autorův text k projektu
Transkript
autorův text k projektu
Markus Hippmann - Lidský obraz (autorský text rakousky mluvícího fotografa ponechán v původním znění) První článek všeobecné deklarace lidských práv zní: „Všichni lidé rodí se svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv. Jsou nadáni rozumem a svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství.” Začátek toho článku je známý a je rád citován, aby se upozornilo na to, že všichni lidé na tom světě mají stejná práva. Rovné jednáni postižených a nepostižených lidi je mezitím součást ústav několik států, což je milník v dějinách v styku s postiženými lidmi. Na papíru je tak alespoň ve střední Evropě všechno v pořádku. Jak víme, je papír ale trpělivý, a každý text může být jinak interpretován. Podíváme se na další varianty čtení toho článku: „Všichni lidé rodí se svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv. Jsou nadáni rozumem a svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství.” Jak to vypadá se svobodou postižených lidí? Při přesném sledování článku deklarace zjistíme, že se nejdřív mluví o svobodě a až potom o rovnoprávnosti. Ještě nedávno žili duševně postižení lidé i ve střední Evropě v zavřených psychiatrických nemocnicích a nikdo se o ně staral. Když způsobili problémy, byli dokonce „uschováni“ v takzvaných „sítových postelích“. Konečně se zjistilo, že psychiatrická nemocnice není správné místo pro trvalý pobyt duchovně postižených lidí. Tak došlo k přesídlení dotčených lidí do obytných skupin, čím se ošetřování a celková situace pro duchovně postižené lidi výrazně zlepšila v posledních letech. „Všichni lidé rodí se svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv. Jsou nadáni rozumem a svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství.” Při přesném čtení prvního článku deklarace lidských práv nestojí jenom svoboda, ale taky důstojnost před rovnoprávností. Jak to vypadá s respektem před důstojnosti postiženého člověka? Nacistický režim se pokusil zobrazovat postižené lidi ponížené a zhanobené a chtěl jim tím, jako jiným obětem nacistického pronásledování, vzít lidskou důstojnost, právo na osobnost a dokonce život. Strašidla té hrozné minulosti jsou pořád přítomna. Do dnes obraz postižených lidí v společnosti byl příliš málo korigován. Lidská důstojnost postižených lidí se málo kdy tematizuje a její osobnost je příliš málo respektována. Přitom vzájemný důstojný styk lidí bez postižení a s postižením je ve všedním dni nejméně tak důležitý, jako rovnoprávnost na papíře. Místo toho postižení lidé a její bližní jsou denně konfrontováni se stykovými strachy a dochovanými představami. Fotografická výstava „Lidský obraz“ ukazuje lidi s postižením jako jedinečné osobnosti a chce tím přispívat k tomu, změnit obraz lidí s postižením v kladném smyslu. Doufejme, že první článek deklarace lidských práv se jednoho dne společnou námahou uskuteční v plném smyslu slova, takže nepostiženi a postižení lidé se navzájem budou stýkat samozřejmě s respektem a důstojně: „Všichni lidé rodí se svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv. Jsou nadáni rozumem a svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství.” Markus Hippmann se narodil v roce 1967 ve Welsu, Horní Rakousko. Po Sametové revoluci byl přijat na pražskou FAMU, kde studoval fotografickou a filmovou tvorbu. Studium dokončil na Vídeňské filmové fakultě. V roce 2000 založil Vídeňskou fotografickou školu (Fotoschule Wien), kde dodnes vyučuje.