pdf, 437 kB - Fairtrade.cz

Hořký obchod
s kávou
Zpráva britské Nadace spravedlivého obchodu
(Fairtrade Foundation)
www.fairtrade.org.uk
Březen 2002
Společnost pro Fair Trade a rozvojové vzdělávání
Tato zpráva, která byla ve Velké Británii pod názvem Spilling the Beans on the Coffee Trade
poprvé publikována v roce 1997 a potom znovu v aktualizovaném vydání v roce 2002,
upozorňuje na problémy, kterým čelí pěstitelé kávy v důsledku současného způsobu
obchodování s kávou. Zpráva zkoumá, jak funguje obchod s kávou na světovém trhu i jaké
konkrétní dopady má na životy malých pěstitelů. Závěrem navrhuje několik doporučení, jak
mohou klíčoví hráči – tedy mezinárodní společenství, vláda, zpracovatelé, maloobchodníci a
spotřebitelé - podniknout významné kroky k tomu, aby káva, kterou pijeme, umožnila lidem,
kteří ji pěstují, důstojné živobytí.
Obsah:
Globálně propojený svět vyžaduje myšlení v souvislostech
Příliš levná káva – skrytá krize
Vše o kávových bobech
Pauza na kávičku aneb britský trh s kávou v číslech
Globální obchod
Jak se žije malým pěstitelům kávy?
Spekulace s kávou
Případová studie: Kofein, kokain nebo opium? (Kolumbie)
Od pěstitele do regálu v supermarketu
Případová studie: Důvod pro oslavu (Mexiko)
4
5
8
9
10
11
12
12
13
14
Snaha valit balvan do kopce: problémy, které ohrožují pěstitele kávy
Cena
Přístup na trh
Případová studie: Jaká cena za přežití? (Nikaragua)
Půda
Úvěr
Kvalita
16
16
18
18
19
20
21
Fair Trade – spravedlivý obchod
Něco málo o vzniku a vývoji certifikace „FAIRTRADE“
Férový obchod
Už po třináct let v Británii...
Případová studie: Za pár korun navíc (Kostarika)
23
23
23
24
25
Cesta vpřed
Spotřebitelé
Maloobchodníci a distributoři
Zpracovatelé
Vláda
Mezinárodní společenství
27
27
27
28
28
29
Poznámka vydavatele
Odkazy a vysvětlivky
31
32
Seznam vyobrazení:
• Graf 1: Podíl pěstitelů na maloobchodní ceně kávy
• Graf 2: Význam kávy pro vybrané národní ekonomiky
• Graf 3: Cena za kolaps
-2-
•
•
•
Graf 4: Ceny kávy arabica – Fair Trade a newyorská burza 1989-2002
Graf 5: Férový výdělek?
Graf 6: Maloobchodní obrat v prodeji Fair Trade kávy ve Velké Británii
v letech 1994 – 2001
-3-
K českému překladu
Ačkoliv byla tato zpráva původně sepsána především pro britskou veřejnost, stejně tak
dobře ji lze využít i v České republice. U nás je možná dokonce o něco potřebnější – většina
českých spotřebitelů stále uznává jako hlavní kritérium nákupu cenu výrobku, bez ohledu
na širší dopad, které jejich spotřebitelské chování má na výrobce a pěstitele. Všechny
„hypervýhodné“ nákupy však mají také svůj rub, o kterém se raději nemluví, souvislosti se
pro jistotu neodkrývají.
Tato zpráva na velmi konkrétním příkladu kávy zkoumá právě ony méně růžové aspekty
současného obchodu, kdy znevýhodnění, izolovaní, neorganizovaní malovýrobci
z nejchudších oblastí světa doslova dotují kávu, která se prodává v ekonomicky vyspělých
zemích. Doplácejí na levnou kávu hned v několika ohledech: nejen ekonomicky, ale i
sociálně, kávu navíc často dotují svým životním prostředím. A není to jen o kávě – podobné
zprávy by bylo možné napsat o čaji, kakau, banánech nebo třeba o těch krásných kopacích
míčích a nejmodernějším sportovním vybavení, které se za výlohami nablýskaných
obchodů vyjímají s anglickým nápisem 'vyrobeno v Malajsii'.
Zprávu o kávě jsme však pro náš překlad nezvolili náhodou – právě káva by mohla být
jedním z prvních výrobků na českém trhu, který hrdě ponese označení FAIRTRADE. Tato
nezávisle udílená známka spotřebiteli garantuje, že výrobek, který se jí honosí, je jiný než ty
ostatní. Je férový. K výrobcům a jejich rodinám, k životnímu prostředí, k ekonomikám
rozvojových zemí a v neposlední řadě i ke spotřebitelům – tento výrobek neskrývá, odkud
pochází, za jakých podmínek byl vyroben ani jaké jsou skutečné náklady na jeho produkci a
dopravu až k Vám.
Věřím, že uveřejněním české verze tohoto textu jsme udělali další krůček směrem
k zavedení a úspěchu výrobků ze spravedlivého obchodu na českém trhu. Je to však běh na
dlouhou trať a především – neobejde se bez Vás, kteří jste si vědomi širších souvislostí a
nejsou Vám lhostejné důsledky, které Vaše každodenní volby mají na životy ostatních.
Přejeme Vám přemýšlivé a spotřebitelsky inspirativní čtení.
Šárka Špačková
Společnost pro Fair Trade a rozvojové vzdělávání
www.fairtrade.zde.cz
[email protected]
-4-
„Před třemi lety jsme se v podstatě museli vzdát sklizně, výtěžek byl ztrátový.
Zadlužili jsme se. Ale od té doby, co obchodujeme v rámci Fair Trade, jsme se
vyplatili z dluhů a jsme hrdí.“
Mario Perez, pěstitel kávy z družstva Prodeco-op,
Nikaragua
„Špatná zemědělská politika může prohrát volby ve Francii, ale v Africe stojí
životy.“
Reakce Idiho Simby, tanzanského ministra obchodu, na nespravedlivý
obchodní systém, který vládám ekonomicky vyspělých zemí umožňuje
nadále dotovat své zemědělce, zatímco rozvojové země jsou nuceny
podobná opatření rušit a otevřít své trhy levným dovozům ze Severu
Shromáždění Světové obchodní organizace v Kataru, listopad 2001
„Současné ceny jsou podstatně nižší než výrobní náklady i těch nejefektivnějších
producentů kávy a způsobují tak pěstitelům na celém světě obrovské problémy.“
Asociace zemí exportujících kávu
Zpráva o trhu s kávou č. 22, září 2001
„Ceny jsou neúnosně nízké, je to krize. Jedinou nadějí je, že za pár let se nabídka
srovná s poptávkou. Katastrofa, která mezitím nastane, je však morálně naprosto
nepřijatelná.“
John M Talbot, profesor sociologie
Colby College, Maine, USA, říjen 2001
„O cenách s dodavateli nikdy nediskutujeme.“
Mary Jane Kindake, mluvčí obchodní společnosti Kraft Foods, říjen 2001
„Obchodní společnosti by mohly hrát důležitou roli, jejich hodnoty však nejsou
lidské. Hlavní hodnotou je zisk, obchod. Jakou mají zodpovědnost? Musíme se
začít víc starat o lidské hodnoty.“
Rosario Sanabria, supervizor Světového potravinového programu OSN, říjen 2001
-5-
Globálně propojený svět vyžaduje myšlení v souvislostech
Tato zpráva zkoumá, jak dnes funguje světový obchod s kávou a co naše náklonnost k šálku
dobré kávy znamená pro miliony malých pěstitelů v rozvojových zemích.
Káva je už po staletí ceněna pro svou chuť a povzbuzující účinky a dodneška zůstává jednou
z nejhodnotnějších zemědělských plodin. Právě proto se stala hlavním vývozním artiklem
mnoha nejchudších zemí, které leží ve vhodných zeměpisných šířkách. Například Etiopii káva
přináší 54 procent příjmů ze zahraničního obchodu.
V roce 2001 však ceny kávy na světových trzích klesly na rekordní minimum a strhly s sebou
příjmy jednotlivých pěstitelů i exportujících zemí. Tato zpráva upozorňuje na fakt, že zisky
z kávových bobů jdou nejčastěji do rukou prostředníků, ne pěstitelů kávy. Pěstitelé z celého
světa, jejichž živobytí závisí na kávě, od Nikaraguy po Indonésii, se ocitli v krizové situaci:
spolu se svými rodinami přišli o jediný zdroj příjmů, jsou zoufalí a prakticky bezmocní.
Fair Trade, čili spravedlivý obchod, začal před třinácti lety kávou. Od té doby se paleta Fair
Trade výrobků rozrostla o čaj, čokoládu, kakao, cukr, med, mango, pomerančový džus a
banány.1 Fair Trade obnovuje ztracené spojení mezi spotřebiteli a výrobci a zajišťuje, že
pěstitelé dostanou za svou sklizeň spravedlivou cenu a tím i šanci na udržitelnou budoucnost.
Spravedlivý obchod mění životy konkrétních lidí k lepšímu.
Fair Trade je zatím svým rozsahem jen slabou odpovědí na současnou situaci. Mnoho
spotřebitelů o možnosti nakupovat výrobky ze Spravedlivého obchodu buď neví, nebo zjistí, že
výrobky certifikované značkou FAIRTRADE nejsou vždy dostupné. To však nic nemění na
faktu, že spravedlivý obchod je velmi mocným a účinným nástrojem rozvojové spolupráce,
který znevýhodněným výrobcům, jejich rodinám i širšímu okolí umožňuje, aby se o sebe
dokázali postarat sami. Je to o lidské důstojnosti, ne o zoufalství. O férovém obchodě, který
lidem vrací to, co jim patří, ne o charitě a dobročinnosti. O respektu, ne o vykořisťování. Víme,
že osud ostatních mnoha lidem není lhostejný. Doufáme proto, že řady spotřebitelů Fair Trade
výrobků se budou nadále rozšiřovat, aby se ještě více výrobců mohlo zapojit do spravedlivého
obchodu a zajistit tak sobě a svým blízkým důstojný život. Tím vyšleme jasné poselství – totiž
že společně můžeme opravdu něco změnit. A to je to nejmenší, co si miliony lidí z rozvojových
zemí zaslouží.
1
Pozn. překl.: Tento údaj se týká jen certifikovaných Fair Trade výrobků – koncept Spravedlivého
obchodu jako takový vznikl koncem 60. let a spektrum výrobků, které (zatím) nenesou ochrannou
známku FAIRTRADE, ale přesto do Spravedlivého obchodu patří, je mnohem širší.
-6-
Příliš levná káva: skrytá krize
Vitelio Menza z Kolumbie je celý život závislý na kávě, kterou pěstuje. V osmačtyřiceti letech
stále ještě bojuje s tím, aby nějak uživil svou rodinu. Podobně jako miliony dalších malých
pěstitelů, osud Vitelia, jeho ženy Marie Enith a jejich čtyř dětí se dramaticky kymácel společně
s cenou, kterou dostávají za své kávové boby.
Členové Viteliovy rodiny už léta trpí nemocemi z podvýživy. V jiných částech této oblasti se
někteří farmáři rozhodli pěstovat plodiny, z nichž se vyrábí drogy, aby vůbec přežili: za listy
koky – suroviny na výrobu kokainu – se platí vyšší cena. Vitelio Menza zatím zůstal věrný kávě,
ale neobešlo se to bez velkých osobních obětí.
Káva se pěstuje v asi padesáti zemích v pásu podél rovníku a poskytuje obživu 20 milionům
pěstitelů. Na celém světě žije z obchodu s kávou kolem 100 milionů lidí, kteří se podílejí na
pěstování, zpracování nebo prodeji této plodiny.
Káva je druhou nejobchodovanější komoditou po ropě.1 Je to vůbec nejcennější zemědělská
komodita na světovém trhu – v roce 2000 dosáhl obrat v celosvětovém obchodě s kávou 8,7
miliardy dolarů.2 Cesta z farmy Menzových do police v supermarketu je však dlouhá a klikatá,
celá řada lidí si během ní nárokuje svůj díl z výdělku.
Seriózní odhady tvrdí, že Viteliova káva může změnit majitele až 150krát, než dorazí do
supermarketu. Největší podíl nesou finanční transakce na mezinárodních burzách a trzích.3
Konečná cena šálku kávy zahrnuje náklady na pojištění, daně, dopravu, zpracování, balení,
marketing, skladování a mnoho dalšího. Z 1,75 libry, což zhruba odpovídá ceně za kappucino
v londýnské kavárně, získá pěstitel v přepočtu maximálně 5 pencí.4
Za tímto neodpovídajícím poměrem se skrývá kolaps cen kávy na světovém trhu a jeho dopad
na oba konce obchodního řetězce. Od roku 1994 do konce roku 2001 se cena kávových bobů
typu robusta (používaných především pro výrobu instantní kávy) propadla ze 180 centů za libru1
na pouhých 17 centů, což je třicetileté minimum.5 Hodnota kávy typu arabica klesla obdobně.
Odhaduje se, že světový obchod s kávou přináší zisky v hodnotě 60 miliard dolarů ročně, což je
ve srovnání s osmdesátými léty dvojnásobek. V zemích, které kávu vyváží, však z této sumy
zůstává pouze něco kolem 10 procent. V osmdesátých letech to bylo 30 procent.6
Pro velkozpracovatele kávy to jsou samé dobré zprávy: firma, která zpracovala milión
standardních šedesátikilogramových pytlů s kávou, na tom byla díky nízkým výkupním cenám
kávových bobů v roce 2001 o 80 milionů dolarů lépe než v roce předchozím.7 Každá z trojice
nejsilnějších firem – Nestlé, Kraft a Sarah Lee – ročně upraží více než 10 milionů pytlů kávy a
nárůst jejich tržeb je opravdu astronomický. Pro malé pěstitele má však pokles cen katastrofální
důsledky.
Když začnou klesat světové ceny, pěstitelé pocítí okamžitý pokles příjmů. V supermarketech
však káva nezlevní. Nedávná zpráva firmy Nestlé potvrdila situaci, která nahrává
zpracovatelům: „ ... zisky vzrostly ... a naše tržby se zvýšily díky příznivým cenám
nezpracované kávy“8. Výkonný ředitel Nestlé Peter Bradeck však popřel, že by jeho firma
profitovala z nízkých cen kávy.9 Přesto během pouhých dvou let - od roku 1998 do roku 2000 –
klesla cena kávových bobů typu robusta o polovinu. Podíl suroviny na konečné maloobchodní
ceně kávy se tak snížil na 7 procent10 – u rozpustné kávy za dvě libry šedesát tedy na 18 pencí.
Zcela jiná situace nastává v okamžiku, kdy se výkupní ceny nezpracované kávy zvýší, jako
tomu bylo například v roce 1994 – maloobchodní ceny ihned narůstají.11 (viz graf 1)
1
Pozn. překl.: Jedna libra odpovídá 0,453 kilogramu.
-7-
Pro mnoho pěstitelů kávy kolaps cen znamená, že se po několik následujících let nebudou
schopni finančně vzpamatovat ze ztráty. Tento fakt potom zásadně ovlivňuje jejich už tak
nejistou existenci. Někteří kvůli nedostatku prostředků nejsou schopni náležitě pečovat o své
kávovníkové keře a kvalita sklizených bobů se snižuje. Jiní opouštějí svou půdu a odcházejí do
měst v naději, že najdou placené zaměstnání. Nejistý a chudobný život však na ty, kteří se
rozhodnou odejít, v naprosté většině případů čeká i v příměstských slumech, kde se ocitají
v ještě horší situaci - bez podpory širší komunity, se kterou byli celý život spojeni, bez půdy, bez
příjmů. Ti, kdo zůstali, se potom potýkají s akutním nedostatkem pracovníků, kteří by jim
pomohli s nezbytnou péčí o kávovníky. Kvalita a hodnota jejich kávy klesá, dochází k dalším
finančním ztrátám. Začarovaný kruh se uzavírá.
pencí
Graf 1: Podíl pě s tite lů k ávy na m aloobchodní ce ně k ávy
ve Ve lk é Británii
maloobchodní cena
za 100g rozpustné
kávy
225
200
175
150
125
100
75
50
25
0
přepočet z výkupní
ceny bobů
potřebných na
výrobu 100g
rozpustné kávy
1988 1990 1992 1994 1996 1998 2000
Zdroj: ICO, www.ico.org; Bank of England, www.bankofengland.org; RPI, www.statistics.org.uk
Cena kávových bobů na burzách v New Yorku a v Londýně je však pouze jedním z faktorů,
které ničí šanci pěstitelů na důstojné živobytí. Bez možnosti kávu zpracovávat a přepravovat,
s velmi omezenými znalostmi rychle se měnících cen kávy na světovém trhu, poháněni dluhy a
nutností prodat svoji kávu za každou cenu právě v době, kdy je zralá (tedy když je výkupní cena
nejnižší), malí samostatní pěstitelé nemohou o výkupní ceně kávy prakticky vůbec vyjednávat –
musí své boby prodat za tolik, kolik jim nadiktuje kupující strana. Jsou potom snadnou kořistí
místních obchodníků, kteří od nich sklizeň skupují a pak s ní sami dále obchodují. Hlavní
sklizeň probíhá jednou do roka a pěstitelé proto v době, kdy káva dozrává, zoufale potřebují
prodat – za jakoukoli cenu. Naprostá většina místních obchodníků toho využívá ve svůj
prospěch.
Snaha farmářů prodat svou produkci co nejrychleji je důsledkem dalšího závažného problému:
bankovní úvěry za přijatelný úrok jsou naprosto nedostupné. Pěstitelům pak často nezbude, než
se před sklizní obrátit na místní lichváře s prosbou o finanční hotovost, aby mohli zaplatit za
hnojivo, vyplatit sezónním pracovníkům mzdu a ještě nějak uživit rodinu. Když potom pěstitelé
konečně dostanou za svou kávu zaplaceno, část jejich chabého výdělku mizí v kapsách
„bankéřů“.
Někteří farmáři se z tohoto důvodu spojují se svými sousedy a zakládají družstva, tedy podniky
ve společném vlastnictví, které jim umožňují obchodovat bez prostředníků. Ani družstvo
pěstitelů však často nemá šanci získat půjčku, aby mohlo překlenout období do sklizně. Členové
takového podniku potom tak jako tak nemohou čekat, až dostanou za svou kávu lepší cenu, a
jsou nuceni prodat alespoň část své produkce levně místním překupníkům (v Latinské Americe
jsou tito obchodníci označováni jako „kojoti“ - coyotes), aby získali potřebnou hotovost.
Svědectví o zhoršující se situaci jsou slyšet stále hlasitěji. Pěstitelé říkají, že nemohou
investovat do bydlení ani do vzdělání svých dětí (zvlášť v oblastech, kde programy
-8-
strukturálního přizpůsobování vedly k nárůstu školného). Nemohou si dovolit platit za zdravotní
péči, nemají dost peněz na potraviny.
Co mají farmáři na vybranou? Během posledních dvaceti let celosvětová produkce kávy rostla,
protože exportující země uposlechly doporučení, aby vyššími vývozy splatily své zahraniční
dluhy. Soukromé pobídky i podpůrné finanční programy Světové banky směřují pouze do nové
nebo expandující produkce. Jsou to však především stávající pěstitelé, kteří potřebují podporu
ve formě lepších cen nebo alespoň základní stability na trhu – potom budou schopni svou
produkci rozšířit, popřípadě diverzifikovat plodiny, které pěstují.
Farmáři mají pochopitelně obavu z pěstování plodin, pro které neexistuje zaběhlý, fungující trh,
zvlášť pokud by návratnost investic trvala několik let. Navzdory všem jmenovaným rizikům se
s kávou snadno obchoduje a na obchod s touto plodinou je připravena i místní infrastruktura –
pěstování jiných plodin je v tomto ohledu často spojeno s ještě větší nejistotou.
-9-
Vše o kávových bobech
Existují dva druhy kávy – arabica je charakteristická jemnější chutí, je dražší, během růstu,
sklizně i zpracování vyžaduje více péče a je méně odolná vůči sezónním výkyvům počasí než
její sestřenice robusta, která se používá především pro výrobu rozpustné kávy a silnějších typů
klasické kávy.
Kávovník původně pochází z Etiopie, kde se dodnes vypráví historky o „veselých“ kozách,
povzbuzených kofeinem z divoce rostoucích keřů. Postupně se tato plodina rozšířila do více než
padesátky tropických a subtropických zemí12 od Mexika po Brazílii, od Angoly po Etiopii, od
Indie po Vietnam i na tichomořské ostrovy. Kávové plantáže pokrývají celkem 10,7 milionů
hektarů půdy v pásu kolem rovníku. Na celém světě se ročně v průměru sklidí kolem 7 milionů
tun kávy.13
Pěstování kávy vyžaduje využití manuální práce a poskytuje obživu více než 20 milionům
pěstitelů. Nejméně dvě třetiny z nich jsou malorolníci, kteří obhospodařují méně než 5 hektarů
půdy.14 Bez kávy by mnoho z nich bylo odkázáno na samozásobitelské hospodaření, nezbytnou
finanční hotovost, potřebnou například na zaplacení zdravotní péče a školních poplatků, by ale
neměli. Odhady hovoří celkově o 100 milionech lidí po celém světě, převážně v rozvojových
zemích, kteří jsou závislí na pěstování, zpracování, obchodování a distribuci kávy (a dalších
minimálně 60 milionech, kteří kromě toho mají jiné hlavní zaměstnání).15
Pro mnoho rozvojových zemí představuje obchod s kávou klíčovou část národní ekonomiky.
Navzdory nízkým cenám zůstává káva jednou z nejcennějších surovin světového obchodu a
příležitostí jak získat devizové prostředky. Z roční produkce 114 milionů pytlů nezpracovaných
zelených bobů16 putuje největší část v hodnotě 8,7 miliardy amerických dolarů do ekonomicky
vyspělých zemí.
Zdaleka největším producentem kávových bobů je Brazílie: jak se zpívá v jedné anglické
písničce, v Brazílii je moře kávy – v roce 2001 to bylo konkrétně 1,8 milionu tun.17 Vietnam
zaujímá v produkci kávy druhou příčku, na třetím místě je Kolumbie. Indonézie, Pobřeží
Slonoviny a Mexiko jsou dalšími významnými producenty, kromě nich je nutné zmínit ještě
Indii, Guatemalu, Etiopii, Kostariku a Ugandu.
Káva je důležitou plodinou nejen v měřítku celosvětového obchodu – v některých zemích
představuje obrovský podíl národních devizových příjmů. Burundi získává celých 80 procent
zahraniční měny exportem místní kávy, v případě Etiopie a Ugandy káva tvoří kolem 50 procent
příjmů. Hlavním zdrojem deviz je káva i pro Rwandu, Nikaraguu, Salvádor a Honduras. 18 Pro
tyto země a mnoho dalších je osud kávy na světovém trhu základní determinantou sociálního a
ekonomického rozvoje (viz graf 2).
-10-
Graf 2: Význam kávy pro vybrané národní
ekonomiky
podíl kávy na celkovém
vývozu v roce 2000 v %
Brazílie
Vietnam
Guatemala
Nikaragua
Uganda
zis k z vývozu kávy pro rok
2000 v m iliardách US
dolarů
Etiopie
60
50
40
30
20
10
0
Zdroj: Světová Banka, World Development Indicators 2000
Milionům malých pěstitelů a námezdních pracovníků káva nabízí živobytí. Nadace
spravedlivého obchodu (The Fairtrade Foundation), autor této zprávy, vychází z předpokladu, že
lidé, kteří pěstují kávu, by za svou práci měli dostat spravedlivě zaplaceno.
Pauza na kávičku aneb britský trh s kávou v číslech
•
Ve Velké Británii se ročně vypije 31 miliard šálků kávy.
•
V roce 2000 se do Velké Británie dovezlo 3,1 milionů pytlů kávy v ceně 423,3 milionů
amerických dolarů. Srovnatelné údaje z roku 1995 hovoří jasně – cena dovážené kávy
dramaticky poklesla. Tehdy totiž Velká Británie importovala pouze 2,8 milionů pytlů
kávy, ovšem celková cena, kterou Britové zaplatili, byla podstatně vyšší – 671,9 milionů
dolarů.19 (1 pytel = 60 kg)
•
Během let 1993 až 2000 klesl objem britského trhu s kávou o 1,6%, zatímco
maloobchodní obrat poskočil z 652 milionů liber na 798 milionů liber, tedy o 22%.20
•
V roce 2000 káva předčila tradičně nejoblíbenější čaj – tvořila 51% trhu s horkými
nápoji.21
•
Instantní káva jednoznačně vede – podle objemu zaujímá 76% trhu, podle obratu dokonce
87%. Zbytek tvoří káva pražená a mletá.22
•
Mezi zpracovateli a výrobci rozpustné kávy dominují Nestlé (50%) a Kraft Jacobs (21%).
Těsně za nimi jsou vlastní značky supermarketových řetězců.23
•
Během pouhých čtyř let, v období od 1997 do 2000, vzrostl počet britských kaváren o
55% a neočekává se, že by tento trh byl v dohledné době nasycen.
•
V roce 2001 vzrostl prodej pražené a mleté kávy ze spravedlivého obchodu o 27%,
maloobchodní obrat v tomto roce činil 10,5 milionu liber. To je více než 10 procent
celkového trhu s praženou a mletou kávou v Británii!
•
Z celkového trhu s kávou (tedy mletou i rozpustnou) náležel Fair Trade kávě v roce 2001
tříprocentní podíl.
•
V Británii prodává „spravedlivou kávu“ 25 firem; lze ji koupit ve většině supermarketů a
podává se ve všech pobočkách kaváren Costa Coffee a Starbucks.
-11-
Globální obchod
Za posledních patnáct let se světový trh s kávou radikálně proměnil: zrušení mezinárodních kvót
a náhlý průnik Vietnamu mezi největší producenty kávy vedly k tomu, že trh s kávou je dnes
doslova přesycen. Kupující se stal pánem, ceny se propadly.
Tato situace má tři hlavní příčiny. Tou první je, že pod tlakem Reagonovy vlády na liberalizaci
světového obchodu byla v roce 1989 zrušena Mezinárodní dohoda o produkci a vývozu kávy *.
Tento pakt mezi zeměmi, které kávu pěstují a exportují, a zeměmi, které kávu dovážejí, pomáhal
regulovat množství kávových bobů na trhu systémem kvót. Tím se světová cena kávy udržovala
na poměrně stabilní úrovni. Zrušení dohody vedlo k tomu, že kdokoliv může na trh dodávat
jakékoliv množství kávy, tedy k situaci, která jednoznačně znevýhodňuje malé, neorganizované
výrobce. S minimálními zdroji a bez přístupu ke spolehlivým informacím o trhu musí pěstitelé
prodat svou produkci co nejdříve po sklizni, právě když je cena nejnižší. Veškeré snahy o
obnovení základní regulace selhaly.
Nepředvídaný vzestup Vietnamu jako kávové velmoci změnil už tak nepříznivou situaci ve
skutečnou krizi. Vládní investice a půjčky Světové banky zemi umožnily ztrojnásobit v období
od roku 1995 do roku 2000 produkci kávy. Vietnam se tak stal největším producentem bobů
druhu robusta na světě a po Brazílii celkově druhým největším producentem kávy světa – tato
nevelká jihoasijská země dodává na světový trh více než 10 procent všech kávových bobů. Cena
nezpracované robusty se propadla, což se zanedlouho projevilo i v podstatně nižších výkupních
cenách kávy arabica.
Země exportující kávu nakonec podlehly pobídkám Světové banky a jejích partnerů a rozpustily
národní organizace, které plánovaly a regulovaly produkci kávy a hrály roli seriózních
prostředníků mezi malými pěstiteli a trhem. Dotace na produkci kávy a do zemědělství obecně
se snížily, soukromí vývozci převzali v obchodování hlavní roli. Mnoho zemí zrušilo daně
z vývozu kávy. Na počátku tohoto vývoje někteří pěstitelé za svou produkci dostávali vyšší
cenu, než bylo dříve obvyklé, tyto zisky však neměly dlouhého trvání – zakrátko se cena kávy
drasticky propadla. Pěstitelé kávy, ať malí nebo velcí, byli ponecháni napospas vrtochům
mezinárodního trhu a cenovým výkyvům.
Vývoz kávy se vládám, které se kvůli zadlužení dostaly do slepé uličky, jevila jako poměrně
snadný prostředek jak získat zahraniční měnu – stačilo jen zvýšit její produkci. Během desetiletí
tak došlo k situaci, kdy dodávky kávy na světový trh rostly dvakrát rychleji než spotřeba. Káva
navíc čelí tvrdé konkurenci jiných nápojů a – navzdory současnému úspěchu kaváren v Severní
Americe a Evropě – se nezdá, že by poptávka dále výrazněji rostla.
Jediným článkem obchodu s kávou, který z nadprodukce značně profituje, jsou velké
zpracovatelské korporace. Od 80. let se jejich okruh stále zužuje. Dnes tomuto průmyslu vévodí
pouze čtyři nadnárodní společnosti: Procter and Gamble, Philip Morris, Sara Lee a Nestlé.
Podobně je tomu s dovozem kávy – šest firem kontoluje přes 40 procent světového trhu
s kávovými boby.24 Většina těchto společností jedná pouze s elitní skupinou makléřů; i pěstitelé
se však začínají organizovat do družstev a podobných podniků, aby se uvolnili z tlaku velkých
firem.
Dlouhodobý pokles cen, který by mohly zvrátit pouze velké výkyvy počasí, například sucho
nebo mrazy, jež by poškodily úrodu (jako tomu bylo v Brazílii v letech 1994/95), způsobil
obrovskou finanční ztrátu zemím, které kávu vyvážejí. Mezinárodní organizace zemí
exportujících kávu ICO vyčíslila, že průměrná hodnota vývozů klesla z 12,9 miliard dolarů
v roce 1997 na 4,8 miliardy dolarů v roce 2001. V průběhu sedmi let, od roku 1994 do roku
2001, ztratily země exportující kávu v důsledku nižších cen 32 miliard dolarů. Během tohoto
*
International Coffee Agreement
-12-
období přišla Kolumbie o částku, která se rovná jejím průměrným příjmům z kávy za tři roky.
Uganda ve stejném srovnání ztratila ekvivalent výdělku za dva a půl roku, Etiopie za dva roky25
(viz graf 3).
Graf 3: Cena za kolaps
Národní příjmy z exportu kávy během krize (1989-1993 & 2000) ve srovnání
s běžnými roky (1986-1988 & 1994-1999)
2
Příjem z exportu kávy v
běžných letech
1,5
1
Příjem z exportu kávy v
letech krize
Guatemala
Etiopie
Uganda
0
Kolumbie
0,5
Brazílie
miliardy US dolarů
3
2,5
Zdroj: FAO, Fairtrade Foundation
Jak se žije malým pěstitelům kávy?
„Kvůli nestabilním cenám jsou farmáři stále chudí. Často si nemohou dovolit základní tři
jídla denně, nemohou nakoupit oblečení. Nemohou vybavit své nuzné domovy a udržovat je
v obyvatelném stavu. Trpí mdlobami a únavou z dlouhodobé podvýživy, někteří z nich mají i
několik zaměstnání. Nemají nárok na dovolenou ani na zábavu, jsou stále zadlužení.“
Nadace rozvoje venkova, Indonésie
Na celém světě žije kolem patnácti milionů malých pěstitelů, kteří obhospodařují méně než 5
hektarů půdy. Obvykle jsou do značné míry soběstační, pěstují si základní potraviny a
zeleninu a někdy chovají i drůbež nebo dobytek. Pěstováním a prodejem kávy získávají
nezbytnou hotovost na nákup potravin, které si nemohou vyprodukovat sami, dále na ošacení,
lékařskou péči a alespoň základní vzdělání pro své děti.
Pěstitel stráví mnoho času přípravou půdy, péčí o plodiny, sklizní a základní úpravou bobů.
Kromě toho musí pečovat o ostatní plodiny a o dobytek a pracovat doma. Ženy mají obecně
nejdelší pracovní den – kromě toho, že pracují na plantážích a políčkách, vykonávají domácí
práce a starají se o děti.
Pro práci na plantážích pěstitelé nejprve povolají ostatní členy rodiny a pokud to nestačí,
zaměstnají jednoho nebo dva sezónní pracovníky. V době sklizně často i malí pěstitelé
najímají dělníky, aby jim pomohli zvládnout všechnu práci. Využití placených pracovníků
pochopitelně snižuje příjem rodiny z prodeje sklizené kávy – náklady na mzdy činí v průměru
50 až 60 procent celkových nákladů.26 Pomocníci jsou často příbuzní nebo přátelé pěstitele,
sousedi nebo přistěhovalci odjinud. Mnoho malých pěstitelů navíc pracuje ještě i na velkých
plantážích, protože příjem z jejich kávy neumožňuje uživit sebe a rodinu.
-13-
Spekulace s kávou
Nezasvěcenému by se káva mohla zdát poměrně nudnou, nezajímavou komoditou. Obrovská
těkavost její ceny však způsobuje, že ne každý sdílí tento názor. Dostupnost a cenu kávy
ovlivňuje mnoho nepředvídatelných faktorů – od pozdních mrazů v Brazílii přes změny počasí
v souvislosti s fenoménem El Niño až po fluktuace směnných kurzů. Cena se obvykle stanovuje
na mezinárodních burzách kávy v New Yorku a Londýně, kde se dojednávají budoucí kontrakty.
To jsou dohody o koupi a prodeji kávy za předem dohodnutou cenu někdy v budoucnosti –
papírové smlouvy, kdy ani jedna strana často obchodovanou kávu „fyzicky“ nevlastní a nikdy
s ní nepřijde do přímého kontaktu.
Tento trh s takzvaným termínovým zbožím pražírnám pomáhá výrazně snížit riziko, které
podstupují v souvislosti s výkyvem cen: budoucí prodej nebo nákup na burze je garantován
protizávazkem. Jakékoliv změny cen se tak vzájemně vyrovnávají a zpracovatel je mimo
nebezpečí. Exportéři mohou využít tento barterový, čili výměnný systém také – nakoupí opce a
tím upevní cenu. Malí pěstitelé však nemají prostředky ani znalosti na to, aby mohli obchodovat
na burze, a nezbývá jim, než na svých bedrech plně nést břemeno spojené s náhlými výkyvy
trhu.
Kolumbie: Kofein, kokain nebo opium?
Káva je základní plodinou kolumbijského hospodářství už po generace. Před třemi stoletími ji
Kolumbijcům představili jezuité a od té doby se stala zdrojem zisku, který pokryl investice do
rozvoje pěstování a zpracování dalších plodin na export, například banánů, bavlny či cukrové
třtiny. Budovala se dopravní infrastruktura, aby bylo možné kávu dopravit z prudkých svahů
hor Antioquia k přístavům na pobřeží Tichého oceánu. Oblast, kde se pěstovala káva, se stala
nejbohatší a nejstabilnější částí země.
Dnes však můžeme vysoko v horách nad Puerto Venus, vesnicí asi 90 mil severozápadně od
Bogoty, spatřit mezi tmavou zelení kávových keřů jasnou zeleň jiné plodiny. Nikdo se veřejně
nehlásí k vlastnictví políček s kokou, ze které se vyrábí kokain, ale v soukromí mnozí farmáři
přiznávají, že loni oseli část svých malých kávových plantáží plodinou, která přináší větší a
jistější příjem. Kromě desetkrát většího zisku se koka může sklízet až třikrát do roka, zatímco
káva se sklízí jen jednou.
„Všichni jsme závislí na kávě“, říká vlastník obchodu v této vesnici o tisíci obyvatelích, „ale
teď si mnozí farmáři nemohou dovolit ani to základní. Koka je u nás novinkou, takže nevíme,
co přinese. Zatím je to pro naše hospodářství jenom kapka v moři.“
Krize na trhu s kávou je hlavní příčinou ekonomické recese, která zemi trápí. V celostátním
průměru ztratilo kolem dvaceti procent dělníků práci, toto číslo je však na venkově podstatně
vyšší. Hospodářský úpadek jen přilévá olej do ohně vleklé občanské války mezi Marxisty a
guerillami.
Přesná čísla nelze zjistit, ale důvěryhodné zdroje odhadují, že koncem roku 2001 jen kolem
tisícovky farem z celkového počtu 500.000 přešlo z kávy na pěstování koky nebo máku,
z jehož makovic se vyrábí heroin. Zločin, jež nevyhnutelně provází pěstování těchto plodin,
zatím většinu farmářů spolehlivě odrazuje. Vitelio Menza, zemědělec z vesnice Pescador
v oblasti Cauca, vysvětluje: „Lidé kvůli velmi vysoké ceně koky kradou plodiny přímo z polí.
-14-
Někteří pěstitelé jsou proto na svých pozemcích celou noc a hlídají svou úrodu. Potloukají se
tady podivní lidé z Cali1, kteří tady dřív nebývali.“
Navzdory nebezpečí koupil osmačtyřicetiletý Vitelio semínka koky. Kvůli dluhům, které není
schopen splácet, si on a jeho rodina nemohou dovolit dostatek jídla. Jeho manželka Maria
pomáhá 12 hodin denně za minimální plat v místním obchodě. Začít pěstovat koku se jeví
jako jediný způsob jak se z obtížné situace dostat ven: „Pracuji na jiných plantážích i mimo
naši farmu, Maria vstává ve tři nebo ve čtyři ráno, aby připravila snídani, uklidila a poslala
děti do školy. Je to velice těžké. Cítíme se špatně, protože víme, že nedokážeme dát našim
dětem ani to základní, co potřebují.“
Mnozí Viteliovi sousedé museli prodat svou půdu, protože pěstování kávy už nepřináší zisk
jako kdysi. Viteliova švagrová odešla s rodinou do města, kde se nechali najmout na práci
služebných. Zanedlouho o zaměstnání přišli a nic nového zatím nenašli. „Myslím, že se mají
moc špatně. Říkala mi, že když ještě žili na farmě, vždycky se našlo něco k jídlu, i když třeba
jenom banán nebo juka. Dnes nemají ani to. Vrátit se ale nemohou, protože svůj pozemek
prodali.“
Vitelio nakonec semínka koky nezasel, protože se obává násilí, spojeného s pěstováním koky.
Není ale těžké pochopit pokušení začít pěstovat plodinu na výrobu drogy v situaci místních
rolníků. Fernando Osorio je ředitelem pobočky Národní federace pěstitelů kávy v provincii
Tolima, kde se pěstuje kolem 12 procent kolumbijské kávy. Poukazuje na to, že někteří
pěstitelé už začínají přecházet na mák, protože je čtyřikrát ziskovější než káva. „Pěstitelé kávy
se nechtějí dostat do nezákonného obchodu, který přináší velké riziko, ale podstupují toto
nebezpečí, protože jim nic jiného nezbývá.“
Starosta města Pensilvania z východokolumbijské provincie Caldas José Oscar Gonzáles
vyjmenovává čtyři sousední oblasti, kde někteří farmáři přešli na pěstování koky. „Jsou to
maličké pozemky, ale ta stovka pěstitelů je jen začátek“, soudí starosta. „Není to tlak ze strany
guerill, ale chudoba. To je pravá příčina krize.“
Od pěstitele do regálu v supermarketu
Arabica a robusta se zpracovávají odlišným způsobem. V obou případech se sice sklízejí kávové
boby - červené plody podobné třešním, které dříve než se s nimi začne obchodovat a než
poputují do pražíren, musí projít základní úpravou a tříděním. Upravují se buď nasucho nebo
takzvanou mokrou metodou.
Pro zpracování bobů typu arabica se obvykle používá mokrá metoda, během níž se sklizené
plody kávovníku namočí do vody a nechají se mírně zkvasit. Potom je nutné odstranit dužinu a
sušit boby na slunci. Farmář pak odběratelům prodává boby obalené světlou, pergamenovitou
slupkou, která se odstraní až v továrně, kde se boby třídí podle velikosti a kvality. Pak je káva
připravena na vývoz.
Suchá metoda, kterou se zpracovávají hlavně boby typu robusta, znamená, že pěstitel suší na
slunci plody i s dužinou. Ty pak cestují do továrny, kde se vysušená slupka odstraní a boby se
roztřídí do několika základních kategorií.
Některým farmářům se podaří uzavřít smlouvu na prodej bobů s družstvem a nemusí tedy jednat
s komerčními obchodníky, kteří preferují výkup nezpracovaných bobů, které neprošly ani
1
Město Cali je kolumbijské centrum obchodu s drogami.
-15-
základní posklizňovou úpravou. Tímto poměrně jednoduchým krokem totiž boby získají o
polovinu vyšší tržní hodnotu. Možnost zpracovat svou sklizeň a vyvážet boby v rámci družstva
je hlavní způsob, jak pěstitel může získat vyšší příjem. Z vyššího zisku však samozřejmě musí
uhradit náklady na dopravu, skladování a zpracování bobů a také daně.
Když zelené boby dorazí do Evropy, jejich cena se kvůli přepravě a pojištění zvedne o dalších 9
procent. Dovozce, obvykle velká obchodní společnost, zaplatí přístavní a celní poplatky, které
se započítají do ceny bobů, jež převezme pražírna kávy. Pražírna zaplatí dovozci za služby a
vyřízení administrativy a k tomu připočítá provizi za dovoz kávy do velkoskladu.
Cesta ze skladu do obchodu může vést několika směry – podle toho, zda jsou boby určeny
pouze pro pražení a mletí nebo zda z nich má být rozpustná, čili instantní káva. Ta se vyrábí tak,
že z upražených mletých bobů se vytvoří hustá kaše, která se tepelně upraví a usuší. Ve Velké
Británii trhu s instatní kávou dominuje firma Nestlé, kterou následuje Kraft Jacobs a vlastní
značky supermarketových řetězců.27
Mexiko: Důvod k oslavě
Před deseti lety se skupina pěstitelů z okolí města Tenejapa z mexické provincie Chiapas
rozhodla, že společně založí družstvo s názvem Kulaktik, které bude obchodovat v rámci
podmínek spravedlivého obchodu. Dvaačtyřicet mužů a žen si uvědomovalo, že místní
obchodníci, označovaní jako „kojoti“ (coyotes), jim za jejich velmi kvalitní kávové boby
neplatí ani zdaleka tolik, jaká je cena bobů na trhu. Pěstitelé věděli, že musí existovat lepší
způsob života než ten dosavadní, kdy většina mužů pravidelně odcházela pracovat na cukrové
plantáže na pobřeží a někteří dokonce podstupovali nebezpečnou ilegální cestu do USA, aby
vydělali peníze, kterými by zajistili své rodiny.
Coby příslušníci opovrhovaného etnika mayských Indiánů, které je na nejnižší příčce
mexického společenského žebříčku, nemohli počítat s žádnou podporou od vlády. Juan Girón
Lopez, současný ředitel družstva Kulaktik, říká: „Jsme malí pěstitelé, nemáme žádné konexe
a vazby na vládní úřady, které rozdělují finance. I kdybychom žádali o vládní podporu,
nedostali bychom nic.“
Země byla po většinu dvacátého století rozpolcena vnitřním napětím. Situace se vyhrotila
v roce 1994, kdy dvě tisícovky chabě ozbrojených rolníků obsadily město a vesnice v této
oblasti, aby daly svému hlasu váhu. Zapatisté, jak se jim později začalo říkat, doufali v to, že
dosáhnou přerozdělení půdy a získají podporu pro původní obyvatelstvo. Juan Lopez to však
komentuje takto: „Dodneška se toho moc nevyřešilo. V některých oblastech se situace
dokonce zhoršila.“
Bezpečnost je kvůli nestabilní situaci to první, co Juan připomíná, když mluví o výhodách,
které jim přineslo obchodování v rámci systému Fair Trade: „Sjednotili jsme se díky družstvu,
které společně provozujeme, abychom mohli naši kávu prodávat v systému spravedlivého
obchodu. Pomáhá nám to překonat dřívější konflikty a osvobodit se od některých politických
problémů.“
To, že jakýkoliv typ organizace původních obyvatel vyvolává automaticky podezření, jen
povzbudilo členy Kulaktiku v činnosti. Kromě lepších cen za kávové boby jim účast na
spravedlivém obchodě otevřela přístup k marketingovému poradenství a umožnila zlepšit
jejich produkt přechodem na ekologické pěstování.
Pět let po založení Kulaktiku se skupina rozšířila o pěstitele ze sousedního Cancúnu. Dnes
družstvo čítá 150 členů a v roce 2002 plánují sklizeň 175 tun kávy, z níž třetina splňuje
-16-
podmínky pro udělení ekologické certifikace. Všechna produkce se prodá Fair Trade
odběratelům. Každý z členů vlastní kolem 1,5 hektaru půdy a stará se o přibližně 1 200
kávovníkových keřů. Protože se ekologická produkce osvědčila a zvýšila výdělek pěstitelů,
připravují na ni všechny pozemky.
Podobně jako pro miliony dalších malých pěstitelů kávy, i pro členy Kulaktiku byl klíčovým
momentem přístup k úvěru: „Dokázali jsme se spojit s šesti dalšími družstvy, kteří obchodují
systémem Fair Trade, a společně jsme požádali o půjčku“, vysvětluje Juan Lopez. „Žádný
pěstitel nemůže čekat, než mu obchodníci zaplatí za jeho úrodu. Platby se zpožďují i o několik
měsíců. Malá skupina by úvěr nezískala a čekání na peníze by ji zruinovalo. Díky úvěru už se
nemusíme bát o své živobytí.“
„Není divu“, říká Juan, „že ostatní pěstitelé mají velký zájem připojit se k našemu družstvu.
Se spravedlivou cenou si můžeme dovolit postarat se o své rodiny. Ostatní mají problémy.
Hledají jiné cesty jak se uživit.“
Fair Trade prémie1 Kulaktiku umožnila investovat do zlepšení technologie sklizně a přípravy
na export, což udržuje vysokou kvalitu - a tedy i cenu - kávy. Postavili speciální zásobníky na
třídění a sušení kávy. V loňském ruce družstvo koupilo nákladní auto, které ulehčí sběr a
dopravu bobů. U příležitosti plánovaného rozšíření skladovacích prostor členové Kulaktiku
připravují oslavy desetiletého výročí založení družstva. V dobách, kdy mnozí producenti kávy
upadají do stále větších dluhů a zoufalství, mají pěstitelé z Chiapasu opravdový důvod
k oslavě.
1
Pozn. překl.: Kromě Fair Trade ceny ve výši 121 US centů za 0,5 kg kávy arabica se družstvu vyplácí
ještě prémie ve výši 5 centů za každý půlkilogram. Tato částka se nerozděluje mezi jednotlivé pěstitele,
ale jde do společného fondu, ze kterého se financují vybrané místní sociální a environmentální projekty.
-17-
Snaha valit balvan do kopce: problémy, které ohrožují
pěstitele kávy
Představa pěstitele kávy, který čelí machinacím vzdáleného mezinárodního trhu, jež prakticky
nemůže nijak ovlivnit, připomíná obrázek člověka, který valí obrovský balvan do prudkého
kopce. Pěstitel je bezmocný vůči otřesům tržních sil, které ho mohou kdykoliv bez okolků
rozmáčknout i s rodinou. Spojení několika nepříznivých faktorů vytváří situaci, která pěstitele
ohrožuje v jeho snaze zajistit alespoň základními prostředky sebe a své blízké. Mezi
nejzávažnější překážky patří cena kávy, přístup na trh, půda, kvalita a problematický přístup k
úvěru.
Cena
Současné nízké ceny a nestabilita mezinárodního trhu během posledních několika let způsobily
těžkosti nejen vládám zemí, pro které je káva hlavní vývozní surovinou, ale i jednotlivým
pěstitelům, kteří musí činit rozhodnutí o investicích několik měsíců před sklizní.
Zdroj: Fairtrade Foundation a New York Coffee, Cocoa and Sugar Exchange
Spekulace s kávou, které dále zhoršují už tak nestabilní situaci, mohou být vzrušující pro
obchodníka na newyorské burze; pro chudé pěstitele, jejichž hlavní prioritou často je z čeho
příští týden nasytit rodinu, však mají jen málo půvabů. Studie, kterou v roce 1997 nechaly
vypracovat Mezinárodní certifikační organizace spravedlivého obchodu (FLO – Fairtrade
Labelling Organizations International), ukazuje, že skutečné náklady malopěstitele na produkci
půl kilogramu bobů typu arabica se pohybují v rozmezí mezi 75 a 91 americkými centy.28
Oficiální výkupní cena například v Mexiku v roce 2000 však byla pouhých 46 až 89 centů.29
Pro pěstitele, kteří své boby neprodávají samostatně nebo v družstvu a jsou nuceni využívat
„služeb“ místních obchodníků, je navíc stanovená výkupní cena často jen vzdáleným snem (viz
graf 5).
-18-
Zdroj: ICO, www.ico.org
Pohyblivé a dlouhodobě nízké ceny měly během 90. let zničující dopad na životy farmářů a
jejich rodin po celém světě (viz případové studie o situaci farmářů v Nikaragui a Kolumbii).
Organizace pěstitelů k tomu dodávají:
„Vzrostlo sociální napětí. Zvýšil se počet přepadení a vloupání i počet
sebevražd.“
Industrial Coffee Growers, Uganda
„Prvním důsledkem nízkých cen bylo, že rolníci přestali investovat do svých
farem. Následné nízké výdělky spustily lavinový efekt ... V mnoha případech
rodiny vzaly své děti ze škol, zhoršila se výživa a lidé si nemohli dovolit nové
oblečení ... Ztráta příjmů značně přispěla ke zvýšenému sociálnímu napětí,
krade se dobytek i sklizeň, guerillové jednotky jsou mnohem aktivnější. Někteří
farmáři začali pěstovat plodiny na výrobu nelegálních drog.“
Corporación para Estudios Interdisciplinarios y Asesória Técnica (CETEC)
Kolumbie
„Výsledkem poklesu výdělku farmářů je, že asi 20 procent dětí přestalo chodit
do školy. Jejich rodiny si nemohou dovolit oblečení, boty, základní lékařskou
péči. Nesplácejí dluhy.“
Coordinadora Nacional de Organizacoes Cafetaleras (CNC), Mexiko
Ať už jsou ceny nestabilní nebo ne, faktem zůstává, že cena, která se pěstitelům platí za jejich
boby, je příliš nízká – nejenže farmář nic nevydělá, cena je dokonce nižší než samotné náklady!
Částečně je to způsobeno nízkými cenami kávy na světovém trhu po roce 1989, ale to je jen
jedna strana mince: i když jsou ceny právě poměrně vysoké, pěstitelé často za své boby vyšší
cenu nedostanou. Stanovená „výkupní cena“ je sice obvykle zhruba 60 procent vývozní ceny
(zbývajících 40 procent tvoří základní úprava bobů, doprava, pojištění, daně apod., tedy
položky, které vznikají až poté, co pěstitel kávu prodal). Toto číslo však zakrývá skutečnost, že
farmáři svou sklizeň prodávají místním obchodníkům a dalším prostředníkům a teprve oni ji
prodávají za „výkupní cenu“. Jejich provize tak značně ukusuje z pěstitelova podílu.
-19-
Přístup na trh
Malí neorganizovaní pěstitelé jsou snadnou kořistí místních vypočítavých obchodníků, kteří od
nich kávu vykupují a buď ji prodávají dalším obchodníkům nebo s ní sami obchodují na
mezinárodních trzích. Pěstitelé ihned po sklizni zoufale potřebují hotovost a prodávají prakticky
za jakoukoliv cenu, kterou jim překupník nabídne. Tato závislost na prostřednících je výsledkem
(a částečně také příčinou) marginalizace pěstitelů. Farmáři jsou vytlačeni na okraj – ve všech
významech toho slova. Jsou izolovaní geograficky, často nemají možnost dopravit sklizené
boby na místo, kde se s nimi oficiálně obchoduje. Mnoho dalších technologických překážek,
jako například to, že nemají zařízení pro základní úpravu sklizených bobů, jim může bránit
v přímé účasti na obchodování.
Někteří pěstitelé nemají přístup k informacím o trhu – o cenách, požadavcích na kvalitu,
trendech – což je opět nutí využívat nevýhodných služeb prostředníků. Navíc to zvyšuje šanci,
že místní obchodník značně podhodnotí cenu jejich produkce. Když pěstitel jedná
s obchodníkem, je ve velmi nevýhodné situaci – pěstitelů je mnoho, zatímco obchodník často
nemá žádnou konkurenci. V praxi je běžné, že obchodníci používají záměrně špatně vážící váhy,
podhodnocují kvalitu kávy a ženou cenu mnohem níž, než je úroveň stanovené výkupní ceny.
Pěstitelé jsou v takovém případě v podstatě bezmocní:
„Když prodávám svoji kávu, tak se nemohu ohlížet na tržní cenu. Musím prodat,
když je to právě nutné. Prodávám bez ohledu na cenu, jestli je nízká nebo
vysoká. Nemám možnost smlouvat. Cenu určují obchodníci v Dampitu a já ji
musím přijmout.“
Bu Sukani – pěstitel kávy, Indonézie
„Pěstitel kávy by v zásadě měl dostávat kolem 60 procent mezinárodní [vývozní]
ceny. Farmáři však bohužel nejsou natolik organizovaní, aby mohli tuto cenu
požadovat a získat tak svůj spravedlivý podíl z liberalizovaného obchodu.
Pěstitel je při vyjednávání o ceně příliš malým hráčem a mezi ním a trhem je
příliš mnoho prostředníků.“
Asociace pěstitelů kávy, Uganda
„Jednotliví pěstitelé nejednají s velkými obchodníky, kteří jim mohou nabídnout
lepší ceny, protože každý z nich na trh dodává jen poměrně malé množství kávy.
Obvykle jednají s prostředníky, kteří často využívají jejich bezvýchodné
situace.“
Asociace pěstitelů kávy, Uganda
Pěstitelé kávy mnohdy nemohou prokázat legální nárok na půdu, kterou obhospodařují, i když
na ní podle místních zvyků žijí už po generace. V takové situaci je potom nemožné, aby získali
úvěr od banky, protože jako záruku nemohou poskytnout to jediné, co mají – svůj pozemek.
Navíc káva jako taková je velmi rizikový podnik a banky na její pěstování jen nerady půjčují.
Nikaragua: Cena za přežití
Sucho a korupce dovedly nikaragujské pěstitele kávy a jejich zaměstnance na
pokraj chudoby a hladu
Sucho, které Nikaraguu postihlo v roce 2001, zničilo tisícům malých rolníků úrodu obilí a
kávy. Ve spojení s pokračující krizí obchodu s kávou se však tato pohroma změnila ve
skutečnou katastrofu.
-20-
Obchodem s kávovými boby získává nikaragujské hospodářství kolem jedné třetiny příjmů ze
zahraničního obchodu. 30 000 místních pěstitelů produkuje pro světový trh 80 000 tun
jemných bobů typu arabica. Cenový kolaps, který nastal během posledních let, však zničil i
ten zbytek stability, ve který mohli nikaragujští rolníci doufat. Vyhlídky jsou velmi bledé.
Vysoce kvalitní káva, která se v roce 1999 prodávala za 1,60 liber za půl kilogramu,
pěstitelům o tři roky později vynesla jen 48 centů – tedy jen necelé dvě třetiny produkčních
nákladů, které v Nikaragui činí zhruba 75 centů na 0,5 kg bobů.
Krize postihuje všechny pěstitele bez ohledu na výši produkce. Velké podniky musely
pozastavit vyplácení mezd, většina zaměstnanců byla propuštěna: Malá část z nich přesto
vytrvala a pracuje za denní příděl rýže a fazolí s vidinou toho, že se jejich zaměstnavatel
vzmůže a začne jim znovu platit, až se situace na trhu s kávou zlepší. Mnozí bývalí
zaměstnanci odešli i s rodinami hledat placenou práci, aby si mohli dovolit kupovat jídlo.
Podél silnic a v blízkosti měst vyrostly stovky provizorních osad, kde se zoufalé rodiny
usadily a žebrají o jídlo, aby přežily.
V srpnu 2001 byl jedna taková osada zřízena u silnice nedaleko Matagalpa City. Bertha
Salinas, jedna z iniciátorek protestní akce, vysvětluje, že toto je jeden ze třiatřiceti táborů
v oblasti. Źije zde kolem 5 000 bývalých námezdních dělníků, kteří se rozhodli usadit se na
nápadném místě, aby přitáhli pozornost ke své zoufalé situaci.
Minulý týden dvě děti z tábora zemřely na nemoci vyvolané podvýživu, což jen podpořilo
Berthino rozhodnutí dosáhnout pro dělníky spravedlnost. „Celý život jsme pracovali na
kávových plantážích a nyní jsme v obrovské krizi. Stydíme se, že jsme se dostali až sem.
Poprvé v životě jsem v tak hrozné situaci.“ Následující den se třiatřicet zástupců osad vydalo
do hlavního města Managuy, aby vyjednávali o vládní pomoci.
Koncem roku 2001 vláda přislíbila, že vytvoří nová pracovní místa při výstavbě silnic a
mostů. Bylo navrženo zákonné nařízení, které by umožnilo, aby krizí postižení zaměstnanci
kávových plantáží nemuseli po tři sta dní splácet dluhy, aniž by banky zabavily jejich majetek.
Ze slíbených pracovních míst však vznikla pouze malá část a na přelomu roku přežívalo více
než 12 000 bývalých pracovníků jen díky humanitární pomoci OSN.
Pomoc přišla také z jiných zdrojů. Meziamerická rozvojová banka IABD například poskytla
výhodné půjčky v hodnotě 6 milionů dolarů, které byly určeny na pokrytí nákladů spojených
s diverzifikací plodin a přechodem na ekologické zemědělství. Začarovaná spirála chudoby,
podvýživy a zdravotních problémů, které znemožňují zajistit si prací základní prostředky
k životu, se však rozšiřuje a stává se stále běžnějším jevem. Nikaragua potřebuje společně
s dalšími zeměmi, jež jsou závislé na vývozu kávy, mnohem koncentrovanější úsilí
mezinárodního společenství, pokud mají zdejší pěstitelé kávy a jejich zaměstnanci přežít
pokračující krizi.
Půda
Ztráta příjmů a jistoty donutila mnohé malozemědělce opustit svou půdu. Desítky tisíc
mexických pěstitelů kávy doslova uprchly ze svých pozemků ve snaze najít způsob jak uživit
rodiny. Ze čtrnácti lidí, kteří v květnu 2001 zemřeli v arizonské poušti, když se pokoušeli dostat
se nelegálně do USA, byli téměř všichni přímo nebo nepřímo závislí na pěstování kávy v oblasti
Veracruz, která byla zasažena hlubokou krizí. Šest z nich se vzdalo své půdy ve prospěch
převaděčů jako odměny za jejich službu. V Nikaragui zase kvůli velmi rozšířenému zadlužení
hrozí mnohým z šedesáti tisíc pěstitelů kávy, že ztratí nárok na svou půdu.
-21-
Současná situace je důsledkem sociálního a ekonomického chaosu, který nastal počátkem
devadesátých let v souvislosti se zrušením mezinárodních kvót na pěstování a zpracování kávy.
Tehdy si v oblasti Nova Alta Paulista v Brazílii většina zemědělců vzala půjčky a investovala do
rozšíření produkce. Bankám poskytli jako záruku svou půdu. Když se ceny kávy propadly,
přestali být pěstitelé schopni splácet dluhy a kolem 20 procent farmářů o svou půdu skutečně
přišlo. V regionu dříve fungoval i systém nájemního hospodaření – majitelé velkých pozemků
umožňovali rolníkům, kteří nevlastnili žádnou půdu, aby hospodařili na jejich půdě. Místo
nájemného jim rolníci platili dohodnutý podíl z posklizňového výtěžku. Nízké ceny však vedly
k situaci, kdy rolníci už nebyli schopni po odvedení „nájemného“ přežít ze zbytku příjmů a
začali půdu opouštět.
I v případě, že pěstitelé opouštějí svou půdu pouze dočasně, dochází k tomu, že zanedbané
kávovníkové keře v následujících letech plodí méně bobů a ty jsou navíc nižší kvality, což vede
k dalším finančním ztrátám. Začarovaný kruh se uzavírá.
„Tyto rodiny ztratily přímý přístup k půdě a musely přesídlit na předměstí, kde
žijí v nejistých podmínkách a prakticky bez možnosti získat trvalé zaměstnání.“
Institut zemědělské ekonomie, Brazílie
„Většina z mužů, kteří migrují na pobřeží, se snaží najít práci v zpracovatelském
průmyslu ryb a garnátů. Pracují 12 hodin denně za plat, který je velmi nízký.
Jiní odcházejí dočasně nebo napořád do lesních oblast a ilegálně pěstují koku.“
Pidecafé, Peru
„Lidé neodcházejí s vidinou amerického snu. Odcházejí, protože potřebují
peníze na přežití.“
Mario Hernandez Cordoba, ředitel organizace Coffee Council of Veracruz,
Mexiko
Úvěr
Nedostatek možností jak získat úvěr je jedním z faktorů, které umocňují bezvýchodnost
začarovaného kruhu: bez půjček za nízký úrok nemohou pěstitelé zajistit svým kávovníkům
odpovídající péči ani se postarat o své rodiny do doby, než dostanou zaplaceno za sklizeň. Bez
peněz to však nejde – pěstitelé si proto musí půjčovat u místních lichvářů, kde dluh díky
vysokému úroku rychle narůstá. Po sklizni se snaží získat hotovost a splatit svůj dluh co
nejrychleji, a tak své boby prodávají prvnímu, kdo přijde, právě v době, kdy je cena nejnižší.
Nedostatek dostupných úvěrů také brání snahám pěstitelů založit kolektivní družstva a obejít se
tak bez zprostředkovatelů. Podnik bez půjčky nemůže od družstevníků vykoupit jejich úrodu a
zaplatit za hnojivo, vybavení a odborné konzultace.
„Sklízíme málo hlavně proto, že nám na pěstování kávy nikdo nepůjčí.
Nevypočitatelné ceny kávy ničí život kdysi hrdých farmářů z naší vesnice. Kdyby
existoval způsob jak si půjčit peníze, odvezli bychom za ně naši kávu přímo na
trh do města Bale, kde bychom dostali mnohem lepší ceny.. Obchodníci, kteří
k nám jezdí, ale ví, že kávu nemůžeme sami zpracovat a odvézt, i kdybychom
chtěli.“
Francis Masangwai, pěstitel kávy, Uganda
„Úroková míra vzrostla až na 45 procent a výtěžek ze sklizně nepokryje ani
cenu půjčky. Banky nemají zájem půjčovat malým výrobcům, protože je považují
za rizikové a náklady s úvěrem jsou stejné jako u mnohem větších půjček.
-22-
Rolníci často nemají na půdu legální nárok a nemohou bance poskytnout žádnou
jinou záruku.“
CETEC, Kolumbie
„Ti, kteří od nás kupují kávu a prodávají ji dál na trhu, často půjčují peníze.
Jako odměnu za půjčku ale kromě úroku požadují také náš závazek, že úrodu
prodáme jedině jim.“
Charles Musoke, pěstitel kávy, Uganda
Kvalita
Neznalost trhu a nedostatek financí a pracovních sil společně přispívají k nízkému výnosu a k
horší kvalitě sklízených bobů. Už i někteří velkoobchodníci začínají chápat, že pokud nebude
existovat takový trh, který farmářům umožňuje slušné živobytí, nebudou schopni na trh dodávat
kvalitní kávu.
„Jeden z velkých problémů, se kterým se ugandští farmáři potýkají, je jednak
nedostatek vlastních technických znalostí a také nedostatek možností získat
odborné rady jak správně pěstovat a sklízet kávu. Bez znalostí pěstitelských
postupů a metod posklizňového zpracování farmáři využívají jen malou část
svého potenciálu.Většina pěstitelů si nemůže dovolit šlechtěnou sadbu ani žádné
zemědělské prostředky a jejich metody jsou zcela jednoduché, někdy až
primitivní. Výnosy jsou proto nízké a boby méně kvalitní.“
Asociace pěstitelů kávy, Uganda
Pěstitele krom toho sužují ještě další problémy, když kávu pěstují a prodávají. Nepříznivé
počasí, jako mrazy, sucha nebo naopak velké deště, mohou snížit kvalitu, množství i hodnotu
sklizně. Na ceně, za kterou svou kávu nakonec prodají, se mohou podepsat škůdci a nemoci.
Téměř polovina všech kolumbijských kávovníků byla zamořena a dlouhodobě znehodnocena
červem broca, který se zavrtává do dužniny kávových plodů. Začátkem 90. let, když se ceny
kávy pohybovaly na velmi nízké úrovni, mnoho farmářů nemohlo dostatečně pečovat o
kávovníkové keře. Právě v té době se broca v Kolumbii rozšířil.
„Když se cena kávy propadla, lidé začali masově opouštět oblasti, kde se káva
pěstovala. Dnes se někdejší kvalita jen těžko obnovuje, produktivita je velmi
nízká, zatímco náklady na pěstování vzrostly. Kávovníkové plantáže byly navíc
mezitím zasaženy brocou a to způsobilo další obrovské ztráty.“
CETEC, Kolumbie
Když jsou ceny příliš nízké, dlouhodobé investice do plodin a péče o ně se stávají luxusem,
který si pěstitel nemůže dovolit.
„Pokles cen kávy přímo ovlivňuje kvalitu. Kvůli nízké ceně a náhlým výkyvům
na trhu pěstitelé ztratili zájem na tom, aby si jejich úroda zachovala kvalitu ...
Odhaduje se, že v důsledku zanedbávání nyní kávovníky plodí průměrně o 25
procent méně bobů, kvůli neexistující kontrole škůdců se jejich kvalita snížila o
15 procent.“
Federación Salvadoreňa de Cooperativas de la Reforma Agraria (FESACORA)
Salvádor
-23-
Fair Trade – Spravedlivý obchod
Je naprosto zřejmé, že způsob, jakým se dnes obchoduje s kávou, se musí změnit – nejen z
z důvodu morální nepřijatelnosti situace, kdy chudí pěstitelé v podstatě dotují kávu, kterou
s požitkem vychutnávají obyvatelé ekonomicky vyspělých zemí, ale i proto, že pokud bude
současný stav přetrvávat, kvalita kávy bude klesat a ničivý cyklus extrémně nestabilních cen se
bude projevovat ještě výrazněji. Fair Trade poskytuje alternativu – způsob obchodování, který
pěstitelům zajišťuje takový výdělek, jaký si poprávu zaslouží. A nejen to. Ze Spravedlivého
obchodu mají prospěch komunity pěstitelů i jejich širší okolí – vesnice, regiony. Fair Trade tak
velkým dílem přispívá k rozvoji celé oblasti.
Něco málo o vzniku a vývoji certifikace „FAIRTRADE“
V Latinské Americe a Africe se mnozí pěstitelé snaží spojit síly a
vystupovat na trhu společně. Jako skupina mají větší šanci, že se jim
podaří ze skromných prostředků nakoupit nezbytné nářadí a
vybavení na zpracování a třídění bobů, zaplatit za odbornou
technickou konzultaci, zajistit odvoz a nalézt pro svou kávu odbyt.
Sdružení pěstitelů má větší slovo při vyjednávání o cenách. Od
propadu cen po roce 1989 však ani družstva nebyla schopna
vyjednat takovou cenu, která by pokrývala náklady na pěstování a
sklizeň. Skupina mexických farmářů se proto spojila s holandskou
organizací Max Havelaar a zanedlouho se objevila první káva ze
spravedlivého obchodu. Max Havelaar zároveň začal přesvědčovat
zpracovatele, aby kávové boby kupovali přímo od malých družstev pěstitelů, nikoliv od
prostředníků, kteří těží z izolace malých rolníků.
Aby pěstitel mohl profitovat z kávy, kterou prodává, odběratel musí zaplatit takovou cenu, která
pokrývá náklady na produkci a umožňuje alespoň základní investice – bez ohledu na to, jak
nízko klesne cena na světovém trhu.
Komerční pražírna, která musí obstát v tuhé konkurenci ostatních zpracovatelů, může nabízet
pěstitelům vyšší cenu za jejich boby pouze tehdy, pokud je i konečný zákazník ochoten zaplatit
něco navíc. Tak se zrodila myšlenka ochranné známky FAIRTRADE. Tato známka
spotřebitelům garantuje, že z ceny takto označeného výrobku pěstitel získává spravedlivý podíl
a že obchodní podmínky odpovídají zásadám spravedlivého obchodu. Touto známkou je
označena nejen káva, ale i další výrobky – čaj, banány, cukr, kakao, ovocné šťávy.
Férový obchod
Všechna káva ze spravedlivého obchodu pochází výhradně od malých, demokraticky řízených
organizací pěstitelů za podmínek, které zahrnují:
• spravedlivou cenu, která plně pokrývá náklady na pěstování a sklizeň a zaručuje
farmářům výdělek, který mohou investovat do sociálního a ekonomického rozvoje nebo
do ochrany životního prostředí. Minimální stanovená cena pro boby typu arabica je 1,26
dolarů za 0,5 kilogramu, za kávu typu robusta se platí 1,06 dolarů. To znamená,
že například v únoru 2002 farmáři dostali ve srovnání s tehdejšími světovými cenami o
162 procent víc za arabicu a o celých 488 procent víc za robustu!
• možnost čerpat úvěr až do 60 procent hodnoty, na kterou zní odběratelská smlouva –
družstva tak mohou jednotlivým pěstitelům zaplatit hned při převzetí sklizně a
financovat zpracování a přepravu.
• dlouhodobé obchodní vztahy, které zemědělcům umožňují plánovat do budoucna,
takže nejsou nuceni prodávat svou kávu ihned po sklizni za nejnižší ceny.
-24-
Už po třináct let v Británii...
Certifikační organizace spravedlivého obchodu dnes fungují v 17 zemích Evropy, Severní
Ameriky a v Japonsku. Zastřešující orgán – Mezinárodní certifikační organizace spravedlivého
obchodu (Fairtrade Labelling Organisations International, FLO) – vznikl v dubnu 1997, aby
koordinoval monitoring výrobců a obchodníků a certifikaci výrobků na mezinárodní úrovni.
Dnes, třináct let poté, co se začala prodávat první certifikovaná Fair Trade káva v roce 1989,
dodává na 350 skupin pěstitelů ze 36 zemí rozšiřující se sortiment výrobků ze spravedlivého
obchodu. Mnohé z těchto organizací nereprezentují jednotlivé pěstitele, nýbrž skupiny malých
družstev. Celkově je do spravedlivého obchodu s výrobky označenými známkou FAIRTRADE
zapojeno 800.000 pěstitelů z Latinské Ameriky, Afriky, Asie, Karibiku a Tichomoří. Do tohoto
množství spadá 277 skupin pěstitelů kávy ze 24 zemí.
Obchodní společnosti prodávají kávu certifikovanou známkou FAIRTRADE ve všech 17
zemích, které jsou členy Mezinárodní certifikační organizace spravedlivého obchodu FLO.
V roce 2000 se do Evropy importovalo 13.500 tun zelených kávových bobů. Maloobchodní
obrat v prodeji Fair Trade kávy v Británii dosáhl v roce 2001 18,5 milionů liber (viz graf 6), což
znamená, že káva ze spravedlivého obchodu reprezentuje tříprocentní podíl veškeré kávy
prodané v Británii. V případě pražené a mleté kávy (tedy bez podílu instatní kávy) je to dokonce
přes 10 procent.
Graf 6: Maloobchodní obrat v prodeji Fair Trade kávy
v letech 1994-2001
milionů eur
20
15
10
5
0
1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001
Zdroj: The Fairtrade Foundation
-25-
Za pár korun navíc
Shrnutí přednášky Guillerma Vargase Leitona, pěstitele kávy z Kostariky, který
navštívil Velkou Británii v roce 2002 během akce nazvané „14 dnů pro Fair Trade“
Guillermo Vargas Leiton je velmi výraznou osobností, ačkoliv byste si ho v davu nejspíš ani
nevšimli. Tento jedenačtyřicetiletý štíhlý Kostaričan s tichými hlasem přijel do Británie, aby
zde v rámci kampaně nazvané „14 dnů pro Fair Trade“ reprezentoval pěstitele kávy z celého
světa a promluvil před více než 150 posluchači, mezi kterými nechyběli ani významní členové
samosprávy a vládních institucí. „Pokud stojíme tváří v tvář, tak jako tomu je právě teď,
můžeme vzájemně mnohem lépe pochopit svou situaci. Přijel jsem, abych si vyslechl vaše
otázky a postřehy, které nám mohou velmi pomoci. Umožňují nám rozšířit náš pohled na Fair
Trade, na všechny, kdo se na spravedlivém obchodě podílí. Potřebujeme přemýšlet, jak
můžeme nadále zvyšovat kvalitu naší kávy a předávat myšlenky Fair Trade dál.“
Vargas ve svém příspěvku popsal Coocafe, asociaci družstev a pěstitelů kávy, jejímž je
členem, a vysvětlil, jakou roli hraje spravedlivý obchod v životě 4.000 členů asociace a jejich
rodin: „Když si kupujete naši kávu, nekupujete prostě jen kávu – podporujete zároveň naši
demokracii.“ To nejsou slova politika, nýbrž obyčejného člověka, kterému na srdci leží rozvoj
jeho obce.
„Jednou za čtyři roky sice můžeme volit prezidenta, ale to je velmi málo... Žijeme ve
venkovské oblasti, daleko od vlády a jejích slibů. Naše cesty jsou ve špatném stavu,
potřebujeme rodinám zajistit přístup k pitné vodě, musíme dětem zaplatit školu. Možná si
říkáte, že vláda to přece musí vědět, ale když se na ně s něčím obrátíme, říkají, že nemají dost
peněz. Všechno, co je potřeba, musíme zajistit sami. Bez podpory těch, kdo si kupují naši
kávu, bychom však nemohli dělat v podstatě nic.“
Coocafe bylo v roce 1989 jednou z prvních pěstitelských iniciativ, které se zapojily do
systému spravedlivého obchodu. Z malého družstva Coocafe postupně vyrostlo v organizaci,
která v roce 2001 prodala zhruba 1,4 miliony tun kávových bobů typu arabica, tedy asi jednu
třetinu sklizně, přes Fair Trade. Většina členů vlastní méně než 1 hektar půdy a žije na severu
Kostariky, v jedné z nejzaostalejších oblastí regionu. Vargas potvrzuje, že třináct let
obchodování v rámci spravedlivého obchodu přineslo úspěchy, o kterých by se jim jinak ani
nesnilo.
„Pro mého dědečka i pro mého otce, kteří oba pěstovali kávu, se po desetiletí nic nezměnilo.
Situace se od padesátých do konce osmdesátých let vůbec nezlepšila, spíš naopak. Věděli
jsme, že pěstujeme kvalitní kávu, ale nebylo v našich silách, abychom s ní sami obchodovali.
V roce 1988 jsme se společně s dalšími pěstiteli z okolí, kteří byli v podobné situaci, rozhodli
založit družstvo. Jako skupina jsme mohli vyjednat o něco lepší cenu a začít spolupracovat
s Fair Trade organizacemi z Evropy. Když se ukázalo, že tento postup funguje, vyzkoušeli jsme
společně další věci.“
Coocafe, které je dnes vlastně zastřešující organizací devíti menších družstev, se osvědčilo při
hledání cest jak dále rozvíjet své možnosti. Postupně se jim podařilo to, proč začínali: posílili
pozici svých členů na trhu, zlepšili používané zemědělské postupy, naučili se základům
účetnictví i tomu, jak jednat s obchodníky. Poptávka po kávě ze spravedlivého obchodu zatím
není tak velká, aby Coocafe mohlo všechnu svou produkci prodat jako Fair Trade. Káva,
kterou nemohou prodat Fair Trade odběratelům, se prodá na běžném exportním trhu, ale za
vyšší cenu, než za jakou se běžně od pěstitelů vykupuje – členové družstva už vědí, jakou
-26-
mají jejich boby hodnotu a jak se mají na trhu orientovat. Část sklizně se praží pro místní
spotřebu.
Coocafe udělalo několik zásadních kroků směrem k ekologicky šetrnějším technologiím
pěstování a zpracování kávy. Továrnička na základní úpravu bobů snížila díky jednoduchým
technologickým inovacím spotřebu vody o 80 procent; využití solární energie na sušení
zamezilo každoročnímu mýcení více než tří hektarů lesa. Pěstitelé používají organické
hnojivo, jež získávají z kaše, která zbývá po základním zpracování bobů a jinak by zůstala
nevyužitá. Zatímco dříve se odpad ze zpracování vypouštěl do řek, dnes se likviduje
bezpečným způsobem, který neohrožuje místní lidi a přírodu. Ale to není ani zdaleka všechno.
V polovině devadesátých let Coocafe zřídilo nadaci s názvem Café Forestal Foundation, která
se – z části s využitím prémie ze spravedlivého obchodu – stará o zlepšení kvality půd,
financuje a organizuje sázení stromů a iniciovala projekt ekologické výchovy v širším okolí.
Družstvo poskytlo dětem pěstitelů téměř tisíc stipendií na střední školy i univerzity, podpořilo
místní základní školy a nastartovalo projekty výdělečné činnosti pro místní ženy. Nedávno se
mu podařilo koupit půdu, kterou rozdělilo a svěřilo 25 rodinám, jež do té doby neměly vlastní
pozemek a byly nuceny pracovat jako sezónní dělníci u jiných pěstitelů. Kromě technického
poradenství družstvo těmto rodinám poskytlo dlouhodobou výhodnou hypotéku za podmínek,
které novým pěstitelům umožňují splácet podle jejich možností. Tak jako ostatní členové
družstva, i oni budou pěstovat kromě potravin pro vlastní potřebu také plodiny, které mohou
prodat – nejen kávu, ale i ořechy macadamia, kasavu, juku a banány. Tím, že členové Coocafe
pěstují více různých plodin na prodej, mají jistotu, že nebudou příliš závislí pouze na kávě a
jejích vrtkavých světových cenách.
Družstvo postupně přechází na ekologické způsoby pěstování a zpracování, ale Vargas
vysvětluje, že to je velmi nákladné. Ačkoliv v dlouhodobé perspektivě se to vyplatí, protože
za biokávu se platí vyšší cena, tři přechodné roky, kdy se nesmí používat v podstatě žádné
chemické prostředky, ale kdy káva ještě není certifikovaná známkou bio, jsou dlouhá doba.
Během tohoto období musí pěstitel odstraňovat plevel a ošetřovat kávovníky metodami, které
jsou velmi náročné na práci, současně se však sníží úroda až o polovinu. „Nesmíme
zapomenout, že malí pěstitelé kávy jsou lidé s velmi nízkým příjmem.Přechod na ekologické
zemědělství vyžaduje roky práce, učení, sbírání zkušeností, které se neobejdou bez dílčích
neúspěchů.“
Guillermo Vargas posluchačům nastínil živý obrázek společnosti, která se vlastními silami za
podpory spotřebitelů pomalu a trpělivě rozvíjí, povzbuzena svými úspěchy i kontaktem
s lidmi ze vzdálených zemí, kteří kupují její kávu. Vargas své vyprávění uzavřel těmito slovy:
„Jsme hrdí, že investujeme všechno, co máme. Přijel jsem, abych promluvil ke spotřebitelům,
poděkoval za jejich dosavadní podporu, a oslovil další, jejichž podporu potřebujeme. Ale
nestydím se za tento požadavek, nedívám se přitom do země... Jsme pyšní a vážíme si sami
sebe.“
A to všechno za pár korun navíc...
-27-
Cesta vpřed
Pěstitelé kávy zažívají už několik let obrovské útrapy způsobené současnou krizí na světovém
trhu s kávou. Mnoho z nich bojuje o holé přežití. Většina pěstitelů jsou rolníci z nejchudších
zemí světa, kteří jsou na trhu znevýhodněni geograficky, kulturně, logisticky, technicky a
politicky.
Zatímco zemědělci z nejbohatších zemí světa, sdružených v OECD30, přijímají vládní dotace ve
výši 360 miliard dolarů ročně, rozvojové země musí platit za vývoz svých zemědělských
produktů do ekonomicky vyspělých zemí cla a tarifní přirážky, které se celkově pohybují kolem
100 miliard dolarů za rok. Krom toho některé mezinárodní instituce podmiňují udělení
finančních půjček tím, že vlády rozvojových zemí zruší státem řízené programy zemědělských
dotací. K tomuto obrovskému nepoměru navíc ještě přispívá fakt, že dovoz zemědělských
produktů z bohatších zemí je kvůli tamějším dotacím často levnější než stejný produkt,
vypěstovaný lokálně. Zemědělci z rozvojových zemí tak přicházejí o možnost efektivně
konkurovat producentům z ekonomicky vyspělejších zemí hned dvakrát – nejenom na
mezinárodních trzích, ale i na tuzemském trhu. Navzdory obchodním pravidlům a
ekonomickým teoriím je odpovědností vyspělých zemí jako členů světového společenství, aby
podpořily snahy producentů z rozvojových zemí o vlastní záchranu. Náklady, které vyvstanou,
pokud se tak nestane, jsou samy o sobě silným imperativem. V mezinárodním obchodě s kávou
proto musí účinné řešení reagovat přímo na problémy, které způsobují nestabilitu a dlouhodobě
nízké ceny kávy.
Spotřebitelé
Spotřebitelé jsou posledním článkem dlouhého řetězce, ve kterém pro ně většina ostatních
účastníků zůstává zcela anonymních. Přesto mnozí chtějí kupovat takové výrobky, z jejichž
ceny se důstojný podíl vrací zpět do rozvojových zemí výrobcům a pěstitelům. Káva, která nese
ochrannou známku FAIRTRADE, garantuje, že byla koupena přímo od organizací malých
pěstitelů za cenu, která plně pokrývá náklady na produkci a navíc zahrnuje „prémii“, která
umožňuje, aby pěstitelé dále rozvíjeli své zdroje a možnosti. Koupě Fair Trade kávy je velmi
nenucená cesta, jak spotřebitel může vzít odpovědnost za svou úlohu v obchodním řetězci do
vlastních rukou a přispět k záchraně několika milionů malých pěstitelů a jejich rodin.
Malé, ale rostoucí procento spotřebitelů se už na spravedlivém obchodě podílí a pokud mají
výzkumy veřejného mínění, provedené ve Velké Británii a dalších evropských zemích, pravdu,
pak by se v dohledné době mohl jejich podíl ještě výrazně zvýšit: 68 procent dotazovaných
projevilo ochotu kupovat Fair Trade výrobky a zaplatit za ně něco navíc. V roce 2001 dosáhl
v Británii obrat v prodeji výrobků, označených logem FAIRTRADE, 44 milionů liber, z toho
18,5 milionů liber, tedy 42 procent, v prodeji kávy. To je dobrý výsledek, ale je zřejmé, že tyto
čísla se musí ještě zvýšit, tak aby se mnohem více pěstitelů mohlo zapojit do spravedlivého
obchodu.
Maloobchodníci a distributoři
Fair Trade kávu lze dnes v Británii koupit ve všech hlavních maloobchodních řetězcích
s výjimkou jednoho. Nabízejí ji také menší samoobsluhy a specializované obchody a servíruje
se v rostoucím množství stravovacích zařízení a kaváren. Maloobchodní sítě Co-op a Sainsbury
´s distribuují certifikovanou Fair Trade kávu s vlastní značkou. Lepší umístění v regálech a
častější využívání poutačů uvnitř obchodů by však zcela nepochybně mělo pozitivní dopad na
prodej výrobků, označených známkou FAIRTRADE – mnoho spotřebitelů často neví, že i v
jejich obchodě jsou k dostání výrobky ze spravedlivého obchodu.
-28-
Ačkoliv některé kavárny, jako například Costa Caffee a Starbucks, už nabízejí Fair Trade kávu,
mnohé další tak zatím ještě neučinily. Fair Trade výrobky jsou se zatím také teprve pomalu
objevují na místech jako pracoviště a závodní jídelny, pohostinství, úřady, nemocnice a různé
ústavy. Spotřebitelé by proto měli dát jejich provozovatelům najevo, že dávají přednost kávě ze
spravedlivého obchodu. Odpovědné osoby by měly zareagovat na rostoucí zájem svých
zákazníků.
Několik supermarketů se zapojilo do procesu implementace etických kodexů, které po
dodavatelích žádají, aby zaměstnancům na pracovištích zajistili alespoň minimální standardy
podle mezinárodního pracovního práva. Je třeba, aby maloobchodní sítě přijaly takovou
strategii, která respektuje základní potřeby výrobců – a to nejen při obchodování s kávou.
Zpracovatelé
Ve Velké Británii nabízí kávu se známkou FAIRTRADE už 25 společností. Všichni zpracovatelé
kávy by měli rozšířit svůj sortiment běžných značek o nabídku kávy ze spravedlivého obchodu.
Alespoň skupina těch největších firem, které trhu s kávou dominují, by se měla aktivně zapojit
do hledání udržitelné odpovědi na současné problémy v jejich průmyslu. Nalézání možností jak
uvést trh zpět do rovnováhy a zlepšit výdělky pěstitelů je v jejich bytostném zájmu nejen proto,
že i ony jsou součástí globálního společenství, ale především proto, aby si do budoucna zajistily
dodávky vysoce kvalitní kávy a tím předešly poklesu v prodeji.
Součástí tohoto procesu je, že zpracovatelé přijmou průhlednější způsob obchodování, zvlášť
s ohledem na souvislosti mezi výkyvy cen kávy na světovém trhu a maloobchodní cenou.
Nejlepším způsobem jak zvýšit podíl, který pěstitelé z ceny získají, je nakupovat přímo u
organizací pěstitelů z rozvojových zemí. Tím se zabrání, aby se zisk hromadil v rukách
spekulantů na mezinárodních trzích a řady dalších prostředníků, tak jak je to dnes běžné.
Objevují se náznaky, že některé pražírny a dovozci začínají jednat přímo s pěstiteli – především
v případech, kdy vyhledávají speciální typy kávy nebo kávu vysoké kvality. Propagace těchto
káv je jednou z cest, jak zvýšit výdělek pěstitelů.
Je třeba, aby se obchodovalo na základě dlouhodobějších smluv a za pevné ceny nebo alespoň
se stanovením minimálních cen – takové podmínky by pomohly pěstitelům i pražírnám při
účinném plánování. Obchodní vztahy by měly být dlouhodobé, otevřené a vzájemně výhodné.
Je nutné, aby se našlo více dovozců, kteří jsou ochotni a schopni těmto zásadám dostát.
Řešením by bylo stanovení dobrovolných minimálních cen a mezd, které zaručují pěstitelům a
jejich zaměstnancům alespoň základní živobytí. Tyto ceny by potom sloužily jako kritérium pro
identifikaci sociálně odpovědného obchodu s kávou.
Vláda
V britské Dolní sněmovně se konzumuje káva označená známkou FAIRTRADE, což je velmi
důležitý signál pro spotřebitele a současně symbolický krok, který má pro širší i odbornou
veřejnost obrovskou váhu. Podobná rozhodnutí dalších institucí samozřejmě pěstitelé kávy
vítají. Vláda však může hrát ještě mnohem důležitější roli.
Britská vláda se zavázala k tomu, že se bude zabývat sociálními dopady mezinárodních
obchodních aktivit na rozvojové země, a vyjadřuje proto konceptu spravedlivého obchodu
dlouhodobou podporu. Ministerstvo pro mezinárodní rozvoj (DFID) může mít v budoucnu
velký význam pro rozvoj a posilování pěstitelských asociací. Podpora takových programů totiž
představuje velmi účinný způsob jak řešit současnou složitou situaci. Je třeba, aby se vláda
zavázala k tomu, že bude dlouhodobě podporovat certifikaci výrobků ze spravedlivého obchodu
-29-
a programy zaměřené na informování a vzdělávání spotřebitelů. Povědomí spotřebitelů o situaci
lidí v rozvojových zemích je klíčové, pokud mají změnit svůj postoj k tomu, co nakupují.
Představitelé vlády by měly využít svého vlivu v mezinárodních institucích – v Evropské unii,
Světové obchodní organizaci WTO, Mezinárodní organizaci pro obchod s kávou ICO,
Konferenci OSN o obchodu a rozvoji UNCTAD a v Komoditním fondu – a prosazovat řešení a
rozhodnutí, která zohledňují situaci a potřeby všech dotčených.
Politika Světové banky a Mezinárodního měnového fondu by se měla důkladně přezkoumat a
přehodnotit tak, aby byla v souladu s cíli národních rozvojových programů a mezinárodních
rozvojových organizací. Až příliš často se implementace programů strukturálního
přizpůsobování a projektů na rozšíření produkce kávy provádí bez ohledu na jejich místní,
regionální i globální ekonomické a sociální důsledky. Obzvlášť v době, kdy analýzy a
předpovědi jasně ukazují, že zvýšení národní produkce kávy povede k vyostření světové
nadprodukce, by vlády měly mít možnost odolat tlaku a lukrativním nabídkám, ať už pocházejí
od Světové banky, mezinárodních rozvojových agentur nebo nadnárodních korporací.
Mezinárodní společenství: země exportující kávu, mezinárodní
instituce, nadnárodní obchodní společnosti
Země vyvážející kávu by se měly zaměřit na projekty, které zlepšují kvalitu exportované kávy,
aby reagovaly na zvyšující se tržní poptávku po vysokojakostních druzích, ze něž se platí
mnohem lépe než za běžnou kávu. Taková orientace by navíc pomohla rozetnout začarovaný
kruh, kdy nízké ceny kávy, způsobené převisem nabídky nad poptávkou, mají na svědomí
zhoršování kvality kávy, což ve svém důsledku poptávku po kávě ještě snižuje.
Exportující země by se také měly snažit o zvýšení lokální a regionální spotřeby jejich kávy, aby
omezily nepřiměřenou závislost na vývozu.
Mezinárodní organizace pro obchod s kávou, Asociace zemí produkujících kávu a britská
nevládní organizace Oxfam podporují iniciativy, jejichž cílem je znovu nastolit rovnováhu mezi
nabídkou a poptávkou. Tyto iniciativy zahrnují plány na likvidaci části kávovníků a/nebo na
znehodnocení 5 procent kávy nejnižší kvality ze skladů exportujících zemí. Tento krok by musel
jít ruku v ruce s kompenzačními platbami pro pěstitele a zaváděním alternativních projektů
výdělečné činnosti. Předpokládá se, že Světová banka a nadnárodní společnosti obchodující
s kávou by se podílely na financování této strategie. Prosazení podobných opatření však
vyžaduje přijetí závazné dohody mezi jednotlivými exportujícími zeměmi, která by zřídila
systém kontroly vývozů a zajistila, že se dojednané množství kávy skutečně neobjeví na trhu.
Vlády by měly vyvíjet tlak na orgány Evropské unie a na Světovou obchodní organizaci, aby
okamžitě změnily současný systém cel a dovozních poplatků, který umožňuje bezcelní dovoz
nezpracovaných zelených bobů do Evropy, zatímco na zpracovanou kávu se uvaluje množství
dovozních bariér. Rozvojové země, které vyvážejí kávové boby, jsou tímto nastavením cel
nuceny do Evropy dodávat pouze levnou, nezpracovanou kávu, nikoliv zpracovaný výrobek,
jehož hodnota je mnohonásobně vyšší. Jediná cesta, která v takovém případě chudým zemím
zbývá, aby alespoň částečně vyrovnaly svou bilanci dovozů a vývozů, je zvyšovat produkci
kávy. Pokud by se změnil dnešní systém dovozních cel, země exportující kávu by konečně měly
šanci rozvinout vlastní zpracovatelský průmysl, ne jen dodávat suroviny.
Pokud má skončit krize v obchodu s kávou, musí všechny zúčastněné strany podniknout řadu
koordinovaných kroků. Je zřejmé, že tohoto cíle nelze dosáhnout ze dne na den – bude
vyžadovat dlouhá vyjednávání a značné úsilí. V mezidobí však můžeme kupovat kávu se
známkou FAIRTRADE – pokud se pro ni rozhodneme, přispějeme ihned ke změně situace
-30-
znevýhodněných pěstitelů kávy a vyšleme jasný signál, že podporujeme širší změny
v ekonomických vztazích mezi chudými a bohatými zeměmi.
-31-
Poznámka vydavatele
Tuto zpráva poprvé uveřejnila v roce 1997 Dr. Kim Mitchell ve spolupráci s Philem Wellsem.
Na tomto druhém, aktualizovaném vydání pracovala Sarah Bancroft a její tým.
Fairtrade Foundation je hluboce zavázána mnoha lidem a organizacím, kteří přispěli k realizaci
první i druhé zprávy.
Vědečtí pracovníci: Dr. Kim Mitchell, Jeremy Millard, Madeleine Stevens, Loga
Gnanasambanthan, Judith Crossland, Ruth Prince, Matthiäs Jaeger (Společnost pro
interdisciplinární studia a technické poradenství CETEC, Kolumbie), Steve Banya (Asociace
pěstitelů kávy, Uganda), Hesti Wijaya (Nadace pro rozvoj venkova, Indonésie).
Chceme vyjádřit upřímný dík Duncanovi Greenovi a Pauline Tiffenové za jejich nedocenitelné
příspěvky a komentáře.
Děkujeme překladatelům, kteří velkoryse věnovali svůj čas: Madeleine Stevens, Jeremy
Millard, Julia Palma, Patricia Ara, Alix Alkemade, Lydia Richards, Katherine Farell, José Lobo,
Carla Ferreira, Richard M Perkins, Begoña Miranda Gonzáles, Carolina Alvares.
Speciální dík patří následujícím organizacím pěstitelů, odborářským organizacím, vědeckým
pracovištím a jednotlivcům, bez nichž by tuto zprávu nebylo možné zrealizovat:
Brazílie: Brazil Specialty Coffee Association; Association of Small Rural Producers of Serra
Pelada; Cooperativa dos Cafeicultores da Regiao de Pinhal Ltd.; Cooperativa dos Cafeicultores
De S.S. Paraiso Ltda. (Cooparaiso); Instituto de Economía Agricola. Kamerun: Mamfe Central
Farmers´ Cooperative Society Ltd. (MACEFCOOP). Kolumbie: Federación Nacional de
Cafeteros de Colombia (FNC); Comitó de Cafeteros de Caldas FNC; Corporación para Estudios
Interdisciplinarios y Asesoría Technica (CETEC); Central Cooperativa Indigena del Cauca Ltda.
(CENCOÍC). Kostarika: Frente de Cafetaleros Solidarios de America Latina; Camara Nacional
de Cafetaleros; Instituto del Café del Costa Rica; Guillermo Vargas Leiton, Coocafe. Pobřeží
Slonoviny: Tao Berthelemy, Fédération Nationale des Syndicats des Industries Alimentaires de
L´Agriculture et de L´Hôtellerie de Côte D´Ivoire; Permanent Representation of Côte D´Ivoire
to International Commodity Organisations, London; Société des Co-opératives Agricoles d
´Agboville SCAGBO; Agence Nationale pour le Dévelopement Rural, UNECACI Abidjan.
Salvádor: Fesacora, El Salvador; UCAFES de R.L.; Consejo Salvadoreno del Café, Cooperativa
de Cafetaleros de San José de la Majada de R.L. Etiopie: Tanga Babulo, Fekade Getteneh.
Guatemala: Fundacion Grupo de los Catorce. Honduras: Unión de Pequeños y Medianos
Productores de Café de Mexico, Centroamerica y el Caribe, Honduras; Cooperativa Agricola
Cafetalera Triniteca Ltda. Indonésie: Yayasan Pengembangan Pedesaan (YPP); Association of
Indonesian Coffee Exporters. Keňa: J. Ngetcich, Agricultural Office, Kenya High Commission,
Londýn; Kenya Plantation & Agricultural Workers´ Union; Coffee Research Foundation
(Ruiru). Mexiko: Confederación Nacional Campesina; Union de Comunidades Indígenas de la
Región del Istmo R.I.; Consejo Mexicano del Café, Obra Kolping Region, Chiapas, A.C.;
'Tunkuwini' Sociedad de Solidaridad Social; Kulaktik, S.S.S. Papua Nová Guinea: Coffee
Industry Corporation Ltd.; Agoga Plantation Py. Ltd. Peru: El Programa Integral para el
Desarrollo del Café (PIDECAFE). Uganda: Uganda Coffee Development Authority; Bugisu
Co-oprative Union Limited; Bulinda Growers Co-operative Society; J.F. Takozekibi, Uganda
Coffee Farmers Association; Industrial Coffee Growers (U) Ltd.; Katunda Coffee and Passion
Fruit Group; Bukeeka Coffee Producers Association; National Union of Co-operative
Movement and Allied Workers. Vietnam: Vietnam Coffee and Cocoa Association; Inexim
Daklac. Zimbabwe: Coffee Research Station (Chipenge); Department of Research and
Specialist Services, Ministry of Agriculture.
-32-
Odkazy a vysvětlivky
-33-
International Coffee Organisation (ICO) (www.ico.org). Toto platí, pokud je cena kávy „normální“ nebo
vysoká.
1
2
Food and Agriculture Organization (FAO): FAOSTAT Agriculture Data na www.fao.org.
3
Jan Thomas, 'From Plantation to Cup' World Coffee & Tea (září 1995), str. 18.
4
Odhad ICO, 2001.
17 centů za libru (380 dolarů za tunu) na burze London Futures Exchange (LIFFE) (druhá pozice),
listopad 2001. (Minimální cena za Fair Trade kávu je 106 centů za libru.)
5
6
Odhad Karen St-Jean Kufuor, ekonomky z Asociace vývozců kávy.
Odhad švýcarského konzultanta pro obchod s kávou Waltera Zwalda, citace v Dow Jones Newswires,
listopad 2001.
7
8
Nestlé – výroční zpráva 2000, str. 32.
9
Catherine Hunter, Dow Jones Newswires, 7. listopad 2001.
Údaj z ICO, citace ve zprávě Bitter Coffee – How the Poor Are Paying for the Slump in Coffee Prices,
Oxfam, květen 2001.
10
11
Statistika ICO, www.ico.org.
12
Statistika ICO, www.ico.org.
13
Statistika FAOSTAT pro rok 2001
14
Kalkulace na základě údajů ICO a obchodních ročenek.
15
Výroční zpráva ICO 1999/2000.
16
Výroční zpráva ICO 1999/2000.
17
Údaj FAOSTAT pro rok 2001.
Statistika FAO a MMF, citace ve zprávě Bitter Coffee – How the Poor Are Paying for the Slump in Coffee
Prices, Oxfam, květen 2001.
18
19
Statistika ICO (tabulka Dovozy členských zemí)
20
Údaje od Premier Brands UK Ltd. z dubna 2001.
21
Idem.
22
Idem.
23
Zpráva Nestlé Hot Beverages Report pro rok 2000 (data z roku 1999).
24
The Boston Globe, 29. července 2001.
25
Statistika ICO.
Tento údaj je založen na průzkumu organizovaném národními asociacemi pěstitelů a shoduje se s odhady
jednotlivých družstev.
26
27
The Boston Globe, 29. července 2001.
Adelien van de Kasteele, Max Havelaar/Transfair Minimum Price, červenec 1994 (přepracované vydání
1997).
28
29
Statistika ICO.
Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj. Mezi 30 členů OECD patří například USA, Japonsko,
Německo, Velká Británie, Nový Zéland a od roku 1995 i Česká republika.
30