Komeňáček WEB - Základní škola Ivana Olbrachta Semily

KOMEŇÁČEK
JARO a VELIKONOCE 2011
Tato část školního časopisu obsahuje práce nás, dětí ze školy na Komenského náměstí. Hlavním tématem je
jaro a oslava nejvýznamnějšího křesťanského svátku – Velikonoc. Vzpomněli jsme si také na nejdůležitější
události, které nás potkaly v poslední době. Věříme, že budete s naší tvorbou spokojeni.
Jak prožili prvňáčci svoje první jarní prázdniny
O letošních jarních prázdninách zůstalo ještě dost sněhu, proto hodně dětí jezdilo
lyžovat, nejčastěji s rodiči do Vysokého nad Jizerou. Někdo byl na horách i mimo
republiku, třeba v Tatrách. Ema závodila ve sjezdu a získala dobré umístění. Je fajn,
že jsou na světě babičky. Mnohé děti trávily volný čas právě u nich. Vojta navštívil
s dědečkem a babičkou zámek. Byla tam veliká zima, ale jinak krásně. Ondra se
sestřičkou hráli babičce koncert. V mnoha rodinách nezahálel počítač. Dívky se
vzájemně navštěvovaly, chodilo se plavat, na procházky, hrát tenis. Prokop popsal a
do detailů nakreslil stěhování do nového bytu. Andrejka si dojela pro nové boty až do
Prahy. Na prázdniny asi nebude v nejlepším vzpomínat Leonka, protože měla
neštovice a nemohla jít ven.
Prvňáčci se vrátili do školy po týdnu volna odpočatí. Čeká je ještě hodně práce, ale už
se těší na velké prázdniny v létě.
Jaro
Zima už odhazuje peřinu,
jaro tu bude každou vteřinu.
Déšť umyje zbytky špíny
a probudí udusané hlíny.
Z nich vyskočí travička
a už je tu i první kytička.
A my lidé?
Vytáhneme koloběžky,
nebo budem chodit pěšky.
Naše vlast má spoustu krás,
tak se budem těšit zas.
Jitka Kosáčková, 4.A
Vrána a výr
Dneska zrána vyletěla z okna vrána.
Kroužila nad mraky, prskala na ptáky,
zobala zrní, spadla do trní.
Natrhla si prádlo a neměla žrádlo,
chtěla kousek sýra, volala na výra,
jestli nemá sýra.
Vráno, milá vráno,
kup si zítra ráno kousek sýra u netopýra,
otevírá ráno v šest, koupíš si tam vše, co chceš.
Já se nerad rozděluju, co mám, to si rád sežeru.
A tak milá vrána, otřela nos zrána.
Terezka Jelínková, 3.A
Velikonoční koledování
Přišlo jaro a zvířátka se těšila na Velikonoce. Zajíček pletl pomlázku, slepička barvila vajíčka, kuřátka čistila svými
zobáčky košíček. Všude kolem se rodila mláďátka. V hnízdě vrabčí rodiny se vyklubalo několik vrabčátek a táta
s mámou se měli co ohánět, aby všech pět hladových krků nakrmili.
Mladý beránek s chutí spásal čerstvou jarní travičku. Vybíral si mladé
lístky pampelišek a zvoneček na krku mu stále vesele cinkal.
Přišlo Velikonoční pondělí. Zajíček nesl pomlázku, kuřátka košíček,
beránek jim k tomu cinkal veselou písničku do kroku a všichni kráčeli
k slepičce na koledu:
„Koleda, koleda, slepičko,
dej nám jedno vajíčko.“
Slepička všem dala vajíčko a zajíček za všechny kamarády poděkoval:
„Milá naše slepičko,
děkujem za vajíčko.“
Zvířátka pak šla zvesela domů, kde se o koledu všichni spravedlivě podělili. Za rok půjdou na koledu zase.
Šimon Doležal 2.A
Velikonoční koleda
Já jsem malý koledníček, tetičko,
přišel jsem si pro červené vajíčko.
Pro vajíčko červené,
pro koláček bílý,
jsem-li já vám, má tetičko,
koledníček milý?
A vy taky, roztomilý strejčíčku,
vytáhněte ze svý kapsy grešličku.
Sáhněte do kapsy,
však ji tam máte,
jestli mně ji, můj strejčku dáte?
Jitka Kosáčková, 4.A
Naši druháci vítají jaro
Jarní
Jaro
Krásný první jarní den,
slunce svítí do oken.
Do školičky děti jdou,
vesele si notujou.
Hana Hoskovcová
Když sluníčko začne hřát,
každý ho má rád.
Ať už stará babička
nebo malá holčička.
Nikola Vanická
Sluníčko
Jaro na dvoře
Ráno, ráno, raníčko,
svítí na nás sluníčko.
Už je teplo, zima pryč,
vyrost první petrklíč.
Hana Housová
Jaro ťuká na dveře
a my jsme ještě na dvoře.
Pojď maminko, maminečko,
už je tady zajíček
a má plný košíček.
A čeho ?
No přece krasliček,
od támhletěch slepiček.
Marek Valenta
Jaro
Ptáčci zpívaj, včely bzučí,
na zahradě všechno pučí.
Sluníčko nám jasně svítí,
na louce zas roste kvítí.
Na jaře je krásně,
proto skládám básně.
Jakub Matouš
Oslava jara
Zajíček
Přišlo jaro, to je krása,
zajíček si v lese jásá.
Všichni jsou teď veselí,
vylézají z postelí
Sára Langhammerová
Sláva, hurá, už je jaro,
probudí se vše, co spalo.
Trávo, trávo, travičko,
koukej, svítí sluníčko.
A když zajde za mraky,
nazujem si gumáky.
Lukáš David
Ze slohových prací:
Můj kamarád /práce dětí 3.A/
Můj nejlepší kamarád je Kryštof Skořepa. Bydlí o pár domů dál než já. Seznámil jsem se s ním ve školce.
Je stále trochu opálený, má hnědé vlasy. Velmi často se dokáže naštvat kvůli nějaké hlouposti.
Hraje tenis a chodí se mnou na kroužek k hasičům.
Kamarádím s ním, protože má rád sport jako já.
Radim Skrbek
Můj kamarád se jmenuje Filip Zamastil. Kamarádím s ním, protože dělá skoro stejné věci jako já. Známe se už tři
roky.
Filip má modré oči a hnědé vlasy, je větší než já. Nejvíc hraje na počítači a ven chodí spíš jen když hraje fotbal.
Myslím si, že je dobrý kamarád, protože se na mě nikdy nenaštval. A tak doufám, že mým kamarádem zůstane.
Danek Čech
Moje kamarádka
Jmenuje se Eva Hlavová a seznámily jsme se na letním táboře v Jesenném. Eva je o rok
starší než já. Má dlouhé hnědé vlasy a světlou pleť. Je trochu pihatá a stejně velká jako já.
Myslím, že je to správňácká holka. V oblibě má psy a přímo miluje koně.
Vídáme se málo, ale stejně spolu kamarádíme.
Verča Čechová
Moje nejlepší kamarádka se jmenuje Barča Prchlíková. Kamarádím s ní, protože to byla
tady v Semilech moje první kamarádka. Známe se už od školkyBarča má blonďaté vlasy a zelené oči. Nocí hezké červenočerné brýle, které jí sluší. Hraje
už druhým rokem na housle a docela jí to jde. Je šikovná.
Skoro pokaždé, když jdeme ze školy, mě doprovází domů. Je to moc přátelský člověk.
Kamarádím s ní ráda.
Adélka Zajptová
Co je štěstí?
Ve Slabikáři jsme měli tajenku. Hledané slovo bylo
„ŠTĚSTÍ“. Co je pro nás štěstím?
Děti z 1.A se ale zamýšlely a své názory zapsaly. Pro
většinu dětí je štěstím jejich rodina – mamka, taťka,
sourozenci i prarodiče. Některé si vzpomněly i na
kamarády a domácí mazlíčky. Pro pár „snaživců“ je
štěstím chodit do školy a tam mít dobré známky. Děti
prožívají štěstí i tehdy, když slaví narozeniny a rodiče
jim dovolí pozvat si domů spolužáky. Těší se často na
dovolenou, tam se někteří cítí opravdu báječně. Jeden
žáček dokonce napsal, že pro něho je největším štěstím
to, že jsou doma zdraví, hlavně nejmladší bráška…
Děti popsaly a některé nakreslily své štěstí docela reálně. Pro dospělé je to také námět k zamyšlení …
Kristýnka Petrlíková z 3.B se inspiruje pohádkami Ivana Mládka, ale neopisuje:
Jiná pohádka „O Šípkové Růžence“
Žili kdysi jedna královna s králem. Královna porodila dceru Růženku.
Růžence bylo právě pár dní, když ji unesl agent James Bond. Po patnácti letech si dívka hrála s agentem na
schovávanou a narazila na zlou manželku agenta Jamese. Ta jí podala růži, ale James si toho všiml. Ne však v pravou
chvíli. Růženka se píchla o trn a usnula, nejspíš na sto let. Agent byl velmi chytrý. Všechno promyslel, zlíbal Růženku
a ona se probudila.
Zlou manželku okamžitě vyhodili z domu. Stala se z ní bezdomovkyně a James s Růženkou spolu žijí dosud.
Moderní pohádka „O perníkové chaloupce a Velikonocích“
Blížily se Velikonoce a Jeníček si pletl pomlázku. Mařenka si preventivně přivázala na zadní část těla polštářek,
protože měla strach, že ji Jeníček vyplatí.
Děti se vypravily do lesa a ztratily se. Babka z perníkové chaloupky měla na ně dlouho spadeno a těšila se, že je
tentokrát dostane. Nastartovala motorku a vyrazila za nimi rychlostí 180 km/h. Děti ale nebyly hloupé a jako vždy
měly s sebou skateboard s turbem a mobil s navigací. Uháněly pryč z lesa.. Babka se naštvala a vyškubla Mařence
několik vlasů. Jeníčka to dopálilo a zavolal na babu policii. Ta přijela docela rychle. Babka byla zatčena, zaplatila
pokutu za rychlou jízdu a nařčena z ničení přírody.
Děti se vrátily domů. Mařenka pozapomněla na Velikonoce a vyndala si z kalhot polštářek. Jeníček ji lehce vyšlehal.
Vtom se objevila babka. Kluk se do ní pustil a mydlil ji tak, že babka raděj zmizela do lesa..
Tak prožili Jeníček a Mařenka Velikonoce.
Znojemský zámek
Zlá Zuzana ze zlosti začarovala znojemský zámek. Zaklínadlo způsobilo zahřmění, zablýsknutí. Zámek začal zarůstat
zvonky, zimolezem. Začas zámek zvenčí zoufale zchátral.
Zjara zabloudil za zámek zahradník Zdeněk. Zachraňoval zde zaběhlého zajíce. Zdaleka zahlédl zpustošený zámek.
Zkušený zahradník začal zanedbaný zámek zachraňovat. Zavolal zahradníky, zámečníky, zedníky. Ze začátku zručně
zpevňovali zbořené zdi, zdobili zábradlí. Zrezavělé zámky zanedlouho zase zářily. Zámeckou zahradu zryli, zatravnili,
zasadili zelenou
zeleninou. Zámek zase zrůžověl. Zručný Zdeněk zámek zdokonaloval.Zuzanino zrcadlo
zajiskřilo. Zuzana zděšeně zakřičela. Zhlédla zářící zámek, zbledla zlostí. Zkameněla.
Jitka Kosáčková, 4.A
Vyjmenovaná slova tak trochu jinak
Byl jeden syn a byl moc sytý. Nasytil se sýrem, který byl syrový. A protože bylo venku sychravo, jeho prádlo
nemohlo usychat. Šel ho ven sundat, aby celé nepromoklo. V tom uviděl sýkorky, tak jim nasypal do krmítka
semínka. Doma měl sysla, který dělal neobyčejný povyk, a proto mu také nasypal krmení. Potom už sysel povyk
nedělal.
Káťa Sokhanová, 3.A
Lovci mamutů
Paní učitelka nám vybrala ke společné četbě ve škole
knížku Lovci mamutů. Zpočátku se nám zdálo, že je
nemožné přečíst tak silnou knihu za pár měsíců, ale brzy
jsme se do ní jaksepatří zakousli. A stálo to za to. Knížka
byla velmi zajímavá. Popisovala, jak žili naši
předchůdci. Líbili se nám hlavní dětští hrdinové Kopčem
a Veverčák. Jejich život byl zcela jiný než náš.Nakonec
jsme všichni uznali, že se máme mnohem lépe než oni a
neměnili bychom s nimi. Ani naši kluci dychtiví po
dobrodružství.
Alena Marková, 4.A
Ze života školy
Ve 3.B proběhla anketa na téma „Jak se máme a nemáme chovat ke spolužákům a ve škole.“ Toto jsou názory
některých žáků…..
• Musíme být na sebe hodní, neprat se, nekřičet na sebe, nebýt vulgární, pomáhat si…. /Žanda/
• Když spolužák něco neví, pomoci mu. Nebouchat holky, sprostě nadávat. Nestrkat se, neběhat po chodbách,
poslouchat paní učitelku, neskákat jí do řeči nebo když s někým mluví. Nevyrušovat o hodině. /Otík/
• Pomáhat si, být na sebe hodní, ohleduplní, nenadávat si, snažit se vyjít vstříc, nekřičet na sebe, neotravovat
spolužáky, neprat se s nimi, nehádat se, nebýt na sebe zlí… /Eliška/
Karneval
V neděli 6. 3. 2011 ve 14 hodin se celá aula gymnázia roztančila v rytmu makarény, ptáčka, mašinky a ostatních
dětských písniček. Začal totiž KARNEVAL.
Dětskou muziku, která byla pokračováním dopoledního masopustu v muzeu, pořádala ZŠ I. Olbrachta ve spolupráci
s Radou rodičů. Přišla spousta krásných masek. Nikdo ani neví, kolik jich přesně bylo. Sešlo se nám tam celé peklo,
přiletělo hejno čarodějnic a všechny pobavili krásně barevní klauni. Překvapující bylo, že veselit se přišly i dvě
jeptišky.
Po celou dobu se o hudbu v sále starali zcela nezištně manželé Farští. Písničky vybírali opravdu dobře, ani jednou se
nestalo, že by se na nějakou skladbičku masky nudily. Soutěže a vůbec celou zábavu měla na starost paní učitelka
Mirka Komínková (moje mamka) a já. Nechybělo ani občerstvení.
Moc nás těší, že se na děti přišly podívat místostarostky - paní Lena Mlejnková a paní Ing. Marcela Volšičková, ta
dokonce z pódia popřála všem pěknou zábavu a byla členkou poroty soutěže „Miss maska“.
Jménem školy bych ještě chtěla poděkovat skvělým rodičům. Nejenže přivedli na karneval své děti, ale na konci celé
vydařené akce byli tak moc hodní a pomohli s úklidem.
Martina Komínková, příspěvek v Semilských novinách
Návštěva Dřevěnky
V únoru jsme se opět vydali do Dřevěnky. Venku mrzlo, ale
v chaloupce u paní Hřibové bylo teplíčko, polínka v kamnech
praskala a napovídala nám, co patří do lesa.
Pracovali jsme ve skupinách a všem se moc dařilo. Nejlepší byla
vyrobená hra na prozkoušení rodičů ze stop zvířat. Ve škole jsme si
pak při tělocviku zahráli na všechna zvířátka z karty. Poznali jsme,
že teplo není v celé chaloupce, ale jen ve světnici. Dřevo neslouží
jen jako palivo, ale má mnohem větší využití. Když jsme našli
zatoulané medvídky, byli jsme spokojeni. Jednoho medvědího
kamaráda máme teď i ve třídě.
Při hraní jsme se toho hodně naučili a ve škole jsme si všechno
pěkně zopakovali. Docela jsme byli překvapeni, kolik jsme si toho
zapamatovali. Už se těšíme na Velikonoce – paní Hřibová pro nás
jistě zase vymyslí nejedno překvapení.
1.A, 1.B a 2.A
Soutěž v recitaci
V březnu jsem se zúčastnila okresního kola recitační soutěže, která se konala v Řekách. Šla
jsem tam s paní učitelkou Málkovou a ještě dvěma dalšími kluky ze 4. A.
Přednášela jsem básničku Líba samolibá od Juliana Tuwima. Když jsem měla začít, měla
jsem takovou trému, že se to snad ani nedá popsat. Pro představu asi tak tisíckrát větší než
ve školním kole. Po odrecitování se mi opravdu ulevilo. Po mně pak ještě recitovalo dalších
pár dětí a poté vyhlašovali vítěze. Já jsem dostala čestné uznání. Byla jsem tak moc ráda, že
když jsem to pak chtěla říct mamce, tak jsem jí místo toho, že mám čestné uznání, řekla, že
jsem dostala státní vyznamenání.
Káťa Sokhanová, 3.A
Za zvířátky do Bozkova
V pátek 18.3. jsme do školy přišli jen s batůžky.
Ráno jsme se chvilku učili a pak jsme odjeli
růžovým autobusem do Bozkova. Naštěstí nikomu
nebylo špatně a nikdo neblinkal. Při vystupování
nás překvapily sněhové vločky a nepříjemný
studený vítr, ale v sokolovně bylo teploučko.
Bozkovské děti si pro nás připravily pěkné divadlo
o zvířátkách Medvěd Fuňa. Zaujaly nás masky
medvěda, veverky, jelena, lišky, zajíce i jezevce.
Pan myslivec nás všechny vylekal, když začal po
zvířátkách střílet z pušky! A jak to všechno
dopadlo? No přece jako v každé správné pohádce –
dobře.
Během dvou přestávek jsme si mohli nakoupit sladkosti a pití.
Představení se nám líbilo,
obdivujeme všechny malé
herce, jak se své role naučili a
ani si neumíme představit,
kolik práce a času se za tím
skrývá. Paní učitelka nám
prozradila, že se do Bozkova
jezdí každý rok. Už nyní se
těšíme na další pohádku.
Děkujeme!
Žáci 1.B
Na závěr jarní tajenky:
Veselé Velikonoce!