1. Vyjmenujte instituce, které tvoří veřejný sektor. 2. Charakterizujte

1. Vyjmenujte instituce, které tvoří veřejný sektor.
-
prezident, resp. Kancelář prezidenta ČR
zákonodárné instituce (sněmovna, senát)
vláda – výkonný a řídící orgán se svými institucemi (ministerstva státní úřady, ústřední orgány
státní správy a komise)
armáda (obranná složka)
justice, policie, vězeňská služba (represívní složka)
okresní/krajské úřady (přednosta, hejtman)
městské úřady (primátor)
obecní úřady (starosta)
2. Charakterizujte veřejné statky netržní a polotržní.
Netržní statky
-
nejsou alokovány prostřednictvím trhu
jejich produkce nepřináší zisk
do alokace zdrojů zasahuje stát
volná směna mezi výrobcem a spotřebitelem neprobíhá
služby státní správy, soudnictví
Polotržní statky
-
cena je sjednávána na trhu
stát cenu ovlivňuje
zásahy do produkce a spotřeby, stát nemá zájem, aby se statek prodával za cenu, kterou nabízí
soukromý sektor
stát určí maximální cenu, která je nepřekročitelná
spotřeba elektrické energie domácnostmi, vodné, stočné, poštovné, spoje, regulované nájemné
3. Vyjmenujte příčiny tržního selhání, které jsou důvodem zásahu státu do
ekonomiky.
Selhání konkurence
Nedostatečná nabídka veřejných statků
Existence externalit
Existence neúplných trhů
Nedostatek informací
Nezaměstnanost, inflace a nerovnováha nejsložitější
4. Stručně charakterizujte čistě veřejné a smíšené statky.
Čistě veřejné statky
-
-
-
jejich spotřeba je nedělitelná v kvantitě i kvalitě
jednotlivce nelze ze spotřeby vyloučit = nelze přesně stanovit podíl jednotlivce na jejich
spotřebě
nelze předepsat jednotlivci podíl na úhradě
spotřeba žádného subjektu nesnižuje nabídku pro ostatní uživatele:
∆U1
MU…... mezní užitek
MU = ------------- = 0
U……... užitek
∆U2
náklady nezávisí na tom, kolik spotřebitelů tyto statky využívá:
MN….. mezní náklady na dodat.spotřebitele
∆N1
MN = ------------- = 0
N…….. náklady
∆Sp
Sp….… počet spotřebitelů
hlavní rys: nemožnost a neprospěšnost výlučné spotřeby
policie, armáda, veřejné osvětlení
Částečně veřejné statky - smíšené
-
jejich spotřebě je dělitelná v kvantitě, kvalita statků je nedělitelná
většinou růst kvantity spotřeby vede pro všechny ke snížení kvality ze spotřeby
spotřebitele lze ze spotřeby vyloučit, lze určit velikost spotřeby jednotlivce
vyloučení ze spotřeby bývá ekonomicky neprospěšné, může vést k nevyužití kapitálu
MN (mezní náklady na dodatečného spotřebitele) > 0, ale mohou být nízké, závisí na
spotřebiteli
obrazárny, parky, školství, zdravotnictví
5. Odvoďte graficky poptávkovou křivku po veřejných statcích pomocí křivky
rozpočtových omezení a indiferenčních křivek. Graf popište, použité symboly
vysvětlete.
6. Odvoďte graficky efektivní nabídku veřejných statků pomocí křivky produkčních
možností a indiferenčních křivek. Křivky označte, podmínku efektivní nabídky
vyjádřete slovně.
Optimum je tam, kde sklon obou křivek je shodný, tj. v bodě dotyku E.
7. Při spotřebě čistě veřejných statků platí, že mezní užitek (MU) je:
∆U1
MU = ------------- = 0
∆U2
8. Odvoďte graficky poptávkou křivku po veřejných statcích pomocí křivky
rozpočtových omezení a indiferenčních křivek. Graf popište, použité symboly
vysvětlete.
9. Charakterizujte veřejné statky netržní a polotržní.
Netržní statky
-
nejsou alokovány prostřednictvím trhu
jejich produkce nepřináší zisk
do alokace zdrojů zasahuje stát
volná směna mezi výrobcem a spotřebitelem neprobíhá
služby státní správy, soudnictví
Polotržní statky
-
cena je sjednávána na trhu
stát cenu ovlivňuje
zásahy do produkce a spotřeby, stát nemá zájem, aby se statek prodával za cenu, kterou nabízí
soukromý sektor
stát určí maximální cenu, která je nepřekročitelná
spotřeba elektrické energie domácnostmi, vodné, stočné, poštovné, spoje, regulované nájemné
10. Čistý užitek projektu veřejných výdajů je chápán jako "spotřebitelský přebytek".
Charakterizujte tento pojem. Určete jeho velikost pomocí grafického znázornění.
Graf popište, použité symboly vysvětlete.
- základem je čistý užitek (ČU)
- užitek pro spotřebitele-náklady = čistý užitek
- čistý užitek je chápán jako spotřebitelský přebytek – je to rozdíl mezi tím, co by
spotřebitelé byli ochotni zaplatit za určité množství statků a tím, co zaplatit musí.
C-E-F = spotřebitelský užitek
Vysv.: jsem ochoten, za knihu zaplatit 500,-Kč, ale je lacinější a stojí jen 400,- Kč. Ušetřených
100,-Kč je pak mým čistým užitkem
11. Znázorněte graficky efektivní nabídku veřejných statků pomocí křivky produkčních
možností a indiferenčních křivek. Křivky označte, podmínku efektivní nabídky
vyjádřete slovně.
Optimum je tam, kde sklon obou křivek je shodný, tj. v bodě dotyku E.
12. Stručně charakterizujte čistě veřejné a smíšené statky.
Čistě veřejné statky
-
-
-
jejich spotřeba je nedělitelná v kvantitě i kvalitě
jednotlivce nelze ze spotřeby vyloučit = nelze přesně stanovit podíl jednotlivce na jejich
spotřebě
nelze předepsat jednotlivci podíl na úhradě
spotřeba žádného subjektu nesnižuje nabídku pro ostatní uživatele:
∆U1
MU…... mezní užitek
MU = ------------- = 0
U……... užitek
∆U2
náklady nezávisí na tom, kolik spotřebitelů tyto statky využívá:
∆N1
MN….. mezní náklady na dodat.spotřebitele
MN = ------------- = 0
N…….. náklady
∆Sp
Sp….… počet spotřebitelů
hlavní rys: nemožnost a neprospěšnost výlučné spotřeby
policie, armáda, veřejné osvětlení
Částečně veřejné statky - smíšené
-
jejich spotřebě je dělitelná v kvantitě, kvalita statků je nedělitelná
většinou růst kvantity spotřeby vede pro všechny ke snížení kvality ze spotřeby
spotřebitele lze ze spotřeby vyloučit, lze určit velikost spotřeby jednotlivce
vyloučení ze spotřeby bývá ekonomicky neprospěšné, může vést k nevyužití kapitálu
MN (mezní náklady na dodatečného spotřebitele) > 0, ale mohou být nízké, závisí na
spotřebiteli
obrazárny, parky, školství, zdravotnictví
13. Uveďte členění statků podle ekonomických vlastností. Každý typ stručně
charakterizujte.
Statky s vlastností nerivality (nekonkurence)
-
nekonkurují si
může je současně spotřebovávat více osob, aniž by si konkurovali (neomezují se v užitku)
není důvod vylučovat spotřebitele ze spotřeby
někde není ani možné spotřebitele vyloučit – jedná se o čistě veřejné statky
-
spotřebitele nelze ze spotřeby vyloučit, ať si konkurují, či nikoliv (pouliční osvětlení)
-
spotřebitele lze z užívání vyloučit
míra omezení užitku ze spotřeby lze snížit (spoje – různé sazby telefonních poplatků např. podle
časového období)
existují statky, které si nekonkurují (nerivalita) a přesto se vylučují (kabel)
Statky s vlastností nevylučitelnosti
Statky s vlastností vylučitelnosti
-
14. Při spotřebě čistě veřejných statků platí, že mezní užitek (MU) je:
∆U1
MU = ------------- = 0
∆U2
15. Znázorněte graficky rozdělení zdrojů při fixním objemu rozpočtu pro případ
dělitelného projetku. Vymezte velikost výdajů a velikost užitku.
Projekt X
Projekt Y
užitek
F
užitek
G
křivka MU projektu X
H
křivka MU projektu Y
C
D
Mx
O
A
My
výdaje
O
výdaje na X = OA
výdaje na X = OB
celkové výdaje = OA + OB
celkový užitek = OFCA + OGDB = maximální
H – užitek odvozený z poslední Kč stejný pro X i Y
B
výdaje
16. Uveďte kritéria rozdělení finančních prostředků při fixním objemu rozpočtu mezi
nedělitelné projekty.
1. Podle poměru
užitek
náklady
2. podle maximálního čistého užitku
čistý užitek = užitkem – náklady
3. minimalizace nespotřebované částky
Dává se požadavek, aby ten užitek k nákladům byl alespoň větší než 1.
Při veřejných projektech bychom měli hledět na to hledisko efektivnosti
17. Uveďte druhy reálných užitků veřejných projektů. Charakterizujte pojem "reálný
užitek".
užitky reálné
-
jsou užitky, které získávají koneční uživatelé veřejného projektu
představují přírůstek blahobytu společnosti
jsou různorodé a s tím pak souvisí I jejich číselné vyjádření
rozlišují se 4 skupiny reálných užitků:
1a) přímé
-
užitky které jsou vztahují k hlavnímu cíly projektu
1b) nepřímé (druhotné)
-
jsou vedlejším produktem projektu
2a) hmotné
- takové které lze oceňovat na trhu
2b) nehmotné
- nelze oceňovat na trhu
3a) konečné
- je užitek přímo pro spotřebitele
3b) meziprodukt
- je předpokladem pro poskytnutí užitku přímého
4a) vnitřní
- vzniká uvnitř příslušnéoblasti
4b) vnější
- vzniká vně příslušné oblasti
18. Uveďte alespoń 5 faktorů, které působí na růst státních výdajů.
1)
2)
3)
4)
5)
6)
stupeň rozvoje země
růst důchodu na jednoho obyvatele
ochrana životního prostředí
změny populace
inflace
mobilita obyvatelstva
19. Uveďte základní postupy veřejné volby.
1. pravidlo jednomyslné shody (konsensu) = je založeno na principu, že všichni zúčastnění
musí souhlasit s navrhovaným řešením.
2. pravidlo většiny = je založeno na principu, že s návrhem souhlasí nadpoloviční (prostá) většina.
3. pluralitní hlasování = voliči musí seřadit jednotlivé návrhy, které jsou předmětem hlasování,
podle svých preferencí. Vítězí varianty, které se nejčastěji umístily na 1.místě
4. hlasování podle počtu získaných bodů = každý volič má přidělen určitý počet bodů a ty
přiřazuje různým návrhům. Vyhrává varianta s max. počtem bodů.
20. Uveďte typy užitků plynoucích z veřejných projektů (výdajů). Uveďte na
příkladech.
užitky reálné
-
-
jsou užitky, které získávají koneční uživatelé veřejného projektu
představují přírůstek blahobytu společnosti
jsou různorodé a s tím pak souvisí I jejich číselné vyjádření
rozlišují se 4 skupiny reálných užitku
Př. Elektrárna
užitkem přímým je produkce elektřiny
užitek nepřímý může být třeba centrální vytápění
hmotný užitek je ta elektřina
nehmotný užitek můžeme chápat to že lidé mají lepší pohodu
konečný užitek je ta elektřina
meziproduktem je to teplo ( k tomu aby vznikla elektřina je potřeba teplo)
vnitřní užitek - v naší zemi přibude produkce energie
užitek vnější že elektřinu můžeme nabídnout do zahraničí
užitky peněžní
–
vznikají v důsledku změn, které se projevují při adaptaci ekonomiky na poskytované
veřejné statky
důsledkem je, že narůstají zisky jedněch, které jsou kompenzovány ztrátami druhých
peněžní užitky nepřináší žádný efekt pro společnost
Př. Postavíme dálnice, reálným užitkem je to, že lidé, kteří ji budou užívat si zkrátí čas
to je ten užitek reálný
21. Maastrichská smlouva stanovila jako kritérium přijetí země do Evropské měnové
unie maximální podíl schodku veřejných rozpočtů ve výši.
1)
2)
deficit státního rozpočtu může být maximálně do výše 3 % HDP
veřejný dluh může činit maximálně 60 % HDP
22. Za nedaňový příjem státního rozpočtu se považuje:
?????
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
příjmy z prodeje dálničních známek
odvody od příspěvkových organizací
dovozní clo
splátky vládních úvěrů
výnosy ze státních cenných papírů
nájemné ze státních budov
výnos z prodeje státních majetkových účastí
23. Státní rozpočet plní v ekonomice funkci:
1. akumulační
2. homogenizační
3. redistribuční
4. hmotné zainteresovanosti vlády na rozvoji země
5. stimulační
6. výběru daní a poplatků
7. kontrolní
24. Mezi rozpočtové zásady patří:
1.
2.
3.
4.
5.
zásada
zásada
zásada
zásada
zásada
rovnoměrného růstu státního rozpočtu
tvorby rozpočtové rezervy
úplnosti státního rozpočtu
jednotnosti státního rozpočtu
apolitičnosti státního rozpočtu
6. zásada vyrovnanosti státního rozpočtu
7. zásada každoročního sestavování a schvalování státního rozpočtu
25. Vysvětlete pojem státní závěrečný účet.
Instituce, která ve spolupráci s ostatními ústředními orgány sestavuje státní závěrečný účet, který
obsahuje výsledky hospodaření s rozpočtovými prostředky. Zpravidla je tato činnost svěřena
ministerstvu financí, které zároveň metodicky usměrňuje práce na vypracování přehledu o souhrnu
závěrečných účtů. V případě přebytku nebo deficitu státního rozpočtu navrhuje vláda parlamentu
způsob rozdělení přebytku či řešení deficitu.
Za všeobecné pravidlo lze v tržních ekonomikách považovat neúčelnost příjmů. Některé příjmy mohou
být účelově vázány, ale zcela výjimečně.
26. Vyjmenujte základní modely fiskálního federalismu, resp. modely soustav rozpočtů.
3 základní modely fiskálního federalismu, resp. modelů soustav rozpočtů:
1) model jediného rozpočtu (plně centralizovaný model)
- rozpočet vyššího stupně zahrnuje vlastní rozpočet + celkový sumář rozpočtů nižších stupňů
- (v případě ČR to znamenalo, že státní rozpočet by zahrnoval vlastní státní rozpočet ČR a souhrn
všech příjmů a výdajů všech rozpočtů krajských a místních úřadů. V konečném důsledku by to
znamenalo, že státní rozpočet = soustava veřejných rozpočtů)
2) model relativní samostatnosti rozpočtů (kombinovaný model)
- rozpočet vyššího stupně zahrnuje, kromě vlastního rozpočtu, jen některé příjmy a výdaje rozpočtů
nižších stupňů = některé články rozpočtové soustavy jsou tedy relativně samostatné, resp.
samosprávné
3) model autonomie rozpočtů
- SR je zcela oddělen od ostatních veřejných rozpočtů
- souhrnný rozpočet zjistíme pouze sumarizací příjmů a výdajů
27. Co je příčinou vzniku státního dluhu (přechodného, dlouhodobého)
Dluh přechodný - kryje výkyvy hospodaření státu v běžném rozpočtovém období, způsobené
časovým nesouladem příjmů a výdajů
Dluh dlouhodobý - jehož příčinou je trvající deficitní hospodaření. Dlouhodobý státní
dluh představuje nahromaděné schodky státního rozpočtu
28. Uveďte daňové příjmy státního rozpočtu.
-
poplatky (dálniční známka, ...) přímé x nepřímé
cla
daně (dědická, darovací, DPH ….)
pojistné na sociálního zabezpečení, které zahrnuje:důchodové pojištění, nemocenské pojištění,
příspěvek na státní politiku zaměstnanosti
29. Uveďte členění výdajů státního rozpočtu podle funkcí státu.
1)ekonomického charakteru, které jsou spojeny se zásahem státu do ekonomiky (např. prostřednictvím
výdajů na velké investice, do vědy a výzkumu, aj.), kdy stát musí zabezpečovat jak infrastrukturu,
tak i progresivní odvětví a přitom sledovat ekonomický vývoj.
2) na státní správu, armádu a bezpečnost
3) na sociální, zdravotní, školské a kulturní účely
4) na splácení státního dluhu
30. Stručně charakterizujte pojem "finanční plán" a "ekonomický vztah" týkající se
pojmu státní rozpočet.
finanční plán (časové hledisko) - dělá se pro rozpočtové období a zahrnuje i rozpočtovou
závěrku (úroveň příjmů a výdajů státu = bilance hospodaření)
ekonomický vztah - shromažďování a rozdělování peněžních prostředků (cla, daně, poplatky..)
31. Uveďte dva základní přístupy k otázce vyrovnanosti státního rozpočtu a stručně je
vymezte.
Otázka vyrovnanosti SR, resp. problematika fiskální nerovnováhy lze vymezit 2 základními
přístupy k realizaci fiskální politiky:
1. Keynesiánský přístup - předpokládá, že rozpočtové deficity, vyvolané expanzivní fiskální politikou
v době hospodářského poklesu, budou kompenzovány rozpočtovými
přebytky ve fázi rozmachu národního hospodářství, takže v delším
časovém horizontu je rozpočet vyrovnán.
2. Fiskální monetarismus – založen na striktním odmítání úlohy státu při stabilizaci poptávky. Jde o
to, aby se schodek vyvíjel úměrně růstu peněžní zásoby. Existují limity,
které určují, nakolik jsou schodky státního rozpočtu slučitelné s mírou
růstu peněžní zásoby
32. V čem spočívá substituční efekt daní?
Substituční - změny preferencí poplatníků, které se mění podle mezních užitků ze spotřeby. Závisí na
mezní sazbě daně.
33. Souběžný vliv důchodové daně a vládních výdajů (za předpokladu fixních investic a
spotřeby závislé pouze na důchodu) vyjadřuje vztah: Vysvětlete použité symboly.
SOUBĚŽNÝ VLIV DŮCHOD.DANĚ A VLÁDNÍCH VÝDAJŮ
graf
-
-
Roste daňový výnos a snižuje se disponibilní důchod i spotřeba C a tím se zastaví expanzivní vliv
růstu vládních výdajů G
Odezva daňového výnosu tlumí efekt růstu výdajů
Daňový výnos T je roven tY
34. Stručně charakterizujte modely sociálního zabezpečení
Liberální model - podnikové zaopatření (spoléhá na jednotlivce, že se bude starat sám o sebe).
Model sociálního pojištění - univerzální dávky ze SR (poskytuje velké množství dávek ze SR, ale
předpokládá se, že si jednotlivec v průběhu života platí přes SR)
Skandinávský model - kombinace předchozích (jednotlivec si spoří, sám se zaopatřuje a v případě
potřeby mu stát pomůže)
35. Znázorněte graficky vliv vládních výdajů na velikost důchodu při fixní úrovni
investic a spotřebě závislé na důchodu. Použité křivky a symboly vysvětlete.
VLIV VLÁDNÍCH VÝDAJŮ - G
-
Přímka celkových výdajů (C + I + G)
Zavedení vládních výdajů zvyšuje výrobu z A do B
36. Matematicky odvoďte souběžný vliv důchodové daně a vládních výdajů na
rovnovážný důchod.
Matematické určení rovnovážného důchodu:
Y=C+I+G
C = Ca + c(1-t)Y
Dosazením spotřební funkce do rovnice celkového důchodu lze odvodit rovnovážný důchod:
Y=
(Ca + I + G)
∆Y =
∆G
37. Stručně charakterizujte pojem „daňové incidence“.
Daňová incidence (incidence = dopad daní)
- otázkou je kdo nese daňové břemeno
Rozlišují se dva druhy incidence daně: Zákonný dopad - zajišťuje výběr daně (kdo odvání do
st.rozpočtu)
Skutečný dopad - ekonomické účinky daně (dopad na
skutečného spotřebitele)
38. Stručně charakterizujte koncepce uplatňované při konstrukci invalidního důchodu.
Starobní koncepce - invalidita je chápána jako předčasné zestárnutí a invalidní důchod jako
předčasný starobní důchod
Nemocenská koncepce - chápe invaliditu jako pokračující pracovní neschopnost a invalidní
důchod jako dávku sociálního zabezpečení navazující na nemocenské
poskytované při pracovní neschopnosti pro nemoc nebo úraz
39. Charakterizujte stimulační a preventivní funkce sociální politiky.
Stimulační funkce
Posláním stimulační funkce je podporování žádoucího sociálního jednání jednotlivců a sociálních skupin
jak v oblasti ekonomické, tak i mimo ni. Snaží se o ovlivnění výkonnosti pracovního potenciálu.
• Jedná se o opatření:
o vzdělávací politiky
o politiky zaměstnanosti
o zdravotní politiky
Preventivní funkce
snaha předcházet určitým škodám na životě a zdraví, snaha předcházet nepříznivým sociálním situacím
(chudoba, nezaměstnanost, alkoholismus, zdravotní poškození, kriminalita).
• Jedná se o:
o existenční prevenci orientovanou na zvládání životního stylu
o rozsáhlou osvětovou činnost (poradenství)
40. Vysvětlete pojem „trojpilířový systém financování sociálního zabezpečení“.
Na financování SZ se podílejí: a) zaměstnavatelé
b) pojištěnci
c) stát
= trojpilířový systém financování sociálního zabezpečení
- zaměstnanec by měl přispívat na své pojištění, ovšem tak, aby nebyl neúměrně zatížen, u
zaměstnavatelů a státu se pak jedná o princip solidarity a zájmu na fungování sociálního zabezpečení.
1. Rozpočtové zásady
a)
b)
c)
d)
e)
f)
g)
zásada úplnosti
zásada jednotnosti
zásada reálnosti a pravdivosti SR
zásada každoročního sestavování a schvalování rozpočtu
zásada vyrovnanosti SR
zásada publicity SR
zásada přehlednosti SR
2. Rozpočtová pravidla (co nepatří mezi rozpočtová pravidla, asi 2 tam nepatří)
a)
b)
c)
d)
e)
f)
g)
h)
i)
j)
k)
pravidlo určení navrhovatele rozpočtu
pravidlo způsobu vypracování výdajové stránky rozpočtu
pravidlo přednosti výdajů před příjmy
pravidlo schvalování rozpočtu
pravidlo omezení přesunů v rozpočtu
pravidlo alokace výdajů
pravidlo vymezení příjmů, výdajů a rezerv
pravidlo rozpočtového provizória
pravidlo časového využití a účelovosti výdajů
pravidelné sestavování a schvalovací procedury státního závěrečného účtu
VŠEOBECNÉ PRAVIDLO: neúčelovost příjmů (příjmy nejsou k ničemu vázány)
3. Státní závěrečný účet
Je výsledkem postrozpočtové kontroly plnění rozpočtu, která se provádí po skončení rozpočtového
období. Předkládá jej MF vládě, poté sněmovně.
Obsahuje: návrh na rozpuštění přebytku SR či řešení jeho deficitu. Podmínkou je dodržovat zásadu
PUBLICITY
Přílohou je: výsledek hospodaření samosprávných územních celků, závěrečné účty státních fondů,
zpráva o stavu státních finančních A a P, přehled o státních zárukách a stavech fondů.
4. Instituce tvořící VS:
Jsou to instituce státní správy a samosprávy:
- prezident, kancelář prezidenta
- parlament, vláda, justice
- policie, armáda, orgány samosprávy (kraje, obce)
5. Veřejné statky netržní, polotržní a poručnické nebo také jako Jaký vliv má stát na
rozhodování o alokaci zdrojů.
NETRŽNÍ VEŘEJNÉ STATKY
- - nejsou alokovány prostřednictvím trhu, do alokace i spotřeby zasahuje stát
- - jejich produkce nepřináší zisk,volná směna mezi výrobcem a spotřebitelem neprobíhá
- př.: armáda, státní správa, justice, policie, veřejné osvětlení
POLOTRŽNÍ VEŘEJNÉ STATKY
- - veřejně prospěšné statky, cena je sjednávána na trhu, stát však cenu ovlivňuje zásahy do
produkce a spotřeby
- - soukromý sektor tyto statky poskytuje, ale stát nechce, aby byly poskytovány za tržní cenu –
může je dotovat, rozsah cen se vývojem mění – dle sociál. Situace obyvatel
- př.: nájem, elektrická energie, pošta, telecom, dopravné, plyn
PORUČNICKÉ VEŘEJNÉ STATKY
- statky, u kterých má stát důvod rozhodovat za jednotlivce dle vlastních referencí (např. ZŠ,
zdravotní služby)
- stát může jednotlivce donutit užívat statek nařízením, zákonem, neboť je přesvědčen o jeho
prospěšnosti pro jednotlivce (paternalismus)
6. Příčiny tržního selhání
Selhání konkurence
Existence veřejných statků
Existence externalit
Existence neúplných trhů
Nedostatek informací
Nezaměstnanost
Nerovnováha a inflace
7. Příčiny růstu veřejných výdajů
- stupeň rozvoje země
- změny v populaci
- urbanizace
- růst důchodu na obyvatele
- mobilita
- technologické změny
-ochrana ŽP
- inflace
8. Čistě veřejné, soukromé a smíšené statky
Čistě veřejné statky
- jejich spotřeba je nedělitelná v kvantitě ani v kvalitě
- jednotlivce nelze ze spotřeby vyloučit
- mezní užitek se rovná 0 – změna U1 ku změna U2 = 0 – jak se změní mezní užitek jedné osoby,
zvýší-li se užitek druhé osoby
- nemožnost a neprospěšnost výlučné spotřeby
- náklady na tyto statky nezávisí na počtu spotřebitelů
služby: armáda, policie, hasiči, soudci, veřejná správa
Smíšené statky (částečně veřejné)
- jejich spotřeba je dělitelná v kvantitě, ale nedělitelná v kvalitě
tzn., že jednotlivce lze vyloučit ze spotřeby
- rozšiřování kvantity často vede ke snižování kvality
- mezní náklady (mN) na dodatečného spotřebitele jsou větší, ale jsou velmi nízké (mohou být téměř
nulové)
- možnost, ale neprospěšnost výlučné spotřeby
služby: např. školství
Soukromé statky
- spotřeba je dělitelná (kvalita nedělitelná)
- vyloučení ze spotřeby je možné, ale nebylo by spravedlivé
- statky soukromé (→ každý by si je měl pořídit sám), ale jsou finančně nepřístupné, proto jeposkytuje
veřejný sektor
- mezní náklady (mN) spojené se zvýšením počtu spotřebitelů
služby: např. vysoké školství v ČR
9. Rozdíl mezi daněmi a odvody
1) daně
- zákonem stanovené platby nenávratného charakteru
- právní norma stanovuje metodiku výpočtu daně
- vybírají finanční úřady i jiné státní orgány
- daň je finanční vztah mezi plátcem daně a státem
- daně se vybírají od soukromopodnikatelských subjektů a od obyvatelstva
2) odvody
- povinné zákonem
- platby nenávratného charakteru
- odčerpávání části výnosů od státních podniků, rozpočtových a příspěvkových organizací
- ekonomická podstata - přerozdělování finančních prostředků v rámci státního vlastnictví
majetku
10. Faktory ovlivňující příjmy státního rozpočtu – výši příjmů SR
a. úroveň a vývoj cen (přímá úměra)
b. úroveň vlastních nákladů podnikatelské sféry (vliv na daň z příjmů)
c. uplatňována mzdová politika (zdanitelné příjmy zaměstnanců; ↑ mzdy ↑ daně náklady
podnikatele: ↓ příjmů)
d. zdaňování bezpracných příjmů – z kapitálového majetku; …..
e. dotační politika
f. rozsah daňové soustavy a výše daňových sazeb
g. rozsah majetku spravovaného státem
11. Reálný užitek, pojem, druhy či Problémy spojené s hodnocením efektivnosti veř.výdajů
Efektiviva veřejných výdajů se hodnotí za pomoci analýzy výnosů a nákladů. Projekt se realizuje
tehdy, je-li užitek pro společnost větší, než-li náklady.
Reálný užitek = užitek, který získá konečný uživatel veřejného projektu – představuje přírůstek
blahobytu společnosti.
DRUHY:
1)
přímé
nepřímé
– vztahují se k hl. cíli projektu (elektřina)
- vedlejší produkt projektu (regulace vodních toků, nová pracovní místa)
2)
hmotné
nehmotné
- lze oceňovat na trhu (energie)
- nelze oceňovat na trhu (dovolená na přehradě, odpočinek, nelze ocenit)
3)
konečný
- užitek přímo pro spotřebitele plynoucí z daného projektu (dostatek el.energie)
užitek jako meziprodukt (vytvoření vodní nádrže, násada ryb)
4)
vnitřní
vnější
- uvnitř příslušné oblasti, kde je projekt realizován (v rámci regionu)
- projevuje se mimo oblast, kde byl projekt realizován (vedlejší region)
12. Základní postupy veřejné volby
Cílem je snaha o optimalizaci přijatých rozhodnutí
A) pravidlo jednomyslné shody
B) pravidlo většiny
C) pluralita hlasování
D) hlasování de počtů získaných bodů
- všichni zúčastnění musí souhlasit s návrhem řešení
- s návrhem souhlasí nadpoloviční většina (prostá většina)
- voliči seřadí jednotl.návrhy dle svých preferencí. Vítězí
varianty, jež se nejčastěji umístily na 1 .místě
- každý volič má přidělen počet bodů a ty přiřazuje k
návrhům. Vítězí maximální počet bodů
Problémy veřejné volby: a) hlasovací paradox
13. Mimoekonomické faktory rozsahu VS
a) geopolitický
b) kulturně-náboženský
c) historický
d) politický
b) Arrowův zákon nemožnosti
c) volič - medián
14. Nedaňové příjmy SR a daňové příjmy SR
NEDAŇOVÉ:
•
•
•
•
•
•
příjmy od stáních podniků
příjmy od rozpočtových a příspěvkových organizací
přijaté úroky a výnosy ze státního majetku
splátky vlastních úvěrů (domácí, cizí)
splátky návratných finančních výpomocí
emisní výnosy ze státních cenných papírů
DAŇOVÉ:
- poplatky (dálniční známky)
- cla a daně (DPH, dědická, darovací)
- pojistné na sociálním zabezpečení (důchod., nemocenské pojištění, příspěvky na stát.politiku)
Zaškrtávací - co jsou daňové příjmy státního rozpočtu
a) poplatky u lékaře
b) poplatek za psa
c) rozvojová daň
d) poplatek u lékaře
Pozor - rozvojová daň je chyták, nic takového neexistuje.
15. Typy užitků plynoucích z veřejných výdajů, Smysl hodnocení ekonomické efektivnosti
A) peněžně vyjádřitelné
– zisk, příjem, úspora nákladů
B) peněžně nevyjádřitelné či obtížně vyjádřitelné - vytvoření nových pracovních míst, zlepšení ŽP,
zdravotního stavu obyvatelstva …
16. Maastrichtská smlouva
Pro vstup do EU požaduje:
- schodek veřejného rozpočtu max. 3% HDP
- veřejný dluh maximálně 60 % HDP
17. Která kritéria se používají pro hodnocení veřejného dluhu
maastrichtská
18. Funkce státního rozpočtu
Vyrovnaný SR
Nevyrovnaný SR
V=P
V=P
a) P>V přebytkový rozpočet
b) P<V schodkový /deficitní/ rozpočet
POJEM:
Rozdělování (distribuce) ale hlavně přerozdělování důchodů.
Souhrn peněžních vztahů v oblasti tvorby, rozdělování a užití centralizovaného peněžního fondu.
Státní rozpočet funguje na principu: Nenávratnosti (daně), Neekvivalence , Nedobrovolnosti
FUNKCE:
a) alokační – stát alokuje prostřednictvím SR zdroje do produkce veřejných statků netržních i
polotržních, které poskytuje sám nebo je nakupuje od soukromého sektoru. Příjemcem je obyvatelstvo
b) redistribuční – přerozdělování HDP, respektive národního důchodu, cílem je zmírnit negativní
dopady tržního mechanismu do sociální oblasti
c) regulační – uplatňována v době nerovnovážného ekonomického vývoje. Jde o přímé zásahy o
soukromého sektoru (regulace cen, mezd, zaměstnanosti)
d) stabilizační – cílem je eliminace tržního selhání a minimalizace společenských ztrát z využití
zdrojů, zejména v obdobích nerovnovážného vývoje tržní ekonomiky
e) kontrolní – kontrola příjmů a výdajů SR
19. Příčiny státního dluhu, ukazatelé dluhu
Státní dluh = rozpočet deficitního charakteru. Buď je přechodný nebo dlouhodobý
Příčiny vzniku deficitu SR:
a) nedostatečné daňové příjmy
b) příliš velké rozpočtové výdaje
Vznik státního dluhu:
* půjčka ze zahraničí
* půjčka od domácích subjektů.
Velikost SD se posuzuje dle jeho podílu na HDP. V roce 2006 byl SD: 802,5 mld. = 24,9 % HDP
Posuzování velikosti státního dluhu - UKAZATELÉ DLUHU:
a) poměr k HDP – lze posoudit likviditu ekonomiky a likviditu tržeb investorů
b) podíl placených úroků z dluhu na HDP – ukazuje na potřebu daní k úhradě úroku
c) podíl dluhu v rukou veřejnosti na HDP – váha celkového dluhu systému likvidity
veřejný dluh / suma likvidních aktiv = nabídka peněz v ekonomice (v %)
20. Členění příjmů SR
A) dle zdrojů SR:
* daně
* poplatky
* odvody
B) z hlediska návratnosti
- návratné
- nenávratné
C) z časového hlediska
- běžné (každoročně se opakují)
- kapitálové (většinou jednorázové)
* cla
* splátky
*emisní výnosy
D) dle četnosti výskytů a možností odhadu
- pravidelné
- nepravidelné
E) dle stupně dobrovolnosti
- mandatorní (závazně vymezené)
- fakultativní (dobrovolné, př. dary apod.)
F) dle vlastnické dispozice
- příjmy se soukromého vlastnictví
- příjmy ze státního vlastnictví
21. Vlastnosti daňového systému nebo také jako daňové principy, či jako principy spravedlivého
daňového systému
- spravedlnost
- flexibilita
- ekonomická efektivnost
- administrativní jednoduchost
- politická průhlednost a právní dokonalost
22. Modely sociálního zabezpečení
Liberální model – významněji se zde uplatňuje podnikové zaopatření
Model sociál.pojištění – zahrnuje min. 1 univerzální dávku ze SR (př. dětské přídavky) a může být
doplněno podnik.zaopatřením
Skandinávský model - kombinace univerzálních dávek a soc.pojištění. Vyvinul se z liberálního
modelu
- všechny modely zahrnují sociál.pomoc. Převažuje model sociál.pojištění, v němž převažují dávky
závislé na výdělku. Ve vyspělých zemích je sociální pojištění odděleno od SR.
23. Substituční efekt daní
Každá daň má dva efekty:
a) substituční – změny preferencí poplatníků
b) důchodový – snížení disponibilního důchodu
Substituční efekt daní:
poplatník mění své preference s tím, jak se mění jeho mezní užitky ze spotřeby zboží, výnosu z práce,
a podobně. Velikost závisí na mezní sazbě daně (přímo úměrně)
24. Daňová incidence
= zatížení. Důležitou otázkou je, kdo nese daňové břemeno, tj. kdo je určen jako plátce a komu se
skutečně sníží jeho disponibilní důchod v důsledku zdanění. Rozeznáváme dva druhy incidencedaně:
a) zákonný dopad
b) – skutečný, ekonomický dopad daně
- zajišťuje výběr daně
- ekonomické účinky daně
Pro daňovou praxi má větší význam zákonný dopad (zajišťuje výběr daně), pro zkoumání vlivu daně
má větší význam dopad skutečný.
25. Při konstrukci invalidního důchodu se uplatňuje
a) starobní koncepce – invalidita chápána jako předčasné zestárnutí a invalidní důchod jako předčasný
starobní důchod
b) nemocenská koncepce – invaliditu chápe jako pokračující pracov.neschopnost a invalidní důchod
jako dávku soc.zabezpečení navazující na nemocenské poskytované při pracovní neschopnosti pro
nemoc či úraz
26. Trojpilířový systém
Tvoří ho:
- příspěvky na sociálním zabezpečení placené zaměstnavateli
- pojištěnci
- státní dotace
Ideovým základem je, že zaměstnanec by měl přispívat na své pojištění ovšem tak, aby nebyl
neúměrně zatížen. U zaměstnanců státu se pak jedná o princip solidarity a zájmu na financování
sociálního zabezpečení.
V průměru EU mají největší váhu: a) příspěvky zaměstnavatelů – cca 40%
b) dotace státu – cca 35 %
c) dotace zaměstnanců – cca 25 %
27. Společenské potřeby
- potřeba organiz. uspořádání společnosti
- potřeba ochrany osoby a majetku
- potřeba zajištění spravedlnosti
- potřeba ochrany území
28. Vybrat co patří do sektoru existenčních jistot a popsat
- zaměstnanost (p. existenční jistoty cestou práce) 1. VS sám nabízí práci, 2. VS intervenuje do tržního
sektoru
- sociální zabezpečení (p. existenční jistoty jinou cestou) 1. sociální pojištění, 2. sociální podpora 3.
sociální pomoc
- ochrana životního prostředí
29. Vysvětlit tezi dlužíme si sami sobě
Dopady státního dluhu - Souvisí s otázkou velikosti placených úroků a zátěže státního dluhu pro
obyvatelstvo.
Problém je, že občané vlastně dluží sami sobě → stát vydá obligace, člověk koupí dluhopis – zaplatí
daně a čekají, až se jim „z daní“ vrátí úrok (= stát platí úrok z daní)
Úroky se platí z daní, které jsou vybírány od poplatníků. Část těchto daní se jim však vrátí v podobě výplaty
úroků. Výplata úroků tak představuje dluh, který si poplatníci dluží sami sobě. Proto státní dluh nemůže být
zátěž pro obyvatelstvo, na rozdíl od soukromého dluhu, kdy dluží jiné osobě. Tvrzení dlužíme sami sobě
neuvažuje možnost, že naakumulovaný dluh by mohl vést fiskálnímu vyloučení a k neuznání dluhu státem.
30. Ekonomické faktory ovlivňující rozsah a strukturu VS
Fáze ekonomického rozvoje
a. ekonomicky zaostalá země
b. rozvojová země
c. země v industriálním stádiu
d. země v postindustriálním stádiu
Bariéry ekonomického růstu
e. bariéra spotřeby
f. bariéra výkonnosti
31. Stručně popsat fáze rozpočtového procesu
a) sestavení návrhu rozpočtu – ministr financí, zhruba v polovině roku musí být předložen
b) projednání a schválení rozpočtu v zákonodárném sboru - vláda předkládá PS návrh, ta má 3
měsíce na projednání, které probíhá ve 3 čteních
c) Možnosti změny rozpočtu – během rozpočtového období, zda mohou být nějaké přesuny,
v rámci rozpočtu
d) Plnění veřejného rozpočtu – je projevem realizace VR – uskutečňují se platby, na úrovni státu
ČNB, na úr. Obcí banky
e) Uplatňování kontrolní funkce během rozpočtového období – průběžná kontrola hospodaření,
zaměřena na pohledávkové plnění
f) Postrozpočtová kontrola plnění rozpočtu – ve státním závěrečném účtu – předkládá
Ministerstvo financí PS, návrh na rozpuštění přebytku, řešení deficitu, musí být zveřejněn –
zásada publicity
32. Struktura rozpočtu
PŘÍJMY STÁTNÍHO ROZPOČTU
A) Daňové příjmy
a. Daně (z příjmu, silniční, darovací…)
b. Cla (určitá forma nepřímé daně)
c. Poplatky (př: užívání silnic, soudní poplatky)
B) Nedaňové
a. Odvody (od státních podniků, příspěvkových org.)
b. Přijaté úroky a výnosy (ze státního majetku)
c. Přijaté splátky (z úvěrů)
d. Emisní výnosy (státní dluhopisy, pokladniční poukázky)
VÝDAJE STÁTNÍHO ROZPOČTU
a) výdaje na nákup zboží a služeb
b) transferové platby
33. Fce veřejného sektoru (co by měl VS dělat)
-
Korigovat nedokonalou alokaci zdrojů
Stanovit pravidla podnikání v oblasti právní, měnové a sociální s ohledem na lidská práva a
ochranu životního prostředí (optimální podmínky pro trh)
- Čelit monopolním jevům v ekonomice
- Produkovat veřejné statky
- Vyrovnávat působení externalit
- Uplatňovat stabilizační politiku v oblasti ekonomické a sociální
+ alokační, distribuční, stabilizační, regulační, kontrolní, stimulační
34. Hodnocení projektů z dlouhodobého hlediska - jaké faktory ho ovlivňují.
V tomto případě je velmi důležitý pojem a volba diskontní sazby
Lze ji vypočítat jako sumu přínosu investice, které lze dělit lety, přinášející zisk nebo životnosti dané
investice, projektu. Čím vyšší bude úroková míra, tím bude výnosnost projektu menší. Nabízí se 2
možnosti:
1/soukromá diskontní sazba – odráží volbu spotřebitele v soukromém sektoru mezi současnou a
budoucí spotřebou, čili respektuje individuální ocenění budoucí spotřeby ve vztahu k současné
spotřeby.
2/Společenská diskontní sazba – veřejný sektor si stanová svojí úrokovou míru. Důvodem náhrady
soukromé diskontní sazby společenskou může být stav, kdy obyvatelstvo dává přednost současné
spotřebě před budoucí spotřebou.
35. Ochranná funkce sociální politiky
Jedná se o řešení již vzniklých sociálních událostí, kdy jedinec či sociální skupina je znevýhodněna ve
vztahu k ostatním, ať již v ekonomickém, či sociálním smyslu. Ochranná funkce plyne:
a) primárně z humanitárních snah společnosti;
b) sekundárně z potřeby ochrany člověka jako pracovní síly.
36. Veřejná správa (VS)
= určitá část národního hospodářství, která je financována z veřejných zdrojů, je řízena veřejnou
správou, rozhoduj se v ní veřejnou volbou a podléhá veřejné kontrole
o veřejné zdroje = veřejné rozpočty, fondy místních samospráv, kulturní fondy atd.
o veřejná správa = představována státní správou a územní samosprávou
o veřejná volba – cíl = harmonizovat individuální zájmy členů společnosti na určitém principu
s cílem něčeho dosáhnout, získávat občany určitou ideou = volby → občané tak rozhodují, co by
se mělo dělat
o veřejná kontrola = hlídá, co všichni dělají
37. Hlavní problémy VS, co řeší VS
Problémy:
- jak uspořádat veřejný systém tak, aby byl spravedlivý a zároveň neomezoval svobodu jednotlivce
- jaký by měl být rozsah VS
- jak uspořádat veřejné instituce a stanovit jejich dělbu práce a rozsah pravomoc
- jak zabezpečit příjmy pro fungování VS
- jak řídit výdaje VS
- otázka vzájemné koexistence (soužití) VS a soukromého sektoru
Co VS řeší:
co se má vyrábět, resp. zabezpečovat
jakým způsobem – bezplatně či za poplatek
pro koho bude produkt určen – všem občanům nebo jen některým a za jakých podmínek
jak se bude o „výrobě“, resp. přidělování statků rozhodovat – kdo bude rozhodovat,
jakým způsobem, rozdělování pravomocí, jak se bude kontrolovat
38. Určení velikosti užitku
základem je čistý užitek (U – N) a čistý užitek projektu je chápán jako spotřebitelský přebytek =
rozdíl mezi tím, co by spotřebitelé byli ochotni zaplatit za určité množství statku a tím, co zaplatit
musejí
39. Problémy spojené s hodnocením efektivnosti veřejných výdajů
Efektivnost veřejných výdajů =
E (ČU)
vklady (IN)
IN ….. investiční náklady
nákladové ukazatele efektivnosti investic (používají se, pokud nelze vyčíslit užitek
a) vymezení všech možných užitků a nákladů
b) měření užitků (→ vyjádření jejich hodnoty)
c) víceúčelovost projektu
40. Modely soustav rozpočtů
Model jediného rozpočtu = plně centralizovaný model, tzn. nejvyšší rozpočet na úrovni státu
Model relativní samostatnosti rozpočtů = kombinovaný model → nejvyšší rozpočet obsahuje jen
některé příjmy a výdaje nižších
Model autonomie rozpočtu = plně decentralizovaný model, rozpočty jsou zcela autonomní, státní
rozpočet je zcela oddělen od ostatních veřejných rozpočtů
41. Potřeby
= charakterizována jako pociťovaný nedostatek
a) společenské – jsou důsledkem života ve společnosti ostatních
- potřeba organizovaného uspořádání společnosti;
– potřeba ochrany osoby a majetku;
– potřeba zajištění spravedlnosti;
– potřeba ochrany území, na kterém žije.
b) individuální – jsou dány existencí člověka , jsou předpokladem jeho života
- potřeba výživy, bydlení, odívání, ochrany zdraví, vzdělání, dopravy, poznání,
informací, spojů, estetických zážitků
42. Členění veřejného sektoru (podle charakteru uspokojovaných potřeb) – Struktura VS
Sektor společenských služeb
- nejstarší součást VS
- je financován z veřejných zdrojů (ze státního rozpočtu)
- produkuje čistě veřejné statky
⇒ je představován veřejnou správou, armádou, policií, justicí
Sektor lidského faktoru
- smyslem je zachování, zkvalitňování a celkový rozvoj lidského faktoru
- poskytuje částečně veřejné statky (smíšené)
⇒ školství, zdravotnictví, kultura, sportovní vyžití, soc. služby
Sektor poznání a informací
- smyslem je uspokojování potřeby poznání
- statky částečně veřejné
⇒ zahrnuje : Vědu a výzkum, Uchování a distribuce informací (knihovny), Masmedia
Sektor technické infrastruktury
- statky, které potřebují všichni, mají charakter statků veřejných
- zabezpečení vysoce investice náročné s dlouhou dobou vázanosti investičních prostředků –
⇒ zahrnuje : Rozvoj vody energií, Dopravu, Spoje
Sektor soukromých statků
- jedná se o vyloženě soukromé statky
⇒ zahrnuje : Bydlení, Ostatní soukromé statky (os. auta pro postižené)
Sektor existenčních jistot
- Zaměstnanost
- Sociální zabezpečení (sociální pojištění, sociál.podpora, sociál.pomoc)
- Tvorba a ochrana ŽP
43. Rozsah veřejného sektoru
posuzuje se pomocí ukazatelů, které umožňují určitou srovnatelnost, a to jak v čase, tak v prostoru
a)
b)
c)
d)
e)
f)
podíl veřejných výdajů na HDP
pružnost veřejných výdajů
struktura veřejných výdajů
podíl počtu pracovníků ve VS na celkovém počtu pracovníků v NH
podíl počtu pracovníků ve VS na celkovém počtu obyvatel
podíl příjmů pracovníků ve VS na celkových příjmech ze závislé činnosti pracovníků
činných v NH
44. Členění veřejných statků
A) dle ekonomických vlastností
Nerivalita
Nevylučitelnost
Nezmenšitelnost
– spotřeba více osobami, aniž by si tyto vzájemně konkurovaly
- spotřebitele nelze ze spotřeby vyloučit, ať konkuruje či nikoli
- spotřeba jednotlivce nemá vliv na množství spotřeby ostatních
B) dle vlivu státu na rozhodování a alokaci zdrojů
Netržní veřejné statky
Polotržní veřejné statky
C) dle způsobu spotřeby
Čistě veřejné statky
Částečně veřejné statky
45. Rozdíl mezi finální a společ. a individuální potřebou
- potřeby výrobní (pociťuje je člověk v postavení výrobce)
- potřeby finální (konečné, spotřební – pociťuje je spotřebitel za účelem zachování své existence a její
kvality /životní úroveň, způsob života)
Smyslem národního hospodářství je uspokojovat finální potřeby (předpokladem je uspokojení
výrobních potřeb). VS primárně uspokojuje finální potřeby.
46. Nástroje restriktivní a expanzivní fiskální politiky
Fiskální politika = tento typ hospodářské politiky provádí vláda s cílem: regulovat agregátní poptávku
(krátkodobý cíl) a ovlivnit ekonomický růst, stabilizovat cenovou hladinu a snížit
nezaměstnanost na její přirozenou míru (dlouhodobý cíl)
Nástroje restriktivní fiskální politiky:
– pokles vládních nákupů statků a služeb
– pokles transferových plateb
– růst autonomní daně
– růst sazby důchodové daně
Nástroje expanzivní fiskální politiky:
- růst vládních nákupů statků a služeb
– růst transferových plateb
– pokles autonomní daně
– pokles sazby důchodové daně
47. Faktory ovlivňující nabídku veřejných statků (faktory ovlivňující rovnováhu veř.statků)
a) otázka veřejného rozhodování a politického procesu
b) spotřeba VS je pro všechny stejná (cena jiná)
c) závislost na rozdělení příjmů ve společnosti
48. Nástroje přidělování veřejných statků
A) EKONOMICKÉ NÁSTROJE
- cenový mechanismus (poplatky za služby)
- čekání na poskytnutí statku
B) ADMINISTRATIVNÍ NÁSTROJE
- jednotná úroveň nabídky všem potenciálním
spotřebitelům.
49. Funkce veřejného sektoru
Alokační, regulační, stabilizační, distribuční, stimulační, kontrolní
50. Zdroje financování VS
A) soukromé finance – získané pro konkrétní účel, slouží k jejich spotřebě nebo pro uspokojení potřeb
jiných osob
B) veřejné finance – čerpané z veřejných rozpočtů přerozdělováním zdrojů
51. Podmínky efektivního využívání zdrojů v tržní ekonomice
a) paretovsky optimální alokace zdrojů - za určitých podmínek vede konkurenční prostředí k takové
alokaci zdrojů, kde si nikdo nemůže polepšit, aniž by si někdo jiný pohoršil
MMZ = (∆ U1 / ∆ U2 ) = 0
b) MU = MN – mezní užitek = mezním nákladům
52. Úloha VS při řešení extrémního rozdělování příjmů
I když je ekonomika v paretovském optimu, může docházet k extrémnímu rozdělování příjmů.
1. POLARIZACE CHUDOBY – chudý člověk je špatným spotřebitelem, nemá prostředky na
zkvalitňování své osobnosti, snižuje úroveň lidského potenciálu celé psolečnosti
2. POLARIZACE BOHATSTVÍ – koncentrace bohatství v rukou malého % obyvatel má také
negativní důsledky, např. plýtvání zdroji, korupce politiků
Polarizace bohatství a chudoby přináší problémy nejen v jedné zemi, ale i MEZI zeměmi.
53. Podmínka efektivnosti pro veřejné statky
- rozhodující je určení velikosti efektivní nabídky, tj. kdy nastane stav paretovské optimality
Stanovit velikost efektivní nabídky můžeme za pomoci:
a) křivky produkčních možností a indiferentní křivky
b) křivky nabídky a poptávky
54. Určení velikosti veřejných výdajů
3 okruhy problémů:
a) jak rozdělit celkový objem prostředků mezi alternativní projekty, tj. jak určit strukturu rozpočtu při
jeho fixním objemu
b) jak stanovit vhodný objem rozpočtu
c) jak financovat nedělitelné projekty
55. Určení velikosti výdajů na veřejné projekty
Je třeba přihlédnout k:
A) zda se jedná o projekty
B)
- dělitelné
- nedělitelné
- zda je třeba rozdělit přidělené zdroje mezi různé projekty , tzv. fixní rozpočet
- nebo zda je třeba stanovit samostatný objem rozpočtu , tzv. měnící se rozpočet
56. Posuzování efektivnosti veřejných výdajů
U veřejných výdajů se chápe efektivnost jako hospodárnost ve výdajích a účelnost, neboli užitečnost.
Výsledkem je pak celková efektivnost.
a) smysl hodnocení ekonomické efektivnosti (posouzení návratnosti kapitálu, efekty veřej.výdajů)
b) kritéria hodnocení ekonomické efektivnosti
c) identifikace finančních a ekonomických toků
Příčiny neefektivnosti:
1) Neznalost preferencí občanů
2) Alokační neefektivnost
3) Produkční neefektivnost
4) Neoprávněnost zařazení určitého projektu k realizaci v rámci veřejného sektoru
57. Výdaje na dělitelné projekty a nedělitelné projekty
DĚLITELNÉ PROJEKTY
1) Fixní objem rozpočtu – optimální rozdělení dané částky mezi určité projekty. Dostaneme určitý
objem prostředků a tento musíme rozdělit (např. školství)
2) Měnící se objem rozpočtu – stanovení samotného objemu rozpočtu , tj. jak rozdělit celkové zdroje
mezi soukromý a veřejný sektor
NEDĚLITELNÉ PROJEKTY
1) Fixní objem rozpočtu – rozdělování určitého objemu peněžních prostředků na několik akcí. Pořadí
pro výběr akcí se stanoví podle těchto kritérií:
- podle poměru užitku k nákladům
- podle velikosti čistého užitku
- podle maximalizace nespotřebovaného zdroje
2) Měnící se objem rozpočtu – stanovení samotného objemu rozpočtu , tj. jak rozdělit celkové zdroje
mezi soukromý a veřejný sektor. Zde se však na rozdíl od dělitelných projektů musí dodržovat
pravidlo, že veřejný projekt lze realizovat až tehdy, je-li užitek větší než náklady.
58. Rozpočtová soustava:
Soustava veřejných rozpočtů včetně vztahů fungujících uvnitř této soustavy a instituce , které
zabezpečují chod .
Státní rozpočet (nejvyšší)
Regionální rozpočty (střední úroveň)
Místní rozpočty (nejnižší úroveň)
Rozpočty finančních účelových fondů
Soustava rozpočtových orgánů
59. Sociální politika
Cíle:
* zlepšení základních životních podmínek obyvatelstva
* zabezpečení sociální suverenity
Státní sociální politika:
a) aktivní – přednostně usiluje o prevenci
b) pasivní – řešení již vzniklých sociálních problémů
Aktivní a pasivní nezaměstnanost (politika nezaměstnanosti):
Pasivní - zmírňuje se dopad nezaměstnanosti vyplácením dávek v nezaměstnanosti. Jde o
zprostředkování zaměstnání uchazečům o práci a také hmotné zabezpečení uchazečů o práci
Aktivní - je snaha snížit nezaměstnanost udržením vysoké zaměstnanosti. Jde o souhrn opatření
směřujících k zajištění rovnováhy na trhu práce.
Funkce sociální politiky:
Ochranná – jedná se o řešení již vzniklých sociálních událostí, kdy jedinec či sociální skupina je
znevýhodněna ve vztahu k ostatním ať již v ekonomic. či sociál. smyslu. Cílem je odstranění např.
nezaměstnanosti., škodlivého prac. prostředí apod.
Rozdělovací a přerozdělovací – touto fcí je určován podíl jednotlivců na ekonomic.činnosti a na
společenském bohatství. Řeší co, jak, komu za co a podle čeho rozdělovat.
Je třeba zajistit
*všem rovné šance
*důstojné podmínky všem
*fungování společens.systému
*odstranění nedokonalosti konkurence
Stimulační – posláním je podněcování, podporování, vyvolávání nežádoucího sociální jednání
jednotlivců a sociálních skupin jak v oblasti ekonomické, tak i mimo ni. Snaží se o ovlivnění
výkonnosti pracovního potenciálu
Preventivní – rozumí se zde snaha předcházet určitým škodám na životě a zdraví, snaha předcházet
nepříznivým sociálním situacím (chudoba, nezaměstnanost, alkoholismus). Jedná se o:
a) existenční prevenci orientovanou na zvládání životního stylu
b) rozsáhlou osvětovou činnost (poradenství)
Homogenizační – zabezpečuje zmírňování sociálních rozdílů v životních podmínkách sociálních
subjektů a k odstraňování neodůvodněných nerovností. Jedná se o proces, v němž společnost dospívá
k poskytování stejných šancí: vzdělávat se, pracovat, pečovat o své zdraví.
60. Určení rovnovážného důchodu
61. Důvody zásahu státu do ekonomiky
A) Tržní selhání – selhání konkurence, existence veřejných statků, existence neúplných trhů, existence
externalit, nedostatek informací, nerovnováha a inflace, nezaměstnanost
B)
Obecně prospěšné statky - statky, jejichž spotřebu stát nařizuje
Škodlivé statky - jejich spotřebu se stát snaží snížit, zakázat nebo omezit (alkohol, cigarety)
1) jak ovlivňují trh veřejné statky a nedostatek informací
některé informace mají charakter veřejných statků (potřebují je všichni). Náklady na získání
jsou velké, takže soukromá osoba není schopna je poskytovat, protože cena by nezajistila
potřebný zisk (předpověď počasí, dopravní informace). Veřejný sektor zajišťuje tyto
informace jako veřejná statek zdarma, nebo za cenu nákladů (veřejnoprávní TV a rozhlas)
2) jaké jsou principy spravedlivého daň.systému
podstatou je stanovit spravedlivý podíl jednotlivce na nákladech vlády. Rozeznáváme dvě
hlediska:
a) princip prospěchu (ekvivalence) = platba by měla odpovídat užitku
b) princip platební schopnosti = spravedlnost ve vertikálním a horizontálním pojetí
principy efektivnosti daňového systému
Je zkoumán vliv daní na ekonomické chování subjektů (otázka daňového břemene).
Daňové břemeno je tvořen:
-daňovým výnosem,
-administrativními náklady,
- nadměrným daňovým břemenem
6) Fce soc. zabezpečení:
- péče o zdraví,- zabezpečení při pracovní neschopnosti,
- zabezpečení matek v mateřství,
- pomoc při výchově dětí v rodině,
- zabezpečení při invaliditě, stáří a nezaměstnanosti
TESTY Z CHEBU 2009:
1)
co patří mezi rozpočtová pravidla - zaškrtávací
jak ovlivňují trh veřejné statky a nedostatek informací
jaké jsou principy spravedlivého daň.systému
2)
Co nepatří mezi rozpočtová pravidla: bylo tam asi 8 možností a nepatřili tam jenom 2.
Vzorec pro souběžný vliv důchodové daně a vládních výdajů a popsat proměné, byl to výběr ze 3
vzorečků
Na příkladech uvést reálné užitky
Co je státní závěrečný účet
členění sektorů podle charakteru uspokojovaných potřeb
Graf byl ztráta z centrálně stanovené spotřeby.
3)
MU veřejných statků
jak se měří státní dluh
rozdíl mezi odvody a daněmi
co ovlivňuje růst veřejných výdajů (chtěla 5 faktorů)
popsat sektor společenských potřeb
graf byl multiplikativní model vliv důchodové daně
4)
a) Úloha veřejného sektoru při extrémním rozdělování (příjmů nebo statků, nevim)
b) modely fiskálního federalismu (otázka za pět bodů)
c) Funkce sociální politiky (kroužkovací otázka bylo tam na výběr něco jako stimulační,
redistribuční, homogenizační atd.)
d) Okruhy problémů při stanovení veřejných výdajů
e) Charakterizuj pojem státní rozpočet
f) GRAF: neefektivnost soukromého sektoru při poskytování veřejných statků
5)
a) Nástroje používané při rozdělování veřejných statků
b) Průběh veřejné volby
c) Rozdíl mezi zákonným a skutečným dopadem daně (to je v daňové incidenci)
d) příjmy státního rozpočtu nedaňové (kroužkovací otázka)
e) GRAF
6)
Co je státní rozpočet (hlediska členění)
Funkce sociálního zabezpečení
Graf neefektivnosti soukromého sektoru (při poskytování veřejných statků)
7)
Vysvětlit důchodový a substituční efekt
Problémy efektivnosti veřejných statků - měly tam být to o reálných užitcích atd.
neekonomické vlivy ovlivňující velikost a strukturu veřejného sektoru (geopoliticjé, kulturně....
Velikost veřejného dluhu může činit
Graf spotřebitelského užitku - a vysvětlit-
8)
Jaké faktory ovlivňují příjmy státního rozpočtu.
Daňové příjmy státního rozpočtu.
Vzoreček zahrnující vliv důchodové daně a vládních výdajů, zaškrtávací, vysvětlit proměnné.
Jaký vliv má stát na rozhodování o alokoci zdrojů.
Graficky znázorni efektivní nabídku veřejných statků pomocí křivky produkčních možností a
indiferenčních křivek, slovně popiš.
Instituce veřejného sektoru.
Oblíbené grafy ve všech testech: (někde se opakují)
1. test
2. test
3. test
4. test
5. test
6. test
7. test
8. test
9. test
10. test
11. test
12. test
13.test
14.test
15. test
16. test
17. test
18. test
19. test
20. test
21. test
22.test
23.test
24. test
25. test
26. test
27. test
28. test
29. test
30. test
31. test
ztráta z centrálně stanovené spotřeby
multiplikativní model vliv důchodové daně
neefektivnost soukromého sektoru při poskytování veřejných statků
příčiny státního dluhu + návrh střednědobého a dlouhodobého řešení
neefektivnosti soukromého sektoru (při poskytování veřejných statků)
spotřebitelský užitek
efektivní nabídka veř. statků pomocí křivky produkčních možností a IF křivek
změna vládních výdajů vzhledem k důchodu
popsat osy výdajů na dělitelné projekty při fixních rozpočtech
státem dané množství spotřeby na člověka
vliv paušální daně na důchod
Odvození poptávkové křivky po veř. statcích pomocí rozpočt.omezení a IF křivek
indiferenční křivka a křivka produkčních možností + slovně popsat rovnovážný stav
vliv vládních výdajů na důchod při fixních investicí
ztráta z centrálně stanovené spotřeby
fixní investice a vládní výdaje
výdaje na nedělitelné projekty s fixním objemem rozpočtu
ztráta s neúplnou spotřebou veřejných statků
kdy je účelné omezit (nebo úplně vyloučit) ze spotřeby částečně veřejné statky
kdy je účelné omezit (nebo úplně vyloučit) ze spotřeby částečně veřejné statky
neefektivnost soukromého sektoru při zabezpečení veř statků
důchodová daň
fixní investice při existujícím SR - vliv vládní výdaje..
Odvození poptávkové křivky pomocí daňového zatížení
důchodová daň
ztráta z neefektivní spotřeby- problém jednotné spotřeby
částečně veřejné statky + co ovlivní jestli bude placeny
Odvození poptávkové křivky pomocí daňového zatížení
Nabídka odvozená pomocí indif.křiv a produkč.křivky
důchodová daň (vliv změny daně na důchod)
nabídka veř.statků pomocí indiferenčních řivek a křivek produkčních možností
1
1) Veřejný sektor
1. Vymezení veřejného sektoru
Veřejný sektor je obecně představován státem, konkrétně různými institucemi státní správy a
samosprávy a jejich aktivitami v nejrůznějších oblastech života té které země. (s jeho činností
se setkává každý od svého narození).
V podstatě lze říci, že jej představují:
- prezident, resp. Kancelář prezidenta ČR
- zákonodárné instituce (sněmovna, senát)
- vláda – výkonný a řídící orgán se svými institucemi (ministerstva státní úřady, ústřední
orgány státní správy a komise)
- armáda (obranná složka)
- justice, policie, vězeňská služba (represívní složka)
- okresní/krajské úřady (přednosta, hejtman)
- městské úřady (primátor)
- obecní úřady (starosta)
Jen z uvedeného vyplývá, že stát zodpovídá za vytváření legislativního rámce, ve kterém
se společnost pohybuje, za vnější a vnitřní bezpečnost. Dále zabezpečuje služby prospěšné
všem (kromě již uvedené bezpečnosti). Spory existují v tom, nakolik má stát zasahovat do
ekonomiky, nakolik může omezovat svobodu jednotlivce.
Veřejný sektor je tedy určitý organismus, který musí fungovat podle určitých zásad.
Hlavní okruhy problémů:
- jak uspořádat veřejný sektor, aby byl spravedlivý a zároveň neomezoval svobodu
jednotlivce
- jaký by měl být jeho rozsah, tj. jakou měrou by se měl podílet na HDP
- jak uspořádat veřejné instituce a stanovit jejich dělbu práce a rozsah pravomocí
- jak zabezpečit příjmy pro fungování veřejného sektoru
- jak řídit výdaje veřejného sektoru
- „soužití“ a vzájemná koexistence, vzájemné ovlivňování soukromého a veřejného sektoru
⇒ úloha státu ve společnosti a v ekonomice je v historii lidstva velmi diskutovanou otázkou
filosofů, ekonomů, právníků, politiků (a protože se dotýká každého z nás, je oblíbeným
předmětem diskusí většiny dospělé populace).
2. Ekonomické zdůvodnění existence veřejného sektoru
Rozsah veřejného sektoru závisí na politickém zřízení, resp. na důrazu, kladeném na ziskový
nebo neziskový sektor NH. V ekonomikách bývalých socialistických zemí byl veřejný sektor
rozhodujícím nositelem nejen právních, sociálních, obranných, ale i ekonomických aktivit. Ve
smíšených ekonomikách, kde vedle sebe existují firmy soukromé i státní , je rozsah veřejného
sektoru ovlivněn vládnoucí politickou stranou, která svoje ideologické principy realizuje
prostřednictvím vlády a dalších orgánů.
a) Otázka opodstatněnosti veřejného sektoru a jím plněných funkcí
Názory různé, vyvíjejí se historicky
- 16.-18. stol. – merkantilisté – veřejný sektor by měl podporovat průmysl a obchod, které
jsou hlavním zdrojem bohatství země
- fyziokraté - (2. pol. 18. stol.) – půda a zemědělství jediný zdroj blahobytu – úlohu veř.
sektoru omezit pouze na ochranu před vnějším napadením nebo před vnitřním násilím, do
mechanismu trhu zasahovat minimálně – zajišťovat jen statky, o které soukromý sektor
nemá zájem.
2
-
-
-
A. Smith (18.-19. stol.) – vystupoval proti merkantilistům. Veřejný sektor by měl
zasahovat výjimečně (v případě celospolečenské potřeby nebo tam, kde soukromý sektor
nemá dostatek informací ke zhodnocení užitečnosti příslušného chování, nebo nedokáže
dostatečně zhodnotit hospodářské riziko).
K optimálnímu uspokojení zájmů celé společnosti nejlépe slouží zájem na dosahování
zisku a neomezená konkurence – přežijí jen firmy, hospodařící co nejperspektivněji ⇒
ekonomika vedená neviditelnou rukou trhu funguje nejefektivněji.
Existenci soukromého majetku považoval za nezbytnou podmínku ekonomického rozvoje
– chce-li jednotlivec prospět společnosti, stačí, aby sledoval své vlastní zájmy. Vlastní
prospěch je mnohem větší a trvalejší stimul, než potřeba činit dobro, a proto je mnohem
lepším předpokladem pro efektivní fungování společnosti. Jednotlivec ví velmi dobře, co
je v jeho zájmu.
Omezení veřejného sektoru, význam samoregulace trhu zdůrazňuje též Friedman (20. st.)
Keynes (30. léta – krize) – zdůrazňuje význam regulační funkce státu (nezaměstnanost,
inflace, podpora inv. aktivit – vede ke zvýšení P (poptávky) a tím i HDP, ND)
Marx, Owen, Sismondi – oponenti Smithe – ze soukromého majetku vyvozovali všechny
problémy společ. řádu 19. stol. (nezaměstnanost, rostoucí nerovnost příjmů, životní
podmínky námezdních pracovníků) ⇒ požadovali posílení úlohy veřejného sektoru
v ekonomice
současnost ekonomové se shodli, že neviditelná ruka trhu funguje efektivně jen za
určitých podmínek. Řadu problémů trh není schopen úspěšně řešit. Převládá názor, že
omezené zásahy státu mohou zmírnit (nikoli zcela řešit) nejzávažnější problémy, týkající
se především sociální oblasti (nezaměstnanost, chudoba). Rozhodující roli v ekonomice
by však měl mít soukromý sektor. Pokračují však diskuse o míře zásahů veřejného sektoru
do ekonomiky. Jde o to, jak která názorová skupina nahlíží
a) na selhání trhu
b) na efektivnost státních programů, které mají selhání trhu řešit.
Galbraith – větší aktivita státu
Friedman, Stiegler – menší aktivita s.
I u nás názorové rozdíly (ODA, ODS, ČSSD)
b) Ekonomické zdůvodnění existence veřejného sektoru (vlády)
Podstatou tržní ekonomiky je, že největší část výroby a distribuce statků se uskutečňuje
v rámci soukromého sektoru. Soukromý sektor, fungující na bázi soukromého podnikání má
své přednosti:
- statek se vyrábí, pokud splňuje požadavky trhu, tj. je-li někdo ochoten za něj zaplatit víc,
než byly náklady na něj vynaložené ⇒ trh zabezpečuje uspokojování potřeb ⇒ existuje-li
potřeba, existuje i nabídka
- efektivnost výroby je zajištěna konkurencí (neefektivní firma je z trhu vytlačena, výrobní
zdroje se přesunou na místo, kde jsou využity efektivněji) ⇒ trh zabezpečuje optimální
alokaci a využití zdrojů
⇒ není třeba žádných institucí, které by tento proces řídily, neviditelná ruka trhu funguje
v zájmu optimálního vývoje celé společnosti. Pokud je tomu tak, proč existuje veřejný
sektor?
Vývoj ukázal, že existují oblasti, kde tržní mechanismy nefungují tak dokonale (dokazuje
to období vysoké nezaměstnanosti, zhoršování životního prostředí, nevyužívání kapacit,
regionální rozdíly).
3
1. Podmínky efektivního využívání zdrojů v tržní ekonomice
(2 základní věty ekonomie blahobytu)
a) za určitých podmínek vede konkurenční prostředí k takové alokaci zdrojů, kdy si nikdo
nemůže polepšit, aniž by si někdo jiný pohoršil (tj. na úkor jiného) – tzv.paretovsky
optimální alokace zdrojů ⇒ ekonomika je na hranici užitkových možností
∆U1
MMZ = mezní míra záměny U1 (užitku jedné skupiny)
=0
U 2 → U1
∆U 2
za U2 (užitek druhé skupiny
(neříká ale, jak je to správné, zda
při tom jeden není příliš bohatý a jiný příliš chudý)
⇒ MMZ =
b) každý bod na křivce užitkových možností může být dosažen působením tržních
mechanismů bez dalších zásahů při odpovídajícím rozdělení zdrojů mezi účastníky trhu,
tj. přerozdělením zdrojů se vytvoří nový bod tržní rovnováhy (E´), tj. dojde k efektivnímu
rozdělení zdrojů při dodržení požadovaného rozdělení příjmů. Předpokládá to dokonalou
konkurenci, kdy hlavním cílem je maximum zisku
U1
E/
E
U2
Paretovsky optimální ekonomika znamená, že zlepšení stavu kteréhokoliv účastníka trhu
není možné bez zhoršení stavu (snížení užitku) druhého, tzn. že ekonomika je na hranici
užitkových možností.
Paretovská optimalita a tržní ekonomika
Konkurence vede k efektivnímu rozdělení zdrojů, protože zákazníci při rozhodování o tom,
kolik určitého statku koupí, porovnávají mezní užitek, který jim přinese další jednotka daného
statku, s mezními náklady, které musejí na koupi této další jednotky vynaložit. Přičemž tyto
mN = ceně statku, která je rozhodující při porovnávání mN na produkci další dodatečné
jednotky i pro firmy ⇒ mezní užitek ze zvýšení spotřeby o jednotku je porovnáván s mN na
její výrobu:
Tedy:
∆U ∆N
∆N
∆N
∆U
optimum spotřebitele:
=
= Cy
mM =
mU =
∆Y ∆Y
∆Y
∆Y
∆Y
∆N ∆T
∆T
optimum firmy:
=
= Cy
mU = mezní užitek
∆Y ∆Y
∆Y
mN = mezní náklady
Cy = cena statku
C
∆U ∆N
⇒
=
= Cy
∆Y ∆Y
cena
mN
E
P
množství
křivka mezního užitku
křivka mN, zároveň určuje nabízené množství
(nabídka)
4
Zároveň určuje poptávané
množství (poptávka)
Rovnost, tj. mezní užitek = mezním nákladům = ekonomická rovnováha
(agreg P) = (agreg.N)
mN – udávají o kolik Kč se změní náklady, zvýší-li se produkce o jednotku
mU – vyjadřuje změnu užitku spotřebitele při zvýšení spotřeby určitého statku (produkce) o
jednotku
mT = udávají změnu tržeb podniku při zvýšení produkce o jednotku
Spotřebitel bude kupovat tak dlouho, dokud mezní užitek bude vyšší nebo roven mN na jejich
zakoupení, tj. v ceně
∆U
≥ Cy
∆Y
Výrobce bude vyrábět tak dlouho, dokud mN budou menší nebo rovny ceně
∆N
≤ Cy
∆Y
Kdyby
∆U ∆N
〉
....společnost by jako celek získala větší užitek při vyšší výrobě
∆Y ∆Y
∆U ∆N
〈
....společnost by si mohla polepšit snížením produkce
∆Y ∆Y
2. Důvody zásahů státu do ekonomiky
viz výše (rovnost mN a mU)
A:
Tržní selhání
⇒ Paretovsky optim. alokace zdrojů nastává při dodržení určitých podmínek. Existují však
okolnosti, které to mohou znemožnit-tzv. tržní selhání – a to zdůvodňuje vládní zásahy do
ekonomiky.⇒ 1.-6. = důvody zásahů státu do ekonomiky
1. Selhání konkurence
Konkurence je nezbytná pro fungování neviditelné ruky trhu. Neregulovaný monopol
omezuje svoji produkci, aby dosáhl vyšší ceny ⇒ dochází ke ztrátě užitku pro celou
společnost.
2. Nedostatečná nabídka veřejných statků
Trh je neposkytuje, nebo jen v omezené míře, protože náklady na ně vynaložené jsou
větší, nežli efekt, který jednotlivci přinesou.
3. Existence externalit
tj. případů, kdy činnost jednotlivce nebo firem způsobuje vyšší náklady u jiných
spotřebitelů nebo výrobců (negativní externality), resp. přináší prospěch jiným (pozitivní).
Důvod : jednotlivé subjekty nezapočítávají do svých nákladů plné důsledky své činnosti
negat.
⇒ tržní mech. nezabezpečí efektivní alokaci zdrojů ⇒ firmy budou produkovat více než
externality je efektivní (nákl. jsou podhodnocené). V příp. pozitivních externalit, budou produkovat
méně, protože jejich náklady nejsou plně hrazeny.
⇒ nutnost zásahu vlády
- omezování aktivit prostřednictvím předpisů (emisní limity, kvalita odpadních vod)
- uvalení sankcí (poplatky, daňová znevýhodnění)
- subvencování pozitivních jevů, daňová zvýhodnění
Tím se vláda snaží přiblížit náklady soukromých firem celospolečenským nákladům na jejich
činnost.
5
4. Existence neúplných trhů
Forma tržního selhání, kdy soukromý trh není schopen zabezpečit určitý statek , i když
spotřebitel je ochoten zaplatit za něj více, než činní náklady na výrobu.
(Týká se především oblasti poskytování půjček a pojištění).
⇒ stát může zabezpečit pojištění nákladů, pojištění proti rizikům , živelným pohromám,
půjčky na financování mezinár. obchodu, půjčky pro studenty, půjčky pro mladé podnikatele
apod.
Chybějící doplňkové trhy – jeden statek se nevyrábí, protože není výrobce na druhý
statek, bez kterého 1. nemůže být používán.
V odstraňování nedokonalosti trhu je třeba postupovat opatrně, protože soukromé
firmy mají velmi dobré důvody, proč daný statek nevyrábět (vysoké N, velké riziko).
5. Nedostatek informací
Trh ponechaný sám sobě neposkytuje spotřebitelům úplné a dostatečné informace.
Stát řeší buď:
- nařízením, že soukromé firmy musí poskytovat informace ⇒ náklady na kontrolu (označ.
výrobků)
- poskytuje sám informace zdarma nebo za cenu vynaložených nákladů na jejich předání
jako veřejný statek (meteorologická služba, „zelená vlna“, veřejnoprávní rozhlas a
televize)
6. Nezaměstnanost, inflace a nerovnováha
Považovány za nejdramatičtější selhání trhu a řešení za nejsložitější.
Shrnutí:
Tržní selhání se většinou vyskytují společně ⇒ nedostatek informací ⇒ chybějící trhy
chybějící trhy ⇒ vznik externalit
nezaměstnanost ⇒ selhání trhu práce
Bez zásahu vlády by při trž. selhání nedošlo k efektivní alokaci zdrojů ⇒ trž. ekonomika by
sama nebyla schopná dosáhnou paretovské optimality.
B.
Rozdělování příjmů a obecně prospěšné statky
I když v ekonomice dochází k paretovsky optimálnímu rozdělení zdrojů, jsou vládní zásahy
nutné.
1. důvod - rozdělení příjmů. I když je ekonomika paretovsky optimální, může docházet
k extrémnímu rozdělení příjmů, kdy určitá skupina obyvatel se může ocitnout pod hranicí
minima ⇒ přerozdělování příjmů je jedním z nejdůležitějších úkolů vlády.
2. důvod - lidé se nechovají tak, jak by bylo v jejich nejlepším zájmu. Ocenění vlastního
užitku jednotlivcem často není objektivní. Přestože má dokonalé informace ( ví, že jeho
chování je škodlivé, že se poškozuje), může dělat chybná rozhodnutí (alkohol, kouření, drogy,
rychlost aut, sladkosti).
Názor, že stát by měl zasahovat, protože zná potřeby občanů lépe než oni sami –
paternalismus. Oponenti namítají, že stát by měl respektovat preference jednotlivců –
individualismus. Proč by měla jedna skupina vnutit svůj názor jiné? Mohly by vzniknout
nátlakové skupiny a využít ve svůj prospěch to, že vnutí vládě představy o tom, co by měli
lidé spotřebovávat a jak se chovat. Tento problém stát může řešit zákazem, nebo zákonnou
povinností (školní docházka) více náklady zohlednit v ceně škodlivého statku.
6
Co by tedy stát měl dělat?
1. Korigovat nedokonalou alokaci zdrojů
2. Stanovit pravidla podnikání v oblasti právní, měnové, sociální s ohledem na lidská práva
a ochranu životního prostředí
3. Čelit monopolním jevům v ekonomice
4. Produkovat veřejné statky
5. Vyrovnávat působení externalit
6. Uplatňovat stabilizační politiku v oblasti ekonomické a sociální (měnová, úroková,
cenová, sociální síť)
2) Funkce veřejného sektoru
-
alokační
distribuční
stabilizační
regulační
kontrolní
stimulační
a)
alternativa (jiní autoři)
- ekonomická
- sociální
Není třeba vysvětlovat,
- politická
představu si každý udělá sám
- etická
alokační fce.- je spojena s problematikou zabezpečení tzv. veřejných statků.
Spočívá v rozdělování zdrojů mezi výrobu soukromých a veřejných statků.
Zatímco produkce souhrnných statků je výsledkem působení tržního mechanizmu,
vzájemného působení N a P, produkce veř. statků výsledkem politického rozhodnutí ⇒
politické rozhodnutí nahrazuje individuální preference.
b) distribuční fce. spočívá v zásazích do procesu rozdělování důchodů a bohatství
za účelem zmírnění důchodových a sociálních nerovností. Jedná se zejména o
oblast sociální péče.
Trh sice v zásadě zajišťuje diferenciaci důchodů a bohatství v závislosti na individuálních
schopnostech a možnostech, ale tato diferenciace může být sociálně neúnosná a
považována za nespravedlivou.
c) stabilizační fce. – vyplývá z makroekonomické působnosti veřejného sektoru.
Hlavním cílem je zajištění
- růstu ekonomického potenciálu země
- přiměřené stability cen
- co nejmenší nezaměstnanost, resp. max. využití lidského faktoru
K plnění této funkce slouží nástroje stabilizační politiky
- měnové (cena peněz, povinné rezervy, peněžní operace na měnovém trhu)
- fiskální (daňové zatížení, rozsah výdajů a povaha státního rozpočtu)
Otázkou je míra zásahů, aby dobře míněná stabilizační opatření nebyla naopak zdrojem
nerovnováhy, nebrzdila ek. růst.
d) regulační fce. – spočívá v omezování nežádoucích vlivů na vývoj výroby, cen,
nezaměstnanosti, resp. všech faktorů ohrožujících rovnováhu ek. vývoje
e) kontrolní fce. - vyplývá z celostátní působnosti veřejného sektoru. Podstatou
je, aby efekty ekonomického vývoje odpovídaly rozsahu faktorů vynaložených na jejich
dosažení
f) stimulační fce. – spočívá v podpoře a ovlivňování chování soukromého sektoru
žádoucím směrem, tj. k posilování ekonomické rovnováhy.
Otázkou je, v jaké míře se jednotlivé funkce uplatňují v různých zemích a na různých
úrovních státní správy, veřejného sektoru.
7
1. Otázka významu fce. v různých ekonomikách
Jednotlivé fce. veřejného sektoru mají v různých zemích různou váhu. V zemích, kde podíl
veřejného sektoru je rozsáhlejší má větší význam fce.:
- kontrolní (kontrola vynakládání veřejných zdrojů a jejich efekt, činnost aparátu)
- stimulační (stimulace správců stát. majetku)
- distribuční (rozděluje se hodně)
V zemích s větším podílem soukromého sektoru má větší význam fce. alokační, stabilizační,
distribuční.
Dá se říci, že přechodný charakter (na polovině cesty) má funkce regulační.
2. Otázka významu fce. na různých úrovních veřejného sektoru
a) na celostátní by měla mít hlavní význam fce.:
- distribuční (redistribuční) – jde o přerozdělování ND podle převážně sociálních
kritérií. Jde tedy o určitou spravedlnost podle jednotlivých kategorií, jednak lze účinně
využít k vyrovnání mezioblastních rozdílů
- stabilizační – jde o posilování stability NH jako celku k harmonizaci ek. vývoje země.
Místní extrémy mohou být řešeny zakládáním místních stabilizačních fondů.
- regulační – týká se regulace nežádoucích vlivů na utváření ekonomické rovnováhy
b) na místních úrovních veřejného sektoru především alokační – předpokladem
efektivnosti rozdělování zdrojů pro vývoj země je znalost místních poměrů a
potřeb.
Stanoví-li centrum určitou průměrnou úroveň spotřeby, pak úroveň P (poptávky) po
příslušném veřejném statku se v různých oblastech liší a tím také spotřeba tohoto statku
je odlišnáVýsledkem je, že v jedné oblasti je služba pro stát ztrátová (ztráta na
efektivnosti) – P je menší než centrálně stanovená spotřeba, naopak v jiné oblasti dojde
u občanů ke ztrátě na blahobytu, protože P> stanovená centrální potřeba (viz obr)
Na státní úrovni tuto funkci uplatňovat jen ve vztahu k celostátně prospěšným veřejným
statkům (základní zdravotní péče, základní vzdělání).
c) na obou úrovních
- fce kontrolní → maximum efektů s minimem zdrojů
- fce stimulační → záleží na tom, zda se jedná o problém místní, či celostátní
Ztráty na efektivnosti z centrálního stanovení úrovně veřejných statků
cena
P2
P1
D
E
A
V
N
C
B
Q1
Qc
P1= poptávka po službě v oblasti. 1
P2= poptávka po službě v oblasti. 2
V = cena služby, resp. marginální (mezní náklady) N
služby na občana
Q2
objem
služeb
Qc = úroveň stanovená centrem (kompromisní)
ABC = ztráta na efektivnosti
CDE = ztráta blahobytu
Q1= spotřeba služby v oblasti 1
Q2 = úroveň spotřeby v oblasti 2
8
3)Veřejné statky
1) Základní charakteristika:
Veřejné statky:
-
statky, resp. zboží a služby, které poskytuje veřejný sektor (stát, nižší orgány státní správy)
buď je vyrábí sám ve státních podnicích, nebo je kupuje od soukromého sektoru
zdrojem financí na jejich produkci je soustava veřejných rozpočtů
jsou to statky, jejichž produkci nemůže zabezpečit trh v důsledku tržního selhání
celkový užitek pro všechny je větší než náklady na jejich výrobu, ale užitek pro jednotlivce by byl
nižší než náklady na výrobu
jednotlivec nemá zájem o jeho výrobu jako soukromá osoba
př.: státní správa, policie, armáda, doprava, justice, veřejné osvětlení, školství, komunikace,
zdravotnictví
Členění:
1.
2.
3.
podle způsobu spotřeby
1-1 čistě veřejné statky
1-2 částečně veřejné statky – smíšené statky
1-3 veřejně poskytované statky
podle vlivu státu na rozhodnutí o alokaci zdrojů na produkci a na rozhodnutí o rozdělení
mezi spotřebitele
2-1 netržní statky
2-2 polotržní statky
2-3 poručnické statky
podle ekonomických vlastností
3-1 statky s vlastností nerivality
3-2 statky s vlastností nevylučitelnosti
3-3 statky s vlastností vylučitelnosti
1. Členění statků podle způsobu spotřeby
1-1 Čistě veřejné statky
- jejich spotřeba je nedělitelná v kvantitě i kvalitě
- jednotlivce nelze ze spotřeby vyloučit = nelze přesně stanovit podíl jednotlivce na jejich spotřebě
- nelze předepsat jednotlivci podíl na úhradě
- spotřeba žádného subjektu nesnižuje nabídku pro ostatní uživatele:
∆U1
MU = ------------- = 0
∆U2
-
náklady nezávisí na tom, kolik spotřebitelů tyto statky využívá:
∆N1
MN = ------------- = 0
∆Sp
-
MU…... mezní užitek
U……... užitek
MN….. mezní náklady na dodat.spotřebitele
N…….. náklady
Sp….… počet spotřebitelů
hlavní rys: nemožnost a neprospěšnost výlučné spotřeby
policie, armáda, veřejné osvětlení
1-2 Částečně veřejné statky - smíšené
- jejich spotřebě je dělitelná v kvantitě, kvalita statků je nedělitelná
- většinou růst kvantity spotřeby vede pro všechny ke snížení kvality ze spotřeby
- spotřebitele lze ze spotřeby vyloučit, lze určit velikost spotřeby jednotlivce
- vyloučení ze spotřeby bývá ekonomicky neprospěšné, může vést k nevyužití kapitálu
- MN (mezní náklady na dodatečného spotřebitele) > 0, ale mohou být nízké, závisí na spotřebiteli
- obrazárny, parky, školství, zdravotnictví
1-3 Statky veřejné poskytované soukromým sektorem
- jejich spotřeba je dělitelná
- vyloučení spotřebitele je možné, ale nebylo by spravedlivé
- MN spojené se zvýšením počtu spotřebitelů jsou vysoké
- vysoké školství, lázně
9
2. Členění statků podle vlivu státu na rozhodnutí o alokaci zdrojů na produkci a
na rozhodnutí o rozdělení mezi spotřebitele
2-1 Netržní statky
- nejsou alokovány prostřednictvím trhu
- jejich produkce nepřináší zisk
- do alokace zdrojů zasahuje stát
- volná směna mezi výrobcem a spotřebitelem neprobíhá
- služby státní správy, soudnictví
2-2 Polotržní statky
- cena je sjednávána na trhu
- stát cenu ovlivňuje
- zásahy do produkce a spotřeby, stát nemá zájem, aby se statek prodával za cenu, kterou nabízí
soukromý sektor
- stát určí maximální cenu, která je nepřekročitelná
- spotřeba elektrické energie domácnostmi, vodné, stočné, poštovné, spoje, regulované nájemné
2-3 Poručnické statky
- stát má důvody rozhodovat za jednotlivce podle vlastních preferencí
- omezení individuálních preferencí při alokaci zdrojů
- stát může jednotlivce přinutit užívat tento statek
- plně hrazeny ze státních zdrojů
- polemika o tom, nakolik tyto typy statků ovlivňují svobodné myšlení, zda je správné jejich užití
vynucovat a plně je hradit
- základní školství, povinné preventivní prohlídky, nařízená protialkoholická léčba
3. Členění státků podle ekonomických vlastností
3-1 Statky s vlastností nerivality (nekonkurence)
- nekonkurují si
- může je současně spotřebovávat více osob, aniž by si konkurovali (neomezují se v užitku)
- není důvod vylučovat spotřebitele ze spotřeby
- někde není ani možné spotřebitele vyloučit – jedná se o čistě veřejné statky
3-2 Statky s vlastností nevylučitelnosti
- spotřebitele nelze ze spotřeby vyloučit, ať si konkurují, či nikoliv (pouliční osvětlení)
3-3 Statky s vlastností vylučitelnosti
- spotřebitele lze z užívání vyloučit
- míra omezení užitku ze spotřeby lze snížit (spoje – různé sazby telefonních poplatků např. podle
časového období)
- existují statky, které si nekonkurují (nerivalita) a přesto se vylučují (kabel)
Problémy při poskytování veřejných statků: (začátek zde, pokračování v otázce 4):
2. Čistě veřejné statky
1-1 Čistě veřejné statky (základní teorie viz. výše)
-
je třeba, aby všichni přispívali – daně
problém černého pasažéra – neochota platit dobrovolně za veřejné statky = uživatel ví, že statky
s vlastností nevylučitelnosti může využívat aniž by zaplatil
existují veřejné statky, které poskytuje soukromý sektor, ale protože existuje problém černého
pasažéra nevyrábí jich dostatek
soukromý výrobce se rozhoduje jen na základě svých preferencí, tj. na základě svých nákladů a
prospěchu, užitek ostatních do svého rozhodování nezahrnuje
1-2 Částečně veřejné statky (viz. ot. 4)
1-3 Veřejně poskytované soukromé statky (viz. ot. 4)
10
4) Částečně veřejné statky, veřejně poskytované
soukromé statky
1-1 Čistě veřejné statky (otázka 3)
1-2 Částečně veřejné statky –smíšené (základní teorie viz. ot. 3)
-
od čistě veřejných statků se liší podle snadnosti a výhodnosti vyloučení neplatících spotřebitelů
veřejně poskytované soukromé statky
čistě soukromé statky
MN
částečně veřejné statky
plně využitá dálnice
téměř prázdná dálnice
snadnost vyloučení ze spotřeby
čistě veřejné statky
-
náklady na vyloučení mohou být vysoké
problém zda poskytovat bezplatně či nikoliv
cena
Cy….. výrobní náklady
Cy´…. transakční náklady
∆ABE = úbytek užitku = ztráta blahobytu
∆EF QM = ztráta z neefektivní spotřeby
=>poplatek Cy´=> QE
D
poptávka
A
Cy´
B
E
F
Cy
QE
Q0
QM množství užitku
QE = množství při zvýšených transakčních nákladech
Q0= množství při bezplatném poskytování statku MC = 0
QM = max. množství kdy ∆U/∆Sp = 0
-
-
-
předpoklad: budeme poskytovat statek zdarma:
1) ušetříme transakční náklady ABCD = (Cy´ - Cy)x QE
2) vzroste spotřeba z QE na Q0= užitek U ze zvýšené spotřeby
(Q0– QE)(Cy´ - Cy)
U= ABE = -------------------------2
3) celkový užitek bude tedy AECD
bude-li však cena statku rovna 0 zvýší se spotřeba až na QM, takováto výroby by již byla
neefektivní => ztráta = QM EF
(QM – Q0)Cy
QM EF = -----------------2
při rozhodování o tom, zda statek poskytovat bezplatně je rozhodující porovnat celkový užitek
AECD se ztrátou z neefektivní výše produkce (QM EF) a se ztrátami vzniklými uvalením daní,
z kterých se bezplatné poskytování statků zajišťuje
11
1-3 Veřejně poskytované soukromé statky (základní teorie viz. ot. 3)
-
-
cena
je-li statek poskytován bezplatně, lze očekávat, že jeho spotřeba bude vyšší, než by bylo efektivní
=> spotřebitel ho bude požadovat až do bodu, kdy mezní užitek ze zvýšené spotřeby MU = 0
(náklady ho nebudou zajímat)
u některých statků je ztráta ze zvýšené spotřeby malá (neefektivnost není velká), v jiných případech
tomu může být naopak
záleží na pružnosti poptávky
Poptávka pružná
poptávka (neelastická)
E = optimální spotřeba
ztráta užitku způsobená množstvím spotřebitelů
QE
QM
množství
Poptávka nepružná
cena
poptávka (elastická)
E = optimální spotřeba
ztráta užitku způsobená množstvím spotřebitelů
QE
QM
množství
- ztráta užitku je rozdíl mezi cenou, kterou je spotřebitel ochoten zaplatit za zvýšenou výrobu z úrovně
QE na úroveň QM a mezi náklady na zvýšení produkce z QE na QM
12
5) Podmínky efektivní nabídky veřejných statků
Nástroje přidělování veřejných statků
✘
✘
✘
cílem je omezení spotřeby veřejných statků
cenový mechanismus
administrativní omezení spotřeby
čekání na poskytnutí statku
✘
cenový mechanismus = vybírání poplatků
- vybírání poplatků
✘
administrativní omezení spotřeby
- přidělování jednotných dávek všem spotřebitelům, což je ovšem nespravedlivé protože každý
spotřebitel má jinou spotřebu
- jednotnost nabídky pro všechny – největší nedostatek veřejných statků
- neumožňuje přizpůsobit se individuálním potřebám
Příklad problému jednotné spotřeby
nižší cena
cena
vyšší cena
ztráta na blahobytu mN
O
Q1
QS
ztráta na efektivnosti
Q2
množství
QS – spotřeba daná státem (zdarma)
mN – mezní náklady
Q1 – optimální úroveň spotřeby 1. spotřebitele
Q2 – optimální úroveň spotřeby 2. spotřebitele
✘
-
čekání na poskytnutí statku
kdo statek skutečně potřebuje, ten si počká, až ho dostane
takto poskytovaný statek se dostane k těm, kteří by si ho z vlastních zdrojů nemohli pořídit
čekání = spravedlivý nástroj přidělování
problém: jakou cenu má pro koho čas
problém ceny čekání = někdo statek skutečně potřebuje, ale nemůže čekat -> poškození člověka (např.
zdravotní péče)
Podmínka efektivnosti pro veřejné statky
-
rozhodující otázkou v případě veřejných statků je určení velikosti efektivní nabídky, tj. kdy nastane čas tzv.
parentovské optimality – 2 možnosti
1) Stanovení efektivní nabídky veřejného statku pomocí křivky produkčních možností a indiferenčních
křivek
- čistě veřejné statky jsou poskytovány efektivně tehdy, je-li součet mezních měr substituce všech spotřebitelů
roven mezní míře transformace
- mezní míra substituce MMS mezi soukromými a veřejnými statky udává, kolika jednotek soukromého
statku je spotřebitel ochoten se vzdát při zvýšení své spotřeby veřejného statku o jednotku
∆ spotřeba soukromého statku
MMS = (-) -------------------------------------- = sklon křivky IC
SS->VS
∆ spotřeba veřejného statku
- suma mezní míry substituce (∑MMS) – udává, jakého množství soukromých statků jsou všichni ochotni se
vzdát výměnou za jednotku statku veřejného
-
-
13
mezní míra transformace MMT – udává o kolik jednotek se svíží výroba soukromého statku, zvýší-li se
výroba veřejného statku o jednotku
∆ výroba soukromého statku
MMT = (-) -------------------------------------SS->VS
∆ výroba veřejného statku
podmínkou efektivnosti je, že celkové množství soukromého statku, kterého jsou spotřebitelé ochotni se
vzdát (∑MMS) je rovno množství, o které se výrobu soukromého statku skutečně sníží, tzn.:
∑MMS = MMT
Efektivní nabídka veřejného statku pomocí křivky produkčních možností a indiferenčních křivek
Produkční možnosti:
soukromý statek (SS)
∆SS
křivka produkčních možností
∆VS
veřejný statek (VS)
poměr ∆ určuje směrnici křivky (=MMT)
Indiferenční křivky:
SS
∆SS
U1
U2
∆VS
VS
poměr ∆ určuje sklon IC = MMS
MMS s růstem veřejného statků klesá (ochota vzdát se soukromého statku ve prospěch veřejného statku
klesá)
SS
E
IC
nevyužito
IC´
VS
další z možností spotřeby SS a VS, které ovšem nejsou optimální (pokud IC bude na úrovni IC´)
E – optimální nabídka veřejného statku: ∑MMS = MMT
2) pomocí křivky poptávka a nabídky
14
-
částka, kterou spotřebitelé zaplatí za zvýšení produkce veřejného statku o jednotku, se
nazývá daňové břemeno
Odvození poptávkové křivky:
- pomocí rozpočtového omezení a IC
- rozpočtové omezení:
P = SS + dV
P – příjem
SS – spotřeba soukromého statku
d – daňové břemeno
V – množství veřejného statku
-
SS = P – dV
udává možné kombinace SS a VS, které si spotřebitel může pořídit při daném příjmu a daňových nákladech
rozpočtové omezení:
- graficky je přímka se zápornou směrnicí
- sklon rozpočtového omezení je dán směrnicí přímky, kde závisle proměnnou je spotřeba soukromého
statku a nezávisle proměnnou spotřeba veřejného statku při daném příjmu
- směrnice vyjadřuje, o kolik jednotek změní spotřeba SS, zvýší-li se spotřeba VS o jednotku při daném
příjmu a v tomto příjmu je rovna daňovému břemenu d
∆SS
d = -----------∆VS
d = daňové břemeno cena placená za veřejné statky
SS
∆SS
∆VS
VS
-
-
-
při daném rozpočtovém omezení se každý snaží získat maximální užitek. Možné kombinace statků vyjadřuje
IC, která udává míru substituce mezi VS a SS. Množství SS, kterých je spotřebitel ochoten se vzdát při
zvýšení spotřeby VS o jednotku, je mezní míra substituce:
∆SS
MMS = ------------SS->VS
∆VS
nejvyššího užitku spotřebitel dosáhne v bodě dotyku IC s rozpočtovým omezením – obě čáry mají stejný
sklon.
sklon rozpočtového omezení udává, jakého množství SS se spotřebitel musí vzdát, aby získal dodatečnou
jednotku VS, tj. udává velikost daňových nákladů.
skol IC udává, jakého množství SS je spotřebitel ochoten se vzdát, aby získal dodatečnou jednotku VS =>
rovnováha nastane tedy, kdy množství, kterého je ochoten se vzdát, je rovno množství kterého se musí
vzdát, tj. je rovno daňovému břemenu:
MMS = d
poptávkovou křivku po veřejném statku lze odvodit pomocí zvyšování a snižování daňového břemene:
SS
15
QSS(d2)
QSS(d1)
QSS(d3)
E2
E3
E
U2
U1
U3
d3
d1
A3
A1
d2
A2
VS
Q3Q1Q2
daňové břemeno
d3
d1
d2
poptávka po veřejných statcích
Q3Q1Q2
-
VS
čím je daň vyšší, tím je spotřeba veřejných statků nižší
poptávkovou křivku po veřejných statcích lze odvodit pomocí poklesu resp. zvyšování daňových nákladů.
Čím nižší je daňové břemeno, tím je poptávka po veřejných statcích vyšší a naopak.
Odvození nabídkové křivky
-
-
je stejné jako u soukromých statků, tzn. že poskytované množství se bude zvyšovat tak dlouho, dokud mezní
náklady budou nižší než cena statku, přičemž cena statku je dána množstvím ostatních statků, které
spotřebitelé musí obětovat, aby získali jednotku veřejného statku
nabídka je dána mezními náklady
musí platit:
∆N
∆SS
mN = ∑MMS = ---------------- = ------------∆VS
∆VS
hranice výroby: ∆N<cena statku
6) Veřejné výdaje, efektivnost veřejných výdajů
16
Veřejné výdaje
-
výdaje na financování veřejných statků
zdrojem jsou veřejné rozpočty
Určení velikosti výdajů
- 3 okruhy problémů:
1. Jak rozdělit celkový objem prostředků mezi alternativní projekty, tj. jak určit strukturu
rozpočtu při jeho fixním objemu
2. Jak stanovit vhodný objem rozpočtu
3. Financování nedělitelných projektů
Výdaje na dělitelné projekty
- takové, které mohou být zvyšovány nebo snižovány o malé částky
Dělitelné projekty mohou fungovat na základě:
a) fixního objemu rozpočtu
- jde o optimální rozdělení dané částky mezi určité projekty
- principem je s daným objemem peněz získat maximální užitek
- rovnováha (a tedy maximální užitek) nastanou tehdy, rovná-li se mezní užitek z vydání
poslední koruna na první projekt mezními užitku z vydání poslední koruny na druhý
projekt.
∆ užitek
MU = -----------∆ výdaje
Výdaje na dělitelné projekty – fixní objem rozpočtu
Projekt X
Projekt Y
užitek
F
užitek
G
křivka MU projektu X
H
křivka MU projektu Y
C
D
Mx
O
A
My
výdaje
O
B
výdaje
výdaje na X = OA
výdaje na X = OB
celkové výdaje = OA + OB
celkový užitek = OFCA + OGDB = maximální
H – užitek odvozený z poslední Kč stejný pro X i Y
b) při měnícím se objemu rozpočtu
- jde o stanovení samotného objemu rozpočtu, tj. jak rozdělit celkové zdroje mezi soukromý
a veřejný sektoru
- principem, je že náklad příležitosti veřejného projektu je roven ztrátě užitku ze
soukromých projektů, které se neuskuteční, protože se zdroje převedly na veřejné použití
- úkolem je maximalizovat celkový užitek ze soukromého i veřejného sektoru při daných
celkových zdrojích, tzn. že mezní užitek z poslední Kč na veřejné i soukromé projektu se
rovná
17
-
přínose je stejný jako u předchozího případu s tím, že X nahradíme soukromým
projektem a Y veřejným projektem
Výdaje na nedělitelné projekty - určení velikosti výdajů
Je třeba volit mezi konkrétními projekty na které je nutno vynaložit určitou částku a jsou
nedělitelné.
To že jsou nedělitelné znamená že, když tam prostě nedáte ten požadovaný počet peněz tak
ten projekt nelze uskutečnit.
V tomto případě není možné využít principu mezního užitku. Stejně jako u těch předchozích
se rozlišuje jednak fixní objem rozpočtu a jednak měnící se objem rozpočtu.
1.Fixní objem rozpočtu při nedělitelných projektech
Pokud je fixní objem rozpočtu, tak to znamená, že několik akcí je určitý objem peněžních
prostředků. Výběr akcí je do vyčerpání zdrojů.
Pořadí se stanoví:
1. Podle poměr užitek
náklady
2. podle maximálního čistého užitku
čistý užitek = užitkem – náklady
3. minimalizace nespotřebované částky
Dává se požadavek, aby ten užitek k nákladům byl alespoň větší než 1
Při veřejných projektech bychom měli hledět na to hledisko efektivnosti, tedy z hlediska
efektivnosti je nejlepší metoda ta první a v podstatě v návaznosti na ní ta druhá.
2.Měnící se objem rozpočtu při nedělitelných projektech
Jedná se opět o rozdělení zdrojů mezi soukromý a veřejný sektor, ale protože se jedná o
nedělitelný projekt nelze opět využít metody shodného mezního užitku.
Přesto tady platí určité pravidlo a to pravidlo je, že veřejný projekt by se měl realizovat tehdy,
je-li užitek větší než náklady.
Určení velikosti užitku
Základem je čistý užitek tj. Celkový užitek pro spotřebitele – náklady projektu.
Čistý užitek je chápán jako spotřebitelský přebytek tj. rozdíl mezi tím, co by spotřebitelé byli
ochotni zaplatit za určité množství statků a tím co zaplatit musejí.
cena
A
C
E
O
D
B množství
Na svislé ose máme cenu statku na osu vodorovnou si vyneseme množství statku.
Spotřebitelé budou ochotni ten statek užívat do tehdy, dokud mezní užitek bude větší než cena
toho statku.
Kdyby cena byla nulová tak o budou užívat do té doby, kdy mezní užitek by byl roven nule.
Čára AB je křivka poptávky, udává maximální částky které jsou spotřebitelé ochotni zaplatit
za každý další kus.
Kdyby cena byla nula spotřebují množství OB, jejich celkový užitek bude OAB a zároveň je
roven spotřebitelskému přebytku.
18
Spotřebitelé jsou ochotni kupovat dokud jejich mezní užitek je větší než cena, tj do bodu,
kdy se mezní užitek poslední jednotky rovná ceně.
Když se cena bude rovnat OC zakoupí množství OD.
Celkový užitek je OAED, náklady jsou OECD, z toho vyplývá že spotřebitelská přebytek
bude ACE, to je tedy ten čistý užitek z veřejného projektu.
Problémy spojené s hodnocením efektivnosti veřejných výdajů
Efektivnost veřejných výdajů hodnotí naprosto stejně jako efektivnost soukromých výdajů.
To znamená, že budeme porovnávat užitek s vynaloženými náklady. Na základě hodnocení
těch projektů potom vybíráme projekt, který má efektivnost největší.
Používají se ukazatele stejné jako pro hodnocení investic.
1. vymezení všem možných užitků a nákladů
Užitky veřejných projektů se rozlišují na
a) užitky reálné
- jsou užitky, které získávají koneční uživatelé veřejného projektu
- představují přírůstek blahobytu společnosti
- jsou různorodé a s tím pak souvisí I jejich číselné vyjádření
rozlišují se 4 skupiny reálných užitku
1a) přímé
- užitky které jsou vztahují k hlavnímu cíly projektu
1b) nepřímé (druhotné)
- jsou vedlejším produktem projektu
2a) hmotné
- takové které lze oceňovat na trhu
2b) nehmotné
- nelze oceňovat na trhu
3a) konečné
- je užitek přímo pro spotřebitele
3b) meziprodukt
- je předpokladem pro poskytnutí užitku přímého
4a) vnitřní
- vzniká uvnitř příslušnéoblasti
4b) vnější
- vzniká vně příslušné oblasti
Př. Elektrárna
- užitkem přímým je produkce elektřiny
- užitek nepřímý může být třeba centrální vytápění
- hmotný užitek je ta elektřina
- nehmotný užitek můžeme chápat to že lidé mají lepší pohodu
- konečný užitek je ta elektřina
- meziproduktem je to teplo ( k tomu aby vznikla elektřina je potřeba teplo)
- vnitřní užitek - v naší zemi přibude produkce energie
- užitek vnější že elektřinu můžeme nabídnout do zahraničí
b) užitky peněžní
- vznikají v důsledku změn, které se projevují při adaptaci ekonomiky na poskytované
veřejné statky
- důsledkem je, že narůstají zisky jedněch, které jsou kompenzovány ztrátami druhých
- peněžní užitky nepřináší žádný efekt pro společnost
Př. Postavíme dálnice, reálným užitkem je to, že lidé kteří ji budou užívat si zkrátí čas
– to je ten užitek reálný
19
2. měření těchto užitků
Způsoby ocenění
- nehmotné užitky nelze ocenit
- hmotné ocenit lze, ale tržní cena nemusí přesně vyjadřovat hodnotu výrobku
3. víceúčelovost projektu
Projekt přináší více typů užitku, slouží k dosažení více cílů.
Je třeba přiřadit každému užitku různou váhu významnosti. tzn. na kolik je pro nás ten užitek
významnější než ten druhý.
Př. Základní škola nepřináší žádný užitek, vysoké školství přináší naopak veliký užitek
4. problém efektivnosti a spravedlnosti
Spočívá v tom, že projekt může být efektivnější v jedné oblasti ve druhé je méně efektivní, ale
přinesl by vhodné vedlejší efekty.
Je třeba zohlednit i to co projekt přinese mimo.
Př. Výstavba podniku v oblasti s velkou nezaměstnaností….
Projekt přinese užitek někomu větší někomu větší přičemž na úhradě se podílejí všichni
stejně.
Př. Pražské metro (jsou lidé v Praze, kteří ho používají denně, ale mimopražští obyvatelé ho
využijí jen příležitostně)
5. vliv faktoru času
Některé výdaje přinášejí užitek okamžitě, jiné v průběhu příštích let (projekty dlouhodobého
charakteru). Je nutno ocenit tyto budoucí užitky, tj. převést je na současnou hodnotu.
Problémem je stanovení diskontní sazby (úrokové míry).
Můžeme použít soukromou, to je ta co se vytváří na trhu. Ovšem ta může být deformována na
trhu peněz. Dalším problémem jsou úrokové míry, které také zohledňují velikost inflace.
V úrokové míře se také ještě schovává daň z příjmu o to je vlastně také ta úr. míra
navýšena….
Z tohoto důvodu je potřeba tu úrokovou míru od toho očistit a použít tzv. stínovou úr. míru a
nebo si stát může stanovit tzv. společenskou úrokovou míru, kterou stanoví pod úrovní té tržní
úr. míry.
6. měření společenských nákladů spojených se stažením zdrojů ze soukromého použití
Jde o společenský náklad příležitosti, který je roven ztrátě ze spotřeby současné nebo
budoucí, která vznikne vyloučením těchto zdrojů ze soukromé potřeby.
Je těžké vyčíslit potenciální ztrátu, která by mohla vzniknout.
7. riziko
K hodnocení rizika se dělá pomocí rizikové přirážky (k úr. míře se přiřadí určitý podíl, který
připadá na riziko). Nebo se prostě použije k hodnocení rizika pravděpodobnosti.
Příčiny růstu veřejných výdajů
Výdaje objektivní
1) stupeň rozvoje země
- méně rozvité země mají větší výdaje na veřejný sektor
2) růst důchodu na jednoho obyvatele
- při růstu úrovně obyvatelstva také rostou výdaje na veřejný sektor
3) ochrana životního prostředí
4) technologické změny
- vědecko-technický pokrok urychluje zastarávání současné technologie, veř. Sektor musí
reagovat
5) změny populace
- souvisí s růstem počtu obyvatelstva, závisí také na věkové sklatbě obyvatelstva
20
6) inflace
- když roste inflace promítá se to I do nákladů veř. Sektoru
7) vývoj transferů
- příspěvky, podpora v nezaměstnanosti
8) mobilita obyvatelstva
9) možnost získávání daní
- jak je obyvatelstvo ochotno platit daně
10) poválečný stav
- ve stavu ohrožení náklady na veř. sektor rostou
Výdaje neobjektivní = subjektivní
- snaha státní byrokracie zvětšovat své úřady
- tlak zájmových skupin ze soukromého sektoru (lobování) – dobývaní renty na politickém
trhu (daňové úlevy, dotace… )
- politikové v demokratických systémech usilují o přízeň voličů, dávají přednost
populárním rozpočtovým opatřením před nepopulárními (tlak na snižování daní,
poskytování dotací, soc. úlev)
7) Státní rozpočet – podstata, funkce, rozpočtové
zásady
1. Podstata státního rozpočtu
Veřejné rozpočty
- slouží k financování veřejných statků
v ČR sem můžeme zařadit:
*státní rozpočet,
*rozpočty nižších územních celků (kraje okresy, města, obce),
*finanční účelové fondy (fond bydlení, fond nár. majetku)
*rozpočty pojišťoven
Státní rozpočet
Je centralizovaný peněžní fond tj. fond s peněžními prostředky obhospodařovaný státem na
principu nenávratnosti a neekvivalentního způsobu rozdělování
Z hlediska účetního je stát. Rozpočet bilance příjmů a výdajů státu.
Dále je stát. rozpočet chápán jako finanční plán na rozpočtové období.
Právní norma – zákon na kterém se usnesly zákonodárné orgány a který opravňuje výkonnou
moc k vybírání příjmů a k realizaci výdajů. Má formu finančního zákona.
2. Funkce státního rozpočtu
Stát. rozpočet plní v ekonomice různé funkce:
- vyplývají z funkcí které plní veř. sektor
1) funkce alokační
- je výrazem postavení státu jako produkčního subjektu
2) funkce redistribuční (distribuční přerozdělovací)
- je spojena s přerozdělováním hrubého domácího produktu
- cílem je zmírnění negativních dopadů tržního mechanismu do sociální oblasti
3) funkce stabilizační
- cílem je eliminace tržních selhání a minimalizace společenských ztrát a jiných užitných
zdrojů
4) funkce regulační
- představuje přímé zásahy státu do soukromého sektoru
21
(stanovení max. cen, administrativní regulace mezd..)
5) funkce kontrolní
- cílem je sledovaní vlivů finanční vztahů na reprodukční proces
3. Rozpočtové zásady
Cílem těchto zásad je zajistit na straně jedné průhlednost s nakládáním s těmito veřejnými
prostředky ze strany vlády a na straně druhé také snadná kontrolovatelnost ze strany těch
orgánů, které obyvatelstvo zastupují.
1) zásada výkonnosti a jednotnosti stát. rozpočtu
- spočívá v tom, že stát. rozpočet má zastupovat všechny finanční operace vlády a
centrálních institucí
- všechny příjmy a výdaje procházejí jedním centrálním rozpočtem jsou zachyceny v
jediném dokumentu a jednotným způsobem
2) zásada reálnosti stát. rozpočtu
- je výsledkem požadavku zamezit rozpočtovým přesunům tj. zamezit převodu výdajů
určeným k daným účelům na účel jiný
- stát. rozpočet by měl být udělám tak, aby k těmto přesunům nemuselo docházet
3) zásada každoročního sestavování a schvalování rozpočtu
- umožňuje lepší přehled o struktuře výdajů a příjmů státu
- při značném množství účetních položek stát. rozpočtu by další rozpočtové období snížilo
uplatňování kontroly parlamentem
- rozpočtové období je od 1.1 do 31. 12, ovšem např. USA jej má od 1.10 do 30.9
- termín schvalování rozpočtu se stanovuje tak, aby se stihl rozpočet projednat nový
rozpočet před zahájením dalšího rozpočtového období
4) zásada vyrovnanosti stát. rozpočtu
- výdaje jsou sestavovány tak, aby odpovídaly příjmům
5) zásada přehlednosti státního rozpočtu
- uplatňuje se prostřednictvím rozpočtové klasifikace
- je zajišťována pomocí rozpočtové skladby
6) zásada publicity stát. rozpočtu
- uplatňuje se především v demokratických společenstvech tak že stát. rozpočet se veřejně
projednává v parlamentu a poté se zveřejňuje v tisku
8) Rozpočtová pravidla,
rozpočtový proces
1. Rozpočtová pravidla
rozpočtová
soustava,
22
V rozpočtové praxi se kromě zásad uplatňují i pravidla rozpočtového hospodaření, často zakotvená v příslušných právních normách,
což samo o sobě podtrhuje jejich význam při uplatňování státní rozpočtové politiky.
Mezi nejrozšířenější rozpočtová pravidla patří tato:
1. pravidlo institucionálního určení navrhovatele rozpočtu
2. pravidlo způsobu vypracování výdajové stránky rozpočtu
3. pravidlo přednosti výdajů před příjmy
4. pravidlo schvalování rozpočtu
5. pravidlo omezení přesunů v rozpočtu
6. pravidlo alokace výdajů
7. pravidlo vymezení příjmů, výdajů a rezerv
8. pravidlo rozpočtového provizória
9. pravidlo časového užití a účelovosti výdajů
10. pravidlo úhrady rozpočtově nezajištěných potřeb
11. pravidlo sestavení a schvalovací procedury státního závěrečného účtu
1. Pravidlo institucionálního určení navrhovatele rozpočtu
Spočívá v zákonném určení instituce, jejíž povinností je vypracovat návrh státního rozpočtu. V jednotlivých
zemích se toto pravidlo uplatňuje různým způsobem. Zcela obvyklé je, že povinnost vypracovat návrh
státního rozpočtu je zákonem stanovena ministru financí, resp. ministerstvu financí. Tak je tomu v ČR a v
řadě zemí Evropské unie. V USA je tato povinnost stanovena presidentovi a jeho rozpočtové kanceláři,
v některých zemích návrh státního rozpočtu vypracovává premiér (předseda vlády).
Je třeba si uvědomit, že specifikace těchto pravidel a určení navrhovatele rozpočtu jsou předmětem diskusí,
sporů, kritik, neboť navrhovatel rozpočtu má v ruce poměrně silné finančně-ekonomické, ale i politické
páky mocenského draftu, a to i přes konečné schvalování v parlamentu.
2. Pravidlo způsobu vypracování výdajové stránky rozpočtu
Určuje, kdo a jakým způsobem vypracovává návrh výdajů státního rozpočtu. I v tomto směru existuje
několik možností. Návrh výdajů může vypracovat každý ministr za svůj resort a ministr financí může nebo
nesmí stanovit jednotlivým ministrům rozsah rozpočtových výdajů. Stanovení mechanismu fungování
tohoto pravidla je závislé rovněž na tom, jakou roli v tomto směru hraje vláda, její předseda či president.
3. Pravidlo přednosti výdajů před příjmy
Je vlastně produktem vyvěrajícím z názorových střetů v teorii veřejných financí, kde převládá názor, že
příjmy státního rozpočtu by se měly využívat ke stabilizaci ekonomiky (daňové stabilizátory a
multiplikátory), kdežto výdaje k ekonomickému růstu (stabilizátory růstu a expanze).
Těžištěm problému je v otázce nadhodnocení nebo podhodnocení výdajů státního rozpočtu.
K nadhodnocení dochází tehdy, když vláda má eminentní zájem na tom, aby státní závěrečných účet byl
uzavřen jako přebytkový. K podhodnocení dochází zpravidla v těch případech, kdy vláda akceleruje úsilí o
schválení výdajů v parlamentu s vědomím, že v průběhu rozpočtového roku oživí dodatečné zdroje (v
podstatě jde o určitou formu obrany proti možnosti neschválení v parlamentu, nespokojenosti obyvatel,
apod.).
4. Pravidlo schvalování rozpočtu
Je formulováno podle toho, jak je uspořádána a zakotvena v ústavě zákonná moc ve státě, zda existuje
jednokomorový či dvoukomorový parlament, zda jeden z nich má určité priority ústavně zarámované, apod.
5. Pravidlo omezení přesunů v rozpočtu
spočívá v zákonně vymezených možnostech přesunu jednotlivých položek v rámci struktury výdajů,
přičemž tyto přesuny jsou do značné míry omezeny či zcela zablokovány. V některých zemích jsou určité
pravomoci v tomto směru delegovány na ministra financí nebo na předsedu vlády, často vázané na souhlas
parlamentu, v jiných zemích jsou přesuny v rozpočtu znamenající změnu orientace výdajů státního rozpočtu
zákonem zakázány.
6. Pravidlo alokace výdajů
Je významné pravidlo, které je uplatňováno v zemích s federativním uspořádáním státu (např. v SRN,
Rakousku, Švýcarsku, USA) nebo v zemích, kde je určitou nadstavbou státního rozpočtu (tedy ústředního
rozpočtu) rozpočet nadnárodní (státy Evropské unie).
Mechanismus fungování tohoto pravidla spočívá v tom, že část výdajů slouží k zabezpečení potřeb na
úrovni federace v rámci tzv. federálního programu a zbývající část výdajů je alokována pro zabezpečení
potřeb jednotlivých územních celků (republik, zemí, kantonů, států), a to podle klíče, resp. proporcí
schválených zákonodárným sborem. Federální programy mají pak za cíl buď vyrovnávat neúměrně vysoké
sociální, ekonomické, důchodové a jiné rozdíly vzniklé v rámci jednotlivých území federace, resp. unie nebo
podporovat rozvoj určitého okruhu služeb a alokaci výdajů do celofederálních investic.
7. Pravidlo vymezení příjmů, výdajů a rezerv
23
Tkví v zákonném vymezení všech druhů příjmů státního rozpočtu a rovněž i všech forem výdajové
stránky rozpočtu včetně podmínek pro poskytování dotací. Pro zajištění rozpočtového hospodaření se ke
krytí nevyhnutelných a nepředvídaných výdajů vytvářejí ve státním rozpočtu rezervy, které mohou sloužit i
ke krytí úbytku rozpočtových příjmů. Výši této rezervy zpravidla navrhuje vláda a v konečné verzi ji
schvaluje parlament. Vláda pak rozhoduje o možnosti rozpouštění této rezervy.
8. Pravidlo rozpočtového provizória
Je formulována jako pojistka pro případ, že k 1. dni rozpočtového období není dosud schválen z jakýchkoliv
důvodů rozpočtový zákon. V tomto případě podle uzákoněných pravidel je delegována pravomoc zpravidla
na vládu, aby řídila rozpočtové hospodaření na straně soustřeďování příjmů i poskytování výdajů státního
rozpočtu včetně jejich zúčtování, a to až do doby schválení rozpočtového zákona.
9. Pravidlo časového užití a účelovosti výdajů
Přísně vymezuje možnosti, k jakým účelům lze výdaje v rámci rozpočtového období poskytnout a v jakém
časovém horizontu (z časového hlediska mohou být výdaje vynakládány např. po celý rok, v určitém
čtvrtletí či měsíci, případně určitá část výdajů může být percentuálně či absolutně rozvržena na jednotlivé
časové úseky rozpočtového období). Obecně závazným právním předpisem pak mohou být stanoveny
odchylky od časového a účelového použití rozpočtových prostředků.
10. Pravidlo úhrady rozpočtově nezajištěných potřeb
Řeší situaci, kdy v průběhu rozpočtového období vznikne potřeba rozpočtově nezajištěné úhrady. Řešení
spočívá zpravidla v tom, že
- vláda použije zdrojů z vytvořené rezervy, nebo
- využije zákonného rozpočtového opatření (přesunu rozpočtových prostředků mezi jednotlivými druhy
příjmů nebo výdajů rozpočtu), nebo
- použije mimorozpočtové zdroje, pokud ovšem existují, nebo
- zajistí úhradu vyššími příjmy nebo úsporami na jiných výdajích ve státním rozpočtu nebo odsune či
omezení méně naléhavé rozpočtové úkoly a získá tak potřebnou částku v rámci jednotlivých druhů
rozpočtových výdajů.
11. Pravidlo sestavení a schvalovací procedury státního závěrečného účtu
Určuje instituci, která ve spolupráci s ostatními ústředními orgány sestavuje státní závěrečný účet, který
obsahuje výsledky hospodaření s rozpočtovými prostředky. Zpravidla je tato činnost svěřena ministerstvu
financí, které zároveň metodicky usměrňuje práce na vypracování přehledu o souhrnu závěrečných účtů.
V případě přebytku nebo deficitu státního rozpočtu navrhuje vláda parlamentu způsob rozdělení přebytku či
řešení deficitu.
Za všeobecné pravidlo lze v tržních ekonomikách považovat neúčelnost příjmů. Některé příjmy mohou být
účelově vázány, ale zcela výjimečně. Zpravidla to bývá z politických či jiných příčin. Např. sankční
poplatek ekologického charakteru má ekologické využití, to znamená, že je zde vazba mezi určitým příjmem
a určitým výdajem.
2. Rozpočtová soustava
Rozpočtová soustava je součástí finančního systému celého národního hospodářství. Rozsah rozpočtové soustavy závisí na historickém
vývoji dané země, tradicích, rozsahu veřejného sektoru,…
Rozpočtová soustava je definována jako soustava veřejných rozpočtů a institucím včetně rozpočtových
vztahů uvnitř této soustavy, které zabezpečují tvorbu, rozdělování, užití a kontrolu finančních prostředků,
které obíhají v rámci této soustavy.
Rozpočtová soustava je tvořena:
- státní rozpočet
- regionální rozpočty
- místní rozpočty
- rozpočty finančních účelových fondů (fond národního majetku,…)
- soustava rozpočtových orgánů (všechny, které se podílejí na tvorbě a kontrole rozpočtu,
ministerstva, FÚ, NKÚ,…)
Rozpočtová soustava v každé zemi je v neustálém pohybu. Všechny její orgány mají vymezenou činnost,
která zabezpečuje sestavování návrhů příslušných rozpočtů, přípravu podkladů pro jejich projednávání a
schvalování, realizaci rozpočtu během rozpočtového období, kontrolu plnění rozpočtu v průběhu
rozpočtového období a přípravu závěrečného účtu. Časovou posloupnost všech těchto činností
s jednoznačně vymezenou pravomocí všech zúčastněných nazýváme rozpočtový proces.
3. Rozpočtový proces
24
Z výše uvedeného vyplývá, že rozpočtový proces zahrnuje 6 základních okruhů činnosti, které musí
zabezpečit pracovníci orgánů rozpočtové soustavy:
a) sestavení návrhu rozpočtu
b) projednání a schválení rozpočtu v zákonodárném sboru
c) problematika změny rozpočtů
d) realizace veřejného rozpočtu
e) uplatňování kontrolní funkce v průběhu rozpočtového období
f) postrozpočtová kontrola plnění rozpočtu
a) Sestavení návrhu rozpočtu
Práce spojené se sestavením návrhu musí být zahájeny včas (cca v polovině předcházejícího
rozpočtového období), aby mohly být zodpovědně zpracovány všechny informace potřebné k sestavení
příjmové a výdajové stránky rozpočtu. V úvahu je nutné vzít i čas potřebný k projednání návrhu
v ústředních rezortních orgánech, ve vládě a v parlamentu.
b) Projednání a schválení rozpočtu v zákonodárném sboru (v parlamentu)
Doba potřebná ke schválení je dána prioritně schvalovací procedurou.
Komplikace mohou nastat dochází-li ke změnám v daňové soustavě, v celní politice, v podmínkách
poskytování vládních úvěrů, zavádí-li se nový druh příjmů či výdajů, nastolí-li se otázka charakteru
státního rozpočtu (vyrovnaný, přebytkový, deficitní). Výsledkem může být vrácení návrhu rozpočtu
k jeho dodatečnému upřesnění, dopracování nebo přepracování. Příčinou bývá zejména prosazování
protichůdných zájmů politických stran.
c)
Problematika změny rozpočtů
Řeší případy, kdy se musí realizovat určité zásahy do rozpočtu v průběhu rozpočtového
období. Změna rozpočtu se provádí rozpočtovým opatřením.
Pravomoc ke změnám v rozpočtu uděluje:
♦ Parlament ČR vládě a ministru financí
♦ okresní shromáždění přednostovi okresního úřadu
♦ obecní zastupitelství, případně obecní rada z pověření zastupitelstva starostovi
d) Realizace veřejného rozpočtu
Představuje plnění úkolů spojených jednak s inkasem příjmů státního rozpočtu a jednak
s používáním jeho zdrojů k realizaci veřejných projektů (čerpání rozpočtu). Projevem
realizace veřejného rozpočtu je pokladní plnění rozpočtu, spočívající v uskutečňování
plateb a naplňování příjmového účtu. Tuto službu správcům rozpočtových prostředků
zabezpečují banky:
Příjmové i výdajové účty státního rozpočtu ČR vede ČNB. Účty okresů a obcí
vedou banky, které si zvolí. Většinou KB, příp. ČS.
e)
Uplatňování kontrolní funkce během rozpočtové období
Je zaměřeno na pokladní plnění rozpočtu. Kontrolu zajišťuje jednak banka, která účty vede,
jednak jednotlivé rozpočtové orgány, zodpovědné za realizaci rozpočtu. Cílem je zabránit jednak
zneužití zdrojů či výdajů k jiným účelům nebo pro jiné subjekty než bylo schváleno, jednak vzniku
neplánovaného deficitu v delším časovém úseku v průběhu rozpočtového období. Každý vzniklý deficit
je úvěrován a znamená zvýšení nákladů na dluhovou službu, tzn. zvýšení výdajů státního rozpočtu.
Kontrolu příjmů a používání dotací poskytovaných se státního rozpočtu nebo ze státních fondů
různých objektům provádějí územní finanční orgány (finanční ředitelství a finanční úřady).
f)
Postrozpočtová kontrola plnění rozpočtu
Provádí se po skončení rozpočtového období. Výsledkem je sestavení státního závěrečného
účtu. Předkládá jej ministerstvo financí vládě a poté parlamentu. Musí obsahovat návrh na
rozpuštění přebytku státního rozpočtu nebo řešení jeho deficitu.
Spolu se státním závěrečným účtem předkládá vláda parlamentu zprávu o stavu státních finančních
aktiv a pasiv (evidenci vede MF) a o souhrnných výsledcích veřejných rozpočtů.
Ve všech etapách rozpočtového procesu se dodržuje zásada publicity, tj. zveřejňování údajů o státním
rozpočtu i o rozpočtech místních. Využívají se též sdělovací prostředky.
25
Různorodost příjmů a výdajů státního rozpočtu vyvolala potřebu jejich jednotné přehledného a
závazného třídění podle několika hledisek. Realizací této potřeby je rozpočtová skladba. Zabezpečuje
srovnatelnost a souměřitelnost jednotlivých rozpočtových jednotek.
(Viz. otázka 9 a 10).
9) Příjmy státního rozpočtu
Hlediska třídění příjmů a výdajů v platné rozpočtové skladbě:
a) hledisko organizační – vyjadřuje, kdo odpovídá za danou oblast příjmů a výdajů státního rozpočtu. Podle
tohoto hlediska se rozpočet člení do kapitol
b) hledisko odvětvové – vyjadřuje, které odvětví národního hospodářství je s realizací rozpočtu spojeno a který
subjekt rozpočtový proces zajišťuje. Z tohoto hlediska se rozpočtové příjmy a výdaje člení na skupiny,
oddíly, pododdíly a paragrafy.
c) hledisko druhové – vyjadřuje členění podle ekonomických druhů příjmů a výdajů. Z tohoto hlediska se
příjmy a výdaje člení do položek a seskupení položek. Výsledkem je přehled o tom, jaké příjmy byly do
rozpočtu přijaty a jaké projekty byly z rozpočtu financovány.
Předpokladem pro funkční uplatnění rozpočtové skladby v praxi je uplatňování určitých
zásad:
a) zásada jednotnosti – představuje důsledné dodržování jednotné položkové skladby příjmů a výdajů a
jednotný číselník odvětvové skladby příjmů a výdajů
b) zásada závaznosti – celé třídění rozpočtu, obsah každého dílčího údaje a propojení organizačního,
odvětvového a druhového třídění je pro všechny zúčastněné závazné
c) zásada odvětvové shody příjmů a výdajů – spočívá v tom, že v organizačním i odvětvovém třídění je do
jednoho místa v paragrafu zařazena stejná činnost, bez ohledu na to, zda přináší příjmy nebo vyvolává
výdaje.
Rozpočtové skladba je vymezena jak slovně tak číselně (důležité pro uplatnění výpočetní techniky).
Státní rozpočet je důležitým nástrojem hospodářské politiky státu. Příjmy a výdej státního rozpočtu mají vliv na
celkové spotřební a investiční výdaje, které formují agregátní poptávku, přírůstek výrobních kapacit a kapacit
služeb, tj. perspektivní potenciál nabídky, resp. celkový nominální důchod společností.
Příjmy státního rozpočtu
Člení se příjmy:
daňové
nedaňové
pojistné na sociální zabezpečení
Do daňových příjmů se zahrnují:
daně (DPH, spotřební daň, daň z příjmu, daň silniční, daň z nemovitostí, daň dědická, daň darovací
a daň z převodu nemovitostí)
poplatky (za užívání dálnic a silnic, soudní, správní – za služby státní správy)
Do nedaňových příjmů se zahrnují:
příjmy od státních podniků, rozpočtových organizací a odvody od příspěvkových organizací
přijaté úroky a výnosy ze státního majetku
splátky vládních úvěrů poskytnutých domácím subjektům i do zahraničí
splátky návratných finančních výpomocí
emisní výnosy ze státních dluhopisů a státních pokladničních poukázek
Pojistné na sociální zabezpečení zahrnuje:
26
pojistné na sociální zabezpečení
pojistné na všeobecné zdravotní pojištění
příspěvek na státní politiku nezaměstnanosti
Jedná se o největší příjmovou položku státního rozpočtu (téměř 40 %). Je to určitá
zvláštnost ČR, že tyto příjmy jsou součástí státního rozpočtu. Ve většině vyspělých zemí
jsou příjmy na zdravotní a sociální zabezpečení soustřeďovány do samostatných
finančních účelových fondů.
Příjmy státního rozpočtu se člení z různých hledisek. nejčastěji je věcné členění podle formy zdrojů:
Členění příjmů státního rozpočtu dle zdrojů:
daně
odvody
poplatky
cla
splátky
emisní výnosy
a) daně
Jsou povinné, zákonem stanovené platby nenávratného charakteru vybírané státními orgány (finanční
úřady, celní úřady) od fyzických a právnických osob ve prospěch státního rozpočtu.
Veškeré daňové záležitosti jsou upraveny zákonem. Nenávratný charakter představuje pro poplatníka
újmu na příjmech nebo majetku bez nároku na reciproční plnění.
Z ekonomicko-finančního hlediska je daň finanční kategorií, vyjadřující vztah mezi plátcem daně
(poplatníkem) a státem. Daně se tak stávají základním nástrojem při rozdělování a znovurozdělování
důchodů.
Plátci daně jsou soukromí podnikatelé a obyvatelstvo. Zdaněná část důchodu přitom mění svou formu
vlastnictví (ze soukromého a státní). Platba daně je dána pevně stanovenou sazbou. To jsou sazby,
kterými se daně liší od odvodů.
Vývoj daňových příjmů státního rozpočtu ČR (mld. Kč)
1991
1992
1993
1994
1995
1996
223,3
243,9
224,6
233,9
255,4
283,0
1997
266,1
Příjmy z daní v zemích Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) - % HDP –
r. 1996 (v procentech z celkových příjmů)
Dánsko
51,3
Švédsko
49,7
Finsko
46,5
Belgie
46,5
ČR
44,3
Japonsko
28,5
USA
27,9
Turecko
22,5
Korea
22,3
průměr OECD
37,4
(Zdroj: ZN 16.9.1997)
b) odvody
Jsou povinné zákonem stanovené platby nenávratného charakteru (stejné jako daně), které odčerpávají
část výnosů státních podniků, rozpočtových a příspěvkových organizací. Jsou finančně ekonomickou
kategorií, jejíž ekonomické podstatou je přerozdělování finančních prostředků v rámci státního
vlastnictví majetku. Od daní se liší tím, že forma vlastnictví části zdaňovaného důchodu se nemění,
sazba odvodu nemusí být pevně stanovena.
c)
poplatky
Jsou platby, které jsou povinny hradit fyzické nebo právnické osoby za úkony či jinou činnosti orgánů
státní správy, k nimž dali poplatníci podnět nebo v jejichž zájmu byl úkon proveden (výpis z trestního
rejstříku, vydání živnostenského listu, pasu apod.)
27
Od daní se liší tím, že jsou vybírány za určitou protihodnotu. Existují však i sankční poplatky
(znečišťování ovzduší, skládkování odpadu). Zatímco pokuty se vybírají za činnost nepovolenou,
poplatky za činnost povolenou.
Věcnou podstatou poplatků je chránit státní orgány před zbytečnými úkony. Ekonomickou podstatou je
získávání peněžních prostředků na úhradu veřejných potřeb.
Poplatky lze vybírat:
- kolkovými známkami
- v hotovosti
- exekučními formami
Vybírání poplatků prostřednictvím kolků může uplatňovat pouze státní orgán.
Podle toho, jaké ekonomické a právní vztahy a důvody se při vybírání poplatků uplatňují, rozdělujeme
poplatky na státní a místní. Státní poplatky jsou příjmem státního rozpočtu, rozlišují se správní a soudní
poplatky. Příjmem rozpočtů obvodních úřadů jsou poplatky správní, příjmem rozpočtu městského úřadu
jsou poplatky správní a místní.
d) cla
Zařazení cla do daňových příjmů státního rozpočtu vychází z názoru, že clo je formou nepřímé daně,
vybírané při dovozu, průvozu a vývozu zboží. Prostřednictvím cla stát odčerpává část prodejní ceny při
přechodu zboží přes hranice, přičemž celní břemeno je přesunuto na konečného spotřebitele. Jako
ostatní nepřímé daně je tedy clo součástí prodejní ceny, má cenotvornou funkci.
Předchůdcem dnešního cla je mýtné (poplatek za využívání cest) a tržní poplatky (poplatek za
možnost zúčastnit se trhu v příslušném městě). Poplatky se vybíraly ve vnitrozemí. Historickým
vývojem spolu s rozvojem státu a jejich národní ekonomik se tyto poplatky ve vnitrozemí rušily a
přenášely se na hranice sátu.
Prvotní příčinou vzniku cla bylo získání peněžních prostředků do pokladny města nebo státu. Později se
clo stává nástrojem obchodních politiky státu. Základy tohoto pojetí položili merkantilisté.
Clo v současném pojetí je ekonomickým nástrojem státu, který plní funkci ochrany vnitřního trhu,
má tedy ochranářský charakter. Jeho prostřednictvím stát zdražuje zboží dovezené ze zahraničí a tím
zhoršuje podmínky jeho prodejnosti na domácím trhu. Clo tak může být též nástrojem regulace
domácí spotřeby.
Dlouhodobě uplatňované vysoké celní bariéry však mohou vést k nehospodárné výrobě v tuzemsku a ke snížení konkurenceschopnosti
domácích výrobců na světových trzích.
Aktivní realizace celní politiky státu vychází z aplikace různých druhů cel => cla se člení z různých
hledisek:
Druhy cel z hlediska směru transferu zboží (nejčastější):
- dovozní cla
- průvozní cla (tranzitní)
- vývozní cla
Dovoznímu clu podlého zboží dovážené, uvedené v celním sazebníku. Je to
nejfrekventovanější druh cla. Využívá se především k ochraně vnitřního trhu. Tím, že
se clo stává součástí prodejní ceny, snižuje prodejnost a konkurenceschopnost
dováženého zboží.
Průvoznímu clu podléhá zboží, jehož majitel obdržel povolení k provezení zboží přes
celní území určitého státu.
Vývoznímu clu podléhá zboží vyvážené, uvedené v celním sazebníku. Je uvalováno na
zboží tuzemské výroby. Většinou jde o zboží, kterého je na domácím trhu nedostatek
=> stát chrání spotřebitele a stát nemá zájem na jeho exportu. Celní sazby u vývozních
cla bývají nižší než u dovozního.
Druhy cel z hlediska ochranného – jde o cla, která slouží k ochraně domácí produkce a
služeb a jsou nástrojem protekcionistické obchodní politiky. Do této skupiny patří cla:
- preferenční, - zvýhodňují některé státy v dovozu buď veškerého nebo jen
určitého vyhlášeného zboží
- výchovná – jejichž působení je vymezeno časovým intervalem, tedy
dobou, ve které se musí „rozjet“ nová domácí výroba, aby začala být
konkurenceschopná ve vztahu k zahraničí
- kompenzační - jsou směřována na zboží, jehož export je v zemi vývozce
stimulován subvencemi, mají tak tlumit či eliminovat objektivní
nevýhody zboží domácí provenience oproti stejnému zboží zahraniční
produkce
- antidumpingová – jejich posláním je chránit vnitřní trh před dovozem
zboží ze zahraničí za dumpingové ceny, tedy za ceny nižší, než je cena
výrobních nákladů
- diferenční – preferují volbu určitého dopravního prostředku (např. lodní
přepravu) z různých důvodů, napři. ochrany životního prostředí, přičemž
28
jsou založena na principu existence několika celních sazeb na shodné
druhy zboží
U cel antidumpingových se v některých případech projevuje prohibitivní způsob funkce cla,
kde vysoká celní sazba má výrazně omezit dovoz určitého zahraničního zboží, na jehož
spotřebě nemá stát zájem (tabákové výrobky, alkohol).
Podle způsobu stanovení celní sazby rozlišujeme cla:
- valorická
- technická
- klouzavě diferencovaná
- kombinovaná
- klouzavě pohyblivá
Cla valorická jsou stanovena na principu „ad valor“, tedy sazbou v % z fakturované
ceny nebo z hodnoty zboží. Tato cla zatěžují zboží proporcionálně. Je tu ovšem riziko
„podfakturování ceny“ a tedy celního úniku.
Cla technická spočívají v pevném stanovení celní sazby v závislosti na technické
jednotce (hmotnost, míra, počet kusů, objem). Jde o velmi jednoduchou konstrukci cla
bez nebezpečí celních úniků a bez následků z dopadu změn cen zboží.
Cla klouzavě diferencovaná jsou taková cla, u nichž jsou celní sazby odstupňovány
podle ceny zboží buď na základě cel valorických nebo cel technických.
Cla kombinovaná – jsou uplatňována zpravidla ve formě valorického zatížení určité
položky celního sazebníku se současně stanovenou pevnou částkou za technickou
jednotku. Jde tedy o kombinace cla valorického a cla technického.
Cla klouzavě pohyblivá mají zabránit, aby zboží zahraniční nemělo výhodnější
podmínky realizace než zboží domácí. Clo je pak vyměřováno podle hodnoty zboží a
podle pohybu cen na vnitřním trhu.
Každý stát si ve své celní politice zároveň stanoví splatnost cla. Volí při tom takové řešení, že clo je
splatné při přechodu přes hranice nebo v právním předpise stanoví lhůtu počítanou zpravidla od
rozhodnutí o výměře cla. Clu nepodléhá zboží, které je v mezinárodních smlouvách výslovně
vyznačeno za zboží bez cla.
Správa cla je vykonávána pro tzv. celní území. To je obklopeno celními ohradami, které zpravidla
splývají se státním územím v jeden celek (např. území Rakouska je jednotným celním územím). Někdy
však splývá více státu v jedno celní území a tvoří pak celní unii. Může jít o spojení dvou, tří nebo i více
států či rozsáhlejší integraci státních celků. K celním uniím patří Celní unie České republiky a
Slovenské republiky, celní unie zahrnující Francii, Andorru a Monaco, Celní unie Beneluxu a později
Celní Evropská Unie. Celní unie vznikají na základě celních dohod a charakter takové unie má i
Evropské sdružení volného obchodu.
e)
splátky
Splátky jsou platby plynoucí na příjmový účet státního rozpočtu na základě dříve poskytnutých půjček a
finančních výpomocí, které mají povahu buď návratné plné dluhové služby (tedy část odpovídající
úmoru a úrokovou část) nebo návratné částečné dluhové služby (jsou poskytovány bez úroku).
Například u vnitrostátních vztahů může jít o částečnou návratnost, kdežto u splátek vládních úvěrů
poskytovaných do zahraničí jde zpravidla o plnou návratnost.
Návratná finanční výpomoc je určena (v současných podmínkách stupňů mocenských orgánů ČR)
rozpočtům okresních úřadů a obcí k překlenutí časového nesouladu mezi průběhem rozpočtových výdajů
na straně jedné a rozpočtových příjmů na straně druhé. Nesmí být využívána k jiným účelům, napři
jako náhradní zdroj při celkovém neplnění rozpočtových příjmů nebo k posílení rozpočtových výdajů
nezajištěných rozpočtovými příjmy. Tohoto nástroje se využívá zejména na začátku roku.
f)
emisní výnosy
Emisní výnosy jsou příjmy státního rozpočtu plynoucí z emitovaných státních dluhopisů, nejčastěji ve
formě státních obligací a státních pokladničních poukázek.
Z předcházejícího textu je zřejmé, že existuje věcně celá řada jednotlivých druhů příjmů státního rozpočtu. Proto
můžeme příjmy státního rozpočtu členit podle různých hledisek, a to podle:
zdrojů tokového debutu
pravidelnosti
stupně dobrovolnosti
vlivu na měnu
vlastnické dispozice
ekonomického rámce
29
a) podle zdrojů tokového debutu
To znamená odkud zdroje plynou, lze rozdělovat příjmy na příjmy plynoucí od soukromých
podnikatelských subjektů (fyzických a právnických osob), příjmy plynoucí z veřejných podniků,
rozpočtových a příspěvkových organizací, příjmy pocházející od obyvatelstva, příjmy z tuzemska nebo
ze zahraničí.
b) podle pravidelnosti
Rozlišujeme příjmy pravidelné a nepravidelné. Pravidelné příjmy představují stálý a trvalý zdroj
státního rozpočtu. Patří mezi ně např. některé daně (daň z přidané hodnoty, příspěvky na sociální
zabezpečení aj.). Nepravidelné příjmy jsou příjmy jednorázové, mimořádné a dočasné, které se
vyskytují zpravidla v případech, kdy pravidelné příjmy nestačí zdrojově krýt výdaje státního rozpočtu.
Jedná se např. o státní půjčky, výnosy z emise dluhopisů, jednorázové mimořádné daně, apod.
c)
podle stupně dobrovolnosti
Může jít o příjmy vynucené zákonem, kdy ze zákona je daňovému subjektu uložena povinnost odvést
určitou částku ve prospěch státního rozpočtu a nebo jde o příjmy dobrovolné, jako jsou např. státní
půjčky, výnosy z emisí státních dluhopisů, dary ve prospěch státního rozpočtu, apod.
d) podle vlastnické dispozice
Jde jednak o příjmy, které jsou založeny státním vlastnictvím majetku a pocházejí od státních podniků
nebo od státních rozpočtových a příspěvkových organizací nebo jde o příjmy mající původ
v soukromém vlastnictví podniků.
PETRENKA et al. (1992) zdůrazňují nezbytnost kvalifikovaného poznání a „ocenění“ faktorů, které ovlivňují
výši příjmů státního rozpočtu. Patří mezi ně zejména:
úroveň a vývoj cenové hladiny
úroveň vlastních nákladů podnikatelské sféry
koncepce mzdové politiky
zdaňování bezpracných příjmů
koncepce dotační a subvenční politiky
podíl příjmů získaných na základě vlastnické dispozice a mocenské povahy
Úroveň a vývoj cenové hladiny, tedy cen výrobků, služeb a majetku, zejména v období liberalizace cen, proto, že
souvisí s příjmy státního rozpočtu. Zpravidla čím jsou ceny vyšší, tím vyšší jsou i příjmy státního
rozpočtu, neboť ceny zprostředkovaně zvyšují základ daně.
Úroveň vlastních nákladů podnikatelské sféry, neboť ovlivňují výši zisku a tedy základ daně z příjmů. Úroveň
vlastních nákladů může být přímo ovlivněna i daňovou politikou, neboť do nákladů se promítá i úroveň
zdanění, např. u silniční daně, daně z nemovitostí nebo výše příspěvků na sociální a zdravotní pojištění,
které jsou součástí nákladů, resp. výdajů soukromopodnikatelského subjektu.
Z koncepce mzdové politiky se odvozují příjmy státního rozpočtu, neboť mzdová politika působí na velikost
zdanitelných příjmů zaměstnanců. Nepřímo má vliv na zdanitelné zisky u podnikatelských subjektů,
neboť mzdové náklady ovlivňují základ daně.
Zdaňování bezpracných příjmů, např. úroků z vkladů a depozitních certifikátů, výher, dividend, účastí.
V některých zemích jsou tyto příjmy zdaňovány, v jiných zemích jen některé z nich, přičemž stupeň
zdanění je různý a má tedy vliv na výši příjmů státního rozpočtu (do úrovně příjmů státního rozpočtu se
určitě promítne skutečnosti, kdy úroky z vkladů jsou osvobozeny od daně či jsou zdaněny sazbou ve
výši 15 % nebo v případě zdanění dividend sazbou 5 či 25 %).
Koncepce dotační a subvenční politiky vůči určitému okruhu podnikatelské sféry (např. zemědělství), kdy
samotné poskytnutí dotací a subvencí může vést k tvorbě zisku, který je předmětem zdanění.
Podíl příjmů získaných na základě vlastnické dispozice a mocenské povahy. Vlastnická dispozice spočívá v tom,
že stát vlastníci majetek má právo požadovat po státních podnicích, státních rozpočtových a
příspěvkových organizacích odvod části jejich důchodů ve prospěch státního rozpočtu. Na základě své
mocenské povahy má stát pak právo ukládat daňovým poplatníkům povinnost platit daně.
Vyrovnanost bilance státního rozpočtu viz. ot. 10
30
10) Výdaje státního rozpočtu
Začátek obecných teorií o příjmech a výdajích státního rozpočtu, rozpočtových zásadách a pod. viz ot. 9
Výdaje státního rozpočtu
Výdaje státního rozpočtu pak představují peněžní vztahy rozdělování a použití centralizovaného peněžního
fondu na principu nenávratnosti. Jsou dvojího typu, neboť státní orgány jednak nakupují zboží a služby a
jednak provádějí transferové platby. Za transfer je možné považovat výdaj státního rozpočtu, kterým státní
orgán nezískává za poskytnutou peněžní částku od jejího příjemce žádné zboží či službu (jedná se např. o výplaty
starobních a invalidních důchodů, výplaty v nezaměstnanosti, aj.) Prostřednictvím výdajů státního rozpočtu se
zabezpečují základní funkce státu.
Obdobně jako u příjmů státního rozpočtu, můžeme i v oblasti výdajů uplatnit různá hlediska jejich členění.
V teorii veřejných financí se nejčastěji uplatňuje členění výdajů podle funkcí státu. V tomto případě se jedná o
výdaje:
- ekonomického charakteru, které jsou spojeny se zásahem státu do ekonomiky (např. prostřednictvím
výdajů na velké investice, do vědy a výzkumu, aj.), kdy stát musí zabezpečovat jak infrastrukturu,
tak i progresivní odvětví a přitom sledovat ekonomický vývoj.
- na státní správu, armádu a bezpečnost
- na sociální, zdravotní, školské a kulturní účely
- na splácení státního dluhu
Z pragmatického hlediska je podmínka ČR a v dalších zemích zcela běžně uplatňováno členění výdajů na:
- investiční a
- neinvestiční.
Investiční výdaje jsou účelově určeny k financování investic. Neinvestiční výdaje jsou povahy buď osobní
(mzdy a ostatní výdaje) nebo věcné (výdaje na údržbu, opravy, materiál, služby, provoz).
Dalším hlediskem členění výdajů státního rozpočtu je jejich členění podle závaznosti:
a) mandatorní
b) fakultativní
a) Mandatorní výdaje
Nemohou výt změněny bez změny zákona, který je upravuje. Jsou závazné. Jsou problémem při snaze o snížení
výdajů státního rozpočtu, protože tyto výdaje sníženy být nemohou. v roce 2000 tvořily 53,8 % z celkových
výdajů. (důchody, podpory v nezaměstnanosti). Připočteme-li k nim ještě kvanzimandatorní výdaje (výdaje
vyplývající z různých mezinárodních úmluv apod.) tvoří tato část výdajů asi 83 % celkových výdajů státního
rozpočtu.
b) Fakultativní výdaje
Tyto výdaje vláda a parlament mohou měnit bez omezení. Běžné výdaje na financování jednotlivých resortů – na
financování policie, vlády, zdravotnictví, školství…
Dále výdaje členíme podle cíle financování:
a) transfery domácnostem (sociální dávky, dávky na děti, podpora v nezaměstnanosti,…)
b) veřejná spotřeba obyvatel (školství, zdravotnictví, kultura, sportovní příspěvky, zdravotní pojištění,…)
c) dotace podnikům, obecním a dalším úřadům (nižší rozpočty)
d) veřejná spotřeba státu (policie, obrana, státní instituce,…)
e) bytová politika (přípěvky na stavební spoření,…)
f) kapitálové výdaje (investice do dopravy, životního prostředí,…)
g) transfery do zahraničí (OSN, FAO, vojenské mise,…)
h) vládní úvěry – půjčky
i) dluhová služba
Potřeba rozpočtové politiky vyžaduje z praktického hlediska členit výdaje i podle jiných hledisek (např. podle
druhů, podle územního a resortního principu, podle cílů rozpočtové politiky, podle ekonomické efektivnosti
výdajů, apod.).
31
Vyrovnanost bilance státního rozpočtu
Pojednáváme-li o vyrovnanosti bilance státního rozpočtu, úvodem je nezbytné připomenout, že za vyrovnaný
považujeme rozpočet, kde příjmy (P) se rovnají výdajům (V) tedy platí:
P=V
O vyrovnanosti státního rozpočtu hovoříme již při jeho projednávání a schvalování v podobě finančního plánu na
rozpočtové období jednoho roku, ale také v souvislosti se státním závěrečným účtem.
V případě, že se příjmy výdajům nerovnají, to znamená, že platí:
P≠V
jedná se o rozpočet nevyrovnaný. Mohou nastat dva případy (dvě varianty), a to:
1)
P>V
tedy příjmy jsou větší než výdaje. V tomto případě jde o rozpočet přebytkový
2)
P<V
jestliže příjmy jsou menší než výdaje, jedná se o rozpočet schodkový (deficitní).
Výše naznačené alternativy vyplývající ze srovnání výše příjmů a výdajů státního rozpočtu vedou důvodně
k tomu, abychom se otázkami souvisejícími s vyrovnaností státního rozpočtu zabývali.
Problematika vyrovnanosti státního rozpočtu je dlouhodobě předmětem zájmu teorie a praxe veřejných financí
v celosvětovém měřítku. Převážně většina ekonomů hledala odpověď na otázku, zda má být rozpočet v každém
roce vyrovnaný nebo zda má být rozpočet vyrovnaný během průmyslového cyklu (nikoliv tedy v každém roce)
či zda je nezbytné si dělat starosti s vyrovnaností rozpočtu.
Tradičním postulátem ekonomie byl požadavek vyrovnanosti státního rozpočtu, tj. rovnováhy mezi příjmy a
výdaji. Postupně však začalo docházet k názorové diferenciaci, která vedla nejen k opuštění ideálu vyrovnaného
státního rozpočtu, ale zejména pak k preferenci funkcionálního přístupu k problému vyrovnanosti.
Problémem vztahu příjmů a výdajů se vždy řeší podle momentální rozpočtové politiky státu. Může jít o zásadní
otázku, a to zda rozpočet přebytkový působící protiinflačně má mít přednost před rozpočtem deficitním, který
působí zpravidla opačně. Jde o citlivý politický aspekt, protože jde rovněž o vztah k budoucím generacím (v
případě deficitního rozpočtu).
Funkcionální přístup k problému vyrovnanosti státního rozpočtu je orientován pragmaticky, kdy otázka
vyrovnanosti rozpočtu je subordinována účelu, kterému mají finance sloužit. Bezprostředně souvisí i s otázkou
cíle rozpočtové politiky a jejím charakterem, tedy expanzivním nebo restriktivním. Zastánci funkčních financí
zdůrazňují, že tato politika může sice vést k nepřetržitému růstu státního dluhu, ale problémy vyvolané mírným
růstem státního dluhu jsou menší než náklady společnosti vyvolané nezaměstnaností a inflací.
Ve vyspělých tržních ekonomikách při preferenci funkcionálního přístupu k problematice vyrovnanosti státního
rozpočtu je rozpočet sestavován zpravidla jako deficitní a vyvstává tedy závažná otázka, jak řešit tuto
schodkovitosti. Je pochopitelné, že se nabízí řešení deficitu státním dluhem. Celkový efekt deficitu bude však
závislý na tom, jak bude tento deficit financován, tedy jak bude tento schodek uhrazen a dále na tom, jaká bude
jeho velikost.
Předkladatel dokumentu „státní rozpočet“ ke schválení do zákonodárného sboru (v parlamentních demokraciích
je to zpravidla vláda) musí v případě, že rozpočet je koncipován jako deficitní, navrhnout způsob řešení deficitu
státního rozpočtu. Stejně je tomu tak při státním závěrečném účtu v případě, že rozpočet skončil deficitem. Jaké
jsou tedy možnosti řešení deficitu státního rozpočtu? (to samé je v podstatě v otázce 11)
1) řešení deficitu pomocí státního dluhu
2) kreace nových peněz.
1) Řešení deficitu státního rozpočtu pomocí státního dluhu může být vedeno cestou získání půjčky od
subjektů ze zahraničí (tzv. vnější, externí dluh) nebo v podobě půjčky od subjektů v tuzemsku (tzv. vnitřní,
interní dluh).
Zahraniční dluh jako každý jiný na sebe váže celou dluhovou službu (debt service) a musí být splácen
v podobě )moru i úroku a často bývá spojen s jinými ekonomickými a politickými požadavky věřitele.
V současné době by bylo nejen pro transformující se ekonomiku, ale pro každý stát velmi nesnadné vůbec
takového věřitele najít. Nelze ani v tomto směru podceňovat rozměr zátěže, která by takto vznikla pro
budoucí generace.
Zahraniční zadlužení se projevuje vznikem či zvýšením zahraničního veřejného dluhu s odrazem v nárůstu
pasivního salda běžného účtu platební bilance. navíc je tu poměrně silná vazba mezi deficitem veřejného
sektoru a deficitem běžného účtu platební bilance, zvláště v silně zadlužených zemích. Tyto problémy
mohou být umocňovány i nedostatečně rozvinutým finančním trhem.
Vnitřní dluh může být formován na základě půjček od obyvatelstva, podnikatelských subjektů včetně
peněžních ústavů. I v tomto případě jde o nutnost uhradit kromě úmoru i úrokovou část splátky. Břemeno
úroky je pak v nějaké formě přesunuto na daňové poplatníky.
32
Stát může využít problematiky deficitu rozpočtu k mobilizaci části úspor peněžního
kapitálu. Vynakládá-li tento kapitál na investice, pak plní úlohu, kterou mu původně
soukromí podnikatelé určili, tj. obnovu a akumulaci reálného kapitálu. Jestliže stát sám
upotřebí peníze získané na trhu zápůjčního kapitálu, mění původní formu kapitálu na
důchod.
V této souvislosti je třeba zdůraznit, že v mnohém závisí také na metodě, pomocí niž jsou
státní půjčky vypisovány. Jejich zdrojem může být emise státovek, obligací nebo státních
pokladničních poukázek.
Státní obligace jsou vydávány ke krytí deficitu státního rozpočtu se střednědobou (2 až 9 let)
nebo dlouhodobou (10 a více let) dobou splatnosti. Vláda přistupuje k této formě státního
dluhu v případech poměrně velkého schodku, který není schopna splatit do jednoho roku. Úrok
musí být přiměřeně vysoký, aby dluhopisy měli zájem kupovat institucionální investoři do
svého portfolia. Státní obligace jsou hlavním nástrojem manipulace se stáním dluhem. V ČR
bylo v poslední době emitováno několik druhů střednědobých obligací, pro krytí deficitů
státních rozpočtů bývalé ČSFR v hodnotě cca 10 mld Kč se splatností 2, 3, 4 roky a s úrokovou
sazbou 14 %, resp. 14,6 %.
Státní pokladniční poukázky slouží ke krytí deficitu státního rozpočtu v případě, že existuje
schopnost uhradit tento dluh nejpozději do jednoho roku. Jde tedy o krátkodobé řešení deficitu
státního rozpočtu. Ve světě je obvyklé, že státní pokladniční poukázky jsou emitovány na dobu
3, 6, 9 nebo 12 měsíců. Roční úrok (p.a.) je pak pochopitelně nižší než u státních obligací. Tyto
krátkodobé státní papíry zajišťují také úvěrové překlenutí dočasného nedostatku peněz ve státní
pokladně.
Měnové aspekty státního dluhu jsou tedy aspekty rozhodujícími, neboť úvěrové
financování deficitu státního rozpočtu je založeno na transferu dodatečných finančních
prostředků ze zdrojů mimo veřejný sektor. Měnové účinky těchto transferů mají souvislost
i s původem transferových peněžních prostředků (s vlastníky státních obligací, kteří
obligace získali svými nákupy).
2) Kreace nových peněz znamená jednorázové zvýšení peněžní zásoby, kdy do oběhu se dostává více peněž, to
znamená nad rámec běžného oběhu. Jde tedy o emisní financování deficitu státního rozpočtu.
Centrální banka sice může „natisknout peníze“ a půjčit je státu, ale to cesta vedoucí k inflačními
financování.
Zvláštním případem financování rozpočtového deficitu je úvěr od centrální banky, a to buď v podobě
přímého úvěru nebo ve formě nákupu státních dluhopisů přímo od státu. V tomto případě změna v držbě
státních cenných papírů centrální bankou způsobí adekvátní změnu monetární báze a tím dochází ke krytí
deficitu úvěrovou emisí. Tento způsob vede ke zvýšení monetární báze s multiplikací do zvýšeného
množství peněz v oběhu a má vážné makroekonomické důsledky jak ve vztahu k pohybu agregátní cenové
hladiny, tak ve vztahu k pohybu úrokových sazeb. Je základní příčinou inflace.
Toto tvrzení lze opřít i o skutečnosti, že inflace vzniká jen tehdy, roste-li neustále peněžní zásoba. Pokud
rozpočtový deficit přetrvává delší období a je v prvním období financován emisí (kreací) peněz, peněžní
zásoba poroste a posouvá křivku agregátní poptávky doprava a vede k růstu cenové hladiny. Při dalším
financování rozpočtového deficitu peněžní zásoba opět poroste a křivka agregátní poptávky se posune opět
doprava a dochází k dalšímu růstu cenové hladiny. A problém pokračuje.
Financování přetrvávajícího deficitu emisí peněz povede k pokračující inflaci. Deficit může být zdrojem
trvající inflace jen tehdy, když přetrvává a není pouze přechodný a vláda ho místo emisí obligací financuje
emisí peněz.
33
Půjčování peněz od komerčních bank znamená odčerpávání peněz určených k úvěrování
podnikatelské sféry či jiného okruhu klientely, což by mohlo v podmínkách
monopolizovaného bankovního sektoru být neúnosným břemenem oslabujícím
ekonomickou aktivitu.
Ve vyspělých tržních ekonomikách, které na rozdíl od transformujících se ekonomik jsou schopny svým
ekonomickým potenciálem „utáhnout břemeno veřejného dluhu“, dochází někdy i k tomu, že deficit jednoho
rozpočtového období je financován současně několika formami. tato skutečnost je zřejmé z následujícího
tabelárního přehledu, obsahujícího kombinaci forem financování veřejného deficitu v osmdesátých letech
v USA.
11) Státní dluh
Nevyrovnaný státní rozpočet může být buď schodkový nebo přebytkový.
Státní dluh – představuje nahromaděné schodky státního rozpočtu
Veřejný dluh – představuje nahromaděné schodky veřejných rozpočtů (= státního rozpočtu + rozpočtů na nižších
úrovních)
Ve vztahu ke vstupu do Evropské unie jsou důležitá tzv. Maastrichtská kritéria = kriteria podle kterých jsou
členové EU přijímáni do měnové unie:
1) deficit státního rozpočtu může být maximálně do výše 3 % HDP
2) veřejný dluh může činit maximálně 60 % HDP
V ČR situace vypadá v roce 2000 takto:
1) deficit státního rozpočtu činí 289,3 mld. Kč = 15,1 % HDP (dříve bylo požadované kritérium splňováno)
2) veřejný dluh činí 331,2 mld. Kč = 17,3 % HDP
Dopady státního dluhu
1)
2)
3)
4)
Splatnost dluhu
Otázka velikosti placených úroků a zátěže pro obyvatelstvo
Břemeno pro budoucí generace
Vytěsňování investic ze soukromého sektoru
1) Splatnost dluhu
Laici se domnívají, že státní dluh by se měl někdy splatit, ovšem ekonomové ve většinou
domnívají, že nikoliv. Vycházejí přitom z toho, že domácnosti věčné nejsou, tudíž by své
dluhy splácet měly, ale stát je věčný.
2) Otázka velikosti placených úroků a zátěže státního dluhu pro obyvatelstvo
Úroky se platí z daní, které jsou vybírány od poplatníků. Část těchto daní se jim však vrátí v podobě výplaty
úroků. Výplata úroků tak představuje, který si poplatníci dluží sami sobě. Proto státní dluh nemůže být zátěž pro
obyvatelstvo, na rozdíl od soukromého dluhu, kdy dluží jiné osobě. Tvrzení dlužíme sami sobě neuvažuje
možnost, že naakumulovaný dluh by mohl vést fiskálnímu vyloučení a k neuznání dluhu státem.
3) Státní dluh je břemenem pro budoucí generace, záleží na tom, z jakých zdrojů jsou veřejné výdaje
financovány:
a) daněmi
Představuje stažení zdrojů ze spotřeby, tj. omezení blahobytu současné generace. Budoucí generace
však tato forma financování státního dluhu nezatěžuje.
b) domácí půjčkou
34
Představuje stažení zdrojů z tvorby kapitálu. Současná generace se nezatěžuje, budoucí generace však
bude mít menší zásobu kapitálu, tedy i nižší důchod. Bude-li se však užitek z těchto kapitálových
výdajů realizovat v budoucnosti je přenos břemena na budoucí generace oprávněný. Z tohoto pohledu
by se státní rozpočet měl rozdělit na dvě části: běžné výdaje a kapitálové výdaje (investice).
c) zahraniční půjčkou
Představuje takovou formu při které nevzniká potřeba snižovat soukromé výdaje dané generace.
Břemeno zahraniční půjčky ponese následná generace nikoliv z důvodu snížení domácích zdrojů
kapitálu, ale v důsledku úhrady dluhové služby. Daně hradí úroky zahraničních investorů nikoliv
domácích držitelů dluhu – tato generace již nedluží sama sobě.
4) Vytěsňování investic ze soukromého sektoru
Vychází se z toho, že úspory mohou být použity buď na financování investic nebo na financování deficitu.
Roste-li státní dluh rostou úrokové míry a tím klesá zájem o investování.
Další problematika kolem státního dluhu je v otázce 10.
12) Základy stabilizační politiky státu
= využití fiskální politiky tzn. příjmů a výdajů státního rozpočtu při ovlivňování hospodářského vývoje státu
- výdaje státního rozpočtu podporují růst důchodů, příjmy mají opačný efekt
- využívají se multiplikační modely (budeme používat jen jednoduché multiplikátory, úroveň investic budeme
považovat z fixní, spotřeba je závislá na důchodu)
- využíváme modely 45° = důchod se vyvíjí rovnovážně, jestliže v každém období dojde ke zvýšení výdajů o
stejnou částku. Rovnovážný důchod lze znázornit v diagramu, kde přímka celkových výdajů protíná přímku,
která svírá s osou X úhel 45°.V tomto průsečíku (M) se výdaje rovnají důchodu.
- přímka 45° zabezpečuje, že nejsou možné výdaje než důchod. V bodech na této přímce je výdaje rovnají
důchodu
Vliv rovnovážného důchodu při neexistenci státního rozpočtu
výdaje
J
M
C+I
N
C
L
I
K
důchod
a
O
C je spotřební funkce, vyjadřuje závislost spotřebních výdajů na důchodu, s rostoucím důchode výdaje rostou. I
jsou investiční výdaje, jejich výši předpokládáme konstantní a nezávislou. Přidáním investic ke spotřební funkci
vzniká přímka celkových výdajů C + I. Rovnovážná úroveň důchodu je OK, výdaje jsou OJ. Platí, že OK = OJ.
Při rovnovážném důchodu OK je spotřeba rovná KN a úspory jsou rovny MN. Platí, že úspory se rovnají
investicím. tzn. že KL = NM.
-
Y=C+I
C = a + cY
1
Y = ---------- x (a + I)
1–c
c je mezní skol ke spotřebě, vyjadřuje přírůstek spotřeby zvýšením důchodu o 1 Kč.
1/1-c je jednoduchý výdajový multiplikátor
35
Určení rovnovážného důchod při existenci státního rozpočtu
a) vliv vládních výdajů
b)
c)
d)
e)
vliv paušální daně (viz. ot. 14)
vliv transferů (viz. ot. 13)
vliv důchodové daně (viz. ot. 14)
souběžný vliv důchodové daně a vládních výdajů (viz. ot. 14)
a) vliv vládních výdajů
výdaje
C+I+G
C+I
C
G
I
O
A
B
důchod
Přidáním vládních výdajů spolu s investicemi ke spotřební funkci vznikne přímka celkových výdajů C + I + G.
Zařazení vládních výdajů zvyšuje důchod a současně i výdaje z výše OA na OB. AB je přírůstek důchodu
vyvolaný zvýšením vládních výdajů.
Y=C+I+G
C = a + cY
1
Y = ---------- x (a + I + G)
1–c
1
∆Y = -------- x ∆G =
multiplikátor vládních výdajů, vyjadřuje vliv vládních
1–c
výdajů na důchod
13) Základy sociální politiky státu
Začátek viz. ot. 12
c) vliv transferů
36
- lze je považovat za opak paušální daně
Transferové platby (R) na rozdíl od vládních výdajů lze považovat za negativní prvek. Změna důchodu je však
menší než změna vyvolaná přírůstkem vládních výdajů. Důvodem je to, že část přírůstku disponibilního důchodu
vzniklého v důsledku transferové platby se kloní spíše k přírůstku úspor nežli k přírůstku spotřebních výdajů.
výdaje
C´ + I
C+ I
C´
C
D
E
I
O
A
F
B důchod
Transferem se důchod zvýší z OA na OB. Přímka se posune z C na C´. Horizontální vzdálenost mezi přímkami
bude AB. Transfer zvýší přímku spotřebních výdajů a rovnovážný důchod bude OF. Spotřeba se zvýšila o ED.
Y=C+I
C = a + c(Y – R)
1
Y = ---------- x (a + I + cR)
1–c
c
∆Y = - ------- x ∆R =
multiplikátor transferových plateb – jak se v důsledku
1–c
změny transferových plateb mění důchod
∆R je expanzivní podobně jako vládní výdaje.
14) Základy daňové politiky státu
Začátek viz. ot. 12
b) vliv paušální daně
výdaje
C+I
C´+ I
O
H
C
C´
F
I
D B
A
E důchod
Daň paušální je vybírána fixní částkou nezávislou na důchodu. Součtem I + C získáme přímku celkových výdajů
a rovnovážnou úroveň důchodu OA. Zavedeme daň s výnosem DE. Spotřební funkce se v důsledku toho sníží na
C´. Horizontální vzdálenost mezi oběma přímkami se bude rovna DE. Spotřebitel, který obdrží důchod OE, má
po odečtení daně důchod OD. Spotřeba se pak rovná DF, nikoliv DH. Průsečík nové křivky výdajů C´+ I
37
s přímkou 45° se posune dolů a rovnovážný důchod s OA na OB. Když se daň sníží (opačný proces) přesune
se přímka C´ nahoru a doleva. Změní se přímka celkových výdajů a zvýší se důchod.
Y=C+I
C = a + c(Y – T)
1
Y = ---------- x (a + I - cT)
1–c
c
∆Y = - ------- x ∆T =
multiplikátor paušální daně – vyjadřuje vliv paušální
1–c
daně na důchod
Přírůstek důchodu z důvodu snížení daně je menší než byl přírůstek, který vyplynul ze zvýšení vládních výdajů.
Snižování této daně nemá tak expanzivní charakter jako zvyšování vládních výdajů.
d) vliv důchodové daně
- daně závislé na výši důchodu (příjmu)
Daňový důchod se v tomto případě nezískává na základě paušální daně, ale na základě daně důchodové.
Zavedení této daně neposouvá spotřební funkci paralelně, jako u daně paušální, ale dojde k jejímu otočení okolo
jejího průsečíku s horizontální osou. Tzn. roste s důchodem. Důsledkem je, že se mění sklon spotřební funkce.
výdaje
C´ + I
C+I
C´
C
I
O
A
B
důchod
C je spotřební funkce před snížením daně, C´je spotřební funkce po snížení daně. Rovnovážný důchod vzroste
z OA na OB.
Y=C+I
C = a + c(1 - t)Y
1
Y = ---------------- x (a + I)
1 – c(1 – t)
-
t je sazba daně s příjmu
e) souběžný vliv důchodové daně a vládních výdajů
Y=C+I+G
C = a + c(1 – t)Y
1
Y = ---------------- x (a + I + G)
1 – c(1 – t)
Růst výdajů státního rozpočtu je faktor expanzivní, růst daní je faktorem restriktivním.
Otázky z předmětu „Ekonomika veřejného sektoru“
1. Veřejný sektor-vymezení VS, znaky VS, ekonomické zdůvodnění existence VS
Ve VS působí ty subjekty, které získávají prostředky pro svůj provoz, obnovu a rozvoj buď zcela nebo
v podstatné míře z přerozdělovacích procesů, tedy z rozpočtů centrálních či místních nebo z nadací či darů, pro
příslušnost k VS není rozhodující forma vlastnictví, ale způsob financování. Obecně je VS představován
různými institucemi státní správy (justice, armáda, policie, finanční úřady, …)a samosprávy a různými (i
soukromými) neziskovými organizacemi. VS dle ekonomického slovníku: VS nazývaný též ne zcela přesně vláda
nebo stát. jedná se o subjekty na všech úrovních, tj. centrální vládu, ministerstva, orgány místní správy, zemí a
republik, spolky, náboženské obce, aj. VS se chová jako podnik (spotřebovává výr. faktory, vyrábí výrobky a
poskytuje služby), zároveň se chová jako domácnost (poskytuje výr. fakt. a spotřebovává produkty), navíc však
řídí anebo reguluje oba sektory ostatní (domácnosti, firmy). Provádí to na základě zákonných norem a opatření
hospodářské politiky vlády.
V ekonom. praxi neexistuje shoda v tom, jak by měl stát zasahovat do ekonomiky a nakolik omezovat
svobodu jedince. Hlavní okruhy problémů s tím spojené:
- jak uspořádat VS, aby byl spravedlivý a současně neomezoval svobodu jedince
- jaký by měl být rozsah VS, tj. jakou měrou by se měl podílet na HDP
- jak uspořádat veřejné instituce – dělba práce, rozsah pravomocí
- jak zajistit příjmy pro financování VS
- jak řídit výdaje VS
Ekonomicky je existence VS vyvolána selháními trhu, v oblastech kde tržní mechanismy nefungují dokonale
nastupuje VS (nezaměstnanost, ekologie, …)
Tržní selhání:
1. selhání konkurence (monopol)
2. nedostatečná nabídka veřejných statků (firmám se nevyplatí vyrábět)
3. existence externalit (pozitivních, negativních)
4. existence neúplných trhů (soukr. trh není schopen zabezpečit určitý statek i když je spotřebitel
ochoten platit více než je výrobní cena statku – např. půjčky, pojištění, ….)
5. nedostatek informací
6. nezaměstnanost, inflace, hospodářská nerovnováha
Stát vyrovnává tržní selhání:
1. korekcí nedokonalé alokace zdrojů
2. stanovením pravidla podnikání
3. odstraňováním monopolních jevů v ekonomice
4. produkcí veřejných statků
5. vyrovnáváním působení externalit
6. uplatňováním stabilizační ekonomické a sociální politiky
Funkce VS:
1. alokační (zabezpečuje tvorbu veřejných statků)
2. redistribuční (přerozdělování důchodů)
3. stabilizační (makroekonomické působení vlády s cílem zajistit ekonomický růst, stabilitu cen,
zaměstnanost – nástroje fiskální a monetární politika)
4. regulační (omezování nežádoucích vlivů působících na rovnováhu ek. vývoje)
5. kontrolní (efekty z působení VS by měly odpovídat výdajům na ně vynaloženým)
6. stimulační (podpora a ovlivňování chování soukromého sektoru k posilování ekonomické
rovnováhy)
2. Zdůvodnění existence VS z hlediska uspokojování potřeb (výrobních, nevýrobních,
společenských, individuálních)
Potřeba = pociťovaný nedostatek.
Zorným úhlem ekonomie je způsob uspokojování potřeb cestou produkce a spotřeby materiálních statků a
služeb, nejdůležitějším znakem pro ekonomické třídění potřeb je úloha statku, kterou hraje v procesu tvorby,
rozdělování a spotřeby (reprodukční proces).
1
Z tohoto hlediska členíme potřeby na:
- potřeby výrobní (pociťuje je člověk v postavení výrobce)
- potřeby finální (konečné, spotřební – pociťuje je spotřebitel za účelem zachování své existence a
její kvality /životní úroveň, způsob života)
Smyslem národního hospodářství je uspokojovat finální potřeby (předpokladem je uspokojení výrobních
potřeb).
VS primárně uspokojuje finální potřeby.
potřeby
finální
výrobní
společenské
- potřeba organiz. uspořádání společnosti
- potřeba ochrany osoby a majetku
- potřeba zajištění spravedlnosti
- potřeba ochrany území
individuální
- potřeba výživy
- potřeba odívání
- potřeba bydlení
- potřeba ochrany zdraví
- potřeba dopravy
- potřeba vzdělání, poznání, informací a spojů
- potřeba estetických zážitků
3. Vztah VS k uspokojování potřeb výrobních, finálních společenských
Vztah VS k výrobním potřebám: i když neexistují důvody pro uspokojování výrobních potřeb VS existují statky,
které uspokojují výrobní, ale i finální potřeby – dopravní, spojové, rozvodné, transformační sítě (infrastruktura),
proto do produkce těchto statků vstupují veřejné finance (soukromý kapitál nemá zájem) a tyto statky se tak
stávají součástí VS.
Vztah VS k finálním společenským potřebám: jde o doménu VS, všechny ekonomické koncepce uznávají
nutnost zajišťovat statky uspokojující tyto potřeby pomocí VS. Jedinec pociťuje společenské potřeby pouze
tehdy, když jsou nějak ohroženy jeho zájmy, proto organizovaná společnost vytváří pro uspokojování těchto
potřeb orgány, které v okamžiku projevení zájmu jedince o společenskou potřebu tuto uspokojí.
Důvody pro produkci statků uspokojujících společenské potřeby VS:
- komercionalizace produkce těchto statků by vedla ke snížení spotřeby těchto statků a měla by
negativní vliv na kvalitu života společnosti
- komercionalizace produkce těchto statků by prohloubila diferenciaci společnosti při zajišťování
lidských práv.
4. Vztah VS k uspokojování finálních individuálních potřeb
Spor o rozsah a strukturu VS se odehrává především v oblasti finálních individuálních potřeb.
-
a
b
potřeba estetických zážitků
potřeba poznání, informací a spojů
potřeba vzdělání
potřeba dopravy
potřeba ochrany zdraví
potřeba bydlení
potřeba odívání
potřeba výživy
c
a) odspodu nahoru klesá možnost stanovit kvantitativní hranice nasycenosti potřeb
b) odspodu nahoru klesá míra individuální existenční naléhavosti uspokojování potřeb
2
c) odspodu nahoru roste míra společenské naléhavosti uspokojování potřeb
ad b) významná tendence, klesající míra zájmu = klesající poptávka, čím více klesá míra individuální existenční
naléhavosti v uspokojování potřeby jedincem, tím více stoupá míra společenské naléhavosti uspokojení
této potřeby jedince a tím více se prosazuje uspokojení těchto potřeb cestou VS. (např. jedinec o vzdělání
příliš nestojí, ale společnost požaduje, aby všichni měli stejný přístup ke vzdělání ⇒ vzdělání = produkt
VS).
ad c) uspokojení potřeb, u nichž stoupá potřeba společenské existenční naléhavosti má zdrojový charakter:
- statky, kterými jsou potřeby uspokojovány směřují k uchování a kultivaci lidského potenciálu (p.
zdraví, p. znalostí a dovedností, p. hodnotově-orientační, p. sociálně-participační, p. individuálněintegrativní a regulační, p. tvůrčí)
- statky, kterými jsou potřeby uspokojovány vytváří přímo podmínky pro ekonomický růst
- statky, kterými jsou potřeby uspokojovány se podílí na kvalitě uspokojování všech druhů potřeb
(výrobních, finálních – individuálních – společenských).
5. Úloha VS v řešení extrémního rozdělování příjmů
I když v ekonomice dochází k paretovské optimalitě (alokace zdrojů je taková, že si nikdo nemůže polepšit, aniž
by si někdo jiný pohoršil) jsou nutné vládní zásahy, protože prvotní rozdělení zdrojů je nespravedlivé.
Paretovsky optimální alokace zdrojů:
MMZ =
U1
=0
U2
MMZ – mezní míra záměny, U – užitek skupiny
Důvody vládních zásahů:
1) rozdělení příjmů je extrémní ⇒ vláda přerozděluje příjmy
2) lidé se nechovají ve svém nejlepším zájmu (drogy, alkohol, cigarety,…)
Polarizace bohatství a chudoby = selhání trhu ⇒ zásah vlády
Důsledky chudoby:
- chudý člověk je špatným spotřebitelem (nízkou spotřebou nepodněcuje ekonomický růst a rozvoj)
- chudý člověk nemá k uchování a kultivaci svého lidského potenciálu
- chudý člověk díky nízké hodnotě svého potenciálu není připraven na tvorbu a spotřebu statků,
které:
• uspokojují nové i základní potřeby člověka
• uspokojují tradičně méně naléhavé potřeby zařazené v hierarchii potřeb do vyšších
kategorií
- chudý člověk je brzdou ekonomického vývoje
- chudý člověk je brzdou dosahování pozitivních parametrů sociální a politické úrovně z důvodů:
o
sociální úroveň země je dána životním způsobem (ten je určen hierarchií významu
potřeb a jejich uspokojováním
o
nízká úroveň kvality života chudých se nedotýká pouze jich (kvalita života jednoho
člověka podmiňuje kvalitu života druhého člověka)
o
chudý člověk se stává lehkou obětí politické manipulace
Důsledky bohatství:
- bohatý člověk vytváří tlak na koncentraci vlastnictví a na monopolizaci postavení na trhu
- bohatý člověk tíhne ke zbytkové spotřebě (plýtvání)
- bohatý člověk není náchylný k sociálnímu smíru cestou přerozdělení bohatství (tíhne k násilnému
řešení)
- bohatý člověk svým bohatstvím ovlivňuje politické procesy, tak aby probíhaly příznivě k jeho
bohatství
Vysoký stupeň koncentrace bohatství v rukou malé skupiny lidí nepřináší pozitivní důsledky pro rozvoj vědy,
inovačních procesů, atp., neboť je spjat s vysokým stupněm monopolizace.
Řešení extrémního rozdělování příjmů:
3
-
-
likvidace tržního mechanismu ⇒ společenské vlastnictví (neefektivní, rovnostářský-nespravedlivý, rovnost
v chudobě)
přerozdělení určité části bohatství za účelem řešení následků chudoby (přerozdělovací procesy minimální,
nevytváří podmínky pro rovnost na základě rovnosti výkonu, přerozděluje i ve prospěch těch, kteří
nepracují nebo jsou málo výkonní)
přerozdělení určité části bohatství ve prospěch vytváření předpokladů, aby nebylo chudých, předchází
chudobě vytvářením podmínek proto, aby se každý mohl stát výkonným:
a) širokým přístupem ke službám, které kultivují lidský potenciál (např. vzdělání)
b) vytvářením dostatečné nabídky na trhu práce
vytváří, tak specifický druh rovnosti – rovnosti šancí.
Spravedlivé je, aby se solidárnost vztahovala pouze na ty, kteří se nezaviněně dostali do existenčních potíží.
Těm, kteří se dostali do potíží vlastní vinou se poskytne minimální pomoc ⇒ tlak na jejich aktivitu.
Absolutní odstranění nerovností při zachování podmínek pro výkonnou společnost (efektivnost x spravedlnost)
není možné. Společnost prostřednictvím veřejného sektoru pouze snižuje negativní působení nerovnosti tím, že:
a) nabízí rovný přístup k velmi diferencovaným statkům, které působí kladně na lidský potenciál
b) přispívá k takové nabídce na trhu práce, která dává každému šanci na uplatnění vlastního potenciálu.
6. Struktura VS podle charakteru uspokojování potřeb (společenských, rozvoje lidského
faktoru, poznání a informací, technické infrastruktury, soukromých statků,
existenčních jistot)
Pro stanovení struktury VS lze použít různých kritérií (k. charakteru statků, k. finančních toků, k. zakladatele, k.
potřeb) dle kritéria uspokojování potřeb dělíme VS do bloků:
1.
BLOK SPOLEČENSKÝCH POTŘEB (klasická součást VS všech ekonomických směrů)
- veřejná správa (p. organizovaného uspořádání společnosti)
- policie (p. ochrany občana a jeho majetku)
- justice (p. dovolat se spravedlnosti)
- armáda (p. ochrany území)
2.
BLOK ODVĚTVÍ ROZVOJE ČLOVĚKA (blok produkující smíšené statky, kultivuje lidský potenciál,
statky nadány výraznou externalitou, u některých statků vynucená spotřeba – např. školní docházka,
očkování, v ekonomických teoriích spory o míru intervence veřejných financí)
- školství (p. vzdělávání)
- kultura (p. estetických zážitků)
- tělesná kultura (p. uchování a kultivace zdraví)
- zdravotnictví (p. uchování a kultivace zdraví)
- sociální služby (p. uchování a kultivace lidského potenciálu v podmínkách existenčního ohrožení)
3.
BLOK POZNÁNÍ A INFORMACÍ (v ekonomických teoriích spory o míru intervence veřejných
financí, statky nadány výraznou externalitou)
- věda a výzkum (p. poznání)
- uchování a distribuce informací (p. poznání – tím, že uchovává informace na různých médiích
v různých institucích)
- masmédia (p. poznání – hromadným způsobem)
4.
BLOK TECHNICKÉ INFRASTRUKTURY (blok produkuje veřejné statky, uspokojování potřeb na
pomezí finálních a výrobních, vysoká investiční náročnost)
- infrastruktura vodní, energetická, odpadů (p. produkce a spotřeby veřejných statků)
- doprava (p. dopravy)
- spoje (p. spojů cestou tech. prostředků)
5.
BLOK PRIVÁTNÍCH STATKŮ (blok produkuje důležité privátní statky, které jsou pro člověka
významné, ale investičně náročné)
- bydlení (p. bydlení)
- ostatní privátní statky (p. intervencí do privátních statků)
6.
EXISTENČNÍCH JISTOT (blok je nositelem spotřebního charakteru VS, který je nejméně efektivní)
4
-
zaměstnanost (p. existenční jistoty cestou práce) 1. VS sám nabízí práci, 2. VS intervenuje do
tržního sektoru
sociální zabezpečení (p. existenční jistoty jinou cestou) 1. sociální pojištění, 2. sociální podpora
7. Faktory ovlivňující rozsah a strukturu VS (ekonomické, mimoekonomické)
Neexistuje jediný model rozsahu a struktury VS, který by byl z hlediska pozitivního vlivu na ekonomický rozvoj
a sociální úroveň země optimální.
Faktory ekonomické:
1. fáze ekonomického rozvoje
a) ekonomicky zaostalá země (nízká produkce HDP nízká, není co přerozdělovat, velice málo
zbývá na sociální pomoc, většina veřejných výdajů jde do armády, policie a státní správy)
b) rozvojová země (ekonomický růst závislý na veřejném sektoru, přerozdělovací procesy se
zvětšují a směřují především do infrastruktury, dopravy, spojů a dále do školství a
zdravotnictví)
c) země v industriálním stádiu (klesá podíl VS na HDP, rozvinutý trh – silný kapitál, začínají se
projevovat výrazné sociální rozdíly, proto těžiště výdajů VS směřuje do bloku existenčních
jistot)
d) země v postindustriálním stádiu (dvě etapy: nejprve vysoký růst přerozdělovacích procesů do
systému sociálního zabezpečení a do školství a zdravotnictví, ale poté když země začne
narážet na bariéru výkonnosti následuje pokles přerozdělovacích procesů do sociálního
systému a přesun prostředků do těch odvětví, která působí na kultivaci lidského potenciálu, do
vědy, do spojů a do distribuce informací)
2.
bariéry ekonomického růstu
a) bariéra spotřeby (nízká míra přerozdělovacích procesů, dosáhnou-li sociální rozdíly ve
společnosti určité úrovně začne v důsledku nízkých příjmů klesat spotřeba ⇒ roste
nezaměstnanost ⇒ ekonomická stagnace, opatření obsahuje zvýšení přerozdělovacích procesů
s cílem zvýšení poptávky ⇒ potřeba zvýšit daně ⇒ sociální neklid pracujících a středních
podnikatelů)
b) bariéra výkonnosti (vysoká míra přerozdělovacích procesů doprovázená velkým progresívním
zdaněním příjmů demotivuje, jak pracující /po ztrátě práce rádi zůstanou na podpoře/, tak
podnikatele /přelijí kapitál do jiné země, neinvestují/ tím klesají příjmy veřejných rozpočtů ⇒
vláda se snaží získat více příjmů vyšším zdaněním ⇒ sociální neklid)
Faktory mimoekonomické:
1. faktory geopolitické (souvisí s umístěním země na zeměkouli, s přírodními podmínkami, se sousedními
zeměmi, s významem země z hlediska vojenského, dopravního, kvantity přírodních zdrojů, čím tvdší
přírodní podmínky a čím více se země cítí ohrožena, tím větší důraz je kladen na VS)
2.
faktory historické (souvisí se vznikem státu a jeho historickým vývojem, prošel-li stát všemi fázemi
vývoje /otrokářství, feudalismus, kapitalismus/ tenduje k většímu podílu VS, tendence k paternalismu)
3.
faktory kulturně-náboženské (většina náboženství je nakloněna VS, rozdíly jsou pouze v důrazu na
strukturu, katolicismus považuje hluboké sociální rozdíly za přirozené je zaměřen především na charitu
a proto klade větší důraz na sociální podporu a pomoc, protestantismus považuje hluboké sociální
rozdíly za nežádoucí, ale preferuje to, aby si každý maximálně pomohl sám usilovnou prací, proto
upřednostňuje ty bloky VS, které pomáhají vytvářet nabídku na trhu práce a bloky, které podporují
kultivaci lidského potenciálu)
4.
faktory politické (totalitní x demokratické režimy, totalitní režim využívá blok společenských potřeb a
blok rozvoje člověka VS k manipulaci s lidmi, v demokratických režimech pravicové vlády inklinují
spíše k potlačení VS, levicové vlády VS více akcentují)
8. Postavení VS v národním hospodářství
Národní hospodářství představuje soustavu subjektů a vztahů mezi nimi. NH lze třídit podle různých znaků:
a)
podle charakteru technologické příbuznosti produkce výrobků a služeb, kterými jsou uspokojovány potřeby
subjektů
5
b)
-
odvětví výroby
-
odvětví služeb
podle úlohy v procesu reprodukce (tvorba, rozdělování, spotřeba)
-
c)
primární sektor (těžba, zemědělství)
sekundární sektor (průmysl)
terciální sektor (služby)
kvartérní sektor (věda, výzkum, zdravotnictví, školství)
podle způsobu financování !!!!
-
privátní /tržní/ sektor (domácnosti, firmy)
veřejný /netržní/ sektor
V tržním sektoru působí subjekty, které získávají prostředky na svůj provoz a rozvoj prodejem svých produktů
na trhu za tržní cenu.
Ve veřejném sektoru působí subjekty, které získávají prostředky na svůj provoz a rozvoj z přerozdělovacích
procesů (z rozpočtu vlády, obce, kraje, nadace, darů).
V praxi nelze přesně oddělit veřejný a tržní sektor. Pro příslušnost k VS není rozhodující forma
vlastnictví, ale způsob financování !!!
9. Posuzování rozsahu VS
Dosud neexistuje optimální model rozsahu a struktury VS. Lze konstatovat, že neexistuje jednoznačná závislost
mezi velikostí VS a kvalitou ekonomického růstu. Rozvoj VS a růst objemu státních výdajů se projevují celou
řadou protichůdných jevů = pomoc VS při řešení tržních selhání x neefektivnost byrokracie a státní produkce,
atp.).
Rozsah VS závisí na vládnoucí politické straně, na jejích ideologických principech (pravice x levice), které
realizuje pomocí vlády a dalších orgánů. Ekonomicky je existence VS vyvolána selháními trhu.
Rozbor závislosti VS a ekonomického růstu lze kromě všeobecné úrovně zkoumání vztahu veřejných výdajů a
ukazatelů ekonomického růstu analyzovat i na úrovni dílčích vztahů – nejvýznamnější okruhy:
1.
příčiny růstu VS (v tržních ekonomikách lze pozorovat soustavný růst VS /hlavně díky transferovým
platbám/, Wagnerův zákon „podíl státních výdajů na národním produktu se zvyšuje přímo úměrně s růstem
objemu produkce na jednoho obyvatele“ ⇒ podíl státních výdajů na národním produktu je přímým
důsledkem ekonomického růstu.)
-
vliv vývoje poptávky na růst VS
a) daňové ceny (spotřebitel nezná přesnou výši ceny statků produkovaných VS, tak vzniká fiskální
iluze ⇒ nadměrná nebo nedostatečná poptávka)
b) vývoj příjmů (nárůst příjmů ovlivňuje růst poptávky po netržních statcích ⇒ zvýšení výdajů VS)
c)
komplementarita a substituce (např. růst výdajů v soukromém sektoru si následně vyžádá růst
výdajů ve VS – silnice, letiště, atp.)
d) preference a zájmy (někdy vedou k růstu jindy k poklesu výdajů VS, např. negativní dopad
soukromé reklamy na poptávku po netržních statcích)
e)
-
struktura a množství obyvatel ( určité veřejné výdaje přímo souvisí s velikostí určitých věkových a
sociálních skupin obyvatelstva – staří, nezaměstnaní)
vliv vývoje nabídky na růst VS
a)
charakter technologií ve VS (pro činnost VS se užívá především kvalifikovaná živá práce /úředník/
⇒ potřeba hodně pracovníků, které nelze nahradit stroji
b) poměr cen vstupů pracovního procesu (živá práce = nejdražší pracovní vstup)
Nahradit živou práci zhmotnělou (počítače, sítě, …) je ve VS složité a omezené. Rozhodující podíl živé
pracovní síly a její vysoká cena jsou považovány za rozhodující faktor růstu veřejných výdajů.
6
Baumolův zákon „růst produktivity v soukromém sektoru vede k růstu mezd v tomto sektoru, to
vyvolává tlak pracovníků veřejného sektoru na zvýšení mezd i když v tomto sektoru k růstu
produktivity nedošlo“.
2.
vztah odvětví veřejných služeb a ekonomického růstu (veřejné služby sehrávají akcelerační roli v procesech
ekonomického růstu /zkvalitňují lidský potenciál/.
10. Veřejná volba – podstata, formy, základní postupy, problémy veřejné volby.
V rámci VS existuje řada problémů efektivního rozhodování, cílem je dosažení:
-
optimální fiskality (optimální vztah mezi příjmy a výdaji)
-
efektivní alokace.
V praxi existují dva přístupy:
a.
ekonomický, který sleduje dosažení obou cílů uplatněním ekonomických metod a nástrojů
(užití tohoto přístupu v praxi je sporné, protože neexistuje jednoduchá metoda, jak stanovit
prospěšnost veřejného statku ve srovnání s jiným statkem. Nereálnost ekonomického přístupu
je dána také tím, že uvažuje jen základní ekonomické subjekty /spotřebitelé x výrobci =
ekonomický trh/ v reálu však existuje subjektů více /úředníci, politici, …)
b.
ekonomicko-politický, který sleduje dosažení obou cílů uplatněním politických procedur (v
rámci demokratických procesů lze rozhodovat o problémech, o kterých nelze rozhodovat tržní
cestou, každý z účastníků společenského života /firmy, občané, byrokracie, zájmové skupiny,
daňoví poplatníci, … = politický trh/ má své cíle a preference, dopady realizovaných opatření
v oblasti VS budou tedy pro různé účastníky budou různé. Jaké množství kolektivních statků
za jakou cenu se bude produkovat se týká každého občana, proto ten musí mít právo přímo či
nepřímo o tom rozhodovat. To jakými mechanismy se tak děje popisuje teorie veřejné volby.
Tato teorie je významná všude tam, kde je ekonomický /tržní/ mechanismus nahrazen
politickým systémem rozhodování.
Veřejná volba hlavním předmětem úvah je mechanismus, jak jsou v průběhu veřejné volby individuální
názory transformovány do kolektivních rozhodnutí
-
kolektivní rozhodnutí /i demokratická/ jsou ve srovnání se soukromými rozhodnutími donucovací
-
veřejná volba přináší jen jeden závěr v každé otázce ⇒ nedělitelnost kolektivních rozhodnutí.
Nástrojem volby v tržním systému je cena v případě veřejné volby je nástrojem rozhodnutí voličskými hlasy.
Dva hlavní problémy veřejné volby:
1.
jak donutit voliče /spotřebitele veřejných statků/ projevit preference
2.
jak integrovat individuální preference do kolektivních rozhodnutí.
ZÁKLADNÍ POSTUPY VEŘEJNÉ VOLBY.
Pravidlo jednohlasné shody: všichni zúčastnění musí souhlasit, rozhodnutím není možno zhoršit situaci
žádného z voličů (problém je, že zachovává i původní neoptimální rozdělení důchodů).
Nevýhody :
- časové průtahy
- vydírání jedincem
Většinové pravidlo: mohou být schválena rozhodnutí, která zhorší situaci některých jedinců, ale nemohou
být schválena rozhodnutí, která zhorší situaci každého.
Nevýhody:
-
schválení neefektivních a nespravedlivých návrhů
-
tyranie většiny
Nevýhody lze eliminovat zavedením potřebné kvalifikované (2/3) většiny pro schválení návrhů (ne ½).
7
Existují dvě formy vyjádření občanů (obě mají svá úskalí):
-
přímé hlasování (referendum)
-
nepřímé hlasování (prostřednictvím parlamentu).
VYBRANÉ PROBLÉMY VEŘEJNÉ VOLBY:
1. hlasovací paradox – v jeho důsledku může docházet k netranzitivnosti výsledku hlasování v důsledku toho
nemůže žádný z projednávaných návrhů získat většinu (tranzitivita = X>Y, Y>Z, X>Z, zápis X> Y>Z<
<X
netranzitivita = X>Y, Y>Z, ale X<Z, zápis X> Y>Z>
>X) v případě, že se hlasuje systémem prosté většiny o
více něž dvou návrzích může dojít k tomu, že i když jsou volby jednotlivých voličů tranzitivní celková volba
je netranzitivní, z toho vyplývají dvě nebezpečí:
-
cyklická volba (žádné z navrhovaných opatření nemůže jednoznačně zvítězit)
-
manipulace s pořadím hlasování o projektech (v závislosti na pořadí hlasování by vycházely různé
výsledky volby)
hlasovací paradox se vyskytuje v případě hlasování prostou většinou, o více než dvou návrzích a v případě,
kdy má někdo z voličů dvouvrcholovou preferenci.
Grafická ukázka dvouvrcholové preference;
pořadí
volič
1
B
2
C
3
A
X
Y
Z
volič B má dvouvrcholovou preferenci
projekt
Hlasovacímu paradoxu lze předcházet :
-
pluralitním hlasováním (voliči seřadí návrhy podle svých preferencí, vítězí varianta, která se
nejvícekrát umístila na prvním místě)
-
metoda přidělování bodů jednotlivým variantám (varianta, která získá nejvíce bodů vítězí)
(Arrowův teorém nemožnosti: “neexistuje žádná hlasovací metoda na principu většinového pravidle, která
nezávisí na pořadí jednání, zaručuje efektivnost a respektuje individuální preference.)
2. volič medián /poziční diktátor/ - může díky svému postavení ve volebním souboru zaručit vítězství jednoho
nebo druhého návrhu. Volič medián rozděluje lichý soubor na dvě stejné poloviny.
11. Ze zadané varianty určit, zda hrozí hlasovací paradox.
12. Veřejné statky – charakteristika, členění podle způsobu spotřeby, podle vlivu státu
na rozhodování o alokaci zdrojů na produkci a na rozdělování mezi spotřebitele,
podle ekonomických vlastností
Veřejné statky jsou zboží a služby, které poskytuje VS a tyto vyrábí buď ve státních podnicích nebo je nakupuje
od soukromého sektoru. Zdrojem financování jsou veřejné rozpočty. Jedná se o takové statky jejichž produkci
nemůže zabezpečit trh v důsledku tržních selhání. Celkový užitek pro všechny je větší než náklady na jejich
výrobu, ale užitek pro jednotlivce by byl nižší než náklady na výrobu statku ⇒ jednotlivec nemá zájem o jeho
výrobu.
Členění veřejných statků:
1. podle způsobu spotřeby ( někdy nazývané třídění statků podle ekonomických kritérií: čistě soukromé statky x
čistě veřejné statky)
- čistě veřejné statky
8
-
částečně veřejné (smíšené) statky
veřejně poskytované soukromé statky
2. podle vlivu státu na rozhodování o alokaci zdrojů na produkci a na rozdělování mezi spotřebitele (někdy
statek
tržní alok. mech. a tržní cena st. intervence do alokace
nazývané třídění statků podle
čisté
tržní
st.
ano
ne
institucionálních kritérií )
polotržní st. ano
ano
netržní
st.
ne
ano
- netržní veřejné statky
- polotržní veřejné statky
- poručnické veřejné statky
3. podle ekonomických vlastností
- statky s vlastností nerivality
- statky s vlastností nevylučitelnosti
- statky s vlastností vylučitelnosti
13. Čistě veřejné statky – charakteristika, úloha VS v jejich poskytování
14. Částečně veřejné (smíšené) statky – charakteristika, úloha VS v jejich poskytování
15. Veřejně poskytované soukromé statky – charakteristika, úloha VS v jejich poskytování
16. Nástroje přidělování veřejných statků, problém jednotné spotřeby
17. Určení efektivní nabídky veřejných statků pomocí křivky produkčních možností a indiferenčních
křivek
18. Určení efektivní nabídky veřejných statků pomocí křivky poptávky a nabídky
19. Určení velikosti veřejných výdajů na dělitelné projekty (při fixním a měnícím se objemu rozpočtu)
20. Určení velikosti veřejných výdajů na nedělitelné projekty (při fixním a měnícím se objemu rozpočtu)
21. Určení velikosti užitku vyvolaného veřejnými výdaji
22. Problémy spojené s hodnocením efektivnosti veřejných výdajů
23. Příčiny růstu veřejných výdajů
Odpovědi na tyto otázky diktovala Doc. Bervidová při první přednášce, proto odkazuji
na vlastní poznámky (nevím jak bych je ještě zredukoval).
24/ Funkce VS (alokační, distribuční, stabilizační, regulační, stimulační, kontrolní)
1.
2.
3.
4.
5.
6.
alokační (zabezpečuje tvorbu veřejných statků)
redistribuční (přerozdělování důchodů)
stabilizační (makroekonomické působení vlády s cílem zajistit ekonomický růst, stabilitu cen,
zaměstnanost – nástroje fiskální a monetární politika)
regulační (omezování nežádoucích vlivů působících na rovnováhu ek. vývoje)
kontrolní (efekty z působení VS by měly odpovídat výdajům na ně vynaloženým)
stimulační (podpora a ovlivňování chování soukromého sektoru k posilování ekonomické
rovnováhy)
25. Podstata, pojem a funkce státního rozpočtu
Podstata
- je v rozdělování (distribuci), ale hlavně v přerozdělování (redistribuci) důchodů
Pojem - nutné rozdělit na 5 pojmů:
1) centralizovaný peněžní fond
- peněžní prostředky soustředěné do působnosti státu na principu nenávratnosti a neekvivalentního způsobu
rozdělování
2) bilance příjmů a výdajů (účetní dokument)
- rozvrhy předpokládaných příjmů a výdajů
3) finanční plán
9
- dělá se pro rozpočtové období a zahrnuje i rozpočtovou závěrku (úroveň příjmů a výdajů státu = bilance
hospodaření)
4) ekonomický vztah
- shromažďování a rozdělování peněžních prostředků
5) právní norma
- finanční zákon, tj. usnesly se na něm vrcholné zákonodárné sbory (u nás Parlament ČR)
Funkce státního rozpočtu
1) alokační
- stát alokuje prostřednictvím SR zdroje do produkce kolektivních statků především pro obyvatelstvo
- jako zdroje krytí nákladů na tyto statky jsou daně (důchodové, majetkové i spotřební)
- nutné též dosáhnout paretovské optimality
2) redistribuční
- přerozdělování HNP (ND) s cílem zmírnit důchodové a sociální nerovnosti ve společnosti s tržní
ekonomikou
3) stabilizační
- uplatňuje se od 30. let 20.století - hospodářská krize
- přispívá ke stabilizaci ekonomiky
- vestavěnými stabilizátory jsou hlavně daně
4) regulační
- uplatňována v době nerovnovážného ekonomického vývoje
- jde o přímé zásahy do soukromého sektoru (regulace cen, mezd, zaměstnanosti)
5) kontrolní
- kontrola příjmů a výdajů SR
26. Rozpočtové zásady
- pravidla jimiž by se měl řídit celý rozpočtový proces
1) zásada úplnosti
- ve SR se mají projevit pokud možno všechny finanční operace vlády a centrálních institucí
- příjmy a výdaje - zachytit brutto systémem, tj. v úplných částkách
- z výše uvedeného je možné sledovat finanční politiku státu
- oslabeno může být existencí státních peněžních fondů
2) zásada jednotnosti
- veškeré příjmy a výdaje procházejí jedním centrálním rozpočtem (státní pokladnou)
- jsou zachyceny v jediném dokumentu a jednotným způsobem
- z důvodu existence mimořádných, dodatečný a doplňkových rozpočtů se v této souvislosti uplatňuje
zásada rozpočtové plurality
3) zásada reálnosti
- souvisí se zamezením rozpočtových přesunů, tzv. zápovědní veriment
- jde tedy o zamezení převodů výdajů pro určitý účel na účel jiný
4) zásada každoročního sestavování a schvalování
- tato zásada zavedena z důvodu prohloubení parlamentní kontroly
- rozpočet se tedy sestavuje každý rok pro rozpočtové období, které je většinou od 1.1. - 31.12.
- pokud se do počátku rozpočtového období nestačí schválit rozpočet jede se dle rozpočtového provizória
5) zásada vyrovnanosti
- zlaté pravidlo rozpočtové politiky
- výdaje se sestavují tak, aby se rovnaly příjmům
10
- dnes se využívá spíše přebytkového, ale hlavně deficitního (schodkového) financování
6) zásada publicity
- jde o to, aby se zabránilo tajnému hospodaření vlády
- vše probíhá veřejně a tiskne se v tisku nebo v podobě právní normy ve sbírce zákonů
7) zásada přehlednosti
- pevné stanovení věcné struktury rozpočtů
- jde tedy o rozpočtovou skladbu (rozdělení do kapitol, skupin, oddílů, pododdílů, paragrafů, položek a
seskupených položek)
27. Charakterizujte rozpočtové pravidlo určení navrhovatele rozpočtu, způsobu
vypracování výdajové stránky, přednosti výdajů před příjmy, schvalování
rozpočtu, alokace výdajů
1) p.určení navrhovatele rozpočtu
- zákonné určení instituce (u nás Ministerstvo financí ČR)
- jejich povinností je vypracovat návrh státního rozpočtu
2) p.způsobu vypracování výdajové stránky rozpočtu
- určuje kdo a jakým způsobem vypracovává návrh výdajů SR
- existuje několik možností
- např. návrh vypracuje každým ministr za svůj resort při daném rozsahu rozpočtových výdajů
3) p. přednosti výdajů před příjmy
- převládá názor, že:
- příjmy SR by se měly užívat ke stabilizaci ekonomiky
- výdaje k ekonomickému růstu
4) p. schvalování rozpočtu
- dáno podle toho jak je zakotvena v ústavě zákonná moc
- tj. zda existuje 1 nebo 2komorový parlament
5) p. omezení přesunů v rozpočtu
- zákonně vymezené možnosti přesunu jednotlivých položek v rámci struktury výdajů
- přesuny jsou do značné míry či zcela zablokovány
6) p. alokace výdajů
- např. uplatňováno v zemích, které jsou členěny (federace - USA)
- v USA je tzv. federální program, kde je část výdajů k zabezpečení potřeb na úrovni federace
- zbývající část výdajů je alokována pro zabezpečení potřeb jednotlivých územních celků (států) podle
nějakého klíče
- dalším příkladem EU - zde je nadnárodní rozpočet a pod ním státní rozpočty jednotlivých států
28. Charakterizujte rozpočtové pravidlo vymezení příjmů , výdajů a rezerv,
rozpočtového provizória, časového užití a účelovosti výdajů, úhrady rozpočtově
nezajištěných potřeb, sestavení a schvalovací procedury státního závěrečného účtu
7) pravidlo vymezení příjmů , výdajů a rezerv
- zákonné vymezené všech druhů příjmů i všech forem výdajů SR
- + reservy pro krytí nevyhnutelných a nepředvídaných výdajů, ty navrhuje vláda a schvaluje parlament
8) p.rozpočtového provizória
- pojistka pro případ, že k 1. dni rozpočtového období nebude schválen rozpočtový zákon (nedohodli se,
je válka, hospodářská krize apod.)
9) p. časového užití a účelovosti výdajů
11
- vymezuje možnosti, k jakým účelům lze výdaje v rámci rozpočtového období poskytnout a v jakém
časovém horizontu
10) p.úhrady rozpočtově nezajištěných potřeb
- řeší situaci, kdy v průběhu rozpočtového období vznikne potřeba nezajištěné úhrady
- lze řešit
- vláda použije zdroje z vytvořené rezervy
- využije se zákonné rozpočtové opatření (přesuny rozpočtových prostředků mezi
jednotlivými druhy příjmů nebo výdajů
- použije mimorozpočtové zdroje, pokud existují
- zajistí úhradu vyššími příjmy nebo úsporami na jiných výdajích (odloží méně
naléhavé úkoly a získá potřebou částku)
11) p.sestavení a schvalovací procedury státního závěrečného účtu
- určuje instituci, která s ostatními ústředními orgány sestavuje státní závěrečný účet
- ten obsahuje výsledky hospodaření s rozpočtovými prostředky
- v případě přebytku navrhuje vláda parlamentu způsob rozdělení
- v případě deficitu navrhuje řešení deficitu
12)
všeobecné pravidlo - neúčelovost příjmů (příjmy nejsou k ničemu vázány)
29. Rozpočtová soustava
- soustava veřejných rozpočtů včetně vztahů fungujících uvnitř této soustavy a instituce, které zabezpečují
chod
Obecně rozpočtová soustava unitárního státu zahrnuje:
• státní rozpočet (ústřední) - nejvyšší
- příjmy a výdaje tvoří jediný celek
- dílčí součástí SR jsou také rozpočty subjektů hospodářících se státními financemi
• regionální rozpočty - střední úroveň
- jsou to rozpočty regionů, komunit, provincií, oblastí
• místní rozpočty - nejnižší úroveň
- rozpočty místních orgánů a samospráv (u nás rozpočty obcí)
- dílčí součástí rozpočtu obce jsou také rozpočty subjektů hospodařících s financemi obcí
- existují veřejno-právní organizace (školy, nemocnice, ...) - mohou být vyčleněny dílčí části rozpočtu
státního a rozpočtu obce
• rozpočty finančních účelových fondů
- rozpočty fondů
- mohou být zřízeny na úrovni státu, regionu či místních orgánů
• soustava rozpočtových orgánů
- orgány, které mají právo provádět rozpis SR a obcí, ... (Parlament ČR, ministerstva, ...)
- orgány, které kontrolují (finanční úřady)
• peněžní vztahy spojené s tokem peněžních prostředků v rámci rozpočtové soustavy
- vztahy se vyvíjely dlouho
- vyplynuly ze 3 základních modelů
1) model jediného rozpočtu
- rozpočet vyššího stupně zahrnuje vlastní rozpočet + celkový sumář rozpočtů nižších stupňů
- př. rozpočet provincie - její příjmy a výdaje + sumář rozpočtů provinčních měst
2) model relativní samostatnosti rozpočtů
- rozpočet vyššího stupně zahrnuje, kromě vlastního rozpočtu, jen některé příjmy a výdaje rozpočtů nižších
stupňů = některé články rozpočtové soustavy jsou tedy relativně samostatné, resp. samosprávné
- př. dotace z vyššího rozpočtu jsou jeho výdajem, ta dotace jde do nižšího rozpočtu a tam je příjmem
3) model autonomie rozpočtů
12
- SR je zcela oddělen od ostatních veřejných rozpočtů
- souhrnný rozpočet zjistíme pouze sumarizací příjmů a výdajů
30. Rozpočtový proces
1) sestavení návrhu rozpočtu a práce s ním spojené
- nutní dělat včas kvůli informacím a též kvůli projednání před schválením v zákonodárném sboru
2) projednání a schválení rozpočtu v zákonodárném sboru
- složitá procedura
- mohou nastat komplikace, když se návrh vrátí k jeho dodatečnému upřesnění, dopracování nebo
přepracování
- může docházet k prosazování protichůdných zájmů politických stran
3) problematika změny rozpočtů
- jsou to určité zásahy do rozpočtu během rozpočtového období
- tzn. rozpočet může být korigován
- změna se provádí rozpočtovým opatřením
- většinou jsou nezbytné přesuny ve výdajích
4) realizace veřejného rozpočtu
- jde o pokladní plnění rozpočtu
- tj. úkoly spojené s inkasem příjmů SR a používání jeho prostředků ve výdajích (čerpání rozpočtu)
- toto zabezpečují banky, u SR je to cedulová banka - ČNB
5) naplnění kontrolní funkce SR během rozpočtového období
- orientováno především na pokladní plnění rozpočtu
- je vedeno jednak ze strany peněžního ústavu a jednak rozpočtovými orgány zodpovědnými za
realizace rozpočtu
6) postrozpočtová kontrola plnění účtu
- je po skončení rozpočtového období
- sestaví se státní závěrečný účet
31. Daňové a nedaňové příjmy státního rozpočtu
Daňové
• poplatky (dálniční známka, ...)
• cla
• daně
• odvody
• pojistné sociálního zabezpečení
Nedaňové
• příjmy od stáních podniků
• příjmy od rozpočtových a příspěvkových organizací
• přijaté úroky a výnosy ze státního majetku
• splátky vlastních úvěrů (domácí, cizí)
• splátky návratných finančních výpomocí
• emisní výnosy ze státních cenných papírů
Pozn.:
Pro konkrétní charakteristiku příslušných příjmů odkazuji na další otázky, kde jsou podrobněji rozebírány. Tudíž
berte toto jako pouhé rozdělení příjmů na daňové a nedaňové.
32. Členění příjmů SR podle zdrojů
13
1) daně
- zákonem stanovené platby nenávratného charakteru
- právní norma stanovuje metodiku výpočtu daně
- vybírají finanční úřady i jiné státní orgány
- daň je finanční vztah mezi plátcem daně a státem
- daně se vybírají od soukromopodnikatelských subjektů a od obyvatelstva
2) odvody
- povinné zákonem
- platby nenávratného charakteru
- odčerpávání části výnosů od státních podniků, rozpočtových a příspěvkových organizací
- ekonomická podstata - přerozdělování finančních prostředků v rámci státního vlastnictví majetku
3) poplatky
- platby za úkony či jinou činnost státních a místních orgánů, k nimž dali poplatníci podnět nebo jsou v
jejich zájmu provedeny (ověření listiny, ...)
- věcná podstata - zabránit zatěžování státních orgánů
- ekonomická podstata - opatření peněžních prostředků na úhradu veřejných potřeb
- poplatky lze vybírat
- kolkovými známkami (pouze st.org. pod 1000,-- Kč)
- hotové - org.obce
- exekučními formami
- poplatky - státní (správní a soudní)
- místní
4) cla
- specifická forma příjmů
- stát kontroluje dovoz, vývoz a průvoz zboží
- nástroj obchodní politiky - plní státní nebo městské pokladny
- výběr cla je kapitalizační akt = stát odčerpává část prodejní ceny výrobku s přesunutím celního
břemene až na koupěschopnou poptávku
- cla valorická - sazba stanovena v % z fakturované ceny nebo z hodnoty zboží
- cla technická - pevné stanovení sazby dle technické jednotky (kg, ks, ... zboží)
- cla klouzavě diferencovaná - celní sazby odstupňovány buď podle cla valorického nebo technického
- cla kombinováná - sazba je kombinací cla valorického a technického
- cla klouzavě pohyblivá - zabránit, aby zboží zahraniční mělo podmínky realizace výhodnější než zboží
domácí - clo je tedy vyměřováno podle hodnoty zboží a podle pohybu cen na vnitřním trhu
- mezinárodní smlouvy - mohou být zboží bez cla
- celní území obklopeno celními ohradami - zpravidla splývá v jeden celek - státní území
- celní unie - na základě dohod států
- GATT - Všeobecná dohoda o clech a obchodu - má 4 části
5) splátky
- platby na základě poskytnutých půjček nebo finančních výpomocí
- plně návratné služby = vrací se vše včetně úmoru a úroků
- částečně návratné dluhové služby = vrací se bez úroků
6) emisní výnosy
- příjem SR z emitovaných státních dluhopisů
- formy jsou státní obligace a státní pokladniční poukázky
33. Hlediska pro členění příjmů státního rozpočtu
podle:
• zdroje tokového debutu - odkud zdroje plynou:
- od soukromých podnikatelských subjektů (FO a PO)
- z veřejných podniků
- rozpočtových a příspěvkových organizací
- příjmy pocházející od obyvatelstva
- příjmy z tuzemska nebo ze zahraničí
• podle pravidelnosti
- příjmy pravidelné - stálý a trvalý zdroj SR (např. DPH, příspěvky na sociální zabezpečení, ...)
14
-
příjmy nepravidelné - jednorázové, mimořádné a dočasné (státní půjčky, výnosy z emise dluhopisů,
jednorázové mimořádné daně, ...)
• podle stupně dobrovolnosti
- příjmy zákonem vynucené - povinnost odvést určitou částku ve prospěch SR
- příjmy dobrovolné - státní půjčky, dary, výnosy z emisí státních dluhopisů
• podle vlivu ne měnu
příjmy povahy finančně-politické - vznikají redistribucí stávajícího množství peněz ve prospěch
státu (daně)
příjmy povahy měnově-politické - vznikají emisí nových peněz (kreací) - zvýšení oběživa (má i
inflační důsledky)
• podle vlastnické dispozice
- příjmy založené na státním vlastnictví majetku - jdou od státních podniků nebo od státních
rozpočtových a příspěvkových organizací
- příjmy mající původ v soukromém vlastnictví podniků
• podle ekonomického rámce
- příjmy získané na základě makroekonomických rozhodnutí - uplatňuje se fiskální politika, naplňuje
vazby mezi monetární a rozpočtovou politikou
- příjmy mikroekonomické povahy - souvisí s dopady daňového břemene, daňových sazeb, přímých
a nepřímých daní
34. Faktory ovlivňující výší příjmů státního rozpočtu
• úroveň a vývoj cenové hladiny
- ceny zboží a služeb souvisí s příjmy SR = čím vyšší ceny - tím vyšší základ daně - tím vyšší příjem do
SR
• úroveň vlastních nákladů podnikatelské sféry
- náklady ovlivňují výší zisku tedy základ daně z příjmu a tedy výší příjmu SR
• z koncepce mzdové politiky
- mzdová politika působí na velikost zdanitelných příjmů zaměstnanců (mzdové náklady ovlivňují základ
daně) - ovlivňují výši příjmu do SR
•
zdaňování bezpracných příjmů
- např. úroky z vkladů, výhry, dividendy, ...
- záleží na tom, zda stát toto zdaňuje a jaký je stupeň zdanění, a to má vliv na výší příjmů do SR
• koncepce dotační a subvenční politiky
- je určena vůči okruhu některé podnikatelské sféry (např. zemědělství)
- jejich poskytnutí může vést k zisku, který je předmětem zdanění
• podíl příjmu získaných na základě vlastnické dispozice a mocenské povahy
- vlastnická dispozice - stát vlastní majetek a má právo vyžadovat po státních podnicích, státních
rozpočtových a příspěvkových organizací odvod části jejich důchodů ve prospěch SR
- mocenská povaha - stát má právo ukládat daňovým poplatníkům povinnost platit daně
35. Výdaje státního rozpočtu – charakteristika, členění podle funkcí státu a podle
závaznosti.
Výdaje státního rozpočtu – představují peněžní vztahy rozdělování a použití centralizovaného peněžního
fondu na principu nenávratnosti
Dva typy výdajů:
- na nákup zboží a služeb
15
-
transferové platby (výplaty starobních a invalidních důchodů, výplaty v nezaměstnanosti, …)
Členění výdajů podle funkcí státu:
-
ekonomického charakteru (výdaje jsou spojeny se zásahem státu do ekonomiky – výdaje na velké
investice, do vědy a výzkumu, atd.)
-
na státní správu, armádu a bezpečnost
-
na sociální, zdravotní, školské a kulturní účely
-
na splácení státního dluhu
Z pragmatického hlediska je uplatňováno členění výdajů na :
-
investiční (účelově určeny k financování investic)
-
neinvestiční – povahy osobní (mzdy a ostatní osobní výdaje)
– povahy věcné (výdaje na údržbu, opravy, materiál, služby, provoz)
Členění výdajů státního rozpočtu podle závaznosti:
1.
mandatorní výdaje – jsou takové, které nemohou být změněny bez zákonů, které je upravují (sociální
dávky, důchody)
– dělají 53 % státních výdajů
2.
fakultativní výdaje – vláda může měnit bez omezení (výdaje na školství, armádu, policii atd.)
3.
quazimandatorní výdaje – nejsou bezprostředně upraveny zákonem (platy státních zaměstnanců)
– přičtením k mandatorním výdajům to dělá 83 % státních výdajů
36. Výdaje státního rozpočtu – charakteristika, členění podle ekonomického určení a
podle cíle financování.
Výdaje ekonomického charakteru –jsou spojeny se zásahem státu do ekonomiky (např. prostřednictvím
výdajů na velké investice, do vědy a výzkum, aj.), kdy stát musí zabezpečovat
jak infrastrukturu, tak i progresívní odvětví a přitom sledovat ekonomický vývoj.
Členění výdajů podle cíle financování:
1.
transfery domácnostem (důchody, dětské přídavky, porodné)
2.
veřejná spotřeba obyvatel (kultura, věda)
3.
dotace – podnikům, nižším územním správním celkům
4.
veřejná spotřeba státu (soudnictví, financování policie)
5.
bytová politika (příspěvky na stavební spoření)
6.
kapitálové výdaje (investice)
7.
transfery do zahraničí
8.
vládní úvěry
9.
dluhová služba (výplaty úroků z půjček, úvěrů)
37. Vztah příjmů a výdajů státního rozpočtu, přístupy k otázce vyrovnanosti státního
rozpočtu, možnosti řešení deficitu státního rozpočtu.
1. vyrovnaný státní rozpočet
V=P
2. nevyrovnaný státní rozpočet
V≠P
a)
P > V ⇒ přebytkový rozpočet
16
b) P < V ⇒ schodkový (deficitní) rozpočet
Podle Maastrichtské smlouvy se pro vstup do EU požaduje:
-
schodek veřejného rozpočtu max. 3 % HDP
-
veřejný dluh max. 60 % HDP
Možné řešení deficitu státního rozpočtu:
-
vydáním (emisí) nových peněz (je zakázáno)
-
vydáním státních dluhopisů = zvyšování zadluženosti státu
38. Státní dluh, příčiny státního dluhu, dluh přechodný, dlouhodobý, vznik státního
dluhu.
39. Státní dluh – přechodný, dlouhodobý, interní, externí. Posuzování velikosti státního
dluhu.
Příčiny státního dluhu:
- tzn., že státní rozpočet je deficitní charakteru
a)
u příjmů (nízké příjmy) - nedostatečná daňová základna
- neadekvátní daňové sazby
- úroveň daňové služby = schopnost finančních úřadů vybrat daně
b) u výdajů – nejčastější příčinou jsou především transfery do sociální oblasti (důchody, atd.)
– neočekávaný růst mandatorních výdajů
c)
kombinace a) i b)
Státní dluh z časového hlediska:
a) přechodný – kryje výkyvy hospodaření státu v běžném rozpočtovém období
b) dlouhodobý – trvalé deficitní hospodaření státu
Vznik státního dluhu:
-
vzniká úhradou schodku státního rozpočtu
zdrojem úhrady může být:
a)
půjčka ze zahraničí – jde o tzv. externí (vnější) dluh
–
–
projevuje se vznikem nebo zvýšením zahraničního veřejného dluhu
projeví se nárůstem pasivního salda běžného účtu platební bilance
b) půjčka od domácích subjektů – interní (vnitřní) dluh
–
–
vzniká půjčkami od obyvatelstva a od podnikatelských subjektů včetně bank
tyto půjčky mají podobu prodeje státních obligací a státních pokladničních poukázek
Státní obligace – cenné papíry, které se vydávají ke krytí deficitu státního rozpočtu se střednědobou (do 5
let) nebo dlouhodobou splatností (10 – 15 let i 20 – 30 let)
Státní pokladniční poukázky – používají se ke krytí deficitu státního rozpočtu v případě, že lze uhradit tento
dluh do 1 roku (krátkodobý dluh) při přechodném nedostatku státního
rozpočtu (měsíce, dny)
Velikost státního dluhu – posuzuje se podle jeho podílu na HDP
Státní dluh ČR (k 31.12.) v roce 2000 – 307,2 mld. Kč = 15,9 % HDP
Posuzování velikosti státního dluhu – ukazatelé:
17
a)
poměr k HDP – lze posoudit likviditu ekonomiky a likviditu tržeb investorů
b) podíl placených úroků z dluhu na HDP – ukazuje na potřebu daní k úhradě úroku
c)
podíl dluhu v rukou veřejnosti na HDP – váha celkového dluhu systému likvidity
veřejný dluh
suma likvidních aktiv
= nabídka peněz v ekonomice v %
40. Otázka splácení dluhu, velikosti placených úroků (pro obyvatelstvo, pro stát)
Otázka splácení dluhu
-
státní dluh není nutné splatit, neboť stát je věčný a splatné dluhopisy jsou splaceny emisí nových
dluhopisů - dluh je refundován
dluh by měl být ve snesitelných mezích
Otázka velikosti placených úroků (pro obyvatelstvo, pro stát)
- úroky se platí z daní vybraných od poplatníků
- veřejnosti jsou vráceny úroky v podobě výplat z části daní
- výplata úroků představuje dluh, který si poplatníci jako držitelé dluhu dluží sami sobě
- z uvedeného je zřejmé, že státní dluh nemůže být zátěží pro obyvatelstvo narozdíl od soukromého
sektoru, kde dlužím jiné osobě
- tvrzení „dlužíme sami sobě“ neuvažuje fiskální zhroucení státu a neuznání dluhu státem
Velikost placených úroků - jiné negativní dopady
a)
daně jsou pro ekonomiku břemeno, které je představováno ztrátou, která vzniká v důsledku vybírání
těchto daní
b) s rostoucím podílem daní roste omezování státu v oblasti měnové a fiskální politiky a tím je ztížení vliv
státu na ekonomický růst
41. Státní dluh jako břemeno pro budoucí generace
-
záleží na tom, z jakých zdrojů jsou veřejné výdaje financovány - 3 způsoby
1) daněmi
- znamenají stažení zdrojů ze spotřeby
- čili omezení blahobytu současné generace
- budoucí generace se nezatěžuje
2) domácí půjčkou
- stažení zdrojů z tvorby kapitálu (úspor)
- současná generace se nezatěžuje
- budoucí generace se zatěžuje, protože bude mít k dispozici menší zásobu kapitálu = menší důchody
- pokud však užitek bude realizován v budoucnosti - je přenos břemena oprávněný
- poté je nutné rozdělit rozpočet na běžný (financován daněmi) a kapitálový (financován půjčkami)
3) zahraniční půjčkou
- nevzniká snižování výdajů dané generace
- břemeno ponese budoucí generace, a to v důsledku úhrady dluhové služby
- tato generace už nedluží sama sobě, ale hradí daněmi úroky zahraničních investorů
Další otázky spojené s dopadem státního dluhu
Otázka vytěsňování investic
- úspory mohou být použity buď na financování investic nebo na financování deficitu
- zvyšuje-li se deficit, roste souhrnná poptávka vlády a soukromých investorů po půjčkách
- roste úroková míra a ta odrazuje od investic
18
-
zamezit růstu úrokové míry - musely by růst i úspory
Otázka deficitu ve velké otevřené ekonomice (v USA)
- může mít vliv na světový kapitálový trh
- může zvýšit celosvětové úrokové míry
- může vést k přílivu zahraničního kapitálu, což znamená zátěž pro budoucí generace
Otázka mobilizace úspor
- deficit může mít kladný vliv na mobilizaci úspor
- podmínkou je ovšem, aby úspory byly použity pro financování investic, nikoliv k úhradě běžných výdajů
státu
42. Vliv výdajů státního rozpočtu na velikost rovnovážného důchodu
Pokud víme, jak se určí rovnovážná úroveň důchodu při neexistenci státního rozpočtu /vládních výdajů/,
můžeme do modelu pouze zahrnout vliv vládních výdajů a určit novou rovnovážnou úroveň důchodu. Pro
zopakování rovnovážná úroveň důchodu při neexistenci státního rozpočtu:
Předpoklady modelu 1. fixní úroveň investic 2. investice jsou vnitřním faktorem 3. spotřeba je závislá na
důchodu
výdaje
M
C+I
celkové výdaje
J
N
C spotřeba (spotřební funkce – její sklon
je dán mezním sklonem ke spotřebě c)
C
L
a
I
I investice
45°
0
0K – rovnovážná úroveň důchodu
0J – úroveň výdajů
a – konstantní spotřeba
c – mezní sklon ke spotřebě
Y – celkový důchod
K
důchod
některé důležité vztahy
Y= C+I
C= a + cY
určení rovnovážné úrovně důchodu při neexistenci státního rozpočtu
Y=
1
* (a + I )
1− c
Vliv výdajů státního rozpočtu na velikost rovnovážného důchodu
Přidáním vládních výdajů stoupnou celkové výdaje tím dojde ke zvýšení rovnovážné úrovně důchodu z 0A na
0B
Předpoklady modelu 1. fixní úroveň investic 2. investice jsou vnitřním faktorem 3. spotřeba je závislá na
důchodu
19
výdaje
J
M
C + I + G celkové výdaje rozšířené o
C+I
vládní výdaje
C spotřeba (spotřební funkce – její sklon je
dán mezním sklonem ke spotřebě c)
C
G
I
a
G vládní výdaje
I investice
45°
0
A
B
0B – rovnovážná úroveň důchodu
0J – úroveň výdajů
a – konstantní spotřeba
c – mezní sklon ke spotřebě
Y – celkový důchod
důchod
některé důležité vztahy
Y= C+I+ G
C= a + cY
určení rovnovážné úrovně důchodu při existenci státního rozpočtu
(zahrnutí vlivu vládních výdajů)
∆Y =
1
* ∆G
1− c
Y=
1
* (a + I + G )
1− c
výpočet přírůstku důchodu
(derivace)
43. Vliv paušální daně na velikost rovnovážného důchodu
Paušální daň je vybírána fixní částkou nezávislou na důchodu, C + I představuje přímku celkových výdajů a
rovnovážná úroveň důchodu je 0A. Po zavedení paušální daně s výnosem DE se spotřební funkce sníží z C na
C′. Spotřebitel s důchodem 0E má po zaplacení daně důchod 0D. Spotřeba je rovna DF nikoliv DH. Rovnovážný
důchod se sníží z 0A na 0B.
Předpoklady modelu 1. fixní úroveň investic 2. investice jsou vnitřním faktorem 3. spotřeba je závislá na
důchodu
výdaje
M
C+I
C′ + I
J
celkové výdaje po zavedení daně
C
C′ spotřeba (spotřební funkce – snížení
zavedením daně)
H
F
I
I investice
45°
0
D
0B – rovnovážná úroveň důchodu
0J – úroveň výdajů
a – konstantní spotřeba
c – mezní sklon ke spotřebě
Y – celkový důchod
T – paušální daň
B
A
E
důchod
některé důležité vztahy
Y= C+I
C= a + c*(Y-T)
20
určení rovnovážné úrovně důchodu (zahrnutí vlivu paušální daně)
∆Y =
1
* ∆T
1− c
Y=
1
* (a + I − cT )
1− c
výpočet změny důchodu (derivace)
44. Vliv důchodové daně na velikost rovnovážného důchodu
Výše částky vybírané důchodovou daní je závislá na výši důchodu. Důchodová daň neposouvá celou spotřební
funkci C, ale pouze mění její sklon c (zavedení daně sníží mezní sklon ke spotřebě, snížení daně zvýší mezní
sklon ke spotřebě), protože s rostoucím důchodem roste daňový výnos a poměrně klesá i disponibilní důchod
jedince a obráceně.
Předpoklady modelu 1. fixní úroveň investic 2. investice jsou vnitřním faktorem 3. spotřeba je závislá na
důchodu
Modeluje případ snížení důchodové daně:
výdaje
C′′ + I celkové výdaje po snížení daně
M
J
C′ + I
C′′ spotřeba (spotřební fce., změna sklonu
snížením daně)
C′
a
I
I investice
45°
0
0B – rovnovážná úroveň důchodu
0J – úroveň výdajů
a – konstantní spotřeba
A
B
důchod
Y – celkový důchod
t – sazba důchodové daně
c – mezní sklon ke spotřebě
určení rovnovážné úrovně důchodu (zahrnutí vlivu paušální daně)
některé důležité vztahy
Y= C+I
C= a + c*(1-t)
Y=
1
* (a + I )
1 − c * (1 − t )
45. Vliv transferů státního rozpočtu na velikost rovnovážného důchodu
Transferem se zvýší důchod z 0A na 0B, přímka C se posune nahoru na C′. rovnovážný důchod bude 0F.
Spotřeba se zvýšila o ED. Zvýšení transferů je expanzivním hospodářským opatřením stejně jako zvýšení
vládních výdajů, výsledné zvýšení rovnovážného důchodu je však menší, protože část disponibilního důchodu
jedinců vzniklého transferem se umístí do úspor – o tuto část jsou potom menší spotřební výdaje.
Předpoklady modelu 1. fixní úroveň investic 2. investice jsou vnitřním faktorem 3. spotřeba je závislá na
důchodu
21
výdaje
M
C′ + I celkové výdaje po transferu
C+I
J
C′ spotřeba (spotřební funkce – zvýšení
C
transferem)
D
E
I
I investice
45°
0
A
F
0F – rovnovážná úroveň důchodu
0J – úroveň výdajů
a – konstantní spotřeba
c – mezní sklon ke spotřebě
Y – celkový důchod
R – transfer
B
některé důležité vztahy
Y= C+I
C= a + c*(a+I+R)
určení rovnovážné úrovně důchodu (zahrnutí vlivu transferu)
∆Y =
1
* ∆R
1− c
důchod
Y=
1
* (a + I + cR)
1− c
výpočet změny důchodu (derivace)
46. Modely sociálního zabezpečení.
1.
2.
Liberální model
- postaven na zásluhách každého jednotlivce, roli hraje podnikové zaopatření
-
problém každého, aby se sám zaopatřil (konkrétní rodina)
-
neposkytují se přídavky na děti, dlouhé mateřské dovolené atd.
-
uplatňuje se anglosaských zemích (VB, USA, Irsko), v Austrálii
Model sociálního pojištění
- ve světě převládá tento model
-
nárok na dávky je založen na placení pojistného (zaměstnanec + zaměstnavatel), které se
stanovuje sazbou z výdělku omezeného určitým stropem. Sazba je pro všechny jednotná,
výdělkovým stropem může být průměrný výdělek nebo jeho násobek
-
může být ještě doplněn podnikovým zaopatřením
-
v tomto modelu převažují dávky závislé na výdělku (tzv. zásluhové dávky)
-
konstrukce dávek je pro všechny pojištěnce jednotná – obsahuje alespoň jednu universální
dávku ze státního rozpočtu (převážně přídavek na dítě)
-
sociální zabezpečení je financováno průběžně z vybraného pojistného
-
ve vyspělých zemích je toto pojištění odděleno od státního rozpočtu
-
v posledních desetiletích se za metodu sociálního zabezpečení považuje soukromé
pojištění a spoření (dobrovolné) – penzijní fondy, pro stát to však nemá velký význam,
protože soukromé zabezpečení si zajišťují movitější občané – význam spočívá víc
v ukládání úspor a jejich eventuálním využití (dlouhodobé dluhopisy)
22
3.
Model skandinávský
- vyvinul se z liberálního
-
podniky mají povinnost podnikového zaopatření
-
kombinace podnikového zaopatření + sociální pojištění + stát (universální dávky)
Financování sociálního zabezpečení
-
podílejí se na něm zaměstnavatelé, pojištěnci a stát, míra účasti záleží na uplatňovaném
systému
-
příspěvky na sociální zabezpečení placené podniky, pojištěnci a státní dotace tvoří tzv.
trojpilířový systém financování sociálního zabezpečení
Státní dotace sociálního zabezpečení mohou mít různou formu:
a) financování některých státních dávek ze státního rozpočtu
b) příspěvek na sociální zabezpečení ve formě pevné roční částky nebo určení podílu
z příspěvku zaměstnavatelů a zaměstnanců
c)
úhrada schodku hospodaření sociální pojišťovny
d) dotování provozu státních nemocnic
Sociální zabezpečení může být rozděleno jednak na systém sociálního pojištění, které je financováno
z příspěvků na sociální zabezpečení a na systém státního zaopatření, které je financováno z veřejných
prostředků.
47.
Starobní důchody – koncepce, problematika důchodového věku, diferenciace,
konstrukce, zvyšování dříve přiznaných důchodů (frekvence, kritéria), vztah
k výdělku v předdůchodovém věku.
Starobní důchody (vypláceno asi 60 % všech důchodů) – vznik nároku závisí na koncepci:
1.
koncepce výsluhová – předpokladem pro přiznání důchodu je určitý počet let pojištění nebo
zaměstnání, na věku nezáleží
2.
koncepce invalidní – zákonem je stanoven důchodový věk, při jehož dosažení se předpokládá
invalidita pojištěnce v důsledku stáří (u nás bezdětné ženy – 61 let, muži –
62 let)
V praxi se uplatňuje kombinace těchto koncepcí. Při poskytování starobních důchodů převažuje ve světě
používání modelu sociálního pojištění.
Důchodový věk – v posledních letech se projevuje tendence k jeho zvyšování (u nás i ve světě), roli hrají
finance a prodlužování lidského věku (průměrný věk 70 let, ve světě 80 let)
Diferenciace důchodového věku:
a) podle pohlaví – snaha, aby muži i ženy odcházeli do důchodu v naprosto stejném věku
b) podle počtu vychovaných dětí u žen – naše specifikace za socialismu, ve světě to není, předpokládá
se odstranění
Konstrukce důchodu a s tím spojená jeho výše:
-
podle počtu odpracovaných let (typická pro liberální směr)
-
podle průměrného výdělku, ze kterého se platilo pojistné
-
kombinací obou vzniká tzv. dvousložkový důchod, kdy se k zásluhové dávce přidá
universální dávka
Frekvence zvyšování dříve přiznaných důchodů – 3 možnosti:
a)
nárazové zvyšování – vláda nebo Parlament rozhodne nárazově o termínu, konstrukci i výši zvýšení –
je to dost nejisté a administrativně náročné
b) automatické zvyšování – termín, konstrukce i výše jsou stanoveny zákonem (ani to není moc dobré,
termín může souviset s HDP)
23
c)
poloautomatické – zákon stanoví podmínky pro zvýšení a případně metodu zvýšení, umožňuje tak
reagovat na další okolnosti vývoje ekonomiky – lépe vyhovuje fiskální politice
Kritéria pro zvyšování důchodů:
podle vývoje mezd – hrubé nebo čisté – musí se stanovit
a)
b) podle vývoje životních nákladů – předpokládá se sledování výdajů starodůchodců
c)
podle vývoje spotřebitelských cen – problém spotřebního koše důchodců
d) podle vývoje spotřebitelských cena a reálných mezd – právě se zohledňuje u nás
Relace k výdělku v předdůchodovém věku:
-
ukazatel se používá pro mezinárodní porovnání nově přiznaných důchodů – obecně trend ke
snižování poměru (v čisté mzdě 56 %, v hrubé mzdě 45 % výše důchodu)
48. Invalidní důchody
Invalidní důchody – dávky sociálního zabezpečení poskytované při invaliditě, bývají doplňovány úrazovými
důchody v rámci systému sociálního úrazového pojištění
Dvě koncepce konstrukce invalidních důchodů:
a)
starobní koncepce – invalidita je chápána jako předčasné zestárnutí a invalidní důchod jako předčasný
starobní důchod
b) nemocenská koncepce – chápe invaliditu jako pokračující pracovní neschopnost a invalidní důchod
jako dávku sociálního zabezpečení navazující na nemocenské poskytované
při pracovní neschopnosti pro nemoc nebo úraz (je výhodnější)
U nás i ve většině dalších zemích se uplatňuje modifikovaná starobní koncepce invalidních důchodů
(modifikace spočívá v zavedení dopočtené dávky pojištění).
49. Pozůstalostní důchody.
1.
vdovské a vdovecké
- nárok má muž i žena (zrovnoprávněno asi v roce 1996 po reformě)
-
je chápán jako důchod odvozený od důchodu starobního nebo invalidního, na který by měl nárok
zemřelý
v ČR 2 typy vd. důchodů:
a)
bezpodmínečný – nárok po dobu jednoho roku
b) podmínečný – nárok vzniká po splnění některé z podmínek: péče o dítě, invalidita partnera, péče o
bezmocné rodiče, věk pozůstalého (ženy nad 55 let, muži nad 60 let)
V liberálních modelech se uvažuje o tom, že tyto důchody by vůbec neměly být, protože se
předpokládá, že každý z partnerů má svůj příjem.
2.
důchody sirotčí
- různé koncepce:
u oboustranných sirotků – zásadně sirotčí důchody
u jednostranných sirotků – sirotčí důchod nebo příplatek k důchodu
Konstrukce tohoto důchodu může být odvozena:
- ze zásluh rodiče – tj. % z jeho originálního důchodu, na který by měl nárok
-
nebo z fiktivního invalidního důchodu, který by mu náležel, kdyby se místo smrti stal plně
invalidním
-
u nás se uplatňuje odvození z originálního důchodu a k tomu základní příspěvek (1 310 Kč)
24
50. Zdravotní pojištění – základní veřejné systémy zdravotní péče, modely zdravotnictví
z hlediska míry vlivu trhu v oblasti zdravotní péče, problémy zdravotní péče.
Základní veřejné systémy financování a organizování zdravotní péče:
a) základní nemocenské pojištění (dávky na základě placení pojistného)
b) státní zdravotní správa – u veřejných rozpočtů
Převládá první systém.
Z hlediska míry vlivu trhu v oblasti zdravotní péče rozlišujeme tři modely:
1. soukromé – typické pro USA (nazýváno jako systém soukromého pojištění)
-
vychází z názoru, že vztah mezi zdravotní péči a životem člověka je velmi slabý
zdraví je soukromou věcí každého
státní regulace je minimální, využívá především soukromého pojištění
2.
veřejné – VB
-
dominuje tu státní zaopatření
vychází z názoru, že každý má právo na život, že zdravotní péče není standardním zbožím
přístup ke zdravotní péči by neměl realizovat prostřednictvím trhu
zdravotní péče je převážně hrazena z veřejných zdrojů, poskytují ji nemocnice ve veřejném
vlastnictví a státem placení lékaři
existence soukromých lékařů není vyloučena
3.
hybridní – NSR (nazýváno jako systém sociálního pojištění)
-
kombinace předchozích
vychází z názoru, že každý má právo na určité minimum zdravotní péče
zdravotní péče je poskytována především soukromým zdravotním sektorem a je
financována především ze sociálního pojištění
Problémy zdravotní péče – rostoucí náklady na zdravotní péči, zajištění financování zdravotní péče
51. Princip spravedlnosti daňového systému.
Princip spravedlnosti – stanovení správného, spravedlivého podílu jednotlivce (domácnosti) na nákladech
vlády
Dva koncepty spravedlnosti:
- princip prospěchu a
- princip platební schopnosti
Princip prospěchu (ekvivalence)
-
vychází ze směnné teorie daňové. Při stanovení spravedlivé výše daní vychází z hlavního účelu
vybírání daní – tím je financování veřejných výdajů
-
podle tohoto přístupu by měli být jedinci zdaněni úměrně prospěchu, který mají z veřejných výdajů
Praktická aplikace naráží na dva problémy:
a)
znalost prospěchu jednotlivců z veřejně poskytovaných statků a služeb – je neproveditelné
(individuální prospěch neznáme)
b) veřejné výdaje neslouží pouze k financování veřejně poskytovaných statků, ale rovněž
k přerozdělování důchodů formou transferů – tím dochází k paradoxní situaci – na daních by platili
více ti, kteří by získávali vyšší dávky a důchody, tzn., že princip prospěchu lze použít jen, když
veřejné výdaje slouží pouze k financování statků a stát rezignuje na svou distribuční funkci
Z těchto důvodů není princip prospěchu použit v žádném reálném daňovém systému univerzálně. Typickým
příkladem použití principu prospěchu jsou poplatky:
-
platby za dálniční známky
-
v USA výnos daně z benzínu (je použit na výstavbu silnic-ten, kdo více používá silnici se
více podílí na její výstavbě)
-
ekologické daně
25
Princip platební schopnosti
-
jednotlivci mají platit daně podle toho, jaká je jejich schopnost platit
-
schopnost platit je nutné měřit, proto se používají tři daňové základny:
a. důchod (pro spravedlivé zdanění nejčastěji používán)
b. majetek
c. spotřeba
Dva koncepty spravedlnosti:
a) horizontální spravedlnost – znamená, že pokud jsou na tom dva jedinci stejně ve všech relevantních
aspektech, pak by měli platit stejnou daň (v daňových systémech existuje
nedůsledné uplatnění horizontální spravedlnosti
b) vertikální spravedlnost – vyžaduje, aby ti jedinci, kteří jsou na tom v relevantních aspektech lépe, platili
vyšší daň (otázka zní jak vyčíslit, o kolik má být daň vyšší)
Obě musí platit současně, jinak by požadavek spravedlnosti nebyl zachován.
52. Princip efektivnosti daňového systému.
Pojetí efektivnosti“
-
užší pojetí – efektivní je ten daňový systém, ve kterém jsou výnosy získávány s co
nejnižšími administrativními náklady, které vznikají jednak státu, jednak samotným
poplatníkům
-
širší pojetí – orientuje se na vliv daní na ekonomické chování subjektů. Efektivní je ten
systém, ve kterém jsou ztráty (zdaněním dochází k pokřivení tržních cen, substitucím a
následně k ztrátám užitku) co nejmenší
Celkové daňové břemeno se skládá z:
-
daňového výkonu
-
administrativních nákladů
-
nadměrného daňového břemene
Nadměrné daňové břemeno – nová daň způsobuje změny v relativních cenách, relativních výnosech a
užitcích
Efekty zdanění:
-
důchodový – vyjadřuje skutečnost, že daň subjektu odčerpává část jeho disponibilního
důchodu buď přímo nebo tím, že ho nutí platit vyšší cenu za spotřebovávané zboží. Každá
daň má tento efekt
-
substituční – znamená, že poplatník mění své preference s tím, jak se mění jeho mezní
užitky ze spotřeby zboží, výnosu práce, volného času apod. pouze paušální daně
nevyvolávají tento efekt. Velikost efektu je závislá na mezní sazbě daně. Čím vyšší je
mezní sazba, tím vyšší je substituční efekt.
53. Daňová incidence.
Rozlišujeme dva druhy incidence (dopadu daně):
-
zákonný dopad daně (zákonná incidence)
-
skutečný neboli ekonomický (někdy též efektivní) dopad daně
Daň, kterou platí subjekt může být přesunována dvěma směry:
-
dopředu – na kupujícího na trhu, tím, že se zvýší cena statku nebo faktoru
-
dozadu – na prodávajícího
-
přesun může být i nulový
(Velikost daňového přesunu je závislá na elasticitě nabídky, elasticitě poptávky a velikosti daně.)
26
1. přednáška
4.10
Veřejný sektor – vymezení, ekonomické zdůvodnění existence veř. Sektoru
- veřejný sektor(VŘS) – zjednodušeně stát (parlament, ministerstva,…
- státní správa a samospráva (kraje, obce)
- institucionální hledisko (instituce státní správy)
- Státní správa – kancelář prezidenta rep.
- parlament – zákonodárná instituce
- sněmovna a senát
- vláda – výkonný orgán
- úřad vlády a jednotlivý ministři
- armáda – obrana země před vnějším nepřítelem
- policie – ochrana majetku a osob, vnitřní pořádek
- vězeňská služba, hasičský sbor
- justice – princip spravedlnost
- samospráva - kraje
- obce
- okresy byly zrušeny a pravomoci neneseny na kraje a obce s rozš. půs.
- VŘS - odpovídá za zákonnou problematiku(chování osob, vnitřní a vnější ochrana, služby
pro občany – osvětlení, telekomunikace, kultura, …= veřejné statky)
- musí fungovat podle určitých pravidel a zásad
= určitá část národního hospodářství – kt. je financována z veřejných zdrojů (účelové fondy,
fondy samospráv,…)
- je řízena veřejnou správou, rozhoduje se v ní veřejnou
volbou
- podléhá veřejné kontrole
- politické strany představují určité zájmy, ideologie
- hlavní okruhy problémů :
1) jak uspořádat VŘS, aby byl spravedlivý a zároveň neomezoval svobodu jednotlivce?
= na jaké úrovni je demokratické řízení, kdy se volí určitý kompromis mezi 2 stranami
2) rozsah VŘS (jaký by měl být)?
= velikost podle veřejný výdajů na HDP
- o jaká se jedná teritoria
- my jsme o trochu níž než průměr EU
3) jak uspořádat veřejné instituce a stanovit jejich dělbu práce a rozsah pravomocí?
= jaká je svoboda obyvatelstva, pravomoci samospráv
- samosprávy nemají tolik informací jako centrum
- důležitá je veřejná nabídka
4) jak zabezpečit příjmy pro fungování VŘS
- základní zdroj příjmů jsou daně
- rozpor mezi daň. poplatníkem (nechce platit) a státem (chce hodně)
-1-
- kompromis v rozsahu zdanění – nízké daně – malé možnosti pro rozvoj všech
X více peněz pro podnikatele
- vysoké daně – vysoké dávky
X omezení podnikatelů
5) jak řídit výdaje VŘS?
- nakládat s výdaji jako každý správný hospodář
- při dostatku peněz je třeba investovat, aby byl dostatek i v budoucnu
- důležitá otázka : „ Co bude?“
6) soužití veřejného a soukromého sektoru
- soukromý sektor vytváří zdroje a potřebuje je
- veřejný sektor zdroje potřebuje, ale nevytváří je
- VŘS - je otázkou i občanů, nejen ekonomů a filozofů
- provází nás celý život
- ve veřejném sektoru či soukromém, když něco nefunguje, tak se ptáme„ A co stát ?“
MERKANTILISMUS
- merkantil = zboží
- názorový proud 16. – pol. 18. století
- prosazoval, že VŘS by měl podporovat průmysl a obchod, protože je v nich zakotveno
bohatství
- max. volnost v rozvoji
- státy se nevyvíjely harmonicky (u pobřeží jsou bohatší)
FYZIOKRATÉ ( 2. pol. 18. stol.,)
- docházelo k válkám a rozvratům
- bohatí země je ta, která má zemědělství (půdu)
- VŘS by neměl zasahovat do trhu a měl by zajišťovat takové statky o které soukromý sektor
nemá zájem
- VŘS musí zajistit vnější i vnitřní ochranu
ADAM SMITH
- veřejně kritizoval merkantilisty
- VŘS by měl zasahovat pouze vyjimečně
- nakládání se soukromým majetkem je základní hybnou silou = bohatství celé země
- „dokonalá konkurence“ - přispěje k výrobním faktorům
- rovné rozdělení zdrojů
- efektivnější VF
- „neviditelná ruka trhu“ – přispívá k prospěchu všech
- když bude někdo bohatý, bude platit daně a bude bohatý i stát
- VŘS zabezpečuje ty činnosti, které soukr. sektoru nepřináší zisk
- VŘS pro celospolečenské potřeby
- problém 30. léta – hospodářská krize
- nevyužité kapacity, omezená poptávka, nezaměstnanost
- neviditelná ruka trhu nefunguje
-2-
- řešení – KEYNES – podpora v nezaměstnanosti
- nutný zásah státu
=> výrazné posílení VŘS
- v současné době musí státy hledat cesty, jak se vymanit z VŘS = narůstají státní a veřejné
dluhy
- koncem 19. století - přijata MAASTRICHTSKÁ DOHODA
= reformy – zřizování dávek, prodlužování pracovní doby
- MARX – veškeré problémy (nezaměstnanost, …) jsou zakotveny v soukromém majetku =>
vyvlastnění majetku (Lenin)
EKONOMICKÉ ZDUVODNĚNÍ EXISTENCE VŘS
- podstata tržní ekonomiky
- největší část výroby i distribuce statků se uskutečňuje pomocí soukrom. sektoru (SS)
- SS funguje na bázi soukromého podnikání a má 2 přednosti :
1) statek s vyrábí, pokud splňuje požadavky trhu
- trh zabezpečuje uspokojování potřeb
- statek musí být vyráběn tak, aby byl ziskový a spotřebitel byl ochoten za něj
zaplatit
2) efektivnost výroby je zajištěna konkurencí
- neefektivní firma je z trhu vytlačena
- trh zabezpečuje optimální alokaci a využití zdrojů
- projevy nefunkčnosti VŘS = nezaměstnanost
PODMÍNKY EFEKTIVNÍHO VYUŽÍVÁNÍ ZDROJU V TRŽNÍ EKONOMICE
- za určitých podmínek vede konkurenční prostředí k takové alokaci zdrojů, kdy si nikdo
nemůže polepšit, aniž by si někdo jiný polepšil
- mezní míra záměny užitku = 0
= o kolik se změní užitek první osoby, zvýší-li se užitek druhé
osoby o 1
MMZU2→U1 = ∆U1/∆U2= 0
- každý bod na křivce užitkových možností může být dosažen působením tržních mechanismů
bez dalších zásahů při odpovídajícím rozdělení zdrojů mezi účastníky trhu
U1
užitek 1
Křivka užitkových možností
- předpoklad dokonalé konkurence
- změním zdroje, změní se mi užitek
užitek
U2
-3-
- 2 podmínky pro rovnováhu mezi spotřebitelem a výrobcem
SPOTŘEBITEL
∆U1/∆Y = CY
- optimum spotřebitele
- U1 – mezní užitek
- Cy – cena statku
- zvýšení užitku, když roste výrobek
VÝROBCE
∆N/∆Y = ∆T/∆Y => ∆T/∆Y = Cy
- optimum výrobce
∆N/∆Y – mezní náklady
∆T/∆Y – mezní tržby
- jak se změní N, když zvýším výrobu o jednotku (změna mezních tržeb)
- rovnováha mezi nabídkou a poptávkou
∆U/∆Y = mN/∆Y = Cy
- základ paretovské optimality
- zdůvodnění, proč by VŘS nemohl zasahovat do ekonomiky při rovnováze a proč by měl při
nerovnováze
11.10.
2. přednáška
ZÁSAHY STÁTU DO EKONOMIKY
Stát zasahuje do ekonomiky ve dvou případech:
- tržní selhání
- rozdělování příjmů a obecně prospěšné statky
1) TRŽNÍ SELHÁNÍ
a) SELHÁNÍ KONKURENCE:
- Konkurence je předpokladem fungování trhu
- Při selhání konkurence vzniká monopol, omezuje se produkce, roste
poptávka a klesá cena
b) NEDOSTATEČNÁ NABÍDKA VEŘEJNÝCH STATKŮ:
- Stát může nedostatečný statek vyrábět buďto sám, nebo může zadat
veřejnou zakázku soukromému sektoru
c) EXISTENCE EXTERNALIT:
- Externalita: vedlejší efekt produkovaný určitou činností
o Pozitivní: činnost jednotlivce nebo firem ve prospěch jiných výrobců
nebo spotřebitelů
o Negativní: činnost jednotlivce nebo firem způsobující zvyšování
nákladů u jiných výrobců nebo spotřebitelů
-4-
-
Zásahy státu:
o Negativní externalita: snížení ceny, zvětšení množství produkce, do
nákladů firmy se započítávají i náklady na odstranění externalit. Stát
může omezit firmu:
Administrativně: limity na vypouštění emisí, odpad. vod…
Ekonomicky: pokuty
o Pozitivní externalita: formou dotací
d) EXISTENCE NEÚPLNÝCH TRHŮ:
- Soukromý trh nezabezpečí určité statky i když je spotřebitel ochoten
zaplatit za něj více než jsou náklady na jeho poskytnutí
- Hlavně v úvěrování a pojišťovnictví
- Stát může poskytnout záruky
e) CHYBĚJÍCÍ DOPLŇKOVÉ TRHY:
- Někdo by chtěl vyrábět lampy, ale nikdo nevyrábí žárovky
- Stát může sám vyrábět daný statek, nebo zainteresovat nějaký podnik
na výrobě
f) NEDOSTATEK INFORMACÍ:
- Soukromý sektor není ochoten poskytovat úplné informace, následkem
může být poškození zdraví spotřebitele
- Stát může upravit stav formou nařízení (zákon) a sankcí za jeho
nedodržení
- Veřejný sektor poskytuje informace sám, nebo kupuje informace od
soukromého sektoru
g) CELKOVÁ NEROVNOVÁHA V EKONOMICE:
- Nezaměstnanost:: sociální a politická nerovnováha – zvýšení nákladů
- Inflace
- Stát používá fiskální a monetární politiku
ROVNOVÁHA NA TRHU:
Mezní užitek = mezní náklady = cena
2) ROZDĚLOVÁNÍ PŘÍJMŮ A OBECNĚ PROSPĚŠNÉ STATKY
ROZDĚLOVÁNÍ PŘÍJMŮ:
- I když je ekonomika v rovnováze, někdo je pod úrovní životního minima a jiný
má zase přebytek – každý extrém má své zápory – životní prostředí, politika,
společenské ztráty
- Přerozdělování příjmů: nejdůležitější v liberálním přístupu – minimální zásahy
státu do ekonomiky, trh je jen pro schopné a pro vynalézavé
OBECNĚ PROSPĚŠNÉ STATKY:
- Jinak řečeno: přikázané statky
- Jednotlivec se nechová tak, jak by bylo v jeho nejlepším zájmu – ocenění jeho
vlastního užitku není objektivní
- STÁT: může něco doporučit nebo přikázat
-5-
-
Příklad:
o Alkohol je nezdravý tak na něj stát uvalí vysokou spotřební daň –
ekonomický impuls
o Omezení rychlosti v obcích – pokuty
CO BY MĚL VEŘEJNÝ SEKTOR DĚLAT:
-
Korigovat nedokonalou alokaci zdrojů
Stanovit pravidla podnikání v oblasti právní, měnové a sociální s ohledem na
lidská práva a ochranu životního prostředí (optimální podmínky pro trh)
Čelit monopolním jevům v ekonomice
Produkovat veřejné statky
Vyrovnávat působení externalit
Uplatňovat stabilizační politiku v oblasti ekonomické a sociální
FUNKCE VEŘEJNÉ SPRÁVY:
• Alokační:
Řeší problematiku zabezpečení veřejných statků. Alokace je rozdělování zdrojů mezi
výrobu soukromého a veřejného sektoru. U soukromých statků rozhoduje cena.
Většinou jsou poskytovány zdarma
Veřejné statky:
Veřejná volba – sjednocení individuálních zájmů jedinců ve
společnosti – politické strany
Kdo chce projevit svůj zájem – jde k volbám a volí urč. Polit. str.
• Distribuční:
Někdy se jí také říká redistribuční funkce – zásahy do rozdělování důchodů a
bohatství za účelem zmírnění důchodových a sociálních nerovností.
Chudý člověk je velmi špatný spotřebitel.
• Stabilizační:
Vyplývá z makroekonomické působnosti veřejné správy.
Hlavní úkol:
zajištění přiměřené stability cen
Maximální využití lidského faktoru
Zajištění růstu ekonomického potenciálu země
Stabilizační nástroje: Měnová politika (cena peněz, povinné rezervy, operace na
kapitálovém trhu,…)
Fiskální politika (daně, dotace, expanzivní i restriktivní pol.)
• Regulační:
Omezování nežádoucích vlivů na vývoj výroby, cen, nezaměstnanosti a jiných
faktorů ohrožujících rovnováhu na trhu
• Stimulační:
Podpora a ovlivňování chování soukromého sektoru žádoucím směrem. Je to opak
regulační funkce. Podpora pozitivních vlivů. Daňové úlevy a dotační politika.
-6-
• Kontrolní:
Vyplývá z celostátní působnosti veřejné správy. Podstatou je aby efekty
ekonomického vývoje odpovídaly zdrojům vynaloženým na jejich dosažení. Aby
peníze poskytnuté z veřejných rozpočtů byly použity na to, na co byly poskytnuty – a
to efektivně.
VÝZNAM FUNKCÍ V RŮZNÝCH EKONOMIKÁCH:
V různých zemích mají určité funkce různý význam. V zemích s velkým sociálním
cítěním je větší význam funkce distribuční a kontrolní. Tam kde má větší podíl
soukromý sektor – liberální vlády a tržní mechanismus – má větší význam funkce
stabilizační a alokační. V totalitním režimu fungoval funkce redistribuční a režim si
řídí vše sám.
VÝZNAM FUNKCÍ NA RŮZNÝCH ÚROVNÍCH VEŘEJNÉ SPRÁVY:
• Státní sektor – ústředí – celostátní působnost:
Nejvíce se používá stabilizační a distribuční funkce – musí být jednotná pravidla pro
rozdělování různých dávek (příspěvky, přídavky, důchody,…) částečně zde funguje i
regulační a kontrolní funkce.
• Samospráva - místní úroveň:
Aplikace mezi obyvatelstvem – funguje především alokační funkce – znají potřeby
lidí, informace co je kde potřeba, následuje stimulační a kontrolní funkce, vyjímečně i
redistribuční funkce.
PŘÍKLAD PROBLÉMU JEDNOTNÉ SPOTŘEBY:
P
P
Cena
Mezní náklady
0
Q1
Q3
Q2
Množství
Q1 – optimální úroveň spotřeby 1. spotřebitele
Q2 – optimální úroveň spotřeby 2. spotřebitele
Q3 – vládou poskytované množství zdarma
Z toho vyplývá, že vládou poskytované množství někomu nestačí a jinému zase
přebývá, alokační funkce má zajistit přerozdělení zdrojů podle individuálních potřeb
(každému kolik potřebuje).
-7-
VEŘEJNÉ STATKY
-
-
je jich nedostatečná nabídka
veřejný statek = zboží a služby, které poskytuje veřejná správa (stát, obec)
které stát vyrábí buďto sám ve svých podnicích, nebo je kupuje od
soukromého sektoru
zdrojem financování je soustava veřejných rozpočtů
jde o takové statky, jejichž produkci nemůže zabezpečit trh v důsledku tržního
selhání
celkový užitek pro všechny je větší než náklady na jejich výrobu, ale užitek pro
jednotlivce je nižší než náklady na jeho výrobu – kolik by to stálo
hasiči, policie, veřejné osvětlení, veřejná doprava, školství, zdravotnictví, věda
3. přednáška
18.10.
ČLENĚNÍ VEŘEJNÝCH STATKŮ
1) podle způsobu spotřeby
a. čistě veřejné statky
b. částečně veřejné statky = smíšené
c. veřejně poskytované soukromé statky
1 a – ČISTĚ VEŘEJNÉ STATKY
- spotřeba je nedělitelná v kvantitě i v kvalitě
- jednotlivce nelze ze spotřeby vyloučit
- nelze nikomu určit velikost jeho spotřeby ani nikomu předepsat podíl jednotlivce na
jejich úhradě
- soukromý sektor to nebude poskytovat, protože mu to nikdo nezaplatí
- spotřeba žádného subjektu nesnižuje nabídku pro ostatní spotřebitele
∆ U1
∆N
MU = -------- = 0
MN = ------- = 0
∆ U2
∆Y
- náklady na dodatečného uživatele (mezní náklady) jsou rovny nule
- nemožnost a neprospěšnost výluční ze spotřeby (nelze nikoho vyloučit ze spotřeby)
- př.: pouliční osvětlení, armáda, veřejná správa, policie, veřejné komunikace
1 b – ČÁSTEČNĚ VEŘEJNÉ STATKY
- jejich spotřeba je dělitelná v kvantitě, ale nedělitelná v kvalitě
- rozšiřování kvantity často vede ke snižování kvality
- jednotlivce lze vyloučit ze spotřeby, ale bývá to často neprospěšné
- mezní náklady na dodatečného spotřebitele jsou větší, ale jsou velmi malé (0,02)
- př.: školství, kultura, veřejné parky
-8-
1 c – VEŘEJNĚ POSKYTOVANÉ SOUKROMÉ STATKY
- spotřeba je dělitelná kvantitou, ale nikoli kvalitou
- vyloučení ze spotřeby je možná, ale nebylo by to spravedlivé
- jedná se o statky soukromé poskytované veřejně, stát to dotuje z důvodu, že by si tento
statek někdo nemohl dovolit ze sociálních důvodů (finančně)
- mezní náklady spojené se zvýšením počtu spotřebitelů jsou vysoké
- př.: vysoké školy
2) podle vlivu státu na rozhodování o alokaci zdrojů na produkci a na rozhodování
o rozdělení mezi spotřebitele
a. netržní veřejné statky
b. polotržní veřejné statky
c. poručnické veřejné statky
2 a – NETRŽNÍ VEŘEJNÉ STATKY
- nejsou alokovány prostřednictvím trhu, do alokace zasahuje stát
- jejich produkce nepřináší zisk,volná směna mezi výrobcem a spotřebitelem neprobíhá
- př.: armáda, státní správa, justice, policie, veřejné osvětlení
2 b – POLOTRŽNÍ VEŘEJNÉ STATKY
- veřejně prospěšné statky, cena je sjednávána na trhu, stát však cenu ovlivňuje zásahy
do produkce a spotřeby
- soukromý sektor tyto statky poskytuje, ale stát nechce, aby byly poskytovány za tržní
cenu – může je dotovat, rozsah cen se vývojem mění – dle sociál. Situace obyvatel
- př.: nájem, elektrická energie, pošta, telecom, dopravné, plyn
2 c – PORUČNÍCKÉ = PŘIKÁZANÉ VEŘEJNÉ STATKY
- stát má důvody rozhodovat za jednotlivce podle vlastních preferencí, omezuje
individuální preference při rozhodování o alokaci zdrojů nebo užití statků
- spotřebu může uložit zákonem (paternalismus = stát se chová jako otec)
- př.: základní vzdělání, povinné prohlídky dětí (očkování)
3) podle ekonomických vlastností
a. statky s vlastností nerivality
b. statky s vlastností nevylučitelnosti
c. statky s vlastností vylučitelnosti
3 a – STATKY S VLASTNOSTÍ NERIVALITY
- statek může zároveň spotřebovávat více osob aniž by si konkurovali
- neomezují se navzájem v užitku – není důvod k omezování spotřeby nebo k vyloučení
ze spotřeby (osvětlení, satelit)
3 b – STATKY S VLASTNOSTÍ NEVYLUČITELNOSTI
- spotřebitele není možné ze spotřeby vyloučit ať si ve spotřebě konkurují či nikoliv
- statky jsou nedělitelné (osvětlení, obrana,…)
3 c – STATKY S VLASTNOSTÍ VYLUČITELNOSTI
- spotřebitele lze ze spotřeby vyloučit, lze snížit míru omezování užitku jednoho
druhým
- př.: školství, kultura, telefonování ve špičkách, kamiony nesmějí jezdit v neděli
-9-
Nerivalitní a nevylučitelné statky jsou statky čistě veřejné – neomezují
PODROBNÁ CHARAKTERISTIKA:
1 a – ČISTĚ VEŘEJNÉ STATKY
- Proč je poskytuje stát a ne sektor soukromý? – nemožnost vyloučení ze spotřeby znamená,
že soukromé trhy nezajistí Paretovsky optimální nabídky těchto statků.
- Spotřebitel ví, že ten statek může užívat,aniž by zaplatil (nelze mu dokázat, že to užíval)
- Neochota platit dobrovolně za veřejné statky se nazývá – Problém černého pasažéra
- Soukromí sektor jich nevyrábí dostatek - v zimě si firma uklidí namrzlý chodník jen před
svým vchodem a obyvatelé žijící nad firmou toho užívají.
- Soukromý výrobce se rozhoduje na základě svých preferencí, na základě svých nákladů a
svého prospěchu, užitek ostatních do svého rozhodování nezahrnuje
- Př.: očkování proti chřipce je užitečné pro všechny – méně nemocných – méně nákazy
- Je zájem všech aby byli přinuceni přispívat na úhradu nákladů veřejných statků = platit
daně, protože jejich poskytování zvyšuje užitek všech
U1
E
Křivka užitkových možností
0
-
U2
Křivka užitkových možností vymezuje maximální dosažitelný užitek jedné skupiny při
určitém využití druhé skupiny
Pravomoc státu může být zneužita jen jednou skupinou na úkor druhých
Problematikou čistě veřejných statků se zabývá každý z nás doma: rodina = ministát
(strava, čisté prádlo, světlo, teplo – není možné někoho z rodiny vyloučit – neetické) – i
doma je problém černého pasažéra
1 b – ČÁSTEČNĚ VEŘEJNÉ STATKY
- Při vyloučení je nutné uvažovat využití kapacity
- Tyto statky se od čistě veřejných statků liší podle snadnosti a výhodnosti vyloučení
neplatících spotřebitelů
MN
Veř.poskyt. soukr. Statky
Čistě soukromé statky
MN = vysoké
Možnost vyloučení –
vysoká
Náklady na vyloučení nízké
ČÁSTEČNĚ VEŘEJNÉ
STATKY
Čistě veřejné statky
- 10 -
0
Snadnost (výhodnost)
vyloučení
MN = 0
neplatičů
možnost vyloučení = 0
náklady na vyloučení – vysoké
Částečně veřejné statky:
- Výlučnost spotřeby je možná ale nákladná
- Náklady na vyloučení neplatičů ze spotřeby = náklady na fungování cenového
mechanismu, tyto náklady jsou relativně nízké u soukromých statků, ale u veřejných
statků můžou být velmi vysoké (celkové mzdy výběrčích a náklady na výrobu)
- Někdy mohou být náklady cenového mechanismu vyšší než je mezní užitek daného statku
= je efektivnější je poskytovat zdarma a výrobu financovat daněmi
4. přednáška
25.10.
cena
poptávka používání dálnice
D
Cy´
A
transakční
náklady
Cy
B
C
E
výrobní
náklady
0
Qe
Q0
F
Ztráta z neefektivní
produkce
Qmax
množství
účastníků
rozhodnout, zda to zpoplatníme či ne
Předpoklad = poskytování zdarma MU = Cy
a) ušetříme transakční náklady, které odpovídají obdélníků ABCD; velikost úspory si stanoví
tak: = (Cy´- Cy)∗
∗ Qe
b) vzroste spotřeba z Qe na Q0 a v tomto okamžiku bude platit, že MU dalšího účastníka
bude větší než MN na dodatečného spotřebitele (∆U/∆Y > MN) ; užitek ze zvýšené
spotřeby bude roven trojúhelníku ABE
(Q0 – Qe) ∗ (Cy´- Cy)
= ----------------------------2
- 11 -
c) bude-li cena služby nulová, zvýší spotřebitelé spotřebu až na Qmax až do okamžiku, kdy
užitek dodatečného spotřebitele roven 0 (MU = 0)
mN > mU; Cy > 0
d) ztráta bude rovna obsahu trojúhelníku
(Qmax – Q0) x Cy
QmaxEF = ---------------------2
Při rozhodování o tom, zda statek poskytovat bezplatně, je rozhodující porovnat celkový
užitek (plocha AECD) se ztrátami s neefektivní výši produkce QmaxEF a se ztrátami
vzniklými uvalením daní, z kterých se bezplatné poskytování statků zajišťuje.
U částečně veřejných nákladů jsou mezní náklady nízké nebo dokonce nulové a důvodem
zásahu státu mohou být vysoké transakční náklady.
VEŘEJNĚ POSKYTOVANÉ SOUKROMÉ STATKY
mezní náklady na dodatečného spotřebitele jsou velmi vysoké, proto je důvod vyloučení
ze spotřeby; jsou finančně náročné
je-li statek poskytován bezplatně, lze očekávat, že jeho spotřeba bude vyšší než by bylo
efektivní
spotřebitel ho bude požadovat až do okamžiku, kdy MU = 0 a náklady ho nebudou
zajímat
u některých statků je ztráta ze zvýšení spotřeby malá, čili neefektivnost není velká,
v jiných případech může být například vysoká
velikost té ztráty je dána pružností poptávky
-
cena
poptávka
Cy
mN
E
ztráta z neefektivní spotřeby
Qe
množství
cena
poptávka
Cy
ztráta z neefektivní spotřeby
množství
- 12 -
-
Nástroje přidělování veřejných statků
hlavním cílem jejich používání je snížení (omezení) spotřeby
• cenový mechanismus
- zavádění různých poplatků a doplatků
• administrativní omezení spotřeby
- podstatou je přidělování jednotných dávek všem spotřebitelům
- tento nástroj v sobě nese určitou nespravedlnost, pže každý má jiné nároky
- v některých obcích byla stanovena určitá částka na odvoz odpadů (nástroj svým
způsobem nedokonalý, který může vést k vyšší produkci či spotřebě, ten druhý je ve
svých právech zkrácen)
- dálniční známka pro automobily (použití každý den x pouze o víkendech)
- problém jednotné nabídky, které vede k problému jednotné spotřeby je největším
problém veřejných statků, pže neumožňuje přizpůsobit se individuálním potřebám jak to
umožňuje tržní mechanismus
Problém jednotné spotřeby
cena
poptávka 1 poptávka 2
nabídka státu
ztráta blahobytu
mN
Cy
ztráta z neefektivní spotřeby
Q1
Qs
Q2
Q1 = optimální úroveň spotřeby prvního spotřebitele
Q2 = optimální úroveň spotřeby druhého spotřebitele
Qs = vládou poskytované množství zdarma
• čekání na poskytnutí statku
- vychází se z principu, že kdo statek skutečně potřebuje, ten si počká až ho dostane
- rovněž se předpokládá, že statek se dostane především těm, kteří by si ho ze svých zdrojů
nemohli pořídit
- čekání je chápáno jako spravedlivý nástroj rozlišení mezi těmi, kdo pomoc skutečně
potřebují a kdo ji potřebuje méně
- čekání nahrazuje cenu statku
- 13 -
Vztah mezi veřejným a soukromým poskytováním statků
-
-
řada statků, které jsou poskytovány veřejně by mohli být poskytovány soukromě
existence statků, které jsou poskytovány veřejně tak i soukromě (záleží na bohatství země
a kolik zdrojů má k dispozici, názorech vládnoucí strany)
existují zcela objektivní důvody, které vedou ke změnám mezi poměrem poskytováním
statků veřejných a soukromých
o technický pokrok vyvolává efektivnější možnosti vybírání poplatků, což vede ke
snížení transakčních nákladů (zpoplatňování dálnic a zavedení elektronického
mýtného – odpadne problém černého pasažéra, sníží se transakční náklady,
telefony – pevné linky)
o růst životní úrovně – doprava, většina obyvatel se dříve přesouvala veřejnou
dopravou, v současné době řada lidí dává přednost komfortu osobní dopravy;
důležité poměření nákladů s využitím statku soukromého a veřejného; zvažují se i
kvalitativní hlediska (nemusíme čekat na žádný spoj, na druhé straně se nemusíme
mačkat v MHD – pohodlí automobilu; musí se ale počítat s tím, že jak roste
kapacita, musí se zahrnout i čekací časy), bazény – soukromé bazény a veřejná
koupaliště
o změna vkusu spotřebitelů – souvisí s tím, že někdo považuje za „in“
navštěvování soukromé školy než veřejné, atd.
historicky se podíl mění, který je dán těmito faktory
Podmínka efektivnosti pro veřejné statky
MU = ∆U/∆Y = Cy
MN = ∆N/∆Y = Cy
-
MU = mN = Cy
(soukromý sektor)
ve veřejném sektoru ale neexistuje cena
poměřují se možnosti spotřeby statků veřejných a soukromých s možností jejich
výroby
1) pomocí křivky produkčních možností a indiferentních křivek
• čistě veřejné statky jsou poskytovány efektivně tehdy, je-li součet mezních měr
substituce všech spotřebitelů roven mezní míře transformace
i.
mezní míra substituce jednotlivého spotřebitele mezi soukromými a
veřejnými statky udává kolika jednotek soukromého statku je spotřebitel
ochoten se vzdát při zvýšení své spotřeby veřejných statků o jednotku:
MMS = (-) ∆Ss/∆Vs
Vs Ss
Suma všech mezních měr substituce udává, jakého množství soukromých statků jsou ochotni
se všichni vzdát výměnou na jednotku veřejných statků.
ii.
mezní míra transformace udává o kolik jednotek se sníží výroba
soukromých statků, zvýší-li se výroba veřejných statků o jednotku:
MMT = (-) ∆Ss/∆Vs
V s Ss
Podmínkou efektivnosti je, že celkové množství soukromých statků, kterého jsou ochotni
spotřebitelé se vzdát je rovno množství, o které se výroba soukromého statku skutečně sníží.
∑MMS = ∑MMT
- 14 -
- 15 -
Ss
úbytek Ss vyvolaný přidáním Vs
∆ Ss
MMS = -----∆ Vs
udává sklon indiferenční křivky
Vs
Ss
křivka produkčních možností
∆ Ss
MMT = -----∆ Vs
udává sklon křivky produkčních
možností
Vs
OPTIMUM
Ss
E ⇒ sklon obou křivek je stejný, optimum
E
U3
U2 = optim. kombinace mezi Vs a Ss
U1 = 2 možnosti, optimum není
Vs
podle sklonu ind. křivek je každý ochoten se vzdát určité části Ss
jde o to, aby se dohromady všichni vzdali tolik, kolik bude třeba na výrobu další
jednotky Vs, tj. aby se vytvořily zdroje na jeho výrobu
- 16 -
5. přednáška
1.11.
Odvození nabídky a poptávky
Částka, kterou spotřebitelé zaplatí za zvýšení produkce veřejných statků o jednotku se nazývá
daňové břemeno.
Odvození poptávkové křivky pomocí rozpočtového omezení a indiferentních křivek
- předpoklad: na jednotlivé spotřebitele lze uvalit různá daňová břemena
o P (příjem) = Ss (spotřeba soukromých statků) + dVs (daňové břemeno pro daného
spotřebitele a Vs je množství veřejných statků)
o rozpočtové omezení udává různé kombinace soukromých a veřejných statků, které si
spotřebitel může pořídit při daném příjmu a daných nákladech
křivka se zápornou směrnicí
Ss = P – dVs
sklon rozpočtového omezení je dán směrnicí přímky, kde závislé proměnnou je
spotřeba Ss a nezávisle proměnnou spotřeba Vs při daném příjmu
směrnice vyjadřuje o kolik jednotek se změní spotřeba soukromých statků, zvýší-li
se spotřeba veřejných statků o jednotku při daném příjmu a v tomto případě je
rovna daňovému břemenu
d = (-) ∆Ss/ ∆Vs
S
úbytek Ss, když zvýšíme
s
spotřebu Vs
∆Ss
∆Vs
Vs
daňové břemeno je vlastně cena placená za veřejný statek
při daném rozpočtovém omezení se každý snaží získat maximální
užitek, čili hledá optimální kombinaci soukromých a veřejných statků
možné kombinace statků vyjadřuje indiferenční křivka
indiferenční křivka udává míru substituce Vs za Ss
množství statků, kterých je spotřebitel ochoten se vzdát při zvýšení
spotřeby veřejných statků o jednotku je mezní míra substituce
MMS = (-) ∆Ss/∆
∆Vs
Ss
stále menší ochota vzdát se Ss
∆Ss
∆Vs
- 17 -
-
-
-
sklon indiferenční křivky je určen mezní mírou substituce (MMS)
s rostoucí spotřebou veřejných statků klesá (soukromé statky se stávají vzácnější)
nejvyššího užitku spotřebitel dosáhne v bodě dotyku indiferenční křivky
s rozpočtovým omezením, tj. obě čáry mají stejný sklon
sklon rozpočtového omezení udává, jakého množství soukromého statku se musí
spotřebitel vzdát, aby získal dodatečnou jednotku veřejného statku, tj. udává velikost
daňových nákladů
sklon indiferenční křivky udává jakého množství soukromých statků je ochoten
spotřebitel se vzdát, aby získal dodatečnou jednotku veřejných statků
optimální kombinace nastane tehdy, kdy množství, kterého je ochoten se vzdát je
rovno množství, kterého se musí vzdát
MMS = d
změní-li se daňové břemeno, změní se i bod rovnováhy, změní se rozsah spotřeby a
tedy i poptávky
z toho vyplývá, že poptávkovou křivku po veřejných statcích lze odvodit pomocí
snižování a zvyšování daňového břemene
Odvozování poptávkové křivky po veřejných statcích pomocí rozpočtového omezení a
diferenčních křivek
Ss
↑A
EEۢ
d2
d1
d3
E'''
U3
Q3
d3
ۢ
E◌ۢ ◌''
d2
Q1 A'' Q2
U1
A
d1
U2
Vs
A'
daňové
břemeno
poptávka po
veřejných statcích
d3
d1
d2
Q3
Q1 Q2
Q Vs
A – původní daňové břemeno
A´- nižší daňové břemeno
A´´ - vyšší daňové břemeno
- 18 -
- čím nižší daňové břemeno, tím je vyšší poptávka po veřejných statcích a naopak
- když jsou nízké daně, tak jsou veřejné statky vzácnější a poptávka po nich je větší
Odvození nabídkové křivky po veřejných statcích
-
pomocí poptávky a nabídky
poptávku jsme si již odvodili
je stejné jako u soukromých statků, poskytované množství se bude zvyšovat tak
dlouho, dokud mezní náklady budou menší než cena ( mN <Cy )
cena statku je dána množstvím ostatních (spotřebovaných) statků, které spotřebitelé
musí obětovat, aby získali jednotku veřejných statků
o ΣMMS = mN
o ΣMMS = ∆N/∆
∆Y = MMT - mezní míra transformace
o Σ∆Ss/∆
∆Vs
-
v bodě, kde agregátní poptávka je rovna agregátní nabídce Vs se celková suma, kterou
jsou všichni dohromady ochotni zaplatit za zvýšení produkce se rovná mezním
nákladům na toto zvýšení (Σ
ΣMMS = ∆N/∆
∆Y = MMT) – optimální nabídka Vs
Faktory ovlivňující rovnováhu veřejných statků
1) rozhodování o velikosti nabídky veřejných statků je otázkou veřejného rozhodování a
politického procesu [vůbec nemusí odpovídat tomu, kolik by společnost byla ochotna
na zvýšení spotřeby veřejných statků zaplatit (vliv veřejného rozhodování)]
2) tržní mechanismus vede k jednotné ceně soukromých statků a k různé úrovni spotřeby
3) spotřeba veřejných statků je však pro všechny stejná, ale cena je pro každého jiná
(každý má jiné daňové zatížení)
4) vliv rozdělení příjmů ve společnosti (různé sociální programy, které zasahují do
sociální ekonomiky, jde pouze o hlediska sociální potřeby a ne ekonomická a další je
daňový systém)
- ke změně rozdělení příjmů a tím přesunutí zdrojů dochází prostřednictvím daňového
systému a sociálních programů
- při přesunu zdrojů však dochází ke ztrátám (administrativní náklady)
- kromě toho sociální programy narušují efektivnost fungování ekonomiky
- výsledek je, že množství soukromých statků, kteréch se spotřebitelé musí vzdát ve
prospěch získání další jednotky veřejných statků je větší než by bylo třeba
- výsledkem je, že dosažitelná spotřeba je nižší než výrobní možnosti ekonomiky
- 19 -
Křivka dosažitelné spotřeby a produkčních možností
Ss
křivka dosažitelné spotřeby
(pohybuje se pod úrovní křivky PM)
křivka produkčních možností
Vs
-
křivka dosažitelné spotřeby udává největší možnou spotřebu soukromých statků při
dané úrovni nabídky veřejných statků při zohlednění neefektivností vyplývající
z daňového systému
ΣMMS = ΣMMT
ΣMMS = MEMT (mezní ekonomická míra transformace – udává množství soukromých
statků, kterých se spotřebitelé musí vzdát při zvýšení spotřeby veřejných statků o jednotku při
zohlednění poklesu efektivnosti. Tato rovnice je předpokladem rovnováhy.
Činnost vlády je chápáno jako statek čistě veřejný. Má charakter čistě veřejných statků, jak již
se o tom hovořilo. Tzn. dobrá vláda, pokud existuje, je skutečné prospěšná všem. Bez ohledu
na to, jestli lidé volili či ne. Z dobré vlády mají prospěch lidé i ty, které nevolili – zde je
problém služby černého pasažéra. Jedná se o statek, který je dělitelný kvalitě, ale nedělitelné
kvantitě. Mezní užitek služeb vlády je nulový a náklady na dodatečnou spotřebu také. Užitek
pro všechny je rozhodně větší než pro 17 lidí, kteří tam sedí.
VEŘEJNÉ VÝDAJE
-
-
výdaje na financování veřejných statků
zdrojem jsou veřejné rozpočty
je jasné, že jako v sektoru soukromém, tak i v sektoru veřejném by měli být výdaje
vynakládány efektivně (kdy a na co použít), proto potřebuje dostatek informací
ke správnému rozhodnutí o výdajích je zapotřebí dostatek informací o alternativních
programech a používá se obecná metodika pro hodnocení efektivnosti výdajů
veřejné projekty, na které jsou výdaje vynakládány, které jsou velmi rozsáhlé, proto
by se tomu měla věnovat velká pozornost (není věnována jako v sektoru soukromém,
soukromý subjekt se velmi dlouho rozhoduje, zda vynaloží finanční prostředky na
nákup prostředků)
efekt se velmi těžko zjišťuje (mohou být kladné i záporné; pokud jsou záporné, měly
by o ně být navýšeny náklady)
- 20 -
Určení velikosti výdajů
-
se stanovením velikosti veřejných výdajů jsou spojeny 3 druhy problémů:
1) jak rozdělit celkový objem prostředků mezi alternativní projekty (jak určit
strukturu rozpočtu při jeho fixním objemu)
2) jak stanovit vhodný objem rozpočtu
3) financování nedělitelných projektů tzn. poměřit výnosy s náklady projektu
(Výnosy/Náklady)
6. přednáška
8.11.
Ekonomika veřejného sektoru – 6. přednáška
Výdaje na dělitelné projekty
Dělitelné projekty jsou takové, které mohou být zvyšovány nebo snižovány o malé částky .
Znamená to, že pokud máme určité množství výrobních prostředků a máme možnost peněžní
prostředky rozdělit, tak činíme a projekt, který probíhá, není ohrožen. Projekty jsou zde
dělitelné.
Problematiku výdajů lze rozdělit na 2 skupiny.
Fixní objem rozpočtu – jedná se o optimální rozdělení částky mezi určité projekty. Principem
je získat s daným balíkem peněz získat maximální užitek. Rovnováha a tedy maximální užitek
nastane tehdy, rovná – li se mezní užitek z vydání poslední koruny na jeden projekt meznímu
užitku vydání poslední koruny na druhý projekt /graf/.
Mezní užitek u toho druhého projektu nám vyjadřuje náklady příležitosti, protože se
neuskuteční projekt v takové velikosti, v jaké by mohl. Peněžní prostředky u jednotlivých
typů lze snižovat i zvyšovat.
H – je užitek odvozený z poslední koruny, stejný pro x i y.
- výdaje na projekt x budou OA
- výdaje na projekt y budou OB – z toho plyne AC se rovná BD /graf/
- 21 -
Měnící se objem rozpočtu
Jedná se o stanovení samotného objemu rozpočtu, tj. jak rozdělit celkové zdroje mezi
soukromý a veřejný sektor. Principem je, že náklad příležitosti veřejného projektu vede ke,
ztrátě ze soukromých projektů, které se neuskuteční. Princip je stejný jako u předchozího
případu s tím, že x nahradíme soukromým projektem a y veřejným projektem.
Výdaje na nedělitelné projekty
Je třeba volit mezi konkrétními projekty, na které je nutno vyčlenit určitou částku a jsou
nedělitelné. Nedělitelné jsou proto, že kdybych vzali určitou částku z projektu, tak jeho
realizaci už nemůžeme uskutečnit. Ty peněžní prostředky tam potom chybí. Není zde možné
využít principu mezního užitku. Je nutné se rozhodovat v rámci fixní objemu rozpočtu –
znamená, že na několik akci je určitý objem fixních prostředků. Je třeba vybrat akce do
vyčerpání zdrojů. Je třeba stanovit určité pořadí jednotlivých akcí – z tohoto hlediska jsou zde
3 způsoby:
1/Poměr užitku k nákladům – vyberou se akce, sečtou se náklady, odečte se mezní užitek a
z jistí se čistý užitek a zjistí se kolik disponibilních zdrojů zbude.
2/Velikost čistého užitku – stanoví se jako rozdíl užitků a nákladů. Vyčíslíme velikost čistého
užitku od největšího k nejmenšímu, abychom věděli, kam může v projektech jít a pak se zjistí
disponibilní zbytek.
3/Minimalizuje se nespotřebovaná částka – vychází se pouze z omezení, aby poměr užitků a
nákladů byl menší než jedna. Vybírají se projekty tak, aby disponibilní zůstatky byly
minimální. Nejvýhodnější je první případ, protože dochází k využitelnosti každé koruny,
druhý případ je také dobrá, ale určité výhrady ohledně čistého užitku tam jsou.
Měnící se objem rozpočtu
Jedná se opět o rozdělení zdrojů mezi soukromý a veřejný sektor, ale protože jde o nedělitelný
projekt, nelze využít k porovnání rovnosti mezních užitků. Existuje zde jedno pravidlo:
Veřejný projekt realizovat tehdy, je-li mezní užitek větší než náklady, tzn. je-li čistý užitek
větší než nula. Vychází se z toho, že náklady na vydání x korun ve veřejném sektoru jsou
ztrátou x korun sektoru soukromého, vyplývající z nevydání x korun v tomto sektoru.
Většinou se vyskytují nedělitelné projekty a omezený rozpočet.
Určení velikosti užitku
Základem je čistý užitek, tj. celkový užitek pro spotřebitele minus náklady projektu. Čistý
užitek projektu je chápán jako spotřebitelský přebytek, tj. rozdíl mezi tím, co by spotřebitelé
byli ochotni zaplatit za určité množství statků a tím, co zaplatit musejí./graf/
AB je křivka poptávky a udává maximální částky, které jsou spotřebitelé ochotni zaplatit za
každý další kus. Kdyby cena byla nula, spotřebují množství OB, jejich celkový užitek bude
OAB a zároveň je roven spotřebitelskému přebytku. Když zavedeme cenu, tak spotřebitelé
- 22 -
budou ochotni nakupovat další jednotku až do okamžiku, kdy užitek bude menší než daná
cena – toto pak nazveme rovnovážná spotřeba. Spotřebitelé jsou ochotni kupovat do doby,
než jejich mezní užitek je větší než cena, tj. do body, kde se mezní užitek poslední jednotky
rovná Cy. Když se cena bude rovnat OC zakoupí množství OD. Celkový užitek bude OAED,
ale čistý užitek – spotřebitelský přebytek – bude pouze AEC, protože náklady jsou OCED.
Hodnocení efektivnosti veřejného projektu
Efektivitu lze vypočítat jako spotřebitelský užitek lomený náklady projektu /veřejné výdaje/
Problémy spojené z hodnocením efektivnosti veřejných výdajů
Vychází se z obecného vzorcového vztahu, má za úkol vyčíslit výnosy a určit náklady na
projekt a tím zjistit efektivnost.
První problém je vymezení všech možných užitků a nákladů. Veřejné projekty jsou rozsáhlé a
mají vedlejší efekty, které mohou být pozitivní a negativní. Ohledně nákladů se spočítá se
vynaložilo. Užitky reálné jsou užitky, které získávají koneční uživatelé veřejného projektu.
Představují přírůstek blahobytu společnosti. Porovnávají se s reálným nákladem převedení
zdroje z jiného použití. Peněžní užitky a náklady vznikají v důsledku cen, které se projí při
adaptaci ekonomiky
Výsledkem je, že narůstají zisky nebo ztráty jedněch, které jsou kompenzovány ztrátami nebo
zisky jiných. Neodrážejí čisté zisky nebo náklady pro společnost jako celek. Příklad: Budeme
stavět dálnici, tím vyřadíme starou komunikaci, na níž byla čerpací stanice, která měla vysoké
zisky. Tím pádem ta čerpací stanice je na staré komunikaci zbytečná. Na nové komunikaci
vznikne nová čerpací stanice. Tím ale dojde k újmě staré čerpací stanice, ale ke zvýšení užitku
úplně nové čerpací stanice.
Typy reálných užitků
Jednak se rozlišují reálné užitky přímé /prvotní/ - jsou užitky vztahující se k hlavnímu cíli
projektu, užitky nepřímé /druhotné/ - jsou vedlejším produktem. Budeme-li stavět elektrárnu,
tak přímý užitek bude elektrická energie a nepřímý jsou pracovní místa.
Užitky hmotné jsou takové, které lze oceňovat na trhu, užitky nehmotné nelze oceňovat na
trhu. Dalším typem je užitek konečný – je užitek přímo pro spotřebitele, užitek jako
meziprodukt je předpokladem pro poskytnutí užitku přímého. Poslední typ je užitek vnitřní –
ty vznikají uvnitř příslušné oblasti, kde je projekt realizován, dopady se však mohou projevit i
vně dané oblasti, čili vznikají užitky vnější.
Shrnutí užitků
Užitky jsou velmi různorodé, je třeba zvažovat všechny. Dále vyplývá, že je třeba přesné
představy o projektu, s čím vším je třeba počítat, což vyžaduje dobrou znalost projektu. Je
nutné mát dobrou fantazii i představivost. Vznikají zde často vedle nákladů vlastních i
náklady vyvolané, se kterými se na začátku nepočítalo. Je třeba snažit se postihnout celý
reálný užitek a celé reálné náklady.
- 23 -
Měření užitků a nákladů
Tržní ceny nelze používat všude. Veřejné statky nejsou určeny k obchodování. Některé užitky
se měří velmi těžce, zejména ty nehmotné. Další problém je nedokonalý trh a tím zkreslené
ceny.
Nehmotné soukromé užitky a náklady
Přestože jsou soukromé, nepodléhají tržnímu ocenění. Mohou však být produktem veřejných
projektů. Příklad: Stavba dálnice, která má zajisti vyhnutí se obytným oblastem, tím přes
vesnici nebude jezdit tolik aut, ale jak toto změřit a ocenit, samá situace nastává například při
výzkumu obecně či třeba rakoviny. Lze tedy použít v některých případech nepřímé metody
ocenění – hodnocení nemocnosti v minulém období a dnes, poté, co výstavba dálnice zajistila
odklon dopravy - lze toto chápat jako užitek z daného projektu. Úspora nákladů představuje
zvýšení užitku.
Ocenění společenských užitků – je to ocenění takových užitků, jejichž ocenění slouží všem –
voliči musí rozhodnout, na kolik si cení např. čisté životní prostředí.
Hmotné náklady a užitky – lze je ocenit na trhu, mohou být směňovány. Pokud existují
konkurenční trhy, pak se oceňuje tržními cenami, nebo takovými cenami, za které spotřebitelé
nakupují podobný statek od soukromých dodavatelů. Náklady se měří cenou vstupů
nakoupených nebo vlastními náklady na výrobu. V případě nedokonalých trhl je nutné cenu
očistit od monopolního zisku, případně položek zkreslující náklady. Používají se tzv. stínové
ceny. Další potřeba úpravy vzniká v případě spotřební daně a daně z přidané hodnoty –jsou
součástí ceny, protože se odvádí státu, ale není to nákladová položka, takže je třeba tuto
částku odečíst.
Víceúčelovost projektu, jako další problém veřejných projektů
Projekt výdajů často přináší více typů užitku, čili slouží k dosažení více cílů.
Proto je třeba každému užitku přiřadit různou váhu významnosti – na kolik je pro nás jeden
užitek významnější než druhý, a pak tak upřednostnit příslušné rozdělení zdrojů.
Projekt má více efektů, a aby to nebylo neefektivní, musíme určitému efektu přiřadit větší
váhu, jinak by ty náklady nebyly efektivní. Příkladem zde může být podpora vysokého
školství. Náklady na studenta jsou vyšší než na základní škole, ale pro stát je velmi přínosné
mít vzdělané lidi na této úrovni, proto ač jsou za něj hrazeny vyšší náklady, stát je platí a
zvyšuje u tohoto podporovaného jevu míru důležitosti – přiřazuje větší váhu vysokému
školství a tím se zabraní jinak neefektivnímu stavu v této oblasti, protože zvýšíme-li
významnost daného kroku, zvýšíme i jeho efektivnost, která by jinak byla nízká a vzhledem
k nákladům, vynaloženým na určitou podporu, by byly naprosto neadekvátně a neefektivně
využity.
7. přednáška
15.11.
- 24 -
7. přednáška - Ekonomika veřejného sektoru
Problém spravedlnosti a efektivnosti
Projekt přinese užitek někomu vetší nebo menší, ale na úhradě se podílejí všichni stejně, co se
týče spravedlnosti.Otázkou zde je, jestli použít nějaké váhy při rozhodování o projektu a
zohlednit slabší příjmové skupiny, jestli tedy fiktivně navýšit užitek nebo slabším příjmovým
skupinám poskytnout příspěvek těm slabším skupinám a nechat to zaplatit bohatším vrstvám.
Projekt může být z hlediska výnosů a nákladů efektivnější v jedné oblasti, ve druhé oblasti je
méně efektivní, ale přináší vedlejší efekty. Tady potom vznikají určité situace, kdy je nutné
rozdělovací váhu použít a projekt umístit jinam a nebo upravit v rámci systému daní a
sociálních dávek.
Zásadním problémem je stanovení rozdělovacích vah – na kolikrát rozdělovat a zda přesto
vystavět třeba jinde.
Problém vlivu faktoru času
Podstatou problému je, že některé výdaje přináší užitek okamžitě /mzdy státních
zaměstnanců/, jiné přinášejí užitek v průběhu příštích let /případ dlouhodobých investic/.
Tam, kde je efekt okamžitý, lze zjistit okamžitě efekt, protože oni za ty peníze nakoupí a tím
se snadněji poměří efektivnost. Jiné je to u investic, protože ty výsledky z toho vyplynou
například v příštích několika let. Převedení budoucích očekávaných výsledků na současnou
hodnotu – to je nutné ocenění této skupiny užitku. Stejný přístup je třeba zvolit při ocenění
nákladů. Náklady příležitosti zdrojů, odčerpaných ze soukromého sektoru, by se nyní měly
měřit současnou hodnotou nerealizované soukromé spotřeby, ztráty budoucí spotřeby
nerealizované investice by se měly převést na jejich současnou hodnotu. Do nákladů se
zahrnují i náklady ušlé příležitosti – tj. sem se připočítávají náklady, které vznikly tím, že
nebylo možné realizovat danou investici, protože dané finanční projekty byly realizovány
jinými investicemi, které dostaly přednost, takže u těch předchozích investic došlo ke ztrátě a
také ke společenské újmě v podobě ztráty užitku.
V tomto případě je ale velmi důležitý pojem a volba diskontní sazby
Lze ji vypočítat jako sumu přínosu investice, které lze dělit lety, přinášející zisk nebo
životnosti dané investice, projektu. Čím vyšší bude úroková míra, tím bude výnosnost
projektu menší.
Nabízí se 2 možnosti:
1/soukromá diskontní sazba – odráží volbu spotřebitele v soukromém sektoru mezi současnou
a budoucí spotřebou, čili respektuje individuální ocenění budoucí spotřeby ve vztahu
k současné spotřeby. Při použití soukromé sazby při hodnocení projektů však naráží na určité
praktické potíže. Tou první jsou nedokonalé trhy, protože ty deformují úrokovou sazbu –
kdyby byly trhy dokonalé, tak cena peněz by byla pro všechny stejná, ale banky se snaží
nalákat klienty tím, že jim nabídnou peníze levněji, než v jiné bance. Další potíží je nejistota
ve vývoji úrokových sazeb v čase – zde je tedy otázkou, zda použít úrok pro krátkodobé nebo
dlouhodobé peníze. Je zde nutné odhadnout, jaká bude výše daného úroku. Dalším
problémem je riziko, protože ta soukromá sazba zahrnuje určité riziko, protože soukromý
sektor je připravený na určité riziko, takže ta úroková míra v sobě to riziko obsahuje, přitom
ale ten projekt nemusí mít žádné riziko. Dalším problémem je daň z kapitálového výnosu a ta
banka s tím počítá, že z daných výnosů jim bude vypočtena daň. Daň z kapitálového výnosu
- 25 -
není tržní veličina, tu požaduje pouze stát, jako odvod do státního rozpočtu – ten ale zvyšuje
diskontní sazbu. Další, co zvyšuje diskontní sazbu, je inflace. Ta také zvyšuje diskontní
sazbu, ale je nutné ji započítat, protože jinak by peníze ztratily hodnotu. Poslední faktor, který
působí na úrokovou míru, jsou stabilizační opatření vlády, která mohou vést ke snížení úroků
– vstupuje na trh sektor veřejný. Je třeba použít nějakou průměrnou nebo přibližnou sazbu. Je
tedy třeba tržní sazbu o tyto vlivy očistit.
2/Společenská diskontní sazba – veřejný sektor si stanová svojí úrokovou míru. Důvodem
náhrady soukromé diskontní sazby společenskou může být stav, kdy obyvatelstvo dává
přednost současné spotřebě před budoucí spotřebou. V tomto případě je soukromá sazba
nevhodná. Stát tedy může zvolit nižší diskontní sazbu a tím podpoří investice a míru budoucí
vyšší spotřebu. Společenský sazba by se měla stanovit pod sazbou soukromou, protože zaručí
vyšší současnou hodnotu užitků a umožní přijmout projekty, které by při využití soukromé
sazby byly vyloučeny.
Měření společenských nákladů se stažením zdrojů ze soukromého použití
Jde o společenský náklad příležitosti, který je roven ztrátě ze spotřeby současné nebo
budoucí, která vznikne vyloučením těchto zdrojů ze soukromé spotřeby. Tyto náklady
příležitosti mohou být rovny velikosti zdrojů, o které se sníží soukromá spotřeba, tj. v případě
stažení zdrojů ze spotřeby – projekt je financován z běžných příjmů – daní nebo mohou bát
rovny současné hodnotě budoucích užitků z investic, které mohly bát b soukromém sektoru
vyprodukovány, a to platí při stažení zdrojů z investic – jde o stažení zdrojů investic. Z toho
vyplývá, že celková užitek z investice je třeba pro co nejpřesnější posuzování efektivnosti
výdajů snížit o náklady ušlých příležitostí. Toto je dost finančně nákladné, takže se toto ani ze
strany státu příliš nepoužívá, ale aby byla ta vyčíslená částka přesná je nutné tam zahrnout
náklady ušlé příležitosti. Toto je ale velmi obtížné stanovit, takže se to příliš nepoužívá.
Posledním vlivem je riziko. Úroková míra zpravidla v sobě určitou míru rizika obsahuje.
Při hodnocení veřejných projektů by se mělo riziko též počítat, protože riziko snižuje
současnou hodnotu budoucích užitků. Riziko lze zakalkulovat pomocí počtu
pravděpodobnosti nebo zvýšení diskontní sazby o prémii za riziko.
Příčiny růstu veřejných výdajů
Všude ve světě, v každé zemi se nenajde situace, že by veřejné výdaje z roku na rok klesly.
Spíše každoročně stoupají. Ty důvody růstu výdajů mohou být různé:
1/Stupeň rozvoje země – o rozvoji země se hovoří v souvislosti o velikosti veřejného sektoru,
záleží na tom, zda stát je nucen se podílet na rozvoji soukromého sektoru.
2/Růst důchodu na jednoho obyvatele – tento ukazatel signalizuje ekonomický rozvoj země,
je zde určitá závislost – tím, že roste životní úroveň obyvatelstva, tak tím se zkvalitňuje i
poskytování veřejných služeb a tyto jsou poskytovány i ve větší míře. Zde pak většinou
převažují výdaje do lidí.
3/Technologické změny – urychlují zastarávání v sektoru soukromém i veřejném a v důsledku
tohoto narůstají náklady. Je tedy třeba této situace, protože jinak by sektor veřejný nestačil
konkurovat soukromému.
4/Ochrana životního prostředí – čím je země bohatší, tím působí tato situace více na životní
prostředí a stát se toto snaží eliminovat, případné znečišťovatele omezovat či vybírat příslušné
finanční prostředky jako určitou náhradu a podíl na úhradě škod
- 26 -
5/Změny populace – ať jde o růst počtu obyvatelstva, tím totiž dojde i k nárůstu nároků na
sektor veřejný – nárůst na předškolní zařízení, později na školy atd.
6/Mobilita obyvatelstva – vede k růstu a vzniku nových obytných lokalit a tím vzrůstají
nároky v určité oblasti na vybavenost a infrastrukturu, které musí veřejný sektor zajistit /je
nutno přivést silnice, elektřinu, plyn a jiné služby/
7/Inflace – pokud poroste inflace, tak dopad se projeví v růstu cen a tím tedy také porostou
běžné výdaje veřejného sektoru. Pokud porostou ceny, tak je nutné zvyšovat mzdy státních
zaměstnanců.
8/Urbanizace – znamená jednak přestavbu sídlištních struktur na sídliště městského typu nebo
přizpůsobení krajiny potřebám města, protože ve městech existuje vodovod, plynovod aj.,
protože toto samozřejmé v menších obcích není, pak se jedná také například o cyklotrasy,
protože obyvatelé z města chtějí jet do přírody aj.
9/Vývoj transferů – jednak souvisí s růstem bohatství dané země, ale je zde i silná politický
vliv, protože transfery představují různé druhy důchodů, sociální dávky a výpomoci.
10/Možnost získávání daní – závisí to na účinnosti daňového systému a na ochotě platit daně.
Příliš vysoké daně rozhodují o tom, že ochota obyvatelstva ke zdanění je malá a kapitál ze
země odchází, naopak nízké daně nemohou dostatečně zabezpečit fungování veřejného
sektoru ve všech oblastech /například dávky/
11/Ohrožení země válkou nebo vnějším teroristickým útokem, které také vedou ke zvýšení
veřejných výdajů.
12/Snaha státní byrokracie zvětšovat své úřady – zakládat nové instituce. Je to nemoc
veřejného sektoru, protože pokud se vyskytne nějaký problém, tak veřejný sektor potřebuje
pracovníka, který bude daný problém řešit, ale později se zjistí, že ten jeden pracovník
nestačí, tak se jich přijme více a postupně se zjišťuje, že pracovníci nestačí a nakonec to
postupuje natolik, že se z toho mohou stát různé výbory, komise a jiné orgány a nakonec je
zde možnost až vytvoření ministerstva /ministerstvo informatiky/.
13/Tlak zájmových skupin ze soukromého sektoru – dnes se tomuto říká lobbing, je to běžná
součást veřejného sektoru dnes a není to bráno nijak hanlivě z hlediska společenského –
někdy se tomuto říká dobývání renty – je zde mnohem jednodušší dosáhnout toho, čeho dané
skupiny chtějí než na tvrdém trhu soukromého sektoru, kde by možná k realizaci dané situace
ani nedošlo, protože ta skupina by nebyla schopna bez dotace danou akci realizovat
14/Zalíbení se politiků voličům – toto platí jen v demokratických systémech, takže politici
schvalují populární opatření ve vztahu k lidem, čímž ovšem trpí veřejný sektor ve vztahu
výdajů, které pak nastanou jako následek.
8. přednáška (21.11.2005) + 9. přednáška (29.11.2005)
VEŘEJNÉ ROZPOČTY
= je to financování veřejných statků (vláda je veřejný statek)
Patří sem:
považovaný státní rozpočet, rozpočty samosprávných celků (obcí, krajů),
finanční účelové fondy (mimorozpočtové – např. fond kultury, dopravy, státní
pozemkový fond, fondy zdravotních pojišťoven, rozpočty OSS, rozpočty
příspěvkových organizací, národní fond – tj.peníze na projekty
spolufinancované EU)
- 27 -
STÁTNÍ ROZPOČET
Je spojen s vývojem společenskoekonomických formací a státu jako takového.
K jeho vzniku dopomohly války. Hlavními příjmy byly ze začátku výnosy z majetku
panovníka – tzv. domény (tj. poplatky za propůjčení práv – vaření piva) a tzv. regály.
Postupně se začaly vybírat daně, napřed v naturáliích, pak v penězích. Nejdříve byl
nepravidelný výběr, později (koncem 18.st.) pravidelný. Kromě státu začaly vybírat daně i
města a církev.
Koncem 18.st. byly odděleny poplatky panovníka od hospodaření státu – byl konstituován stát
a vymezeny jeho funkce:
krytí správních výdajů, armáda, později financování veřejně prospěšných potřeb
(nemocnice), zavedení katastru nemovitostí, majetkové daně, vzniká síť pokladen
(byly předchůdci veřejných rozpočtů)
Změny ve funkcí státních veřejných rozpočtů:
podpora programů podporujících infrastrukturu, sociální oblast, rozvoj soukromého
sektoru mělo za následek změnu v rozpočtu – stát plní i další funkce
-
Podstata a funkce státního rozpočtu
Je to rozdělování a přerozdělování důchodů
Souhrn peněžních vztahů v oblasti tvorby rozdělování a užívání centralizovaného
peněžního fondu
Vznik pojmu „státní rozpočet“:
1. státní rozpočet je centralizovaný peněžní fond, fond peněžních prostředků
obhospodařované státem na principu nenávratnosti a neekvivalentního způsobu
rozdělování
2. účetní hledisko – je to bilance příjmů a výdajů, která obsahuje rozvržení
předpokládaných příjmů a výdajů státu
3. je to finanční plán na rozpočtové období
4. ekonomické hledisko – ekonomický vztah představuje ekonomickou kategorii, která
ztělesňuje jednotnou finanční kategorii jako jsou daně, dotace, transfery. Souvisí se
shromažďováním a rozdělováním finančních prostředků.
5. právní oblast – právní norma zákonu, na kterém se usnesly zákonodárné orgány a
který opravňuje k výběru příjmů, k realizaci výdajů a k vedení veřejného sektoru
národního hospodářství.
6. z hlediska řízení – státní rozpočet je nástroj vlády k realizaci hospodářské a sociální
politiky
Funkce státního rozpočtu navazují na funkce veřejného sektoru:
1. alokační – postavení státu jako produkčního subjektu. Pomocí státního rozpočtu stát
alokuje zdroje do produkce veřejných statků a příjemcem je obyvatelstvo.
2. redistribuční – tato funkce je spojená s přerozdělováním národního důchodu. Cílem je
zmírnit negativní dopady tržního mechanismu do sociální oblasti.
3. stabilizační – cílem je eliminace tržních selhání a minimalizace společenské ztráty a
nevyužitých zdrojů. Tato funkce se uplatňuje v době nerovnovážného vývoje tržní
ekonomiky.
4. regulační – jsou to přímé zásahy státu do soukromého sektoru. Uplatňuje se v období
problémů v ekonomice (př. regulace cen, mezd, zaměstnanosti)
5. kontrolní – sledují se vlivy finančních vztahů na reprodukční proces a kontrolují se
příjmy a výdaje státního rozpočtu
- 28 -
Rozpočtové zásahy
•
•
•
Formování státního rozpočtu jako centralizovaného zdroje vedlo k formulaci zásad,
kterými se má státní hospodaření řídit.
Podstatou je, že hospodaření vlády bylo přehledné a byla umožněna kontrola
hospodaření s veřejnými zdroji.
Těmito zásady se řídí i obce a kraje.
1. zásada úplnosti státního rozpočtu
Státní rozpočet má zachycovat všechny finanční operace vlády a centrálních institucí.
Musí být uvedeny všechny příjmy a výdaje v úplných částkách. Cílem je, že umožňuje
získat přehled o velikosti a struktuře příjmů a výdajů státního rozpočtu. Neměly by
existovat mimorozpočtové fondy, protože zkreslují hospodaření.
2. zásada jednotnosti státního rozpočtu
Všechny příjmy a výdaje jsou zachyceny v jednom dokumentu jednotným způsobem.
Tento jednotný způsob je umožněno sledovat.
3. zásada reálnosti státního rozpočtu
Výsledkem požadavku je zamezit rozpočtovým přesunům, tj. zamezit převodu výdajů
určené na daný účel na účel jiný. Cílem je zabránit zkreslení výdajů. Závisí na stupni
poznání, kvalitě prognózování.
4. zásada každoročního sestavování a schvalování st.rozpočtu
Tato zásada umožňuje lepší přehled o struktuře příjmů a výdajů státu. Problémem je
mnoho položek příjmů a výdajů – je složité s takovým množstvím pracovat déle než
po roce, má to pak za následek neprůhlednost a zneužívání. Je umožněna každoroční
kontrola. Vláda je povinna zpracovávat rozpočtový výhled na 3 roky dopředu,
naplánují se příjmy a výdaje.
Rozpočtové období je období, na které je rozpočet schvalován (většinou na rok –
někdy je tato doba jiná – př. USA má hospodářský rok 1.10. – 30.9., VB 1.4. – 30.3.,
Austrálie). Termín schvalování rozpočtu je určen tak, aby byl rozpočet schválen před
započetím rozpočtového období.
V ČR se předkládá návrh v září a musí být schválen do konce roku. Pokud se tak
nepodaří, uplatní se rozpočtové provizorium – tzn. v tomto období je vláda zmocněna
k vybírání příjmů a realizaci výdajů a sice podle stanoveného rozpočtu (dříve vláda
mohla hospodařit dle nového rozpočtu, nyní dle starého)
Do roku 1998 jsme měli vyrovnaný rozpočet. V r. 1999 byl rozpočet poprvé
nevyrovnaný – schodkový rozpočet.
Rozpočtové provizorium:
1. Nastává, pokud není schválen rozpočet před začátkem rozpočtového období (včas
nepředložen nebo pokud při projednávání vznikla neshoda výkonné a zákonodárné
moci).
2. V druhém případě nastává, pokud rozpočet nelze vůbec reálně sestavit (stává se
tak v mimořádné situaci – za války).
- 29 -
5. zásada vyrovnanosti
Toto je zlaté pravidlo rozpočtové politiky. Výdaje jsou sestavovány tak, aby
odpovídaly příjmům. U nás se uplatňuje kromě válečných období a uplatňovala se i ve
světě. Po hospodářské krizi ve 30. letech koncem minulého století od ní začaly některé
státy ustupovat. Byla přijata Maastrichtská kritéria – schodek může být max. 3% HDP.
6. zásada přehlednosti státního rozpočtu
Uplatňuje se prostřednictvím rozpočtové klasifikace. Je zajišťována pomocí
rozpočtové skladby – jedná se o pevné stanovení věcné struktury rozpočtu, v jejímž
rámci jsou seřazeny příjmy a výdaje. Tato skladba umožňuje přehlednost,
srovnatelnost v čase a provedení kontroly. Jsou vypracované tzv. stupně rozpočtové
kvalifikace – tzn. členění na kapitoly, skupiny, oddíly, pododdíly, paragrafy a položky.
7. zásada publicity (zveřejnění veřejnosti) st. rozpočtu
Důvodem je zabránit tajnému hospodaření vlády. Státní rozpočet se veřejně
projednává v parlamentu a poté se zveřejňuje v tisku nebo ve sbírce zákonů. Otázkou
je podrobnost zveřejněných údajů.
Z rozpočtových zásad vycházejí rozpočtová pravidla.
Rozpočtová pravidla
1. institucionální určení navrhovatele rozpočtu
Vychází z vymezení instituce, která má navrhnout návrh rozpočtu (ministerstvo
financí).
2. pravidlo způsobu vypracování výdajové stránky rozpočtu
Určuje, kdo a jakým způsobem vypracovává návrh výdajů státního rozpočtu (každý
zvlášť nebo to stanoví ministerstvo financí). U nás ministerstvo financí vyzve šéfy
resortů, aby podali návrhy na požadavky a poté se návrhy projednávají. Jde o to, zda
výdajové práce vypracovává ministr, prezident nebo premiér.
3. pravidlo výdajů před příjmy
Vychází z názoru, že příjmy by se měly využívat ke stabilizaci ekonomiky a výdaje
k podpoře ekonomického růstu. Problémem je nadhodnocení nebo podhodnocení (kdy
vláda usiluje o schválení výdajů v parlamentu – v průběhu počítá s dodatečnými
zdroji) příjmů státního rozpočtu. Prvotní přednost má výdajová stránka.
4. pravidlo schvalování rozpočtu
Závisí na tom, jak je v Ústavě vymezena zákonná moc ve státě (jako roli hraje
parlament). U nás rozpočet schvaluje dolní sněmovna parlamentu, nikoli senát.
5. pravidlo omezení přesunů v rozpočtu
Týká se výdajové stránky rozpočtu, kde je přesun jednotlivých složek výdajů omezen
nebo zakázán. Ministerstvo financí může provést přesuny, ale pouze do výše 10%
závazného ukazatele. Pokud je to nad 10%, přesun je možný pouze se souhlasem
poslanecké sněmovny (zabývá se tím rozpočtový výbor poslanecké sněmovny).
- 30 -
6. pravidlo alokace výdajů
Týká se rozpočtů nadnárodních, federálních. Nadnárodní rozpočty přidělují rozpočty
jednotlivým oblastem (ÚSC) k zabezpečení jejich potřeb, snaží se vyrovnávat rozdíly
mezi ÚSC (ekonomické i sociální rozdíly) nebo podporuje rozvoj určitých služeb a
projektů.
7. pravidlo vymezení příjmů, výdajů a rezerv
Jsou vymezeny zákonem (daně, dotace, půjčky, cla). Je povinnost ze zákona mít
rozpočtové rezervy ke krytí nezbytných a nepředvídatelných výdajů – rezerva v ČR je
stanovena na 0,3% celkových výdajů státního rozpočtu na daný rozpočtový rok. O
použití rezervy rozhoduje vláda, ministerstvo financí.
8. pravidlo rozpočtového provizoria
Upravuje, jakým způsobem se může nakládat s příjmy a výdaji v době provizoria.
Vláda má právo vybrat příjmy a uplatňovat výdaje. Musí se řídit objemem příjmů a
výdajů na minulé rozpočtové období (v ČR je rozpočtové provizorium 1999, 2000)
9. pravidlo časového užití a účelnosti výdajů
Výdaje jsou určeny na daný účel. Časové užití znamená, že je dáno, kdy se mohou
uplatňovat vládní výdaje (některé v konkrétním měsíci, průběžně či čtvrtletně atd.)
10. pravidlo úhrady rozpočtově nezajištěných potřeb
Týká se nepředpokládaných výdajů, které nejsou zabezpečeny rozpočtem, který byl
schválen. Je to využití mimorozpočtových zdrojů, využití zdrojů rezervy.
11. pravidlo sestavení a schvalovací procedury státního závěrkového účtu
Státní závěrkový účet obsahuje výsledky hospodaření za minulý rok a sestavuje se
každý rok. Spravuje o tom, jak byl plněn státní rozpočet. U nás ho sestavuje
ministerstvo financí a předloží ho vládě ke schválení a dále ho předkládá poslanecké
sněmovně společně s návrhy na řešení deficitu či přebytku.
12. pravidlo neúčelnosti příjmů
příjmy by neměly být účelově vymezeny, ale existují výjimky – např. spotřební daň se
použije na opravu silnic.
- 31 -
Rozpočtová soustava
FINANCE
Peněžní fondy
Ostatní články – banky, pojišťovny
Rozpočtová
soustava
Veřejné
rozpočty
Státní
rozpočet
Mimorozpočtové
fondy
Územní
rozpočet
Rozpočet
obcí
Státní
fondy
Rozpočet
krajů
Fondy
ÚSC
Fondy
obcí
Fondy
krajů
Rozpočtové vztahy
I když jsou rozpočty relativně samostatné, měly by být nějak sjednoceny, proto existují
rozpočtová pravidla. Vztahy od státního rozpočtu až po rozpočty obcí jsou upraveny zákonem
o rozpočtových pravidlech.
Nejvyšší úroveň – vláda, parlament, ministerstva, ústřední orgány
2. úroveň – krajské úřady, krajská zastupitelstva
3. úroveň – obecní úřady, obecní zastupitelstvo
Kontrolním orgánem pro státní rozpočet je Nejvyšší kontrolní úřad, u obcí to jsou
finanční úřady.
Modely soustav rozpočtu
1. Model jediného rozpočtu
Je to plně centralizovaný model. Nejvyšší rozpočet je na úrovni státu, zahrnuje celkový
souhrn příjmů a výdajů nižších stupňů.
2. Model relativní samostatnosti
Je to kombinovaný model. Nejvyšší rozpočet obsahuje pouze některé příjmy a výdaje
nižších stupňů. Státní rozpočty jsou relativně samostatné. Přesuny nejsou v rámci
rozpočtu, ale jsou uplatňovány dotacemi, subvencemi, příděly (na úrovni státního
rozpočtu to jsou výdaje, na nižším stupni to jsou příjmy).
3. Model autonomie rozpočtu
Je to plně decentralizovaný model. Státní rozpočet je naprosto oddělen od ostatních
veřejných rozpočtů. Příjmy a výdaje všech stupňů se mohou vyjádřit nějakým nejvyšší
rozpočtem, ale ne státním rozpočtem.
- 32 -
Rozpočtový proces
•
Sestavení návrhu rozpočtu
U nás sestavení návrhu rozpočtu zajišťuje ministerstvo financí a správci kapitol. Se
sestavením návrhu se musí začít brzy (v polovině roku) a návrh musí být předložen
do 31.8. Předkládá se jak návrh státního rozpočtu, tak i návrh střednědobého
výsledku.
•
Projednání a schválení rozpočtu v zákonodárném sboru
Návrh předkládá poslanecká sněmovna. Vláda a poslanecká sněmovna návrh musí
projednat nejpozději 3 měsíce před koncem roku.
Čtení:
První čtení – schválení základních údajů (objem příjmů a výdajů, saldo), následuje
jednání ve výborech
Druhé čtení – podrobná rozprava o návrhu, kdy se předkládají doplňující,
poměřovací návrhy. Poslanci mají 48 hodin na rozmyšlení.
Třetí čtení – následuje nejméně po 48 hodinách od druhého čtení. Upravují se
pouze formality, následuje schvalování rozpočtu.
•
Možnosti změny rozpočtu
Řeší se změny, na které se dříve nemyslelo. Tzv. rozpočtové opatření – tj. přesun
prostředků v rámci již schváleného rozpočtu nebo v rámci kapitol. Překročení
(povolené) rozpočtu – výdajů, vázání prostředků státního rozpočtu v rámci
rozpočtu (týká se nezajištěných příjmů). Změny může dělat na úrovni státního
rozpočtu vláda a ministerstvo financí s pověřením poslanecké sněmovny. Na
úrovni krajů pravomoc uděluje zastupitelstvo kraje (případně rada kraje)
hejtmanovi. Na nižší úrovni uděluje pravomoc obecní zastupitelstvo (případně rada
obce) starostovi.
•
Plnění veřejného rozpočtu
Plní se úkoly, inkasují se příjmy a využívají se zdroje na veřejné projekty. Tzv.
pokladní plnění rozpočtu – uskutečňují se platby z rozpočtu a uplatňuje se
příjmový účet. Správcem státního rozpočtu je ČNB, na nižších úrovních to je KB,
Česká spořitelna.
•
Uplatňování kontrolní finance v průběhu rozpočtového období
Kontrolu provádí ČNB, ministerstvo financí, správci kapitol – ti, co vytvářejí
návrh. Kontroluje se, zda jsou prostředky účelně, efektivně a hospodárně
vynaložené (viz výroční zpráva)
•
Postrozpočtová kontrola plnění rozpočtu
Provádí se po rozpočtovém období prostřednictví státního závěrkového účtu u
státního rozpočtu, výsledku hospodaření u ÚSC, dále se kontrolují závěrkové účty
státních fondů, zpráva o stavu vedení aktiv a pasiv (přikládá se k státnímu
závěrkovému účtu!)
- 33 -
Rozpočtová skladba
= Je jednotné třídění příjmů a výdajů – třídí se přehledně, závazně a druhově
Hlediska třídění:
a) odpovědnostní – kdo je správcem kapitoly (např. kap.358 – Ústavní soud)
b) odvětvové – jaký druh činnosti (členění na skupiny, oddíly, pododdíly a paragrafy)
c) druhové – tj. účely, ekonomické druhy příjmů a výdajů, jednotlivé třídy – daně
(seskupení, podseskupení, položky)
d) konsolidační – rozdělení příjmů a výdajů dle stupňů konsolidace – jednotlivé převody
(dotace ze státního rozpočtu) jsou výdaji, ale u krajů to jsou příjmy
Zásady rozpočtové skladby:
• jednotnost – jednotný číselník
• závaznost – závaznost účastníků k plnění rozpočtové skladby
• odvětvovost – odvětvové shody příjmů a výdajů. Nezáleží na tom, kdo vyvolává
příjmy a výdaje, jsou zařazeny do paragrafů podle činnosti, nikoli dle příjmů
6. 12. 2005
10. přednáška
PŘÍJMY STÁTNÍHO ROZPOČTU
A) Daňové příjmy
a. Daně (z příjmu, silniční, darovací…)
b. Cla (určitá forma nepřímé daně)
c. Poplatky (př: užívání silnic, soudní poplatky)
B) Nedaňové
a. Odvody (od státních podniků, příspěvkových org.)
b. Přijaté úroky a výnosy (ze státního majetku)
c. Přijaté splátky (z úvěrů)
d. Emisní výnosy (státní dluhopisy, pokladniční poukázky)
- 34 -
Členění příjmů Státního Rozpočtu dle zdrojů
A) Daně
Daňové příjmy
Přímé daně
Nepřímé daně
DPFO (fyz. osob)
univerzální
z příjmů
DPPO (práv. osob)
majetkové:
-
z nemovitostí
silniční
dědická
darovací
z převodu nemovitostí
příspěvek na soc. zabezpečení
povinné zdravotní poj.
místní poplatky
specifické (selektivní)
spotřební daně
dálniční poplatek
cla
Daně:
povinné státem stanovené, nenávratné. Vybírají je státní úřady. Slouží pro rozdělování,
přerozdělování.
mění se soukromé vlastnictví na státní
stanoveny pevnou sazbou
daňová kvóta = daň/HDP (v ČR 20-22 %)
složená daňová kvóta = daně + pojistné/HDP (v ČR 40 %)
pojistná daňová kvóta = pojistné/HDP (v ČR 18 %)
B) Odvody
-
nenávratné, povinné, zákonem stanovené. Odvádí se z výnosů státních podniků,
příspěvkových organizací, organizačních složek státu.
přerozdělení státního vlastnictví
sazba nemusí být pevně stanovená
C) Poplatky
=
-
platby placené F.O. nebo P.O.
platí za služby státní správy (vystavení živnostenského listu, občanského průkazu,
výpisu z trestního rejstříku)
mají protihodnotu
- 35 -
Sankční poplatky (znečištění životního prostředí, neoprávněné skladování)
Věcná podstata = ochrana státní správy před zbytečnými úkoly.
Ekonomická podstata = získávání prostředků na úhradu veřejných potřeb
D) Cla (nepřímé daně)
-
dovozní, vývozní, provozní
clo má dopad na konečného spotřebitele
ochrana domácí konkurence před zahraničím
Celní unie = státy, které jsou v celní unii, neplatí mezi sebou clo
E) Splátky
-
příjmy z dříve poskytnutých půjček a dalších finančních výpomocí = dluhová služba
návratná plná dluhová služba = uživatel půjčky musí vrátit celou jistinu včetně úroků
z dlužné částky.
návratná částečná dluhová služba = oproštěn od placení úroků
Finanční výpomoc
návratná finanční výpomoc = poskytuje se do rozpočtů obcí, krajů za účelem
překlenutí rozdílu mezi příjmy a výdaji. Překlene časový nesoulad.
F) Emisní výpomoc
-
státní dluhopisy
státní pokladniční poukázky
Členění příjmů Státního Rozpočtu z hlediska návratnosti
A) Návratné příjmy
= zapůjčeny od určitého subjektu (banky), dlužník má povinnost je vrátit, většinou jde o
krátkodobé půjčky.
B) Nenávratné příjmy
-
od soukromého i veřejného sektoru
Členění příjmů Státního Rozpočtu z časového hlediska
A) Běžné
-
každoročně se opakují. Jsou zdrojem pro běžné výdaje.
B) Kapitálové
-
jednorázové příjmy – z prodeje státního majetku
- 36 -
Členění příjmů Státního Rozpočtu podle četnosti výskytu a možností odhadu
C) Pravidelné
-
trvalým zdrojem státního rozpočtu
plánovatelé (sestavování rozpočtového výhledu)
měly by být stabilní
D) Nepravidelné
-
jednorázové, mimořádné, dočasné
Členění příjmů Státního Rozpočtu podle stupně dobrovolnosti, respektive míry
závaznosti
A) Mandatorní (obligatorní) příjmy
vynucené
závazné
Povinnost platit je dána zákonem
B) Fakultativní
-
Př: veřejné parkoviště, dary, výnosy z výpisů
Členění příjmů Státního Rozpočtu podle vlastnictví majetku
-
Otázka, zda příjmy pocházejí z veřejného nebo soukromého sektoru.
Příjmy Státního Rozpočtu 2005
•
•
•
Celkem 824,8 mld. Kč
Struktura závisí obecně na hospodářské politice vlády
Příjmy tvořeny z daní z 56 %, ze soc. zabezpečení z 38 %, z cel a ost. Příjmů z 5 %.
Faktory ovlivňující výši příjmů Státního Rozpočtu
1. Úroveň a vývoj cen
- ceny zvyšují základ daně
2. Úroveň vlastních nákladů podnikatelské sféry
- čím vyšší náklady, tím nižší základ daně, tím nižší odvod
3. Uplatňovaná mzdová politika
- zvýšení mezd povede k zvýšením daní ze závislé činnosti a to povede
ke snížení základu daně z příjmu
4. Zdaňování bezpracných příjmů
- dividendy, výhry….
- 37 -
5. Dotační politika státu
- větší objem výroby povede k většímu odvodu daní
6. Rozsah daňové soustavy a výše daňových sazeb
- určuje stát, musí být optimálně nastavená daňová kvóta
7. Rozsah majetku ve vlastnictví státu
- požaduje odvod do rozpočtu
EVS
přednáška
13. 12. 2005
Výdaje státního rozpočtu
- výdaje státního rozpočtu v tomto roce: 900 mld.
Co jsou výdaje státního rozpočtu?
Výdaje státního rozpočtu představují peněžní vztahy rozdělované a použité centralizovaného
peněžního fondu na principu nenávratnosti.
princi nenávratnosti = jednou přijdou a už nebudou vráceny
Jedná se o:
a) výdaje na nákup zboží a služeb
- běžné fungování státních orgánů, mzdy zaměstnanců, výdaje na energii,…
b) transferové platby
- k jednotlivci nebo ke skupině (sociální zabezpečení, důchody,…)
- bez protihodnoty
Členění výdajů státního rozpočtu
Různá hlediska členění:
1) podle funkcí státu
- nejčastější členění zohledňující úlohu veřejných financí v rozvoji jednotlivých složek
veřejného sektoru
Jedná se o:
a) výdaje ekonomického charakteru (financování vědy a výzkumu,….)
b) výdaje na státní správu, armádu, policii a justici
c) výdaje na sociální, zdravotnictví, školství a kulturní účely
2) podle závaznosti
- členění vychází z míry povinnosti financovat
a) mandatorní výdaje, včetně tzv. kvazimandatorních
mandatorní = vyplývají ze smluv (80% výdajů)
kvazimandatorní (např. platy stát. zaměstnanců)
b) fakultativní výdaje – lze měnit vládou bez omezení (dotace, výdaje na činnost
ministerstev)
3)
a)
b)
c)
podle ekonomického určení
členění rozlišuje, zda jsou výdaje směňovány do rozvoje nebo do spotřeby
výdaje investiční (kapitálové) – do rozvoje
výdaje neinvestiční (běžné) – osobní a věcné
vládní úvěry – vláda poskytuje domácím a zahraničním subjektům
- 38 -
4)
a)
b)
c)
d)
e)
f)
g)
h)
i)
podle cíle financování
transfery domácnostem (dávky)
veřejná spotřeba obyvatel – školství, zdravotnictví, kultura
bytová politika – příspěvky na stavební spoření, podpora hypoték
dotace podnikům – v obl. zemědělství, dopravní podniky, neperspektivním podnikům
veřejná spotřeba státu – armáda, policie
kapitálové výdaje – do infrastruktury
vládní úvěry
dluhová služby – splátka dluhu včetně úroků
transfery do zahraničí – pomoc zemím v tísni
Řízení výdajů státního rozpočtu
- uskutečňují se prostřednictvím řízení rozpočtových a pokladních operací
rozpočtová – časové rozvrhování a plánování jednotlivých výdajů
pokladní – včasné a plynulé zabezpečení peněžních prostředků
Řízení pokladních operací je komplexem činností spočívajících v:
(pokladní manažer)
řízení rozpočtové likvidity (schopnost placení)
řízení vládního dluhu – zabezpečit co nejvýhodnější prostředky na splacení dluhu na
finančním trhu (nejm. úroky, aby se omezila velikost dluhu)
dohledu nad finančními aktivitami státu
Vztah příjmů a výdajů státního rozpočtu
Mezi příjmy a výdaje státního rozpočtu může nastat shoda či různost.
Lze rozlišit:
vyrovnaný státní rozpočet
nevyrovnaný státní rozpočet
- přebytkový
- schodkový (deficitní )
- každou 1 sekundu narůstá dluh o 300 Kč
Saldo rozpočtu
1) Aktivní
2) Pasivní
příjmy > výdaje = rozpočtový přebytek
příjmy < výdaje = rozpočtový deficit
Problematika fiskální nerovnováhy
Otázka vyrovnanosti státního rozpočtu je předmětem diskuzí ekonomů a politiků.
Základní přístupy k realizaci fiskální politiky:
1. keynesiánský přístup – rovnost nabídky a poptávky
2. fiskální monetarismus – hl. představitel Friedman, striktní odmítnutí úlohy státu,
neměla by být zřízena poptávka, ale úroková míra
dlouhodobý deficit není správný, mělo by dojít k rovnováze
- nahromaděné deficity nejsou žádoucí
- 39 -
Problematika fiskální nerovnováhy
Otázkou je nejen velikost deficitu, nýbrž i způsob jeho úhrady.
Možnost úhrady schodku státního rozpočtu:
a) emisí nových peněz – zvýší se nabídka peněz, do oběhu se dostává více peněz
inflace
b) pomocí státního dluhu – schodek se převádí do státního dluhu
Státní dluh
= primární deficit státního rozpočtu + úroky
veřejný > státní dluh
veřejný dluh = celkový dluh, včetně dluhu krajů a obcí, fondů sociálního a zdravotního
pojištění a mimorozpočtových fondů
- veřejný dluh by neměl být větší než 60% státního dluhu
- u nás kolem 50%
- plánovaný státní dluh 740 mld. (30% HDP)
Vznik státního dluhu
Příčiny:
- vzniká úhradou schodku státního rozpočtu
Zdrojem úhrady může být:
půjčka ze zahraničí – projeví se zvýšením veřejného dluhu, a na platební bilanci
půjčka od domácích subjektů
- vnitřní dluh půjčky od domácích obyvatel a dom. subjektů
prodej státních obligací (dluhopisů) – na dobu střednědobou (2-9 let) a
na dobu dlouhodobou (více jak 10 let)
prodej státních pokladničních poukázek – krytí v daném roce, se
splatností několika měsíců (3,6,9,12 měsíců), nebo se stanoví na
konkrétní počet dnů a je hlavním řešením přechodného státního dluhu
Velikost státního dluhu
Posuzuje se podle různých ukazatelů:
Podíl dluhu na HDP v % - lze posoudit likviditu ekonomiky a likviditu držet investorů
Podíl placených úroků z dluhu na HDP – závisí na vývoji úrokových sazeb a na
velikosti dluhu
Podíl dluhu v rukou veřejnosti na HDP – jak působí inflace, záleží na reálných a
nominálního hodnotách
Státní dluh ČR (mld. Kč)
1600
1200
800
400
348 396
228 289
155 173 195
493
620
740
0
96
97
98
99
00
01
02
03
04
05
Maastrichtské kritérium pro přijetí – cena (veřejný dluh = 60% HDP)
- 40 -
Dopady státního dluhu
a) otázka splacení státního dluhu
b) otázka velikosti placených úroků u zátěže státního dluhu pro obyvatelstvo
c) státní dluh jako břemeno pro budoucí generace
d) vytěsňování investic – deficity státního rozpočtu snižují investice
e) možný vliv na světový kapitálový trh – týká se velkých otevřených ekonomik
f) mobilizace úspor – stát. deficit může mít hlavní vliv, vytáhne z kapes obyvatel peníze
na nákup pokladničních poukázek¨
Řízení státního dluhu
Důležité je zvolení takové struktury splatnosti dluhu, která zajistí minimální úrokové náklady.
Úrokové náklady jsou ovlivněny:
a) velikostí dluhu
b) velikostí úrokové sazby
c) inflací
12. přednáška
(20. 12. 2005)
Stabilizační politika státu
Zásady stabilizační politiky státu
- fiskální + monetární politika + vestavěné stabilizátory
tlumí rozmach v boomu a
zmírňují dopad v recesi
- vestavěnými stabilizátory může být podpora v nezaměstnanosti, fondy, progresivní
daňová soustava, daňové nástroje
- expanzivní SP – snaha o růst produktu a zaměstnanosti
- restriktivní SP – když ekonomika dosahuje potenciálního produktu, cílem je snížit
cenovou hladinu (vysoká přezaměstnanost), vysoce využité kapacity
Výdaje státního rozpočtu – daně T, progresivní daň závislá na důchodech (T = t * Y)
Transfery R (TR) – výdaje bez protihodnoty
Vládní výdaje G
Spotřeba obyvatelstva C – je ovlivněna T a R
Investice I
Úspory S
Čistý export Ex
Co je stabilizační politika?
= posilování stability národního hospodářství jako celku k harmonizaci ekonomického vývoje
země
Hl. cíl
a) zajištění růstu ekonomického potenciálu země
b) zajištění přiměřené stability cen
c) zajištění co nejmenší nezaměstnanosti (využití zdrojů v ekonomice)
- 41 -
Nástroje SP
K plnění stabilizační fce slouží:
a) nástroje měnové (cena peněz, povinné rezervy, peněžní operace na měnovém trhu)
b) nástroje fiskální (daňové zatížení, rozsah výdajů a povaha státního rozpočtu)
Otázkou je míra zásahu, aby dobře mířená stabilizační opatření naopak nebrzdila ekonomický
růst a nebyla zdrojem nerovnováhy.
Makroekonomické modelování
Stabilizační fce vyplývá z makroekonomické působnosti veřejného sektoru.
Multiplikační modely (multiplikátor vyrovnaného státního rozpočtu α * =
1
):
(1 − c)(1 − t )
a) s fixními investicemi
b) s proměnnými investicemi
Multiplikační modely s fixními investicemi
- snaha zjistit rovnovážnou úroveň důchodu
a) při neexistenci státního rozpočtu
b) při existenci státního rozpočtu
Předpokladem je fixní úroveň investic, investice jsou endogenní a s spotřeba je závislá na
důchodu.
Multiplikační model s fixními investicemi při neexistenci státního rozpočtu
Grafické určení rovnovážného důchodu
výdaje
C+I
C
I
důchod
rovnovážný důchod
Matematické určení rovnovážného důchodu
1. Y = C + I
2. C = a + cY
Dosazením spotřební fce do rce celkového důchodu lze odvodit rovnovážný důchod
Y = a + cY + I
- 42 -
1
* (a + I )
1− c
1
∆Y =
* ∆I
1− c
(změna důchodu vyvolaná změnou investic)
Y =
Multiplikační model s fixními investicemi při existenci státního rozpočtu
Na určení rovnovážného důchodu mají vliv:
a) vládní výdaje
b) daně (paušální daň, důchodová daň)
c) transfery (= záporná daň)
Grafické určení rovnovážného důchodu
výdaje
C+I+G
C+I
C
G
I
důchod
Matematické určení – vládní výdaje mají pozitivní vliv na důchod
1. Y = C + I + G
2. C = a + cY
Dosazením spotřební fce získáváme
1
Y =
(a + I + G )
1− c
1
∆Y =
* ∆G
1− c
Multiplikační model s fixními investicemi – vliv paušální změny daně
Matematicky
1. Y = C + I
2. C = a + c (Y – T)
- 43 -
Rovnovážný důchod
1
Y =
(a + I − cT )
1− c
−c
∆Y =
(a + I + T )
1− c
−c
∆Y =
* ∆T
1− c
a… autonomní výdaje
∆Y.. daňový multiplikátor
Multiplikační model s fixními investicemi – vliv transferů
Matematicky
1. Y = C + I
2. C = a + c (Y + R)
Rovnovážný důchod
1
=
(a + I + cR)
1− c
c
Y =
(a + I + R)
1− c
c
∆Y =
* ∆R
1− c
Změna transferů působí expanzivně ale méně než změna vládních výdajů.
Multiplikační model s fixními investicemi – vliv důchodové daně
Matematicky
1. Y = C + I
2. C = a + c (1 – t) Y
změna sklonu
Rovnovážný důchod
1
Y =
(a + I )
1 − c(1 − t )
-
snížení sklonu ke spotřebě
účinek multiplikátoru je méně silný než u vládních výdajů
Multiplikační model s fixními investicemi – souběžný vliv důchodové daně a vládních
výdajů
Matematicky
1. Y = C + I + G
2. C = a + c (1 – t) Y
Rovnovážný důchod
1
Y =
(a + I + G )
1 − c(1 − t )
!!! V testu rovnovážný důchod v různých podmínkách !!
- 44 -
Vyrovnaný státní rozpočet – recese
- státní expanzivní politika (zvýšit vládní výdaje) ↑ G ↓ t
- účinky jsou eliminovány díky zvýšení vládních výdajů
- ∆Y = α * ∆G
Vyrovnaný rozpočet - boom – restriktivní politika
- účinky multiplikátoru vyšší (působí účinněji)
zamezit přehřátí politi ↓ t
↑α
Multiplikační modely s fixními investicemi – růst důchodu při vyrovnaném státním
rozpočtu
Při vyrovnaném státním rozpočtu platí:
∆G = ∆T
1
∆Y =
* ∆G
1− c
c
∆Y = −
* ∆T
1− c
Vládní výdaje působí expanzivně a daně restriktivně.
Kombinovaný efekt expanzivního vlivu vládních výdajů a restriktivního vlivu zvýšení daní.
1
c
1− c
∆Y =
* ∆G −
* ∆G =
* ∆G = ∆G
1− c
1− c
1− c
- účinek multiplikátorů se ruší
Multiplikační modely s proměnlivými investicemi
Určení rovnovážného důchodu ovlivňují 3 vztahy chování:
1. spotřební fce
2. investiční fce
3. fce preference likvidity
Předpokládá se, že investice jsou vnitřním faktorem a mění se.
Multiplikační model s proměnlivými investicemi – spotřební fce
Spotřební fci lze vyjádřit ve formě fce úspor
1. S = Y – C
2. C = a + cY
Dosazením spotřební fce do fce úspor lze odvodit
S = (1 – c) Y – a
Multiplikační model s proměnlivými investicemi – vztahy chování
- investiční fce vyjadřuje závislost investic na míře výnosnosti (úrokové míře)
i
S
I
- 45 -
-
křivka preference likvidity vyjadřuje množství peněz, které jsou lidé ochotni držet
nad potřebu transakčního množství při různých úrokových mírách
i
L
peněžní aktiva
-
fce úspor vyjadřuje závislost úspor na velikosti důchodu
Po spojení všech tří grafů
úroková
míra
i
I+C
I
L
peněžní aktiva
důchod
Y
S
M – množství peněz
S
I
Určení rovnovážného důchodu
Rovnovážná úroveň důchodu je taková, kdy objem úspor při dané úrovni důchodu je právě
roven objemu investic při dané úrokové míře, která odpovídá tomu, že si lidé přejí držet
objem peněžních aktiv rovnající se objemu, jenž je k dispozici při dané zásobě peněz.
Stabilizace v otevřené ekonomice
řízení stabilizační politiky je ovlivněno spojením dané ekonomiky se světem
prostřednictvím toku zboží a kapitálu
- záleží na uplatňovaném devizovém kurzu:
a) fixní kurz
b) flexibilní kurz
-
- 46 -
Stabilizace v otevřené ekonomice – multiplikační ztráta
Účinnost fiskální politiky v otevřené ekonomice snižují obchodní ztráty.
Při fixním kurzu
- fiskální politika je méně účinná
Při flexibilním kurzu
- účinnost fiskální politiky závisí na příslušných elasticitách
Stabilizace v otevřené ekonomice – toky kapitálu
Toky kapitálu reagují na rozdíly v úrokové míře
Při fixním kurzu
- expanzivní fiskální politika, pokud není doplněna expanzivní měnovou politikou,
povede ke zvýšení úrokových sazeb
Při flexibilním kurzu
- příliv kapitálu tlumí účinnost fiskální politiky
Daňová politika
Vznik a vývoj daní je velmi úzce spojen se vznikem a vývojem státu. Jedná se tedy o
velmi starou kategorii, která se historicky vyvíjela:
- od vcelku „dobrovolné“ formy k povinné, zákonem dané;
- od naturální formy k peněžní;
- od nepravidelného výběru k pravidelnému;
- od účelového určení k neúčelovému zdroji výdajů;
- zpočátku spíše doplňkový zdroj veřejných rozpočtů, nyní hlavní zdroj;
- od převažujících daní majetkových nebo z „hlavy“ k dnešním zejména důchodovým.
Problematikou daní se zabývala řada ekonomů, historicky pak vznikala řada daňových
teorií. Jejich výsledkem je vymezení daně jako ekonomické kategorie a vytyčení určitých
požadavků na daně, resp. daňových principů, které by měl uplatňovaný daňový systém
splňovat.
Daň = zákonem určené oprávnění státu požadovat a vybírat od poplatníka určitou částku,
aniž by mu za to poskytoval určitou protihodnotu.
Daňové principy
Dobrý daňový systém by měl být založen na následujících principech:
- princip spravedlnosti: měl by být spravedlivý v přístupu k různým jednotlivcům;
- princip ekonomické efektivnosti: měl by podporovat efektivní alokaci zdrojů, neměl by
odrazovat poplatníky od jejich ekonomických aktivit (práce, podnikání, spoření
apod.);
- princip administrativní jednoduchosti: měl by být jednoduchý s minimálními
finančními nároky na správu daní;
- princip flexibility: měl by být schopen ve snadno přizpůsobit změně ekonomických
podmínek;
- 47 -
-
-
princip správného působení na makroekonomické agregáty: daňová politika je
součástí národohospodářské politiky uplatňování v zájmu ekonomického růstu;
některé daně mohou fungovat jako tzv. vestavěné stabilizátory;
princip politické průhlednosti a právní dokonalosti: měl by být vytvářen tak, aby
každý věděl na co platí, aby bylo možno zjistit preference jednotlivců při určování
nabídky veřejných statků.
Princip spravedlnosti
Podstatou je stanovení spravedlivého podílu jednotlivce, resp. domácnosti, na nákladech
vlády. Historicky se vyvinula 2 hlediska spravedlnosti:
- princip prospěchu (ekvivalence);
- princip platební schopnosti.
a) Princip prospěchu
Jde o analogii fungování tržního mechanismu v tom smyslu, že platba by měla odpovídat
užitku, tj. jedinci by měli být zdaněni úměrně prospěchu, který mají z veřejných výdajů.
Problémem však je:
- možnost změřit velikost prospěchu z veřejně poskytovaných statků a služeb, jak je
tomu u statků soukromých, kde je preference vyjádřena ochotou zaplatit určitou cenu;
- veřejné zdroje neslouží jen k poskytování statků, ale i k přerozdělování důchodů
formou transferů, tzn., že potřební by měli vyšší daň.
Proto se princip prospěchu v praxi v daňovém systému neaplikuje, ale používá se
u veřejných příjmů, kde lze zájem o poskytnutí statku nebo služby vyjádřit (poplatky,
příp. ekologické daně).
b) Princip platební schopnosti
Podstatou je, že jednotlivci mají platit daně na základě toho, jaká je jejich schopnost platit.
Otázkou je, jak tuto schopnost změřit, tj. co určit jako základ daně, aby byl kvantifikovatelný.
Běžně se používá důchod, majetek a spotřeba. Ani jeden však neumožňuje vystihnout, kdo je
na tom lépe a kdo hůře. Nejčastěji se používá jako základ pro spravedlivé zdanění důchod.
Při uplatnění principu spravedlnosti je však nutné uplatňovat spravedlnost ve vertikálním
a horizontálním pojetí:
– Horizontální spravedlnost: spočívá v tom, že stejný příjem by měl být zdaněn stejně.
Otázkou však je, jak namáhavě je tohoto příjmu dosaženo (někdo pracuje pravidelně,
někdo občas, ale příjem je stejný). Proto v praxi bývá tento princip porušován formou
různých sazeb z různých příjmů, odpočitatelnými položkami.
– Vertikální spravedlnost: je založena na tom, že kdo je na tom lépe, měl by platit vyšší
daň. Otázkou je stanovení míry progrese. Navíc se sem promítají i hlediska sociální,
politická, filozofická ad.
- 48 -
Princip efektivnosti
V užším pojetí je za efektivní provažován takový daňový systém, v němž jsou daňové
výnosy získávány s co nejnižšími administrativními náklady ze strany státu a poplatníků.
V širším pojetí efektivnosti se zkoumá vliv daní na ekonomické chování subjektů. Jde
o to, aby ztráty z uvalení daní (tzv. nadměrné břemeno) byly co nejnižší (vznikají v důsledku
deformace cen, substituce výrobků, poklesu prodeje – výsledkem je vždy ztráta užitku).
Daňové břemeno soukromých subjektů je tvořeno:
- daňovým výnosem;
- administrativními náklady;
- nadměrným daňovým břemenem (ztráta z mrtvé váhy).
a) Administrativní náklady
Rozlišují se:
- přímé: náklady státní správy související s daňovým systémem (organizace, evidence,
výběr, kontrola, vymáhání nedoplatků, informace z ČSÚ, soudní výdaje apod.); lze je
vcelku objektivně vyčíslit, tvoří cca 1 % vybraných daní;
- nepřímé: náklady vyvolané existencí daňového systému, které nese soukromý sektor
(vedení spec. účetnictví, archivace, platy příslušných pracovníků, čas strávený
s daňovým přiznáním apod.); těžko vyčíslitelné; jednou z možností snížení těchto
nákladů je paušální daň.
b) Nadměrné daňové břemeno
Dopadem daně na poplatníky není jen snížení disponibilního důchodu. Většina daní
způsobuje distorzi (pokřivení) relativních cen. Poplatníci ve snaze minimalizovat dopad daně
sníží spotřebu, hledají substituty (často méně kvalitní), na využití substitutů vynaloží i určité
náklady (např. plynový pohon aut), obchodníkům klesne výnos z prodeje. Konečným efektem
je obecné snížení užitku bez náhrady.
Daň nepůsobí distorzi pouze tehdy, neexistuje-li žádná možnost, jak se vyhnout dani
změnou svého ekonomického chování. Daně, které nemají distorzí účinky jsou tzv. paušální
daně (klasickým případem je daň z hlavy a daně, které by závisely na neovlivnitelné veličině
– např. pohlaví, věk).
Každá daň – s výjimkou paušální – má dva efekty:
1. důchodový – představuje snížení disponibilního důchodu (buď přímo – důchodové,
majetkové daně, nebo nutí platit dražší zboží – DPH, spotřební daň); velikost efektu
závisí na výši daně, roste s daňovou sazbou;
2. substituční – poplatník mění své preference s tím, jak se mění jeho mezní užitky ze
spotřeby zboží, výnosu z práce apod.; velikost závisí na mezní sazbě daně (přímo
úměrně).
- 49 -
Daňová incidence (zatížení)
Důležitou otázkou je, kdo nese daňové břemeno, tj., kdo je určen jako plátce a komu se
skutečně sníží jeho disponibilní důchod v důsledku zdanění.
Obecně existuje snaha přenést daňové břemeno na někoho jiného. Obecně známé v tomto
smyslu je zdanění spotřeby (plátcem je jeden subjekt, daň přenese do ceny a zaplatí ji
spotřebitel).
Rozlišují se 2 druhy incidence (dopadu) daně:
1. zákonný dopad - zákonná incidence
2. skutečný, ekonomický dopad daně
Pro daňovou praxi má větší význam zákonný dopad (zajišťuje výběr daně). Pro zkoumání
vlivu daně na chování ekonomických subjektů má však větší význam dopad skutečný.
Daň, kterou platí nějaký subjekt, může být posunuta dopředu na kupujícího (zvýší se cena
statku) nebo dozadu na prodávajícího. Přesun může být částečný (daň se v nové ceně
promítne jen částečně), 100% nebo vyšší než je výše daně (v případě monopolu s komoditou
s konstantně pružnou poptávkou). Někdy k přesunu nemusí dojít vůbec (pak je nulový).
Otázkou je:
1) Na jakých faktorech záleží, zda dojde k přesunu dopředu či dozadu.
2) Jak velký bude přesun.
Velikost přesunu závisí na elasticitě poptávky a nabídky a na velikosti daně. Čím je
poptávka méně pružná, resp. nabídka pružná, tím větší bude přesun na kupujícího (posun
dopředu). Čím je poptávka pružnější, resp. nabídka nepružná, tím větší bude dopad daně na
prodávajícího (posun dozadu).
Daňová politika ČR 2004 – 2006
1. Základní cíle a principy
Stabilizace daňové kvóty
Fiskální konsolidace vyvolává potřebu opatření na příjmové straně veřejných rozpočtů. Česká
daňová soustava obsahuje významnou část příjmů, které v nominální hodnotě samovolně
nerostou (např. spotřební daně stanovené v absolutní výši na jednotku množství, silniční daň,
správní poplatky apod.), v relaci ke každoročně rostoucímu HDP tedy klesají. Tyto příjmy
tvoří zhruba jednu pětinu daňových příjmů bez pojistného. Tempo růstu těchto příjmů není
dostatečně vyváženo daňovými příjmy, které rostou rychleji než HDP (např. progresivní daň
z příjmů), takže dochází k autonomnímu poklesu daňové kvóty. Aby výdajová strana
nevytvářela do budoucna hrozbu udržitelnosti veřejných financí, lze předpokládat, že výdaje
se budou pohybovat na zhruba stabilní úrovni vzhledem k HDP.
Zjednodušování daní
Daňová soustava i správa obsahují mnoho ustanovení a postupů, které jsou pro běžného
poplatníka nepřehledné. Trvalým cílem je zjednodušování všude tam, kde to je možné
a žádoucí (zjednodušení formulářů daňových přiznání, obousměrná elektronická komunikace
- 50 -
s finančními úřady). Tato opatření by byla přispět k vyšší míře dobrovolného plnění
povinností na straně daňových subjektů.
Opatření proti daňovým únikům
Snaha vyhýbat se daním je stejně stará jako daně samy. Daňové úniky jednak znamenají
snížení příjmů veřejných rozpočtů a jednak omezují daňovou spravedlnost. Úkolem daňové
správy i daňové legislativy je daňové úniky minimalizovat. K tomu přispěje jak efektivnější
a modernější daňová a celní správa, tak jednodušší legislativa. Dalším nástrojem je taková
konstrukce daní, která rozšíří jejich základ a sníží sazbu, což omezí výhody z daňových
úniků. Další cestou je přijetí takových legislativních opatření, která umožní daňové správě
účinněji než dosud daňové úniky odhalovat. Primárním důvodem existence daní je získání
finančních prostředků na úhradu veřejných statků. Proto by měly být daně co nejvíce neutrální
a jejich výběr co nejlevnější pro stát i pro poplatníka. Daně jsou však ze své podstaty
průřezovým nástrojem, který ve větší či menší míře zasahuje do sociální, hospodářské,
environmentální, zahraničněpolitické a dalších politik vlády. Mnohé změny v úpravě daní
jsou proto výsledkem vládních priorit v jiné oblasti.
Posílení daňové spravedlnosti
Nižší daňové úniky povedou k posílení daňové spravedlnosti, zejména k omezení nerovností
daných tím, že jeden daňový subjekt své povinnosti řádně plní, zatímco jiný se ve srovnatelné
situaci svým povinnostem vyhýbá. Dalšími kroky budou legislativní změny směřující k
odstranění stávajících daňových distorzí.
- 51 -
Veřejný sektor – vymezení VS
- veřejný sektor(VŘS) – představován státem a to různými institucemi státní správy a samosprávy (kraje, obce)
- institucionální hledisko (instituce státní správy)
• Státní správa
- kancelář prezidenta české republiky (prezident)
- parlament – zákonodárná instituce (sněmovna a senát)
- vláda – výkonný a řídící orgán, se svými institucemi (ministerstva, úřady, rady, komise)
- armáda – obrana země před vnějším nepřítelem (složka obranná)
- policie – ochrana majetku a osob, vnitřní pořádek (vězeňská služba, hasičský sbor) (složka ochranná)
- justice – oblast spravedlnosti
• samospráva
- kraje
- obce
- okresy byly zrušeny a pravomoci neneseny na kraje a obce s rozš. půs.
Z uvedeného vyplívá, že VS zodpovídá za legitimní rámec:
- ve kterém se spol. pohybuje,
- za vnější a vnitřní bezpečnosti,
- zabezpečuje statky a služby prospěšné všem.
Jeho činnost se dotýká každého občana od narození po celý život a jeho role je v řadě činností nezastupitelná
Soukromý sektor řadu služeb neposkytuje – není toho ochoten, či schopen
V tržních ekonomikách v rámci NH existují sektor soukromý a veřejný – doplňují se v uspokojování potřeb spol.
Veřejný sektor – vymezen jako určitá část národního hospodářství, která je financována fin. Prostředky z veřejných rozpočtů – zdrojem
přerozdělovací procesy
Znaky veřejného sektoru:
- řízen a spravován veřejnou správou,
- rozhoduje se v něm veřejnou volbou,
- podléhá veřejné kontrole.
Veřejná správa – výkon státní správy a samosprávy
Veřejná volba – kolektivní rozhodování buď všemi, nebo volenými zástupci
Veřejná kontrola – právo a povinnost veřejnosti kontrolovat veřejnou volbu a důsledky jejího rozhodnutí.
Veřejný sektor je určitý organismus, který funguje dle určitých zásad. Řeší se co vyrábět, jakým způsobem, pro koho a jak se bude o
rozdělování statků rohodovat?
V návaznosti na tyto otázky vznikají okruhy problémů, které musí VS řešit:
- hlavní okruhy problémů :
1) jak uspořádat VŘS, aby byl spravedlivý a zároveň neomezoval svobodu jednotlivce?
= na jaké úrovni je demokratické řízení, kdy se volí určitý kompromis mezi 2 stranami
2) rozsah VŘS (jaký by měl být)?
= velikost podle veřejný výdajů na HDP
- o jaká se jedná teritoria
- my jsme o trochu níž než průměr EU
3) jak uspořádat veřejné instituce a stanovit jejich dělbu práce a rozsah pravomocí?
= jaká je svoboda obyvatelstva, pravomoci samospráv
- samosprávy nemají tolik informací jako centrum
- důležitá je veřejná nabídka
4) jak zabezpečit příjmy pro fungování VŘS
- základní zdroj příjmů jsou daně
- rozpor mezi daň. poplatníkem (nechce platit) a státem (chce hodně)
- kompromis v rozsahu zdanění – nízké daně – malé možnosti pro rozvoj všech
X více peněz pro podnikatele
- vysoké daně – vysoké dávky
X omezení podnikatelů
5) jak řídit výdaje VŘS?
- nakládat s výdaji jako každý správný hospodář
- při dostatku peněz je třeba investovat, aby byl dostatek i v budoucnu
- důležitá otázka : „ Co bude?“
6) soužití veřejného a soukromého sektoru
- soukromý sektor vytváří zdroje a potřebuje je
- veřejný sektor zdroje potřebuje, ale nevytváří je
- VS - je otázkou i občanů, nejen ekonomů a filozofů
- provází nás celý život
Ekonomické zdůvodnění existence VS
-
rozsah VS závisí na politickém zřízení (důraz kladený na ziskový nebo neziskový sektor NH)
dříve – VS nositel právních, sociálních, obraných i ekonomických aktivit
ve smíšených ekonomikách je rozsah VS ovlivněn vládnoucí polit. stranou – ideologické principy realizovány prostřednictvím vlády a
dalších orgánů
Otázka opodstatněnosti VS a jeho fcí
- názory se různí a historicky vyvíjejí – a to od hospod. Situace a dané doby
MERKANTILISMUS
- merkantil = zboží, základ v rozvoji námořního obchodu – příliv zlata do země – měřítkem jejího bohatství a obranyschopnosti
- názorový proud 16. – pol. 18. století
- prosazoval, že VŘS by měl podporovat průmysl a obchod, protože je v nich zakotveno bohatství
- max. volnost v rozvoji, Hospodářská politika zaměřena na rozvoj výroby a obchodu – označováno za hlavní zdroj bohatství země
- státy se nevyvíjely harmonicky (u pobřeží jsou bohatší)
FYZIOKRATÉ ( 2. pol. 18. stol.,)
- opačný názor na úlohu státu, vycházeli z hospod. Situace ve Francii (válka)
- válečný stav vede k rozkladu průmyslu a obchodu – hlavní zdroj obživy je venkov
- bohatí země je ta, která má zemědělství (půdu)
- VŘS by neměl zasahovat do mechanismu trhu a měl by zajišťovat takové statky, o které soukromý sektor nemá zájem
- VŘS musí zajistit vnější i vnitřní ochranu státu
ADAM SMITH (2 pol. 18 stol.)
- Zakladatel klasické ekonomie
- veřejně kritizoval merkantilisty
- VS by měl zasahovat pouze výjimečně a to v případě celospolečenské potřeby, nebo když soukromý sektor nemá dostatek info.
- nakládání se soukromým majetkem je základní hybnou silou = bohatství celé země
- k optimálnímu uspokojení zájmů celé spol. slouží zájem na dosahování zisku a neomezená konkurence – přežijí jen firmy, které
hospodaří co nejefektivněji, to je ekonomika vedená neviditelnou rukou trhu
- Vycházel z toho, že vlastní prospěch je mnohem větší a trvalejší stimul, než potřeba činit dobro
o „dokonalá konkurence“
přispěje k výrobním faktorům
rovné rozdělení zdrojů
efektivnější VF
o „neviditelná ruka trhu“
přispívá k prospěchu všech
když bude někdo bohatý, bude platit daně a bude bohatý i stát
VŘS zabezpečuje ty činnosti, které soukr. sektoru nepřináší zisk
VŘS pro celospolečenské potřeby
- Zásada svobodného vývoje SS bez omezujících zásahu nevedla k optim uspokojování zájmů celé spol. -> prohloubení nerovnováhy
příjmů, zhoršení životních podmínek dělníků, růst nezaměstnanosti…
- problém 30. léta – hospodářská krize, nevyužité kapacity, omezená poptávka, nezaměstnanost, neviditelná ruka trhu nefunguje
řešení – KEYNES konec 19 a 1. Pol. 20 stol. – podpora v nezaměstnanosti
- nutný zásah státu – regulační fce (dokazoval, že svými zásahy dokáže snížit nezaměstnanost a podpořit aktivitu, zvýšit poptávku a
přispět k lepšímu využití VF
- výrazné posílení VS – ve vývoji se přílišná regulace stala brzdou ve vývoji – zdůrazňuje se význam samoregulace trhu
- převládá názor, že omezené zásahy státu mohou zmírnit nejvážnější problémy např. chudobu, nezam…
- v současné době musí státy hledat cesty, jak se vymanit z VŘS = narůstají státní a veřejné dluhy
- koncem 19. století - přijata MAASTRICHTSKÁ DOHODA = reformy – zřizování dávek, prodlužování pracovní doby
MARX – veškeré problémy (nezaměstnanost, …) jsou zakotveny v soukromém majetku => vyvlastnění majetku (Lenin)
V současné ekonomice se postavení VS stává předmětem řady diskusí: Pravicové vlády – působení tržního mechanismu x levicové vlády
Ekonomické zdůvodnění existence VS (vlády)
Podstata tržní eko – největší část výroby a distribuce statků se uskutečňuje v rámci SS – funguje na bázi podnikání a má následující přednosti:
- statek splňuje požadavky trhu – je-li někdo ochoten za něj zaplatit víc než byly náklady na něj vynaložené – trh zabezpečuje
uspokojování potřeb
- efektivnost výroby je zajištěna konkurencí – trh zabezpečuje optimální alokaci a využití zdrojů, neefektivní firmy vytlačeny z trhu
- toto by znamenalo, že není třeba žádných institucí, které by proces uspokojování potřeb řídily – ale vývoj ukázal, že existují oblasti,
kde tržní mechanismy nefungují dokonale (nezaměstnanost, zhoršování ŽP, regionální rozdíly…)
- chceme-li zdůvodnit nutnost existence VS – vymezíme podmínky pro efektivní využití zdrojů v tržním hospod. – pokud není schopen
tyto podmínky vytvořit, je nutné, aby vytvoření inicioval VS
Podmínky efektivního využívání zdrojů v tržní ekonomice
Výsledky zkoumání generací lze shrnout do dvou základních vět blahobytu:
1) Za určitých podmínek vede konkurenční prostředí k takové alokaci zdrojů, kdy si nikdo nemůže polepšit, aniž by si někdo jiný
pohoršil – tzv. paretovsky optimální alokaci zdrojů – optimální alokace, tedy stav rovnováhy E nastává tehdy, když při zvýšení užitku
jedné skupiny, se nezmění užitek skupiny druhé
∆
Mezní míra záměny:MZZ =
=0
∆
- Zabezpečuje spravedlnost v tom smyslu, že zvýšení užitku jednoho se nemůže uskutečnit na úkor druhého – neříká, zda je jeden chudý
a druhý bohatý
- Paretovsky optimální ekonomika je – kdy zlepšení stavu kteréhokoliv účastníka není možné bez zhoršení stavu druhého – tzn.
Ekonomika je na hranici užitkových možností
- Křivka užitkových možností – maximální velikost užitku jedné skupiny, při zachování nezměněného užitku druhé
U1
E2
E1
U2
2) Každý bod na křivce užitkových možností může být dosažen při novém rozdělení zdrojů mezi účastníky trhu pouhým působením
tržních mechanismů tj. bez jakýchkoliv dalších zásahů ů přerozdělením zdrojů se vytvoří nový bod tržní rovnováhy a to E2 – dojde
k efektivnímu rozdělení zdrojů při daných příjmech – využívá se k tomu, že když se rozdělení zdrojů ze sociálního hlediska jeví jako
nespravedlivé, lze zdroje, se kterými subjekty na trh vstupují upravit. – mechanismus je schpen zajistit efektivní rozdělení zdrojů při
dodržení požadovaného rozdělení příjmů.
-
-
Předpokladem je dokonalá konkurence – kdy hlavním cílem je max. užitku (zisku). Konkurence vede k efektivnímu rozdělení zdrojů –
protože zákazníci i firmy vycházejí při posuzování ze svého prospěchu ze stejného základu
o Zákazníci – při rozhodování o tom, kolik statku koupí, porovnávají MU, který jim přinese další jednotek daného statku s MC,
které musí na koupi vynaložit. Platí, že MC = P, která je rozhodující při porovnání MC na produkci další jednotky i pro firmy.
o Spotřebitel bude ochoten statek spotřebovávat do té míry, pokud jeho užitek ze spotřeby za další jednotku bude větší nežli
jeho náklady na tento dodatečný statek. Za hranici můžeme považovat okamžik, kdy je MU=MC
∆
∆
∆
∆
∆
Optimum spotřebitele: = přičemž =
MC=
MU =
Y – spotřebovávaný statek,
∆
∆
∆
∆
∆
o Firma – bude ochotna rozšiřovat výrobu daného statku do úrovně, pokud přírůstek nákladů na dodatečnou jednotku tohoto
statku budou menší , nežli přírůstek tržeb za tento dodatečný statek
o Optimum je tam, kde se MC=MT čili ceně statku
∆
∆
∆
∆
Optimum firmy: : = přičemž MC=
MT = =P
P – cena statku, Y vyráběný statek, MT – mezní tržby
∆
∆
∆
∆
Grafickým znázornění vývoje užitku je křivka mezního užitku – ta určuje vývoj individuální poptávky po daném statku v závislosti na
ceně – je základem agregátní poptávky
Grafickým znázorněním vývoje nákladů je křivka mezních nákladů – určuje vývoj individuální nabídky a je základem agregátní
nabídky.
Podstatou eko rovnováhy je stav, kdy je MU = MC
-
P
-
MU Poptávka
MC Nabídka
E
Množství
-
Rovnost je podmínkou efektivnosti výroby – spotřebitel bude kupovat tak dlouho dokud se MU ≥MC(P)
Výrobce bude vyrábět tak dlouho, dokud MC≤P
V případě MU>MC – nerovnováha – společnost získá větší užitek při vyšší výrobě – v takovéto situaci jsou jedním z důvodů
oprávněnosti existence VS – dochází k selhání trhu
Důvody zásahů státu do ekonomiky
-
Důvodem jsou tržní selhání, problematika rozdělování příjmů a existence obecně prospěšných statků
Tržní selhání – existují okolnosti, které mohou znemožnit rovnost MC a MU
1) Selhání konkurence – nezbytná pro neviditelnou ruku trhu. Monopolní firma má MT<P –pro maximalizaci zisku volí takový
rozsah výroby, který odpovídá rovnosti MC = MT – menší rozsah produkce. Porušení rovnováhy je v tom, že cena, za kterou
nakupují spotřebitelé další jednotku neodpovídá MC na výrobu – cena, která by odpovídala MC monopolní firmy, by mohla být
nižší a tím by umožnila zvýšení poptávky. Neregulovaný monopol omezuje svoji produkci, aby dosáhl vyšší ceny – tím dochází
ke ztrátě užitku pro celou spol. ->důvod k vládním zásahům (antimonopolní zákon, regulace cen)
2) Existence veřejných statků – existují statky nebo služby, které soukromý sektor neposkytuje buď vůbec, nebo jen omezeně.
Náklady by byly vyšší než celkový efekt, který přinesou. Jedná se o služby, které přináší užitek všem členům spol., ale nepřináší
požadovaný zisk. Užitek pro všechny uživatele je v souhrnu větší než náklady s jejich poskytováním. Neexistence těchto statků
snižuje blahobyt společnosti a proto má nezastupitelnou úlohu VS.
3) Existence externalit – Při činnosti jednotlivců nebo firem vznikají vedlejší efekty – externality mohou být pozitivní nebo
negativní. Pozitivní externality – přináší nezasloužený prospěch jiným, přičemž původci této externality si o tento užitek
nemohou zvýšit hodnotu svých výnosů – jejich činnost se proto nejeví tak efektivně, jak by tomu bylo při finančním ocenění –
v konečném důsledku by mohli firmy produkovat méně takovýchto statků a služeb, nebo by je mohli přestat vyrábět úplně ->
dochází ke ztrátě blahobytu. Negativní externality – vyvolávají nezaslouženě dodatečné náklady - na zmírnění nebo odstranění
těchto škodlivých účinků. Neexistuje nástroj na to, aby tyto vedlejší náklady byly připočteny k nákladům na výrobu – nejsou
započteny v nákladech na důsledky své činnosti – má podhodnocené náklady a produkuje více, než je efektivní. Existence
externalit je dalším objektivním důvodem pro zásahy sátu, protože tržní mechanismus nedokáže zabezpečit efektivní alokaci
zdrojů. Tyto nástroje jsou buď administrativní, nebo ekonomické. Prostřednictvím zákonů, vyhlášek, směrnic, pokut, sankcí,
daňových znevýhodnění. Pozitivní jevy může zvýhodnit daňovými zvýhodněními nebo dotacemi. Významný v oblasti ochrany ŽP
4) Existence neúplných trhů – v tržní eko může nastat situace, kdy SS není schopen zabezpečit určitý statek nebo službu, když je
po nich poptávka a spotřebitel je ochoten zaplatit víc než, jsou náklady na jejich výrobu tomu se říká „ nedokonalé trhy“ –
nastává v případě, že riziko je příliš vysoké. Tento problém je často spojován s bankovním a pojistným trhem v oblasti
poskytování úvěrů. Stát může přispět k ochotě uspokojení dané poptávky např. subvencování úroků v případě úvěrů- může
zákonem uložit vytváření fondů pro pojištění rizik, může vytvářet rezervy. Variantou neúplných trhů jsou chybějící „doplňkové
trhy“ tzn. Že může nastat situace, kdy jeden statek se nevyrábí, protože není výrobce na druhý statek, bez kterého první nemůže
být používán. Stát může hrát roli koordinátora a výrobu daného statku podpořit. – nutno postupovat opatrně, protože firmy mají
velmi dobré důvody, proč daný statek nevyrábět – např. nepřiměřené náklady nebo riziko.
5) Nedostatek informací – každé rozhodování vyžaduje dostatek info. – pouze dobře informovaný člověk dokáže efektivně alokovat
tak, aby mu to zajistilo max. užitek. Některé info mají podobu VS a náklady na jejich získání, jsou velmi vysoké, tzn. soukromý
subjekt je nebyl ochoten poskytovat – nepřinesli by mu potřebný zisk ->VS pak tyto info poskytuje jako veřejný statek zdarma
nebo za cenu nákladů na jejich předání. Řada info slouží k ochraně spotřebitelů – argumentace trh ponechaný sám sobě
neposkytuje úplné a dostatečné info. To by vedlo ke špatnému výběru. Odpůrci tohoto zásahu argumentují tím, že firmy se snaží o
to, aby byl spotřebitel spokojen a info poskytnou ve své vlastní vůli. Stát má nařízení, že soukromé firmy musí poskytovat info
např. nutriční složení….
6) Nezaměstnanost, inflace a nerovnováha – typické selhávání trhu práce – charakteristický nedokonalou konkurencí a nízkou
pružností ceny práce. Vysoká nezam vede ke snížení poptávky a k sociálnímu neklidu – výsledkem je omezování nabídky a
ekonomika se dostává pod svůj potenciál – to přináší i další ztráty např. degradaci prac síly – nutné nástroje k ovlivňování trhu
práce – nutné aby VS vytvářel takové podmínky, aby všichni, kteří chtějí pracovat, své uplatnění našli. Inflace – znehodnocuje
úspory, zkresluje cenu peněz a tím vede k chybným rozhodnutím – může být jak na straně D tak i S – stát ji může omezit nebo
vyvolat.
-
I přes to, že se vláda velmi snaží, může svými zásahy ekonomice ublížit – hovoří se o tzv. „vládním selhání“ – nedostatek informací
Vláda na každý jev reaguje opožděně to je v době, kdy shromáždí dostatek info, ale ve skutečnosti, už mohou probíhat samoregulační
procesy – efektivitu ovlivňuje státní byrokracie, politická reprezentace a lobbystické skupiny, které mohou prosazovat své vlastní
zájmy.
Rozdělování příjmů a obecně prospěšné statky
V ekonomice může při paterovsky efektivní alokaci vést k rovnováze nebo hluboké nerovnováze. Může nastat extrémní polarizace chudoby na
jedné a extrémní polarizace bohatství na druhé straně.
Příliš chudí v konečném důsledku snižují kvalitu spol. a mohou se stát brzdou eko rozvoje (může dojít k vytváření extrémistických skupin)
Příliš bohatí plýtvají statky běžné spotřeby – snaha o monopolizaci a korupci
Proto je jedním z nejdůležitějších úkolů:
PŘEROZDĚLOVÁNÍ PŘÍJMŮ:
- Vytváření podmínek k tomu, aby se zabránilo zmíněným extrémům – významnou roli má i výchova k solidaritě
- I když je ekonomika v rovnováze, někdo je pod úrovní životního minima a jiný má zase přebytek – každý extrém má své zápory –
životní prostředí, politika, společenské ztráty
- Přerozdělování příjmů: nejdůležitější v liberálním přístupu – minimální zásahy státu do ekonomiky, trh je jen pro schopné a pro
vynalézavé
OBECNĚ PROSPĚŠNÉ STATKY:
- Jinak řečeno: přikázané statky, statky pod ochranou, veřejně preferované statky, záslužné statky
- Jedná se o ochranu těch, kteří nejsou schopni se zodpovědně rozhodnout sami (děti, psychicky postižení)
- Stát je může řešit zákonnou povinností nebo je může nakázat soudním rozhodnutím
- Stát se snaží spotřebu určitých statků zakázat nebo omezit – snížení rizika při určitém chování jednotlivců, při kterém může dojít
k poškození života svého nebo jiných lidí (alkohol, cigarety…) – stát může použít administrativní nástroje jako pravidla silničního
provozu… nebo ekonomické – spotřební daně na alkohol, cigarety…
Paternalismus – jedná se o názor, že stát by měl zasahovat do spotřeby určitých statků, protože zná potřeby občanů lépe než oni sami.
Individualismus – oponenti, kteří namítají, že stát by měl respektovat potřeby a preference jednotlivců, velký argument – vytvoření skupiny,
která vládě vnutí představy o tom, co by lidé měli spotřebovávat a jak se chovat
CO BY MĚL VEŘEJNÝ SEKTOR (stát) DĚLAT:
- Korigovat nedokonalou alokaci zdrojů
- Stanovit pravidla podnikání v oblasti právní, měnové a sociální s ohledem na lidská práva a ochranu životního prostředí (optimální
podmínky pro trh)
- Čelit monopolním jevům v ekonomice
- Produkovat veřejné statky
- Vyrovnávat působení externalit
- Uplatňovat stabilizační politiku v oblasti ekonomické a sociální
FCE veřejného sektoru
Na základě tržního selhávání lze vymezit fce veřejného sektoru. Plnění těchto fcí by mělo nejen odstranit nebo zmírnit následky selhání, ale
vytvořit podmínky, které by umožnili selhání trhu předejít.
• Alokační: souvisí se zabezpečením tzv. veřejných statků
Alokace je rozdělování zdrojů mezi výrobu soukromého a veřejného sektoru. U soukromých statků rozhoduje cena a vztah D a S. Veřejné
statky jsou na základě politického rozhodnutí.
• Distribuční:
Někdy se jí také říká redistribuční funkce – zásahy do rozdělování důchodů a bohatství za účelem zmírnění důchodových a sociálních
nerovností. Zejména oblast sociální péče, trh diferencuje důchody ale tato může být neúnosná a nespravedlivá.
• Stabilizační:
Vyplývá z makroekonomické působnosti veřejného sektoru.
Hlavní úkol: zajištění přiměřené stability cen, Maximální využití lidského faktoru Zajištění růstu ekonomického potenciálu země
Stabilizační nástroje: Měnová politika (cena peněz, povinné rezervy, operace na kapitálovém trhu,…) Fiskální politika (daně, dotace,
expanzivní i restriktivní pol.) – otázkou je aby nedošlo k nerovnováze a zpomalení eko růstu.
• Regulační:
Omezování nežádoucích vlivů na vývoj výroby, cen, nezaměstnanosti a jiných faktorů ohrožujících rovnováhu na trhu. Nástroje, jejichž cílem
je kultivace tržního prostředí např. antimonopolní zákon, zákoník práce…
• Stimulační:
Podpora a ovlivňování chování soukromého sektoru žádoucím směrem. Je to opak regulační funkce. Podpora pozitivních vlivů. Daňové úlevy a
dotační politika.
• Kontrolní:
Vyplývá z celostátní působnosti veřejné správy. Podstatou je aby efekty ekonomického vývoje odpovídaly zdrojům vynaloženým na jejich
dosažení. Aby peníze poskytnuté z veřejných rozpočtů byly použity na to, na co byly poskytnuty – a to efektivně.
Další členění fcí:
- Ekonomická – obsahuje fci alokační, stabilizační, stimulační, regulační a kontrolní – cílem produkce veřejných statků a podpora SS a
ovlivňování jeho činnosti ve smyslu minimalizace tržních selhání – harmonický růst ekonomiky
- Sociální – obsahuje fci distribuční a stimulační, regulační stabilizační i alokační – cílem je zajistit harmonický rozvoj lidského
potenciálu a pomoci těm, kteří jsou v obtížné životní situaci
- Politická – vyplývá z nutnosti účelné koexistence SS a VS a z potřeby harmonizace různorodých individuálních zájmů – souvisí
s ostatními fcemi VS a určuje praktické dopady na pol jako celek. Cílem spravedlivé uspořádání spol na principech demokracie a
sociálního míru – projevuje se i mimo území daného státu
- Etická – vyplývá z podstaty veřejného sektoru, který je postaven na rozdíl od soukromého na neziskovém principu. Cílem je kultivace
chování členů spol ve smyslu harmonického soužití a vztahu k vytvořeným hodnotám.
Význam fcí VS
Význam fcí VS v různých ekonomikách
- Jednotlivé fce mají v různých zemích různou váhu.
- Rozsáhlejší podíl VS – převládá fce distribuční, fce kontrolní a stimulační, regulační
- Větší podíl SS – převládá fce alokační, stabilizační a distribuční, regulační
Význam fcí VS na různých úrovních VS
- Celostátní úroveň
o hlavní význam fce distribuční – rozdělení Národního důchodu dle sociálních hledisek, je nutno dodržet určitou spravedlnost
dle daných kritérií,
o stabilizační fce – posilování stability národního hospodářství jako celku
o regulační fce – eliminuje nežádoucí vlivy na eko rovnováhu
- místní úroveň
o alokační fce – základní předpoklad efektivnosti rozdělování zdrojů pro vývoj země jako celku je znalost místních poměrů a
potřeb.
o Stanoví-li centrum určitou průměrnou úroveň spotřeby pak poptávka po příslušném statku se liší v různých oblastech a tím se
také liší velikost spotřeby tohoto statku
o Výsledkem je, že v důsledku neúpných info je v jedné oblasti tato služba jako:
ztrátová a dochází ke ztrátě na efektivnosti, protože D< centrálně stanovená úroveň spotřeby
Ke ztrátě na blahobytu, protože D > Centrálně stanovená potřeba
P1 – poptávka po službě v oblasti 1
Q1 – spotřeba služby v oblasti 1
P2 – poptávka po službě v oblasti 2
Q2 – spotřeba
V – cena služby (marginální MC)
N služby na občana
Qc – úroveň stanovená centrem (kompromisní)
ABC – ztráta na efektivnosti
CDE – ztráta na blahobytu
Veřejné statky
Vymezení pojmu veřejný statek
-
Jedná se o zboží či služby, které poskytuje VS (stát, kraje, obce) – vyrábí je buď sám, nebo ve veřejnoprávních podnicích, nebo je
kupuje od SS
Zdrojem financování je soustava veřejných rozpočtů
Statky mají skutečně veřejný charakter – daný jejich kolektivní – veřejnou spotřebou (např. národní obrana)
Statky soukromé, avšak z různých důvodů veřejným sektorem poskytované (např. školní vzdělávání)
Jde o takové statky, které nemůže zabezpečit trh protože tržní mechanismus nefunguje – tržní selhání
Specifická vlastnost: TU ze spotřeby je pro všechny vždy větší než náklady na jejich výrobu, ale TU pro jednotlivce by byl nižší než
náklady na jeho výrobu
Členění veřejných statků
Vychází z přístupu k charakteru jednotlivých statků
- Podstatou je proč u určitých typů statků nebo služeb trh nefunguje vůbec nebo je omezeně
- Hlediskem jsou znaky (zvláštnosti) při spotřebě statků
- Při alokaci zdroj na výrobu těchto statků (při alokaci těchto statků mezi spotřebitele – zda ji zajistí trh nebo státní instituce
1) Členění dle způsobu spotřeby
a. Čistě veřejné statky – nemožnost a neprospěšnost výlučné spotřeby
o Jejich spotřeba je nedělitelná v kvantitě i kvalitě – nelze vyloučit jednotlivce ze spotřeby, nelze stanovit ani podíl na spotřebě
a tudíž nelze určit ani adekvátní úhradu za spotřebované statky či služby
o Není možné jejich spotřebu nějak omezovat
o Každý musí přispívat na výrobu statku nebo služby
o Omezování spotřeby není ani prospěšné, protože užitek ostatních by se nezvýšil, ale bylo by to spojeno s neúměrnými
náklady
o Subjekt VS přikáže jednotlivci nebo firmě přispívat na úhradu nákladů a to pomocí daní, poplatků a cel
o Spotřeba žádného subjektu nesnižuje užitek tzn. Zvýšení užitku 1 nevyvolá snížení užitku 2 tzn. MU=0
∆
o
=0
∆
o Spotřeba žádného subjektu nesnižuje nabídku statku nebo služby pro ostatní uživatele – nezávisí na tom, kolik spotřebitelů
tyto statky využívá. MC =0 na dodatečného spotřebitele
o Např. armáda, policie, hasiči, soudy, VS, veřejné osvětlení
b. Částečně veřejné statky – možnost, ale neprospěšnost výlučné spotřeby
o Jejich spotřeba je dělitelná v kvantitě, kvalita je nedělitelná
o Růst kvantity vede ke snížení kvality ze spotřeby (např. veřejné parky, obrazárny, výstavní síně, školství…)
o Lze určit velikost spotřeby jednotlivce a stanovit tak jeho příspěvek na úhradu nákladů k zajištění služby, nebo statku
o Vyloučení ze spotřeby je možné ale nevýhodné (ekonomicky)
o MC na dodatečného spotřebitele je nízký ale není 0
c. Veřejně poskytované soukromé statky
o Spotřeba je dělitelná, lze určit velikost spotřeby jednotlivce a stanovit příspěvek k úhradě
o Dělitelnost umožňuje vyloučení ze spotřeby daného statku – argumentuje se však tím, že je to nespravedlivé
o Např. školství, zdravotnictví
o MC na dodatečného spotřebitele jsou velmi vysoké – diskuse na zachování bezplatnosti
2) Členění VS dle vlivu státu na rozhodování o alokaci zdrojů na jejich produkci a na rozhodování o jejich rozdělení mezi
spotřebitele
a. Netržní statky
o Nejsou alokovány prostřednictvím trhu, protože produkce nenese zisk. Soukromník nemá zájem o výrobu. Volná směna
neprobíhá
o Do alokace zdrojů i spotřeby zasahuje stát (např. armáda)
b. Polotržní veřejné statky
o Produkovány SS, cena sjednána na trhu, stát ji však ovlivňuje zásahy do produkce a spotřeby buď:
Administrativně – stanovení max ceny
Ekonomicky – poskytne dotace na snížení nákladů – nabízí statek za nižší cenu (ceny jízdného v dopravě…)
c. Poručnické veřejné statky
o Stát má důvody rozhodovat za jednotlivce dle svých preferencí tzn. omezuje individuální preference – základní školní
vzdělávání, zdravotní služby (některé)
o Stát může přinutit užívat veřejný statek, protože je přesvědčen o jeho prospěšnosti pro jednotlivce – paternalismus
3) Členění VS dle ekonomických vlastností
a. Statek s vlastností nerivality
o Může současně spotřebovávat více osob aniž by se omezovali v užitku (např. národní obrana, veřejné osvětlení)
b. Statky s vlastností nevylučitelnosti
o Spotřebitele není možné ze spotřeby vyloučit, ať si konkuruje či nikoliv
- Za veřejné statky, jsou považovány ty, které mají vlastnost nerivality a nevylučitelnosti – postrádají vlastnosti pro fungování trhu
c. Statky s vlastností vylučitelnosti
o Lze je ze spotřeby vyloučit – lze snížit míru omezování užitku např. rozlišení poplatků za net v silném provozu, dálniční
poplatky, zákaz jízdy nákladních automobilů po dálnici v neděli
d. Statky nerivaitní s vlastností vylučitelnosti a poskytovány SS
o např. kabelová televize, satelitní příjem – spotřebitelé si nekonkurují, ale využívat ji může jen ten, kdo zaplatí
Čistě veřejné statky – jsou nevylučitelné a nerivalitní
Částečně veřejné statky – mají vlastnost vylučitelnosti a nerivality, nebo rivality a nevylučitelnosti
Čistě veřejné statky (ČVS)
S vlastností nevylučitelnosti
- ČVS jsou předurčeny k tomu, aby je zajišťoval veřejný sektor
- To že není možné vyloučit jednotlivce ze spotřeby znamená, že SS nezajistí paretovsky optimální nabídku Veř statků- aby to mohl
zajistit, musel by každý zaplati , ale spotřebitel ví, že aby statky mohl využívat, nemusí platit, není tedy důvod porč dobrovolně platit
cenu statku
- SS nemá donucovací prostředky k placení služby neochota platit za poskytované statky se nazývá : problém černého pasažéra
- Např. zdravotní pojištění – lidé neplatí nbo se snaží platbu minimalizovat – teoreticky by mohli být vyloučeni, ale je to neetické a
neefektivní v případě nakažlivé nemoci
- Existují Veř statky, které poskytuje SS, ale díky černému pasažérovi jich nevyrábí dostatek – rozhoduje se jen na základě svých
preferencí (např. údržba komunikace u firmy v zimě)
- Poskytování veřejných statků přináší užitek všech – je tedy v zájmu všech, aby byl y přinuceni přispívat na úhradu tj. platit daně
- Efekt účasti státu je patrný z obrázku vliv účasti státu na zvyšování užitku spotřebitelů prostřednictvím poskytování VS (stiglitz)
U1
B
2 půlkruh – hranice užitkových možností s určitou nabídkou veřejných statků
1 půlkruh– hranice užitkových možností při nulové nabídce veřejných statků
A – maximální užitek obou skupin spotřebitelů, kdy vláda poskytuje veřejný statek
E – maximální užitek obou skupin spotřebitelů, kdy vláda neposkytuje veřejný statek
B – zmocnění vlády k vybírání daní, může zvýšit užitek všech , ale existuje riziko obohacení se jedněch na úkor druhých
A
E
-
U2
Hranice užitkových možností – vymezuje max. dosažitelný užitek pro jednu skupinu spotřebitelů při dané hladině užitku druhé
skupiny.
Křivka max. užitku spojuje všechny body, které maximalizují užitek jedné skupiny při konstantním užitku druhé skupiny
Částečně veřejné statky (smíšené)
Jejich spotřeba je dělitelná, vyloučení neplatičů je možné ale neprospěšné
- Vyloučení je možné spojovat s vysokými náklady nebo zpoplatnění omezilo využití kapacity (např. málo využívaná silnice)
-
Nutné sledovat, aby náklady na vyloučení ze spotřeby nebyly vyšší, nežli efekt, který má být zpoplatněním dosažen
Příklad: zda zpoplatnit užívání veřejného statku (dálnice) MC=P a jsou konstantní
Cena
D
A
P1
Transakční N
P C
B
E
F
Ztráta z neefektivní výše spotřeby
Výrobní N
Množství účastníků Q
QE
Q0
Qm
-
E – optimální rozsah spotřeby - MC=MU
Qm – v případě, že bude statek poskytován zdarma budou ho využívat takovéto množství účastníků, MU=0
Dochází ke ztrátě z nadměrné spotřeby trojúhelník EFQm – to nás nutí zavést poplatek – náklady na provoz se tím zvýší o transakční
náklady a rovnováha nastane v bodě A – MU bude větší nežli cena statku
- QE – množství účastníků při zvýšení o transakční náklady
- Q0 – množství účastníků při bezplatném používání, kdy MC=0
Rozhodování o bezplatnosti je nutné zvážit následující:
- Ušetří se transkační náklady ABCD= (P1-P0)xQE
- Vzroste spotřeba z Qe na Q0 zda MU >MC(P) – tzn. Že se zvýší užitek ze zvýšení spotřeby, představovaný trojúhelníkem ABE
-
ABE=
TU je plocha AECD
∗
- Velikost ztráty je dána obsahem trojúhelníku QmEF=
- Je nutné porovnat TU s se ztrátami vzniklými výběrem daní, ze kterých se bezplatné poskytování statků zajišťuje
- U Částečně VS jsou MC nízké nebo 0 – mohou být vysoké transakční náklady, důvodem toho je, že statek je poskytován VS
Neefektivnost soukromého sektoru při zajišťování veřejných statků
- Pokud jsou MC=0 není důvod k omezení spotřeby pomocí zpoplatnění – soukromá firma by požadovala zaplacení svých nákladů a to
by vedlo ke snížení spotřeby
- V případě, že jsou statky vyráběny SS dochází k suboptimální produkci – z tohoto hlediska je VS pro poskytování veř statků efektivní
- Podstata neefektivnosti SS při poskytování veřejných statků
-
MC=0 při dané kapacitě na dodatečného studenta, cena by měl být také 0, protože se neplatí školné, navštěvuje školu max. počet studentů Qm – tzn MU=0, po
privatizaci zavedeno školné P – protože SS musí být uzhrazeny náklady, službu využije tolik studentů jejižch MU >P, poptávka klesne na QE, kdy se MU=P přičemž
MC na dodatečného studenta jsou stále =0. Efektivní rovnováha je tehdy když se MU=MC zde je tedy nerovnováha a vzniká ztráta ze společenského užitku velikost
∗
ztráty je dána trojúhelníkem QeQmE=
-
Vyplývá, že statky s MC=0 by měli být poskytovány bezplatně
V případě veřejných statků s nízkými MC by spotřebitelé měli platit jen tyto MC
Veřejně poskytované soukromé statky
-
Jde o statky, u nichž MC spojené se zvýšením počtu spotřebitelů jsou vysoké
důvod proč zasahuje vláda, je ten, že už zde nejosu vysoké transakční náklady, ale jde o spravedlnost (nárok na vzdělání)
Je-li statek poskytován bezplatně, lze očekávat, že jeho spotřeba bude vyšší, než by bylo efektivní
Spotřebitel ho bude požadovat, dokud MU=0 a MC ho nezajímají
U některých statků je ztráta malá, u některých vysoká
Velikost ztráty je určena:
o rozdílem mezi efektivní a reálnou poptávkou
o a pružností poptávky, čím je pružnost vyšší tím je ztráta vyšší
Nástroje přidělování veřejných statků
-
spotřebitel spotřebovává dokud MU=0 a MC ho nezajímají – dochází ke ztrátě na efektivnosti
při nabídce veřejných statků se proto používají různé nástroje, které mají nadměrnou spotřebu omezit
o ekonomické – nástroje cenového mechanismu a čekání na poskytnutí statku
o administrativní – jednotná úroveň nabídky všem potenciálním spotřebitelům
Cenový mechanismus – k omezení spotřeby veřejných statků představuje vybírání poplatků za služby – výpis z rejstříku trestů, za dálnice
Administrativní omezení spotřeby – přidělování jednotných dávek všem spotřebitelům – např. poplatek za dálnice (hodnota dálniční známky
je stále stejná bez ohledu na četnost použití) – skrývá v sobě určitou nespravedlnost, protože každý má jiné nároky na tuto službu
Neumožňuje přizpůsobit se individuálním potřebám, tak jak to umožňuje tržní mechanismus
Při Qs je nabízené spotřeba pro jednoho spotřebitele příliš vysoká pro druhého nízká MC nejsou rovny P
Užitek ale mají oba, protože statek je poskytován bezplatně, navíc první využívá celou nabídku až do bodu Qs
Q1 – optimální úroveň spotřeby 1. Spotřebitele
Q2 – optimální úroveň spotřeby 2.
Qs – vládou poskytované množství zdarma
Využití čekání na poskytnutí statku
- vychází z principu, že kdo si počká, ten ho dostane. Předpokládá, že poskytovaný statek dostane ten, kdo si ho nemohl pořídit ze svých
zdrojů
- je chápán jako spravedlivý nástroj – otázkou je jak důležitou roli, zde hraje čas -> důchodci mohou statek spotřebovávat když ho tolik
nepotřebují – jde o placení časem, který nahrazuje peníze (např. zdravotnictví)
Vztah mezi veřejným a soukromým poskytováním statků
-
-
liší se mezi jednotlivými zeměmi, tak i historickým vývojem
řada statků, které jsou poskytovány veřejně by mohli být poskytovány soukromě
existence statků, které jsou poskytovány veřejně tak i soukromě (záleží na bohatství země a kolik zdrojů má k dispozici, názorech
vládnoucí strany)
existují zcela objektivní důvody, které vedou ke změnám mezi poměrem poskytováním statků veřejných a soukromých
o technický pokrok moderní technologie vyvolává efektivnější možnosti vybírání poplatků, což vede ke snížení transakčních
nákladů (zpoplatňování dálnic a zavedení elektronického mýtného – odpadne problém černého pasažéra, sníží se transakční
náklady, telefony – pevné linky)
o růst životní úrovně – doprava, většina obyvatel se dříve přesouvala veřejnou dopravou, v současné době řada lidí dává
přednost komfortu osobní dopravy; důležité poměření nákladů s využitím statku soukromého a veřejného; zvažují se i
kvalitativní hlediska (nemusíme čekat na žádný spoj, na druhé straně se nemusíme mačkat v MHD – pohodlí automobilu;
musí se ale počítat s tím, že jak roste kapacita, musí se zahrnout i čekací časy), bazény – soukromé bazény a veřejná
koupaliště, občané dávají přednost soukromým statkům před veřejnými
o změna vkusu spotřebitelů – souvisí s tím, že někdo považuje za „in“ navštěvování soukromé školy než veřejné, atd.
historicky se podíl mění, který je dán těmito faktory
Podmínka efektivnosti pro veřejné statky
- ve veřejném sektoru ale neexistuje cena
- poměřují se možnosti spotřeby statků veřejných a soukromých s možností jejich výroby
1) pomocí křivky produkčních možností a indiferentních křivek
• čistě veřejné statky jsou poskytovány efektivně tehdy, je-li součet mezních měr substituce všech spotřebitelů roven mezní
míře transformace
e. mezní míra substituce jednotlivého spotřebitele mezi soukromými a veřejnými statky udává kolika jednotek soukromého
statku je spotřebitel ochoten se vzdát při zvýšení své spotřeby veřejných statků o jednotkuSuma všech mezních měr substituce
∆
. .
MMS= (-)
–udává, jakého množství soukromých statků jsou ochotni se všichni vzdát výměnou na jednotku veřejných statků.
∆
ř.
2) mezní míra transformace udává o kolik jednotek se sníží výroba soukromých statků, zvýší-li se výroba veřejných statků o jednotku:
∆
. .
MMT= (-)
∆ ř.
Podmínkou efektivnosti je, že celkové množství soukromých statků, kterého jsou ochotni spotřebitelé se vzdát je rovno množství, o které se
výroba soukromého statku skutečně sníží. ∑MMS = MMT
V případě, že je ∑MMS > MMT – spotřebitelé jsou ochotni vzdát se většího množství soukromých statků ve prospěch veřejných
MMS – určuje sklon indiferenčních křivek, která vyjadřuje možné kombinace spotřeby veřejných statků při dané úrovni zdrojů ručených pro
uspokojení potřeb.
MMT – určuje sklon křivky produkčních možností , vyjadřuje možné kombinace výroby veřejných a soukromých statků při daných zdrojích
v eko
Odvození nabídky a poptávky
Částka, kterou spotřebitelé zaplatí za zvýšení produkce veřejných statků o jednotku se nazývá daňové břemeno.
Odvození poptávkové křivky pomocí rozpočtového omezení a indiferentních křivek
- předpoklad: na jednotlivé spotřebitele lze uvalit různá daňová břemena, příjem použije k uspokojení potřeb po soukromých a veřejných
statcích
o P (příjem) = Ss (spotřeba soukromých statků) + dVs (daňové břemeno pro daného spotřebitele a Vs je množství veřejných statků)
o rozpočtové omezení udává různé kombinace soukromých a veřejných statků, které si spotřebitel může pořídit při daném příjmu a
daných nákladech
křivka se zápornou směrnicí Ss = P – dVs
sklon rozpočtového omezení je dán směrnicí přímky, kde závislé proměnnou je spotřeba Ss a nezávisle proměnnou spotřeba Vs
při daném příjmu
směrnice vyjadřuje o kolik jednotek se změní spotřeba soukromých statků, zvýší-li se spotřeba veřejných statků o jednotku při
daném příjmu a v tomto případě je rovna daňovému břemenu
d = (-) Ss/ Vs
S
s
úbytek Ss, když zvýšíme
spotřebu Vs
∆Ss
∆Vs
Vs
daňové břemeno je vlastně cena placená za veřejný statek
při daném rozpočtovém omezení se každý snaží získat maximální užitek, čili hledá optimální kombinaci soukromých
a veřejných statků
možné kombinace statků vyjadřuje indiferenční křivka
indiferenční křivka udává míru substituce Vs za Ss
množství statků, kterých je spotřebitel ochoten se vzdát při zvýšení spotřeby veřejných statků o jednotku je mezní
∆
míra substituce MMS
Ss
∆Ss
∆Vs
∆
stále menší ochota vzdát se Ss
Vs
-
sklon indiferenční křivky je určen mezní mírou substituce (MMS)
s rostoucí spotřebou veřejných statků klesá (soukromé statky se stávají vzácnější)
nejvyššího užitku spotřebitel dosáhne v bodě dotyku indiferenční křivky s rozpočtovým omezením, tj. obě čáry mají stejný sklon
sklon rozpočtového omezení udává, jakého množství soukromého statku se musí spotřebitel vzdát, aby získal dodatečnou jednotku
veřejného statku, tj. udává velikost daňových nákladů
sklon indiferenční křivky udává jakého množství soukromých statků je ochoten spotřebitel se vzdát, aby získal dodatečnou jednotku
veřejných statků
optimální kombinace nastane tehdy, kdy množství, kterého je ochoten se vzdát je rovno množství, kterého se musí vzdát
MMS = d
- změní-li se daňové břemeno, změní se i bod rovnováhy, změní se rozsah spotřeby a tedy i poptávky
- z toho vyplývá, že poptávkovou křivku po veřejných statcích lze odvodit pomocí snižování a zvyšování daňového břemene
Odvozování poptávkové křivky po veřejných statcích pomocí rozpočtového omezení a diferenčních křivek
E
E◌ۢ
d3
E'''
2
E◌ۢ ◌ۢ ''
U3
d2 U1 d1
A
Vs
Q1 A'' Q2
1
3
Q3
U2
A'
vé
eno
poptávka po veřejných
statcích
d3
d1
d2
Q3
Q1 Q2
Q Vs
A – původní daňové břemeno
A´- nižší daňové břemeno
A´´ - vyšší daňové břemeno
- čím nižší daňové břemeno, tím je vyšší poptávka po veřejných statcích a naopak
- když jsou nízké daně, tak jsou veřejné statky vzácnější a poptávka po nich je větší
- poptávkovou křivku po veřejných statcích lze odvodit pomocí snižování a zvyšování daňového břemene, čím nižší je tím je vyšší D
Odvození nabídkové křivky po veřejných statcích
-
-
pomocí poptávky a nabídky
poptávku jsme si již odvodili
je stejné jako u soukromých statků, poskytované množství se bude zvyšovat tak dlouho, dokud mezní náklady budou menší než cena (
mN <Cy )
cena statku je dána množstvím ostatních (spotřebovaných) statků, které spotřebitelé musí obětovat, aby získali jednotku veřejných
statků
o MMS = mN
o
MMS = N/Y = MMT - mezní míra transformace
o
Ss/Vs
v bodě, kde agregátní poptávka je rovna agregátní nabídce Vs se celková suma, kterou jsou všichni dohromady ochotni zaplatit za
zvýšení produkce se rovná mezním nákladům na toto zvýšení (MMS = N/Y = MMT) – optimální nabídka Vs
Faktory ovlivňující rovnováhu veřejných statků
1) rozhodování o velikosti nabídky veřejných statků je otázkou veřejného rozhodování a politického procesu [vůbec nemusí odpovídat
tomu, kolik by společnost byla ochotna na zvýšení spotřeby veřejných statků zaplatit (vliv veřejného rozhodování)]
2) tržní mechanismus vede k jednotné ceně soukromých statků a k různé úrovni spotřeby na základě individ. Rozhod.
3) spotřeba veřejných statků je však pro všechny stejná, ale cena je pro každého jiná (každý má jiné daňové zatížení)
4) vliv rozdělení příjmů ve společnosti (různé sociální programy, které zasahují do sociální ekonomiky, jde pouze o hlediska sociální
potřeby a ne ekonomická a další je daňový systém)
- ke změně rozdělení příjmů a tím přesunutí zdrojů dochází prostřednictvím daňového systému a sociálních programů
- při přesunu zdrojů však dochází ke ztrátám (administrativní náklady)
- kromě toho sociální programy narušují efektivnost fungování ekonomiky
-
výsledek je, že množství soukromých statků, kterých se spotřebitelé musí vzdát ve prospěch získání další jednotky veřejných statků je
větší než by bylo třeba
výsledkem je, že dosažitelná spotřeba je nižší než výrobní možnosti ekonomiky
Křivka dosažitelné spotřeby a produkčních možností
Ss
křivka dosažitelné spotřeby (pohybuje
se pod úrovní křivky PM)
křivka produkčních možností
Vs
-
křivka dosažitelné spotřeby udává největší možnou spotřebu soukromých statků při dané úrovni nabídky veřejných statků při
zohlednění neefektivností vyplývající z daňového systému
∑MMS = MMT
∑MMS = MEMT (mezní ekonomická míra transformace – udává množství soukromých statků, kterých se spotřebitelé musí vzdát při zvýšení
spotřeby veřejných statků o jednotku při
zohlednění poklesu efektivnosti. Tato rovnice je předpokladem rovnováhy.
VEŘEJNÉ VÝDAJE
-
1)
2)
3)
výdaje na financování veřejných statků
zdrojem jsou veřejné rozpočty
je jasné, že jako v sektoru soukromém, tak i v sektoru veřejném by měli být výdaje vynakládány efektivně (kdy a na co použít), proto
potřebuje dostatek informací
ke správnému rozhodnutí o výdajích je zapotřebí dostatek informací o alternativních programech a používá se obecná metodika pro
hodnocení efektivnosti výdajů
veřejné projekty, na které jsou výdaje vynakládány, které jsou velmi rozsáhlé, proto by se tomu měla věnovat velká pozornost (není
věnována jako v sektoru soukromém, soukromý subjekt se velmi dlouho rozhoduje, zda vynaloží finanční prostředky na nákup
prostředků)
efekt se velmi těžko zjišťuje (mohou být kladné i záporné; pokud jsou záporné, měly by o ně být navýšeny náklady)
Určení velikosti výdajů
se stanovením velikosti veřejných výdajů jsou spojeny 3 druhy problémů:
jak rozdělit celkový objem prostředků mezi alternativní projekty (jak určit strukturu rozpočtu při jeho fixním objemu)
jak stanovit vhodný objem rozpočtu
financování nedělitelných projektů tzn. poměřit výnosy s náklady projektu (Výnosy/Náklady)
Výdaje na dělitelné projekty
Dělitelné projekty jsou takové, které mohou být zvyšovány nebo snižovány o malé částky . Znamená to, že pokud máme určité množství
výrobních prostředků a máme možnost peněžní prostředky rozdělit, tak činíme a projekt, který probíhá, není ohrožen. Projekty jsou zde
dělitelné.
Problematiku výdajů lze rozdělit na 2 skupiny.
Fixní objem rozpočtu
jedná se o optimální rozdělení částky mezi určité projekty. Principem je získat s daným objemem peněz získat maximální užitek. Rovnováha a
tedy maximální užitek nastane tehdy, rovná – li se mezní užitek z vydání poslední koruny na jeden projekt meznímu užitku vydání poslední
koruny na druhý projekt /graf/.
Mezní užitek u toho druhého projektu nám vyjadřuje náklady příležitosti, protože se neuskuteční projekt v takové velikosti, v jaké by mohl.
Peněžní prostředky u jednotlivých typů lze snižovat i zvyšovat.
H – je užitek odvozený z poslední koruny, stejný pro x i y.
- výdaje na projekt x budou 0A
výdaje na projekt y budou 0B – z toho plyne AC se rovná BD /graf/
Měnící se objem rozpočtu
Jedná se o stanovení samotného objemu rozpočtu, tj. jak rozdělit celkové zdroje mezi soukromý a veřejný sektor. Principem je, že náklad
příležitosti veřejného projektu vede ke, ztrátě ze soukromých projektů, které se neuskuteční. Princip je stejný jako u předchozího případu s tím,
že x nahradíme soukromým projektem a y veřejným projektem.úkolem je maximalizovat TU ze soukromého i veřejného projektu tzn.
MU Ss=MUVs
Výdaje na nedělitelné projekty
Je třeba volit mezi konkrétními projekty, na které je nutno vyčlenit určitou částku a jsou nedělitelné. Nedělitelné jsou proto, že kdybych vzali
určitou částku z projektu, tak jeho realizaci už nemůžeme uskutečnit. Ty peněžní prostředky tam potom chybí. Není zde možné využít principu
mezního užitku. Je nutné se rozhodovat v rámci:
fixní objemu rozpočtu
znamená, že na několik akci je určitý objem fixních prostředků. Je třeba vybrat akce do vyčerpání zdrojů. Je třeba stanovit určité pořadí
jednotlivých akcí – z tohoto hlediska jsou zde 3 způsoby:
1/Poměr užitku k nákladům – vyberou se akce, sečtou se náklady, odečte se mezní užitek a z jistí se čistý užitek a zjistí se kolik disponibilních
zdrojů zbude.
2/Velikost čistého užitku – stanoví se jako rozdíl užitků a nákladů. Vyčíslíme velikost čistého užitku od největšího k nejmenšímu, abychom
věděli, kam může v projektech jít a pak se zjistí disponibilní zbytek.
3/Minimalizuje se nespotřebovaná částka – vychází se pouze z omezení, aby poměr užitků a nákladů byl menší než jedna. Vybírají se projekty
tak, aby disponibilní zůstatky byly minimální.
Nejvýhodnější je první případ, protože dochází k využitelnosti každé koruny, druhý případ je také dobrý, ale určité výhrady ohledně čistého
užitku tam jsou. Třetí kritérium upřednostňujeme tehdy, chceme-li z rozpočtu vyčerpat co nejvíce
Měnící se objem rozpočtu
Jedná se opět o rozdělení zdrojů mezi soukromý a veřejný sektor, ale protože jde o nedělitelný projekt, nelze využít k porovnání rovnosti
mezních užitků. Existuje zde jedno pravidlo: Veřejný projekt realizovat tehdy, je-li mezní užitek větší než náklady, tzn. je-li čistý užitek
větší než nula. Vychází se z toho, že náklady na vydání x korun ve veřejném sektoru jsou ztrátou x korun sektoru soukromého, vyplývající
z nevydání x korun v tomto sektoru.
Většinou se vyskytují nedělitelné projekty a omezený rozpočet.
Určení velikosti užitku
Základem je čistý užitek, tj. celkový užitek pro spotřebitele minus náklady projektu. Čistý užitek projektu je chápán jako spotřebitelský
přebytek, tj. rozdíl mezi tím, co by spotřebitelé byli ochotni zaplatit za určité množství statků a tím, co zaplatit musejí./graf/
P
A
E
P
Princip stanovení užitku z veřejných projektů
C
0
D
B
Množství statku
AB je křivka poptávky a udává maximální částky, které jsou spotřebitelé ochotni zaplatit za každý další kus. Kdyby cena byla nula, spotřebují
množství OB, jejich celkový užitek bude OAB a zároveň je roven spotřebitelskému přebytku. Když zavedeme cenu, tak spotřebitelé budou
ochotni nakupovat další jednotku až do okamžiku, kdy užitek bude menší než daná cena – toto pak nazveme rovnovážná spotřeba. Spotřebitelé
jsou ochotni kupovat do doby, než jejich mezní užitek je větší než cena, tj. do body, kde se mezní užitek poslední jednotky rovná Cy. Když se
cena bude rovnat OC zakoupí množství OD. Celkový užitek bude OAED, ale čistý užitek – spotřebitelský přebytek – bude pouze AEC, protože
náklady jsou OCED, tzn. OAED-OCED=AEC
Hodnocení efektivnosti veřejného projektu
Efektivitu lze vypočítat jako spotřebitelský užitek lomený náklady projektu /veřejné výdaje/
Problémy spojené s hodnocením efektivnosti veřejných výdajů
Vychází se z obecného vzorcového vztahu, má za úkol vyčíslit výnosy a určit náklady na projekt a tím zjistit efektivnost.
První problém je vymezení všech možných užitků a nákladů. Veřejné projekty jsou rozsáhlé a mají vedlejší efekty, které mohou být pozitivní a
negativní. Ohledně nákladů se spočítá se vynaložilo. Je vhodné použít více různých ukazatelů jako normy, kalkulace, komparace. Efektivnost
veřejných výdajů posuzujeme stejně jako v případě výdajů soukromého sektoru a to pomocí analýzy výnosů a nákladů.
Vymezení všech možných užitků a nákladů
Užitky jsou různorodé pohovky rozlišujeme však náklady reálné (důležité pro hodnocení projektu) a peněžní
• Užitky reálné jsou užitky, které získávají koneční uživatelé veřejného projektu. Představují přírůstek blahobytu společnosti.
• Porovnávají se s reálným nákladem - představují převedení zdroje z jiného použití.
• Peněžní užitky a náklady jsou důsledkem adaptace ekonomiky na realizaci daného veřejného projektu ->Výsledkem je, že narůstají
zisky nebo ztráty jedněch, které jsou kompenzovány ztrátami nebo zisky jiných. Neodrážejí čisté zisky nebo náklady pro společnost
jako celek. Příklad: Budeme stavět dálnici, tím vyřadíme starou komunikaci, na níž byla čerpací stanice, která měla vysoké zisky. Tím
pádem ta čerpací stanice je na staré komunikaci zbytečná. Na nové komunikaci vznikne nová čerpací stanice. Tím ale dojde k újmě
staré čerpací stanice, ale ke zvýšení užitku úplně nové čerpací stanice.
Typy reálných užitků
•
•
přímé /prvotní/ užitky a náklady - jsou užitky vztahující se k hlavnímu cíli projektu,
nepřímé /druhotné/ užitky a náklady - jsou vedlejším produktem. Budeme-li stavět elektrárnu, tak přímý užitek bude elektrická
energie a nepřímý jsou pracovní místa. Pro rozlišení je důležitá znalost problému – rozlišení je intuitivní
• hmotné užitky a náklady - jsou takové, které lze oceňovat na trhu,
• nehmotné užitky a náklady - nelze oceňovat na trhu. Řada veřejných statků má nehmotný charakter a jejich hodnota je těžko
vyčíslitelná – stanovuje se obtížně ale musí se s nehmotnými užitky uvažovat
•
konečný užitek a náklad– je užitek přímo pro spotřebitele statků plynoucí z veřejného projektu,
• Užitek, náklad jako meziprodukt je předpokladem pro poskytnutí užitku přímého, tj. vstupuje do produkce jiných statků
•
Vnitřní užitek, náklad – ty vznikají uvnitř příslušné oblasti, kde je projekt realizován, dopady se však mohou projevit i vně dané
oblasti, čili vznikají užitky vnější.
Při hodnocení je nutné zvažovat všechny užitky i náklady je zapotřebí postihnout celý reálný užitek a reálné náklady
Shrnutí užitků
Užitky jsou velmi různorodé, je třeba zvažovat všechny. Dále vyplývá, že je třeba přesné představy o projektu, s čím vším je třeba počítat, což
vyžaduje dobrou znalost projektu. Je nutné mít dobrou fantazii i představivost. Vznikají zde často vedle nákladů vlastních i náklady vyvolané,
se kterými se na začátku nepočítalo. Je třeba snažit se postihnout celý reálný užitek a celé reálné náklady.
Vyjádření hodnoty užitků a nákladů
Tržní ceny nelze používat všude, protože ne ve všech oblastech tržní mechanismus funguje. Veřejné statky nejsou určeny k obchodování.
Některé užitky se měří velmi těžce, zejména ty nehmotné. Další problém je nedokonalý trh a tím zkreslené ceny.
• Nehmotné užitky a náklady – Při vyčíslování hodnoty nehmotných užitků a nákladů není možné použití tržních cen. V případě
vyjádření hodnoty společenských nákladů a užitků – je to ocenění takových užitků, jejichž ocenění slouží všem – se uplatňuje politické
rozhodování. voliči musí rozhodnout, na kolik si cení např. čisté životní prostředí.
Veřejné projekty přináší užitky, které jsou svou povahou soukromé, ale nepodléhají běžnému ocenění tržní cenou. Např. užitek
z prevence kriminality přináší soukromý statek, kterým je pocit bezpečí. Otázkou je jak toto ocenit, někdy používáme nepřímé metody,
v tomto případě, by se jednalo o úsporu nákladů na soudní řízení….
• Hmotné náklady a užitky – lze je ocenit na trhu, mohou být směňovány. Pokud existují konkurenční trhy, pak se oceňuje tržními
cenami, nebo takovými cenami, za které spotřebitelé nakupují podobný statek od soukromých dodavatelů. Náklady se měří cenou
vstupů nakoupených nebo vlastními náklady na výrobu. V případě nedokonalých trhů je nutné cenu očistit od monopolního zisku,
případně položek zkreslující náklady. Používají se tzv. stínové, společenské ceny. Další potřeba úpravy vzniká v případě spotřební
daně a daně z přidané hodnoty – jsou součástí ceny, protože se odvádí státu, ale není to nákladová položka, takže je třeba tuto částku
odečíst.
Víceúčelovost projektu
jako další problém veřejných projektů
Projekt výdajů často přináší více typů užitku, čili slouží k dosažení více cílů.
Proto je třeba každému užitku přiřadit různou váhu významnosti – na kolik je pro nás jeden užitek významnější než druhý, a pak tak
upřednostnit příslušné rozdělení zdrojů.
Příkladem zde může být podpora vysokého školství. Náklady na studenta jsou vyšší než na základní škole, ale pro stát je velmi přínosné mít
vzdělané lidi na této úrovni, proto ač jsou za něj hrazeny vyšší náklady, stát je platí a zvyšuje u tohoto podporovaného jevu míru důležitosti –
přiřazuje větší váhu vysokému školství a tím se zabraní jinak neefektivnímu stavu v této oblasti, protože zvýšíme-li významnost daného kroku,
zvýšíme i jeho efektivnost, která by jinak byla nízká a vzhledem k nákladům, vynaloženým na určitou podporu, by byly naprosto neadekvátně a
neefektivně využity.
Problém spravedlnosti a efektivnosti
•
Problém efektivnosti: Projekt může být z hlediska výnosů nebo nákladů efektivnější v jedné oblasti a méně ve druhé, ale přispěl by
k řešení jiných palčivých problémů. Krom výsledného efektu by při vyšších nákladech mohl zlepšit důchodovou situaci. Řešíme, zda
snížení nezam. posílit určitou vahou, která by vyrovnala zvýšené náklady a zlepšila šanci na uskutečnění projektu ve smyslu efektiv.
• Problém spravedlnosti: Projekt přinese užitek někomu vetší nebo menší, ale na úhradě se podílejí všichni stejně, co se týče
spravedlnosti. Otázkou zde je, jestli použít nějaké váhy při rozhodování o projektu a zohlednit slabší příjmové skupiny, jestli tedy
fiktivně navýšit užitek nebo slabším příjmovým skupinám poskytnout příspěvek a nechat to zaplatit bohatším vrstvám.
Zásadním problémem je stanovení rozdělovacích vah – na kolikrát rozdělovat a zda přesto vystavět třeba jinde.
Problém vlivu faktoru času
Podstatou problému je, že některé výdaje přináší užitek okamžitě /mzdy státních zaměstnanců/, jiné přinášejí užitek v průběhu příštích let
/případ dlouhodobých investic/. Tam, kde je efekt okamžitý, lze zjistit okamžitě efekt, protože oni za ty peníze nakoupí a tím se snadněji
poměří efektivnost. Jiné je to u investic, protože ty výsledky z toho vyplynou například v příštích několika let. Převedení budoucích
očekávaných výsledků na současnou hodnotu – to je nutné ocenění této skupiny užitku.
Stejný přístup je třeba zvolit při ocenění nákladů. Náklady příležitosti zdrojů, odčerpaných ze soukromého sektoru, by se nyní měly měřit
současnou hodnotou nerealizované soukromé spotřeby, ztráty budoucí spotřeby nerealizované investice by se měly převést na jejich
současnou hodnotu. SH=
V- výnos
!" #
V případě, že po celou dobu je užitek konstantní používají se SH = V*
$%
$% $
Pro stanovení současné honoty nákladů projektu se vychází ze součtu vynaložených kapitálových výdajů (kV) v současnosti, k nimž se přičtou
diskontované tj. převedné na současnou hodnotu tjedná se o tzv. celkové diskontované náklady (cNd) používají se také k rozhodování při
výběru variantních projektů. &'( = &' ∗
$%
$% $
pNd – provozní náklady diskontované, pN – roční provozní náklady bez odpisů
cNd = kV+pNd
Do nákladů se zahrnují i náklady ušlé příležitosti – tj. sem se připočítávají náklady, které vznikly tím, že nebylo možné realizovat danou
investici, protože dané finanční projekty byly realizovány jinými investicemi, které dostaly přednost, takže u těch předchozích investic došlo ke
ztrátě a také ke společenské újmě v podobě ztráty užitku.
V tomto případě je ale velmi důležitý pojem a volba diskontní sazby Lze ji vypočítat jako sumu přínosu investice, které lze dělit lety,
přinášející zisk nebo životnosti dané investice, projektu. Čím vyšší bude úroková míra, tím bude výnosnost projektu menší.
Jde o faktor, který krom velikosti výdajů a užitků – efektivnost investice významně ovlivňuje.
Nabízí se 2 možnosti:
1) soukromá diskontní sazba – odráží volbu spotřebitele v soukromém sektoru mezi současnou a budoucí spotřebou, čili respektuje
individuální ocenění budoucí spotřeby ve vztahu k současné spotřeby. Při použití soukromé sazby při hodnocení projektů však
naráží na určité praktické potíže:
a. nedokonalé trhy- rozdílné možnosti přístupu jednotlivců k úvěru, deformují úrokovou sazbu – kdyby byly trhy
dokonalé, tak cena peněz by byla pro všechny stejná, ale banky se snaží nalákat klienty tím, že jim nabídnou peníze
levněji, než v jiné bance.
b. nejistota ve vývoji úrokových sazeb v čase – zde je tedy otázkou, zda použít úrok pro krátkodobé nebo dlouhodobé
peníze. Je zde nutné odhadnout, jaká bude výše daného úroku.
c. riziko, protože ta soukromá sazba zahrnuje určité riziko, protože soukromý sektor je připravený na určité riziko, takže ta
úroková míra v sobě to riziko obsahuje, přitom ale ten projekt nemusí mít žádné riziko.
d. daň z kapitálového výnosu bývá zohledněna v soukromé úrokové míře a ta se o ni prakticky zvyšuje. Daň
z kapitálového výnosu není tržní veličina, tu požaduje pouze stát, jako odvod do státního rozpočtu – ten ale zvyšuje
diskontní sazbu.
e. inflace. Ta také zvyšuje diskontní sazbu, ale je nutné ji započítat, protože jinak by peníze ztratily hodnotu.
f. stabilizační opatření vlády na udržení makroekonomické rovnováhy pomocí fiskálních a monetárních nástrojů, které
vedou ke změně úrokové míry.
Je třeba použít nějakou průměrnou nebo přibližnou sazbu. Je tedy třeba tržní sazbu o tyto vlivy očistit.
2) Společenská diskontní sazba – veřejný sektor si stanoví svojí úrokovou míru. Důvodem náhrady soukromé diskontní sazby
společenskou může být stav, kdy obyvatelstvo dává přednost současné spotřebě před budoucí spotřebou. V tomto případě je
soukromá sazba nevhodná. Stát tedy může zvolit nižší diskontní sazbu a tím podpoří investice a míru budoucí vyšší spotřebu.
Společenská sazba by se měla stanovit pod sazbou soukromou, protože zaručí vyšší současnou hodnotu užitků a umožní přijmout
projekty, které by při využití soukromé sazby byly vyloučeny.
Měření společenských nákladů se stažením zdrojů ze soukromého použití
Jde o společenský náklad příležitosti, který je roven ztrátě ze spotřeby současné nebo budoucí, která vznikne vyloučením těchto zdrojů ze
soukromé spotřeby. Tyto náklady příležitosti mohou být rovny velikosti zdrojů, o které se sníží soukromá spotřeba, tj. v případě stažení zdrojů
ze spotřeby – projekt je financován z běžných příjmů – daní nebo mohou být rovny současné hodnotě budoucích užitků z investic, které mohly
být v soukromém sektoru vyprodukovány, a to platí při stažení zdrojů z investic – jde o stažení zdrojů investic.
Z toho vyplývá, že celkový užitek z investice je třeba pro co nejpřesnější posuzování efektivnosti výdajů snížit o náklady ušlých příležitostí.
Toto je dost finančně nákladné, takže se toto ani ze strany státu příliš nepoužívá, ale aby byla ta vyčíslená částka přesná je nutné tam zahrnout
náklady ušlé příležitosti. Toto je ale velmi obtížné stanovit, takže se to příliš nepoužívá.
Riziko
úroková míra zpravidla v sobě určitou míru rizika obsahuje.
Při hodnocení veřejných projektů by se mělo riziko též počítat, protože riziko snižuje současnou hodnotu budoucích užitků. Riziko lze
zakalkulovat pomocí počtu pravděpodobnosti nebo zvýšení diskontní sazby o prémii za riziko.
Příčiny růstu veřejných výdajů
Všude ve světě, v každé zemi se nenajde situace, že by veřejné výdaje z roku na rok klesly. Spíše každoročně stoupají. Ty důvody růstu výdajů
mohou být různé:
1) Stupeň rozvoje země – působí na růst veřejných výdajů v případě, že se stát musí podílet na budování infrastruktury – která je
nezbytná pro rozvoj soukromého sektoru i pro růst životní úrovně.
2) Růst důchodu na jednoho obyvatele – tento ukazatel signalizuje ekonomický rozvoj země, je zde určitá závislost – tím, že roste
životní úroveň obyvatelstva, tak tím se zkvalitňuje i poskytování veřejných služeb a tyto jsou poskytovány i ve větší míře. Zde
pak většinou převažují výdaje do lidí – lidský faktor je hybnou silou dalšího eko rozvoje. (bezplatné školství)
3) Technologické změny – výsledkem aplikace poznatků vědy a techniky, přináší nové nároky na poskytování služeb veřejného
sektoru. Urychlují zastarávání v sektoru soukromém i veřejném a v důsledku tohoto narůstají náklady. Je tedy třeba této situace,
protože jinak by sektor veřejný nestačil konkurovat soukromému. (Příklady: modernizace železničních tratí, modernizace armády)
4) Ochrana životního prostředí – čím je země bohatší, tím působí tato situace více na životní prostředí a stát se toto snaží
eliminovat, případné znečišťovatele omezovat či vybírat příslušné finanční prostředky jako určitou náhradu a podíl na úhradě
škod.
5) Změny populace – ať jde o růst počtu obyvatelstva, tím totiž dojde i k nárůstu nároků na sektor veřejný – nárůst na předškolní
zařízení, později na školy atd. jiné nároky mají mladí a jiný přístup vyžadují senioři ->výkyvy v požadavcích na přístup ke
vzdělání, bydlení, sociálním službám
6) Mobilita obyvatelstva – vede k růstu a vzniku nových obytných lokalit a tím vzrůstají nároky v určité oblasti na vybavenost a
infrastrukturu, které musí veřejný sektor zajistit /je nutno přivést silnice, elektřinu, plyn a jiné služby/
7) Inflace – pokud poroste inflace, tak dopad se projeví v růstu cen a tím tedy také porostou běžné výdaje veřejného sektoru. Pokud
porostou ceny, tak je nutné zvyšovat mzdy státních zaměstnanců.
8) Urbanizace – znamená jednak přestavbu sídlištních struktur na sídliště městského typu nebo přizpůsobení krajiny potřebám
města, protože ve městech existuje vodovod, plynovod aj., protože toto samozřejmé v menších obcích není, pak se jedná také
například o cyklotrasy, protože obyvatelé z města chtějí jet do přírody aj.
9) Vývoj transferů – jednak souvisí s růstem bohatství dané země, ale je zde i silný politický vliv, protože transfery představují
různé druhy důchodů, sociální dávky a výpomoci.
10) Možnost získávání daní – závisí to na účinnosti daňového systému a na ochotě platit daně. Příliš vysoké daně rozhodují o tom, že
ochota obyvatelstva ke zdanění je malá a kapitál ze země odchází, naopak nízké daně nemohou dostatečně zabezpečit fungování
veřejného sektoru ve všech oblastech /například dávky/
11) Ohrožení země válkou nebo vnějším teroristickým útokem, které také vedou ke zvýšení veřejných výdajů.
12) Snaha státní byrokracie zvětšovat své úřady – zakládat nové instituce. Je to nemoc veřejného sektoru, protože pokud se
vyskytne nějaký problém, tak veřejný sektor potřebuje pracovníka, který bude daný problém řešit, ale později se zjistí, že ten
jeden pracovník nestačí, tak se jich přijme více a postupně se zjišťuje, že pracovníci nestačí a nakonec to postupuje natolik, že se
z toho mohou stát různé výbory, komise a jiné orgány a nakonec je zde možnost až vytvoření ministerstva /ministerstvo
informatiky/.
13) Tlak zájmových skupin ze soukromého sektoru – dnes se tomuto říká lobbing, je to běžná součást veřejného sektoru dnes a
není to bráno nijak hanlivě z hlediska společenského – někdy se tomuto říká dobývání renty – je zde mnohem jednodušší
dosáhnout toho, čeho dané skupiny chtějí než na tvrdém trhu soukromého sektoru, kde by možná k realizaci dané situace ani
nedošlo, protože ta skupina by nebyla schopna bez dotace danou akci realizovat
14) Zalíbení se politiků voličům – toto platí jen v demokratických systémech, takže politici schvalují populární opatření ve vztahu
k lidem, čímž ovšem trpí veřejný sektor ve vztahu výdajů, které pak nastanou jako následek.
VEŘEJNÉ ROZPOČTY
= je to financování veřejných statků (vláda je veřejný statek)
Zahrnuje:
- Státní rozpočet – rozhodující význam
- Rozpočty organizačních složek a příspěvkových org. státu a samosprávy
- Státní finanční účelové fondy (pozemkový, kultury, státní fond ŽP, rozvoje bydlení)
- Státní pojistné fondy (VZP)
- Rozpočty krajských a obecních úřadů
V případě federálního uspořádání patří sem ještě federální rozpočet, v souvislosti s členstvím v EU je u nás Národní fond, který plní fci
napojení na nadnárodní rozpočty
STÁTNÍ ROZPOČET
Je spojen s vývojem společensko-ekonomických formací a státu jako takového. K jeho vzniku dopomohly války. Určitou roli hrálo také
financování potřeb panovníka.
Hlavními příjmy byly ze začátku válečné kořisti, výnosy z majetku panovníka – tzv. domény (tj. poplatky za propůjčení práv – vaření piva) a
tzv. regály.
Postupně se začaly vybírat daně, napřed v naturáliích, pak v penězích. Nejdříve byl nepravidelný výběr, později (koncem 18.st.) pravidelný.
Kromě státu začaly vybírat daně i města a církev.
Koncem 18.st. byly odděleny poplatky panovníka od hospodaření státu – byl konstituován stát a vymezeny jeho funkce:
krytí správních výdajů, armáda, později financování veřejně prospěšných potřeb (nemocnice), zavedení katastru nemovitostí,
majetkové daně, vzniká síť pokladen (byly předchůdci veřejných rozpočtů)
V otrokářské feudální spol bylo hlavním cílem především financování armády a státní správy
Rozvoj kapitalismu začíná se stát podílet na financování programů podporujících rozvoj podnikání a angažuje se u zmírňování negativních jevů
rozvíjejícího se tržního mechanismu – SR začíná plnit i další fce.
Změny ve funkcí státních veřejných rozpočtů:
podpora programů podporujících infrastrukturu, sociální oblast, rozvoj soukromého sektoru mělo za následek změnu v rozpočtu – stát
plní i další funkce
Podstata a funkce státního rozpočtu
-
Je to rozdělování a přerozdělování důchodů
Souhrn peněžních vztahů v oblasti tvorby rozdělování a užívání centralizovaného peněžního fondu – historicky i v důsledku
ekonomických a politických změn dochází ke změnám v rozsahu a obsahu peněžních vztahů.
Vznik pojmu „státní rozpočet“: nelze jednoznačně vymezit záleží na pohledu (právní, eko, úce) z jakého ho posuzujeme
1. státní rozpočet je centralizovaný peněžní fond, fond peněžních prostředků obhospodařované státem na principu nenávratnosti a
neekvivalentního způsobu rozdělování
2. účetní hledisko – je to bilance příjmů a výdajů, která obsahuje rozvržení předpokládaných příjmů a výdajů státu
3. je to finanční plán na rozpočtové období – obsahuje plánované příjmy a výdajem dané období, součástí je rozpočtová závěrka tj.
bilance státního hospodaření vlády. Východiskem pro sestavení SR je střednědobý výhled v současnosti 2 letý přehled
4. ekonomický vztah – ekonomický vztah představuje ekonomickou kategorii, která ztělesňuje jednotnou finanční kategorii, jako jsou
daně, dotace, transfery. Souvisí se shromažďováním a rozdělováním finančních prostředků.
5. právní oblast – právní norma zákonu(finanční zákon), na kterém se usnesly zákonodárné orgány a který opravňuje k výběru příjmů,
k realizaci výdajů a k vedení veřejného sektoru národního hospodářství.
6. Nástroj rozpočtové politiky státu - z hlediska řízení – státní rozpočet je nástroj vlády k realizaci hospodářské a sociální politiky
Funkce státního rozpočtu navazují na funkce veřejného sektoru:
1. alokační – nejstarší fcí, postavení státu jako produkčního subjektu. Pomocí státního rozpočtu stát alokuje zdroje do produkce
veřejných statků a příjemcem je obyvatelstvo.
2. redistribuční – tato funkce je spojená s přerozdělováním národního důchodu (HDP). Cílem je zmírnit negativní dopady tržního
mechanismu do sociální oblasti.
3. stabilizační – cílem je eliminace tržních selhání a minimalizace společenské ztráty a nevyužitých zdrojů. Tato funkce se uplatňuje
v době nerovnovážného vývoje tržní ekonomiky. Stát může ovlivňovat inflaci, zaměstnanost, platební bilanci a další..
4. regulační – jsou to přímé zásahy státu do soukromého sektoru. Uplatňuje se v období problémů v ekonomice (př. regulace cen, mezd,
zaměstnanosti), uplatňuje se v období nerovnovážného vývoje eko.
5. kontrolní – sledují se vlivy finančních vztahů na reprodukční proces a kontrolují se příjmy a výdaje státního rozpočtu
Rozpočtové zásady
•
•
•
1.
Formování státního rozpočtu jako centralizovaného zdroje vedlo k formulaci zásad, kterými se má státní hospodaření řídit.
Podstatou je, že hospodaření vlády bylo přehledné a byla umožněna kontrola hospodaření s veřejnými zdroji.
Těmito zásady se řídí i obce a kraje.
zásada úplnosti státního rozpočtu
Státní rozpočet má zachycovat všechny finanční operace vlády a centrálních institucí. Musí být uvedeny všechny příjmy a výdaje
v úplných částkách (brutto). Cílem je, že umožňuje získat přehled o velikosti a struktuře příjmů a výdajů státního rozpočtu. Neměly by
existovat jiné státní peněžní fondy, protože zkreslují hospodaření.
2. zásada jednotnosti státního rozpočtu
Všechny příjmy a výdaje jsou zachyceny v jednom dokumentu jednotným způsobem. Cílem podchytit hospodaření vlády co nejúplněji
v jednom dokumentu. Časem dochází k odklonu od této zásady – zdůvodněno rozsahem příliš velkým počtem a různorodostí příjmů a
výdajů – sestavují se rozpočty mimořádné, dodatečné, doplňkové – systém několika dílčích rozpočtů se nazývá jako zásada rozpočtové
plurality
3. zásada reálnosti a pravdivosti státního rozpočtu
je výsledkem požadavku zamezit rozpočtovým přesunům, tj. zamezit převodu výdajů určené na daný účel na účel jiný – zápověď
virementu. Cílem je zabránit zkreslení údajů. Závisí na stupni poznání, kvalitě prognózování.
4.
zásada každoročního sestavování a schvalování st.rozpočtu
Tato zásada umožňuje lepší přehled o struktuře příjmů a výdajů státu. Problémem je mnoho položek příjmů a výdajů – je složité
s takovým množstvím pracovat déle než po roce, má to pak za následek neprůhlednost a zneužívání. Je umožněna každoroční kontrola.
Vláda je povinna zpracovávat rozpočtový výhled na 3 roky dopředu, naplánují se příjmy a výdaje.
Rozpočtové období je období, na které je rozpočet schvalován (většinou na rok – někdy je tato doba jiná – př. USA má hospodářský
rok 1.10. – 30.9., VB 1.4. – 30.3., Austrálie). Termín schvalování rozpočtu je určen tak, aby byl rozpočet schválen před započetím
rozpočtového období.
V ČR se předkládá návrh v září a musí být schválen do konce roku. Pokud se tak nepodaří, uplatní se rozpočtové provizorium – tzn.
v tomto období je vláda zmocněna k vybírání příjmů a realizaci výdajů a sice podle stanoveného rozpočtu (dříve vláda mohla
hospodařit dle nového rozpočtu, nyní dle starého)
Do roku 1998 jsme měli vyrovnaný rozpočet. V r. 1999 byl rozpočet poprvé nevyrovnaný – schodkový rozpočet.
Rozpočtové provizorium:
1. Nastává, pokud není schválen rozpočet před začátkem rozpočtového období (včas nepředložen nebo pokud při projednávání
vznikla neshoda výkonné a zákonodárné moci).
2. V druhém případě nastává, pokud rozpočet nelze vůbec reálně sestavit (stává se tak v mimořádné situaci – za války).
5. Zásada dlouhodobé vyrovnanosti
Toto je zlaté pravidlo rozpočtové politiky. Výdaje jsou sestavovány tak, aby odpovídaly příjmům. U nás se uplatňuje kromě válečných
období a uplatňovala se i ve světě. Po hospodářské krizi ve 30. letech koncem minulého století od ní začaly některé státy ustupovat.
Byla přijata Maastrichtská kritéria – schodek může být max. 3% HDP. U nás poprvé v roce 1999.
6. zásada přehlednosti státního rozpočtu
Uplatňuje se prostřednictvím rozpočtové klasifikace. Je zajišťována pomocí rozpočtové skladby – jedná se o pevné stanovení věcné
struktury rozpočtu, v jejímž rámci jsou seřazeny příjmy a výdaje. Tato skladba umožňuje přehlednost, srovnatelnost v čase a provedení
kontroly. Jsou vypracované tzv. stupně rozpočtové kvalifikace – tzn. členění na kapitoly, skupiny, oddíly, pododdíly, paragrafy a
položky.
7. zásada publicity (zveřejnění veřejnosti) st. rozpočtu
Důvodem je zabránit tajnému hospodaření vlády. Státní rozpočet se veřejně projednává v parlamentu a poté se zveřejňuje v tisku nebo
ve sbírce zákonů. Otázkou je podrobnost zveřejněných údajů.
V současnosti s prohlubováním deficitů se začíná hovořit o uplatňování zásady hospodárnosti a efektivnosti. Z rozpočtových zásad vycházejí
rozpočtová pravidla.
Rozpočtová pravidla
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
9.
10.
-
institucionální určení navrhovatele rozpočtu
Vychází ze zákonného vymezení instituce, která má navrhnout návrh rozpočtu (ministerstvo financí), někde prezident. V ČR MF
v součinnosti se správci kapitol, územními samosprávnými orgány a státními fondy.
pravidlo způsobu vypracování výdajové stránky rozpočtu
Určuje, kdo a jakým způsobem vypracovává návrh výdajů státního rozpočtu (každý zvlášť nebo to stanoví ministerstvo financí). U nás
ministerstvo financí vyzve šéfy resortů, aby podali návrhy na požadavky a poté se návrhy projednávají. Jde o to, zda výdajové práce
vypracovává ministr, prezident nebo premiér. V ČR výdaje SR stanovuje MF na základě částky střednědobého vývojového rámce
schváleného Poslaneckou sněmovnou. Střednědobý výdajový rámec tvoří – celkové výdaje SR a státní fondů na jednotlivé roky
schváleného střednědobého vývoje.
pravidlo výdajů před příjmy
Vychází z názoru, že příjmy by se měly využívat ke stabilizaci ekonomiky (daňové stabilizátory a multiplikátory) a výdaje k podpoře
ekonomického růstu. Problémem je nadhodnocení (vládá má zájem na tom, aby státní závěrečný účet byl přebytkový) nebo
podhodnocení (kdy vláda usiluje o schválení výdajů v parlamentu – v průběhu počítá s dodatečnými zdroji) příjmů státního rozpočtu.
Prvotní přednost má výdajová stránka.
pravidlo schvalování rozpočtu
Závisí na tom, jak je v Ústavě vymezena zákonná moc ve státě (jakou roli hraje parlament). U nás rozpočet schvaluje dolní komora
parlamentu, nikoli senát.
pravidlo omezení přesunů v rozpočtu
Týká se výdajové stránky rozpočtu, kde je přesun jednotlivých složek výdajů omezen nebo zakázán. Ministerstvo financí může provést
přesuny, ale pouze do výše 10% závazného ukazatele. Pokud je to nad 10%, přesun je možný pouze se souhlasem poslanecké
sněmovny (zabývá se tím rozpočtový výbor poslanecké sněmovny).
pravidlo alokace výdajů
Týká se rozpočtů nadnárodních, federálních. Nadnárodní rozpočty přidělují rozpočty jednotlivým oblastem (ÚSC) k zabezpečení jejich
potřeb, snaží se vyrovnávat rozdíly mezi ÚSC (ekonomické i sociální rozdíly) nebo podporuje rozvoj určitých služeb a projektů.
pravidlo vymezení příjmů, výdajů a rezerv
příjmy jsou vymezeny zákonem (daně, dotace, půjčky, cla). Je povinnost ze zákona mít rozpočtové rezervy ke krytí nezbytných a
nepředvídatelných výdajů – rezerva v ČR je stanovena na 0,3% celkových výdajů státního rozpočtu na daný rozpočtový rok. O použití
rezervy rozhoduje vláda, ministerstvo financí.
pravidlo rozpočtového provizoria
Upravuje, jakým způsobem se může nakládat s příjmy a výdaji v době provizoria. Vláda má právo vybrat příjmy a uplatňovat výdaje.
Musí se řídit objemem příjmů a výdajů na minulé rozpočtové období (v ČR je rozpočtové provizorium 1999, 2000)
pravidlo časového užití a účelnosti výdajů
Výdaje jsou určeny na daný účel. Časové užití znamená, že je dáno, kdy se mohou uplatňovat vládní výdaje (některé v konkrétním
měsíci, průběžně či čtvrtletně atd.)
pravidlo úhrady rozpočtově nezajištěných potřeb
Týká se nepředpokládaných výdajů, které nejsou zabezpečeny rozpočtem, který byl schválen. Je to využití mimorozpočtových zdrojů,
využití zdrojů rezervy. Využívá se následujících možností:
hospodárnější provedení jiných úkolů,
odsunutí či omezení jiného méně naléhavého úkolu,
použití mimorozpočtových zdrojů organizační složky státu
- zvýšení výnosů
- využití zdrojů z vytvořené vládní rezervy
11. pravidlo sestavení a schvalovací procedury státního závěrkového účtu
určuje instituci, která ve spolupráci s ostatními orgány zpracuje státní závěrečný účet, obsahuje výsledky hospodaření s rozpočtovými
prostředky za minulý rok. Státní závěrkový účet obsahuje výsledky hospodaření za minulý rok a sestavuje se každý rok. Spravuje o
tom, jak byl plněn státní rozpočet. U nás ho sestavuje ministerstvo financí a předloží ho vládě ke schválení a dále ho předkládá
poslanecké sněmovně společně s návrhy na řešení deficitu či přebytku.
12. pravidlo neúčelnosti příjmů
příjmy by neměly být účelově vymezeny, ale existují výjimky – např. Daň z přidané hodnoty z pohonných hmot se použije na opravu
silnic.
Rozpočtová soustava
Je součásti fin systému celého národního hospodářství, závisí na tradicích velikosti státu, politickém uspořádání
ŠIRŠÍ POJETÍ: Je chápána jako soustava veřejných rozpočtů a institucí včetně rozpočtových vztahů uvnitř této soustavy, které zabezpečují
tvorbu, rozdělování, užití a kontrolu fin prostředků, které obíhají uvnitř této soustavy
Při vymezení pojmu rozpočtová soustava je potřeba respektovat 3 různá hlediska:
• Soustava peněžních fondů – fondové pojetí
• Soustava orgánů a institucí – institucionální pojetí – podílí se na tvorbě a užití veřejných rozpočtů
• Soustava rozpočtových vztahů - existuje uvnitř rozpočtové soustavy
Finance, Peněžní
fondy
Ostatní články:
banky, pojištovny
a pod.
Rozpočtová
soustava
Mimorozpočtové
fondy
Veřejné rozpočty
státní rozpočet
územní rozpočty
rozpočty obcí
státní fondy
včetně
Národního fondu
rozpočty krajů
fondy obcí
fondy územní
samosprávy
fondy krajů
Rozpočtové vztahy
Veškeré vztahy uvnitř rozpočtové soustavy jsou upraveny zákonem a to č. 218/2000 Sb. O rozpočtových pravidlech zákonem č. 250/2000 Sb.
I když jsou rozpočty relativně samostatné, měly by být nějak sjednoceny, proto existují rozpočtová pravidla. Vztahy od státního rozpočtu až po
rozpočty obcí jsou upraveny zákonem o rozpočtových pravidlech. Soustava rozpočtových orgánů – tvořena orgány, které mají právo účasti na
rozpočtovém procesu ve všech jeho fázích na všech stupních
Nejvyšší úroveň – vláda, parlament, ministerstva, ústřední orgány
2. úroveň – krajské úřady, krajská zastupitelstva
3. úroveň – obecní úřady, obecní zastupitelstvo
Kontrolním orgánem pro státní rozpočet je Nejvyšší kontrolní úřad, u obcí to jsou finanční úřady.
U federálních států je nejvyšším stupněm federální rozpočet a pod ním je státní rozpočet
1. Státní rozpočet – nejvyšším ústředním rozpočtem u unitárního státu, soustřeďuje rozhodující část veškerých fin. Prostředků
rozpočtové soustavy – dílčí součástí jsou rozpočty subjektů hospod. Se státními fin
2. Regionální rozpočet – představují střední stupeň rozpočtové soustavy, rozpočty krajů
3. Místní rozpočty – nejnižší stupeň rozpočtové soustavy, rozpočty místních orgánů a samospráv
Rozpočty finančních účelových fondů jsou na všech úrovních, jako samostatné veřejné rozpočty za účelem financování konkrétních projektů
- upraveny právní normou
Finanční vztahy uvnitř rozpočtové soustavy – přijatá pravidla o stupeň pravomoci obcí ve vybírání daní a poplatků, o rozpočtové určení
výnosů zejména daní, rozsah přenesené působnosti státu na nižší stupně VS
Modely soustav rozpočtu
1.
2.
3.
Model jediného rozpočtu
Je to plně centralizovaný model. Nejvyšší rozpočet je na úrovni státu, zahrnuje celkový souhrn příjmů a výdajů nižších stupňů.
Model relativní samostatnosti
Je to kombinovaný model. Nejvyšší rozpočet obsahuje pouze některé příjmy a výdaje nižších stupňů. Státní rozpočty jsou relativně
samostatné. Přesuny nejsou v rámci rozpočtu, ale jsou uplatňovány dotacemi, subvencemi, příděly (na úrovni státního rozpočtu to jsou
výdaje, na nižším stupni to jsou příjmy).
Model autonomie rozpočtu
Je to plně decentralizovaný model. Státní rozpočet je naprosto oddělen od ostatních veřejných rozpočtů. Příjmy a výdaje všech stupňů se
mohou vyjádřit nějakým nejvyšší rozpočtem, ale ne státním rozpočtem.
Rozpočtový proces
•
Sestavení návrhu rozpočtu
U nás sestavení návrhu rozpočtu zajišťuje ministerstvo financí a správci kapitol. Se sestavením návrhu se musí začít brzy (v
polovině roku) a návrh musí být předložen do 31.8. Předkládá se jak návrh státního rozpočtu, tak i návrh střednědobého výsledku.
• Projednání a schválení rozpočtu v zákonodárném sboru
Návrh se předkládá poslanecké sněmovně. Vláda a poslanecká sněmovna návrh musí projednat nejpozději 3 měsíce před koncem
roku. Dle zákona č. 90/95 Sb. je vláda povinna předložit návrh zákona o SR k projednání ve sněmovně nejpozději 3 měsíce před
začátkem nového rozpočtového období.
Čtení:
První čtení – schválení základních údajů (objem příjmů a výdajů, saldo), následuje jednání ve výborech
Druhé čtení – podrobná rozprava o návrhu, kdy se předkládají doplňující, poměřovací návrhy. Poslanci mají 48 hodin na
rozmyšlení.
Třetí čtení – následuje nejméně po 48 hodinách od druhého čtení. Upravují se pouze formality (gramatické a tiskové chyby),
následuje schvalování rozpočtu.
• Možnosti změny rozpočtu
Řeší se změny, na které se dříve nemyslelo.
Tzv. rozpočtové opatření –
• přesun prostředků v rámci již schváleného rozpočtu nebo v rámci kapitol.
• Překročení (povolené) rozpočtu – výdajů,
• vázání prostředků státního rozpočtu v rámci rozpočtu (týká se nezajištěných příjmů).
Změny může dělat na úrovni státního rozpočtu vláda a ministerstvo financí s pověřením poslanecké sněmovny. Na úrovni krajů
pravomoc uděluje zastupitelstvo kraje (případně rada kraje) hejtmanovi. Na nižší úrovni uděluje pravomoc obecní zastupitelstvo
(případně rada obce) starostovi.
• Plnění veřejného rozpočtu
Plní se úkoly, inkasují se příjmy a využívají se zdroje na veřejné projekty. Tzv. pokladní plnění rozpočtu – uskutečňují se platby
z rozpočtu a uplatňuje se příjmový účet. Správcem státního rozpočtu je ČNB, na nižších úrovních to je KB, Česká spořitelna.
• Uplatňování kontrolní funkce v průběhu rozpočtového období
Kontrolu provádí ČNB, ministerstvo financí, správci kapitol – ti, co vytvářejí návrh. Kontroluje se, zda jsou prostředky účelně,
efektivně a hospodárně vynaložené (viz výroční zpráva) Cílem je zabránit zneužití zdrojů či výdajů a zabránit vzniku
neplánovaného deficitu v delším časovém úseku
Správci kapitol jsou zákonem o rozpočtových pravidlech zavázáni k sledování a vyhodnocování hospodárnosti, efektivnosti a
účelnosti vynakládání výdajů
• Postrozpočtová kontrola plnění rozpočtu
Provádí se po rozpočtovém období prostřednictví státního závěrkového účtu u státního rozpočtu předkládá je MF vládě a
sněmovně obsahuje návrh na rozpuštění přebytku a řešení deficitu.Přílohou je výsledek hospodaření samostatných územních
celků, závěrečné účty státních fondů , zpráva o stavu vedení aktiv a pasiv (přikládá se k státnímu závěrkovému účtu!)
Rozpočtová skladba
= Je jednotné třídění příjmů a výdajů
Je upravena velmi podrobnou vyhláškou MF o rozpočtové skladbě, která vychází ze zákona o rozpočtových pravidlech
Hlediska třídění:
a) odpovědnostní – kdo je správcem kapitoly, dle tohoto hlediska se SR člení na kapitoly (např. kap.358 – Ústavní soud)
b) odvětvové – vyjadřuje jaké odvětví je s realizací rozpočtu spojeno. Jaký druh činnosti členění na skupiny, oddíly, pododdíly a
paragrafy)
c) druhové – tj. účely, ekonomické druhy příjmů a výdajů, jednotlivé třídy člení se do tříd, seskupení položek, podseskupení položek,
položky) – výsledkem je přehled o tom, jaké příjmy byly do rozpočtu přijaty a jaké projekty byly financovány. Výdajovým druhem se
rozumí výdaje na nákup věcí, služeb, prací, práv a další, Příjmovým druhem se rozumí právní důvod platby, zdroj transferu…
d) konsolidační – používá se pro vyjádření pohybu peněžních prostředků uvnitř rozpočtové soustavy. Rozdělení příjmů a výdajů dle
stupňů konsolidace tj. okruh veřejných rozpočtů a ostatních zdrojů veřejných fin. Mezi nimiž jednotlivé převody probíhají. Dle tohoto
pohledu se člení příjmy a výdaje člení na záznamové jednotky
Zásady rozpočtové skladby:
• jednotnost – důsledné dodržování jednotné položkové sklady příjmů a výdajů jednotný číselník
• závaznost – celé třídění rozpočtu obsah každého dílčího údaje a propojení odpovědnostního, odvětvového, druhového a
konsolidačního třídění, závaznost účastníků k plnění rozpočtové skladby
• odvětvové shody příjmů a výdajů – Nezáleží na tom, kdo vyvolává příjmy a výdaje, jsou zařazeny do paragrafů podle činnosti,
nikoli dle příjmů
- rozpočtová skladba je vymezena jak slovně tak číselně, což je důležité pro PC
PŘÍJMY STÁTNÍHO ROZPOČTU
A) Daňové příjmy
a. Daně (z příjmu, silniční, darovací…)
b. Cla (určitá forma nepřímé daně)
c. Poplatky (př: užívání silnic, soudní poplatky)
d. V ČR se do daňových příjmů SR zahrnuje i pojistné na SZ (největší položka cca 39%) příjmů, které zahrnuje:
- Důchodové pojištění
- Nemocenské pojištění
- Příspěvek na státní politiku zaměstnanosti
B) Nedaňové
a. Odvody (od státních podniků, příspěvkových org.)
b. Přijaté úroky a výnosy ze státního majetku
c. Přijaté splátky vládních úvěrů poskytnutým domácím subj i do zahraničí
d. Přijaté splátky návratných finančních výpomocí
e. Emisní výnosy (státní dluhopisy, pokladniční poukázky)
1) Členění příjmů Státního Rozpočtu dle zdrojů
A) Daně
příspěvek na soc.
zabezpečení
povinné zdravotní
pojištění
Místní poplatky
DPFO
Přímé daně
z příjmů
DPPO
z nemovitostí
Daňové příjmy
Majetkové
silniční, dědická,
darovací
z převodu
nemovitosti
Univerzální
Spotřební
Specifické
dálniční poplatek
Nepřímé daně
cla
Daně:
povinné státem stanovené platby, nenávratného charakteru. Vybírají je státní úřady od FO a PO ve prospěch státního rozpočtu.
Slouží pro rozdělování, přerozdělování důchodů ve spol.
upraveny zákonem
nenávratný charakter představuje újmu na příjmech nebo majetku bez nároku na reciproké plnění
mění se soukromé vlastnictví na státní
platba daně dána pěvně stanovenou sazbou
daňová kvóta = daň/HDP (v ČR 20-22 %)
složená daňová kvóta = daně + pojistné/HDP (v ČR 40 %)
pojistná daňová kvóta = pojistné/HDP (v ČR 18 %)
B) Odvody
nenávratné, povinné, zákonem stanovené.
Odvádí se z výnosů státních podniků, příspěvkových organizací, organizačních složek státu.
přerozdělení finančních prostředků v rámci státního vlastnictví – forma vlastnictví se nemění
sazba nemusí být pevně stanovená
C) Poplatky
=
povinné platby placené FO nebo PO za služby státní správy (vystavení živnostenského listu, občanského průkazu, výpisu z trestního
rejstříku), vybírají se kolkovými známkami, v hotovosti, exekučně.
rozlišují se státní (příjem státního rozpočtu tvoří je poplatky správní a soudní) a místní (příjem obecních rozpočtů) poplatky
vybírají se za určitou protihodnotu
• Sankční poplatky (znečištění životního prostředí, neoprávněné skladování)
• Věcná podstata = ochrana státní správy před zbytečnými úkoly.
• Ekonomická podstata = získávání prostředků na úhradu veřejných potřeb
D) Cla (nepřímé daně)
dovozní, vývozní, průvozní
stát odčerpává část prodejní ceny při přechodu zbo přes hranice – celní břemeno je přesunuto na konečné spotřebitele (cenotvorná fce)
předchůdcem bylo mýtné a tržní poplatky – vybírali se ve vnitrozemí
ochrana domácí konkurence před zahraničím – ochranářský charakter
Vrcholným orgánem je Generální ředitelství cel, Celní ředitelství a celní úřady
Celní unie = státy, které jsou v celní unii, neplatí mezi sebou clo
E) Splátky
příjmy z dříve poskytnutých půjček a dalších finančních výpomocí = dluhová služba
návratná plná dluhová služba = uživatel půjčky musí vrátit celou jistinu včetně úroků z dlužné částky.
návratná částečná dluhová služba = oproštěn od placení úroků
Finanční výpomoc
návratná finanční výpomoc = poskytuje se do rozpočtů obcí, krajů za účelem překlenutí rozdílu mezi příjmy a výdaji. Překlene časový
nesoulad.
F) Emisní výnosy
státní dluhopisy
státní pokladniční poukázky
2) Členění příjmů Státního Rozpočtu z hlediska návratnosti
A) Návratné příjmy
- zapůjčeny od určitého subjektu (banky), dlužník má povinnost je vrátit, většinou jde o krátkodobé půjčky.
B) Nenávratné příjmy
od soukromého i veřejného sektoru typické jsou daně, poplatky, odvody, ale i příjmy z vlastnictví případně z prodeje státního majetku
3) Členění příjmů Státního Rozpočtu z časového hlediska
A. Běžné
a. každoročně se opakují. Jsou zdrojem pro běžné výdaje. Člení se na daňové a nedaňové
B. Kapitálové
jednorázové příjmy – z prodeje státního majetku, dotace z fondů vyšší úrovně, přijaté úvěry, příjmy z emise CP
4) Členění příjmů Státního Rozpočtu podle četnosti výskytu a možností odhadu
A) Pravidelné (plánovatelné)
trvalým zdrojem státního rozpočtu (daň z přidané hodnoty, pojistné na sociální a zdravotní zabezpečení…)
plánovatelé tento význam se zvýšil v souvislosti s povinností sestavování rozpočtového výhledu
měly by být stabilní
B) Nepravidelné
jednorázové, mimořádné, dočasné (výnosy z emise dluhopisů)
vyskytují se, když pravidelné příjmy nestačí na krytí státního rozpočtu
5) Členění příjmů Státního Rozpočtu podle stupně dobrovolnosti, respektive míry závaznosti
A) Mandatorní (obligatorní) příjmy
vynucené
závazné
Povinnost platit je dána zákonem (daně, správní poplatky…)
B) Fakultativní
Př: veřejné parkoviště, dary, výnosy z dluhopisů
jejich zavedení závisí na rozhodnutí příslušného orgánu státní správy
6) Členění příjmů Státního Rozpočtu podle vlastnictví majetku
A) Příjmy ze státního vlastnictví majetku
B) Příjmy ze soukromého vlastnictví majetku
Otázka, zda příjmy pocházejí z veřejného nebo soukromého sektoru.
Faktory ovlivňující výši příjmů Státního Rozpočtu
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
Úroveň a vývoj cen
- ceny zvyšují základ daně
Úroveň vlastních nákladů podnikatelské sféry
- čím vyšší náklady, tím nižší základ daně, tím nižší odvod
- úroveň nákladů může být přímo ovlivněna i daňovou politikou, protože daň z nemovitosti jsou součástí nákladu a
základ daně tak zvyšují
Uplatňovaná mzdová politika
- zvýšení mezd povede k zvýšením daní ze závislé činnosti roste výše daní, ale na druhé straně dochází ke snížení
základu daně z příjmu
Zdaňování bezpracných příjmů
- Příjmy z kapitálového majetku (dividendy,) výhry….
Dotační politika státu
- větší objem výroby povede k většímu odvodu daní
Rozsah daňové soustavy a výše daňových sazeb
- určuje stát, musí být optimálně nastavená daňová kvóta (příliš vysoké daně vedou ke snaze minimalizovat základ)
Rozsah majetku ve vlastnictví státu
- požaduje odvod do rozpočtu
Výdaje státního rozpočtu
Zabezpečují plnění základních fcí státu
Výdaje státního rozpočtu představují peněžní vztahy rozdělované a použité centralizovaného peněžního fondu na principu nenávratnosti.
princi nenávratnosti = jednou přijdou a už nebudou vráceny
Jedná se o:
a) výdaje na nákup zboží a služeb
- běžné fungování státních orgánů, mzdy zaměstnanců, výdaje na energii,…
b) transferové platby
-Výdaje ke kterým stát nezíská žádnou protihodnotu jedná se o platby k jednotlivci nebo ke skupině (sociální zabezpečení, důchody,…)
- bez protihodnoty
Členění výdajů státního rozpočtu
Různá hlediska členění:
1) podle funkcí státu
- nejčastější členění zohledňující úlohu veřejných financí v rozvoji jednotlivých složek veřejného sektoru
Jedná se o:
a) výdaje ekonomického charakteru – spojeny se zásahy státu do eko na podporu vývoje (financování vědy a výzkumu,….)
b) výdaje na státní správu, armádu, policii a justici – spojeny s péčí státu o zabezpečení vnitřního pořádku
c) výdaje na sociální, zdravotnictví, školství a kulturní účely – výdaje na péči o udržení a další zkvalitnění lidského potenciálu
d) výdaje na splácení státního dluhu
2) podle závaznosti
- členění vychází z míry povinnosti financovat
a) mandatorní výdaje, včetně tzv. kvazimandatorních zhruba 82% výdajů
mandatorní = vyplývají ze smluv dané zákonem (52-54%) nebo právními normami
kvazimandatorní (např. platy stát. zaměstnanců)
b) fakultativní výdaje – lze měnit vládou bez omezení (dotace, výdaje na činnost ministerstev)
3) podle ekonomického určení
- členění rozlišuje, zda jsou výdaje směňovány do rozvoje nebo do spotřeby
a) výdaje investiční (kapitálové) – do rozvoje
b) výdaje neinvestiční (běžné)
osobní – mzdy, sociální dávky
věcné – dotace podnikům, územním rozpočtům…
c) vládní úvěry – vláda poskytuje domácím a zahraničním subjektům
4) podle cíle financování
a) transfery domácnostem (důchody, sociální dávky)
b) veřejná spotřeba obyvatel – školství, zdravotnictví, kultura
c) bytová politika – příspěvky na stavební spoření, podpora hypoték
d) dotace podnikům – v obl. zemědělství, dopravní podniky, neperspektivním podnikům
e) dotace místním rozpočtům
f) veřejná spotřeba státu – armáda, policie
g) kapitálové výdaje – do infrastruktury
h) vládní úvěry – poskytování půjček domácím a zahr subjektům
i) dluhová služby – splátka státního dluhu včetně úroků
j) transfery do zahraničí – pomoc zemím v tísni, plnění závazků plynoucích z členství v mezinárodních org.
Další členění:
1. Dle jednotlivých resortů, dle druhů (dotace,úroky, návratné fin. výpomoci, subvence)
2. Dle cílů rozpočtové politiky
a. alokační – na zajišťování veřejných statků,
b. stabilizační – k ovlivňování eko vývoje,
c. redistribuční na zmírňování rozdílů v důchodech a majetku občanů
Rozpočtový výhled se člení na:
Plánované výdaje – běžné výdaje zejména mandatorní
Neplánované výdaje – důsledek mimořádných situací (živelné pohromy, ale i sankce za porušení rozpočtových pravidel
- pro úhradu neplánovaných výdajů se v rozpočtu tvoří rozpočtová rezerva
Řízení výdajů státního rozpočtu
- uskutečňují se prostřednictvím řízení rozpočtových a pokladních operací
rozpočtová – časové rozvrhování a plánování jednotlivých výdajů, aby byly potřeby zajištěny co nejlépe
pokladní – včasné a plynulé zabezpečení peněžních prostředků, komplex činností spočívajících v řízení likvidity, dluhu a v dohledu nad fin
aktivitami státu
Souhrnný účet běžného hospodaření státní pokladny – jsou zde všechny příjmy a výdaje státního rozpočtu jsou zde evidovány
- pokladní nesoulad se dá řešit přijetím úvěru nebo prodejem státních pokladničních poukázek max do 6%
- k překlenutí nedostatku může MF použít i zdroje ze státních fondů ale formou dočasné fin výpomoci
Řízení pokladních operací je komplexem činností spočívajících v:
(pokladní manažer)
řízení rozpočtové likvidity (schopnost placení)
řízení vládního dluhu – zabezpečit co nejvýhodnější prostředky na splacení dluhu na finančním trhu (nejm. úroky, aby se omezila
velikost dluhu)
dohledu nad finančními aktivitami státu
Vztah příjmů a výdajů státního rozpočtu
Mezi příjmy a výdaje státního rozpočtu může nastat shoda či různost.
Lze rozlišit:
vyrovnaný státní rozpočet
nevyrovnaný státní rozpočet
- přebytkový
- schodkový (deficitní )
- každou 1 sekundu narůstá dluh o 300 Kč
Saldo rozpočtu
1) Aktivní  příjmy > výdaje = rozpočtový přebytek
2) Pasivní  příjmy < výdaje = rozpočtový deficit
Problematika fiskální nerovnováhy
Otázka vyrovnanosti státního rozpočtu je předmětem diskuzí ekonomů a politiků.
Základní přístupy k realizaci fiskální politiky:
1. keynesiánský přístup – fiskální politika může být jedním z nástrojů ovlivňování agregátní poptávky a může zmírňovat kolísání
produkce, zam v průběhu hospod cyklu. V případě, že se eko nachází v nedostatečném využitím lze zvýšení nebo snížením daní
podpořit D a umožnit rychlejší dosažení potenciální produkce. ->Předpokládá se, že deficity vyvolané fiskální politikou se ve fázi
rozmachu vyrovnají
2. fiskální monetarismus – hl. představitel Friedman, striktní odmítnutí úlohy státule stabilizaci D, neměla by být zřízena poptávka,
vychází z toho, že jsou efektivně poskytovány výdaje na veřejné statky , které jsou efektivně poskytovány – umožňuje určit výši
příjmů. Jde o to, aby se schodek vyvíjel úměrně růstu peněžní zásoby
 dlouhodobý deficit není správný, mělo by dojít k rovnováze
- nahromaděné deficity nejsou žádoucí
Snaha o udržení vyrovnaného rozpočtu má nedostatky i přednosti
- Pozitivem je, že nutí sestavovatele určit výdajové priority ,
- Negativem – znemožňují dokončení rozsáhlejších investičních akcí při nepředvídatelném poklesu příjmů
Funkcionalistický přístup – otázka vyrovnanosti státního rozpočtu je podřízena účelu kterému mají výdaje sloužit
Problematika fiskální nerovnováhy
Otázkou je nejen velikost deficitu, nýbrž i způsob jeho úhrady.
Možnost úhrady schodku státního rozpočtu:
a) emisí nových peněz – zvýší se nabídka peněz, do oběhu se dostává více peněz  inflace
b) pomocí státního dluhu – schodek se převádí do státního dluhu
STÁTNÍ DLUH
Jedna z možností úhrady deficitu SR
Dluh může mít charakter:
Přechodného – kryje výkyvy hospodaření státu v běžném rozpočtovém období
Dlouhodobý – příčinou je trvající deficitní hospodaření – jedná se o nahromaděné schodky státního rozpočtu
= primární deficit státního rozpočtu + úroky
veřejný > státní dluh
veřejný dluh = celkový dluh, včetně dluhu krajů a obcí, fondů sociálního a zdravotního pojištění a mimorozpočtových fondů
- veřejný dluh by neměl být větší než 60% státního dluhu
- u nás kolem 50%
- plánovaný státní dluh 740 mld. (30% HDP)
-
Příčiny státního dluhu
Deficitní charakter státního rozpočtu
- Deficit je úzce spojen s daněmi tj. s příjmy a výdaji
- Nedostatečné rozpočtové příjmy zapříčiněny:
Nedostatečnou daňovou základnou – vše co je předmětem zdanění
Neadekvátními daňovými sazbami velmi citlivá politická záležitost
Úrovní daňové služby tzn. nakolik je schopna zajistit výběr daní – závislá na disciplině poplatníků
- Příliš velké rozpočtové výdaje – nejčastější příčina schodku státního rozpočtu
Neočekávaný růst mandatorníc výdajů – hlavní roly hrály sociální výdaje s praxí budování státu blahobytu
Vznik státního dluhu
Příčiny:
- vzniká úhradou schodku státního rozpočtu
Zdrojem úhrady může být:
půjčka ze zahraničí (vnější, externí dluh) – projeví se zvýšením veřejného dluhu, nárůstem pasivního salda běžného účtu
platební bilance, váže na sebe dluhovou službu musí být splacen úrok i jistina
půjčka od domácích subjektů (vnitřní interní dluh)
- vnitřní dluh půjčky od domácích obyvatel a dom. subjektů včetně bank
prodej státních obligací (dluhopisů) – na dobu střednědobou (2-9 let) a na dobu dlouhodobou (více jak 10 let)
používá se v případě, že vláda není schopna výdaje uhradit do jednoho roku
• hlavní nástroj řízení dlouhodobého dluhu
prodej státních pokladničních poukázek – krytí deficitu v daném roce, se splatností několika měsíců (3,6,9,12
měsíců), nebo se stanoví na konkrétní počet dnů a je
•
hlavním řešením přechodného státního dluhu
Velikost státního dluhu
Posuzuje se podle různých ukazatelů: (v některých zemích stanovena tzv. hranice dluhu)
Podíl dluhu na HDP v % - lze posoudit likviditu ekonomiky a likviditu držet investorů
Podíl placených úroků z dluhu na HDP – závisí na vývoji úrokových sazeb a na velikosti dluhu
Podíl dluhu v rukou veřejnosti na HDP – jak působí inflace, záleží na reálných a nominálního hodnotách
ř )#ý,- .
Váha celkového dluhu v systému likvidity =
∗ 100
/ -
á-"
",#í2
Váha dluhu v rukou veřejnosti v celkovém systému L =
" 2 3 #ě5
,- . ,- . ř )#
ř )#
"!/ -
á-"
"
",#í2
" 2
∗ 100
Roste-li dluh a jeho podíl na HDP klesá je to způsobeno inflací
Inflace se projevuje jako forma snižování dluhu
Dopady státního dluhu
a) otázka splacení státního dluhu
- souvisí s otázkou zda to může vést k fiskálnímu bankrotu – u státního dluhu toto neplatí – státní rozpočet a ekonomika je zdrojem
trvalým
- splatný dluh je splacen emisí nových dluhopisu a dluh je refundován – jedná se o refundaci novými dlužními závazky – předpokladem
je normální vývoj ekonomiky – otázkou není placení dluhů ale úroků
b) otázka velikosti placených úroků u zátěže státního dluhu pro obyvatelstvo
- úroky se platí z daní, které jsou vybrány od poplatníků, část těchto daní se jim však vrátí v podobě výplaty úroků a tak představuje
dluh, který si poplatníci jako držitelé dluhu dluží sami sobě
- státní dluh nemůže být zátěž pro obyvatelstvo
- Velikost placených úroků ve vazbě na velikost státního dluhu má jiné negativní dopady:
Daně z nichž se úroky platí představují břemeno, které je představováno ztrátou
Rostoucím podílem daní, nutných k financování obsluhy státního dluhu jsou omezeny manévrovací možnosti státu v oblasti
fiskální politiky – vliv na míru úspor v eko a eko růst
c) státní dluh jako břemeno pro budoucí generace
- záleží na tom, z čeho jsou výdaje financovány:
Daně – představuje stažení zdrojů ze spotřeby čili omezení blahobytu současné generace – tzn. budoucí se nezatěžuje
Domácí půjčkou – stažení zdrojů z tvorby kapitálu. Současná generace se nezatěžuje – budoucí však bude mít k dispozici
pouze malou zásobu kapitálu
Zahraniční půjčkou – využitím nevzniká potřeba snižovat soukromé výdaje generace, břemeno ponese následná generace a to
z důvodu úhrady dluhové služby – tato generace už nedluží sama sobě
- Využívá se rozložení břemene mezi generace – zásada zdanění dle užitku – každá generace platí za svůj díl užívání
d) vytěsňování investic – deficity státního rozpočtu snižují investice
- zvyšuje li se deficit roste poptávka vlády po půjčkách – roste ale i úroková míra a ta od investic odrazuje
e)
f)
možný vliv na světový kapitálový trh – vliv na světový kapitálový trh. týká se velkých otevřených ekonomik. Může vést k přílivu
zahraničního kapitálu – a tím k zátěži budoucí generace
mobilizace úspor – stát. deficit může mít kladný vliv, vytáhne z kapes obyvatel peníze na nákup pokladničních poukázek
Řízení státního dluhu
Důležité je zvolení takové struktury splatnosti dluhu, která zajistí minimální úrokové náklady.
Úrokové náklady jsou ovlivněny:
a) velikostí dluhu – čím větší dluh tím větší náklady na splácení úroků
b) velikostí úrokové sazby – s růstem veřejného dluhu roste poptávka po penězích a úrokové sazby, výnosy u dlouhodobých cenných
papírů jsou vyšší než u krátkodobých
c) inflací – sazby zvyšuje, věřitelé se brání ztrátě reálné hodnoty svých pohledávek vůči růstu cen dochází tedy i k poklesu dlouhodobých
sazeb
Volba úrokových sazeb při řízení dluhu se nemůže řídit momentálním stavem ale očekávaným vývojem úrokových měr
Při poklesu – krátkodobé CP
Při vzestupu sazeb – dlouhodobé CP
Kriterium minimálních úrok nákladů je rozhodujícím kritériem, vláda může snížit náklady na obsluhu dluhu jinými způsoby:
- prostřednictvím svého vlivu na emisi peněz reguluje úrokové sazby
- může nahradit dluh peněz – monetizace dluhu vede k velkému růstu likvidity což vyvolá růst agregátní poptávky a inflace
důvodem proč se nahrazuje koupí CP je koupě nelikvidity – vláda musí přesvědčit investory, že je lepší držet dluh než peníze
Prodlužování doby splatnosti představuje restriktivní trend a zkracování expanzivní trend
Řízení dluhu lze využít na podporu expanzivní nebo restriktivních účinků stabilizační politiky
Zdravá struktura dob splatnosti státního dluhu
- Dlouhodobý dluh vyžaduje menší objem refundací, je nákladnější
- Příliš dlouhý dluh může vést k rigiditě fin systému a vede k potížím s potřebnou L – důležitou roli hraje velikost peněžní zásoby
- Krátkodobý dluh vede k větší likviditě v ekonomice a může zvýšit její nestabilitu
Při řízení dluhu je důležitý rozsah refundací a výše úrokových nákladů – rozhodující jsou cíle stabilizační politiky zejména stav likvidity
STABILIZAČNÍ POLITIKA STÁTU
V tržní ekonomice se mohou projevit nedostatky, stát by je měl korigovat a podporovat stabilní rozvoj národního hospodářství
Pro plnění cílů stabilizační politiky má stát k dispozici 2 skupiny nástrojů:
- Nástroje monetární neboli peněžní a úvěrové
- Nástroje fiskální neboli rozpočtové
Opatření fiskální politiky mohou mít dlouhodobý charakter a působí proticyklicky po jejich zabudování do systému – progresivní daně, dávky
v nezam, nebo jednorázový, tedy změny daňového systému a změny ve výdajích státního rozpočtu
Vláda si stanoví metodiku fiskálního cílení na základě níž působí přechodnými i trvalými vlivy na rozpočtovou bilanci
Diskreční politika – změny ve vládních výdajích a daních
Automatická politika – prostřednictvím změn reálného produktu
Zásady stabilizační politiky státu
- fiskální + monetární politika + vestavěné stabilizátory  tlumí rozmach v boomu a zmírňují dopad v recesi
- vestavěnými stabilizátory může být podpora v nezaměstnanosti, fondy, progresivní daňová soustava, daňové nástroje
- expanzivní SP – snaha o růst produktu a zaměstnanosti
- restriktivní SP – když ekonomika dosahuje potenciálního produktu, cílem je snížit cenovou hladinu (vysoká přezaměstnanost), vysoce
využité kapacity
Výdaje státního rozpočtu – daně T, progresivní daň závislá na důchodech (T = t * Y)
Transfery R (TR) – výdaje bez protihodnoty
Vládní výdaje G
Spotřeba obyvatelstva C – je ovlivněna T a R
Investice I
Úspory S
Čistý export Ex
Co je stabilizační politika?
= posilování stability národního hospodářství jako celku k harmonizaci ekonomického vývoje země
Hl. cíl
a) zajištění růstu ekonomického potenciálu země
b) zajištění přiměřené stability cen
c) zajištění co nejmenší nezaměstnanosti (využití zdrojů v ekonomice)
Nástroje SP
K plnění stabilizační fce slouží:
a) nástroje měnové (cena peněz, povinné rezervy, peněžní operace na měnovém trhu)
b) nástroje fiskální (daňové zatížení, rozsah výdajů a povaha státního rozpočtu)
Otázkou je míra zásahu, aby dobře mířená stabilizační opatření naopak nebrzdila ekonomický růst a nebyla zdrojem nerovnováhy.
Makroekonomické modelování
Stabilizační fce vyplývá z makroekonomické působnosti veřejného sektoru.
Multiplikační modely (multiplikátor vyrovnaného státního rozpočtu
a) s fixními investicemi
b) s proměnnými investicemi
Multiplikační modely s fixními investicemi
- snaha zjistit rovnovážnou úroveň důchodu
a) při neexistenci státního rozpočtu
b) při existenci státního rozpočtu
Předpokladem je fixní úroveň investic, investice jsou endogenní a s spotřeba je závislá na důchodu.
Multiplikační model s fixními investicemi při neexistenci státního rozpočtu
Grafické určení rovnovážného důchodu
výdaje
C+I
C
I
důchod
rovnovážný důchod
Matematické určení rovnovážného důchodu
1. Y = C + I
2. C = a + cY
Dosazením spotřební fce do rce celkového důchodu lze odvodit rovnovážný důchod
Y = a + cY + I
1
a+I
1− c
1
∆Y=
∆I
1− c
Y=
(změna důchodu vyvolaná změnou investic)
Multiplikační model s fixními investicemi při existenci státního rozpočtu
Na určení rovnovážného důchodu mají vliv:
a) vládní výdaje
b) daně (paušální daň, důchodová daň)
c) transfery (= záporná daň)
Grafické určení rovnovážného důchodu
výdaje
C+I+G
C+I
C
G
I
důchod
Matematické určení – vládní výdaje mají pozitivní vliv na důchod
1. Y = C + I + G
2. C = a + cY
Dosazením spotřební fce získáváme
1
(a + I + G)
1− c
1
∆Y =
∗ ∆G
1− c
Y=
Rovnovážný důchod
Výsledný přírůstek rovnovážného důchodu v důsledku přírůstku vládních výdajů
Multiplikační model s fixními investicemi – vliv paušální změny daně
Matematicky
1. Y = C + I
2. C = a + c (Y – T)
Rovnovážný důchod
1
a+I− cT
1− c
−c
∆Y=
a+I+T
1− c
−c
∆Y=
∆T
1− c
Y=
a… autonomní výdaje
∆Y.. daňový multiplikátor
Multiplikační model s fixními investicemi – vliv transferů
Matematicky
1. Y = C + I
2. C = a + c (Y + R)
Rovnovážný důchod
1
¿
a+I+cR
1− c
c
Y=
a+I+R
1− c
c
∆Y=
∆R
1− c
Změna transferů působí expanzivně ale méně než změna vládních výdajů.
Multiplikační model s fixními investicemi – vliv důchodové daně  změna sklonu
Matematicky
1. Y = C + I
2. C = a + c (1 – t) Y
Rovnovážný důchod
Y=
1
1− c 1− t
-
a+I
snížení sklonu ke spotřebě
-
účinek multiplikátoru je méně silný než u vládních výdajů
Multiplikační model s fixními investicemi – souběžný vliv důchodové daně a vládních výdajů
Matematicky
1. Y = C + I + G
2. C = a + c (1 – t) Y
Rovnovážný důchod
Y=
1
1− c 1− t
a+I+G
!!! V testu rovnovážný důchod v různých podmínkách !!
Vyrovnaný státní rozpočet – recese
- státní expanzivní politika (zvýšit vládní výdaje) ↑ G  ↓ t
- účinky jsou eliminovány díky zvýšení vládních výdajů
- ∆Y = α * ∆G
Vyrovnaný rozpočet - boom – restriktivní politika  zamezit přehřátí politi ↓ t  ↑ α
- účinky multiplikátoru vyšší (působí účinněji)
Multiplikační modely s fixními investicemi – růst důchodu při vyrovnaném státním rozpočtu
Při vyrovnaném státním rozpočtu platí:
∆G = ∆T
1
∆G
1− c
c
∆Y=−
∆T
1− c
∆Y=
Vládní výdaje působí expanzivně a daně restriktivně.
Kombinovaný efekt expanzivního vlivu vládních výdajů a restriktivního vlivu zvýšení daní.
∆Y=
1
c
1− c
∆G−
∆G=
∆G=∆G
1− c
1− c
1− c
- účinek multiplikátorů se ruší
Multiplikační modely s proměnlivými investicemi
Určení rovnovážného důchodu ovlivňují 3 vztahy chování:
1. spotřební fce
2. investiční fce
3. fce preference likvidity
Předpokládá se, že investice jsou vnitřním faktorem a mění se.
Multiplikační model s proměnlivými investicemi – spotřební fce
Spotřební fci lze vyjádřit ve formě fce úspor
1. S = Y – C
2. C = a + cY
Dosazením spotřební fce do fce úspor lze odvodit
S = (1 – c) Y – a
Multiplikační model s proměnlivými investicemi – vztahy chování
Při ručení důchodu se zohlední to, že investice jsou fnitřním faktorm a mění se 3 vztahy chování:
- investiční fce vyjadřuje závislost investic na míře výnosnosti (úrokové míře) – odraz marginální efektivnosti investic – změna investic
v závislosti na vývoji i
i
S
-
I
křivka preference likvidity vyjadřuje množství peněz, které jsou lidé ochotni držet nad potřebu transakčního množství při různých
úrokových mírách. Čím bude úroková míra vyšší tím méně budou lidé ochotni držet hotovost
L
peněžní aktiva
-
-
křivka peněžních aktiv – vyjadřuje množství peněz, které je k dispozici pro transakční účely a pro investice do jiných aktiv při
různých úrovních důchodu a při dané zásobě peněz
- Mt- peníze určené pro účely transakce
- Ma – peníze držené jako aktivum pro dosažení likvidity portfolia
fce úspor vyjadřuje závislost úspor na velikosti důchodu
Po spojení všech tří grafů
Určení rovnovážného důchodu
Rovnovážná úroveň důchodu je taková, kdy objem úspor při dané úrovni důchodu je právě roven objemu investic při dané úrokové míře,
která odpovídá tomu, že si lidé přejí držet objem peněžních aktiv rovnající se objemu, jenž je k dispozici při dané zásobě peněz.
M – množství peněz
Stabilizace v otevřené ekonomice
a)
b)
I
řízení stabilizační politiky je ovlivněno spojením dané ekonomiky se světem prostřednictvím toku zboží a kapitálu
záleží na uplatňovaném devizovém kurzu:
fixní kurz
flexibilní kurz
Stabilizace v otevřené ekonomice – multiplikační ztráta
Účinnost fiskální politiky v otevřené ekonomice snižují obchodní ztráty.
Při fixním kurzu
- fiskální politika je méně účinná
Při flexibilním kurzu
- účinnost fiskální politiky závisí na příslušných elasticitách
Stabilizace v otevřené ekonomice – toky kapitálu
Toky kapitálu reagují na rozdíly v úrokové míře
Při fixním kurzu
- expanzivní fiskální politika, pokud není doplněna expanzivní měnovou politikou, povede ke zvýšení úrokových sazeb
Při flexibilním kurzu
- příliv kapitálu tlumí účinnost fiskální politiky
Daňová politika
Vznik a vývoj daní je velmi úzce spojen se vznikem a vývojem státu. Jedná se tedy o velmi starou kategorii, která se historicky vyvíjela:
- od vcelku „dobrovolné“ formy k povinné, zákonem dané;
- od naturální formy k peněžní;
- od nepravidelného výběru k pravidelnému;
- od účelového určení k neúčelovému zdroji výdajů;
- zpočátku spíše doplňkový zdroj veřejných rozpočtů, nyní hlavní zdroj;
- od převažujících daní majetkových nebo z „hlavy“ k dnešním zejména důchodovým.
Problematikou daní se zabývala řada ekonomů, historicky pak vznikala řada daňových teorií. Jejich výsledkem je vymezení daně jako
ekonomické kategorie a vytyčení určitých požadavků na daně, resp. daňových principů, které by měl uplatňovaný daňový systém splňovat.
Daň = zákonem určené oprávnění státu požadovat a vybírat od poplatníka určitou částku, aniž by mu za to poskytoval určitou protihodnotu.
- Povinnou zákonem stanovenou, pravidelnou, neekvivalentní, nenávratnou a neúčelovou platbu ekonomického subjektu vůči státu
- Neekvivalentnost – znamená, že poplatník nemá zaručenu konkrétní protihodnotu, která by odpovídala výši jeho daňové povinnosti
Daňové zákony pojem daň nespecifikují – zabývá se jí celá řada předpisů
Daňovou politikou je praktické využívání daňových nástrojů k ovlivňování ekonomických a sociálních procesů ve spol.
Daňový subjekt – ten kdo platí daň, tedy ten, komu se sníží disponibilní důchod
Daňový objekt - je předmět na který je daň uvalena
Daňová sazba – způsob přepočtu
Daňová částka – platba subjektu
Daňový výnos – součet daní od všech ekonomických subjektů
Daňové principy
Dobrý daňový systém by měl být založen na následujících principech:
- princip spravedlnosti: měl by být spravedlivý v přístupu k různým jednotlivcům;
- princip ekonomické efektivnosti: měl by podporovat efektivní alokaci zdrojů, neměl by odrazovat poplatníky od jejich ekonomických
aktivit (práce, podnikání, spoření apod.);
- princip administrativní jednoduchosti: měl by být jednoduchý s minimálními finančními nároky na správu daní;
- princip flexibility: měl by být schopen se snadno přizpůsobit změně ekonomických podmínek;
- princip správného působení na makroekonomické agregáty: daňová politika je součástí národohospodářské politiky uplatňování
v zájmu ekonomického růstu; některé daně mohou fungovat jako tzv. vestavěné stabilizátory;
- princip politické průhlednosti a právní dokonalosti: měl by být vytvářen tak, aby každý věděl na co platí, aby bylo možno zjistit
preference jednotlivců při určování nabídky veřejných statků.
Princip spravedlnosti
Podstatou je stanovení spravedlivého podílu jednotlivce, resp. domácnosti, na nákladech vlády. Historicky se vyvinula 2 hlediska spravedlnosti:
- princip prospěchu (ekvivalence);
- princip platební schopnosti.
a) Princip prospěchu
Jde o analogii fungování tržního mechanismu v tom smyslu, že platba by měla odpovídat užitku, tj. jedinci by měli být zdaněni úměrně
prospěchu, který mají z veřejných výdajů.
Problémem však je:
- možnost změřit velikost prospěchu z veřejně poskytovaných statků a služeb, jak je tomu u statků soukromých, kde je preference
vyjádřena ochotou zaplatit určitou cenu;
- veřejné zdroje neslouží jen k poskytování statků, ale i k přerozdělování důchodů formou transferů, tzn., že potřební by měli vyšší daň.
Proto se princip prospěchu v praxi v daňovém systému neaplikuje, ale používá se u veřejných příjmů, kde lze zájem o poskytnutí statku nebo
služby vyjádřit (poplatky, příp. ekologické daně).
b) Princip platební schopnosti
Podstatou je, že jednotlivci mají platit daně na základě toho, jaká je jejich schopnost platit. Otázkou je, jak tuto schopnost změřit, tj. co určit
jako základ daně, aby byl kvantifikovatelný. Běžně se používá důchod, majetek a spotřeba. Ani jeden však neumožňuje vystihnout, kdo je na
tom lépe a kdo hůře. Nejčastěji se používá jako základ pro spravedlivé zdanění důchod.
Při uplatnění principu spravedlnosti je však nutné uplatňovat spravedlnost ve vertikálním a horizontálním pojetí:
– Horizontální spravedlnost: spočívá v tom, že stejný příjem by měl být zdaněn stejně. Otázkou však je, jak namáhavě je tohoto příjmu
dosaženo (někdo pracuje pravidelně, někdo občas, ale příjem je stejný). Proto v praxi bývá tento princip porušován formou různých sazeb
z různých příjmů, odpočitatelnými položkami.
– Vertikální spravedlnost: je založena na tom, že kdo je na tom lépe, měl by platit vyšší daň. Otázkou je stanovení míry progrese. Navíc se sem
promítají i hlediska sociální, politická, filozofická ad.
Princip efektivnosti
V užším pojetí je za efektivní provažován takový daňový systém, v němž jsou daňové výnosy získávány s co nejnižšími administrativními
náklady ze strany státu a poplatníků.
V širším pojetí efektivnosti se zkoumá vliv daní na ekonomické chování subjektů. Jde o to, aby ztráty z uvalení daní (tzv. nadměrné břemeno)
byly co nejnižší (vznikají v důsledku deformace cen, substituce výrobků, poklesu prodeje – výsledkem je vždy ztráta užitku).
Daňové břemeno soukromých subjektů je tvořeno:
- daňovým výnosem;
- administrativními náklady;
- nadměrným daňovým břemenem (ztráta z mrtvé váhy).
a) Administrativní náklady
Rozlišují se:
- přímé: náklady státní správy související s daňovým systémem (organizace, evidence, výběr, kontrola, vymáhání nedoplatků, informace
z ČSÚ, soudní výdaje apod.); lze je vcelku objektivně vyčíslit, tvoří cca 1 % vybraných daní;
-
nepřímé: náklady vyvolané existencí daňového systému, které nese soukromý sektor (vedení spec. účetnictví, archivace, platy
příslušných pracovníků, čas strávený s daňovým přiznáním apod.); těžko vyčíslitelné; jednou z možností snížení těchto nákladů je
paušální daň.
b) Nadměrné daňové břemeno
Dopadem daně na poplatníky není jen snížení disponibilního důchodu. Většina daní způsobuje distorzi (pokřivení) relativních cen. Poplatníci
ve snaze minimalizovat dopad daně sníží spotřebu, hledají substituty (často méně kvalitní), na využití substitutů vynaloží i určité náklady (např.
plynový pohon aut), obchodníkům klesne výnos z prodeje. Konečným efektem je obecné snížení užitku bez náhrady.
Daň nepůsobí distorzi pouze tehdy, neexistuje-li žádná možnost, jak se vyhnout dani změnou svého ekonomického chování. Daně, které nemají
distorzí účinky jsou tzv. paušální daně (klasickým případem je daň z hlavy a daně, které by závisely na neovlivnitelné veličině – např. pohlaví,
věk).
Každá daň – s výjimkou paušální – má dva efekty:
1. důchodový – představuje snížení disponibilního důchodu (buď přímo – důchodové, majetkové daně, nebo nutí platit dražší zboží –
DPH, spotřební daň); velikost efektu závisí na výši daně, roste s daňovou sazbou;
2. substituční – poplatník mění své preference s tím, jak se mění jeho mezní užitky ze spotřeby zboží, výnosu z práce apod.; velikost
závisí na mezní sazbě daně (přímo úměrně).
Daňová incidence (zatížení)
Důležitou otázkou je, kdo nese daňové břemeno, tj., kdo je určen jako plátce a komu se skutečně sníží jeho disponibilní důchod v důsledku
zdanění.
Obecně existuje snaha přenést daňové břemeno na někoho jiného. Obecně známé v tomto smyslu je zdanění spotřeby (plátcem je jeden subjekt,
daň přenese do ceny a zaplatí ji spotřebitel).
Rozlišují se 2 druhy incidence (dopadu) daně:
1. zákonný dopad - zákonná incidence
2. skutečný, ekonomický dopad daně
Pro daňovou praxi má větší význam zákonný dopad (zajišťuje výběr daně). Pro zkoumání vlivu daně na chování ekonomických subjektů má
však větší význam dopad skutečný.
Daň, kterou platí nějaký subjekt, může být posunuta dopředu na kupujícího (zvýší se cena statku) nebo dozadu na prodávajícího. Přesun může
být částečný (daň se v nové ceně promítne jen částečně), 100% nebo vyšší než je výše daně (v případě monopolu s komoditou s konstantně
pružnou poptávkou). Někdy k přesunu nemusí dojít vůbec (pak je nulový).
Otázkou je:
1) Na jakých faktorech záleží, zda dojde k přesunu dopředu či dozadu.
2) Jak velký bude přesun.
Velikost přesunu závisí na elasticitě poptávky a nabídky a na velikosti daně. Čím je poptávka méně pružná, resp. nabídka pružná, tím větší bude
přesun na kupujícího (posun dopředu). Čím je poptávka pružnější, resp. nabídka nepružná, tím větší bude dopad daně na prodávajícího (posun
dozadu).
Daňová politika ČR 2004 – 2006
1. Základní cíle a principy
Stabilizace daňové kvóty
Fiskální konsolidace vyvolává potřebu opatření na příjmové straně veřejných rozpočtů. Česká daňová soustava obsahuje významnou část
příjmů, které v nominální hodnotě samovolně nerostou (např. spotřební daně stanovené v absolutní výši na jednotku množství, silniční daň,
správní poplatky apod.), v relaci ke každoročně rostoucímu HDP tedy klesají. Tyto příjmy tvoří zhruba jednu pětinu daňových příjmů bez
pojistného. Tempo růstu těchto příjmů není dostatečně vyváženo daňovými příjmy, které rostou rychleji než HDP (např. progresivní daň
z příjmů), takže dochází k autonomnímu poklesu daňové kvóty. Aby výdajová strana nevytvářela do budoucna hrozbu udržitelnosti veřejných
financí, lze předpokládat, že výdaje se budou pohybovat na zhruba stabilní úrovni vzhledem k HDP.
Zjednodušování daní
Daňová soustava i správa obsahují mnoho ustanovení a postupů, které jsou pro běžného poplatníka nepřehledné. Trvalým cílem je
zjednodušování všude tam, kde to je možné a žádoucí (zjednodušení formulářů daňových přiznání, obousměrná elektronická komunikace
s finančními úřady). Tato opatření by byla přispět k vyšší míře dobrovolného plnění povinností na straně daňových subjektů.
Opatření proti daňovým únikům
Snaha vyhýbat se daním je stejně stará jako daně samy. Daňové úniky jednak znamenají snížení příjmů veřejných rozpočtů a jednak omezují
daňovou spravedlnost. Úkolem daňové správy i daňové legislativy je daňové úniky minimalizovat. K tomu přispěje jak efektivnější
a modernější daňová a celní správa, tak jednodušší legislativa. Dalším nástrojem je taková konstrukce daní, která rozšíří jejich základ a sníží
sazbu, což omezí výhody z daňových úniků. Další cestou je přijetí takových legislativních opatření, která umožní daňové správě účinněji než
dosud daňové úniky odhalovat. Primárním důvodem existence daní je získání finančních prostředků na úhradu veřejných statků. Proto by měly
být daně co nejvíce neutrální a jejich výběr co nejlevnější pro stát i pro poplatníka. Daně jsou však ze své podstaty průřezovým nástrojem, který
ve větší či menší míře zasahuje do sociální, hospodářské, environmentální, zahraničněpolitické a dalších politik vlády. Mnohé změny v úpravě
daní jsou proto výsledkem vládních priorit v jiné oblasti.
Posílení daňové spravedlnosti
Nižší daňové úniky povedou k posílení daňové spravedlnosti, zejména k omezení nerovností daných tím, že jeden daňový subjekt své
povinnosti řádně plní, zatímco jiný se ve srovnatelné situaci svým povinnostem vyhýbá. Dalšími kroky budou legislativní změny směřující k
odstranění stávajících daňových distorzí.
Daňová politika ČR
- Vychází z využití daňového systému jako makroekonomického nástroje řízení eko vývoje a jednak je ovlivňována politickými cykly
- Sleduje cíl zjednodušování za účelem přispět k vyšší míře dobrovolného plnění povinností na straně daňových subj.
- Minimalizace daňových úniků
- Permanentní snaha k posílení daňové spravedlnosti, zejména k omezení nerovnosti daných tím, že daňový subjekt své povinnosti
řádně plní zatím co druhý se tomu vyhýbá
- Primárním důvodem existence daní je získání fin prostředků na úhradu veřejných statků
Daňová soustava se skládá z daní:
přímých – přímé zdanění příjmu nebo majetku poplatníka
nepřímých – zdanění prodeje statků a služeb stávají se součásti ceny statků a služeb a jsou zaplaceny při nákupu a následně odvedeny plátcem
Přímé daně
daně z příjmu
Daně z příjmu FO
Majetkové daně
Daně z příjmu PO
daň silniční
daň dědická,
darovací a z
převodu
nemovitostí
daň z nemovitostí
daň ze staveb
daň z pozemku
do rozpočtu
Nepřímé daně
Daně selektivní
Daně univerzální
daně spotřební
daň z piva
daň z vína
Daň z lihu a
lihovin
Daň z
tabákových
výrobků
Daň z
uhldovodíkových
paliv a maziv
daň z elektřiny
daně ekologické
Daň z přidané
hodnoty
daň z plynu
Daň z pevných
paliv
VARIANTY EVS
VARIANTA
1) Zaškrtnout správná pravidla u rozpočtu
2) Popsat rozpočtový proces
a) sestavení návrhu rozpočtu – ministr financí, důležité časové hledisko, kdy s návrhem začít –
zhruba v polovině roku musí být předložen
b) projednání a schválení rozpočtu v zákonodárném sboru
- vláda předkládá poslanecké sněmovně návrh, ta má 3 měsíce na projednání, které probíhá ve
3 čteních
- 1. čtení – schválení základních údajů o SR – objem výdajů a příjmů, saldo a způsob jeho
vypořádání, vztah k nižším celkům, jednání ve sněmovních výborech – jaké problematiky se
jednotlivé kapitoly týkají
- 2. čtení – probíhá podrobná rozprava – předkládají se pozměňující návrhy, poslanci mají 48h
na projednání
- 3. čtení – nejdříve 48 hodin po druhém, pouze formality
- Následuje hlasování a schválení
c) Možnosti změny rozpočtu – během rozpočtového období, zda mohou být nějaké přesuny,
v rámci roz. Kapitol, kdo má k tomu pravomoc
d) Plnění veřejného rozpočtu – je projevem realizace VR – uskutečňují se platby, na úrovni státu
ČNB, na úr. Obcí banky
e) Uplatňování kontrolní funkce během rozpočtového období – průběžná kontrola hospodaření,
zaměřena na pohledávkové plnění – banky a orgány MF, krajské úřady, zveřejnění
prostřednictvím výročních zpráv, kontrolní orgány – FÚ, ředitelství
f) Postrozpočtová kontrola plnění rozpočtu – ve státním závěrečném účtu – předkládá MF – PS,
návrh na rozpuštění přebytku, řešení deficitu, musí být zveřejněn – zásada publicity
3) Vyjmenovat nedaňové příjmy
- Odvody (liší se od daní tím, že daně jsou daňové příjmy, jinak je to též nenávratný příjem, ale
nemění se zde vlastnictví, pořád je vlastníkem stát, u odvodů není stanovena přesně sazba,
jako u daní)
- přijaté úroky a výnosy ze státního majetku,
- přijaté splátky úvěru,
- emisní výnosy (státní dluhopisy, státní pokladniční poukázky
4) Rozdíl mezi alokační a redistribuční funkcí státního rozpočtu
- Alokační funkce – stát funguje jako producent, alokuje zdroje pro výrobu veřejných statků, buď
je sám vyrábí nebo nakupuje od soukromého sektoru, tyto veřejné statky přijímá obyvatelstvo
zadarmo, jde o nejstarší funkci
- Nedistribuční funkce – jde o rozdělování přerozdělování národního důchodu – HDP – cílem je
zamezit negativním dopadům tržního mechanismu v oblasti důchodové a sociální
5)
-
Charakterizovat čistě veřejné statky
jejich spotřeba je nedělitelná v kvantitě ani v kvalitě
jednotlivce nelze ze spotřeby vyloučit
nikomu nelze určit velikost jeho spotřeby a nikomu nelze předepsat odpovídající úhradu za ně
soukromý sektor je nebude poskytovat, protože za ně nedostane adekvátně zaplaceno
veřejný sektor má nástroje – daně a poplatky – aby mohl jednotlivci přikázat za ně zaplatit
např. pouliční osvětlení, armáda, policie, užívání a údržba veřejných komunikací
spotřeba žádného subjektu nesnižuje nabídku pro ostatní uživatele
mezní užitek se rovná 0 – změna U1 ku změna U2 = 0 – jak se změní mezní užitek jedné
osoby, zvýší-li se užitek druhé osoby
náklady na dodatečného uživatele – mezní náklady jsou také rovny nule
1
-
je třeba rozlišovat mezi náklady na výrobu dalšího statku a náklady na dalšího uživatele!
Charakteristický rys – nemožnost a neprospěšnost výlučné spotřeby!!!
6) Nakreslit a vysvětlit graf efektivní nabídky pomocí křivky produkčních možností a
indiferenčních křivek
Odvození poptávkové křivky po veřejných statcích pomocí rozpočtového omezení a diferenčních křivek
Ss
A
(d2)
(d1)
E´
E
(d3)
U2
E´´
U1
d3
d1
d2
U3
Q3
Q1
A′′′
Q2
Vs
A′′
A
daňové
břemeno
Poptávka po veřejných statcích
(musí nám vyjít, nemůžeme si jí jen tak namalovat)
d3
d1
d2
Q3
Q1
Q2
množství Vs
AA ….. původní daňové břemeno
AA´ ….. nižší daňové břemeno
AA´´ ….. vyšší daňové břemeno
-
čím nižší daňové břemeno, tím je poptávka po veřejných statcích vyšší a naopak
VARIANTA
1) Zásady státního rozpočtu
1. zásada úplnosti státního rozpočtu - slouží i ke kontrole → všechny finanční operace vlády jsou zachyceny
ve státním rozpočtů v úplných částkách = brutto systém
2. zásada jednotnosti státního rozpočtu → státní rozpočet je jediný dokument sestavený jediným způsobem
o ale je doplňován jinými rozpočty
o současný systém = zásada plurality → není pouze jeden centrální rozpočet, ale několik dílčích
rozpočtů
3. zásada reálnosti a pravdivosti státního rozpočtu
2
o → snaha zamezit úniku peněz na nespecifikovaný účel
o vše musí být dáváno na přesně stanovený účel, nesmí se mezi sebou převádět (převádět na jiný
účel) = zápověď virementu
o cíl = nezkreslování údajů a odrážení reálných čísel a údajů
4. zásada každoročního sestavování a schvalování státního rozpočtu
o → aby byl umožněn lepší přehled příjmů a výdajů státního rozpočtu
o záleží na tom, jak vymezíme účetní/rozpočtové období → u nás kalendářní rok, ve Velké
Británii 1.4. – 31.3.
o schvalování se musí stihnout do konce období
o pokud se nestihne, hospodaříme v tzv. rozpočtovém provizoriu:
5. zásada (dlouhodobé) vyrovnanosti státního rozpočtu→ krátkodobě se příliš nenaplňuje
o = zlaté pravidlo rozpočtové politiky
příjmy se sestavují tak, aby odpovídaly plánovaným výdajům
o negativní dopad = veřejné dluhu - u nás se uplatňuje schodkový rozpočet:
6. zásada přehlednosti státního rozpočtu
o → zabezpečíme tím, že je dána určitá rozpočtová skladba
o stanoví se tedy věcná struktura rozpočtu (příjmy a výdaje → kapitoly, skupiny, oddíly,
pododdíly, paragrafy, a pak jednotlivé položky)
o → přehlednost, možnost porovnání v čase, možnost kontroly
7. zásada publicity/zveřejnění/veřejnosti státního rozpočtu
o → zamezení tajného hospodaření vlády ve středověku
o dnes …..
o → uveřejňuje se v televizi, Sbírce zákonů, na Internetu (Ministerstvo financí) atd.
8. zásada hospodárnosti a efektivnosti
→ efektivní hospodaření/užití zdrojů nejen na státní úrovni, ale také na krajské, obecní atd
ZE ZÁSAD VYCHÁZÍ ROZPOČTOVÁ PRAVIDLA – TY JSOU NA ROZDÍL OD ZÁSAD POVINNÁ
2) Vyberte multiplikátor ze zadaných vzorečků a popište části
3) Modely sociální politiky
Volba modelu souvisí s pojetím úlohy státu v ekonomice a ve společnosti.
i. Liberální model - podnikové zaopatření; - co nejvíce nechává rozhodování na jednotlivci, stát přispívá jen
v krajní nouzi
ii. Model sociálního pojištění - univerzální dávky ze SR; - vychází ze sociálního pohledu na stát, stát rozhodne
nejlépe, stát se rozhodne zabezpečit – dostatek prostředků – spoluúčast všech
iii. Skandinávský model - kombinace předchozích. – přispívat si na penzi, ovlivnit budoucí situaci
4) Nakreslit a popsat graf – ztráta blahobytu a efektivnosti
5) Mimoekonomické faktory rozsahu veřejného sektoru (geopolitické, historické…)
(Faktory ekonomické – stupeň ekonomického rozvoje a bariéry ekonomické rozvoje (země zaostalé,
rozvojové, v industriálním stadiu, v postind. Stadiu) bariéry ekonomického rozvoje – bariéry spotřeby,
výkonnosti) mimoekonomické - faktory geopolické, historické, kulturně náboženské, politické
(pravicové, levicové, totalitní režimy)
6) Co znamená dlužíme sami sobě
Dopady státního dluhu - Souvisí s otázkou velikosti placených úroků a zátěže státního dluhu pro
obyvatelstvo problém = občané vlastně dluží sami sobě → stát vydá obligace, člověk koupí dluhopis –
zaplatí daně a čekají, až se jim „z daní“ vrátí úrok (= stát platí úrok z daní)
3
VARIANTA
1) Členění veřejných statků podle způsoby spotřeby a charakteristika
a)
statky čistě veřejné
•
jejich spotřeba je nedělitelná v kvantitě ani v kvalitě
•
⇒ jednotlivce nelze ze spotřeby vyloučit; nikomu nelze určit velkost jeho spotřeby a nikomu
nelze předepsat odpovídající úhradu (podíl na jejich úhradě) za ně
•
soukromý sektor je nebude poskytovat, protože za ně nedostane adekvátně zaplaceno
•
veřejný sektor má nástroje (daně, poplatky), aby mohl jednotlivci přikázat za ně zaplatit
např. pouliční osvětlení, armáda, policie, užívání a údržba veřejných komunikací
•
spotřeba žádného subjektu nesnižuje nabídku pro ostatní uživatele ⇒ MU =
∆ U1 = 0
∆ U2 → jak se změní užitek jedné osoby, zvýší-li se užitek druhé osoby
charakteristický rys = nemožnost a neprospěšnost výlučné spotřeby
b)
•
•
•
•
•
•
•
c)
•
•
•
•
•
statky částečně veřejné = smíšené
jejich spotřeba je dělitelná v kvantitě, ale nedělitelná v kvalitě
→ tzn., že jednotlivce lze vyloučit ze spotřeby
rozšiřování kvantity často vede ke snižování kvality
toto vyloučení ze spotřeby bývá často neprospěšné, protože může dojít k neefektivnímu využití
kapacity/nevyužití kapacity
důvod vyloučení ze spotřeby může být právě snížení kvality
mezní náklady (mN) na dodatečného spotřebitele jsou větší, ale jsou velmi nízké (mohou být
téměř nulové)
hlavní rys = možnost, ale neprospěšnost výlučné spotřeby
např. školství
• u těchto statků je potřeba zvažovat, zda je vyloučení ekonomicky efektivní
veřejně poskytované soukromé statky (→ spíše soukromé)
spotřeba je dělitelná (kvalita nedělitelná)
vyloučení ze spotřeby je možné, ale nebylo by spravedlivé
= statky soukromé (→ každý by si je měl pořídit sám), ale jsou finančně nepřístupné, proto je
poskytuje veřejný sektor
např. vysoké školství v ČR
mezní náklady (mN) spojené se zvýšením počtu spotřebitelů jsou vysoké
2) Vyberte správný vzorec týkající se vlivu transferů na důchod a popište proměnné
Y=C+I
Graf:
C = Ca + c (Y+Tr)
Y = 1 / 1-c (Ca + I + CTr)
3) Rozdíl mezi daněmi a odvody
Odvody – také nenávratných charakter, povinné, zákonem stanovené, odčerpávají se z výnosů
státních podniků – přerozdělení v rámci státního vlastnictví, sazby nemusí být pevně stanovena
Daně – daňové příjmy, zákonem povinná platba nenávratného charakteru, daňový příjem, tvoří
podstatnou část příjmů, rozdělení daní – přímé majetkové a z příjmu(DPFO, DPPO) nepřímé
(DPH, spotřební)
4) Faktory ovlivňující příjmy státního rozpočtu
a. úroveň a vývoj cen (přímá úměra)
b. úroveň vlastních nákladů podnikatelské sféry (vliv na daň z příjmů)
c. uplatňována mzdová politika (zdanitelné příjmy zaměstnanců; ↑ mzdy ↑ daně náklady
podnikatele: ↓ příjmů)
4
d.
e.
f.
g.
zdaňování bezpracných příjmů – z kapitálového majetku; …..
dotační politika
rozsah daňové soustavy a výše daňových sazeb
rozsah majetku spravovaného státem
5) Zaškrtávací – něco ohledně pravidel rozpočtového procesu
6) Nakreslit a popsat graf vlivu vládních výdajů na důchod + vzorec
Y = C + I + G – zvýšením G (vládních nákupů) se zvyšuje důchod, posun rovnoběžně
nahoru
VARIANTA C
1) Zaškrtávací –Jaké společenské potřeby uspokojuje VS?
2) Důvody tržního selhání
- nastává při porušení podmínek rovnováhy
selhání konkurence
konkurence je jedním z předpokladů pro fungování neviditelné ruky trhu
vznik neregulovaného monopolu → neuspokojí poptávku – omezuje produkci, aby mohl stanovit
vysokou P ⇒ stát – antimonopolní úřad
nedostatečná nabídka veřejných statků
pokud soukromý sektor nemá zájem tyto statky vyrábět (zisk neuhradí náklady), ale lidé je potřebují,
musí výrobu převzít stát
existence externalit
externalita = vedlejší efekt, který je produkován určitou činností
externalita = činnost jednotlivce nebo firem způsobuje vyšší náklady u jiných spotřebitelů a výrobců (=
záporná/negativní externalita), resp. přináší prospěch jiným (= kladná externalita)
negativní ⇒ firma vyrábí více produktů, než je optimální, nebo je poskytuje za vyšší cenu →
spotřebitelům vznikají náklady – firma musí tyto vedlejší externality odstranit ⇒ stát jí omezí:
administrativně = např. limity na vypouštění odpadů
ekonomicky = pokuta
pozitivní ⇒ stát poskytuje dotace → např. zemědělci tím, že obhospodařují půdu, vytvářejí kulturní
krajinu
existence neúplných trhů
forma tržního selhání, kdy soukromý sektor není schopen zabezpečit určitý statek, i když spotřebitel je
ochoten zaplatit za něj více, než činí náklady na jeho poskytování
typické pro oblast peněžnictví – poskytování úvěrů, pojišťovnictví
banka neposkytne úvěr, není-li si jista návratností nebo dostatečně výnosným odvětvím ⇒ stát poskytne
bance úrokové intervence – sníží úrok tak, aby na daný úvěr žadatel dosáhl
stejné viz. pojišťovny
chybějící doplňkové trhy
např. někdo by chtěl vyrábět stolní lampy, ale nebyl by nikdo, kdo by vyráběl žárovky ⇒ stát je začne
vyrábět sám
pouze výjimečně
nedostatek informací
soukromý sektor není někdy ochoten poskytovat úplné informace, protože nesou dodatečné náklady →
může dojít k poškození zdraví apod.
např. návody v cizím jazyce, složení potravin na obale atd.
stát to řeší nařízením nebo zákonem, popř. poskytuje informace sám (pomocí speciálních institucí –
hydrologický ústav, nebo kupuje informace od soukromého sektoru)
situace, kdy dochází k selhání v celé ekonomice
5
nezaměstnanost (sociální, politické problémy), inflace (znehodnocení úspor občanů) apod.
celková ekonomická rovnováha
nástroje státu – fiskální a monetární
3) Zaškrtávací – vzoreček zahrnující vliv důchodové daně a vládních výdajů zároveň
Y= C+I+G
C = Ca + C (1-t) Y
Y = 1/ 1-c (1-t) (Ca + I + G)
4) Struktura rozpočtu
Fnance
Peněžní fondy
Rozpočtová soustava
Ostatní články: banky,
pojišťovny apod.
Veřejné rozpočty
Mimorozpočtové
fondy
Státní rozpočet
Rozpočty obcí
Územní rozpočty
Rozpočty krajů
Státní fondy
včetně Národního
fondu
Fondy obcí
Fondy územní
samosprávy
Fondy krajů
5) Popsat statky netržní a polotržní
a)
veřejné statky netržní
•
nejsou alokovány prostřednictvím trhu
•
jejich produkce nepřináší zisk
•
do alokace zasahuje stát
•
volná směna mezi výrobcem a spotřebitelem neprobíhá
•
poskytuje je pouze stát
•
např. služby armády, státní správy, justice, policie, veřejného osvětlení
b)
veřejné statky polotržní
•
jsou veřejně prospěšné, poskytované soukromým sektorem
•
cena je sjednávána na trhu, stát však cenu ovlivňuje zásahy do produkce a spotřeby
•
stát nemá zájem, aby se daný statek prodával za tržní cenu kvůli sociálním problémům
•
např. nájem, energie, pošta, dopravné apod.
•
buď poskytuje výrobci dotace, nebo reguluje ceny (stanový maximální ceny) → vývojem
se mění – záleží na kupní síle obyvatelstva, na jejich příjmové situaci
6) Nakreslit graf poptávkové funkce při změně daňového břemene
6
VARIANTA H
1) Vypsat základní instituce VS
2) Graf a vysvětlení spotřebitelského přebytku
cena statku
A
křivka poptávky
C
E
Cy
B
množství statku
AB….. křivka poptávky → udává maximální částky, které jsou spotřebitelé ochotni zaplatit za každý další kus
– kdyby cena byla nula, spotřebují množství 0B – jejich celkový užitek bude:
Cy = 0 ⇒ celkový užitek = 0AB; zároveň je roven spotřebitelskému přebytku
zavedeme cenu na úrovni 0C
– spotřebitelé jsou ochotni kupovat, doku jejich mezní užitek je větší než cena, tj. do okamžiku,
kdy se mezní užitek poslední jednotky rovná ceně
– když se cena bude rovnat 0C, zakoupí množství 0D; celkový užitek bude 0AED, ale náklady
jsou 0CED ⇒ čistý užitek (U – N) = 0AED – 0CED = = ACE
3) Zaškrtávací – jaký MU je u čistě veřejných statků a proč? MU = O (viz. otázka čistě v.
statky)
4) Výdaje státního rozpočtu dle funkcí státu
1. výdaje ekonomického charakteru → financování vědy a výzkumu
2. výdaje na státní správu, armádu, policii a justici
3. výdaje na sociální, zdravotní, školské a kulturní účely → zkvalitnění rozvojového potenciálu obyvatelstva
4. splácení státního dluhu
5) Vysvětlit dlužíme sami sobě.. (viz. výše)
6) Graf vlivu paušální daně
Y=C+I
C = Ca + c (Y – T)
Y = 1 / 1- c (Ca + I – CT)
Zvýšení daní – snížení důchodu, zvýšení daní posun přímky rovnoběžně dolů..
Graf:
VARIANTA A
1) Finální společenská spotřeba a veřejný sektor
2) Popsat neefektivnost u veřejně poskytovaných soukromých statků
7
3) Ekonomické faktory rozsahu veřejného sektoru
Stupeň ekonomického vývoje: země zaostalé, rozvojové, v industriálním, post. Ind. Stádiu,
Bariéry eko rozvoje: bariéry spotřeby, bariéry výkonnosti
4) Graf vlivu paušální daně
Viz. výše
5) Funkce státního rozpočtu
Alokační
redistribuční
Stabilizační - snaží se také eliminovat tržní selhání a minimalizovat společenské ztráty z nevyužití zdrojů
magický čtyřúhelník:
Regulační → přímé zásahy státu do soukromého sektoru:
Kontrolní
6) Kritéria VS na dluh a vliv inflace na veřejný dluh
VARIANTA
1) Nástroje přerozdělování veřejných statků
2) Graf stanovení efektivní nabídky veřejných statků pomocí křivky produkce a ind.
3) Kolik byly schválené příjmy SR a výdaje
4) Ochranná funkce sociální politiky
Jedná se o řešení již vzniklých sociálních událostí, kdy jedinec či sociální skupina je
znevýhodněna ve vztahu k ostatním, ať již v ekonomickém, či sociálním smyslu.
Ochranná funkce plyne:
a) primárně z humanitárních snah společnosti;
b) sekundárně z potřeby ochrany člověka jako pracovní síly.
5) Stabilizační politika – doplnit vzorec vlivu paušální daně ze tří
Jde o posilování stability národního hospodářství jako celku k harmonizaci ekonomického vývoje
země. Hlavním cílem je zajištění růstu ekonomického potenciálu země, přiměřené stability cen, co
nejnižší nezaměstnanost.
Y=C+I
C = Ca + c (Y – T)
Y = 1/1—c (Ca + I – cT)
6) Zaškrtávací
8
důvody zásahu státu do ekonomiky (vypsat)
1. selhání konkurence (monopol)
2. nedostatečná nabídka veřejných statků (firmám se nevyplatí vyrábět)
3. existence externalit (pozitivních, negativních)
4. existence neúplných trhů (soukr. trh není schopen zabezpečit určitý statek i když je
spotřebitel ochoten platit více než je výrobní cena statku – např. půjčky, pojištění,
….)
5. nedostatek informací
6. nezaměstnanost, inflace, hospodářská nerovnováha
7. selhání konkurence (monopol)
8. nedostatečná nabídka veřejných statků (firmám se nevyplatí vyrábět)
9. existence externalit (pozitivních, negativních)
10. existence neúplných trhů (soukr. trh není schopen zabezpečit určitý statek i když je
spotřebitel ochoten platit více než je výrobní cena statku – např. půjčky, pojištění,
….)
11. nedostatek informací
12. nezaměstnanost, inflace, hospodářská nerovnováha
rozpočtová soustava (vyjmenovat)
• státní rozpočet (ústřední) - nejvyšší
• regionální rozpočty - střední úroveň
• místní rozpočty - nejnižší úroveň
• rozpočty finančních účelových fondů
• soustava rozpočtových orgánů
• peněžní vztahy spojené s tokem peněžních prostředků v rámci rozpočtové soustavy
multiplikační model s fixními investicemi - souběžný vliv důchodové daně a vládních výdajů
(vybrat vzorec a vysvětlit ho)
společenské potřeby (výběr z možností)
- potřeba organiz. uspořádání společnosti
- potřeba ochrany osoby a majetku
- potřeba zajištění spravedlnosti
- potřeba ochrany území
Vybrat co patří do sekt.exist. jistot a popsat
- zaměstnanost (p. existenční jistoty cestou práce) 1. VS sám nabízí práci, 2. VS
intervenuje do tržního sektoru
- sociální zabezpečení (p. existenční jistoty jinou cestou) 1. sociální pojištění, 2.
sociální podpora
Vybrat saldo SR za 2006
-91,3????????
Popsat a uvést příklad užitku hmot. a nehmot., přímé a nepřímé
Hmotný-takový, který lze oceňovat na trhu (elektřina)
Nehmotný-nelze oceňovat na trhu (lepší pohodlí lidí)
Přímý-vztahuje se k hl.cíly projektu (produkce elektřiny)
Nepřímý- je vedlejším produktem projektu (centrální vytápění)
-1-
Odvození poptávkové křivky po veřejných statcích pomocí rozpočtového omezení a
diferenčních křivek
Ss
A
(d2)
(d1)
E´
E
(d3)
U2
E´´
U1
d3
d1
d2
U3
Q3
Q1
A′′′
Q2
Vs
A
A′′
daňové
břemeno
Poptávka po veřejných statcích
(musí nám vyjít, nemůžeme si jí jen tak namalovat)
d3
d1
d2
Q3
Q1
Q2
množství Vs
AA ….. původní daňové břemeno
AA´ ….. nižší daňové břemeno
AA´´ ….. vyšší daňové břemeno
-
čím nižší daňové břemeno, tím je poptávka po veřejných statcích vyšší a naopak
Ze stabiliz.ek. co ovlivňuje multiplikátor v přpadě flexibilních investicích
Spotřební f-ce
Investiční f-ce
F-ce preference likvidity
S=Y-C
C=a+cY
-2-
Nástroje rozdělování veřejných statků
- hlavním cílem jejich používání je snížení (omezení) spotřeby
• cenový mechanismus
- zavádění různých poplatků a doplatků
• administrativní omezení spotřeby
- podstatou je přidělování jednotných dávek všem spotřebitelům
• čekání na poskytnutí statku
- vychází se z principu, že kdo statek skutečně potřebuje, ten si počká až ho dostane
Ochranná funkce sociální politiky
Jedná se o řešení již vzniklých sociálních událostí, kdy jedinec či sociální skupina je
znevýhodněna ve vztahu k ostatním, ať již v ekonomickém, či sociálním smyslu.
Ochranná funkce plyne:
a) primárně z humanitárních snah společnosti;
b) sekundárně z potřeby ochrany člověka jako pracovní síly
Velikost příjmů Státního rozpočtu 2006 - výběr z variant
949,48????
Vliv paušální daně na úroveň rovnovážného důchodu - vybrat správný vzoreček a popsat
použité zkratky.
Y=
1
* (a + I − cT )
1− c
0B – rovnovážná úroveň důchodu
0J – úroveň výdajů
a – konstantní spotřeba
c – mezní sklon ke spotřebě
Y – celkový důchod
T – paušální daň
některé důležité vztahy
Y= C+I
C= a + c*(Y-T)
zasady rozpoctove skladby
1) zásada úplnosti
2) zásada jednotnosti
3) zásada reálnosti
4) zásada každoročního sestavování a schvalování
5) zásada vyrovnanosti
6) zásada publicity
7) zásada přehlednosti
-3-
co ovlivnuje, zda budou castecne verejne statky poskytovane zdarma? Graficky znazornit.
poptávka používání dálnice
D
Cy´
A
transakční
náklady
Cy
B
C
E
F
výrobní
náklady
0
Qe
Q0
Ztráta z neefektivní
produkce
Qmax
QE – množství účastníků při zvýšení o tranformační N
Q0 – množství účastníků při bezplatném využívání, kdy MN =0
Qm – maximální množství účastníků kdy ∆U/∆Y = 0
cena
rozhodnout, zda to zpoplatníme či ne
testova: vybrat vzorec pro rovnovaznou uroven duchodu, pri fix.investicich + vliv duchodove
dane a vladnich vydaju
Matematicky: Y=C+I+G
C=a+c(1-t)Y
Rovnovážný důchod: Y1/1-c(1-t)* (a+I+G)
charakterizovat homogenizacni funkci v socialni politice
Určíté vyrovnání, tím, že zmírníme soc.rozdíly v příjmech.
Přispívá k poskytnutí stejných podmínek na vzdělání, pozici, rovné příležitosti atd..
testova: kolik cinily vydaje statniho rozpoctu za rok 2006?
1040,78???
veřejné statky a jejich dělení z hlediska způsobu spotřeby
a)
statky čistě veřejné
•
jejich spotřeba je nedělitelná v kvantitě ani v kvalitě
-4-
•
⇒ jednotlivce nelze ze spotřeby vyloučit; nikomu nelze určit velkost jeho
spotřeby a nikomu
nelze předepsat odpovídající úhradu (podíl na jejich úhradě) za
ně
•
soukromý sektor je nebude poskytovat, protože za ně nedostane adekvátně
množství
zaplaceno
účastníků
•
veřejný sektor má nástroje (daně, poplatky), aby mohl jednotlivci přikázat za
ně zaplatit
např. pouliční osvětlení, armáda, policie, užívání a údržba veřejných
komunikací
•
spotřeba žádného subjektu nesnižuje nabídku pro ostatní uživatele ⇒ MU =
∆ U1
= 0
∆ U2 → jak se změní užitek jedné osoby, zvýší-li se užitek druhé osoby
charakteristický rys = nemožnost a neprospěšnost výlučné spotřeby
b)
•
statky částečně veřejné = smíšené
jejich spotřeba je dělitelná v kvantitě, ale nedělitelná v kvalitě
→ tzn., že jednotlivce lze vyloučit ze spotřeby
•
rozšiřování kvantity často vede ke snižování kvality
•
toto vyloučení ze spotřeby bývá často neprospěšné, protože může dojít
k neefektivnímu využití kapacity/nevyužití kapacity
•
důvod vyloučení ze spotřeby může být právě snížení kvality
•
mezní náklady (mN) na dodatečného spotřebitele jsou větší, ale jsou velmi
nízké (mohou být
téměř nulové)
•
hlavní rys = možnost, ale neprospěšnost výlučné spotřeby
•
např. školství
• u těchto statků je potřeba zvažovat, zda je vyloučení ekonomicky efektivní
c)
veřejně poskytované soukromé statky (→ spíše soukromé)
•
spotřeba je dělitelná (kvalita nedělitelná)
•
vyloučení ze spotřeby je možné, ale nebylo by spravedlivé
•
= statky soukromé (→ každý by si je měl pořídit sám), ale jsou finančně
nepřístupné, proto je
poskytuje veřejný sektor
•
např. vysoké školství v ČR
•
mezní náklady (mN) spojené se zvýšením počtu spotřebitelů jsou vysoké
testová otázka: multiplikátor s fixními investicemi při existenci SR ovlivňěný transfery
Matem: Y=C+I
C=a+c(Y+R)
Rovnováž.duch: Y= 1/1-c* (a+I+cR)
rozdíl daně a odvodu
1) daně
- zákonem stanovené platby nenávratného charakteru
- právní norma stanovuje metodiku výpočtu daně
- vybírají finanční úřady i jiné státní orgány
- daň je finanční vztah mezi plátcem daně a státem
- daně se vybírají od soukromopodnikatelských subjektů a od obyvatelstva
2) odvody
- povinné zákonem
- platby nenávratného charakteru
-5-
odčerpávání části výnosů od státních podniků, rozpočtových a příspěvkových
organizací
ekonomická podstata - přerozdělování finančních prostředků v rámci státního
vlastnictví majetku
-
testová otázka: vybrat rozpočtová pravidla
1) p.určení navrhovatele rozpočtu
2) p.způsobu vypracování výdajové stránky rozpočtu
3) p. přednosti výdajů před příjmy
4) p. schvalování rozpočtu
5) p. omezení přesunů v rozpočtu
6) p. alokace výdajů
7) pravidlo vymezení příjmů , výdajů a rezerv
8) p.rozpočtového provizória
9) p. časového užití a účelovosti výdajů
10) p.úhrady rozpočtově nezajištěných potřeb
11) p.sestavení a schvalovací procedury státního závěrečného účtu
12)
všeobecné pravidlo - neúčelovost příjmů (příjmy nejsou k ničemu vázány)
faktory ovlivňující výši příjmu SR
• úroveň a vývoj cenové hladiny
• úroveň vlastních nákladů podnikatelské sféry
• z koncepce mzdové politiky
• zdaňování bezpracných příjmů
• koncepce dotační a subvenční politiky
podíl příjmu získaných na základě vlastnické dispozice a mocenské povahy
graf s fixními investicemi při existujícím SR, na určení rovnovážného důchodu mají vliv
vládní výdaje..
výdaje
J
M
C + I + G celkové výdaje rozšířené o
C+I
vládní výdaje
C spotřeba (spotřební funkce – její sklon je
dán mezním sklonem ke spotřebě c)
C
a
G
I
G vládní výdaje
I investice
45°
-6-
0
A
B
důchod
Popsat statky netržní a polotržní
a)
veřejné statky netržní
•
nejsou alokovány prostřednictvím trhu
•
jejich produkce nepřináší zisk
•
do alokace zasahuje stát
•
volná směna mezi výrobcem a spotřebitelem neprobíhá
•
poskytuje je pouze stát
•
např. služby armády, státní správy, justice, policie, veřejného osvětlení
b)
veřejné statky polotržní
•
jsou veřejně prospěšné, poskytované soukromým sektorem
•
cena je sjednávána na trhu, stát však cenu ovlivňuje zásahy do produkce
a spotřeby
•
stát nemá zájem, aby se daný statek prodával za tržní cenu kvůli
sociálním problémům
•
např. nájem, energie, pošta, dopravné apod.
•
buď poskytuje výrobci dotace, nebo reguluje ceny (stanový maximální
ceny) → vývojem se mění – záleží na kupní síle obyvatelstva,
na jejich příjmové situaci
institucionállní struktura veřejného sektoru
Státní správa: Kancelář prezidenta
Parlament-zákonodárná f-ce
Vláda-výkonná f-ce
Armáda-ochrana před vnějším nepřítelem
Policie-ochrana před vnitřním nepř.
Justice-princip spravedlnosti
Samospráva:Obce a kraje
čistě veřejné statky - MU - 4 varianty - jestli je větší než 1, menší, roven nule a vysvětlit
MU=0, MN=O
dělení výdajů SR podle funkce státu
1. výdaje ekonomického charakteru → financování vědy a výzkumu
2. výdaje na státní správu, armádu, policii a justici
3. výdaje na sociální, zdravotní, školské a kulturní účely → zkvalitnění rozvojového
potenciálu obyvatelstva
4. splácení státního dluhu
vysvětlit tezi dlužíme si sami sobě - opět
Dopady státního dluhu - Souvisí s otázkou velikosti placených úroků a zátěže
státního dluhu pro obyvatelstvo problém = občané vlastně dluží sami sobě → stát vydá
-7-
obligace, člověk koupí dluhopis – zaplatí daně a čekají, až se jim „z daní“ vrátí úrok (=
stát platí úrok z daní)
graficky a matematicky vliv změny daně na důchod + vysvětlit
výdaje
C′′ + I celkové výdaje po snížení daně
M
J
C′ + I
C′′ spotřeba (spotřební fce., změna sklonu
snížením daně)
C′
a
I
I investice
45°
0
A
0B – rovnovážná úroveň důchodu
0J – úroveň výdajů
a – konstantní spotřeba
B
důchod
Y – celkový důchod
t – sazba důchodové daně
c – mezní sklon ke spotřebě
některé důležité vztahy
Y= C+I
C= a + c*(1-t)
testová: zásady veřeného rozpočtu
1) zásada úplnosti
2) zásada jednotnosti
3) zásada reálnosti
4) zásada každoročního sestavování a schvalování
5) zásada vyrovnanosti
6) zásada publicity
7) zásada přehlednosti
nakresli graf na ztráty z neefektivní spotřeby- problém jednotné spotřeby + vysvětlit použité
zkratky
vlastnosti daňového systému
modely sociálníhop zabezpečení-jen vyjmenovat typy
1. Liberální model
1. Model sociálního pojištění
2. Model skandinávský
Vztah finálních společenských potřeb a VS
- potřeba organiz. uspořádání společnosti
- potřeba ochrany osoby a majetku
- potřeba zajištění spravedlnosti
- potřeba ochrany území
-8-
Ekonomické faktory ovlivňující rozsah a strukturu VS
fáze ekonomického rozvoje
a. ekonomicky zaostalá země (nízká produkce HDP nízká, není co přerozdělovat,
velice málo zbývá na sociální pomoc, většina veřejných výdajů jde do armády,
policie a státní správy)
b. rozvojová země (ekonomický růst závislý na veřejném sektoru, přerozdělovací
procesy se zvětšují a směřují především do infrastruktury, dopravy, spojů a dále do
školství a zdravotnictví)
c. země v industriálním stádiu (klesá podíl VS na HDP, rozvinutý trh – silný kapitál,
začínají se projevovat výrazné sociální rozdíly, proto těžiště výdajů VS směřuje do
bloku existenčních jistot)
d. země v postindustriálním stádiu (dvě etapy: nejprve vysoký růst přerozdělovacích
procesů do systému sociálního zabezpečení a do školství a zdravotnictví, ale poté
když země začne narážet na bariéru výkonnosti následuje pokles přerozdělovacích
procesů do sociálního systému a přesun prostředků do těch odvětví, která působí
na kultivaci lidského potenciálu, do vědy, do spojů a do distribuce informací)
bariéry ekonomického růstu
e. bariéra spotřeby (nízká míra přerozdělovacích procesů, dosáhnou-li sociální
rozdíly ve společnosti určité úrovně začne v důsledku nízkých příjmů klesat
spotřeba ⇒ roste nezaměstnanost ⇒ ekonomická stagnace, opatření obsahuje
zvýšení přerozdělovacích procesů s cílem zvýšení poptávky ⇒ potřeba zvýšit daně
⇒ sociální neklid pracujících a středních podnikatelů)
f. bariéra výkonnosti (vysoká míra přerozdělovacích procesů doprovázená velkým
progresívním zdaněním příjmů demotivuje, jak pracující /po ztrátě práce rádi
zůstanou na podpoře/, tak podnikatele /přelijí kapitál do jiné země, neinvestují/ tím
klesají příjmy veřejných rozpočtů ⇒ vláda se snaží získat více příjmů vyšším
zdaněním ⇒ sociální neklid)
Fce SR + popsat
1) alokační
- stát alokuje prostřednictvím SR zdroje do produkce kolektivních statků především pro
obyvatelstvo
- jako zdroje krytí nákladů na tyto statky jsou daně (důchodové, majetkové i spotřební)
- nutné též dosáhnout paretovské optimality
2) redistribuční
- přerozdělování HNP (ND) s cílem zmírnit důchodové a sociální nerovnosti ve společnosti
s tržní ekonomikou
3) stabilizační
- uplatňuje se od 30. let 20.století - hospodářská krize
- přispívá ke stabilizaci ekonomiky
- vestavěnými stabilizátory jsou hlavně daně
4) regulační
- uplatňována v době nerovnovážného ekonomického vývoje
- jde o přímé zásahy do soukromého sektoru (regulace cen, mezd, zaměstnanosti)
5) kontrolní
- kontrola příjmů a výdajů SR
-9-
Rovnovážný důchod - paušální daň
Mat: Y=C+I+G
C=a+c(Y-T)
Rovnováž.d: Y=1/1-c*(a+I-cT)
Co má vliv na veřejně poskytované soukromé statky + graf=problem dvojí spotřeby
Infalce - zvýší vs. sníží veřejný dluh
Ukazatele dluhu (dluh:DPH...)
a) poměr k HDP – lze posoudit likviditu ekonomiky a likviditu tržeb investorů
b) podíl placených úroků z dluhu na HDP – ukazuje na potřebu daní k úhradě úroku
c) podíl dluhu v rukou veřejnosti na HDP – váha celkového dluhu systému likvidity
veřejný dluh
= nabídka peněz v ekonomice v %
suma likvidních aktiv
Výrobní potřeba a VS
- potřeby výrobní (pociťuje je člověk v postavení výrobce)
- potřeby finální (konečné, spotřební – pociťuje je spotřebitel za účelem zachování
své existence a její kvality /životní úroveň, způsob života)
Smyslem národního hospodářství je uspokojovat finální potřeby (předpokladem je uspokojení
výrobních potřeb).
VS primárně uspokojuje finální potřeby.
Neekonomické faktory ovlivňující rozsah a strukturu VS
1. faktory geopolitické (souvisí s umístěním země na zeměkouli, s přírodními
podmínkami, se sousedními zeměmi, s významem země z hlediska vojenského,
dopravního, kvantity přírodních zdrojů, čím tvdší přírodní podmínky a čím více se
země cítí ohrožena, tím větší důraz je kladen na VS)
2. faktory historické (souvisí se vznikem státu a jeho historickým vývojem, prošel-li stát
všemi fázemi vývoje /otrokářství, feudalismus, kapitalismus/ tenduje k většímu podílu
VS, tendence k paternalismu)
3. faktory kulturně-náboženské (většina náboženství je nakloněna VS, rozdíly jsou pouze
v důrazu na strukturu, katolicismus považuje hluboké sociální rozdíly za přirozené je
zaměřen především na charitu a proto klade větší důraz na sociální podporu a pomoc,
protestantismus považuje hluboké sociální rozdíly za nežádoucí, ale preferuje to, aby
si každý maximálně pomohl sám usilovnou prací, proto upřednostňuje ty bloky VS,
které pomáhají vytvářet nabídku na trhu práce a bloky, které podporují kultivaci
lidského potenciálu)
4. faktory politické (totalitní x demokratické režimy, totalitní režim využívá blok
společenských potřeb a blok rozvoje člověka VS k manipulaci s lidmi,
v demokratických režimech pravicové vlády inklinují spíše k potlačení VS, levicové
vlády VS více akcentují)
Multiplikátor a vzorec TR
Matematicky: Y=C+I
C=a+c(Y+R)
- 10 -
Rovnov.duch: Y=1/1-c*(a+I+cR)
Aktivní vs. pasivní sociální politika
Akt- podpora vytváření prac.míst, zahájení samostatné výděl.čín, rekvalifikace
Pas- Odstupné, podpory v nezaměst+pomoci
O co se musí očistit soukromá diskontní sazba a jestli má být ta společenská menší nebo větší
testová Co jsou nedaňové příjmy rozpočtu
- Odvody (liší se od daní tím, že daně jsou daňové příjmy, jinak je to též nenávratný
příjem, ale nemění se zde vlastnictví, pořád je vlastníkem stát, u odvodů není
stanovena přesně sazba, jako u daní)
- přijaté úroky a výnosy ze státního majetku,
- přijaté splátky úvěru,
- emisní výnosy (státní dluhopisy, státní pokladniční poukázky
napište jaký vzoreček se vztahuje k důchodu při existenci státního rozpočtu=existence G
Jaký je podle Maastrichtské dohody veřejný dluh
Podle Maastrichtské smlouvy se pro vstup do EU požaduje:
-
schodek veřejného rozpočtu max. 3 % HDP
-
veřejný dluh max. 60 % HDP
Možné řešení deficitu státního rozpočtu:
-
vydáním (emisí) nových peněz (je zakázáno)
-
vydáním státních dluhopisů = zvyšování zadluženosti státu
Určení velikosti výdajů na nedělitelné projekty při fixním oobjemu rozpočtu
Fixní= na několik akci je určitý objem peněžních prostředků, výběr akcí je do vyčerpání
zásob..
Stanovení pořadí: Podle pomeru úžitku a nákladů
Podle max. čistého úžitku
Podle minimalizace nespotřebované částky
Sc pojištěni?
-
podílejí se na něm zaměstnavatelé, pojištěnci a stát, míra účasti záleží na
uplatňovaném systému
-
příspěvky na sociální zabezpečení placené podniky, pojištěnci a státní
dotace tvoří tzv. trojpilířový systém financování sociálního zabezpečení
Státní dotace sociálního zabezpečení mohou mít různou formu:
a) financování některých státních dávek ze státního rozpočtu
b) příspěvek na sociální zabezpečení ve formě pevné roční částky nebo
určení podílu z příspěvku zaměstnavatelů a zaměstnanců
c) úhrada schodku hospodaření sociální pojišťovny
- 11 -
d) dotování provozu státních nemocnic
Sociální zabezpečení může být rozděleno jednak na systém sociálního pojištění, které je
financováno z příspěvků na sociální zabezpečení a na systém státního zaopatření, které
je financováno z veřejných prostředků.
Statni zaverecny ucet – co to je (5)
ucet na kterem je zachycen obeh aktiv a pasiv za dane rozpoctove obdobi, predklada se pote
min.financi spolu s návrhem na rozpuštěni prebytku nebo resenim deficitu
funkce VS - jen zaskrtnout a-f - vysledek BCE (10)
1. alokační (zabezpečuje tvorbu veřejných statků)
2. redistribuční (přerozdělování důchodů)
3. stabilizační (makroekonomické působení vlády s cílem zajistit ekonomický růst,
stabilitu cen, zaměstnanost – nástroje fiskální a monetární politika)
4. regulační (omezování nežádoucích vlivů působících na rovnováhu ek. vývoje)
5. kontrolní (efekty z působení VS by měly odpovídat výdajům na ně vynaloženým)
6. stimulační (podpora a ovlivňování chování soukromého sektoru k posilování
ekonomické rovnováhy)
starobni duchod a jeho koncepce - jsou dve a jedna kombinovana (10)
1. koncepce výsluhová – předpokladem pro přiznání důchodu je určitý počet let
pojištění nebo zaměstnání, na věku nezáleží
2. koncepce invalidní – zákonem je stanoven důchodový věk, při jehož dosažení se
předpokládá invalidita pojištěnce v důsledku stáří (u nás
bezdětné ženy – 61 let, muži – 62 let)
V praxi se uplatňuje kombinace těchto koncepcí. Při poskytování starobních důchodů
převažuje ve světě používání modelu sociálního pojištění.
polotrzni, trzni, porucnicke statky - napsat priklady a PROC! (10)
je nekde předtím—Poručnické-stat ma duvody rozhodovat za jednotlivce podle vl.preferenci
- spotreba muzeu lozit zakonem (paternalismus)
- pr: zakl, skolni dochazka,povinne navstevy u dr detí…
vliv duchodove dane graf a popis vzorecku (15)
výdaje
C′′ + I celkové výdaje po snížení daně
M
J
C′ + I
C′′ spotřeba (spotřební fce., změna sklonu
snížením daně)
C′
a
I
I investice
- 12 -
45°
0
0B – rovnovážná úroveň důchodu
0J – úroveň výdajů
a – konstantní spotřeba
A
B
důchod
Y – celkový důchod
t – sazba důchodové daně
c – mezní sklon ke spotřebě
některé důležité vztahy
Y= C+I
C= a + c*(1-t)
vybrat multiplikator ze zadanych vzorecku a popsat casti (10b.)
modely socialni politiky (5b.)
Volba modelu souvisí s pojetím úlohy státu v ekonomice a ve společnosti.
i. Liberální model - podnikové zaopatření; - co nejvíce nechává rozhodování na jednotlivci,
stát přispívá jen v krajní nouzi
ii. Model sociálního pojištění - univerzální dávky ze SR; - vychází ze sociálního pohledu na
stát, stát rozhodne nejlépe, stát se rozhodne zabezpečit – dostatek prostředků – spoluúčast
všech
iii. Skandinávský model - kombinace předchozích. – přispívat si na penzi, ovlivnit budoucí
situaci
graf - narizena spotreba, popsat ztratu blahobytu a efektivnosti (15b.)
mimoekonomicke faktory rozsahu VS
a)geopoliticky
b)kulturne-nabozensky
c)historicky
d)politicky (10b.)
stručně popsat fáze rozpočtového procesu
a) sestavení návrhu rozpočtu – ministr financí, důležité časové hledisko, kdy s návrhem
začít – zhruba v polovině roku musí být předložen
b) projednání a schválení rozpočtu v zákonodárném sboru
- vláda předkládá poslanecké sněmovně návrh, ta má 3 měsíce na projednání, které
probíhá ve 3 čteních
- 1. čtení – schválení základních údajů o SR – objem výdajů a příjmů, saldo a způsob
jeho vypořádání, vztah k nižším celkům, jednání ve sněmovních výborech – jaké
problematiky se jednotlivé kapitoly týkají
- 2. čtení – probíhá podrobná rozprava – předkládají se pozměňující návrhy, poslanci
mají 48h na projednání
- 3. čtení – nejdříve 48 hodin po druhém, pouze formality
- Následuje hlasování a schválení
c) Možnosti změny rozpočtu – během rozpočtového období, zda mohou být nějaké
přesuny, v rámci roz. Kapitol, kdo má k tomu pravomoc
- 13 -
d) Plnění veřejného rozpočtu – je projevem realizace VR – uskutečňují se platby, na
úrovni státu ČNB, na úr. Obcí banky
e) Uplatňování kontrolní funkce během rozpočtového období – průběžná kontrola
hospodaření, zaměřena na pohledávkové plnění – banky a orgány MF, krajské úřady,
zveřejnění prostřednictvím výročních zpráv, kontrolní orgány – FÚ, ředitelství
f) Postrozpočtová kontrola plnění rozpočtu – ve státním závěrečném účtu – předkládá
MF – PS, návrh na rozpuštění přebytku, řešení deficitu, musí být zveřejněn – zásada
publicity
vyjmenovat nedaňové příjmy
• příjmy od stáních podniků
• příjmy od rozpočtových a příspěvkových organizací
• přijaté úroky a výnosy ze státního majetku
• splátky vlastních úvěrů (domácí, cizí)
• splátky návratných finančních výpomocí
• emisní výnosy ze státních cenných papírů
popsat alokační a redistribuční funkci SR
1) alokační
- stát alokuje prostřednictvím SR zdroje do produkce kolektivních statků především pro
obyvatelstvo
- jako zdroje krytí nákladů na tyto statky jsou daně (důchodové, majetkové i spotřební)
- nutné též dosáhnout paretovské optimality
2) redistribuční
- přerozdělování HNP (ND) s cílem zmírnit důchodové a sociální nerovnosti ve společnosti
s tržní ekonomikou
definovat čisté veřejné statky
- jejich spotřeba je nedělitelná v kvantitě ani v kvalitě
- jednotlivce nelze ze spotřeby vyloučit
- nikomu nelze určit velikost jeho spotřeby a nikomu nelze předepsat odpovídající
úhradu za ně
- soukromý sektor je nebude poskytovat, protože za ně nedostane adekvátně zaplaceno
- veřejný sektor má nástroje – daně a poplatky – aby mohl jednotlivci přikázat za ně
zaplatit
- např. pouliční osvětlení, armáda, policie, užívání a údržba veřejných komunikací
- spotřeba žádného subjektu nesnižuje nabídku pro ostatní uživatele
- mezní užitek se rovná 0 – změna U1 ku změna U2 = 0 – jak se změní mezní užitek
jedné osoby, zvýší-li se užitek druhé osoby
- náklady na dodatečného uživatele – mezní náklady jsou také rovny nule
- je třeba rozlišovat mezi náklady na výrobu dalšího statku a náklady na dalšího
uživatele!
- 14 -
-
Charakteristický rys – nemožnost a neprospěšnost výlučné spotřeby!!!
graf a vysvětlení čistého užitku
2. spotřebitelský přebytek
cena statku
A
křivka poptávky
C
E
Cy
B
množství statku
AB….. křivka poptávky → udává maximální částky, které jsou spotřebitelé ochotni zaplatit za
každý další kus
– kdyby cena byla nula, spotřebují množství 0B – jejich celkový užitek bude:
Cy = 0 ⇒ celkový užitek = 0AB; zároveň je roven spotřebitelskému
přebytku
zavedeme cenu na úrovni 0C
– spotřebitelé jsou ochotni kupovat, doku jejich mezní užitek je větší než cena, tj.
do okamžiku, kdy se mezní užitek poslední jednotky rovná ceně
– když se cena bude rovnat 0C, zakoupí množství 0D; celkový užitek bude
0AED, ale náklady jsou 0CED ⇒ čistý užitek (U – N) = 0AED – 0CED =
= ACE
jaký je mezní užitek z čistě veřejných statků (MU=0) +vysvětlit
graf + vzoreček (vliv paušální daně)
graf nevim…vzoreček uz nekde byl..
Struktura rozpočtu
Fnance
Peněžní fondy
Ostatní články: banky,
pojišťovny apod.
Rozpočtová soustava
- 15 -
Mimorozpočtové
fondy
Veřejné rozpočty
Státní rozpočet
Rozpočty obcí
Státní fondy
včetně Národního
fondu
Územní rozpočty
Rozpočty krajů
- 16 -
Fondy obcí
Fondy územní
samosprávy
Fondy krajů
Varianta C:
1. spolecenske potreby – zaskrtavaci
Výživa, odívání, bydlení,…
2. duvody trniho selhavani
a) SELHÁNÍ KONKURENCE:
- Při selhání konkurence vzniká monopol, omezuje se produkce, roste poptávka a klesá cena
b) NEDOSTATEČNÁ NABÍDKA VEŘEJNÝCH STATKŮ:
- Stát může nedostatečný statek vyrábět buďto sám, nebo může zadat veřejnou zakázku
soukromému sektoru
c) EXISTENCE EXTERNALIT:
- Zásahy státu:
o Negativní externalita: snížení ceny, zvětšení množství produkce, do nákladů firmy se
započítávají i náklady na odstranění externalit. Stát může omezit firmu:
Administrativně: limity na vypouštění emisí, odpad. vod…
Ekonomicky: pokuty
o Pozitivní externalita: formou dotací
d) EXISTENCE NEÚPLNÝCH TRHŮ:
- Soukromý trh nezabezpečí určité statky i když je spotřebitel ochoten zaplatit za něj více než
jsou náklady na jeho poskytnutí
- Hlavně v úvěrování a pojišťovnictví
- Stát může poskytnout záruky
e) CHYBĚJÍCÍ DOPLŇKOVÉ TRHY:
- Stát může sám vyrábět daný statek, nebo zainteresovat nějaký podnik na výrobě
f) NEDOSTATEK INFORMACÍ:
g) CELKOVÁ NEROVNOVÁHA V EKONOMICE:
- Nezaměstnanost:: sociální a politická nerovnováha – zvýšení nákladů
- Inflace
- Stát používá fiskální a monetární politiku
ROVNOVÁHA NA TRHU:
Mezní užitek = mezní náklady = cena
3. vzorecek zahrnujici vliv duchodove dane a vladnich vydaju - taky
zaskrtavaci
Matematicky
1. Y = C + I + G
2. C = a + c (1 – t) Y
Rovnovážný důchod
Y =
1
(a + I + G )
1 − c(1 − t )
4. struktura rozpoctu
PŘÍJMY STÁTNÍHO ROZPOČTU
A) Daňové příjmy
a. Daně (z příjmu, silniční, darovací…)
b. Cla (určitá forma nepřímé daně)
c. Poplatky (př: užívání silnic, soudní poplatky)
B) Nedaňové
a. Odvody (od státních podniků, příspěvkových org.)
b. Přijaté úroky a výnosy (ze státního majetku)
c. Přijaté splátky (z úvěrů)
d. Emisní výnosy (státní dluhopisy, pokladniční poukázky)
Výdaje státního rozpočtu
a) výdaje na nákup zboží a služeb
- běžné fungování státních orgánů, mzdy zaměstnanců, výdaje na energii,…
b) transferové platby
- k jednotlivci nebo ke skupině (sociální zabezpečení, důchody,…)
- bez protihodnoty
5. popsat statky netrzni a polotrzni
= podle vlivu státu na rozhodování o alokaci zdrojů na produkci a na rozhodování o rozdělení mezi
spotřebitele
-1-
a. netržní veřejné statky
b. polotržní veřejné statky
c. poručnické veřejné statky
2 a – NETRŽNÍ VEŘEJNÉ STATKY
- nejsou alokovány prostřednictvím trhu, do alokace zasahuje stát
- jejich produkce nepřináší zisk,volná směna mezi výrobcem a spotřebitelem neprobíhá
- př.: armáda, státní správa, justice, policie, veřejné osvětlení
2 b – POLOTRŽNÍ VEŘEJNÉ STATKY
- veřejně prospěšné statky, cena je sjednávána na trhu, stát však cenu ovlivňuje zásahy do produkce a
spotřeby
- soukromý sektor tyto statky poskytuje, ale stát nechce, aby byly poskytovány za tržní cenu – může je
dotovat, rozsah cen se vývojem mění – dle sociál. Situace obyvatel
- př.: nájem, elektrická energie, pošta, telecom, dopravné, plyn
6. nakreslit graf poptavkove funkce pri zmene danoveho bremena
Ss
↑A
E
d2
d1
d3
d3
U3
Q1 A'' Q2
Q3
daňové
břemeno
d2
U1 d1
A
U2
Vs
A'
E'''
poptávka po
veřejných statcích
d3
ۢ
E◌ۢ ◌''
d1
Eۢ
d2
Q3
Q1 Q2
Q Vs
A – původní daňové břemeno
A´- nižší daňové břemeno
A´´ - vyšší daňové břemeno
- čím nižší daňové břemeno, tím je vyšší poptávka po veřejných statcích a naopak
- když jsou nízké daně, tak jsou veřejné statky vzácnější a poptávka po nich je větší
Varianta H:
1.instituce verejneho sektoru
- Státní správa – kancelář prezidenta rep.
- parlament – zákonodárná instituce
- sněmovna a senát
- vláda – výkonný orgán
- úřad vlády a jednotlivý ministři
- armáda – obrana země před vnějším nepřítelem
- policie – ochrana majetku a osob, vnitřní pořádek
- vězeňská služba, hasičský sbor
- justice – princip spravedlnost
-2-
- samospráva - kraje
- obce
- okresy byly zrušeny a pravomoci neneseny na kraje a obce s rozš. půs.
2.spotrebitelsky prebytek - graf a popsat
3.jaky MU u ciste verejnych statku a proc – zaskrtavaci
1 a – ČISTĚ VEŘEJNÉ STATKY
- spotřeba je nedělitelná v kvantitě i v kvalitě
- jednotlivce nelze ze spotřeby vyloučit
- nelze nikomu určit velikost jeho spotřeby ani nikomu předepsat podíl jednotlivce na jejich úhradě
- soukromý sektor to nebude poskytovat, protože mu to nikdo nezaplatí
- spotřeba žádného subjektu nesnižuje nabídku pro ostatní spotřebitele
∆ U1
∆N
MU = -------- = 0
MN = ------- = 0
∆ U2
∆Y
- náklady na dodatečného uživatele (mezní náklady) jsou rovny nule
- nemožnost a neprospěšnost výluční ze spotřeby (nelze nikoho vyloučit ze spotřeby)
- př.: pouliční osvětlení, armáda, veřejná správa, policie, veřejné komunikace
4.vydaje statniho rozpoctu dle fci státu
nejčastější členění zohledňující úlohu veřejných financí v rozvoji jednotlivých složek veřejného sektoru
Jedná se o:
a) výdaje ekonomického charakteru (financování vědy a výzkumu,….)
b) výdaje na státní správu, armádu, policii a justici
c) výdaje na sociální, zdravotnictví, školství a kulturní účely
5."dluzime sami sobe" vysvětlit
= Otázka velikosti placených úroků a zátěže státního dluhu pro obyvatelstvo
Úroky se platí z daní, které jsou vybírány od poplatníků. Část těchto daní se jim však vrátí v podobě výplaty
úroků. Výplata úroků tak představuje dluh, který si poplatníci dluží sami sobě. Proto státní dluh nemůže být
zátěž pro obyvatelstvo, na rozdíl od soukromého dluhu, kdy dluží jiné osobě. Tvrzení dlužíme sami sobě
neuvažuje možnost, že naakumulovaný dluh by mohl vést fiskálnímu vyloučení a k neuznání dluhu státem.
6.vliv pausalni dane - graf a vzoreček
výdaje
C+I
C´+ I
O
H
C
C´
F
I
D B
A
E důchod
Daň paušální je vybírána fixní částkou nezávislou na důchodu. Součtem I + C získáme přímku celkových výdajů
a rovnovážnou úroveň důchodu OA. Zavedeme daň s výnosem DE. Spotřební funkce se v důsledku toho sníží na
C´. Horizontální vzdálenost mezi oběma přímkami se bude rovna DE. Spotřebitel, který obdrží důchod OE, má
po odečtení daně důchod OD. Spotřeba se pak rovná DF, nikoliv DH. Průsečík nové křivky výdajů C´+ I
s přímkou 45° se posune dolů a rovnovážný důchod s OA na OB. Když se daň sníží (opačný proces) přesune se
přímka C´ nahoru a doleva. Změní se přímka celkových výdajů a zvýší se důchod.
Y=C+I
C = a + c(Y – T)
1
Y = ---------- x (a + I - cT)
1–c
-3-
c
∆Y = - ------- x ∆T =
1–c
multiplikátor paušální daně – vyjadřuje vliv paušální
daně na důchod
Přírůstek důchodu z důvodu snížení daně je menší než byl přírůstek, který vyplynul ze zvýšení vládních výdajů.
Snižování této daně nemá tak expanzivní charakter jako zvyšování vládních výdajů.
1. statni zaverecny ucet - co to je (5)
= týká se to rozpočtového procesu – poslední fáze
Postrozpočtová kontrola plnění rozpočtu
Provádí se po rozpočtovém období prostřednictví státního závěrkového účtu u státního rozpočtu, výsledku
hospodaření u ÚSC, dále se kontrolují závěrkové účty státních fondů, zpráva o stavu vedení aktiv a pasiv
(přikládá se k státnímu závěrkovému účtu!)
2. potreby spolecenske (finalni) - co tam patri a kdo je obsluhuje (10)
3. funkce VS - jen zaskrtnout a-f - vysledek BCE (10)
- Korigovat nedokonalou alokaci zdrojů
- Stanovit pravidla podnikání v oblasti právní, měnové a sociální s ohledem na lidská práva a ochranu
životního prostředí (optimální podmínky pro trh)
- Čelit monopolním jevům v ekonomice
- Produkovat veřejné statky
- Vyrovnávat působení externalit
- Uplatňovat stabilizační politiku v oblasti ekonomické a sociální
+ alokační, distribuční, stabilizační, regulační, kontrolní, stimulační
4. starobni duchod a jeho koncepce - jsou dve a jedna kombinovana (10)
Distribuční fce VS:
Někdy se jí také říká redistribuční funkce – zásahy do rozdělování důchodů a bohatství za účelem
zmírnění důchodových a sociálních nerovností.
Chudý člověk je velmi špatný spotřebitel.
Růst důchodu na jednoho obyvatele – tento ukazatel signalizuje ekonomický rozvoj země, je zde určitá
závislost – tím, že roste životní úroveň obyvatelstva, tak tím se zkvalitňuje i poskytování veřejných služeb a tyto
jsou poskytovány i ve větší míře. Zde pak většinou převažují výdaje do lidí.
5. polotrzni, trzni, porucnicke statky - napsat priklady a PROC! (10)
= podle vlivu státu na rozhodování o alokaci zdrojů na produkci a na rozhodování o rozdělení mezi
spotřebitele
2 a – NETRŽNÍ VEŘEJNÉ STATKY
- nejsou alokovány prostřednictvím trhu, do alokace zasahuje stát
- jejich produkce nepřináší zisk,volná směna mezi výrobcem a spotřebitelem neprobíhá
- př.: armáda, státní správa, justice, policie, veřejné osvětlení
2 b – POLOTRŽNÍ VEŘEJNÉ STATKY
- veřejně prospěšné statky, cena je sjednávána na trhu, stát však cenu ovlivňuje zásahy do produkce a
spotřeby
- soukromý sektor tyto statky poskytuje, ale stát nechce, aby byly poskytovány za tržní cenu – může je
dotovat, rozsah cen se vývojem mění – dle sociál. Situace obyvatel
- př.: nájem, elektrická energie, pošta, telecom, dopravné, plyn
2 c – PORUČNÍCKÉ = PŘIKÁZANÉ VEŘEJNÉ STATKY
- stát má důvody rozhodovat za jednotlivce podle vlastních preferencí, omezuje individuální preference
při rozhodování o alokaci zdrojů nebo užití statků
- spotřebu může uložit zákonem (paternalismus = stát se chová jako otec)
- př.: základní vzdělání, povinné prohlídky dětí (očkování)
6. vliv duchodove dane graf a popis vzorecku (15)
- daně závislé na výši důchodu (příjmu)
Daňový důchod se v tomto případě nezískává na základě paušální daně, ale na základě daně důchodové.
Zavedení této daně neposouvá spotřební funkci paralelně, jako u daně paušální, ale dojde k jejímu otočení okolo
jejího průsečíku s horizontální osou. Tzn. roste s důchodem. Důsledkem je, že se mění sklon spotřební funkce.
Výdaje
-4-
C´ + I
C+I
C´
C
O
A
B
I
důchod
Y=C+I
C = a + c(1 - t)Y
1
Y = ---------------- x (a + I)
1 – c(1 – t)
-
t je sazba
s příjmu
daně
C je spotřební funkce před snížením daně, C´je
spotřební funkce po snížení daně. Rovnovážný
důchod vzroste z OA na OB.
1) zaskrtavaci zasady statniho rozpoctu (10b.)
• Formování státního rozpočtu jako centralizovaného zdroje vedlo k formulaci zásad, kterými se má
státní hospodaření řídit.
• Podstatou je, že hospodaření vlády bylo přehledné a byla umožněna kontrola hospodaření s veřejnými
zdroji.
• Těmito zásady se řídí i obce a kraje.
1. zásada úplnosti státního rozpočtu
Státní rozpočet má zachycovat všechny finanční operace vlády a centrálních institucí. Musí být uvedeny
všechny příjmy a výdaje v úplných částkách. Cílem je, že umožňuje získat přehled o velikosti a
struktuře příjmů a výdajů státního rozpočtu. Neměly by existovat mimorozpočtové fondy, protože
zkreslují hospodaření.
2. zásada jednotnosti státního rozpočtu
Všechny příjmy a výdaje jsou zachyceny v jednom dokumentu jednotným způsobem. Tento jednotný
způsob je umožněno sledovat.
3. zásada reálnosti státního rozpočtu
Výsledkem požadavku je zamezit rozpočtovým přesunům, tj. zamezit převodu výdajů určené na daný
účel na účel jiný. Cílem je zabránit zkreslení výdajů. Závisí na stupni poznání, kvalitě prognózování.
4. zásada každoročního sestavování a schvalování st.rozpočtu
Tato zásada umožňuje lepší přehled o struktuře příjmů a výdajů státu. Problémem je mnoho položek
příjmů a výdajů – je složité s takovým množstvím pracovat déle než po roce, má to pak za následek
neprůhlednost a zneužívání. Je umožněna každoroční kontrola. Vláda je povinna zpracovávat
rozpočtový výhled na 3 roky dopředu, naplánují se příjmy a výdaje.
Rozpočtové provizorium:
1. Nastává, pokud není schválen rozpočet před začátkem rozpočtového období (včas nepředložen
nebo pokud při projednávání vznikla neshoda výkonné a zákonodárné moci).
2. V druhém případě nastává, pokud rozpočet nelze vůbec reálně sestavit (stává se tak v mimořádné
situaci – za války).
5. zásada vyrovnanosti
Toto je zlaté pravidlo rozpočtové politiky. Výdaje jsou sestavovány tak, aby odpovídaly příjmům. U nás
se uplatňuje kromě válečných období a uplatňovala se i ve světě. Po hospodářské krizi ve 30. letech
koncem minulého století od ní začaly některé státy ustupovat. Byla přijata Maastrichtská kritéria –
schodek může být max. 3% HDP.
6. zásada přehlednosti státního rozpočtu
Uplatňuje se prostřednictvím rozpočtové klasifikace. Je zajišťována pomocí rozpočtové skladby – jedná
se o pevné stanovení věcné struktury rozpočtu, v jejímž rámci jsou seřazeny příjmy a výdaje. Tato
skladba umožňuje přehlednost, srovnatelnost v čase a provedení kontroly. Jsou vypracované tzv. stupně
rozpočtové kvalifikace – tzn. členění na kapitoly, skupiny, oddíly, pododdíly, paragrafy a položky.
7. zásada publicity (zveřejnění veřejnosti) st. rozpočtu
Důvodem je zabránit tajnému hospodaření vlády. Státní rozpočet se veřejně projednává v parlamentu a
poté se zveřejňuje v tisku nebo ve sbírce zákonů. Otázkou je podrobnost zveřejněných údajů.
2) vybrat multiplikator ze zadanych vzorecku a popsat casti (10b.)
-5-
multiplikátor vyrovnaného státního rozpočtu
α* =
1
(1 − c)(1 − t )
3) modely socialni politiky (5b.)
Modely sociálního zabezpečení
1.
liberální model
- zaměřuje se na podnikové zaopatření (podnik zaopatřuje zákonem nebo
dobrovolně)
2. sociální pojištění
- je zde univerzální dávka z rozpočtu (zásluhová dávka, která je závislá na výdělku)
– může zde být i liberální model – částečně
3. skandinávský model
- kombinace předchozího
4) graf - narizena spotreba, popsat ztratu blahobytu a efektivnosti (15b.)
✘ administrativní omezení spotřeby
- přidělování jednotných dávek všem spotřebitelům, což je ovšem nespravedlivé protože každý
spotřebitel má jinou spotřebu
- jednotnost nabídky pro všechny – největší nedostatek veřejných statků
- neumožňuje přizpůsobit se individuálním potřebám
Příklad problému jednotné spotřeby
nižší cena
cena
vyšší cena
ztráta na blahobytu mN
O
Q1
QS
ztráta na efektivnosti
Q2
množství
QS – spotřeba daná státem (zdarma)
mN – mezní náklady
Q1 – optimální úroveň spotřeby 1. spotřebitele
Q2 – optimální úroveň spotřeby 2. spotřebitele
5) mimoekonomicke faktory rozsahu VS (10b.)
a) faktory geopolitické
b) faktory historické
c) faktory kulturně náboženské
d) faktory politické
6) co to znamena "dluzime sami sobe" (10b.)
= Otázka velikosti placených úroků a zátěže státního dluhu pro obyvatelstvo
Úroky se platí z daní, které jsou vybírány od poplatníků. Část těchto daní se jim však vrátí v podobě výplaty
úroků. Výplata úroků tak představuje dluh, který si poplatníci dluží sami sobě. Proto státní dluh nemůže být
zátěž pro obyvatelstvo, na rozdíl od soukromého dluhu, kdy dluží jiné osobě. Tvrzení dlužíme sami sobě
neuvažuje možnost, že naakumulovaný dluh by mohl vést fiskálnímu vyloučení a k neuznání dluhu státem.
1. Vysvětlit vztah mezi veřejným sektorem a výrobními faktory.
nevím
2. Proč jsou částečně veřejné statky statky částečně spoplatněny a načrtnout graf toho spoplatnění
-6-
- jejich spotřeba je dělitelná v kvantitě, ale nedělitelná v kvalitě
- rozšiřování kvantity často vede ke snižování kvality
- jednotlivce lze vyloučit ze spotřeby, ale bývá to často neprospěšné
- mezní náklady na dodatečného spotřebitele jsou větší, ale jsou velmi malé (0,02)
- př.: školství, kultura, veřejné parky
Při vyloučení je nutné uvažovat využití kapacity
Tyto statky se od čistě veřejných statků liší podle snadnosti a výhodnosti vyloučení neplatících spotřebitelů
-
MN
Veř.poskyt. soukr. Statky
Čistě soukromé statky
MN = vysoké
Možnost vyloučení – vysoká
Náklady na vyloučení - nízké
ČÁSTEČNĚ VEŘEJNÉ
STATKY
Čistě veřejné statky
0
MN = 0
možnost vyloučení = 0
náklady na vyloučení – vysoké
Snadnost (výhodnost)
vyloučení neplatičů
-
Výlučnost spotřeby je možná ale nákladná
Náklady na vyloučení neplatičů ze spotřeby = náklady na fungování cenového mechanismu, tyto náklady
jsou relativně nízké u soukromých statků, ale u veřejných statků můžou být velmi vysoké (celkové mzdy
výběrčích a náklady na výrobu)
- Někdy mohou být náklady cenového mechanismu vyšší než je mezní užitek daného statku = je efektivnější
je poskytovat zdarma a výrobu financovat daněmi
3. Faktory ovlivňující strukturu a rozsah veřejného sektoru – ekonomické
1. Stupeň ekonomického rozvoje
2. Bariéry ekonomického rozvoje
a) bariéra spotřeby
b) bariéra výkonnosti
4. Ze třech možností a) b) c) - vybrat, která z fcí vyjadřuje vliv transferů na sptřební fci, popsat a
zdůvodnit. Dál určit, jak bude vypadat fce, pokud bude změna důchodu Y
- lze je považovat za opak paušální daně
Transferové platby (R) na rozdíl od vládních výdajů lze považovat za negativní prvek. Změna důchodu je však
menší než změna vyvolaná přírůstkem vládních výdajů. Důvodem je to, že část přírůstku disponibilního důchodu
vzniklého v důsledku transferové platby se kloní spíše k přírůstku úspor nežli k přírůstku spotřebních výdajů.
výdaje
C´ + I
C+ I
C´
C
D
E
I
O
A
F
B důchod
Transferem se důchod zvýší z OA na OB. Přímka se posune z C na C´. Horizontální vzdálenost mezi přímkami
bude AB. Transfer zvýší přímku spotřebních výdajů a rovnovážný důchod bude OF. Spotřeba se zvýšila o ED.
-7-
Y=C+I
C = a + c(Y – R)
1
Y = ---------- x (a + I + cR)
1–c
c
∆Y = - ------- x ∆R =
multiplikátor transferových plateb – jak se v důsledku
1–c
změny transferových plateb mění důchod
∆R je expanzivní podobně jako vládní výdaje.
5. Hodnocení projektů z dlouhodobého hlediska - jaké faktory ho ovlivňují.
Převedení budoucích očekávaných výsledků na současnou hodnotu – to je nutné ocenění této skupiny užitku.
Stejný přístup je třeba zvolit při ocenění nákladů. Náklady příležitosti zdrojů, odčerpaných ze soukromého
sektoru, by se nyní měly měřit současnou hodnotou nerealizované soukromé spotřeby, ztráty budoucí spotřeby
nerealizované investice by se měly převést na jejich současnou hodnotu. Do nákladů se zahrnují i náklady ušlé
příležitosti – tj. sem se připočítávají náklady, které vznikly tím, že nebylo možné realizovat danou investici,
protože dané finanční projekty byly realizovány jinými investicemi, které dostaly přednost, takže u těch
předchozích investic došlo ke ztrátě a také ke společenské újmě v podobě ztráty užitku.
V tomto případě je ale velmi důležitý pojem a volba diskontní sazby
Lze ji vypočítat jako sumu přínosu investice, které lze dělit lety, přinášející zisk nebo životnosti dané investice,
projektu. Čím vyšší bude úroková míra, tím bude výnosnost projektu menší.
Nabízí se 2 možnosti:
1/soukromá diskontní sazba – odráží volbu spotřebitele v soukromém sektoru mezi současnou a budoucí
spotřebou, čili respektuje individuální ocenění budoucí spotřeby ve vztahu k současné spotřeby. Při použití
soukromé sazby při hodnocení projektů však naráží na určité praktické potíže. Tou první jsou nedokonalé trhy,
protože ty deformují úrokovou sazbu – kdyby byly trhy dokonalé, tak cena peněz by byla pro všechny stejná, ale
banky se snaží nalákat klienty tím, že jim nabídnou peníze levněji, než v jiné bance. Další potíží je nejistota ve
vývoji úrokových sazeb v čase – zde je tedy otázkou, zda použít úrok pro krátkodobé nebo dlouhodobé peníze.
Je zde nutné odhadnout, jaká bude výše daného úroku. Dalším problémem je riziko, protože ta soukromá sazba
zahrnuje určité riziko, protože soukromý sektor je připravený na určité riziko, takže ta úroková míra v sobě to
riziko obsahuje, přitom ale ten projekt nemusí mít žádné riziko. Dalším problémem je daň z kapitálového výnosu
a ta banka s tím počítá, že z daných výnosů jim bude vypočtena daň. Daň z kapitálového výnosu není tržní
veličina, tu požaduje pouze stát, jako odvod do státního rozpočtu – ten ale zvyšuje diskontní sazbu. Další, co
zvyšuje diskontní sazbu, je inflace. Ta také zvyšuje diskontní sazbu, ale je nutné ji započítat, protože jinak by
peníze ztratily hodnotu. Poslední faktor, který působí na úrokovou míru, jsou stabilizační opatření vlády, která
mohou vést ke snížení úroků – vstupuje na trh sektor veřejný. Je třeba použít nějakou průměrnou nebo přibližnou
sazbu. Je tedy třeba tržní sazbu o tyto vlivy očistit.
2/Společenská diskontní sazba – veřejný sektor si stanová svojí úrokovou míru. Důvodem náhrady soukromé
diskontní sazby společenskou může být stav, kdy obyvatelstvo dává přednost současné spotřebě před budoucí
spotřebou. V tomto případě je soukromá sazba nevhodná. Stát tedy může zvolit nižší diskontní sazbu a tím
podpoří investice a míru budoucí vyšší spotřebu. Společenský sazba by se měla stanovit pod sazbou soukromou,
protože zaručí vyšší současnou hodnotu užitků a umožní přijmout projekty, které by při využití soukromé sazby
byly vyloučeny.
6. Jaký je rozdíl mezi aktivní a pasivní sociální politikou státu.
Dávky v nezaměstnanosti
a) pasivní
- odstupné, podpory v nezaměstnanosti, pomoc v nezaměstnanosti
b) aktivní
- podpora vytváření pracovních míst, zahájení samostatné výdělečné činnosti, rekvalifikační programy
1. členění věřejných staků podle způsobu spotřeby. Charakterizuj.
1 a – ČISTĚ VEŘEJNÉ STATKY
- spotřeba je nedělitelná v kvantitě i v kvalitě
- jednotlivce nelze ze spotřeby vyloučit
- nelze nikomu určit velikost jeho spotřeby ani nikomu předepsat podíl jednotlivce na jejich úhradě
- soukromý sektor to nebude poskytovat, protože mu to nikdo nezaplatí
- spotřeba žádného subjektu nesnižuje nabídku pro ostatní spotřebitele
∆ U1
∆N
MU = -------- = 0
MN = ------- = 0
∆Y
∆ U2
-8-
- náklady na dodatečného uživatele (mezní náklady) jsou rovny nule
- nemožnost a neprospěšnost výluční ze spotřeby (nelze nikoho vyloučit ze spotřeby)
- př.: pouliční osvětlení, armáda, veřejná správa, policie, veřejné komunikace
1 b – ČÁSTEČNĚ VEŘEJNÉ STATKY
- jejich spotřeba je dělitelná v kvantitě, ale nedělitelná v kvalitě
- rozšiřování kvantity často vede ke snižování kvality
- jednotlivce lze vyloučit ze spotřeby, ale bývá to často neprospěšné
- mezní náklady na dodatečného spotřebitele jsou větší, ale jsou velmi malé (0,02)
- př.: školství, kultura, veřejné parky
1 c – VEŘEJNĚ POSKYTOVANÉ SOUKROMÉ STATKY
- spotřeba je dělitelná kvantitou, ale nikoli kvalitou
- vyloučení ze spotřeby je možná, ale nebylo by to spravedlivé
- jedná se o statky soukromé poskytované veřejně, stát to dotuje z důvodu, že by si tento statek někdo
nemohl dovolit ze sociálních důvodů (finančně)
- mezní náklady spojené se zvýšením počtu spotřebitelů jsou vysoké
- př.: vysoké školy
2. Vyber vzorec - vliv transferů na důchod Y= 1/ 1-c......, popis proměnné.
Multiplikační model s fixními investicemi – vliv transferů
Matematicky
1. Y = C + I
2. C = a + c (Y + R)
Rovnovážný důchod
1
(a + I + cR)
1− c
c
Y =
(a + I + R)
1− c
c
∆Y =
* ∆R
1− c
=
Změna transferů působí expanzivně ale méně než změna vládních výdajů.
3. rozdíl mezi daněmi a odvody.
Daně:
povinné státem stanovené, nenávratné. Vybírají je státní úřady. Slouží pro rozdělování, přerozdělování.
mění se soukromé vlastnictví na státní
stanoveny pevnou sazbou
daňová kvóta = daň/HDP (v ČR 20-22 %)
složená daňová kvóta = daně + pojistné/HDP (v ČR 40 %)
pojistná daňová kvóta = pojistné/HDP (v ČR 18 %)
B) Odvody
nenávratné, povinné, zákonem stanovené. Odvádí se z výnosů státních podniků, příspěvkových
organizací, organizačních složek státu.
přerozdělení státního vlastnictví
sazba nemusí být pevně stanovená
4. zaškrtávací - pravidla rozp. procesu
1. institucionální určení navrhovatele rozpočtu
Vychází z vymezení instituce, která má navrhnout návrh rozpočtu (ministerstvo financí).
2. pravidlo způsobu vypracování výdajové stránky rozpočtu
Určuje, kdo a jakým způsobem vypracovává návrh výdajů státního rozpočtu (každý zvlášť nebo to
stanoví ministerstvo financí). U nás ministerstvo financí vyzve šéfy resortů, aby podali návrhy na
požadavky a poté se návrhy projednávají. Jde o to, zda výdajové práce vypracovává ministr, prezident
nebo premiér.
3. pravidlo výdajů před příjmy
Vychází z názoru, že příjmy by se měly využívat ke stabilizaci ekonomiky a výdaje k podpoře
ekonomického růstu. Problémem je nadhodnocení nebo podhodnocení (kdy vláda usiluje o schválení
výdajů v parlamentu – v průběhu počítá s dodatečnými zdroji) příjmů státního rozpočtu. Prvotní
přednost má výdajová stránka.
4. pravidlo schvalování rozpočtu
Závisí na tom, jak je v Ústavě vymezena zákonná moc ve státě (jako roli hraje parlament). U nás
rozpočet schvaluje dolní sněmovna parlamentu, nikoli senát.
-9-
5.
pravidlo omezení přesunů v rozpočtu
Týká se výdajové stránky rozpočtu, kde je přesun jednotlivých složek výdajů omezen nebo zakázán.
Ministerstvo financí může provést přesuny, ale pouze do výše 10% závazného ukazatele. Pokud je to
nad 10%, přesun je možný pouze se souhlasem poslanecké sněmovny (zabývá se tím rozpočtový výbor
poslanecké sněmovny).
6. pravidlo alokace výdajů
Týká se rozpočtů nadnárodních, federálních. Nadnárodní rozpočty přidělují rozpočty jednotlivým
oblastem (ÚSC) k zabezpečení jejich potřeb, snaží se vyrovnávat rozdíly mezi ÚSC (ekonomické i
sociální rozdíly) nebo podporuje rozvoj určitých služeb a projektů.
7. pravidlo vymezení příjmů, výdajů a rezerv
Jsou vymezeny zákonem (daně, dotace, půjčky, cla). Je povinnost ze zákona mít rozpočtové rezervy ke
krytí nezbytných a nepředvídatelných výdajů – rezerva v ČR je stanovena na 0,3% celkových výdajů
státního rozpočtu na daný rozpočtový rok. O použití rezervy rozhoduje vláda, ministerstvo financí.
8. pravidlo rozpočtového provizoria
Upravuje, jakým způsobem se může nakládat s příjmy a výdaji v době provizoria. Vláda má právo
vybrat příjmy a uplatňovat výdaje. Musí se řídit objemem příjmů a výdajů na minulé rozpočtové období
(v ČR je rozpočtové provizorium 1999, 2000)
9. pravidlo časového užití a účelnosti výdajů
Výdaje jsou určeny na daný účel. Časové užití znamená, že je dáno, kdy se mohou uplatňovat vládní
výdaje (některé v konkrétním měsíci, průběžně či čtvrtletně atd.)
10. pravidlo úhrady rozpočtově nezajištěných potřeb
Týká se nepředpokládaných výdajů, které nejsou zabezpečeny rozpočtem, který byl schválen. Je to
využití mimorozpočtových zdrojů, využití zdrojů rezervy.
11. pravidlo sestavení a schvalovací procedury státního závěrkového účtu
Státní závěrkový účet obsahuje výsledky hospodaření za minulý rok a sestavuje se každý rok. Spravuje
o tom, jak byl plněn státní rozpočet. U nás ho sestavuje ministerstvo financí a předloží ho vládě ke
schválení a dále ho předkládá poslanecké sněmovně společně s návrhy na řešení deficitu či přebytku.
12. pravidlo neúčelnosti příjmů
příjmy by neměly být účelově vymezeny, ale existují výjimky – např. spotřební daň se použije na
opravu silnic.
5. faktory ovlivňující příjmy státního rozpočtu
1. Úroveň a vývoj cen
- ceny zvyšují základ daně
2. Úroveň vlastních nákladů podnikatelské sféry
- čím vyšší náklady, tím nižší základ daně, tím nižší odvod
3. Uplatňovaná mzdová politika
- zvýšení mezd povede k zvýšením daní ze závislé činnosti a to povede ke snížení
základu daně z příjmu
4. Zdaňování bezpracných příjmů
- dividendy, výhry….
5. Dotační politika státu
- větší objem výroby povede k většímu odvodu daní
6. Rozsah daňové soustavy a výše daňových sazeb
- určuje stát, musí být optimálně nastavená daňová kvóta
7. Rozsah majetku ve vlastnictví státu
- požaduje odvod do rozpočtu
6. graf -jaký budou mít vliv vládní výdaje, popiš.
výdaje
C+I+G
C+I
C
G
I
důchod
- 10 -
Matematické určení – vládní výdaje mají pozitivní vliv na důchod
1. Y = C + I + G
2. C = a + cY
Dosazením spotřební fce získáváme
1
(a + I + G )
1− c
1
∆Y =
* ∆G
1− c
Y =
1) nástroje přidělování veřejných statků
- hlavním cílem jejich používání je snížení (omezení) spotřeby
• cenový mechanismus
- zavádění různých poplatků a doplatků
• administrativní omezení spotřeby
- podstatou je přidělování jednotných dávek všem spotřebitelům
- tento nástroj v sobě nese určitou nespravedlnost, pže každý má jiné nároky
- v některých obcích byla stanovena určitá částka na odvoz odpadů (nástroj svým způsobem nedokonalý,
který může vést k vyšší produkci či spotřebě, ten druhý je ve svých právech zkrácen)
- dálniční známka pro automobily (použití každý den x pouze o víkendech)
- problém jednotné nabídky, které vede k problému jednotné spotřeby je největším problém veřejných
statků, pže neumožňuje přizpůsobit se individuálním potřebám jak to umožňuje tržní mechanismus
2) graf-stanovení efektivní nabídky veřejného statku pomocí křivky produkčních možností a
indiferenčních křivek
- pomocí poptávky a nabídky
- poptávku jsme si již odvodili
- je stejné jako u soukromých statků, poskytované množství se bude zvyšovat tak dlouho, dokud mezní
náklady budou menší než cena ( mN <Cy )
- cena statku je dána množstvím ostatních (spotřebovaných) statků, které spotřebitelé musí obětovat, aby
získali jednotku veřejných statků
o ΣMMS = mN
o ΣMMS = ∆N/∆
∆Y = MMT - mezní míra transformace
o Σ∆Ss/∆
∆Vs
- v bodě, kde agregátní poptávka je rovna agregátní nabídce Vs se celková suma, kterou jsou všichni
dohromady ochotni zaplatit za zvýšení produkce se rovná mezním nákladům na toto zvýšení (Σ
ΣMMS =
∆N/∆
∆Y = MMT) – optimální nabídka Vs
3) kolik byly schválené příjmy v rozpočtu ČR na rok 2005, druhá skupina měla výdaje - na výběr byla 3
čísla
Výdaje = 900 a příjmy = 824 (myslím)
4) ochranná funkce sociální politiky
Preventivní funkce
- rozumí se předcházení zdravotním problémům, negativním jevům ve společnosti (kriminalita)
- snaha předcházet nepříznivým sociálním situacím
- v současné době je u nás velmi rozsáhlá
- týká se zvládání životního stylu
- s tím také souvisí osvěta (poradenství) v nejširším slova smyslu
5) potom tam byla kombinovaná otázka na stabilizační politiku:
- doplnit vzoreček delta Y, když dojde ke změně transferových plateb
Matematicky
3. Y = C + I
4. C = a + c (Y + R)
Rovnovážný důchod
- 11 -
1
(a + I + cR)
1− c
c
Y =
(a + I + R)
1− c
c
∆Y =
* ∆R
1− c
=
Změna transferů působí expanzivně ale méně než změna vládních výdajů.
- vzoreček Y u vlivu paušální daně - výběr ze tří
Matematicky
1. Y = C + I
2. C = a + c (Y – T)
Rovnovážný důchod
1
(a + I − cT )
1− c
−c
∆Y =
(a + I + T )
1− c
−c
∆Y =
* ∆T
1− c
Y =
a… autonomní výdaje
∆Y.. daňový multiplikátor
6) poslední otázku si bohužel nevybavuju, ale byla to nějaká zaškrtávací a nebyla záludná, bývá tam např.
fce VS, fce stát. tozpočtu, rozpočtové zásady, rozpočtová pravidla,....
CO BY MĚL VEŘEJNÝ SEKTOR DĚLAT:
- Korigovat nedokonalou alokaci zdrojů
- Stanovit pravidla podnikání v oblasti právní, měnové a sociální s ohledem na lidská práva a ochranu
životního prostředí (optimální podmínky pro trh)
- Čelit monopolním jevům v ekonomice
- Produkovat veřejné statky
- Vyrovnávat působení externalit
- Uplatňovat stabilizační politiku v oblasti ekonomické a sociální
+ alokační, distribuční, stabilizační, regulační, kontrolní, stimulační
funkce státního rozpočtu:
krytí správních výdajů, armáda, později financování veřejně prospěšných potřeb (nemocnice), zavedení
katastru nemovitostí, majetkové daně, vzniká síť pokladen (byly předchůdci veřejných rozpočtů)
Funkce státního rozpočtu navazují na funkce veřejného sektoru:
1. alokační – postavení státu jako produkčního subjektu. Pomocí státního rozpočtu stát alokuje zdroje do
produkce veřejných statků a příjemcem je obyvatelstvo.
2. redistribuční – tato funkce je spojená s přerozdělováním národního důchodu. Cílem je zmírnit negativní
dopady tržního mechanismu do sociální oblasti.
3. stabilizační – cílem je eliminace tržních selhání a minimalizace společenské ztráty a nevyužitých
zdrojů. Tato funkce se uplatňuje v době nerovnovážného vývoje tržní ekonomiky.
4. regulační – jsou to přímé zásahy státu do soukromého sektoru. Uplatňuje se v období problémů
v ekonomice (př. regulace cen, mezd, zaměstnanosti)
5. kontrolní – sledují se vlivy finančních vztahů na reprodukční proces a kontrolují se příjmy a výdaje
státního rozpočtu
Rozpočtové zásady
• Formování státního rozpočtu jako centralizovaného zdroje vedlo k formulaci zásad, kterými se má
státní hospodaření řídit.
• Podstatou je, že hospodaření vlády bylo přehledné a byla umožněna kontrola hospodaření s veřejnými
zdroji.
• Těmito zásady se řídí i obce a kraje.
1. zásada úplnosti státního rozpočtu
Státní rozpočet má zachycovat všechny finanční operace vlády a centrálních institucí. Musí být uvedeny
všechny příjmy a výdaje v úplných částkách. Cílem je, že umožňuje získat přehled o velikosti a
- 12 -
struktuře příjmů a výdajů státního rozpočtu. Neměly by existovat mimorozpočtové fondy, protože
zkreslují hospodaření.
2. zásada jednotnosti státního rozpočtu
Všechny příjmy a výdaje jsou zachyceny v jednom dokumentu jednotným způsobem. Tento jednotný
způsob je umožněno sledovat.
3. zásada reálnosti státního rozpočtu
Výsledkem požadavku je zamezit rozpočtovým přesunům, tj. zamezit převodu výdajů určené na daný
účel na účel jiný. Cílem je zabránit zkreslení výdajů. Závisí na stupni poznání, kvalitě prognózování.
4. zásada každoročního sestavování a schvalování st.rozpočtu
Tato zásada umožňuje lepší přehled o struktuře příjmů a výdajů státu. Problémem je mnoho položek
příjmů a výdajů – je složité s takovým množstvím pracovat déle než po roce, má to pak za následek
neprůhlednost a zneužívání. Je umožněna každoroční kontrola. Vláda je povinna zpracovávat
rozpočtový výhled na 3 roky dopředu, naplánují se příjmy a výdaje.
Rozpočtové období je období, na které je rozpočet schvalován (většinou na rok – někdy je tato doba jiná
– př. USA má hospodářský rok 1.10. – 30.9., VB 1.4. – 30.3., Austrálie). Termín schvalování rozpočtu
je určen tak, aby byl rozpočet schválen před započetím rozpočtového období.
V ČR se předkládá návrh v září a musí být schválen do konce roku. Pokud se tak nepodaří, uplatní se
rozpočtové provizorium – tzn. v tomto období je vláda zmocněna k vybírání příjmů a realizaci výdajů a
sice podle stanoveného rozpočtu (dříve vláda mohla hospodařit dle nového rozpočtu, nyní dle starého)
Do roku 1998 jsme měli vyrovnaný rozpočet. V r. 1999 byl rozpočet poprvé nevyrovnaný – schodkový
rozpočet.
Rozpočtové provizorium:
3. Nastává, pokud není schválen rozpočet před začátkem rozpočtového období (včas nepředložen
nebo pokud při projednávání vznikla neshoda výkonné a zákonodárné moci).
4. V druhém případě nastává, pokud rozpočet nelze vůbec reálně sestavit (stává se tak v mimořádné
situaci – za války).
5. zásada vyrovnanosti
Toto je zlaté pravidlo rozpočtové politiky. Výdaje jsou sestavovány tak, aby odpovídaly příjmům. U nás
se uplatňuje kromě válečných období a uplatňovala se i ve světě. Po hospodářské krizi ve 30. letech
koncem minulého století od ní začaly některé státy ustupovat. Byla přijata Maastrichtská kritéria –
schodek může být max. 3% HDP.
6. zásada přehlednosti státního rozpočtu
Uplatňuje se prostřednictvím rozpočtové klasifikace. Je zajišťována pomocí rozpočtové skladby – jedná
se o pevné stanovení věcné struktury rozpočtu, v jejímž rámci jsou seřazeny příjmy a výdaje. Tato
skladba umožňuje přehlednost, srovnatelnost v čase a provedení kontroly. Jsou vypracované tzv. stupně
rozpočtové kvalifikace – tzn. členění na kapitoly, skupiny, oddíly, pododdíly, paragrafy a položky.
7. zásada publicity (zveřejnění veřejnosti) st. rozpočtu
Důvodem je zabránit tajnému hospodaření vlády. Státní rozpočet se veřejně projednává v parlamentu a
poté se zveřejňuje v tisku nebo ve sbírce zákonů. Otázkou je podrobnost zveřejněných údajů.
Z rozpočtových zásad vycházejí rozpočtová pravidla.
Rozpočtová pravidla
1. institucionální určení navrhovatele rozpočtu
Vychází z vymezení instituce, která má navrhnout návrh rozpočtu (ministerstvo financí).
2. pravidlo způsobu vypracování výdajové stránky rozpočtu
Určuje, kdo a jakým způsobem vypracovává návrh výdajů státního rozpočtu (každý zvlášť nebo to
stanoví ministerstvo financí). U nás ministerstvo financí vyzve šéfy resortů, aby podali návrhy na
požadavky a poté se návrhy projednávají. Jde o to, zda výdajové práce vypracovává ministr, prezident
nebo premiér.
3. pravidlo výdajů před příjmy
Vychází z názoru, že příjmy by se měly využívat ke stabilizaci ekonomiky a výdaje k podpoře
ekonomického růstu. Problémem je nadhodnocení nebo podhodnocení (kdy vláda usiluje o schválení
výdajů v parlamentu – v průběhu počítá s dodatečnými zdroji) příjmů státního rozpočtu. Prvotní
přednost má výdajová stránka.
4. pravidlo schvalování rozpočtu
Závisí na tom, jak je v Ústavě vymezena zákonná moc ve státě (jako roli hraje parlament). U nás
rozpočet schvaluje dolní sněmovna parlamentu, nikoli senát.
5. pravidlo omezení přesunů v rozpočtu
- 13 -
Týká se výdajové stránky rozpočtu, kde je přesun jednotlivých složek výdajů omezen nebo zakázán.
Ministerstvo financí může provést přesuny, ale pouze do výše 10% závazného ukazatele. Pokud je to
nad 10%, přesun je možný pouze se souhlasem poslanecké sněmovny (zabývá se tím rozpočtový výbor
poslanecké sněmovny).
6. pravidlo alokace výdajů
Týká se rozpočtů nadnárodních, federálních. Nadnárodní rozpočty přidělují rozpočty jednotlivým
oblastem (ÚSC) k zabezpečení jejich potřeb, snaží se vyrovnávat rozdíly mezi ÚSC (ekonomické i
sociální rozdíly) nebo podporuje rozvoj určitých služeb a projektů.
7. pravidlo vymezení příjmů, výdajů a rezerv
Jsou vymezeny zákonem (daně, dotace, půjčky, cla). Je povinnost ze zákona mít rozpočtové rezervy ke
krytí nezbytných a nepředvídatelných výdajů – rezerva v ČR je stanovena na 0,3% celkových výdajů
státního rozpočtu na daný rozpočtový rok. O použití rezervy rozhoduje vláda, ministerstvo financí.
8. pravidlo rozpočtového provizoria
Upravuje, jakým způsobem se může nakládat s příjmy a výdaji v době provizoria. Vláda má právo
vybrat příjmy a uplatňovat výdaje. Musí se řídit objemem příjmů a výdajů na minulé rozpočtové období
(v ČR je rozpočtové provizorium 1999, 2000)
9. pravidlo časového užití a účelnosti výdajů
Výdaje jsou určeny na daný účel. Časové užití znamená, že je dáno, kdy se mohou uplatňovat vládní
výdaje (některé v konkrétním měsíci, průběžně či čtvrtletně atd.)
10. pravidlo úhrady rozpočtově nezajištěných potřeb
Týká se nepředpokládaných výdajů, které nejsou zabezpečeny rozpočtem, který byl schválen. Je to
využití mimorozpočtových zdrojů, využití zdrojů rezervy.
11. pravidlo sestavení a schvalovací procedury státního závěrkového účtu
Státní závěrkový účet obsahuje výsledky hospodaření za minulý rok a sestavuje se každý rok. Spravuje
o tom, jak byl plněn státní rozpočet. U nás ho sestavuje ministerstvo financí a předloží ho vládě ke
schválení a dále ho předkládá poslanecké sněmovně společně s návrhy na řešení deficitu či přebytku.
12. pravidlo neúčelnosti příjmů
příjmy by neměly být účelově vymezeny, ale existují výjimky – např. spotřební daň se použije na
opravu silnic.
- 14 -