autorův text k projektu

Komentáře

Transkript

autorův text k projektu
Markus Hippmann - Lidský obraz
(autorský text rakousky mluvícího fotografa ponechán v původním znění)
První článek všeobecné deklarace lidských práv zní:
„Všichni lidé rodí se svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv. Jsou nadáni rozumem a
svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství.”
Začátek toho článku je známý a je rád citován, aby se upozornilo na to, že všichni lidé na tom
světě mají stejná práva. Rovné jednáni postižených a nepostižených lidi je mezitím součást
ústav několik států, což je milník v dějinách v styku s postiženými lidmi. Na papíru je tak
alespoň ve střední Evropě všechno v pořádku. Jak víme, je papír ale trpělivý, a každý text
může být jinak interpretován. Podíváme se na další varianty čtení toho článku:
„Všichni lidé rodí se svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv. Jsou nadáni rozumem a
svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství.”
Jak to vypadá se svobodou postižených lidí? Při přesném sledování článku deklarace zjistíme,
že se nejdřív mluví o svobodě a až potom o rovnoprávnosti. Ještě nedávno žili duševně
postižení lidé i ve střední Evropě v zavřených psychiatrických nemocnicích a nikdo se o ně
staral. Když způsobili problémy, byli dokonce „uschováni“ v takzvaných „sítových
postelích“. Konečně se zjistilo, že psychiatrická nemocnice není správné místo pro trvalý
pobyt duchovně postižených lidí. Tak došlo k přesídlení dotčených lidí do obytných skupin,
čím se ošetřování a celková situace pro duchovně postižené lidi výrazně zlepšila v posledních
letech.
„Všichni lidé rodí se svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv. Jsou nadáni rozumem a
svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství.”
Při přesném čtení prvního článku deklarace lidských práv nestojí jenom svoboda, ale taky
důstojnost před rovnoprávností. Jak to vypadá s respektem před důstojnosti postiženého
člověka? Nacistický režim se pokusil zobrazovat postižené lidi ponížené a zhanobené a chtěl
jim tím, jako jiným obětem nacistického pronásledování, vzít lidskou důstojnost, právo na
osobnost a dokonce život. Strašidla té hrozné minulosti jsou pořád přítomna. Do dnes obraz
postižených lidí v společnosti byl příliš málo korigován. Lidská důstojnost postižených lidí se
málo kdy tematizuje a její osobnost je příliš málo respektována. Přitom vzájemný důstojný
styk lidí bez postižení a s postižením je ve všedním dni nejméně tak důležitý, jako
rovnoprávnost na papíře. Místo toho postižení lidé a její bližní jsou denně konfrontováni se
stykovými strachy a dochovanými představami.
Fotografická výstava „Lidský obraz“ ukazuje lidi s postižením jako jedinečné osobnosti a
chce tím přispívat k tomu, změnit obraz lidí s postižením v kladném smyslu. Doufejme, že
první článek deklarace lidských práv se jednoho dne společnou námahou uskuteční v plném
smyslu slova, takže nepostiženi a postižení lidé se navzájem budou stýkat samozřejmě s
respektem a důstojně:
„Všichni lidé rodí se svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv. Jsou nadáni rozumem a
svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství.”
Markus Hippmann se narodil v roce 1967 ve Welsu, Horní Rakousko. Po Sametové revoluci
byl přijat na pražskou FAMU, kde studoval fotografickou a filmovou tvorbu. Studium dokončil
na Vídeňské filmové fakultě. V roce 2000 založil Vídeňskou fotografickou školu (Fotoschule
Wien), kde dodnes vyučuje.