chlívek, ale sovětský - Pistorius a Olšanská

KULTURA
-
Třeba pr.asečí
Jako strhující román a jako
nejvýstižnější sociologická
studie se čte kniha Světlany
A lexijevičové Doba z druhé
ruky - Konec rudého člověka.
Středa
10. června 2015
I LIDOVÉ NOVINY
chlívek, ale sovětský
•·
JIŘÍ PEŇÁS
uská duše je, jak známo,
záhadná. Myslí se tím, že
jí nikdo vnější nemůže rozumět, že je nutné na ni brát zvláštní ohled a že její cena je právě
v její záhadnosti. Kniha Doba
z druhé ruky - Konec rudého člo­
věka tento mýtus, nebo spíš pohodlnou pře<;lstavu, rozbíjí: ruská
duše není záhadná, ruská duše je
zničená, nemocná a strašně poškozená. Nejstrašnější na její nemoci
je představa, že tato nemoc je hodnotou, vyznamenáním, ba dokonce ukazatelem, jímž by se měl
řídi t svět. Svět, který ruské duši
nerozumí, nechápe ji, křivdí jí a málo se jí bojí.
R
Svobodně
o nesvobodě
Kniha je sestavena z rozhovorů,
vypovědí a zpovědí" desítek lidí,
kteří se narodili v Sovětském svazu, zažili jeho poslední roky, jeho
rozpad, pak jeho posmrtný život.
Alexijevičová, která sbírala materiál dvacet let, mluvila s lidrni starými i středního věku, s lidmi, kte-
Běloruska,
ne homo sovleticus. Knihy Světlany Alexijevičové (nar.1948) byly přeloženy do 22 jazyků. Doma jsou na indexu.
FOTO NORSKSAKPROSAFESTIVAL.NO
svobodně o nesvobodě
Kniha j e sestavena z rozho vorů ,
vyp ověd í a zp ovědí' desítek lidí,
kteří se narodil i v Sovětském svazu, zažili jeho poslední roky, jeho
rozpad, pak jeho posmrtný život.
Al exij evičová, která sbírala materi ál dvacet let, mluvi la s lidmi starými i středn ího vě ku , s lidmi, kteří režim obdivovali i jej nen áv idě ­
li - a nyní ho čas to obdivuj í. Mluvi la s chudáky i s lidmi (nyní) bohatými , s tě mi , kdo byli něj ak zapojení, i s tě mi , kdo byli zcela pasivní, pros tě jen žili a děj i n y šly
kolem nich - těch byla ji stě absolutní větš in a , jen ji mi však knihu
zaplnit nelze.
Slovo dostane v závě ru knihy
také něko lik mladých lidí, kteří se
narodili j iž po rozpadu, ale právě
v posledních letech (cca od roku
20 1O) j sou konfro ntováni s evidentní snáhou o rekonstrukci bývalé ří še: ve velkém u Putina, v malé m u L ukašenka. Z celku knihy
zřete ln ě vyplývá, že tato mocenská snaha naplnit mrtvolu komuni stického impéri a novým životem, má pů vod právě v té sovětské
c h orobě a je jejím p okračov án í m .
Lidem se stýská po sovětské (ne)
moci, touží po ní, bylo jim v Iií nejlépe: „Klidně budu žít v. prasečím
chlívku, jenom tam musí být sovět­
ské zřízení. " Čas tam neplynul, ale
jaksi stál, umrtven ve své morbidní nehybnosti , v níž j e „ruské
duši", tedy sovětizova n é duši, nejlépe. A v ní při to m nej víc churaví.
Je to krutá kniha a jej í v podstatě pochmurné vyznění lze těžko
vyvrátit. Lidé, se kterými Alexijev i čqvá mluví, mlu ví sv obodn ě
a velmi přesvědč i vě o své touze
po nesvobodě.
Rozsáhlá kniha má dvě čás ti . · ,
FOTO NORSKSAKPROSAFESTIVAL.NO
Útěcha apokalypsou a Půvab
prázdnoty. ·
ným na jedno z milionů ko l eček
ohromného s p ol eč ného stroj e, sově tské h o impéri a, se nebrání. Při
„Útěcha apokalypsou" , to j e rekonstru kce mentální výbavy č l o­ všem zjednodušení, protože j edvěka sov ětského (ho mo sov ie- notli vé osudy nelze redukovat,
ticus). „Pů vab prázdnoty" je v ni tř­ platí pro sověts kého č l ověka, nuní analýza č l ověka pos tsovětské­ ceného žít po zániku Sovětské h o
ho. Mezi těmi lidskými stavy ne- svazu, zákl adní tra uma: byli j sme
vede příkrá hrani ce . Perestroj ka Nf;CO a teď nej sme NIC.
To „ n ěco " by lo velmi reálné
a Jelcinova éra j sou sam ozřej mě
ostrým vy b oče n í m , které vrcholí a zároveň zcela fiktivní. Třá s l se
zpackaným p uče m v srpnu 199 1, před tí m celý svět a zárove ň z toho
kdy se chvíli zdá, že liberální de- mě li jeho obyvatelé, hrdí o bča n é
mokrac ie ví těz í , ale od polovin y SSSR, jen ten velmi ne-reálný
90. let se opět „sově ti s mu s" re- a k če muk o li praktickému nepoukonstruuj e a znov u sceluje v jaký- . žitelný pocit moci, ve likosti'a jedi si amalgám nostalgie, velkomo- n eč n os ti . „Celý život j sem prožila
cenského mýtu, pocitu duchovní ve v íře, že jsme ti n ej šťastn ější , že
n a d řaze n os t i (místo marxi smu . jsem se narodi la v úžasné a nádherpravoslaví) a pohrdání materi ální né zemi ," ř í ká j edna l ékařka.
stránkou existence. To j e, j ak si A vzpomíná, stejně jako mnoho ·
dalších, na rituální oslavy oné veli- .
u věd o mují sami Ru sové, čas to
spíš zás těrko u pro le nost, zaosta- kosti a štěstí : jaká to byla nádhera,
lost a iracionalitu : „Ru ský č l ověk od rána z n ě l a hudba, Lidé se oblékli do toho nej hezčí h o z toho mála,
klidn ě věnuje poslední košili, protože j inde si ji zase ukradne. Kapi- co mě li , ale vš ichni měli stejn ě ,
talismus pro něh o není. Ruský čl o ­ tak to nikomu ne vadilo, a vyšli
ven, do krásného j arního nebo říj ­
vě k nechce žít j en tak tak, chce žít
pro něco. U nás dřív než na čestné­ nového jitra, všichni pochodovali
ho nebo poctivého narazíte na sva- a vo lali : V ěč n á sláva !
tého."
Jaká to byla nádhera! Dokonce
i pro ty, které ten samý systém týPlazil se před Spojenými státy ral a muči l. J. vý povědi vězňů gul aS ovětský svaz zanikl, ale větši na
gu a pronás ledovaných obsahují
hl as ů , z kte rých Al exij evičová
nostalgii pó tomto pocitu výj iml!Č ­
svou kni hu sestav ila, se ide ntifi- nosti. Chvilkové nadechnutí svokuj e se sově t ský m č lo vě ke m body za G orbačova a pak za Jelcia ztotožně ní s tvorem redukova- na nemohlo pře moc i tuto touhu po
rozp u š tě ní
se v uni verzu mocného
impéria. Hodn ota svobody, natož
de mokracie, natož té západního
střihu , nikdy nebyla v ruské spol eč n osti tak velká, aby ji byla za
tuto ideu ochotna a schopna 11ahradit. V tom je j ádro ruské a postsověts ké tragédie.
Byl to přito m s vět samozřej mě
n es mírně chudý a nevýkonný, neschopný zajistit základní hygienické p o tře b y , vyrobit primitivní
předměty, zásobit obyvatelstvo n ě­
č ím víc než jedním druhem smrdutého salámu a březovo u vodou
(vzpomínky na ni se prav ide ln ě
opakuj í, s kuteč n ě to bylo to j edi né, co sovět s ké obchody zaru če ně
mě l y). O tom vše m j aks i ti lidé
věd í a při pou š těj í to.
Ale tato mi zérie, dodávají hned,
m ě l a svůj dů vod a historickou
a (pseudo) náboženskou vý mlu vu.
Bylo to jednak neustále prodlužované dědic tv í po tom n ejh eroi č těj­
ším a n ejtrag i č těj š ím výkonu sověts ké h o č l ověka; tedy v ítězs tví
ve druhé světové válce. To bylo
sice krutě vykoupeno násobkem
o bětí poražené strany, ale tě m pře­
živší m při n eslo nadosmrti pocit
podílníků na nej větší události dě­
j in. Výsledkem však nebyla ani ná. hodou lepší„ tedy materi áln ě a duc h ov n ě bohatší, úro veň života, ten
byl naopak při náhodných konfrontac ích s tím, jak si žijí poražení,
jen a jen zdrojem zahanbení. Přiná-
šel pocit, že svět, tedy nikoli sově t­
ská moc, jim cosi dluží, p řiče m ž
splácení tohoto dluhu si budou vybírat oni . Podoba pl atby má být
permanentn í kombinace v děč n os ti
a strachu -však jsme to zažili . Výběr platby zaruč uje však jen ve likost a strach, který je schopen bu )
dit. Veli kost Sovět skéh o svazu
byla v h rů ze , kterou byl schopen
n ahá n ět.
Pe rverze života v S ovět ské m
svazu s počíval a v tom, že jeho obyvatelé si tohoto strachu cenili více
než kvalitního osobního života,
a hluboce je tedy zasáhlo, když vymizel. Byla to zrada, kterou větš i­
na G orbačovov i neodpustila. „Pla-.
zil se před Spojenými státy," zazní
v knize mnohokrát s velkou upřím ­
ností. Svět si oddechl, ale sovětští
lidí byli zahanbeni. Vyhráli přece
válku, mě li ato mové zb raně a teď
jim to nebylo ni c platné. Salám
a coca-cola porazily mocnost
s atomovými z braně mi , j ak říká
v knize nejeden dě di c s o vět ské
nostalgie. K čemu jsou mu plné ob- ,
chody, když se ho s v ět nebojí. Lze·chápat, že Putinů v ú spěc h če r­
pá z toho dosti d ěs i véh o nároku,
který má podporu v hlubinách oné
ruské duše.
Světlana Alexijevičová:
Doba z druhé ruky.
Přeložila Pavla Bošková. Vydal
Pistorius & Olšanská. 493 stran.