Otevřené mistrovství Mediteránie

Komentáře

Transkript

Otevřené mistrovství Mediteránie
Otevřené mistrovství Mediteránie
Thursday, 15 March 2007
Poslední dny teď trávím na jihu Itálie, kde trénuji a kde jsem také v pátek a o víkendu odběhala své
letošní druhé závody – Mediterranean Open Championships, na kterých jsem obhajovala loňské vítězství. Letos se však závodů účastnila i švýcarka Simone Niggli-Luder, takže bylo hned od začátku jasné, že obhájit titul nebude vůbec jednoduché. Simone byla nejrychlejší ve všech třech etapách a mně
se podařilo skončit třikrát hned za ní. Pozitivní však bylo, že jsem vyloženě nepokazila žádný ze startů,
i když první a tředí den, kdy se bežela Middle, mi jasně ohalily rezervy, keré ještě v této disciplíně
mám. První den se závod odehrával hned v okolí ubytování, v polootevřeném písčitém terénu plného
tropických křovin, jehličnanů a kaktusů, diky kterým byla v 80% lesa viditelnost možná nějakých 3040 metrů. Od začátku mi dělalo problém srovnat se s mapou a po serii zaváhání a drobných chyb jsem
nakonec od Simone dostala 4:40, s čímž jsem rozhodně nemohla být spokojená.
Během tréninkového týdne si tuto trať určitě půjdu ještě jednou proběhnout a pokusím se zjistit, co
bylo špatně a jak se toho pro příště vyvarovat. V terénech tohoto typu musíte mít velký cit a odhad
pro výběr postupů, nejen na mapě ale i přímo v terénu. Často totiž můžete ztratit cenné vteřiny tím,
že se zachytíte do křoví, trnů a podobně, a i když pak všechno na mapě vypadá téměř dokonale, realita je dost odlišná. Je hodně důležitý, snad víc než kde jinde, bežet s hlavou nahoře a snažit se předvídat a očima číst terén před sebou... no, snad to mu přijdu v následujících dnes aspoň trochu na kloub .
(mapa s tratí a mými postupy)
Druhý den nás čekal asi dvou a půl hodinový přesun do lesa v okolí městečka Gravina di Puglia, do
předhůří Apenin. Na rozdíl od předchozího jsme se dostali do téměř kontinentálního terénu, ovšem opět porostlého tropickou vegetací. Podařilo se mi zcela zapomenout na nepříliš povedený závod z předchozího dne a maximálně se soutředit na svůj vlastní výkon. A všechno fungovalo téměř dokonale po
nějakých 40 minut závodu, kdy jsem vedla. V závěru
jsem se však nevyvarovala několika zaváháním a umkožnila tak Simone, aby mě i tentokrát porazila, i když mnohem tesněji než předchozí den. (mapa s tratí a mými postupy)
V neděli jsme opět obsolovovali dlouhé cestování, asi 3
hodiny, do lesa Masseria Torcito, 30 km na jih od Lecce.
Mapa tentokrát nebyla nejdokonaleší a i přes nepřílišnou
náročnost trati jsem měla od začátku problém dostat se
do závodu a srovnat se. Startovalo se v obráceném pořadí
průběžných výsledků, což znamenalo, že Simone vybíhala
2 minuty za mnou. Po sérii drobných chybek a zaváhání
na začátku trati mě měla na dohled už asi na 9. kontrole.
Pozitivní však bylo, že jsem se tímto nepoložila, dokázala
se zkoncentrovat, zrychlit a nenechat se od ní ve zbytku
závodu doběhnout, a to i přes vynikající viditelnost v tomto 'plantážovém' lese. Stejně jako v předchozích dvou etapách jsem i tentokrát obsadila 2. místo, které mi zůstalo
i v celkovém pořadí (výsledky a mezičasy), (mapa s tratí
a mými postupy)
Ve dnech od pondělka do pátku mě čeká několik fyzických
a mapových tréniků, v sobotu pak poběžím Mediterranean
Grand Prix, která bude mým letošním prvním závodem ve
sprintu.
Celý můj tréninkový program v Itálii si můžete prohlédnout v sekci “Trénink” .
A takhle jsem se občas "orientovala" v první etapě . (Foto: Lucie Navarová)