku
důležitá podpora jejich růstu a konkurenceschopnosti v evropském a globálním měřítku. Omezení
podpory jen na malé, nebo malé a střední podniky by mohlo mít negativní dopady na
konkurenceschopnost České republiky jako celku.
Na druhou stranu zde platí, že podpora velkých podniků musí být velice cílená a musí sloužit právě
k jejich růstu a pronikání na nové trhy a k zásadnímu zlepšování jejich postavení v mezinárodním
měřítku. A naopak nesmí sloužit k prodlužování života podniků, které nejsou perspektivní a hrozí jejich
zánik. Z toho důvodu musí být podpora velkých podniků značně selektivní. Zjednodušeně řešeno,
podporu z veřejných zdrojů by měly dostat jen takové podniky, které jsou schopny nabídnout jako
protihodnotu významný růst spojený s tvorbou pracovních míst, s expanzí a s kvalitativní proměnou
produkce. Současně je nezbytné, aby podpora velkých podniků měla motivační charakter – aby jim
tedy umožňovala realizovat takové aktivity, jichž by bez podpory nebyly schopny, nebo které jsou pro
ně nové.
Na druhou stranu mezi malými a středními podniky je nepochybně velké množství takových, jejichž
růstový potenciál – a možnost proniknutí mezi podniky velké – jsou nezanedbatelné. Navíc podle
poptávky po podpoře, i podle našich terénních šetření, jsou malé podniky flexibilnější a více ochotné
riskovat. Je proto zřejmé, že podpora malých (a středních) podniků musí nadále představovat
nejvýznamnější část veřejných intervencí – je ovšem žádoucí svázat podporu investiční s jinými,
měkkými intervencemi, a to zvláště v případě středních podniků, které o ni, zdá se, jeví menší zájem.
K tomu je důležité nabídnout v rámci měkkých intervencí vysokou kvalitu.
Projekty podle oboru žadatele a programu podpory
Programy podpory jsou obecně zaměřeny na velice široké oborové spektrum potenciálních žadatelů, i
když v některých případech jsou určité výzvy omezeny na určité obory. Přes šíři záběru ukazují dále
uváděné tabulky, že z 53 oborů podle klasifikace NACE 2, které byly celkově podpořeny, jsou projekty
koncentrovány do významně menšího množství oborů. Podle počtu podpořených projektů je 64%
projektů koncentrováno do 9 odvětví, podle množství poskytnutých finančních prostředků 48%
finančních prostředků koncentrováno do pouhých 5 odvětví.
Vzhledem k zaměření programů OPPI na růst konkurenceschopnosti a rozvoj podniků a s ohledem na
charakter a specializaci české ekonomiky je určitá koncentrace logická, protože jen některá odvětví
mají jednak dostatečnou velikost, takže mohou generovat více příjemců, ale také dostatečný růstový
potenciál, takže příjemci z těchto oborů mohou být úspěšní ve získávání podpory.
Nejvyšší koncentrace projektů jak z pohledu odvětvového, tak podle programu je v oborech „Činnosti
informačních technologií“ a „Výroba a rozvod elektřiny, tepla, …“ (logicky, vzhledem k zaměření
programů ICT a strategické služby a Eko-energie), a dále v oborech „Výroba kovových konstrukcí…“,
„Výroba strojů a zařízení j.n.“, „Výroba pryžových a plastových výrobků“ a „Výroba elektrických
zařízení. Oborová specializace tak do jisté míry a nepřímo ukazuje i na potenciál oborů v České
z hlediska jejich snah o další růst.
Z pohledu výše vynaložené podpory vynikají rovněž shora uvedené programy, které jsou uvedeny
v následující tabulce. Úplný přehled výše poskytnuté podpory podle NACE 2 a podle programu
podpory je uveden v příloze na závěr této zprávy.
163
119
12
7
27
8
3
7
5
10
20
10
1
7
24
15
110
14
1
15
27
35
78
2
2
16
4
40
23
50
26
9
5
52
8
3
3
6
21
30
21
74
13
4
15
25
22
65
7
3
5
2
1
7
12
5
16
1
13
14
12
3
58
1
10
22
22
43
86
4
4
14
1
3
12
3
4
5
17
Potenciál
Poradenství
Nemovitosti
7
22
3
4
39
Školicí
Střediska
Celkový
součet
28
12
21
2
6
3
Rozvoj
15
2
7
Marketing
ICT v podniku
1
104
Inovace
Architektonické a inženýrské činnosti; technické zkoušky a
analýzy
Činnosti v oblasti informačních technologií
Specializované stavební činnosti
Tisk a rozmnožování nahraných nosičů
Velkoobchod, kromě motorových vozidel
Výroba a rozvod elektřiny, plynu, tepla a klimatizovaného
vzduchu
Výroba elektrických zařízení
Výroba chemických látek a chemických přípravků
Výroba kovových konstrukcí a kovodělných výrobků, kromě
strojů a zařízení
Výroba nábytku
Výroba ostatních dopravních prostředků a zařízení
Výroba počítačů, elektronických a optických přístrojů a zařízení
Výroba strojů a zařízení j. n.
Výstavba budov
Výzkum a vývoj
Zpracování dřeva, výroba dřevěných, korkových, proutěných a
slaměných výrobků, kromě nábytku
ICT a strateg.
služby
NACE 2 název
Eko-energie
Tabulka 54: Počet projektů podle oboru NACE 2 a podle vybraných programů OPPI
24
3
9 37
12 177
12 33
2 73
64
16
14
4 130
10 183
5 115
3
1
16
14
17 134
16
4
11 19
21 10
10 38
43 36
1
20
21
2
2
6
4
6
27
11
2
512
63
30
100
127
199
395
46
47
4
91
3
Celkový součet všech podpořených NACE
346 127 443 475 508 190 135 170 392 177 008
*Poznámka: Programy Prosperita a Spolupráce nejsou uváděny pro celkově malý počet projektů
164
Činnosti v oblasti
informačních
1320529
54721
12668
5048
11949
56726
technologií
Výroba a rozvod
elektřiny, plynu,
tepla a
klimatizovaného
2009495
1505
1125
34176
vzduchu
Výroba
elektrických
56843
50165 388986
23673
86691
973 222755 123048 28308
zařízení
Výroba kovových
konstrukcí a
kovodělných
výrobků, kromě
77825
254268 1007302
49997 680824
5331 251367 990208 188218
strojů a zařízení
Výroba pryžových
a plastových
78734
80022 664697
12065 286365
2889 125026 299325 64803
výrobků
Výroba strojů a
164448
167791 909912
44180 491300
1775 631136 300263 265889
zařízení j. n.
Celkový součet
všech
podpořených
3256684 1669624 1028013 5599398 307892 2476191
41617 2434451 2933605 1336187
NACE**
*Poznámka: Programy Prosperita a Spolupráce nejsou uváděny pro celkově malý počet projektů
Celkový
součet
Školicí
Střediska
Rozvoj
Potenciál
Poradenství
Nemovi tosti
Marketing
Inovace
ICT v
podniku
ICT a
strateg.
služby
NACE 2 název
Eko-energie
Tabulka 55: Přehled poskytnuté podpory podle odvětví NACE 2 a vybraných programů OPPI
(tis. Kč)
1574229
2046301
1056405
3608820
1699890
3117391
22796366
** Poznámka: Celkový součet nepředstavuje součet řádků této tabulky, ale součet všech podpořených NACE.
V tabulce jsou uvedeny jen vybrané NACE, významné pro hodnocení.
Partnerství v projektech OPPI
Některé programy OPPI jsou nastaveny tak, že spolupráci či partnerství mezi několika subjekty
vyžadují a toto partnerství je podmínkou přístupu do programu. V některých programech je však
partnerství nepovinné, nicméně podle charakteru intervence/programu se jedná o žádoucí jev. Těmito
programy jsou především ICT a strategické služby, a to především v případě projektů na podporu
tvorby nových informačních systémů nebo ICT řešení, a dále program Inovační projekt. V těchto
programech jsou častá partnerství s veřejnými nebo soukromými vysokými školami, ale i se
soukromými podnikatelskými subjekty. Nejčastější jsou partnerství dvou nebo tří subjektů, partnerství
více než 3 subjektů jsou výjimečná.
V programech převažují partnerství soukromých podniků s partnery z veřejné sféry, i když v programu
inovace jsou důležití i partneři ze sféry podnikové. Tento přehled ukazuje na důležitost partnerství
mezi – převážně veřejnými – organizacemi výzkumu a vývoje, či lépe řečeno na důležitost veřejných
VaV institucí pro rozvoj soukromých podniků v oblastech, které jsou náročné na znalosti, a současně
mají přímý dopad do konkurenceschopnosti podniku. Přehled dále potvrzuje velký význam partnerství
pro malé podniky, které mají menší zdroje pro realizaci vlastního výzkumu či vývoje a jimž partnerství
s VaV zařízeními výrazně rozšiřuje inovační možnosti.
165
Tabulka 56: Přehled Partnerů podle velikosti podniku a sektoru partnera v programech OPPI
Program
Počet partnerů celkem
Inovace
Prosperita
Spolupráce
Celkový součet
Počet partnerů ze
soukromé sféry
75
191
10
35
311
2
67
2
71
Počet partnerů z veřejné
sféry
74
172
9
35
290
Malé podniky
Inovace
Prosperita
Spolupráce
Celkový součet
68
104
7
91
270
6
27
62
77
7
91
237
33
Střední podniky
Inovace
Prosperita
Spolupráce
Celkový součet
24
178
10
5
217
46
24
132
10
5
171
22
18
69
22
12
99
46
Velké podniky
Inovace
Prosperita
Spolupráce
Celkový součet
18
91
12
121
Počet partnerů v projektu a počet vytvořených pracovních míst stejně jako vytvořená přidaná hodnota
ukazují, že partnerské projekty jsou významné, a může to i znamenat, že partnerství přináší vyšší
užitek v počtu vytvořených pracovních míst a v přidané hodnotě, zvláště pokud se jedná o menší
počet partnerů – jednoho až dva v projektu – přičemž partnerství dvou partnerů se zdá být
nejproduktivnější.
Tabulka 57: Přehled Vytvořených pracovních míst a přidané hodnoty podle počtu partnerů
v projektu v programech OPPI
Program
Inovace
Prosperita
Spolupráce
Celkový součet
1
130
31
0
0
161
-269836
Inovace
117870
Celkový součet
-151966
Počet partnerů v projektu
2
3
4
5
6
7
Celkový součet
Počet vytvořených pracovních míst podle počtu partnerů v projektu
34
7
0
171
171
2
14
2
4
2
226
0
4
0
4
0
0
3
0
0
3
205
13
17
2
4
2
404
147402
558342
705744
Nově přidaná hodnota podle počtu partnerů v projektu
85220
-47092
23551
18050
2471
38128
23551
18050
2471
-909
-909
-37214
672283
635069
Z partnerských projektů jsou nejproduktivnější programy ICT a strategické služby a Inovace, zatímco
programy Spolupráce a Prosperita nepřinášejí větší počet pracovních míst.
166
Soustředění partnerských projektů do inovačně zaměřených programů ukazuje na důležitost
spolupráce mezi firmami či mezi firmami a výzkumnými organizacemi (jako jsou i vysoké školy) pro
rozvoj inovací. Zároveň ukazuje na to, že partnerství se snáze vytváří v případě konkrétních
jednotlivých projektů, kdy se navíc může jednat o dočasné vztahy, než v případě obecněji zaměřených
partnerství podporujících programů, které předpokládají kontinuální a dlouhodobou spolupráci. To
naznamená, že v případě programů Inovační projekt či tvorba nových IS/ICT řešení spolu partneři
nespolupracují dlouhodobě, spíše to ukazuje na to, že taková dlouhodobá spolupráce se
pravděpodobně vyvíjí jako sled stálých kontaktů a ad hoc navazování smluvních vztahů ke konkrétním
řešením.
X.2.IV
Analýza výsledků podle programů podpory
Analýzu výsledků programů podpory je provedena jako ilustrace vývoje intervencí ve věcné rovině,
plnohodnotná analýza výsledků (effectiveness – míra dosažení výsledků ve vztahu k indikátorům a
cílům) a účinnosti (efficiency – nákladnost/jednotkové ceny dosažených výsledků) jednotlivých
programů podpory k určitému datu, by byla obtížná. Přestože existují rozsáhlá a podrobná data
sledující indikátory programu po jednotlivých projektech, analýzu je možno udělat jen na omezeném
souboru indikátorů, a to především proto, že o jednotlivých indikátorech/programech podpory jsou
k dispozici různé druhy informací:
–
např. pro jeden indikátor je uváděna výchozí hodnota a dosažená hodnota pro daný projekt (je
tedy možno zjistit kam projekt dospěl v okamžiku měření indikátoru), avšak není uváděna
hodnota cílová (není tedy známo kam až by projekt – za peníze, které jsou známy jako celek –
dospět měl),
–
nebo je uváděna jen hodnota výchozí a hodnota dosažená bude k dispozici v budoucnu,
apod.
Možnost vzájemného srovnání je ze shora uvedených důvodů poněkud omezená. Navíc jsou
indikátory koncipovány tak, že pro každý program je – z důvodu odlišného charakteru programu –
poněkud jiná sada indikátorů a je jen velmi málo indikátorů, které by byly shodné pro všechny
programy. A i když tomu tak v některých případech je, není jisté, zdali je srovnání smysluplné, právě
kvůli věcné odlišnosti programů.
K tomu přistupuje další skutečnost, totiž že v mnoha případech jsou hodnoty uváděny jen pro některé
projekty, zatímco pro jiné nikoliv, v závislosti na stavu realizace projektu. Jakékoliv srovnání je pak
ovšem neúplné a ukazovalo by mnohem horší obraz stavu programu a dosažených výsledků, než je
tomu ve skutečnosti.
Přesto je možné v některých dílčích případech odpovědět na otázku, zdali realizované intervence
směřují k dosažení cílů, které byly deklarovány, i když se bude jednat o výběrový pohled.
Přestože smyslem intervencí OPPI v mnoha případech není vytváření pracovních míst, je tento
indikátor významný proto, že ukazuje nepřímo na význam intervencí v české ekonomice.
Pracovní místa jsou vytvářena především v programech, které jsou mezi žadateli nejžádanější, tedy
v investičních/dotačních programech, jako jsou Rozvoj, Inovační projekt, Nemovitosti apod. Pracovní
místa jsou v těchto programech vytvářena přesto, že charakter podpory – modernizace výroby či
zavádění inovací – by mohl naznačovat, že v podnicích budou místa spíše ubývat v důsledku zvýšení
efektivity výroby. Nárůst počtu pracovních míst je tak způsoben pravděpodobně růstem výroby a
růstem podniku; z toho lze odvodit, že intervence mají v průměru pozitivní dopady, přestože indikátor
nárůstu počtu pracovních míst je jen nepřímý.
167
Tabulka 58: Přehled Vytvořených pracovních míst v programech OPPI
Program
Vytvořená
pracovní místa
celkem (hrubá,
FTE)
Vytvořená
pracovní místa ženy (hrubá, FTE)
Vytvořená
pracovní místa ve
VaV (hrubá, FTE)
Vytvořená
pracovní místa ve
VaV - ženy (hrubá,
FTE)
767,76
223,84
1084,34
14,2
355,46
251,6
51,33
318,28
2
70,93
67
57,93
70
0
63,32
13
12,18
25
0
12,92
0
0
0
0
0
4
0
3
10,08
204,43
0
0
2667
0
4
0
1
4
80,3
0
0
783
0*
0
0
2
1
14
0
0
275
0
0
0
0
0
3
0
0
66
ICT v podnicích
Rozvoj
Eko-energie
Inovace - Projekt na ochranu
práv průmyslového vlastnictví
Potenciál
Prosperita
Klastry
Nemovitosti
Poradenství
Marketing
Celkem
*Pozn. V případě programu potenciál je používán indikátor „Kapacita centra - specializovaná pracovní místa dosažená hodnota“ a jeho hodnota je v současnosti 298.
Tabulka 59b: Přehled výsledků ve vybraných programech OPPI
Program
ICT a strat. služby
Inovace
Nemovitosti
Celkový součet
Vytvořená
pracovní místa
celkem
(hrubá, FTE)
224
355
204
784
Nárůst přidané
hodnoty
Nárůst tržeb
(tis. Kč)
6 161
1 375 996
7 663 965
1 382 157
Podlahová
plocha
rekonstruovaná
Velikost zóny –
nárůst plochy
129 002
13 079
7 663 965
Úspěšně postupuje program Eko-energie, jehož cílové hodnoty pro úspory energie činí 1 941 647 GJ
a nárůst instalovaných výkonů z obnovitelných zdrojů je pro elektřinu 65 431 kW a pro teplo
36 978kW.
Úspěšný je rovněž program na ochranu práv průmyslového vlastnictví, jelikož cílové hodnoty projektů
počítají s 256 přihláškami vynálezů či práv průmyslového vlastnictví. Vzhledem k tomu, že do
ukončení programu zbývá ještě několik let, lze předpokládat, že cílové hodnoty 350 přihlášek bude
dosaženo.
Naopak podle cílových hodnot projektů se zdá, že programy Prosperita a Klastry zatím mají
s přiblížením k závazkům z programových dokumentů určité problémy. To však nutně nemusí
znamenat, že se programy nedaří, protože programové indikátory, které se zatím sledují (a které
převažují také v programových dokumentech) měří počty klastrů či m2 ploch zařízení na podporu
inovací, jako jsou VTP, CTT či podnikatelské inkubátory, ale zatím neposkytují informace o jejich
skutečném využití, které je teprve měřítkem úspěšnosti intervencí. Nicméně nízké cílové hodnoty
dosud podpořených projektů podporují tvrzení o nízkém zájmu firem o tyto druhy podpory, které je
uváděno výše v části věnované poptávce po intervencích.
168
Z předběžných údajů výsledků za jednotlivé projekty lze důsledky pro veřejné intervence odvozovat
obtížně. Ve spojení s dalšími informacemi z jiných kapitol, např. charakter a využití inovační
infrastruktury však lze usuzovat na to, že potenciál složitějších intervencí není dostatečně využit. To
může být i tím, že v ČR nejsou s tímto druhem veřejných intervencí dostatečné zkušenosti a není ani
mnoho subjektů, které by takovou formu podpory uměly poskytovat v požadované kvalitě. Požadavek
na rozšíření takových intervencí, které podporují spolupráci podnikatelů, transfer technologií, nové
netechnické dovednosti apod. je zřejmý z předchozích analýz a podobné závěry naznačuje i analýza
intervencí OPPI v předchozích částech. Příprava veřejných intervencí se proto musí zaměřit na
zlepšování kvality, nabídky a obsahu tohoto druhu intervencí.
Z hodnocení indikátorů vyplývá, že jednotlivé programy jsou rozdílně úspěšné podle krajů nebo podle
velikosti podniků/příjemců, kteří obdrželi podporu.
Vytvořená pracovní místa se koncentrují do několika programů, jak bylo uvedeno výše ICT, Inovace,
Nemovitosti, Rozvoj), a v těchto programech do několika krajů. Např. v ICT v podnicích, což je
program s druhým největším počtem vytvořených pracovních míst jsou to kraje Jihomoravský,
Moravskoslezský a Pardubický. Nicméně v souhrnné velikosti projektů podle poskytnuté dotace
v přepočtu na jednoho obyvatele jsou v programu ICT velmi úspěšné také kraje Zlínský (vůbec
největší objem poskytnutých prostředků na obyvatele ze všech krajů, ale jen cca 1/3 vytvořených
pracovních míst ve srovnání s kraji Pardubickým a Jihomoravským), Vysočina a Královéhradecký,
které mají objem poskytnuté dotace vyšší než Jihomoravský a dokonce mnohem vyšší než
Moravskoslezský kraj s úspěchy v tvorbě pracovních míst.
Tabulka 60: Vytvořená pracovní místa podle programů a krajů
ICT a
ICT
Školicí
strategic v podNemoProspeSpolustředisk Celkový
služby
nicích
Inovace vitosti
rita
Rozvoj
práce
a
součet
Jihočeský
0
26
20
5
0
0
31
0
0
82
Jihomoravský
0
17
148
49
11
0
161
0
0
386
Karlovarský
0
5
15
0
0
111
0
131
Královéhradecký
0
29
15
12
0
0
0
56
Liberecký
0
3
6
0
3
0
0
0
12
Moravskoslezský
0
40
245
50
142
0
273
0
0
749
Olomoucký
0
20
8
46
0
173
0
0
247
Pardubický
0
63
142
131
2
32
0
369
Plzeňský
10
5
30
4
0
8
0
0
57
Středočeský
0
5
6
27
11
4
10
3
3
69
Ústecký
1
0
22
0
15
102
0
0
140
Vysočina
1
0
56
3
9
56
0
0
125
Zlínský
2
11
56
28
12
0
127
0
7
243
Celkový součet
14
224
768
355
204
4
1084
3
10
2667
Ekoenergie
Podobně v programu Rozvoj, který má přece jen rovnoměrnější rozložení vytvořených pracovních míst
podle krajů – přinejmenším částečně proto, že vytváření pracovních míst je jedním z jeho hlavních cílů
– existují velké rozdíly v účinnosti a efektivitě podpory, srovnáme-li vytvořená pracovní místa a objem
poskytnutých dotací. Kraje s druhou a třetí nejvyšší poskytnutou dotací – tj. Karlovarský a Ústecký –
nevytvářejí proporcionálně ani zdaleka tolik pracovních míst jako kraj Moravskoslezský, který vede
v poskytnutých dotacích i v pracovních místech. Podobně kraj Vysočina nedosahuje v tvorbě
pracovních míst ani zdaleka takové úspěšnosti vzhledem k vynaloženým prostředkům, jako kraj
Moravskoslezský.
169
Shora uvedené informace mohou vypadat varovně, ale bez podrobné analýzy příčin těchto rozdílů by
bylo nesprávné dělat závěry o účinnosti či neefektivnosti poskytovaných prostředků. Příčiny totiž
mohou tkvět v charakteru projektů, ve specifické místní/regionální situaci, kdy ani při vynaložení
velkého množství finančních prostředků není snadné nová pracovní místa vytvořit, apod. Uvedené
rozdíly proto spíše poukazují na potřebu provést další šetření a hlubší hodnocení účinnosti a efektivity
jednotlivých projektů se zaměřením na hledání konkrétních příčin. Usuzovat z uvedených údajů na
neefektivitu intervencí by bylo nevhodné a neuvážené bez podrobnějších analýz, které by takový
předpoklad mohly potvrdit či vyvrátit.
Tabulka 61: Vytvořená přidaná hodnota podle programů a krajů
ICT a
strategické
služby
Jihočeský
-2806
Jihomoravský
-429446
Karlovarský
101
Královéhradecký
41025
Liberecký
4224
Moravskoslezský
166603
Olomoucký
2727
Pardubický
123369
Plzeňský
415
Středočeský
18516
Ústecký
-Vysočina
-Zlínský
81433
Celkový součet
6161
ICT v
podnicích
Inovace
175473
164295
51381
150409
171494
-560511
-17947
47394
36077
-17826
152666
196984
401462
951351
Marketing
-5447
86566
8406
201
13429
300907
278581
293231
215167
88834
107124
-66050
55046
1375996
Rozvoj
784160
1950480
334092
604698
275393
751865
269297
520253
369323
922057
190426
563025
1132644
8667713
Celkový součet
136823
227673
131111
--1123778
240864
229069
14583
27496
551465
116461
269971
3069294
1088203
1999568
525091
796333
464540
1782642
773522
1213316
635565
1039077
1001681
810420
1940556
14070515
Značná nerovnoměrnost mezi kraji panuje i v případě vytvořené přidané hodnoty podle programů
OPPI. V některých případech je dokonce udávaná nově vytvořená přidaná hodnota záporná.
V případě tohoto indikátoru je patrně ještě více než v případě vytvořených pracovních míst viditelný
vliv vnějších podmínek, v nichž se podpořené firmy nacházejí, což se projevuje na přidané hodnotě.
Lze spekulovat, nikoliv však doložit, že se zde projevuje vliv krize a úbytek zakázek, což má
samozřejmě vliv také na vytvořenou přidanou hodnotu. Podobně jako v případě pracovních míst ani
zde není možno bez hlubší analýzy na úrovni projektů a bez poznání konkrétních podmínek
jednotlivých programů a podpořených firem posuzovat uvedené rozdíly či skutečnost záporné přidané
hodnoty jako negativní či jako neúspěšnou intervenci.
Tabulka 62: Vytvořená pracovní místa podle programů a velikosti podniků
Průměrný počet pracovních míst
vytvořených v jednom projektu
Malý podnik
Eko-energie
ICT v podnicích
Inovace
Nemovitosti
Prosperita
Rozvoj
Celkový součet
Střední pod.
Celkový počet pracovních míst vytvořených
v programu
Velký pod.
Malý podnik
Střední pod.
Velký pod.
0,074
0,019
0,000
12
2
--
0,974
0,643
0,510
2,121
2,238
0,561
4,444
0,000
1,927
74
90
101
70
678
97
80
-158
0,396
0,957
3,517
36
67
102
1,000
0,000
0,000
4
0
0
2,458
3,615
0,000
708
376
--
0,674
1,097
1,256
1034
1290
343
170
Z pohledu vytvořených pracovních míst jednoznačně vedou střední podniky, následovány malými
podniky. V přepočtu na jeden projekt jsou velké podniky ještě o něco úspěšnější, než podniky střední,
a skoro dvakrát tak úspěšnější než podniky malé. To není překvapivé, spíše může být zarážející malé
množství vytvořených pracovních míst na jeden projekt, které ve většině případů nedosahuje ani jedno
nové pracovní místo na projekt. To koresponduje s předpokladem, který je uveden výše, totiž že
dopady většiny intervencí OPPI na zaměstnanost jsou zanedbatelné, přinejmenším částečně i proto,
že vytváření pracovních míst není primárním cílem podpory v programech OPPI, tím je zvýšení
konkurenceschopnosti podpořených podniků.
Přesto značné rozdíly mezi MSP a velkými podniky ve vytvořených pracovních místech v programech
Inovace a Nemovitosti ukazují, že z hlediska přínosu projektů pro zaměstnanost – která je s největší
pravděpodobností dána růstem produkce podniku – je nejefektivnější podpora velkých firem, zatímco
podpora malých firem, zvláště v programu Nemovitosti, se ukazuje přinášet jen malé efekty.
Velké rozdíly jsou také při srovnání programů podle vytvořených pracovních míst a nově vytvořené
přidané hodnoty. V tomto ohledu, na rozdíl od prostých pracovních míst, je nejúčinnější podpora
středních podniků, ale malé podniky v průměru příliš nezaostávají, a v programu rozvoj střední
podniky přesahují. Podle množství nově vytvořené přidané hodnoty na jedno nově vytvořené pracovní
místo se tedy ukazuje nejvýhodnější podporovat střední a malé podniky, na rozdíl od podniků velkých,
které sice vytvářejí pracovní místa, ale jejich přídavek k růstu konkurenceschopnosti (růst jejich vlastní
konkurenceschopnosti v důsledku podpory) se zdá být výrazně menší, než v případě středních a
malých podniků.
Tabulka 63: Přidaná hodnota a přidaná hodnota na jedno pracovní místo v programech OPPI
Přírůstek přidané hodnoty v podnicích
Malý
podnik
Střední
pod.
Velký pod.
Celkový
součet
Přírůstek přidané hodnoty
na jedno pracovní místo
Malý
Střední
Celkový
Velký pod.
podnik
pod.
součet
52048
274064
-319951
6161
703
3915
-3999
28
ICT v podnicích
96978
854373
0
951351
1078
1260
0
1239
196567
560481
618948
1375996
1946
5778
3917
3876
Rozvoj
2276926
Celkový součet
5787968
792368
7983550
0
298997
3069294
14070515
3216
5598
2107
6189
0
872
2831
5276
Inovace
Shora uvedené údaje naznačují, že podpora malých a středních podniků, přes malou tvorbu nových
pracovních míst, může mít lepší efekt pro růst konkurenceschopnosti. Údaje se zdají potvrzovat
zjištění některých průzkumů, že malé a střední podniky jsou flexibilnější a mají větší potenciál pro
zvyšování produktivity, než podniky velké. Veřejné intervence po roce 2013 by proto měly rozhodně
podporovat malé a střední podniky s cílem dále posilovat konkurenceschopnost. Velké podniky však
mají jednak větší význam pro tvorbu pracovních míst, jednak v případě úspěchu mohou mít také
význam pro růst konkurenceschopnosti. V případě velkých podniků by ještě více než v případě
podniků malých a středních měla být podpora vysoce selektivní a individuálně šitá na míru úspěšným
žadatelům – resp. úspěšní žadatelé by měli být jen takoví, v jejichž případě přinese podpora skutečně
významný růst a expanzi na nové trhy.
X.3
Identifikace synergií a překryvů mezi resortními programy podpory VaV MPO a programy
financovanými ze Strukturálních fondů EU v rámci OPPI
MPO realizuje svými resortními programy účelovou podporu průmyslového výzkumu a vývoje z
prostředků státního rozpočtu určených na tento účel v rozpočtové kapitole. V současnosti je tato
171
podpora realizována prostřednictvím resortního programu výzkumu a vývoje "TIP", který navazuje (a
nahrazuje) předchozí dva programy „Impuls“ a „Tandem“.
Cílem tohoto dokumentu je zhodnotit nakolik existují vztahy mezi programy průmyslového výzkumu a
vývoje financované ze státního rozpočtu a programy financovanými ze SF EU v rámci OPPI.
X.3.I
Charakter podpory resortních programů VaV
Resortní programy MPO zajišťují podporu průmyslovému výzkumu podle existujících legislativních
předpisů pro poskytování podpory programovým projektům výzkumu a vývoje z veřejných prostředků.
Prostředky jsou poskytovány jako účelová podpora VaV. Účelová podpora může být podle Zákona
poskytnuta výhradně na programové projekty VaV, které budou vybrány na základě veřejné soutěže
ve výzkumu a vývoji provedené podle Zákona. Výši podpory navrhuje uchazeč podle Rámce v Žádosti
o podporu stanovením podílu z celkových uznaných nákladů na řešení programového projektu.
Náklady na pořízení dlouhodobého hmotného majetku nemohou být uznanými náklady na řešení
projektu. Náklady na pořízení dlouhodobého nehmotného majetku celkem mohou v projektu činit
maximálně 20 % z celkových uznaných nákladů. Dlouhodobý nehmotný majetek musí být v žádosti
podrobně specifikován a jeho nezbytnost pro řešení projektu musí být náležitě zdůvodněna.
Příjemcem podpory, resp. dotace ze státního rozpočtu České republiky, na programový projekt
výzkumu a vývoje podle Zákona mohou být:
•
podnikatelské subjekty — právnické i fyzické osoby, které vedou účetnictví podle platného
zákona o účetnictví a jsou zapsané v obchodním rejstříku — z oblasti průmyslové výroby,
včetně malých a středních podniků, které řeší projekt samostatně, nebo ve spolupráci se
spolupříjemci a prokážou schopnost projekt kofinancovat z vlastních nebo jiných neveřejných
prostředků,
•
výzkumné organizace (výzkumné ústavy, veřejné výzkumné instituce) a školy mohou obdržet
podporu jako příjemci v tomto programu pouze v případě, když prokazatelně doloží zdroje
spolufinancování uznaných nákladů na projekt z vlastních neveřejných prostředků, či jiných
neveřejných prostředků.
Oba typy subjektů mohou být zároveň spolupříjemci projektů bez omezení.
V rámci tří hodnocených resortních programů VaV byl specifickým program Tandem. Cílem tohoto
programu bylo zlepšení spolupráce průmyslových organizací s výzkumnými pracovišti (akademickými,
vysokoškolskými, veřejných výzkumných institucí a dalšími), teoretická a technologická podpora
malých a středních podniků, zlepšení konkurenceschopnosti budoucích produktů a technologií a
podstatné zlepšení transferu výsledků základního a aplikovaného výzkumu směrem k průmyslovým
aplikacím a následně ke zmenšení rozdílů mezi hospodářskou úrovní ČR a států Evropské unie.
Program tedy podporoval výlučně projekty realizované účelovými seskupeními – těmi jsou projektové
týmy sestavené ze skupin pracovníků průmyslových organizací a pracovníků výzkumných pracovišť –
akademických, vysokoškolských, veřejných výzkumných institucí a dalších.
X.3.II
Charakter podpory programů OP PI podporujících aktivity VaVaI
Operační program Podnikání a inovace je základním programovým dokumentem resortu průmyslu a
obchodu pro čerpání finančních prostředků z Evropského fondu pro regionální rozvoj (ERDF) v letech
2007 — 2013.
Globálním cílem OPPI je zvýšit do konce tohoto programovacího období konkurenceschopnost české
ekonomiky a přiblížit inovační výkonnost sektoru průmyslu a služeb v ČR úrovni předních
průmyslových zemí Evropy. OPPI je tedy zaměřen na zvýšení konkurenceschopnosti sektoru
průmyslu a podnikání, udržení přitažlivosti České republiky a jejích regionů a měst pro investory, na
podporu inovací, urychlené zavádění výsledků výzkumu a vývoje do výrobní sféry, a to zejména
172
stimulací poptávky po výsledcích výzkumu a vývoje, na komercializaci výsledků výzkumu a vývoje, na
podporu podnikatelského ducha a růst hospodářství založeného na znalostech pomocí kapacit pro
zavádění nových technologií a inovovaných výrobků, včetně nových informačních a komunikačních
technologií.
OPPI je implementován prostřednictvím celkem 15 programů, z nichž pouze některé jsou samozřejmě
relevantní pro podporu aktivit průmyslového výzkumu a vývoje. K těmto programům, které budou
hodnoceny v této části dokumentu, patří programy Inovace – Inovační projekt, Inovace – Patent,
Spolupráce – Technologické platformy a Potenciál.
Inovace – inovační projekt: Cílem programu je zvýšení inovačního potenciálu podnikatelského
sektoru prostřednictvím dotací na realizaci inovačních projektů podniků (zejména MSP). Inovační
projekt ve smyslu tohoto programu je projekt zaměřený na některou z následujících aktivit:
a) Zvýšení technických a užitných hodnot výrobků, technologií a služeb (inovace produktu).
b) Zvýšení efektivnosti procesů výroby a poskytování služeb (inovace procesu).
c) Zavedení nových metod organizace firemních procesů a spolupráce s firmami a veřejnými
institucemi (organizační inovace).
d) Zavedení nových prodejních kanálů (marketingová inovace).
Příjemce dotace: Malý, střední a velký podnik
Inovace – patent: Cílem programu je zvýšení inovačního potenciálu podnikatelského sektoru
prostřednictvím dotací na projekty veřejných výzkumných institucí, vysokých škol, fyzických osob a
MSP směřující k ochraně práv průmyslového vlastnictví. Projekt na ochranu práv průmyslového
vlastnictví ve smyslu tohoto programu je projekt zaměřený na aktivity směřující k ochraně práv
průmyslového vlastnictví na vynálezy (ve formě patentů) a technická řešení ve formě užitných vzorů v
zahraničí a v ČR, a dále na zahraniční průmyslové vzory nebo na zahraniční ochranné známky.
Zájemci budou moci v rámci programu získat podporu na výdaje za patentové zástupce, správní
poplatky a překlady.
Příjemce dotace: Malý, střední a velký podnik a vysoká škola, výzkumná organizace a fyzická osoba.
Program Potenciál pomáhá podnikatelským subjektům zavádět a rozšiřovat kapacity potřebné pro
realizaci výzkumných, vývojových a inovačních aktivit, jejichž výsledky jsou následně využity ve
výrobě. Podporu je možné získat na investice do vybudování nebo rozšíření vývojového centra
(oddělení) zaměřeného na výzkum a vývoj výrobku nebo technologií včetně vývoje specifického
softwaru nutného pro inovaci výroby. Centrum by milo přispívat k zavádění technologicky nových
nebo inovovaných produktu, produkčních řad, výrobních procesu a technologií. Pro získání podpory
musí existovat reálný předpoklad, že výsledky práce centra budou skutečně použity ve výrobě.
SPOLUPRÁCE — Technologické platformy naplňuje cíl podpořit vznik a rozvoj kooperačních
odvětvových seskupení — technologických platforem na národní úrovni jako nástroje rozvoje
konkurenceschopnosti ekonomiky a ekonomického růstu. Program podporuje vznik a rozvoj národních
technologických platforem za účelem propojení veřejného a soukromého sektoru v oblasti VaV v
technologických oblastech významných pro podnikatelskou sféru, vytvoření strategických dokumentů
a jejich implementace, zapojování českých výzkumných institucí a podniků do evropských
technologických platforem a iniciace výzkumných a vývojových projektů v komerční i veřejné sféře.
V rámci oblasti podpory „Platformy spolupráce“ byl 1. 9. 2009 zahájen pilotní projekt v rámci alokace
tzv. inovativních akcí. Cílem projektu je využít model britského programu „Knowledge Transfer
Partnership“ (KTP) a napomoci užší spolupráci českých univerzit a VaV pracovišť s podnikateli,
zejména inovativně zaměřenými MSP. Program KTP podporuje společné projekty podnikatelů a
univerzit, při kterých dochází k přímé aplikaci výzkumných poznatků v podniku, které mají strategický
173
význam pro jeho další rozvoj, za účasti jednoho či více kvalifikovaných odborníků a za odborného
dohledu univerzitního pracoviště. Projekt je realizován ve spolupráci s odborníky z University of
Salford z Velké Británie. V roce 2010 má dojít k výběru omezeného počtu konkrétních partnerství mezi
podniky a univerzitami, které budou dle předem nastavených podmínek podpořeny jako pilotní
projekty a které budou sloužit pro ověření možnosti spuštění programu KTP v České republice v
současném, popřípadě v příštím programovacím období.
X.3.III
Programy nově vzniklé Technologické agentury
Aplikovaný a průmyslový výzkum a vývoj nepodporují pouze programy MPO, ale od roku 2009 se na
tuto oblast zaměřuje především Technologická agentura České republiky, která navíc bude své
postavení ve financování aplikovaného výzkumu postupně posilovat. Je tedy třeba zvažovat i její
programy podpory VaV, které se v budoucnu stanou hlavními programy podpory aplikovanému
výzkumu – podle v současnosti schválené reformy systému VaV nebude MPO nadále poskytovatelem
20
podpory VaV, bude mít pouze koncepční funkci .
Technologická agentura ČR byla založená zákonem č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu,
experimentálního vývoje a inovací, který nabyl účinnosti dne 1. července 2009 a dle tohoto zákona
zabezpečuje:
•
přípravu a realizaci programů aplikovaného výzkumu, vývoje a inovací včetně programů pro
potřeby státní správy, veřejných soutěží ve výzkumu, vývoji a inovacích na podporu projektů a
zadávání veřejných zakázek,
•
hodnocení a výběr návrhů programových projektů,
•
poskytování účelové podpory na řešení programových projektů na základě smluv o poskytnutí
podpory nebo rozhodnutí o poskytnutí podpory,
•
kontrolu plnění smluv o poskytnutí podpory nebo rozhodnutí o poskytnutí podpory a čerpání
účelové podpory,
•
hodnocení a kontrolu průběhu řešení a plnění cílů programových projektů a kontrolu jimi
dosažených výsledků,
•
zpracování návrhu výdajů Technologické agentury ČR a zpráv o její činnosti,
•
poradenství řešitelům projektů a uživatelům výsledků aplikovaného výzkumu, vývoje a
inovací, zejména v oblasti právní, finanční a ochrany duševního vlastnictví,
•
podporu komunikace mezi výzkumnými organizacemi a soukromým sektorem a podílové
financování programových projektů,
•
jedná s příslušnými orgány České republiky nebo Evropské unie v otázce posuzování
slučitelnosti poskytované podpory se společným trhem,
•
spolupráci s obdobnými zahraničními agenturami.
V současnosti byl TAČR vyhlášen Program na podporu aplikovaného výzkumu a
experimentálního vývoje ALFA. Příjemci podpory na projekt podle zákona a Rámce mohou být
podniky – právnické i fyzické osoby a výzkumné organizace – právnické osoby, které splňují definici
výzkumné organizace podle Rámce a které řeší projekt samostatně nebo ve spolupráci s dalšími
účastníky a prokáží schopnost projekt spolufinancovat z neveřejných prostředků.
20
Resortní program TIP je vyhlášen na roky 2010-2017 s tím, že poslední veřejná soutěž bude vyhlášena v roce 2014 pro
projekty s trváním do roku 2017.
174
X.3.IV
Existující identifikované překryvy
Resortní programy VaV stejně jako programy TAČR jsou zaměřené na podporu aktivit VaV definované
podle zákona č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací, který nabyl
účinnosti dne 1. července 2009, zatímco v programech SF EU je podpora těmto aktivitám vyloučena a
programy jsou zaměřeny na jiné typy aktivit spojené s inovacemi – vlastní zavedení inovací, zajištění
práv ochrany průmyslového vlastnictví, spolupráce či investice do hmotného majetku pro podnikové
aktivity VaV. Překryvy mezi programy jsou tím tedy formálně vyloučeny, vzhledem ke komplexnímu
charakteru aktivit VaVaI lze ale některé identifikovat.
Nejasná reálná hranice mezi průmyslovým výzkumem a inovačním projektem
Resortní programy VaV podporují aktivity průmyslového VaV vymezené v zákoně 2002 Sb., o podpoře
výzkumu a vývoje, ve znění pozdějších předpisů. Podpora těchto aktivit je z programů OPPI
vyloučena a podporovány mohou být pouze inovační aktivity. Skutečná hranice mezi průmyslovým
výzkumem a inovací není však nikdy takto jasná a ostrá. Naopak průmyslový výzkum je realizován
s cílem přinést nové podnikům znalosti, které budou základem inovačních aktivit – průmyslový výzkum
a vývoj je velmi často naprosto nedílnou součástí inovačních aktivit (ústících v inovace produktů či
procesů). Hranice nastavená v těchto dvou typech programů je tak naprosto umělá a vede pouze
k rozmělnění úsilí v podpoře inovačních aktivit, resp. ke složitému rámci, kdy některé subjekty musí
složitě získávat podporu pro své inovační aktivity z různých zdrojů, s různým nastavením podmínek a
samozřejmě také s různými časovými termíny.
Přesnější by bylo vymezení podpory na transfer technologií, ověření průmyslové aplikace výsledků
aktivit VaV a vlastní komercializaci výsledků VaV aktivit podniky tak, aby programy průmyslového VaV
získaly potřebnou podporu následných fází před vlastním, uvedením na trh, které podle našich
informací zatím mezi podpůrnými nástroji chybí (viz i navrhované nástroje v části II Závěrečné zprávy
– Návrh strategie, priorit a nástrojů…).
X.3.V
Možné synergie mezi programy VaV a programy SF EU
Díky jasnému vymezení, kdy programy SF EU nemohou podporovat aktivity VaV vymezené v Zákoně
a v Rámci, lze předpokládat, že by zde měla existovat celá řada synergií, kdy programy SF EU budou
podporovat návazné a doplňující aktivity k národním programům podporující průmyslový VaV.
Formálně tomu tak opravdu je, skutečné a prakticky realizované synergie jsou však podle nás zatím
jednoznačně slabé. Mezi potenciální synergie, které zatím v praxi příliš nefungují, lze zařadit
především tyto:
Podpora průmyslového výzkumu → podpora následné ochrany výsledků aktivit VaV
Programy OPPI podporují získání formální ochrany práv průmyslového vlastnictví, tedy zjednodušeně
také výsledky aktivit VaV podporovaných v rámci resortních programů VaV a pomáhají tak posunout
projekty VaV směrem ke komercializaci. Tak by tomu však bylo za předpokladu, že by projekty
„Patent“ byly hodnoceny podle skutečného plánu na následnou komercializaci práv průmyslového
vlastnictví a podle očekávaného přínosu a byly provázány s resortními programy VaV. Tak tomu
v současnosti ale není. Naopak, v rámci programu je dokonce uvedeno, že při naplnění cíle programu
budou projekty vybírány na základě splnění formálních podmínek přijatelnosti projektu. Výsledkem
může být tedy sice formální zlepšení pozice ČR v rámci mezinárodních hodnocení
konkurenceschopnosti díky zlepšení v ukazateli „počet patentů“, fakticky vak ke zlepšení
konkurenceschopnosti ČR nemusí vůbec dojít – patenty nedojdou skutečného a efektivního využití
v praxi (otázkou především u VaV organizací, které mohou získat až 75 % způsobilých výdajů a pro
něž může být patent či jiná forma formální ochrany významná v současném systému hodnocení).
Podpora průmyslovému VaV → podpora transferu technologií, ověření průmyslové aplikace
výsledků aktivit VaV a vlastní komercializaci výsledků VaV aktivit podniky
175
Tato synergie je v existujících programech zatím spíše pouze naznačena. Podniky, které realizují
projekt průmyslového VaV a získají očekávané znalosti, mohou využít programy OPPI k podpoře
dalších návazných aktivit jako například získání práv k ochraně průmyslového vlastnictví (kde je však
podpora poskytována kontinuálně a na daný podnik se tak již nemusí dostat) či konečné zavedení
inovace. Synergie je pouze naznačena z toho důvodu, že programy existují paralelně vedle sebe bez
jakékoliv snahy o jejich koordinaci či provázání například tak, aby podpora průmyslovému výzkumu
byla skutečně efektivní a přinesla potřebné ekonomické přínosy a nejen nové znalosti.
Podpora vzniku podnikových center VaV → Podpora průmyslovému VaV
Resortní programy VaV podporují zatím z hlediska uznatelných nákladů pouze náklady na nehmotný
majetek a dále v podstatě široce pojaté „provozní“ náklady spojené s realizací projektu VaV. Oproti
tomu program Potenciál umožňuje financovat také potřebný hmotný majetek jako základ nového
podnikového VaV centra, které může následně pro své aktivity získat podporu na aktivity VaV. Tyto
„provozní“ náklady (např. cestovné a osobní náklady) jsou totiž v případě programů OPPI určeny
pouze pro MSP, a to navíc pouze v režimu de minimis.
Tato synergie je ale opět spíše formální, neboť nebyly identifikovány snahy o skutečné propojení a
koordinaci existujících programů tak, aby podpora byla skutečně efektivní a plynulá – aby mohly
například podniky v založeném centru VaV začít realizovat plánované výzkumné, vývojové a inovační
aktivity ve spolupráci s výzkumnými organizacemi apod.
Podpora spolupráce aplikační a výzkumné sféry → Podpora projektům VaV realizovaným
společně subjekty aplikační sféry a VaV
Programy OPPI, především program Technologických platforem je zaměřen na podporu spolupráce
mezi výzkumnou sférou a aplikační sférou v oblasti aktivit VaV, přičemž financování není zaměřeno
přímo na aktivity VaV, ale zejména na (formální) zahájení spolupráce. Jedná se tak o poměrně rigidní
podporu jako v případě klastrů, která nemusí iniciovat skutečnou intenzivní spolupráci, ale spolupráci
motivovanou spíše možností využít existující dotace.
I přesto je zde ale patrná synergie k národním programům VaV, které se snaží mimo jiné podporovat
především programy VaV realizované ve spolupráci aplikační a výzkumné sféry. Právě tato partnerství
totiž v ČR zatím příliš nevznikají. Podpora spolupráce v rámci OPPI může tedy přispět ke zvýšení
potenciálních příjemců a vytvoření trvalejších partnerství, které budou moci čerpat podporu nejen pro
čistě VaV aktivity, ale i pro další aktivity spojené s jejich existencí, propagací, případně také některé
vstupní investice pro společné projekty VaV – program OPPI financuje například i nájemné na
potřebné kancelářské prostory. Nefinancuje již však potřebné vybavení pro VaV aktivity. Možnost
využít národních programů VaV se proto jednoznačně nabízí, tato možnost však není opět žádným
způsobem koordinována.
Otázkou v tomto případě, především vzhledem k programům OPPI, tak je, jak budou vzniklá konsorcia
(TP) skutečně realizovat společné VaV aktivity v případě, že se jim například nepodaří získat další
veřejné prostředky (ať již z národních či mezinárodních programů) na své VaV projekty. Především u
výzkumných organizací nelze předpokládat, že budou schopny financovat projekty VaV, které si
navrhnou v zaplacených strategických dokumentech, čistě z vlastních prostředků. A financování
pouze ze strany podniků nelze v tomto případě také předpokládat – jednodušší by totiž pro ně v tomto
případě bylo zafinancovat daný projekt přímo u dané výzkumné organizace než organizovat jeho
realizaci přes vznik technologické platformy. Skutečné provázání těchto programů se tedy
jednoznačně nabízí.
X.3.VI
•
Doporučení pro veřejné intervence
Pro příští programovací období lépe vyhodnotit možné překryvy mezi národními
programy VaV implementovanými MPO a Technologickou agenturou a programy SF EU
176
tak, aby nedocházelo k určitému zdvojení prostředků věnovaných na obdobné typy projektů
(sice pod jinou hlavičkou – inovační projekt vs. průmyslový výzkum), ale naopak bylo možné
dostupné prostředky ze státního rozpočtu koncentrovat na nejefektivnější podporu.
Pokud to tedy předpisy umožní, přesunout například podporu podnikových inovačních aktivit (zde
široce pojímaných, nikoliv pouze výsledné uvedení inovace na trh, ale podporu i těch aktivit, které
této komercializaci nutně předcházejí, přičemž však uvedení na trh (alespoň v pilotní fázi) musí
být výsledkem projektu) pod programy financované ze SF EU prostřednictvím širších nástrojů jako
například v zahraničí realizována společná výzkumná/vývojová centra iniciována ze strany
podniků.
•
Národní programy VaV lépe provázat s programy SF EU tak, aby byla zajištěna efektivní
cesta od výzkumu přes vývoj až po komercializaci výsledků.
Nemělo by se však jako nyní jednat pouze o formální provázání, kdy zde sice teoreticky existuje
možnost financovat prakticky všechny kroky v tomto procesu, nicméně mnoha oddělenými
programy, u nichž o této synergii není prakticky uvažováno.
•
Hlavním doporučením je proto jednoznačně užší spolupráce jednotlivých poskytovatelů a
správců programů v oblasti financování aktivit VaVaI tak, aby se čerpání v jednotlivých
programech využilo maximálně efektivně.
Pokud tedy již podporujeme aplikovaný výzkum a vývoj, včetně VaV v soukromých subjektech,
zajistit, aby výsledky těchto aktivit došly skutečného uplatnění na trhu a přinesly potřebný
ekonomický efekt. Zajištění této návaznosti je možné jen přes úzkou spolupráci konkrétních
poskytovatelů například tak, aby programy na sobě navazovaly obsahově, ale i časově či
administrativními požadavky. Stejně tak je třeba proaktivní podpora jednotlivých příjemcům, aby
věděly o všech možnostech finanční podpory pro jejich VaVaI aktivity a tyto uměly také efektivně
čerpat. Další možností je zvážit určité zvýhodnění úspěšných příjemců (tj. těch, kteří nejenom
dokázali vyčerpat přidělené prostředky, ale dosáhly i všech slíbených cílů a výsledků – základem
je ovšem kvalitní a objektivní hodnocení potenciálu projektů VaV) jiných programů v návazných
podporách (např. zvýhodnění úspěšných řešitelů projektů aplikovaného výzkumu a vývoje
v programech podporujících získání potřebné právní ochrany pro výsledky projektů či ověření
výsledků pro průmyslovou aplikaci apod.).
X.4
Analýza OPPI v oblasti energetiky – Prioritní osa 3 – Efektivní energie
Programu OPPI předcházel v letech 2004 - 2007 Operační program Průmysl a podnikání, v jehož
rámci byl spuštěn mj. program OBNOVITELNÉ ZDROJE ENERGIE a ÚSPORY ENERGIE, o který byl
mezi MSP enormní zájem. Co se týká výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů, např. v roce 2007 činila
hrubá výroba elektřiny z OZE v celé České republice celkem 3.412,1 GWh/rok. Výroba tepelné
energie z obnovitelných zdrojů dosáhla v témže roce 50.014.849 GJ/rok. V rámci programu
OBNOVITELNÉ ZDROJE ENERGIE bylo vyrobeno ke dni 30. 9. 2008 102.052 MWh/rok elektrické
energie z OZE, což podle velmi hrubého přepočtu k celkovému objemu v roce 2007 představovalo
zhruba 3 % celkové hrubé výroby elektrické energie z OZE v České republice. V OPPI nahradil
programy OBNOVITELNÉ ZDROJE ENERGIE a ÚSPORY ENERGIE nový program EKO-ENERGIE.
OPPI a jeho prioritní osa 3 se stala jedním z nejpodstatnějších finančních nástrojů pro naplňování cílů
SEK a NAP v podnikatelském prostředí je pro léta 2007 – 2013. Základní dokument OPPI vychází z
dlouhodobě známé skutečnosti, že energetická náročnost české ekonomiky a zejména průmyslu
zůstává i přes pozitivní dlouhodobý vývoj ve srovnání s průměrem Evropské unie stále vysoká.
Aktuální data (2008) v tomto směru dokumentují tabulky a grafy v kapitole Současný stav v zemích
OECD , zpracované na základě statistik OECD. Procentuální srovnání poskytuje následující tabulka.
177
Tabulka 64: Srovnání HDP a spotřeby energie
HDP
HDP/ 1 obyv.
Prim.
energ
Prim. energ/
1obyv.
mld. USD/rok
USD/obyv/rok
Mtoe *
toe/obyv/ rok **
1 467
29 328
237
4,15
0,1508
Σ EU 15
15 284
34 296
1 471
3,76
0,1096
Σ EU 27
13 423
30 981
1 759
3,57
0,1151
257
25 033
45,4
4,42
0,1767
ČR/prům. OECD
106,7%
117,2%
ČR/EU 15
117,7%
161,3%
ČR/EU 27
124,1%
153,6%
průměr OECD
ČR
*Mtoe - mil. t ropného ekvivalentu
Prim. energ/
1 HDP
toe/1000
USD
Zdroj: forman dixit na základě statistik OECD
**toe - t ropného ekvivalentu
Z tabulky je patrné, že energetická náročnost na jednotku HDP je v ČR o 17,2% vyšší, než průměrná
úroveň zemí OECD, o 61,3% než v zemích EU 15, resp. o 53,6% vyšší, než v zemích EU 27. Přitom
spotřeba primární energie na 1 obyvatele je vyšší (jen) o 6,7%, resp. 17,7%, resp. 24,1%. Tato čísla
znovu potvrzují, že zvýšení energetické účinnosti ekonomiky ČR (představované zvýšením HDP při
nezvyšování či při snižování spotřeby energie) je minimálně stejně naléhavé, jako samotné úspory.
Zvýšení energetické efektivnosti (a současně i snižování spotřeby energie, aktivizace OZE, jakož i
snižování emisního zatížení ovzduší) se proto stalo jedním ze základních cílů státní energetické
politiky ČR, i hospodářské politiky jako celku.
OPPI proto formuloval v oblasti energetických priorit tyto základní postuláty:
•
snížit energetickou náročnost na jednotku produkce při zachování dlouhodobé
stability a dostupnosti energie pro podnikatelskou sféru,
•
omezit závislost české ekonomiky na dovozu energetických komodit,
•
snížit spotřebu fosilních primárních energetických zdrojů,
•
zvýšit využití obnovitelných zdrojů energie (OZE),
•
využít významný potenciál energetických úspor a využití OZE rovněž ve velkých
podnicích,
•
využít dostupný potenciál druhotných zdrojů energie.
Na tyto cíle bylo v OPPI na programovací období 2007-2013 v rámci prioritní osy PO-3 Efektivní
energie celkem alokováno 418,3 mil. € (v tom 85% ERDF, 15% SR), tedy při současném kursu cca
10,31 mld. Kč.
Indikátory programu uvedly pro PO-3 následující cílové hodnoty (rok 2015):
•
680 podpořených projektů
•
Podíl obnovitelných zdrojů elektřiny na její hrubé spotřebě 9%
•
Úspora energie 8000 TJ/rok
Na úrovni programu je také určujícím měřítkem kontextový ukazatel, charakterizující svým vymezením
úroveň konkurenceschopnosti české ekonomiky a faktory, které vytvářejí podmínky pro její růst.
•
Snížení energetické náročnosti hospodářství o 30 % (z 852 na 553,16 – kgoe/1000 € HDP).
Po dotacích z programu Eko-energie je velká poptávka. Spolu s programem Inovace představují 40%
všech požadovaných prostředků, a současně téměř 40% prostředků všech podpořených projektů,
resp. ¼ všech podaných a podpořených žádostí.
178
V rámci PO-3 se zatím realizují projekty vycházející z prvních 2 výzev programu Eko-energie. Stav
čerpání a závazkování finančních prostředků a současně stav naplňování jednotlivých cílů je uveden
v následující tabulce (s využitím a vyhodnocením údajů k 30. 9. 2010). Současně je tu uvedena
lineární predikce celkového naplnění indikátorů; lineární predikce vychází z předpokladu, že výsledky
při ukončení programu budou proporcionálně odpovídat výsledkům (cílovým hodnotám) projektů při
současné úrovni financování (závazkování).
Do hodnocení nejsou zatím zahrnuty výsledky třetí výzvy, kde byl v době zpracování teprve ukončen
příjem projektových žádostí, a proto výsledky tohoto kola příjmu projektů zatím nejsou k dispozici.
U projektů se v následující tabulce vždy uvádí cílové hodnoty jednotlivých projektů, tedy nikoli
hodnoty zatím dosažené.
Předposlední řádek v tabulce obsahuje predikci naplnění indikátorů za předpokladu, že by poměr
mezi vloženými prostředky a dosaženými hodnotami byl obdobný, jako doposud. Jedná se tedy o
„lineární predikci“.
Poslední řádek pak uvádí procentuální naplnění příslušného indikátoru za předpokladu plnění podle
této lineární predikce.
U výroby elektrické energie z obnovitelných zdrojů se s ohledem na současnou nepřehlednou
situaci zejména v oblasti fotovoltaických elektráren neuvádí predikovaná hodnota, nicméně se
předpokládá, že cíl, tj. 9% výroby z OZE by měl být dosažen. Vychází se samozřejmě z předpokladu,
že k naplnění cílové hodnoty 9% k roku 2015 přispějí i další pobídkové stimuly v rámci národních
programů, resp. zákonů, a to právě a zejména při dosavadní podpoře fotovoltaiky. K tomu je dobré
připomenout, že podle údajů ERÚ bylo v roce 2009 dosaženo podílu 6,79% výroby el. energie z OZE,
za prvých 9 měsíců roku 2010 to je 7,3%, a strmý nárůst instalovaného výkonu fotovoltaických
elektráren v posledním období ospravedlňuje předpoklad naplnění zmíněné devítiprocentní hranice.
Tabulka 65 Aktuální a předpokládané plnění indikátorů PO 3 – Efektivní energie
výsledky projektů
Σ k 30.
9. 2010
indikátor
y
lineární
predikce
míra
plnění
(předp.)
splnění
(předp.)
výstup počet
projektů
Poskyt.
dotace
(mil. Kč)
Celkové
výdaje
projektů
(Kč) odhad
439
5 054,60
15 637,92
kontext
Redukce
emisí
skleníkových
plynů
v ekvivalentu tun
CO2
Dodatečn
á kapacita
produkce
z OZE
(MW)
Výroba
tepla z
OZE (TJ)
Vyroba
elektřiny z
OZE
(GWh)
není údaj
162,80
847,10
615,70
dopad
Energetická náročVýroba
nost hospoelektřiny
dářství
z OZE (%)
(kgoe/1000
€ HDP)
Úspora
energie
(TJ)
7,30%
3 110,80
9,00%
8 000,00
-
6 327,46
525,3 (2008)
680
893
10 281,20 31 807,97
1 000 000
180,00
1 200,00
1 100,00
-
331,14
1 723,03
1 252,35
1 068,48
596 (2015)
131,31%
100,00%
100,00%
??
183,97%
143,59%
113,85%
179,27%
ano
-
-
??
ano
ano
ano
ano
79,09%
ano
ne
Zdroj: MPO, ISOP, ČSÚ, ERÚ, zpracoval forman dixit
Celkově lze konstatovat, že lineární predikce dává naději na splnění všech indikátorů v oblasti
výsledků i kontextu (viz tabulka). Jak již bylo uvedeno, v oblasti dopadů je vysoká pravděpodobnost
naplnění devítiprocentní míry výroby elektrické energie z obnovitelných zdrojů. Pouze druhý dopadový
indikátor, kterým je úspora energie, by z pohledu lineární predikce mohl zůstat nenaplněn. Zvýšená
alokace prioritní osy 3 (418,3 mil. €) se tedy ve většině indikátorů projevila jako efektivní.
179
Porovnáním s vývojem HDP (statistika ČSÚ) lze dovodit, že elektroenergetická náročnost poklesla
z 22,26 Kč v roce 2006 na 18,91 Kč v roce 2009, tedy o 15,05%.
Zdá se, že „nenaplnění“ indikátorů zatím hrozí (při použití lineární predikce) pouze u indikátoru
„úspora energie“. Úspory energií se realizují i mimo OPPI, jinými finančními nástroji, např. „Zelená
úsporám“. Případné problémy s nenaplněním indikátoru „úspora energie“ v OPPI tak neznamenají, že
reálně k úsporám nedochází.
Přes zatím velmi pozitivní a nadějné výsledky stojí za úvahu, zda by se OPPI ve své prioritní ose 3
neměl ve zbývajícím období (tedy ve IV. výzvě) podle možností věnovat dopadové položce „úspora
energie“, tzn. zejména motivovat ve zbývajícím období překladatele projektů k vyšší míře naplňování
tohoto indikátor.
X.4.I
Predikce pro programovací období 2014 – 2020
Predikce nutných prostředků na dotace pro dosažení cílů SEK a NAP v období do roku 2020 (tedy
v programovacím období 2014 – 2020) vychází z několika premis:
•
Kohezní politika bude konstruována obdobným způsobem jako v současnosti, ale bude ve
zvýšené míře podporovat energetické zájmy EU;
•
Regiony ČR (nebo alespoň jejich většina) bude nadále spadat pod podporu, odpovídající
současnému Cíli 1, nebo bude (současný) Cíl 2 masivněji podporovat energetické zájmy EU;
•
Vhodné oblasti podpory (z hlediska programů MPO) budou podrobněji formulovány a popsány
v kapitole návrhů a doporučení priorit 2014+ v dalších fázích práce
•
Pro stanovení cílů „2020“ se využije „jednotkových cen“ ze současného období, tedy lineární
projekce současné skutečné finanční náročnosti, resp. skutečných cílových hodnot,
dosažených při uplatnění dotací v prioritní ose 3 OPPI;
•
Poměr výše dotací k celkovým způsobilým výdajům projektů bude shodný se současností.
Následující tabulka tedy zachycuje „jednotkové ceny“, vypočtené z cílových hodnot projektů,
registrovaných k 30. 4. 2010, dále cíle pro období 2014 – 2020, a konečně nutné dotační prostředky
podle míry, z jaké by budoucí dotační programy MPO měly „zajišťovat“ splnění celkových
energetických cílů/závazků – 100%, 80%, 60%, 40%.
Z tabulky jednoznačně vyplývá, že nejnákladnějším cílem se jeví být redukce emisí. Pro dosažení cílů
v plné míře jen „za peníze“ MPO, by byla pro tyto účely zapotřebí (při výše uvedených premisách)
alokace ve výši cca 23,42 mld. Kč oproti 10,31 mld. Kč (PO-3) v současném programovacím období
(celý OPPI využívá celkových veřejných prostředků ve výši 88,1 mld. Kč).
Je ovšem jednoznačné, že stanovené cíle nejsou pouze věcí dotačních programů MPO, ani dotačních
programů jako celku. Na druhé straně je obtížné stanovit, jakou měrou se mají dotační programy MPO
podílet na celkovém energetickém portfoliu; ze zkušeností se zatímními výsledky v současném období
se zdá být vhodné, aby MPO intervenovalo v rozmezí 40 – 60%. Z toho by ovšem vyplývala nutná
alokace veřejných prostředků pro období 2014+ ve výši mezi cca 9,2 – 13,8 mld. Kč, což podle
současných pravidel tedy představuje příspěvek ERDF mezi 7,82 – 11,73 mld. Kč, resp. 310 – 470
mil. €.
Tabulku uvádíme pouze pro orientační a předběžný náhled na náročnost období 2014+.
180
Tabulka 66: Cílové hodnoty projektů PO 3 – Efektivní energie
cílové hodnoty projektů
Vyrobená
elektřina z
OZE přírůstek
(MWh) **
Redukce
emisí CO2 (orientačně),
(eq. t) ***
pokles
elektroenergetické
náročnosti
3 110,80
615 700,00
2 338 972
-15,05%
0,00062
0,12181
0,46274
63 430 000
3 087 270
50 000 000
-10,00%
dotace pro 100%
39 037
376 060
23 137 058
3 358 455
dotace pro 80%
31 230
300 848
18 509 646
2 686 764
dotace pro 60%
23 422
225 636
13 882 235
2 015 073
dotace pro 40%
15 615
150 424
9 254 823
1 343 382
Úspora
Poskytnutá energie (GJ) *
dotace (tis.
Kč)
Σ k 30. 9. 2010
výsledek na 1000 Kč
dotace
úkoly 2020
5 054 601,00
Poznámky:
* od závazku snížit náročnost o 71,43 PJ je odečten indikátor 2013 (8 PJ)
**přírůstek o 4,5% (z 9% na 13,5%) při současném základu celk. spotřeby 68 606 GWh/rok
*** odhad podílu pro roky 2014 - 2020
Zdroj: forman dixit
V současnosti je ovšem velice nejistý předpoklad, že v této výši bude reálné příslušnou intervenci
naplánovat a naznačené rozpětí je nutné považovat za maximalistický návrh. Vzhledem k tomu, že
objem prostředků pro kohezní politiku pro ČR v období 2014+ spíše poklesne, není příliš
pravděpodobné, že by objem prostředků ERDF v oblasti energetických intervencí naopak v absolutní
výši ještě stoupl.
Na druhou stranu je nutno zdůraznit, že energetická bezpečnost států EU se stává stále důležitějším
tématem, a dále že intervence ERDF v oblasti energetiky, které jsou rámcově naznačeny výše, budou
pravděpodobně představovat nejvýznamnější zdroj pro intervence EU v této oblasti. Proto lze
uvažovat i s nárůstem významnosti tématu „Energetika“ v intervencích kohezní politiky, zvláště
v případě, kdyby se pro toto téma podařilo získat podporu více členských států.
Účelné je také si uvědomit, že energetickou politiku významně ovlivňují dva aspekty. Jedná se o tyto
dvě oblasti:
•
Mezinárodní závazky ČR (snižování energetické náročnosti, vyšší využití obnovitelných zdrojů
energie, snižování objemu emisí, zejména CO2)
•
Skutečné energetické potřeby ČR (snižování energetické náročnosti, vyšší využití
obnovitelných zdrojů energie, snižování závislosti na dovozech energií, energetická
bezpečnost, zvyšování podílu elektřiny na celkové spotřebě energie oproti ropě a plynu,
diverzifikace zdrojů dovážených energetických surovin)
Je patrné, že v některých položkách se závazky ČR kryjí s jejími bezprostředními potřebami, některé
potřeby jsou ale specifické pro naši republiku, v něčem dokonce naléhavější (energetická bezpečnost,
snižování závislosti na dovozu, odolnost přenosových sítí). Přičemž energetickou politiku ČR tvoří tři
pilíře: Bezpečnost, Konkurenceschopnost, Udržitelný rozvoj.
181
XI
SWOT analýza
Hlavním cílem analýzy SWOT je utřídění podstatných informací získaných analytickými pracemi.
Zejména pak má tento nástroj sloužit k orientaci v identifikovaných problémech. Základem SWOT je
utřídění silných a slabých stránek. Ty dohromady představují stávající vnitřní podmínky rozvoje
daného celku (v tomto případě Olomouckého kraje). Vnitřními podmínkami se rozumí, že se jedná buď
o podmínky ovlivnitelné na úrovni analyzovaného území, aktivitami jeho aktérů, nebo o faktory, které
nejsou principiálně ovlivnitelné místními hráči, ale jsou vnitřními vlastnostmi území.
Naproti tomu příležitosti a hrozby představují z hlediska území, pro které je analýza tvořena,
podmínky vnější a tudíž neovlivnitelné subjekty daného území. Příležitosti a hrozby mají de-facto
charakter vnějšího prostředí a vlivů, které jsou buď známy, nebo je reálné je očekávat, a rozvoj
území a rozhodování místních aktérů se jim musí přizpůsobovat. Základem pro identifikaci příležitostí
a hrozeb je tedy jejich „vnějškovost“ z pohledu daného území, ať už existují v současnosti nebo budou
velice pravděpodobně existovat v budoucnosti. Soustředění na čistě časové hledisko, tedy že
příležitosti a hrozby jsou to, co se v budoucnosti stane je často metodicky zavádějící.
SWOT analýza byla provedena ve dvou krocích. Nejprve byly na základě socio-ekonomických analýz
a problémové analýzy vyhodnoceny slabé a silné stránky české ekonomiky pro klíčové problémové
oblasti sledovaného celku. Na závěr byly souhrnně vyhodnoceny příležitosti a hrozby pro rozvoj.
XI.1
SWOT analýza – silné a slabé stránky české ekonomiky
SILNÉ STRÁNKY
SLABÉ STRÁNKY
MAKROEKONOMIKA A SILNÁ ROLE PODNIKŮ POD ZAHRANIČNÍ KONTROLOU
• Průměrné tempo růstu reálného HDP ČR
zhruba dvakrát vyšší než průměrný růst celé
EU27
• Silný příliv PZI, který byl rozhodujícím
faktorem růstu souhrnné produktivity
• Silné období růstu po roce 2004 se projevilo
ve významném růstu celkového počtu
pracovních míst v ČR
• Proměna ČR z importní v exportní zemi byla
tažena zejména lokalizací výrobních a
montážních aktivit zahraničních firem
• Upgrading části zahraničních výrobních
investic a jejich doplnění o sofistikovanější
aktivity
• Silný růst výdajů na VaV v sektoru
zahraničních podniků
• Znatelný trend poklesu intenzity přílivu PZI do
ČR po roce 2002
• Nízká míra autonomie poboček zahraničních
firem a lokalizace klíčových strategických
funkcí (marketing, prodej, dodavatelské vazby,
VaV apod.) v zahraničí
• Závislost zahraničního obchodu – české
produkty se dostávají na globální trhy
zprostředkovaně, prostřednictvím
zahraničních (mateřských) firem
• Vysoká konkurence na trhu práce a tlak na
zvyšování mezd i v domácích firmách
• Využívání kvalifikované pracovní síly pro
poměrně standardizované aktivity
SILNÉ STRÁNKY
SLABÉ STRÁNKY
SLABÝ DOMÁCÍ SEKTOR
• V tradičních odvětvích již byla ukončena
hlavní vlna restrukturalizace a přes silnou
konkurenci nízkonákladových zemí jsou na
území ČR firmy, které se dovedou v těchto
oborech prosadit
• Existující „kapsy“ rychle rostoucích,
• Výrazně nižší výkonnost domácího
podnikového sektoru oproti zahraničním
firmám
• Převládající postavení v pozici tier-3 a tier-2
dodavatelů
• Růst exportní výkonnosti ČR tažen
182
dynamických a inovativních podniků v nových
oborech a aktivitách
• Kvalitní technické kompetence a tradice
průmyslového know-how
• Strategická pozice pro přístup na
západoevropské trhy
• Znatelný nárůst přímých investic tuzemských
subjektů v zahraničí, které jsou motivovány
skutečným rozvojem vlastního podnikání
v zahraničí
•
•
•
•
•
•
SILNÉ STRÁNKY
zahraničními podnikatelskými a obchodními
kompetencemi
Postupná ztráta dosavadních konkurenčních
výhod českých podniků – kombinace dobrých
technických kompetencí a ceny již není
dostatečná
Chybějící strategické a manažerské
kompetence a dovednosti
Firmy vznikající a sídlící v ČR dosud ve větším
rozsahu nevyužívají potenciál pro expanzi a
rozvoj podnikání mimo samotnou ČR, který
pramení z přítomnosti na jednotném
evropském trhu
Významná část majitelů původem místních
MSP nemá ambici dále svůj podnik zvětšovat
Přetrvávající vysoká energetická náročnost
domácí produkce
Vysoká citlivost ekonomiky na cyklický vývoj
SLABÉ STRÁNKY
NEROZVINUTÁ ZNALOSTNÍ EKONOMIKA
• Dobré postavení znalostně náročných oborů
podle výkonnostních charakteristik oproti
tradičním oborům
• Příklady úspěšných firem v tradičních
oborech, které díky inovacím dokáží uspět na
náročných trzích a prosadit se v silné (cenové)
konkurenci
• Růst počtu vývojových center ve firmách (růst
počtu subjektů realizujících aktivity (VaV)
• Podíl velkých podniků na výdajích VaV se
v období 2000-2008 mírně snížil „na úkor“
středních a malých podniků; v této skupině
navíc stále mírně převládají výdaje podniků
domácích
• Kladná technologická bilance ve skupině tzv.
technických služeb za roky 2007 a 2008 –
náznak posilování konkurenceschopnosti
v aktivitách s vyšší přidanou hodnotou
• Kvantitativní posílení inovační infrastruktury –
zvýšení počtu zařízení / organizací na
podporu inovačního podnikání a TT
• Největší část české ekonomiky je tvořena
stále tradičními obory, resp. aktivitami, jejichž
konkurenceschopnost je založena na
tradičních faktorech, především zvyšování
efektivity a produktivity
• Znalostní potenciál je v české ekonomice stále
do značné míry fragmentovaný a dobré
postavení je dáno několika indikátory (např.
kvalita výzkumu, která však zatím nepřináší
potřebné výsledky a ekonomické efekty)
• Silná koncentrace aktivit VaV do několika
málo oborů, subjektů a především do podniků
pod zahraniční kontrolou
• Pokles výdajů na VaV ve skupině domácích
podniků v roce 2008 – indicie pro nízký
význam těchto aktivit pro domácí podniky?
• Silné regionální rozdíly a převaha pouze
fragmentovaných a omezených regionálních
inovačních kapacit
• Velká vzdálenost domácích firem od
koncových trhů / zákazníků → omezené
impulsy pro inovace
• Velmi omezená spolupráce na inovačních
aktivitách (především mezi sektorem VŠ a
aplikační sférou) – převládá spoléhání se na
vnitřní zdroje
• Jednou z klíčových inovačních strategií je
183
„nákup inovací“ a dále procesní inovace
zaměřené na snížení nákladů nebo zvýšení
produkce
• Slabé postavení ČR především podle tzv.
„měkkých“ faktorů – ty jsou ale klíčové pro
úspěšný přechod ke znalostně založené
ekonomice
• Zhoršující se dostupnost kvalitních a
kvalifikovaných lidských zdrojů pro znalostně a
technologicky založené aktivity
XI.2
SWOT analýza – příležitosti a hrozby
PŘÍLEŽITOSTI
HROZBY
Politické, legislativní, administrativní a správní
• Další vlna prostředků SF, která bude moci být
využita prakticky na celém území ČR
• Chybějící reforma vysokého školství –
snižování úrovně jeho kvality na úkor kvantity
• Reforma financování vědy a výzkumu –
posílení podpory kvality na úkor kvantity a
nové impulsy pro intenzivnější spolupráci
průmysl-akademie
• Brzké vyčerpání dosud relativně příznivé
důchodové situace oproti vyspělým zemím –
chybějící důchodová reforma – neustále se
zvyšující tlak na veřejné finance
• Zlepšení institucionálního prostředí jako signál
pro zahraniční investice do aktivit s vysokou
přidanou hodnotou
• Přetrvání nemotivujícího sociálního systému a
neflexibilního trhu práce
• Jasná strategie na posílení zájmu o a kvality
technických a přírodovědných oborů (např. i
povinná maturita z matematiky)
• Konkurenceschopnost producentů může být
oslabena zejména vůči rozvíjejícím se trhům v
důsledku nerovných tržních podmínek ve
vztahu k producentům a zákazníkům ze
třetích zemí (včetně překážek vstupu na jejich
trhy pro producenty z EU)
PŘÍLEŽITOSTI
HROZBY
Ekonomické, finanční
• Dlouhodobé zhodnocování české koruny
vytváří tlak na produktivitu a kvalitativní změny
na podnikové úrovni v důsledku negativních
dopadů
posilující
měny
na
cenovou
konkurenceschopnost výstupů hospodářských
aktivit realizovaných na území ČR
• Nová fáze přílivu PZI – posilování re-lokalizace
sofistikovanějších a strategických aktivit NNS
po odeznění současné recese
• Skutečné
oživení
světové
ekonomiky,
převážně rozvíjejících se trhů – nové impulsy
pro zahraniční obchod
• Významnější
účast
domácích
firem
na
• Setrvale deficitní stav veřejných financí a
rychlé tempo stárnutí obyvatelstva jako
potenciál
pro
ohrožení
dosavadní
makroekonomické stability
• Dlouhodobě klesající míra úspor a jejich
zaostávání za investicemi, které se projevuje
v deficitu běžného účtu platební bilance a
musí být kryto zahraničními zdroji
• schopnost financovat ostatní sektory a naopak
se stal závislým na jejich zdrojích
• Snižování dostupnosti finančních prostředků
pro veřejné intervence do ekonomiky, včetně
184
evropských programech rozvoje, a to zejména
při
realizaci
komplexních
(rozsáhlých)
investičních projektů ((včetně rozšiřujícího se
spektra post-výrobních a poprodejních služeb)
podpory podnikání
• Růst objemu kapacit zahraničních firem, které
budou přesouvány mimo ČR
• Růst cen vstupů (např. energie, základní
materiály),
které
dále
sníží
konkurenceschopnost tradičních podniků a
sníží tak po
PŘÍLEŽITOSTI
HROZBY
Technologické
• Střednědobý potenciál inovační nabídky díky
realizaci rozsáhlejších projektů národních a
regionálních výzkumných center s podporou
OP VaVpI s požadovaným důrazem na
aplikaci jejich výsledků v podnikové praxi
• Příchod technologicky a znalostně náročných
investic (investorů)
• Pokračující
v zahraničí
využívání
lokálních
znalostí
• Nedostatečná ochrana nových znalostí a jen
obtížné a zdlouhavé vymáhání
• dlouhodobé
podfinancování
znalostních
kapacit lokalizovaných v Praze, resp.
nedostatečné zdroje pro jejich rozvoj
• Podpora „zelené“ ekonomiky na národní i
evropské úrovni jako stimul pro investice do
inovací
• Příliv kvalifikovaných špičkových pracovníků
ze zahraničí (ze zemí mimo EU)
• Pokračování trendu upřednostňování malých a
úsporných aut – příležitost pro český
automobilový průmysl, kde jsou tato auta
zastoupena
185
XII
Syntéza výsledků analýz (strom problémů)
Socio-ekonomická analýza je detailním a obsáhlým popisem stávajícího stavu, podmínek a vývoje
české ekonomiky z mnoha různých dílčích pohledů a obsahuje celou řadu důležitých zjištění, která
jsou obvykle shrnuta v závěru jednotlivých kapitol. Protože rozsah analýzy a její silně analytické
zaměření již neumožňují dostatečné provázání jednotlivých zjištění do logického a přehledného
systému, byla zpracována problémová analýza – strom problémů. Zde jsou popsána nejvýznamnější
zjištění, jejich příčiny, vzájemné souvislosti a možné důsledky. Problémová analýza je shrnující
kapitolou k analytickým pracem, jejímž cílem je popsat a vysvětlit významné faktory české ekonomiky
a jejich vzájemný vliv. V tomto smyslu se vlastně jedná o syntézu hlavních zjištění a jejich
systematické uspořádání.
Závěry, tvrzení a popis dílčích skutečností v problémové analýze vycházejí ze socio-ekonomické
analýzy a jsou z nich odvozovány, a proto na mnoha místech tato analýza odkazuje k původnímu
podrobnému analytickému materiálu, kde lze nalézt bližší vysvětlení, zdůvodnění či jen informace, o
které se problémová analýza opírá.
XII.1 Hlavní problémové okruhy české ekonomiky
Na základě výsledků provedených analýz tým zpracovatele identifikoval tři hlavní problémové okruhy
či témata, která charakterizují a ovlivňují dlouhodobý hospodářský růst ČR:
• Slabý sektor domácích firem, jejichž konkurenceschopnost na náročných světových trzích
je velmi často zprostředkována vazbami se zahraničními společnostmi a jejichž schopnost
kontaktovat konečné zákazníky a produkovat finální výrobky je nedostatečná;
• Velký význam zahraničních společností pro ekonomický růst České republiky; na
zahraniční společnosti je vázána značná část exportu české republiky, a to buď přímo,
nebo prostřednictvím domácích firem, které zahraničním společnostem v ČR i v cizině
dodávají (dominují dodávky do Německa, Rakouska a Nizozemí);
• Konkurenční výhoda založená na zvyšování efektivnosti cestou nízkých nákladů, malý
význam inovací v ekonomice, nerozvinutá znalostní ekonomika.
Shora popsané problémy jsou přirozeným stavem vývoje transformační ekonomiky ČR. Jednotlivé
problémové okruhy jsou podrobněji popsány a vysvětleny v dalších kapitolách. V této kapitole jsou
stručně popsány s důrazem na jejich vzájemnou provázanost. Jednotlivé okruhy v podstatě nelze od
sebe oddělit, silné kauzální vazby mezi těmito okruhy problémů také výrazně přispívají k jejich
přetrvávání a způsobují, že jednotlivá dílčí řešení problémů budou patrně málo účinná.
Původní příčiny dnešního stavu ekonomiky spočívají v historicky specifické kombinaci vnitřních faktorů
a vnějších podmínek. Vnitřními faktory byly zejména:
–
poměr ceny a kvalifikace pracovní síly,
–
silná průmyslová tradice a relativní technická vyspělost,
–
kvalitní infrastruktura v rámci zemí střední Evropy
–
slabý domácí sektor
Vnější podmínky dále posilovaly význam atraktivity české ekonomiky a mezi hlavní patřily zejména:
–
blízkost rozvinutým trhům a
–
změny v organizaci a tím územní konfiguraci systémů produkce.
186
21
Důsledkem byl úspěšný příliv přímých zahraničních investic (PZI) do ČR a návazně vzrůst poptávky
firem ze zahraničí po subdodavatelích z ČR, z čehož těžily významně i domácí podniky. Ty jsou často
napojeny přímo či zprostředkovaně (svým exportem komponentů, často i složitějších, zahraničním
zpracovatelům konečných výrobků) na zahraniční firmy působící v ČR i v cizině. To prospělo
ekonomice jako celku, i domácím firmám, které získávaly přístup k know-how, zkušenostem apod., a
zprostředkovaně také přístup na trhy. To vše vedlo k tomu, že růst české ekonomiky v letech 20042008 byl mimořádně úspěšný.
Nejvýznamnějším důsledkem pro současnost však bylo také to, že pro české domácí podniky je
obtížnější rozvíjet se nezávisle, resp. konkurovat (zavedeným zahraničním firmám) na náročných
trzích a vstupovat na nové trhy, ve smyslu produktovém i teritoriálním, mimo shora uvedený rámec.
Tato skutečnost je ještě posilována menším rozsahem a horšími podmínkami pro spolupráci mezi
firmami a institucemi VaV, což vede k celkově nižšímu potenciálu pro rozvoj znalostní ekonomiky.
Obrázek 3: Hlavní problémové okruhy hospodářského rozvoje ČR
Příčiny
Nízká technologická a
manažerská úroveň
domácích firem
Omezené kapacity VaV
Restrukturalizace
a transformace
české ekonomiky
Kvalita institucionálního prostředí
zaostává za zavedenými
tržními ekonomikami
Hlavní problémové okruhy hospodářského rozvoje ČR
Slabý domácí
podnikatelský sektor
Závislost ekonomického růstu
na zahraničních firmách
(přímá a nepřímá)
Nerozvinutá
znalostní ekonomika
Konkurenceschopnost
založená na efektivnosti
Nekonzistentní, neselektivní a roztříštěné
politiky a strategické koncepce
Průmyslová tradice
Cena a vysoká kvalifikace
pracovní síly
Strategická geografická poloha
Potřeby a důsledky
Potřeba nových zdrojů
konkurenční výhody ČR
Změna objemu
a struktury přílivu PZI
Potřeba modernizace a růstu
produktivity domácích firem
přechod od nízkých cen k
inovacím
Nová fáze vývoje PZI
des-investice (?)
Domácí sektor zatím nedokáže
nahradit PZI
Zdroj: Vlastní návrh zpracovatele
Česká ekonomika se nyní nachází ve stadiu, kdy postupně ztrácí výhodu cenové
konkurenceschopnosti, zejména ve zpracovatelském průmyslu, což je dáno domácím růstem cen
práce, energií a služeb, dlouhodobě posilující korunou a je umocněno růstem atraktivity podmínek pro
21
Socioekonomická analýza, kap. II.6. Přímé zahraniční investice, str. 26.
187
22
umístění určitých typů aktivit do rozvíjejících se zemí . Tato ztráta konkurenceschopnosti se zatím
týká jen některých druhů aktivit nebo oborů, je ale pravděpodobné, že se bude dále rozšiřovat.
Pro domácí firmy to znamená, že musí hledat a rozvíjet nové zdroje růstu produktivity, a to jak tím, že
budou usilovat o výrobu stále složitějších komponentů a lepším využíváním (pořizováním) nových
technologií, tak tím, že se budou více soustřeďovat na inovace a ne převážně na konkurenci
založenou na ceně.
Proměna podmínek v české ekonomice – vývoj české ekonomiky v kontextu ekonomiky
evropské/globální – povedou pravděpodobně k tomu, že v sektoru zahraničních firem začne docházet
k odlivu investic a k proměně struktury (a objemu) přicházejících investic. Trendy ve vývoji objemu a
struktury PZI ukazují, že ČR postupně vstupuje do nové fáze vývoje ekonomiky. Intenzita přílivu PZI
23
se výrazně snižuje .
V důsledku kombinace uvedených procesů se lze oprávněně obávat, že růst konkurenceschopnosti
České republiky se zpomalí, nebo bude konkurenceschopnost klesat. Domácí sektor je v současnosti
příliš slabý na to, aby byl schopen v blízké budoucnosti kompenzovat předpokládané zeslabení přílivu
PZI a jejich dosavadní přínos k růstu a tvorbě pracovních míst. Kapacita, zdroje a potenciál místních
firem zvyšovat produktivitu pomocí inovací a obecně větším důrazem na znalostní ekonomiku jsou
omezené.
A současně budoucí rozsah přílivu PZI je nejistý, neboť atraktivita místních podmínek pro realizaci
sofistikovanějších a znalostně a technologicky intenzivnějších aktivit je zatím nízká, nehledě na to, že
ve zdrojových zemích tohoto investic sílí (přirozený) politický odpor proti přesunu dalších aktivit
domácích firem v zahraničí.
Veřejné intervence by se proto měly v budoucnosti zaměřit na podporu faktorů konkurenceschopnosti
domácích firem, v kombinaci s vytvářením podmínek pro příchod kvalitativně vyšších zahraničních
investic. Z pohledu kohezní politiky je klíčový sektor domácích firem, avšak je potřeba zdůraznit, že
v krátko- a střednědobém horizontu se česká ekonomika bez přímých zahraničních investorů
neobejde, neboť domácí firmy je nemohou nahradit.
Charakter shora uvedených problémů stejně jako podmínky pro řešení hlavních výzev pro
pokračování hospodářského růstu ČR jsou významně ovlivněny také národním institucionálním
rámcem. Jeho nedostatky tak představují samy o sobě další významný problémový okruh. Slabou
stránkou přitom jsou zaostávání kvality institucionálního prostředí (rozsah korupce, administrativní
24
zátěž podnikání ad.) za zavedenými tržními ekonomikami . Specifickou součástí institucionálního
prostředí pak je nekonzistence a nedostatečně výběrové/cílené zaměření národních sektorových i
regionálních strategických dokumentů a z nich odvozených nástrojů.
XII.2 Fáze vývoje konkurenceschopnosti dle World Economic Forum
Pro snazší porozumění shrnujícím výsledkům analytické fáze projektu považujeme za přínosné ve
zkratce představit jeden z výchozích, z empirických závěrů odvozených konceptů, který dle našeho
názoru velmi usnadňuje orientaci v problematice globalizující se světové ekonomiky, umožňuje popsat
pozici ČR z pohledu světové ekonomiky, vysvětluje její souvislosti a naznačuje obecné důsledky,
včetně důsledků pro strategické zaměření veřejných intervencí na podporu české ekonomiky.
22
Viz Socio-ekonomické analýzy, kapitola II.3 Makroekonomická stabilita, s. 13.
23
Zejména pokud jde o budování nových produkčních kapacit. Nicméně i poměr reinvestovaného zisku a dividend se rychle
mění ve prospěch dividend – viz Socio-ekonomické analýzy, kapitola II.6 Přímé zahraniční investice, s. 27.
24
Viz Socio-ekonomická analýza, kapitola Mezinárodní srovnání, s. 82-84.
188
Pozici ČR ve světové ekonomice lze charakterizovat podle obrázku 2, který znázorňuje proměnu
hlavních faktorů konkurenceschopnosti (a tím faktorů ekonomického růstu) v odlišných vývojových
fázích, v nichž se nacházejí jednotlivé země/ekonomiky. Jednotlivé fáze vývoje se v konkrétních
ekonomikách do určité míry překrývají, resp. ve většině ekonomik lze nalézt segmenty, které patří do
různých vývojových fází. Ekonomiky lze posuzovat podle toho, které faktory konkurenceschopnosti
v nich převládají.
Obrázek 4: Vývojové fáze hlavních faktorů konkurenceschopnosti
Inovace a vlastní know-how
INOVACÍCH
Kvalitativní
konkurenceschopnost
Konkurenceschopnost
založená na
Cenová konkurenceschopnost
Konkurenceschopnost
založená na
EFEKTIVNOSTI
Konkurenceschopnost
založená na
FAKTORECH
Přejímání know-how
Zdroj: vlastní vypracování podle klasifikace OECD, UNCTAD
Zjednodušeně a stručně lze jednotlivé fáze popsat následovně:
1) Ve vývojové fázi konkurenceschopnosti tažené výrobními faktory je konkurenční výhoda firem
založena na kombinaci přebírání cizího know-how a nízkých cen základních faktorů produkce (práce,
půda, suroviny). Pro dosažení a udržení konkurenceschopnosti jsou v této fázi rozhodující zejména
stabilita makroekonomického prostředí – zejména cen, bezpečnost a stabilita základních institucí,
dostupnost základní infrastruktury a zdravá a gramotná pracovní síla.
2) V další fázi je rozhodujícím faktorem konkurenční výhody firem kvalita produkce a efektivita
používaných výrobních postupů. Neznamená to, že by cena vstupů nebyla významná, nicméně již se
nejedná o rozhodující faktor pro dosažení či udržení konkurenční výhody firem. Zásadní podmínkou
postupu země do této fáze ekonomického vývoje je připravenost přejímat sofistikované cizí
technologie. Na rozdíl od předchozí fáze zde jsou mnohem vyšší nároky na technickou infrastrukturu a
vzdělávací systém, od něhož jsou vyžadovány především specializované kvalifikace umožňující
efektivně využívat moderní, přejímané technologie. V řadě případů je vyžadována také schopnost
přejímané technologie kreativně uzpůsobit místním podmínkám.
3) V nejvyšší fázi jsou rozhodujícím faktorem konkurenční výhody firem inovace. Neznamená to, že by
se význam předchozích faktorů konkurenceschopnosti snížil. Nicméně to, co v delším období
podmiňuje úspěšnost firem a rozdíly mezi nimi je zejména jejich schopnost využívat nové znalosti ke
změnám vlastních produktů a postupů při výrobě a prodeji, které přináší zákazníkům na světových
trzích vyšší užitek. Na rozdíl od předchozích fází je typický důraz na tvorbu vlastního know-how, do
jehož rozvoje je zapojená celá škála spolupracujících subjektů jak z podnikového, tak veřejného
189
sektoru (zejména instituce vytvářející nové specifické znalosti). Budování konkurenční výhody využívá
podstatně více spolupráce než je tomu v předchozích fázích.
Protože v praxi jsou ekonomiky jednotlivých zemí vždy složené z aktivit spadajících do různých fází
vývoje, je velmi důležitý jejich vzájemný poměr a to, v jaké fázi jsou aktivity, které představují hlavní
hnací jádro dané ekonomiky. Podle globální zprávy o konkurenceschopnosti (Global Competiveness
Report) lze význam hlavních skupin faktorů pro jednotlivé fáze rozvoje ekonomiky, stanovit takto:
Základní
vybavenost
60 %
40 %
20 %
Konkurenceschopnost založená na:
FAKTORECH
EFEKTIVNOSTI
INOVACÍCH
Posilování
efektivity
35 %
50 %
50 %
Inovace a sofistikované
technologie
5%
10 %
30 %
Zdroj: Global Competitivness Report
Podle výsledků socio-ekonomické analýzy lze ČR zařadit do druhé fáze vývoje, přičemž ale
některé obory a aktivity se stále nacházejí v první fázi či na přechodu do druhé fáze, na druhé straně
část aktivit se nachází i v přechodu do inovačně tažené fáze. Česká ekonomika stojí v tuto chvíli na
počátku období, ve kterém pro udržení své konkurenceschopnosti bude muset docházet ve větší míře
než dosud k posunu v rámci druhého segmentu, založeného na efektivitě, blíže k fázi 3, tedy
k technologické modernizaci (upgrading) a přinejmenším stejně důležitý bude posun aktivit z fáze 2
do fáze 3 a rozvoj aktivit v této fázi. Znamená to, že pro českou ekonomiku bude důležité, aby:
• se zde udržely stávající (výrobní) investice a proměňovaly se ve vyšší kvalitu, a to jak domácí, tak
zahraniční, a současně
• se rozvíjel domácí sektor
konkurenceschopnými.
podniků,
které
se
budou
postupně
stávat
mezinárodně
Z toho plyne, že obecným úkolem pro veřejné intervence by mělo být pomoci shora uvedenému
posunu ekonomiky jako celku ve směru šipky vzhůru. To lze poněkud zjednodušeně vysvětlit tak, že
veřejné intervence by měly jednak vytvářet prostředí pro takový posun, jednak by měly být cílené tak,
aby jednotlivým podnikům usnadňovaly zvyšování konkurenceschopnosti podle shora uvedených
faktorů.
XII.3 Analýza dílčích problémových okruhů české ekonomiky.
Shora popsaný systém faktorů a podmínek rozvoje ekonomiky ČR je dále rozveden, konkretizován a
vysvětlen v členění na jednotlivé problémové okruhy či témata. Toto rozdělení silně provázaného
systému na dílčí části je nezbytné, protože teprve detailní popis jednotlivých problémových okruhů
umožní analyzovat příčiny současného stavu, jeho důsledky a možná rizika vývoje.
XII.3.I
Problémový okruh 1: Slabý domácí podnikatelský sektor
Projevy a dílčí problémy
Tempo růstu produktivity a exportní výkonnosti domácích podniků výrazně zaostává za
segmentem firem pod přímou zahraniční kontrolou.
Odbyt velké části domácích podniků v průmyslu silně závisí na poptávce ze strany poboček
zahraničních firem umístěných v ČR nebo v blízkém okolí (s převahou Německa, Rakouska,
Nizozemí).
Většina domácích firem není schopna samostatně obsazovat náročné a / nebo vzdálené trhy. U
některých je to způsobeno neschopností prosadit se na těchto trzích. U jiných zase jejich velikostí
190
a fází rozvoje, v níž je přirozené zatím cílit spíše na domácí nebo blízké okolní trhy jako relativně
snazší způsob expanze.
Závislost domácího podnikového sektoru na poptávce zahraniční firem, skrze něž většinou pronikají
na evropské/světové trhy, ukazuje, že hospodářský růst ČR je silně závislý na „dovozu“ podnikavosti
ze zahraničí. Průzkumy ve firemním sektoru ukazují, že podnikavost českých firem (zejm. kompetence
v oblasti marketingu, inovačního managementu a řízení), která by se projevila v úspěšném a
rostoucím exportu, zvláště na náročnější zahraniční trhy, je omezená a problematická. Jedním
z důvodů je i to, české firmy pronikají na již obsazené trhy, i když existují příklady českých firem,
kterým se to daří.
Obrázek 5: Strom problémů – slabý domácí podnikový sektor
Domácí podnikový sektor obsahuje malý počet velkých firem, přičemž o velkých firmách lze hovořit
pouze v národním měřítku. Z hlediska reálné ekonomické a finanční síly je domácí podnikový sektor
tvořen převážně firmami, které jsou v celoevropském či globálním měřítku malé (nikoliv ve smyslu
definice MSP). Většina z relativně větších (dle definice MSP velkých) domácích firem dále neroste
nebo roste pomalu. Tyto firmy jsou koncentrovány do oborů s nízkou znalostní intenzitou (hutnictví,
agrochemie a potravinářství apod.).
Uvnitř domácího podnikového sektoru je mnoho dynamicky rostoucích firem, nicméně se jedná
zejména o malé a střední firmy s relativně krátkou dobou existence. Vzhledem k velikosti a množství
25
se jejich dynamika významněji neprojevuje na celkové výkonnosti celého domácího sektoru . Právě
tento segment firem přitom představuje klíčovou cílovou skupinu pro strategicky zaměřenou asistenci
ze strany veřejného sektoru.
České firmy mají menší schopnost vytvářet a zejména prodávat inovace. Tempo vývoje podnikových
26
VaV kapacit domácích firem silně zaostává za segmentem poboček zahraničních společností . Ty
25
Viz Socio-ekonomické analýzy, kapitola V.5 Národní úroveň, s. 89-91.
26
Viz Socio-ekonomické analýzy, kapitola V.5 Národní úroveň, s. 90, graf 66 - Výdaje na VaV podle vlastnictví podniků, 20002008
191
přitom mají rozhodující objem strategických aktivit mimo ČR. To úzce souvisí s tím, že široce
27
rozšířenými znaky konkurenčních a tržních strategií domácích firem jsou :
o
budování konkurenční výhody na nízkých nákladech namísto pro trh nových inovacích,
o
spoléhání se na budoucí poptávku již existujících odběratelů,
o
preference udržení současné situace před snahou o další růst,
o
spoléhání se pouze na vlastní kompetence a nedůvěra v přínosy ze spolupráce,
o
problémy nahlíženy spíše jako překážky než příležitosti.
V důsledku těchto skutečností mají domácí firmy omezený potenciál růstu vycházející či založený na
znalostně orientovaných aktivitách. To má důsledky také v celkově nízké dosavadní kapacitě a
úspěšnosti rozvoje znalostní ekonomiky v ČR.
Příčiny a důkazy
Podnikový sektor jako celek, samozřejmě s několika výjimkami, vstoupil do procesu přechodu na
trhem řízenou ekonomiku ve stavu silné zaostalosti v podnikavosti, technologiích, řízení, obchodu
atd. Dodnes se podniky bez účasti zahraničního kapitálu s následky těchto skutečností potýkají.
Tyto skutečnosti také souvisí s přetrvávající nižší mírou podnikavosti domácího sektoru, kterou
ukazují terénní průzkumy..
Nižší míra podnikavosti je zčásti důsledkem několik desetiletí trvajícího přerušení kontinuity trhem
řízené ekonomiky. Neméně důležitá je ale minimální snaha o její posílení v transformačním
období, včetně jejího posilování již během vzdělávání. Důsledkem je výrazný předstih v rozvoji
technických kompetencí lidí a firem před kompetencemi netechnickými, které jsou pro úspěšný
rozvoj firem minimálně stejně důležité. Převažující charakter zapojení domácího podnikového
sektoru do hodnotových řetězců rozdíl v rozvinutosti technických a netechnických kompetencí
ještě umocnil. Jedná se přitom o jednu z klíčových bariér růstu domácího sektoru, protože
vynikající technické kompetence a schopnost řešit i složité technické problémy jsou dostatečné (a
nutné) zapojení do dodavatelských řetězců, zatímco pro vstup na trhy konečných zákazníků a pro
posun v hodnotových řetězcích výše jsou důležité kompetence obchodní a manažerské.
Z toho důvodu nedostatečně rozvinuté netechnické kompetence (resp. omezené zkušenosti
s jejich praktickým uplatněním) u většiny zástupců domácího podnikového sektoru výrazně snižují
potenciál pro zhodnocení jejich rozvinutých technických kompetencí na zahraničních trzích. Tento
problém se týká silněji MSP, které obvykle nemohou delegovat jednotlivé funkce na
specializované týmy, není však omezen pouze na ně.
Souhrnným důkazem je nižší tempo růstu produktivity a exportní výkonnosti než v segmentu
poboček zahraničních firem, stejně jako výrazně nižší podíl na existujících kapacitách VaV (výdaje
28
a pracovníci VaV ).
Dalším dokladem je skutečnost, že většina progresivních oborů, jejichž relativně vysoké
zastoupení posouvá ČR výše v žebříčcích konkurenceschopnosti, je (podle kvantitativních
ukazatelů) vázána na aktivity zahraničních firem (např. výroba kancelářských (pří)strojů, služby
29
ICT, výroba dopravních prostředků ad.) . Domácí subjekty dominují především s segmentech
dílčích a jednodušších komponentů (viz odvětvové analýzy v Socio-ekonomické analýze).
Nicméně, identifikace těchto problémů a jejich příčin je možná pouze prostřednictvím
27
Viz Socio-ekonomické analýzy, kapitola Inovační strategie firem v ČR, s. 103-105.
28
Viz Socio-ekonomické analýzy, kapitola V.5 Národní úroveň, s. 89-91.
29
Viz Socio-ekonomické analýzy, kapitola III Odvětvové analýzy.
192
kvalitativního šetření přímo mezi firmami. Důkazem pro tato tvrzení jsou proto zejména terénní
šetření provedená zpracovatelem v ČR v posledních třech letech.
V současnosti se rozhodující „masa“ potřebné podnikavosti koncentruje v omezené části
domácího podnikového segmentu. Zejména v dynamických (v naprosté většině po roce 1990
nově vzniklých) MSP a několika málo velkých podnicích, které dynamicky rostou a jsou schopny
rozšiřovat svou působnost i na náročných zahraničních trzích. Jedním z průvodních jevů aktivit
30
této části domácího segmentu je postupný růst intenzity investic domácích firem v zahraničí .
Vedle exportu tak právě vlastní PZI skýtají významný potenciál růstu domácího podnikového
sektoru, neboť umožňují překonat důsledky malého domácího trhu. Bohužel je tento segment
dosud značně omezený a firmy většinou malé a mladé. Přesto mezi nimi lze najít takové, které si
již vytvořily dobré postavení na světových trzích.
Další bariérou rozvoje domácího sektoru firem je omezená motivace místních podnikatelů dále
zvětšovat své firmy. V rámci provedených terénních průzkumů se ukázalo, že nemalá část
místních podnikatelů nemá zájem o další silný růst svých firem. Příčin omezené motivace
k dalšímu růstu je více a je obtížné je zobecnit. Hlavním důsledkem však je, že nedostatečná
motivace v zásadě blokuje nemalé růstové zdroje, které jsou využívány spíše na reprodukci
současného stavu. Zvlášť významný je tento omezující faktor rozvoje domácího sektoru podniků
v případě znalostně orientovaných společností. V rámci provedených terénních průzkumů byl
tento typ osobních motivací podnikatelů v různé míře zaznamenán ve třetině navštívených firem.
Nedostatečně rozvinutý trh podnikatelských služeb představuje další bariéru rozvoje domácího
podnikového sektoru. Ačkoliv většina v rozvinutých ekonomikách typických služeb na trhu
existuje, jejich kvalita je nízká a cena obdobných zahraničních služeb vysoká. To podporuje
spoléhání se pouze na vlastní kompetence. Ty však nikdy nemohou mít potřebnou kvalitu ve
všech potřebných oblastech. Zkušenosti s nízkou kvalitou místních služeb vytváří atmosféru
nedůvěry v tento typ služeb, včetně případné nabídky zprostředkování těchto služeb veřejným
sektorem.
Za bariéru rozvoje domácího sektoru podniků je často označován také horší přístup k novým
technologiím a kapitálu. Tuto příčinu lze samu o sobě akceptovat pouze v průběhu
transformačního období, kdy byl rozdíl mezi domácími a zahraničními podniky opravdu zásadní.
V současnosti je však dostupnost nejnovějších technologií dobrá a prakticky shodná pro všechny
subjekty české ekonomiky, otázkou je samozřejmě její zafinancování. I to si domácí podniky
mohou dovolit, pokud mají kvalitní produkty a jasnou podnikovou strategii, s kterou se dokáží
prosadit na náročnější trhy. Sama o sobě totiž technologie poskytne podnikům výhodu jen
dočasně – než ji nakoupí i jejich konkurenti a dosáhnou například opět srovnatelné produktivity.
Velké zahraniční firmy mají velmi často výhodu mateřské společnosti, která jim může pomoci
s financováním nových technologií, předáním know-how apod. Navíc domácí MSP mají se
světovými trhy zatím stále relativně krátkou zkušenost. I proto může být podle nás dostupnost
technologií a kapitálu stále určitou bariérou, ne však sama o sobě, ale v kombinaci s předchozími
faktory. Respektive, samotná podpora dostupnosti technologií a kapitálu problémy domácího
podnikového sektoru nevyřeší.
Důsledky
30
Domácí podnikatelský sektor zatím není dostatečně silný, aby mohl nahradit pokles přínosu PZI
k růstu a zaměstnanosti. Proto je (zejména v delším období) nezbytné podporovat rozvoj silného
domácího sektoru firem, a to zejména schopných rozšiřovat svou působnost (exportem i PZI) na
zahraničních trzích a jejichž konkurenční výhoda by byla z velké části generována interně. Rozsah
Byť jsou příčinou nemalého objemu těchto investic daňově optimalizační motivy.
193
a kvalita takto fungujícího podnikového sektoru bude v delším období silně ovlivňovat jak růstový
potenciál ekonomiky ČR, tak její náchylnost k cyklickým výkyvům a strukturálním problémům,
jejichž četnost a intenzita se v souvislosti s globalizací zvyšuje.
Slabá pozice domácího podnikového sektoru je spojena s jejich slabou a závislou pozicí
v globálních produkčních sítích a také s omezenou schopností pronikat na náročné trhy ke
konečným zákazníkům. I když je to částečně dáno historickými důvody – vývojem české
ekonomiky po r. 1990 – jsou snaha a úspěch českých firem v přibližování koncovým zákazníkům
dlouhodobě velice důležité pro stabilitu české ekonomiky. A role veřejného sektoru spočívá v tom,
tuto cestu domácím firmám usnadnit.
Schopnost posunout se výše v globálních produkčních řetězcích a proniknout na náročné trhy je
samozřejmě spojena s široce pojímanou podnikavostí domácích podniků. Stejně tak je ale
spojena s rozvojem a posilováním znalostně, technologicky založených a inovačně orientovaných
aktivit, zjednodušeně s vytvářením vlastního (a nikoliv jen přejímáním cizího) know-how.
Neschopnost ale i slabá motivace tyto aktivity intenzivněji reagovat je jedním z důvodů
dosavadního slabšího postavení domácího sektoru podniků. Zároveň slabý domácí podnikový
sektor představuje sám o sobě bariéru posilování znalostní ekonomiky v ČR, protože slabé firmy
mají nedostatek zdrojů pro rozvoj znalostně založených aktivit a nižší potenciál tyto aktivity vůbec
vytvářet a stavět na nich svou konkurenceschopnost. Slabost endogenního podnikového sektoru a
nerozvinutost znalostní ekonomiky se vzájemně podporují a řešení jednoho problému bez
druhého nepovede k úspěchu.
XII.3.II
Problémový okruh 2: Závislost ekonomického růstu na zahraničních firmách
Velký význam zahraničních firem, resp. exportu, pro českou ekonomiku je přirozeným důsledkem
vývoje v uplynulých letech, a přestože je nazýván „problémem“, v žádném případě to neznamená, že
zahraniční firmy, přímé zahraniční investice a vázanost české ekonomiky na ekonomiku globální jsou
něčím špatným. Znamená to pouze, že velký význam zahraničních firem a velmi častá vázanost
domácích firem na světové trhy skrze zahraniční firmy (doma i v cizině) s sebou nesou určité projevy a
důsledky, které mohou být v budoucnu rizikem pro českou ekonomiku.
Malá, otevřená ekonomika, jíž je Česká republika, se bez zahraničních investic a investorů nemůže
obejít, ani bez dodavatelské provázanosti na světové trhy, nicméně současně je žádoucí posilovat
kvalitu, konkurenceschopnost a rozvoj/růst domácích firem tak, aby naopak ony se mohly stávat ve
větší míře přímými zahraničními investory a producenty/exportéry koncových výrobků na vyspělých
světových trzích.
Hlavním hnacím segmentem ekonomiky na území ČR byly dosud firmy pod zahraniční kontrolou
(dále jen zahraniční firmy), a to buď přímo, nebo tím, že vytvářely poptávku po produkci domácích
31
firem .
Pobočky zahraničních firem dosahují významně rychlejšího tempa růstu produktivity a exportu než
endogenní podnikový sektor. Představují hlavní aktéry zapojující ČR do evropské a skrze ni do
globální ekonomiky.
Zároveň jsou hlavním zdrojem transferu technologií, manažerských metod a dalších ověřených
praktik do ČR, čímž silně přispívají k růstu produktivity místní ekonomiky. Pro významnou část
domácího (endogenního) podnikového sektoru představují klíčové zákazníky, což na druhou
stranu generuje určité problémy (viz níže).
31
Viz Socio-ekonomické analýzy, kapitola II.6 Přímé zahraniční investice, s. 26.
194
Zahraniční firmy zaměřené na produkci obchodovatelnou na světových trzích využívají podmínky v ČR
32
zejména pro realizaci výroby, montáže a distribuce produkce určené pro evropské trhy. Současně
třeba zdůraznit, že v rámci globální ekonomiky patří naprostá většina zde přítomných investorů mezi
inovačně a technologicky založené firmy, které se pohybují na vrcholu hodnotového řetězce. Často
v ČR umísťují i náročnější a složitější výrobu, avšak aktivity vázané na strategické a znalostně
intenzivní aktivity (strategické služby, vývoj nebo dokonce firemní výzkum) jsou v ČR zatím
33
umísťovány jen v malé míře .
Česká republika představuje pro zahraniční firmy zatím převážně (kvalitní) výrobní základnu a výrobní
investice měly rozhodující podíl na přílivu PZI. Pobočky zahraničních firem v oborech zaměřených na
ovládnutí místního trhu (především sektor služeb) sice zajišťují i část strategických aktivit, nicméně
jejich přínos pro růst ekonomiky jako celku je omezen velikostí domácího trhu. Lokalizace
strategických činností zahraničních firem v ČR, s působností pro světové či evropské trhy, se stále
děje jen v omezené míře. V důsledku toho je významná část aktivit, které určují výkonnost české
ekonomiky, ovlivňována rozhodnutími ze zahraničí, protože rozhodování českých poboček
zahraničních firem je často významně vázáno na rozhodování v centrálách firem.
Rozsah této podřízenosti (míra autonomie) se liší případ od případu. Obecně míra autonomie místních
poboček zahraničních firem roste s rozsahem vykonávaných funkcí pro mateřskou společnost. U
většiny místních poboček ve zpracovatelském průmyslu je však rozhodující objem strategických a
znalostně intenzivních aktivit (strategické řízení, marketing, vývoj, obchod ad.) realizován mimo
Českou republiku.
Obrázek 6: Strom problémů – růst tažen zahraničními firmami
Opětovné získání konkurenceschopnosti podnikového sektoru v době transformace ekonomiky
vyžadovalo zásadní vstupy v podobě moderních technologií, manažerských postupů, přístupu na
rozvinuté trhy ad. Tyto vstupy prakticky nebylo možné získat jinak než prostřednictvím přílivu PZI.
32
Nikoliv strategických marketingově-obchodních, ale koncových aktivit bezprostředně souvisejících s fyzickou distribucí
produkce (doprava, logistika, vyřízení objednávek apod.).
33
Doložit tuto informaci jednoduše pomocí dostupných statistických dat není možné, podporují ji ale jednoznačně rozsáhlá
terénní šetření zpracovatele zahrnující téměř 400 podniků z ČR, ale také údaje z jednoho klíčových odvětví české ekonomiky –
automobilového průmyslu. Z celkového počtu firem pod zahraniční kontrolou s více než 20 zaměstnanci, které lze přiřadit
k automobilovému průmyslu, jich výzkumně-vývojové aktivity realizuje pouze 37 (viz Pavlínek, Ženka, 2010).
195
V důsledku kombinace (i) geografické (a kulturní) blízkosti rozvinutým evropským ekonomikám, (ii)
atraktivnímu poměru ceny a kvalifikace pracovní síly, (iii) relativně rozvinuté technické
34
infrastruktury a (iv) probíhajících změn geografické organizace produkčních systémů se ČR stala
významnou evropskou destinací pro lokalizaci standardizovaných aktivit vyžadujících větší
nasazení lidské práce, díky průmyslové tradici především ve zpracovatelském průmyslu.
Dokladem je zvýšení podílu zpracovatelského průmyslu na vytvořené HPH o 11,6 p.b. mezi lety
35
1995-2008, zatímco v zavedených tržních ekonomikách se tento podíl významněji nezměnil .
Z kvantitativního hlediska (podíl na zaměstnanosti a HPH) se tak z ČR postupně stala jedna
z nejvíce průmyslových zemí světa. Nicméně v rámci (globálních) hodnotových řetězců se její
stěžejní specializací stalo zajištění výroby a montáže (byť postupně stále více náročné )určené
pro evropské a další blízké trhy, zatímco rozhodující objem strategických aktivit souvisejících
s touto produkcí je realizován v zahraničí. Tohoto modelu postupně začaly využívat nejen
evropské, ale stále více i americké a asijské firmy (viz př. Hyundai). Dokladem je mimořádně silný
růst exportní výkonnosti, který je v případě evropských trhů nesrovnatelně vyšší než u trhů mimo
36
Evropu . Růst exportní výkonnosti je přitom tažen zahraničními firmami.
Podíl podniků pod zahraniční kontrolou během sedmi let se prakticky zdvojnásobil a v roce 2008
subjekty pod zahraniční kontrolou vytvořily téměř třetinu hrubé přidané hodnoty v české
ekonomice. Ještě v roce 1995 byl podíl těchto podniků pouze 5 %. Tempo zapojování do
nadnárodních vlastnických skupin relativně zpomaluje s tím, jak ubývá množství subjektů ve
vlastnictví státu určených pro privatizaci a také polevuje vlna nejvyššího přílivu přímých
zahraničních investic. Ve zpracovatelském průmyslu dosahuje podíl zahraničních podniků v
průměru 56 %, v odvětví dobývání surovin tvoří dokonce tři čtvrtiny.
Význam firem pod zahraniční kontrolou pro českou ekonomiku dokládá také vysoký náskok
v produktivitě práce – zatímco v roce 2007 produktivita práce (HPH na 1 pracovníka) dosahovala
u domácích podniků přibližně 433 tis. Kč, u podniků pod zahraniční kontrolou byla téměř
dvojnásobná, 814 tis. Kč. A například v potravinářském průmyslu byl rozdíl téměř trojnásobný
(374 tis. Kč vs. 1 027 Kč).
Důsledky
34
Další hospodářský růst ČR závisí na jeho budoucí atraktivitě pro aktivity zahraničních firem.
Vzhledem k postupné ztrátě schopnosti ČR konkurovat cenou místních výrobních vstupů se
výrazně zvyšuje význam necenových faktorů konkurenceschopnosti. V některých z těchto faktorů
(vzdělanost a vzdělávací systém, institucionální prostředí, kvalita veřejného výzkumu ad.) ČR sice
předstihuje dosavadní konkurenty mezi tranzitivními a rozvíjejícími se ekonomikami. Nicméně ve
srovnání se zavedenými tržními ekonomikami významně zaostává. To je problém, neboť má-li ČR
dlouhodobě růst a vytvářet kvalitní pracovní místa, musí soutěžit s rozvinutými a nikoliv
tranzitivními a rozvíjejícími se ekonomikami. Vzhledem k závislosti na aktivitách zahraničních
společností přitom bude důležitým faktorem charakter dalšího vývoje outsourcingu a offshoringu,
resp. technologických změn, které ovlivní další trendy vývoje geografické organizace produkčních
systémů v globálním měřítku a vytvoří tím základní rámec, v němž ČR bude usilovat o příliv
kvalitativně odlišných typů PZI než doposud. Ještě důležitějším faktorem, neboť ten je možné
Zjednodušeně označovaných jako vlny outsourcingu a offshoringu
35
V některých zavedených tržních ekonomikách (USA, UK ad.) došlo k mírnému poklesu podílu zpracovatelského průmyslu na
tvorbě HPH, zatímco v jiných k mírnému zvýšení (Německo, Finsko ad.). Celkově k významnější změně nedošlo a změny u
jednotlivých zemí byly na rozdíl od ČR v řádu několika málo jednotek p.b. Blíže viz Socio-ekonomické analýzy, kapitola II.7
Vývoj struktury hospodářství, s. 32-35.
36
Viz Socio-ekonomické analýzy, kapitola II.5 zahraniční obchod, s. 17-18.
196
přímo ovlivnit, je ale schopnost české ekonomiky posílit ty faktory, které budou v této soutěži
klíčové.
Při předpokládaném pokračujícím snižování tempa přílivu PZI, potenciálním růstu des-investic
zahraničních firem a nízké úspěšnosti ČR v soutěži o PZI kvalitativně vyšší povahy hrozí
dlouhodobá stagnace a podstatné zhoršení situace na trhu práce. Zvlášť silné tyto dopady mohou
být, pokud dojde ke všem třem uvedeným jevům současně, což nelze vyloučit.
Dosavadní dominantní význam přímých zahraničních investic pro ekonomický růst České
republiky a současně reálné obavy ze zpomalení přílivu zahraničních investic, resp. z proměny
charakteru přímých zahraničních investic, ukazují na nutnost posílení domácího sektoru podniků.
Ten sice nemůže přímé zahraniční investory krátkodobě či střednědobě nahradit, ale pro význam
tohoto sektoru pro růst konkurenceschopnosti ČR by měl růst.
XII.3.III Problémový okruh 3: Nerozvinutá znalostní ekonomika
Strategie a budování konkurenční výhody většiny firem domácího podnikového sektoru jsou
založeny na zvyšování efektivity produkce skrze snižování nákladů a přejímání cizího know-how
37
namísto vlastní tvorby nových znalostí a jejich zhodnocení na trzích prostřednictvím inovací .
To neznamená, že firmy neinovují. Naopak inovují intenzivně, ale silně převažují inovace, jimiž místní
firmy pouze dohánějí lídry trhu a své další konkurenty. Tento typ inovací vede „pouze“ k rozšíření
oblastí, v nichž jsou schopny na zahraničních trzích nabídnout svou hlavní výhodu, kterou jsou nízké
ceny vstupů. Takové inovace však nevytváří základ dlouhodobější výhodě a nevytváří prostor pro
významné zvyšování mezd a tvorbu kvalitních pracovních míst.
Obrázek 7: Strom problémů – znalostní ekonomika
37
Rozhodující objem znalostně intenzivních ale také strategických aktivit, jako je obchod, marketing,
komunikace se zákazníky, místních poboček zahraničních firem je realizován mimo ČR.
V důsledku toho mají tyto pobočky, včetně jejich místních dodavatelů, velmi omezený prostor pro
inovace. Ten se u většiny omezuje na dílčí procesní a technologické inovace ve výrobě a montáži.
Pokud jsou místní pobočky zapojeny do koncernového VaV, tak obvykle jako dodavatelé dílčích
Viz Socio-ekonomické analýzy, kapitola V.5 Národní úroveň a kapitola Inovační strategie firem v ČR, s. 103-105.
197
informací z výrobního procesu či realizátoři koncových zákaznických řešení, ale nikoliv jako
součást hlavních VaV kapacit.
Dalším znakem nerozvinuté znalostní ekonomiky v ČR je přetrvávající uzavřenost inovačního
systému. Většina subjektů stále spoléhá především na svoje vlastní vnitřní zdroje, především své
zaměstnance, a s dalšími subjekty, firmami, ale především také univerzitami a výzkumnými
organizacemi, spolupracuje jen omezeně.
Jednou z příčin je určitě charakter inovací, kterým dominují menší inovace založené do značné
míry na existujících znalostech. Další příčina je na straně akademických institucí, které jsou stále
velmi uzavřené, realizují VaV aktivity podle svých potřeb a cílů, bez jasné návaznosti na potřeby
aplikační sféry. Zjednodušeně lze říci, že firmy vykazují velmi omezenou inovační poptávku,
kterou však významným způsobem nepodporují ani místní VŠ a výzkumné organizace.
Převažující pozice firem v hodnotových řetězcích se vyznačuje velkou vzdáleností od koncových
trhů a zákazníků. Práce s koncovými trhy a zákazníky (vyhledávání nových příležitostí, předvídání
potřeb zákazníků ad.) je spolu s výstupy výzkumu a vývoje klíčovým zdrojem znalostí potřebných
pro úspěšné inovace. Za většinu poboček zahraničních firem tuto práci vykonává mateřská firma
či jiná její pobočka mimo ČR. Významná část endogenního podnikového sektoru je de-facto
v podobné situaci, neboť se specializuje na technická řešení zadání svých zákazníků, kterými jsou
opět zahraniční firmy či jejich blízcí dodavatelé, kteří ovládají trhy koncových produktů či
modulárních produktů blízkých finální produkci.
Rozvinutost technických kompetencí firem výrazně převyšuje jejich kompetence v oblasti
marketingu, inovačního managementu, obchodu a dalších netechnických podnikových funkcí.
Průmyslová tradice projevující se rozvinutými technickými dovednostmi lidí byla součástí
primárních příčin silného zájmu zahraničních firem o ČR. Nicméně s rozvojem jejich aktivit na
území ČR se z této výhody stala zároveň jedna z bariér rozvoje inovačního podnikání. Vzdálenost
od koncových trhů a rozvoj funkční specializace ČR jako výrobní základny pro evropské trhy vedly
k velmi silné poptávce po dodávkách různorodých komponent na míru dle zadání poboček NNS či
jejich dodavatelů. Růst této poptávky byl v důsledku objemu příchozích PZI natolik silný, že velká
část místních firem se prakticky nemusela starat o vyhledávání nových příležitostí, trhů a
zákazníků. Zároveň se nemusely ani příliš věnovat inovacím, neboť zadání od odběratelů byla
poměrně konkrétní a prostor pro inovace se vztahoval prakticky pouze na technologický proces
vedoucí k minimalizaci ceny výsledné produkce.
Spolupráce mezi akademickým a podnikovým sektorem je v ČR podle výsledků socio-ekonomické
analýzy stále limitovaná. Na celkových finančních prostředcích plynoucích do veřejného VaV se
podnikatelský sektor podílí zhruba 6 % a v roce 2008 uvedlo pouze 29 pracovišť z celkového
počtu 183 provádějících VaV ve vysokoškolském sektoru, že obdrželo od podniků působících v
38
ČR nějakou částku na provedení VaV . Transfer technologií a spolupráce mezi aplikační sférou a
hlavními znalostními institucemi, které jsou klíčovými zdroji inovací, zatím moc neexistuje.
Potenciál veřejného výzkumu pro ekonomický rozvoj tak zůstává prakticky nevyužit.
Důsledky
Nerozvinutá znalostní ekonomika představuje zásadní bariéru pro oba výše zmíněné problémové
okruhy – její posilování je klíčové jak pro získání vyšší kvality stávajících i nových PZI, tak i pro
38
Viz Socio-ekonomické analýzy, kapitola V.5 Národní úroveň, s. 86 a tabulka 17 - Struktura výdajů na VaV v sektorech
provádění podle zdrojů financování, 2008 (%).
198
posílení rozvoje domácího sektoru podniků. Bez posílení znalostní ekonomiky je růstový potenciál
české ekonomiky značně omezený.
ČR ztrácí postupně své dosavadní výhody relativně levné a kvalifikované pracovní síly a
průmyslové tradice, které byly hlavními faktory pro příchod zahraničních investorů. Pro řadu
aktivit, které zde tito investoři umístily, už ale ČR přestává být výhodné a hrozí jejich odchod do
jiných regionů. Pokud však ČR chce udržet (a posílit) životní úroveň a ekonomický růst, musí
dokázat tyto odchody nahradit novými aktivitami. K tomu je třeba posunout se po šipce na obrázku
2 výše mezi inovačně založené ekonomiky a začít efektivně soutěžit o kvalitativně vyšší typy PZI.
A pro ty jsou klíčové především faktory vázané na rozvinutou znalostní ekonomiku – vysoce
kvalifikovaní a specializovaní pracovníci technických a přírodních oborů, atraktivní a efektivní
příležitosti pro spolupráci s akademickými institucemi, fungující institucionální prostředí a
konzistentní, předvídatelné podnikatelské prostředí, včetně hospodářských strategií a politik, a
také potenciál zajímavých partnerů z řad dalších podnikatelských subjektů.
Pokud se tento posun české ekonomiky nezdaří, je zde vysoké riziko stále častějšího odchodu
existujících investorů, které navíc nebudou nahrazováni novými, pro které ČR nebude atraktivní.
Souvisejícím důsledkem těchto procesů je samozřejmě nepříznivý vývoj na trhu práce. Až do
vypuknutí současné ekonomické krize převažovali mezi nezaměstnanými především uchazeči
s minimální kvalifikací, zčásti také lidé starší 50 let. Již ale současná krize přinesla změnu, kdy o
práci začali přicházet stále více i kvalifikovaní pracovníci ve výrobní sféře, po kterých byla ještě
před krizí vysoká poptávka. Tito pracovníci by mohli být vystaveni většímu tlaku i v budoucnu,
pokud by ČR začaly ve větší míře opouštět stávající investice a méně sofistikované výroby, které
by nebyly nahrazeny novými aktivitami, ať domácích či zahraničních firem.
XII.3.IV Problémový okruh 4: Energetika
Předchozí kapitoly, týkající se energetiky, zejména pak kapitola Analýza oblasti energetiky, položily
základ k detekování potřeb v oblasti energetiky s ohledem na možnosti tyto potřeby podpořit veřejnými
intervencemi, a to se přihlédnutím k možnostem kohezní politiky. Dále jsou tyto potřeby přehledně
uvedeny:
Podpora výzkumu a vývoje
V oblasti vědy a výzkumu existují jednotlivé podporované programy v rámci grantových schémat.
V souladu se SEK konstatujeme, že chybí však ucelená dlouhodobá strategie podpory konkrétních
oblastí a mechanismus jejího naplňování. V oblasti energetiky také chybí specializované výzkumné
pracoviště, deficit částečně nahrazují poradenské firmy a privatizované výzkumné ústavy. Na výzkumu
v oblasti energetiky se prakticky nepodílejí vysoké školy. Řadu úkolů zadává a řeší podnikatelská
sféra avšak s omezenou koordinací. Viz kapitola: Státní energetická koncepce
Detekované potřeby:
•
Podpora výzkumu a vývoje skladování energie,
•
Podpora výzkumu a vývoje geotermální energetiky
•
Podpora výzkumu a vývoje využití vodíku v energetice
•
Podpora výzkumu a vývoje v jaderné energetice
•
Podpora výzkumu a vývoje v oblasti elektromobility
•
Podpora výzkumu a vývoje využití CNG
Energetický mix ČR
Vyvážený energetický mix je klíčovým požadavkem uvedeným v SEK. Viz kapitola Vyvážený mix
zdrojů Současný energetický mix ČR je založen na vysokém využití domácích zdrojů primární energie.
199
Podíl domácích zdrojů na konečné spotřebě energie činí okolo 50 %. Vysokou míru soběstačnosti
vykazuje výroba elektřiny, kde čistá výroba elektřiny z domácích zdrojů prakticky plně pokrývá domácí
spotřebu (ze zhruba 96 %). Podíl výroby tepla z domácích paliv ve všech zdrojích tepla činí cca 60 %,
v centralizovaných zdrojích (teplárnách a výtopnách) je to více než 80 %. Podíl tepla dodaného z
kombinované výroby celkem činí 42 %, v tom u velkých a středních zdrojů je tento podíl asi 75 %. Z
hlediska zabezpečenosti výkonové bilance vykazovala na konci roku 2008 ČR volnou kapacitu
(„Remaining capacity“ dle metodiky UCTE) na úrovni 30 % maximálního zatížení, a pro rok 2010 se
velikost tohoto ukazatele očekává nižší, zhruba 16 %. Struktura výkonových a regulačních rezerv je
tedy plně dostačující pro udržení spolehlivého provozu; ve všech kategoriích regulačních služeb
existuje převaha disponibilní kapacity nad potřebami.
Vzhledem k poměrně příznivému vnímání jaderné energetiky jak ze strany politických kruhů, tak ze
strany veřejnosti, se jeví oblast elektroenergetiky jako udržitelná i pro budoucí desetiletí.
Předpokládám je další rozvoj. Viz kapitola Zpráva „Pačesovy komise“ (NEK)
Určitým problémem pro budoucnost se jeví tenčící se využitelné zdroje domácího uhlí, což primárně
ohrožuje zejména zásobování teplem (již dnes mají některé teplárny garantované dodávky uhlí
pouze do roku 2012; zatímco dnes může zatím jít i o obchodní politiku dodavatelů, v blízké
budoucnosti to již může být skutečný, nejen cenový problém). Proto je nezbytné soustředit se
výrazným způsobem na hledání a pořizování alternativních zdrojů tepla, a to nejen pro domácnosti.
Paralelně s tím by měly pokračovat i programy na podporu snížení spotřeby tepla.
•
geotermální energetika – investiční podpora výzkumu a vývoje v oblasti využívání geotermální
energie. Investiční podpora v rámci státních programů podpory a strukturálních fondů
využívající finanční zdroje Evropské unie. Cílem je příprava této technologie ke komerčnímu
využití, podpora geologického průzkumu a také realizace pilotního projektu geotermálního
(kombinovaného) zdroje, následně i podpora několika „sériových“ projektů.
•
solární energetika – omezená investiční podpora v rámci státních programů podpory a
strukturálních fondů využívající především finanční zdroje Evropské unie. Investiční podpora
musí splňovat požadavky vyplývající z připravovaného zákona o podporovaných zdrojích
energie.
•
Zateplování – zde je jednoznačným cílem omezit spotřebu tepla, je vhodné zde pokračovat i
v investiční podpoře
•
zvážit přípravu/zavedení dopravních tras (plavba, železnice) pro případný budoucí dovoz
zámořského uhlí (Austrálie, Jižní Afrika, USA)
•
fotosolární (termální) energie pro ohřev vody, a to pouze pro vlastní potřebu podniků, v rámci
přísných hodnotících kritérií
Energetická náročnost ČR
Předpoklady pro detekování potřeb v této oblasti jsou uvedeny zejména v kapitolách Současný stav v
zemích OECD a v kapitole Státní energetická koncepce V ukazatelích energetické náročnosti se ČR v
současnosti nachází nad průměrem EU-27. Toto postavení odpovídá tradiční průmyslové orientaci ČR
a pozici členských zemí nově přijatých do EU v letech 2004 a 2007. Při srovnávání je ovšem nutno
vzít v potaz rovněž rozdílnou ekonomickou výkonnost srovnávaných zemí, která prostřednictvím
nižšího ocenění produktů ovlivňuje parametr energetické náročnosti a dává zkreslený pohled na
samotné energetické nároky v té či oné zemi. Z hlediska spotřeby energie na obyvatele i z hlediska
200
spotřeby elektřiny na obyvatele se ČR nachází zhruba v průměru zemí EU. Zhodnocování spotřeby
primárních zdrojů energie přidanou hodnotou po roce 2000 výrazně vzrostlo. Nadále však existuje
poměrně vysoký potenciál úspor ovlivněný nedostatkem finančních prostředků pro investice do
úsporných projektů, a to především ve veřejném sektoru (školství, zdravotnictví) a sektoru bydlení, a
nedostatkem znalostí v oblasti efektivního využívání energie, zejména u domácností, terciární sféry a
malých a středně velkých průmyslových podniků.
•
•
Podpora snížení energetické náročnosti staveb
Podpora růstu HDP (podpora inovovaných výrob a produktů)
Přenosová soustava ČR
Předpoklady pro detekování potřeb v této oblasti jsou uvedeny zejména v kapitole Rozvoj síťové
infrastruktury a kapitole Rozvoj síťové infrastruktury Přenosová soustava ČR je relativně silně
propojena s okolními sítěmi. Souhrnná disponibilní přenosová kapacita dosahuje v poměru k
maximálnímu zatížení ČR 35 % v exportním, resp. 30 % v importním, směru a patří k jedněm z
nejvyšších v Evropě. Z hlediska dostupnosti pro obchod je ovšem snižována kapacitními omezeními v
sousedních zemích (zejména v Rakousku a Německu). Současně naše PS tranzituje výkon ve směru
sever/jih odpovídající až 20 % maximálního zatížení. Požadavky na tranzity s ohledem na rozvoj OZE
v severní Evropě dramaticky rostou. Pro udržení vysoké přenosové kapacity je stávající propojení
nedostatečné a nárůst tranzitních toků se projeví jak tlakem na snižování dostupné kapacity v
exportním i importním směru, tak i zhoršením spolehlivosti provozu (nárůst průměrné doby neplnění
kritéria N-1). Vysoká importní i exportní kapacita je nezbytná jak pro zajištění požadovaného
postavení ČR v obchodu s elektřinou a souvisejícími službami ve střední Evropě, tak i zajištění
odolnosti naší soustavy v případě rozsáhlých výpadků.
Trhy s elektřinou zatím fungují odděleně v jednotlivých zemích regionu. Pouze krátkodobé trhy České
a Slovenské republiky byly propojeny prostřednictvím implicitních aukcí. Nejsou propojeny národní
trhy s regulačními výkony a energií. Elektrizační soustava ČR je řízena jako samostatný regulační blok
v rámci decentralizovaného řízení synchronní oblasti. Zde je příležitost pro mezinárodní spolupráci.
Více o tomto tématu v kapitole: Mezinárodní spolupráce
Evropská politika transevropských energetických sítí (TEN-E) má stejné společné cíle jako politika
dopravních a jiných sítí, a to zajistit, aby byly propojeny národní rozvodné sítě v EU, aby k nim měly
přístup všechny regiony a aby se rozvodné sítě řídily na evropské, nikoliv na národní úrovni. První
pravidla Společenství týkající se TEN-E22 vzala v úvahu regionální rozměr a kritérium hospodářské a
sociální soudržnosti. Při výstavbě těchto sítí za podpory strukturálních fondů došlo k významnému
pokroku. Před koncem roku 2001 bylo zprovozněno pět plynovodů a dokončeno několik velkých
projektů rozvodu elektřiny, podstatné investice se uskutečnily v periferních regionech. Další pravidla
pro TEN-E, přijatá v červnu 2003, kladou důraz na rozvoj rozvodných elektrických sítí a zavádění
zemního plynu ve vnitrozemských oblastech a periferních a ultraperiferních regionech.
Z výše uvedeného je zřejmé, že budování rozvodných elektrických sítí již bylo v minulosti
podporováno v rámci kohezní politiky. Budování rozvodných sítí bude pravděpodobně nutné zejména
s ohledem za zvyšující se podíl OZE. Nestabilita a malá možnost predikce dodávek OZE vytváří
potřebu záložních zdrojů. Ty je nutno připojit do sítě.
Je nutné připomenout, že důležitost otázky kvality přenosových sítí si uvědomují i orgány
EU. Připravovaný strategický dokument Energy 2020, který má být zveřejněn 17. listopadu
2010 má podle dostupných zpráv obsahovat potřebu v hodnotě bilionu eur, aby zajistila
dodávky, reformovala energetické systémy a snížila znečištění.
Autoři této zprávy proto dávají ke zvážení možnost prosadit do nové kohezní politiky i podporu
budování rozvodných elektrických sítí.
201
•
Podpora provozování a budování rozvodné sítě
Plynárenské přepravní soustavy
Analýze potřeb v této oblasti jsme provedli v kapitole: Zvýšení energetické bezpečnosti a odolnosti
ČR. Na tomto základě formulujeme následující potřeby.
V oblasti plynárenské přepravní soustavy je zajištěno propojení se Spolkovou republikou Německo a
Slovenskem a ve směru východ/západ je dlouhodobě zajišťována mezinárodní přeprava plynu.
Podzemní zásobníky zemního plynu na území ČR o celkové roční kapacitě 3,077 mld. m3 jsou
využívány převážně pro potřeby tuzemského plynárenství a poměr stávající roční tuzemské spotřeby
plynu a existující kapacity podzemních zásobníků činí cca 35 %, což ČR řadí mezi přední státy EU v
uvedeném parametru. Důležitým údajem pro využití podzemních zásobníků plynu je jejich celkový
těžební denní výkon, který se reálně pohybuje od maxima 50 mil. m3 na počátku zimního období ke
33 mil. m3 ke konci zimního období.
V oblasti ropovodů a zpracování ropy je importní kapacita ropovodu Družba, který dopravuje ropu z
východu, 9 mil. t/rok a ropovodu IKL, který dopravuje ropu ze západu, 11 mil. t/rok. Skladovací
kapacita Centrálního tankoviště ropy, využívaného pro skladování nouzových zásob ropy, činí 1,73
mil. m3.
Na rozdíl od řady zemí EU se zatím nepodařilo zajistit pro ČR vyšší geografickou diverzifikaci zdrojů
energetických surovin. Ta by pravděpodobně měla být zajistitelná doplněním standardních potrubních
tras také trasami pozemními, zejména po vnitrozemských vodních cestách (jak je obvyklé v řadě
evropských zemí), částečně a nouzově i po železnici.
•
•
zvýšit diverzifikaci zdrojů a přepravních tras ropy a zemního plynu pomocí nových potrubních
propojení i s pomocí alternativních forem dopravy (plavba, železnice)
zvýšit kapacity zásobníků plynu a ropy (ropných derivátů) – částečně již probíhá
Podpora vzdělání v energetice
Podpora vzdělávání v energetice je jednou z priorit SEK. Viz., kapitola Státní energetická koncepce
Podíl elektroenergetiky, plynárenství, teplárenství a těžby surovin na celkové zaměstnanosti v roce
2007 činil cca 2 %, což představuje zhruba 100 tisíc pracovníků. Z tohoto počtu jich je 60 %
zaměstnáno ve výrobě, rozvodu a distribuci elektřiny, tepla a plynu, zbývajících 40 % v těžbě surovin.
V uplynulých letech se celkový počet zaměstnaných v tomto sektoru trvale snižoval a úbytek dosáhl
přes 27 tisíc osob (strukturální změny, technologický vývoj, outsourcing). Proti tomu působí rozvíjení
nových činností vyvolaných liberalizací energetického trhu. Silně nepříznivá je věková struktura
pracovníků v energetickém sektoru. Věkový průměr je 44 let, zatímco průměr v celé ekonomice 40 let.
Náročnost na kvalifikované profese vyjádřená podílem jednotlivých pracovních pozic se ve výrobě
energií zvyšuje, roste zejména podíl technických pracovníků (z 29 % v roce 2002 na 37 % v roce
2007). Je zde malý podíl odborníků a lidí s VŠ vzděláním oproti vyspělým zemím EU (17 % v ČR v
porovnání s 31 % v EU-15). Předpokládaný počet absolventů vysokých a středních škol v období 2010
až 2016 nezajišťuje dostatek odborníků pro náhradu pracovníků v důchodovém věku (deficit na úrovni
cca 35 % odchodů). Z hodnocení úrovně absolventů tak, jak je vnímají podniky, také vyplývá, že
energetiku ohrožuje snižování kvality výuky, která rozvíjí technické myšlení a znalosti v exaktních
oborech, jako matematika, logika, fyzika nebo chemie, a dále nedostatek multioborových znalostí. Je
důležité rozšířit výchovu veřejnosti v celém spektru energetického mixu, infrastruktury a ekonomických
souvislostech. V kontextu výchovy v rámci celoživotního vzdělávání rozšířit výchovu na komplex
udržitelné, efektivní a dovozně nezávislé energetiky, šetrné k životnímu prostředí. Tato filozofie
202
předpokládá, že komplexní pohled rovněž umožní dospívající mládeži nezkreslené rozhodování o
volbě budoucího povolání směrem k energetickým oborům.
•
•
Podporovat vzdělávání v technických oborech a zejména v energetice
Zvyšovat informovanost o energetických oborech, podporovat její přitažlivost pro budoucí
studenty
Energetická bezpečnost a odolnosti ČR
Energetická bezpečnosti a odolnosti je vlastně klíčovým cílem všech dokumentů zmíněných v této
zprávě. Jedná se o komplexní problematiku jejíž analýzu jsme provedli zejména v kapitole Zvýšení
energetické bezpečnosti a odolnosti ČR
Pro zásobování elektřinou existuje poměrně robustní přenosová soustava, která má dostatek
regulačních výkonů a přiměřená distribuční soustava zajišťující dostatek kapacit pro normální provozní
podmínky. Vysoce kapacitní propojení na sousední sítě a přebytkový charakter výkonové bilance
zajišťuje její významnou odolnost i v případech rozsáhlé kumulace poruch na výrobních zařízeních. V
případech rozpadu evropské sítě je ES ČR jako přebytková soustava schopna bezpečného přechodu
do krátkodobého ostrovního provozu a zajištění dodávek. Nástroje pro řízení stavů nouze byly
opakovaně ověřeny v reálné situaci rozpadu sítě. Pro dlouhodobý ostrovní provoz není však vždy
zajištěna dostatečná výše rychlých rezerv potřebných pro kumulované výpadky nebo výpadky velkých
výkonů. Pro případ úplného výpadku elektrického napětí (tzv. blackoutu) existuje aktualizovaný plán
obnovy napájení prostřednictvím jednotlivých zdrojů schopných startu ze tmy. V případě kumulace
poruch či útoků na více místech a následné dezintegrace přenosové sítě však nejsou všechny oblasti
ČR schopny provozu v ostrovním režimu a proto není garantována dodávka elektřiny pro všechny
velké aglomerace. Při zvýšeném využití elektřiny jako substitutu při poruchách v dodávkách plynu
nebo centralizovaného tepla se mohou vyskytnout problémy s udržením integrity některých lokálních
distribučních oblastí. Územní energetické koncepce dosud komplexním způsobem neřeší zásobování
daného území elektřinou a zajištění chodu nezbytné infrastruktury pro případ dlouhodobé poruchy.
Pro dodávky zemního plynu je zajištěna poměrně významná kapacita zásobníků plynu jak na území
ČR, tak i v zahraničí. Denní těžební výkon je však limitovaný nejen naplněností zásobníků ale i délkou
čerpání a v současné situaci je schopen zajistit maximální požadavky spotřebitelů na cca 20 dnů. V
případě zahraničních zásobníků není zaručena disponibilita plynu, pokud bude vyhlášen stav nouze i
v zemi umístění. Zatím nejsou k dispozici nástroje garantující užití zemního plynu uskladněného v
zásobnících v ČR (nebo jeho části) ve stavech nouze pro spotřebitele v ČR. U spotřebitelů nejsou
dosud prověřeny účinné nouzové režimy spotřeby, které umožní v několika stupních snížit odběr s
minimalizací ekonomického a společenského dopadu.
Větší systémy centralizovaného zásobování teplem, založené na uhlí, mají vlastní zásoby uhlí na
skládkách. V případě menších výtopen je dodávka tepla závislá na udržení zásobování uhlím.
Dodávky uhlí, jakožto domácí suroviny, si však lze představit i v případě nouze. U systémů CZT
založených na zemním plynu je většina z nich závislá na dodávkách zemního plynu bez možnosti
přechodu na alternativní zdroj a tato část zásobuje teplem cca 10 % obyvatelstva. Přímé užití zemního
plynu pro vytápění využívá cca 27 % domácností.
Snížení závislosti výroby tepla na dováženém zemním plynu a omezených zásobách uhlí je
v současné době více než nesnadné. Také hledání substitucí totiž naráží na jejich omezený potenciál.
Proto je nevyhnutelné zdroje tepla diverzifikovat – vedle již prosazované biomasy bude zřejmě nutné
více zapojit spalování tuhého komunálního odpadu (TKO; nutná změna přístupu i legislativy), který se
v ČR zatím využívá jen z 13% (skládkuje se 83%, po 2% se kompostuje a recykluje – údaje 2008) a
také ve větší míře hledat vyšší využití geotermální energie, a to i ve větších hloubkách.
203
V oblasti podpory energetického využívání odpadů je velký potenciál. V České republice se v
současné době sládkuje cca 70 % komunálního odpadu, což představuje přibližně 3 mil tun
komunálního odpadu ročně. Investiční podpora v rámci operačních programů je uvedena v opatřeních
uvedených v NAP ČR pro OZE. Opatření v NAP jsou ministerstva povinna naplňovat. V této oblasti je
nutné vyzdvihnout také synergický efekt těchto zdrojů.
ČR dokonce hrozí pokuty za nesnižování objemu ukládaného odpadu na skládky a vzniká nová
ekologická zátěž pro příští generace. Dále je nutno využití odpadu chápat v kontextu situace, kdy
potenciál biomasy začíná být postupně vyčerpáván. V současném programovacím období je tato
problematika řešena v rámci MŽP a další řešení by mělo být výsledkem meziresortních jednání.
•
•
•
•
Vyšší procento spalování TKO
Vyšší využívání geotermální energie
Modernizace a posílení přenosových sítí elektrické energie
Zvýšit integritu lokálních distribučních oblastí
Ekologie v energetice
Zajištění šetrného přístupu k životnímu prostředí a minimálních dopadů energetiky na životní prostředí
je jednou z priorit SEK. Viz kapitola Státní energetická koncepce
Energetické hospodářství ČR, díky provedení rozsáhlých a investičně náročných úprav
provozovaných energetických zařízení, zejména energetických výrobních zařízení a vedení, výrazně
snížilo zatěžování životního prostředí. ČR v současné době nemá problémy s dodržením objemově
stanovených emisních stropů SO2 a NOX do roku 2010. V roce 2006 byly celkové emise SO2 ve výši
211 tis. tun, emise NOX 281 tis. tun a emise VOC ve výši 179 tis. tun. Emise skleníkových plynů CO2
ekv. v roce 2006 činily 145 mil. tun, z toho emise CO2 tvořily 125 mil. tun, což je odhadem 17 % pod
úrovní Kjótského závazku ČR. Do popředí se dostávají emise tuhých znečišťujících látek (TZL), jejichž
výše v roce 2006 činila 68 tis. tun.
Ochrana životního prostředí souvisí s výchovou mladé generace. Průřezově již od základních škol je
realizována výchova k ochraně životního prostředí. Současně je v široké míře prováděna výchova
veřejnosti.
•
Snižování emisí TZL
Mezinárodní spolupráce
SEP uvádí nutnost spolupráce v oblasti obnovitelných zdrojů při výměně zkušeností. SEK také
reflektuje potřebu evropské součinnosti při provozování a budování rozvodné sítě. Viz kapitola této
zprávy: Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/28/ES K tomuto tématu se vyjadřuje i NEK,
která dobrý systém přenosových sítí v ČR a jejich rozvoj v návaznosti na začlenění do celoevropského
systému, uvádí jako jednu ze zásadních priorit. Viz., kapitola Zpráva „Pačesovy komise“ (NEK).
Problematiku mezinárodní spolupráce, zejména v oblasti řízení energetiky a budování a provozování
rozvodných sítí navrhují autoři této zprávy jako možné téma jednání o budoucí podobě kohezní
politiky.
•
•
Podpořit výměnu zkušeností v oblasti OZE
Přebírat know-how v oblasti geotermální energie (zejména moderní průzkumné a vrtací
techniky)
204
Biopaliva
Autoři zprávy mají pochybnosti o smyslu vysokého podílu biopaliv. Jak již bylo uvedeno přínos biopaliv
na snížení obsahu CO2 v ovzduší je zpochybněn řadou analýz, výzkumů a výzkumných zpráv.
U biopaliv ze zemědělských plodin se na environmentálních dopadech výrazně negativně projevuje
vliv umělých hnojiv a mechanizace použitá při jejich pěstování a obdělávání půdy. Biopaliva první
generace jsou bezesporu náročná na vloženou energii. Je možné, že využíváním biopaliv se skutečně
uvolňuje až o 70% více skleníkových plynů, než při využití benzínu a nafty. Dokonce se vyskytují
názory, že na jen výrobu jednotky biopaliva je spotřebováno více jednotek nafty. Autoři jsou tohoto
názoru, že bylo velmi užitečné provést seriozní analýzu tohoto problému a na základě výsledků
podniknout další kroky.
Bude-li zjištěno, že vysoký podíl biopaliv je skutečně problematickým opatřením, bylo by možné
iniciovat změnu politiky EU a následně i národních politik. Podpora výroby biopaliv z rozvojových
fondů v současnosti neprobíhá a neměla by probíhat ani v budoucnu.
Dle autorů je teoreticky možné uvažovat o podpoře výzkumu a vývoje biopaliv druhé generace. Tomu
by však měla předcházet detailní analýza. U biopaliv druhé generace je surovinou tzv.
nepotravinářská biomasa, jako je dendromasa včetně těžebních zbytků, zemědělský odpad (sláma,
seno, kukuřičné, řepkové a jiné zbytky), energetické rostliny (křídlatka, čirok, šťovík apod.) či
biologický odpad z domácností. Mezi biopaliva vyrobená z této suroviny patří bioetanol, motorová
nafta jako syntetický produkt Fischer-Tropschovy syntézy, metanol, resp. benzin jako produkt
katalytické konverze syntézního plynu, biobutanol z bioetanolu aj. Energetické plodiny druhé
generace mají transformační potenciál na biopaliva výrazně vyšší, než je u první generace.
Technologický proces je však mnohem složitější a náročnější než fermentační výroba etanolu či
esterifikace olejů. Konverzní poměr je obvykle 5 : 1 (z 5 tun biomasy lze vyrobit 1 tunu biopaliva).
Nasazení druhé generace do komerčního provozu, pokud k němu vůbec dojde, lze ve větším měřítku
očekávat až během následujících desetiletí.
•
Iniciovat, případně podporovat jednání v EU s cílem zpomalit, nebo zastavit zvyšování podílu
biosložky v pohonných hmotách
205
Literatura
Berman Group (2008): Terénní průzkum firemní sféry pro formulaci Regionální inovační strategie
Jihomoravského kraje na léta 2009-2013. Závěrečná zpráva.
Berman Group (2009): Závěrečná zpráva z projektu: plnění cílů strategie regionálního rozvoje ČR a
vyhodnocení dopadů kohezní politiky na regionální rozvoj.
Berman Group (2010a): Analýza inovačního potenciálu firem Karlovarského kraje. Terénní průzkum –
závěrečná zpráva.
Berman Group (2010b): Socio-ekonomická analýza Olomouckého kraje.
Christensen, C. M. (2003): The Innovator's Dilema: When New Technologies Cause Great Firms to
Fail. Harvard Business School Press.
MPO: Panorama průmyslu.
Piech, K. a kol. (2007): Knowledge and Innovation Processes in Central and East European
Economies. The knowledge and innovation institute, Warsaw.
Tidd, J., Bessant, J. (2005): Managing Innovation: Integrating Technological, Market and
Organizational Change. John Wiley & Sons, Ltd.
Žížalová, P. (2009): Emerging innovation modes and (regional) innovation systems in the Czech
Republic, TIK Working Paper, on Innovation Studies No. 20090102.
206
XIII Přílohy
Příloha 1: Hrubý domácí produkt ve stálých cenách
meziroční změna %
2004
2005
2006
2007
2008
2009
Estonsko
7,2
9,4
10,0
7,2
-3,6
-14,1
Lotyšsko
8,7
10,6
12,2
10,0
-4,2
-18,0
Litva
7,4
7,8
7,8
9,8
2,8
-14,8
Slovensko
5,0
6,7
8,5
10,6
6,2
-4,7
Rumunsko
8,5
4,2
7,9
6,3
7,3
-7,1
Bulharsko
6,6
6,2
6,3
6,2
6,0
-5,0
Polsko
5,3
3,6
6,2
6,8
5,0
1,7
Irsko
4,6
6,2
5,4
6,0
-3,0
-7,1
Lucembursko
4,4
5,4
5,6
6,5
0,0
-3,4
Řecko
4,6
2,2
4,5
4,5
2,0
-2,0
ČR
4,5
6,3
6,8
6,1
2,5
-4,1
Kypr
4,2
3,9
4,1
5,1
3,6
-1,7
Slovinsko
4,3
4,5
5,8
6,8
3,5
-7,8
Španělsko
3,3
3,6
4,0
3,6
0,9
-3,6
Maďarsko
4,9
3,5
4,0
1,0
0,6
-6,3
Finsko
4,1
2,9
4,4
4,9
1,2
-7,8
Švédsko
4,2
3,2
4,3
3,3
-0,4
-5,1
Velká Británie
3,0
2,2
2,9
2,6
0,5
-4,9
Rakousko
2,5
2,5
3,5
3,5
2,0
-3,5
EU27
2,5
2,0
3,2
2,9
0,7
-4,2
Belgie
3,2
1,8
2,8
2,9
1,0
-3,0
Nizozemsko
2,2
2,0
3,4
3,6
2,0
-4,0
EU25
2,5
1,9
3,1
2,9
0,6
-4,2
Francie
2,5
1,9
2,2
2,4
0,2
-2,6
Malta
0,7
3,9
3,6
3,8
1,7
-1,5
EU15
2,3
1,8
3,0
2,7
0,5
-4,3
Portugalsko
1,6
0,8
1,4
2,4
0,0
-2,6
Dánsko
2,3
2,4
3,4
1,7
-0,9
-4,9
Německo
1,2
0,8
3,2
2,5
1,3
-4,9
Itálie
1,5
0,7
2,0
1,5
-1,3
-5,0
Island
Norsko
Švýcarsko
Spojené státy
Japonsko
7,7
3,9
2,5
3,6
2,7
7,5
2,7
2,6
3,1
1,9
4,6
2,3
3,6
2,7
2,0
6,0
2,7
3,6
2,1
2,4
1,0
1,8
1,8
0,4
-1,2
-6,5
-1,6
-1,5
-2,4
-5,2
průměrné roční tempo růstu %
2005 - 2009 2000 - 2004 2000 - 2009
1,8
8,0
4,9
2,1
7,5
4,8
2,7
6,9
4,8
5,5
3,9
4,7
3,7
5,4
4,6
3,9
5,1
4,5
4,7
3,2
3,9
1,5
6,1
3,8
2,8
4,2
3,5
2,2
4,5
3,4
3,5
3,2
3,4
3,0
3,4
3,2
2,6
3,7
3,1
1,7
3,5
2,6
0,6
4,5
2,5
1,1
3,1
2,1
1,1
3,0
2,0
0,7
2,9
1,8
1,6
1,8
1,7
0,9
2,2
1,6
1,1
2,0
1,5
1,4
1,7
1,5
0,9
2,2
1,5
0,8
2,1
1,5
2,3
0,4
1,4
0,7
2,1
1,4
0,4
1,5
0,9
0,3
1,5
0,9
0,6
1,1
0,8
-0,4
1,5
0,5
2,5
1,6
2,0
1,2
0,0
3,7
2,3
1,5
2,6
1,5
3,1
2,0
1,8
1,9
0,7
207
Příloha 2: Hrubý domácí produkt na obyvatele v PPS (EU27 = 100)
1995
2000
2005
2006
2007
2008
Lucembursko
221,8
242,9
254,2
271,7
275,5
276,1
Irsko
102,0
130,4
143,6
144,7
147,8
135,1
Nizozemsko
123,1
134,0
130,7
130,8
132,1
133,9
Rakousko
134,0
130,9
124,4
124,5
122,9
123,5
Švédsko
125,2
127,2
121,8
122,8
125,3
122,3
Dánsko
131,3
131,4
123,6
123,6
121,3
119,9
Velká Británie
112,9
118,8
121,8
119,8
116,9
115,9
Německo
128,6
118,3
116,9
116,0
115,7
115,5
Belgie
128,6
125,7
119,6
117,3
115,7
115,1
Finsko
107,5
116,8
114,2
113,9
118,1
116,7
Francie
115,6
115,2
110,7
108,4
108,4
107,6
Španělsko
91,2
96,9
101,8
104,2
105,2
102,4
Itálie
120,4
116,8
104,9
103,8
103,6
101,6
Kypr
88,4
88,5
90,7
90,3
93,6
95,6
Řecko
83,7
83,8
91,6
92,8
92,8
94,0
Slovinsko
74,1
79,6
87,6
87,3
88,8
90,8
ČR
73,5
68,1
76,0
76,8
79,9
80,1
Portugalsko
76,9
80,6
79,1
78,5
78,3
78,5
Malta
86,4
83,2
77,8
77,2
76,7
76,1
Slovensko
47,6
49,7
60,0
63,3
67,9
72,1
Maďarsko
51,7
55,0
63,1
63,3
62,7
64,1
Estonsko
36,1
45,0
61,3
65,0
68,7
67,3
Polsko
42,9
48,2
51,1
51,9
54,6
56,2
Litva
35,4
39,3
52,9
55,3
59,4
61,8
Lotyšsko
31,3
36,6
48,4
51,5
55,8
57,0
Rumunsko
n.a.
26,2
35,1
38,4
41,8
44,9
Bulharsko
32,0
27,7
34,7
36,3
37,8
41,4
2009
267,8
130,9
129,7
123,3
120,3
117,4
116,5
116,1
114,8
110,2
107,2
103,8
101,7
98,3
94,5
86,0
80,5
78,4
77,5
71,6
63,1
61,9
57,5
53,0
48,3
45,0
40,5
95 - 09 p.b.
46,0
28,9
6,5
-10,7
-4,8
-13,9
3,6
-12,5
-13,7
2,7
-8,4
12,7
-18,7
9,9
10,8
11,9
7,0
1,5
-8,9
24,0
11,4
25,8
14,6
17,6
17,0
n.a.
8,5
Norsko
Spojené státy
Švýcarsko
Island
Japonsko
177,1
147,9
141,2
119,5
109,4
42,4
-10,6
-11,9
-13,2
-19,9
134,7
158,5
153,1
132,7
129,3
164,4
160,7
144,5
131,4
116,8
176,0
158,7
133,3
130,2
112,9
183,1
154,0
135,4
123,2
109,7
179,1
152,2
141,0
122,1
109,2
190,8
147,4
140,6
120,7
110,4
Příloha 3: Zdroje růstu HDP ČR (tempo růstu v %)
Rok
Reálný
Zaměstnanost
Kapitál
HDP
2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2000 - 2008
3,6
2,5
1,9
3,6
4,5
6,3
6,8
6,1
2,5
4,2
-0,4
0,3
0,3
-1,0
0,1
1,1
1,8
2,7
1,7
0,7
1,7
1,8
1,3
1,8
1,6
1,6
1,8
2,7
1,8
1,8
Produktivita
práce
Produktivita
kapitálu
Souhrnná
produktivita
faktorů
4,1
2,2
1,6
4,7
4,3
5,2
4,9
3,3
0,8
3,5
1,9
0,7
0,6
1,8
2,8
4,7
4,9
3,3
0,7
2,4
3,3
1,7
1,3
3,6
3,8
5,1
4,9
3,3
0,8
3,1
Zdroj: ČSÚ (Národní účty), vlastní výpočty
208
Příloha 4: Zdroje růstu dle výdajových složek HDP
2000
2001
2002
2003
Změna HDP
3,6
2,5
1,9
3,6
Spotřeba domácností
0,7
1,2
1,2
3,5
Investice
3,1
2,0
1,5
-0,5
Spotřeba vlády
0,2
0,8
1,5
1,8
Čistý vývoz
-0,3
-1,4
-2,4
-1,2
2004
4,5
1,7
2,9
-0,9
0,8
2005
6,3
1,2
-0,2
0,6
4,7
2006
6,8
2,6
2,8
0,2
1,2
2007
6,1
2,5
2,8
0,1
0,7
2008
2,5
1,8
-0,8
0,2
1,4
2009e
-4,2
-0,1
-4,5
0,7
-0,3
Zdroj: ČSÚ (Národní účty), vlastní výpočty
Příloha 5: Vývoj struktury finančního účtu platební bilance
450 000
300 000
150 000
0
-150 000
2000
2001
PZI
2002
2003
nepřímé investice
2004
2005
2006
2007
2008
2009
ostatní investice
Příloha 6: Srovnání vývoje měr ekonomické aktivity a zaměstnanosti v zemích EU
Zn.
kód
Název země
Míra ekonomické aktivity v %
Míra zaměstnanosti v %
2000 2005 2006 2007 2008 2009 2000 2005 2006 2007 2008
CZ
ČR
71,3 70,4 70,3 69,9 69,7 70,1 65,0 64,8 65,3 66,1 66,6
EU27
EU27
68,6 69,8 70,3 70,5 70,9 71,1 62,2 63,5 64,5 65,4 65,9
BG
Bulharsko
60,7 62,1 64,5 66,3 67,8 67,2 50,4 55,8 58,6 61,7 64,0
EE
Estonsko
70,2 70,1 72,4 72,9 74,0 74,0 60,4 64,4 68,1 69,4 69,8
CY
Kypr
69,1 72,4 73,0 73,9 73,6 74,0 65,7 68,5 69,6 71,0 70,9
LT
Litva
70,8 68,4 67,4 67,9 68,4 69,8 59,1 62,6 63,6 64,9 64,3
LV
Lotyšsko
67,2 69,6 71,3 72,8 74,4 73,9 57,5 63,3 66,3 68,3 68,6
HU
Maďarsko
60,1 61,3 62,0 61,9 61,5 61,6 56,3 56,9 57,3 57,3 56,7
MT
Malta
58,0 58,1 57,6 58,4 58,8 59,1 54,2 53,9 53,6 54,6 55,3
PL
Polsko
65,8 64,4 63,4 63,2 63,8 64,7 55,0 52,8 54,5 57,0 59,2
RO
Rumunsko
68,4 62,3 63,6 63,0 62,9 63,1 63,0 57,6 58,8 58,8 59,0
SK
Slovensko
69,9 68,9 68,6 68,3 68,8 68,4 56,8 57,7 59,4 60,7 62,3
SI
Slovinsko
67,5 70,7 70,9 71,3 71,8 71,8 62,8 66,0 66,6 67,8 68,6
BE
Belgie
65,1 66,7 66,5 67,1 67,1 66,9 60,5 61,1 61,0 62,0 62,4
DK
Dánsko
80,0 79,8 80,6 80,2 80,8 80,7 76,3 75,9 77,4 77,1 78,1
FI
Finsko
74,5 74,7 75,2 75,6 76,0 75,0 67,2 68,4 69,3 70,3 71,1
FR
Francie
68,7 70,0 69,9 70,0 70,1 70,7 62,1 63,7 63,7 64,3 64,9
IE
Irsko
68,2 70,8 71,8 72,4 72,0 70,2 65,2 67,6 68,6 69,1 67,6
IT
Itálie
60,1 62,5 62,7 62,5 63,0 62,4 53,7 57,6 58,4 58,7 58,7
LU
Lucembursko 64,1 66,6 66,7 66,9 66,8 68,7 62,7 63,6 63,6 64,2 63,4
DE
Německo
71,1 74,3 75,3 76,0 76,5 76,9 65,6 66,0 67,5 69,4 70,7
NL
Nizozemsko
75,2 76,9 77,4 78,5 79,3 79,7 72,9 73,2 74,3 76,0 77,2
PT
Portugalsko
71,4 73,4 73,9 74,1 74,2 73,7 68,4 67,5 67,9 67,8 68,2
AT
Rakousko
71,0 72,4 73,7 74,7 75,0 75,3 68,5 68,6 70,2 71,4 72,1
GR
Řecko
63,8 66,8 67,0 67,0 67,1 67,8 56,5 60,1 61,0 61,4 61,9
ES
Španělsko
65,4 69,7 70,8 71,6 72,6 73,0 56,3 63,3 64,8 65,6 64,3
SE
Švédsko
77,3 78,7 78,8 79,1 79,3 78,9 73,0 72,5 73,1 74,2 74,3
GB
V. Británie
75,5 75,4 75,7 75,5 75,8 75,7 71,2 71,7 71,6 71,5 71,5
2009
65,4
64,6
62,6
63,5
69,9
60,1
60,9
55,4
54,9
59,3
58,6
60,2
67,5
61,6
75,7
68,7
64,2
61,8
57,5
65,2
70,9
77,0
66,3
71,6
61,2
59,8
72,2
69,9
Zdroj: Eurostat
209
Příloha 7: Srovnání vývoje míry nezaměstnanosti v zemích EU
Zn.
kód
Název země
Míra nezaměstnanosti (v %)
2000
2005
2006
2007
CZ
ČR
8,7
7,9
7,2
5,3
EU27
EU27
8,7
8,9
8,2
7,1
BG
Bulharsko
16,4
10,1
9,0
6,9
EE
Estonsko
13,6
7,9
5,9
4,7
CY
Kypr
4,9
5,3
4,6
4,0
LT
Litva
16,4
8,3
5,6
4,3
LV
Lotyšsko
13,7
8,9
6,8
6,0
HU
Maďarsko
6,4
7,2
7,5
7,4
MT
Malta
6,7
7,2
7,1
6,4
PL
Polsko
16,1
17,8
13,9
9,6
RO
Rumunsko
7,3
7,2
7,3
6,4
SK
Slovensko
18,8
16,3
13,4
11,1
SI
Slovinsko
6,7
6,5
6,0
4,9
BE
Belgie
6,9
8,5
8,3
7,5
DK
Dánsko
4,3
4,8
3,9
3,8
FI
Finsko
9,8
8,4
7,7
6,9
FR
Francie
9,0
9,3
9,2
8,4
IE
Irsko
4,2
4,4
4,5
4,6
IT
Itálie
10,1
7,7
6,8
6,1
LU
Lucembursko
2,2
4,6
4,6
4,2
DE
Německo
7,5
10,7
9,8
8,4
NL
Nizozemsko
2,8
4,7
3,9
3,2
PT
Portugalsko
4,0
7,7
7,8
8,1
AT
Rakousko
3,6
5,2
4,8
4,4
GR
Řecko
11,2
9,9
8,9
8,3
ES
Španělsko
11,1
9,2
8,5
8,3
SE
Švédsko
5,6
7,6
7,0
6,1
GB
Velká Británie
5,4
4,8
5,4
5,3
2008
4,4
7,0
5,6
5,5
3,6
5,8
7,5
7,8
5,9
7,1
5,8
9,5
4,4
7,0
3,3
6,4
7,8
6,3
6,7
4,9
7,3
2,8
7,7
3,8
7,7
11,3
6,2
5,6
2009
6,7
8,9
6,8
13,8
5,3
13,7
17,1
10,0
6,9
8,2
6,9
12,0
5,9
7,9
6,0
8,2
9,5
11,9
7,8
5,4
7,5
3,4
9,6
4,8
9,5
18,0
8,3
7,6
Zdroj: Eurostat
Příloha 8: Vývoj stavu PZI dle typu kapitálu
Rok
Základní kapitál
Reinvestovaný zisk
Celkem
Zpracovatelský
průmysl
Služby
2008
2006
2004
2000
2008
2006
2004
2000
2008
2006
2004
2000
mil. Kč
1 128 088
972 585
800 580
641 392
371 427
320 605
303 008
215 726
606 335
498 820
417 881
362 711
%
51,5
58,4
62,5
78,4
49,0
53,3
59,0
69,1
51,6
58,9
65,4
85,7
mil. Kč
822 401
524 881
321 262
60 826
343 696
251 793
155 784
42 207
357 535
212 578
118 861
-694
%
37,6
31,5
25,1
7,4
45,4
41,9
30,3
13,5
30,4
25,1
18,6
-0,2
Ostatní kapitál
mil. Kč
238 967
169 295
158 753
116 194
42 260
29 165
54 527
54 258
211 993
135 360
101 814
61 216
%
10,9
10,2
12,4
14,2
5,6
4,8
10,6
17,4
18,0
16,0
15,9
14,5
Celkem
mil. Kč
2 189 455
1 666 761
1 280 595
818 412
757 383
601 563
513 319
312 191
1 175 863
846 758
638 556
423 233
%
100,0
100,0
100,0
100,0
100,0
100,0
100,0
100,0
100,0
100,0
100,0
100,0
210
Příloha 9: Odvětvová struktura PZI, stav k 31. 12. 2009 *
OKEČ
Název
9999
1100
1300
1400
1500
1600
1700
1800
2000
2100
2200
2400
2500
2600
2700
2800
2900
3100
3200
3300
3400
3500
4000
4500
5000
5100
5200
5500
6000
6100
6200
6300
6400
6500
6600
6700
7000
7100
CELKEM
Dobývání ropy, zemního plynu, bitumenních hornin a související činnosti
Dobývání a úprava ostatních rud
Dobývání a úprava ostatních nerostů
Výroba potravin a nápojů
Zpracování tabáku
Textilní průmysl
Oděvní průmysl, zpracování a barvení kožešin
Průmysl dřevařský a korkařský kromě výroby nábytku; výroba košů a proutěn. zboží
Výroba vlákniny, papíru a lepenky
Vydavatelství, tisk a reprodukce zvukových a obrazových map
Výroba chemických výrobků
Výroba kovů vč. hutního zpracování
Výroba kov.konstrukcí a kovoděl.výrobků kromě výroby strojů a zařízení
Výroba strojů a zařízení
Výroba elektrických strojů a přístrojů jinde neuvedených
Výroba radiových, televizních a spojových zařízení a přístrojů
Výroba zdravotnických, přesných, optických a časoměrných přístrojů
Výroba dvoustopých motorových vozidel, přívěsů a návěsů
Výroba ostatních dopravních zařízení
Výroba a rozvod elektřiny, plynu, páry a teplé vody, výroba chladu
Stavebnictví
Prodej, údržba a opravy motorových vozidel a prodej pohonných hmot
Velkoobchod a zprostředkování velkoobchodu (kromě motor.vozidel)
Maloobchod, opravy spotřebního zboží (kromě motor.vozidel)
Pohostinství a ubytování
Pozemní doprava a potrubní přeprava
Vodní doprava
Letecká a kosmická doprava
Vedlejší a pomocná činnost v dopravě; činnosti cestovních kanceláří
Činnost poštovní a telekomunikační
Peněžnictví
Pojišťovnictví (kromě sociálního zabezpečení)
Činnosti související s úvěry a pojišťovnictvím
Činnosti v oblasti nemovitostí
Pronájem strojů a přístrojů bez obsl. personálu, pronájem zboží osobní potřeby a
pro domácnost
7200
7300
7400
8500
9000
9100
9200
9300
Zpracování dat a související činnosti
Výzkum a vývoj
Služby převážně pro podniky
Zdravotnictví, veterinární a sociální činnosti
Odstraňování odpadních vod a pevného odpadu, čištění města
Činnosti organizací společenských
Rekreační, kulturní a sportovní činnosti
Ostatní služby
* Poznámka: OKEČ jsou uváděny podle zdroje údajů. Převod na NACE není bez přístupu k primárním datům možný.
PZI
mil. Kč
242 428
838
15
482
1 575
64
476
104
24
647
78
16 622
433
1 874
1 192
1 122
955
-140
31
170
11
126
29 971
6 085
4 630
10 632
-46
11
468
3
6
657
-1 488
15 281
2 315
25
1 942
26
%
100,0
0,3
0,0
0,2
0,6
0,0
0,2
0,0
0,0
0,3
0,0
6,9
0,2
0,8
0,5
0,5
0,4
-0,1
0,0
0,1
0,0
0,1
12,4
2,5
1,9
4,4
0,0
0,0
0,2
0,0
0,0
0,3
-0,6
6,3
1,0
0,0
0,8
0,0
366
-31
136 314
365
99
0
1 964
5 974
0,2
0,0
56,2
0,2
0,0
0,0
0,8
2,5
211
0412
0221
1123
0989
0484
1110
0622
0984
0482
0819
0223
0612
0739
0122
0249
0222
0172
0713
0449
0712
0733
4217
0545
0123
0981
0548
Ostatni pšenice, nemletá
Mléko a smetana, nekondenzované a
neslazené
Pivo vyrobené ze sladu
Hotové pokrmy, j. n
Chléb, pečivo, koláče, suchary a
ost.pekařské výrobky
Nealkoholické nápoje, j.n.
Cukrovinky neobsahující kakao
Omáčky, přípravky k nim, směsi koření,
hořčice, ocet
Slad, připadné pražený (včetné sladové
mouky)
Potravinářský odpad a upravené krmivo
pro zvířata, j. n.
Jogurt, podmáslí, sedlé, zkysané ap.
mléko a smetana
Řepný nebo třtinový cukr ostatní,
chemicky čistá sacharoza
Potravinářské
přípravky
obsahující
kakao, j. n.
Maso vepřové, čerstvé, chlazené nebo
zmrazené
Ostatní sýry, tvaroh
Mléko a smetana kondenzované nebo
slazené
Uzeniny nebo podobné výrobky z masa
Výtažky, tresti a koncentráty kávy
Kukuřice ostatní
Káva pražená
Ostatní
potravinářské
přípravky
obsahující kakao v balení do 2 kg
Řepkový, kolzový, hořčičný olej, jejich
frakce
Ostatni čerstvá nebo chlazená zelenina
Maso, vnitřnosti drůbeže, čerstvé,
chlazené, zmrazené
Homogenizované potravinové přípravky
Zeleninové výrobky, kořeny a hlízy
Ostatní
Celkem
Bilance/obrat 2009
%
Bilance/obrat 2003
%
Bilance 2009
mil. Kč
Vývoz
index 2009/2003
Vývoz 2009
%
Název zboží
Vývoz 2009
mil. Kč
Kód SITC-4
Příloha 10: Profil exportního oddílu OKEČ 15 - Výroba potravinářských výrobků a nápojů v ČR,
2003-2009, řazeno podle podílu na exportu v roce 2009
5 581
7,0
2,54
5 466
97,1
96,0
4 995
4 216
3 884
6,2
5,3
4,8
33,63
1,50
1,50
3 808
3 627
-3 285
-66,3
86,0
-30,6
61,6
75,5
-29,7
3 587
3 363
2 901
4,5
4,2
3,6
2,02
1,82
0,99
-2 032
395
1 310
-26,1
13,0
39,1
-22,1
6,2
29,2
2 675
3,3
3,43
1 522
0,4
39,8
2 652
3,3
1,45
2 479
89,7
87,8
2 579
3,2
3,22
-1 323
-48,5
-20,4
2 464
3,1
8,90
782
-60,8
18,9
2 022
2,5
7,10
878
13,7
27,7
1 911
2,4
1,38
-850
-14,0
-18,2
1 898
1 669
2,4
2,1
4,61
1,29
-7 565
-2 403
-53,3
7,0
-66,6
-41,9
1 552
1 511
1 430
1 387
1 215
1,9
1,9
1,8
1,7
1,5
0,53
17,03
0,81
4,36
3,45
1 301
446
-277
1 268
-598
96,0
-60,3
-3,8
92,1
-7,2
72,1
17,3
-8,8
84,3
-19,7
1 203
1,5
3,43
-473
-43,4
-16,4
1 103
1 019
1,4
1,3
3,23
8,91
-657
-4 257
0,3
-93,0
-23,0
-67,6
1 016
1 009
1 008
20 302
80 148
1,3
1,3
1,3
25,3
100,0
1,44
2,53
1,42
1,59
1,90
-2 264
682
720
-36 329
-37 631
-32,9
79,1
71,1
-47,8
-21,5
-52,7
51,0
55,5
-47,2
-19,0
Zdroj: ČSÚ – databáze zahraničního obchodu
212
6572
6523
6573
6531
6546
2687
6589
6594
6584
6552
6585
8453
6519
6579
6511
6542
6518
Netkaný textil, př. napouštěný, natíraný,
potažený
Ostatní tkaniny, nad 85 % bavlny, do 200
g/m2
Textilie natírané nebo napouštěné a
výrobky z nich
Tkaniny z nekonečných syntetických
vláken
Tkaniny ze skleněného vlákna
Vlna a ost. živočišná vlákna, mykaná
nebo česaná
Ostatní hotové výrobky z textilních
materiálu, j.n.
Koberce, textilní podlahové krytiny s
všívaným vlasem
Prádlo ložní, stolní, kuchyňské a do
sociálních zař.
Ost. pletené a háčkované látky, ne
napouštěné
Záclony a ost. textilní materiály pro
vybavení bytu
Svetry, pulovry, vesty apod., pletené,
háčkované
Příze z textilních vláken, j.n.
Speciální výrobky z textilního materiálu
Příze z vlny či zvířecí srsti (bez vlněných
česanců)
Tkaniny, nad 85 % vlny, jemné zvířecí
srsti
Příze ze staplových vláken, syntetický
monofil, j.n.
Ostatní
Celkem
Bilance/obrat 2009
%
Bilance/obrat 2003
%
Bilance 2009
mil. Kč
Vývoz
index 2009/2003
Vývoz 2009
%
Název zboží
Vývoz 2009
mil. Kč
Kód SITC-4
Příloha 11: Profil exportního oddílu OKEČ 17 - Výroba textilií a textilních výrobků v ČR, 20032009, řazeno podle podílu na exportu v roce 2009
4 453
9,9
1,79
441
-17,0
5,2
2 901
6,5
1,24
2 176
18,0
60,0
2 448
5,4
1,16
-1 062
-50,3
-17,8
2 330
2 231
5,2
5,0
1,19
0,93
1 282
1 873
13,1
75,7
37,9
72,3
1 867
4,2
0,84
656
8,3
21,3
1 737
3,9
1,07
242
7,2
7,5
1 530
3,4
1,20
-395
-17,2
-11,4
1 495
3,3
0,52
304
53,7
11,3
1 474
3,3
1,38
78
-37,5
2,7
1 431
3,2
0,65
702
54,3
32,5
1 414
1 315
1 250
3,1
2,9
2,8
1,74
0,77
0,80
-1 976
1 011
-182
-35,0
58,7
39,2
-41,1
62,5
-6,8
1 228
2,7
0,83
1 011
57,1
70,0
1 128
2,5
0,81
807
27,7
55,7
1 063
13 628
44 922
2,4
30,3
100,0
0,74
0,63
0,86
188
-7 478
-322
-5,6
-15,7
-4,5
9,7
-21,5
-0,4
213
8414
8454
8426
8484
8448
Pánské, chlapecké kalhoty, kombinézy,
šortky ap.
Trička tvaru T,trička a ost.nátělníky,
pletené apod.
Dámské a dívčí kalhoty, kombinézy,
šortky apod.
Pokrývky hlavy a kloboučnická galanterie,
j.n.
Dámská,dívčí kombiné,kalhotky,pyžama
apod., pletené
Ostatní
Celkem
Bilance/obrat 2009
%
Bilance/obrat 2003
%
Bilance 2009
mil. Kč
Vývoz
index 2009/2003
Vývoz 2009
%
Název zboží
Vývoz 2009
mil. Kč
Kód SITC-4
Příloha 12: Profil exportního oddílu OKEČ 18 - Výroba oděvů, zpracování a barvení kožešin v
ČR, 2003-2009, řazeno podle podílu na exportu v roce 2009
5 503
24,6
2,81
587
12,0
5,6
2 547
11,4
2,14
-1 151
-19,4
-18,4
2 010
9,0
1,69
-804
-9,6
-16,7
1 044
4,7
1,09
24
24,6
1,2
1 030
10 233
22 367
4,6
45,8
100,0
1,06
0,85
1,22
261
-5 586
-6 668
32,7
10,3
8,0
14,5
-21,4
-13,0
8514
8515
8319
8513
8312
Ostatní obuv se svrškem z kůže nebo
kompozitní kůže
Ostatní obuv se svrškem z textilního
materiálu
Pouzdra,cestovní vaky,nakupní kabely aj.
z kůže apod.
Obuv s podešví a svrškem z pryže nebo
plastů
Kufry, kufříky, aktovky, diplomatky,
necesery apod.
Ostatní
Celkem
Bilance/obrat 2009
%
Bilance/obrat 2003
%
Bilance 2009
mil. Kč
Vývoz
index 2009/2003
Vývoz 2009
%
Název zboží
Vývoz 2009
mil. Kč
Kód SITC-4
Příloha 13: Profil exportního oddílu OKEČ 19 - Činění a úprava usní, výroba brašnářských a
sedlářských výrobků a obuvi v ČR, 2003-2009, řazeno podle podílu na exportu v roce 2009
2 999
24,8
2,36
-2 276
-43,0
-27,5
1 411
11,7
5,74
-230
-40,2
-7,5
1 332
11,0
1,23
-585
-2,1
-18,0
1 253
10,4
3,75
-1 814
-51,1
-42,0
1 021
4 056
12 073
8,5
33,6
100,0
2,93
1,15
1,77
202
-3 069
-7 771
-1,0
-41,6
-37,1
10,9
-27,4
-24,3
214
6341
6359
Bilance/ob
rat 2009
%
2484
Bilance/ob
rat 2003
%
6343
Bilance
2009
mil. Kč
6351
8997
Vývoz
index
2009/2003
2474
6342
6353
Dřevo jehličnanů, řezané nebo štípané po
délce
Budovy prefabrikované
Dřevo jehličnatých druhů, surové, hrubě
hraněné
Dřevo zušlechtšné a rekonstituované
Dřevo stavební tesařské a truhlářské
Obaly a lanové bubny ze dřeva; skříňové
pelety apod.
Košíkářské výrobky z proutí
Překližky, desky dýhované a podobné
vrstvené dřevo
Dřevo nejehličnatých stromů, řezané
apod. nad 6 mm
Dýhové listy, fólie aj. dřevo řezané apod.
do 6 mm
Výrobky ze dřeva, j.n.
Ostatní
Celkem
Vývoz
2009
%
2482
8110
Název zboží
Vývoz
2009
mil. Kč
Kód SITC4
Příloha 14: Profil exportního oddílu OKEČ 20 - Zpracování dřeva, výroba dřevařských,
korkových, proutěných a slaměných výrobků kromě nábytku v ČR, 2003-2009, řazeno podle
podílu na exportu v roce 2009
6 329
5 113
17,1
13,8
0,99
1,16
5 073
4 568
69,9
77,4
66,9
80,7
4 491
4 364
3 620
12,1
11,8
9,8
0,95
1,93
0,93
2 743
2 431
1 743
79,3
20,0
37,0
44,0
38,6
31,7
2 779
1 878
7,5
5,1
1,13
1,20
2 167
863
55,3
34,4
63,9
29,8
1 215
3,3
3,79
392
-21,2
19,2
1 084
2,9
2,30
-589
-37,4
-21,4
1 046
1 000
4 167
37 086
2,8
2,7
11,2
100,0
1,10
0,80
1,18
1,15
283
491
368
20 532
10,2
40,9
-0,8
41,2
15,6
32,5
4,6
38,3
6424
2515
6416
6423
Bilance/ob
rat 2009
%
6415
Bilance/ob
rat 2003
%
6412
Bilance
2009
mil. Kč
6417
2516
Vývoz
index
2009/2003
6421
6414
Výrobky z buničiny, papíru, lepenky,
buničité vaty
Kartony, bedny, krabice aj. z papíru,
lepenky apod.
Kraftový papír, lepenka, nenatírané, j.n.
Papír, lepenka, povrch. zbarvené,
vzorov., potištěné
Vláknina chemicky vyrobená, sulfitová
Papír a lepenka, nenatírané, k psaní,
tisku apod.
Papír, lepenka, nenatírané, v rolích,
arších, j.n.
Papír, lepenky, řezané na určitý rozměr,
tvar, j.n.
Chem. vyrobená vláknina, natronová,
sulfatová, bělená
Papír, lepenka, vlnité, krepované,
vrásněné, ražené
Rejstříky, účetní knihy, bloky, sešity,
pijáky, alba
Ostatní
Celkem
Vývoz
2009
%
6429
Název zboží
Vývoz
2009
mil. Kč
Kód SITC4
Příloha 15: Profil exportního oddílu OKEČ 21 - Výroba vlákniny, papíru a výrobků z papíru v ČR,
10 263
28,1
1,84
3 671
15,4
21,8
5 109
3 282
14,0
9,0
1,43
0,84
-42
1 842
-3,9
59,4
-0,4
39,0
2 741
2 646
7,5
7,3
2,02
1,02
-2 997
2 481
-57,2
80,2
-35,3
88,2
2 345
6,4
1,04
-1 815
-4,3
-27,9
2 213
6,1
0,99
-886
-8,6
-16,7
1 540
4,2
1,23
-460
-32,3
-13,0
1 398
3,8
1,14
-302
-22,1
-9,8
1 280
3,5
1,46
192
-10,5
8,1
1 048
2 620
36 485
2,9
7,2
100,0
1,58
1,05
1,30
602
-4 659
-2 375
5,1
-52,3
-8,7
40,2
-47,1
-3,2
215
Vývoz
index
2009/2003
Bilance
2009
mil. Kč
Bilance/ob
rat 2003
%
Bilance/ob
rat 2009
%
Tiskoviny, j.n.
Knihy, brožury, mapy, glóbusy, tištěné
Noviny, časopisy a periodika
Ostatní
Celkem
Vývoz
2009
%
8928
8921
8922
Název zboží
Vývoz
2009
mil. Kč
Kód SITC4
Příloha 16: Profil exportního oddílu OKEČ 22 - Vydavatelství, tisk a rozmnožování nahraných
nosičů v ČR, 2003-2009, řazeno podle podílu na exportu v roce 2009
15 446
4 968
2 214
136
22 765
67,9
21,8
9,7
0,6
100,0
1,11
1,80
1,66
0,05
1,10
3 483
665
881
-66
4 962
11,7
-10,5
24,2
-16,6
4,5
12,7
7,2
24,8
-19,5
12,2
5932
5145
5112
5335
5731
2321
5532
5743
5535
5331
6211
5137
5422
5533
5121
5226
5156
Bilance/ob
rat 2009
%
5621
Bilance/ob
rat 2003
%
5751
Bilance
2009
mil. Kč
5416
5721
Vývoz
index
2009/2003
5542
5711
5419
5989
Léčiva, j.n.
Organické detergenty s aktivním
povrchem
Polyetylen
Farmaceutické výrobky, jiné než léčiva
Chemické výrobky a přípravky, j.n.
Glykosidy; léčebné žlázy nebo jiné
orgány
Polystyrén
Polymery propylenu nebo ostatních
olefinu
Hnojiva dusíkatá, mineralní nebo
chemická
Bezpečnostní
zápalnice,
rozbušky,
zapalovače apod.
Sloučeniny s aminovou funkční skupinou
Cyklické uhlovodíky
Barvicí přípravky v průmyslu skla a
keramiky
Polyvinylchlorid
Syntetický kaučuk
Přípravky pro pěči o pleť (bez léčebných)
Polykarbonáty, alkydové pryskyřice a ost.
polyestery
Holicí přípravky, kosmetické a toaletní
potřeby
Ost. barviva; anorg. produkty jako
luminofory apod.
Kaučukové směsi, nevulkanizované, v
prvotních formách
Kyseliny monokarbonové a jejich deriváty
Léčiva obsahující hormony a deriváty, ne
antibiotika
Přípravky pro péči o vlasy
Acyklické jednosytné alkoholy
Ost.anorg. zásady a kysličníky, hydroxidy
a peroxidy
Laktamy; heterocyklické sloučeniny
Vývoz
2009
%
5429
Název zboží
Vývoz
2009
mil. Kč
Kód SITC4
Příloha 17: Profil exportního oddílu OKEČ 24 - Výroba chemických látek, přípravků, léčiv a
chemických vláken v ČR, 2003-2009, řazeno podle podílu na exportu v roce 2009
13 699
12,1
3,38
-32 982
-72,8
-54,6
12 996
11,5
1,55
6 741
34,6
35,0
6 185
4 021
3 041
5,5
3,6
2,7
1,79
1,53
1,33
2 859
89
-2 945
15,6
-1,8
-43,5
30,1
1,1
-32,6
2 990
2,7
4,12
-6 383
-70,8
-51,6
2 976
2,6
1,26
2 062
40,9
53,0
2 908
2,6
2,04
-3 519
-53,8
-37,7
2 525
2,2
1,56
633
7,7
14,3
2 321
2,1
2,73
2 000
95,3
75,7
2 272
2 263
2,0
2,0
0,93
2,07
1 846
179
68,5
0,2
68,4
4,1
2 067
1,8
1,93
-1 300
-48,6
-23,9
2 048
2 026
1 995
1,8
1,8
1,8
1,35
1,25
2,17
346
-1 465
-1 369
-6,0
-33,3
-43,1
9,2
-26,6
-25,5
1 935
1,7
1,79
-4 282
-70,2
-52,5
1 857
1,6
1,59
162
-17,5
4,6
1 809
1,6
1,07
771
30,5
27,1
1 700
1,5
0,98
38
-0,8
1,1
1 688
1,5
0,87
1 077
41,4
46,8
1 656
1,5
3,72
-4 473
-79,7
-57,5
1 583
1 435
1,4
1,3
2,48
4,08
-143
-903
-35,2
-49,5
-4,3
-23,9
1 425
1,3
1,30
-1 108
-32,8
-28,0
1 399
1,2
1,01
1 055
50,2
60,6
216
5541
Bilance/ob
rat 2009
%
5421
5988
5334
Bilance/ob
rat 2003
%
5223
5111
5742
5138
Bilance
2009
mil. Kč
5157
Vývoz
index
2009/2003
5148
Uhlík (vč. sazí), j.n.
Ostatní sloučeniny s dusíkovou funkční
skupinou
Ostatní
heterocyklické
sloučeniny;
kyseliny nukleové
Anorg. kyseliny a anorg. sloučeniny
kysličníku nekovů
Acyklické uhlovodíky
Epoxidové pryskyřice
Polykarbonové kyseliny a jejich deriváty
Léčiva obsahující antibiotika, deriváty z
nich
Katalyzátory a katalytické sloučeniny, j.n.
Nátěrové hmoty a laky
Mýdlo, papír, vata, plsť ap. napuštěné
mýdlem
Ostatní
Celkem
Vývoz
2009
%
5221
Název zboží
Vývoz
2009
mil. Kč
Kód SITC4
1 368
1,2
1,63
600
11,2
28,1
1 313
1,2
1,11
111
17,6
4,4
1 295
1,1
0,96
99
26,8
4,0
1 234
1,1
1,51
349
7,2
16,5
1 220
1 213
1 171
1,1
1,1
1,0
0,48
5,53
1,50
763
531
692
75,7
-62,8
17,2
45,5
28,0
42,0
1 164
1,0
1,91
-1 950
-61,9
-45,6
1 095
1 095
1,0
1,0
6,67
1,20
-474
-5 569
-62,6
-74,7
-17,8
-71,8
1 011
0,9
1,04
117
29,1
6,2
16 810
137 829
14,9
100,0
1,38
1,60
-33 476
-79 222
-58,1
-34,6
-49,9
-26,0
6214
5829
6213
5812
8933
5814
5817
Bilance/ob
rat 2009
%
5822
6255
8932
Bilance/ob
rat 2003
%
6252
Bilance
2009
mil. Kč
8931
5811
Vývoz
index
2009/2003
6299
Pneumatiky pro osobní vozy
Předměty z plastů, j.n.
Tvrdý kaučuk, vyr. z tvrzeného a
netvrzeného kaučuku
Plastické předměty k dopravě či balení
zboží
Umělá střeva
Pneumatiky pro autobusy a nákladní
automobily
Ost.pláty,desky,fólie
z
plastických
hmot,nelehčených
Ostatní pneumatiky
Zboží pro stavebníky z plastů
Hadice, trubky a potrubí z netvrzeného
vulkan.kaučuku
Ost.pláty,desky, fólie, pásy z plast.hmot
Nitě a kordy z vulkanizovaného kaučuku
Trubky, potrubí, hadice, tvrdé
Podlahové krytiny, krytiny stěn apod., z
plastů
Ost., nezpevněné, kombinované s
materiály, ne fitinky
Fitinky pro trubky, hadice aj. z plastických
hmot
Ostatní
Celkem
Vývoz
2009
%
6251
8939
Název zboží
Vývoz
2009
mil. Kč
Kód SITC4
Příloha 18: Profil exportního oddílu OKEČ 25 - Výroba pryžových a plastových výrobků v ČR,
19 171
14 325
20,1
15,0
1,81
1,36
8 614
-3 791
46,6
-23,4
29,0
-11,7
7 482
7,8
1,20
-161
-3,3
-1,1
7 323
7 089
7,7
7,4
1,29
1,82
-207
4 369
-13,4
23,7
-1,4
44,5
6 573
6,9
1,78
3 399
39,7
34,9
5 118
4 837
4 539
5,4
5,1
4,8
1,52
1,22
1,17
-4 109
4 258
86
-45,7
85,4
21,4
-28,6
78,6
1,0
4 351
3 341
1 915
1 633
4,6
3,5
2,0
1,7
1,17
2,13
2,37
1,63
1 642
-2 649
857
-4
20,2
-50,7
-23,3
-18,2
23,3
-28,4
28,8
-0,1
1 569
1,6
1,12
-699
-10,7
-18,2
1 195
1,3
2,21
-196
-45,9
-7,6
1 071
3 888
95 421
1,1
4,1
100,0
1,36
1,36
1,48
-694
-5 873
4 841
-21,3
-51,9
-7,0
-24,5
-43,0
2,6
217
6618
6644
6651
6623
8122
6648
6637
6635
Bilance/o
brat 2009
%
6624
6661
Bilance/o
brat 2003
%
6633
Bilance
2009
mil. Kč
6652
Vývoz
index
2009/2003
6647
6649
Výrobky ze skla, jinde nezařazené
Bezpečnostní
sklo,
tj.
ztužené,
laminované
Sklo, jinde nezařazené
Skleněné zboží pro domácnost,
kanceláře, k výzdobě
Výrobky z nerostných materiálů, j.n.(bez
keramických)
Žáruvzdorné keramické cihly, dlaždice,
trubky apod.
Keramika stolní a kuchyňská
Staveb. materiál z osinkocementu,
vyztuženého cementu
Sklo plavené, povrchové broušené,
leštěné, v tabulích
Obalové sklo; skleněné zátky a uzávěry
Cihly žáruvzdorné a ostatni staviva
Keramické výlevky, umyvadla, vany,
bidety apod.
Skleněná zrcadla, příp.rámovaná, včetně
zpětných
Výrobky ze žáruvzdorné keramiky, a j.n.
Vlna strusková, skalní aj., štípaný
vermikulit apod.
Ostatní
Celkem
Vývoz
2009
%
6659
Název zboží
Vývoz
2009
mil. Kč
Kód
SITC-4
Příloha 19: Profil exportního oddílu OKEČ 26 - Výroba ostatních nekovových minerálních
výrobků v ČR, 2003-2009, řazeno podle podílu na exportu v roce 2009
5 647
12,1
0,58
4 988
77,9
79,1
5 623
4 806
12,1
10,3
0,99
1,71
2 412
2 674
49,8
-21,1
27,3
38,5
3 805
8,2
0,46
2 398
71,6
46,0
3 174
6,8
1,13
1 489
34,0
30,6
2 701
2 337
5,8
5,0
0,82
0,74
-63
1 452
22,0
38,8
-1,2
45,1
2 175
4,7
1,48
1 137
16,5
35,4
2 148
2 128
1 675
4,6
4,6
3,6
1,01
0,98
1,40
116
964
363
8,6
44,7
-21,1
2,8
29,3
12,2
1 284
2,8
0,76
668
42,7
35,1
1 262
1 239
2,7
2,7
0,90
0,83
-51
787
31,6
36,3
-2,0
46,5
1 176
5 302
46 483
2,5
11,4
100,0
1,27
1,10
0,88
301
29
19 665
7,6
-6,3
31,6
14,7
0,3
26,8
6770
6781
6795
6794
Bilance/o
brat 2009
%
6768
Bilance/o
brat 2003
%
6761
6842
Bilance
2009
mil. Kč
6732
Vývoz
index
2009/2003
6762
Roury, trubky a duté profily, bezešvé
Tyče a pruty ze žel.nebo oceli,válc.a
protah.za tepla
Ploché válcované výrobky ze železa,
tloušťka 4,75 mm
Tyče a pruty ze železa nebo oceli,
válcované za tepla
Hliník, slitiny hliníku, tvářené
Úhelníky,
tvarovky,
profily
(bez
kolejnic),štětovnice
Konstrukční materiál pro železniční,
tramvaj. tratě
Dráty ze železa nebo nelegované oceli
Rourové, trubkové fitinky ze železa nebo
oceli
Ost. roury, trubky a duté profily, železné
či ocelové
Vývoz
2009
%
6791
Název zboží
Vývoz
2009
mil. Kč
Kód
SITC-4
Příloha 20: Profil exportního oddílu OKEČ 27 - Výroba základních kovů a hutních výrobků v ČR,
11 102
12,9
2,05
5 158
24,0
30,3
8 047
9,4
1,08
5 013
55,6
45,2
7 399
8,6
0,89
-1 163
9,7
-7,3
6 433
6 273
7,5
7,3
0,88
0,99
2 800
-7 731
51,7
-29,2
27,8
-38,1
4 745
5,5
0,91
1 146
21,4
13,7
4 237
4 164
4,9
4,8
1,68
1,25
3 885
2 267
89,5
54,8
84,7
37,4
3 185
3,7
2,17
592
-11,0
10,2
2 693
3,1
1,30
-2 333
-31,0
-30,2
218
6755
6715
Bilance/o
brat 2009
%
6763
Bilance/o
brat 2003
%
6821
Bilance
2009
mil. Kč
6812
Vývoz
index
2009/2003
6751
6841
Dráty z nerezavějící nebo jiné legované
oceli
Ploché válcované výrobky z křemíkové
elektrooceli
Hliník a slitiny hliníku, netvářené
Platina aj. kovy skupiny platiny,
neválcované apod.
Měď,rafinovaná a nerafinovaná, anody,
slitiny mědi
Tyče a pruty ze železa, oceli, tvářené za
studena
Ploché, za studena válcované výrobky z
nerez. oceli
Ostatní feroslitiny (ne radioaktivní
feroslitiny)
Ostatní
Celkem
Vývoz
2009
%
6782
Název zboží
Vývoz
2009
mil. Kč
Kód
SITC-4
2 230
2,6
1,63
1 532
33,2
52,3
2 112
2 009
2,5
2,3
6,71
1,05
608
-4 336
-48,5
-55,8
16,8
-51,9
1 739
2,0
16,75
1 220
-12,8
54,0
1 593
1,9
32,52
-84
-76,1
-2,6
1 400
1,6
1,33
49
-3,6
1,8
1 226
1,4
2,26
-3 866
-70,9
-61,2
1 105
14 165
85 857
1,3
16,5
100,0
1,33
1,15
1,26
-1 585
-42 941
-39 769
-47,3
-49,2
-13,0
-41,8
-60,2
-18,8
8121
6942
6956
6995
6912
6963
6994
7119
6935
6921
6974
Bilance/o
brat 2009
%
6997
Bilance/o
brat 2003
%
6924
Bilance
2009
mil. Kč
6991
Vývoz
index
2009/2003
6911
Výrobky ze železa nebo oceli, j.n.
Konstrukce a části konstrukcí ze železa
nebo oceli
Zámečnické výrobky, sejfy, pancéřové
schránky
Zásobní tanky, sudy, plechovky, krabice
apod.,železné do 300 l
Výrobky,j.n.z mědi,niklu, hliníku, olova,
zinku, cínu
Kotle a tělesa pro ústřední topení,
ohřívače vody
Šrouby, svorníky, matice, nýty ap. ze
železa, oceli
Nože a řezné nástroje pro stroje a
mechanická zaříz.
Různé výrobky ze základních kovů
Hliníkové konstrukce, části, plechy, profily
ap.
Břitvy a holicí čepelky
Pružiny a pružinové listy ze železa, oceli
nebo mědi
Díly pro kotle a pomocné příslušenství z
7111 a 7112
Tkaniny,pletivo,sítě,ploty,plechová
mřížkovina ze železa,oceli
Nádrže, zásobní tanky, kádě a sudy o
obsahu > 300 l
Stolní, kuchyňské a ost. domácí potřeby,
kovové
Vývoz
2009
%
6996
Název zboží
Vývoz
2009
mil. Kč
Kód
SITC-4
Příloha 21: Profil exportního oddílu OKEČ 28 - Výroba kovových konstrukcí a kovodělných
výrobků (kromě strojů a zařízení) v ČR, 2003-2009, řazeno podle podílu na exportu v roce 2009
25 199
22,9
1,09
10 495
34,2
26,3
18 284
16,6
1,48
11 497
48,0
45,9
14 732
13,4
1,29
3 457
3,2
13,3
7 878
7,2
1,48
5 368
50,0
51,7
6 523
5,9
1,32
-11
1,8
-0,1
5 457
5,0
1,09
2 703
28,6
32,9
4 053
3,7
1,44
-5 587
-47,3
-40,8
4 052
3 787
3,7
3,4
0,96
1,52
-1 462
1 371
-16,7
16,5
-15,3
22,1
2 741
2 345
2,5
2,1
1,65
2,93
1 296
1 301
10,2
45,6
31,0
38,4
2 205
2,0
1,40
-505
-29,7
-10,3
1 792
1,6
1,00
1 471
69,6
69,7
1 547
1,4
0,87
936
44,1
43,4
1 493
1,4
1,04
1 237
71,6
70,7
1 458
1,3
2,00
-165
-25,3
-5,3
219
Vývoz
index
2009/2003
Bilance
2009
mil. Kč
Bilance/o
brat 2003
%
Bilance/o
brat 2009
%
Ostatní
Celkem
Vývoz
2009
%
Název zboží
Vývoz
2009
mil. Kč
Kód
SITC-4
6 528
110 073
5,9
100,0
0,93
1,25
-4 628
28 775
-18,8
12,7
-26,2
15,0
7284
7436
7239
7285
7481
7417
7128
7491
7784
7758
7751
7212
7283
7359
7439
7313
7149
7413
7484
7224
6973
Bilance/o
brat 2009
%
7431
Bilance/o
brat 2003
%
7449
Bilance
2009
mil. Kč
7414
Vývoz
index
2009/2003
7139
7422
7478
Klimatizační zařízení
Díly pro pístové motory s vnitřním
spalováním
Čerpadla paliv, maziv pro pístové motory
Kohouty, ventily apod. armatury, j.n.
Chladničky,
mrazničky
apod.
k
průmyslovým účelům
Díly
přepravních
vozíků,kladkostrojů,zdvihadel, apod.
Čerpadla na vzduch nebo vývěvy,
kompresory vzduchu
Stroje speciálně řešené pro určitá
průmyslová odvětví
Filtrační a čistící stroje na kapaliny nebo
plyny
Díly, j.n. ke strojům skupin 723 a 7443
Díly ke strojům pro určitá průmyslová
odvětví
Převodové hřídele (vč. vačkových,
klikových), kliky
Generátory plynu, výměníky tepla apod.
zařízení
Díly k turbínám
Formovací rámy slévárenské, formy
trvalé, na kov ap.
Elektromechanické ruční nářadí s
elektrickým motorem
Elektrotepelné spotřebiče
Domácí pračky
Žací stroje a mlátičky
Stroje k třídění, prosévání, oddělování
zeminy, apod.
Díly,j.n. a spec. přídavná zaříz. k
obráběcím strojům
Díly k přístrojům filtračním, čistícím,
odstředivkám
Soustruhy k úběru kovu
Díly proudových motorů, plynových turbín
Průmyslové pece a laboratorní pícky,
atd., vč. dílů
Ozubená soukolí, převody, kuličkové
šrouby apod.
Kolové traktory
Domácí spotřebiče k vaření nebo topení,
Vývoz
2009
%
7415
Název zboží
Vývoz
2009
mil. Kč
Kód
SITC-4
Příloha 22: Profil exportního oddílu OKEČ 29 - Výroba a opravy strojů a zařízení j. n. v ČR,
20 116
8,2
2,26
15 403
35,6
62,0
16 203
14 120
10 423
6,6
5,7
4,2
1,31
0,89
1,99
8 570
11 895
4 505
31,9
68,1
-2,8
36,0
72,8
27,6
9 434
3,8
2,09
6 863
27,4
57,2
8 663
3,5
2,10
4 904
29,1
39,5
7 718
3,1
2,10
4 229
-1,2
37,7
6 864
2,8
2,19
-592
-59,5
-4,1
6 775
6 672
2,7
2,7
1,90
1,34
-670
4 307
-17,3
43,9
-4,7
47,7
6 645
2,7
0,98
1 846
22,7
16,1
5 457
2,2
2,14
2 953
-12,6
37,1
4 322
4 231
1,8
1,7
1,63
2,28
3 267
2 902
43,7
55,0
60,8
52,2
4 130
1,7
0,66
-211
-6,1
-2,5
4 119
3 734
3 625
3 159
1,7
1,5
1,5
1,3
0,99
1,23
11,49
1,54
2 543
-1 898
1 697
-977
46,4
-23,0
-74,5
-11,7
44,7
-20,3
30,6
-13,4
3 071
1,2
0,90
1 696
38,0
38,2
3 016
1,2
1,04
984
19,4
19,5
2 782
2 772
2 579
1,1
1,1
1,0
1,97
1,99
1,59
1 256
1 823
1 724
5,9
-9,0
44,2
29,1
49,0
50,2
2 558
1,0
1,27
1 120
18,7
28,0
2 527
2 409
2 369
1,0
1,0
1,0
1,04
1,08
1,25
201
88
1 274
23,0
28,4
42,4
4,1
1,9
36,8
220
7452
7448
7418
7272
7244
7757
7479
7211
7232
7281
7265
7447
7752
7443
7246
7233
7419
7489
7373
7372
7492
7426
7247
Bilance/o
brat 2009
%
7438
Bilance/o
brat 2003
%
7312
Bilance
2009
mil. Kč
7316
Vývoz
index
2009/2003
7456
neelektrické
Civilní zbraně
Obráběcí stroje k vrtaní a vyvrtávání
Díly k čerpadlům a dopravníkům kapalin
Mechanické přístr. k tryskání, stříkání,
rozprašování
Kovoobráběcí stroje k odjehlování,
broušeni apod.
Obráběcí centra, jednoúčelové a
kombinované stroje
Díly k čerpadlům, kompresorům,
ventilátorům apod.
Strojní myčky nádobí (ne pro
domácnost), myčky lahví
Zvedací, manipulační, nakládací nebo
vykládací stroje
Ost.prům. zařízení ke zprac. materiálů
změnou teploty
Ostatní potravinářské stroje a jejich díly,
j.n.
Stroje k úpravě textilních vláken, spřádací
apod.
Elektromechanické domácí spotřebiče s
elektr. motorem
Díly ke kohoutům, ventilům ap. pro
potrubí, kotle
Zemědělské, zahradnické a lesnické
stroje
Mechanické lopaty, rypadla a lopatové
nakladače
Obráběcí stroje zvláštního provedení
Stroje pro ofsetový tisk
Kontinuální výtahy a dopravní pásy
Domácí chladničky a mrazničky
Deriky, jeřáby, mobilní zdvihací zařízení
apod.
Pomocné textilní stroje, díly a
příslušenství
Přemisťovací,
srovnávací,
vrtné
apod.stroje na zem
Díly ke strojům zařazených ve skupinách
741.7 a 741.8
Díly j.n., k převodovým hřídelím, klikám,
skříním ap.
Stroje a zařízení pro pájení a sváření
Válcovny kovu a válce a jejich díly
Těsnění ap. spojovací materiál z plechu
Odstředivá čerpadla, j.n.
Stroje k praní, čištění, ždímání, sušení,
žehlení
Ostatní
Celkem
Vývoz
2009
%
8913
7314
7429
Název zboží
Vývoz
2009
mil. Kč
Kód
SITC-4
2 357
2 284
2 132
1,0
0,9
0,9
1,98
1,80
0,56
-237
1 996
-2 050
10,0
35,8
-2,9
-4,8
77,6
-32,5
2 118
0,9
1,04
116
-5,8
2,8
2 101
0,9
1,27
1 590
25,0
60,9
2 012
0,8
1,68
1 356
-11,9
50,8
1 942
0,8
1,26
-477
16,7
-10,9
1 901
0,8
0,97
-400
-15,5
-9,5
1 802
0,7
0,86
80
26,5
2,3
1 691
0,7
1,64
134
-40,9
4,1
1 686
0,7
1,19
98
-1,0
3,0
1 645
0,7
0,29
1 109
42,2
50,9
1 644
0,7
1,46
713
-16,9
27,7
1 620
0,7
1,07
-1 888
-34,5
-36,8
1 598
0,6
1,48
-109
22,4
-3,3
1 547
1 542
1 529
1 482
1 467
0,6
0,6
0,6
0,6
0,6
2,74
0,75
1,79
1,53
0,97
-496
-209
944
-490
-940
-69,9
-15,9
-19,3
-0,4
-26,9
-13,8
-6,4
44,6
-14,2
-24,3
1 448
0,6
4,29
745
-15,0
34,7
1 387
0,6
1,04
664
21,9
31,4
1 338
0,5
1,64
882
15,0
49,2
1 306
0,5
2,02
662
16,8
34,0
1 287
1 187
1 150
1 066
1 059
0,5
0,5
0,5
0,4
0,4
1,46
1,00
1,02
4,95
1,24
-1 235
-882
720
334
-346
-41,2
-51,5
38,7
-31,7
-20,9
-32,4
-27,1
45,5
18,6
-14,1
1 041
27 619
246 481
0,4
11,2
100,0
1,23
1,07
1,34
802
-8 889
75 997
7,8
-21,9
2,3
62,6
-13,9
18,2
221
7599
7522
7528
7526
3,65
12,25
62 951
-5 767
41,5
-85,3
76,2
-11,8
21 227
13,7
191,17
-2 259
-59,6
-5,1
17 281
11,1
1,10
-31 438
-4,9
-47,6
14 692
9,5
0,34
-7 348
79,0
-20,0
4 113
2 456
1 185
155 239
2,6
1,6
0,8
100,0
xxx
0,73
0,46
1,79
-1 538
-2 096
143
12 649
xxx
-54,1
-31,3
11,2
-15,7
-29,9
6,4
4,2
Bilance 2009
mil. Kč
46,9
13,9
Vývoz
index
2009/2003
72 783
21 502
Vývoz 2009
%
Bilance/obrat
2009
%
7519
Ostatní zařízení k autom.zprac.dat
Paměťové jednotky
Ostatní
kancelářské
stroje
(rozmnožovací, adresovací apod.)
Díly, příslušenství strojů podskupin 751.1,
751.2, 751.9 a skupiny 752
Zařízení
k
autom.zprac.dat
přenosná,<10kg,obs.min.CPU,kláves.,dis
plej
Ostatní
jednotky
zařízení
k
autom.zprac.dat
Vstupní nebo výstupní jednotky
Ostatní
Celkem
Bilance/obrat
2003
%
7523
7527
Název zboží
Vývoz 2009
mil. Kč
Kód SITC-4
Příloha 23: Profil exportního oddílu OKEČ 30 - Výroba kancelářských strojů a počítačů v ČR,
7163
7781
7728
7712
7169
7788
7165
8131
7162
7732
7787
7711
7161
30 333
19,0
1,13
10 217
30,5
20,3
23 913
15,0
1,42
5 105
-9,0
11,9
17 222
10,8
1,08
9 049
51,7
35,6
14 713
9,2
1,45
8 297
39,1
39,3
12 467
7,8
1,27
9 574
56,9
62,3
10 673
6,7
1,15
4 033
8,4
23,3
9 576
6,0
1,21
-1 166
-7,4
-5,7
6 463
4,0
1,52
-4 485
-27,8
-25,8
6 060
5 175
4 193
3,8
3,2
2,6
1,08
1,66
13,28
1 238
305
3 074
26,5
-18,9
-23,2
11,4
3,0
57,9
3 542
3 315
2 870
2,2
2,1
1,8
0,98
2,71
1,10
216
932
360
21,1
-9,6
-25,8
3,1
16,4
6,7
2 456
2 075
1 700
1,5
1,3
1,1
2,35
1,02
2,62
-77
-330
-2 491
-47,0
6,9
-74,8
-1,5
-7,4
-42,3
Vývoz 2009
%
Bilance/obr
at 2009
%
7726
Bilance/obr
at 2003
%
7783
Bilance
2009
mil. Kč
7725
Izolované dráty, kabely a ost. elektrické
vodiče
Elektrické přístroje pro napětí menší než
1000 V
Elektrická zařízení ke spouštění a zážehu
motoru
Pulty, panely k řízení nebo rozvodu
elektřiny
Motory, generátory na střídavý proud,
soustrojí ap.
Články (baterie) a elektrické akumulátory,
vč. dílů
Díly vhodné pro skupiny 772.4, 772.5 a
772.6
Ostatní elektrické stroje, díly elektrických
strojů
Díly, j.n.,vhodné pro stroje spadající do
skupiny 716
Elektrické stroje a zařízení, j.n.
Generátorová soustrojí
Lampy, svítidla (vč.
světlometů,
reflektorů), j.n.
Stejnosměrné motory a generátory
Elektroizolační prostředky
Elektrické stroje, přístroje s individuální
funkcí
Transformátory, elektrické
Elektrické stroje s výkonem do 37,5 W
Vývoz
index
2009/2003
7731
Název zboží
Vývoz 2009
mil. Kč
Kód SITC-4
Příloha 24: Profil exportního oddílu OKEČ 31 - Výroba elektrických strojů a zařízení j. n. v ČR,
222
Bilance/obr
at 2003
%
Bilance/obr
at 2009
%
nebo
Bilance
2009
mil. Kč
Žárovky s vláknem
obloukové lampy
Ostatní
Celkem
Vývoz 2009
%
Název zboží
Vývoz
index
2009/2003
7782
Vývoz 2009
mil. Kč
Kód SITC-4
2,92
1,03
1,29
-1 454
-791
41 605
-74,7
-11,4
9,4
-35,6
-19,1
15,0
výbojky;
1 314
1 671
159 731
0,8
1,0
100,0
7649
7614
7638
7648
7621
7786
7722
7723
7633
7642
45 050
26,9
xxx
34 532
xxx
62,1
33 672
20,1
12,62
5 715
-0,1
9,3
14 058
8,4
2,71
-20 790
-78,5
-42,5
13 444
8,0
14,99
-15 087
-51,2
-35,9
9 424
8 940
8 501
8 218
5,6
5,3
5,1
4,9
1,46
xxx
6,10
6,22
-33 588
3 462
7 005
1 805
-15,7
xxx
-43,7
-47,8
-64,1
24,0
70,1
12,3
7 770
7 217
2 635
4,6
4,3
1,6
3,63
0,89
1,22
6 524
4 305
-3 875
17,3
33,7
-52,0
72,3
42,5
-42,4
2 162
2 010
1,3
1,2
1,59
20,55
261
-548
-20,6
80,5
6,4
-12,0
1 405
2 902
167 408
0,8
1,7
100,0
2,18
0,08
2,41
-372
-728
-11 378
-41,7
7,1
-23,7
-11,7
-11,1
-3,3
Vývoz 2009
%
Bilance/obr
at 2009
%
7763
Bilance/obr
at 2003
%
7764
Bilance
2009
mil. Kč
7641
Televizní přijímače, i kombinované
Telef.přístr.(vč.mobilních);ost.přístr.k
vysílání,přijímání hlasu,dat
Elektronické integrované obvody a
mikrosoustavy
Diody, tranzistory apod. polovodičové
prvky
Díly a příslušenství k telekomunikačním
přístrojům
Ostatní monitory
Přístroje pro záznam, reprodukci obrazu
Telekomunikační zařízení, j.n.
Rozhlasové přijímače s vnějším zdrojem
energie
Elektrické kondenzátory
Tištěné obvody
Elektrické odpory, jiné než topné
odporníky
Přístroje pro záznam, reprodukci zvuku
Mikrofony a jejich stojany; reproduktory
apod.
Ostatní
Celkem
Vývoz
index
2009/2003
7616
Název zboží
Vývoz 2009
mil. Kč
Kód SITC-4
Příloha 25: Profil exportního oddílu OKEČ 32 - Výroba rádiových, televizních a spojových
zařízení a přístrojů v ČR, 2003-2009, řazeno podle podílu na exportu v roce 2009
223
8713
8842
8742
8732
8724
8745
8723
8996
5 193
13,5
2,51
-1 883
-33,0
-15,4
5 185
13,4
3,66
-1 079
0,2
-9,4
3 424
8,9
1,79
75
-25,6
1,1
3 180
8,2
1,64
-3 121
-28,8
-32,9
3 025
2 863
7,8
7,4
3,46
2,17
2 258
-625
46,2
-1,4
59,5
-9,8
2 595
6,7
1,12
-327
-30,7
-5,9
2 557
6,6
2,11
1 628
40,2
46,7
1 898
1 815
4,9
4,7
2,69
1,56
1 650
1 052
57,1
15,2
76,9
40,8
1 273
3,3
2,19
442
0,8
21,0
1 007
4 586
38 601
2,6
11,9
100,0
2,04
0,86
1,81
-4 435
-11 113
-15 479
-75,8
-42,6
-27,2
-68,8
-54,8
-16,7
Vývoz 2009
%
Bilance/obr
at 2009
%
8746
Bilance/obr
at 2003
%
8743
Bilance
2009
mil. Kč
8841
Přístroje
pro
lékařské,chirurgické,veterinární účely
Optická vlákna, svazky optic. vláken a
optické kabely
Přístroje k měření nebo kontrole kapalin
nebo plynů
Přístroje a zaříz. k automatické regulaci a
ovládání
Mikroskopy, difrakční přístroje, díly,
příslušenství
Brýle, brýlové obruby
Rýsovací, vytyčovací či matematickovýpočetní pomůcky
Počítadla otáček, kilometrů, krokoměry,
tachometry
Nábytek pro ordinace lékařské aj.,
holičská křesla
Měřící, regulační a vědecké přístroje, j.n.
Aparáty pro mechanoterapii, masážní
přístroje apod.
Přístroje ortopedické, pro nedoslýchavé,
dlahy apod.
Ostatní
Celkem
Vývoz
index
2009/2003
8722
Název zboží
Vývoz 2009
mil. Kč
Kód SITC-4
Příloha 26: Profil exportního oddílu OKEČ 33 - Výroba zdravotnických, přesných, optických a
časoměrných přístrojů v ČR, 2003-2009, řazeno podle podílu na exportu v roce 2009
7868
7862
7832
199 724
54,3
2,03
154 327
43,2
63,0
139 554
37,9
1,46
48 154
24,5
20,8
10 332
4 777
2,8
1,3
2,96
18,53
8 315
4 416
36,8
10,9
67,3
85,9
4 741
2 345
1,3
0,6
1,29
0,82
-18 944
-4 987
-53,6
-61,3
-66,6
-51,5
1 748
1 416
1 413
1 725
367 776
0,5
0,4
0,4
0,5
100,0
0,73
1,87
3,54
0,78
1,75
537
-194
-1 300
-135
190 189
20,5
-55,8
-85,3
7,0
22,1
18,1
-6,4
-31,5
-3,8
34,9
Vývoz 2009
%
Bilance/obr
at 2009
%
7132
7821
Bilance/obr
at 2003
%
7831
7842
Bilance
2009
mil. Kč
7843
Motorová vozidla k dopravě osob
Ostatní díly a příslušenství motorových
vozidel
Osobní motorová vozidla pro veřejnou
dopravu
Karoserie (vč. kabin) motorových vozidel
Pístové motory s vnitřním spalováním pro
vozidla
Motorová vozidla k dopravě zboží
Ostatní vozidla bez mechanického
pohonu, díly
Přívěsy a návěsy pro přepravu zboží
Silniční traktory, návěsy
Ostatní
Celkem
Vývoz
index
2009/2003
7812
Název zboží
Vývoz 2009
mil. Kč
Kód SITC-4
Příloha 27: Profil exportního oddílu OKEČ 34 - Výroba motorových vozidel (kromě motocyklů),
výroba přívěsů a návěsů v ČR, 2003-2009, řazeno podle podílu na exportu v roce 2009
224
7919
7924
7929
7921
7918
7189
7852
7853
7923
Přípravky a prísluš.pro železniční a
tramvajové tratě
Letouny, letadla s mechanickým
pohonem nad 15000 kg
Díly j.n. skupiny 792
Vrtulníky
Železniční,
tramvajové
nákladní,
údržbářské vozy
Stroje a motory, j.n.,spadající do skupiny
7144
Jízdní kola a ost. kola, bez motoru
Vozíky
pro
invalidy,
případně
motorizované
Letouny, letadla s mechanickým
pohonem, 2000-15000 kg
Ostatní
Celkem
Bilance/obrat 2009
%
Bilance/obrat 2003
%
Bilance 2009
mil. Kč
Vývoz
index 2009/2003
Vývoz 2009
%
Název zboží
Vývoz 2009
mil. Kč
Kód SITC-4
Příloha 28: Profil exportního oddílu OKEČ 35 - Výroba ostatních dopravních prostředků a
zařízení v ČR, 2003-2009, řazeno podle podílu na exportu v roce 2009
12 745
35,0
1,68
8 819
43,2
52,9
7 868
2 731
2 664
21,6
7,5
7,3
29,90
1,89
1,73
3 275
571
1 835
-90,5
-13,8
-10,0
26,3
11,7
52,5
2 125
5,8
1,79
1 218
17,1
40,2
1 775
1 404
4,9
3,9
1,05
1,42
-167
156
-21,6
3,7
-4,5
5,9
1 332
3,7
0,95
-657
-7,1
-19,8
1 018
2 735
36 397
2,8
7,5
100,0
1,44
1,20
1,90
-625
913
15 337
-43,2
1,2
-7,3
-23,5
20,0
26,7
8211
8942
8947
8943
8215
8218
8213
8952
9310
8959
Sedadla, případně přestavitelná na lůžka,
vč. dílů
Tříkolky
apod.;kočárky
pro
panenky;panenky;hračky
ost;modely;puzzle
Sportovní potřeby
Předměty pro zábavu, pokojové hry stolní
apod.
Nábytek, j.n., dřevěný
Díly nábytku kovového, dřevěného, z ost.
materiálu
Nábytek, j.n., kovový
Pera, tužky a plnící pera
Předměty obchodu zvláštní
Ostatní kancelářské potřeby a papírnické
zboží
Ostatní
Celkem
Bilance/obrat 2009
%
Bilance/obrat 2003
%
Bilance 2009
mil. Kč
Vývoz
index 2009/2003
Vývoz 2009
%
Název zboží
Vývoz 2009
mil. Kč
Kód SITC-4
Příloha 29: Profil exportního oddílu OKEČ 36 - Výroba nábytku; zpracovatelský průmysl j. n. v
ČR, 2003-2009, řazeno podle podílu na exportu v roce 2009
25 974
34,9
1,03
11 911
50,3
29,7
18 838
5 715
25,3
7,7
5,75
1,60
9 504
2 125
14,3
11,0
33,7
22,8
4 193
4 106
5,6
5,5
2,38
0,83
365
-905
-16,5
15,8
4,5
-9,9
3 109
3 024
1 648
1 198
4,2
4,1
2,2
1,6
1,24
1,49
1,00
xxx
1 390
2 018
672
220
40,8
37,5
27,7
xxx
28,8
50,1
25,6
10,1
1 006
5 651
74 464
1,4
7,6
100,0
2,75
0,77
1,42
-255
-2 326
24 718
-26,5
13,7
29,3
-11,3
-17,1
19,9
225
2882
2823
2822
2892
Odpad a šrot ost. neželezných obecných
kovů, j.n.
Jiný železný odpad a šrot
Odpad a šrot ze slitinové oceli
Odpad, šrot drahých kovů, kovů
plátovaných drah. kovy
Ostatní
Celkem
Bilance/obrat 2009
%
Bilance/obrat 2003
%
Bilance 2009
mil. Kč
Vývoz
index 2009/2003
Název zboží
Vývoz 2009
%
Vývoz 2009
mil. Kč
Kód SITC-4
Příloha 30: Profil exportního oddílu OKEČ 37 - Recyklace druhotných surovin v ČR, 2003-2009,
řazeno podle podílu na exportu v roce 2009
9 847
5 704
1 258
53,2
30,8
6,8
3,65
1,32
2,75
7 456
4 168
1 183
50,9
43,7
87,7
60,9
57,6
88,7
1 087
609
18 505
5,9
3,3
100,0
2,58
3,05
2,29
757
396
13 960
57,0
33,1
48,4
53,4
48,2
60,6
Příloha 31: HDP v PPS na obyvatele jako procentu průměru EU27 – kraje, 2001-2008 (2010)
80
75
70
65
60
55
50
2001
Středočeský kraj
2002
2003
Ústecký kraj
Vysočina kraj
Jihočeský kraj
2004
2005
Liberecký kraj
Jihomoravský kraj
2006
Plzeňský kraj
2007
Olomoucký kraj
2008
Karlovarský kraj
2009
2010
Pardubický kraj
Zlínský kraj
226
Příloha 32: Ekonomická výkonnost a efektivnost podle indexu znalostní ekonomiky, rok 2009
Annual GDP Growth (%), 2003-2007
Press Freedom (1-100), 2008
Human Dev elopment Index, 2005
Gr. Capital Formation as % of GDP, 2003-2007
Control of Corruption, 2007
Political Stability , 2007
Trade as % of GDP, 2007
Tarif f & Nontarif f Barriers
Voice and Accountability , 2007
Gov ernment Ef f ectiv eness
Intellectual Property Protection (1-7), 2008
Soundness of Banks (1-7), 2008
Rule of Law, 2007
Exports of Goods and Serv ices as % of GDP, 2007
Regulatory Quality , 2007
Cost to Enf orce a Contract (% of Debt)
Interest Rate Spread, 2007
Day s to Start a Business
Intensity of Local Competition (1-7), 2008
Cost to Register a Business as % of GNI Per Capita
Česko
Domestic Credit to Priv ate Sector as % of GDP, 2007
Dánsko
Příloha 33: Inovační výkonnost podle indexu znalostní ekonomiky, rok 2009
FDI Outf lows as % of GDP, 2003-07
av g number of citations per S&E article, 2005
FDI Inf lows as % of GDP, 2003-07
Science and Engineering Enrolment Ratio (%), 2007
S&E articles with f oreign coauthorship (%), 2005
Capital goods gross exports (US$ mil), 2003-07
Science Enrolment Ratio (%), 2007
Capital goods gross imports(US$ mil), 2003-07
Researchers in R&D, 2006
Value Chain Presence (1-7), 2008
Researchers in R&D / Mil. People, 2006
Firm-Lev el Technology Absorption (1-7), 2008
Total Expenditure f or R&D as % of GDP, 2006
Priv ate Sector Spending on R&D (1-7), 2008
Manuf . Trade as % of GDP, 2007
Univ ersity -Company Research Collaboration (1-7),
2008
High-Tech Exports as % of Manuf . Exports, 2007
Patents Granted by USPTO / Mil. People, av g 20032007
S&E Journal Articles, 2005
Patents Granted by USPTO, av g 2003-2007
S&E Journal Articles / Mil. People, 2005
Av ailability of Venture Capital (1-7), 2008
Česko
Dánsko
227
Příloha 34: Ukazatele kvality lidských zdrojů podle indexu znalostní ekonomiky, rok 2009
Adult Literacy Rate (% age 15 and abov e), 2007
15-y ear-olds' science literacy (PISA), 2006
Av erage Y ears of Schooling, 2000
15-y ear-olds' math literacy (PISA), 2006
Gross Secondary Enrollment rate, 2007
Quality of Management Schools (1-7), 2008
Gross Tertiary Enrollment rate, 2007
Quality of Science and Math Education (1-7), 2008
Lif e Expectancy at Birth, 2007
8th Grade Achiev ement in Science(TIMSS), 2007
Internet Access in Schools (1-7), 2008
8th Grade Achiev ement in Math(TIMSS), 2007
Public Spending on Education as % of GDP, 2007
4th Grade Achiev ement in Science(TIMSS), 2007
4th Grade Achiev ement in Math(TIMSS), 2007
Dánsko
Česko
Příloha 35: Výdaje na vlastní VaV podle zdroje jejich financování (v mld. Kč), 2000-2008
1,55%
60
50
1,21%
1,20%
1,20%
1,25%
1,46%
1,25%
2,2
2,9
22,4
22,3
28,4
29,3
28,2
2006
2007
2008
1,5
1,7
40
1,3
19,4
17,2
30
20
1,54%
1,41%
11,8
10
13,6
14,7
12,4
12,4
13,5
14,9
15,9
16,6
18,5
2001
2002
2003
2004
22,8
0
2000
Podnikatelské
Veřejné
2005
Zahraniční
výdaje na VaV jako % HDP
228
Příloha 36: Přehled proměnných využitých ve faktorové analýze
Skupina
Ukazatel (proměnná)
Inovační aktivity
Vnitřní VaV
Vnější VaV
Pořízení strojů zařízení a software
Pořízení jiných externích znalostí
Školení
Uvádění inovací na trh
Další inovační aktivity
Informační zdroje pro
V rámci vašeho podniku nebo skupiny podniku
inovační aktivity
Dodavatelé zařízení, materiálu apod.
Klienti nebo zákazníci
Konkurenční a jiné podniky v rámci
odvětví
Konzultanti, komerční laboratoře nebo soukromé VaV instituce
Univerzity nebo jiné instituce vyššího vzdělávání
Vláda nebo veřejné výzkumné instituce
Konference, veletrhy, výstavy
Vědecké časopisy a obchodní/technické publikace
Profesní a průmyslová sdružení
Inovační spolupráce
Spolupráce v ČR
Spolupráce v Evropě
Spolupráce v USA
Spolupráce jinde ve světě
Výsledky inovačních
Rozšíření sortimentu výrobku nebo služeb
aktivit
Rozšíření trhu nebo zvýšení podílu na trhu
Zlepšení kvality výrobku nebo služeb
Zlepšení pružnosti výroby nebo poskytování služeb
Zvýšení objemu výroby nebo poskytovaných služeb
Snížení nákladu práce na jednotku produkce
Snížení spotřeby materiálu a energií na jednotku produkce
Omezení negativního vlivu na životní prostředí
Nebo zlepšení zdraví a bezpečnosti
Práva k užívání
Patent
duševního vlastnictví
Průmyslový vzor
Ochranná známka
Právo tisku (copyright)
Organizační a
Systém řízení
marketingová inovace Organizace práce
Organizace vnějších vazeb
Design a balení zboží
Metody prodeje nebo distribuce
Odpověď
Ano / Ne
škála
1-nepoužívá se
– 4-velmi
důležitý
Ano / Ne
škála
1-nepoužívá se
–
4-velmi
důležitý
Ano / Ne
Ano / Ne
Zdroj: Dotazník o inovacích 2006, ČSÚ
229
Příloha 37: Faktorová analýza inovačních aktivit – výsledné faktory a jejich skóre
VaV
Externí zdroje
Vnitřní VaV
0,74
-0,23
Vnější VaV
0,53
0,22
Pořízení strojů zařízení a software
-0,16
0,72
Pořízení jiných externích znalostí
0,26
0,56
Školení
0,39
0,58
Uvádění inovací na trh
0,68
0,16
Další inovační aktivity
0,64
0,21
Příloha 38: Faktorová analýza informačních zdrojů – výsledné faktory a jejich skóre
Vědecké informace
Specializované
Tržní informace
informace
(zákazníci,
dodavatelé)
V rámci vašeho podniku nebo skupiny
0,28
-0,18
0,59
podniku
Dodavatelé zařízení, materiálu apod.
-0,02
0,36
0,43
Klienti nebo zákazníci
0,05
0,19
0,80
Konkurenční a jiné podniky v rámci
odvětví
Konzultanti, komerční laboratoře nebo
soukromé VaV instituce
Univerzity nebo jiné instituce vyššího
vzdělávání
Vláda nebo veřejné výzkumné instituce
0,12
0,28
0,73
0,68
0,12
0,27
0,82
0,19
0,06
0,79
0,17
0,04
Konference, veletrhy, výstavy
0,16
0,79
0,15
Vědecké časopisy a
obchodní/technické publikace
Profesní a průmyslová sdružení
0,25
0,79
0,14
0,46
0,49
0,09
Příloha 39: Faktorová analýza geografie spolupráce – výsledné faktory a jejich skóre
Spolupráce
Spolupráce v ČR
0,72
Spolupráce v Evropě
0,78
Spolupráce v USA
0,70
Spolupráce jinde ve světě
0,68
Příloha 40: Faktorová analýza inovačních výsledků – výsledné faktory a jejich skóre
Procesní inovace a
Produktové inovace
regulace
Rozšíření sortimentu výrobku nebo služeb
0,05
0,83
Rozšíření trhu nebo zvýšení podílu na trhu
0,19
0,83
Zlepšení kvality výrobku nebo služeb
0,28
0,71
Zlepšení pružnosti výroby nebo poskytování služeb
0,55
0,40
Zvýšení objemu výroby nebo poskytovaných služeb
0,48
0,58
Snížení nákladu práce na jednotku produkce
0,73
0,34
Snížení spotřeby materiálu a energií na jednotku
0,77
0,30
produkce
Omezení negativního vlivu na životní prostředí
0,78
0,11
Nebo zlepšení zdraví a bezpečnosti 8
0,74
0,03
230
Příloha 41: Faktorová analýza ochrany inovačních výsledků – výsledné faktory a jejich skóre
Formální průmyslová
Ochrana symbolických
ochrana
znalostí
Patent
0,85
0,03
Průmyslový vzor
0,83
0,15
Ochranná známka
0,24
0,73
Právo tisku (copyright)
-0,05
0,85
Příloha 42: Faktorová analýza ochrany inovačních výsledků – výsledné faktory a jejich skóre
Netechnické inovace
Systém řízení
0,69
Organizace práce
0,72
Organizace vnějších vazeb
0,67
Design a balení zboží
0,62
Metody prodeje nebo distribuce
0,59
231
Příloha 43: Počet projektů podpořených podle krajů
Výzva
JHC
JHM
KVK
HKK
LBK
MSK
OLK
PAK
PLK
STC
ULK
VYS
ZLK
Eko-energie - Využití obnovitelných a druhotných energetických zdrojů
Eko-energie - Zvyšování účinnosti při výrobě, přenosu a spotřebě energie
ICT v podnicích
Inovace - Projekt na ochranu práv průmyslového vlastnictví
Klastry
Marketing
Nemovitosti
Poradenství
Potenciál
ROZVOJ
Celkový součet
13
8
9
7
24
17
18
1
22
10
5
11
0
1
6
15
3
170
19
2
5
23
62
41
27
5
117
24
20
32
0
2
48
27
2
456
5
1
0
1
13
7
0
0
8
4
10
2
0
0
25
2
0
78
14
6
2
9
36
36
11
3
29
13
10
6
0
0
0
9
0
184
10
8
1
7
14
16
1
1
22
6
3
10
0
0
4
4
2
109
33
4
9
24
56
33
22
5
63
29
16
8
0
1
119
30
1
453
24
5
2
11
32
16
11
1
35
12
17
12
0
0
41
14
0
233
12
4
4
8
36
22
3
0
36
19
11
13
0
0
15
6
0
189
13
10
3
8
18
17
10
0
19
5
8
12
0
0
6
6
1
136
20
6
7
16
44
60
14
1
47
19
10
33
0
2
5
25
3
312
10
8
2
3
21
10
3
0
14
10
4
6
0
0
51
8
3
153
18
3
3
1
29
24
9
1
31
13
7
5
0
0
35
8
0
187
25
5
13
9
58
31
16
1
65
26
14
20
3
1
37
23
1
348
Celkový
součet
216
70
60
127
443
330
145
19
508
190
135
170
3
7
392
177
16
3008
Zdroj: informační systém ISOP
232
Příloha 44: Počet projektů podpořených podle krajů na 1 mil. obyvatel
Výzva
JHC
JHM KVK HKK
Eko-energie - Využití obnovitelných a druhotných
Eko-energie - Zvyšování účinnosti při výrobě, přenosu a
spotřebě energie
ICT v podnicích
Inovace - Projekt na ochranu práv průmyslového vlastnictví
Klastry
Marketing
Nemovitosti
Poradenství
Potenciál
ROZVOJ
Celkový součet
LBK
MSK
OLK
PAK
PLK
STC
ULK
VYS
ZLK
20,4
12,5
16,5
1,7
16,3
3,3
25,3
10,8
22,8
18,2
26,5
3,2
37,4
7,8
23,2
7,7
22,7
17,5
16,0
4,8
12,0
9,6
35,0
5,8
42,3
8,5
Celkový
součet
23,3
7,6
14,1
4,3
0,0
3,6
2,3
7,2
3,1
7,7
5,2
5,6
2,4
5,8
22,0
6,5
11,0
37,6
26,7
28,2
1,6
34,5
15,7
7,8
17,3
0,0
1,6
9,4
23,5
4,7
266,6
20,0
53,8
35,6
23,4
4,3
101,6
20,8
17,4
27,8
0,0
1,7
41,7
23,4
1,7
395,9
3,3
42,3
22,8
0,0
0,0
26,0
13,0
32,5
6,5
0,0
0,0
81,3
6,5
0,0
253,5
16,2
64,9
64,9
19,8
5,4
52,3
23,4
18,0
10,8
0,0
0,0
0,0
16,2
0,0
331,9
15,9
31,9
36,4
2,3
2,3
50,1
13,7
6,8
22,8
0,0
0,0
9,1
9,1
4,6
248,3
19,2
44,9
26,5
17,6
4,0
50,5
23,2
12,8
6,4
0,0
0,8
95,4
24,1
0,8
363,2
17,1
49,8
24,9
17,1
1,6
54,5
18,7
26,5
18,7
0,0
0,0
63,9
21,8
0,0
362,9
15,5
69,7
42,6
5,8
0,0
69,7
36,8
21,3
25,2
0,0
0,0
29,1
11,6
0,0
366,0
14,0
31,5
29,7
17,5
0,0
33,2
8,7
14,0
21,0
0,0
0,0
10,5
10,5
1,7
237,8
12,8
35,3
48,1
11,2
0,8
37,7
15,2
8,0
26,5
0,0
1,6
4,0
20,0
2,4
250,1
3,6
25,1
12,0
3,6
0,0
16,7
12,0
4,8
7,2
0,0
0,0
61,0
9,6
3,6
183,0
1,9
56,3
46,6
17,5
1,9
60,2
25,2
13,6
9,7
0,0
0,0
68,0
15,5
0,0
363,1
15,2
98,1
52,4
27,1
1,7
110,0
44,0
23,7
33,8
5,1
1,7
62,6
38,9
1,7
588,8
13,7
47,9
35,6
15,7
2,1
54,9
20,5
14,6
18,4
0,3
0,8
42,3
19,1
1,7
324,9
233
Příloha 45: Objem podpory (v tis. Kč) projektů podpořených podle krajů
Výzva
JHC
JHM
KVK
HKK
LBK
MSK
OLK
Eko-energie - Využití
obnovitelných a
druhotných
Eko-energie Zvyšování účinnosti
při výrobě, přenosu a
spotřebě energie
ICT a strategické
služby
ICT v podnicích
Inovace - Inovační
projekt
Inovace - Projekt na
ochranu práv
průmyslového
vlastnictví
Klastry
Marketing
Nemovitosti
Poradenství
Potenciál
Prosperita (neveřejná
podpora)
Prosperita (veřejná
podpora)
ROZVOJ
Technologické
platformy
Celkový součet
120 083
173 337
92 833
6 170
116 425
14 718
66 074
469 528
50 617
120 867
150 096
619 580
2 991
6 157
79 996
10 342
86 090
1 774
98 149
246 547
69 939
396 775
5 923
417 218
252 413
17 884
38 518
68 430
12 806
353 056
307 073
10 000
1 298 912 3 183 497
188 284
26 525
72 296
99 816
264 667
34 183
115 380
50 390
92 425
42 014
126 388
170 605
203 425
233 995
100 870
263 187
188 103
5 946
111 143
60 874
Celkový
součet
1 691 404
1 175 792
8 240
1 325
33 197
2 105
14 029
53 657
57 599
5 392
27 357
55 444
389 488
9 888
164 391
73 409
261 049
92 182
125 125
95 420
207 550
43 473
8 430
53 105
1 669 624
28 800
107 612
82 959
748 243
40 066
258 398
102 347
558 106
61 368
268 787
98 317
379 863
35 483
329 354
56 872
119 290
67 992
235 385
136 232
753 821
1 028 013
5 566 771
1 807
90
2 794
5 428
1 306
1 437
116 864
1 067
465
3 053
1 214
3 646
2 704
32 627
121 625
18 675
149 928
2 435
71 884
26 926
12 750
54 238
935
180 033
166 449
45 424
431 924
5 493
138 638
18 544
21 832
157 344
6 265
140 341
0
16 357
178 704
3 195
190 813
0
11 976
38 570
1 995
186 597
4 424
34 780
319 150
3 407
554 810
0
11 186
125 159
1 289
106 861
28 480
16 563
102 555
2 735
49 801
5 969
34 328
365 277
3 821
232 549
464 628
698 960
307 892
2 476 191
41 617
2 434 451
464 628
30 150
475 143
274 880
166 183
4 844
2 933 605
1 336 187
73 973
15 507
8 750
3 740
70 477
2 350
66 757
PAK
PLK
STC
ULK
VYS
ZLK
12 713
210 947
9 381
47 579
534 209 1 632 575
51 836
17 164
8 171
886 310
174 588
4 497
161 983
253 038
57 578
128 707
15 217
48 611
55 639
5 000
19 335
274 035
14 511
438 174
79 237
14 144
230 193
64 083
0
897 453 3 122 379 1 250 582 1 286 072 1 160 732 3 276 386 1 366 348 1 031 269 2 755 952
22 796 366
234
Příloha 46: Objem podpory (Kč) projektů podpořených podle krajů přepočtený na 1 obyvatele
Výzva
JHC
JHM
KVK
HKK
LBK
MSK
OLK
PAK
PLK
Eko-energie - Využití obnovitelných
a druhotných energetických zdrojů
Eko-energie - Zvyšování účinnosti
při výrobě, přenosu a spotřebě
energie
ICT v podnicích
Klastry
Marketing
Nemovitosti
Poradenství
Potenciál
ROZVOJ
Celkový součet
STC
ULK
VYS
ZLK
188,3
271,8
80,6
5,4
50,4
28,4
339,6
47,8
164,7
227,4
212,2
27,4
179,7
78,5
179,0
81,4
221,0
298,3
163,1
187,6
120,6
314,7
365,3
11,5
188,0
103,0
Celkov
ý
součet
182,7
127,0
182,6
12,8
0,0
14,9
3,0
26,6
3,3
27,2
93,8
46,2
6,4
53,1
93,8
42,1
103,6
79,4
189,6
4,7
407,7
130,3
538,0
5,3
32,1
93,6
349,8
0,0
296,5
149,6
1349,6
3,3
167,2
91,3
588,6
0,2
209,3
82,1
447,4
2,2
143,6
95,6
418,6
8,5
242,3
190,4
735,7
2,5
166,9
62,0
575,9
2,5
166,4
93,7
855,7
2,4
52,0
68,0
142,7
1,5
16,4
132,0
457,1
7,1
89,8
230,5
1275,4
4,6
180,3
111,0
601,3
3,5
125,5
16,2
135,0
2,8
153,9
0,0
395,9
60,4
107,3
20,1
2037,1
214,1
60,7
344,5
5,1
362,3
0,0
15,5
306,5
266,6
8,7
2764,2
0,0
12,2
229,1
7,6
217,0
0,0
0,0
685,7
30,5
0,0
1736,5
219,4
33,7
270,4
4,4
129,7
0,0
0,0
0,0
85,8
0,0
2944,7
61,3
29,0
123,5
2,1
410,1
0,0
0,0
118,1
39,1
18,6
2044,2
133,4
36,4
346,3
4,4
111,1
0,0
10,2
710,5
140,0
3,6
2503,2
28,9
34,0
245,1
9,8
218,6
0,0
0,0
394,1
89,7
0,0
1947,8
0,0
31,7
346,1
6,2
369,6
0,0
0,0
249,3
29,5
0,0
2490,8
0,0
20,9
67,4
3,5
326,3
0,0
0,0
85,0
97,3
8,7
2029,7
3,5
27,9
255,8
2,7
444,7
0,0
129,8
15,5
219,7
11,6
2626,3
0,0
13,4
149,7
1,5
127,8
0,0
0,0
524,0
94,8
16,9
1634,0
55,3
32,2
199,1
5,3
96,7
0,0
0,0
447,0
124,4
0,0
2002,5
10,1
58,1
618,0
6,5
393,5
786,1
51,0
465,1
281,2
8,2
4662,9
75,5
33,3
267,5
4,5
263,0
50,2
51,3
316,9
144,3
8,0
2462,4
235
Příloha 47: Objem podpory (tis. Kč) projektů podpořených podle klasifikace NACE 2 a podle programů OPPI
NACE 2 název
Administrativní, kancelářské a jiné
podpůrné činnosti pro podnikání
Architektonické a inženýrské
činnosti; technické zkoušky a
analýzy
Činnosti organizací sdružujících
osoby za účelem prosazování
společných zájmů
Činnosti v oblasti informačních
technologií
Činnosti v oblasti nemovitostí
Činnosti vedení podniků;
poradenství v oblasti řízení
Informační činnosti
Inženýrské stavitelství
Maloobchod, kromě motorových
vozidel
Opravy a instalace strojů a zařízení
Opravy počítačů a výrobků pro
osobní potřebu a převážně
pro domácnost
Ostatní profesní, vědecké a
technické činnosti
Ostatní těžba a dobývání
Ostatní zpracovatelský průmysl
Pobytové služby sociální péče
Pozemní a potrubní doprava
Právní a účetnické činnosti
Reklama a průzkum trhu
Shromažďování, sběr a
odstraňování odpadů, úprava
odpadů k dalšímu využití
Skladování a vedlejší činnosti v
dopravě
Specializované stavební činnosti
Ekoenergie
ICT a
ICT v
strategické
podnicích
služby
Inovace
Marketing Nemovitosti Poradenství Potenciál Prosperita
Rozvoj
Spolupráce
Školicí
střediska
438
4 478
37 163
438
2 536
975
64 959
5
72 277
4 898
1 320 529
54 721
12 668
5 048
11 949
112 588
56 726
303 410
27 115
86 813
13 592
2 105
4 582
116 741
13 971
5 881
57
965
1 500
190
1 875
160
250
2 434
4 058
4 447
990
240
17 886
5
19 253
43 353
29 775
240 194
20 145
41 122
4 576
120 798
2 886
22 081
107 646
4 864
480
35 113
141 583
44 870
4 497
28 835
30 785
29 780
5
55 310
428
3 882
20 896
1 574 229
405 914
65 758
94 354
40 447
4 576
20 901
7 329
11 449
4 800
11 476
187 388
4 898
102 504
35 803
Celkový
součet
995
7 151
11 260
64 904
232 412
2 813
481
1 679
36 524
130
56 797
321 930
7 329
284 638
4 800
16 476
55 738
4 877
9
365 593
6 200
62 997
17 460
130 191
236
Sportovní, zábavní a rekreační
činnosti
Telekomunikační činnosti
Tisk a rozmnožování nahraných
nosičů
Tvůrčí, umělecké a zábavní činnosti
Ubytování
Velkoobchod, kromě motorových
vozidel
Velkoobchod, maloobchod a opravy
motorových vozidel
Vydavatelské činnosti
Výroba a rozvod elektřiny, plynu,
tepla a klimatizovaného vzduchu
Výroba elektrických zařízení
Výroba chemických látek a
chemických přípravků
Výroba kovových konstrukcí a
kovodělných výrobků, kromě strojů
a zařízení
Výroba motorových vozidel (kromě
motocyklů), přívěsů a návěsů
Výroba nábytku
Výroba nápojů
Výroba oděvů
Výroba ostatních dopravních
prostředků a zařízení
Výroba ostatních nekovových
minerálních výrobků
Výroba papíru a výrobků z papíru
Výroba počítačů, elektronických a
optických přístrojů a zařízení
Výroba potravinářských výrobků
Výroba pryžových a plastových
výrobků
Výroba strojů a zařízení j. n.
Výroba textilií
Výroba usní a souvisejících výrobků
Výroba základních farmaceutických
31
500
3 528
73 676
120 579
31
2 034
280
14 548
28 908
2 009 495
56 843
50 165
1 505
388 986
23 673
54 005
44 374
371 218
77 825
254 268
44 994
19 134
13 988
729
205 739
25 864
4 613
31 088
450
6 535
480
3 275
14 188
20 583
69 389
2 046 301
1 056 405
26 752
16 132
2 190
19 398
31
19 634
465 267
31
26 752
77 977
86 691
1 125
973
222 755
123 048
74 963
34 176
28 308
11 439
54 936
1 474
144 742
103 715
18 544
19 190
823 637
1 007 302
49 997
680 824
5 331
251 367
990 208
103 480
188 218
3 608 820
19 837
20 091
7 154
8 953
53 555
9
42 455
9 812
1 203
7 649
1 495
4 049
72 320
130 206
23 112
6 572
206 884
17 647
40 406
88 629
15 068
489
19 519
85 239
25 712
5 888
500 833
338 812
117 743
38 284
28 514
2 820
165 603
2 420
48 023
740
87 533
4 844
21 498
361 995
40 890
10 600
25 789
44 347
237 776
40 950
8 475
3 575
24 116
100 896
240
783
71 287
7 196
212 649
79 099
13 641
30 414
6 284
665 277
293 730
17 545
14 822
64 553
13 264
181 231
135 746
15 968
16 148
75 037
7 687
1 890
240
237 304
39 241
40 255
15 588
5 846
648 357
234 008
78 734
164 448
2 895
80 022
167 791
10 145
3 399
14 741
664 697
909 912
209 393
21
224 276
12 065
44 180
8 646
1 865
3 524
286 365
491 300
27 038
21 494
10 065
2 889
1 775
125 026
631 136
4 160
64 803
265 889
17 342
500
223 273
299 325
300 263
27 597
1 200
4 306
1 699 890
3 117 391
338 941
27 979
529 728
5 531
31 153
17 815
2 521
1 680
15 708
85 964
140 697
31 725
47 363
237
výrobků a farmaceutických
přípravků
Výroba základních kovů, hutní
zpracování kovů; slévárenství
63 326
Výstavba budov
39 827
Výzkum a vývoj
1 080
Vzdělávání
3 825
Zdravotní péče
11 880
Zpracování dřeva, výroba
dřevěných, korkových, proutěných
a slaměných výrobků, kromě
nábytku
37 811
Celkový součet
3 256 684
29 107
2 624
14 899
1 669 624
31 037
1 028 013
195 965
83 131
9 433
1 103
3 976
2 807
149 938
5 599 398
8 713
307 892
81 875
2 476 191
66 510
12 364
5 075
225
970
10
41 617 2 434 451
77 515
494 778
939 771
152 947
2 933 605
97 623
1 120
74 803
10 440
463 631
126 305
697 795
3 825
11 880
11 314
772 933
23 527
1 336 187
508 132
22 796 366
238
Příloha 48: Hodnoty HDP a výroba elektřiny zemí OECD
jednotka
Obyvatel
HDP
HDP/ 1 obyv.
Prim.
energ
Prim. energ/ Prim. energ/
1obyv.
1 HDP
Výroba
elektřiny
x 1 000
mld.
USD/rok
USD/obyv/rok
Mtoe *
toe/obyv/ rok
*
TWh/rok
toe/1000
USD
Elektřina/ 1 Elektřina/
obyv.
1 HDP
kWh/obyv
/rok
jaderné
elektr.
obnov.
zdroje
kWh/ USD TWh/ rok
% prim.
energ.
Austrálie
21 015,690
831,247
39 554
129,0
6,1383
0,15519
265,3
12 624
0,319
Belgie
10 990,710
377,862
34 380
57,8
5,2590
0,15297
83,1
7 561
0,220
43,4
4,4
Brazílie
191 971,500
1 984,450
10 337
235,6
1,2273
0,11872
445,1
2 319
0,224
14
44,4
1 337 411,000
7 926,498
5 927
1 955,8
1,4624
0,24674
3 279,2
2 452
0,414
65,3
12,3
10 262,060
256,890
25 033
45,4
4,4241
0,17673
83,2
8 108
0,324
25
5,1
Dánsko
5 460,956
202,151
37 018
19,2
3,5159
0,09498
36,4
6 665
0,180
Estonsko
1 341,389
27,686
20 640
5,6
4,1748
0,20227
12,2
9 095
0,441
Finsko
5 306,842
190,833
35 960
34,8
6,5576
0,18236
77,1
14 528
0,404
22,1
25,2
Francie
61 840,270
2 121,724
34 310
266,9
4,3160
0,12579
569,9
9 216
0,269
418,3
7,5
Chile
16 803,950
242,984
14 460
30,8
1,8329
0,12676
58,5
3 481
0,241
Indie
1 144 734,000
3 297,838
2 881
594,9
0,5197
0,18039
803,4
702
0,244
227 345,100
909,729
4 002
190,6
0,8384
0,20951
142,2
625
0,156
31,2
4 249,597
184,351
43 381
15,1
3,5533
0,08191
28,5
6 707
0,155
3,7
Čína
ČR
Indonésie
Irsko
Island
5,3
18,5
10,7
21,8
13,2
29,2
301,330
11,805
39 176
4,7
15,5975
0,39814
16,5
54 757
1,398
82,4
Itálie
58 851,260
1 871,709
31 804
174,5
2,9651
0,09323
312,4
5 308
0,167
8,2
Izrael
7 051,380
203,951
28 924
22,0
3,1200
0,10787
53,8
7 630
0,264
3,5
127 567,900
4 358,326
34 165
491,1
3,8497
0,11268
1 078,1
8 451
0,247
240,5
3,2
Jižní Afrika
49 667,630
493,490
9 936
134,3
2,7040
0,27214
260,5
5 245
0,528
12,7
10,3
Kanada
33 095,000
1 300,244
39 288
267,4
8,0798
0,20565
632,6
19 115
0,487
87,9
16,5
Korea
48 606,790
1 344,360
27 658
227,2
4,6742
0,16900
440,5
9 063
0,328
144
1,5
471,052
41,391
87 869
4,1
8,7039
0,09906
2,7
5 732
0,065
10 035,020
198,069
19 738
26,6
2,6507
0,13430
40,0
3 986
0,202
14
6,1
106 682,500
1 545,330
14 485
186,3
1,7463
0,12056
258,3
2 421
0,167
9,4
9,6
Japonsko
Lucembursko
Maďarsko
Mexiko
2,4
239
jednotka
Obyvatel
HDP
HDP/ 1 obyv.
Prim.
energ
Prim. energ/
1obyv.
Prim. energ/
1 HDP
Výroba
elektřiny
Elektřina/ 1 Elektřina/ 1
obyv.
HDP
jaderné
elektr.
obnov.
zdroje
x 1 000
mld.
USD/rok
USD/obyv/rok
Mtoe *
toe/obyv/ rok
*
toe/1000
USD
TWh/rok
kWh/obyv
/rok
kWh/ USD TWh/ rok
% prim.
energ.
Německo
82 772,160
2 909,686
35 153
334,8
4,0448
0,11506
626,7
7 571
0,215
140,9
8,4
Nizozemí
16 389,960
675,079
41 189
79,6
4,8566
0,11791
107,7
6 571
0,160
4
4,5
4 707,223
279,962
59 475
31,0
6,5856
0,11073
141,7
30 103
0,506
43,4
Norsko
Nový Zéland
4 188,300
116,390
27 789
17,2
4,1067
0,14778
43,8
10 458
0,376
33,9
Polsko
37 926,870
659,183
17 380
98,4
2,5945
0,14928
154,0
4 060
0,234
6
Portugalsko
10 619,690
247,326
23 289
24,4
2,2976
0,09866
45,4
4 275
0,184
18,2
8 333,109
315,601
37 873
32,3
3,8761
0,10234
64,1
7 692
0,203
25,8
Rusko
141 394,300
2 262,655
16 002
672,1
4,7534
0,29704
1 013,4
7 167
0,448
Řecko
11 217,710
324,711
28 946
32,6
2,9061
0,10040
58,6
5 224
0,180
Slovensko
5 393,201
119,690
22 193
18,2
3,3746
0,15206
29,3
5 433
0,245
15,4
5,1
Slovinsko
2 015,124
56,339
27 958
7,3
3,6226
0,12957
15,0
7 444
0,266
6
10,4
Španělsko
Rakousko
152,1
3,3
5,1
44 310,870
1 434,159
32 366
137,8
3,1098
0,09608
306,5
6 917
0,214
56,4
7,5
Švédsko
9 158,844
340,527
37 180
49,7
5,4264
0,14595
149,5
16 323
0,439
61,3
32,6
Turecko
74 767,000
991,715
13 264
96,5
1,2907
0,09731
198,6
2 656
0,200
304 228,300
14 369,400
47 232
2 297,0
7,5503
0,15985
4 329,4
14 231
0,301
806,2
5,3
61 411,690
2 185,955
35 595
207,4
3,3772
0,09488
386,2
6 289
0,177
47,7
2,8
EU 27
493 324,900
15 283,634
30 981
1 758,8
3,5652
0,11508
3 327,9
6 746
0,218
888,7
8,2
EU 15
391 384,720
13 423,064
34 296
1 471,0
3,7585
0,10959
2 854,8
7 294
0,213
USA
Velká Británie
Poznámky:
*Mtoe
*toe
milionů tun ropného ekvivalentu
9,5
Zdroj: "forman dixit" na základě statistik OECD
tun ropného ekvivalentu
240
Příloha 49: Očekávaná hrubá konečná spotřeba energie České republiky při vytápění a chlazení, výrobě elektřiny a v dopravě do roku 2020 s
ohledem na účinky opatření týkajících se energetické účinnosti a úspor energie (2) v období 2010 –2020 (ktoe)
2005
2010
2011
2012
2013
2014
Základní
rok
1. Vytápění a chlazení (1)
Referenční Dodatečná Referenční Dodatečná Referenční Dodatečná Referenční Dodatečná Referenční Dodatečná
scénář
energetická scénář
energetická
účinnost
účinnost
účinnost
účinnost
účinnost
17 644
18 326
17 805
18 417
17 837
18 419
17 765
18 514
17 778
18 645
17 821
2. Elektřina (2)
6 014
6 151
6 036
6 338
6 210
6 480
6 329
6 621
6 449
6 761
6 568
3. Doprava podle čl. 3 odst. 4
písm. a) (3)
6 007
6 146
6 128
6 169
6 139
6 294
6 255
6 389
6 342
6 464
6 407
4. Hrubá konečná spotřeba
energie (4)
29 665
30 623
29 969
30 924
30 186
31 193
30 350
31 523
30 568
31 870
30 796
Následující výpočet se provede pouze tehdy, pokud se očekává, ž Konečná spotřeba energie v letecké dopravě přesáhne 6,18 % (4,12 % v případě Malty a Kypru)
Konečná
dopravě
spotřeba
v letecké
Snížení o limit pro leteckou
dopravu (5) čl. 5 odst. 6
Celková spotřeba po snížení o
limit pro leteckou dopravu
241
2015
2016
2017
2018
2019
2020
Referenční Dodatečná Referenční Dodatečná Referenční Dodatečná Referenční Dodatečná Referenční Dodatečná Referenční Dodatečná
scénář
energetická
účinnost
účinnost
účinnost
účinnost
účinnost
účinnost
1. Vytápění a chlazení (1)
18 856
17 963
19 008
18 083
19 170
18 205
19 554
18 560
19 783
18 742
19 992
18 680
2. Elektřina (2)
6 903
6 697
7 039
6 807
7 189
6 927
7 309
7 022
7 427
7 118
7 563
7 232
3. Doprava podle čl. 3 odst.
4 písm. a) (3)
6 506
6 429
6 542
6 443
6 577
6 456
6 723
6 436
6 584
6 416
6 573
6 618
4. Hrubá konečná spotřeba
energie (4)
32 265
31 089
32 589
31 333
32 937
31 587
33 585
32 018
33 794
32 275
34 128
32 531
Následující výpočet se provede pouze tehdy, pokud se očekává, ž Konečná spotřeba energie v letecké dopravě přesáhne 6,18 % (4,12 % v případě Malty a Kypru)
Konečná spotřeba v letecké
dopravě
Snížení o limit pro leteckou
dopravu (5) čl. 5 odst. 6
Celková spotřeba po snížení
o limit pro leteckou dopravu
(1) Jedná se o konečnou spotřebu energie všech energetických komodit kromě elektřiny použité pro jiné účely ne ž dopravu, k níž se přičte spotřeba tepla pro vlastní použití v elektrárnách a teplárnách a tepelné ztráty v sítích (body „2. Vlastní
použití v zařízení“ a „11. Přenosové a distribuční ztráty“ nařízení (ES) č. 1099/2008, s. 23 –24).
(2) Hrubá spotřeba elektřiny je hrubá výroba elektřiny ve státě, včetně vlastní výroby, s připočtením dovozů a odečtením vývozů.
(3) Energie spotřebovaná v dopravě, jak je definována v čl. 3 odst. 4 písm. a) směrnice 2009/28/ES. Elektřina z obnovitelných zdrojů v silniční doprav ě by pro výpočet tohoto údaje měla být vynásobena faktorem 2,5, jak je uvedeno v čl. 3 odst.
4 písm. c) směrnice 2009/28/ES.
(4) Jak je definována v čl. 2 písm. f) směrnice 2009/28/ES. Sestává z konečné spotřeby energie, k níž se přičtou ztráty v sítích a vlastní použití tepla a elektřiny v elektrárnách a teplárnách (poznámka: nepatří sem spotřeba elektřiny v
přečerpávacích vodních elektrárnách či při přeměně v elektrických ohřívačích vody či tepelných čerpadlech používaných pro ústřední vytápění).
(5) Podle čl. 5 odst. 6 je třeba mít za to, že množství energie spotřebované v letecké doprav ě dosahuje podílu nejvýše 6,18 % (v případě Kypru a Malty nejvýše 4,12 %) z hrubé konečné spotřeby energie.
Zdroj: NAP
242
Příloha 50: Národní cíl pro rok 2020 a odhadovaný vývoj energie z obnovitelných zdrojů při výtápění a chlazení, výrobě elektřiny a v dopravě
2005
2010
2011
2012
2013
2014
2015
2016
2017
2018
2019
2020
OZE-V & CH (1)
OZE-E (2)
8,4
4,5
10,2
7,4
10,9
9,8
11,6
10,9
12,3
11,8
12,7
12,5
13,1
12,9
13,4
13,2
13,8
13,5
13,8
13,8
14,0
14,1
14,1
14,3
OZE-D (3)
0,1
4,1
4,6
5,2
5,9
6,5
7,1
7,7
8,3
9,6
10,2
10,8
Celkový podíl OZE (4
6,1
8,3
9,4
10,1
10,8
11,3
11,8
12,1
12,5
12,9
13,2
13,5
Z čehož z mechanismu spolupráce (5)
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
Přebytek pro mechanismus spolupráce (5)
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
(1) Podíl energie z obnovitelných zdrojů při vytápění a chlazení: hrubá konečná spotřeba energie z obnovitelných zdrojů při vytápění a chlazení (jak je definována v čl. 5 odst. 1 písm. b)
a čl. 5 odst. 4 směrnice 2009/28/ES) vydělená hrubou konečnou spotřebou energie při vytápění a chlazení. Řádek (A) v tabulce 4a vydělený řádkem (1) v tabulce 1).
(2) Podíl energie z obnovitelných zdrojů při výrobě elektřiny: hrubá konečná spotřeba elektřiny z obnovitelných zdrojů při výrobě elektřiny (jak je definována v čl. 5 odst. 1 písm. a) a čl. 5
odst. 3 směrnice 2009/28/ES) vydělená celkovou hrubou konečnou spotřebou elektřiny. Řádek (B) v tabulce 4a vydělený řádkem (2) v tabulce 1.
(3) Podíl energie z obnovitelných zdrojů v dopravě: konečná energie z obnovitelných zdrojů spotřebovaná v doprav ě (viz čl. 5 odst. 1 písm. c) a čl. 5 odst. 5 směrnice 2009/28/ES)
vydělená spotřebou v doprav ě, a to 1) benzinu; 2) nafty; 3) biopaliv použitých v železniční a silniční doprav ě a 4) elektřinou v pozemní dopravě (jak je uvedena v řádku 3 v tabulce 1).
Řádek (J) v tabulce 4b vydělený řádkem (3) v tabulce 1.
(4) Podíl energie z obnovitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě energie. Řádek (G) v tabulce 4a vydělený řádkem (4) v tabulce 1.
(5) V procentních bodech z celkového podílu energie z obnovitelných zdrojů.
Požadavky směrnice
Minimální plán vývoje OZE (1)
Minimální plán vývoje OZE (ktoe)
2011-2012
2013-2014
2015-2016
2017-2018
2020
S2005 + 20 %
(s2020-s2005)
S2005 + 30 %
(s2020-s2005)
S2005 + 45 %
(s2020-s2005)
S2005 + 65 %
(s2020-s2005)
S2020
7,5
8,2
9,2
10,6
13,0
2245
2484
2746
3272
4215
(1) Jak je definován v části B přílohy 1 směrnice 2009/28/ES
Zdroj: NAP
243
Příloha 51: Výpočetní tabulka pro příspěvek energie z obnovitelných zdrojů v každém odvětví ke konečné spotřebě energie (ktoe)
2005
2010
2011
2012
2013
2014
2015
2016
2017
2018
2019
2020
(A) Očekávaná hrubá
konečná spotřeba OZE
při vytápění a chlazení
1 482,0
1 810,9
1 945,2
2 069,5
2 183,5
2 268,0
2 359,0
2 428,8
2 507,8
2 562,0
2 616,8
2 672,2
(B) Očekávaná hrubá
konečná
spotřeba
elektřiny z OZE
269,4
445,3
607,1
690,3
761,8
817,9
863,8
898,8
934,7
972,4
1 006,4
1 037,8
(C) Očekávaná konečná
spotřeba energie z OZE
v dopravě
8,9
250,2
284,6
327,3
371,3
414,3
454,5
494,2
533,7
617,8
654,0
690,9
(D) Očekávaná celková
spotřeba energie z OZE
(1)
1 760,2
2 506,4
2 836,9
3 087,1
3 316,6
3 500,2
3 677,3
3 821,8
3 976,1
4 152,2
4 277,3
4382,9
(E) Očekávaný přenos
OZE do jiných členských
států
0,0
0,0
0,0
0,0
0,0
0,0
0,0
0,0
0,0
0,0
0,0
0,0
(F) Očekávaný přenos
OZE z jiných členských
států a třetích zemí
0,0
0,0
0,0
0,0
0,0
0,0
0,0
0,0
0,0
0,0
0,0
0,0
(G) Očekávaná spotřeba
OZE upravená pro účely
cíle (D) – (E) + (F)
1 760,2
2 506,4
2 836,9
3 087,1
3 316,6
3 500,2
3 677,3
3 821,8
3 976,1
4 152,2
4 277,3
4 382,9
(1) V souladu s čl. 5 odst. 1 směrnice 2009/28/ES se plyn, elektřina a vodík z obnovitelných zdrojů energie zohlední pouze jednou. Není povoleno dvojí započítání.
Zdroj: NAP
244
Příloha 52: Výpočetní tabulka pro podíl energie z obnovitelných zdrojů v dopravě
2005
2010
2011
2012
2013
2014
2015
2016
2017
2018
2019
2020
(C) Očekávaná konečná spotřeba
energie z OZE v dopravě (1)
8,9
250,2
284,6
327,3
371,3
414,3
454,5
486,9
521,5
593,5
593,8
594,6
(H) Očekávaná elektřina z OZE
v silniční dopravě (2)
0,0
0,0
0,0
0,0
0,0
0,0
0,0
0,1
0,1
0,1
0,2
0,3
(I) Očekávaná spotřeba biopaliv
z odpadů, zbytků, nepotravinářských
celulózových
vláknovin
a
lignocelulózových
vláknovin
v dopravě (2)
0,0
0,0
0,0
0,0
0,0
0,0
0,0
3,6
6,0
11,9
29,9
47,8
(J) Očekávaný příspěvek OZE
k dopravě pro účely dosažení cíle
OZE-D: (C) + (2,5-1)*(H) + (2-1)*(I)
8,9
250,2
284,6
327,3
371,3
414,3
454,5
494,2
533,7
617,8
654,0
690,9
(1) Obsahuje veškerou energii z obnovitelných zdrojů použitou v dopravě včetně elektřiny, vodíku a plynu z obnovitelných zdrojů energie, avšak bez biopaliv, která nesplňují kritéria
udržitelnosti. Skutečné hodnoty bez použití násobitelů.
(2) Skutečné hodnoty bez použití násobitelů.
Zdroj:NAP
245
Příloha 53: Energie z OZE – celkem
Rok
2005
2006
2007
2008
2009
2010
2011
2012
Biomasa (domácnosti)
TJ
37 079
40 138
46 606
44 700
44 831
45 941
47 074
48 214
Biomasa (mimo domácnosti)
Vodní elektrárny-výpočet
vodní elektrárny-normalizace
Biologicky rozložitelná část TKO
TJ
TJ
TJ
TJ
22 129
8 568
1 899
22 552
9 183
7 035
1 927
24 126
7 523
7 180
1 931
24 113
7 288
7 417
1 890
24 175
8 747
7 556
1 733
27 783
7 594
7 609
1 742
32 774
7 666
7 612
1 873
37 905
7 757
7 761
1 873
Bioplyn
Biologicky rozl. část PRO a ATP
TJ
TJ
1 937
990
1 797
400
2 177
517
2 585
591
3 271
620
4 467
679
5 746
694
7 098
709
Tepelná čerpadla
Geotermální energie
Biokapaliny pro el. a tep.
Biopaliva pro dopravu
Solární termální kolektory
Větrné elektrárny – výpočet
Větrné elektrárny - normalizace
TJ
TJ
TJ
TJ
TJ
TJ
TJ
545
0
0
117
103
76
0
676
0
0
883
128
180
0
926
0
0
1 360
152
450
0
1 267
0
0
4 654
202
882
0
1 575
0
0
8792
222
1 037
1 508
1 883
0
0
10 172
273
1 636
2 005
2 191
0
0
11 512
330
2 010
2 499
2 498
0
0
13 226
393
2 385
3 000
Fotovoltaické systémy
TJ
1
2
8
47
320
2 080
6 067
6 095
Celkem - výpočet
TJ
73 443
77 867
85 776
88 218
95 323
104 251
117 936
128 155
Celkem - normalizace
TJ
73 443
77 866
85 776
88 218
94 603
104 635
118 371
128 774
246
Rok
2013
2014
2015
2016
2017
2018
2019
2020
TJ
48 300
50 568
51 780
52 887
54 017
55 171
56 348
57 550
Vodní elektrárny-výpočet
vodní elektrárny-normalizace
TJ
TJ
TJ
TJ
41 767
7 867
7 979
1 873
43 841
7 947
8 128
1 873
46 155
7 995
8 213
1 873
46 543
8 041
8 257
2 607
46 931
8 081
8 162
3 883
47 319
8 113
8 369
3 883
47 707
8 153
8 423
3 883
48 095
8 187
8 364
3 883
Bioplyn
TJ
TJ
8 376
709
9 655
709
10 933
709
12 211
709
13 489
709
14 767
709
16 045
709
17 323
709
Tepelná čerpadla
Biokapaliny pro el. a tep.
Biopaliva pro dopravu
TJ
TJ
TJ
TJ
TJ
TJ
TJ
2 806
390
0
14 966
462
2 760
3 488
3 114
696
0
16 709
537
3 135
4 014
3 422
696
0
18 344
612
3 510
4 453
3 730
696
0
19 961
681
3 885
4 896
4 038
696
0
21 590
744
4 260
5 340
4 345
696
0
25 084
804
4 635
5 785
4 653
696
0
26 570
864
5 010
6 231
4 961
696
0
28 081
924
5 385
6 678
TJ
6 113
6 131
6 150
6 168
6 186
6 196
6 205
6 214
Celkem - výpočet
TJ
137 469
144 916
152 180
158 120
164 624
171 723
176 844
182 009
TJ
138 308
145 975
153 975
159 347
165 784
173 129
178 335
183 478
Zdroj Zákon č. 180/2005 Sb
247
Příloha 54: Tepelná energie z OZE
Rok
TJ
spotřeba biomasy
spotřeba biomasy
biol. složka odpadů
Bioplyn
instalovaný výkon
Tepelná čerpadla
instalovaný výkon
instalovaný výkon
Biokapaliny pro teplo
osazená plocha
instalovaný výkon
tuny
TJ
tuny
TJ
tuny
TJ
MW
TJ
TJ
MW
TJ
MW
TJ
TJ
tis.m2
MW
Celkem
TJ
2005
2006
2007
2008
2009
2010
2011
37 079
2 852 206
20 112
1 966 928
1 860
224 893
1 357
169
990
545
110
0
0
0
103
84
59
40 138
3 087 549
19 920
1 839 578
1 886
227 533
1 163
171
400
676
150
0
0
0
128
105
74
46 606
3 585 103
20 641
1 916 200
1 887
226 681
1 405
173
517
926
199
0
0
0
152
130
91
44 700
3 400 000
19 899
1 884 799
1 848
218 292
1 624
177
591
1 267
254
0
0
0
202
165
115
44 831
3 408 156
19 900
1 877 358
1 692
191 837
1 752
183
620
1 575
309
0
0
0
222
205
143
45 940
3 489 200
23 225
2 245 213
1 599
184 423
2 219
202
679
1 883
364
0
0
0
273
250
175
47 073
3 571 561
26 968
2 693 494
1 494
169 356
2 693
237
694
2 191
419
0
0
0
330
300
210
62 047
64 312
72 135
70 131
70 592
75 818
81 442
248
Rok
TJ
spotřeba biomasy
spotřeba biomasy
Bioplyn
instalovaný výkon
Tepelná čerpadla
instalovaný výkon
instalovaný výkon
Biokapaliny pro teplo
osazená plocha
instalovaný výkon
tuny
TJ
tuny
TJ
tuny
TJ
MW
TJ
TJ
MW
TJ
MW
TJ
TJ
tis.m2
MW
Celkem
TJ
2012
2013
2014
2015
2016
2017
2018
2019
2020
48 214
3 654 412
30 143
3 018 232
1 494
169 356
3 195
269
709
2 498
474
0
0
0
393
355
248
49 379
3 738 583
32 540
3 245 040
1 494
169 356
3 669
300
709
2 806
529
360
50
0
462
415
290
50 568
3 824 074
33 760
3 377 403
1 494
169 356
4 143
332
709
3 114
584
630
50
0
537
480
336
51 780
3 910 885
35 501
3 545 395
1 494
169 356
4 617
364
709
3 422
639
630
50
0
612
540
378
52 887
3 989 016
35 777
3 572 235
2 185
261 516
5 091
395
709
3 730
694
630
50
0
681
595
416
54 017
4 068 467
36 053
3 599 075
3 241
388 016
5 564
426
709
4 038
749
630
50
0
744
645
451
55 171
4 149 238
36 328
3 625 915
3 241
388 016
6 038
458
709
4 345
804
630
50
0
804
695
486
56 348
4 231 329
36 604
3 652 755
3 241
388 016
6 512
489
709
4 653
859
630
50
0
864
745
521
57 550
4 314 740
36 880
3 679 595
3 241
388 016
6 986
521
709
4 961
914
630
50
0
924
795
556
86 646
91 419
94 955
98 765
101 689
104 996
107 276
109 562
111 880
249
Příloha 55: Elektrická energie z OZE
Rok
2005
2006
2007
2008
2009
2010
2011
2012
TJ
2 017
2 632
3 485
4 214
4 275
4 557
5 807
7 762
spotřeba biomasy
Vodní elektrárny - výpočet
Vodní elektrárny - normalizace
instalovaný výkon
instalovaný výkon
Bioplyn
instalovaný výkon
instalovaný výkon
Biokapaliny pro elektriku
instalovaný výkon
instalovaný výkon
tuny
TJ
TJ
MW
TJ
MW
tuny
TJ
MW
TJ
MW
TJ
TJ
TJ
MW
TJ
MW
389 239
8 568
512 435
9 183
7 035
665 377
7 523
7 180
865 116
7 288
7 417
873 767
8 747
7 556
984 154
7 594
7 609
1 321 912
7 666
7 612
1 915 629
7 757
7 761
1 020
38
1 028
40
1 029
43
1 045
42
1 036
41
1 047
143
1 056
379
1 072
379
2,9
5 523
579
2,9
5 174
633
2,9
5 225
771
2,9
4 944
960
2,9
6 763
1 518
2,9
48 977
2 247
42,8
203 844
3 052
42,8
203 844
3 903
36
0
0
0
76
0
29
1
1
43
0
0
0
180
0
44
2
1
50
0
0
0
450
0
114
8
3
71
0
0
0
882
0
150
47
54
94
0
0
0
1 037
1 508
193
320
460
113
0
0
0
1 636
2 005
243
2 080
1 650
147
0
0
0
2 010
2 499
293
6 067
1 660
177
0
0
0
2 385
3 000
343
6 095
1 665
Celkem - výpočet
TJ
11 278
12 670
12 280
13 432
15 938
18 259
24 981
28 281
TJ
11 278
12 670
12 280
13 432
15 219
18 643
25 416
28 900
250
Rok
2013
TJ
spotřeba biomasy
Vodní elektrárny - výpočet
Vodní elektrárny - normalizace
instalovaný výkon
instalovaný výkon
Bioplyn
instalovaný výkon
instalovaný výkon
Biokapaliny pro elektriku
instalovaný výkon
instalovaný výkon
tuny
TJ
TJ
MW
TJ
MW
tuny
TJ
MW
TJ
MW
TJ
TJ
TJ
MW
TJ
MW
Celkem - výpočet
2014
2015
2016
2017
2018
2019
2020
9 227
10 080
10 654
10 766
10 879
10 991
11 103
11 216
2 303 440
7 867
7 979
2 506 258
7 947
8 128
2 643 446
7 995
8 213
2 676 606
8 041
8 257
2 709 766
8 081
8 162
2 742 926
8 113
8 369
2 776 086
8 153
8 423
2 809 246
8 187
8 364
1 086
379
1 094
379
1 099
379
1 107
422
1 110
641
1 115
641
1 121
641
1 125
641
42,8
203 844
4 707
42,8
203 844
5 511
42,8
203 844
6 315
57,8
226 884
7 120
81,3
280 384
7 924
81,3
280 384
8 728
81,3
280 384
9 532
81,3
280 384
10 336
207
30
237
66,2
267
66,2
297
66,2
327
66,2
357
66,2
387
66,2
417
66,2
4,4
0
2 760
3 488
393
6 113
1 670
4,4
0
3 135
4 014
443
6 131
1 675
4,4
0
3 510
4 453
493
6 150
1 680
4,4
0
3 885
4 896
543
6 168
1 685
4,4
0
4 260
5 340
593
6 186
1 690
4,4
0
4 635
5 785
643
6 196
1 690
4,4
0
5 010
6 231
693
6 205
1 695
4,4
0
5 385
6 678
743
6 214
1 695
TJ
31 054
33 185
35 004
36 402
37 972
39 305
40 645
41 980
TJ
31 893
34 245
36 165
37 630
39 132
40 711
42 136
43 449
251
Příloha 56: Energie z OZE, celková spotřeba v dopravě (podle skutečnosti)
rok
Celková spotřeba energie v dopravě
2005
2006
2007
2008
2009
2010
2011
2012
PJ
254,8
261,1
274,3
269,5
273
261
261,8
267,2
PJ
PJ
PJ
PJ
PJ
PJ
PJ
PJ
245,9
3,27
3,27
0
0
0
5,64
254,8
251,9
3,46
3,46
0
0
0
5,78
261,1
264,6
3,65
3,55
0,1
0
0
5,99
274,3
259,7
3,7
3,6
0,1
0
0
6,04
269,5
263,3
3,96
3,69
0,28
0
0
5,8
273
250,7
4,37
3,78
0,59
0
0
5,85
261
251,1
4,81
3,87
0,94
0
0
5,91
261,8
255,9
5,33
3,96
1,37
0
0
5,97
267,2
PJ
0,12
0,88
1,36
4,65
8,79
10,17
11,51
13,23
1,62
0,48
0
0
13,7
5,13
Jednotlivé druhy energie v dopravě
Celková spotřeba PH
Plynná paliva
LPG
CNG
bioplyn (biomethan)
Vodík
Elektrická energie
Celkem
OZE v dopravě – celkem
Bio složky v PH
z toho vysokoprocentní biopalivové směsi nebo
čistá biopaliva
Elektrika z OZE
bioplyn (biomethan)
Oleje z OZE včetně rostlinných
Celkem OZE v dopravě
PJ
PJ
PJ
PJ
PJ
0,25
0
0
0,37
0,26
0
0
1,14
0,27
0
0
1,63
0,3
0
0
4,95
0,27
0
0
9,06
0,3
0
0
10,48
0,08
0,4
0
0
11,91
%
0,15
0,44
0,59
1,84
3,32
4,01
4,55
Podíl OZE v dopravě na konečné spotřebě
Podíl OZE v dopravě**
252
rok
Celková spotřeba energie v dopravě
2013
2014
2015
2016
2017
2018
2019
2020
PJ
271,1
274,2
275,4
276,5
277,6
277,6
277,2
277,1
PJ
PJ
PJ
PJ
PJ
PJ
PJ
PJ
259,5
5,56
4,06
1,5
0
0
6,04
271,1
262,1
5,94
4,15
1,79
0
0
6,1
274,2
263
6,2
4,24
1,96
0
0
6,18
275,4
263,5
6,74
4,33
2,41
0,01
0
6,29
276,5
263,9
7,28
4,43
2,86
0,01
0
6,38
277,6
263
8,12
4,52
3,6
0,02
0
6,47
277,6
262
8,65
4,61
4,04
0,03
0
6,58
277,2
260,4
9,94
4,7
5,24
0,04
0
6,73
277,1
Bio složky v PH
PJ
z toho vysokoprocentní biopalivové směsi nebo čistá
PJ
biopaliva
Elektrika z OZE
PJ
bioplyn (biomethan)
PJ
Oleje z OZE včetně rostlinných
PJ
Celkem OZE v dopravě
PJ
14,97
16,71
18,34
19,96
21,59
23,08
24,57
26,08
3,19
0,58
0
0
15,55
4,75
0,64
0
0
17,35
4,98
0,69
0
0
19,03
5,29
0,72
0,01
0
20,69
5,83
0,74
0,01
0
22,34
5,82
0,76
0,02
2
25,86
7,39
0,78
0,03
2
27,38
9,64
0,8
0,04
2
28,92
5,73
6,33
6,91
7,48
8,05
9,32
9,88
10,44
Jednotlivé druhy energie v dopravě
Celková spotřeba PH
Plynná paliva
LPG
CNG
bioplyn (biomethan)
Vodík
Elektrická energie
Celkem
OZE v dopravě – celkem
Podíl OZE v dopravě na konečné spotřebě
Podíl OZE v dopravě**
%
253
Příloha 57: Přehled všech politik a opatření v oblasti obnovitelných zdrojů
Název a odkaz na opatření
Druh opatření (*)
Očekávané výsledky Cílová skupina a/nebo činnost
(**)
(***)
1. Zákon č. 180/2005 Sb. a Regulační, finanční
Instalovaný
výkon, Investoři
nový zákon o podporovaných
vyrobená energie
zdrojích energie
2. Zákon č. 406/2000 Sb.
Regulační
Snížení spotřeby
Veřejná
správa,
osoby
provádějící instalaci,…
3. Zákon č. 458/2000 Sb.
Regulační
Instalovaný výkon
Veřejná
správa,
investoři,
plánovači
4. Zákon č. 183/2006 Sb.
Regulační
Instalovaný
výkon, Veřejná
správa,
investoři,
vyrobená energie
plánovači
5. Zákon č. 184/2006 Sb.
Regulační
Instalovaný výkon
Veřejná
správa,
investoři,
plánovači
6. 4.2.1 c) Analýza současné Regulační
Instalovaný výkon
Veřejná
správa,
investoři,
legislativy a stanovení
plánovači
kritických míst prodlužujících
schvalovací procesy v rámci
územního a stavebního řízení
7. 4.2.1 c) Implementace Regulační
Instalovaný výkon
Veřejná
správa,
investoři,
opatření pro zjednodušení
plánovači
schvalovacích procesů do
stávající legislativy
8. 4.2.1 g) Metodické pokyny Mírné
Instalovaný
výkon, Veřejná
správa,
investoři,
MMR
vyrobená energie
plánovači
9. 4.2.1 g) MPO – Státní Mírné, finanční
Instalovaný
výkon, Veřejná
správa,
investoři,
program
vyrobená
energie, plánovači
snížení spotřeby
10. 4.2.1 m) MŽP – Metodický Mírné
Instalovaný výkon
Veřejná správa
návod
11. 4.2.1 m) MPO – Speciální Regulační
Instalovaný
výkon, Veřejná správa
stavební úřad
vyrobená energie
12. 4.2.3 i) a 4.3 a 4.4 Finanční
Instalovaný
výkon, Investoři
Strukturální fondy EU
vyrobená
energie,
13. 4.2.4. i) vypracování Regulační, mírné
Veřejná správa
studie
o
nasazení
inteligentních
měřících
Stávající či plánované
Počáteční a konečné datum
opatření
Stávající/
plánované
Stávající / plánované
Stávající
Plánované
Plánované
Stávající
Stávající
Stávající
Plánované
Plánované
254
Název a odkaz na opatření
systémů
14. 4.3 a 4.4 Cenová
rozhodnutí ERÚ
15. 4.4 c) Program Zelená
úsporám
16. 4.5 a) Zákon o pohonných
hmotách a prováděcí právní
předpis
17. 4.6.2 c) podpora plantáží
rychle rostoucích dřevin
1. Nový zákon o ochraně
ovzduší a prováděcí právní
předpis
Druh opatření (*)
Očekávané výsledky
(**)
Cílová skupina a/nebo činnost
(***)
Regulační, finanční
Instalovaný výkon
Veřejná správa, investoři
Stávající, plánovaná
Finanční
Snížení spotřeby
Investoři
Stávající
Regulační
Biopaliva
Stávající
Regulační
Uplatňování biopaliv
v dopravě
Certifikace
biopaliv
z hlediska kritérií jejich
udržitelnosti
Stávající či plánované
Počáteční a konečné datum
opatření
Veřejná správa
Producenti, dovozci a prodejci
biopaliv, dodavatelé pohonných
hmot (PH)
255

Analýza - závěrečná zpráva - část I.

Transkript

Podobné dokumenty

Zde - Konference VODNÍ NÁDRŽE

stáhnout

Prince Color

Marketing 2003

Informační etika

MINISTERSTVO PRŮMYSLU A OBCHODU ČESKÉ REPUBLIKY

energetická účinnost

Institut dopravy

Professional Displays - Make-up Studio Professional Make up

Regionální inovační strategie Ústeckého kraje

Scientia 2_12.indd

INOVACE

Proces integrovaného povolování a aplikace BAT pro zařízení k

výkonnosť organizácie

Textová část odůvodnění územního plánu

Zlepšení nakládání s odpadními vodami

náhradní identity

Ptačí chřipka - hlubucek.net

2008 - Mezinárodní vědecká konference

OSTATNř origin⁄l MEDICAL 3-4 - Institute of Medical Ethics and

Produkce 16.12.2012

dokumentace za červenec - srpen 2009