články - Sokolská župa Jana Podlipného
Transkript
články - Sokolská župa Jana Podlipného
Ročník PK14 30. října 2008 Číslo 5. ČLÁNKY Podíl Sokola na vzniku Československa Vážení přítomní, sestry a bratři! Připomínáme–li si letos 90 let od vzniku Československa, musíme si spolu s tímto výročím připomenout podíl Sokola na jejím vzniku. Když se v roce 1914 profesor Masaryk rozhodl odejít do zahraničí a zahájit protirakouský odboj za vznik samostatného státu, setkal se s JUDr. Josefem Scheinerem, starostou ČOS, a sdělil mu své rozhodnutí. JUDr. Josef Scheiner proto převedl do zahraničí značné finanční částky, patřící Sokolu, a tak zabezpečil činnost našeho zahraničního odboje. Vznik republiky byl financován z našich vlastních národních zdrojů, naši odbojoví pracovníci nebyli na výplatní listině žádného cizího státu. Zatímco se vytvářel náš odboj na úrovni politické a diplomatické, představovaný Tomášem Gariguem Masarykem, Milanem Rastislavem Štefánikem a Edvardem Benešem, usilující o mezinárodní uznání našich práv na samostatnost, na frontách již bojovali čeští a slovenští vojáci za svou republiku. Základem československých legií byli sokolové. V Rusku sokolští cvičitelé působili jako učitelé tělocviku. ČOS organizovala pro tyto cvičitele cvičitelské kurzy, zaměřené na jejich další působení v Rusku. V roce 1914 vznikla v Kyjevě Česká družina. Ve Francii to byla rota Nazdar, vytvořená převážně ze členů pařížského Sokola, legie v Itálii organizoval sokolský cvičitel bratr Čapek. Legionáři bojovali v bitvách u Arrasu, Zborova, na Doss Altu . V Terronu a u Vouzieres se bojovalo ještě 30. října 1918. Československo mělo svou vítěznou armádu dříve než vzniklo. Vítězné boje československých pluků s bolševiky v Povolží a opanování Sibiře způsobily pravou senzaci v dohodových státech, jméno našeho národa zaplňovalo po tři měsíce tisk celého světa. Vojenský význam podivuhodného úspěchu legií spočíval v neposlední řadě v tom, že vládě Sovětů a tím i Německu byla uzavřena cesta k sibiřským zásobám potravin a surovin. Zmařen byl plán užití německých zajatců, internovaných na Sibiři, k posílení německého vojska na západní frontě. Právě s tím počítal šéf německého generálního štábu maršál Luddendorf při své jarní ofenzívě roku 1918. Ta skončila nezdarem a Dohodě se otevřela cesta k vítězství. Pro politický program zahraničního odboje mělo opanování Sibiře nepochybně rozhodující význam. Anglický premiér Lloyd George telegrafoval 11. září Masarykovi: „Váš národ prokázal neocenitelnou službu Rusku a spojencům v jejich boji za osvobození světa od despotizmu. My toho nikdy nezapomeneme.“ Francie pak 29. června 1918 se zavázala ve vší formě podporovat snahy o zřízení československého státu, osvobozeného z jařma Rakouska. Podobný význam mělo prohlášení Spojených států z 2. července 1918. Během srpna a září 1918 byla Národní rada česká v Paříži uznána za představitelku budoucí československé vlády všemi velmocemi a československý národ za národ spojenecký. Dne 18.října 1918 Masaryk ve Washingtonu uveřejnil deklaraci nezávislosti. Wilson odpověděl Rakousku nikoliv bez vlivu Masarykova, že autonomie nemůže již stačit, protože Spojené státy již uznaly, že jen československá vláda v Paříži má právo rozhodovat o české budoucnosti. Mírová jednání mezi velmocemi počala v Paříži v lednu 1919. Československá republika zastoupená VZLET - VĚSTNÍK SOKOLSKÉ ŽUPY JANA PODLIPNÉHO Kramářem a Benešem se jich účastnila jako rovnoprávný člen vítězných států. To znamená, že československá samostatnost nebyla snad založena teprve mírovými jednáními, ale bylo jí dobyto vlastní silou během války. Československo vzalo na sebe povinnou kvótu předválečných dluhů rakouských a uherských a zavázalo se zaplatit mocnostem náhradu za osvobození 750 milionů franků ve zlatě. T. G. Masaryk jako prezident republiky informoval Národní shromáždění slovy: Nevzali jsme od spojenců ani krejcaru a neužili jsme ani jediné nepravdy proti našim nepřátelům. Hledal jsem odpověď na otázku, co vedlo naše krajany v cizině nebo zajaté Čechy a Slováky, že vstupovali do legií a riskovali v následujících bojích své životy, když mohli klidně vyčkávat skončení války v relativním bezpečí zajateckých táborů. Sokolové se do odboje zapojovali zcela dobrovolně, nebyli vázáni žádnou přísahou. Odpověď na tyto otázky jsem nalezl ve slovech představitelů Československé obce legionářské Dr. Patejdla a Josefa Svatoše. „Družnost v bratrstvu sokolském nás přivedla ve chvíli smrtelného nebezpečí naší národní věci pod prapory bratrstva boje, jež nazývá národ legiemi.. ..Sokolství za války znamenalo povinnost k boji. “ Účast sokolů v legiích byla vlastně projevem jejich vlastenectví. Vlastenectví se v současnosti považuje za něco, za co bychom se měli stydět. Máme se tedy stydět za své předky, že bojovali za samostatné, svobodné a demokratické Československo? Nikoliv, protože oni bojovali za svou vlast, za svou zemi a nikoliv za ovládnutí zemí jiných. Měli bychom si stále uvědomovat jejich nepatetické a tím úctyhodnější hrdinství. Tyršův odkaz – základ pro rozvoj harmonické osobnosti Množí se varovné hlasy, které upozorňují na výrazný pokles zájmu o sokolskou výchovu. Potvrzují to i statistická data. Výkyvy sokolských cvičenců nebyly v sokolské historii ojedinělé. Už krátce po vzniku Sokola v sedmdesátých letech 19. století mnohé jednoty se klonily k názoru, že pro značný pokles členů nestojí jednotu udržovat při životě a že bude výhodnější spojit se s tehdy se rychle rozvíjejícími hasičskými sbory. Tento názor rozhodným způsobem odsoudil Dr. Miroslav Tyrš slovy: „…. Povždy stojí za to setrvati při věci dobré a prospěšné … za žádných okolností není slušno se vzdáti a ustupovati před předsudkem nerozumným a zpozdilým.“ Zároveň Dr. Miroslav Tyrš, ve snaze dopátrat se, proč došlo k tak výraznému poklesu členů, rozdělil příčiny na všeobecné a vnitřní, spočívající ve spolkové činnosti. Protože pokles byl značný, spatřoval hlavní příčinu v nedostatcích vnitřního spolkového života. „Rozbroje vnitřní, marnivost jednotlivců, nestálost, nečinnost, toť kořen všeho zla.“ Všeobecná krize ve společnosti bývá charakterizována v podstatě takto: VZLET č. 5 / 2008 Přesto se setkáváme a zejména v nedávné minulosti jsme se setkávali s tvrzením, že Sokol je militantní nacionalistická organizace. Tato tvrzení zvláště zaznívala ze strany Henleinovy SdP a publikace podepsané Podivenem. Jsou tedy sokolové nacionalisté? Jaký je rozdíl mezi nacionalismem a vlastenectvím? Na tuto otázku bych odpověděl doprovodným slovem ze skladby pro dorost na sletu v roce 1926. V pravdě stůj, vlast miluj, nechtěj porobu, služ lidstvu, národu. Žádný výboj, žádná expanze, okupace jiných zemí, prohlašování rasové nadřazenosti, ale služba lidstvu a národu, ideály Masarykova humanismu a mravnosti. Prameny sokolského vlastenectví hledejme již v obrození. Buditelé nehlásali obrodit národ násilím a agresí, ale především hlásali nutnost výchovy a vzdělání, abychom se dostali na kulturní úroveň ostatních národů. Byly to také Tyršovy myšlenky kalolagathie, harmonie ducha a těla. Sokol svou rolí, kterou sehrál v obou světových válkách, má nezastupitelný podíl jak na vzniku Československé republiky 28. října 1918, tak i na její obnově po II. světové válce. Sokol svou demokratickou strukturou a ideály demokracie pracoval pro republiku. Byl a je vlastně organizací politickou, nikoliv stranickou, ale nadstranickou, plně se angažující v denním životě republiky. Ale nikdy se nestal a nestane organizací, která by byla nacionalistická nebo dokonce šovinistická. Otakar Mach Předneseno 29.10.2008 u pomníku TGM na Hradčanech při setkání pořádaném Masarykovým demokratickým hnutím k 90. výročí vzniku Československa. „Mravní úpadek současné společnosti má nejrůznější podobu, ať již jde o zvýšenou kriminalitu ohrožující bezpečnost osob a majetku, o rostoucí lhostejnost ve vztazích mezi lidmi, o degradaci hodnot, o pokles vzdělanosti, kultury a zájmu o činnost veřejně prospěšnou. V popředí zájmu je osobní hmotný prospěch, ješitný pocit důležitosti, touha po moci.“ A protože Sokol není izolovaným ostrůvkem ve společnosti, proniká vliv neutěšené situace i do sokolských řad. Hlavní příčinou poklesu zájmů o sokolskou výchovu jsou, v souladu s Tyršovým stanoviskem, vnitřní rozbroje a zejména nedostatečná, nepromyšlená činnost. Své stanovisko uzavírá Dr. Miroslav Tyrš slovy: „Proti spolku, který nic neznamená, před veřejností ničím se vykázat nemůže, snadno se brojí, snadno se vítězí.“ Pozornost je tedy nutno věnovat především tomu, aby sokolská výchova probíhala na vysoké úrovni a v prostředí plném porozumění, které bude každý rád vyhledávat. To je zcela v souladu s přesvědčením pamětníků, kteří byli přímými účastníky sokolského života v době jeho největšího rozkvětu. K nim se řadí ti, kteří prostudovali poslání a historii Sokola a s nadšením se hlásí k plnému rozvoji jeho výchovného působení. 2 VZLET - VĚSTNÍK SOKOLSKÉ ŽUPY JANA PODLIPNÉHO Ukázkou takového stanoviska je publikace „Náš úkol, směr a cíl po 75 letech“, jejímž autorem byl vynikající představitel lékařské vědy a dlouholetý člen předsednictva ČOS prof. MUDr. Karel Weigner. Z této publikace jsme pro letmou orientaci vybrali krátké úryvky: „Tyršův článek Náš úkol, směr a cíl se právem nazývá sokolským evangeliem. Je ve skutečnosti víc: je novou soustavou národní výchovy … Základními pilíři této národní výchovy jsou kázeň, volnost, rovnost, mravnost, bratrství.“ „V žádném okamžiku nesmí člověk – ale také ne celý národ – popustit svému ego uzdu tou měrou, aby zapomněl, že je celou svou bytostí, svými zájmy a osudy včleněn do lidského kolektivu… Síla člověka záleží v tom, že je článkem celku, že jenom v něm může prospívat a dosahovat splnění svých tužeb, přání, svého usilování, své práce.“ „Vzpomenouti minulosti není jen samo o sobě potěšením, nýbrž pomáhá to rozuměti přítomnosti a dávati si úkoly pro dny příští… Nepomůže nám však ani budoucím to, co bylo vykonáno, nemůžeme se honosit tím, co vykonali předchůdci, prospěje nám jen práce každého jednotlivce z nás a všech dohromady teď a v každé chvíli, která se stane přítomností. Jaký zítřek připravujeme té generaci, která přijme z našich rukou pochodeň pokroku? Náš úkol, směr a cíl po 75 letech byl stejný a po přesvědčení nás všech zůstane stejný nejen pro příštích 75 let, ale do budoucnosti nedozírně daleké.“ Z novější doby stojí za pozornost projev spisovatelky Zory Dvořákové „Sokol a česká společnost“, přednesený na semináři pro mladé cvičitele. Vydalo náčelnictvo ČOS v r. 1998. Zora Dvořáková je též autorkou monografie „Miroslav Tyrš, prohry a vítězství“, vydané Olympií Praha v r.1989. Čtenáře zaujme poutavé líčení osobnosti Dr. Miroslava Tyrše, jeho nadlidského obětavého úsilí, jeho život, ve kterém se střídalo období, kdy byl oslavován jako tvůrce mimořádně úspěšného rozvoje sokolské organizace s obdobím, kdy vynakládal zbytek svých sil, aby přiměl vyčerpaný organismus k upevnění sokolského díla a mohl se pak bez výčitek plně věnovat svému původnímu záměru – výtvarnému umění jako kritik a historik. Chtěl tak dosáhnout toho, aby naše výtvarné umění, které se u nás teprve rozvíjelo, se vyrovnalo světové úrovni a aby náš národ se mohl jako rovnocenný partner podílet na dalším úspěšném světovém vývoji. Své dílo zpracovala Zora Dvořáková na podkladě rozsáhlého studijního materiálu. Z nejnovější doby upozorňujeme na pozoruhodnou práci br. Jaroslava Kozlíka (rok narození 1907!) „Představa o poslání Sokola v současnosti“ z 20. 3. 2003. Konzultant Stanislav Chýlek a recenzenti Jiřina Šiklová, Anna Hogenová, Zuzana Sekalová a Vladimír Šilhán práci br. Jaroslava Kozlíka vysoce ocenili. Recenzentka Jiřina Šiklová ji označila za obsažnou a potřebnou pro Sokol i celou naši společnost. Zbývá jen doporučit čtenářům, aby se seznámili s prací br. Jaroslava Kozlíka a snažili se jeho náměty uvést do praxe. Samotné výtky a nářky nad neutěšeným stavem naší společnosti nepomohou. Je třeba s dobrou znalostí ideového 3 základu Sokola a jeho historie postavit se do řad uvědomělých, aktivních stoupenců záslužného sokolského poslání. Luděk Jirsák Dnešek jako otázka? Jak je možné půjčovat peníze lidem a nemít přehled o tom, jestli na to máme? To je otázka, která teď vrtá všem, kdo myslí „na svou vlastní hlavu“ a nenechají si jen tak něco namluvit? Amerika jako vzor všech ctností, vší prosperi-ty, možností zklamala, jak je to možné? Co si o tom myslet? Jak dopadneme my? Můžeme vůbec z toho vyjít bez poskvrny? Tomu snad může věřit jen ten, kdo se svobodného myšlení úplně vzdal. Stát dává peníze bankám, kam se poděla „neviditelná ruka trhu? Monetární politika zklamala. Ale s tím se zachvěla celá filosofie trhu. Naše vládnoucí politika chce „stát“ odstranit z tržních mechanismů a ejhle, stát trh zachraňuje. Jaká podivnost! Co na to naši teoretici vševládnoucího trhu? Co se to stalo s marketingovými strategiemi? Začínáme se bát o své úspory. Opět se ukazuje, jak je důležité vnímat celek! Vzpomeneme-li si, jak vznikaly nespočetné ekonomické střední a vysoké školy, jak ekonomie platila za vědu všech věd, čemu teď věřit? Něco zde končí! Všichni víme, co zavinila velká krize z konce dvacátých let, byla to druhá světová válka. Známe keynesiánství a snahu předcházet krizím podobného typu, ale dnešek je jiný. Fiskálních analytiků máme snad víc než všech učitelů dohromady, většinou jsou to velmi mladí lidé, ale téměř každý z nich vystupuje jako znalec, který nám může poradit, co tedy radíte? Moderní mýtický člověk „dříve ví, než se ptá,“ to je známá Patočkova definice. Co chybí tomuto člověku? Chybí mu celek, zná jen část a o ní se domýšlí, že je celkem, takový člověk neví o celku. Víra v hlas krve je moderním mýtem, ale víra ve všemocnost trhu je také mýtem, jak se ukazuje. Co nám to chybí? Chybí celková vzdělanost. Není možné být jen ekonomy, je třeba také být dobrými lidmi. Na dobré fungování státu nestačí jen ekonom a právník. Ti znají jen zákonitosti procesualit, ale je zapotřebí člověka, který má tyto procesuality v distanci, jenž vidí i to, co nemá hranice a ví o tomto chybění hranic jako o něčem, co nemůže být jinak. Nestačí jen pragmatické myšlení našich politiků, je třeba vědět o celku života. Časopis nemůže být jen prostředkem pro inzeráty, musí přinášet vhledy do celku. Vhled do celku – to není jen mechanická znalost postupu, to není jen řemeslo. Masarykovský koncept vzdělaného kultivovaného člověka – to není jen stroj na znalost jednotlivých kroků v procesech, které se dají předem naučit. Takový člověk si musí poradit i v situaci, do níž byl uvržen neznámými silami, o tom byla sokolská filosofie od počátku. Jednota těla a duše se nazývá arete, a to je ten celek, o nějž jde, Patočka k tomu říká toto: „Arete není privátně individuální ctnost, je to něco pevně určeného, co se děje v měnivých konkrétních situacích, je to úsilí o VZLET č. 5 / 2008 VZLET - VĚSTNÍK SOKOLSKÉ ŽUPY JANA PODLIPNÉHO prohlédnutí celku v zasazení do konkrétní situace.“1 V této myšlence je obsaženo vše, co je zapotřebí. Dobrý ekonom patří do ekonomického procesu, ale celek je něco jiného. Není smyslem života vydělávat velké peníze, ale dobře a spravedlivě žít. Není třeba se dívat na vzdělání jen pragmatickýma očima, tím se totiž zlikviduje smysl dobra pro všechny, pro celek. Je třeba si uvědomit, že smysl života, který je nalezen jen ve zběsilém vydělávání peněz, není nic jiného než nejjednodušší ideologie, a při tom každý se ideologií bojí. Přes to nikoho nenapadne, že filosofie „zběsilého vydělávání peněz“ je také ideologií, a to ještě ideologií těch nejméně kultivovaných. Sokol si udržel svou myšlenkovou podstatu, nestal se institucí jen a jen na vydělávání peněz, a to je to, co dnes nejvíce potřebujeme! Ve filosofii je známo, že ten, kdo si vytváří sebevědomí jen prostřednictvím majetku je člověkem neúplným, to známe již přes dva tisíce let, jak je možné, že se s tím po tuto dobu vůbec nehnulo. Jak je možné, že bankéři si vyplácejí takové odměny, když celý bankovní systém kolabuje? Anna Hogenová 1 Patočka J., Péče o duši I. Praha: Oikumene 1996, s. 33. Funkce a člověk Život lidský a „život“ funkcí se potkávají a rozcházejí ve zdánlivě nahodilém rytmu. Délka trvání mnohých funkcí (i hospodářských postů) je většinou delší nežli lidský život. Potkání člověka s funkcí je vlastně vymezeno jen na jeho část tzv. jeho produktivního věku. Pestrý a většinou hierarchicky uspořádaný vějíř funkcí vytváří mnohé příležitosti, jsoucí ovšem také zdrojem zklamání a původcem mnohých nepřátelství. Souvisí to s naplňováním představ, kvalitou jejich vykonávání a také s obyčejným lidským štěstím. Neboť nelze vyloučit i nahodilost, ale nejpodstatnější je záměr, z čeho to všechno vychází. Proto klíčovým momentem tohoto dění je motiv k získání toho či onoho společenského postu, ať je to náčelník, starosta, předseda, či jak se tomu všelijak říká. Zhruba řečeno jsou dva póly této motivace. Jeden vychází z toho, že získáním funkce posílím vlastní důležitost na světě. Druhý naopak, že svým úsilím povýším důležitost, význam dané funkce. Obě krajnosti v „čisté“ podobě nenajdeme a v průběhu času, i společenském prostředí se původní záměr mění. Nicméně při pozorování jednání a chování některých činovníků, vnímáme vychylování osobnostního kyvadla k jedné nebo druhé straně více nežli je žádoucí. V prvém přístupu jde o jednoduché schéma. Získám funkci, budu mít větší společenskou prestiž, větší moc, popř. více materiálních statků. To neznamená vůbec, že funkce nebude možné dobře vykonávat, neznamená, že se mnozí lidé nebudou více „klanět“, že neprosadím větší prebendy. Je možné, že se v průběhu doby budu divit, že se někteří odtahují, budu mít mnoho lidí kolem sebe s nadměrnými požadavky a především budu mít snahu tento stav zachovat. Nemohu dopustit, aby do rozhodování mohlo mluvit mnoho lidí. Musím VZLET č. 5 / 2008 i zbaběle lpět na setrvání ve funkci, bojím se její ztráty, odchod z ní bude velkou frustrací. Často se budu v duchu ptát „proč mne ti lidé neberou“, jak to, že to nejde? Opakem prvého přístupu je úmysl založený na principu, že ne mne povyšuje funkce, ale já chci tuto funkci „povýšit“, dát jí větší rozměr, lepší kvalitu. Budu pracovat na tom, aby funkce byla rozšířena o další práva o povinnosti, její výkon měl další souvislosti s příbuznou tématikou, s dalšími lidskými obory. Musím do dění zatáhnout další lidi. Působnost funkce ve spolku bude nepřehlédnutelná, neopomenutelná, stane se pilířem dalšího dění. Mám také větší svobodu k rozhodování, zda funkci budu nebo nebudu dál dělat, jsem také více odolný proti různým tlakům, které jsou v rozporu proti mému názoru. Odchod z funkce je také většinou mnohem snadnější, může být i dokonce duševní katarzí. Jak bylo uvedeno, oba póly jsou nesprávné, naštěstí i nemožné. Nicméně každý, kdo o převzetí funkce uvažuje, by si měl pokorně a poctivě klást tyto otázky. Proč funkce chci? Míním povýšit funkci nebo svoji prestiž? Pochopitelně dále navazují úvahy, zda jsem na její požadavky připraven. Správnost druhého přístupu je nejen morálně, ale především i teoreticky správná. Jde především o to, že nemohu začínat činit od výsledku děje. Podřízenost výsledkům svádí i k používání nesprávných cest a již starořecký Platon upozorňoval, že špatné cesty (prostředky) vedou ke špatným výsledkům. Přílišná závislost na funkci vede také ke snižování nároků, k možnosti být vydírán a tím nesvoboden. A nakonec ta prvotní touha po vyšším člověčím důstojenství se obrátí proti němu samotnému. Tak zase až kolem nás budou obcházet funkce … L.Novotný O osobnosti člověka Pokračujeme v přetisku myšlenek nestora čs. sportu a tělovýchovy br. Jaroslava Kozlíka z jeho publikace, nazvané „Co jsem poznal“. Ač jsme jako lidé přírodou vybaveni stejnými orgány a jejich funkcemi, přece jen se vlivem individuálních zvláštností projevujeme různě, po svém. Záleží to na kvalitě a skladbě rodových a osobitých dispozic, na prostředí, v němž jsme je zdědili, rozvíjeli a dotvářeli životní praxí. Každý z nás je originálem a unikátem lidské existence. Každý z nás se staví a projevuje k vnějšímu světu i k sobě samému osobitým způsobem. Růzností se liší od druhých.Ona jedinečnost specifikuje bytostně jádro člověka, je jakousi magickou silou sebezáchovného původu, z níž pochází jeho růst, vývoj, životní aktivita. Je to síla živelná, kterou vlivem vnějšího prostředí usměrňuje rozum, zušlechťuje cit a zvládá vůle. Tato prapůvodní síla, vitalita člověka, žene ho vpřed, aktivuje jeho schopnosti, podílí se na jeho postoji k životu, k druhým. R. Rolland: „Každá bytost má svou skrytou podstatu, která se nepodobá žádné jiné. Není snadné najít klíč k tajemství osobitosti člověka, dostat se pod slupku jeho jedinečnosti.“ Aby mohl člověk svou jedinečnost uplatnit v životní praxi, potřebuje k tomu určitý prostor, který mu může dát jen svobodný společenský řád, právní stát. 4 VZLET - VĚSTNÍK SOKOLSKÉ ŽUPY JANA PODLIPNÉHO Podle toho, jak se projevujeme a uplatňujeme ve společenském životě, mluvíme o lidech aktivních a pasivních. Aktivní člověk hýří iniciativou, svou vitalitou. Je neustále na cestě vpřed. Je přímý, podnětný, přičinlivý a činorodý. Je strůjcem neklidu a pokroku. Jeho životním krédem je: žít, pracovat, tvořit a milovat v souladu s přírodou a se společností. Neuspokojuje své potřeby a zájmy na úkor jiných, ale vždy tak, aby v životě společnosti víc odvedl, než od ní v souhrnu přijal, aby po něm zůstalo cosi pozitivního. Čímž by přispěl k zajištění a posílení rodu, národa. Hodnota silného člověka tkví a projevuje se v jeho tvůrčím postoji k lidem a k věcem, v jeho úsilí o rozumovou a citovou harmonii, v jeho vědomí a úsilí o pravdu, dobro, krásu. Pasivní lidé bývají naopak lhostejní, váhaví, jako by bez krve, bez životní jiskry. Lenost, pohodlnost jsou největší překážkou jejich života. Podle toho zpravidla vypadá i jejich výkon, určující do značné míry jejich společenskou hodnotu. Pasivní, slabí lidé čekají na svou příležitost, zatímco aktivní si ji vytvářejí. V této době nás obzvlášť zajímají lidé aktivní, kteří ční nad průměr. Jednotlivci hýřící iniciativou, tvořivostí, originalitou, kteří vynikají rozhledem, odvahou i rozvahou, sebekázní i odpovědností. Zajímají nás osobnosti, tvůrci a nositelé pokroku, kteří na sobě tvrdě pracují. Rozšiřují svůj profesionální obzor a to i přes kulturu, umění a společenské dění. Jsou obvykle dobrými organizátory a hospodáři. Aby mohli rozvinout a uplatnit talent, potřebují žít a podnikat ve svobodné zemi, v níž je dostatek prostoru pro tvůrčí práci, pro zdravou improvizaci, kde vládne pohoda a uvědomělá kázeň, kde se nepracuje direktivně, podle šablony. Osobnost není dobrodruh, nýbrž bytost zaujatá svou cílevědomou tvůrčí prací. Pro ni žije, bytostně se zajímá o její výsledky, jimiž chce splatit všechno to, co jí společnost poskytla navíc, nad občanskou normu. Osobnost se vyvíjí, zraje a dozrává tvůrčí činností, náročností a závažností úkolů. Bývá obvykle motivována podněty a potřebami svého okolí. Reaguje na ně podle své intelektuální a etické úrovně v závislosti na materiálních podmínkách a na míře svobody, které mu společnost poskytuje. Dělá jen to, v co pevně věří, že je v dané situaci správné, co je schopen soustředěně dělat se zápalem a osobním nasazením. Nedělá nic, co za takové nepokládá. Osobnost sjednocuje lidi společného zájmu, tvořivé a plodné spolupráce. Svobodná společnost osobnosti uznává a přijímá je jako své rádce, mluvčí, vůdce a představitele. Udává ve společnosti směr a tón. Mobilizuje její síly, koncipuje, organizuje a řídí její činnost, na které jí záleží. Výsledky svého týmu bere za své, za svou výhru nebo prohru. Vyznačuje se vůlí prosadit se a to způsobem, který charakterizuje slušnost, korektnost, plnění povinností, ochotu postavit se za dobrou věc i proti věci špatné. Pro svou profesionalitu a lidskost budí vynikající osobnost u jedněch obdiv, stává se jejich životním vzorem, u druhých závist. Je škodou na mládeži, na společnosti, že ve vědomí lidí nefungují prosté i velké osobnosti jako životní vzory a příklady, ke kterým jsme se nejednou obraceli o radu v problematických chvílích života, jak se v ošemetné situaci zachovat, co a jak podniknout. Životními příklady a vzory mohou být jen takové 5 osobnosti, které nezištně slouží společnosti, uznávají a ctí vyšší autority, než jsou samy, podřizují se jim. Jsou však bohužel i osobnosti záporné, destruktivní, které svými nemorálními tezemi a činy strhávají jednotlivce, skupiny i celé národy na scestí k protispolečenským projevům, akcím, k nekalému chování a konání vinou špatné výchovy a osvěty. Přejděme nyní od výjimečných jednotlivců k početnějším vrstvám populace. Od narození neseme v sobě touhu něčeho pozitivního dosáhnout, vystoupit na svůj Olymp. Podle svého vědomí a svědomí si vytyčujeme životní cíle, hledáme a volíme způsoby, jak jich dosáhnout anebo se k nim aspoň přiblížit. Kdo si cíle nevytyčuje, úkoly neukládá, žije tak nějak planě bez motivace, den ze dne bez onoho nasazení, které přináší úspěch, uspokojení i chvíle štěstí. Život bez motivace je jako vypuštěný rybník bez vody, prázdný, bez užitku. J.A.Komenský: „Jen činný život je v pravdě životem. Zahálka hrob života.“ Cíl, ideál nestanoví jen rozum, ale i cit. T.G.Masaryk: „Program je dobrá věc, ale jen tehdy, vezme-li jej za své člověk moudrý, statečný a čestný.“ K splnění životního programu dospíváme splněním řady postupných úkolů, z nichž každý se snažíme dokončit v termínu co nejdokonaleji, odpovědně. Důležitou pozitivní úlohu v plnění úkolů hraje ctižádost. „Vezměte lidem ctižádost a svět se promění v mrtvý, hnijící, bahenní rybník.“ Dojde-li přece k narušení pracovního postupu, k ohrožení úkolu, přikročíme k rozboru příčin, k nápravě. Chybu bereme jako věc přirozenou, nezveličujeme ji a ani nezlehčujeme. Z chyb se učíme. Je dobré občas zapochybovat, ponořit se do sebe, zburcovat své svědomí, postavit se i proti sobě. Nepovedlo-li se, nutno začít znovu a lépe, poučeněji. Vložíme-li do díla svůj um, vůli, odpovědnost, budemeli celým srdcem chtít, zmůžeme mnoho, ba téměř všechno. Říká se, že chtít je víc než vědět a umět dohromady. A já tomu věřím. Nechtějme být jen racionálně uvažujícími bytostmi, hamižnými výrobci. Naopak. Snažme se být bytostmi, u nichž racionální a emocionální složka vědomí a životních nároků se snoubí ve vyváženou harmonickou jednotu. Abychom se cítili lépe, měli pocit úspěšnosti, stali se harmonickými lidmi, musíme se také umět radovat z díla, ze života. O.Pavel: „Radovat se ze všeho. Nečekat, že v budoucnosti přijde něco, co bude to pravé, protože je možné, že to pravé přichází právě teď a v budoucnu nic krásnějšího již nepřijde.“ Z napsaného vyplývá, že je víceméně v moci a v rukou člověka, jak svůj život prožije; jak se na něj připraví, jak prozíravě si ho naprogramuje, jak úspěšně splní své životní poslání. Důležité při tom je, dívat se na svět, na svůj život otevřenýma očima, s rozvahou a citem se chopit každé příležitosti, nepropást svou šanci. Pěstovat v sobě neklid, touhu něco pozitivního dokázat, občas zapochybovat. To žene člověka k něčemu, co ho volá zvenčí, co má smysl, perspektivu, hodnotu. Za nynější historické přestavby naší společnosti potřebujeme dynamické osobnosti horoucích srdcí, chladných hlav a čistých rukou, které svými myšlenkami, chováním a činy, svým charakterem a temperamentem sjednocují a strhávají lidi k mimořádné aktivitě, k osobnímu nasazení a k profesionalitě ve všech oblastech života. Jaroslav Kozlík VZLET č. 5 / 2008 VZLET - VĚSTNÍK SOKOLSKÉ ŽUPY JANA PODLIPNÉHO Československo, země neznámá? Otakar Mach Sestry a bratři, připomínáme si letos, že před 90. lety vznikla Československá republika. Co o ní vlastně víme? Víme něco o událostech vedoucích k jejímu vzniku a o osobnostech, které se o její vznik zasloužily? Mladá generace asi neví nic, protože za minulého režimu se o první republice mluvit nesmělo a nyní záleží na učitelích, jaký program si zvolí. Někdy mi připadá, že mluvit o Československu je tabu, že její přední osobnosti podle tvrzení některých novinářů byli neschopní politici, mající na svědomí mnoho zlých činů. a svobodnou, vznikl soubor otázek, který následuje za touto předmluvou. Na připomenutí Československé republiky, která přes všechny nedostatky byla zemí demokratickou Správné odpovědi budou uveřejněny v příštím čísle Vzletu Můžete se zúčastnit soutěže o nejlepší správné odpovědi. Sokolská župa Jana Podlipného odmění správné řešitele jak z dospělých tak i z mládeže. Odpovědi zasílejte na adesu: Sokolská župa Jana Podlipného, Sportovní 1, Praha 10 - Vršovice, 101 00, případně na e-mailovou adresu : [email protected]. Uzávěrka soutěže je 5. prosince 2008. Otázky ze znalostí o naší republice pro všechny generace 1. Tomáš Garigue Masaryk byl profesorem: a. historie b. filozofie c. matematiky 2. Které nádraží v Praze bylo pojmenováno Wilsonovo? a. Smíchovské b. Masarykovo c. Hlavní 3. Milan Rastislav Štefánik byl: a. astronom b. letecký inženýr c. spisovatel 4. Edvard Beneš se narodil: a. v Kožlanech b. v Hodoníně c. v Praze 5. Hlavním městem Slovenska po vzniku ČSR 28. října 1918 byla: a. Bratislava b. Skalica c. Banská Bystrica 6. Která města na Slovensku před rokem 1918 byla středisky národního uvědomění? a. Bratislava, Košice b. Prešpurk, Zvolen c. Ružomberok, Turčanský Sv. Martin 7. Vystoupil Milan Rastislav Štefánik na Mont Blanc? a. ano, několikrát b. jednou s horským vůdcem c. nikdy 8. Dr. Edvard Beneš jako student hrál: a. kopanou b. kuželky c. tenis 9. Který z našich prezidentů říkal, že sokoluje? a. Tomáš G. Masaryk b. Edvard Beneš c. Antonín Zápotocký 10. Které země tvořily Československou republiku a kolik jich bylo ? a. 2 b. 5 c. 3 VZLET č. 5 / 2008 11. Vyjmenujte tyto země: 11a. Znáte přední města, kulturně historické památky a přírodní zajímavosti těchto zemí? 12. Rota Nazdar československých legií bojovala u: a. Arrasu b. Zborova c. Bachmače 13. Protirakouská odbojová organizace vzniklá v Praze r. 1914, se jmenovala: a. Omladina b. Maffie c. Jindra 14. Význačnými členy této organizace byli: a. Kramář, Rašín, Scheiner b. Hanka, Nejedlý, Sabina c. Grégr, Barák, Vrchlický 15. Mezi první zákony, vyhlášené československým parlamentem, patřil zákon o: a. referendu b. znárodnění bank a průmyslu c. zdravotnické reformě 16. Uměli byste vyjmenovat národnosti, které žily v Československu? 17. Na které veřejné listině byly uvedeny nápisy v jazycích těchto menšin? a. poštovní známky b. školní vysvědčení c. bankovky 18. Jak se oslovovali naši legionáři? a. pane b. bratře c. příteli 19. V kterém městě se narodil prezident Tomáš Garrigue Masaryk? a. Hodonín b. Břeclav c. Brno 20. Woodrof Wilson byl prezidentem: a. Anglie b. Francie c. USA 6 VZLET - VĚSTNÍK SOKOLSKÉ ŽUPY JANA PODLIPNÉHO 21. Milan Rastislav Štefánik se narodil v: a. Košariskách b. Bratislavě c. Brezně 22. Co se stalo 2. července 1917? a. bitva u Arrasu b. bitva u Bachmače c. bitva u Zborova 23. Kdo to byl JUDr. Josef Scheiner: a. starosta Prahy b. starosta České obce sokolské c. novinář a vydavatel Národní politiky 24. Kdo byl Jan Čapek? a. sokolský cvičitel b. organizátor čs. legií v Itálii c. autor Hovorů s TGM 25. Kde byla v září 1914 Česká družina založena ? a. ve Francii v Paříži b. v Rusku v Kyjevě c. v Itálii v Miláně 26. Česká družina vykonávala: a. průzkum na frontě b. kulturní a osvětovou činnost mezi vojáky c. pečovala o děti vojáků 27. Bojiště Doss Alto bylo na italské frontě u: a. Benátek b. na Piavě c. u Lago di Garda 28. Ve Francii bojovali českoslovenští legionáři u: a. Darney b. Verdunu c. Vouzieres, Terrone 29. Milan Rastislav Štefánik se účastnil bojů jako: a. letec b. kavalerista c. tankista 30. Kdo je autorem citátu „Za práci pro vlast se neplatí“ ? a. Alois Rašín b. Karel Kramář c. Antonín Švehla 31. Kde a kdy bojovaly sokolské pluky Stráže svobody? a. na Slovensku v roce 1919 b. na sibiřské magistrále v roce 1919 c. na italské frontě v roce 1919 32. Proti komu bojovaly sokolské pluky Stráže svobody? a. proti admirálu Kolčakovi b. proti wehrmachtu c. proti maďarským bolševikům 33. 28. října 1918 byla v Praze prohlášena ČSR, přesto naši legionáři na jednom bojišti bojovali ještě 30.10.1918. Bylo to: a. Terrone, Vouzieres b. incident v Čeljabinsku c. Verdun 34. Během dlouhého pobytu na sibiřské magistrále legionáři stále nebojovali. Ve volném čase: a. hráli divadlo b. cvičili v Sokole a pořádali veřejná cvičení (slety) c. vydávali noviny 35. Na kterou stranu se otáčíme při povelu Čelem vzad? a. vpravo b. vlevo c. libovolně 7 36. Mezi sokolská hesla patří: a. Ranní ptáče dál doskáče b. Tužme se! c. Národ sobě! 37. Mezi sokolské písně patří: a. Škoda lásky b. 4.července c. Spěme dál! 38. Vojenské názvosloví pořadových cvičení československé armády bylo vytvořeno: a. z německého názvosloví b. z ruského názvosloví c. Dr.M.Tyršem Otakar Mach VZLET č. 5 / 2008 VZLET - VĚSTNÍK SOKOLSKÉ ŽUPY JANA PODLIPNÉHO Z našich jednot Běh strmý do Zámeckého vrchu Jako každý rok i letos se ve čtvrtek 18. září uskutečnil již 8. ročník závodu „Běh Strmý do Zámeckého vrchu“, pořádaný Sokolem Praha-Libeň za podpory MČ Praha 8. Závodu se i přes chladné počasí zúčastnilo rekordních 180 závodníků ve 12-ti kategoriích, od nejmladších dětí až po seniory. Závodníci zdolávali trasu dlouhou 199 m s převýšením 29 m. Letos nejrychlejší ze všech, F. Juhász zvládl trať v čase 39,0 s a zaostal tak o 1,5 s za dva roky starým absolutním rekordem trati, který drží R. Čepek. Kromě samotného závodu čekal na účastníky také bohatý doprovodný program, protože akce byla zařazena do projektu „Sokolení“, jehož cílem je propagace sokolské činnosti v celé Praze. Účast- níci mohli vyzkoušet svoji kondici pomocí normovaných fittestů, připravených Českou obcí sokolskou. Soubor Sokola Praha - Libeň „VHLAVĚDRÁT“ vystoupil s loutkovým představením O kašpárkovi a drakovi a pro zájemce byly připraveny doprovodné hry. V 19:00 byl závod zakončen vyhlášením výsledků a předáním diplomů. Ti, kdo se vyhlášení nemohli zúčastnit si mohou diplomy vyzvednout v sokolovně v kanceláři Sokola Praha-Libeň. Na internetových stránkách www.sokol-liben.cz je též vyvěšena úplná výsledková listina. Letošní ročník je tedy za námi, ale již nyní Vás srdečně zveme na 9. ročník, který se uskuteční opět koncem září 2009. Jan Přech, koordinátor závodu SOKOLENÍ V T. J. SOKOL LIBUŠ – DĚTI CVIČILY, RODIČE ZA NIMI BĚHALI Libušská sokolovna ožila ve středu 17. září 2008 o pár hodin dříve než obvykle. Sokolové pozvali malé i velké na sportovně-zábavnou akci „Sokolení“, jejímž cílem bylo nabídnout široké veřejnosti sportovní aktivity vhodné pro všechny generace a seznámit zájemce s činností Sokola. Na letošním již 2. ročníku tak bylo připraveno celkem 14 stanovišť umístěných, s ohledem na chladné počasí, nejen ve venkovních prostorách areálu libušské sokolovny, ale i uvnitř budovy. Každý účastník obdržel při vstupu kartičku pro záznamy jeho výkonů, z nichž některé mohl následně porovnat v připravených tabulkách a získat tak srovnání se svými vrstevníky. První skupinu testů (pohybové a silové) nalezl již v upravené šatně – např. opakované lehy-sedy, hluboký překlon v sedu apod. Asi nejvíce zaujal test rychlosti reakce – zachycení padající tyče. Ve velkém sále sokolovny čekalo cvičení na hrazdě, kruzích, žebřinách, kladině, malé i velké trampolíně, šplh na tyči i na laně, akrobacie na žíněnkách, švédská bedna i hrátky pro nejmenší (překážková dráha, chůdy, skákací míče, hod na cíl). Zadní šatna byla využita pro ping-pong a další různé aktivity s pálkou a míčkem. Na venkovním cvičišti se pak skákalo do dálky, VZLET č. 5 / 2008 podbíhalo pod dlouhým švihadlem, házelo míčem, kopalo do branky, běhal člunkový běh (mezi metami) i slalom s fotbalovým i florbalovým míčem. Bylo možné zaházet si s ringo kroužkem a zahrát si i některé netradiční hry, např. pétanque (boča), twister či hula-hop. Děti se zápalem plnily úkoly na jednotlivých stanovištích a doprovázející dospělí jim sotva stačili. Projít všechna stanoviště trvalo cca 90 minut, ale někteří setrvali na akci celé tři hodiny. Po vyhodnocení výsledků (přidělovaly se známky) získali účastníci diplomy, malou sladkost, drobné věcné odměny a informační tiskoviny o Sokole. Všichni odcházeli nadšeni a spokojeni a už v průběhu soutěže se někteří účastníci vyjádřili, že budou chodit do cvičení. Jen škoda, že více dospělých nenašlo odvahu soutěžit, protože kartičku na testování si vzali jen dva dospělí.. Nicméně většina doprovodů dětí si zkusila alespoň některé z disciplín, takže lze říci, že se celkem zúčastnilo přes 50 osob (z toho 33 dětí). „Sokolení“ se ukázalo jako vhodný způsob seznámení veřejnosti s činností T. J. Sokol Libuš. Jana Vlková a Eva Stodolová, cvičitelky předškolních dětí 8 VZLET - VĚSTNÍK SOKOLSKÉ ŽUPY JANA PODLIPNÉHO Rovnovážná cvičení - prevence plochonoží a vadného držení těla Pokračování z minulého čísla VZLETU. Pramen viz tamtéž. Rovnovážné cvičení je zaměřeno na nácvik stability trupu, trénink rovnováhy, aktivaci svalů plosky nohy atd. Toto cvičení vede k posílení hlubokých krátkých svalů páteře a tedy ke správnému držení těla. Patří k němu stoj na špičkách nebo na jedné noze, na pružných pěnových podložkách, chůze po nerovném terénu, oblázcích, kládách, provaze, kladině atd. Důležité je cvičit naboso. X. cvik Stoj na jedné noze, druhá končetina pokrčena, koleno vytočené zevně a chodidlo opřené ve výšce kolena stojné nohy. Paže vzpažíme a spojíme nad hlavou. Díváme se vpřed. Vydržíme 5 až 10 vteřin. výchozí poloha provedení XIII. cvik Stojíme na přední hraně stoličky, chodidla na šířku pánve, ohnutím prstů dolů se snažíme uchopit pevně okraj. Stojíme vzpřímeně, neprohýbáme se v bedrech, díváme se vpřed. Po několika vteřinách chodidla uvolníme a cvik 5 až 8krát opakujeme. Chyby: zvedání ramen, vtáčení kolen dovnitř, ochablé držení trupu. !!! Nepropínejte koleno stojné nohy. Chyby: zvedání ramen. obr.2 XI. cvik Klekneme si a opřeme dlaně o zem ve vzdálenosti větší, než je šířka ramen. Kolena jsou od sebe vzdálena více než je šířka pánve, špičky k sobě. Hlavu máme v prodloužení páteře, díváme se na podložku, bříško lehce zpevněné. Nyní zvedneme pravou paži a levou nohu a protáhneme do dálky. Vydržíme asi 7 vteřin a pak vyměníme končetiny. Pokud je tato poloha pro dítě stabilní, můžeme provádět lehké postrky na všechny části těla. výchozí poloha obr.1 !!! Nepřitahujte ramena k uším. Držte osu těla. Chyby: změna výchozí polohy trupu, přetáčení pánve, zvedání končetin příliš vysoko. výchozí poloha provedení XIV. cvik Chůze po tyči vpřed, vzad a stranou při správném držení těla. výchozí poloha provedení XII. cvik Chyby: ochablé držení trupu, prohnutí v bedrech, předsunutí hlavy. Postavíme se na jednu nohu, chodidlo druhé nohy položíme na míč, lehce zatlačíme. Koleno pokrčené nohy vytočíme lehce zevně. Nyní koulíme míč dopředu, k sobě, vpravo, vlevo a po kruhu. Obě nohy vystřídáme. Při cvičení sledujeme zvýšenou aktivitu svalů plosky stojné nohy. V průběhu cvičení se snažíme udržet vzpřímené držení těla. !!! Cvičte vždy naboso, ke cvičení použijte menší míč. Chyby: nestabilní stoj, zvedání ramen, prohnutí v bedrech, vtáčení kolen dovnitř. 9 výchozí poloha provedení provedení Pokračování příště VZLET č. 5 / 2008 VZLET - VĚSTNÍK SOKOLSKÉ ŽUPY JANA PODLIPNÉHO 1. - 2.11. Sraz župních vedoucích RD a PD Praha, TD 8.11. Sraz župních náčelníků a náčelnic ČOS Praha, TD 9.11. Seminář Zdravotní TV Praha, TD 22. - 23.11. Sraz župních vedoucích AE Praha, TD 23.11. Seminář pro cvičitele AE Praha, TD 29. - 30.11. Sraz župních vedoucích Zdravotní TV Praha, TD 6.12. Oblastní přebor MTG (Malý TeamGym) západ Praha 7.12. Oblastní přebor TGJ (TeamGym Junior) západ Praha Výsledková listina přeboru ČOS v sokolské všestrannosti datum: 14. 6. - 15. 6. 2008 místo: Praha - Tyršův dům, ZŠ Barrandov (Atletika) kategorie: Žákyně III (1995 - 1996), Žákyně IV (1993 - 1994), Dorostenky (1990 - 1992), Ženy (1989 a starší), Žáci III (1995 - 1996), Žáci IV (1993 - 1994), Dorostenci (1990 - 1992), Muži (1989 a starší) VZLET č. 5 / 2008 10 NA POMOC CVIČITELŮM VZLET - VĚSTNÍK SOKOLSKÉ ŽUPY JANA PODLIPNÉHO Účast naší župy při oslavách 90. výročí vzniku Československé republiky Oslav 90. výročí vzniku Československé republiky se ve velmi hojném počtu účastnili členové jednot naší župy a to ne jenom jako diváci. Akce, pořádané k 90. výročí vzniku republiky Českou obcí sokolskou, byly zahájeny již v sobotu 11. října Vějířem sokolských písní, kulturním programem, v němž v Michnově paláci vystoupily sokolské soubory - folklorní, divadelní, loutkářský a pěvecký. Aktivně přispěly pěvecký sbor Gaudium Praha (Sokol Královské Vinohrady) a Folklorní soubor „Vycpálkovci“ (Sokol Dolní Chabry). Vyvrcholením oslav 90. výročí vzniku ČR byly akce v pátek 17. října a v sobotu 18. října 2008. V pátek 17. 10. byla vernisáží otevřena výstava „Sokol - člověk“, po které se uskutečnilo společenské setkání ve všech prostorách Michnova Paláce. Českou a slovenskou hymnou zahájil vernisáž opět sbor Gaudium Praha. Vernisáže se účastnili význačné osobnosti českého politického i kulturního života, m.j. předseda poslanecké sněmovny a velký počet zahraničních sokolů. Součástí výstavy byl i americký dokumentární film Nahodilá armáda o Čs. legiích. Vystoupení muziky souboru „Vycpálkovci“ V sobotu 18. 10. se v sídle Senátu Parlamentu ČR ve Valdštejnském paláci konala Konference „Podíl Sokola na obnovení české státnosti“. Konferenci zahájil předseda Senátu PČR MUDr. Přemysl Sobotka. Referáty zde přednesli: Prof. PhDr. Marek Waic, Prof. PhDr. Jan Kuklík, Prof. PhDr. Věra Olivová, PhDr. Marie Neudorflová, Doc. Eva Broklová, DrSc.a také PhDr. Jan Boris Uhlíř, starosta Sokola Kr. Vinohrady. Slovo závěrem měl bratr PhDr. Karel Šplíchal (Sokol Vysočany). V sobotu odpoledne - od 14.00 do cca 16.00 se v Michnově paláci konalo vystoupení muzik sokolských folklorních souborů, nazvané Kytice sokolských souborů, ve kterém vystoupil také folklorní soubor „Dolina“ Sokola Vršovice. V sobotu večer se v nové sportovní hale Sparty v Praze 9 odehrál Sportovní a tělovýchovný program „Takoví jsme dnes“. V bohatém programu vystoupení nejlepších sokolských sportovních oddílů a jednotlivců s ukázkami pódiových a hromadných skladeb jsme mohli vidět i cvičence a sportovce naší župy, zejména ze Sokola Vršovice. Závěr pořadu patřil opět sboru Gaudium Praha, který také zde zazpíval Českou státní hymnu. Přemysl Sobotka zahajuje konferemci Gaudium Praha zpívá hymnu na závěr programu „Takoví jsme dnes“ 11 VZLET č. 5 / 2008 VZLET - VĚSTNÍK SOKOLSKÉ ŽUPY JANA PODLIPNÉHO ZRCADLO éUPY Krátce ze zářijového předsednictva župy, konaného dne 8. 9. 2008 Schůzi zahájil br. starosta Novotný. Br. Sixta provedl kontrolu úkolů z minulé schůze Předsednictvo blahopřálo jednateli br. Sixtovi k jeho šedesátinám Br. Šilhán informoval předsednictvo o žádosti Sokola Vršovice o uvolnění místností, které má župa pronajaty jako sekretariát. Jsou nabízeny jiné prostory, trochu skromnější, ale dle br. tajemníka vyhovující. Předsednictvo proto s touto výměnou souhlasí. Ses. Čakrtová seznámila předsednictvo s návrhy na župní vyznamenání. Br. Novotný navrhl udělit župní vyznamenání zastupitelstvu Prahy 2, pod jehož působnost patří Sokol Královské Vinohrady. OÚ Prahy 2 často přispívá na činnost jednoty, zvláště jeho plaveckého bazénu, jehož údržba je finančně značně náročná. Předsednictvo pro toto vyznamenání navrhuje zlatou župní medaili. Br. starosta Novotný navrhl, aby ze župní finanční rezervy byla jednotám zapůjčena na údržbu a provoz TVZ částka, která jim patří podle smlouvy, ale kterou zatím nemohou dostat, protože na župu ještě celá nepřišla. Finanční pomoc bude poskytnuta do doby, než bude prostřednictvím ČOS župě zaslána celá, aby mohla být včas vyúčtována. Předsednictvo návrh odsouhlasilo. Jednotám byla standardní cestou (většinou e-mailem) dána informace o semináři, který pořádá HMP k žádostem o granty. Zprávy činovníků: Náčelnictvo – ses. Fischerová: - Členové předsednictva obdrželi program semináře, který župa pořádá pro náčelníky a vybrané cvičitele na Křivoklátě ve dnech 26.-27. září. Ses. Fischerová apeluje k dalším přihláškám k účasti. - Je připraveno školení cvičitelů II. tř. a pomahatelů a to ve dnech 3. – 5. 10. a 7. – 9. 11. t.r. - 9. 11. se uskuteční župní cvičitelský sraz v Sokole Libeň. - T. J. Sokol Karlín pořádá dne 4. 10. Běh karlínským sadem a to pro všechny kategorie a zve k účasti i členy dalších jednot župy. Vzdělavatelka – ses. Viktorinová - informovala o akcích, kterých se župa ve větším počtu účastnila a to zejména: 2. 9. při vzpomínce na prezidenta Dr. Edvarda Beneše před jeho pomníkem u Černínského paláce. Vzpomínka se konala u příležitosti 60 let od jeho úmrtí. Ke stejné příležitosti ČOS uspořádalo zájezd dne 3. 9. do Sezimově Ústí, kterého se úšastnilo také několik členů župy. - dne 19. 10. se uskuteční sokolské setkání v Lánech, pořádané naším náčelnictvem. Na tuto akci bude vypraven autobus a předsednictvo proto schválilo příspěvek ve výši 5000,- Kč. Stavební komise - br. Viktorin informoval o stále nedořešeném stavu stavební dokumentace tělocvičných jednot. Br. Viktorin projedná se ses. Moučkovou možnost nových pasportizací tam, kde došlo ke zhodnocení majetku jednoty. - Sokol Kbely svoji stavební dokumentaci přizpůsobí současnému stavu do 31. 10. t.r. Různé: TJ. Sokol Hostivař zve na slavnostní křest nových oken, který se uskuteční dne 18. 9. v 19 hod. Krátce z říjnového předsednictva župy, konaného dne 13. 10. 2008 Schůzi zahájil br. starosta Novotný. Br. Sixta provedl kontrolu úkolů z minulé schůze. Otázku zřízení havarijního fondu předložil hospodář br. Müller na základě již dříve vypracovaného návrhu. Bylo doporučeno poskytnout prostředky nejvýše do 200 tis. Kč jako bezúročnou půjčku. Konečné znění musí schválit listopadový výbor. Ekonomická komise připraví pro výbor návrh na rozdělení dotací na TVZ pro příští rok (zda ponechat současné rozdělení VZLET č. 5 / 2008 v poměru 70% dle majetku a 30% dle členstva, nebo tento poměr změnit – hospodář navrhuje 50% : 50%) Ses. Čakrtová připraví na listopadový výbor návrhy na vyznamenání Byla projednána otázka rozesílání pošty (dle požadavku náčelnictva, aby se pošta, určená náčelníkům jednot, zasílala též na adresu jednot). Předsednictvo doporučuje, aby se tak stalo dle obsahu pošty, rozhodovat bude župní kancelář. Na lednové schůzi předsednictva bude vyhodnoceno. Zprávy činovníků: Náčelnictvo – ses. Fischerová: - zhodnotila seminář cvičitelů, konaný na Křivoklátě. Účastníky hodnocen velmi příznivě. Předsednictvo vyslovuje poděkování všem organizátorům a přednášejícím, zvláště pak br. Chlumskému (Sokol Liben). - 9. 11. se uskuteční župní cvičitelský sraz v T. J. Sokol Libeň. - 7. 11. se uskuteční plavecká štafeta O pohár starostů pražského třížupí. Uzávěrka přihlášek je 31. 10. Župa dodá 4 pořadatele. - Účast na Gala večeru u příležitosti 90. výročí ČSR. Účinkující cvičenci si musí zakoupit trička v hodnotě 280 Kč. Odsouhlasen příspěvek 200,- Kč pro cvičence, zbytek platí cvičenec. - 19. 10. se koná župní výlet do Lán (organizuje S. Hloubětín, náčelnice ses. Břízová). Bylo schváleno uvolnění 5 tis. Kč jako příspěvek na dopravu. - Běh strmý, který pořádá Sokol Libeň bude jako akce župní – župa přispěje částkou 1000 Kč. - Náčelnictvo navrhlo za celoroční práci věnovat diplom a malý dárek jako odměnu cvičitelům do výše 1000,- Kč. Předsednictvo schválilo. Vzdělavatelka – ses. Viktorinová - informovala o návštěvě výstavy Československé legie v Rusku (1914-1920). Zakoupila almanach z výstavy pro župní knihovnu - informovala o kulturních vystoupeních v Michnově paláci, nazvaných Vějíř sokolské kultury (11. 10.) a Kytice sokolské kultury (18. 10.) za účasti folklorního souboru Vycpálkovci,pěveckého sboru Gaudium a muziky Dolina, - 27. 10. budou v Heroldových sadech ve Vršovicích pokládány květiny k pomníku padlých z 1. svět. války, - 29.10. se uskuteční Podzimní setkání, pořádané VG Vršovice, - Br. Mach připravil soutěž ve formě otázek ze sokolskou tematikou. Soutěž bude uveřejněna v časopisech Sokolský vzdělavateli a Vzlet. Různé: Ses. Bártová informovala: - Dotace na TVZ z MŠMT i z MF jednoty obdržely v plné výši – rozdíl mezi zálohou a celkovou cílovou částkou uhrazen z prostředků župy formou půjčky. - Dotaci na sokolskou všestrannost z MŠMT jednoty obdržely v plné výši. - Z příspěvku na sokolskou všestrannost z ČOS obdržely jednoty polovinu. - Dotace na granty pro odbor sportů budou tento týden odeslány jednotám. Je nutné, aby vyúčtování na TVZ bylo provedeno nejpozději do začátku prosince. Br. Šilhán : - na základě jednoho příspěvku a několika starších připomínek ke stanovám svolá komisi, která tyto připomínky zpracuje a předloží předsednictvu v prosinci 2008, - požádal starostu S. Vršovice br. Pilouse o možné urychlení přípravy místnosti budoucího sekretariátu župy, - požádal o schválení zakoupení jedné další tiskárny pro případ poruchy jediné plně funkční stávající tiskárny. Předsednictvo schválilo s max. hranicí 5000,- Kč. Hospodář zajistí odpis staré tiskárny. 12