Stáhnout ve formátu PDF

V tomto čísle naleznete: Zajímavost: Kameny Booya, Hlavní téma: Apokalypsa v roce
2012, Anketa: Co si myslíte o údajném konci světa v roce 2012?, Reportáž: Festival
Fantazie Speciál 2009, Recenze: Runový meč; Kníže mečů; Flotila Země; Nikdykde; 2012;
Rise of Legends, Povídka: Klan; Zrazeni, Magic: the Gathering: Dimir; Deskové hry: Wie
verhext!, Záhady: Divoký muž z Altaje; Historie: Germáni a Slované na našem území,
Mytologie: Nadpřirozené bytosti Japonska – Část první; Finská mytologie, Rozhovor:
Rozhovor se Štěpánem Kopřivou
Úvodník
2
Úvodník................................................................................2
Zajímavost – Kameny Booya…………...............................3
Hlavní téma – Apokalypsa v roce 2012................................4
Anketa – Co si myslíte o údajném konci světa v r. 2012?…9
Novinky – 11/2008……………………………………….12
Reportáž – Festival Fantazie Speciál 2009……..………...13
Literatura – Runový m., Kníže m., Nikdykde, F. Země….14
Film – 2012……….............................................................15
Hra – Rise of Legends……………………………………16
Milí čtenáři!
Hned na začátku tohoto čísla většinu z vás
zřejmě zklamu. Nebudu chodit kolem horké
kaše a řeknu to rovnou: Z Camelotu se stane
dvouměsíčník!
K tomuto rozhodnutí jsem dospěl hned
z několika důvodů. Prvním a nejpodstatnějším
důvodem je, že s narůstající délkou článků
přibývá i čas, který musím Camelotu věnovat a
toho je již tolik, že to prostě nestíhám.
Abychom tedy mohli nadále zvyšovat kvalitu i
kvantitu textu a já se při tom nezbláznil,
musíme přistoupit k nižší periodicitě.
V prosincovém čísle jsme se vskutku
důkladně pustili do populárního tématu –
údajné apokalypsy na zimní slunovrat roku
2012. Podívali jsme se na toto zneklidňující
datum očima starověkých Mayů, vědců,
mystiků, skeptiků, záhadologů, členů hnutí
Zeitgeist a především jsme připravili anketu,
ve které se ptáme zajímavých osobností, co si o
tomto tématu myslí.
Nelenil ani redaktor naší filmové rubriky a
napsal pro vás recenzi na nový katastrofický
snímek 2012.
Dále si v tomto čísle můžete přečíst
například reportáž z podzimního Festivalu
Fantazie Speciál, článek o divokém člověku
Almasovi, pokračování seriálu o historii naší
vlasti, první část článku o nadpřirozených
bytostech japonské mytologie, článek o
mytologii Finska…
A na straně 28 najdete slibovaný rozhovor
se spisovatelem Štěpánem Kopřivou.
Příjemné čtení, veselé Vánoce a šťastný
nový rok Vám (za celou redakci) přeje
Jakub Cepník
Povídková část:
Klan (Rastislav Kučírek).................................……….......17
Zrazeni (Jakub Cepník).................…………......................19
Magic: the Gathering – Dimir….........................................20
Deskové hry – Wie verhext!……………...........................21
Záhada – Divoký muž z Altaje…………………………...22
Historie – Germáni a Slované na našem území………......23
Mytologie – Nadpřitozené bytosti Japonska – Část první..25
Mytologie – Finská mytologie…………………................26
Rozhovor – Rozhovor se Štěpánem Kopřivou...................28
• V anketě na našich stránkách jste si téměř jednohlasně
zvolili, že byste jako hlavní téma příštího čísla uvítali Ztracené
světadíly. Vyhovíme vám tedy a můžeme prozradit, že jsme již
článek začali chystat.
• Zajisté vás také potěší, že přibudou hned dvě nové
rubriky. Budou se jmenovat Vyřešené záhady a Šílené teorie.
Jejich názvy mluví za vše. :-)
• Můžete se těšit na pokračování seriálů o historii naší
vlasti a o nadpřirozených bytostech Japonska.
• Na své si přijdou i fanoušci fantastiky – přichystali jsme
rozhovor se slovenským spisovatelem Ďurem Červenákem.
• A jedno „extra překvapení“ na závěr. Počínaje příštím
číslem se budete setkávat s pokračováním oblíbené ságy Azurová
planeta.
A to zdaleka není všechno!
Příští číslo vychází v pondělí 15. února 2009.
Zaujal vás nějaký článek v Camelotu? Nebo vás naopak
pobouřil? Chtěli byste se vyjádřit k tématům, které v Camelotu
probíráme? Nelíbí se vám na našem časopise něco a byli byste
rádi, kdyby se to změnilo? Nebo nás snad chcete pochválit?
Od toho je tu naše fórum! Neváhejte a napište nám! Za každý
názor nebo kritiku jsme vděční.
www.camelot.czweb.org/forum.php
Foto a zajímavost měsíce
3
Okolí hradu Tintagel v Anglii, kde se podle pověsti narodil král Artuš
Kameny Booya
Jiří Šika
(Článek pochází ze stránek www.tajemstvi.mysteria.cz a je v Camelotu zveřejněn se svolením autora.)
V dobrodružném filmu Stevena Spielberga Indiana Jones a chrám zkázy, v němž hraje Harrison Ford, se hlavní hrdina
vydává hledat ukradené posvátné kameny, které dokážou vyzařovat tajuplné světlo. To je samozřejmě fikce, avšak
kameny Booya z Murraiových ostrovů jsou vskutku pravé.
Murraiovy ostrovy leží v Torresově průlivu oddělujícím Yorský poloostrov v Queenslandu od nové Guiney. Kameny
Booya (známy jsou tři exempláře) původně vlastnili kněží na Murraiových ostrovech, kteří si je od nepaměti předávali
z generace na generaci.
Tyto pozoruhodné minerály podrobně prozkoumal australský cestopisec Ion Idriess, který zjistil, že vydávají modré
světlo o takové intenzitě, že když se soustředí pomocí zvláštního zařízení do paprsku, dosahuje účinku rentgenového
záření a mohlo by člověka usmrtit. Idriess uvažoval, zda se nejedná o kusy čistého rádia, ale to nebylo nikdy
potvrzeno, protože když do Austrálie přišli Evropané, kněží z Murrayových ostrovů kameny ukryli v tajných
jeskyních. Tam balvany čekají, až nějaký skutečný Indiana Jones objeví jejich úkryt i jejich neuvěřitelně velkou moc.
Hlavní téma
4
Apokalypsa v roce 2012
Z údajného konce světa na zimní slunovrat 2012 se v poslední době stalo velmi oblíbené téma.
Jak se na něj dívají vědci, skeptici, mystikové, záhadologové a mnozí další?
Konec světa v roce 2012 – Úvod
Stanislav Cepník st.
Předpovědi o hrozícím konci světa mají
velmi dlouhou historii. Některé jsou
spojeny s náboženskými proroctvími
(bible), jiné s různými astronomickými
událostmi.
Od r. 2006 je v mnoha článcích i knihách
více než dřív rozpracovávána myšlenka
Dne zkázy 21. 12. 2012 (Doomsday
prediction). Jde o kulturní fenomén
tvořený z historických i současných
předpokladů. Má k němu dojít v den
zimního slunovratu.
I když je rok 2012 pro lidstvo důležitý,
nemusí jít o apokalypsu v biblickém pojetí,
spíš by se mělo datum shodovat s
vysvětlením konce mayského kalendáře –
jako konce času. (Mayský kalendář je
předpověděn na 5125 let a byl používán na
předpověď zatmění Slunce.)
Aztékové a Mayové spočítali čas
Aztécký kalendář
nejpřesněji na světě. Nepůjde o konec
světa, jen o konec jednoho období a
začátek druhého (= konec času). Ve bude v nás, to si přinejhorším odneseme do
zmiňovaný
den
dojde,
jak
vědí našeho bytí mimo hmotu.
astronomové, k vzácnému sladění Země,
Nechci vás seznamovat s nejrůznějšími
Slunce a středu Mléčné dráhy.
teoriemi, většinou velmi zajímavými, ty si
Někteří badatelé věří, že toto sladění můžete snadno najít (třeba na internetu),
signalizuje přechod z jednoho věku do ale na závěr uvedu aspoň názor potomka
věku druhého. Nový svět vykládají jako starověkých Mayů, A. P. Pixtuna. Říká, že
dobu, během níž planeta a její obyvatelé hlavním zdrojem je mayský kalendář, který
mohou projít fyzickou nebo duchovní 21. prosincem 2012 podivně končí, že
transformací. Podle dalších výkladů má jít astronomičtí nadšenci našli řadu podivných
o „duchovní posun ve vědomí“ nad shod, které jsou pro někoho vítaným
nejrůznějších
spekulací,
fyzickou změnou, domnívají se, že zdrojem
materiální svět je ohrožen spíš než cokoliv televizních seriálů apod., ale že – podle
jiného. Tuto teorii zastává např. Daniel jeho mínění – v prosinci roku 2012 konec
světa nenastane.
Pinchbeck.
www.wikipedia.cz,
Existuje množství nejrůznějších výpočtů, Zdroje:
www.novinky.cz,
www.zivotnienergie.cz,
velice zajímavých, ale zatížených chybami.
Není možné stanovit datum konce www.maysky-kalendar.cz
čehokoliv podobného, ale jen tušit, že v
☼☼☼
budoucnosti se stane něco převratného. Na
to chtěly upozornit minulé civilizace, naše
věda to však nedokáže (nebo nechce) Konec světa v roce 2012 – Další
pochopit.
proroctví
V každém případě se tato budoucnost blíží
stále
rychleji
a
je
možné,
až
pravděpodobné, že to potká už naši
generaci. Proto nebude nikomu na škodu
duchovní rozvoj a poznání. To uvádí Jan
Pavlík v jedné své stati a dodává, že co
Jakub Cepník
Mayové nebyli jediní, kdo na rok 2012
předpověděl apokalypsu. Byl to také
americký filosof a spisovatel Terence
McKenna, počítačový program Web-Bot a
řada věštců žijících v různých dobách na
různých místech.
Ještě než začnu jejich proroctví rozebírat,
měl bych se zmínit, že jsem čerpal
informace
především
z amerického
dokumentu Dešifrování minulosti - Konec
světa 2012. Doporučuji ho zhlédnout,
rozhodně to stojí za to. Je udělaný velmi
působivě (zkrátka v americkém stylu), ale
bezpochyby vás donutí k zamyšlení.
Najdete ho například na serveru
YouTube.com (i s českými titulky), stačí
zadat do vyhledávání "Konec světa 2012".
Nejspíše někdy kolem roku 2800 př. n. l.
vznikla v Číně kniha I-ťing. Jedná se o
knihu, pomocí které se dá věštit. Nejprve
položíte otázku, která se může týkat
prakticky čehokoliv. Poté si hodíte třemi
mincemi. Pokud padne více dolních stran
mince, nakreslíte na papír rovnou čáru.
Pokud padne více stran horních, nakreslíte
čáru přerušovanou. To zopakujete šestkrát,
čímž vytvoříte tzv. hexagram. Hexagramů
existuje celkem 64 a s každým se pojí
jedna odpověď na vaši otázku. Je
příznačné, že jsou odpovědi dělány právě
tak, aby „pasovaly“ na většinu možných
dotazů.
Americký spisovatel, filozof a etnobotanik
(to je ten, kdo zkoumá vztahy mezi
rostlinami a lidmi) Terence McKenna ►
Blíží se konec světa?
5
(1946 – 2000) přišel s fascinující teorií.
Pokud propojíte všech 64 hexagramů,
dostanete graf, který stoupá a klesá.
Pokud si ho představíme jako časovou
osu, zjistíme, že „vzestupy a pády“ na
grafu přesně odpovídají významným
událostem, které v dějinách nastaly. A
časová osa končí přesně 21. prosince 2012
(na to, že ve stejný den končí i mayský
kalendář, přišel McKenna až později).
Na základě tohoto zjištění vytvořil
McKenna svoji nejznámější teorii, tzv.
teorii novosti (anglicky novelty theory
nebo time wave zero). O té se můžete více
dočíst např. na Wikipedii.
Ještě zmíním, že se McKenna domníval,
že poselství skryté v I-ťing pochází od
mimozemšťanů.
Program Web-Bot vytvořený na konci 90.
let minulého století byl původně určen pro
odhadování možných změn akcií.
Prohledává obrovské množství textu na
celém internetu a hledá fráze a slovní
spojení, ze kterých usuzuje, co by se mělo
v blízké budoucnosti stát. Monitoruje tak
široké podvědomí lidí.
Nutno dodat, že velké množství událostí
předpovězených Web-Botem skutečně
nastaly, ať už to byly například teroristické
útoky 11. září 2001, smrtící vlna tsunami v
roce 2004, hurikán Katrina z roku 2005
nebo současná hospodářská krize. A právě
podle Web-Botu by se tyto katastrofy měly
stupňovat a vyvrcholit v roce 2012.
Merlina si dnes většina lidí představuje jako moudrého starce z pověstí o králi Artušovi
Merlin). Čerpal přitom prý z pramenů,
které údajně pocházely již z 5. století, a
Merlin v nich byl popisován jako keltský
šaman.
Existoval však Merlin doopravdy, nebo je
to jen smyšlená postava? Někteří odborníci
se domnívají, že byl Merlin (nebo přesněji
Myrddin – tak zní původní velšská verze
jména) pouze jakýsi titul, který označoval
pološílené věštce a šamany žijící v lesích.
Odborníci soudí, že byli Myrddinové
nejméně dva nebo tři.
V již zmiňované Monmouthově knize
najdete množství různých proroctví, která
prý od Merlina pocházejí. Některá z nich
se již vyplnila (badatelé se domnívají, že
Merlin předpověděl např. založení první
kolonie na území Ameriky, bitvu u
Waterloo, nacistický holocaust, globální
oteplování, teroristické útoky či mobilní
telefony), jiná na své vyplnění teprve
čekají. Mluví se o katastrofě u britské řeky
Severn (nachází se tam jaderná elektrárna),
při které prý ryby zemřou horkem, a o
blíže
nespecifikovaném
neštěstí
v Londýně, které způsobí smrt dvaceti
tisíců lidí. Celá předpověď je pak završena
jakousi apokalypsou. Planety prý zdivočí,
což mnohým odborníkům připomíná
změnu pólů Země, o které budeme mluvit
později.
Knihu History of the Kings of Britain si
můžete přečíst například na stránkách
www.wikisource.org (v angličtině).
Ve starověkém Římě měly velmi
významné postavení věštkyně. Sídlily v
jeskyních a předpovídaly budoucnost.
Jejich předpovědi byly zaznamenávány,
takže se dochovaly dodnes a my
shledáváme, že se některá proroctví
vyplnila. A najdeme mezi nimi i jedno,
které hovoří o apokalypse. Ta prý má
nastat, až se vystřídá devět generací, z
nichž každá bude trvat 800 let. Začátek
desáté generace vychází přibližně na rok
2000. A právě v tomto období má
zaniknout mnoho měst (některá strhne
zemětřesení do moře, jiná spálí oheň),
přijde válka, obloha se zastře temnými
mraky... V těch časech se prý ukáže hněv
bohů.
Připomeňme si ovšem, že podobné věštby
s velkou pravděpodobností vznikaly pod
vlivem plynů, které způsobovaly vidiny a
halucinace (např. v případě nejslavnější
věštírny v Delfách se přítomnost
omamných plynů podařilo vědcům Matka Shipton byla anglická vědma žijící
v 16. století v jeskyni v Yorkshiru. Stejně
dokázat).
jako to bylo u již zmíněných věštců, i její
Čaroděj Merlin je známý z pověstí o králi předpovědi se v mnoha případech vyplnily.
Artušovi. Jako první o něm napsal slavný Je však dost možné, že byla proroctví
anglický kronikář Geoffrey z Monmouthu Matky Shipton vytvořena až o mnoho let
ve svém díle History of the Kings of později lidmi, kteří si chtěli zajistit peníze
Britain (v knize sedmé - The Prophesies of a slávu. Tato „proroctví“ byla tedy možná
napsána až poté, co „předpovězené“
události nastaly. Není ani jisté, jestli nějaká
Matka Shipton vůbec někdy žila.
Přesto musíme připustit, že jsou tu i
předpovědi mluvící o událostech, které
nastaly prokazatelně až poté, co byla
proroctví sepsána. A opět se zde mluví o
apokalypse:
„Když obrazy se budou hýbat jako živé,
když lodě plout budou pod mořem jak ryby
čilé,
když člověk vzletí jako pták a zkříží oblohu,
pak polovina světa krví zbrocená umírá.“
Na první pohled si všimnete podobnosti
s televizí, ponorkami a letadly. Co si o tom
budete myslet, nechám na vás.
Severoameričtí indiáni Hopi věří, že svět
byl v minulosti zničen již čtyřikrát a my
teď stojíme na prahu páté zkázy. Již
v dnešní
době
procházíme
řadou
nepříjemných zkoušek a ty by měly již
brzy vyvrcholit.
Hopi se na tuto událost připravují již
dlouhou dobu. Chlubí se, že již v minulosti
předpověděli řadu událostí a drtivá většina
se jich skutečně vyplnila.
Dále konec světa předpověděl siouxský
šaman Černý los žijící na konci 18. století.
Proč nejsou všechna tato proroctví napsaná
jasně, ale jsou zamaskovaná a skrytá?
Odpověď je jednoduchá: Kdybyste
například ve středověku začali mluvit o
příchodu konce světa, skončili byste na
hranici. Proto proroci svá poselství
šifrovali a doufali, že se je někdy někomu
podaří rozluštit. Tak to dělali například
Svobodní zednáři nebo nejslavnější prorok
všech dob – Nostradamus. Nebudu jeho
proroctví nijak rozebírat, zmíním pouze
toto: v roce 1994 se v Římě objevil ►
Co se nám snaží říct stará proroctví?
rukopis, který mnozí přisuzují právě
Nostradamovi. Obsahuje mimo jiné sedm
kreseb, ve kterých je zřejmě důmyslně
zamaskované varování před obrovskou
katastrofou (je zde plno symbolů
odkazujících na Nostradamovy úžasné
znalosti astronomie). Ta by měla nastat
zřejmě v období, kdy Země vstoupí do tzv.
galaktické roviny (k tomu se za chvíli
vrátím).
Kresby ukazují, že tato událost bude mít
děsivé následky, ale zároveň dávají lidem
naději, že lidstvo může přežít.
To se hlouběji rozebírá v novém
dokumentu Nostradamus 2012, který
můžete
zhlédnout
na
serveru
YouTube.com.
6
A archeologové potvrzují, že před 26 000
lety
skutečně
vyhynulo
množství
živočišných druhů.
Jaké další katastrofy nám hrozí? Mohla by
např. nastat další doba ledová. Mohl by
vybuchnout supervulkán, což by zřejmě
dostalo civilizaci do trosek (jeho výbuch
by mohla „nastartovat“ i jiná katastrofa –
např. zemětřesení). Mohly by nás
sežehnout sluneční erupce. Mohlo by být
oslabeno magnetické pole Země (to by
v nejlepším případě způsobilo „pouze“
zničení telefonických signálů, internetu
atd.). Mohla by nás zasáhnout „supervlna“
ze středu galaxie (to se stalo již na konci
poslední doby ledové a mělo to smrtící
účinky). Někteří lidé tvrdí, že „supervlnu“
popisuje
ve
svých
proroctvích
Nostradamus a severoameričtí Hopiové.
Země by se mohla srazit s jiným tělesem
(hodně se mluví o legendární planetě
Nibiru). Mohla by přijít potopa světa (třeba
v případě, že by se k Zemi přiblížilo těleso,
které by svou gravitací „vyzvedlo“ vodu
z oceánů).
A uvědomte si, že by snadno nastal
dominový efekt, při kterém by některá
z těchto katastrof vyvolala jinou. Pak by to
byla totální apokalypsa.
Vědci tvrdí, že život na naší planetě se již
nejméně pětkrát dostal na pokraj vymření.
Zopakuje se tato situace v roce 2012?
Další proroctví se pokusíme najít
v nejslavnější knize všech dob – v Bibli.
Mnozí badatelé se snaží objevit v ní skrytá
poselství a varování. Jednoho odborníka
například zneklidnilo, že když sestavil celý
text Bible do jakési osmisměrky, přišel na
to, že v ní lze najít množství dosud
nepovšimnutých slov a slovních spojení.
Například se zde kříží „zničená země“ a
„2012“. Sám si ovšem myslím, že tohle je
opravdu jen náhoda a že v tom není žádný
větší význam.
Zmiňme ještě poslední knihu Nového
zákona – Zjevení svatého Jana, známou
také pod názvem Apokalypsa.
Apoštol Jan zde popisuje konec světa a
Na závěr vás odkáži na studium dalších
nešetří množstvím bizarních vizí, ve
pramenů – můj článek není příliš podrobný
kterých někteří rozpoznávají popis
a o zmiňovaných tématech se dá hodně
helikoptér, tanků atd.
dohledat na internetu a v literatuře.
Velmi podstatnou informací je, že na zimní
Zdroje: dokumentární filmy Dešifrování
slunovrat 2012 se planety seřadí do tzv.
minulosti – Konec světa 2012 a
galaktické roviny. Slunce bude v tu chvíli
Nostradamus 2012 (oba je můžete
z našeho pohledu vidět ve středu Mléčné
zhlédnout
na
www.youtube.com),
dráhy. To se stává jen jednou za 26 000 let
www.wikipedia.cz
a staří Mayové i další proroci si toho byli
vědomi. Nikdo sice nedokáže vysvětlit,
☼☼☼
jakým způsobem to mohli zjistit, protože
to s jejich technikou není možné (sami
světa
v roce
2012
vědci si toho všimli teprve nedávno), ale Konec
z
pohledu
vědců
musíme to brát jako fakt. Zkrátka o tom
věděli. A ve svých proroctvích nás Metoděj Novotný
varovali, že v okamžiku, kdy se Země do
galaktické roviny dostane, nastane jakási Racionalita, to je to, na čem stojí dnešní
společnost. Vyskytne se problém, aplikujte
katastrofa.
Mayové ve své mytologii mluví o „temné logiku a on se vyřeší. Jak prosté! Podle mě
trhlině“ ve středu galaxie (ve skutečnosti je ale existují věci, které zkrátka racionálně
to obrovská černá díra). Považovali vstup vyřešit nelze. Magie, podivné úkazy nebo
do galaktické roviny za velmi důležitou třeba schopnosti věštců.
událost a někteří odborníci soudí, že si ji Právě tyto všechny věci se spojují v něco,
„připomínali“ ve svých slavných míčových co se jeví zcela iracionální, v to, že spousty
hrách (hřiště představuje galaxii, míč lidí nezávisle na sobě předpověděly jediný
Slunce a branka již zmiňovanou černou rok jako rok poslední nebo jako rok, ve
kterém se stane něco globálně kolosálního.
díru).
Co na to vědci? Zjistili, že při vstupu do Ať už Mayové ve svých kalendářích,
galaktické roviny může nastat přepólování Merlin ve svých viděních nebo Sibyla ve
Země, které by mělo pro naší civilizaci svých záchvatech šílenství, ti všichni určili
jako tento rok právě blížící se 2012.
nedozírné následky.
Michael Nostradamus, jak ho ztvárnil
malíř Aimé de Lemud
Musíme nahlédnout též na to, že tito lidé
žili častokrát půl světa od sebe a v různých
dobách. Nemohli mít nějaké spojení.
Zajímavé ale je, že mimo věštce zkázu
světa předpověděl i nějaký počítačový
program. Výplod vědy. Jak jsem se tak
brouzdal internetem a knihami, více a více
se mi vědci jevili jako skeptici. Podávali
svoje vlastní důkazy a ty ostatní prostě
přehlíželi. Nedávno se k roku 2012
vyjádřila i NASA a uvedla čtyři důvody,
proč nemůže konec světa nastat. Jeden
z nich například zní: „Konec světa také
nepřijde v okamžiku, kdy přestane platit
kalendář v kuchyni.“
Pardon, ale přirovnávat konec světa ke
kalendáři na stěně kuchyně mi přijde dost
absurdní. To je stejné, jako kdybych
přirovnával život k toaletnímu papíru.
Velmi mě také pobavilo, když NASA
v závěru svého článku zvolává: „Kde je
věda? Kde jsou důkazy?“ Sama žádné
nepředložila a teď se jich dovolává od
těch, kdo mají odlišný názor. Například
„katastrofisti“ – ti mají na své straně staré
věštce, jejichž věštby se již mnohokrát
vyplnily, zatímco NASA má kalendář
v kuchyni a tvrzení typu: ,,Kdyby se něco
blížilo, tak už bychom to na obloze viděli,
ne?“.
Ne všichni vědci jsou ale zarytí skeptici.
Spousta jich také přiznává, že by se mohlo
v roce 2012 něco stát, a řada dalších i
uvádí, co přesně. Značně dominuje teorie o
jakési polarizaci, situaci, kdy se jih stane
severem a naopak. Tato změna gravitace se
prý opakuje každých 26 tisíc let vlivem
nějakého tělesa, kolem kterého prolétá ►
Konec světa v roce 2012
Země, ale tentokrát bude mít změna pólů
za následek srážku naší Modré planety
s jiným vesmírným tělesem a následné
vymýcení civilizace.
Vědci nemají moc důkazů, že se nic
nestane a ani „katastrofisti“ nemají žádné
racionální důkazy. Oni na nich ale nelpí a
nestaví teorie. Vše zkrátka nelze racionálně
vysvětlit a s tím se podle mě musíme
smířit. Vzpomeňme si, že věštce věda
považuje za podvodníky a přesto se jejich
věštby již tolikrát vyplnily. Tak jako byla
předpovězena první i druhá světová válka,
tak bylo předpovězeno cosi v roce 2012.
Není v naší moci to přemoct, a tak nám
nezbývá než vyčkávat.
Zdroje: dokumentární film Dešifrování
minulosti
–
Konec
světa
2012,
www.technet.cz,
☼☼☼
Konec světa v roce 2012 očima
mystiků
Stanislav Cepník ml.
Obtížné, ale volné téma – při maturitní
písemce by patřilo k tématům „únikovým“.
Krátce se mu zde zkusím věnovat, přestože
očima mystika bohužel opatřen nejsem.
Redakcí Camelotu mi však byl daný námět
zadán. Redakce nejspíš ví, že mě zajímá.
Problematika mezního roku 2012, která,
ačkoli není nová, se přibližně v posledním
roce poměrně rychle dostala do širšího
povědomí lidí – určitě hlavně díky
internetu. Pro obyčejného člověka je těžké
rozpoznat, jak je závažná. Někdy lze totiž
vhodným výběrem různých informačních
zdrojů a jejich kombinací účelově vytvořit
zdání nového důležitého tématu. Rok 2012
je jako důležité téma podáván, dokonce
zpravidla vyznívá jako poplašná zpráva.
Motivy k šíření takových znepokojivých
informací mohou být různé – upřímná
touha po faktech a po pravdě, nebo třeba
touha po senzaci, snaha připoutat
pozornost, poděsit (sebe i druhé) nebo
dokonce někoho zmanipulovat či zneužít
(např. k vlastnímu finančnímu prospěchu).
Mnoho lidí si daného tématu vůbec
nevšimlo. Buď se s ním nesetkali, nebo jim
nestálo za sebemenší pozornost. Různých
bombastických informací kolem nás
poletuje obrovské množství. Každý člověk
reaguje jinak, avšak většina z nás si více či
méně vytváří skeptický odstup, přijímá je
(či odmítá) s rezervou (zdravá míra
odstupu nám pomáhá nezbláznit se, že?).
Informací k tématu 2012 je mnoho –
otázkou je, kolik z nich je dobrých –
troufám si říci, že určitě ne více než
zlomek. Ale co s tím zlomkem ?
Existuje mnoho různorodých výkladů a
hypotéz, které zjevně nemohou platit
současně, protože se navzájem vylučují.
Některé podávají rok 2012 jako konec
světa, jiné jako zásadní zlom, kdy končí
jedna epocha a současná forma života
vymizí (s veselou nadějí, že časem život
vzejde znovu), jiné (jemnější) teorie mluví
o „probírce lidstva“ (ne každý dokáže
nastalé změny vydržet). Někteří říkají, že
lidstvo přejde do šťastnějšího období, kdy
začnou platit spravedlivější zákony soužití
Můj názor je názor vnějšího pozorovatele,
který na sebe dané téma nechává působit a
nebere jej úplně na lehkou váhu. Možná
existují osobnosti, které vědí nebo tuší, co
se bude kolem r. 2012 odehrávat.
Mimochodem možná už se odehrává, jen
mnozí z nás to nevnímají jako něco
zvláštního, přestože mnohé události ve
společnosti i v přírodě jsou dosti výrazné.
Já jasnozřivost odhalující budoucnost
nemám, ale o tom, že někteří lidé vědí
dosti, jsem přesvědčený – a konečně se
dostávám k pojmu mystik – myslím tím
jedince, který se opravdu zabývá podstatou
věcí a který došel k nějakému hlubšímu
poznání (vždy se jedná o duchovní pravdy,
které, aspoň z mého pohledu, nebývají
ponuré, ale spíš optimistické a plné
naděje). Mystici se obvykle moc
nezviditelňují a ostatní o nich třeba ani
netuší, že něco důležitého vědí.
Tito lidé si nepotrpí na senzace, jejich
pravdy často bývají obyčejné, přirozeně
prosté, ale silné a nezvratné (jde-li tedy o
pravé mystiky a o opravdové pravdy).
Potíž je v tom, že k mystikům se těžko
dostaneme. Když je začneme shánět,
nejspíš se nám mnoho lidí přihlásí, ale to
skoro jistě nebudou mystici.
Pokusím se teď odhadnout, jak se na rok
2012 dívají mystici.
Rok 2012 úzce souvisí s pojmem
„transformace“.
Co
že
se
má
transformovat? Vědomí lidí? Forma
života? Fyzická podstata člověka (s ní i
jeho psychika)? Část vesmíru nebo
dokonce celý? Kloním se k názoru, že se
nejedná prioritně o fyzické přeskupení
světa (i když vyloučit to nelze), ale spíš o
přeměnu duše světa či vývojového
stupně povahy všeho živého, což se
souběžně promítá i do fyzických projevů
světa. A někdy možná i dost dramaticky.
Často se mluví o přírodních katastrofách.
Někdo
dokonce
avizované
změny
předkládá jako „prst boha“, kterému už
dochází trpělivost se současnou populací,
někdo jiný přistupuje čistě racionálně a
zvažuje
pravděpodobnosti
různých
možných fyzikálních zvratů ve vývoji
planety Země, které vesměs všechny vedou
k fatálním následkům a k ohrožení
7
existence života na Zemi (to už jsem se ale
odklonil od domnělého pohledu mystika).
K tomuto pohledu na věc je docela
zajímavé (a nepříliš povzbudivé) si přečíst
knihu Věda na Zeměploše od Terryho
Pratchetta, kde spolu se dvěma vědci
probírá pod pláštíkem svého typického
fantastického
humorného
světa
na
Zeměploše skutečné vědecko - fyzikální
hypotézy o naší planetě.
Nicméně za scestné považuji přístup
různých podnikavých lovců senzací a
tvůrců různých akčních hororových filmů
o konci světa. Ti vycítili obchodní nebo
možná psychologicko-patologické nutkání
děsit a provokovat lidi.
Podle mých útržkovitých informací a dle
mého dojmu představuje „transformace“
změny probíhající po určitý delší časový
interval a přejímám optimistický názor,
že jde o „změnu k lepšímu“.
I zastánci „transformace“ však připouštějí,
že změny budou (a jsou) pro mnoho lidí
natolik převratné, že je neunesou, protože
se nedokážou vzdát svých návyků – jak
fyzických, tak duševních (mimochodem jeli to pravda, tipuji, že budu mezi těmi, kdo
mají s adaptací problém).
Za
inspirativní
považuji
četbu
internetových článků od autora Karla
Kourka, který předkládá kompaktní a
s technickou
zručností
propracovaný
výklad k pojmu „transformace“. Ať si
myslí každý, co chce.
Závěr
?
Apokalypsu
v r.
2012
neočekávám, ale o tom, že se děje něco
podstatného, co mění život nás všech a co
není jen snůškou náhod, jsem přesvědčený.
Počkejme si na názory mystiků až poté, co
změny proběhnou, nejlépe po roce 2012…
☼☼☼
Konec
světa
v roce
z pohledu skeptiků
Tomáš Křivohlavý
2012
Pohledů na konec světa v roce 2012 je
spousta. Jeden z nich patří i skeptikům.
Skeptik je ten, kdo má nedůvěřivý postoj k
specifickým nebo všem věcem. Když
máme na mysli skeptiky u předvídané
katastrofy v tomto magickém roce,
mluvíme o lidech, kteří nevěří této
předpovědi nebo k ní mají záporný postoj.
Jedinců, kteří jsou v tomto ohledu
skeptičtí, je celá řada. Velká část z nich ani
neví, že jsou skeptici, stačí jen, když se
zasmějí při pohledu na nějaký článek o
roce 2012 v novinách nebo na internetu a
dodají, že je to naprostý nesmysl.
Další část skeptiků si velmi dobře
uvědomuje, že patří k této skupině, ale ►
Hlavní téma
8
vůbec to na sobě nedají znát. V duchu jsou
naštvaní na ty, kteří na webu rozbouřili
diskuze o konci máyského kalendáře,
někdy i na samotné Máye, ovšem nedají to
na sobě znát. Rozhovor se svými
vrstevníky na toto téma se snaží co
nejdříve ukončit, ať ze strachu z odhalení
jejich postoje, nebo kvůli snaze o
nerozšiřování předpovědi mezi další lidi.
Do menší skupiny můžeme pak zařadit
skeptiky, kteří normálně mluví o sobě jako
o skeptikovi nebo realistovi. Vyjadřují se o
lidech, co kvůli předpokládané apokalypse
zanechali práce, vzali si úvěr a teď si
užívají života, jako o bláznech, kteří, až
konec světa nepřijde, budou litovat. V tom
horším případě mluví o Mayích jako o
starých páprdech, kteří ničemu nerozuměli.
Skeptici mají určitě pravdu v tom, že
srážka s planetou Nibiru patří spíš do
katastrofického filmu, než aby se svět
začal připravovat na svůj konec. Určitě
bychom ale neměli staré Máye zatracovat
jenom kvůli tomu, že se nám to nezdá. Teď
můžeme jen dumat nad tím, jestli máme
věřit skeptikům, nebo Máyům. Odpovědi
na tyto otázky nejspíš dostaneme až 21.12.
2012, nezbývá nám nic než čekat.
Zdroj: www.kpufo.cz, www.wikipedia.cz
☼☼☼
Konec světa v roce
mimozemšťané
Jakub Cepník
2012
a
Přesuňme se na naší cestě do jihovýchodní
části Mexika, do spolkové země Tabasco.
Nacházejí se tam trosky starodávného
mayského města zvaného Tortuguero
nalezené v šedesátých letech minulého
století při stavbě dálnice.
Navzdory tomu, že bylo toto archeologické
naleziště poškozeno zloději a civilizací,
podařilo se zde najít unikátní artefakt –
kamennou desku, na které je údajně
popsáno, co se má stát 21. prosince 2012.
Píše se tam o mayském bohu války,
podsvětí a stvoření – Bolonu Yoktovi. Text
je bohužel z velké části nečitelný a
setkáváme se s různými pokusy o jeho
rozluštění. Ponechme debaty o přesný
výklad a symboliku tohoto textu
kvalifikovanějším lidem a zmiňme se
pouze o tom, že se mexický archeolog
Guilermo Bernal domnívá, že poslední
věta zní: „...a On sestoupí z nebes.“
To zavání – řekl bych – něčím
„dänikenovským“.
Ostatně,
nejlepší
nakonec bude, když dáme slavnému
švýcarskému badateli slovo: „Já jsem
absolutně
přesvědčen,
že
se
[mimozemšťané]
vrátí,
protože to slíbili. (…) Jediní,
kteří udávají přesné datum
[návratu
mimozemšťanů],
jsou Mayové. A podle
mayského kalendáře by se
mimozemšťané měli na Zemi
vrátit v prosinci roku 2012.“
To prohlásil v roce 2006 v
rozhovoru pro Český rozhlas
Ostrava.
Podobného názoru je i Jiří
Wojnar, český spisovatel a
badatel. Věří, že v Bibli jsou
zaznamenány
skutečné
události, které nastaly v
Bůh Bolon Yokte
dávných dobách. Bůh a andělé
byli prý ve skutečnosti
kvázi svoj pohľad na svet. Jeho filozofia
mimozemšťané. Sídlili na planetě Nibiru,
mi je veľmi blízka, častokrát až moc
která obíhá kolem Slunce v intervalu 3100
protiamerická a vôbec prehnaná, ale je
– 3750 let. A právě v roce 2012 (případně
vidno, že režisér chce napokon tie „toľko
v r. 2011 – v tom se výpočty mohou lišit)
zalepené oči“ poriadne všetkým pootvárať
se Nibiru s velkou pravděpodobností mine
ukazovaním
skutočných
záberov,
se Zemí.
príležitostných animácií, komentármi alebo
K téměř shodným závěrům došel i
zábermi na oko pozorujúce tento svet, až
americký spisovatel Zecharia Sitchin –
celý tento film pôsobí neuveriteľne
doporučuji přečíst si článek o jeho knize
depresívne. Na mušku si zobrali teda
Dvanáctá planeta v 8. čísle Camelotu na
najmä kresťanstvo, útok na budovy WTC
straně 4.
11.09. 2001, uja menom Bush i veľké
A pak jsou tu teorie, že se Země s Nibiru
finančné korporácie, ktoré sa údajne
srazí (což prý mimo jiné předpověděl
chystajú prebrať vládu nad svetom.
slavný prorok Nostradamus), ty ovšem
15.03.2009 - Vtedy sa to má celé vraj
hlouběji rozebírat nebudu.
spustiť. Všetkým je jasné, že nič zvláštne
sa nestalo, ale toto sú veci, ktoré sa
☼☼☼
nedostávajú tak na povrch, ako to mnohí
sledovatelia dokumentu čakali, že v ten
Konec světa v roce 2012 z deň proste celý svet vybuchne... Ja som
pohledu hnutí Zeitgeist
niektoré veci v sebe už poriešené mal, ale
prevažne som si rozšíril obzor.
Rastislav Kučírek
Od toho, čo stále počujem hudbu z filmu,
ako sa k nemu vraciam v myšlienkach stále
cítim jeho geniálnu spracovanosť a to, že
mi najprv vadilo, ako na niektoré otázky
odpovedá presne a na niektoré odpoveď
len načne, mi už vôbec nevadí, pretože ono
to má svoj zmysel. Dalo by sa teda
povedať, že Peter Joseph a jeho kolektív
vytvorili skvelé dielo, ale oni viac-menej
zobrazili svoj pohľad na svet, s väčšou
mierou efektu, aby spravili silnejší dojem
K dátumu 21. 12. 2012 a vôbec o konci na diváka, ktorý bohužiaľ v mnoho
sveta vtedy sa nevyjadrujú nejak prípadoch bol čisto laik.
konkrétne, ale k (relatívnemu) koncu
civilizácie sa vyjadrujú celkom jasne Keď ste neodišli od filmu v prvých 20
filmom: The Zeitgeist Movie a jeho minútach, potom pravdepodobne po jeho
pokračovaním Zeitgeist Addendum. Len konci budete sedieť, nebude sa vám už
tak okrajovo podotknem, že filmy sa dajú pomaly ani chcieť vstať... Zeitgeist Movie
dokonca zdarma stiahnuť z ich oficiálnej je bezpodmienečne silným zážitkom. ■
stránky a momentálne sa pracuje na tretej
časti.
Obrázky:
www.wikipedia.cz,
Pokiaľ ste kresťan, prvých 10 minút filmu
www.crystalinks.com,
vás istotne odradí. Začína totiž monológom
www.mexicolere.co.u
o bohovi. Potom sa to graduje a autor
(Peter Joseph) postupne celkom ukazuje
Zeitgeist už pravdepodobne viacerí
poznáte. Je to skupina ľudí zaoberajúcich
svetovou problematikou, ukazujú svetu
svoje názory a podľa mňa otvárajú ľuďom
oči. Poukazujú na lži cirkvi, spoločnosti
a nútia človeka zamýšľať sa nad vecami,
ktoré (možno) považoval doposiaľ za
absolútnu pravdu. Majú svoje stránky,
videá, ktoré doporučujem pozrieť, aby ste
pochopili, o čo ide.
Anketa
9
Co si myslíte o údajném konci světa v roce 2012?
Jakub Cepník
Na tuto otázku nám odpovídali čtenáři, redaktoři a především zajímavé osobnosti.
(Názory odpovídajících se nemusí shodovat s názory členů redakce!)
Jiří Grygar
astronom, fyzik
Z předpovídání konců světa se stal docela
vytrvalý evergreen v posledních šestnácti
stoletích. Blamáže příslušných předpovědí
z let 1982-2001 jsou jistě ještě v dobré
paměti.
Pravděpodobnost,
že
to
nepoučitelným zastáncům podobných
ptákovin vyjde v r. 2012, je s
pravděpodobností hraničící s jistotou opět
rovna nule.
☼☼☼
Vladimír Šiška
ufolog, vedoucí projektu Záře
Jsem už poměrně starý a očekávaný konec
světa jsem přežil několikrát. Vždycky to
nějak nevyšlo (naposledy rok 2000,
pamatujete?). Navíc vím, že kalendář
starých Mayů vlastně naším rokem 2012
nekončí, to jen tzv. "velký cyklus" neboli
"Páté slunce". Tyto cykly podle Mayů
končily velkými katastrofami, což je hlavní
inspirace dnešních katastrofistů.
Na druhé straně nás určitě nějaké
katastrofy čekají. O některé si koledujeme
sami (množství jaderných hlavic, sílící
terorismus atd.), některé prostě mohou
přijít kdykoliv (zemětřesení, epidemie
nebo trefa nějakým kosmickým smetím).
Jestli to bude zrovna 21.12.2012, nevím,
ale pochybuji.
Celá věc má ještě jeden aspekt: jestliže by
skutečně došlo k tak veliké katastrofě, že
by lidstvo nepřežilo vůbec, rozhodně by
nešlo o konec světa. A je otázka, zda by to
v konečném důsledku vlastně planetě Zemi
neprospělo...
☼☼☼
Rainbowdemon
čtenář Camelotu
Můj názor je ten, že to nebude absolutní
materiální konec světa v pravém slova
smyslu, ale celosvětová globální politickospolečensko a čertví kdoví ještě jaká
změna / převrat.
☼☼☼
Otomar Dvořák
spisovatel, badatel
ovládat ostatní (jediné, co opravdu dobře
umějí) ztrácejí.
Podrobněji
popisuji
Galaktickou
Takových konců světa už bylo v historii transformaci
2012
na
stránkách
velké množství. Teď je záminkou konec http://www.pentablue.net
mayského kalendáře, křesťané propadali
hysterii v roce 1000 a 1400, protože Přeji všem šťastnou volbu v těchto
Kristus řekl, že se vrátí po tisíci letech k významných dnech!
Poslednímu soudu. Nedávno bylo velké
☼☼☼
vzrušení kolem data 1999, jež je číslem
ďábla,
astrologové
varovali
před
planetami, které se ocitnou v zákrytu, Štěpán Kopřiva
hledaly se jinotaje v Nostradamových spisovatel, scénárista
proroctvích atd.
21. 12. 2012 nastane konec světa. Tvrdí to
Je to hlavně zdroj prosperity pro autory
Mayové a ti to přece musí vědět. Mayové
různých varovných knih, románů, filmů a
byli koumáci, kteří přišli na to, že
pro sekty, které lapají vyděšené ovečky.
přebytečným prvkem hromadné dopravy je
kolo, a vynalezli basketbal kombinovaný s
☼☼☼
rituálním obětováním. Kdo by jim nevěřil?
21. 12. 2012 nastane konec světa. Tvrdí to
Pavel Renčín
solární fyzici a ti to přece musí vědět.
spisovatel
Solární fyzici jsou fíci, co odhalili, že
Jak jsem už někde napsal, docela se na něj Slunce ve skutečnosti není velké jako
těším. V roce 2010 snad dopíšu trilogii pingpongový míček, jak se nám při
Městských válek, pak si dám roční pohledu ze Země jeví, ale je daleko, daleko
dovolenou a budu se těšit na to, že svět větší. Možná dokonce jako tenisák. Kdo by
zanikne nějakým obzvlášť originálním jim nevěřil?
způsobem, který nikdo nepředpokládal. :-) 21. 12. 2012 nastane konec světa. Tvrdí to
koncesvěťáci a ti to přece musí vědět.
Říkali nám to přece už v roce 1000, 1033,
☼☼☼
1900, 1914, 1925, 1975 a 1999. Kdo by
jim nevěřil?
Karel Kourek
Každopádně se na základě tvrzení
autor stránek www.pentablue.net
nezpochybnitelných
kapacit
(Hodně
Dlouho
Mrtví
Indiáni,
solární
tenisté
a
Vše v projeveném i neprojeveném
universu (Systému) se pouze přeměňuje, apokalyptičtí romantici) dá s vysokou
transformuje. Systém nikde nezačíná ani pravděpodobností říct, že stejně jako v
nikde nekončí, tudíž nikde nezačíná ani letech 1000, 1033, 1900, 1914, 1925, 1975
nekončí vlastní život všeho. Je snahou a 1999, tak i 21. 12. 2012 konec světa
mocenských sil každou významnou opravdu nastane. Otázka je, zda bude
událost, sloužící prospěchu a vývoji patřičně spektakulární. Protože jestli bude
lidstva, předem diskreditovat. O takto tak nudný jako v letech 1000, 1033, 1900,
významné, bezprecedentní události, jakou 1914, 1925, 1975 a 1999, tak se opět
je "Galaktická transformace 2012", to platí nedostane do hlavních zpráv a zase si ho
dvojnásob. Jde totiž o moment, kdy je ve nikdo nevšimne. A to by byla možná
"Velkém cyklu universa" překročen škoda.
"Obratník". Mimo jiné zde lidé odhazují
☼☼☼
prostředníky (manipulátory) a kontaktují
přímo
Páteřní
informaci
universa
(Kvantový skok), čímž se stávají skutečně Jakub „Drak“ Kočí
svobodnými, informačně nezávislými spisovatel, malíř, hudebník
bytostmi. To se pochopitelně nelíbí
mocenským
ovládacím
tendencím Osobně se na rok 2012 velice těším a jsem
současného světa, které tím možnost zvědavý, jestli na něj lidé zapomenou
stejně rychle, jako na všechny ostatní ►
Anketa
10
konce světa. Jsem tedy v tomto ohledu našeho světa, tedy konec lidstva či lidské
civilizace na Zemi. Anebo konec života na
skeptikem.
Zemi vůbec? Či dokonce konec Země,
Ovšem neříkám, že mě neláká nekoupit si
Sluneční soustavy, vesmíru? Pokud jde o
letenku a na 21.12.2012 nevyrazit do
konec naší civilizace, samozřejmě, že je
Ejmeriké na zkušenou.
ohrožena jak zvnějšku, třeba dopadem
asteroidu na Zemi, tak zvnitřku, třeba
☼☼☼
použitím jaderných či biologických zbraní.
Podle mě tedy konec světa v roce 2012
Františka Vrbenská
podle mayského kalendáře nenastane.
spisovatelka
Může však dojít k nějaké zásadní změně,
protože
dějiny se rády opakují v cyklech a
Prosinec roku 2012 je teď mediálně
smyčkách,
a možná právě tuto možnost
propíraný. Cituje se tzv. mayské proroctví,
staří
Mayové
dokázali postihnout. V
které je známé hodně dlouho – řadu let si
menším
měřítku
však „konec světa, jak ho
ho nikdo nevšímal. Podle této předpovědi
známe“,
nastává
každou vteřinu díky
by však nemělo jít o ultimativní zničení
mnoha
více
či
méně
dějinným událostem,
lidstva nebo zeměkoule. Hovoří se v něm o
ať
je
to
přístání
na
Měsíci,
smrt lady Diany
Ohnivém pánu, který se ujme vlády, a
nebo
prasečí
chřipka.
A
tak
si jen přeji, aby
tehdy skončí svět, jak jsme ho dosud znali.
v
novém
roce
všechny
ty
malé
konce světa
Kandidátů na „Ohnivého pána“ je víc.
znamenaly
zároveň
začátky
příštích,
Klimatické změny; vzácné sladění Země,
lepších
světů.
Slunce a středu Mléčné dráhy právě o
slunovratu r. 2012; věštba fenomenální
bulharské vědmy Evangelie "Vangy"
Gušterové, která předvídá globální jaderný
konflikt; posun magnetických pólů, k
němuž se prokazatelně schyluje. Našly by
se i další pomyslné nálože ve skříni naší
civilizace. V každém případě se mění
podmínky,
ve
kterých
žijeme.
Vědeckotechnické vynálezy a informační
technologie na jedné straně, dále pak
poškozené životní prostředí a posuny
v psychosociální sféře. Svět nemusí projít
katastrofou, aby byl výrazně jiný, než jsme
ho znali dřív: stačí na to eskalující evoluce
lidské společnosti.
☼☼☼
Michal Karas
čtenář Camelotu
Je těžké domýšlet, co se stane. Podle mého
názoru exodus nenastane. Nejspíš se v datu
21.12.2012 něco přihodí, ale na Zemi to
nebude mít velký vliv. Určitě ale by se
měla změnit politika zemí v oblasti
životního prostředí. Současné vypouštění
plynů, zvyšování teplot a zvětšování
ozonové díry se může časem proměnit v
globální katastrofu a nastane chaos. V
podstatě není potřeba velké katastrofy, je
velmi pravděpodobné, že se zničíme sami.
☼☼☼
Jitka Lenková
spisovatelka, překladatelka
Konec světa může nastat v roce 2012
stejně jako za pět vteřin nebo nikdy.
Otázkou je, co si pod tímto souslovím
vlastně představujeme. Zřejmě konec
obavu
z
tohoto
okamžiku.
Konec světa jednou určitě nastane, ale
nemyslím si, že by byl někdo schopen jej
určit na den přesně, a to ani v případě, že
by souvisel s vesmírnými objekty. Ani tak
chytří
lidé,
jakými
byli
mayští
astronomové. Koneckonců Mayové nebyli
schopni
určit
ani
konec
světa,
kterých se jich bytostně týkal. Tedy konec
svého světa. Evropští válečníci je takřka
vyhladili.
Ale nebojte se, jak už jsem napsal... jednou
určitě nastane konec světa a pak? Bůh nám
buď milostiv. :-)
☼☼☼
Lunwer ap Óir sruthán
novodobý druid
Co si myslím o konci světa v roce 2012?
Tahle otázka se dnes pomalu začíná
objevovat mezi lidmi a už jsou na trhu
☼☼☼
knihy, které se jí zabývají. Doposud
nejlépe zpracované údaje o celém „konci“
Walter Pavliš
se objevily v knihách Mexické záhady,
hledač Měsíční šachty
Mayská proroctví a v neskutečně moudré
úvaze od Barbary Hand Clow, mayské
Konec světa... Soudný den... Armagedon...
starší (Comunidad Indigena Maya), se
Existuje snad pochmurnější a děsivější
kterými se ztotožňuji.
téma
než
takovéto?
Pochybuji.
V historii lidstva již bylo několik takových Pravdou je, že v Mayském kalendáři není
jistých a předem ohlášených okamžiků, nikde zaznamenáno, co se skutečně stane.
kdy měl nastat konec světa. Jedním z nich Vyskytlo se a ještě se vyskytne mnoho
byl rok 1 000 n.l., kdy lidé očekávali tezí, od nebezpečných magnetických sil
příchod Satana a zánik jejich světa. Hledali Slunce až po teorie výskytu meteoritu.
útočiště ve víře, v jeskyních, v horách. Nechci se zde zabývat ani jednou z těchto
Konec
světa
nenastal... tezí, protože jim nedůvěřuji. Mayové byli,
Před asi 15 lety jsem byl na Sibiři a jeden z či snad ještě jsou národem, který své
místních proroků mi sděloval, že v roce kořeny neměl v hmotném světě, ale ve
1996 v listopadu nastane konec světa. Měl světě svých „duchů“ a Bohů. Dokonale
vytřeštěné oči, ale byl zaslepen fanatickou pochopili tok času a snažili se mu
vírou v tento okamžik a naprosto nechápal, přizpůsobit.
jak mohu být tak skeptický a klidný, když
Dost často nalézáme informace, že Mayský
nastává
konec
světa.
kalendář končí 22. prosince 2012.
Lidstvo zatím přežilo všechny "konce"
Ani tato informace není tak přesná, jak by
světa, které hlásali tito proroci. Mám za to,
se mohlo zdát. Rok 2012 bude již jen
že jde o zajímavý příběh, který se dotýká
jakýmsi zrcadlem toho, co jsme stihli
každého z nás. Někdo na něm chce vydělat
udělat, samotné šachy však budou rozdány
peníze (film 2012), někdo chce získat nové
v roce předchozím (28. října 2011), kdy
duše
pro
své
náboženství...
skutečně skončí krátký cyklus a Dlouhý
Nicméně pokud se začnete detailněji
počet bude v důsledku planetárních vlivů
zabývat tím, jak toto proroctví vzniklo,
pokračovat až do roku následujícího.
nastanou potíže. U roku 2012 jde o datum,
Vědci zkoumající tuto problematiku tak
kterým údajně končí mayský kalendář.
stále neměli jasno, které datum je správné,
Jakmile se začtete do systému mayského
a široká veřejnost se tím nezabývala. Pak
kalendáře, zjistíte, že máte problém. Nevíte
se ovšem přihnal Mell Gibson ze
přesně, kdy kalendář začínal, ani se
skotských plání se svým filmem
nemůžete dopočítat k přesnému datu Apocalypto a na něj navázali další. Tito
nejčastěji se uvádí zimní rovnodennost
„novodobí proroci“ tak určují, čemu
roku
2012.
vlastně bude moderní člověk věřit a v co
Můj soud je následující – lidé se rádi bojí a
může doufat. Souhlasím s Barbarou Clow
neexistuje děsivější téma, než je konec
a říkám, že naše oči by neměly sledovat to,
světa. Takže vezmeme krásně děsivé téma
co bude, ale to, co je nyní. ►
a najdeme další "důkazy", které podpoří
Anketa
11
Žijeme ve čtvrtém světě Galaktického
podsvětí, dle mayského kalendáře. Až se
věk přehoupne do Vesmírného podsvětí
v roce 2011, bude ten správný čas pokládat
otázky.
Tedy abych přímo odpověděl na tazatelovu
otázku: Nevěřím v konec světa, ani v
konec existence lidstva v roce 2012. Věřím
v odstranění „karantény“, která na nás byla
uvržena již na počátku. Díky této
karanténě se vývoj naší společnosti takto
pohnul a snad i díky této karanténě se naše
duše mohly vyvinout do takových
rozměrů. Neděsí mne geomagnetické vlivy
Slunce na zemský povrch ani výbuch
supernovy, či srážky s meteoritem. Věřím
v lidskost v její nejkrásnější podobě, věřím
v ušlechtilost duše a neměnnost času…
Pochopení složitého Mayského kalendáře
je jen začátek, zbytek už je na každém
z nás, jak si jej vysvětlí…
Věřím, tedy jsem…
Lunwer
PS: Skutečně doporučuji nevěřit médiím
v této otázce a doporučuji tyto publikace:
Mexické záhady, Arnošt Vašíček
Mayská proroctví, Adrian Gilbert
Mayský kód, Barbara Hand Clow
Mayský kalendář a transformace vědomí,
Carl Johan Calleman
Stručná historie času, Stephen Hawking
☼☼☼
Rastislav Kučírek
redaktor Camelotu
Dlho som premýšľal, čo sem napíšem.
Stále som sa nevedel rozhodnúť, utvoriť si
napevno názor. Spočiatku som teórii konca
sveta 21.12.2012 veril a žil chvíľu
v strachu, čo príde. Bál som sa akejsi
hroznej útrapy všetkých ľudí. Vyhľadával
som videá a články, týkajúce sa konca
světa, a so „stiahnutým zadkom“ sedel na
stoličke pred monitorom okolo polnoci
a sledoval dianie. Keď som sa už konečne
rozhodol ísť spať, všetko som zatvoril
a ostal sa pozerať na plochu svojho PC. Na
tapete som mal čínsky znak Jing-Jang.
Chvíľu som sa naň pozeral a potom šiel do
sprchy. Keď na seba pustíte horúci prúd
vody, všetko sa uvoľní. Telo, svalstvo,
rozum i duša. Zrazu sa dumá a chápe
akoby oveľa lepšie. Videl som mayské
mozaiky priam pred sebou na kúpeľňových
obkladačkách. Je to možné? Hlas muža,
ktorý stále hovoril o absolútnej beznádeji,
sa mi prestal páčiť. Prestalo sa mi to celé
páčiť. Veď to nie je ničím kryté. Ako sa
môžem spoľahnúť na slová niekoho, koho
ani nepoznám? Historici? Nerozoznám ich
– pravého od falošného, pracujúceho pre
bulvárne médiá. Veď koniec sveta mal byť
už roku 2000 – a nič sa nestalo. Že vraj
kvôli posledným rámom na portréty
pápežov v akomsi katolíckom chráme...
Nenapáchali toho zla katolíci už dosť? Aj
nad tým som sa zamýšľal po večeroch.
Takmer polovica ľudu Zeme verí v boha,
Ježiša a svoj čas trávia v kostoloch
hádzaním svojich starostí modlitbami na
boha. Cirkev, najväčšia mafia, si v kľude
vysedáva vo Vatikáne a riadi svoj svet.
Tento názor sa mi neustále usadzoval
v hlave
a s čoraz
väčším
a väčším
smútkom v očiach som sa prizeral na
svojho deduška, ako sa denne modlí. Čistý
dobrák a pritom... Vlastne prečo? Prečo sú
katolíci takí dobrí? Žeby očistení od
večných starostí s mierumilovnou ilúziou
v hlave? A na druhej strane sveta – masové
vraždenie biohazardom, umelými vírusmi,
ktoré sa predstavujú ako vtáčie alebo
prasacie chrípky, a je len otázkou času,
kedy sa to už nepodarí znova zastaviť
čiernym vedcom z tajných laboratórií... To
všetko sú obrazy, vytvorené na základe
mojich domnienok z pozorovania tohto
sveta. Ako sa tu vo veľkom klame...
a podvádza a kradne, stále odniekiaľ... Už
aj len tá obyčajná sprostota, ktorá kvôli
peniazom spôsobila úmrtie mnoho malých
detí vďaka otrávenému mlieku... Nemôže
to fungovať večne. Nedá sa stále žiť len
pre súčasnosť. Nič nie je večné... A práve
som si odpovedal – jing-jang – nič nie je
večné... Je dátum 21.12.2012 len malá
čiastočka veľkej hry, ktorá pozostáva
v strašení ľudí? Vypadá to, že áno...
Strachom ľudí prinútite robiť obrovské
nezmysly. Samotným príkladom je cirkev.
Ale čo chce niekto dosiahnuť strašením vo
forme tohto dátumu? Žeby časť sústavy
programov lží rôznych organizácií? A čo je
potom vlastne pravda? ... Nič a všetko
zároveň?
Otázok je veľmi veľa, ale odpovedí málo.
Myslím si však, že civilizácia sa vyvíja po
špirále – ide síce dohora, ale stále
v rovnakých kruhoch. A momentálne sa
zužuje. Zužuje a veľmi prudko. Ľudia
dosahujú extrémov, ktoré vedú ku koncom
a tie vedú k začiatkom.
Takže, ak má byť nejaký koniec, s tým
plne súhlasím. To, kedy bude, ešte neviem,
možno aj 21.12.2012. Ale som si istý, že to
nebude koniec všetkých koncov. Nech sa
aj všetci vyvraždíme atómovými zbraňami,
zostanú mikrobaktérie a mikroorganizmy
a zase raz na Zemi vznikne nový život,
z ktorého sa vyvinie človek, ku ktorému sa
nejako dostane duchovná stránka – viera,
ktorá bude opäť sprostredkovaná aj na
posun ľudstva dopredu.
A tak je to stále a stále dokola...
☼☼☼
Jakub Cepník
šéfredaktor Camelotu
Netvrdím, že 21. prosince 2012 nastane
konec světa (to jistě ne), ale opravdu mě
štve, když plno chytráků (v čele s vědci z
NASA) zesměšňují a zavrhují tuto teorii,
aniž by o ní něco věděli.
Mimochodem, pokud by vlády států přišly
na to, že se blíží konec světa, stejně by to
tajily a nikdo by se o tom nedozvěděl.
Vyvolalo by to totiž strašný chaos a nejspíš
by to ani ničemu nepomohlo.
Sám nevím, co si o tom mám myslet. Na
jednu stranu určitě mohou za povyk kolem
tohoto fenoménu média, kterým jde
především o senzaci a peníze. Přesto nelze
ignorovat bezpočet různých proroctví,
která vznikla nezávisle na sobě v různých
koutech světa a v různých dobách, a přitom
se shodují s nepochopitelnou přesností. Již
v minulosti se ukázalo, že se v mnoha
případech proroci nemýlili.
Navíc jsem přesvědčen, že dávné kultury
NEMOHLY získat své fantastické znalosti
astronomie pouze důvtipem a pozorováním
oblohy.
Nedávno jsem si uvědomil, že už od
malička na něco čekám. Na něco skutečně
převratného.
Co znamenají tisíce katastrof, které se v
poslední době dějí? Války, teroristické
útoky, přírodní katastrofy, globální
oteplování, hladomor, nedostatek vody,
nové smrtící nemoci, mizení živočišných
druhů, docházení ropy... Nejsou to
náhodou jakási znamení, která nás mají
varovat? To vše jako by spělo k nějakému
famóznímu závěru. A tento závěr se k nám
možná blíží mílovými kroky. Připadá mi,
že jsem se ocitl v nějakém katastrofickém
filmu.
Jenže co máme dělat? Jak můžeme svět
odvrátit od cesty k nevyhnutelné zkáze
(která ovšem vůbec nemusí nastat 21. 12.
2012)?
Zdá se mi, že některé předpovědi se již
začínají vyplňovat. Připadá mi, že čas běží
stále rychleji a události nabírají spád.
Ale to jsou jen úvahy, kterými vás nechci
nijak strašit a – jak už jsem řekl –
nemyslím si, že 21. 12. 2012 nastane konec
světa. Pouze mám pocit, že některé
skutečnosti už nemůžeme dále ignorovat a
že bychom měli začít se současným stavem
světa něco dělat. A to co nejrychleji. ■
Anketa
12
Novinky 11/2009
Jakub Cepník
29. listopadu zemřel ve věku
51 let Robert Holdstock,
jeden
z nejvýznamnějších
současných autorů žánru
fantasy.
Proslavil
se
především
knihou Les mytág.
Již od srpna 2007 probíhá
rekonstrukce
jedné
z
nejvýznamnějších
českých
památek – Karlova mostu.
Bohužel, úroveň „rekonstrukce“
je naprosto katastrofální, jedná
se spíše o destrukci. Navíc s tím
pánové z magistrátu nejsou
ochotni cokoli dělat.
Proto vznikl web, který se snaží
tomuto zvěrstvu zabránit –
www.zachrante-karluv-most.cz
Je na něm k dispozici on-line
petice a já všechny čtenáře
vyzývám, aby ji také podepsali a
dali tím najevo, že nezůstanou
k takovýmto věcem lhostejní.
Foto: www.gamecity.org
Zdroj: www.sarden.cz
Na stránkách televize Nova
se objevil článek, ve kterém
se píše o podivném zážitku
jednoho britského policisty.
6. července prý spatřil na
poli v kraji Wiltshire trojici
postav
ve
stříbrných
kombinézách. Když je chtěl
zkontrolovat, utekli mu
tempem, které není u lidí
možné. Napadlo ho tedy, že
to byli mimozemšťané.
Jeho
kolegové
ovšem
upozorňují, že onen policista
nebyl ten den ve službě. :-)
Zdroj: www.tv.nova.cz
Server www.novinky.cz zveřejnil
článek o tom, že v odlehlé čínské
oblasti v sečuánských horách žije
skupina zakrslých lidí vysokých
asi jeden metr.
Narodili se mezi lety 1930 –
1940 a v dětství byli postiženi
neznámou chorobou, která kromě
nízkého vzrůstu způsobuje také
bolesti.
Nedávno se na internetu objevily
stránky
www.exopolitika.cz.
Jejich autoři věří, že světové
vlády
zatajují
spolupráci
s mimozemskými civilizacemi.
Možná se tímto tématem budeme
v Camelotu v budoucnu zabývat.
V poslední době se konalo množství různých scifistických akcí.
21. listopadu se uskutečnil v prostorách ústřední Městské knihovny již
26. ročník kultovního MiniConu.
Dále to byla beseda s folkloristou Petrem Janečkem (zúčastnil jsem se
jí a byla skvělá), křest knihy Runový meč od Pavla Renčína (její recenzi
najdete na straně 14), literární večer v plzeňském klubu Home Cafe či
křest básnické sbírky Vajgly autora Jakuba „Draka“ Kočího,
A samozřejmě také jeden z největších českých conů – Fénixcon, který
se uskutečnil 4. – 6. prosince v Brně.
Ve středu 9. prosince se na obloze nad Norskem objevila světelná
spirála, kterou vidělo a vyfotografovalo množství lidí. Nakonec se však
z tohoto UFA vyklubal nepovedený test ruské rakety Bulava.
Zdroj: www.novinky.cz
Rodina Mrázkových žijící v domku ve
Strašicích na Rokycansku zažívá od konce
září krušné časy. V jejich domě totiž sami od
sebe hoří zásuvky a praskají žárovky.
Vzhledem k tomu, že se tyto jevy opakovaly
až 100 x denně, musel být dům odpojen od
elektřiny a rodina se dočasně odstěhovala
k příbuzným. Pouze otec Jiří Mrázek zde
stále hlídal, aby dům neshořel.
Veřejnost se rozdělila do dvou táborů. První
zastává názor, že za záhadné jevy Mrázkovi
nemohou. Zato druzí si myslí, že si členové
rodiny podpalují vlastní dům, aby si zajistili
mediální slávu. Tento názor byl však
prakticky vyvrácen, když dům začali
monitorovat odborníci z ČEZ, ČVUT a
další. Sami se stali svědky záhadných jevů.
V současné době samovznícení ubývá a
rodina se již mohla nastěhovat zpět.
Někteří odborníci se domnívají, že tyto jevy
způsobuje nedaleké zařízení místní vodárny.
Zdroj: www.tyden.cz
Novinky jednou větou:
•
Ukázalo se, že Machu Picchu bylo
možná objeveno již o třicet let dřív, než se
dosud předpokládalo, a objevil ho jistý
Němec August Berns.
•
Archeologům se podařilo odkrýt
hrobku rodu Rožmberků v kostele ve
Vyšším Brodě (je v ní pohřben slavný Petr
Vok) a jsou překvapeni, jak stroze je
vybavena.
•
Na Třebíčsku, u obce Mohelno, se
archeologům povedlo objevit úlomek
pravěké „venuše“, kterou pojmenovali Jitka.
•
Bylo poprvé natočeno mládě
„živoucí fosilie“ latimérie podivné, povedlo
se to Japoncům.
•
Po roční opravě byl opět uveden do
provozu zřejmě nejsložitější přístroj
vytvořený lidskou rukou – urychlovač částic
ve švýcarském výzkumném středisku
CERN.
•
Bylo uzavřeno hlasování v anketě
Einsteinův mozek o nejlepší české dílo z
oblasti fantastiky, seznam nominovaných
najdete na Sardenu. :-)
•
Byly vyhlášeny výsledky soutěže o
nejlepší slovenskou povídku žánru fantasy –
Cena fantázie 2009, její vítězkou se stala
Lucie Droppová s povídkou Hladný tovar.
Reportáž
13
Festival Fantazie Speciál 2009
Jakub Cepník
Zkuste na chvíli zavřít oči a představit si, že je právě poledne 1. listopadu 2009 a vy pozorujete
autobusovou zastávku na náměstí TGM v Chotěboři. Postávají tam čtyři kluci se zavazadly a
hlasitě si povídají.
Jakub: „Tak už je to zase za náma.
Uběhlo to děsně rychle, nemyslíte?“
Adam: „Ale užili jsme si to!“
Honza H.: „Jo jo, bylo to fantastické.“
Honza C.: „A co se vám líbilo nejvíc?“
Adam: „Hraní na konzolích!“
Honza H.: „Přednáška o japonských
mýtech – asi podle ní napíšu článek do
Camelotu.“
Jakub: „Toho bylo víc. Ale zaujaly mě
třeba přednášky o pravděpodobnosti
setkání s mimozemšťany, o nacistické vědě
a pseudovědě, besedy se známýma
osobnostma v rámci AvalConu, povídání
Jana Procházky o spisovateli Charlesi
Bukowskim... Dobrá byla také linie
Fantasy & Mýty.“
Honza H.: „Na mimozemšťanech jsem byl
taky a musím uznat, že to se povedlo.“
Honza C.: „A deskovky vás nebavily?“
Adam: „Bavily! Nejlepší byl Dominion.“
Jakub: „Souhlas, ten se mi také líbil. Ale
zahrál jsem si i mnohé další a musím
pochválit organizátory, jak pestrý výběr
her připravili. Stačilo si najít spoluhráče a
hned jste mohli začít hrát.“
Adam: „Jo, a já je zase musím pochválit,
že tam dali tolik konzolí... Ty závody byly
prostě dokonalé.“
Honza H.: „Zatímco ty jsi pařil, já jsem
byl v místním kině, které měli pořadatelé
pronajaté. Koukali jsme s Jakubem třeba
na film Proroctví.“
Jakub: „I když to bylo docela děsivé, dost
se mi to líbilo. A byl jsem taky na
Jánošíkovi a na Čísle 9.“
Honza C.: „Zorganizované to bylo fakt
dobře. Ubytování ve škole vyšlo levně a
nebyly s ním žádné problémy. Měli jsme k
dispozici i záchod, sprchy... Skvělé bylo
také občerstvení.“
Adam: TOASTY! (Z Adama sálá
fanatismus.)
(Přijíždí autobus a kluci do něj jako
poslední nastupují.)
Honza C.: „Dobrý den! Já bych prosil
čtyři lístky do Prahy, z toho tři poloviční.“
Řidič: „Jasně. To bude dělat 237 korun.“
(Řidič zavírá dveře a autobus se rozjíždí.
Cestující jsou uvnitř namačkáni jako
sardinky, naše čtveřice skončila úplně
(Na zastávce už vydatně přibývá lidí a
vepředu u řidiče.)
všichni naši skupinu předbíhají, byť přišli
Řidič: „A cože je tu teď v Chotěboři tolik
až později.)
mladejch lidí? To tu byla ňáká kalba?
Jakub: „Víte o
Nebo skautskej tábor?“
tom, že na jedné
Náhodný scifista sedící na přední
besedě
se
sedačce: „Byl tu Festival Fantazie. To je
dokonce
taková akce, kde se sejdou fanoušci
nedostavil
fantasy, sci-fi a horroru. Jsou tam
přednášející
a
přednášky, besedy, hry, divadlo, filmy a
stejně to zvládli
tak.“
vedoucí linie tak
Jakub: „Koná se dvakrát do roka. Tohle
dobře
byla zrovna ta „komornější“ podzimní
zaimprovizovat,
varianta.“
že to vlastně ani
Honza H.: „Já myslím, že o komornosti se
nevadilo?“
ve spojitosti s FF moc nedá mluvit.“
Honza C.: „A
Adam: „To teda nedá! Bylo tam přes osm
co to bylo za
set účastníků!“
přednášku?“
Řidič: „Hmmm...“
Jakub:
„Baví
Jakub: „Opravdu se to povedlo. Klobouk
mě být ateistou
dolů před pořadateli.“ ■
od
Sebastiana
Fotografie: Adam Cepník
Chuma.“
Knižní recenze
14
Literatura
Runový meč
Kníže mečů
Pavel Renčín
Michael Moorcock
O Runovém meči, druhém dílu trilogie
Městské války od Pavla Renčína
odehrávající se v současné České
republice, jsme se zmiňovali již v
minulém čísle, takže jistě víte, o co jde, a
nebudeme se zdržovat vysvětlováním (viz
článek Městské války v 14. č. na str. 13).
Runový meč je skutečně fantastickým
„magickým průvodcem po Čechách a
Moravě“. Seznámíte se v něm s našimi
městy daleko lépe, než kdybyste přečetli
několik otravných, suše napsaných
turistických průvodců. S charakteristikou
jednotlivých měst totiž Renčínovi
pomohli jeho čtenáři, kteří v oněch
městech žijí a dobře je znají.
Ještě k tomu si oproti četbě turistického
průvodce užijete kopec zábavy a napětí.
Renčín je totiž výborným vypravěčem.
Runový meč je velmi čtivý a není
jednoduché se od něj odtrhnout. A to i
přesto, že jsou v něm sem tam poměrně
zdlouhavé popisy.
Jsou zde sympatické postavy (v čele s
Václavem Vranem, ze kterého se
postupně stává opravdový hrdina) a
vskutku nečekané dějové zvraty.
Renčín hýří bizarními nápady – setkáte se
například s tramvají plnou kostlivců
poslouchajících Karla Gotta, která se řítí
pražskou kanalizací, s brněnským elfem,
který je zažraným fanouškem Tolkiena a
má na dveřích do svého bytu
namalovanou bránu do Morie atd. atd.
Kniha nám ukazuje náš svět v nezvyklém
světle a nechává dostatek prostoru pro
kouzelné bytosti, živá města a kilometry
se táhnoucí obydlené podzemní prostory.
Tato „druhá realita“ je výborně
promyšlená, má své zákonitosti, historii a
pravidla a vypadá poměrně uvěřitelně a
skutečně.
Zároveň kniha funguje jako jakési
zrcadlo, které úžasně odráží dnešní dobu
se všemi jejími výhodami i nedostatky.
Příběh je čtenáři velmi blízký, protože se
odehrává na místech, z nichž mnohé dobře
známe.
V knize také najdete množství různých
„odkazů“, které většinou pochopí jen
fanoušci fantastiky a čtenáři Renčínova
internetového románu Labyrint.
Celý tento koktejl je okořeněn špetkou
nádherně poetických obratů a přirovnání.
Hodnocení: 90% (těžký nadprůměr)
Stručné info: Autor: Pavel Renčín,
Obálka: J. Husák, Nakladatelství: Argo,
Datum vydání: 11. 11. 2009
Jakub Cepník
Touha po pomstě je hlavní, ale zdaleka ne
jedinou náplní v novém vydání Knížete
Mečů od Michaela Moorcocka v edici
Mistrovská díla fantasy. Jedná se o fantasy
s drobnými prvky sci-fi.
Moorcock vypráví o osudech a útrapách
knížete Coruma, který zůstane posledním
zastupcem rasy Vadhagů. Mabden Glandyth
ho připraví o oko spolu s rukou. Corumovi
se naštěstí podaří uniknout, což mu umožní
pokračovat ve svém dobrodružství.
Mezi hlavní klady knihy patří svižný děj a
napínavost. Naopak nelíbí se mi krutost, na
kterou v ní narazíme.
Kromě toho se jedná o velice dobrou knihu.
Román doporučuji všem příznivcům
dobrodružné a hrdinské fantasy. Na závěr
jen dodám, že nakladatelství Laser –books
připravuje k vydání další díly, takže se
máme rozhodně na co těšit.
Hodnocení: 75 % (dost dobré)
Stručné info: Autor: Michael Moorcock,
Překlad: Jiří Pilch, Obálka: Don Maitz,
Nakladatelství: Laser Books, Datum vydání:
6. 2. 2009
Tomáš Křivohlavý
Flotila Země
Patrick Zandl
Kde se vzali, tu se vzali mimozemšťané.
Letěli vesmírem, přistáli na Zemi, shodou
okolností přímo v Česku. A tak se Češi
dostali ke všem tajemstvím techniky,
sestrojili obří flotilu vesmírných lodí a teď
ovládají sluneční soustavu. A kde se vzali,
tu se vzali další mimozemšťané. Ale ti
nebyli hodní, nechtěli poučit lidstvo a právě
naopak, chtěli ho vyhladit z povrchu
zemského (a v této době i z povrchu Marsu,
Mimasu a dalších vesmírných těles), zabrat
celou naši soustavu a zabydlet se v ní. Tato
kniha není o tom, jak to zkusili poprvé, tato
kniha je o tom, jak to zkusili už po X-té, ale
tentokrát opravdu ve velkém (přesný počet
nepřátelských lodí jsem nenašel, ale je jich
kolem 20-ti tisíc). A tak Flotila Země musí
vyvolat poplach, mobilizovat všechny lodě a
vyjet přímo k nepříteli.
Toto je jedna z těch knih, která si potrpí na
detail. Jak jinak si vysvětlit, že více než
polovina knihy je pouze popis této bitvy?
Není ale úplně celá o válce, je zde popsán i
pokus novinářů zúčastnit se této bitvy,
námitky OSN proti chování Flotily a ještě
pár dalších doplňků. Také si v ní lze
všimnout idealismu Flotily – například
hymna je Morituri te salutant od Kryla nebo
závěrečná motlitba za mrtvé… no, nechte se
překvapit. Styl se mi moc líbil a vždy jsem
se těšil na večer, až si budu zase číst.
Škoda, že kniha nebyla alespoň o pár
stránek delší…
Hodnocení: 70 % (těžký nadprůměr)
Stručné info: Autor: Patrick Zandl,
Obálka: G. Vyatkin, Nakladatelství: Wolf
Publishing, Datum vydání: 6. 4. 2006
Metoděj Novotný
Nikdykde (komiks)
Neil Gaiman, Mike Carey
Neil Gaiman. Možná jste to jméno už
někde slyšeli. Možná vám připadá
povědomé. Možná jste od něho už něco
četli. Mezi jeho nejznámější díla patří
Koralína, Sandman a Nikdykde.
Já nyní zrecenzuji komiksovou variantu
Nikdykde z roku 2008.
Je to opravdu povedený komiks. Na jeho
ztvárnění se podíleli Mike Carey a Glenn
Fabry. I tato jména vám možná budou
povědomá. Mike Carey psal scénář
například ke komiksu Lucifer.
A o čem že Nikdykde vlastně je? Ústřední
postavou je Richard Mayhewe. Žije si
klidným a spokojeným životem a o
některých věcech nemá ani tušení. Pracuje
ve své kanceláři a občas si někam vyjde se
svou přítelkyní Jessicou. Zrovna za chvíli
má doprovázet svoji přítelkyni do luxusní
restaurace na večeři s jejím šéfem. Avšak
Richard zapomněl zamluvit stůl.
Zdá se vám toto jako dobrodružný komiks
plný zvratů? Ne? Tak to nevíte, co přijde.
Potíž byla vyřešena a Richard konečně
kráčí po tvrdé dlažbě Londýna s Jessicou
po boku. Když tu náhle vypadne ze zdi
dívka. Krvácí a žádá o pomoc. Richard
měl na výběr. A vybral si tu horší možnost
– rozhodl se, že dívce pomůže. Tak začíná
příběh, ve kterém se nakonec Richard
octne v Podlondýně – městě pod městem.
Není v něm řád ani spravedlnost a krysy
jsou tam považovány za šlechtu.
Celá kniha je rozdělena do devíti kapitol,
takže si nemyslete, že ji přečtete na jedno
posezení (myslím, že má něco okolo 220
stran, což je na komiks úctyhodná délka).
Není nouze o akci, dobrodružství či
překvapivé dějové zvraty. Dokonce zde
najdete i trochu černého humoru („Máte
rád kočky?“ „No ano, míval jsem
mourka...“ „Tak ji dojezte.“). Zkrátka a
dobře, tento komiks stojí za to. A
rozhodně by si ho měl každý fanoušek
fantastiky (nebo alespoň komiksů) přečíst.
Hodnocení: 95 % (téměř dokonalé) ■
Stručné info: Autor: Neil Gaiman a Mike
Carey, Ilustrace: Glenn Fabry, Překlad: S.
Pošustová, Nakladatelství: Crew, Rok
vydání: 2008
Jan Holan
Film
15
2012
Jan Cepník
Ve filmové rubrice Camelotu jsem si pro vás vůbec poprvé připravil recenzi filmu, který stále
ještě můžete zhlédnout na plátnech kin.
Film 2012 měl českou premiéru
12.listopadu 2009, a je tedy téměř
novinkou. Vznikl (resp. byl dokončen) v
letošním roce v koprodukci USA a
Kanady.
Abych řekl pravdu, rozhodl jsem se tento
snímek zhlédnout jen proto, abych mohl
napsat tuto recenzi (pan šéfredaktor mě o
to požádal :-) ). Očekával jsem totiž
depresivní a krvavou podívanou o konci
světa plnou davů ječících umírajících lidí.
Nejsem příliš otrlým divákem a z
podobných snímků mám špatné sny :-( Ale
rovnou prozradím, že to nakonec bylo
trochu jinak.
Tedy k samotnému ději. Příběh začíná v
současnosti, v roce 2009. Vědci zjistí, že
teplota vnitřku Země vlivem stále
intenzivnějšího slunečního záření nebývale
vzrostla a hrozí nestabilita zemského
povrchu.
zachránit. A jako jeden z mála ví jak. V
poslední chvíli odveze rodinu pryč z
domova, z města, zajistí letadlo na další
cestu... V průběhu zběsilého útěku mají
hlavní hrdinové mnohokrát namále, země
O situaci je neprodleně informován
se několikrát propadne těsně za nimi.
americký prezident a následně i hlavy
Samotný útěk tvoří značnou část filmu,
dalších států G8 a také Číny. Informováni
odhaduji tak jednu třetinu.
jsou také vybraní vědci a potom někteří
další lidé, vesměs bohatí či vlivní... Pro Pokud se chystáte film sami zhlédnout a
všechny ostatní jsou však tyto informace chcete se nechat alespoň trochu překvapit,
přísně tajné. Když někdo ví příliš mnoho, dál už nečtěte ;-) Pokud vás zajímá, jak vše
za nejasných okolností umírá... Stabilita dopadne, prozradím vám, že otec dovede
zemského povrchu se stále zmenšuje, stále rodinu do Himalájí, kde za největšího
častěji dochází k zemětřesením, která mají utajení vzniklo 8 novodobých Noemových
stále větší sílu. Vše vyvrcholí 21.12.2012. arch. Vstupenky na archy si mohli koupit
pouze „vyvolení“, a to za cenu 1 milión
Na pozadí těchto událostí divák sleduje
eur. Na poslední chvíli jsou však vpuštěni i
příběh jedné americké rodiny. Otec jako
dělníci, kteří pracovali na stavbě arch, a
jeden z mála pochopí do všech důsledků,
také hlavní hrdinové.
co se děje, a snaží se sebe i svou rodinu
Dojde k potopě světa a zachrání se pouze
lidé na archách (těch není úplně málo, ale
nejsem si jistý číslem...). Prakticky všichni
hlavní hrdinové přežijí a člověk má na
konci pocit, že film skončil happy-endem
(navzdory tomu, že zemřelo nějakých 6
miliard lidí :-( ).
Celkově film hodnotím spíš kladně, a to
hlavně kvůli silnému námětu (potopa
světa...). Popis klimatických změn byl pro
mě vcelku uvěřitelný a naháněl mi husí
kůži. Právě opačně však působil příběh
hlavních hrdinů. Těm se během jejich
útěku propadala země doslova za patami,
domy padaly za koly jejich limuzíny a
ranveje letišť mizely, ještě než jejich
letadlo vzlétlo... Zkrátka to bylo dost
„přitažené za vlasy“. Nicméně obdivoval
jsem počítačové zpracování celé té zkázy.
Vše podle mě působilo velice realisticky.
Napjatá atmosféra filmu byla občas
odlehčena nějakým tím „hollywoodským
pseudovtipem“, někdy i normálním
vtipem. Nechyběly ani tradiční patetické
proslovy :-( Jeden mi utkvěl v paměti,
protože narozdíl od ostatních dával smysl:
„Když se lidé přestanou starat o druhé,
přestávají být lidmi.“ To bylo možná i
hlavní poselství filmu a vůbec by
neškodilo, kdyby si ho lidé vzali k srdci. A
nemusí ani dojít k potopě světa. ;-)
Hodnocení: 60 % (mírný nadprůměr) ■
Fotografie:
www.csfd.cz
(Photos
copyright © Sony Pictures Entertainment)
Počítačová hra
16
Rise of Legends
Jan Holan
Rise of Legends (dále jen „RoL“) je
čistokrevnou strategií a nic jiného od něj
tedy neočekávejte. Mimochodem, někteří
jste možná měli tu čest zahrát si předchozí
díl s názvem Rise of Nations, ve kterém
jste se ve světě ne-nepodobném tomu
našemu postavili do čela jednoho národa,
abyste ho provedli od pravěku do doby
technologické.
První změnou v RoL je svět, který se
přesunul do oblasti fantazie. Narazíte
v něm na ohnivé pouště, stejně tak na
země zamořené temným sklem.
Další změnou jsou rasy. Jejich počet byl
zredukován na tři. První z nich jsou Vinci
– národ technologicky vyspělý, který
spoléhá na palebnou sílu svých kluzáků a
juggernautů. Za ně taky začínáte první
kampaň. Hrajete za vynálezce Vinciů
Giacoma, jehož bratra zabil zlotřilý
Baron.
Baronova vojska ukořistila podivnou věc,
která spadla z nebe, a s její pomocí získal
Baron obrovskou sílu. Teď je jen na
Giacomovi, aby ho zastavil. Vlastně nejen
na něm. Během kampaně získává různé
spojenecké hrdiny, které si pak za drobný
obnos můžete povolat do boje. Navíc
každý hrdina disponuje zvláštními
schopnostmi, které se postupem času
vylepšují. Třeba Giacomo (kromě toho, že
umí léčit), dokáže vytvořit štít, který na 25
sekund chrání jednotky proti veškerému
poškození.
Dalším hrdinou je třeba generál Carlini,
který je na život a na smrt věrný Giacomovi.
Dokáže například pomocí své ostřelovací
pušky způsobit obrovské poškození jednomu
cíli, či vytáhnout z kapsy obléhací věž.
Dále je zde třeba Battaglion, obléhací
generál a velitel zběhů z Baronovy armády.
Teď zpátky k samotné kampani. Nejdříve se
ocitáte na mapě světa. Vaším úkolem je
porazit Barona. Pohybujete po mapě s
figurkou Giacoma a obsazujete jednotlivá
území. Na každém území máte jiný úkol.
Někdy to je obyčejné „znič nepřítele“, avšak
naleznete také úkoly jako „braň se sedm
minut“, „převeď bezpečně karavany přes
poušť“ atd.
Na většině map se také nachází alespoň
jeden vedlejší úkol, který musíte nejprve
objevit.
Za úkoly získáváte různé body. Ty mohou
být výzkumné, hrdinské, vojenské či
stavební. Za ně potom můžete na mapě světa
vykonávat příslušné akce. Za hrdinské body
nakupujete
nové
schopnosti
svým
svěřencům, za výzkumné zkoumáte nové
jednotky (v pozdější fázi magii), za vojenské
zvětšujete svoji armádu a za stavební
můžete stavět budovy.
V každé zemi můžete mít pouze omezený
počet budov. Budovy jsou vojenské,
výzkumné, obchodní (stavební) a královské.
Každá budova vám následující tah zaručí
jeden bod svého typu a královská vám dá od
každého jeden. Ceny budov se mění s
počtem budov v zemi. První stojí jeden bod,
druhá dva atd.
Druhou kampaň si odehrajete za Aliny.
Vaším hrdinou bude pořád Giacomo, vaše
řady pouze rozšíří noví alinští hrdinové.
Jestliže Vinci spoléhají na technologii,
jsou Alinové jejich přesným opakem.
Používají magii, se kterou nějak souvisí
všechny jejich jednotky i stavby.
Jejich jednotky se dělí do tří kruhů:
písečný, ohnivý a skleněný. Z písků pouští
jim přicházejí na pomoc škorpióni a
nomádští bojovníci, ze sopečných ohňů
Rukhové a elementálové ohně a ze
skleněné citadely pochází tuny skla v
podobě skleněných golemů.
Jejich hrdinové jsou orientováni spíše na
schopnost „v mžiku vykouzlit celou
armádu“.
Za tento národ si zahrajete druhou
kampaň. Vaším cílem bude mimo jiné
najít klíče ke ztracenému městu
Mezekeshi.
Dostáváme se k rase třetí – k Cuotlům,
národu uctívajícím mocné bohy. Jejich
technologie jsou Vinciům i Alinům dosud
neznámé. Vyrábějí vojáky z kamene. Dalo
by se říct, že styl staveb i jednotek je
velmi podobný stylu doby Aztéků.
Ornamenty či sochy je v mnohém
připomínají. S Cuotly po boku i proti sobě
prožijete poslední kampaň. Na Barona
zapomeňte – čeká vás mnohem větší
hrozba...
A můj verdikt? Hra je chytlavá jako každá
jiná strategie. Přináší však s sebou i pár
dobrých inovací a skvělý příběh.
Jediné, co se jí dá občas vytknout, je
chování vašich jednotek – zaseknou se
například o strom a prostě nejdou dál. Po
celou dobu hry hraje příjemná hudba,
která jen pobízí k tomu, abyste si hru
zahráli znova. Herní dobu navíc
prodlužuje multiplayer, ať už po internetu
či po LANu.
Hodnocení: 80 % (velmi dobré) ■
Obrázky:
www.hrej.cz
www.baboo.com.br,
Román na pokračování
17
Klan
Splnené sny – Část piata
Rastislav Kučírek
Z ružových tvárí ťahalo šťastie. My
sme sedeli za jedným stolom a snažili sa
debatovať, ale stratilo to význam. Cez hluk
sme sa síce počuli, lenže oboch nás chytala
skvelá nálada, ktorá panovala vo veľkej
miestnosti krčmy. V strede izby bol na
stole vyskočený chlapík a vyhrával na čosi,
čo mi pripomínalo naše banjo. Nech to
bolo čokoľvek, išlo mu to skvele.
Atmosféra bola neodolateľná, s čarovným
duchom plným radosti a šťastia. Nohy
mnohých chlapov si dupkali do rytmu, ba
mnohí sa i pustili do tanca.
Podvedomá nálada šťastia sa už aj
mne dostávala do hlavy. Pozrel som na
elfa. Vyzeral tak šťastne, že mi to prišlo až
smutné. Vyzeral ako nejaký tridsiatnik,
sledujúci svoje deti. Zahĺbil som sa do
seba. Prečo si stále všetko spájam
s obrazmi nášho sveta? Predsa som si
povedal, že tu sa všetkých tých spomienok
a obrazov „onoho“ života zbavím. Ako
som si to vtedy povedal? Aha, už viem
„škoda, že sa myšlienky nedajú tak ľahko
zhrnúť zo stola“. Veď to chce čáás,
upokojil som sa do pohody. Nechcel som
sa rozoberať, v takej skvelej atmosfére,
ktorá už pochytila aj môjho ducha.
V takýchto situáciách som presne ten
typ človeka, čo sedí v úzadí, v spokojnom
rozpoložení z vlastnej vnútornej radosti;
a pousmiaty sleduje zabávajúcich sa ľudí.
Tak som to urobil aj teraz. Natiahol som sa
na stoličke, ruky založil za hlavu a nohy
vystrel pred seba. Chvíľu som tak zotrval,
užívajúc si okamihu.
Potom ma akosi stiahlo. Cítil som sa
nechránený na bruchu, akoby som tam bol
niečím ohrozený. A pritom – v podstate
nikým; boli to iba hlúpe výčitky svedomia,
čo ma nútili konať ako zbabelec. Nevedel
som sa s chuti uvoľniť ako chlap
a relaxovať, pretože sa mi to proste nedalo.
Cítil som sa všade ohrozený, ten duch ma
sledoval všade, liezol mi po chrbte ako
zima, keď sa plíži do izby oblokom.
Niekedy som mal chuť zaliezť do rohu
a schúliť sa do klbka, kde som sa cítil tak
bezpečne. Keď som si predstavil, že sa
dakedy pred svedomím neschovám už ani
tak, vytvorila sa mi v ústach trpká slina.
Taká tá, čo sa tak ťažko prehĺta a vypľúva
zároveň...
Prehltol som ju.
Mračil som sa. Škaredo som sa mračil
a zazeral vôkol seba. Nechcel som, ale
bolo to tak. Akoby som sa teraz povznášal
nad tým všetkým a cítil všetko akosi
z nadhľadu. Hudba znela stále rovnako, ale
už som sa na ňu nedíval, tak ako predtým.
Ponorený v svojej múze problémov; zdalo
sa mi všetko inak. Hmlisto.
Skrčil som sa, pritisol o stôl a snažil sa
usadiť nejak prirodzene, tak som aspoň
napodobnil elfa. Ten sedel opretý
o stoličku a s jednou rukou na stole si
prstami vyklopkával melódiu muzikantov.
Druhou rukou držal fajku, ktorú som
u neho videl prvýkrát, ale vôbec ma
neprekvapila. Nohy mal vo voľnej polohe.
Chvíľku som tak bol aj ja, ale nemalo to
význam.
Chcel som prejsť na iné myšlienky
a tak som potichu vyšiel von. Vonku už
bola tma. Malé plochy dlaždíc pred
krčmou osvetľoval jedine olejový lampáš
pred dverami. Oprel som sa o stenu krčmy
a pozoroval mihotajúce sa svetlo od lampy
na zemi. Vzduch bol čerstvý, svieži a plný
elánu. To ma prinútilo usmiať sa.
Vykročil som vpred, trochu sa
poprechádzať. Prešiel som zopár krokov,
vyšiel z okruhu svetla a pred sebou som
narazil na múr. „Jasné“ – spomenul som si,
veď s elfom sme prišli zo strechy a
zoskočili sme z nejakého múru. Ale...
Nebol to ten vpravo? Šiel som sa tam
pozrieť. Aj tu bol múr. Načo by stavali
steny okolo krčmy do tvaru „L“? Išiel som
k ľavej strane, s dúfaním, že sa budem
môcť poprechádzať v tieňoch mesta tak,
aby ma nik nespatril.
Narazil som na múr.
Nechápavo som sa obzeral. Takže som
tu v pasti?
Opäť som pribehol k pravému múru
a pokúsil sa ho aspoň preliezť. Nemal som
s tým problém. Vydriapal som sa naňho,
zoskočil dole a voľne sa pohyboval.
Spravil som krok, dva, tri... Bez ťažkostí,
nik ma nezačaroval.
Otočil som sa späť k múru a takmer
som onemel. Predo mnou stál dom kamenný, s drevenými brvnami, klasický
pre toto mesto, vysoký aspoň 4 poschodia.
Ako sa dostanem späť? Žiadne dvere ma
nenapadlo hľadať. Načiahol som sa na
prvý trámec – vrch steny, z ktorej som
zoskočil a po kameňoch sa driapal hore.
Vlastne som ani nevedel, kam idem,
možno som chcel vyjsť na strechu, keby
som sa rukou zavesenou na trámci nepohol
smerom k múru. Potreboval som sa
podhodiť, a tak som spravil prudší pohyb
rukou, čakajúc, že zavadím o chladnú
stenu, no nestalo sa tak. Teraz akoby som
mal v objatí dlane vrch trámu. Prešiel som
cez stenu! Druhej ruke sa to podarilo
rovnako; až som o chvíľu striehol učupený
na vrchu trámca. Nachádzal som sa
v stene, ale pritom som ju vôbec necítil.
Necítil som nič, žiaden pocit mágie alebo
také niečo. Nedalo sa tomu uveriť.
Pozeral som do „dvorca“ pred dverami
krčmy a nechápal súvistlosti. Žeby nejaké
maskovanie? Kto spravil tú magickú ilúziu
domu? Elf? A načo by to robil? ...
Dumal som pozerajúc na svetlo. Zo
zamyslenia som sa vynoril, keď som si
všimol na lampáši niečo zvláštne. Nikde
tam nebol horák, knôt ani banka s olejom.
Sklená nádoba bola len vkusne okrášlená
a v nej horel plamienok alebo čo to vlastne
bolo. Akási plameňová guľa. Až teraz som
si všimol, že je vo vnútri sfarbená do
fialova, ale pritom vydáva žltkastú žiaru.
Zase mágia – magický oheň, možno taký,
ktorý je večný...
Naraz sa otvorili dvere. Niekto
pomaly vychádzal von. Bol značne
obozretný. Na sebe mal plášť s kapucňou
a na páse previazaný zvláštnym, tenkým
lanom. Vyšiel pred dvere, ktoré za sebou
zavrel a spopod tieňa kapucne sa rozhliadal
po okolí.
Ja som tam v tme na múri ticho čučal
a napäto čakal, čo bude robiť.
Rozvážne sa párkrát obzrel, tak, že sa
to dalo sotva spozorovať. O jeho tvári som
nemal ani potuchy. Chvíľu stál na mieste
a potom pomaly zdvíhal svoje ruky
smerom k hlave.
Pripravený konať som čupel na múre
a nervózne obchytkával rukoväť dýky
ukrytej v pošve.
Muž v plášti bol s rukami už celkom
pri hlave, keď sa dotkol okrajov kapucne
a sňal si ju. Jeho oči boli uprené na mňa.
Nechápem, ako ma mohol zbadať.
Pousmial sa. Lepšie som sa zadíval
a v jeho tvári som spoznal elfa...
„Ako si ma v tej tme zbadal?“ – ozval
som sa. On nič nehovoril, len sa usmieval.
„Isto ti vŕta v hlave ilúzia tejto krčmy,
vlastne domu čo si zvonka videl...“
„Ako vieš, že som bol za týmto
múrom?“
„To som si domyslel, keď na ňom
čupíš.“
Krátko som sa zamyslel a po chvíli
povedal:
„Kto je tu taký dôležitý, že sme takto
chránení od vonka?“
Teraz už trochu zvážnel a odpovedal:
„Dlžím ti ešte veľa tých rozhovorov
a nezodpovedaných otázok...“ ►
Román na pokračování
Zoskočil som dole a prikračoval
k nemu, zatiaľ čo sa on usadil na lavičke
opretej o stenu krčmy. Keď som aj ja
prišiel a sadol si vedľa neho, chvíľu
počkal, nadýchol sa a spustil:
„Vieš, vo svete je všetko relatívne.
Keď povieš, že niečo „je“, teda existuje,
môžem ti kľudne povedať, že to „nie je“.
Ak mi to chceš nejak dokázať, tak v
podstate nemáš ako. A práve preto ja a náš
klan neodsudzujeme ilúzie, pretože všetko
na tomto svete za ne pokladáme.“
„Tvoj klan?“
„Áno, čoskoro ti ho predstavím.“
„Ehm... No dobre a ako tie ilúzie
vytvárate? Ste snáď mágovia?“
„Isto sú aj tebe známe štyri živly –
oheň, voda, zem a vzduch. My s nimi
pracujeme. Každý z našich mágov sa
venuje niečomu – niektorí sa venujú
viacerým naraz, niektorí sčasti všetkým.
Pomocou našich magických síl ich
kombinujeme a upravujeme ako alchymisti
svoje bylinky. Z toho, čo potom v mysli
vytvoríme, môžu vzniknúť kliatby,
obdarenia alebo aj reálne hodnoty –
v svojej podstate tiež neisté, čiže
relatívne.“
„A prečo je ilúzia domu na tejto
krčme? A kto ju vytvoril?“
„My sme ju vytvorili, kvôli sebe ako
ochranu pred nepriateľmi.
„Takže tam v krčme sú členovia
tvojho klanu?“
„Áno, presne tak.“
„Hmm. A odkiaľ beriete tie magické
sily?“
„Sú v každom. Aj v tebe.“
Zamyslel som sa nad tým. To bude
zrejme na dlhú debatu. Prešiel som radšej
k otázkam, ktoré ma najviac zaujímali:
„Keďže si Garwell, teda človek, ktorý
bol na našom svete, ako si sa tam dostal?
A vôbec prečo je tento svet a náš taký
podobný?“
Zostal mlčky pozerať do zeme.
„Dúfal som, že táto otázka nepríde,
pretože som vedel, že ti stále nemôžem
povedať pravdu.“
„Prečo?“
„Zložilo by ťa to. Najprv to tu musíš
viac preskúmať a oboznámiť sa s veľa
vecami, až potom budeš pripravený na to,
čo ti chcem povedať.“
„Uhm... Dobre, tak mohol by si mi
povedať niečo o tvojom drakovi?“
„Samozrejme. Volá sa Akryl a je
samica. Patrí do rodu Firdov, ktorý už
takmer vyhynul. Ale poznal si, že je to
Fird, vravel si, že to vieš z nejakých kníh.
O tom mi niečo povedz.“
„Áno, naštudoval som si veľa kníh
o vašom svete – o drakoch, rasách,
zvieratách...“
„Keby som sa ťa opýtal, odkiaľ to
máš, odpovedal by si mi rovnako ako ja
tebe, keď si sa pýtal na moju minulosť?“
Ticho, ktoré nastalo, som schválne
podržal. Odpoveď už som mal v hlave
dlhšie, ale chcel som, aby spravila trochu
väčší dojem.
„Život, ktorý som viedol v našom
svete a ktorí tam viedli všetci, sa mi
protivil. Neznášal som ho. Vtedy som
urobil veľa vecí, ktoré ma teraz
prenasledujú... A začal som vytrvalo
hľadať nový život. Kam až som to až
dotiahol, je takmer neuveriteľné. Vlastne
stále mám pocit, že je to sen, ktorého
realitu si však plne uvedomujem. Som tu,
v inom svete, podobnom ako náš
stredovek, skúšam nový život, spoznávam
nových ľudí a snažím sa dodržiavať aspoň
nejaké morálne zásady, aby to malo všetko
aj nejaký poriadok a nezosypal som sa
hneď za prvým rohom. Cestu som si
dôkladne pripravoval, to si si snáď už
všimol – ten luk som vyrábal pol roka, tá
dýka je ručná práca, ten plášť, tie bylinky...
Nesmel som nijako zlyhať, aby som to
určite prežil. Preto som sa tak nastrašil,
keď si ma v hostinci odchytil. Ale to, ako
si vypustil tú ohnivú guľu do tej steny, tie
plamene a tí vojaci... Zato mi dlžíš
vysvetlenie...“
Zase potreboval dlhšiu dobu na
premyslenie. Potom sa nadýchol a povedal:
„Prenasledujú ma už dlho. Hľadajú ma
a chcú ma zabiť. Nie je to také, ako si
myslíš – obyčajné prenasledovanie, na
konci ktorého je smrť. Oni sú iný, vyžívajú
sa v bolesti cudzích. Nezomieral by si tak
krátko, ako sa domnievaš. A vôbec asi si si
už všimol, že smrť je úplne iná, ako sa to
ukazuje vo filmoch...“
„Na tú hrôzu vtedy asi nikdy
nezabudnem. A prečo ťa prenasledovali?
„Volajú sa Nizovia. Vedia aj čarovať
– sú majstri v mágii mrazu. A prenasledujú
ma preto, že som im ukradol dračie vajce.
Teraz je
z neho Akryl.“
„A prečo si to urobil?“
„Pretože som to tak cítil. Akoby ma to
vajce vábilo, aby som si preňho prišiel...“
„Aha.“ – chvíľku som rozmýšľal, ako
som sa pozeral na tých horiacich ľudí, to
utrpenie a nemohol si do hlavy pustiť, že
niečo zavinil, len preto, že mi to hovoril
elf. Keď som sa však naňho pozrel,
vypadal, že mu je jasné, ako sa s tým
nemôžem zmieriť, tak to asi nechal na
mňa. Po kratšej odmlke som dodal: „No,
ako tak rozmýšľam, kam som sa dostal,
o moc lepšie to tu asi nebude, ale určite tu
máte aj kopu iných krás a scenérií.“
„To vieš, že hej. Poď, zoznámim ťa
s mojím klanom.“
18
„Ešte počkaj. Keď som sem
prichádzal, myslím na tento svet, po tej
lúke, smerom do hostinca u Kartera; Akryl
letela ponad mňa. Bol to pre mňa zážitok,
lenže potom ma zočila a akoby sa zľakla
a utiekla zase späť, odkiaľ prišla. Prečo to
urobila? Vieš s ňou nejako komunikovať?“
„Jasné, môžeme sa jej to neskôr
opýtať. Možno v tebe niečo vycítila, draky
majú výborné schopnosti vcítenia sa do
druhých.“
„Áno, to viem...“
„Keď už sme teda pritom, prezradíš
mi, kde si vo vašom svete našiel všetky tie
knihy a spisy o tom našom?“
„Na tajnom mieste. Som presvedčený,
že ich tam niekto nechal. Ak ešte žije,
určite v tomto svete bol a možno tu ešte aj
je...“
Elf jemne prikývol, zadíval sa do
diaľky a po chvíli sa ozval: „No ideme?“
Na znak súhlasu som sa postavil a spolu
sme vykročili dnu.
V krčme stále panovala skvelá nálada.
Už sa tu síce nespievalo a nevyhrávalo, ale
bola tu bujná vrava, z ktorej sálala
spokojnosť. I tváre chlapov o tom svedčili.
Aj ja som sa tu cítil príjemne. Sadli sme si
opäť za stôl, kde sme boli aj pred tým, a elf
si zapálil fajku. Ako som ho tak sledoval,
tak ma napadla jedna vec:
„Počuj, elf, ako sa ty vlastne voláš?“
Pomaly ku mne otáčal hlavu a keď
som sa mu mohol konečne pozrieť do očí,
premeral si ma a zase sa usmial. Odvrátil
tvár a stále sa usmievajúc odvetil, tak aby
som to počul:
„Môžeš ma volať Silver.
Dobre... pomyslel som si už len pre
seba.
„A ty? Ako sa voláš?“
„Ja... Ja sa... Volám sa Bartok –
povedal som mu prezývku.
„Uhm...“ – prikyvoval hlavou.
„No a... Kde je ten tvoj klan?“
Teraz už sa usmieval oveľa viac ako
doteraz.
„Priamo pred tebou!“
Čože? Premeriaval som si rýchlo
chlapov od jedného k jednému a neveril
vlastným očiam a ušiam. Tie, ktorých som
doteraz pokladal za spokojných mešťanov,
boli členovia klanu, o ktorom som mal také
vznešené predstavy. Ale veď predsa jasné,
takí chlapi by nepreliezli 2 metrový múr...
Ako som si ich tak premeriaval, ani
neboli takí tuční. Tím čo mali plátenné
tričká, bolo vidno dobré svaly na rukách,
iný boli zase šľachovití. Všetci sa sem
prišli zabaviť, oddýchnuť si. Pôsobilo to na
mňa fakticky skvele.
Zrazu sa Silver nahlas ozval tak, aby
ho všetci počuli: ►
Povídka
„Utíšte sa, priatelia! Pozrite sa, koho tu
máme. Volá sa Bartok a je to Garwell!“
Prekvapene som naňho pozrel. To im
povedal, že som prišiel z iného sveta?
Nastúpili vo mne mierne obavy, no všetci
boli ticho a očakávajúco na mňa hľadeli.
19
Zrejme čakajú, že sa im viac predstavím.
„Naštudoval som si ju. A je ešte toho
Neisto som sa postavil.
veľa, čo sa chcem o tomto svete naučiť.
„Ja... Som moc rád, že vás Dúfam, že sa mi to bude dariť...
spoznávam...“
„K tomu sa ti pokúsime dopomôcť.
„Odkiaľ vie elfštinu?“ – pýtali sa Vitaj v klane Garwellov!“ ■
prekvapene jeden druhého.
Zrazeni
Devátá část povídky Wotanovo bratrstvo
Jakub Cepník
„Omlouvám se za toto nepříjemné
přivítání, ale sami dobře víte, že se tu
poslední dobou dějou divný věci a je
nutný dávat si velkej pozor,“ řekl stařík
v červeném tričku plynnou angličtinou a
popotáhl si z fajfky.
Před chvílí jsme se usadili v obývacím
pokoji jeho domku na kraji vesnice Ørnes,
kam nás vystrašení vesničané zavedli.
„To víte. Když před dvěma týdny vypadly
telefonní, televizní i rozhlasový signály a
přestal fungovat internet, dostali jsme
strach. A pak se stalo, že jsme na místě,
kde stála sousední obec, našli les. Prostě
zmizela celá vesnice! Taky se tu začalo
potloukat několik dost divnejch lidí.
Takže jsme se zabarikádovali na návsi a
snažíme se zjistit, co se děje.“
„A zjistili jste něco?“ zeptal jsem se.
„Ne,“ stroze odpověděl muž a na chvíli se
odmlčel.
Rozhlédl jsem se kolem sebe. Místnost
nebyla příliš velká. Bylo v ní důkladně
uklizeno. Na stěnách viselo několik
obrazů krajin a zátiší. Také tu byla
knihovna plná různorodých svazků.
„A co vy? Odkud přicházíte?“ zeptal se
náhle stařík.
„Jsme čeští turisté,“ odpověděl pohotově
profesor Pittner. „Byli jsme na dovolené
ve městě Bodø. Zůstali jsme tam, i když
se začaly dít tyhle… věci. Báli jsme se
totiž, že se nám cestou domů něco přihodí.
Včera jsme se ovšem rozhodli, že už
nemůžeme dál čekat, a odhodlali jsme se
k návratu.“
„A co tyhle dva chlapi? Měl jsem pocit, že
mluví spíše rusky, ne?“ ukázal muž
nedůvěřivě na dva námořníky z Herkula.
„Ano, jsou to Rusové. Ale dobře se s nimi
známe,“ zamračil se profesor. „Proč vás to
zajímá?“
„Jak už jsem řekl, potloukají se tu divný
lidi. Třeba jsme viděli skupinu chlapů,
který vypadali úplně jako Vikingové. Měli
kožichy, dlouhé vousy, štíty a sekery.
Nechovali se zrovna přátelsky. Proto si teď
dáváme na všechny lidi velkýho majzla.“
„Už jste nás vyzpovídali, takže nás můžete
zase pustit,“ navrhl profesor.
„Ňák moc spěcháte,“ odvětil stařík. „Ale
máte pravdu. Není důvod, abych vás tu dýl
držel. Můžete jít.“
Zvedl jsem se společně s ostatními
z pohovky, rozloučil jsem se a vyšel
domovními dveřmi do mrazu ven. Tam na
nás již čekala skupina vesničanů. Měli
obušky v rukou a zdáli se být nervózní.
Dovedli nás bez jediného slova k našemu
autu.
Už jsme se chystali odjet, když se najednou
ozval jakýsi podivný hluk. Znělo to
podobně, jako když hučí nějaký větrák. Co
to může být? divil jsem se. Když jsem se
však podíval na oblohu, strnul jsem.
Obrovskou rychlostí se tam pohyboval
létající talíř. Byl tmavý, měl několik
kulatých okének a letěl poměrně nízko nad
zemí. Bylo mi na první pohled jasné, že už
jsem ho jednou viděl. Bylo to tehdy, když
jsme s Jakubem objevili záhadnou svatyni
na Šumavě.
„Jedeme!“ zavelel profesor. Naskákali jsme
do džípu a Andrew se rozjel. Za chvíli jsme
se již řítili nejméně stovkou po zasněžené
asfaltce. Posádka talíře si nás nejspíš
nevšimla a talíř vzápětí zmizel za obzorem.
Oddechl jsem si.
Obyvatelé Ørnesu nám poradili, že jestli se
chceme dostat dál na jih, musíme se vrátit
několik kilometrů zpátky a cestovat dál
vnitrozemím. V opačném případě bychom
totiž museli použít nejméně jeden přívoz a
ten za těchto podmínek pravděpodobně
nebude v provozu. Vraceli jsme se tedy
zpátky oklikou kolem menhiru (nebezpeční
„domorodci“ zde už naštěstí nebyli) a kolem
několika neexistujících vesnic. Musel jsem
připustit, že je Andrew výborný řidič.
Kličkoval mistrovsky po zasněžené
silnici, aniž by jedinkrát dostal smyk.
Když jsme se asi po dvou hodinách dostali
na širokou dálnici E6, Rusanov nám začal
něco vykládat. „Já a můj druh se musíme
co nejdříve dostat do naší vlasti,“
překládal profesor, „až se přeplavíme přes
průliv Skagerrak, musíte nás tam dovést.“
„To přece není možné!“ vykřikla doktorka
Tobiasová. „Jestli se hned nedostaneme
do Čech, Wotanovo bratrstvo může
mezitím udělat něco… hrozného.“
„Doktorka má pravdu, nemůžeme se
zdržovat cestou do Ruska,“ souhlasil
profesor a ještě jednou to v ruštině
zopakoval pro Rusanova. Ten se jen
zachmuřil a dál už nic neříkal.
●●●
Uplynulo asi deset hodin. Ujeli jsme
možná tisíc kilometrů. I přesto, že jsem
byl velmi unavený, nezamhouřil jsem po
cestě oko. V hlavě se mi pořád dokola
přehrávaly zážitky z předchozích dnů.
„Muset odpočinout,“ řekl najednou
Andrew, sjel po jedné odbočce z dálnice a
za chvíli již zastavil na kraji pole.
Zabrzdil, vytáhl klíčky z motoru a usnul.
Ostatní následovali jeho příkladu.
●●●
Spal jsem snad deset minut. Náhle mě
něco udeřilo do hlavy a já jsem upadl do
bezvědomí. Když jsem se o chvíli později
probral, ležel jsem společně s profesorem,
Andrewem a doktorkou Tobiasovou na
kraji pole vedle norské dálnice E6.
Rusanov, jeho kolega i kradený džíp byli
pryč.
„Do prdele,“ zaklel Andrew. ■
Magic: the Gathering
20
Dimir
Adam Cepník
Minule jsem psal o guildě z Ravniky
s jménem Orzhov. Dnes se budu zabývat
guildou Dimir. Tato guilda se skládá
z modré a černé barvy a specializuje se na
„olízávání“ soupeře (tzn. že v jednom
kuse dáváte soupeřovi karty z vrchu
knihovny na hřbitov – když soupeř nemá
žádné karty v knihovně a je na tahu, tak
prohrává hru). Ve svém znaku má
pavouka s jedním okem (viz obrázek), což
dobře charakterizuje tuto guildu. Dimir je
plný vampírů, vedalkenů, zlodějů,
přízraků, skeletonů a kouzelníků. Jako
pozadí k těmto bytostem většinou slouží
kanály a jiné luxusní lokace.
Jak na to?
Jak už jsem řekl, Dimir se specializuje na
„olízávání“ oponenta. Nesnažte se
vytvořit armádu. Ne. Jen olízávat.
„Králem“ Dimiru by se dalo nazvat hned
několik karet. Zaprvé by to mohl být
Circu, Dimir Lobotomist. Zadruhé Szadek,
Lord of Secrets a nakonec Dimir
Guildmage. Ještě bych rád zmínil opravdu
super kartu. Sice není z Ravniky, ale
dokonale do Dimiru sedí. Je to
Traumatize. Sorcery za dva modré a tři
libovolné many. Dá soupeřovi vrchní
polovinu knihovny na hřbitov. Nyní se
vrhnu na decklist.
Decklist
11x Island
11x Swamp
4x Duskmantle, House of Shadow
3x Dimir Aqueduct
4x Vedalken Entrancer
2x Dimir Guildmage
2x Traumatize (1 ks 50 Kč, komu je to
moc, nechť koupí další dva Dimir
Guildmage)
2x Szadek, Lord of Secrets
3x Dimir Machinations
2x Circu, Dimir Lobotomist (to stejné
jako u Traumatize, akorát místo Dimir
Guildmage
další
jeden
Dimir
Machinations a 1x Dimir Aqueduct)
1x Dimir Signet
1x Dimir Cutpurse ■
Obrázky:
www.spiderwebart.com,
www.magiccards.info
Deskové hry
21
Wie verhext!
Jakub Dobal
(Tento článek pochází ze stránek Frodovy deskové hry – www.deskovehry.blogspot.com – a je v Camelotu zveřejněn se svolením
autora)
Počet hráčů: 3-5
Doporučený věk: od 9 let
Délka hry: 45-60 minut
Autor: Andreas Pelikan
Rok vydání: 2008
Výrobce: Alea, Rio Grande Games
Jiné názvy: Jako začarovaný, Witch's
Brew
Ocenění: Spiel des Jahres 2008
(nominace)
Obvyklá cena: cca 480 Kč
Herní systém: karetní fantasy hra s prvky
blafování
Čeština: česká pravidla jsou k dispozici ke
stažení,
herní
materiál
obsahuje
cizojazyčné texty, ale veškeré informace
pro hru jsou také ve formě obrázků
Hra probíhá v několika fázích. Kolik jich
celkem bude, záleží na tom, kdy některý z
hráčů získá čtvrtou kartu s vyobrazením
havrana (viz obrázky s černým a zeleným
kotlíkem). Na začátku každé fáze si
nejprve hráči vyberou pět karet postav,
které budou žádat o akci, či alespoň malou
přízeň. V jedné fázi se tak odehraje 5-12
kol.
Začínající hráč vynese kartu postavy.
Pokud si například vybral bylinkáře,
oznámí: "Já jsem bylinkář." Všichni hráči
musí postupně, po směru hodinových
ručiček vyložit na stůl kartu stejné postavy
nebo oznámit, že ji nemají. Při vyložení se
vždy musí rozhodnout, zda si dělá nárok na
akci, nebo se spokojí s malou přízní (a
místo tří zelených ingrediencí obdržet jen
jednu). Akci totiž provede jen hráč, který
se o ni přihlásil jako poslední, ten poté
vynáší novou kartu. Tímto způsobem
získáváte nové ingredience. Nebo z těch,
co máte, vaříte v některém kotlíku a která postava ve čtyřech hráčích (či dvě v
požadovaný lektvar - kartu kotlíku si pak pěti hráčích) nebude v aktuální fázi hry
pomáhat.
vyložíte před sebe atd.
Jednou z loňských novinek, která stojí za
pozornost, je na první pohled nenápadná
karetní hra Wie verhext!. Možná jste
zaznamenali, že se tato hra dostala do
výběru na cenu Spiel des Jahres 2008.
Jedná se o svižnou karetní hra, při které
hráči uplatní své blafovací dovednosti
pokerového hráče. Díky jednoduchým
pravidlům je přístupná širokému okruhu Platí tedy – kdo chce moc, a nespokojí se s
málem, nemusí mít nic. Záleží na tom, jak
zájemců a rodinnému hraní.
odhadnete ostatní hráče – co plánují, jaké
Hra Wie verhext! by se mohla česky
postavy zvolí –, ale také v jakém pořadí
nazývat Uvař lektvar! nebo Kouzelnická
bude ta která karta postavy zahrána.
apatyka.
Hráči
totiž
představují
Musíte proto vážit, zda opravdu chcete
kouzelníky, čarodějnice a druidy, kteří se z
akci a začínat, nebo zda se spokojíte s
bylin, hadího jedu a vlčí krve snaží uvařit
malou přízní, protože začínající hráč je
co možná nejsilnější kouzelné lektvary.
vždy v menší nevýhodě (ostatní mohli
Bez pomoci šikovných pomocníků,
zvolit stejnou postavu). Toto neustálé
nějakého zlata a alespoň špetky štěstí to ale
vyvažování, co chci hrát já a co mohou
nepůjde. Pomocníci jsou klíčem k úspěchu,
chtít ostatní, je jednou z předností a
v každém kole totiž podpoří akcí jen
kořením této hry.
někoho. Ostatní vyjdou naprázdno. Podle
síly lektvaru obdrží hráči body. Vyhraje Hra je určena pro tři až pět hráčů.
Nejzábavnější je v pěti či čtyřech, protože
ten, kdo jich bude mít na konci nejvíce.
vám dává více příležitostí využívat jen
Každý hráč má svůj balíček dvanácti
"malou" přízeň, před "velkou" akcí.
karet postav - pomocníků. Pojďme se
Pravděpodobnost, že více hráčů zvolila
podívat, které to jsou. Tři postavy na
stejnou postavu, je větší, a o to více vás
zelených kartách - strážce vlků, chytač
nutí hrát jinak než ostatní. Máte pak o to
hadů, bylinkář - dávají hráčům nové
větší radost, když se vám odhad povede
přísady. Tři postavy na modrých kartách nebo když "překazíte" akci jiného hráče.
kouzelník, čarodějnice, druid - vaří
Jedna partie vám zabere necelou hodinu,
příslušné lektvary. Tři postavy na žlutých
takže můžete zahrát i několik partií za
kartách využívají zlato - alchymista,
sebou.
vědma, pomocník. Poslední tři karty jsou
speciální: mistr čaroděj na šedé kartě Náhoda má ve hře své místo. Největší díl
poskytuje zaklínadla; kapsář a žebravý ale představují sami hráči - jaké postavy si
mnich na červených kartách umožňují vybrali, a také v jakém pořadí je zahrávají.
nákup lektvarů převážně na náklady Navíc se jen náhodně určuje, se kterou
kouzelnou formulí pomůže mistr kouzelník
spoluhráčů.
Graficky jsou karty velmi pěkně
zpracovány a výborně dokreslují atmosféru
hry. Kapičky ingrediencí jsou dřevěné,
malé flakonky a zlato je z kartonu.
Barevně jsou karty dobře odlišeny, takže v
nich máte dobrý přehled. Co by se dalo
vylepšit, je výraznější odlišení kotlíků,
například symbolem. Vysvětlující a
doplňující texty jsou v němčině, ale vždy s
názornou ilustrací, takže je při hraní
nepotřebujete. Jediné, co vám může dělat
trochu potíž, jsou německá jména postav.
Hodila by se česká ;-)
Pokud hledáte svižnou, méně náročnou hru
vhodnou i pro méně zkušené hráče či
"smíšenou" skupinku, měli byste si Wie
verhext! určitě vyzkoušet. Německé texty
na kartách a pojmenování postav může
zprvu odrazovat, ale hře nebrání. Rychle si
zvyknete na obrázky, které jsou dostatečně
ilustrativní. Pravidla jsou jednoduchá,
přehledná a rychle si je osvojíte, takže si
dobře zahrajete již první hru.
Letoš vyšla Pokladnice her (10 Jahre alea Schatzkiste), která obsahuje rozšíření k
šesti hrám včetně Wie verhext!. Obsahuje
například sadu pro šestého hráče. ■
Záhada
22
Divoký člověk z Altaje
Stanislav Cepník st.
Zmínku o almasovi nenajdete v žádné učebnici. Žádný vědec ho nepopsal, neurčil mu místo
mezi živočišnými druhy, oficiálně tedy neexistuje.
Pastevci z podhůří Altaje vám ale řeknou,
že je to divoký chlupatý člověk, a
projevíte-li zájem, budou vám o něm
vyprávět nekonečně dlouho. Je to prý
samotář, a jen když má mládě, je možné ho
zahlédnout – i s jeho družkou. Málokdy se
sdružuje do větších skupin.
Žije v jeskyni, z té vychází teprve noci –
na lov.
Je plachý, rád pozoruje člověka, občas ho i
unese, ale ublížit nechce. K únosu dochází
obvykle tehdy, když samice přijde o své
mládě a hledá za ně náhradu. Unesené
ženy dopadnou špatně. Jen málokdy se jim
podaří vrátit se, to když o ně samec ztratí
zájem. Jsou vyčerpané, a pokud nepřišly o
rozum a jsou schopné mluvit, uvádějí
strašné zážitky.
Jeden starý Mongol vyprávěl při popíjení
čaje, pak vodky a nakonec domácí
pálenky, jak roztoužené samice dovedou
unést statné Mongoly a držet je v zajetí s
úmyslem přimět je k milostnému styku.
Nosí jim syrové maso, vodu, a když se
přesto nic neděje, ztratí o ně zájem a pustí
je na svobodu. Dopadnou tedy lépe než
unesené ženy.
sice ohlášen, ale tehdy nikoho nezajímal,
ač by byl měl pro vědu nesmírnou cenu.
Něco málo vědci přece jen mají: několik
fotografií a sádrových odlitků almasových
stop nalezených ve sněhu, v blátě nebo
písku. Jsou mnohem větší než lidské.
Mezi nepřímé důkazy by mohly patřit i
záznamy ve starých knihách. Český
antropolog dr. Emanuel Vlček nalezl v r.
1958 v knihovně kláštera Gandau v
Ulanbátaru mezi skupinou medvědů a
skupinou opic vyobrazení divokého
člověka. Kniha je z konce 18. století. Ve
vydání z počátku 20. století je postava
divokého člověka překreslena do daleko
lidštější podoby.
Záznamy o podobném tvoru jsou i v
jiných starých knihách, někde dokonce s
podrobným popisem.
Mongolští pastevci se domnívají, že almas
se živí masem ovcí, které se mu podaří
ulovit.
V r. 1994 se v mongolských novinách
objevilo vyprávění pastevce Chuvá, který
zašel hlouběji do hor. Při cestě domů, už se
stmívalo, ho upoutala na vrcholu blízkého
kopce zvláštní záře. Vyšplhal se tam a
užasl. Dvě chlupaté bytosti si ve skalní
prohlubni opékaly maso horského berana.
Když se pastevec objevil, utekly. Na zemi
zůstaly jen ohlodané kosti a zbytek napůl
opečeného masa. - Takovou činnost by
žádné zvíře nedokázalo.
Jakýsi muž tvrdil, že existují dva druhy
almasů, ale nejspíš šlo o různé
pojmenování téhož tvora, protože onen
muž nebyl schopen vysvětlit, čím se ty dva
druhy od sebe liší. Je patrné i to, že almas
má více pojmenování.
Dále uvedl, že objevil pravěké kresby
almase vyryté ve skále. Od člověka prý se
liší tím, že má ruce dlouhé až skoro na zem Další příhody vyprávěné mongolskými
a hlavu posazenou přímo na trupu – bez pastevci naznačují, že se almas chová
lidštěji než podobné bytosti z Himálaje
krku.
(yetti), nebo ze Skalnatých hor v USA (big
Některá vyprávění domorodců o něm foot). Na rozdíl od nich používá primitivní
(předávají se z generace na generaci) mají i nástroje a má zájem o člověka – až
typické
mytologické
prvky,
podle náklonnost k němu, jak už jsme jednou
mongolských etnologů však vychází z uváděli. To vede některé badatele k
existence reálného dvounohého tvora, domněnce, že je to spíš zdivočelý než
kterého šamani označili za démona.
divoký člověk.
Venkované – až na malé výjimky – o jeho
existenci nepochybují. Mnoho lidí, např. i
anglická antropoložka M. Shackleyová
nebo profesorka Kofmanová z Moskvy, se
domnívá, že jde o poslední zbytky
neandrtálců, kteří byli vyspělejším druhem
homo sapiens vytlačeni do odlehlých
horských oblastí. O tom by svědčil také
jejich popis uváděný očitými svědky.
Pokud almas žije, pak logicky vzato také
umírá. V poušti Gobi byla objevena
mrtvolka asi sedmiletého dítěte, nahého a
porostlého hrubou srstí. V r. 1953 nalezl
almasovu mrtvolu pracovník jedné
experimentální
stanice
Mongolské
akademie věd. Bylo to vysušené chlupaté
tělo barvy velbloudí srsti, napůl zasypané
pískem. Bylo podobné člověku, ale nebyl
to člověk, ani medvěd, ani opice. Nález byl
Ivan Mackerle popisuje ve své knize
hledání almase. Sice ho nenalezl, ale zato
slyšel od různých lidí, zejména pastevců,
řadu věrohodných a napínavých příhod o
těchto tvorech, bohužel i o tom, že zatímco
almasové hledali u člověka lásku, člověk je
zabíjel a části jejich těla používal i pro
léčebné účely, vypreparované mrtvoly
někdy i pro účely rituální.
Následuje celá řada zajímavých svědectví.
S těmito divokými lidmi se prý dříve lidé
setkávali poměrě často, v letech 1800 1870 obýval almas celé Mongolsko,
zejména oblast od Altaje přes Gobi až
daleko na východ, v letech 1870 – 1930 se
jeho výskyt dramaticky snížil. Postupně
byl vytlačován do vysokohorských oblastí
Altaje a zdá se, že neúprosně ztrácí šanci
na přežití.
Připustíme-li jeho exitenci (těžko ji
nepřipustit), zůstává nedořešená zásadní
otázka: je to spíš zvíře, nebo člověk?
●●●
Pozn.: Článek jen velmi zhruba a neúplně
informuje o tomto zajímavém tvoru,
zájemce odkazuji na kapitolu Cesta za
divokým člověkem z knihy Ivana
Mackerleho „Cesty za příšerami a
dobrodružstvím“ (nakl. Motto, Praha
2005), z níž jsem čerpal.
Obrázek:
www.picasaweb.google.cz/walter.pavlis/
Historie
23
Germáni a Slované na našem území
Anna C.
Poslední rozkvět keltské kultury a moci, o
nichž byla řeč v minulém vydání
Camelotu, nastává ve 2. století n. l. V té
době se ohlašuje náraz cizích kmenů,
který měl na naše Kelty neblahý účinek.
Přichází pomalý tlak germánských kmenů,
které se začínají hýbat směrem k jihu.
Kolébkou Germánů byl evropský sever –
zhruba území mezi Baltickým a Severním
mořem, dánské ostrovy, jižní část
Skandinávie a pobřežní kraje mezi horním
Labem a horní Vislou. Germáni tehdy byli
domorodými Evropany, nikoliv tedy
přistěhovalci z jiných oblastí, a z toho
vyplynuly některé nebezpečné teorie o
čistokrevné germánské rase, o její
nadřazenosti a starobylosti. A to už byl
krůček k nárokům na právo nadvlády.
Germánských kmenů byla řada –
nejznámější byli Alamani, Frankové,
Gótové (později rozděleni na Ostrogóty a
Vizigóty),
Durynkové,
Kvádové,
Langobardi,
Markomani,
Sasové,
Vandalové aj. Podle Římanů byli barbary.
Našeho území se dotkli zejména
Markomani
a
Kvádové,
krátce
Langobardi. Posun germánských kmenů
ze severu do oblastí střední Evropy nastal
již v době keltské moci. Jednotlivé
skupiny k nám pronikaly už ve 2. a 1.
století př. n. l., ale dostaly se pouze na
severní hornatý okraj. Germáni se
rozcházeli vějířovitě proti toku Rýna,
Labe a důvodem jejich expanzivních
výprav byl zřejmě hrozící nedostatek
potravy, zhoršování podnebí, ale i vidina
bohatství. Jevili se jako velmi útoční.
I když Keltové z velké části opustili naše
území
v
průběhu
1.
století,
předpokládáme, že určitý (a zřejmě
nemalý) počet keltského obyvatelstva u
nás zůstal. A nyní přibývá složka
germánská. Germáni se usazovali zejména
v úrodných oblastech. Zatímco porobené
keltské zbytky obyvatel již ustupovaly od
původního
rodového
uspořádání
společnosti, Germáni žili ještě zcela v
řádu rodovém, takže obraz společnosti a
jejích vztahů byl tehdy velmi pestrý a
složitý. Vše nasvědčuje tomu, že na konci
posledního století př. n. l. zanikají oppida,
i když všechna ještě nebyla zcela
opuštěna. Dobyvatelští Germáni nemají
taková velká centra, nejsou známa velká
hradiště (s výjimkou sídla vládce
Marobuda, které se snad nacházelo na
hradisku ve Stradonicích).
S příchodem Germánů se projevuje
vývojový návrat, kultura se ocitá v
troskách, Germáni byli na nižší úrovni.
Germánská rodina na obrazu z roku 1913
Zabývali se hlavně (kromě válčení) chovem
dobytka, řemeslná výroba zaznamenala
postup zpět, úplně zmizel hrnčířský kruh,
nádoby se opět hnětly v ruce, nepoužívaly se
kamenné rotační mlýny na obilí ani železná
radlice. Germáni neznali soustředění
řemesel do center, naopak se řemeslo
rozptylovalo do jednotlivých osad, šlo téměř
o domáckou výrobu. Ale neznamená to
úplný pokles technické úrovně výroby –
naopak, například v železářství se rudy v
místech výskytu zpracovávaly v pecích
nového typu, v tzv. „šachtových pecích“. To
si Germáni přinesli ze severu. Rozrůstal se
směnný obchod, znali mince, ale ve velkém
je nerazili a užívali jich málo. Germánští
válečníci užívali meče a oštěpy, bojovali
polonazí s malými kruhovitými dřevěnými
štíty a byli nesmírně bojovní.
Germánská společnost
V 1. stol. n. l. jde o rodovou společnost ve
vývojové
fázi
větší
majetkové
diferenciace. Germáni v té době (pobyt u
nás probíhá zhruba v 1. - 4. stol. n. l.)
neuznávali státní moc a k ní patřící právo,
řídili se zvykovým právem plynoucím z
obyčejů a řádů rodové společnosti. Vedle
svobodných občanů tu byli otroci, a to
jednak kmenoví příslušníci, kteří nějakým
způsobem přišli o svou svobodu,
například dluhem, a jednak váleční
zajatci. Z pramenů je známo, že například
při výpravách za Dunaj měli Germáni ve
zvyku nejdříve odehnat dobytek a pak
většinu lidí pobít nebo odvléci do zajetí.
Například ve válkách markomanských (za
císaře Marka Aurelia v letech 166 – 171)
Germáni pronikli na římské území,
Římané jejich útok odrazili, ale ►
Historie
24
Aureliův nástupce s Germány uzavřel mír.
(Z té doby pochází proslulý římský nápis
na skále trenčínského hradu.)
Množství germánských zajatců z těchto
válek se přiblížilo deseti tisícům a byli
buď vyměňováni za výkupné, prodáváni,
nebo se jich využívalo v domácích nebo
výrobních pracích.
Kromě těchto společenských vrstev tu
byli ještě původní obyvatelé a zbytky
Keltů. Ti byli povinni odvádět podstatnou
část výnosu své práce.
Postupně se stále jasněji projevoval
útočný poměr Germánů k sousedům.
Ve 4. století nastává pohroma – vpád
Hunů. Začíná stěhování národů a na
celém našem území řídne obyvatelstvo.
Germáni ustupují na západ. Dá se říci, že
v poslední čtvrtině 5. století Germáni z
našeho území definitivně ustupují –
Slovanská „polozemnice“ (autorem kresby je M. Ernée)
Markomani někam do Bavorska a
Kvádové, kteří okupovali Moravu a
jihozápadní Slovensko, se připojili k Čechách bylo asi tolik obyvatel, jako je dnes produktivní). Obecně známý byl tažný
Vandalům a odešli asi do severní Afriky.
dobytek, stejně jako jinde v Evropě.
ve větším městě.)
Pěstovali všechny druhy obilovin i
●●●
Otázka vzniku a původu Slovanů patří k
technické plodiny – jako konopí a len.
Pod pojmem „stěhování národů“ si nesnadným problémům evropských dějin. Užívali
rotačních
žernovů.
nesmíme představovat nějaký obrovský Písemné zprávy téměř neexistují, hlavním Předpokládáme společné vlastnictví půdy
pohyb lidských mas. V podstatě šlo o pramenem poznatků je archeologie. i stád.
Pomineme-li Kosmovu Kroniku českou,
pohyb nepočetných skupin.
Hutnictví bylo dost vyspělé, používalo
Hunové vpadají do Evropy v poslední která ale nemůže být zcela hodnověrným pecí. Kovářství se přidržovalo typů
čtvrtině 4. století a jejich vpád končí roku pramenem, máme zprávy římských autorů známých už Keltům. V hrnčířství se
(Plinia a Tacita) o „velikém národě
451.
vyráběly nádoby bez hrnčířského kruhu.
Stěhování národů je charakteristické obývajícím oblasti kolem řeky Visly mezi Slovanská obydlí představují hlavně
prudkým pohybem lidí, chaosem, Baltickým mořem a Karpaty“. Nejstarší nevelké chaty rozměrů asi 3 x 3 až 3 x 4
ničením, loupežemi a vražděním. Čeští souvislejší písemný záznam týkající se metry.
Slovanů a jejich nejstarších dějin na našem
Markomani se hnuli kolem roku 400.
Osady nebyly zřejmě tvořeny rody ani
Způsob života Hunů byl nomádský. Žili v území je rukopis Historia Francemorum velkorodinami, ale nastupuje sousedská
několika kmenech spojených osobou nazývaný Kronika mnicha Fredegara. Je občina pokrevně nespřízněná. Svého
vůdce Attily, přezdívaného „bič boží“. anonymní a pochází ze 7. století.
významu tedy pozbývá rod a kmen a
Budili hrůzu svým vzezřením, svou Praslované ze své pravlasti odešli do tří nabývá sdružení interesované teritoriálně.
nesmírnou bojovností a brutalitou. Jejich směrů – na východ, západ a jih – a tím
Do života našich Slovanů zasáhly osudově
nájezdy byly motivovány touhou po vznikly tři větve Slovanů a jejich jazyků.
dvě významné události v 6. století:
kořisti.
K nám tedy přišli při svém putování na
francká invaze a Avaři, pohybliví
západ. Nálezy, které potvrzují jakési soužití
pastevečtí nomádi patrně tureckého
Příchod Slovanů
Slovanů a Germánů, nás neopravňují k
Archeologické nálezy dokazují, že výkladu o slovanské méněcennosti. Naopak: původu, přišlí z euroasijských stepí, o
nejstaršími obyvateli našich zemí nebyli snadnost, s jakou slovanské obyvatelstvo něco méně brutální než Hunové.
ani keltští Bójové, ani po nich následující vstřebalo zbytky keltské a germánské (O nich v příštím čísle Camelotu.)
Markomani a Kvádové, ale že tu dávno kultury, svědčí o jeho vitalitě.
www.wikipedia.cz,
byly kmeny a rody, jejichž etnickou Slovanské obyvatelstvo rychle přibývalo – Obrázky:
www.encyklopedie.ckrumlov.cz
příslušnost lze těžko jednoznačně určit. jednak přirozenou cestou a jednak
Ale kolem roku 500 už u nás byli Slované. příchodem nových rodů – a bylo převážně
Další články na toto téma:
Přišli za hunského vpádu, někdy v letech zemědělské a dobytkářské. Orali stejně jako
• Římané na našem území (6.
400 – 550, a nešlo o nějaké milionové Germáni dřevěným hákem nebo oradlem a
číslo, str. 19)
masy, bylo jich tenkrát asi třicet až předpokládáme
u
nich
dvojpolní
•
Slovanští
bohové – Část první
padesát tisíc. (Uvědomme si, že v těch hospodářství (to znamená, že vždy polovina
(7.
číslo,
str.
22)
dobách bylo velmi řídké osídlení, v celých půdy leží ladem, a to je velmi málo
Knihy:
• Čsl. Vlastivěda díl II. - Dějiny svazek I., Orbis Praha 1963
• Toulky českou minulostí I. díl, Práce 1985, autor: P.Hora
Mytologie
25
Nadpřirozené bytosti Japonska – Část první
Jan Holan
kappové velice inteligentní a že se občas
spřátelí s nějakým mudrcem. Právě tak se
lidstvu dostalo umění věštit z kostí.
Na rozdíl od našeho vodníka ovšem nemusí
mít mokrý šos. Jeho síla je schována ve
vodě, kterou má v důlku na hlavě. Pokud se
voda vylije, přijde Kappa o svou sílu. A jak
na něj vyzrát? kappa nade vše miluje
okurky. Pokud mu nějakou dáte, pustí vás
na druhou stranu řeky. Pak je tu ještě druhá
možnost. O kappech je známo, že jsou
velmi zdvořilí. A tak si stačí stoupnout před
něj a uklonit se. Zdvořilý kappa se ukloní
taky a voda se mu vylije z důlku na hlavě –
tak kappa přijde o svou sílu.
Kappa
Jinšin-Uwo
Obrovský seizmický úhoř, který se nachází
pod japonskými ostrovy. Je dlouhý sedm set
mil. Jeho hlava se nachází u Kjóta a jeho
ocas končí u Aomori. Nese na sobě celou
váhu japonských ostrovů. A protože to není
žádné peříčko, tak se občas potřebuje
protáhnout, čímž způsobí zemětřesení.
Nejdříve pár slov na úvod. Tento článek
dočasně nahradí seriály o bozích, od
kterých si už chci odpočinout. Představím
vám v něm (i v jeho pokračováních)
nadpřirozené bytosti Japonska, staré
legendy a nakonec možná dojde i na ty
bohy. Ještě bych chtěl podotknout, že k
tomuto článku mě inspirovala přednáška o Nukekubi
japonské mytologii na Festivalu Fantazie Jedna z japonských nejobávanějších nestvůr.
Ve dne žije životem normálního člověka,
Speciál (viz reportáž na straně 13).
teprve při západu slunce se mění ve
Kappa
strašlivého zabijáka. Jakmile se setmí,
Kappa je japonskou obdobou našeho upadne nukekubi do zvláštního transu,
vodníka.
během nějž se oddělí hlava od těla. Ta pak
Podle legend vypadá jako želva, avšak poletuje jako tichý lovec v blízkém okolí
jeho tvář má opičí rysy. Obývá místa, ve svého bydliště, dokud nenalezne vhodnou
kterých lidé přecházejí řeky.
potravu.
Je nebezpečný. Topí zvířata, poutníky i Podle starověkých legend si vybírá
malé děti. Také se ale povídá, že jsou osamocené oběti a snaží se jim útočit na krk.
Yuki-Onna
Podle jednoho řeckého folkloristy, který
se zajímal o japonskou mytologii, „před
útokem varuje jekotem, při kterém tuhne
krev v žilách“. Dále tento folklorista tvrdí,
že nukekubi takhle zvládne za noc
spořádat až několik obětí.
Avšak i tato bytost má svoje slabé místo.
Tělo nukekubiho totiž během nočního
řádění zůstává na místě bez jakýchkoliv
známek života. Pokud se hlava nepřipojí
do rozbřesku k tělu, nukekubi umírá.
Této slabé stránky využívali profesionální
lovci. Pokud našli bezhlavé tělo, schovali
ho. Do dalšího dne bylo o jednu nestvůru
méně.
Pokud nukekubi najde svoje tělo do
rozbřesku, hlava se připojí zpátky k tělu a
nestvůra žije přes den normálním životem.
Nukekubi se dá také poznat podle tenké
červené čáry na krku – v tom místě, kde
se v noci odděluje hlava. Nukekubi tuto
čáru maskují šperky, šátky či oblečením, a
tak jsou přes den skoro neodhalitelní.
Yuki-Onna
Její jméno znamená v doslovném
překladu Sněžná žena. Dalo by se říct, že
ji její jméno dokonale vystihuje. Tento
ledový démon láká ve vánicích lidi z cest
a občas je zmrazí svým ledovým dechem.
Avšak některé japonské pověsti dokazují,
že není tak úplně bezcitná a že může i
pomáhat. ■
Obrázky: www.wikipedia.cz
Zdroj:
www.fext.cz,
www.nimwen.blog.cz,
přednáška
„Legendy
a
nadpřirozené
bytosti
Japonska“ na FFS 2009
Nukekubi
Mytologie
26
Finská mytologie
Stanislav Cepník st.
Nejstarší zmínku o Finech najdeme v
Tacitově Germanii z r. 98 n. l. (Cornelius
Publius Tacitus byl římský historik a
politik). Charakterizuje je jako nesmírně
barbarské a chudé. Podle něho nemají
zbraně, koně, domy, za potravu jim slouží
plané rostliny, oblékají se do kůže, spí na
holé zemi. Podle svědectví skalních
kreseb jedli ale také kozí maso a ryby. V
době železné (asi 500 let př. n. l. až 40 let
n. l.) se vynořují výrazné rysy jejich
lidové poezie a venkovského způsobu
života, který kombinoval zemědělství s
lovem a rybolovem.
Předkové dnešních Finů obývali jižní část
dnešního Finska asi od r. 5000 př. n. l. S
Finy jsou blízce spřízněni Estonci z jižní
strany Finského zálivu a Ugriani z
Maďarska a západní Sibiře. Některé mýty
mají společné.
Rané finské kmeny mluvily různými
dialekty uralštiny, která se ve Finsku
rozšířila mezi roky 4000 až 2000 př. n. l.
Finové žili v rodinných skupinách,
obklopeni sousedními rasami, s nimiž
obchodovali. Skupiny byly navzájem
poměrně izolované, tudíž nevznikl
jednotný soubor věr, navíc byly vystaveny
působení jiných kultur, proto jsou v jejich
starých příbězích patrné i vnější vlivy,
zejména vlivy slovanské, severské a
germánské mytologie.
Mytologie Finů a s nimi příbuzných
Karelů se až do 18. století dochovávala
prakticky jen v ústním podání.
První zmínky o mytologii Finů jsou
známy z předmluvy k finskému překladu
Žaltáře pořízeného biskupem Mikealem
Agricolou z roku 1551. V 19. století
sesbíral starou lidovou slovesnost lékař
Elias Lönnrot (1802 – 1884) a uspořádal ji
do hrdinského eposu Kalevala.
Dalším lidovým dílem s nespočetnými
informacemi jsou Staré básně finského
lidu (34 svazků) vydané v 20. století
Společností pro finskou literaturu.
Finská mytologie se vyznačuje silným
vztahem k přírodě a silnou magickou
tradicí. Finové totiž byli (někdy v záměně
za Laponce) považováni za velké
kouzelníky. (Laponci = Sámové.)
Do popředí vystupuje důležitost lesa,
který pokrývá většinu území Finska, a
vztah k severu, protože výrazná část země
leží za polárním kruhem. Je tam tudíž
lesní říše Tapiola a severní říše Pohjola.
Najdeme tam i říši mrtvých Tuonelu. Do
Jedna z ilustrací ke Kalevale od finského malíře Akseli Gallen-Kallely
ní se dostávají jak dobří, tak i zlí lidé.
Vládcem je tam král Tuoni.
Nejvyšším bohem je Ukko. Vládne nebesům
a zodpovídá za počasí. Jeho hlasem je hrom,
oštěpem blesk. Jeho ženou je Rauni. Ahti je
bohem vodstev a rybaření. Bydlí se svou
ženou Vellamo v podmořské říši Ahtole.
Bůh lesa Tapio, třetí nejdůležitější bůh, žije
se svou manželkou Mielikki, bohyní lesa a
lovu, v Metsole. Tam stály i tři zámky –
pokladnice. Zlaté klíče k nim nosila na svém
pase Mielikki. Jejich děti se jmenují
Nyyrikki, Tellervo, Tuulikki.
Tursas byl bohem války, Ilmari bohem míru
a pocestných. Ajattara (Ajatar, Ajattaro) je
ženský zlý lesní duch v podobě draka nebo
hada známý též jako „Ďábel lesů“. Rozsévá
nemoci a mor. Kdo se na něj podívá,
okamžitě
onemocní.
Ajattara
je
pravděpodobně
příbuzná
litevskému
domácímu duchu Aitvarasovi a estonskému
duchu Äiovi (Äijo, Äijatar). Je tu i určitá
podoba s babylonskou bohyní Tiamat, dračí
matkou babylonských bohů.
Akka („bába“, „stařena“) je ženský
duch/bůh ve finské a sámské mytologii. V
sámské mytologii byla první akkou
Maderakka, jejími dcerami Sarakka,
Uksakka a Juksakka. Podle legendy
povstal sámský lid z moře vzniklého z
Maderačiných slz. U Finů (především
západních) byla uctívána jako manželka
boha Ukka (Jumaly). Když prý mu akka
spílala, hřmělo.
Sámskou bohyní podsvětí je Jabme-akka
(„Stařena mrtvých“). Hiisi je druh lesního
či horského (většinou zlého) ducha,
démona. Jeho pomocníky jsou hiisii.
Näkki (Vesihiisi, Vetehinen) je zlý vodní
skřet.
Pekko, bůh polí, se stará o růst plodin a
lesa.
Äkräs (Ärgöi, Egres) je bůh plodnosti,
zeleniny, konopí a některých dalších
plodin.
●●●
Kalevala, karelofinský epos, je zčásti
starověkou mytologií, zčásti výtvorem
badatele, lékaře, básníka a lingvisty Eliase
Lönnrot, který jako sběratel lidových písní
a básní procestoval celé Finsko a Karelii,
porovnal sebrané příběhy a uspořádal je
do hrdinského eposu. Sbírka má téměř ►
Mytologie
27
23 tisíce veršů. Lönnrot chtěl vytvořit
epos srovnatelný s Homérovou Iliadou, a
tak vytvořil ze sesbíraných fragmentů
zcela nové básně.
nakonec jim ukradne slunce a měsíc a ukryje
je ve veliké hoře, ale Väinämöinen je
kouzlem, obratností v boji a lovu a velkými
znalostmi získá zpátky. Tím zachrání svůj
lid a on sám, zestárlý a bohům podobný,
Kalevala líčí boj mezi dvěma národy:
požehná svého nástupce a odpluje se svým
Kalevy z jižního Finska a Pohjoly ze
kantele k zaslouženému odpočinku.
severu země, z Laponska.
Pohjola, Země severu, může ve skutečném
Kalevala přináší řadu dalších dobrodružství,
světě odpovídat části dnešního Finska,
líčí např. i původ železa a ohně, uvádí formu
části Laponska a historické provincie
vzývání
propůjčujících
recitátorovi
Kainuu, ale může být též míněna jako
mystickou moc a obsahuje i praktické rady
čistě mýtické místo – zdroj zla – věčně
pro čtenáře.
zmrzlá zem daleko na severu, z níž
pocházejí nemoci a mráz. Pohjola je
●●●
nepřítelem země Kalevy (Väinolä).
Uctívání předků a šamanismus
Nejvýznamnější postavou Kalevaly je Starověcí Finové věřili v trojjediný svět.
Väinämöinen, největší mudrc a kouzelník. Nahoře v nebi žili bohové, živí tvorové
Moudrým se už narodil, protože jeho obývali ostrov obklopený velikou řekou. Na
božská matka Luonnotar ho nosila ve druhém břehu řeky bylo království mrtvých
svém lůně třicet let. Z prvopočátečního Tuonela.
chaosu na Zemi si vyřízl zemi Kalevu. Rodinná jednotka zahrnovala živé i mrtvé.
Byl vynikající válečník, ale také Mrtví se mnoha způsoby podíleli na životě
nepřekonatelný hudebník a zpěvák. Z potomků, živí na oplátku vykonávali staré
kostí veliké štiky si vyrobil kantele, obřady a pokračovali v díle předků. – To
pětistrunný nástroj podobný harfě. Když bylo starofinské pojetí rodinného života.
na něj zahrál, přiběhla si ho poslechnout Pokud ale nebyly řádně provedeny rituály
všechna zvířata.
přechodu do Tuonely, mohly se ze
Neměl však štěstí v lásce. S přítelem zemřelých stát duše neznající klid
kovářem Ilmarinenem se vydají hledat (sjattomat, rielut) a ty pak strašily v domech
manželku. Na své cestě se dostávají do budoucích generací a nebyly pojaty do
Pohjoly. Její vládkyně Louhi, mocná a zlá širšího rodinného společenství.
čarodějnice, požaduje za svou dceru
sampo (jakýsi mlýnek), které namele Království mrtvých není místem trestu. Je
svému majiteli neomezené množství temnější než ostatní světy, ale i tam svítí
bohatství. Ilmarinen ho vyková a ožení se slunce a rostou rostliny. Do tohoto světa je
s dcerou vládkyně Pohjoly.
možné cestovat, ale končí to pravděpodobně
Pyšný a nedůtklivý mladík z Kalevy, hroznou smrtí.
Lemminkainen, si jde rovněž na sever Jediný Väinämöinen dokáže návštěvu říše
najít nevěstu. Neuspěje, a když zabije mrtvých přežít, aby o tom mohl vyprávět.
jednoho z místních náčelníků, je z Pohjoly
vyhnán. Mezi lidmi z Pohjoly a Kalevy Rodina mohla komunikovat s mrtvými
dojde k otevřenému konfliktu.
předky prostřednictvím šamana, který
Když Väinämöinen zjistí, že sampo navazoval styk s mrtvým tlučením do
přináší severním sousedům ohromný kouzelného bubnu, do potřebného transu se
blahobyt, chce ho se svými krajany dostával tím, že jedl jistý druh muchomůrky.
Ilmarinenem a Lemminkainenem ukrást.
Väinämöinen uspí svým kantele nepřítele Pozdější sousedé a okupanti Finska měli ze
a společně se svými přáteli odplouvají s šamanů strach.
odcizeným sampem domů. Vládkyně
Pohjoly rozpoutá strašnou bouři, sampo se Svět živých
roztříští na tisíc kousků a mizí ve vlnách. Staří Finové věřili, že každá věc má svou
Väinämöinen však několik kousků podstatu, duši (haltijat). Na rozdíl od
zachrání, přiveze je domů a přinese jimi křesťanského pojetí však umírá společně s
svému lidu blahobyt.
předmětem, který obývá. Finové se
Vládkyně Pohjoly posílá za ztrátu sampa dommívali, že i neživé objekty mají jakýsi
na obyvatele Kalevy řadu pohrom,
Knihy:
• Mytologie, Fortuna Print 2006, kolektiv autorů
• Kalevala, karelo-finský národní epos
druh života. Byli tu např. duchové domu,
dvora, mlatu…
Pokud se s nimi jednalo uctivě, dohlíželi
na činnost lidí pracujících v těchto
místech. Proto Finové při čerpání vody u
studny vylili z úcty před duchem studny
trochu vody zpátky.
O duších zvířat věřili Finové, že přežívají,
dokud existují kosti zvířete.
●●●
Finská mytologie nestanovuje podrobnou
hierarchii bohů. Je jich celá řada, mnohé
jsme uvedli v první části.
●●●
Pozn.: Kalevala vyšla třikrát v překladu
Josefa Holečka:
1. v pěti svazcích 1894 – 1896
2. r. 1957 (v SNKLHU)
3. r. 1999
I když se mladému čtenáři může zdát
zpočátku (než se začte) zdlouhavá, dokáže
zaujmout. Velice zajímavá je i finská
národní lyrika Kanteletar, opět v
překladu Josefa Holečka (vyšla v r. 1905 s
datací 1904). ■
Obrázky: www.wikipedia.cz
Web:
•
www.wikipedia.cz
Rozhovor
28
Rozhovor se Štěpánem Kopřivou
Rastislav Kučírek
Zdravím vás z redakcie Camelotu!
Hneď zo začiatku sa vás chcem osloviť
otázkou,
ktorá
istotne
mnohým
čitateľom vŕta v hlave. Čo nám viete
povedať o vašom chystanom novom
románe? Ako sa bude volať? A kedy
vyjde?
No, román – jak se to vezme: od 11. ledna
mi začne na internetu vycházet něco jako
čtení na pokračování. Bude se to jmenovat
Aktivní olovo a budu to psát průběžně,
každý týden jednu část. Zatím mám
vymyšlený rozstřel a schválně o tom moc
neuvažuju, aby pak čtenáři mohli v
přímém přenosu sledovat, jak se ten děj
samovolně vyvíjí. Vycházet to bude na
online magazínu www.prochlapa.cz - což
je webová adresa, která se ke mně asi hodí
víc než klasické žánrové stránky, po
kterých se prohánějí nyvé elfky a ušlechtilí
hraničáři. Kromě Aktivního olova kutám
na nové knížce s názvem Holomráz, což
budou fantasy příběhy propojené hlavním
hrdinou,
falešným
kouzelníkem
Wolrichem (objevil se v povídce Bedna,
která vyšla v letošní březnové Pevnosti).
Plus tam asi jako bonus vrazím pár nikdy
nepublikovaných povídek, co mi už nějaký
čas zrajou v harddiskových sklepeních, a
celému tomu nechutnému útvaru nasadí
korunu doslov Jirky Pavlovského, který mě
doufám patřičně znectí, jak je jeho
zvykem. Takže přímo román to nebude,
spíš takový hybrid. Možná jsem si ho měl
schovat do otázky ohledně povídkových
sbírek.
Vaše predošlé romány („Zabíjení“(2004)
a „Asfalt“(2009)) si dobre udobrili
roztrpčených čitateľov, ktorým vadilo,
že sa venujete takmer všetkým žánrom,
ale ani jednému „poriadne“. V
súčasnosti by sa dalo povedať, že
najpopulárnejšie sú vaše poviedky
vychádzajúce v rôznych časopisoch.
Plánujete
vydať
nejakú
zbierku
poviedok?
Sakra, já věděl, že si mám ten Holomráz
schovat sem. Teď tady můžu leda tak
zastepovat a zažonglovat se stolními
cirkulárkami.
Pamätáte sa ešte na svoje začiatky?
Kedy ste začali písať? Aké boli vaše
prvé výtvory?
Pamatuju si jenom velice matně. Naštěstí.
Byla
to
klasika,
standardní
nepublikovatelné sračky. Od té doby jsem
se samozřejmě vyvinul. Teď píšu
publikovatelné sračky.
Pamätáte sa, ktorý autor alebo nejaká
kniha vás naviedla na písanie? Máte ešte
z detstva nejaké vzory?
Je krakonošovsky fousatou pravdou, že to,
co do sebe člověk futruje, ať už to jsou
knížky, filmy, comicsy, hudba nebo drogy,
se během života mění s tím, jak se dotyčný
vyvíjí (nebo v mém případě degeneruje).
Obecně si myslím, že lpět na dětských
idolech je baaaaaad: jediná dobrá nostalgie
je NO-stalgie. Jeden z mála autorů, který
mi z dětství vydržel, je Donald Westlake,
ale jenom proto, že jsem asi před deseti
lety začal číst drsárny, co psal pod
pseudonymem Richard Stark, a které jsou
radikálně jiné než věci, co psal pod svým
pravým jménem. Díky téhle autorské a
stylové schizofrenii se na mě DW/RS
vlastně podepsal dvakrát – pokaždé v
jiném období a pokaždé úplně jinak.
dopisoval ty těžší, Stephen Hunter si jako
první určí typ zbraně, kterou bude spáchán
zločin, a z toho konkrétního typu odvozuje,
co to bude za příběh. Každý si sám musí
najít způsob, který nejvíc vyhovuje jeho
uvažování. Já jsem se časem dopracoval k
takovému nedůslednému mixu dopředu
rozpracovaných postav a hodně hrubé
osnovy, ale to neznamená, že to časem
zase nezměním. Člověk by měl pořád
zkoušet nové postupy (to je třeba případ
Aktivního olova). Protože jinak je to nuda.
Momentálne
píšete
vynikajúcu A všichni víme, k čemu nuda vede. K
fantastiku a taktiež trochu horor. vstřikování heroinu do varlat a k zakládání
Plánujete do budúcnosti načať aj iné rodin. Ne že by to de facto nebylo to jedno
a to samé.
žánre?
Neplánuju nic, žiju volně a nespoutaně, Ako to bolo s písaním vášho komixu –
svobodně
cválám
po
nedozírných „Nitro
těžkne
glycerínem“?
jihočeských stepích, proháním se nahý po Pripravujete aj nejaké ďalšie komixy?
lesích, imaginární vlasy mi fiktivně vlají Mám rozpracované tři náměty, ale protože
ve větru a nikdy nemám ponětí, co napíšu se mezi nimi pořád nějak nedokážu
příště. Takže další knížka bude detektivka. rozhodnout, udělal jsem to, co při
Nebo špionážka. Tyhle dva dějové obtížném rozhodování dělá každý pořádný
půdorysy se mi furt nějak prokopírovávají chlap: odložil jsem to.
do psaní, možná nastal čas, abych se tomu
postavil čelem. No a nebo space opera. Spolu s Marekom Dobešom ste
Nebo historická polit fiction o vraždě Jana vypracovali film „Byl jsem mladistvým
a
taktiež
ste
Masaryka. Nebo patnáctidílná sága o elfu intelektuálem“
spolupracovali pri filme „Choking
hraničářovi, který má magického syfla.
hazard“. Chcete aj ďalej pokračovať v
Z vašich príbehov vždy ťahá skvelá oblasti filmov? Píšete aj nejaké scenáre,
atmosféra a napätie. Vedeli by ste nám ktoré v budúcnosti možno budú
prezradiť ako sa vám to darí? Vytvárate spracované? Čo nám prezradíte o vašom
si nejakú osnovu celého príbehu, ktorý scenári v príprave – „Adolf Hitler nemá
potom spracujete alebo píšete rovno z rád disco“?
hlavy?
Jelikož nestíhám, tak jsem se v oblasti
Tak i tak. (Není fajn, když je člověk filmu/televize přepnul do módu čistě
konkrétní?) Ono v podstatě neexistuje nájemného psaní. Naivně doufám, že
žádné univerzální pravidlo, kterým by se dočasně. Hitlera jsem kompletně přepustil
psavec mohl řídit, mozek každého autora Markovi a on ho dost extenzivně přepsal,
funguje jinak, někomu se představivost myslím, že v názvu už nefiguruje ani Hitler
zažíhá od postav, někomu od nápadu, ani disco a že je to vůbec dost o něčem
někomu od detailu. Stephen King nebo jiném.
Jirka Kulhánek prostě začnou psát od první
scény a jedou, James Ellroy si ke každé To je všetko. Ďakujeme za váš čas pre
knížce dělá čtyřistastránkovou synopsi, Ed náš rozhovor a želáme Vám veľa šťastia
McBain psával tak, že napřed nadrtil do budúcna. ■
všechny lehčí scény a pak mezi ně Fotografie: www.comicsdb.cz
Camelot – prosinec 2009 vychází 24. 12. 2009, Tento magazín lze ZDARMA stáhnout na jeho oficiálních stránkách –
www.camelot.czweb.org, je však zakázáno rozšiřovat jakýkoliv materiál z tohoto magazínu bez svolení redakce!