Osvětlení a elektrifikace Spomyšle

Osvětlení a elektrifikace Spomyšle
(Ke 120 letům veřejného osvětlení obce Spomyšl.)
Jaroslav Marsa
Po dlouhé úvaze jsem se rozhodl sepsat všechny pro mne dostupné údaje o historii „světla“ v naší obci. Jak tomu
bývá v mých povídáních, uvádím pár vět úvodem, protože tak, jak se svítilo v širokém okolí, se jistě svítilo i na území,
kde se naše obec nachází. Pochopitelně od dob, kdy bylo území obydleno.
V dávných časech, v pravěku, sloužily k osvětlení prostoru plameny ohně.
První zmínky o nočním osvětlení ve městech pocházejí již z období antiky (Efes, Řím, Pompeje), kde se ke svícení
používalo loučí, olejových lamp a košů na dřevo. Z období středověku je záznamů o nočním osvětlení ve městech
relativně málo a využívalo se podobných prostředků jako v antice.
Po loučích a pochodních používaných ke svícení ve středověku se objevily svíčky. Suroviny k jejich výrobě byly
v té době poměrně drahé a tak svícení s nimi si mohl dovolit spíše jen zámožnější člověk a také církev při obřadech a v
kostelech. Obyčejný lid neměl na svíce prostředky a tak stále používal louče, které byly materiálově daleko dostupnější
(dřevo, pryskyřice).
Svíce se vyráběly většinou z loje, který byl podstatně levnější a dostupnější než včelí vosk. Toho využívala i jiná
řemesla. Z vosku vyrobené svíčky, voskovice, byly používány jen při velmi významných příležitostech. Výhoda vosku
byla jednoznačná: při spalování nezapáchal.
V tomtéž období nalezla uplatnění pro výrobu olejů na svícení semena řepky. Řepkový olej se také používal na
mazání a v mydlářství. Ke svícení se používaly také jiné rostlinné i nerostné oleje.
Jako svítidla byly používány různé typy držáků na louče (loučníky), misky a kahany na oleje, v pozdější době pak
lucerny a svícny.
Období vrcholného středověku se vyznačovalo tím, že v místnosti byl vždy umístěn otevřený oheň určený pro
vaření a svícení a také pec určená pro vaření a vytápění.
Když se otevřený oheň přesunul z obytné místnosti do pece černé kuchyně, sloužil ke svícení a zároveň i k ohřívání
jídel výklenek ve stěně světnice mezi dveřmi a kamny. V něm se na dolní plošince rozdělával ohýnek, jehož dým
odcházel krytým průchodem ve zdi do komína černé kuchyně. Celý prostor pak osvětloval ve středověku závěsný krb či
dýmník, vlastně jakýsi hořící lustr - zařízení buď sbité z prken do tvaru komolého jehlance, nebo kónické, pletené z
proutí a omazané hlínou, k němuž byl připevněn řetězem železný koš nad oheň. Kouř odcházel volně na půdu, zatímco
oharky padaly do připraveného škopku s vodou pod krbem (dýmníkem). Snad díky tomu, že krb (dýmník) vydával
poměrně stejnoměrné světlo po celé místnosti, dochoval se vedle jiných tradičních světelných zdrojů v některých našich
oblastech až do 19. století.
Výrazným vývojovým mezníkem bylo zavedení plynového osvětlení na začátku 19. století (roku 1803 ve
Philadelphii).
Skutečným převratem se stal okamžik, kdy byl pro svícení objeven petrolej nahrazující olej. Petrolejka poskytovala
mnohem lepší a účinnější zdroj světla.
Ze všech shora uvedených údajů plyne, že zdrojem světla byl až do 19.století plamen, který měl však velmi malou
světelnou účinnost a malý jas plamene. Přesto sloužil našim předkům po dlouhá staletí a tisíciletí.
Druhá polovina 19.století již začala ve větší míře využívat ke svícení plynu a později také elektřiny. Se
zdokonalováním svítivosti plynových (punčoška r. 1885) a elektrických (Křižíkova oblouková lampa r. 1878 a
Edisonova žárovka r. 1879) svítidel se začala ve sklárnách vyrábět stále lepší a dekorativnější osvětlovací tělesa.
Významný přelom znamenala elektrotechnická výstava v Paříži v roce 1881, která ukázala možnosti elektrického
osvětlení a nastartovala jeho rychlý rozvoj v celé Evropě. V roce 1883 se konala velká elektrotechnická výstava také ve
Vídni, která upozornila na potřebu nových skel pro kryty osvětlovacích těles, jejichž výroba byla ostatně již zahájena v
mnoha českých a moravských sklárnách.
Vůbec první zmínka o osvětlení obecních prostor se v naší obci objevuje již před 120 roky. Den po Novém roce
1889 se sešla část tehdejšího vedení Spomyšle, tedy František Pém jako starosta, dále Josef Jiránek, František Turek,
Josef Turek, Václav Novotný, Guttman Heller a František Viktorin). V průběhu jednání padl dotaz, zda se má zřídit
osvětlení obce a v případě kladné odpovědi - jakým způsobem. Pěti hlasy proti jednomu bylo přijato, aby se k osvětlení
obce zřídily 4 lucerny. Pro tento cíl bylo zplnomocněno představenstvo s úkolem zjistit, kde se lucerny dají koupit co
nejlaciněji. Rozhodnutí osvětlit obec pak bylo rychle realizováno.
Druhého února 1889 se zastupitelé ve složení František Pém - starosta, Frant. Turek – II.radní, Josef Turek, Václav
Novotný, František Viktorin, David Weinberg a Guttman Heller radili nad otázkou, jakým způsobem obstarat svítivo do
Osvětlení a elektrifikace Spomyšle - příloha Spomyšelských aktualit č. 1/2009
- I -
obecních luceren. David Weinberg, jako místní obchodník, se uvolil, že bude po celý rok, a sice od 20.února 1889 do
20.února 1890, za úhrnnou částku 25 zlatých obstarávat potřebný petrolej, knoty a cylindry.
6.ledna 1891 navrhnul pan Josef Turek, aby se zřídila jedna svítilna proti jeho stavení2). Návrh byl přítomnými
představiteli obce přijat a mělo se o něm jednat na příští schůzi.
15.února 1891 zamítli přítomní zastupitelé (František Pém - starosta, Frant. Turek, Karel Štolc, Václav Novotný,
Frant. Viktorin, Josef Heller, Václav Král a Antonín Malík) návrh Josefa Turka na zřízení svítilny před jeho stavením
s tím, že „až nastanou zase kratší dny na podzim, může se návrh tento zase v úvahu vzíti a stávající svítilnu doposud u
zvonice se nacházející popřípadě na roh čp. 20 umístit, ovšem jen tenkráte, stane-li se o tom takové usnesení výborové“.
Na schůzi bylo také jednohlasně usneseno vypsat konkurs na vydržování osvětlení v obci Spomyšli.
O pár týdnů později, dne 21.března 1891, sepsal starosta obce František Pém s panem Guttmanem Hellerem
následující smlouvu, kterou oba pánové vlastoručně podepsali:
Obec Spomyšel pronajímá panu Guttmanu Hellerovi zde, vydržování obecního svítiva (s ním též spojeno jest
vydržování potřebných cilindrů a knotů) od 20.února 1891 do 31.prosince 1891 za cenu 25 zl.r.č.
K čemuž se pan Guttman Heller zavazuje svým vlastoručním podpisem, že bude za shora uvedenou částku per 25 zl.
r.č. obecní svítivo od 20.února do 31.prosince 1891 správně vydržovati jak toho představenstvo obce potřebu uzná.
Splátka splatná jest koncem dodávky.
Tato smlouva byla následující den schválena zastupiteli obce.
19.dubna 1891 se představení obce dohodli na tom, že jednou z povinností obecního strážníka bude rozsvěcování
a čištění svítilen.
Koncem prosince roku 1891 se vedení obce rozhodlo, že vydržování svítilen bude ponecháno s těmi samými
podmínkami jako v roku 1891 panu G. Hellerovi za ustanovenou cenu 25 zlatých r.č. Stejně se rozhodlo i o rok později,
v prosinci 1892, kdy byl odpovědnou osobou za svítilny smluvně ustanoven p. Josef Heller. Jinak je tomu počátkem
ledna 1894, kdy je „vydržování obecního svítiva“ po celý rok 1894 zadáno panu Guttmanu Hellerovi za 23 zl. 90 kr. při
dodržení smluvených podmínek.
Ke změně na místě udržovatele obecních svítilen dochází 9.ledna 1895. Tehdejší zastupitelstvo se sešlo na schůzi
řízené starostou Františkem Pémem ve složení Karel Štolc - I.radní, Václav Král - II.radní, Frant. Turek, Václav
Novotný, František Šafařík a Václav Šustr a dohodlo se, že osvětlování obce 4 svítilnami bude na celý kalendářní rok
1895 svěřeno panu Václavu Šustrovi za 20 zl. ročně. V knize účtů pak lze zjistit, že za vydržování svítiva mu vydala
obec 23,90 zl.
Ne všechno asi probíhalo dle spokojenosti radních, protože koncem roku 1895 se zastupitelé jednohlasně usnesli,
aby se svítivo pro rok 1896 opatřilo nákladem obecním přímo, bez zadávání konkurzní cestou.
Toho roku vydala obec za petrolej panu Hellerovi 10,38 zl. a panu Weinbergovi 4,19 zl. Totéž
rozhodnutí, aby svítivo zase v režii se vydržovalo, učinili i počátkem roku 1897 s platností pro
celý rok.
Prvního března 1897 byla za přítomnosti Františka Péma, Václava Krále a Václava Šustera a
zapisovatele Ladislava Novotného sepsána smlouva mezi obcí a nově zvoleným strážníkem a
hlídačem, v níž je jednou z vyjmenovaných povinností strážníka rozsvěcování lamp.
Protože však s výkonem služby obecních strážníků nebyla nikdy úplná spokojenost a v
některých obdobích se v této službě muži střídali až příliš často, byla sepsána 1.srpna téhož roku
smlouva s dalším strážníkem a současně polním hlídačem, v níž je povinnost rozsvěcování
svítilen obecních také uvedena.
17.dubna 1899 písemně sděluje zastupitelstvo obce Spomyšl panu Rubšovi z Mlčechvost, že
jeho čeledín porazil obecní svítilnu, přičemž ji i s lampou rozbil. Obec Spomyšl
požaduje zaplacení účtu, který předloží.
25.7.1902 přišel do obce dopis, v němž Obecní úřad v Roudnici žádá o uveřejnění vyhlášky č. 2789/VI ohledně
nabídky prodeje veškerého dosavadního osvětlovacího zařízení: luceren uličních s podpěrami, luceren na litých
stojanech atd. Vyhláška byla vyvěšena na obecní tabuli.
Obecní výdaje za svícení v obci obnášely v roce 1902 - 50,32 K, r. 1903 – 27,94 K, r. 1904 – proplaceno Hellerovi
23,38 K a r. 1905 – 38,84 K (7,04 K Gustavu Grossovi a 31,80 K Josefu Hellerovi).
Za rok 1906 platí obec svítivo G. Grossovi 14,90 K a Josefu Hellerovi 25,46 K, za rok následující týmž
obchodníkům vyplatila částky 9,16 K a 19,80 K, koncem roku 1908 to bylo 12,48 K a 18,54 K, na konci roku 1909
14,80 K a 22,71 K, r. 1910 dostali titíž pánové 15,78 K a 18,66 K.
Podobně jako dnes, kdy se vedení obce potýká s vandaly ničícími tabule skla v autobusové čekárně, také před sto
roky měli zastupitelé s tímto jevem potíže. Například 10.října 1904 platí obec panu Antonínu Pospíšilovi z Vraňan od
zasklení tří tabulek do svítilen částku 1,60 K, 27.března 1905 platí panu Titěrovi 3 K za opravu sloupu svítilny, 12.října
téhož roku Mojžíšovi z Mlčechvost 11,30 K za tři kusy dřeva 4 m dlouhé (0,514 m3) na sloupky ke svítilnám.
V polovině prosince 1905 opět platí obec Pospíšilovi za 2 tabule skla do obecních svítilen obnos 1 K, v dubnu
následujícího roku 1,44 K za tři tabule skla do svítilen.
Ze dřeva koupeného v říjnu 1905 vyrábí pan Ant. Šimral pro obec sloupky ke svítilnám a v květnu 1906 za práci
dostává 2,60 K.
V říjnu roku 1906 platí obec opět Pospíšilovi za 4 tabule skla do obecních svítilen 2,24 K, v prosinci pak Tréžlovi za
nový žebřík k obsluhování svítilen 1,80 K. O rok později, v říjnu 1907, byly rozbité 4 velké tabule skla obecních
svítilen a za sklo a zasklení zaplatila obec 2,80 K.
Osvětlení a elektrifikace Spomyšle - příloha Spomyšelských aktualit č. 1/2009
- II -
Abych stále nepsal o stejném, stále se opakujícím problému se zasklíváním a kytováním obecních svítilen, budu se
zabývat jinými obecními výdaji na osvětlení obce. Tím v žádném případě nechci říci, že vandalové přestali „pracovat“
na ničení obecního majetku!
V říjnu roku 1908 dodává Václav Ečer z Vraňan 2
kusy dřeva na sloupy ke svítilnám za 7,96 K a ještě
v tomto měsíci natírá Josef Titěra svítilny barvou za
odměnu 4 K. Je velmi pravděpodobné, že tento rok se
rozšířil počet svítilen v obci na šest, protože v lednu
1909 dostává Šimral 3 K za zhotovení dvou sloupů ke
svítilnám v roce 1908. V září 1910 obec proplácí 3,60
za žebřík ke svítilnám a 17.listopadu 1911 dostává
Josef Titěra 16 K za novou svítilnu.
V roce 1911, přesněji čtrnáctého ledna, schůzovali
obecní zastupitelé ve staronovém složení: starostou byl
v té době opět pan František Pém, členy výboru byli pp.
Štolc K. (23), Štolc K. (21), Dobrovský Josef5) (radní),
Král V., Turek V., Rybák Ant., Fišer František, Florián
Josef, náhradníky výboru byli Titěra Josef, Uher Josef,
Srba Č. a Tošner Fr. a ze schůze se omluvil p.
Ferdinand Klindera.
Petrolejová svítilna ve Spomyšli v roce 1909.
Na schůzi byla přečtena žádost p. Antonína Malíka
(snímek z pohlednice obce Spomyšl)
o zřízení svítilny na domě čp. 29 ve Spomyšli. Dále
v žádosti píše, že když bude pro všechny svítilny v obci
odebírán petrolej u něho, pak v nově zřízené svítilně na domě čp. 29 bude svítit svým petrolejem.
Obecní zastupitelé se usnesli takto: nákladem obce se na dům čp. 29 přenese svítilna, která je na rohu Klinderova
stavení a na její místo se koupí nová, větší svítilna. Petrolej bude obec kupovat poměrně ode všech obchodníků v obci.
V tomto roce se zdejší obchodníci dělili o prodej petroleje takto: Gross … 13,04 K, Heller …. 13,82 K, Malík …
12,12 K.
Petrolejové osvětlení – lampa na návsi před Viktorinovým hostincem.
(snímek z pohlednice Spomyšle z r. 1906)
V listopadu 1912 proplácí obec Bohuslavu Šimralovi 4,10 K za opravu dvou sloupů k svítilnám, v červnu 1913
Slezákovi ze Všestud 8 K za barvení vrat u hasičské kolny a šesti obecních svítilen.
Souběžně s venkovským, většinou petrolejovým osvětlením, se ve větších městech již delší dobu prosazuje pro tento
účel elektřina. Také roudnické politické orgány nezahálí a dne 29.března 1913 zasílá Okresní výbor v Roudnici přípis o
zavedení a využitkování elektrické energie u soukromých konzumentů. Šlo o jakýsi průzkum zájmu o elektřinu a její
využití jako nový a na vesnicích dosud málo poznaný zdroj energie. Zdejší zastupitelé zaslaný dotazník vyplnili a
odeslali zpět.
Po půldruhém měsíci, v polovině května, opakuje roudnický Okresní výbor svoji akci, když zasílá do obcí svého
regionu oběžník s dotazníkem o předpokládané spotřebě energie.
Osvětlení a elektrifikace Spomyšle - příloha Spomyšelských aktualit č. 1/2009
- III -
Přibližně rok před vypuknutím bojů 1. světové války, přednesl na poradě zastupitelstva dne 4.května 1913 pan
Karel Štolc (čp. 23) referát o využívání elektrické energie u soukromých spotřebovatelů a o možnostech připojení
k zamýšlené síti elektrické.
Usneseno sdělit okresnímu výboru v Roudnici, že by se obec Spomyšl na elektrické vedení připojila.
Okresní výbor v Roudnici zasílá 14.února 1914 obcím prohlášení o volném rozvodu elektrické energie k podepsání
na základě usnesení ob. zastupitelstva. Spomyšelskými zastupiteli bylo jednohlasně usneseno propůjčit výhradní právo
na bezplatné používání veřejného statku a pozemků obci patřících ku zřízení společné elektrárny středočeské. K podpisu
prohlášení byli zplnomocněni: starosta František Pém, radní Karel Štolc (čp.21), členové výboru Rudolf Král a Václav
Turek (čp.4). Připojené prohlášení okresního výboru bylo na základě usnesení obecního výboru podepsáno a zasláno
zpět poslední únorový den roku 1914.
A do toho přišla válka, dnes všeobecně známá pod názvem první světová. O elektrisaci obcí si mohli všichni nechat
jen zdát; armáda potřebovala tolik financí, že na potřeby rozvoje průmyslu, obchodu a všeobecného pokroku žádné
nezbývaly.
Jen necelý rok byla Evropa ve válečném stavu a již se to značně projevovalo na stoupajících cenách nejen potravin,
ale i dalších, k životu potřebných prostředků. Jedním z nich byl i petrolej na svícení. Osmnáctého května 1915 přišel do
obce přípis ohledně maximálních cen petroleje v drobném prodeji v malém, což bylo vedením zdejší obce uvedeno v
širší známost. Cena petroleje však záhy nebyla udržitelná a tak už 5.ledna následujícího roku je opět úředně stanovena
jeho maximální prodejní cena. Obecní úřad vzal vyhlášku na vědomí a doručil ji také zdejším obchodníkům.
V souvislosti s obstaráváním svítiva pro obec byla další změna nastartována válkou. Za rok 1915 již dostává od obce
peníze za svítivo spolu s Josefem Hellerem také paní Kamila Grossová, protože její manžel byl na frontě.
Dvacet sedm let po prvním rozsvícení obecních petrolejek přichází dne 12.ledna 1916 rozhodnutí, které učinilo
vedení obce ve složení Fr. Pém, K. Štolc (23), K. Štolc (21), V. Turek (čp.4), Jan Šrytr, Josef Heller, František Kulhavý
a Čeněk Srba. Rozhodnutí nikoliv lehké, ale vzhledem k válečným potížím se zásobováním obyvatelstva a za tehdejších
drahotních poměrů rozhodlo upustit od svícení v obci a zřízení nové svítilny odložit na pozdější dobu. Dopídit se
pravdy o tom, kdy, na jak dlouho a nebo jestli vůbec došlo k omezení osvětlení obce bude již velmi těžké, protože již
v září 1917 podává obec do Roudnice zprávu o potřebě petroleje na zimu 1917/1918. Obec odebírá petrolej na odběrní
listy, které posílá Okresní hejtmanství z Roudnice, u firmy F. Kraupner. V prosinci 1917 je to 100 litrů, v únoru 1918
146 litrů.
21.února 1918 zasílá roudnické hejtmanství přípis o přídělu petroleje pro líhně. Obec reaguje sdělením, že takovou
líheň má Karel Štolc čp. 21.
Třicátého srpna 1918 zasílá hejtmanství odběrní listy na 43 kg petroleje pro sušení chmele a 72 kg petroleje pro
obec.
18.10.1918 kupuje obec u firmy Kraupner v Roudnici petrolej za 54,60 K a za tutéž cenu ho předává Josefu
Hellerovi k prodeji.
V dubnu 1919 dostává obec příděl 86 kg petroleje. V září téhož roku si obec stěžuje u Ministerstva veřejných prací
v Praze a u Okresního hejtmanství v Roudnici na nepravosti při přidělování petroleje v roudnickém Hospodářském
družstvu.
18.prosince 1919 hejtmanství sděluje obci, že má u Kraupnera příděl 36 kg petroleje k odběru do 24.12.1919 a v týž
den přidává dalších 116 kg a o dva dny později ještě 20 kg petroleje. Pátého března 1920 má obec u Kraupnera
k dispozici 67 kg petroleje.
KARBID.
Nejen petrolej byl v té době prostředkem ke svícení. Hlavně v době války přešlo několik rodin na používání
karbidu1). Dokladem je dopis, který došel 23.února 1920 do obce z Okresního hejtmanství v Roudnici s dotazem, kolik
rodin potřebuje karbid. Vedení obce odpovídá, že v obci používá karbid na svícení 21 rodin.
SVÍČKY.
Ke svícení se běžně používalo i obyčejných svíček. Slovo „obyčejných“ je třeba brát s velkou rezervou, protože
v době prvního celoevropského válečného konfliktu byly svíčky nedostatkovým, tudíž, jako vlastně skoro veškerý
tovar, přídělovým zbožím. Výrazně se to projevilo hlavně koncem války a těsně po válce. Koncem roku 1917 a v letech
dalších zasílalo Okresní hejtmanství do obcí odběrní listy, se kterými musel někdo do Roudnice k firmě F. Kraupner,
která byla jako jediná oprávněna k výdeji svíček. V naší obci se většinou o vyzvednutí svíček v Roudnici starali
obchodníci. Abychom nezabředli do ohromného množství čísel, tak jen pár příkladů:
12.října 1917 zasílá Okr. hejtmanství do obce odběrní list na 10 kg svíček, odběrní list byl vedením obce předán
Josefu Hellerovi s tím, že je pověřen svíčky v Roudnici vyzvednout. Tatáž situace nastala 8.listopadu s listem na 20 kg
svíček a 13.prosince na 10 kg svíček. Šestého února 1918 dochází k malé změně – obec zasílá odběrní list na 14 kg
svíček přímo firmě Kraupner a žádá ji o zaslání zboží vlakem.
V poválečném, jistě velmi těžkém období, kdy se hospodářství v nové republice teprve začínalo vzpamatovávat,
zasílá Okresní hejtmanství do obce odběrní listy na 15 kg svíček (28.ledna 1919), na 5 kg svíček (26.září 1919) a 4 kg
svíček (7.února 1920).
Osvětlení a elektrifikace Spomyšle - příloha Spomyšelských aktualit č. 1/2009
- IV -
ELEKTŘINA.
Rozvoj okresu z hlediska elektrisace nebyl cizí ani okresnímu hejtmanství. Několik dní po Novém roce 1920 zasílá
Okresní správní komise oběžník o elektrisaci okresu. Informační schůze v Roudnici se tehdy za obec zúčastnil pan
Ladislav Novotný. Za měsíc nato odjíždí na poradu na totéž téma starosta obce Václav Švec.
Opět přeskočíme několik let, vyhneme se dalším hektickým rokům nového Československého státu a
ocitneme se v roce 1923.
18.února 1923 se konala schůze obecního zastupitelstva, na níž starosta Václav Švec vysvětlil situaci
s elektrisací, připomněl nedobrý stav obecních financí a po debatě, která se potom rozpředla, bylo
jednohlasně usneseno: Jelikož obec je finančně zatížena a práce s elektrisací spojené i materiál jsou dosud
poměrně drahé, nemůže obec elektrisaci v dohledné době provést.
***************************
Nezávisle na rozhodnutí obce Spomyšl začala závěrečná jednání o výstavbě primérní elektrické sítě o napětí 22 kV
v našem nejbližším okolí.
Stavba primérní sítě:
Komisionelní jednání o stavbě primérního vedení proběhlo dne 2.srpna 1924, konečné rozhodnutí o přípustnosti
projektu stavby primerní elektrovodné odbočky z Citova do Vraňan o napětí 22000 voltů, přípojky a
transformovny pro továrnu na č.kat. 293/1 ve Vraňanech a dále přípojky a transformovny pro obec Daminěves bylo
sděleno dne 31.prosince 1924. Toho dne zasílá Zemská správa politická v Praze dopis Elektrárenskému svazu
středočeských okresů, spol. s r.o. Souhlasí se stavbou Elektrovod-odbočka z Cítova do Vraňan a uvádí
podmínky pro zamýšlenou stavbu. Odbočka bude připojena na dálkový elektrovod Mělník – Roudnice,
k jehož stavbě bylo dáno povolení 29.12.1920 (okr. Roudnice) a 22.10.1921 (okr. Mělník). Odbočka
povede z Cítova přes katastry Daminěvsi, Spomyšle a Lužce do Vraňan. Na pozemku čkat. 322 ve
Vraňanech se vedení lomí, přechází dráhu a vstupuje do transformační stanice, jež je postavena na
pozemku čkat. 293/1 (v továrně p. V. Schustera), kde končí.
Na dokladu jsou vlastoručně podepsáni majitelé pozemků, jichž se stavba týkala. Ze Spomyšle to
byl Ladislav Novotný, Karel Štolc čp. 21, Václav Turek čp. 13, Anna Hellerová a (1 podpis nečitelný).
Kolaudace stavby se uskutečnila 4.září 1930 a bylo zjištěno, že stavba proběhla dle plánů a vyhovuje všem
podmínkám schvalovacího rozhodnutí. Rovněž Ministerstvo železnic (el. vedení křižuje těleso dráhy v km 450 7/8) dalo
svůj souhlas k provozování.
********** ***************
Koncem roku 1925 nebo počátkem roku 1926 musela naše obec projevit nějakou aktivitu, neboť již v průběhu ledna
1926 zaslal Elektrotechnický závod Josef Mulač ze Smíchova „Rozpočet na zařízení sekunderní sítě, veřejného
osvětlení, motorických i světelných přípojek pro obec Spomyšl“:
Transformační stanice: 42 000 Kč
Síť pro soukromý konsum: 8 968,80 Kč,
36 dřevěných sloupů 9 m dlouhých: 5 148,- Kč,
1 dřev. sloup: 162,20 Kč,
10 dřev. sloupů 8 m dlouhých pro vzpěry: 980,- Kč,
další materiál (konsole, vzpěry, šrouby, pojistky, 264 ks porcel.isolátorů, ochranné zařízení proti přepětí o třech
sekunderních bleskojistkách atd.), další práce (postavení sloupů vč. vykopání jam, montážní práce, technický dozor,
zhotovení plánů, měření při kolaudaci, cestovné montéru atd.)
veřejné osvětlení: 860 m měděného elektrolytického drátu o průřezu 6 mm2 a další potřebný materiál
přípojky a přívody
rozpočet celkových nákladů: 112 781,68 Kč.
Našim radním se obnos potřebný k elektrifikaci obce zdál asi neúměrně veliký. Proto dne 26.ledna 1926, když byl
na schůzi obecního zastupitelstva přečten přípis okresní správní komise, který nemile zapůsobil na členy obecního
zastupitelstva, poněvadž Elektrárenský svaz si dovolil vyzývat okresní správní komisi, aby nutila obce k elektrisaci,
byla odpověď zastupitelů dosti drsná: „Členové obecního zastupitelstva jistě nejlépe sami vědí, co obci prospívá, nejsou
nikterak proti elektrisování, ale jsou proti finančnímu zakrvácení obce. Provedení elektrisace se odkládá na pozdější
dobu, poněvadž obec má ještě staré dluhy“. Z dnešního pohledu není jasné, zda zastupitele vedla k této odpovědi
skutečně pouze pravděpodobnost velkého zadlužení obce, nebo zda v jejich rozhodování měla velký podíl také nejistota
z neznalosti elektřiny, spolehlivosti elektrických spotřebičů, příp. je odrazovaly předpokládané vysoké náklady na
provoz el.zařízení včetně žárovek.
V období následujícího půlroku se muselo stát něco podstatného, co úplně otočilo rozhodování zastupitelů obce,
protože již 17.června 1926 zastupitelé ukládají představenstvu, aby sehnalo podrobné informace a aby opatřilo odborné
přednášky pro občanstvo a aby do příští schůze zjistilo nezávazné přihlášky občanů, kteří by si elektriku zavedli.
Sedmého prosince toho roku se v obci konala přednáška inženýra z elektrárenského svazu o elektrisaci, které se
účastnil velký počet občanstva.
Po širší debatě, které se zúčastnili skoro všichni členové obecního zastupitelstva a po vyložení všech podrobností
panem Štolcem (čp. 23) bylo 18.prosince 1926 na schůzi obecního zastupitelstva, při hlasování jednohlasně usneseno,
aby se provedla v obci elektrisace s tím, že schodek bude uhrazen obecní přirážkou ke všem obecním daním.
Osvětlení a elektrifikace Spomyšle - příloha Spomyšelských aktualit č. 1/2009
- V -
Koncem roku 1926 byli v obecním zastupitelstvu tito lidé: starosta Švec Václav, náměstek starosty Cibulka Josef,
radní Štolc Karel (čp. 23) a Turek Václav (čp. 4), jako členové zastupitelstva pp. Novotný Ladislav, Štolc Karel (čp.21),
Šafařík Bedřich, Vorel Jan, Fišer František, Srba Čeněk a Uher Alois.
Právě zmínění obecní zastupitelé nezůstali v nečinnosti a ihned pořídili seznam občanů Spomyšle, kteří „chtějí svítit
neb pohánět motor elektrikou, kterou obec v r. 1927 postaví“. Seznam je datován 5.lednem 1927.
Ke svícení se svým podpisem přihlásili (vedle jména je uvedeno čp. domu): Alžběta Šmausová-1, Turek V.-4, Hájek
Fr.-8, Tošner Fr.-9, Uher Josef-10, Turek V.-13, Dobruský Jos.-14, Gross G.-15, Leger V.-16, Cibulka Josef-19, Štolc
Karel-21, Viktorin Oldřich-22, Štolc Karel-23, Pém Fr.-26, Svoboda-27, Tůma V.-28, Malík V.-29, Šafařík V.-32, Švec
Karel-33, Duchoslav V.-35, Fišer Fr.-36, Šrytr Josef-39, Srba Čeněk-40, Veltruský Jan-41, Šafařík Fr.-42, Hošek Jan43, Kulhánek V.-45, Podrápdký Jan-46, Duchoslav Ant.-47, Uher Josef-49, Švec Václav-52, Kuřák Václav-53, Šourek
Ant-54, Titěra Josef-56, Uher Jan-57, Rechcígl Josef-58, Šafařík Bedřich-59, Janouškovec Jan-60, Kulhavý Fr.-61,
Kindl Fr.-62, Tyle Ant.-63, Fofonka Václav-64, Macák V.-65, Vaněk Bedřich-66, nečit.-67, Srba Čeněk-68, Povondra
Karel-69, Rybák Josef-70, Macek Fr.-71, Vršovský Fr.-73, Kavka Jos.-74, Uher Václav-75, Uher Alois-76, Karas
Václav-77, Kacerovský Ant.-78, Šeba Ant.-79, Dobiáš Josef-83, Macourek Florián-84, Vorel Jan-87, Kučera Mil.-88,
Uher Josef-90, Růžička Ant.-94, Čechák Josef-95.
Občané se také vyslovovali k počtu žárovek, které budou používat. Většinou se jejich počet pohyboval mezi 2 – 6,
majitelé usedlostí nebo větších živností udávali počet vyšší, např. v čp. 21 majitel plánoval použití 16 žárovek, v čp. 22
se jednalo o 19 žárovek, v čp. 23 šlo o 15 žárovek, hospodský Malík v čp. 29 předpokládal zapojení 7 žárovek.
Pro zavedení motorového proudu se vyslovili: Štolc Karel-21, Viktorin Oldřich-22, Štolc Karel-23, Titěra Josef-56.
Nezávazně se přihlásil Turek V.-4 a Svoboda-27.
9.ledna 1927 byl projednán přípis elektrárenského svazu ohledně stavby elektriky. Pan pokladník Ladislav Novotný
byl zmocněn zaslat svazu 13 000 Kč jako členský podíl. Jednohlasně usneseno zmocnit svaz k zadání stavby sekundární
sítě a přípojek ofertním řízením některé instalační firmě.
9.dubna 1927 se zastupitelé obce jednohlasně usnesli zřídit v obci 8 (osm) elektrických lamp. Obecní rada byla
pověřena, aby obstarala potřebné práce se stavbou primérní sítě a transformátoru. V tomtéž měsíci byla stavba el.
vedení zadána firmě TRIKAR z Kralup, přípojku a rozvodnou síť v obci a domácí instalace pak prováděla firma
MULAČ z Prahy a něco firma TRIKAR.
V dubnu 1927 žádá o el. přípojku V. Husák čp. 85 na Škvárovně.
12.května 1927 byli na řádnou schůzi obecního zastupitelstva k jednání o zadání stavby transformační stanice
pozváni pánové Cibulka Josef, Turek V. čp. 4, Štolc Karel čp. 23, Štolc Karel čp. 21, Novotný Ladislav, Šafařík
Bedřich, Vorel Jan, Duchoslav Václav, Uher Alois, Fišer František a Srba Čeněk. Bylo jednohlasně usneseno, aby
obecní rada po obdržení plánku na transformační stanici a po předcházejícím přeptání v okolních obcích, zadala stavbu
z ruky podle nejlepšího uvážení.
Na schůzi zastupitelů obce bylo dne 4.června 1927 jednohlasně usneseno opatřit si potřebný obnos 120 000 Kč na
stavbu elektrické sítě výpůjčkou u Rolnické záložny v Roudnici na 6 ¾ % úrok a 1% anuity.
Tentýž den navrhuje pan Karel Štolc (čp. 21), aby byla zřízena ve středu obce také svítilna, celkem by tedy obec
měla 9 lamp. Návrh byl schválen.
Nabídky na stavbu transformátu přišly do obce dvě, otevíraly se na schůzi obecní rady dne 13.června 1927. Stavitel
Václav Čížek z Vraňan požadoval 10 tisíc Kč, Václav Šanda z Nové Vsi 8500 Kč. Vyzvaní stavitelé Minařík z Veltrus
a Novák z Hor. Beřkovic se s nabídkou neozvali.
14.června 1927 podepsal starosta obce Václav Švec „Závěrečný list na stavbu zděné budky pro transformační
stanici“. V něm se Václav Šanda z Nové Vsi zavazuje za pevně stanovenou částku 8500 Kč (podle oferty ze dne
12.6.1927) bezvadně postavit a úplně dokončit v nepřekročitelné lhůtě 14 dnů počínaje od 15. června do 29.6.1927
stavbu pro transformační stanici ve Spomyšli.
Bylo 13.srpna 1927, plných 38 let po zavedení petrolejového osvětlení obce, když nastal slavnostní okamžik a ve
Spomyšli se elektricky rozsvítilo v prvních 8 domech. Do týdne pak svítila celá obec. Kolaudace proběhla 19.srpna,
celkový náklad na elektrisaci činil 140 000 Kč.
Jak bylo poznamenáno roku 1971 v inventární knize obecního majetku, mělo elektrické vedení z roku 1927 délku
1,5 km, síla drátu byla 5 mm, veřejné osvětlení mělo 10 sloupů, 7 konzolí a 14 světel (žárovek).
20.srpna 1927 byly v širší debatě zastupitelů obce probrány stížnosti proti placení záloh na elektrické světlo.
Starosta byl zplnomocněn sehnat si legitimaci, zúčastnit se valné hromady elektrárenského svazu a tam přednést
stížnosti.
22.září 1927 se zastupitelé obce usnesli, že se při tmavých večerech bude svítit do 9 hodin večer a při zábavách do
ukončení zábavy.
Při jednání o rozpočtu na rok 1928 vyvstala otázka, jak se zachovat k majitelům novostaveb, které nemají
elektrickou přípojku. V rozpočtu pro to není žádná položka. – Na návrh Karla Štolce (čp. 23) usneseno, nedávat do
rozpočtu zatím nic a vyptat se úřadů, zdali by bylo obci povoleno vybírat poplatek, který by si určila.
22.10.1929 schválilo zastupitelstvo obce návrh p. Karla Štolce, aby každý byl povinen platit přirážku na elektrisační
zařízení.
V říjnu roku 1929 oznamuje na vedení obce pan Václav Doležal4), obuvník ze Spomyšle, že si nechal udělat od
firmy pana Karla Hybnera z Mělníka elektrickou přípojku a požaduje, aby mu ji obec zaplatila. Zdůvodňuje to tím, že je
poplatníkem v obci a v době, kdy se obec elektrifikovala, v domku nebydlel.
24.10.1929 mu píše starosta V. Švec odpověď:
Osvětlení a elektrifikace Spomyšle - příloha Spomyšelských aktualit č. 1/2009
- VI -
Obecní zastupitelstvo se ve své schůzi dne 23.října usneslo ve Vaší záležitosti takto:
Vaši žádost ob.zastupitelstvo zamítlo, ježto stává usnesení, že kdo ve starých domcích elektřinu sobě nezařídil, pozbývá
práva na pozdější přípojku od obce. Vy jste koupil domek se všemi právy a povinnostmi a proto sobě musíte přípojku
zaplatit sám.
Elektrárenský svaz okresů středočeských zaslal 25.listopadu 1929 rozpočet na rozšíření sekundérní elektrické sítě.
Náklad bude asi 12 000 Kč, z poloviny ho bude hradit obec, z poloviny Svaz. Na instalaci veřejného osvětlení a vnitřní i
venkovní domovní Svaz nepřispívá. Na veřejném osvětlení bude třeba asi 1500 Kč. Odhad na přípojky byl proveden
tak, že počítali 8 přípojek světelných po 650 Kč, 4 přípojky kombinované (pro motor i světlo) po 1200 Kč.
3.prosince 1929 při schvalování návrhu obecního rozpočtu na rok 1930 bylo konstatováno, že mimořádná potřeba
20 000 Kč na stavbu elektrické sítě v nové čtvrti (pozn.: rozuměj Podfuk a Lipovou ulici) bude hrazena půjčkou, takže
se celkový schodek obce jeví jako částka 9289,20 Kč. Schodek bude uhrazen 200% přirážkou ke všem obecním přímým
daním a 86% přirážkou k dani činžovní. Zadání přístavby přípojky elektrické sítě v nově vystavené čtvrti včetně dvou
světel bude zadáno Elektrárenskému svazu.
19.prosince 1929 píše Elektrárenský svaz z Prahy do obce, že zadal rozšíření rozvodné el.sítě a domovních přípojek
ve Spomyšli firmě „Boleslava“, která právě provádí stavbu sek.sítě ve Dřínově, okr. Kralupy.
Dne 29.ledna 1930 se zastupitelstvo obce rozhodlo, aby úvěr ve výši 20 000 Kč na dostavbu elektrické sítě v nové
čtvrti byl opatřen výpůjčkou u Rolnické záložny v Roudnici.
Ihned následující den podepsal Václav Švec jako starosta obce vyhlášku, která pak visela na veřejné tabuli od
30.ledna do 15.února 1930. V ní stálo, že obecní zastupitelstvo se na své schůzi 29.ledna 1930 usneslo uzavřít půjčku
20 000 Kč u Rolnické záložny v Roudnici n.L. Půjčky chce použít na postavení elektrické sítě v nově vzniklé čtvrti3).
Poplatníci se vyzývají k podání námitek. – Proti znění vyhlášky nebyla podána žádná námitka.
18.dubna 1930 zaslal Koncessovaný závod elektrotechnický Karel Hybner na Mělníce na Obecní úřad Spomyšl účet na
357,60 Kč za el. přípojku u pana Jedličky, čp. 109.
27.května 1930: Podnik „Boleslava“ ze Staré Boleslavi zaslal do obce účet za rozšíření elektrovodné sítě v obci. Účet
zněl na částku 12 264,70 Kč. Kolaudace stavby proběhla dne 20.května 1930.
Sedmého října 1930 uděluje Zemský úřad v Praze Elektrárenskému svazu okresů středočeských s.r.o. povolení
k provozu ve věci „Elektrovodná odbočka pro firmu Zapotil ve Vraňanech a pro obec Daminěves“.
17.března roku 1932 přišla na obec žádost Elektrárenského svazu o plnou moc ke zvýšení podílu obce Spomyšle ze
13 000 na 55 000 Kč. Svaz požádal obec o vyslání zplnomocněnce dne 2.dubna t.r. nebo plnou moc pro ředitele ing.
Klímu pro zapsání vkladu obce do obchodního rejstříku. Zastupitelé se rozhodli zaslat plnou moc ing. Klímovi.
Dvacátého března 1933 způsobil velký vítr, vichřice a bouřka s kroupami značné hmotné škody na majetku obce i
soukromníků. Odneslo to také telegrafní a elektrické vedení, které mělo poražené sloupy a přetrhané dráty.
13.května 1933 se na schůzi zastupitelstva obce projednávala žádost p. Františka Kopeckého o
zřízení elektrické přípojky do jeho domu. Žádost byla odložena na pozdější dobu, protože rozpočet obce
pro rok 1933 byl již vypracován. Podobně se zastupitelé obce zachovali i v případě žádosti pana
Antonína Kacerovského, o které jednali 16.ledna 1936. Nepostavili se proti připojení sítě na jeho
novostavbu, ale sdělili mu, že vyhoví, až bude mít obec potřebný obnos k dispozici.
K žádosti p. Oldřicha Dobruského6) o příspěvek na elektrickou přípojku se zastupitelstvo dne
26.června 1937 dohodlo, že přispěje částkou 100 Kč z příštího rozpočtu.
18.března 1938 vydává Zemský úřad v Praze výměr na akci „Stavba elektrovodu MiřejoviceMělník“. Stavbu, při níž má vzniknout dálkové vedení o napětí 2 x 22000 V na trase z Miřejovic do Mělníka,
s odbočkami do Mlčechvost a Spomyšle, s provozním telefonem a příslušnými transformačními stanicemi, svým
rozhodnutím schválil.
Ve druhé světové válce byl petrolej, v té době stále ještě velmi potřebná hořlavina pro svícení nejen
v domácnostech, ale někde i v hospodářských staveních, vydáván pouze na poukazy, které byly do obce doručovány ze
zásobovacího oddělení Okresního úřadu v Roudnici vždy na měsíc.
Tak např. zhruba uprostřed války jsou obce velmi často bombardovány různými pokyny, doporučeními i příkazy a
zákazy, mezi nimiž se objevují pokyny o úpravách obhospodařování petroleje. Jen v průběhu půldruhého měsíce, mezi
26.říjnem a 7.prosincem 1942 zasílá Okresní úřad v Roudnici tyto pokyny 3x.
Mezitím zasílá 25.listopadu obec okresnímu hejtmanovi hlášení o realizaci nové úpravy hospodaření petrolejem a
hlásí, že v obci je v té době 53 hlášených na příděl a 22 dodatečných na poukazy. Následující den doručil osobně obecní
starosta Václav Turek čp. 4 na Okresní úřad 52 ks přihlášek na petrolej a 2 kusy pro místní obchodníky, jimiž byli
„Točín“ a „Svépomoc“.
Druhého ledna 1943 přichází z Roudnice do obce směrnice o obhospodařování petroleje pro státní účely.
18.ledna 1943 Okresní úřad obci Spomyšl stanovuje množství petroleje k odebrání – jedná se o zásilku 10 poukázek
na ½ litru a 15 poukázek na 1 litr. O měsíc později obec hlásí do Roudnice vyúčtování přiděleného petroleje a současně
žádá o zvýšení množství na březen 1943 na 25 l. Požadavku bylo vyhověno a obec dostává 12.března 1943 25 lístků po
1 litru petroleje.
Koncem července žádá obec o příděl petroleje na srpen 1943 – zasílá celkem 42 přihlášky. Dne 4.srpna 1943 došlo
36 poukazů na celkových 18 litrů.
Tímto způsobem se postupovalo i v dalších měsících války: obec vždy požádala o příděl petroleje a současně se
žádostí odesílala do Roudnice vyúčtování za měsíc předchozí. Počet obyvatel, kteří petrolej potřebovali, stále mírně
Osvětlení a elektrifikace Spomyšle - příloha Spomyšelských aktualit č. 1/2009
- VII -
kolísal, v červnu 1944 došlo do obce požadovaných 57 lístků na petrolej, všechny po ½ litru, tedy celkem 28 ½ litru,
v červenci ale obec žádá jen 20 litrů petroleje na srpen a dostává 17 litrů (34 lístky po ½ litru).
V červnu 1944 se již musí hodně šetřit elektřinou – ostatně šetřit bylo třeba po celou dobu války. Rovněž fronta se
z východu blížila, jak Němci ustupovali z okupovaných území. Okresní úřad v Roudnici zasílá v té době do obcí přípis
ohledně zajištění zásobování elektřinou a ochraně transformátorů proti střepinám.
Obec byla akcionářem Středočeských elektráren v Praze a proto dostává v prosinci na účet 1360 K jako vyplacenou
dividendu.
Nepříznivá situace kolem petroleje pokračuje i po druhé světové válce. V té tobě již hodně lidí svítilo elektřinou, ale
petrolej byl přesto potřeba.
8.září 1945 zasílá ONV Roudnice kontingent petroleje – 21 litr. 26.září k tomu ONV přidává obci odběrové
oprávnění na dalších 10,5 litru petroleje k odběru v září 1945.
8.11.1945 dostala obec příděl 4,5 litru petroleje na listopad 1945.
22.listopadu 1945 došlo do obce 20 ks oprávnění pro odběr petroleje v listopadu 1945, celkem na 41 litr. Je
zajímavé, že ještě poslední listopadový den poslal ONV ještě 10 kusů na celkem 5,5 litru petroleje k odběru v listopadu.
Koncem ledna 1946 posílá ONV v Roudnici do obce kontingent petroleje, který zní na 5 litrů. Obec potvrzuje výši
kontingentu a vrací potvrzenku.
22.02.1946 zasílá ONV stanovení kontingentu petroleje pro únor 1946.
25.02.1946 ONV zasílá kontingent petroleje pro normální spotřebu na únor 1946: 30,5 litru.
Ani používání elektřiny neusnulo. Josef Uher z Vraňan (pozn.: „Vransko“, dnes součást Spomyšle) žádá 12.prosince
1942 o svolení připojit se na elektrickou síť ve Spomyšli. Hned týž den činí obec Spomyšl dotaz na Středočeské
elektrárny Praha II., Dittrichova 21, zda je to možné? O Silvestra dostává obec odpověď, že vše má vyřídit sama.
Prvního února 1943 posílá obec Spomyšl Josefu Uhrovi vyřízení žádosti o připojení na rozvodnou síť ve Spomyšli.
Zároveň obec vyzývá ostatní občany, aby se přihlásili o připojení na el.síť obce.
Výzva nezůstala nevyslyšena, protože již 15.února zaplatil Jaroslav Šimral na obci 400 K za připojení na el. síť
obce.
Po válce, koncem září 1945, zasílá obec Elektrárně Miřejovice výtah z plánku na elektrická světla v obci. Sedmého
října téhož roku dodala Elektrárna Miřejovice materiál na 5 obecních veřejných světel zdarma.
22.prosince 1945 sděluje obec Elektrárně Miřejovice, že obecní veřejné světlo je zavedeno.
Když po roce 1948 dopisuje kronikář zápisy do obecní kroniky, uvádí, že bylo opětně
zavedeno veřejné osvětlení, které okupanti úplně zničili.
5.června 1954 je na schůzi rady MNV oznámeno, že bylo zakoupeno 80 ks žárovek na veřejné
osvětlení a 20 ochranných skel a že byla projednána výměna žárovek na veř.osvětlení, kterou
provede Josef Dobruský.
11.června 1954 bylo na schůzi MNV dohodnuto, že při výměně žárovek veřejného osvětlení
pomůže s. Dobruskému s. Josef Šrytr.
O dva roky později, 22.července 1955, bylo na schůzi MNV usneseno nahlásit nutnou opravu veřejného osvětlení
v obci, které je v dezolátním stavu.
7.října téhož roku bylo na veřejném zasedání MNV rozhodnuto, aby veřejné osvětlení udržoval v pořádku s. Šourek
za roční poplatek 250 Kčs.
V červnu 1956 byl na chůzi MNV projednáván přípis ministerstva energetiky ze dne 16.6.1956 a bylo rozhodnuto
vyslat ss. Šafaříka Václava a Hrušku Josefa na jednání dne 28.6.1956 v Kralupech n.Vlt. ohledně předběžného výběru
místa pro staveniště rozvodny 400 kV. Mají povolení plně rozhodovat za obec.
10.prosince 1956 se konalo veřejné zasedání MNV v dětském útulku a v diskuzi bylo upozorněno na uhnilý sloup
el.vedení u prodejny Jednota
30.března 1957 oznamují Ústecké energetické rozvodné závody n.p. Litoměřice do obce, že dnem 10.dubna zahájí
práce na rekonstrukci sekunderní sítě. Žádají o vyhlášení akce obyvatelům, protože půjde o výměnu mnoha vadných
podpěrných bodů a s tím související možná demontáž a zazdění nových konsol.
2.května 1957 objednává MNV Spomyšl u OKS – Energ.rozvod.závody n.p. Litoměřice výměnu vodičů veřejného
osvětlení.
Třicet let po zavedení elektřiny v obci žádá 20.května 1957 pan Josef Rybák Energetické závody n.p. OKS Litoměřice
o zavedení elektrického proudu do svého domu čp. 70 s podotknutím, že v jeho domě dosud nikdy nebyl zaveden el.
proud jak světelný, tak ani motorový. MNV žádost doporučil ke kladnému vyřízení.
9.června 1957 píše zdejší MNV dopis na Energetické závody OKS Litoměřice a děkuje za opravu a rekonstrukci
sekunderní sítě v obci. Také děkuje partě s. Krále za zavedení čtyřvodiče k obci Jeviněves. Parta to provedla nad
stanovený plán a z ušetřeného materiálu. Současně natáhla vodiče na veřejné osvětlení v obci.
Následující den rada MNV znění pochvalného dopisu schválila a také rozhodla, že v obci rozšíří veřejné osvětlení o
1 světlo – na usedlost pana Jaroslava Boreckého.
22.října 1957 bylo na schůzi MNV rozhodnuto, aby veřejné osvětlení a místní rozhlas, jejichž zařízení bylo sejmuto
ze sloupů při rekonstrukci sekundérní sítě v obci, uvedli zpět do pořádku ss. Šourek a Jan Zuska. Celkem na tom
odpracovali 288 hodin, které jim byly proplaceny.
Osvětlení a elektrifikace Spomyšle - příloha Spomyšelských aktualit č. 1/2009
- VIII -
V roce 1961 byly v obci instalovány další dva světelné body a to v ulici K Cihelně a v ulici Lípové. Veřejné
osvětlení pak mělo 18 bodů.
22.12.1961 uvádí zápis Rady MNV, že je třeba najít nového údržbáře na osvětlení, s. Šourek to již nechce dělat.
26.června 1962 zaslalo JZD Budoucnost obci fakturu na 150 Kčs za zhotovení žebříku k opravám svítidel v obci.
V zápisech o jednání Rady MNV ve Spomyšli na podzim roku 1965 se říká, že Rada rozhodla o zakoupení 17 kusů
osvětlovacích těles pro veřejné osvětlení ještě v letošním roce a nahradit tak osvětlovací tělesa stará, již zcela
nevyhovující. Také rozhodla, aby údržbářem veř.osvětlení byl od 1.10.1965 s. Josef Černý. Ale již 30.11. se Rada
dověděla, že dosavadní údržbář s. Černý odmítl práci dělat pro nedostatek volného času.
V březnu 1966 rada MNV jedná s p. Jiřím Srbou o údržbě veřejného osvětlení. V říjnu téhož roku Rada rozhodla o
výši odměny pro s. Frant. Šafaříka ve výši 400 Kčs s podmínkou, že dobrý stav veřejného osvětlení bude udržovat do
konce roku 1966.
Zápis v obecní kronice z června 1967 přináší zprávu, že opravy a údržbu veřejného osvětlení bude provádět s. Černý
Josef (čp. 25). Ze smlouvy o údržbě veřejného osvětlení v obci, kterou uzavřel MNV se s. Černým až ke dni 1.listopadu
1967, vyplývá, že do jeho činnosti byla zahrnuta výměna žárovek, menší opravy na vedení a osvětlovacích tělesech a
seřizování automatu. Dále se MNV zavázalo, že bude Josefu Černému zadávat veškeré elektrikářské práce, které bude
zajišťovat MNV. Za práci bude jmenovaný dostávat 600 Kčs ročně.
14.března 1969 vydal Odbor výstavby a energetiky ONV Mělník rozhodnutí o přípustnosti stavby
elektrorozvodného zařízení, primární přípojky VN 22 kV, zděné trafostanice TS do 630 kVA a vedení nn pro JZD Nová
Ves, hospodářství Spomyšl.
29.dubna 1969 oznámil Radě MNV s Černý Josef, že nebude dále opravy osvětlení v obci provádět. Finanční
odměnu za I.Q.1969 si již vyzvedl.
Abychom si alespoň zčásti přiblížili akci, která ve svém konečném důsledku znamenala výměnu žárovek za
úspornější výbojky, zaznamenávám několik dostupných údajů.
Poslední říjnový den 1969 proběhlo plenární zasedání MNV, které schválilo částku 30 tisíc Kčs na generální opravu
veř.osvětlení včetně instalace nových výbojkových osvětlovacích těles.
1.listopadu 1969 objednává MNV ve Spomyšli jménem tajemníka MNV Karla Srby a předsedy MNV Václava
Šafaříka u Středočeských energetických závodů n.p. v Praze nová výbojková svítidla. Konkrétně šlo o 10 ks svítidel
z dovozu (2 x 250W), navíc bylo objednáno 30 ks výbojek (taktéž z dovozu, 250 W). Ve zdůvodnění stojí, že materiál
je třeba k realizaci nového elektrického osvětlení v obci, které je prováděno MNV v akci Z a je vyslovena prosba o
účtování bez daně z obratu.
Odpověď pravděpodobně zněla v tom smyslu, aby se MNV obrátil se svou žádostí o dodání svítidel do Kralup n.Vlt.
a proto je dne 17.11. odeslán dopis adresovaný na Středočeské energetické závody n.p. OKZ Kralupy n.Vlt. Současně
odchází do Kralup dopis s žádostí o povolení k instalaci 10 výbojkových svítidel na betonových
sloupech v obci. Ještě týž den byl odeslán dopis na ONV v Mělníku, odbor MP a služeb ONV
s žádostí o finanční podporu – zaplacení výbojkových svítidel. Žádost je odůvodněna tím, že obec
nemá finanční krytí na zaplacení faktury znějící na částku 14.207,- Kč a podotýká se, že celá akce
bude mít náklady ve výši 22.000,- Kčs.
Na základě přípisu SKNV v Praze schválila finanční komise ONV v Mělníku požadované
navýšení rozpočtu o 20.000,- Kčs s tím, že částka je určena na rekonstrukci veřejného osvětlení
v obci. Dopis s touto informací je datován 4.prosince 1969.
Ze SEZ n.p. v Kralupech došel 8.prosince dopis, že nemají námitek proti výměně výbojkových
těles za původní žárovková a rovněž nemají námitek proti umístění těles na jejich podpěrné body,
pokud jsou betonové. Na dřevěné sloupy nelze výbojková tělesa umísťovat.
V následujících dnech byla tělesa přivezena a 17.prosince píše předseda MNV Václav Šafařík objednávku opravy
veřejného osvětlení pro OSP n.p. Mělník se sídlem v Kralupech n.Vlt.
28.12.1969 objednává MNV – a opět musí jít žádost přes Prahu! – 10 kusů kompletních pojistek (spodky, doteky,
vložky a hlavice) a 1 spínač z dovozu 3 pol./380V. Opět je připsána nezbytná poznámka o účtování bez daně z obratu,
protože se rekonstrukce osvětlení provádí v rámci akce Z.
Za rok 1969 se spotřebovalo na veřejné osvětlení 11000 kW. Osvětlení mělo 13 světelných bodů a délku 1200 m.
18.ledna 1970 podepisuje předseda MNV Šafařík další objednávku, tentokrát adresovanou na Elektroodbyt n.p.
sklad Lužec n.Vlt. Objednává 30 m kabelu 3x2,5 na veřejné osvětlení.
Obecní kronika zaznamenává, že v obci se dne 23.ledna 1970 rozsvítilo nové výbojkové osvětlení a náklady 20 000
Kčs hradil ONV Mělník.
V únoru 1970 Rada MNV konstatuje, že veřejné osvětlení je zajištěno a k úplnému dokončení schází pouze v letním
období instalovat 1 světlo u Nickových čp. 125 (realizace proběhla) a zajistit přemístění světla u Šourkových čp. 54 na
betonový nebo železný stožár.
Pak se ještě sporadicky v kronice a jiných dostupných materiálech zmiňují nákupy elektromateriálu s tím, že jsou
určeny pro opravy veřejného osvětlení v obci. Je tomu tak například 22.6.1971, kdy se Rada MNV usnáší, aby byla
zajištěna světla - jeden kus do Chaloupek, druhý kus na nový stožár u Šourkových - a také jeden stožár, který má být
postaven u Nickových. Dodatečně se také Rada rozhodla, že bude zakoupen sloup se světlem do Chaloupek. Celkem
bylo v roce 1971 veřejné osvětlení v obci doplněno dalšími 4 osvětlovacími tělesy a bylo také instalováno několik
Osvětlení a elektrifikace Spomyšle - příloha Spomyšelských aktualit č. 1/2009
- IX -
nových sloupů el. vedení. Dne 10.srpna 1971 (Rada MNV ve Spomyšli objednává u n.p. Kaučuk v Kralupech n.Vlt.
jeden jednopólový jistič 25 W) nebo 18.října 1972, kdy Rada MNV objednala dalších 30 m kabelu 3x2,5 u
Elektroodbytu n.p. sklad Lužec n.Vlt. nebo dne 27.srpna 1975, kdy si MNV ve Spomyšli objednal u Technických
služeb n.p. Kralupy n.Vlt. jedno osvětlovací těleso potřebné k realizaci veřejného osvětlení v naší obci“.
V listopadu 1971 platí obec za opravu veřejného osvětlení 120 Kčs Elektrorozvodným závodům Nelahozeves. V té
době se obec rozhodla schválit a potvrdit žádost pana Antonína Plicky o vybudování přípojky el. proudu do čp. 55
("Cihelna"). Bylo to jediné místo v obci, kam dosud nebyla zavedena elektřina. Stavba je umístěna několik set metrů od
ostatní bytové zástavby a tak by přivedení el. proudu stálo větší peníze a těch asi nebylo nikdy dost. Až 25.ledna 1977
došlo na cestě „k cihelně“ k vyměřování trasy pro položení kabelu. „Cihelna“ si tedy počkala na elektřinu přesně
půlstoletí od zavedení elektřiny v obci.
19.února 1972 jel na kluzké silnici ve směru od Mělníka řidič nákladního auta, dostal smyk a narazil do sloupu
elektrického vedení u čp. 11.
V březnu 1972 bylo vedením obce rozhodnuto rozšířit počet výbojkových těles
veřejného osvětlení o dalších pět kusů. K realizaci došlo počátkem listopadu téhož roku.
O tři roky později, v březnu 1975, rozhodla Rada MNV, že se musí napsat dopis na
ČSAD Mělník ohledně nahrazení škody způsobené autohavárií na veřejném osvětlení v obci
(zničeno osvětlovací těleso včetně žárovek). Dopis byl odeslán, obec požadovala uhradit
částku 2920 Kčs.
Další osvětlovací těleso osazené výbojkou bylo instalováno v prosinci 1975. Koncem
ledna 1976 byl přehodnocen obecní závazek na rok 1976 a doplněn také o montáž jednoho
kusu výbojkového osvětlení u hřiště.
Došlo také na nařízené šetření elektrickou energií. Československý stát měl v té době energie nedostatek. Zdejší
Rada MNV rozhodla seřídit dobu svícení v obci na minimální dobu.
V roce 1978 začala v katastru obce u strážního domku (u Hofmanových) výstavba měnírny el. proudu pro
elektrifikaci železniční tratě Praha-Děčín. Stavbu prováděly Severozápadní dráhy Praha.
Rada MNV v červnu 1978 rozhodla, aby byly objednány a instalovány 2 kusy výbojkových svítidel. - Koncem
listopadu téhož roku své rozhodnutí změnila na pravý opak: neprovádět plánovanou montáž 2 výbojkových těles, jak
bylo uvedeno v obecním závazku, a všechna stávající žárovková tělesa opatřit pouze jednou žárovkou. Muselo se šetřit,
nebyl dostatek el.energie.
Tatáž situace nastává i v průběhu následujícího roku 1979: byla zajištěna 2 osvětlovací tělesa, ale vzhledem k
úsporným opatřením bylo rozhodnuto instalovat je až příští rok. Tento rok byl instalován nový spínací automat.
Dvacátého dubna roku 1980 byla v 8 hodin velká chumelenice a foukající vítr poškodil elektrické vedení (obec byla
3 dny bez el.proudu).
V říjnu 1980 byl Radou MNV projednán a zaslán požadavek na "Ředitelství elektrorozvodných závodů v Kralupech
n. Vlt." na urychlenou renovaci místního transformátoru a jeho zařízení v důsledku častého vypadávání proudu v naší
obci.
Při plenárním zasedání MNV bylo 31.10.1980 občanům sděleno, že v plánu na další období je m.j. také rozšíření
veřejného osvětlení o 1 těleso u hřiště a 1 těleso u bytové jednotky na návsi.
V únoru 1981 došla do obce faktura na 2700 Kčs - tolik obec platila za odběr elektřiny ve II.pololetí předchozího
roku. V průběhu roku se opět projednávala úsporná opatření v šetření s el.proudem pro veřejné osvětlení, oprava
osvětlení byla zajištěna u MO-ČSPO a koncem roku pak byly na "schůzovním stole" nedostatky ve veřejném osvětlení
v obci a z toho plynoucí nutné opravy, hlavně kvůli chybějícím drátům.
V roce 1982 byla v obci provedena modernizace veřejného elektrického osvětlení (bylo zabudováno 5 ks
osvětlovacích těles a provedena výměna části el. vedení). V tomtéž roce schválila Rada MNV zakoupení 2 ks rozvaděče
RV-1 pro veřejné osvětlení (v té době patřila pod MNV Spomyšl také obec Jeviněves, proto
nákup dvou rozvaděčů). Středočeskými elektrorozvodnými závody Praha byla do dětského útulku
povolena akumulační kamna.
Kronika obce se ve svých záznamech z roku 1984 zmiňuje o tom, že veřejné osvětlení udržují
v obci členové PO (požární ochrany). Ti také v tomto roce uspořádali brigádu a začali budovat u
Požární zbrojnice základnu sloužící pro rozvod veřejného osvětlení v obci. Ve vyhodnocení
celoobecního závazku na rok 1984 se píše ve smyslu: renovace osvětlení nebyla provedena,
materiál je zajištěn a akce se provede příští rok.
V únoru 1985 zaslal ONV-odbor výstavby limit spotřeby elektrické energie pro veřejné osvětlení v obci na rok 1985
a stanovil spotřebu 17000 kWh. Rada MNV se rozhodla o pravidelném měsíčním provádění kontroly spotřeby. Členové
MO-PO dokončili instalaci rozvaděče elektrického osvětlení v obci.
V průběhu roku 1986 nedošlo ze strany Elektrorozvodných závodů k zapojení el.rozvaděče. Proto se v celoobecním
závazku na rok 1987 objevuje odstavec - zajistit zapojení el.rozvaděče veř. osvětlení ve Spomyšli.
V červnu roku 1991 došlo k rozšíření veřejného osvětlení u hlavní silnice nákladem 10 000 Kčs).
V lednu 1994 se prohnala obcí větrná smršť, která v obci zničila majetek některých občanů a organizací. Kromě
jiného také strhla el. vedení a osvětlení na návsi.
V květnu roku 1999 byl natřen transformátor proudu v obci.
14.srpna 2003 došlo následkem prudkých poryvů větru k déletrvajícímu výpadku el. proudu v obci. Obec byla bez
elektřiny asi od 1730 do 23 hodin.
Osvětlení a elektrifikace Spomyšle - příloha Spomyšelských aktualit č. 1/2009
- X -
V listopadu 2004 byly do předem vykopaných jam postaveny a zabetonovány nové betonové sloupy pro rozvod
elektřiny. Jednalo se o sloupy umístěné při bývalé státní silnici I/16 vedoucí obcí. Původní dřevěné a některé betonové
sloupy již byly v dezolátním stavu a hrozilo jejich zřícení.
V průběhu měsíců května, června a července roku 2005 byla několikrát přerušena dodávka elektrického proudu,
většinou se týkala návsi, Bosny a domků podle silnice k Jeviněvsi, obě červencová celodenní přerušení dodávky proudu
se týkala celé obce. V době odstávek byly na nové betonové sloupy podél komunikací upevňovány nové kabely, nikoliv
tedy jednotlivé neizolované vodiče.
V obci i v následujících měsících roku 2005 pokračovalo poměrně časté a většinou mnohahodinové vypínání
elektrického proudu, které platilo někdy pouze pro některé části obce (pravá strana Bosny a část návsi), většinou však
pro obec celou. Středočeská energetická, a.s., uváděla jako důvod pro odstavování dodávky elektřiny provádění
plánovaných prací na elektrickém zařízení v nezbytně nutném rozsahu.
Dne 24.března 2006 ve 12,10 h. se na bývalé silnici I/16 stala nehoda. Řidič nákladního automobilu MAN
(nakladače) vyrazil na silnici se zdviženou hydraulickou rukou jeřábu. Ruka nakladače zpřetrhala elektrické vedení
nejdříve nad silnicí u zahrady čp. 34 a pak i u transformátoru. Následkem toho byl zničen nízkonapěťový traforozvaděč,
utrhány přívodní kabely, ulomen betonový sloup, vytrhány svorníky a poškozen kotvící materiál, čímř vznikla majiteli
škoda cca 300 000 Kč. Naší obci bylo při této dopravní nehodě poškozeno svítidlo veřejného osvětlení a škoda byla
odhadnuta na 10 000 Kč. Dodávku elektrického proudu do obce se podařilo obnovit asi v půl šesté odpoledne téhož dne.
Opravy poničeného majetku pokračovaly ještě počátkem dubna, kdy bylo opravováno el.vedení v obci a z toho důvodu
byl uzavřen obchod Smíšenka, neúřadovalo se ani na obecním úřadě, ani na poště. V průběhu oprav byly mimo jiné
vyměněny oba dva nakloněné betonové sloupy (v zahradě domu čp. 34 a naproti přes silnici na rohu Lipové ulice) a
přeražený sloup u transformátoru.
- 24.03.2006 - celkový pohled na místo nehody (přetržené el. vedení mezi stožárem a transformátorem)
- přeražený betonový sloup -
V noci, přesněji ve 4 hodiny ráno dne 6.5.2006, se stala v obci dopravní nehoda, při níž řidič osobního auta narazil
do železného sloupu veřejného elektrického osvětlení s instalovaným aparátem místního rozhlasu před domem čp. 59 v
Bosně. Řidič sjel z bývalé silnice I/16, úplně zrušil automobil, sloup napůl vylomil ze země a rozbil světlo (škoda 5 tisíc
Kč). Současně poničil podezdívku, sloupky a pletivo ohraničující pozemek u domu (škoda 10 tisíc Kč).
Také v roce 2006 přerušovala Středočeská energetická, a.s. dodávky elektřiny v obci, v září tím byla postižena ulice
K Cihelně, v listopadu ulice Lipová a část ulice Hlavní (Mělnická).
Velká vichřice, která se proháněla nad obcí a kulminovala v nočních hodinách z 18.na 19.ledna 2007, nepřinesla
žádné velké materiální škody na majetku, ale "pouze" krátkodobý, asi padesátiminutový výpadek v dodávce el. proudu
někdy kolem půlnoci.
V pátek 8.června 2007 se před desátou hodinou dopoledne ocitla malá část obce zcela neplánovaně bez elektrického
proudu. Ačkoliv nebyla bouřka ani vítr, upálil se a spadl jeden vodič mezi čp. 120 a čp. 7 a zůstal ležet na zemi. Rovněž
mezi sloupy kolem bývalé samoobsluhy (čp. 139) ležel na její střeše přerušený vodič a na obou sloupech chyběly
izolátory. Naopak, zcela plánovaně byl přerušen el. proud v srpnu 2007 v ulici K Jeviněvsi - opět kvůli plánovaným
opravám el.sítě.
V roce 2007 a 2008 byli majitelé a uživatelé pozemků opakovaně upozorňováni firmou ČEZ na nutnost ořezu nebo
odstranění dřevin ohrožujících bezpečný a spolehlivý provoz elektrického distribučního zařízení.
V současnosti má obec asi 40 světelných těles, většinou umístěných na sloupech el.vedení. Výjimku tvoří osvětlení
Bosny - tam jsou osvětlovací tělesa umístěna na stojanech typických pro městskou zástavbu.
Osvětlení a elektrifikace Spomyšle - příloha Spomyšelských aktualit č. 1/2009
- XI -
V obci jsou kromě betonových sloupů sloužících k rozvodu el.energie, kterých je převážná většina, také ještě sloupy
kovové (těch je jen nepatrný zlomek) a sloupy dřevěné, připevněné na betonové patce. Jeden z dřevěných stojí u
Dolíku, další u čp. 103, na zahradě u čp.73, u čp. 30, dva stojí u bývalé státní silnice poblíže transformátoru, nefunkční
jsou další dva na zahradě za domem čp. 23 a poslední dva, opět zcela zbytečné, "bez drátů", stojí před domem čp. 63 v
Bosně a na křižovatce k obci Jeviněves. Je zajímavé, že tyto dřevěné sloupy jsou ještě v docela zachovalém stavu,
oproti většině sloupů betonových, na nichž je „oloupána“ povrchová slupka a trčí z nich armovací železné dráty.
betonový sloup u Dolíku - listopad 2008
pata dřevěného sloupu u Dolíku - listopad 2008
Vysvětlivky:
1)
2)
3)
4)
5)
6)
Karbid …. chemicky karbid vápníku CaC2 - reaguje velice snadno s vodou, při reakci se vyvíjí teplo a plynný acetylen C2H2,
který pak hoří se vzdušným kyslíkem za vzniku oxidu uhličitého a vody. Acetylenový plamen je velmi jasný. Z 1 kg karbidu
vznikne asi 285 l acetylenu. Acetylen ve směsi se vzduchem (kyslíkem) snadno vybuchuje.
Tehdy se jednalo o čp. 5, které stálo na místě, na němž byla později vystavěna samoobslužná prodejna Jednoty čp. 139.
Novou čtvrtí je myšlena jedna strana ulice Na Podfuku (čp. 98-103) a celá ulice Lipová (čp. 104 – 113). Jedná se o 16 domů,
ale rozpočet je proveden pouze pro 12 přípojek. Pravděpodobně některé domy ještě nebyly dokončeny nebo majitelé odmítli
nechat si elektrickou přípojku instalovat.
Václav Doležal byl v té době majitelem domku čp. 18.
Příjmení Dobrovský se vyskytuje v obecních záznamech velmi často. Jde o zkomolený tvar příjmení Dobruský.
Oldřich Dobruský obýval dům čp. 31 V Chaloupkách.
Prameny:
Obecní kronika, svazek I., II. a III.
Zápisy ze schůzí zastupitelstva z 2.poloviny 19.století aj. (Státní okresní archiv Mělník)
Inventární kniha majetku obce Spomyšl
Zápisy ze schůzí Rady MNV ve Spomyšli z různých období
Hlášení o uzavřených závazcích obce Spomyšl a jejich plnění (1971 - 1987)
Spomyšelské aktuality (ročníky 2003 - 2008)
Internetové stránky:
http://www.bbcc.cz/hist/2001/0810Dymnik/HistOfDymnik.htm,
http://www.muzeumct.cz/expozice/expozice/archiv.php
http://www.odbornecasopisy.cz/index.php?id_document=23159
Poznámka:
Citovaný text je psán kurzívou (skloněným písmem).
Osvětlení a elektrifikace Spomyšle - příloha Spomyšelských aktualit č. 1/2009
- XII -