číslo 2014-3 - Otevřený Rozšalovávací List

Transkript

číslo 2014-3 - Otevřený Rozšalovávací List
O R
tevřený
ozšalovávací
L
ist
kognitivně disonantní občasník, informační destilátor,
splaskávač simulákrů, rozpouštěč falešných egregorů,
narušovač zpráchnivnělých paradigmat,
kompenzátor hypotékového novinářství,
flokulant mediálního žaboklamu
číslo 2014-3
Motto:
Tato kultura, tato civilizace končí, to gró, na kterém byla vystavěná, přestává mít
platnost. My jsme židovsko-křesťanskou civilizací a křesťanství v tomto
civilizovaném světě strašlivě ztrácí. Ono momentálně získává ve třetím světě, na
mnoha kontinentech, ale tady ztrácí. A já si myslím, že tak je to i s uměním, tak je to
s našimi ideály. Až se ten svět začne ještě více přesouvat, bude to určitě historicky
velmi významná a velmi zajímavá epocha. I.Ženatý
http://orl.bloger.cz
[email protected]
Obsah čísla
Ivan Ženatý: Masa žádá dokonalost.................................................................................................................. 3
„Šamani“ a ultraortodoxní křesťané.................................................................................................................. 5
O co jde na Ukrajině, mimo jiné......................................................................................................................... 7
Rusko jako zlaté vejce....................................................................................................................................... 8
Barevné revoluce.............................................................................................................................................. 9
Nová americko-ruská studená válka............................................................................................................... 10
Koho chce Google?......................................................................................................................................... 11
Dokáží Češi pohlédnout na velmocenskou politiku bez ideologického filtru?..................................................12
Západ musí být Ruskem poražen. Je to jeho poslední šance…........................................................................13
Childhood’s End: The Agony of Our Collective Puberty..................................................................................14
Démoni a lidská prokletí kolem nás................................................................................................................ 17
Desatero zásad temných duchů...................................................................................................................... 22
Sisyfové jako pro produkty školství Zdeňka Nejedlého...................................................................................24
Moderní teologie již nevěří v anděly a ďábly?.................................................................................................25
Technika jako paví vějíř................................................................................................................................... 28
Ilona Švihlíková: Elitám vyhovují neznalí a netrpěliví lidé................................................................................29
Nekonečné vědomí a vědomí nekonečna......................................................................................................... 34
Docentka Švihlíková před lidmi: Jsme kolonie, věříme blbé propagandě, hrozí válka......................................36
Státní dluhy v roce 2013 ukazují rozpad systému..........................................................................................38
Rockefellerové: Svět patří nám....................................................................................................................... 39
John D. Všehoschopný...........................................................................................................................................................................39
Šikovné nadace.......................................................................................................................................................................................40
Svět dluhů..............................................................................................................................................................................................41
Díky, média.............................................................................................................................................................................................42
O akustice v kostelech.................................................................................................................................... 43
Splašená mystika............................................................................................................................................ 43
Nepředvídatelná minulost člověka, národů, lidstva.........................................................................................44
Jirkovou optikou - Jsem mladý a unavený, jsem Husákovo dítě, mám z toho stres!........................................49
Videonadílka................................................................................................................................................... 52
Terapie tichem a tmou - Jaroslav Dušek a Roman Mlejnek...................................................................................................................52
Peter Stanek - Globálna kríza a zmeny svetovej ekonomiky..................................................................................................................52
Mapa míst svatých a klatých..................................................................................................................................................................52
Posezení s Janem Burianem - Václav Cílek (1999)................................................................................................................................52
Největší podvod v dějinách lidstva.........................................................................................................................................................52
Kometa ISON a spiritualita člověka - Ruda Špaček................................................................................................................................52
Česká filharmonie je také člověk - režie: Igor Chaun..............................................................................................................................52
G.F.Telemann koncert G.dur, Jitka Hosprová a Collegium Českých Filharmoniků.................................................................................52
Anna Netrebko and Elina Garanca sing "Barcarolle"..............................................................................................................................52
Český národní symfonicky orchestr - Robert Schumann. solo hraji Radek Baborák,Jan Vobořil, Jan Musil, Jan Vítek..........................52
Dr. Emil Páleš: Beseda o Anjeloch, Slovanoch a Živote okolo nás.........................................................................................................52
Emil Páleš: Angelológia dejín po dvadsiatich rokoch..............................................................................................................................52
Enigma 2012.........................................................................................................................................................................................52
Poselství z Garabandalu - zjevení Panny Marie a archanděla Michaela.................................................................................................52
Smrt jako transformace..........................................................................................................................................................................52
Fraktály - hon na skrytou dimenzi..........................................................................................................................................................52
ORL číslo 2014-3
Ivan Ženatý: Masa žádá
dokonalost
Zastihli jsme ho pod Řípem mezi jeho
koncerty v Paříži, Praze a Bruselu. ZEN
se bavil s naším nejuznávanějším
houslovým virtuosem Ivanem Ženatým o
končící
evropské
kultuře
a
devalvovaném ženství.
Zarostlý muž blaženě patří zrakem z
Řípu do kraje. „Tož Čechové, vězte, že
tam dole jednou bude žít skvělý houslista,“ praví a poté se rozhlédne v
nadšeném očekávání. Leč na tvářích
jeho společníků zračí se jen nechápavý
údiv. Trochu rozmrzele a s povzdechem
proto dodá: „Nu dobrá. Mléko a strdí tu
zemi oplývá. Tak utíkejte. Šup, šup…“
Sedím v kuchyni, za oknem vykukuje Říp
a maestro právě dodělává fantasticky
vonící bramboračku.
Mluvila jsem s vynikajícím choreografem Borisem Eifmanem a ten si
stěžoval, že spousta lidí choreografii i
balet studuje, ale výsledek chybí. Jak
je tomu v houslovém světě?
Velký důraz je kladen na dokonalost.
Takový jako nikdy předtím. Prohlubující
se globalizace a stále menší individualismus. Jako by se osobitost spíše trestala,
než byla lidmi vyhledávána. A to znamená konec romantismu, konec 19.
století nebo jeho ducha.
Vaše pomalá řeč, váš klasický
repertoár, který hrajete, je pro mou
brontosauří duši balzámem. Myslíte
si však, že nová generace bude chtít
žít s klasikou?
O tohle já nemám zásadní obavy.
Vždy existovala, a věřím, že bude existovat, nějaká minoritní skupina, která
bude mít zájem jít do hloubky, zájem
hledat opravdové kvality. Pro mě je
větší problém v tom, že já, člověk a muzikant 21. století, jsem žádán z 95 % o
hudbu 19. nebo 18. století. A pokud hraji
klasiky 20. století, už to způsobuje u posluchačů tření. Trochu nadneseně by se
dalo mluvit o konci hudby, protože současná hudba ztratila s publikem
kontakt, nepůsobí na ně.
A vy sám jako umělec byste chtěl
hrát hudbu současníků?
Já ji hraju, ale vždycky je tam riziko,
že se setkám slušně řečeno s malým pochopením. Mě ta hudba oslovuje, ale nevidím směr, kudy se vyvíjí nebo kudy by
se měla vyvíjet. Vnímám určité profesionální, erudované skladatele, kteří
nicméně pořád vycházejí z toho, co už
bylo, anebo si vymýšlejí, s prominutím,
hlouposti.
Vidíte světlo na konci tunelu?
Ne. Já si myslím, že tato kultura, tato
civilizace končí, že to gró, na kterém
byla vystavěná, přestává mít platnost.
My jsme židovsko-křesťanskou civilizací
a křesťanství v tomto civilizovaném světě strašlivě ztrácí. Ono momentálně získává ve třetím světě, na mnoha
kontinentech, ale tady ztrácí. A já si
myslím, že tak je to i s uměním, tak je to
s našimi ideály. Až se ten svět začne
ještě více přesouvat, bude to určitě historicky velmi významná a velmi zajímavá epocha.
Teď mluvíte o Evropě?
O Evropě a Severní Americe. O této
kultuře.
A co myslíte, že po ní přijde?
No, velmi mne upoutali dva hlavní
představitelé našeho Clevelandského institutu tím, že jeli na velmi dlouhou návštěvu Číny, aby navázali masivní
kontakty s touto zemí. Já teď mám naprosto skvělou třídu mladých lidí a kvalitativní vrchol tvoří pět Číňanů. Oni
jsou amerikanizovaní, používají jako své
první jméno variantu evropského jména,
ale jsou to Číňané.
http://orl.bloger.cz
Technicky jsou skvělí, ale někdy,
zdá se mi, jako by tam chybělo chápání „evropské duše“…
Někde bych tady našel knihu od
slavného českého psychiatra, pana doktora Vondráčka, a ta kniha začíná větou:
„Duše neexistuje.“ Samozřejmě z úhlu
pohledu psychiatra. (směje se) Mám pocit v současném světě, že to, co vy nazýváte duší, to, co můžeme nazývat
čímsi individuálním, osobnostním, že to
se jaksi žádá stále méně a méně. Masa
žádá dokonalost, atrakci. Žádá virtuozitu, žonglování. V tomto světě žijeme a
on se podle mého vnímání tímto směrem vyvíjí. Vy si přece koupíte auto, protože je dokonalé, a nejenom proto, že je
krásné.
Já ne…
Vy si radši koupíte to krásné? (směje
se) Ono se to taky dost těžko nějak
prokazuje. My se pohybujeme v té naší
debatě na tenkém ledě. To se nedá
změřit, zvážit, dokázat. Já poznávám
stále více lidí, pro které to absolutně
nemá hodnotu. Stejně jako se stále více
mladých lidí ptá: „Jak je to dobře? Jak
to má být?“ A já vždycky říkám: „Taková
odpověď neexistuje, ode mne tedy. Nehrajte mě, hrajte sebe.“ A ve chvíli, kdy
začneme takto mluvit, cítím nicméně, že
ten člověk je najednou můj. Že mi rozumí.
V jednom svém rozhovoru jste
zmínil, že jste použil vůči svému ruskému studentovi slovo „davaj“ (pusť
se do toho), a tím vámi požadované
vyjádřil naprosto přesně. Co by zapůsobilo na hudebníka z Čech? Je nějaké české „davaj“?
strana 3
ORL číslo 2014-3
Za mých studentských časů nám naši
učitelé říkali „dělej muziku!“, to znamenalo „šlápni na plyn“, což je výraz,
kterému se Němci smějí. Protože Němec, ten musí dostat návod, jak to má
udělat, čím má pohnout, co má zapnout.
Kdysi jsem strašně chtěl studovat u
jednoho z nejlepších pedagogů, s kterými jsem se kdy setkal, jmenoval se Igor
Semjonovič Bezrodnyj. Byl jsem rozhodnutý jet na pět let do Moskvy, což
byla trochu sebevražda. Ale on už měl
domluveno, že odejde do Finska, protože jeho žena byla Finka. Finsko bylo
blízko a šlo to. Nicméně jsme spolu pracovali a Igor Semjonovič byl dobrý psycholog. Nutil mě třeba měsíc hrát bez
sebemenšího tlaku. Já jsem byl nešťastný. V době, kdy jsem měl diplom z
Čajkovského soutěže a chtěl hrát ty největší koncerty, tak jsme tahali na
prázdných strunách a hráli hru na absolutní uvolněnost. „Představte si, Ivane
Bohumiloviči,“ tak mne nazýval, „že tady
sedí David Fjodorovič (Ojstrach), Jascha
Heifetz. Zahrajte.“ A to bylo dobře. To
byl ten boj s úzkostí versus narcistický
prvek – já vám ukážu. Ale to je u každého individuální. Každý se startuje
jinak. Já jsem měl několik studentů z
Ruska, kteří nespolupracovali až do
chvíle, než jsem řekl: „Tak co bude?“ A
začal řvát. Potom jsem si uvědomil, že
oni takto byli vychováni. Jeden pan
profesor měl třeba na dveřích dřevěnou
jmenovku. Sundal ji, třískal jí do stolu a
říkal: „Představ si, že taky nemusím třískat jenom do toho stolu!“ A studenti
pracovali. Problém je v tom, že na dobré
slovo potom neslyší.
Kdybyste měl možnost vybrat si
kteréhokoliv houslistu, ať už současníka, nebo z doby minulé, s kým
byste si chtěl zahrát?
Asi s Henrykem Szeryngem. To byl takový židovský houslista z Polska, který
se po různých životních peripetiích stal
mexickým státním občanem a kterého v
podstatě neustálý kontakt s „tím božským“ tak trochu spálil. Měl problémy s
alkoholem a drogami. Byl geniální. Lidsky pravděpodobně problematický, ale
pro mne je to jeden z největších vzorů
jako houslisty, jako umělce. To je ta
duše, pro kterou jít k olympskému vrcholu je největší hodnotou na světě, je
to víc než život, dotknout se… On by za
to položil život.
Ještě v 19. století byly housle v rukou ženy považovány za něco nepatřičného. Dnes to tak není, nicméně
mezi „přiznanými“ houslistek mnoho
není. Proč?
Upřesnil bych to. Na všechny školy
světa se dnes hlásí více dívek než chlapců. Já musím říci, že práce s mladými
ženami je daleko snadnější, jsou vnímavější, en gros. Ale z větší části ve
chvíli, kdy dojdou k tomu bodu, že by za
to měly dát život, tak se zarazí. A ten
chlapák, ten vyzdvihne větší kámen, vyskočí výš, dál… Možná že u nás emocionální ustrojení není tak rozkvetlé, ale
jsme celkově silnější. A mluvíte-li o 19.
století a jdete-li dál do historie, tak musíme mluvit o emancipaci. Tenkrát se
samozřejmě neslušelo být nějakou
cirkusačkou. Můžeme teď hodiny debatovat o tom, ne jestli je špatně, nebo
dobře celá emancipace. Ale jak to
vlastně je – jestli žena a ženství v tom
dnešním světě nedevalvuje.
Z mého pohledu se žena neměla
možnost projevit, žijeme stále ještě v
patriarchální společnosti.
http://orl.bloger.cz
Ta tendence z posledních let je
opravdu opačná. Ekonomické hledisko
hraje velkou roli, protože mnoho mladých mužů nebo chlapců si moc dobře
spočítá, co bude mít za 15 let tvrdé dřiny, tvrdého studia. Co mu může toto
studium nabídnout. A pokud to přepočítáváte na peníze, tak musíte zákonitě
přiznat, že půjdete-li na práva nebo nějaký technický směr, tak máte za daleko
menší úsilí daleko větší efekt. A ten
aspekt, že se dotkne čehosi nahoře,
ztrácí stále více na vážnosti.
To je dost ironické, že nakonec budeme mít hodně houslistek, protože
to chlapci vyhodnotí jako neperspektivní…
Taková je situace.
Jaký byl váš profesní cíl, když jste
začínal?
Já jsem neměl mety, které bych si
stanovoval, abych po jejich dosažení byl
uspokojený. Neměl jsem nic konkrétní-
ho. Prostě jsem chtěl hrát. Chtěl jsem žít
hudbu a tak to mám celý život. Hrál
jsem předloni v prosinci v Carnegie Hall
v New Yorku a řada novinářů a přátel se
mě ptala: „Tak jaký to bylo?“ Mně je trochu cizí tohle uvažování, protože já jsem
hrál totéž jako tady v Praze a jako předtím v Benátkách nad Jizerou. A všude
byli ti lidé, kteří byli upoutáni tím, co
dělám. Samozřejmě vám jako žurnalistce se lépe píše Carnegie Hall New York
než modlitebna církve českobratrské
Benátky nad Jizerou, ale z jiného úhlu
strana 4
ORL číslo 2014-3
pohledu je to, jak my říkáme v Lomnici,
lautr to samý.
Mě různá místa fascinují tím, že si
představím, kdo přede mnou po nich
šel.
A tím se liší Carnegie Hall od modlitebny církve českobratrské. Ale pozor,
tohle dosahování met neučiní člověka
základně šťastným. Protože i ten největší, nejúspěšnější si může říct, že ten,
co už zemřel, měl přece jenom něco
navíc, a pořád se trápit. Ale užít si
Benátky nad Jizerou, když jste před tím
hrála v New Yorku, to je moment, v kterém já jsem šťastný, protože není mým
cílem stát se božským, ale vychutnat si
tento život na tomto světě.
Je ještě něco ve vaší profesní kariéře, čeho byste chtěl dosáhnout?
Máme pravidelná sezení s mým
managementem a pořád děláme nové
plány. Ano, chtěl bych hrát s Newyorskou filharmonií. Daleko podstatnější
pro mě je však můj osobnostní vývoj,
protože vnímám, že hraju jinak, než
jsem hrál před 10 lety, a úplně jinak než
v tom roce 1982.
Jedna věc je, jak se člověk učí, když
začíná. Druhá, když je houslový virtuos. Jak rostete teď?
Tím, že si vezmu takhle malé místečko (prsty naznačuje 4 cm) a zabývám se
jím dvě hodiny. Poznávám to ze všech
stran a do hloubky. Tak mne vychovala
moje vzácná paní profesorka Grumlíková na konzervatoři, tady v Praze.
Říkala: „Pohraj si s tím detailem, až z něj
bude skvost.“ A tyto detaily pak spojuji.
To je určitý druh psychoanalýzy při mém
houslovém cvičení.
Jak se vám daří zvládnout profesuru a k tomu ještě tak intenzivní koncertování po celém světě?
Teď je to trochu obtížnější, protože k
tomu přibyly přelety. Na druhé straně se
nám docela daří rozvíjet koncertní
činnost v USA, takže to jde. V průměru
se věnuji svým studentům dva dny v
týdnu a považuji to za ideální kombinaci, protože oni se sice učí ode mě, ale já
se také neustále učím od nich. To, na co
se ptáte, není velký, zásadní problém. Je
to jen otázka dobré organizace.
Mluvil jste o tom, že houslový svět
není jedinou součástí vašeho života,
že pracujete i na jiných projektech…
kvapení jsem se dostal pod tlak hned
dvou protichůdných názorových
proudů.
Já jsem byl jako teenager, ale i později literárně činný. Dokonce mi tehdy, v
80. letech, vyšly v překladech některé
texty v Anglii. Měl jsem připravenu i
knížku k vydání. To se nějak nepovedlo
z politických důvodů. Odpovědná redaktorka v nakladatelství podepsala něco,
co neměla. Musela odejít a s ní i celý její
ediční plán. Potom jsem se tím dlouhou
dobu nezabýval a teď se k tomu zase
dostávám. Je to můj sen a jedna z mých
radostí.
Materialisté byli silně nervózní z
toho, že se prokáže, že nehmotné vlivy
jsou reálnou možností léčby. Ihned proto bez ověřování "věděli", že při používání "magnetizace", mentální energie,
léčivých obrazů a reiki jde o podvod
nebo léčbu jen placebem. A že všichni
tito "klamy se zabývající individua" se ze
svého nevědeckého konání zblázní. Materialistům jsem se moc nedivil, šlo jim o
vše. Každý průkaz faktické existence jakýchkoliv jevů materialisticky nevysvětlitelného uzdravování je zbavoval jejich
materialistické víry.
Jsou to básně?
Byly to básně, a teď si stále více
představuji, že to bude próza.
Často cestujete po světě a zase se
vracíte do Čech. Mění se podle vás
Češi?
Já velmi věřím té nastupující generaci. Mám s ní kontakt prostřednictvím
svého nejstaršího syna a vidím i cítím, že
jsou to lidé vystavění z úplně jiného materiálu. Nejsou zatíženi tím vším, čím
moje generace nebo generace mých rodičů. Mají šanci žít tam, kde…
…se nelže?
Kde se nemusí lhát.
Co byste si přál nejvíc?
Dát si tu polévku… (směje se)
http://zen.e15.cz/kultura/ivan-zenatymasa-zada-dokonalost-1066707
Překvapivě jsem však narazil na silné
odsuzování až zděšení ze strany věřících, zejména těch z malých
křesťanských církví. Ti sice nepochybovali o účincích, ale v oněch nezvyklých léčebných postupech "jasně
rozpoznali" biblí zakázanou magii. V některých nápadně úspěšných případech i
léčení přímo satanem. Ten měl dle jejich
výkladu použít viditelného uzdravení
(např. vstání trvale dlouhodobě ochrnutého z vozíku), ke zmatení přihlížejících.
Konal to proto, aby přihlížející nenašli
jako jedině správný jejich typ víry. Občas
mi i hrozili peklem. Takový přístup k léčení nehmotnými prostředky byl pro
mne překvapením. Jako pilný čtenář
Evangelia a dějin křesťanství je nalézám
naplněné zázraky a uzdraveními. Navíc v
nich Ježíš jasně říká, že satan nemůže
uzdravovat. Pozorováním těchto věřících jsem přišel na to, že takto si věci vykládající křesťané to činí proto, že se
taková často se vyskytující nezvyklá a
náhlá uzdravení nestávají u nich. Protože kdyby byly od Boha, odehrály by se
u nich.
Cesta k pravdě - nezávislé pozorování
„Šamani“ a
ultraortodoxní křesťané
Josef Staněk
Když jsem se před čtyřmi desítkami
let dostal poprvé k pozorování alternativních způsobů léčby nemocí
člověka včetně léčení "tělesným
magnetizmem", mentální energií, automatickou kresbou, reiki a metod
východní medicíny, k mému přehttp://orl.bloger.cz
Osobně jsem ale té povahy, že se při
výskytu jakéhokoliv jevu nenechám odlákat od nezávislého pozorování. A diskutuji jej kde s kým. Někdy těsně po
roce 1989 jsem se zastavil u kamarádky
v práci a u kávy jsme probírali právě čerstvě zaznamenané "šamanské" léčebné
zákroky. A přitom jsem si všiml, jak její
spolupracovnice při přechodu řeči na
věci náboženské a léčitelské znervózněla a začala pobíhat sem tam. Myslel
jsem si nejprve, že to je typ zuřivé
ateistky. Ti nesnesou mé výklady ani
články, které je silně znervózňují, začnou se potit a nakonec utečou. Průkazstrana 5
ORL číslo 2014-3
nost existence nehmotných dějů jim
trhá jejich představy o světě. Ale kamarádka mne ubezpečila, že její spolupracovnice je naopak zapálená katolička.
To zase zaskočilo mne. Proč to její
mentální rozhození, když u mne každý
rychle vycítí respektované a žité
křesťanské fundamenty? Rozdílné pojímání některých principů by křesťanovi
nemělo vadit? I s mým velmi ortodoxním vlastním strýcem farářem
jsme se sice nemohli příliš bavit o náboženských věcech, protože jsme měli
na ně odlišné názory, ale oba jsme se
měli rádi a vážili si sebe navzájem
(sporným bodům jsme se radši intuitivně vyhnuli). Rozhození psychiky ultraortodoxní katoličky skrze pozorování
a líčení "šamanských" uzdravení mě ale
trvale vrtalo v hlavě. Proboha proč?
Několik nocí jsem nad záhadou promeditoval. Na příčinu jejího zneklidnění
jsem přišel až za stavu, kdy jsem si dotyčnou přímo představil a dokonale se
do ní vcítil. Dodnes vidím ten děj v její
duši při naší debatě. Celá její duševní
rovnováha je odvozena od toho, že za
stavu, kdy se necítí příliš šťastná v rodině a nerozumí si ani se společností kolem ní, zůstala jediným zářivým bodem
jejího nitra postava Ježíše Krista! Vytvořená ovšem výhradně ze zranitelných
tezí katolické věrouky. Přesto i tato, v
tom všeobecném úpadku v životě okolo,
naplňuje její nitro a toto niterné působení jí dává naději a činí únavný život
smysluplným a snesitelným. Už jsem
tedy "doma"! Znám tento účinek dobře
z vlastní zkušenosti, protože sám také
cítím působení Ježíšovy osobnosti vnitřním zrakem se mi jeví jako zlatožluté záření, proto nazývám takto ovlivňované lidi jako "vedené zlatožlutou
nitkou".
Stav jejích duševních věcí je vlastně
projevem chodu duchovních zákonů:
dotyčná cítí "jakou měrou měříte, takovou vám bude lásku k osobě Ježíše z
Evangelií a tím se jí podle zákona Bohem měřeno" láska z duchovní dimenze
vrací. Celý problém podobně nastavených lidí, kteří jsou znervóznělí při setkání s nesrozumitelným, je v tom, že
mají strach o ztrátu svých představ o
světě s následnou ztrátou víry. Oprávněně je jímá děs z toho, jaký by byl život
bez této vnitřní energie. Podvědomě
cítí, že by ze života zbylo jen přežívání!
Tímto vhledem jsem tento typ
křesťanů pochopil a toleruji je. Jsou
klidní za "normální" situace, kdy na
jejich způsob víry trvale útočí celé ateistické okolí a média. Tyto ataky se jim
nejeví nebezpečné. Normálně intuitivně
vyciťující člověk vnímá podvědomím
ateistický výklad vzniku světa a člověka
jako jasný blud. U "šamanských" a "východních" způsobů odstraňování nemocí probíhají ale děje z hlediska
smyslového vnímání nečekaně. Dříve se
tomu říkalo "zázrak". Věřící mají ale zafixováno, že nečekané uzdravení je
možné jen jako přímý individuální zásah
boží ve středověkém stylu mocnářovy
mimořádné milosti. O tom, že by se bytost člověka mohla skládat i z jiných,
člověkem a přírodními prostředky
ovlivnitelných úrovní (vibrací, obalů
duše) jim bible ani církev nic neříká! Jak
by to tedy mohli vědět nějací jogíni
nebo šamani?
Co znervózňuje ortodoxní věřící?
Stav mysli již ne příliš četných věřících církví je takový, že tito sice od kněží
přebírají poučné biblické obrazy, ovšem
v kvalitě tak kolem "starého mocnářství". Přitom v této úrovni vyučované
představy o světě a děních v bibli považují řadoví věřící za "učenými teology
prověřené pravdy". Jakákoliv složitější
představa dějů ve světě a těle člověka je
ruší v jejich pocitu poučenosti o celé
realitě světa. Nejsou psychicky připraveni akceptovat poznání, že i zázraky
uzdravení se dějí a dokonce děly zákonitě, a že jsou zevní manifestací nápravy
poruch proudění životní energie v dosud neobjevených rozměrech člověka a
světa! Znervózňují je tedy lidé, kteří vyškoleni kde čím a věřící kde čemu, pozorují a provádí léčebné zásahy do
proudění jemných energií těla a duše.
Něco na obezřetnosti k těmto zásahům
je. Občas mohou být totiž pro
rovnováhu v duši nebezpečné a dočasně
i uškodit. To je ale obecný úděl medicíny, protože poškozování z nedokonalého provedení vhodných úkonů
nebo z neznalosti vedlejších účinků farmak se u lékařů rovněž děje. A přesto
kvůli občasným chybám lidé i ortodoxní
věřící nepřestávají k lékařům chodit.
Problém východních metod léčení tedy
nemají ortodoxní věřící spojen s vždy
existujícími riziky, ale s tím, že pozorování a úprava toků energií těla a duše
rozvrací jejich zjednodušené černobílé
představy. Podvědomě se hrozí toho, že
jim spadne celá zjednodušená (a naivní)
soustava představ o světě toho typu, že
vše je jasné a pravdu má vždy církevní
kapacita. Ortodoxní věřící tedy na východních metodách léčení vyvádí z míry
to, že svět by mohl být složitější, než jak
jim jej vykládá bible a katechizmus.
http://orl.bloger.cz
K takovým závěrům však vůbec
nenalézám důvod. Nikdy jsem rozpory
léčitelství s biblí nenalezl a sám, když
přijdu do jakékoliv komunity, i nekřesťanské, vcítím se do prostředí a
jsem tam ihned "doma". Naopak se
snažím v odlišné věroučné komunitě
něco se z jejích duchovních přístupů i rituálů přiučit. I když s tam sdělovaným
často vnitřně nesouhlasím, respektuji
místní názor a nijak mě nerozhodí. Svůj
názor říkám jen tehdy, když jsem tázán.
Držím se zásady nevyvádět z míry jinak
věřící. Dokonce i když věří v něco
prokazatelně nesmyslného. Zřejmě nemají ještě vzdělanostní předpoklady na
vyšší stupeň duchovního poznání. Vždyť
velmi dobře vím, jak naivní víra mých
babiček jim prokazatelně pomáhala a činila je více šťastnými! Co může být
lepším návodem k žití, než ten, který
svým nositelům učiní život šťastnějším?
Proto za největší hřích proti Dárci života
považuji nemíti vděčnost za možnost žít
jej!? Nám duchům v lidském těle, protože vědomě neznáme všechny aspekty
naší současné inkarnace, nezbývá než
akceptovat i to, že život neběží vždy
podle našich přání.
Pravda se nedá odhlasovat - ta je!
Proč jsou často tedy "řadoví"
křesťané vyváděni z míry psaním a povídáním o alternativních způsobech léčby? Zřejmě právě proto, že jsou často
úspěšné i tam, kde chemo-techno medicína a modlitby nepomohly. To znamená, že jako lidstvo máme objevit i
zákony dalších rozměrů reality. I věřící
by měli své z gruntu správné křesťanské
zásady podepřít novými poznatky, byť
už byly dříve objeveny v Číně či Indii,
tedy v nekřesťanské oblasti světa. Pro
křesťana a vědeckými termíny vychovaného Evropana jsou podivné jen
svou terminologií, nikoliv tím, že odporují Bohu. Odporují jen všelijakým
středověkým nálepkám, které byly k
Ježíšovu univerzálnímu poselství přilepeny ve středověku formulovanými
dogmaty. Bohužel často jsou nosiči a
reproduktory právě těchto nálepek kněží ("scholastici"). Takoví, co Boha nežijí,
jen citují. Jenže v dnešní duchovní krizi
začíná být čím dál zřejmější, že tyto nálepky je nutné zrevidovat, byť byly odhlasovány koncily (o pravdě nelze
hlasovat!). Situace křesťanství se stala
krizovou právě proto, že postupující poznání lidstva nejen vyjevuje místy nesprávná chápání Evangelií, ale žádá si i
zpřesnění obrazu světa i života doplněním o poznání Východu. Tedy i o doplnění poznání světa a tím Boha skrze
strana 6
ORL číslo 2014-3
"šamany, jogíny a léčitele" - skrze netradiční přístupy k bytí a zdraví. Podle mne
to již dávno měly dělat církve. Nechopilili se toho tyto (církve), nastoupili tento
směr probuzení jednotlivci. Někdy lépe,
někdy hůře. Nám "odsouzeným" k životu nezbývá, než spolehnout na neomylnost vanutí Ducha věčnosti (Ducha
svatého) neboli na působení času.
Žádné vědecké či věroučné komise, ale
působení času odhalí, co z nových léčebných přístupů je zakotveno v Pravdě
a co nikoliv. Co je dnes novinkou a zázrakem, může být za sto let normálním
ozdravným procesem. Stav poznávání
celé reality světa je tak v pohybu, že neexistuje člověk, který by o jakékoliv alternativní metodě mohl říci, kolik na ní
je nebo není, reálného! Přitom jsem si
na sobě vyzkoušel, že neexistuje žádná
duši nebo tělo léčící metoda, která by
mohla u kohokoliv otřásat obecnou
křesťanskou vírou. Jestliže ji ovšem "léčený" opravdu má. Považuji za naprosto
vyloučené, aby jakékoliv na mně ověřované "šamanské" rituály mohly otřást
klíčovým postavením Krista v mé duši.
1. Boj o zemní plyn
http://www.phoenixcasopis.cz/2014/1
40-cislo-2-unor-2014/2395-samani-aultraortodoxni-krestane.html
Následující
graf
ukazuje,
že
společnosti, které by ovládly trh s plynem, by vlastně měly v hrsti celé hospodářství Ukrajiny. Její ekonomika je
zásadně závislá na fosilních palivech.
Ekologicky slušné státy EU kromě
Polska a Velké Británie zakázaly nebo
zásadně omezily frakování, protože si
nechtějí otrávit zemi a vodu pro další
generace. O tomto nebezpečném způsobu těžby zemního plynu a ropy jsme
psali v mnoha článcích, klikněte si na
heslo "frakování". Ukrajina má velké zásoby plynu, který je možno frakováním
získat. Podívejte se na tuto mapu rozložení zásob.
O co jde na Ukrajině,
mimo jiné
Revoluce slavně zvítězila: Tymošenková obviněná z korupce je na svobodě,
bývalý násilník Janukovyč, který si koupil hlasy, je zase bez funkce. Kyjev
ovládly neofašistické ozbrojené gardy
místo úřadů a policie. Ale protože to
nejsou ani komunisté ani Putinovi lidé,
tak to EU nevadí a udělalo z nich demokraty. Na Majdanu postříleli při hlavním
zásahu kde koho, mimo jiné i nějaké
Gruzínce, Čečence a ti zase na oplátku
se zdejšími neofašisty zabili několik desítek policistů. Ti předtím nesměli použít střelné zbraně, proto měli tolik
mrtvých. Regiony se rozdělily na prozápadní a na proruské. Nyní se uvidí, zda
se udrží pohromadě "stát" Ukrajina vyrobený do nynější podoby Stalinovým
dekretem v roce 1954. Tento dekret k
poválečným, původně polským oblastem, připojil i ruský Krym.
Odtržení západní části by vedlo k
rychlé
privatizaci
plynařských
společností, které jsou nyní z velké části
pod kontrolou státu. A Západ už zde pilně těží. Viz tato dvě klíčová pole, kde se
kontrakty pohybují v řádu 7 miliard
dolarů.
Ovšem rozdělení Ukrajiny na západní
část a přičlenění zbytku země k Rusku
by znamenalo, že EU a USA ztratí kontrolu nad hlavní těžební oblastí v Donbasu. Zde vládnou ukrajinští kozáci, od
mongolských časů věrni carovi a dnes
Putinovi. Takže dělení země není ideální
stav věcí, pokud se bohatství dá vykrást
i nějak jinak, méně bolestně.
2. Tzv. "Third Energy Package" EU a
obavy Rusů
A nezapomeňme, že kromě ruského
"daru" Ukrajině (viz článek Ukrajinští
bojovníci za svobodu se mohou ohřát u
zlevněného ruského plynu(external
link)) by západní společnosti kasírovaly
Ukrajince ve světových cenách. Viz
horní graf celkové kontroly těžby a distribuce plynu a růst cen. Další graf
ukazuje, že je třeba privatizovat, a to
rychle. Stát, tj. proruský Janukovyč,
kontroloval většinu těžby a distribuce.
Gazprom byl na Ukrajině vůči EU v
ideální pozici. Fakticky mu patřila jak
distribuce plynu tak i jeho produkce.
Jenže nová doktrína EU, tzv. Third
Energy Package
správně v občanském zájmu rozdělila distribuci a
těžbu či produkci energie. Je to jedno z
mála pozitivních opatření EU, které
slouží k rozbití monopolu těžařských a
energetických společností.
Gazprom by tedy byl připojením nové
Ukrajiny k EU bitý dokonce dvojnásobně. Nyní má monopol na výrobu a na
distribuci plynu. Pokud by ovšem západní společnosti začaly plundrovat
Ukrajinu frakováním (k čemuž by jistě
došlo), pak po připojení Ukrajiny k EU
skrze asociační a další dohody (např. přidružené členství) by Gazprom byl povi-
http://orl.bloger.cz
strana 7
ORL číslo 2014-3
nen jednat podle EU zákonů. To znamená, že by musel poskytnout plynové
sítě i dalším těžebním společnostem a
nemohl by na ně uplatňovat dosavadní
monopol skrze proruskou vládu dnes již
politicky mrtvého Janukovyče.
3. Kolonizace Ukrajiny
V předešlém článku nazvaném
Ukrajinský gambit: koloniální EU versus
imperiální Rusko
jsme analyzovali
důvody, proč EU a USA podporují finančně a politicky neofašistické strany.
K jejich působení na Ukrajině a kolaboraci se Západem viz článek Po Ukrajině
se šíří stejné paramilitantní plakáty jako
byly v Egyptě . V analýzách chyběla
jedna důležitá okolnost západního a
ruského zájmu o tuto zemi, kterou jsme
nyní doplnili.
Takže ve hře je nejen velká bitka o
ukrajinskou černozem, ale také boj o
zemní plyn a jeho distribuci ukrajinskými plynovody do západní Evropy. Zdejší
frakování klidně může otrávit všechny
Ukrajince dohromady a zamořit zemi
pro následující generace. Milé a demokratické EU by to zajímalo asi stejně
jako stav demokracie za předešlých zkorumpovaných prozápadních vlád, které
k ní ovšem byly relativně vstřícné. Zato
dovoz laciného plynu již rentabilizovanými plynovody z dob socialismu
až do Evropy, to je jiná, řekněme neoliberálně-kapitalistická lahůdka. Proto
se vyplatí financovat nějaké ty
"bojovníky za svobodu" a podporovat
zkorumpované politiky typu Tymošenkové. Tento scénář se nijak zvlášť neliší
od západní podpory terorismu v Sýrii,
viz seriál "fakta o Sýrii".
věď. Ale odkud berou všechen ten výrobní materiál Číňané? Odevšad. Z celé
planety. Z Evropy však zrovna ne. A ze
Spojených států a Kanady také zrovna
ne. Odněkud jej ale brát musí. Když Evropané vybombardovali Libyi, mj. i proto že jí dlužili příliš moc peněz za
neproplacenou naftu, zjistili, že čtvrtinu
nerostných nalezišť v Libyi si už koupila
Čína. To byl trochu problém. Říkal mi
český vojenský přidělec v nejmenované
severoafrické zemi. A pro změnu český
velvyslanec v Austrálii zase na místě
shledal, že většinu tamních nerostných
nalezišť - a patří k těm největším na světě - mají koupeno opět Číňané. Na 50 let
dopředu.
Jeden zdroj rezerv & jeden výrobce
Jinými slovy, máme na planetě relativní materiálovou nouzi. Máme
jednoho globálního výrobce, který skoupil většinu hmotných zdrojů. Poradce
prezidentů Cartera a Obamy, Zbygniew
Brzezinski, napsal už v roce 1997 ve své
pravdomluvné knize Velká šachovnice aneb náčrt světové diktatury, že Spojené státy pro udržení své pozice globálního lídra, potřebují splnit jednu
podmínku: ovládnout Eurasii. Eurasie je
totiž klíčovým kontinentem planety, držícím 60% globálních nerostných surovin a 75% obyvatelstva. Brzezinski říká
dosti srozumitelně na straně 30: "Pro
Ameriku je hlavní geopolitickou kořistí
Eurasie … nyní má hlavní slovo v Eurasii
neeurasijská mocnost - ale americký globální primát přímo závisí na tom, jak
dlouho a jak efektivně si převahu na
eurasijském kontinentě udrží."
Rusko jako zlaté vejce
Přemýšleli jste někdy, odkud se berou
všechny věci? Všechny věci v obchodech? Odkud teče všechna ta nafta?
Odkud se bere všechen ten zemní plyn?
Ano, z nitra Matky Země. By měla znít
první správná odpověď. Anebo z Číny.
Může znít druhá, skoro správná odpo-
Rozpad koloniálního systému
Nejdůležitější událostí dvacátého
století byl rozpad koloniálního systému.
Není to samozřejmé všem, protože média nám soustavně nabízejí optiku, ve
které nejdůležitější událostí byla druhá
světová válka, respektive holocaust.
Byla to nejvýznamější válka, největší
tragédie, ale nikoliv nejvýznamnější událost. Západní svět parazitoval na třetím
světě od dob Kryštofa Kolumba až po
vzepření se Mahatmy Gandhiho. A nejdůležitějším mužem 20. století byl právě
Gandhi. Jak bývá cudně neříkáno. Nahý
dědek si tvrdohlavě předl na kolovrátku
svůj tradiční oděv a zboural tím vládu
Velké Británie, tehdejšího planetárního
hegemona. A nastartoval dominový
efekt, který se dosud nezastavil. Podporován universem. Universum totiž miluje spravedlnost. A vývoj.
Rusko jako hlavní zásobárna
http://news.erepublika.cz/article2444-O-co-jde-naUkrajin-mimo-jine
Antonín Baudyš jr
nancováni a podporování zejména J. P.
Morganem a jeho koncernem US Steel,
už se lze dočíst. Pokud čtete a trochu
hledáte. Historik ekonomie, Antony C.
Sutton toto ukázal přesvědčivým způsobem, ve své knize Wall Street And The
Bolshevik Revolution. A je to vysvětlení,
které dává smysl. Na rozdíl od vysvětlení jiných. Historie se opakovala s
Adolfem Hitlerem. Pro nacisty bylo obsazení ukrajinského, ruského a kavkazského prostoru úkolem, který si mohli
ušetřit, ale investovali do něj naopak
největší část svého vojenského potenciálu. A ne jinak je Rusko finálním cílem
tzv. čtvrté říše, představované globálním kapitálem a jeho prozatímním
centrem, ležícím ve Spojených státech.
Hlad po Rusku
Rusko bylo cílem expanzivních snah
posledních dvě stě let v kuse. Napoleonovo velikášství si na Rusku vylámalo
zuby. První světová válka vznikla na objednávku bank a exportu, aby otevřela
trh čtyř monarchií: Německa, RakouskaUherska, Turecka a ... Ruska. O tom, jakým způsobem byli Lenin a Trockij fihttp://orl.bloger.cz
Stačí letmý vhled do wikipedie, abyste zjistili, že Rusko je největším výrobcem nafty a držitelem největších zásob
zemního plynu na planetě. Největší zásobárnou dřeva na planětě. Třetí největší zásobárnou uhlí, třetím největším
producentem energie, 4. největším producentem jaderné energie. Čtvrtým největším
zemědělstvím.
Největším
producentem ovsa, žita, ječmene a slunečnicových semen. Největším producentem azbestu, diamantů, niklu a
paladia. Osmou největší ekonomikou
světa, a zemí s nejvyšším procentem vysokoškolského vzdělání z celého eurasijského prostoru. Země je na tom
prachbídně s kvalitou života, s korupcí a
se svobodou slova. Nechali byste si však
takové zlaté vejce nechat utéct před
očima? Když je kapitalismus se svojí nekontrolovanou výrobou a neomezenou
strana 8
ORL číslo 2014-3
produkcí právě na nerostných surovinách absolutně závislý? Když už máte
největší armádu na světě, vojáky rozmístěné v osmdesáti zemích světa a
skrytě kontrolujete většinu vlád? Když
otevřeně kontrolujete veškerý elektronický a informační pohyb na planetě?
Když už jste prostřednictvím Světové
banky a Mezinárodního měnového fondu úspěšně zplundrovali a vykradli tolik
ekonomik světa? Když si můžete zaplatit
převrat v kterékoliv zemi světa, protože
jej platíte nekrytou měnou?
Překážka jménem Putin
Jediný důvod, proč síly korporátního
fašismu zatím ještě Rusko neovládly,
ekonomicky ani vojensky, se jmenuje
Vladimir Putin. Do jeho nástupu šlo
všechno jako po drátkách. A dodnes
nikdo nenapsal, že Putin je nejschopnějším vládcem, jakého Rusko
mělo od Petra Velikého. Nejsem jeho vyznavačem ani obdivovatelem. Ale elementární intelekt by měl stačit
komukoliv k tomu, aby tento prostý
fakt rozpoznal. A pak tu je ještě největší
arzenál ruských jaderných hlavic. Pět tisíc aktivních, z celkových osmi tisíc k
dispozici. Jaderné zbraně chrání Rusko
před agresí. A právě radar, který měl
stát v Brdech, byl schopen neutralizovat
ruské jaderné rakety, které by Rusko odpálilo v případě svého napadení. Radar
však zatím nestojí, útok se konat nemůže. Vázne i spuštění války proti Iránu,
třetího největšího vývozce nafty a
druhého největšího zemního plynu. Vázne totiž zničení iránského partnera, Sýrie. Která by v případě napadení Iránu
byla schopna Izrael vážně poškodit. Tak
to je. Řeči o demokracii a lidských
právech - pohádka pro naivní veřejnost se však budou omílat ještě dlouho a
pod povrchem se bude nadále odehrávat tento evidentní boj o suroviny.
Rusko a peníze
Jisté je však jedno. Do Ruska bude
proudit stále více peněz. Už nyní je Rusko
třetím
největším
držitelem
devizových rezerv na planetě. Po
Japonsku a Číně. Tak jako enormně zbohatla a podražila Austrálie, v důsledku
masivní těžby, tak je v podstatě jisté, že
se Rusko časem nejbohatší zemí na
planetě. Předpověděl to v českém
prostředí už Miroslav Dolejší, ve své
slavné Zprávě o 17. listopadu, napsané v
roce 1990. V té zprávě se mimochodem
zmínil už tehdy, že dojde k rozpadu Československé federace, protože Rusko
vznese nárok na návrat Slovenska do
své sféry vlivu. A že dříve nebo pozdějí
se Libye a Syrie stanou obětí vojenské
agrese. Klobouk dolů před jeho jasnozřivostí.
http://baudysjr.blog.respekt.ihned.cz
/c1-61797770-rusko-jako-zlate-vejce
Barevné revoluce
Možná jste si již někdy všimli, té
harmonie, rozprostřené napříč přírodou. Vlci nesežerou všechny srny.
Lišky nezardousí všechny zajíce. Kdyby chtěly, asi by mohly. Až na to, že
ony nechtějí. Zvířata jsou v tomto
směru o něco dále, než my lidé. Když
máme možnost, jsme schopní druhému člověku vážně ublížit. Jak ukázal
tzv. stanfordský experiment v roce
1971 pod vedením prof. Zimbarda.
Normální studenti, nekonfliktní,
zdraví, pouštěli elektrický proud do
jiných studentů. Protože jim bylo řečeno, že mohou. Na naší planetě žijeme poslední čtvrt století v
unipolárním světě, kde rovnováha
mezi liškami a zajíci chybí. Lišky nemají přirozeného nepřítele a tak
volně organizují převraty na čtyřech
kontinentech z pěti. A sem tam vyvolají i válku ve jménu zfalšovaného důvodu. Posledních několik zemí
tomuto skrytému násilí odolává.
Jednou se o nich bude učit v dějepise.
Ukrajina je jedním z nejdůležitějším kousků v této puzzle. Před
velkým finále. Jak oznámila státní
tajemnice pro Evropu, Victoria
Nulandová na mezinárodní obchodní
konferenci o Ukrajině, 13. prosince ve
Washingtonu, Spojené státy vynaložily více než 5 miliard dolarů, aby zaplatily současný převrat proti
prezidentu Janukovičovi. Doloženo
live na YouTube. Dokonce se podařilo
nafilmovat i transfer hotovosti na letišti v Kyjevě, směřující na velvyslanectví
USA,
nabídla
se
spekulace pět plných palet s
http://orl.bloger.cz
hotovostí, pět miliard. Takové peníze
si nevyzvednete z bankomatu, že. A
bylo jich třeba, protože demonstrující
na Majdanu tam netvrdli čtyří měsíce
zbůhdarma. Podle několika svědectví
jim byl vyplácena denní odměna ve
výši 15 až 43 eur na osobu. To není pomluva. To je svědectví z více stran.
Navíc lidé protestovali primárně proti
prezidentovi Janukovyčovi, loutce
oligarchů. Nikoliv za vstup do Unie,
jak nám bylo vysvětlováno médii.
Stejně jako došlo po převratu k
transferu zlata z Ukrajiny, pravděpodobně do USA. Stejně jako před
dvěmi lety z Libye zmizelo 144 tun z
tamní národní rezervy. Události v
Kyjevě nabraly na spádu poté, co
Ukrajina v lednu odmítla podespat
novou asociační dohodu s Evropskou
unií. Přitom jednu asociační dohodu s
EU už podepsal ukrajinský parlament
10. listopadu 1994. Tehdejší asociační
dohoda však zavazovala Evropskou
unii finančně pomoci Ukrajině se
sanováním ekologických škod po
černobylském jaderném neštěstí. Výměnou za to, že se Ukrajina vzdá
svých jaderných raket, kterých byla v
té době třetím největším správcem na
planetě. Ukrajinci jaderné rakety skutečně demontovali, ale peníze z Evropy nepřišly. A už ani napřijdou jak,
ukazuje nová asociační smlouva.
Revoluce něco stojí
Jiné, vhodněji investované peníze se
nasypaly do Ukrajiny z jiného důvodu.
Sto tisíc eur denně odcházelo jenom na
zaplacení komparsu. Posbíraného z ulic,
přesvědčeného verbujícími děvčaty. Lidé
bez práce, skuteční nespokojenci, a
hlavně příslušníci nacionalistických sil,
krajní pravice a neskrývaní fašisté, jak se
později ukázalo. Pro ilustraci: společník
předsedy strany Svoboda Oleha Tyahnyboka před lety založil Centrum Josepha
Goebbelse pro politický výzkum. To
není pomluva, to je fakt. Nedivme se
Rusům, kteří v boji proti nacistům obětovali 23 milionů vojáků, jsou na blízkost fašistických sil citliví. Převrat byl
připraven za účasti obvyklých aktérů,
kteří pomáhali s barevnými revolucemi
na Ukrajině, v Gruzii a Kyrgyzstánu už na
počátku tohoto století. Přesně v souladu s Brezinského doporučením z roku
1997, dostat veškeré postsovětské
republiky pod americký vliv. Ve Velké
šachovnici to říká dosti jasně. Obvyklé
instituce rozpoutávající převraty, jako
Sorosova nadace Open fund, pobočka
CIA jménem Freedom House, Národní
demokratický institut, Mezinárodní
republikánský institut a Národní
strana 9
ORL číslo 2014-3
sponzoring pro demokracii, se tentokrát
spojili i s lidmi ze srbského Otporu, kteří
se osvědčili při odstaraňování Slobodana
Miloševiče.
Když vláda nechce padnout, vyhlašte
skon studenta Šmída
Ukrajina, řízená oligarchy, nakonec
padla. Poté, co snipeři postříleli desítky
demonstrantů i policistů na náměstí
Majdan. Zásah byl připsán prezidentu
Janukovičovi. Až dodatečně se ukázalo,
že snipeři vůbec nepatřili k ukrajinským
bezpečnostním složkám. Ke komu patřili? Jasnou odpověď nemáme. Jenom
víme, že stejným způsobem byly postřílení i protiruští aktivisté v Litvě. Lidmi
ze své vlastní strany. A kdo se odvážil o
tom psát, dostal exemplární pokutu tří
tisíc eur. A stejně tak na Majdanu střelba vycházela z hotelu Ukrajina, obsazeného demonstranty. Střelba do
obětí byla nafilmovány s stejnou hollywoodskou promo kvalitou, jako v případě maratonského masakru v Bostonu na
jaře 2013. Pachatelství bylo připsáno
Čečenům, tato bezduchá logika světové
veřejnosti zjevně nevadila. Až na maličkost, že všudypřítomní muži s černými
batohy, které po odložení explodovaly,
byli později na fotografiích identifikování jako bostonští policisté. Nechci
linkovat, kdo touží zorientovat se na
vlastní pěst, zadá si vyhledávací frázi
Boston Marathon Conspiracy. Jak vidíme, od dob studenta Šmída, lživě vyhlášeného Chartou 77 za usmrceného
komunistickou policií, doba dosti pokročila. Technologie revolucí už je jasně nadefinovaná. Pokud nechce protivník
proti našim demonstrantům zasáhnout,
postřílíme si demonstranty sami. Čest
jejich životům. Učíme se, že toto nechceme. Potřebujeme o tom však vědět,
abychom to mohli odmítnout. Nová,
prozápadní vláda - jaké překvapení sniperskou střelbu vyšetřovat nechce,
jak zní poslední zprávy.
Růžová revoluce v Gruzii
Srbský scénář se osvědčil o čtyři roky
později, při odstraňování vlády Eduarda
Ševarnadzeho v Gruzii. Až na to, že pak
Američané museli dlouho platit veškerou státní správu Gruzie. A stejně jim ve
Státech vystudovaný premiér Saakašvili
padl. Když vyvolal vojenskou konfrontaci proti Rusku v jiho-osetinské válce a
doufal, že západní spojence zavleče do
konfliktu, na svoji podporu. Gruzie měla
z roku 2008 slíbený vstup do NATO,
Saakašviliho však ve volbách porazil nejbohatší Gruzín, miliardář Ivanišvili se
stranou Gruzínský sen. Saakašvili uprchl
do USA, aby se vyhnul trestnímu stíhání.
A členství v NATO se nekoná, Rusové si
na této frontě oddechli a od té doby
zde mají klid.
Žlutá revoluce v Kyrgyzstánu
NGO organizace dopomohly Američanům v roce 2005 vstoupit i do této
země ležící mezi Čínou a Kazachstánem.
Ke vzpouře obyvatel stačilo, aby místní
noviny zveřejnily fotografií rozestavěného sídla prezidenta Aksajeva. Na šedesát
místních tiskovin však tiskla tiskárna,
zaplacená organizací Freedom House,
kterou vedl bývalý šéf CIA James Woolsey. Předsedou správní rady těchto tiskáren byl pro změnu prezidentský
kadidát John McCain. Svět je malý, že?
Poté v Kyrgyzstánu, jako na jediném
místě na světě, operovaly současně ruská i americká vojenská základna. Dokud
Rusové neposkytnuli v roce 2010 kyrgyzské vládě dvě miliardy dolarů za to,
že Američany ze země vykopou. Rusové
mají devizových rezerv za plyn a ropu,
že nevědí co s nimi, tak proč by si toto
nekoupili. Kyrgyzové Američanům
zdvojnásobili nájem a letos, po čtyřech
letech se Američané stěhují do
Rumunska. A tak i zde nejlevnější barevná revoluce (za pouhých 12 milonů
dolarů) nakonec zhasla.
Oranžová revoluce na Ukrajině
Revoluce na Ukrajině, vedená dvojicí
Juščenko & Tymošenková, stála sto milionů dolarů, proběhla v roce 2004, čtyři
roké poté, co se osvědčila v Bělehradě.
Cituji Gawina Marshalla: List Guardian
poukázal na pokrytectví západní publicistiky: „Dva miliony protiválečných
demonstrantů mohou proudit ulicemi
Londýna a jsou politicky ignorováni, ale
pár tisíc v centru Kyjeva je prohlášeno za
‚lid’, zatímco ukrajinská policie, soudy a
vládní instituce jsou sraženy jako nástroje tyranie.“ Bylo také vysvětleno, že
„v Kyjevě probíhaly ohromné nepokoje
na podporu premiéra Viktora Janukoviče, avšak na televizních obrazovkách je
neuvidíte: pokud by byla připuštěna
jejich existence, byli by Janukovičovi příznivci osočeni z toho, že tam byli ‚svezeni’. Demonstrace na podporu Viktora
Juščenka mají laserová světla, plazmové
obrazovky, sofistikovaný systém ozvučení, rockové koncerty, stany a obrovská
množství oranžového oblečení; a přesto
se zvesela klameme, že jsou
spontánní.“http://baudysjr.blog.respekt.
ihned.cz/c1-61828970-barevne-revoluce
http://orl.bloger.cz
Nová americko-ruská
studená válka
Pepe Escobar
Vítejte v nové (studené) válce, stejné,
jako ta stará (studená) válka. Stále
stejné, přesto jiné. Jeden den je to bezpočet dopadů „ukotvování“ se Washingtonu v Asii – jako zadržování Číny. Další
den je to věčný pokus o obklíčení Ruska.
Nikdy žádný promarněný okamžik v této
nové velké hře v Euroasii.
U Ruska bylo očerňování všech věcí
kolem Soči – které lze přisoudit vrozené
stupiditě „norem“ západních korporátních médií – pouhou podzápletkou
v hlavní hře, která se vždy stává osobní;
a proto neúnavné démonizování ruského prezidenta Vladimira Putina (1).
Avšak Nulandgate – kde americká náměstkyně ministra zahraničí Victoria
„neokon“ Nuland pronesla své slavné
„do píči s EU“ – byla mnohem závažnější.
Ne kvůli „neuctivosti“ (chraň pánbůh),
ale kvůli tomu, že tím poskytla to, co
americké mordové trusty označily za
„indikátor amerického strategického
myšlení“.
Zde je tato hra v kostce. Německo řídí
na dálku jednoho z vůdců ukrajinských
protestů, boxera těžké váhy Vitalije Kličko (2).
„K šípku s EU!“ je v podstatě namířené směrem na Berlín a Klička, jeho klíčového chráněnce. Washington vidí, že
to nikam nepovede, protože Německo
si,
nakonec,
pomalu
budovalo
komplexní
energeticko-investiční
partnerství s Ruskem.
Obamova vláda chce výsledky – rychle. Samotná Nuland zdůraznila (ověřte
si to, počínaje časem 7:26), že Washington, během posledních dvaceti let, „investoval“ do „demokratizace“ Ukrajiny
přes 5 miliard dolarů. Takže ano: je to
„naše“ hra a EU je v nejlepším případě
na obtíž, zatímco Rusko zůstává hlavním
narušovatelem. Vítejte v ukrajinské
„strategii“ Washingtonu.
Ukrajinská šachovnice
Americké mordové trusty nyní také
šíří názor, že Obamova vláda je odborně
strana 10
ORL číslo 2014-3
zdatná u strategie vyrovnávání moci. Zahrnout jako součást této „strategie“
Libyi je špatný vtip; Libye po Kaddáfím
je zkrachovalým státem, díky humanitárnímu bombardování NATO.
Mezitím se v Sýrii tato americká „strategie“ smrskává na to, že se nechávají
Arabové vraždit se ve velkém.
Irán je mnohem komplexnější.
Obamova
vláda
pravděpodobně
kalkuluje s tím, že prostřednictvím rozhovorů mezi Iránem a P5+1 – pěti stálými členy Rady bezpečnosti OSN plus
Německem – bude schopna Rusy, kteří
mají blízko k Teheránu, vymanévrovat.
Za tohoto předpokladu Obamova vláda
opravdu chce s Iránem jadernou dohodu, která by později otevřela stavidla
pro byznys západu.
U Sýrie je to postoj Ruska, díky kterému mělo navrch; nemluvě o tom, že Putin zachránil Obamu před další válkou
na Středním východě. Protože Sýrie byla
ruským vítězstvím, není divu, že Washington sní o vítězství na Ukrajině.
To, co se nyní děje, můžeme interpretovat jako remix oranžové revoluce z r.
2004. Ale velký obrázek sahá mnohem
dále – od expanze NATO v 90. letech po
americké NGO pokoušející se destabilizovat Rusko, flirt NATO s Gruzií a plány
na protiraketovou obranu tak blízko u
ruských hranic.
V již typickém stylu Obamovy vlády je
podpora ministerstva zahraničí protiruským a proevropským protestům na
Ukrajině označována za „vedení zpoza
opony“ (pamatujete na Libyi?).
Je to plné „humanitárních“ apelů, výzev k „usmíření“ a dichotomie dobra
proti zlu, avšak jen to zamaskovává úsilí
o změnu režimu. Zanechte všech nadějí,
že v amerických korporátních médiích
naleznete hlas rozumu, jakým byl třeba
Stephen Cohen z NYU a Princetonu, který ťal do živého v tomto článku, kde
zdůraznil, že klíčovým odhalením
Nulandgate „bylo, že vysoce postavení
američtí představitelé jsou v rámci
komplotu „porodními bábami“ nové
protiruské ukrajinské vlády, které chtějí
dopomoci na svět sesazením nebo
neutralizací demokraticky zvoleného
prezidenta – a to je puč“.
Zde tato „strategie“ sama jasně odhaluje, že je třeba nyní americké loutky
– puč nepuč – místo loutky EU později.
Všem na východním pobřeží je naprosto
ukradené, že Viktor Janukovič je legálně
zvoleným prezidentem Ukrajiny, a že
měl plné právo odmítnout pochybnou
dohodu s EU.
A nikoho na východním pobřeží nezajímá, že protesty jsou nyní vedeny
Pravym sektorem – odpornou sebrankou fašistů, fotbalových chuligánů,
ultra nacionalistů a všemožných nechutných neonacistických elementů;
ukrajinskými ekvivalenty džihádistů
Bandara Bushe v Sýrii.
Jenomže americká „strategie“ nařizuje, že pouliční protesty musí vést ke
změně režimu. To se týká Ukrajiny,
avšak netýká se to Thajska.
2. EU Grooming Klitschko to Lead
Ukraine, Der Spiegel Online, December
10, 2013.
http://zvedavec.org/komentare/2014
/02/5852-nova-americko-ruska-studenavalka.htm
Koho chce Google?
Tomáš Sedláček
Washington chce změnu režimu na
Ukrajině jen z jediného důvodu; v širším
kontextu nové velké hry v Euroasii by to
znamenalo zhruba ekvivalent toho, kdyby se Texas odtrhl od USA a stal se ruským spojencem.
Avšak tento manévr je odsouzen
k nezdaru. Moskva má bezpočet způsobů, jak na Ukrajině nasadit ekonomické páky; má přístup k mnohem
lepším výzvědným informacím, než
Američané; a chráněnci/gangy/neonacisté jsou jen pouhou hlučnou menšinou.
Washington to však nevzdá, protože
považuje jak politickou krizi na Ukrajině,
tak vynořující se finanční krizi
v Kazachstánu za „příležitosti“ (Obamův
žargon) k ohrožení ekonomických/strategických zájmů Moskvy. Jako by se východní pobřeží modlilo za rozšíření
finanční krize do celé Ruskem vedené
Celní unie (Rusko, Kazachstán a Bělorusko).
A modlení je vskutku to jediné, co
mají, zatímco EU, navzdory všemu tomu
grandióznímu řečnění a zbožným
přáním, zůstává rozděleným bordelem.
Po Soči bude Vlad Kladivoun zpět v práci a přijde s odplatou. Nuland a spol. by
si měli hlídat záda.
Poznámky:
1. Journalistic malpractice & the
dangers of Russia-bashing, RT, February
9, 2014.
http://orl.bloger.cz
Není veškeré to intelektuální a časové násilí, které dřeme na světových
vysokých, k tomu, abychom se odnaučili myslet?
Před několika dny popsal Thomas
Friedman pro International NYT pozoruhodný trend. Na základě rozhovoru se
začal pídit po tom, jak Google, jedna z
nejúspěšnějších společností, nabírá budoucí zaměstnance. Rozhovor s jejich
hlavním "náborníkem" Laszlem Bockem
je celkem překvapivý. Googlu skoro vůbec nejde o studijní výsledky. Dobré
známky nejsou na škodu, ale v žádném
případě nejsou zárukou ani výhodou při
náborovém řízení.
Google totiž zjistil, že studijní výsledky nejsou dobrým predikátorem
kvality zaměstnanců, jejich dovedností
či kreativní schopnosti řešit dané
problémy. Navíc, píše v rozhovoru, se
počet zaměstnanců, kteří žádné vyšší
vzdělání nemají, v řadách Googlu neustále zvyšuje. Pochopitelně, u technických oborů je matematika potřebná,
nicméně Google se mnohem více zaměřuje na jiné věci. Věci, o kterých jsme zatím příliš neuvažovali nebo se nad nimi
každopádně moc kognitivně nezamýšleli. O co tedy jde?
V první řadě to ani není to, co se dotyčný či dotyčná naučili, ale jak jsou
schopni se učit nadále. Roli hraje
otevřenost, vzdělávací neuzavřenost (ke
strana 11
ORL číslo 2014-3
které alespoň české vzdělání mnohdy
vede: "pravdu znající" kantor ji prostě
natluče studentům do hlavy - a kdo není
schopen nebo ochoten svět vidět jeho
ideologií, toho vyhodí). V Googlu spíše
najde práci člověk tápající než sypatel
vzorečků a prav(i)d(el). Jedná se o
schopnost spojovat nespojené, učit se
za letu a zpracovávat nově i nové informace.
Druhou kýženou vlastností je
schopnost vést - ale jinak, než jsme
zvyklí z amerických příruček. Jde spíše o
schopnost nevést - být zanícený pro věc
a její smysl (nikoli pro vůdcovství), a
pokud je třeba, přestat vést a ustoupit,
když se ukáže, že situace potřebuje jiný
druh vedení. Tedy spíše než vnucovat
svoje vizitky a ego schopnost citlivě poslouchat a pokorně a jemně se mít k obsahu věci, o který jde.
Dále jde jakousi lidskou a intelektuální pokoru. Člověk, který si o sobě
myslí, že má pravdu, bude dělat mnoho
chyb. Kupodivu nejméně důležitou
vlastností je teoretická i aplikovaná zkušenost. Google zjistil, že lidé trénovaní a
školení na tom nejsou lépe než lidé
mimo obor. "Už jsem to viděl stokrát laik většinou přijde se stejným řešením
jako expert na slovo vzatý," říká Bock,
"protože většinou to není nic zas tak
složitého." Ano, laik to občas zvorá, ale
jindy to zas kompenzuje tím, že přijde
na úplně neotřelé řešení. Což se
evidentně vyplácí, jinak by to Google
nedělal.
Tolik pozoruhodný rozhovor, z nějž
Friedman vyvozuje jen to, že vše je složitější. Ale není to naopak jednodušší?
Není veškeré to intelektuální a časové
násilí, které dřeme na světových vysokých, k tomu, abychom se odnaučili
myslet? Člověku se zároveň ihned v
hlavě
vynoří
termín
"expertní
společnost", ve které se spoléhalo, že se
ten složitý slon života rozporcuje na tisíce oborů a kousků a každý se zaspecializuje na část jednu a pak to dáme
všichni hezky dohromady... jenže mezitím již slon není slonem, ale mrtvolou.
Onoho renesančního člověka, kterého
Google hledá - a myšleno po všech
stránkách, nejen té znalostní -, dnešní
vysoká škola vyprodukuje jen náhodou
nebo omylem, nebo ještě spíše sebezapřením. Vysokoškoláci se dnes
mnohdy nevedou k vzdělanosti, ale k
diplomu. Jenže tento diplom sám o
sobě má dnes mnohem menší a menší
hodnotu. Neznamená to, že bychom se
měli vykašlat na učení, naopak, učit se
tak, jak se učí, je zkrátka málo.
A ještě jedna poznámka. Google zde
již zcela prakticky věští kolaps této "expertní společnosti", třídní společnosti,
ve které se segreguje diplomy a jmény
vysokých škol, jak koneckonců předpovídal ve své Deschooling Society Ivan Illich, rakouský filozof. A ještě poslední
poznámka - měli bychom si uvědomit,
jak to říkal již Foucault, že vzdělání je
zejména primární indoktrinace minulou,
ale stále ještě vládnoucí ideologií.
http://dialog.ihned.cz/komentare/c161779320-koho-chce-google
Dokáží Češi pohlédnout
na velmocenskou
politiku bez
ideologického filtru?
Veronika Sušová-Salminen
To, co se děje na Krymu a na Ukrajině,
je velmocenská politika. Není horší, protože jí dělá Rusko a ani lepší, protože jí
dělá Rusko. Funguje na stejných principech jako velmocenská politika jakékoliv jiné velmoci.
Rozdíl je v tom, že se na ní díváme
ideologickým filtrem, který Rusko vnímá
jako "jiné", a tím nebezpečné - jako asiatskou hordu barbarů z Východu, jako
tajemné a kruté Skythy, jako Kunderovu
anti-civilizaci, jako Sílu regresu nebo
jako alter ego stalinské totalitní mašinérie, převlečené do dnešního Putina.
je v zásadě správná a legitimní, protože
nás prostě hodnotově a kulturně (a
často i materiálně) uspokojuje a
uklidňuje. Ti, kterých se její odvrácená
tvář týká, nás vlastně nezajímají. Obětujeme je na oltář našich vyšších principů.
Rusko ne. Rusko jsme ochotně vyloučili z našeho hodnotového světa, odvrhli
jako zemi a kulturu věčných Stalinů,
Skythů a okupantů. Je to Východ a ten
se nikdy se Západem nesejde (Kipling).
Nemá tedy ideologicky podloženou
legitimitu, což ve skutečnosti znamená
jen jedno - je soupeřem ve hře o nadvládu.
O nic víc tu nejde. Nejde tu o
univerzálně platný morální odsudek
imperialismu v jeho krutosti a není to
ani výraz skutečné solidarity s Ukrajinou, kterou si velmoce (nejen Rusko) začaly porcovat na kusy. Ve skutečnosti
vůbec nevyslovujeme morální soudy.
A tak malá země uprostřed Evropy se
zkušeností Mnichova a žijící 40 let ve
stínu Jalty ochotně a bez protestů přihlíží dalšímu dějství velmocenského rozdělování Evropy a musí se spokojit s
vírou v to, že tentokrát snad je na té
správné straně a že jí stejná logika
impéria v jiném ideologickém podání
znovu nedožene. Nic víc než tu víru totiž
nemá.
http://blisty.cz/art/72360.html
Je to ideologická a kulturní clona,
která je součástí velmocenského soupeření. V něm se vždy vede paralelní válka
o legitimitu.
Díky této cloně má jeden imperialismus pozitivní tvář nositele hodnot, které sdílíme, a obrazu dobra, ve který
věříme. Velmocenská politika USA a EU
na Ukrajině (a všude jinde) je považována za něco "jiného", protože přece zosobňuje demokracii a svobodu, volný
trh a zaručuje nám "náš" způsob života.
Funguje sice založena na stejné logice
teritoriálních invazí a kontrol, ekonomického nátlaku, násilí a lokálních válek, pošlapávání práva a suverenity, ale
http://orl.bloger.cz
strana 12
ORL číslo 2014-3
Západ musí být Ruskem
poražen. Je to jeho
poslední šance…
Všichni ti nadšenci toho našeho nového uspořádání si zafixovali a média a
všichni ti mladícci politologové to opakují, že Západ je nositelem jediné
správné myšlenky a pravdy, může vše, to
odporné Rusko je na kolenou a nikdy se
nevzpamatuje…
Vtipné…
V té představě je vcelku mohl
utvrzovat ožralecký Jelcin…Zemi měl
zcela rozvrácenou, lide dřeli bídu…
Ale už nejméně 10 let neplatí…
Jiří Vyvadil
Jedním z obrovských hesel roku 1989
bylo : Zpátky do Evropy…a bez nadsázky se tím myslela západní Evropa…Už
když jsem tuto větu napsal, tak si uvědomuji jak směšně a vlastně tragicky
může vyznivat…No nic v západní Evropě
rozhodně jsme, jsme členy Evropské
unie i NATO a vyznáváme euroatlantické
hodnoty…Jdou to hodnoty, které napravujeme naprosto bestiálním humanitárním bombardováním Srbska, v
zájmu musela být zahájena válka v
Iráku, s jasným tvrzením o existenci
zbraní hromadného ničení, které se
nikdy nenašly, válka, která přinesla statisíce mrtvých, následných sektářských a
genocidních bojů mezi jednotlivými
složkami stejně fanatických islámských
hnutí a kde dnes vládnou teroristické
útoky prakticky obden, hodnoty spočívající v podpoře vraha a zločince proti
lidskosti a dnešního předsedu vlády kosova Thaciho, a kde jsme tuto odpudivou enklávu uznávali jako stát, ovšem
dnes pokojný Krym by na to neměl nárok?
Vše někdy něco začíná a někdy končí…
Když někdo žije v představě, že může
absolutně vše a navíc je dokonce hluboce o důvodu své brutality jednoznačně
ideově přesvědčen (hodnoty euroatlanické civilizace, či kdysi boj proti
kapitalismu, či ještě dřív boj křesťanství
proti neznabohům) není to dobré. A zlé
je, když neexistuje síla, která se mu
může postavit, aby jej korigovala.
A tzv. gruzínsko- ruská válka, která
začala až infantilně tupým vojenským
výboje Gruzie proti Rusku a stála Gruzii
část území a dodnes humanitární
problémy měla všechny vést ke
střízlivosti…
Nevedla…
Svět je na jedné straně multiplurální
…ale zároveň se posílila i jistí bipolarita.
Není mechanicky postaven na rozhodnutích USA (+ Západ) proti Rusko
(plus jeho spojenci), ovšem ve sférách,
které se dotýkají životních zájmů země
to platí.
Převrat na Ukrajině je od počátku
směřován k naprostému fiasku, dopadne zle a musí dopadnout zle především díky věrolomnosti, podlosti a
neprofesionalitě Západu.
Západ, tzv. civilizovaný západ vsadil
na ukrajině ve 21. Století na to, aby ulice
odstranila – jistě žádného sympaťáka –
ovšem legálního prezidenta Ukrajiny ačkoliv ještě den předtím s ním podepisoval dohodu.
Západ se spojil s desperáty, nacionalisty, fašisty a nedemokraty. Pošlapal
všechna elementární práva mezinárodních vztahů.
Západu jistě nikdo nevěří..
A Nemůžeme očekávat, aby mu Rusko
věřilo, že má nos mezi očima…
Rusko v zájmu stability světa je povinno všechny tyty neodůvodněné námitky a lži odmítnout.
http://orl.bloger.cz
A odmítne je a nepochybně drtivě
zvítězí…
A Západ bude jednoznačně poražen.
Podporuje zemi, která už teď je v
bankrotu, podporuje zemi, která za měsíc už nebude vyplácet ani základní
mzdy, podporuje zemi, kde její nelegálně jmenovaný předseda vlády hailuje před televiznímu kamerami.
To už není tanec na horní palubě
Titaniku. To už je Titanik, který se postupně sune do hloubky ledového oceánu.
A všichni plácají, co je třeba udělat a
jak Rusy donutit k poslušnosti.
„Víte, pane Schwarznebergu, ještě, že
Putin není Hitler… Ten by tento morálně rozvrácený a organizačně a ekonomicky neschopný Západ rozmáznul jako
malinu..“ To Putin rozhodně neudělá.
Je nesporné, že se blížíme ke staronovému axiomu zahraničních vztahů.
Protože se Čína, jinak nepochybně
nejdynamičtěji rozvíjející ekonomika
světa a budoucí jednička stále soustřeďuje jen na své bezprostřední okolí, Rusko se opět ujímá své významné role a je
stejně významným partnerem jako USA
(a to říkám v podstatě jen ze slušnosti a
z nostalgie ze zklamaných nadějí, které
Obama vzbuzoval)
Nastala opět rovnováha sil…
Ten Putin není ale agresor, sám
konflikty nikdy nevyvolává.
Ovšem když hlupáci znovu a znovu to
zkoušejí, tak je klidnou silou, bez emocí,
bez vzrušení a bez plácání, pokud
možno s minimálním násilím je donutí k
chování a je to rozumné pro svět.
Proto nezahájili Američané další nesmyslné raketové útoky proti Sýtie, proto nemohou bombardovat Irán a proto
si budou muset napříště už zajít chuť na
nelidské humanitární bombardování,
jaké jsme zažili v Jugoslávie a jaké nelze
nikdy Američanům odpustit, a proto v
Egyptě mohli Egypťané svrhnout islámského fundamentalistu.
Západ musí být poražen, musí být poražena ta média, která zde systematicky
už 24 lett živí naděje na možnost postrana 13
ORL číslo 2014-3
ražení Ruska a vlastně destasbilizují
svět. Západ pošlapal vše, porušil mezinárodní právo a podporuje účelově ty
nejtemnější síly.
Krev ze Západu nepoteče, ale zamyslet se nad sebou musí.
Nastává dobrý čas.
Childhood’s End: The
Agony of Our Collective
Puberty
JAY WEIDNER & SHARRON ROSE
http://vyvadil.blog.idnes.cz/c/399204
/Zapad-musi-byt-Ruskem-porazen-Je-tojeho-posledni-sance.html
The passage from childhood to adulthood happens when the child begins to
realise that life is hard, death is certain
and the chances are pretty good that he
or she is going to be struggling for the
rest of their life. These harsh realities
wash away the idealism, naiveté and
illusions of youth. Also this maturation
process causes the youth to have a new
understanding of what responsibility
and stewardship means as well as the
desire to make an impact on reality and
leave the world a better place. This process occurs as a result of both experience and information. As a youth gathers
more information through the experience of life he or she reaches certain inevitable conclusions.
The initial inquiry into life involves
the consumption of vast amounts of
information. Some of it is fascinating
and life-altering but sad to say, much of
it useless within the confines of daily
life. As one matures, one begins to learn
the art of discernment and to weave
their way through information, discarding that which is not useful and keeping that which is. This is how
information becomes knowledge. Once
information has gone beyond facts and
has woven itself into a coherent stream
of knowledge, a certain kind of confidence is engendered in the individual.
As we grasp and understand the
world around us through the process of
http://orl.bloger.cz
turning information into knowledge, we
begin to gain experience in a multiplicity of different facets of reality. As a
thinking person matures, he or she gains greater knowledge and experience
of the multitude of seemingly disparate
aspects of reality until they reach a
clear cohesion of thought and heightened level of awareness. This new level
of awareness occurs when the individual
begins to not only look outward to perceive the facts and forces that shape
our reality, but focuses inward to digest
and distil all that they have learned and
experienced. This maturation process,
which happens in later adulthood, is
called Gnosis or wisdom.
A key to this process is the discovery
and understanding of the deceptive
power inherent in the massive amounts
of manipulation and psychological
imprinting that has taken place over the
course of life. As this occurs, one gains
the ability to perceive reality from a
higher perspective and detach from the
storm of emotional cravings and psychological addictions, which have veiled
his or her innate awareness and cohesion as a human being. Through this process, one learns to discern and clearly
decide which of these varieties of
knowledge is important and meaningful
to his or her life and which is not.
The gathering of information and experience is the first level of this process.
The activity of turning information into
knowledge is the second part. Turning
knowledge into wisdom is its final
aspect. Our youth is a relatively short,
confusing and often chaotic processing
of information. Schools, religious institutions, and the media fill our heads
with gigabytes of information. By the
time most of us reach puberty the glut
of information that has been poured
into our heads makes most of us dizzy.
It is at this stage in life where the separation of those who will have an effect
on the future of the world and those
who won’t occurs. The sudden realisation that old age is imminent, death is
certain, and working for a living is a necessity causes a large number of people
to recede from the act of information
gathering. They stop reading. They stop
questioning. They are no longer interested in the ebb and flow of the mechanisms of the larger reality. They
become numb, jaded, cynical, defeated
and desensitised to the power and beauty of the extraordinary gift of human
life. The second group embraces the
dizzying array of information being offestrana 14
ORL číslo 2014-3
red to them and by puberty they are
turning information into knowledge. At
this time in their lives, through devotion, focus and discipline, people begin to
excel in their chosen areas of exploration be it math, science, sports, the
arts and many other fields of endeavour.
Long after college, the birthing of
children, and anxiety about employment, if they are lucky, a wonderful new
mental process begins. It starts in the
late 30s and 40s. Synaptic pathways in
the brain that were disconnected from
each other previously have now woven
themselves into a situation where the
countless pods of knowledge begin to
interconnect. Revelations, visions and
comprehension of their own gifts and
unique place in the nature of human experience begin to occur. This interlinking of thought distils experience
into wisdom. This next level of discernment, not only engenders the
creation of books, movies, philosophical
treatises, inventions, and innovation,
but also it brings with it a certain inner
peace and sense of fulfilment that the
immature self lacked.
Fully immersed in life and creative
expression, the fear of death begins to
recede. From this heightened spiritual
perspective, the ones who attain
wisdom begin to look at the world
around them and bear witness to the
evidence arrayed before them. Yes, the
vision of connectivity, beauty and wonder that inspired their pursuit still lives
within their hearts. However, at the
same time, the undeniable evidence of a
pathetic and immature reality filled
with destruction, divisiveness, nihilism,
egotism, greed and sexual depravity is
ever present. There is a reason why students are not allowed to study the
Kabbalah until they are 35 years old.
The human intellect cannot possibly be
mature enough until that age to fully
comprehend the inner dynamics of the
Kabbalah or any of the other deep spiritual and esoteric traditions that have
been left for us.
Until around 1992, the human race
lived and operated in an extremely isolated fashion. Until the invention of the
telephone, telegraph, automobile and
train in the early 1900’s people were
even more isolated. It is really only in
the last 50 years that the human race
has become fully aware of the vast and
varied cultures, languages and peoples
that exist on the Earth.
But in 1992, something happened.
Whereas much of the human race before were like isolated babes in the woods
surrounded by wolves, confused and
simplistic, in 1992, the first coherent
stream of information was released all
across the planet at the same time. It
was appropriately called the World
Wide Web. For the first time in human
history, any human being who had a
laptop or computer could increasingly
access all of the information concerning
the vast wealth of human history, experience and expression.
This shift was disorienting and
confusing just like school was when we
first started. A startling and mind expanding compilation of the best and
worst aspects of human endeavour, the
Internet overwhelmed us with facts,
distractions, disinformation, lies, distortions, hopes and fears, everything. It
became a mirror of who we are as a species and reflection of our collective
psyche. Critics arose decrying that the
Internet was a jumble of false ideas, a
free for all, a place where a housewife
in San Antonio has the same power and
voice as a columnist for the New York
Times. It can be safely said that the Internet was and is a land of incredible
opportunity, massive confusion and one
of the most important tools that has
ever been invented by the human race.
2012 represents the 20-year anniversary of this great event. Through the
course of this time, through the consumption, digestion and integration of
massive amounts of information, many
people have begun to notice that there
is a spiritual awakening occurring. It’s
just a rumbling underneath the surface
but we all can feel it. More and more we
sense there has to be something more
to human life than slavery to the
manipulations and whims of what many
call The Controllers. Rising like a powerful tide, the collective yearning for clarity, intimacy, community and harmony
is the result of 20 years of endless information being spewed out by the Internet.
From our metaphorical perspective,
the human race in the past 20 years has
gone from an infant babe lost in the woods to a post puberty young adult. The
same processes that turn a child into an
adult are the same processes that are
happening across the world at this very
moment in time. At first, like school, the
Internet was a jumble of information
that we were taking in while not even
http://orl.bloger.cz
questioning or understanding why we
were doing it. In school we were force
fed the prevalent conditioned perspective on mathematics, reading,
science, history, philosophy and much
more, without even knowing why our
teachers thought these things were so
important. Later when we matured, we
realised that many of these skills, which
we had learned earlier and frequently
thought weren’t needed, suddenly were
very useful tools in the game of life. The
last 20 years has been a voyage of
collecting millions of bits of information, much of it useless to our physical and spiritual growth and maturity as
human beings.
Now the second level of this process
is starting. All of the secrets, the
corruption, the war, the reasons for
wars, the understanding of the monetary system, the realisation that conspiracies aren’t theories, the destruction of
the environment and the dawning
knowledge that all of the members of
the human race have a lot more in common than we have ever known before,
have become apparent to a large swath
of humanity. This coming to grips with
the darkest and the lightest aspects of
human beingness by people all over the
planet marks the beginning of the maturation of the human species. No we
are not wise yet. But we are waking up
and becoming aware of what has to be
done.
The next level in this process, what
we call the wisdomification and spiritual
rebirth of the human race, will begin
occurring after 2012. Because the Internet is so malleable, we can speed up
this crazy wisdom process. Clearly, there
are among us people who are wise.
Some of them have created websites
espousing their unique forms of
wisdom. These sites are taking the various pods of knowledge and interconnecting them so that the result
generates a new clarified vision of reality. Intelligent and discerning people are
attracted to these types of sites for one
fundamental reason. The information
that they are offering, and remember
information is the foundation of
wisdom, is reliable. The members of the
human race who have not backed away
from seeing beyond the veil of the vast
mental and emotional manipulation of
the times, those that know how to relax, take a deep breath, sit in stillness
and reflect upon the information being
offered with open and discerning minds
and hearts, are all reaching the state of
strana 15
ORL číslo 2014-3
wisdom at the same moment. They are
the wisdom keepers of the future.
These are the enlightened ones who
have and will come to grips with and
offer solutions to the myriad of
problems we collectively face.
This mental dynamic happening on a
collective level across geographies,
languages, and cultures is the single
most earth-shaking event that has
happened in human history. It will be
these wisdom keepers who will come to
understand that the many mistakes of
the past from wars to nuclear meltdowns and environmental catastrophe
are largely the result of the childlike destructive nature of our predecessors
who indulged in and exhibited the most
vile and juvenile aspects of themselves.
While we can forgive the excesses of
youth, it would be unpardonable for us
to allow these excesses to continue.
That process is starting now.
What can we expect from a puerile
society immersed in a spiritual paradigm that has taught us to believe that
humans are essentially sinful, vile creatures, dominated by a celibate, angry, jealous god? That we do not have to be
truthful or good or loving but can fully
immerse ourselves in falsehood, deceit
and corruption with the assurance of
dispensation, that if we just ‘believe’ in
some alien force, or god outside of ourselves we can be ‘saved’.
The single most important information that we humans need to understand and come to grips with is that our
childhood ignorance, our addiction to
distraction, has allowed a corporate criminal network to take over the entire
planet. The coming wise human race needs to recognise that the only way towards a future where absolute truth,
freedom and expression are allowed, is
to find a way to divest ourselves of this
corporate criminal network. For the last
ten years we have been besieged by the
darkest conspiracy stories, the most
frightening descriptions of disaster, and
the whisperings of rumours of an elite
who rule us with an iron hand.
Facing up to these dark truths is the
first level of the human maturation process. If maturity is caused by our understanding of the darker aspects of life, if
maturity is the shedding of preconceived ideals, the realisation that we are
responsible for our own actions, that
life can be tough, then the maturation
of the human race will occur when we
come to understand the dark nature of
this criminal network and how to rid
ourselves of it.
In order for us to get to the collective
wisdom aspect of this process, we as a
collective are going to have to start behaving like adults. Yes, our childhood
was fun and filled with many fond
memories, the last 6,000 years of
running
roughhouse,
brawling,
backstabbing, living in phantasms and
allowing ourselves to indulge in our
most perverse fantasies may have been
fun, but in retrospect, highly destructive. However, like a young person
in their early 20’s, we are beginning to
understand that our society, our way of
life, and even the human species too
can die, that we are not immortal.
With that understanding, like the
young adult, the human race needs to
set aside the destructive habits of
youth. We need to realise that the senseless addiction to video games, pharmaceuticals, violence, rape of the
environment and much more are the
manifest expression of the last vestiges
of childhood. A wise human race would
discourage these activities. The argument these indulgences should even be
allowed seems ludicrous to a wise person and a wise human race.
The leading edge of the wave of this
wisdom sweeping across our planet is
now reaching some seriously damning
conclusions about our current situation.
Like the fat, depressed food addicted
boy who wakes up one day and realises
he is overweight and out of touch with
reality, which forces him into pursuing a
healthy lifestyle, that is where we are as
a collective today. We as a race are waking up to discover that we are unhealthy, corrupt, bereft of any meaningful
spiritual understanding, cynical and
arrogant. And now we have to clean up
our act.
A wise person knows you cannot continuously dump refuse into the air and
water. A wise person knows that
dropping depleted uranium is a crime
against nature and humanity. A wise
person knows that in a world turned upside down, the spiritual dramas we call
religion have become corrupted. A wise
person knows that no single person
should be in total power, that centralisation of power is always a bad idea. A
wise person knows it is impossible to
http://orl.bloger.cz
regulate the human condition. So why
bother?
The world after 2012 is going to be
raucous and unnerving. The maturation
process, like puberty will be extremely
painful to observe. But around 2020,
long after the hormones have started
shutting down and the pimples have
disappeared, a wonderful thing is going
to happen. The human race is going to
emerge as a beautiful, intelligent and
perceptive young adult. And this young
adult will be smart enough to know that
the true knowledge and wisdom of their
elders is the most important thing they
can cultivate.
If the Powers That Be do not destroy
the freedom on the Internet and poison
our environment beyond repair, by
2030 our collective human neuro-system will have matured and developed
into a great font of collective wisdom.
In that situation, decisions will be made
not according to how much money can
be made, but how much benefit can be
created. The scrapes and bruises of our
childhood folly will be repaired as we
see the puerile remnants of these false
lives and shed them. Nuclear power
plants built in areas where tidal waves
hit will seem ludicrous to the coming
human race. Stockpiling nuclear
weapons, chemical weapons, assuming a
mutually assured destruction posture
and much more of our current experience will seem silly to the people of the
future.
It should be noted this process will
meet much resistance. No one resists
with more adamancy than a child. We
can expect countless temper tantrums
over the next 20 years. With the awakening power of Internet, the shedding
of the phantasm, and the rising experience of our true spiritual nature, no one
can hide from the truth.
When the contrivances and distortions of our current spiritual systems
have been fully realised and rooted out,
then we as a human race will collectively journey to an authentic, heart-centred spiritual path based on truth,
beauty, direct knowledge, ubiquity of
sources and tolerance.
Wise people know the value of spiritual truth, but they also know when someone is lying to them.
strana 16
ORL číslo 2014-3
http://www.newdawnmagazine.com/
articles/childhoods-end-the-agony-ofour-collective-puberty
Démoni a lidská
prokletí kolem nás
Znám celou řadu lidí, kteří mají ve
svých obydlích různé problémy s bytostmi duchovního světa. Zbavit se těchto
problémů je většinou nad naše síly. Nejlépe je spojit se s odborníkem na tuto
problematiku. Jedním takovým je Milan
Doležal, který žije na severu Čech a měl
jsem s ním dobrou osobní zkušenost, je
to opravdu odborník.
Na svém blogu zveřejnil otázky, které
často dostává, možná odpovědi na tyto
otázky budou i pro Vás zajímavé.
Chtěla bych se zeptat, jak mohu na
sobě, nebo na někom z rodiny rozpoznat, že se stal obětí prokletí?
„V první části se vám začne zhoršovat
zdravotní stav. Bolesti břicha, kloubů,
zad a bolesti za očima. Tomu však nepřikládáme žádný význam, protože jsme v
běžném životě často unavení a také
podléháme běžným onemocněním, jako
je chřipka apod. Proto nám to nepřijde
vlastně ani divné. K tomu se však připojují potíže se spánkem, nesoustředěnost, malátnost a přecitlivělost – vše
nás rychleji rozladí. V další části nás začne sužovat nezdar a to například v oblasti práce, financí, partnerské apod.
Ztrácíme přátele, rodina nám přestává
rozumět, vzdalujeme se svému okolí a
nic se nám nedaří. Vše se jen hromadí a
nic nedokážeme vyřešit a dokončit dobře. Je to začarovaný kruh, který končí
většinou tragicky. Spousty takto postižených lidí často musí trpět po zbytek
života, anebo dokonce spáchají sebevraždu, nevidí-li naději, že by se jejich
stav mohl zlepšit. Nejzávažnější formy
kletby jsou ty, které plodí opravdová a
čirá bezcharakternost, jako když rodič
prokleje své dítě. Po osvobození zůstane v člověku jakési vakuum. Proto je
vždy dobré, celý proces ukončit prosbou, aby Bůh naplnil ono prázdné místo
Duchem svatým. Což je také jedna ze
součástí následné ochrany člověka proti
zlu.“
Je složité někoho zničit prokletím?
„ Popravdě řečeno vlastně není. Je
děsivé, že je to docela snadné. Zlo, které
v někom dřímá stačí uvolnit s konkrétním přáním. Kolem nás chodí spousty
lidí, které formou prokletí, či černých
mší někoho zničil. Je to hrozné a neodpustitelné. Ti co proklínají se však stávají jak služebníky, tak i obětí Krále hrůzy.
Budou za to potrestání. Ale těmto lidem
je to vlastně jedno. Jediné, co je zajímá,
je někomu ublížit ať ze zlosti, msty,
zášti, žárlivosti, závisti, odmítnutí atd.
Nejčastěji jsou to lidé, které známe, třeba z rodiny, okruhu přátel, kolegové z
práce apod. Ale existují i skupiny, které
se tomu věnují a můžete si je na tuto
ohavnou práci najmout. V České republice je několik podobných skupin například v Brně či Českých Budějovicích.
Tito lidé mají uzavřenu „smlouvu“ s
temnotou a nemají vlastně žádné svědomí.“
Můžeme prokletím někoho připravit
dokonce i o život?
„Ano, formou prokletí či černé magie
můžete jinému člověku vzít život a to
hned v několika rovinách. Buď mu přivodíte vážné onemocnění, kterému nakonec podlehne. Nebo přivodíte stav,
kdy se mu něco tragického přihodí, dopravní nehoda, pracovní úraz, pád, atd.
V jiné formě jej prokletí donutí spáchat
například sebevraždu. Ty bývají často
zahaleny řadou nejasností a pochyb. Řidič nečekaně strhne řízení a narazí do
sloupu, mladá dívka najednou vypadne
z okna apod. I tyto případy se stávají. Je
nutné však dodat, že provedení není zas
tak jednoduché, jak se může na první
pohled zdát.“
Pokud jsem se stala obětí prokletí, je
nutné jej nechat odstranit a očistit se
tak?
„Nutné to není. Nic vlastně není
nutné. Je to jen na vašem osobním rozhodnutí a uvážení. Přesto se to doporučuje. Myslím, že mi dáte za pravdu, že žít
http://orl.bloger.cz
život plný nezdarů a ztrát není to pravé,
co by jste si přála. Nejhorší na tom všem
je, že se to samo neurovná. Je moudré
to začít řešit a hledat cestu, duchovní
očistu a pomoc. Dobré je, se obrátit o
radu na kněze, aby vám poskytl onu svátost a pomoc. Už to je řešení, které vás
může osvobodit. Prokletí existuje, tak
jako existuje síla požehnání, které nám
vnáší do života dobro. Ve stejném smyslu prokletí přivádí do života člověka jen
zlo, utrpení a bolest, a to s odvoláním
na říši zla. Bohužel rostoucí počty případů nám ukazují, že zla je v lidech stále
více a více.“
Existuje možnost prokletí, která si neseme z předcházejících životů? Jaký je
na to váš názor?
„V tomto směru vám nedokáži moc
uspokojivě odpovědět. Zde se názory a
výklady všeobecně různí. Osobně se
domnívám, že to nebude zas tak horké.
Pokud nyní připustíme teorii minulých
životů, tak si představte, že každý z nás
mohl v průměru prožít například tři desítky životů. I kdyby jen v polovině z
nich nás někdo proklel, tak si neseme
do současného života takovou zátěž, že
by nás to zlomilo již v prvních letech našeho života. Tím nechci říci, že to není
možné, ale sám za sebe se k této
možnosti nepřikláním.“
Co říkáte na možnost rodinných
prokletí? Je to vážný problém?
„Již několikrát jsem se ve své praxi
setkal při snímání prokletí, že bylo
uvaleno ponejvíce na ženy na několik
generací. Třeba před 70 lety mohl
někdo proklít vaši prababičku s přáním,
aby všechny ženy v jejím rodě potkalo
neštěstí. Pamatuji se na opravdu hluboce bolestný případ jedné rodiny, kde
všem ženám vždy zemřely prvorozené
děti. Jejich babičku kdysi dávno proklel
jeden muž, protože jej odmítla a vzala si
jiného.Rodinná prokletí existují a mají
vliv na další pokolení“.
Kde bych se dozvěděl mnohem více
informací o démonech, ale i o andělech
a také o osvobozujících rituálech? Je nějaká opravdu odborná literatura, která
by to vše vysvětlila? V obchodech se dají
koupit jen obsahově nezajímavé knihy.
Nejsem jediný, kdo by se chtěl o této
sféře dozvědět více.
„Máte pravdu. Je opravdu složité
dnes v tom množství knih najít ty, které
by vám pomohly vše objasnit. Doporustrana 17
ORL číslo 2014-3
čuji proto knihu Il Dito Di dio e il Potere
di Satana -l´Esorcismo.
Statuta Ecclesiae Latinae – což je
sbírka obsahující exorcistické formule.
Doporučuji i sbírku rituálů známou
jako De Exorcismis Et Supplicationibus
Quibusdam. Tato kniha obsahuje přesný
postup při rituálu.
Tertulián píše o démonech ve své
Apologii
Tomáš Akvinský v Summa Theologica.
Další vynikající knihou je Possessioni
diaboliche ed esorcismo. Nebo také kniha Flagellum daemonum obsahující
sedm modliteb exorcismu a rozpoznání
démonů.
Jezuita Peter Thyraeus ve svém díle
Daemoniaci, hoc est: de obsessis spiritibus daemoniorum hominibus stanovuje
rozpoznávání démonů a stavy postižení
člověka jejich vlivem.
Kniha Jubilejí a první kniha Henochova obsahují dokonce rodokmeny
padlých andělů.
– svět viditelný i neviditelný, jak nebeské trůny, tak i panstva, vlády a mocnosti
– a všechno je stvořeno skrze něho a
pro něho.
Podobný systém existuje také na
opačné straně. Démoni nejvyššího postavení, tedy knížata, mají často biblická
jména jako je Satan, Belzebub, Pasuzo,
Asmodeo, Zebulun, Zebuin, Meridiano,
Lucifer, Astarot, Agaliarept, Fleurety,
Sargatanas, Nebiros, Marbas, Pursan,
Loray, Valefar, Nuberus atd.. Ti nižší, v
tomto případdě legie se pak zaměřují na
ovládnutí člověka. Klíčem k rozlišení
mezi různými typy démonů je úroveň
jejich inteligence. Démoni nižšího řádu
poslouchají ty silnější ne z úcty, ale jen
ze strachu. Jsou to otroci zla. Silnější
démon může také zabránit tomu
slabšímu, aby při exorcii opustil svou
oběť , i když mu to působí obrovskou
bolest. Někdy démoni vystupují i proti
sobě. Jindy si naopak pomáhají v
ovládnutí člověka.“
Chtěl bych se zeptat, jak přišel ďábel
ke svému jménu Satan? Hodně se o tom
vedou na internetu spory. Ale nenašel
jsem nic konkrétního.
Řadu opravdu důležitých informací
získáte například v knize Enchiridion,
Levitius, Numeri, Deuteronomium, ve
druhé knize Samuelovi, ve spisech Izajáše, Henocha, Ozeáše, Jeremijáše či
Ezachiela, ale i v listech Efezským, Koloským, Korintským, v prvním a druhém
listu Tesalonickým. Justin Mučedník, jeden z prvních křesťanských teologů, ve
svém Diaologu s židem Tryfónem píše o
démonech a jak je porazit jménem Syna
Božího.“
„Výraz ďábel pochází z řeckého duabolos, což znamená „způsobit zkázu“.
Když byla hebrejská Bible - Septuaginta
překládána do řečtiny v roce 200 před.
Kr. Bylo převzato hebrejské označené
Satan (žalobce). Satanovo jméno bývá
ovšem často zaměňováno se jménem
Lucifer (Éósforos). Toto jméno bylo však
převzato z verše knihy Izajáš...jak jsi spadl z nebe, Lucifere, jitřenky synu... Ďábel
dostává vlastní jméno Satan až ve
Vulgátě svatého Jeronýma, asi kolem
roku 400 po Kr. Do té doby bylo jeho
jméno jiné a doufejme, že pro mnohé
také již zapomenuté. Dnes se raději nevyslovuje, což je také jen dobře.“
Existuje li několik nebeských kategorií, je něco podobného i v říši démonů?
Jak mohu poznat, že je v mé blízkosti
démon?
„Je zmiňováno celkem devět řádů andělů – serafové, cherubové, trůnové,
vlády, síly, mocnosti, panstva, archandělé a andělé. Proti této sestavené hierarchii se však staví například Irenej z
Lyonu, stejně jako sv. Augustin. Nejde
podle nich jasně určit jak se od sebe liší.
Podle Tomáše Akvinského se nebeské
bytosti liší jen stupněm své dokonalosti.
Ať tak či tak. Existenci nebeských bytostí potvrzuje řada biblických pasáží. Svatý
Pavel píše v listech Koloským....v Kristu
bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi
„Schopnost rozpoznat, že je nějaký
duch kolem vás, a nemusí jít hned přímo
o démona, je velkým duchovním darem.
Je pravdou, že některým to jako dar nemusí připadat. Lidé vnímají přítomnost
zlých sil různě. Někomu mohou vstávat
chlupy na rukách, jiní cítí mrazení, ledový závan vzduchu, či cítí zápach. Je to
u každého různé. Někteří lidé je mohou
dokonce i na okamžik zahlédnout. Neexistuje jednotná manifestace těchto sil a
jednotné určení, zda jsou v ten okamžik
kolem nás. Je to vždy osobité. Je to také
http://orl.bloger.cz
něco neobvyklého, co nás upozorňuje,
že se kolem nás něco děje. To se týká i
lidí, ze kterých nemáte dobrý pocit.
Vždy vás vnitřní pocit varuje na nebezpečí. Je dobré této intuici naslouchat a
dávat si pozor.“
Dá se rozpoznat i totožnost démona
či ducha?
„To je již mnohem složitější. Dar rozlišování je hodně spojen s dary Ducha
svatého. Démoni si velice úzkostně
chrání svou identitu. Oobčas, jeli právě
přítomen anděl smrti, člověk ztuhne,
zejména v oblasti prstů a šíje. Někteří
démoni se dají rozpoznat podle toho, jakou nemoc způsobují. Nebo, jakým způsobem pokoušejí či ničí člověka. Démon
zla, démon nenávisti, hádky, závisti,
hněvu, touhy, sebevraždy, apod. Raději
neuvedu jména, aby někoho nenapadlo
je skrze ně přivolávat. Pokud to dokážete rozpoznat, dokážete i zjistit, jak do
postiženého člověka vstoupil. Poznáte li
ducha zármutku nebo úzkosti, bude potřeba vnitřního uzdravení, aby se zahojila traumata a bolest. Vždy je ovšem
nutné započít s přijetí Duchem svatým,
protože jeho moc napomáhá s vyháněním zlých duchů. Úryvkem, který démonický svět zvlášť znepokojuje, je hymnus
z listu Filipanům 2,6-11, zvláště pak jeho
závěr. Je zajímavé, že tato část má vliv i
na lidi, kteří páchají zlo formou černých
mší, prokletí, uhranutí a pod. Jména démonů nejsou přímo osobní, ale poukazují k lidským nemocem, slabostem,
hříchům a neřestem. K nim nás tyto bytosti svádějí a ponoukají a na těchto našich slabostech se poté přiživují a mají
radost. Prostě je těší, že sužují lidi a berou jim tak jejich svobodu. Například démoni traumatu na nás útočí pro vnitřní
citová zranění způsobená v našem životě. Například chováním rodičů.“
Vnímají duše mrtvých naši bolest a
smutek?
„Duše vnímá vzpomínky a zármutek
těch, které miloval. Vaše bolest se tak
přenáší i na ni a způsobuje ji rovněž bolest.Často se pak stává, že bolest matky
nad ztrátou milovaného dítěte mu nedovolí odejít do světla a je touto bolestí
k matce připoutáno a velice se trápí.
Někdy se stane, že ztráta milované bytosti nás v bolesti a soužení přinutí k sebevraždě ve víře, že se opět setkáme.
Výsledek je však úplně jiný. Namísto
sblížení, se se od sebe vzdálí a nebudou
spolu.“
strana 18
ORL číslo 2014-3
Má člověk právo rozhodovat o svém
vlastním životě. Myslím tím například
to, zda smí dobrovolně spáchat sebevraždu?
„Nikoliv. Jedině Bůh má toto právo
rozhodování. Záměrná sebevražda je
pak porušením tohoto zákona a je neodpustitelná. Je však třeba připomenout, že není sebevražda, jako
sebevražda. Někdy k ní můžete být donuceni vlivem prokletí. Bůh pomáhá
těm, kteří trpí a nikoliv těm, kteří to
vzdají. Vždy existuje řešení i cesta k vysvobození. Například tím, že požádáme
o pomoc. Ti, kteří jiného člověka přivedli k sebevraždě se budou později zodpovídat jako za vraždu. Špatně se povede i
těm, kteří se k vám obrátí zády, když žádáte o pomoc.“
Jak si člověk dnešní doby může být
jistý, že jsou démoni reálnými bytostmi?
Jsem vůči těmto věcem skeptik, už jen
proto, kolik zla dokázalo napáchat
samotné náboženství – ve jménu Boha.
„Démoni jsou stejně reální jako vy
nebo já. Je to jen otázka vnímání a vašeho duchovního náhledu. To, že něco
běžně nevidíte ještě neznamená, že to
neexistuje. Vzduch také dýcháte a
přesto jej nevidíte. Démoni jsou zástupci zla ve všech jeho podobách a tvarech.
Zlo je jejich jedinou podstatou a nenávidí lidi. Co se týče závěru vaši otázky.
Samo náboženství nic zlého nenapáchalo, to jen my lidé. Lidé, kteří přilnou ke špatnosti, špatnost kolem sebe
dále šíři. V tomto směru Bůh za nic nemůže. Nám lidem dal přece svobodu
rozhodování. Proto se ve světě po celé
generace děje to, co se děje. Nemusí jít
ale jen o války, ale i o běžný život kolem
nás. Vždyť se podívejte kolem sebe, jak
si lidé škodí byť jen slovně. Jak bolí,
když vás někdo ponižuje, šikanuje, uráží
a pošlapává vaši důstojnost.“
Na internetu jsem našel návod, jak si
vyvolat vlastního démona, kterému
budu dávat úkoly. Je to bezpečné? Prý
mi na mou žádost sdělí své jméno a
bude mi věrně sloužit. Jediné, co člověk
musí umět ovládat, je svůj vlastní
strach. Co si o tom myslíte?
„Zde bych každého důrazně varoval
před podobným experimentováním. Na
internetu naleznete spousty rad, jak vyvolat démona. Řada z nich jsou hloupé
rady. Přesto. K přivolání konkrétní
podobné bytosti potřebujete znát
spousty důležitých informací. Nejen
jeho vyvolávací a tzv. zapovídací znak,
ale přesnou hodinu a den, kdy je možné
jej přivolat. Musíte dodržet přísná
opatření, co se týče vaši bezpečnosti,
aby Vás případný démon nemohl napadnout a musíte i vědět, jak s nim komunikovat. Rovněž je dobré celý prostor
energeticky vyčistit, a to jak speciálním
vykuřovadlem, exorcistickou solí, svěcenou vodou a posvěceným olejem. Co
se týče jména, to se Vám démon bude
zdráhat za všech okolností prozradit,
proto bude lhát a mlžit. Pokud nad ním
nezískáte sto procentní kontrolu, nic
Vám o sobě neřekne. K tomu potřebujete ovšem znát například texty, které
předepisuje tzv. Rituale romanum, nebo
vzývat konkrétní svatá jména. Můžete
rovněž použít exorcii Lva XIII. Se vztekem a odporem poté démon odpoví.
Pokud budete chtít, aby Vám něco
splnil, vždy za to něco požaduje. Odměnou jste vy. Takže je to cesta do záhuby.“
Slyšel jsem, že se dá vyvolat démon
času. Můžete mi o něm povědět něco
více?
„Ano, je určitá skupina těchto bytostí,
které mají jistý vliv na čas kolem nás.
Většinou je tato role přisuzována bytostem zvaných Grigoriové, (padlí grigorivé a jejich vůdce Gabreel jsou uvězněni
v nebi. Nejde o klasické démony). Proti
nim ovšem stojí andělské bytosti jako je
Galgaliel a Geniel. I jim je přikládán vliv
nad časem a jeho plynutím.“
Zajímalo by mě, zda do nás mohou
démoni vstupovat přes televizi,
prostřednictvím nějakého krvelačného
filmu, hororu, apod.
„Abych řekl pravdu, nevím zda je to
možné a zda se tak někdy stalo. Osobně
se domnívám, že ne. Ale neznám všechno. Ale je nutné také říci, že strach a
úzkost, které prožíváte při sledování
podobných případů, jsou ideálním lákadlem pro negativní bytosti a nemusí jít
jen o démony. Takže se kolem vás
mohou „slétávat“ entity, které jsou živeny vašim strachem.“
Došlo u mě ke změnění vědomí a
jednu dobu jsem byla schopna vidět démony skrze jejich oči, alespoň jsem o
tom přesvědčena. Měli místo očí jen
bělmo, které nebylo bílé, ale mělo
barvu, kterou ani nedokážu popsat. Ať
už to bylo cokoliv, vstupovalo to výhradně jen do neznámých mužů. Můžehttp://orl.bloger.cz
te i popsat, o co se tenkrát mohlo
jednat?
„Podle mého osobního názoru se
Vám podařilo něco, co je docela vzácné
a týká se to jen malého okruhu lidí. Na
určité okamžiky jste schopna nahlédnout do jiné reality, do jiné sféry a
poodhalit onu roušku, která nám zabraňuje spatřovat pravou podstatu podob a
dějů kolem nás. Je to hodně vyčerpávající a pokud si tyto bytosti všimnou, že je
dokážete běžně vidět, mohou Vás začít
pronásledovat. Tato schopnost většinou
časem odezní. Je to náročné hodně po
psychické stránce a přináší lidem neklid
a strach.“
Mohu si i já osobně naprogramovat
nějaký osobní amulet proti negativním
silám. Můžete mi poradit, jak? Pomůže
mi vizualizace?
„Tady vás asi zklamu. Naprogramovávání amuletů apod. je tak trochu zbytečné a ne moc účinné. Mnohem
účelnější je vytvořit si svou vlastní
ochranu. Vytvořit si rituální štít, který
vás bude vždy chránit. To je mé doporučení. Vizualizace není špatná cesta, ale
velice riskantní, protože jen trochu zkušený necroman se vám na ni může
snadno napojit a tím vás velice ohrozit.“
Keď nasypete na dno okien soľ, môže
duch/démon vniknúť dovnútra? Platí to
aj pre železo? Niekde som počula, že démoni nedokážu cez neho prejsť.„Sůl pomáhá vyhánět démony a chrání místa
od jejich působení. Proto ji exorcisté
umísťují na práh domu, do všech čtyř
rohů pokoje, který je zřejmě pod vlivem
ďábla. Pro vykuřování se používá posvěcené kadidlo a pro větší účinnost exorcismů mohou být využita například
posvěcená štola příslušné barvy. Co se
týče železa, tak to mu nezabrání při
vstupu do domu. Jen stříbro má určitou
moc vás ochránit, to ano.“
Chcela by som sa opýtať, či čierni mágovia alebo ľudia, ktorí ovládajú čiernu
mágiu, sú spojení s démonmi. Alebo sa
to tvrdilo len v stredoveku? Chápem to
tak, že človek môže uzavrieť dohodu s
démonom, pričom však, samozrejme,
platí niečo za niečo. Znamená to teda,
že človek nemôže s démonom vychádzať len tak – bez toho, že by od neho
démon vyžadoval napríklad vykonanie
nejakej pomsty? Môžu sa démoni medzi
nami prechádzať v ľudskej podobe?
strana 19
ORL číslo 2014-3
„Odpopvěď je celkem jednoduchá.
Ano, člověk, který praktikuje černou
magii je ve spojení s démony. Jde o jistou formu spolupráce. Při praktikování
tzv. černé magie totiž tvoříte a používáte k dosažení svého cíle, a to většinou
vůči někomu jinému, zlo. Zlo je prazáklad podstaty všech démonických bytostí. Tím, že jdete po stejné „cestě“ se
dobrovolně stáváte jejich spojenci a oni
vám pomáhají k dosažení vytčeného
cíle. Ne proto, že by démony k tomu popouzela touha dělat dobré skutky, ale
jen proto, že tím se jim vydáváte v šanc.
S démony nelze uzavřít přátelství ani nijakou dohodu. Jde o to, že vy něco
chcete, oni vám pomohou k dosažení
přání, ale pak si berou, a to vás. To jim
stačí. Démoni se mohu mezi námi pohybovat v lidské podobě, ale je to velice
vzácné.
Velice se zajímám o astrální larvy. Jak
zjistím, že je okolo sebe nemám? A jak
se v případě pozitivního výsledku mohu
bránit na astrální úrovni? Je třeba
provést nějaký rituál?
„Co se týče astrálních larev, zde je to
trochu složitější. Poznat to můžete na
sobě tak, že si sednete a začnete sám
sebe studovat. Tedy přesněji, začnete
sám v sobě vypočítávat své negace a
různé závislosti – žárlivost, kouření,
alkohol, vztek, pomlouvání, lži atd.
Larva je totiž tvořena vaší psychikou a
podporuje právě jednotlivé negace ve
vás. Larva je parazit a potřebuje vaše
slabosti k tomu, aby mohla existovat a
růst. Čím více roste, tím více vás ovládá
třeba ve vzteku, či alkoholu, drogách
atd. Sejmout larvu můžete buď rituálně
a „rozpustit“ ji, nebo tím, že ovládnete
sám sebe a přestanete ji živit tím, po
čem nejvíce touží, tedy, že ovládnete
svůj vztek, přestanete kouřit, přestanete závidět jiným lidem, přestanete
druhým škodit, povyšovat se atd.“
Může nás démon ovládnout?
„Ano. Démoni mají tu vlastnost a
také cíl, nám neustále škodit, pokoušet
nás, ovládat nás, ale třeba i dle plánu
zničit. Všechny podoby zla jsou vlastně
zaměřeny proti nám lidem. Proto se
může stát, že démonická bytost ovládne
naši duši, doslova ji zotročí, dostane se
do našeho těla a ovládá jej. Nemusí být
ovšem vždy přímo v těle samotném, stačí mu, když je na těle jakoby přisát a i
tak může svou oběť ovládat a soustavně
ničit. Člověk se pak rychle změní k horšímu. Změny chování, agrese, zuřivost,
apatie, střídání nálad, hysterie, alkohol,
drogy, výbuchy emocí, nekontrolovatelný třes, vyhrožování, neúcta, rouhání,
stavy úzkosti, zhoršení zdravotního
stavu, atd.. .Za svou praxi jsem zažil
několik podobných případů. Často to
jsou lidské tragédie a horory. Život s posednutým není prakticky možný. Stává
se pozvolna nebezpečným sobě i okolí.
Člověk je najednou jak v jiném světě,
jako by se probudil do děsivého snu.“
Jak démon do člověka vstupuje?
„Nejčastěji ústy, dechem, potom
skrze krev, například při poranění – to je
však méně časté. Nejvíce však svobodným rozhodnutím člověka jako takového. Tedy když člověk souhlasí s tím,
aby mu démon s něčím konkrétním
pomohl, splnil jeho zlé přání atd. Jde o
hroznou a trvalou úmluvu. Třeba když si
přejete, aby se někomu jinému stalo
něco špatného.“
Může do nás vstoupit sám Satan,
vládce temnoty?
„Čas od času se setkám s příběhem
člověka, který tvrdí, že do něj vstoupil
sám Ďábel. Osobně to považuji tak trochu za nemožné. Jeho energie a zlo je
tak obrovské, že by to lidské tělo nebylo
schopno vydržet. Je to asi takové, jako,
kdyby jste chtěli dostat do krabičky od
sirek velké dopravní letadlo. Vstupovat
do nás za určitých okolností mohou
ovšem samotní démoni.“
Mohu si démona najmout, aby někoho jiného zničil?
„Podobné smlouvě se říká sanctum
regnum nebo také pacta conventa
daemoniarum. Je- li to vaše rozhodnutí
a vaše touha i nenávist je tak velká, je
možné v rámci paktu démona žádat o
splnění úkolu. Pokud člověk ví jak, tak
může takovou bytost zaúkolovat zničením jiné osoby. Onen pakt je ovšem
zničující i pro toho, kdo démona žádá o
splnění takového úkolu. Upsání se znamená zkázu a věčné zavržení a zatracení. To je ovšem podobným lidem
jedno, nehledí na to. Zajímá je pouze
zničení jiného člověka či naplnění svého
pochybného cíle. Démon to učiní se
zvrhlou radostí, protože tím pokoří
člověka, který je jeho nepřítel a z hlouby své podstaty jej nenávidí. Člověk
totiž stál na počátku pádu těchto bytostí. Bylo to tisíce andělů, kteří se postavili
na počátků věků po boku Lucifera proti
Bohu, bylo to i 200 strážců Země, kteří
pod vedením Semjaza zanechali svých
http://orl.bloger.cz
dozorčích povinností nad Zemí a postavili se proti Bohu a tím i proti
člověku. Za to je stihl trest a to nám
nemohou odpustit. Tím, že se rozhodnete konat něco zlého, stačí i v soustředěných myšlenkách, je uzavřena nepsaná
„smlouva“. Je to stygma, které máte v
sobě po zbytek života vypálené. V
okamžiku smrti vás prozradí. Nelze to
smazat ani zatajit. Něco jiného je, když
si během života plně uvědomíte své
špatné chování a začnete toho litovat a
snažíte se to napravit. Chybovat totiž
může každý z nás, ale je důležité své
činy včas napravovat. “
Jaké úkoly mohou démoni plnit?
Jak jsem již řekl, jde často o touhu
někoho jiného zničit, ale lidé mají různá
přání a pohnutky. Pomocí paktu s démonem můžete žádat například peníze,
moc, kariéru, slávu, ovládnutí jiné osoby
aby vám například sloužila či vás milovala atd. Vždy jde o něco negativního, co
nepřináši štěstí a radost jiným, ale jen a
jen vám. Vliv démonů je vždy zlý. Tyto
zvrhlé bytosti působí na člověka
zhoubně.“
Mohou démoni činit radost a pomoci
jiným?
„Pokud hovoříme o dobrém úmyslu
tak ne. To nikdy nesplní, protože tím by
se tzv. vykonal dobrý skutek, což je pro
ně něco naprosto nepřijatelného. Jejich
cílem je jen a jen škodit a to v různých
podobách, formách a skutcích. Démon
vám „pomůže“, ale vy za to zaplatíte
dvojnásob než žádáte, ale ne v materiální rovině, ale především v té osudové,
tedy v zatracení a tím, že se poté propadnete do vlastní temné záhuby. V pohádkách je to přece krásně zobrazeno.
Pekelník nechce vaše majetky ani tělo,
ale jen vaši duši.“
Proč chtějí vlastně naše duše?
„To je hodně složitá otázka a není
jednoduché na ni odpovědět. Ale podstatou je nejen trest za to, co jste
provedli za života, ale také v tom, že
tyto bytosti potřebují rozšířit své řady.
Vše začalo na počátku, kdy se Lucifer a
jeho legie andělů postavil proti Bohu,
byl však poražen a svržen do nicoty a do
„propastí“. Bůh poté nařídil andělům
spoutat padlé anděly v hlubinách země
na místě odsouzení, ale desetinu z nich
nechává, aby podléhala Satanovi zde na
Zemi a pokoušela člověka. Zatracené
duše lidí se poté mohou stát nižší forstrana 20
ORL číslo 2014-3
mou démonů, právě pro své zlé činy
protože jsou ve své podstatě příchylné
ke zlu a jiným špatnostem. Navíc to je
svobodná vůle lidí chtít zlo. Někteří z
těchto padlých andělů, z kterých se
staly poté démoni, sestupují denně do
zásvětí (pekla) a berou s sebou duše zatracených hříšníků, kteří právě zemřeli.“
Mohou se démoni přivolávat kdykoli?
„Ano i ne. Ono to není tak jednoduché. Například démonická bytost Haristum podléhá sluneční sféře. Díky
tomu je možné jej přivolávat v neděli o
jedné, šesté a desáté hodině. Khil je
podřízen planetární sféře Marsu. Zjevuje
se v úterý ráno o jedné, třetí a osmé
hodině. Surgt je podřízen planetě Venuši. Ten se zjevuje v pátek v noci o půlnoci a ve tři ráno atd.
Těmto bytostem podléhají další démoni a skupiny nižších entit. Je nutné
znát jejich tzv. sigilium tedy znak, který
je přiřazen k jejich jménu a je nutné jej
dokonale ovládat, protože stačí jen
malá odchylka, či nepřesnost a může dojít k velkým škodám. Ale protože lidé
neznají přesné postupy jak s démony
komunikovat, stačí mnohdy jen vaše
zhoubná touha v rámci zla a tato touha
příslušného démona vždy přivolá a je i
vyslyšena. Proto stačí tak málo k tomu,
někomu ublížit a být také sám zahuben.“
Jsou i jiné důvody, proč nás démoni
napadají?
„Když vynecháme žádost jiného
člověka, je tu pak další aspekt, a to ten,
že vás některé lidi chtějí zničit pro vaši
předurčenost. Tedy, že jsou tu lidé, kteří
mají některé schopnosti a vlastnosti,
které mohou démonům vadit. Může jít i
o to, že jde o osoby, které jsou k něčemu duchovně významnému předurčeni
již v době svého narození. Proto se démoni snaží těmto lidem zničit život, aby
se nenaplnilo jejich důležité poslání.“
Mají démoni svá jména?
„Všechny bytosti obou světů mají svá
jména. Lucifer, Belzebuth, Astarot,Lucifug, Agaliarept, Fleurety, Sargatanas,
Nebiros, Marbas, Pursan, Loray, Valefar,
Nuberus atd. V rámci samotného oboru
démonologie existuje evidence stovek
jmen různých démonů. Jen Statan má
několik jmen. Lucifer, Elil (kvílící Syn
úsvitu). Také se mu říkalo Jitřenka,
Žalobce nebo ten, kdo zvěstoval světlo.
Má mnoho jmen a mnoho podob.“
Mají tyto bytosti nějakou konkrétní
podobu?
„Přesná podoba není vždy známá. Démoni mohou na sebe brát rozličné
podoby a tvary. Od těch hrůzných až po
pro lidské oko či psychiku snadno přijatelné. Jsou známy případy, kdy se démon dal poznat v podobě krásné dívky,
či mladého atraktivního muže, či moudrého starce. Jindy na sebe bral podobu
ohavné zrůdy, která děsila až k omdlení.
Tyto bytosti může provázet i zápach
sýry, hniloby či tlející masa a rozkladu.
Nebo také kouřového matného světla.
Jejich tvar je takřka neuchopitelný a velice různorodý.“
Existují knihy, podle kterých se dají
tyto bytosti přivolávat?
Ano. Existují opravdu odborné grimoary, které se dají úspěšně použít. Jde
například o Arbatelův grimoár De Magia
veterum, De Heptarchia mystica, svazky
od Agrippy z Nettesheimu, Clavicula Solomonis, Magia Innaturalis, Sefer raziel
haMalach, a v neposlední řadě i Almadenův Lemegeton či Abanův Heptameron. Knih je řada. Ale je nutné říci, že
užívání je velice náročné a vyžaduje
velkou znalost a jsou v praxi opravdu
velice nebezpečné. Na internetu jsem
nalezl řadu odkazů od lidí, kteří toto nebezpečí doslova bagatelizují a navíc
ostatní hloupě navádějí k používání
magie a čarodějnictví (sortilegia) v reálu. Což rozhodně odsuzuji.
Jsou i jiné knihy, které nás varují před
démony? Kde se o nich můžeme dočíst?
Řadu důležitých informací získáte například v knize Enchiridion, Levitius,
Numeri, Deuteronomium, ve druhé
knize Samuelovi, ve spisech Izajáše,
Henocha, Ozeáše, Jeremijáše či Ezachiela, ale i v listech Efezským, Koloským,
Korintským, první a druhý list Tesalonickým atd.
Můžeme se vůbec nějak bránit proti
těmto bytostem?
„Základní ochrana je ta, že se budeme snažit nežít ve zlu. To je ovšem
někdy složité, protože jsme jen lidé. Děláme chyby a někdy nás i dostihnou
špatné myšlenky a touhy. Jsme ovládáni
světem, tělem i sny. Ale nyní však k
http://orl.bloger.cz
praktické rovině. Pokud již dojde k něčemu takovému, a jsme obětí ataku démona, je dobré vyhledat něčí odbornou
pomoc a neotálet s tím. Čas vždy hraje
proti nám. Je to stejné jak s nemocí. Najděte v sobě víru a lásku, požádejte zástupce církve o pomoc, obraťte se na
exorcistu, noste u sebe kříž svatého
Benedikta, pomáhá i vykuřování – tedy
čistění prostoru.“
Hovořil jste o kříži svatého Benedikta
a vykuřování. Popište nám to trošičku.
„Tradičním zapovídacím nekromantickým kuřidlem je pelyněk pravý, laskavec, ločidlo, tis červený, čecheřice
vonná, zerav západní a harmala mnohodílná. K vymítacím kuřidlům se řadí ločidlo, yzop, jalovec, vavřín, kapradí,
zemědým lékařský, routa a třezalka. Základem je vždy kadidlo jako hlavní pojící
medium. Tyto sušené ingredience poté
sypete na rozžhavené uhlíky a kouř
poté čistí prostor kolem vás.
Co se týče uvedeného kříže, tak ten
nese v sobě taxturu Crux sancta sit mihi
lux, Non draco sit mihi dux Vade retro
satana, Nunquam suade mihi vana, Sunt
mala quae libas, Ipse venena bibas. Toto
šestiverší se inspiruje evangelním rozhovorem mezi Ježíšem a apoštolem
Petrem. Počáteční písmena šestiverší
(CSSML NDSMD VRSNSMV SMQLIVB)
bývají vyryta kolem kříže, který i já
osobně nosím na krku“.
Milan Doležal – exorcie, léčitelství,
ochrana před prokletím a černou magií.
Více jak 20 let se zajímá o okultní
fenomény, duchy a přízraky. Studuje
exorcii a odvádění duší mrtvých i rušení
prokletí. Spolupracuje rovněž s církví při
řešení některých událostí, které se například týkají přízraků a zjevení. Je
členem ekumenické ezoterní skupiny,
která se na profesionální úrovni snaží
pomáhat lidem nejen v oblasti léčitelství, ale i při snímání uřknutí, rušení
negativních zón, odvádění duší mrtvých,
v oblasti exorcie a magické ochrany. Věnuje se také přednáškové činnosti.
[email protected]
http://exorcie.blogspot.cz
strana 21
ORL číslo 2014-3
http://www.demiurg.cz/index.php?
option=com_content&task=view&id=31
4&Itemid=37
Desatero zásad
temných duchů
MVDr. Josef Staněk
Marxizmus učí, že každý člověk se
rodí dobrý, pouze je zkažen výrobními, tj. mezilidskými vztahy. Je
to jeho největší lež, jejímž
prostřednictvím se Satan snaží zatajit
existenci necelého jednoho procenta
jím řízených lidí. V mariánských zjeveních se o těchto jednotlivcích hovoří jako o lidech, jejichž duše "pohlédly
na tvář Satana" a jimž zatím
není pomoci.
gií jiných, které vysává. Jedinou
dostupnou je ta, která je z lásky k lidem
k nim vyzařována. Život je božský dar
jednotlivci, z hlediska energetického
spíše půjčka.
Lidé dostávají energii k životu v těle
od Podstaty světa jako z lásky poskytnutou příležitost ke svému duchovnímu
růstu. V tom jediném je smysl existence
podivného tvora – člověka. Tuto energii
všichni po částech pozbýváme, jestliže
jakkoliv porušujeme Řád stvoření neboli
vůli Stvořitele.
Ztrácíme ji tak, že v důsledku zpětného karmického dopadu samočinně přichází utrpení. Z odpadlé energie je pak
živeno "peklo", takže i ta část reality, na
jejíž existenci by Bůh energii k bytí neposkytl. Lidský odpad od Řádu stvoření
tak dal vzniknout existenci temného
Toto necelé jedno procento lidí je původcem a organizátorem všech neštěstí
lidstva v dějinách. Smyslem
jejich
existence
ve
hmotnosti je snaha o
duchovní proměnu k horšímu oněch více než 99% v
jádru dobrých lidí, kteří by
se bez existence "černých"
mezi sebou vždy domluvili.
Tito mezi lidmi inkarnovaní
"černí" jsou právě oněmi organizátory bojů za "světlé zítřky" všeho druhu, včetně
náboženských,
národních,
svobodně tržních. Plodem
revolučně
organizovaných
"světlých zítřků" se samozřejmě nakonec ukázalo být
jedno nepřetržité utrpení
všech 99% slušných lidí.
"Temné" duchy v akci je
možné rozeznat již podle
toho, že za správné vydávají
"boj proti nespravedlnosti"
nečistými prostředky. Ignorují
základní duchovní princip,
podle kterého nelze k čistému
cíli dojít nečistými prostředky. Pro normálního člověka je těžko pochopitelné,
že jakékoliv utrpení lidí je jejich cílem.
Proto jsou na Zemi inkarnováni.
Temné záhrobí (peklo) není stvořeno
Bohem a tím udržováno v existenci jeho
vyzařováním (vůlí). Temné záhrobí si
musí energii ke své existenci brát z ener-
duchy rozpoznat. Jen za tohoto stavu
duchovního probuzení většiny může nastat nová éra, onen "stříbrný věk lidstva". O začátek jeho nástupu probíhá v
současnosti neviditelná "válka duchů o
duše lidí na Zemi". Úsilí světlých duchů,
duchovních vůdců lidstva, o probuzení
lidí je podstatou současných společenských událostí, které si ovšem mnozí
materializmem zatížení komentátoři vysvětlují jako operace nějakých spikleneckých elit.
Ve skutečnosti leží rovina tohoto zápasu ve vibrační hladině ducha, jinak řečeno duchovní vůdcové lidí (andělé
strážní) se snaží aktivizovat ještě vnímavé lidi k zabránění blížící se katastrofy lidstva. Pod vliv "černých" se v
Česku dostalo již 70% lidí, kteří zčásti
převzali některé níže uvedené "černé" principy myšlení. Současní inkarnovaní
"černí", pokud se udrží u
mediální moci, vedou všechny lidi Západu do masového
utrpení.
Duchovní zápas o přežití
"světlejších" lidí v současné
vše zasahující krizi lidstva,
které jako celek kráčí vstříc
dosud nevídanému pádu,
může skončit okamžikem,
kdy bude prolomena informační blokáda ateistů
(marxistů) a inkarnovaní
"černí" se stanou viditelnými. Kdyby k prolomení nedošlo, nastolí následně
rovnováhu živly jako nástroje Stvořitele.
nízkého záhrobí, z něhož se zpět na svět
inkarnují temní duchové.
Konec éry temných duchů?
Současné předpeklí na Zemi tedy
skončí až tehdy, kdy obyčejní lidé začnou mít schopnost inkarnované temné
http://orl.bloger.cz
"Černé" lze snadno rozeznat od normálních lidí podle jimi žitého "desatera
přikázání". Ovšem toho, jež
pochází od Satana. Jakmile
zásady satanského desatera
veřejnost prohlédne a pochopí jejich hnací princip,
stanou se "černí" pro zbývajících 99% lidí neškodnými.
Lidovým výrazem pro temné duchy je
"špatňák".
Desatero Satanových přikázání
* V jakýkoliv smysl existence
vesmíru a lidského života věřiti nebudeš!
strana 22
ORL číslo 2014-3
Vše existující je náhoda, není spravedlnosti, není posmrtného života, otázka
po smyslu lidského bytí je irevelantní,
nevědecká, nepřípadná. (V jednoho
Boha věřiti budeš!)
* Co si za svůj idol neboli za boha
učiníš, to se i bohem stane!
Jinými slovy, není žádného objektivního Boha, jsou jen naivní představy a pověry lidí. Z tohoto principu je odvozeno,
že tisíckrát opakovaná lež se stává
pravdou! U druhých lidí jejich naivní
představy respektuj, využij je, ale pro
tebe božské je to, co ti přináší prospěch!
(Neučiníš sobě obrazu Boha!)
* Všechny své zájmy mezi lidmi zaštiťuj Bohem nebo nějakým vyšším
zájmem!
Tak ti kryptovíra poloslepých poslouží k zamaskování vlastních zájmů! Neboli buď vždy a všude diplomatem, který
něco jiného říká, něco jiného myslí a
něco jiného koná! S cílem vlastního
prospěchu. (Nevezmeš jména božího
nadarmo!)
* Stále buď aktivní a ve spěchu, neboli pracuj, aby ses nemohl zamyslet!
Zásada "čas jsou peníze" a stálý spěch
je pro tebe darem, který tě chrání před
zamyšlením nad tím, proč to všechno
vlastně děláš, proč žiješ, proč okrádáš
hloupějšího, když si jeho peníze do hrobu nevezmeš. Modlitby, meditace,
kontemplace by ti mohly ukázat tvůj konec a tím tě znervóznět. (Pomni, abys
den sváteční světil!)
* Ctít budeš jen ty lidi, kteří ti
mohou být jakkoliv užiteční a jen
dokud ti budou užiteční!
Co s obtížnými rodiči, dětmi a příbuznými. Zvířata se v džungli o příbuzenství
po dosažení dospělosti také nestarají! O
předky a mrtvé už vůbec ne. (Cti otce i
matku svou!)
* Zabij cokoliv a kdykoliv, je-li to
pro tebe v čemkoliv výhodné (beztrestné)!
Zabij, nebo budeš zabit je přece základní zákon džungle neboli přírody. Jakékoliv omezení je pověrečné opium
slaboduchých! (Nezabiješ!)
* Vezmi si kdykoliv a cokoliv z
hmotného, vše, co se ti hodí a co máš
možnost vzít, když jsi silnější!
V přírodě slabší také čekají, až se lvi
nažerou. Je to přírodní právo silnějšího.
(Nepokradeš!)
* Na jakoukoliv potřebu sexu, která se v tobě probudí, máš přírodní
právo těla!
Tzv. láska k tomu není třeba, neboť je
to nemoc smyslů skrze poruchu vnímání
mozkem. (Nesesmilníš!)
* Pravda ve slovech je to, co je pro
tebe v daný okamžik výhodné mluvit!
Spravedlnost a ohled na zájmy
druhých jsou chiméra slabých a
hloupých! (Nepromluvíš křivého svědectví!)
* Máš-li dost síly nebo důvtipu, nebráni ti nic, aby sis bez ohledu na
předsudky a vztahy nevzal rozkoš z
jakékoliv ženy a jakýkoliv majetek
slabších.
Z praxe utajování v tisíciletých dějinách lidstva je ale známo, že žádné
spiknutí ani žádnou lóži není možné
skutečně utajit. Základní kryptologickou
poučkou totiž je, že tajemství, které znají více než dva lidé, není tajemstvím. Ne
tak desítky nebo stovky lidí. "Odhalovači" spiknutí iluminátů nepostřehli, že spojení těchto kruhů probíhá
hlavně telepaticky v rovině ideové
jednoty, jen málokdy a ojediněle v reálu.
Jako informace u zvířat skrze informační
pole.
Mafie temných duchů může jen tak
dlouho negativně ovlivňovat lidstvo,
dokud většina lidí neprohlédne
duchovní podstatu jevů a skrze poznání
se nenaučí tyto lidi identifikovat. Pak
nastane konec jejich úspěchů a konec
jejich pronikání do mocenských pozic
všech lidských organizací, včetně církví.
Porážku "černých" může přivodit jen poznání neboli otevření duchovního oka u
většiny žijících lidí. Otevřené duchovní
oko je projev onoho Ježíšova: Kdo z
Boha je, slyší můj hlas! Neboli hlas
Spravedlnosti.
(Poznámka: v závorce jsou uvedeny
zásady nezkomoleného božího desatera.)
Dokonalou školou pro cvičení
duchovního oka byl pro Čechy nejdříve
protektorát, pak 50. léta a normalizace.
Můj otec mi, když jsme se o charakter
někoho přeli, říkal: "Ty mne nebudeš
učit znát lidi! Ty jsi nezažil protektorát!
Tehdy na poznání člověka záviselo
přežití." Pak se ukázalo, že měl v odhadu vždy pravdu on a ne já. Ale vyučil
jsem se. V "normalizaci" a "privatizaci"
jsem se v lidech již pletl málo.
Jedinou zbraní je poznání
Skryté bude odhaleno
Výše uvedené principy chování a myšlení "černí" duchové mezi normálními
lidmi nikdy nevysloví. O to důsledněji se
těmito axiomy myšlení řídí. Vzájemně se
beze slov a organizovaných setkání poznají pohledem a vytvářejí tichá ideová
"bratrstva" k olupování a mediálnímu
ovládání ostatních, které považují za
hlupáky. Z pozorování existence jakýchsi podivných mocenských a finančních
her a souher událostí, z existence jakýchsi neviditelných záhadných vyvolených, kteří mezi sebe ctižádostivé
diletanty neberou (na místní i světové
úrovni) pak u příliš materialisticky myslících pozorovatelů fantazie vyvolá dojem
o existenci spiknutí všemocných iluminátů, zednářů, ufounů či Židů. Z podprahových nevysvětlitelných podnětů
vznikají všechny verze spikleneckého
pojetí dějin.
Každý snad pochopil, že výše uvedené "satanské desatero" je protikladem
nezkřiveného
původního
křesťanského Desatera. Je dobré si to
uvědomit, aby vyšlo najevo, koho jsou
satanské desatero žijící lidé protihráči.
Jeho nastavení jako diagnostického zrcadla vůči jakékoliv osobě je tak
spolehlivým ukazatelem typu člověka,
že vylučuje omyl odhadu.
V přírodě si silnější rovněž berou, co
chtějí. (Nepožádáš manželky ani statku
bližního!)
http://orl.bloger.cz
Jakmile vycítím, že nějaký člověk žije
byť jen jednu z výše uvedených zásad,
vím, o koho jde. A co od něj v ostatních
aspektech jednání a bytí mohu očekávat.
Moje znalost jeho skrytých úmyslů
plně spoutává jeho akční možnosti,
zbavuje ho sebevědomí a síly. Ze zkustrana 23
ORL číslo 2014-3
šenosti jsem poznal, že takoví lidé to
rychle vycítí a spěšně se ode mne
vzdalují. Jakmile rozhodující masa lidí
prohlédne řídící principy Satanových
přívrženců, je konec vlády "černých" v
médiích, vědě a správě států. Žádný
nový Hitler nemůže nikde projít. Teprve
jasnozřivostí masy lidí se hlas lidu stává
hlasem božím a nastolí společenskou
situaci, ve které se normální lidé bez válek a krizí na všem domluví.
mi ostatními jazyky. Prestižní absolvování klasického gymnázia bylo jistou zárukou pro schopnost logického
myšlení a znalost základní masy
obecných vědomostí. Od otce jako klasického filologa však vím i to, co v rozumářském dnešku při hodnocení přínosu
gymnázií uniká.
Lidstvo jen skrze takový duchovní
pokrok, nikoliv skrze technologický
rozvoj, postoupí do vyšší vývojové fáze.
V té srovná své vztahy samo se sebou, s
přírodou a tím i se Stvořitelem. Bude to
konec éry podivných lidí, kteří se beze
studu mohou ptát: "Co je to spravedlnost? Já znám jen právo!" Protože kdo
z Boha je, ten ji samozřejmě – někdo
lépe, jiný hůře – cítí. Jen temní necítí
nic.
Klasická gymnázia kromě jazykového
základu solidně seznamovala studenty s
hlavními rysy celé antické kultury, na
které dnes stojí způsob myšlení evropské civilizace. Všechno současné ve filozofii a kultuře je v tichosti postaveno na
"klasických", neboli antických paradigmatech vnímání světa. Ty byly v kontextu zabudovány do více než dvou set
vyučovaných antických příběhů a mýtů,
které se četly v latinském a řeckém originálu a v nichž bylo zachyceno celé
spektrum schémat lidského myšlení,
charakterů, včetně odpozorovaných
společenských dějů a procesů lidského
podvědomí. Transcendentní ponaučení
pak bylo obsaženo v jejich vyústění a
rozuzlení; tato podvědomá inteligence
dnes pomalu zaniká. Znalost zákonitého
vyústění základních dějů v lidském
podvědomí, obsažená v mýtech, byla
současně s učením jazyka vtisknuta do
podvědomí gymnazistů a stala se tak základem jejich inteligence poté, co "fakta
byla zapomenuta". Maturant tak byl vybaven vlastně základnou intuitivní prozíravosti do života.
Proto je pro ně typické, že u právních
projednávání svých lumpáren žádají:
"Dokažte mi to!" Neboť nevěří v konečnou Spravedlnost, nevěří, že co je
skryto, v čase přerodu bude odkryto!
http://www.phoenixcasopis.cz/autori
/69-mvdr-josef-stanek/815-desaterozasad-temnych-duchu.html
Sisyfové jako pro
produkty školství
Zdeňka Nejedlého
MVDr. Josef Staněk
Prvním "revolučním" krokem komunistického
ministra
školství
Zdeňka Nejedlého bylo zrušení klasických gymnázií, patřících ve své
době k nejlepším středním školám v
Evropě. Jejich profesory označil Nejedlý za zpátečníky, kteří "svítí loučí"
v době žárovek. Teprve až dnes, kdy
je možno tento krok v českém školství objektivně zhodnotit, vychází postupně najevo, jak kvalitní základ
vzdělání tato gymnázia poskytovala.
Jejich klad neležel jen v tom, že
prostřednictvím rozsáhlé výuky latiny a
řečtiny dostávali absolventi generální
základ gramatiky a sémantiky (nauky o
pojmech), který jim umožnil porozumět
gramatice a logice vyjadřování jevů vše-
Přednosti klasických gymnázií
Zbylo jen pár pojmů
Dodnes se setkávám se zdravotními
sestrami z Jaselské, které otec učil latinu. Ty s pohnutím vzpomínají na hodiny
latiny právě proto, že otce provokovaly
k "neosnovovému" vyprávění antických
mýtů a příběhů, jež si dodnes pamatují.
Z těchto příběhů zůstalo dnes v
obecném povědomí již jen několik pojmů jako Sisyfova práce, Oidipův
komplex nebo Augiášův chlív. Zásady
ezoterické antické moudrosti ve rčeních
jako "Nomen – omen" (jméno určuje
osud), "O mrtvých jen dobře", nebo v
pozemském dění časté rozumem neprohlédnutelné řešení typu "Deus ex
machina" (z rozhodnutí bohů) už byly
dialektickými materialisty zavrženy zcela. Ovšem ke škodě jich samých. Doložme si to na příkladu věčného diletanta
Sisyfa, který silou analogie inspiroval
jemu podobné "antiezoterické" typy lidí.
Zamysleme se nad tím, jaký souběh symhttp://orl.bloger.cz
bolů je zakotven v Sisyfově příběhu a
zda mají své pokračování ve spolku
svých jmenovců.
Příběh o Sisyfovi
Sisyfos byl korintským králem, jenž
proslul svou vychytralostí a kterého pýcha dovedla až k tomu, že se několikrát
pokoušel obelstít i bohy. Pokusil se zvítězit nad Smrtí. Když ji bohové vysvobodili, aby tak obnovili přirozený chod
světa, seznámil se Sisyfos se zákony
podsvětí. Aby bohy opět oklamal, požádal svou manželku Meropu, aby za něj
po jeho smrti nekonala pohřební obřady. Věděl, že pomsta za nevykonání pohřebních obřadů je jediný důvod, pro
který jej strážce podsvětí Plutón může
propustit ze světa mrtvých zpět na svět.
Po propuštění ze záhrobí k provedení
údajné pomsty se ale Sisyfos nehodlal
vrátit. K návratu byl bohy, kteří prohlédli jeho úskočnost, donucen násilím. Při
tlaku bohů k návratu do podsvětí navíc,
aby zakryl svou úskočnost, vyzradil Diovo milostné dobrodružství. Za cílevědomou vychytralost a opovrhování
zákony světa a podsvětí byl rozzlobenými bohy mimořádně a rafinovaně potrestán. Posedli jej bludnou představou,
že dovalí-li na daný kopec balvan, který
na něj z člověku neprohlédnutelného
principu dovalit nelze, vysvobodí se a
stane se sám bohem. Od té doby Sisyfos, zbaven schopnosti vyciťovat rozumu skryté neboli ezoterické, valí dle
svého názoru chytře do kopce balvan,
který mu vždy pod vrcholem spadne.
Obsednutí chybnou myšlenkou je vpravdě božský trest, trestající právě absenci
schopnosti vyciťovat nadrozumové a pocit všerozumění. K dovršení pokoření
dotyčného je navíc doprovázen pocitem
vlastní výjimečné chytrosti. Sisyfos, nevěřící vlastně v zákony iracionálního
rozměru světa, se tak stal v podvědomém panoptiku symbolů symbolem
věčného namyšleného diletanta.
Dnešní Sisyfovci
V Sisyfově příběhu jsou však obsaženy i jiné znaky, charakterizující rysy podvědomí lidí jeho typu. Je to nevíra v sílu
bohů, neboli skrytého rozměru světa,
vlastně praktický ateizmus. Dále
schopnost zneužití zákonnosti neutralizací ducha zákonů jejich slovní formulací, jejich formálním výkladem (jak v
současnosti aktuální a rozšířené!). Také
poukazování na chyby jiných k zakrytí
své vlastní podlosti. Kdo si tedy symbol
strana 24
ORL číslo 2014-3
Sisyfa přiřadí k sobě, vydává tím o sobě,
kromě důkazu absence antické vzdělanosti, i svědectví o intuitivní neomalenosti. Představte si míru intuice
člověka, který by si pro syna vybral jméno Grázl nebo Kazisvět. Nebo kvalitu
myšlení těch, kteří založí organizaci pro
uplatňování lidských práv pod jménem
Urválek (prokurátor proti Slánskému),
nebo pro osvětový spolek pod jménem
Goebbels. A jméno a symbol Sisyfos
byly pro skupinu lidí natolik přitažlivé,
že se rozhodli jeho příběhu použít. Podle míry své vzdělanosti diletantsky. Rozhodli se udělovat bludný balvan těm,
které za Sisyfy považují oni, protože matou veřejnost. Vlastně se prohlásili za
bohy, obdařené nadčasovou moudrostí
a mocí. Jenže ouha! Jsou takoví? Anebo
jsou to vlastně Sisyfové, kteří se chtějí
vlastního balvanu zbavit? Není to právě
ona pýcha nad vlastní chytrostí v kombinaci se snahou opovrhovat zákony rozumu
člověku
ukrytými,
která
charakterizuje Sisyfa? Není to on, který
"objevil" hloupost jiných v tom, že věří
na zákony záhrobí, neboť jsou v rozporu
s dialektickým materializmem (po zdiskreditování
marxizmem-leninizmem
přejmenovaným na skepticizmus)?
Komu náleží "bludný balvan"?
K upoutání pozornosti, když tuto
nemohou přilákat vlastními vědeckými
pracemi, prokázali i Sisyfovu vychytralost. Využili chytlavosti sdělovacích
prostředků k jakýmkoliv senzacím a začali se oblékat do barevných prostěradel a "hlasovat" o hlouposti jiných
mručením. Ani rys práskačství jim nechybí. V zábavném TV vystoupení "ezoteriků"
komentovala
grimasami
"skeptička" Věra Nosková jejich skutečné či údajné hlouposti nikoliv v přímé konfrontaci s autory výroků, ale ve
skrytu za plentou. Za Sisyfy vyhlašují
jiné, ale podle symboliky jimi oni sami
jsou. V tom je ten diletantizmus a
polovzdělanost v porozumění řeči symbolů. Nelze než obdivovat intuici veřejnosti, která situaci vycítila a Sisyfy
nazývá právě je a nikoli ty odměněné
bludným balvanem. V tom je opět ona
vychytralost Sisyfa, že svůj bludný kámen (ateizmus) chce předat jiným! A
jaká je podobnost aktérů komedie se
Zdeňkem Nejedlým! Také to byl za
republiky fundovaný vědec. Pak se zaprodal ideologii údajně vědeckého světového názoru, popřel a pošpinil pod
záminkou vědeckosti zásady svobodné
výměny názorů a stal se paskvilem rozumnosti a charakternosti, hrobařem
kvalitního školství. Pravý ezoterický pro-
totyp pro bývalé vědecké nadšence,
dnešní Sisyfy. Je jen štěstím pro neskepticky myslící, že již ztratili moc za nematerialistický názor zavírat.
Ataky "vědeckých" hodnostářů
V životě jsem byl za vědce se prohlašujícími skupinami napaden již
třikrát. Poprvé v roce 1970, kdy skupina
otitulovaných akademických hodnostářů v prověrkové normalizační komisi
vysoké školy veterinární zjistila, že svým
neschvalováním vstupu spřátelených armád matu studenty a jako hlavě revizionizmu mi okamžitě ukončila pracovní
poměr. Po dvaceti letech chodí tito
"vědečtí" hodnostáři "kanály". Podruhé
v roce 1983, kdy skupina vědecky graduovaných veterinárních epizootologů
navrhla moje potrestání za to, že jsem
jako jediný veterinář v republice veřejně
a písemně doložil neúčinnost metody
potlačování varroázy včel utrácením
včelstev a navrhl alternativní postup.
Jistý epizootologický "Hujer" dokonce
žádal, abych byl zbaven titulu. Po pěti
letech velkých státních výdajů se po
promoření celé republiky roztočem
varroa ukázalo, že údajně vědecký postup zkrachoval. Dnes se k metodě radikální likvidace včelstev nikdo nehlásí.
Nutno ovšem dodat, že onen "epi Hujer"
časem prohlédl a přišel se mi osobně
omluvit s tím, že jsem měl pravdu. Potřetí v roce 2007, kdy členové skupiny
Sisyfos, aniž členové pléna knihu
Falzifikace a falzifikátoři českých dějin
přečetli, hlasitým mručením nad vytrženými výňatky vyjádřili své pobouření
nad mým údajným matením veřejnosti.
Podle zaslaného dopisu je pobouřilo, že:
"na základě útržků známých fakt a
dobové vibrace se mi vynořovaly obrazy
tehdejších dějů, zejména že Sámo
vlastně nebyl kupec a Přemysl Oráč
zemědělec". Také dočasné odpoutávání
od těla ve snu je značně "rozmručelo".
Jen jsem zvědav, jak dlouho jim mručení
vydrží tentokrát, neboť je prováděn výzkum DNA prvních Přemyslovců. Ten
určí jejich původ a oficiálně opět "dějinami" zatočí.
Pohlédli pravdě do tváře
Uvedené důvody pro udělení bludného balvanu jsou ovšem zástupné.
Pravým důvodem je rozhořčení skeptiků
nad mým poukazem na to, že české dějiny jsou v současnosti cenzurovány a vykládány ateisty (neboli Sisyfy) tak, aby
materialisticky vyzněly a ztratily tak
http://orl.bloger.cz
svoje duchovní vyznění a smysl. Naproti
tomu v knize jsou dějiny českého národa podány tak, že vnější děje a konání
lidí jsou jen zevním projevem tisíciletého úsilí duchovního jádra českého národa o přiblížení se Pravdě. Jako
falzifikátoři jsou v ní popsáni ti, kteří mu
v rozpoznání tohoto smyslu bytí překáží. Sisyfovci se mezi nimi poznali, odtud
jejich podráždění a mručení. Sebeznemožnění normalizátorů trvalo 20
let, jak dlouho bude trvat Sisyfovcům?
http://www.phoenixcasopis.cz/autori
/69-mvdr-josef-stanek/130-sisyfove-jakoprodukty-skolstvi-zdenkanejedleho.html
Moderní teologie již
nevěří v anděly a ďábly?
Francesco Lamendola
IV. lateránský koncil, který se konal
v Římě v roce 1215 na konci pontifikátu
Inocence III., se připomíná především
proto, že odsoudil jáchymovské teorie,
totiž smělé návrhy na obnovu křesťanství, které hlásal kalabrijský mnich Joachim de Fiore a které měly silný vliv
na středověkou spiritualitu.
Nicméně z teologického hlediska byl
tento koncil významný z jiného důvodu,
protože formuloval jasně nauku, která
dosud v Církvi nebyla definována a která se týká existence andělů a ďáblů.
Zvláště jeden koncilní dokument se zabývá ďáblem a jinými démony, což bylo
do té doby spíše záležitostí tradice,
a učitelský úřad se této otázce blíže nevěnoval.
Samozřejmě, tohoto tématu se již dotkly i jiné koncily: např. koncil v Toledu
r. 400 a I. koncil v Braze v roce 560. Ale
to se stalo v souvislosti s tvrdým bojem
proti herezi prisciliánů, kteří tvrdili, že
ďábel se vynořil z chaosu a temnot a byl
podlý od počátku. Podporovali tak
manichejský dualismus mezi Bohem
a Ďáblem: Bůh byl podle nich principem
dobra a ďábel zla, oba ve stejné ontolo gické rovině. Zavrhovali jako zlou materiální dimenzi života, která je podřízena
Knížeti tohoto světa. Přitom byla řeč
o Satanovi, ale mluvilo se o něm pouze
proto, aby se zdůraznilo, že i on je tvor
rovný ostatním tvorům, byl stvořen jako
strana 25
ORL číslo 2014-3
dobrý a stal se zlým svým svobodným
rozhodnutím.
Výrok IV. lateránského koncilu, známý vědcům jako Firmiter (podle prvního
slova textu), vychází naopak z úvahy
polemického charakteru a má teologický dosah, který se dovolává důsledně
nicejského vyznání víry. Stojí za to,
abychom ho doslova citovali:
zvláště v r. 1546–1547) a konečně II. va tikánský koncil. Mezi papeži připomeňme zvláště Pavla VI., který v roce 1972
udělal ten „skandál“, že připomněl
nutnost být připraveni bránit se zlu, které nazýváme ďábel, a Jan Pavel II, který
mezi jiným 23. července 1986 potvrdil
skutečnost, že jak jasně říká zjevení,
svět čistých duchů je rozdělen na dobré
a zlé a že Satan, odbojný duch, chce mít
vlastní království, nikoliv to, které je
Boží, postavil se jako první proti Stvoři teli jako protivník prozřetelnosti a anta gonista láskyplné Boží moudrosti.
Nicméně, jestliže ještě před nějakými
třiceti lety takřka všichni katoličtí
teologové neměli žádné těžkosti při zastávání těchto postojů, v posledním desetiletí se mnoho změnilo. Počet
teologů, především protestantských
a pak i katolických, kteří pokládají
za nutné „číst“ anděly a démony v sym bolickém smyslu jako alegorie Dobra
a Zla, silně vzrostl. Andělé jsou interpre továni stále častěji jako poetické obrazy
samotného Boha a jeho prozřetelnostní
činnosti; hlavní kniha Starého zákona,
která přináší základní tradiční poznatky
z angelologie a démonologie, byla definitivně zařazena mezi knihy deuterokanonické; prakticky jen v souvislosti
se zvěstováním Panně Marii archandělem Gabrielem je ještě dovoleno mluvit
o andělech.
Otevřeně věříme a otevřeně vyznáváme, že pravý Bůh je jen jeden,
věčný a nesmírný, všemohoucí, neměnitelný, nepochopitelný a neomylný, Otec,
Syn a Duch Svatý, tři osoby, ale jen jedna
podstata, tj. přirozenost naprosto
jednoduchá. Otec nevychází z nikoho,
Syn je z Otce a Duch Svatý rovně
z jednoho i druhého, vždy bez počátku
a bez konce. Otec plodí, Syn se rodí,
Duch Svatý vychází. Jsou soupodstatní,
mezi sebou rovní, stejně všemohoucí
a věční. Jediný princip všehomíra, stvoři tel všech věcí viditelných i neviditelných, duchovních i hmotných, které
všemohoucí silou na počátku času stvo řil z ničeho a dal tvorstvu řád: jednak
duchovní, jednak materiální, tzn. anděly
a pozemský svět, a pak člověka jakožto
účastníka jednoho i druhého, složeného
z duše a těla. Rovněž ďábel a jiní démoni
byli Bohem stvořeni jako přirozeně
dobří, ale sami se změnili ve zlé. Člověk
pak zhřešil pod vlivem démona.
Později i jiné koncily se zabývaly touto látkou, zvláště koncil ve Florencii
(1442), v Tridentu (v několika reprízách
Ještě radikálnější je kritika, která
se týká ďáblů, a to až do té míry, že
samotná představa ďábla jako osobního
a duchového tvora zaměřeného na záhubu člověka z nenávisti k Bohu
a ke stvoření byla otevřeně postavena
mimo diskusi. A i když je pravda, že je
málo katolických teologů, kteří
otevřeně zastávají názor, že ďábel jako
osoba neexistuje a je ho třeba chápat
jako princip Zla (mezi ně patří Hans
Küng), přesto mnozí trvají na tom, že je
třeba z dogmatického hlediska dávat ho
do závorky jako pouhou hypotézu nebo
jako irelevantní tradici. Zkrátka teologové s „progresivní“ formací (smíme-li tak
říct) se domnívají, že víra v ďábly je
přežitek z dávných dob a není dobré ji
připomínat už kvůli honbě na čarodějni ce a hranice z dob inkvizice.
Pro ně víra v existenci andělů a démonů není koneckonců teologicky relevantní. V každém případě to prý není
ústřední otázka křesťanského poselství;
koncilní dokumenty, které se tím zabývaly (jako např. IV. lateránský), nemají
prý závazný charakter pro věřícího, tzn.
nepředkládají to jako otázku víry. Pokud
http://orl.bloger.cz
jde o ně samotné, tito teologové
se domnívají, že mají důležitější otázky,
jimiž je třeba se zabývat: otázky etiky,
a především se tváří, jako by se chtěli
zbavit „dědičného hříchu“ své vlastní
vědy, což je hrozná nechuť zabývat se ji ným světem.
Jenže je tomu skutečně tak, že víra
v anděly a démony je okrajovou otázkou
křesťanské víry, kterou je možné přenechat výstředním skupinám církevního
společenství, jako jsou návštěvníci svatyní, např. oné archanděla Michaela
na hoře Gargano na jedné straně, a obě ti tzv. „ďábelských posedlostí“ s jejich
rodinami na straně druhé, včetně těch
několika diecézních exorcistů?
Zatím totiž jako první důsledek postupného odchodu od teo-logické závaznosti a od kultu andělů a víry v démony
se projevuje skutečnost, že tyto obsahy
víry, které už nefigurují mezi obsahy
křesťanské kultury, okupovaly tiše, ale
neúprosně sekty a náboženská i pseudonáboženská hnutí, kterým se daří při tahovat věřící katolíky, kteří nejsou
náležitě vyzbrojeni. Stačí připomenout
bohatou mytologii o existenci a blahodárném působení andělů, kterou pěstuje řada skupin a hnutí inspirovaných
hnutím New Age, které z tohoto „kulturního trendu“ udělaly výnosný obchod, prodaly miliony knih a mnoho
filmů a televizních pořadů.
Anebo si připomeňme z opačného
konce povážlivě se šířící satanské sekty,
řádění černých mší a rituální oběti,
smlouvy s ďáblem, praktiky zaklínání,
uhranutí, které zaujímají místo
křesťanské víry, stále více opouštěné,
a které s arogantním rouháním zneuží vají křesťanské symboly a výrazy. Známe
případy rituálních vražd, kterými měl
být oslaven jejich pán a vládce – Satan.
Baudelaire jednou řekl, že největší
výsměch, jaký ďábel sehrál s lidmi, je
jejich víra, že neexistuje; a Dostojevský
v dialogu mezi Ivanem a Ďáblem v závěru svého nejvýznamnějšího díla Bratři
Karamazovi nám představuje Knížete
zla, jak využívá intelektuální pýchu lidí,
kteří by se cítili poníženi, kdyby uznali
upřímně přítomnost hrozivé ďáblovy
moci. Také velký spisovatel Michail
Bulgakov v románu Mistr a Markétka
nám připomíná, že ďábel se může pro sazovat v naší moderní společnosti díky
tomu, že využívá naši neochotu věřit
v nadpřirozeno.
strana 26
ORL číslo 2014-3
Je však možné, aby básníci a spisovatelé – a ne vždy jsou to katolíci –
dokázali vidět věci s větší jasností
a s větším přesvědčením, než jaké
osvědčují dnešní teologové, tedy právě
ti, kteří by měli alespoň teoreticky být
našimi duchovními vůdci ve třetím tisicíletí? A je možné, aby nauka o andělech
a démonech byla součástí vývoje
křesťanství, aby byla jednou z forem
předávání víry a byla zcela přiměřená
prostým lidem minulých staletí, ale nebyla už vhodná pro racionalistické a ná ročné syny postindustriální civilizace?
Páni teologové, dejme si pozor,
abychom s vaničkou nevylili také dítě!
Skutečnost, že např. určitý počet lidí,
zvláště žen, byl odsouzen a za živa upálen jako čarodějnice a čarodějové v Ev ropě v minulých staletích, neznamená,
že čarodějnictví neexistovalo ani že přestalo existovat v současné době. Neznamená to, že černá magie nebyla
praktikována a že není uplatňována
i dnes; neznamená to, že by ďábel nebyl
uctíván od lidí, kteří vzývají jeho moc
ke zlým skutkům všeho druhu.
Umíme si snadno představit námitky
„liberálních“ teologů, kteří se všemožně
snaží, aby uvedli do souladu dědictví
víry s racionalistickými požadavky sou časného světa. Řekli by: Nejde o to, zda
existovali černí mágové a ctitelé ďábla.
Jde o to, zda ďábel existuje a zda může
reálně předávat svou nadlidskou moc
svým následovníkům. A samozřejmě,
na obě tyto otázky odpovídají teologo vé krásným ne: více či méně zamlženým,
více či méně rozhodným. Ostatně, neslyšeli jsme od některých biskupů jasné
prohlášení, že ve svých diecézích nepo třebují exorcisty, ani je nechtějí, protože
jak víme, ďábel neexistuje a věří v něho
jen stařenky?
A tak jsme nuceni zabývat se kořenem celé otázky, která vůbec nepatří
mezi okrajové otázky křesťanské víry,
nýbrž která předpokládá uznání zbavené jakékoliv dvojznačnosti: jedná
se o naprosto
ústřední
poselství
křesťanství a evangelia.
Pokud jde o evangelium: co říká
na téma andělů nikoliv Starý, ale Nový
zákon? Nezačíná vyprávění o životě Ježíše epizodou pokušení na poušti, při kterém stál božský Učitel tváří v tvář Ďáblu
a jeho svodům? A nepřišli mu pak na po moc andělé, kteří sestoupili, aby mu
sloužili ihned poté, co přemohl velkého
Protivníka? Jistě, je možné interpretovat
tuto epizodu také alegoricky; všechno je
možné: ale podle našeho názoru taková
interpretace by amputovala smysl všeho
toho, co pak ve vyprávění evangelia následuje.
Ježíš nepřišel jen proto, aby lidi zásadně zbavil pout hříchu, aby jim předal
etický kodex, aby se mohli stát hodnými
Božího království; přišel také, aby
se utkal s původcem hříchu: s ďáblem;
s jeho nejobávanějším nástrojem, smrtí:
a aby nad obojím zvítězil. Pokud nechá peme toto, ztrácí tajemství jeho umučení podstatnou část svého významu.
A konečně, proč se Ježíš na každou
prosbu zastavil a vyháněl ďábla z těl posedlých a učil tomu i své učedníky?
A proč by svatý Pavel říkal, že nebojujeme proti nějaké obyčejné lidské moci,
ale proti knížatům a mocnostem a proti
zlým duchům v ovzduší (Ef 6,12)?
A jestliže ďábel neexistuje, kdo to tý ral svatého faráře arského v jeho faře,
jak dosvědčují mnozí lidé, kteří ho znali?
Kdo trápil svatého otce Pia v jeho cele?
Kdo shazoval na zem mystičku Martu
Robinovou, nemocnou celá desetiletí
nevysvětlitelnou těžkou nemocí a ži venou pouze svatým přijímáním?
A proč velká vizionářka Kateřina
Emmerichová, která žila v Německu
mezi léty 1774 a 1824, když mluvila
o naší době, varovala, že ďábel bude
puštěn z řetězu na určitou dobu, a odvolávala se tak na slova Apokalypsy
(XII,12)?
Hedwig-Louis Chevrillonová napsala
ve své knize Satan v Bibli a ve světě:
Někteří mají za to, že termín Satan
v evangeliu není nic jiného než narážka
na svět zla, rozšířený v lůně lidstva,
a není to jméno osobní bytosti.
Ve skutečnosti největší požadavek
dnešního člověka je chtít být nezávislý,
ať už jde o zlo nebo dobro, a tedy také
o Satana nebo o Boha. Člověk usiluje
o to, aby on sám byl svou vlastní mírou
a sám si vyplňoval svůj život a jeho
duchovní a fyzický prostor. Absorbuje
a vydává za své všechny skutečnosti
a stává se ve svých vlastních očích de miurgem vlastního vesmíru. (…)
Že by ďábel „s vidlemi“ v okamžiku
jasnozřivosti prozradil tajemství svého
převleku za pronikavého ducha? Obtěhttp://orl.bloger.cz
žování této zneklidňující osoby v životě
některých svatých, kteří se ještě nevymanili z oblasti legend, to všechno přiřadíme raději k tomu, čemu říkáme
„čertoviny“ a nad čím jen pokrčíme ra meny. Kdo by chtěl být pokládán za nevzdělaného a chtěl by mít něco
společného s infantilismem? Všechno
to, co zažil svatý farář arský, otec Lamy,
samotná Terezie z Lisieux, tak zakotvená v kontemplaci lásky, otec Pio, centrum horoucí bolesti Vykupitele, to
všechno je možno doložit a kontrolovat
na základě seriózních informací. Všichni
tito lidé, zcela oddaní Bohu, se však zřejmě stali terčem tragikomických extravagancí a marného strašení.
Velký teolog a filozof Romano Guar dini ve svém základním díle Pán. Úvahy
o životě a osobě Ježíše Krista to vyjádřil
takto: Pro Ježíše neexistuje pouze
možnost zla, která spočívá v lidské svo bodě; ani pouze náklonnost ke zlému,
která pochází z individuálního hříchu
anebo hříchu prarodičů, ale také osobní
moc, která chce systematicky zlo. Nejde
mu jen o hodnoty samy o sobě dobré,
a přitom nad zlem přivírá oko, nýbrž jde
mu o samo zlo. Je zde někdo, kdo vyslo veně vystupuje proti Bohu, kdo chce vytrhnout svět z Božích rukou, chce
rozdrtit samotného Boha. Jelikož Bůh je
samo dobro, jeho program se může
projevit pouze v tom smyslu, že chce
svět přivést do zkázy a do vzpoury proti
Bohu. (…)
Ježíš ví, že byl na svět poslán proti
Satanovi: božskou pravdou zažene
temnoty, které způsobil; nad slunce
jasněji odhalí křeče egoismu, tvrdost
nenávisti; s budovatelskou Boží silou napraví zpustošení způsobené Zlým; svou
svatou čistotou zažene bahno, jaké Satan kupí v člověku, který propadl otroctví smyslů. Tak bojuje Ježíš proti duchu
nepravosti. Hledá si cestičku do lidské
duše, která propadla zkáze, aby osvítil
svědomí, probudil srdce a obrátil je směrem k dobrým zdrojům. (…)
Moderní člověk vyřadil ze svého ho rizontu Satana a jeho království.
Nicméně je zde někdo, kdo by ho
chtěl obrátit ke zlému, a ten se samozřejmě nepředstavuje takový, jaký je,
naopak snaží se zamaskovat na půdě
vědy, která chce být ryzí a objektivní, zatemňuje oko, aby ho nemohlo bezprostředně evidovat; vyvolává nekonečné
kontradikce, kde jedno tvrzení popírá
druhé; protože nechce mít nic společného s duchem, utvrzuje se vždy znovu
strana 27
ORL číslo 2014-3
a znovu ve své rigidní specializaci.
Z technicky a humanitně orientované
racionality vytvořil mašinerii současného ekonomického řádu, který je
kovárnou otroků, nebo ještě lépe řečeno, člověk se pod jeho vlivem ve své
chytrosti stal nerozumný v tom, že
z prostředku udělal cíl a z pána stroje
se stal jeho otrokem. Tak se dostáváme
přesně k vyjádření toho, co je démo nické,... ba co více. Je zbytečné to opisovat, protože sám předmět této otázky
přímo bije do očí. Zmatek ve všem, co
se kolem děje, slepota pohledu, tvrdost
srdce a falešná orientace vůle, to všechno představuje jednu a tutéž věc. Kdo je
do toho zapleten, vidí jen věci, fakta,
důsledky, logiku, ale nikdy ne samotného nepřítele.
Pramen: www.ariannaeditrice.it
http://www.lumendelumine.cz/index.
php?page=teologie-uz-neveri-v-andelya-dably
Technika jako paví vějíř
Stanislav Komárek
Ježíš ho postavil ke zdi, podíval se mu
z očí do očí a potřel ho. V míře, v jaké
jsme schopni podívat se zpříma Ježíši
do očí, vidíme ho také my. V míře, v jaké
v nás ožívají Duch a Ježíšovo Srdce,
stáváme se pány nad Zlým. „Moudří“
se samozřejmě těmto myšlenkám jen
vysmívají.
Nikoliv,
drazí
„moderní“
a „progresivní“ teologové, tak to nejde.
Snad vás všechna vaše věda a všechen
váš liberalismu poněkud zaslepily, a to
až do té míry, že nevidíte to, co osoby
méně instruované, ale více mystické
vždy věděly a vždy budou vědět.
Ďábel existuje, je to tvor osobní
a duch a usiluje všemi prostředky své
moci, aby člověka svedl ke hříchu, totiž
aby ho vzdálil od Boha. Samozřejmě,
není třeba upadat do extrému a vidět
ďáblův zásah v každé formě pokušení
a v každém hříchu. Nicméně právě my,
kteří jsme se narodili do 20. století, nej strašnějšího
v lidských
dějinách,
do století Osvětimi a Hirošimy, nesmíme
upadnout ani do opačného extrému –
totiž do neschopnosti vidět, že zlo
se někdy představuje ve formách tak
strašných, tak organizovaných a současně tak kamuflovaných, tak zdůvodňovaných, aby byly takřka přijatelné, že
je opravdu velmi těžké vysvětlit je jako
náhodnou negativní souhru neosobního
charakteru.
Je obtížné nevidět, jak se zde
v jasných formách rýsuje tvář odvěkého
Odpůrce, se kterým se Ježíš ještě dříve,
než začal své misijní poslání mezi lidmi,
rozhodl střetnout tváří v tvář, aby oznámil také jemu, že čas, který mu byl poskytnut, se chýlí ke konci.
Italský badatel Oreste Tolone přirovnává v duchu Adolfa Portmanna, švýcarského
přírodního
estetika,
technickou civilizaci k chvostu páva, péřovým ozdobám samečků rajek či zobáku tukana, k takzvaným excesivním
strukturám v živém světě. I tam si lze
položit otázku, zda vlastně má páv svůj
vějíř či zda tato ozdoba má páva. Když
se na celou strukturu podíváme,
žasneme, jak jsou jednotlivá pera krásně
sestavena ve velkou plochu pravidelně
pokrytou duhovými oky, celek je ještě
lemován zlatistými třásněmi. Aby vůbec
mohl páv s něčím podobným žít, musí se
dát jeho chvost složit, i potom je ovšem
prodírání džunglí věru neveselé a obtížné. Podobně jako samečkové rajek
nemůže pomáhat při sezení na vejcích a
odchovu mláďat, jeho život se vlastně
vyčerpává sebepředváděním a tokovými
ceremoniály. Takovíto na sám okraj
svých možností přivedení tvorové balancují na hraně vyhynutí a náhlá změna
prostředí či další narůstání jejich ozdob
je může snadno svrhnout do dějinného
hrobu. Drtivá většina získané energie je
investována do toho jediného, co se
vlastně zdá být jejich životním smyslem.
S excesivním rozvojem techniky v
naší civilizaci tomu není zásadně jinak.
Všechny kultury v dějinách měly nějaké
pole, na němž realizovaly drtivou většinu své energie – podnikání a technologický rozvoj to zdaleka být nemusely, ba
http://orl.bloger.cz
až do evropského novověku nikdy nebyly. Egyptské pyramidy budí dodnes
mrazení v zádech, byť se jednalo z pozdějšího hlediska o zcela „umrtvený
kapitál“. Buddhistická civilizace viděla v
technických vymoženostech jen pomůcku pro spásu duší na cestě k vyvanutí – od jednoduchých ručních či
vodních modlitebních mlýnků (k takovéto mechanizaci modliteb například
křesťanství nikdy nedospělo) až k důmyslným strojům ve stylu pražského orloje,
které jsem kdysi viděl na Wu-tchaj-šanu:
pouze místo apoštolů do kolečka obíhají bódhisattvové.
Že by měla technika ulehčovat práci,
většinu civilizací ani nenapadlo – ačkoli
antika dobře znala princip vodního
mlýna, používala jej málo: otroků i oslů
byl dostatek. Herón z Alexandrie předváděl ptolemaiovským vladařům skleněný model parní turbiny jako zajímavou
hračku a při tom zůstalo. I evropský
středověk viděl pokrok a rozvoj v zahušťování sítě klášterů a stavbě stále okázalejších katedrál, nikoli třeba v rozvoji
zemědělství a řemesel. Zcela podobně,
jako všechna námaha Tibeťanů byla
soustředěna do rozšiřování klášterů,
kde působila v posledku polovina všeho
mužského obyvatelstva, poháníme my
všemi svými silami mlýn rozvoje technologií, dnes většinou informačních.
Kdo by dnes pod slovem „pokrok“
myslel něco jiného než ten technický,
řekněme pokrok mravů, stal by se
rázem smutnou postavou. Je vcelku logické, že v době, kdy se všechny síly
společnosti opírají do vývoje technologií, jiné oblasti „podnikání“, třeba
emoční a citový rozvoj, literatura, výtvarné umění a jiné podobné skomírají a
degenerují a záhy budou vypadat jako
motorismus ve středověku.
Větším problémem než tato samo o
sobě smutná jednostrannost je, že technologie rostou i z energie „ušetřené“ na
rozmnožování, kdy se společnost pozvolna mění ve společenství singlů, doplňované
přistěhovalectvím.
I
středověké kláštery takto získávaly
„volné valence“ pro udržování svého
provozu náboženského, hospodářského
i kulturního, jejich osazenstvo však
sotva přesahovalo desetinu populace.
Tibet se svou polovinou mnichů už
energii k obraně či modernizaci nesebral – je otázka, zda nás nečeká něco
podobného, tak jako páva, až jednoho
dne shledá, že se se svým chvostem v
houštině už neotočí.
strana 28
ORL číslo 2014-3
http://blog.aktualne.cz/blogy/stanisl
av-komarek.php?itemid=21762
Ilona Švihlíková: Elitám
vyhovují neznalí a
netrpěliví lidé
Ekonomka Ilona Švihlíková je známá
svými nekompromisními ekonomickými
názory, při kterých vstávají liberálům
vlasy na hlavě. V rozsáhlém rozhovoru
pro portál Vaše věc se mimo jiné svěřila,
že píše knihu, ale nesmí zatím prozradit
její název. Dozvíte se ale také to, jak
známá ekonomka hodnotí složení vlády
Bohuslava Sobotky, kam si myslí, že
směřuje globální ekonomika anebo co jí
v poslední době udělalo největší radost.
společnosti v historickém kontextu, tak
se podle mě vůbec neorientuje.
V jakém části hospodářského cyklu
se nyní nacházíme?
On uvádí příklad, že vůbec nepočítal s tím, že výrobky které se v zde
produkovaly, budou vyrábět za 4 centy děti v Indonésii.
Já si myslím, že civilizace čelí několika
krizím najednou. A i zájem o studium
civilizací indikuje to, že se podvědomě
cítí, že tady opravdu problém. Jsme blízko bodu kolapsu, ale nejsem si jistá, zda
je nevyhnutelný. Určitě západní civilizace čelí největší kombinaci krizí všech
dob a je to specifické tím, že poprvé
máme jako lidstvo zbraně, kterými
dokážeme zničit sami sebe a veškeré
okolí. A že zároveň technologie předčila
duchovní rozvoj člověka. I produkce či
poptávka po katastrofických filmech v
Hollywoodu indikuje pocit, že z tohoto
systému nelze uniknout jinak než kolosální katastrofou.
Propojování výroby není mimo. Ona
je to otázka expanze. Jde o jiný typ kolonizace.
Existuje zde proletariát, když mizí
dělnická třída?
Proletariát existuje pořád, jen se tak
nevnímá. Zkrátka proletariát neví, že je
proletariátem. To znamená, že rozvrstvení společnosti je mnohem heterogennější, mnohem pestřejší, což
zakrývá řadu podobností. Lidé, kteří
pracují tzv. hlavou, nikoliv manuálně
mají tendenci si o sobě myslet, že jsou
střední třída či vyšší střední třída, přitom jejich pracovní podmínky jsou často
srovnatelné s těmi, co pracují manuálně.
Ale to umělé vnímání napomáhá tomu,
že jednotné uvědomění toho, kdo je
proletariát, skutečně není.
Profesor Keller zmiňuje i rozdrobenost, díky které nemá tato skupina
obyvatelstva prakticky žádnou sílu.
Jaká je Vaše nejoblíbenější ekonomická teorie?
To je obtížné. Samozřejmě je třeba
znát marxizmus, dále je velice inspirativní John Maynard Keynes, především v
oblasti mezinárodní ekonomie, kde není
až tak znám, a Schumpeter byl jeden z
mála, kdo chápal dynamiku a technologický přínos. V tom je jeho velká cena.
Ještě se snažím aplikovat Kondratěvovy
vlny, přestože to byl spíše statistik a matematik než ekonom. Jednu teorii si nebudu schopná vybrat, spíš naprosto
eklekticky vybírám z těchto tří, čtyř přístupů.
Profesor Keller tvrdí, že třeba
Marx je pro dnešní dobu nepoužitelný, protože vůbec nepočítal s globalizací?
S tím bych nesouhlasila. Já si myslím,
že globalizace je vrcholná etapa kapitalizmu, kdy to jádro tam zůstává. Když
člověk nezná základy přístupu, teď nemyslím to, k čemu on dospěl, nebo co
navrhoval, ale to jak uvažoval o
Společnost je heterogenní, což znamená, že je komplexní. Vysoká míra
komplexity znamená, že civilizace se
dostává na svůj vrchol, a potom následuje pád. Když se podíváte na teorie
civilizací a jejich kolapsu, tak je otázkou,
do jaké míry je ta komplexita větší než
dokáže společnost snést. Ve chvíli, kdy
je možno velké množství pracovních
činností nahradit v rámci automatizace
a robotizace, znamená, že vyjednávací
pozice pracovníků je prostě slabá.
A není to tím, že se z nás stávají de
facto firmy, které si vzájemně nejen
na trhu práce konkurují?
To je prostě kapitalistické prostředí,
které mimochodem už dospělo do té
fáze, že konkurence je pro ty slabé. Ti silní si nekonkurují a jsou vůči sobě velice
solidární. Silný aktér se dnes pozná podle toho, že se umí vyhnout trhu, umí se
vyhnout konkurenci. To jsou typicky
velké nadnárodní korporace. Ty mají
centrální plánování matky-dcery a na
trhu se pohybují minimálně. Oni si vytvářejí vlastní prostředí.
http://orl.bloger.cz
Gerald Celente dokonce předpovídá brzkou válku a to na základě již
probíhající války měnové.
Pojem měnová válka se vždycky vázal
ke krizím. Bylo tak ve velké represi. Teď
znova po roce 2009 se to vrací na scénu
v nižší intenzitě. Vojenský konflikt nelze
vyloučit, z důvodu, že zdroje jsou regionálně i globálně nevážené, ale také protože západní civilizace a tím pádem se
oslabuje postavení Spojených států.
Jejich oslabení však není rovnoměrné.
Ustupuje úroveň ekonomická, ideologická, ale je tady drtivá dominance
vojenská. To je velice nešťastná kombinace. V minulosti podobná situace končila válkou právě kvůli udržení pozice.
Ale není to scénář, který nutně musí nastat.
Neustále nám všichni slibují hospodářský růst. Ale jakou vypovídající
hodnotu má HDP o skutečném stavu
ekonomiky a životní úrovni obyvatel?
USA změnili metodiku výpočtu a
najednou rostou.
V USA tam zahrnuli výdaje na vědu a
výzkum tím pádem jim to zázračně narostlo. Já si myslím, že HDP nějaký vypovídající smysl má. Porovnává se
celosvětově, máme dlouhé časové řady
a nějakou představu. Jde totiž o to, že
by neměl být jediným ukazatelem a měl
by se vyvíjet další vedle něj, a to protože
má řadu nevýhod. Třeba co do něj patří,
nepatří, např. neplacená ženská práce,
protože je zásadní pro udržení
společnosti, obecně péče o domácnost,
která neprochází trhem a není zachycena v té statistice, i když je to práce a užitečná navíc. Druhá věc je, že samotné
HDP neříká nic o tom, jak se v té zemi
strana 29
ORL číslo 2014-3
žije. Takže počítejme HDP i nadále, když
ho máme, ale nechtějme od něj všechno,
protože má omezenou vypovídající
schopnost a je třeba rozpracovávat
další. Máme index lidského rozvoje atd.
Může existovat ekonomický růst
země bez zadlužování (státu, podniků, domácností)? Jiný způsob jak v
současném systému zvýšit objem
peněz přece není.
To je komplikovaná otázka. Samozřejmě ekonomika může růst i bez dluhů a v
minulosti jsme toho byli svědky, nicméně to neplatí obecně. Vztah mezi HDP a
dluhem se mění podle toho, v jaké fázi
ta ekonomika je. Jiná situace byla v 50.
a 60. letech a v posledních dekádách,
kdy růst ekonomiky je dominantně
dluhově tažen ať už to jsou domácnosti
nebo stát. A zároveň se ukazuje, že ten
stimulační efekt dluhu stále klesá. To
znamená, čím větší dluh neznamená tím
větší růst. Dluh v současné době je nedomyslitelně spojen s těmi nejvyspělejšími západními ekonomikami, je to
dluh komplexní, to znamená na všech
úrovních, ale jeho zvyšování automaticky neznamená, že ekonomika se
zvedne. Ten vztah není tak jednoduchý.
Ekonomie není fyzika.
Jde ty dluhy vůbec splatit? Kdyby
se odečetly dluhy i s úroky byly by
některé ekonomiky v mínusu.
To, co se splácí dneska, jsou pouze
úroky. Jistina, to vůbec nehrozí. Většina
zemí dluh roluje před sebou. To znamená, že jakmile dovrší splatnost obligací, tak se vydají další. Jestli jsou
splatitelné? Nejsou splatitelné. Absolutně ne. Tohle je břemeno, které tíží
zase především západní svět a bude se
muset nějak řešit. Představa že čtyři
generace budou žít v bídě a splácet je
politicky nerealizovatelná.
Co se stane, když spotřebitel
(konzument) přestane utrácet peníze,
které nemá za věci, které nepotřebuje?
Tohle je komplexní změna systému,
která předpokládám před námi je. Tady
nejde jenom o to, že peníze, které nemá,
utrácí za věci, co nepotřebuje, v některých případech je potřebuje. Ten základní problém není jen nadměrný
konzum, to je jedna strana mince, ale ta
druhá je, že se stále více zdražuje to, co
je nebytné k životu, jako bydlení, energie, potraviny. Tato skupina je stále
dražší vzhledem ke kupní síle, což nutně
taky znamená, že se objevují lidé, kteří i
když pracují, nejsou si schopni pokrýt
základní potřeby. To je fenomén pracující chudoby, který roste ve vyspělých zemích. Změna spotřebních návyků
částečně probíhá, ale transformace ekonomické situace ještě chvíli potrvá a
hlavně nebude vedena jen ze strany
spotřebitele.
Nebude ale v ekonomice méně a
méně peněz?
Vy je tam můžete napumpovat jako
Američané, což je ale k ničemu, protože
se nedostanou tam, kde by byly potřeba. Následkem je jen bobtnání finančního sektoru a to se spíše projeví na
bublině akciového indexu, ale nepomůže reálné ekonomice. To, co potřebujete
v reálné ekonomice, je držet se práce a
reálných hodnot.
Není celá slavná krize jen důsledku
horšího přístupu k úvěrům po pádu
Lehmann Brothers? Pokud fungování
celého systému závisí na neustálém
přísunu nových peněz a jejich objem
se sníží, logicky to vede k problémům
systému.
Je to jedna z dimenzí. Příčin krize je
vícero. Shodou okolností je to téma
knihy, kterou připravuji. Finanční systém
je slupka. I lidé, kteří se nezajímají o
ekonomii, vidí, že finanční sektor má
problémy. To souvisí i s tím, že se nepůjčuje reálné ekonomice. Druhá strana
mince je, že spousta velkých korporací
sedí na penězích. To znamená, že kumulují obrovské hotovostní zůstatky a
neinvestují je. Moje hypotéza je, že reálná ekonomika je v ziskových oblastech přesycená. Proto když už
investují, tak do finančního sektoru.
Proč USA a EU dělají pro záchranu
ekonomiky opak toho, co nutí dělat
zadlužené státy, tedy pumpování
peněz do bank namísto škrtů?
Ten nesoulad byl vidět už v roce
2009. Oni toto řešili v rámci G20 a tam
už se střetly dvě pozice - německá, která
je postavená na fiskální konsolidaci, to
znamená na škrtech dominantně a
americká, která kladla větší důraz na
stimulaci, třeba i netradičními opatřeními. Japonsko praktikuje kombinaci těchto přístupů. Západ zoufale hledá, ale
podle mě je to špatně všechno. Protože
oni se zásadní chybu systému snaží
http://orl.bloger.cz
opravit tím, že něco natřou nebo nalakují.
Nepodporuje onen jiný přístup trochu i tvrzení Johna Perkinse o existenci „lovců ekonomik“, kteří mají za
úkol zadlužit co nejvíce zemí, tedy
dát jim tolik úvěrů, že neměly šanci je
splatit a za značně nevýhodných podmínek dluh hradí např. nerostným
bohatstvím?
Tohle byla klasická strategie MMF
osmdesátých let. Dát zemi půjčku, kterou daná země nebude schopná splácet,
následuje řízení v rámci MMF, kde se prioritně uspokojí věřitelé, a pak následuje
privatizace národního bohatství. To
proběhlo v řadě zemí latinské Ameriky.
Mohlo by Řecko být jen další obětí?
Může to být jedna z příčin. Zavdává
tomu i velice aktivní Goldman Sachs,
která byla tou firmou, která pomáhala
Řecku upravovat jeho statistiky. Takže
tento motiv bych vůbec nevyloučila. Já
si myslím, že ti soukromí aktéři, nadnárodní korporace, si uvědomuji, že situace je velice vážná a chtějí dostat svoji
libru masa, dokud je ještě z čeho, a mají
velký zájem dostat bohatství, které bylo
dříve pod veřejnou kontrolou pod svoji
kontrolu.
Ke zlikvidování celého státu stačí
hodnocení soukromých ratingových
agentur?
Ano. Odpovědné nejsou samozřejmě
nikomu. To je jeden z velkých rozporů
té současné éry globalizace. Ti, kteří
májí velkou moc, nemají žádnou odpovědnost a legitimitu. To znamená, že ti
nejvíce mocní nejsou nikým voleni a
naopak ti, kteří by nějakou legitimitu
měli, mají velmi omezenou moc. Je zde
frapantní úbytek moci, dominantěekonomické, národního státu. Jedním z
důvodů je neoliberální politika, kdy
vlastně stát se dobrovolně velké části
moci vzdal ve prospěch jiných aktérů,
často nadnárodních, ať už soukromé povahy nebo mezinárodních institucí jako
je MMF. Tato kombinace se ukazuje bít
smrtící, protože tady máte mocné aktéry, kteří nemají žádnou vazbu k té zemi
a kteří mohou rozhodovat o tom, že Řekové budou žít 50 let v bídě, ale oni
sami za to žádnou politickou ani jinou
odpovědnost nenesou
strana 30
ORL číslo 2014-3
Během finanční krize se ukázalo, že
ratingy se vydávají na základě úplatků. Jak je možné, že těm
společnostem ještě někdo věří?
Práce ratingových agentur velice vyhovuje finančním trhům. Tam je velice
úzké propojení. Národní státy nejsou až
na výjimky schopny koordinovat akce,
protože jeden stát, byť sebemocnější, se
jim nemůže postavit. Musí to být koordinovaná regulace. Hlavně je zajímavé, že
on už je to druhý případ morálního selhání těsně za sebou. Ten první byl
ENRON, varianta na totéž. Auditorské
firmy vydávaly posudek podle toho, jak
mu zaplatili. To je přesně ono, když
máte kapitalizmus založený na zisku a
konkurenci, tak se přesně takhle budete
chovat. Ten systém k tomuhle vede.
Proč se evidentně chybný systém
nezmění? Je to tím, že se do pozice,
kde lze něco změnit dostanou ti
úspěšní v tomto systému, a ti ho nechtějí změnit?
Elity si dobře zařídily, aby ti, co jsou
na vrcholných pozicích, hráli podle
jejich not. A kdo podle nich hrát nechce,
tak ho odstraní nebo podplatí. Ale ony
jsou návrhy. Spousta dobrých věcí je v
tzv. Stiglitzově zprávě z roku 2009, kterou zaštítila i OSN. Ta se koncentruje
hlavně na chyby, které se staly v tom finančním systému. Je tam spousta
konkrétních návrhů, co s tím dělat, ale
problém je v tom že většina z nich se
musí stát tou kolektivní akcí, tzn. dohodou alespoň v rámci G20. To vám
zase narušuje ten dominantní princip
kapitalizmu, konkurence. Státy by museli přestat si konkurovat začít spolupracovat a v tu chvíli skutečně měníme
systém. Ne, že by to nebylo reálné, ale
pokrok je zatím nedostatečný.
Nemusela by ale vzniknout patřičná poptávka ve společnosti? Lidé
na vrcholných pozicích to sami od
sebe nezmění.
Dobrovolně určitě ne. Buď je vyměnit, pak je otázka jak, nebo vyvinout tlak
zdola, souhlasím.
Jak vyměnit? Volbami to jde těžko,
i když tam proniknou zajímaví lidé,
stále převládá ta horší část.
Vyměnit elity znamená změnit systém. Je to kruh, který jde rozetnout.
Teď se opět dostáváme k mé při-
pravované knize. V první řadě je třeba
vytvořit alternativní média, to je asi největší problém a tam bych asi začala.
Druhá věc je, že elity se starají o to, aby
lidé byli stále hloupější, proto klesá
úroveň vzdělání, ale hlavně klesá
schopnost pochopit systémově ty jevy.
Ono je lidem těžké vysvětlit, jak funguje
neoliberální kapitalizmus, když se
spokojí s jednoduchým vysvětlením, že
za všechno mohou cikáni. To je pro ty
elity ideální - máte obětního beránka,
ukážete a hurá na ně. Je to práce osvětová, mediální, měla by vyrůstat alternativní hnutí propojená alespoň rámci
západního světa. Představa, že si vytvořím novou politickou stranu a nahradím
elitu "A" elitou "B", to mi přijde jako poněkud méně pravděpodobný scénář.
Protože oni jsou zaháčkovaní nesmírně
dobře. Nicméně co hraje dlouhodobě
proti nim je ta sociální realita. "Žili jste
si nad poměry", to už nebude tak úplně
fungovat.
Nestačí jen rozšířit obětní skupinu.
Musíte platit vyšší daně, protože důchodci si žijí nad poměry?
Tohle je nejďábelštější strategie elit.
Prostě rozděl a panuj. Právě proto je
třeba zdůrazňovat lidem, že si jsou
podobní.
Jak ale iniciovat aktivitu lidí?
Většina lidí nebude aktivní nikdy,
možná za mnoho set let, ale upřímně,
většina společnosti není potřeba. Pro
změnu je třeba mít kritické množství
populace, to je ta páka, která mění poměr sil. Říká se, že je to 10-30 procent.
Většina lidí se bude pouze dívat, jak se
to přelévá, a vybere si až ex post vítěze.
Menšina, když bude dobře organizována
a bude mít vizi, tak může změnit celý
systém. Není potřeba 51 procent.
Ale ono i tu menšinu nebude
jednoduché sehnat. Pokud protest
není zrovna organizován odbory, skoro nikdo nepřijde. Čím je to?
Ten důvod je hlavně v tom, že oni se
lidé už mnohokrát zklamali a v tu
změnu nevěří. Další věc je, že lidé jsou
velmi netrpěliví. Neuvědomují si jak obtížný úkol to je. Oni chtějí změny hned.
Uděláme demonstraci na Václaváku,
kam přijde sto tisíc lidí a zítra padne vláda. To je neznalost toho, jak funguje politika. Ale bohužel tohle elitám
obrovsky vyhovuje. Když máte lidi neznalé, netrpělivé atd., tak si můžete děhttp://orl.bloger.cz
lat de facto, co chcete. To je i důvod,
proč degraduje školství, to není vedlejší
důsledek, ale jednoznačně záměr, protože jakmile máte lidi, kteří jsou vzdělaní technokraticky, umí udělat tabulku
v Excelu, ale jinak jsou systémově hloupí, to se to pak vládne.
Nějaká ta alternativní media existují, ale počet jejich čtenářů se příliš
nezvyšují.
Oni lidé o nich často ani neví. Moje
teorie je, že je třeba neustále rozšiřovat
informace a vtahovat lidí do těch věcí.
Většina lidí není schopna aktivisticky
pracovat nebo nemá ty možnosti pracovat dlouhodobě, ale je schopna se zapojit v nějaké dílčí činnosti. A s tím, jak
se bude sociální situace lidí zhoršovat,
bude těch, co budou hledat, čím dál víc.
Samozřejmě u nás je to komplikované
tím, že společnost není zvyklá na občanskou aktivitu. U nás je ní nazíráno
jako na něco úchylného, ve smyslu
správný člověk se večer dívá na Ordinaci
v růžové zahradě a víkendy tráví v nákupním centru. Je ale potřeba to ty lidi
učit. Můžeme se utěšovat tím, že Česká
republika nebude první v nějaké systémové změně, ale spíš ta poslední. Tady
je potřeba být ready. Základní problém
jsou organizační struktury. Představa, že
si sednu na náměstí a budu tam sedět,
tak se nic nevytvoří. Ano, upozorním tím
na problém. Jako první krok je to dobré,
ale je potřeba tady mít strukturu.
Problém je, že alternativci se hrozně neradi strukturují. Ona to nemusí být
pyramida, Piráti mají koneckonců ideu
hejna. Ale musíte mít nějakou strukturu
k rozdělení úkolů. Chaotický pohyb nic
nezmění.
Jenže ta hejna jsou strašně malá a
je obtížné přesvědčit lidi, aby se do
nich zapojili, protože je zde něco
špatně a je potřeba něco podniknout?
Čím dál víc lidí si myslí, že to je
špatně, o tom není tak těžké je přesvědčit. Mnohem těžší bude je přesvědčit, že
s tím lze něco dělat, protože ve
společnosti se rozšiřuje apatie a beznaděj v tom smyslu, že "líp už bylo, musíme se s tím smířit". To ale není žádná
alternativa, což elitám opět velmi vyhovuje.
Jenže stále dominuje přesvědčení,
že špatný není systém, ale politici.
Bohužel to je zase ten následek nedostatečného politického vzdělání. Předstrana 31
ORL číslo 2014-3
stava, že vyměním paňáca "A" za paňáca
"B" a bude to dobrý, nefunguje. Je to
těžký boj, ale mě nic moc jiného nenapadá. Taky se nevyužívá možností, které
jsou. Hnutí jsou zbytečně roztříštěná. Je
otázka, jak se tato hnutí budou dál vyvíjet. Jak se bude sociální situace dále
zhoršovat, aby to neskončilo dominancí
ultrapravicových hnutí, kteří si budou
vybírat ty obětní beránky a lidé, kteří
nemají ten systémový pohled, na to slyší
mnohem snáz.
Jak je možné, že trh s deriváty odpovídá asi devítinásobku celosvětového HDP?
Upřímně, já to nechápu. Je to jeden z
ukazatelů toho, že finanční sektor naprosto nikoliv nabobtnal, ale přerostl
reálnou ekonomiku, což je mimochodem vždycky známka krize. Protože
když ekonomika funguje, existuje finanční obsluha. Tady se ten poměr
úplně obrátil. Ono to souvisí s tím, že se
nám peníze vymkly z rukou. My dneska
de facto neumíme definovat peníze.
Určit hranici mezi tím, co jsou to peníze,
a co už je finanční aktivum, to je nesmírně obtížné, navíc ta forma peněz je
decentralizovaná, centrální banka už
hraje téměř minoritní roli, máme tady
spoustu hráčů mimo scénu, různých
těch off-shorových center. To znamená,
že ten finanční trh je nesmírně nepřehledný a vlastně nám chybí povědomí o
těch základních veličinách. Začít definicí
peněz, jak by měly vznikat, jakou roli by
měly plnit a proč má být pouze jedna
měna a ne několika stupňový měnový
systém (lokální, národní, nadnárodní).
Když Yesmani vydali fiktivní
zprávu, že Dow Chemical vyplatí odškodné obětem masivního chemického úniku, její akcie šli děsivě dolů. Dá
se zobecnit, že pokud uděláte morální věc, finanční trhy vás potrestají?
Pokud máte společnost založenou na
zisku a konkurenci, tak tam nemůžete
mít morálku. To se neslučuje. Nemůžete
mít morálku a zároveň bezmeznou
touhu po zisku. Společnost, která vyzdvihuje ty, kteří mají největší bohatství,
automaticky vyzdvihuje ty, kteří nemají
žádné skrupule. Oni pořád chtějí v kapitalizmu hledat morálku. Ten systém je
víceméně založen na tom nejhorším, co
v člověku je. To znamená chamtivost,
hamižnost, nebrat ohledy na druhého.
Když se podíváte na reakce akciových
trhů, tak ony jsou v souladu s touto vizí
kapitalizmu, toho "člověk člověku
vlkem".
Jak tedy vznikají peníze? Emitují se
pouze úvěrem? Drtivá většina lidí si
myslí, že peníze, které si půjčí od
banky, existují. Když se zmíním o emisi tak mi nechtějí věřit.
Ano, většina z nich. Malou část (3-4
procenta) tvoří hotovost a zbytek
vzniká dluhovou emisí. Většina lidí absolutně netuší, jak peníze vznikají.
Spousta lidí se dokonce naivně domnívá, že jsou něčím kryté. Jak říká
Samuelson: Peníze jsou přijímány, protože jsou přijímány. To je de facto zvyklost. Představa, že je něco reálně za
nimi, je samozřejmě chybná. Na to, že
říkáme, že je naše společnost založená
na penězích, panuje okolo peněz docela
velká nevědomost.
Je pravda, že české banky mohou
teoreticky půjčit až 49-násobek
jednoho vkladu?
Ano, podle toho modelu i v reálu dochází k multiplikaci půjček.
Jaká máte očekávání od nové vlády?
Koaliční smlouva zahrnuje mnoho zajímavých bodů. Něco se mi nelíbí, ale
celkově je tam spousta dobrých věcí.
Problém je, že jich je hodně a vláda by
na ně potřebovala 10 let a ne jedno volební období, jestli vůbec bude celé. A
druhá věc jsou zdroje. V koaliční smlouvě se hodně reflektuje postoj Andreje
Babiše, který se domnívá, že zdroje jsou,
a že při důkladném auditu veřejných financí nebude problém financovat to, co
on tam hovoří. A to si myslím, že je trošku problém. Působení toho auditu nadhodnocuje a nakonec pozná, že bez
změny v daňovém mixu to asi těžko půjde. V té vládě je KDU-ČSL, která destabilizuje cokoliv kdykoliv, takže z tohoto
důvodu nemám pocit, že by ta vláda
musela vydržet celou dobu a dostát
tomu, o čem píše. Ona bude podrobená
třem volbám, které koaliční strany postaví proti sobě.
Chápete, proč Bohuslav Sobotka
tolik stál o lidovce ve vládě?
To bych taky ráda věděla. Na jeho
místě bych jednoznačně preferovala
Úsvit, ať už si cokoliv myslím či nemyslím o panu Okamurovi. Lidovci jsou destruktivní prvek, který je negativně
vnímán většinou české společnosti a je
tady také otázka církevních restitucí a
http://orl.bloger.cz
to je něco, na čem sociální demokraté
postavili svou kampaň, a pak to odhodily jako nepotřebné nádobí. Představa
Hermana na kultuře mi přijde děsivá. Je
to taková ta úvaha té liberální levice, že
optimálním partnerem ČSSD jsou lidovci a Zelení. Já tuto ideu absolutně nesdílím. Spíš je to nejlepší cesta k tomu, aby
ČSSD dopadla jako ODS.
Podle staré metodiky je nyní nezaměstnanost 10,3 procenta. Podle
nové 8,2, stačí změnit metodiku a je
problém o něco menší. Není problém
ve velkém zdanění lidské práce? Když
koupím stroj, co nahradí 20 dělníků,
nezaplatím ani DPH a ještě si ho odepíšu.
Já si myslím, že to tak úplně není,
protože koneckonců i empirické příklady zemí, kde ta práce je velmi vysoce
zdaněna. Určitě to hraje nějakou roli, to
bezesporu, ale ten problém je skutečně
obecnější a týká se toho, že práce je
marginalizována na úkor kapitálu. Souhlasím, s tím, že kdyby se místo práce
zdaňoval kapitál, třeba finanční, a byla
by tam náhrada těch zdrojů, pak by to
mohlo pomoci. Ale dlouhodobě to
problém marginalizace práce neřeší. Řešením je jiný typ ekonomiky a jiné pojetí
práce nebo aspoň zkrácení pracovního
týdne. Ono je to absurdní. Máme stále
modernější technologie a pracujeme
čím dál víc. Už dávno nadešel čas na to,
aby měl pracovní týden třeba tři dny.
Ale co by to udělalo s ekonomikou.
Když HDP v nějakém kvartálu neroste, jak tvrdili, tak za to údajně může
větší počet svátků.
To není otázka jenom dnů. V šedesátých letech bylo na stejnou práci potřeba pět účetních. Dneska stačí jeden
účetní a počítač. A vykoná totéž, nebo
dokonce ještě víc. Hlavně, je skutečně cílem společnosti mít co nejvyšší HDP?
Ale lidi, kteří jdou nahradit stroji,
se pak stávají pro společnost nadbytečnými.
Ano, to je základní otázka pro nový
systém. Ten současný dělá ze spousty
lidí zbytečné. Nepřináší žádný zisk jako
pracovníci ani jako spotřebitelé. Jsou
doslova a do písmene k ničemu. A potom to má samozřejmě svoje dopady.
Ohromný nárůst uvězněných ve Spojených státech. V každém případě je třeba si uvědomit, že práce a zaměstnání
není totéž. Jak se staráme o staré lidi
strana 32
ORL číslo 2014-3
invalidy, děti… Věda, výzkum a ekologie,
péče o krajinu, tam je ohromné množství práce, ale je potřeba hledat zdroje.
Proč se tam nedávají? Protože jde o veřejný charakter, který nepřináší zisk.
Tedy nemůžete spoléhat, že to udělá
soukromý sektor. Je třeba silnější stát
nebo složky toho státu, aby mohl tu
pracovní sílu tímto způsobem využít.
Potom jsou tady i různé radikální návrhy, jako je bezpodmínečný základní
příjem. Já nejsem úplně fanda tohoto
konceptu, ale minimálně to upozorňuje
na ten rozpor práce.
Co říkáte nominaci rychlostudenta
z Plzně Milana Chovance na ministra
vnitra? Jeho jediná kvalifikace je ta,
že včas otočil a namísto držení se
plánu zaříznutí Sobotky bodl do zad
Michala Haška?
Když vynechám to jeho vzpomínání a
zapomínání, kde byl a kde nebyl v
Lánech, což také ukazuje něco o jeho
morálním profilu, druhá věc je jeho studium práv. Oni se diví, že to prezident
použil, ale proboha, aby to nepoužil! To
je jednoznačně diskvalifikující. Další věc
je, že on se dlouhodobě věnoval jiné
problematice, a to dopravě.
Souhlasíte s prof. Bělohradským,
že lobbování nahradilo politiku?
Záleží, co si představujeme pod
slovem politika a pod slovem lobbování.
Lobbovaní má dnes hlavně podobu korupce.
Není tedy to tzv. lobbování jen začlenění systémové korupce do systému?
Ona ta korupce má ještě jednu takovou vyšší formu, kterou já se taky
snažím sledovat, a to je dobývání renty.
Typicky nadnárodní korporace si vytvářejí legislativu na míru a vytváří si
prostor ve veřejném sektoru. Co dřív zastával stát, tak se předává soukromým
firmám. Například utlumení úřadů práce
a vznik soukromých pracovních agentur.
To je typické dobývání renty. Největší
problém je, že politika je v totálním vleku ekonomických zájmů. Ono to bylo
vždycky, ale nikdy ta disproporce nebyla
tak silná, jako teď. Stát nemá ekonomickou suverenitu a je v područí jiných
aktérů. Podle toho to taky vypadá.
Nedají se volby tedy definovat jen
jako výměna těch, kteří jsou lob-
bováni? Když se prosadíte ve straně a
umíte přesvědčivě lhát voličům, máte
právo být lobbován. Čang Wej-wej ve
své nejnovější knize nazývá západní
demokracie tzv. „hollywoodskými“,
ve kterých se ve skutečnosti konají
volby jen pro zachování zdání volby.
Tenhle systém je ďábelský. Ono se
pořád říká, jaký byl hrozný ten totalitní
nebo autoritářský, ale on byl dobrý na
pochopení. Volby byly hrané a všichni to
věděli. Tohle je daleko sofistikovanější
propaganda v tom, že to tak vypadá, že
máte na výběr. To je jako byste šel do
obchodu a mohl si vybrat z padesáti
různých čajů, ale kafe nedostanete. To
už není v nabídce. Ty rozdíly jsou minimální. Strany jsou si strašně podobné,
protože všechny operují v rámci toho
systému. Pokud přijímáte logiku neoliberálního kapitalizmu, pak se nemůžete moc lišit. To nejde. Tam ten prostor je
minimální. A těch, co se nebojí jít za ten
systém, je hrozně málo. Náznaky jsou,
ale je to takové slaboučké.
Tak jak z toho systému. Pozvolna
to se zdá nejde. Bude muset být nějaká revoluce?
Nejsem si jistá, jestli by to nešlo pozvolna. Určitě, že je třeba pozvolna vytvářet ty alternativní struktury, protože
musíte mít nějakou bázi. Jak se říká,
revoluce požírá své děti. Když ji uděláte
a nemate ty struktury předpřipraveny,
tak skončíte špatně. To musíte budovat
už teď, včetně osvěty, plánování, vize,
programu. Když se řekne revoluce, tak
se u nás všichni leknou. Ale je to kvalitativní změna systému, nic víc, nic míň.
Co když to uspěje? Dopadneme
jako Hugo Chávez?
Venezuela má ty dolní struktury. Ty
komunity žijí. Jestli budou schopny to
ubránit, to je otázka. Každopádně, něco
tam zanechal. Nicméně toto je příklad
inspirativní jen částečně, protože Venezuela je za prvé ropná ekonomika a zadruhé, ona to není vyspělá země, je
rozvíjející se. Vyspělé země řeší trošku
jiné problémy, protože jsou v jiné fázi
vývoje. Změna musí vzniknout v nevyspělejších zemích simultánně. Venezuela ani Řecko to nebudou. Pokud by to
vzniklo v těchto zemích, tak první, co se
udělá, je ekonomický bojkot, a když by
nezabral ani ten, tak bude následovat
vojenská intervence. Je to příliš nebezpečné, tak by se to potlačilo. Když to
bude v nejvyspělejší zemi, tak už to nehttp://orl.bloger.cz
půjde. To, co je potřeba sledovat, jsou
změny v USA, Německu a Francii.
Nebuduje se v USA spíše policejní
stát, kde se každý sleduje?
Ony tam jsou obě dvě tendence. Teď
jsme v období, kdy to soupeří mezi sebou, kdy nastupuje fašizoidní systém totalitární kontroly, to je to sledování
NSA, což je typický znak totalitní moci,
sledovat všechny, přestože je to nesmysl, protože ty data nezpracujete. A zase
je zpracovávají lidi, kde je vezmete, protože vždycky máte to riziko, že tam
bude nějaký Edward Snowden. Ale zase
zdola tam vzniká nová demokratické
hnutí.
Nemají ale větší šance spíše ty fašizoidní tendence? Vzhledem k tomu,
jaké zákony jsou v poslední době přijímány, to vypadá, že mají mnohem
větší vliv.
Vypadá to tak, že jsme odsouzeni k té
katastrofální variantě. Já si myslím, že
jediný způsob, jak ta elita může vyhrát,
je absolutně dokonalé pojetí toho „rozděl a panuj“. Jinak ta jejich represe je
neudržitelná, s tím, jak se budou
zhoršovat sociální podmínky. Tahle elita
se nebude chtít dělit a vyprovokuje nějaký akt proti sobě. Ale pobijete všechny
lidi a přimějete, aby policisté, vojáci šli
proti vlastním lidem? Vyloučit se to
nedá, ale já jsem optimista a já si myslím, že toto ta elita už neustojí. I když ty
současný náznaky jsou, že se jim nedaří
vůbec špatně, ale mají problém, že jsou
tady lidi, kteří jim to systematicky kazí –
Menning, Assange, Snowden. Ti obrovsky narušili ten systém. Je hrozně
nedoceněné, co třeba tito tři přinesli
lidstvu, protože mají takové zásluhy, že
se to ani popsat nedá. Zkrátka, čím víc
lidí ten systém potřebuje, aby se
ubránil, tím se zvyšuje riziko, že je
neuhlídáte.
Když jsme u těch Spojených států.
Jak může být za vzor svobody a
demokracie dáván stát, který má zákon, podle něhož lze bez soudu zabít
člověka?
To propaganda, ale dobře udělaná.
Oni měli tu výhodu, že kontrolovali
většinu médií, ale to se také mění s příchodem alternativních médií jako Russia
Today. Svět se mění k multipolárnímu
uspořádání a dominance spojených států odchází. Museli by využít obrovskou
represi. Ale nevylučuji, že se k moci
strana 33
ORL číslo 2014-3
dostane šílenec, tak co to udělá. Kdyby
se tam dostal někdo s Tea Party, tak
tady máme třetí světovou válku.
Nastoupí na místo USA Čína?
Čína bude pravděpodobně nejdůležitější zemí, ale její postavení nebude tak
výlučné. Spíše se blížíme nějakému multilaterálnímu uspořádání, ve kterém se
vrátí ta rovnováha sil několika zemí.
Určitě v tom budou i Spojené státy,
pokud se sami nějak nezničí, bude tam
Rusko, arabské země a státy latinské
Ameriky. Ona Čína bude řešit i své
domácí problémy.
Co je to vlastně za systém v Číně?
Jak by ho definovala ekonomická
teorie?
Číně nerozumíme. Oficiálně se to nazývá socializmus s čínskými rysy. Já bych
řekla, že je to prostě státní kapitalizmus. To znamená, že Čína se chce zařadit do globální ekonomiky. Na rozdíl
od Cháveze nemá tendenci ji změnit, ale
zařadit se do ní, ale tak aby to přinášelo
maximální prospěch, a k tomu používá
určité nástroje státního kapitalizmu.
Jak může státní kapitalizmus řídit
komunistická strana?
To je absurdní, co? Tady máte nadnárodní korporace a nadnárodní skupiny.
To je taky velmi koncertovaná moc. V
Číně máte jedno politbyro. On to až
zase takový rozdíl není. Jen je tu orgán
soukromého typu ziskový a v Číně je to
spíše politický veřejný.
Co Vám v poslední době udělalo
největší radost?
Já v poslední době nějak nemám radost z ničeho. Mám teď takové těžké
období. Takže mě nic nenapadá. Mám
radost, když dokončím nějakou práci.
Takové to odfajfknutí v diáři, tak z toho
mám radost.
Takže brzy to bude ta kniha, na
které pracujete?
Ano, píšu knihu, ale nesmím prozrazovat název. Teď dopisuji ten negativní scénář vývoje. Ten se popisuje
poměrně jednoduše. Mnohem obtížnější
bude načrtnout ten pozitivní, včetně
taktiky.
Máte ještě další plány pro blízkou
budoucnost?
Určitě se chci maximálně věnovat Alternativě zdola. Já ji právem považuji za
jeden z těch ostrůvků pozitivní deviace.
Řečeno Marxem: nestačí o tom jenom
vykládat, musíte se o tu změnu přičinit.
http://vasevec.parlamentnilisty.cz/cla
nky/ilona-svihlikova-elitam-vyhovujineznali-netrpelivi-lide#comment-26898
ny zažité představy o funkci mozku a
mysli. Přesto existence vědomí nezávisle
na těle je pro mnoho lidí již prokázaným
a prokazatelným faktem, i když se k
tomu oficiální věda tváří stále poměrně
skepticky a raději se zkoumání tohoto
fenoménu úzkostlivě vyhýbá. To se
ovšem netýká vojenských výzkumných
programů, kde například tak zvané dálkové vnímání (remote viewing) je vysoce
rozvinuté.
Vědomí existuje nezávisle na těle
Nekonečné vědomí a
vědomí nekonečna
Miroslav Zelenka
Subjektivní hodnocení - blázen je
člověk, který se odchyluje od představy konkrétního člověka o tom, co
je normální.
Relativně objektivní hodnocení blázen je člověk, který se odchyluje
od představy převládající v konkrétní
společnosti o tom, co je normální.
Různé společnosti hodnotí stav normality a bláznovství velmi rozdílně, až
protichůdně. Kromě toho každý génius
je svým způsobem blázen, ale ne každý
blázen je génius, tak jak si to nesprávně
vykládá spousta bláznů.
Vzhledem ke svým názorům, které
zveřejňuji, pravděpodobně splňuji z pohledu většiny lidí obě kritéria bláznovství, ale při svém optimismu to vidím
tak, že jsem blázen, který je přínosem
pro ostatní blázny tím, že jim říká, že je
lepší být blázen.
Jsou názory, hypotézy či teorie, které
jsou pro současnou západní oficiální
vědu stále zcela nepřijatelné, a jejich obhájci jsou považováni za blázny, i když
se situace přece jen podstatně zlepšuje,
a autoři těchto teorií nejsou již zavíráni
do blázince. Na druhé straně sama věda
často pracuje způsobem, který silně připomíná Konfuciův výrok: "Nejtěžší ze
všeho je najít černou kočku v temné
místnosti, zejména tehdy, když tam
žádná kočka není."
Existence vědomí nezávisle na těle je
jedním z jevů, které vzbuzují mimořádně
silný odpor, protože nabourávají všechhttp://orl.bloger.cz
V dnešní době již existuje dost lidí,
kteří nepotřebují žádné důkazy od
ostatních, protože mají vlastní dostatečně průkazné zkušenosti s tímto
jevem. I ve vědeckých kruzích se objevují lidé, kteří tento fenomén zkoumají za
pomocí vědeckých postupů, a jejich výsledky jasně hovoří o prokázání existence vědomí nezávisle na těle. Zajímavé je,
že někteří, jestli ne většina, začínali s
tím, že chtěli prokázat neexistenci tohoto jevu. Nedávno proběhla internetem
informace o americkém neurochirurgovi, který po zážitku blízké smrti (NDE) na
tuto věc zcela změnil názor a zařadil se
mezi ty, kteří vědí, že vědomí smrtí nezaniká.
Pokud připustíme existenci jevu nezávislosti vědomí na těle, nutně se začne vkrádat otázka závislosti inteligence
bytosti na velikosti mozku. Věda přes
zřejmá a evidentní fakta má stále tendenci vidět mezi velikostí mozku a inteligencí vztah přímé úměrnosti. Názorně
je to vidět na teoriích o údajných předcích člověka, kteří jsou jen z titulu své
menší mozkovny bez dalšího považováni za méně inteligentní. Trochu to
sice narušuje člověk neandertálský, ale
"věda" si "šikovně poradila" již i s většími nesrovnalostmi.
Přitom existují ve zvířecí říši zcela
evidentní příklady, které přímou
úměrnost mezi inteligencí a velikostí
mozku jednoznačně popírají. Stačí k
tomu pro nás všechny dostupné porovnání například mozků dogy a kočky,
myší nebo některých ptáků (ptáci z čeledi krkavcovitých stále více udivují vědce
svými mentálními schopnostmi, například používáním nástrojů či početními úkony) a je zřejmé, že je vše asi
trochu jinak. Dalším příkladem je chobotnice, které někteří vědci přisuzují inteligenci až na úrovni delfínů přesto, že
ve srovnání s nimi mají velmi malý mozek. Mravenci a včely již zcela překračují
všechny limity vztahu velikosti mozku a
strana 34
ORL číslo 2014-3
inteligence. I současná věda však začíná
tento vztah chápat jinak, i když zatím
ještě toto téma relativizují (viz
http://www.lidovky.cz/vetsi-mozeknezarucuje-vyssi-inteligenci-tvrdi-vedcipf6-/ln_veda.asp?
c=A121022_104349_ln_veda_sk).
Uvedené příklady ze zvířecí říše z
jedné strany podporují teorii o nezávislosti vědomí na těle a ze strany druhé
teorie o nezávislosti vědomí na těle vysvětluje, proč mentální schopnosti některých bytostí jsou "neúměrné"
velikosti "orgánů" (například mozku),
který má být původcem těchto
mentálních schopností.
Pokud k výše uvedenému ještě přidáme ověřené mentální a komunikační
schopnosti rostlin, u kterých se o mozku, tak jak si ho běžně představujeme,
nedá vůbec hovořit, tak to, co považujeme za indicie o nezávislé existenci vědomí, se začíná silně podobat důkazu.
Vědci zjistili (je trochu mimo moji
představivost jak), že v každé buňce za
jednu sekundu proběhne až 100 000
různých chemických reakcí. V lidském
těle jsou triliony buněk a všechny spolupracují v neskutečně složitém procesu
bez účasti naší vědomé mysli. Je možné,
aby tyto procesy nebyly řízeny vědomím? Soudím, že ne, a že každá
buňka i každý orgán v těle mají svébytné vědomí, i když je to možná pro
nás obtížně představitelné. Je vůbec
možné, že by se takto složité lidské tělo
poskládalo během evoluce z aminokyselin, když už i evoluční vznik aminokyselin je za hranicí zázraku?
Jestliže budeme považovat za
prokázanou nezávislost vědomí na těle,
není důvod proč nepředpokládat, že vědomí mohou mít i rostliny a dokonce i
tak zvaně neživé věci. Pod pojmem
neživá věc je v této souvislosti možno
zahrnout i "věci" jako je Země, Měsíc,
Mars, hora, kámen, krystal, molekula,
atom, foton, ale také auto, dům nebo
hračka.
Myslím, že kdybychom se k některým
takovým "neživým věcem" chovali jako k
bytostem, které "mají" vědomí, možná
bychom se divili, o co lepší by u těchto
výrobků byla delší životnost a lepší
funkčnost.
Proto je vhodné být stále ve stavu
pozorovatele a být si vědom, že vše
nejen kolem nás, ale absolutně vše, je
projevem vědomého života. Každý
kamínek, každá větvička na cestě je
projevem vědomého života a nic se neděje náhodou. Hranice mezi jednotlivými formami vědomí, jako jsou například
vědomí nerostů, rostlin a zvířat, jsou z
úrovně všezahrnujícího vědomí daleko
méně zřetelné, než si představujeme.
Vše je relativní
Představa toho, že každá entita v
Universu má vědomí, nebo přesněji řečeno je vědomím, nás přivádí k obrazu
nekonečného vědomí, skládajícího se z
nekonečného počtu relativně autonomních vědomí, která vzájemně interagují v neuvěřitelné disharmonické
harmonii nebo harmonické disharmonii.
Pro naši mysl je zcela nad rámec možného chápání (při její současné úrovni)
fungování tohoto vědomí nekonečna
(Teoversa) v jeho komplexnosti. Teoversum je možné si představit i jako neuvěřitelně velkou síť relativně autonomních
vědomí. V této síti dochází k neustálému pohybu informací všemi směry v
podstatě v přítomném čase.
Vše je jen relativní. Naše Galaxie či
dokonce celý náš Vesmír je jako zrníčko
prachu u cesty nějaké bytosti. Zrníčko
prachu u naší cesty může být galaxií či
vesmírem jiných bytostí.
Prvním stupněm na cestě k chápání
nekonečného vědomí je pochopení
toho, kdo jsem. Zkusili jste někdy někomu položit otázku "Kdo jsi?" Odpovědí
může být jméno, povolání, druh momentální formy v inkarnaci (člověk, muž,
žena), ale ani při dalším tázání a vylučování nevhodných odpovědí se pravděpodobně nedostaneme k odpovědi
"Vědomí" nebo "Duše". Kdy se potkáme
poprvé vědomě s lidskou duší? Když si
uvědomíme, že lidská bytost je duší a ne
egem.
Když se hovoří o egu, a to ještě v
negativních souvislostech, tak ve velké
většině případů si lidé představí tělo a
jeho funkce a tím i mysl jako funkci těla.
Ego skládající se z těla a mysli je tak
většinou nevědomky redukováno na
tělo, což mívá za následek, že pokud
chceme se svým egem pracovat, většinou pracujeme pouze se svým tělem.
Mezi lidmi, kteří si uvědomují, že jsou
vědomím, však existují velké rozdíly.
Někdo je schopen si uvědomovat své vědomí na úrovni duše, ale někdo i na
http://orl.bloger.cz
úrovni ducha (vícedimenzionální bytosti).
Zrovna tak, jako se naše vědomí koncentruje při snění konkrétního snu na
určité astrální prostředí, tak vícedimenzionální bytost (duch) se částí svého vědomí koncentruje (sní svůj vědomý
sen) při inkarnaci na určité 3D prostředí.
Vícedimenzionální bytost však sní
všechny své sny paralelně najednou.
Lidské (ale i mnohé další) bytosti je
možné chápat i jako výsledek nekonečné tvůrčí invence a smyslu pro humor Stvořitele.
Pro lepší chápání rozpornosti náboženských a filosofických názorů, a z
nich plynoucích paradigmat, je vhodné
provést určité zjednodušení na tři základní pojetí vztahů hmoty a vědomí. Z
nedostatečného uvědomění si výchozích
hledisek pak často vznikají zbytečná nedorozumění a neřešitelné rozpory.
Existují tři základní pojetí ve zjednodušené podobě
1. Hmota je prvotní a vědomí je
projev vysoce organizované
hmoty.
2. Vědomí a hmota existují jako
relativně nezávislé prvky světa
a vědomí je prvotní a ovládá
hmotu.
3. Existuje pouze vědomí a hmota (čas a prostor) je jen virtuální realitou, hrou vědomí.
Tomu odpovídají i tři představy o obrazu boha
•
•
•
Ad 1. Člověk stvořil obraz boha
k obrazu svému.
Ad 2. Bůh stvořil svět a bůh a
svět jsou oddělené entity.
Ad 3. Existuje jedno jediné vědomí, které je současně bohem i světem (Teoversum).
Tomu odpovídají i rozdílné teorie o
člověku, a případně ostatních bytostech
a jejich stvoření. Dle bodu 1. Vše (včetně
vědomí člověka) vzniklo víceméně náhodnou evolucí.
Dle bodu 2. Bůh stvořil člověka a vložil do něj část sebe, boží jiskru, zatímco
strana 35
ORL číslo 2014-3
ostatní bytosti jsou stvořeny pouze z
"materiálu", z kterého je stvořen svět.
Dle bodu 3. Všechny bytosti jsou z
"materiálu" Teoversa (protože jiný neexistuje) a jsou si tímto rovny. Vše je jen
vědomí, vše je projevem života.
Vzhledem k nekonečnému tvůrčímu
potencionálu vědomí každé bytosti lze
pochopit, že nebe, očistec a peklo
opravdu existují, nejsou jen pouhými výmysly náboženství. Ony skutečně existují, ale v odlišné formě, než jak nám
jsou předkládány většinou náboženství.
Existuje mnoho astrálních vibračních
úrovní. Každý se po své smrti dostane
do takové astrální vibrační úrovně, která odpovídá frekvenci jeho vibrací. Proto se dá říct, že existuje astrální nebe,
peklo i očistec, i když i tyto jednotlivé
kategorie mají více úrovní.
Z jiného zorného úhlu je možné vše
vnímat jako očistec, a pak se dá mluvit o
očistci "nebeském" a o očistci "pekelném". Princip pekelného očistce
bude zřejmě každému pochopitelný, ale
princip nebeského očistce už pravděpodobně méně.
Po smrti se dostáváme (naše vědomí duše) do úrovně astrálního světa, která
odpovídá vibrační úrovni duše. Zde si
každé vědomí vytváří v souladu s vibrační úrovní "ráj" dle svých představ. Po
určité době však většinou takto stvořený ráj se všemi svými okamžitě a
snadno splněnými přáními přestane
uspokojovat a začne nudit.
Tak duše zjistí, že mnohé její představy o ráji a ideálním životě v něm byly
založeny na neuspokojení nedostatků
pociťovaných v uplynulém životě. Následně jí dochází, že toto není "pravý"
ráj a má šanci postoupit na vyšší astrální
úroveň.
Kromě frekvence vibrací rozhoduje o
"zařazení" do konkrétního "časoprostoru" astrálního světa i představa konkrétní bytosti o tom, co má po smrti
následovat, jakými náboženskými či filosofickými idejemi byla ovlivněna. Některá náboženství mají poměrně důkladně
zpracovány obrazy pekla i ráje, a tak je
značná pravděpodobnost, že obraz astrálního prostředí konkrétní bytosti
bude odpovídat obrazům předkládaným
náboženskými učenci během života bytosti. Záleží i na síle víry v tyto obrazy a
ve vlastní hříšnost během uplynulého
života. Takovýto "pobyt v pekle" (ale i v
ráji, kde je to však snáze pochopitelné)
je umožněn tím, že v této formě reality
si vědomí vytváří své okolní prostředí.
Lidé se bojí pekla po smrti, a proto na
utrpení v něm trénují tak, že peklo vytvářejí už za života sobě a často i ostatním. Tím, jak vytvářejí peklo ostatním,
pak mají větší pocit vlastního hřešení a
tím i větší šanci dostat se do pekla. O to
více se pak bojí.
Název očistec je pro pobyt duše v astrálním prostředí mezi životy poměrně
vhodný název, protože se zde duše skutečně očišťuje. Očišťuje se v dvojím
smyslu. Očišťuje se ve smyslu zjemňování, ale zároveň při přechodu do
další inkarnace se očišťuje od všech
vzpomínek na minulé životy.
http://www.phoenixcasopis.cz/2014/1
40-cislo-2-unor-2014/2394-nekonecnevedomi-a-vedomi-nekonecna.html
Docentka Švihlíková
před lidmi: Jsme
kolonie, věříme blbé
propagandě, hrozí válka
mích klesat poměr mezd na hrubém
domácím produktu. „Z toho, co se v
ekonomice vytvoří, co se v ní vyprodukuje, jde čím dál méně na mzdy, tedy
pracovníkům, a čím dál více jde na zisky,
tedy kapitál. Prohlubuje se tím tato zásadní nerovnost, která má obrovské dopady. Protože jestliže oslabí mzdy, tak
se to samozřejmě nutně musí projevit
na kupní síle a poptávce,“ připomněla
někdejší situaci.
Hledá se proto řešení. „Nastupuje
nový mix hospodářských politik, které
později dostanou název neoliberalismus. Začíná se prudce omezovat moc
státu především v ekonomické úrovni
prostřednictvím finančních a nadnárodních korporací. Objevuje se politika,
která se domnívá, že trh je hlavním a
nejlepším mechanismem nejen pro řešení ekonomických, ale všech společenských problémů. Zosobněním této
politiky se stala Margaret Thatcher a
Ronald Reagan,“ doplnila známá ekonomka.
„Kromě toho, že tato politika měla
úspěch v USA a Velké Británii, objevil se
mechanismus, jak ji rozšířit po celém
světě,“ pokračovala. „Ten mechanismus
se jmenoval Washingtonský konsenzus a
byl aplikován také na nás, na transformující se země. Washingtonský konsenzus se velmi silně rozšířil do světa
pomocí Mezinárodního měnového fondu, který dodnes slouží jako věřitel poslední
instance.
Díky
tomuto
mechanismu je možné různým zemím
ordinovat hospodářskou politiku,“ řekla
dále Švihlíková.
Závody ke dnu
„Když se hovoří o tom, že jsme v globální krizi, není to úplně přesné. Přesněji jde o krizi Západu. Problémy mají
nejvyspělejší země, protože jejich model
formování hospodářské politiky narazil
na meze a ukázal se být v mnoha ohledech kontraproduktivní,“ řekla na úvod
besedy docentka Švihlíková asi dvacítce
převážně sympatizantů či členů ČSSD v
sále olomouckého Vlastivědného muzea.
Klíčová sedmdesátá léta
Naprosto přelomovou dekádou jsou
podle ní sedmdesátá léta. V tomto období totiž začíná ve všech vyspělých zehttp://orl.bloger.cz
Národní stát se tak dostal do velmi
nepříznivé situace. „Na jedné straně
mají občané, především v kontinentální
Evropě, od státu stále poměrně velká
očekávání, ale na straně druhé stát má
zmenšující se manévrovací prostor. Stát
se tak ocitá v situaci, kdy jeho zájmy, respektive zájmy občanů, naráží na zájmy
jiných aktérů a řada zemí se dobrovolně
nebo pod tlakem zapojuje do toho,
čemu říkáme závod ke dnu. Ten je zajímavý v tom, že konkurence, která dříve
probíhala mezi firmami, dnes probíhá
mezi státy. Závod ke dnu vede k celkovému snižování sociálních, ekologických a samozřejmě také daňových
standardů,“ vysvětlila.
Do tohoto závodu se podle ní zapojila i Evropská unie. „V posledních
strana 36
ORL číslo 2014-3
patnácti, dvaceti letech zde došlo k
masivnímu snižování sazby korporátní
daně v rámci konkurenceschopnosti. Takovéto snížení nutně vede k výpadkům
v rozpočtu, které potom musíte vykompenzovat někde jinde. Když se vám
to nepodaří, tak samozřejmě budete mít
dlouhodobé problémy s financováním,“
dodala vedoucí Katedry politologie a
společenských věd na Vysoké škole
mezinárodních a veřejných vztahů
Praha.
Západní země jsou v pasti
Západní země jsou dnes tak v pasti
toho, že samy sobě naordinovaly hospodářskou politiku, která zvýhodňuje jiné
aktéry než demokraticky zvolené vlády.
„Ocitly se v pasti také proto, že jsou
samy ohrožovány tím závodem ke dnu,
který pomáhaly rozpoutat přesunem výroby nadnárodních korporací do jiných
levnějších míst. Typickým příkladem je
Čína, respektive jižní a jihovýchodní
Asie,“ prohlásila.
Problémem však prý zůstává, že i
když v těch nejvyspělejších zemích roste
ekonomika, tak vytváří stále méně pracovních míst, která jsou ohrožována automatizací. „Pokud by se zavedla plná
automatizace, která už je dnes technologicky možná, tak osmdesát procent
pracovní síly je přebytečných. To je
něco, co Západ neřeší a odkládá tento
problém různými způsoby. Jeden z nich
je dluh, ať už státu či domácností, nebo
snaha o přístup k levnějším zdrojům,
otázka militarizace. Žádná z nich nemůže fungovat a také žádná z nich nefunguje,“ upozornila docentka.
Jak to bylo s krizí v USA
„Samozřejmě že velká recese, která
vypukla v USA a na trhu nemovitostí,
byla zásadním přelomem pro hledání
nějaké nové cesty hospodářské politiky.
V rámci této krize šlo na začátku o to,
jak vyvolat umělý růst v ekonomice, která bude závislá na spotřebě a které zároveň třicet pět let stagnují mzdy
většiny obyvatelstva. Udělalo se to tak,
že každému bylo nabídnuto, aby si koupil svůj vlastní dům. Stanovily se proto
dobré podmínky u centrální banky FED
a zároveň přílivem likvidity často ze zahraničí byla vyvolána bublina na trhu
nemovitostí, takže to vypadalo, že cena
těchto aktiv už navždy jen poroste a
nikdy nebude klesat. Vytvořilo se tak
fiktivní bohatství pro široké vrstvy. To
samozřejmě nemůže fungovat, protože
reálná ekonomika nakonec vždycky vítězí, akorát to, pravda, trochu trvá,“
uvedla.
„Hledá se proto nová cesta hospodářské politiky, protože se ukazuje, že dosavadní cesty byly chybné a vedly k
situaci, ve které teď jsme, tedy ke krizi v
podobě L. My jako Česká republika jsme
s tím samozřejmě svázání, protože jsme
součástí Západu, i když nejsme na úplně
úžasné pozici,“ konstatovala Švihlíková.
Jak reagovala česká vláda?
A jak na tuto situaci reagovala minulá
česká vláda? „Reformy se u nás
projevovaly neoliberálním trendem. K
nám spousta věcí dochází se zpožděním.
To je znak země na pozici periferie. Je
pak logické, že to, co jinde řešili před
patnácti lety, my teď řešíme nově. Klasickým příkladem je penzijní reforma.
Některé věci jdou ale zase rychle, jako
například dobývání renty, to znamená,
že se systematicky parazituje na veřejných rozpočtech a určité vlivné skupiny jsou schopny si nechat vytvořit
zákony přesně na míru tak, jak se jim
hodí, aby přístup k rozpočtům měly,“
sdělila přítomným posluchačům.
Několik krizí najednou
Krize, v níž se nacházíme, podle
Švihlíkové zdaleka není jen ekonomická.
„Kromě ní zažíváme i krizi sociální, politickou, nedůvěru v tradiční politické
struktury, přeskupování politické moci,
hledání jiných cest. Někdy se volá po
přímé demokracii nebo nástupu razantní pevné ruky. Je tu i krize ekologická,
kdy například ve Spojených státech jsou
už několik měsíců čtyři metry sněhu a
neustále mrzne. Je tu i problém geopolitický, tedy mezinárodních vztahů, kdy
se přeskupuje poměr sil, což je vždy docela závažné. Západ je na ústupu a vynořují se nové mocnosti. Tím pádem se
nutně musí objevovat napětí. Každá z
těchto krizí by stačila sama o sobě, aby
nám jako lidstvu dala zabrat. A když se
nám sejde tento unikát, dostáváme se
do situace, která nevypadá příliš optimisticky. Proto se třeba hovoří o válce.
Řešíme kombinaci otázek, jako ve své
závažnosti a hloubce nikdo před námi
neřešil,“ upozornila ekonomka.
Co s tím?
A nabídla řešení. Systém je podle ní
potřeba zásadním způsobem restruktuhttp://orl.bloger.cz
ralizovat pomocí změn na nadnárodní,
národní i lokální úrovni. Do lokální změny se podle Švihlíkové může zapojit
každý, protože může přispět k rozvoji
dané lokality třeba tím, že bude nakupovat u místních prodejců namísto v
nadnárodních řetězcích. Důležité je prý
také mít pod kontrolou státu či obce
vodu a půdu.
Kolonie s odlivem zisků
„Po roce 1989 jsme se dostali do pozice kolonie s velkým odlivem zisků.
Nejen, že jsme si nechali vzít výrobní
strukturu, ale také velkou část finanční
struktury. Většina bank je u nás zahraničních, které drží asi 94 procent
aktiv,“ řekla Švihlíková s tím, že chybí
regionální banky. „Je potřeba napravit
zákon o kampeličkách, který je naprosto
destruktivní. Pan Kampelík se obrací v
hrobě,“ podotkla zakladatelka Alternativy Zdola, v níž se podle svých slov
snaží lidi upozorňovat na to, aby nebyli
pouhými diváky.
Recepty staré čtyřicet let fungovat
nebudou
„Nejsem si jistá, zda si političtí představitelé uvědomují, v jak závažné situaci se nacházíme. Jede se podle hesla
bussines as usual – pojedeme tak, jak
jsme jeli vždycky. To ale nejde v této
době. Tato doba je jiná. Je tedy nutné
být schopen formulovat vizi národního
zájmu a být schopen ji na daném území
prosazovat. Nebo alespoň začít vnímat,
že tu je nějaký závažný problém, protože recepty staré čtyřicet let nebudou
fungovat,“ upozornila Švihlíková. Národ,
který si neumí vládnout, totiž podle ní
vůbec nemusí přežít.
Přelomová doba a dva scénáře vývoje
Tato doba je podle Švihlíkové přelomová. „Čelíme multiplikovaným krizím.
Situace je mnohem závažnější, než jak
nás informují naše média, která většinou chtějí, abychom konzumovali, dívali
se na blbé seriály a podléhali ještě
blbější propagandě a žili v tom, že z
toho nemůžeme žádným způsobem
utéct,“ řekla.
Existují proto dva scénáře dalšího vývoje. Stávající systém se buďto udrží
represí, druhým scénářem je pak humánní změna, kdy se budou občané více
účastnit na veřejném dění.
strana 37
ORL číslo 2014-3
http://www.parlamentnilisty.cz/zprav
y/ekonomika/Docentka-Svihlikova-predlidmi-Jsme-kolonie-verime-blbepropagande-hrozi-valka-306285
Státní dluhy v roce 2013
ukazují rozpad systému
Květa Pohlhammer Lauterbachová
Hora dluhů v roce 2013 opět narostla.
Problémem není ani tak výše státního
zadlužení, nýbrž náklady na obsluhu
státního dluhu. Proto se snaží také centrální banky držet co nejnižší úrokovou
diskontní sazbu, cokoliv jiného by bylo
sebevraždou.
Žebříček státního zadlužení vede
Japonsko s 245 % k hrubému domácímu
produktu. Na druhém místě je Řecko se
182 %. USA jsou se svými 112 % až na 11.
místě, Německo s 82 % na 27. místě a
Rakousko se svými 75 % na 34. místě.
Komplexní údaje za celou EU a
očekávanou skutečnost 2014 najdete
zde .
Dluhy a daňová kvóta
Jak jsme již dříve komentovali, porovnávání zadlužení k HDP je nesmysl,
žádný stát si přece nenárokuje 100% výkonu ekonomiky jenom sám pro sebe.
Lze těžko chápat, proč se tohoto ukazatele novináři drží. Daleko důležitější je
sledovat dluhy v souvislosti s dosaženými příjmy státu.
Japonsko má daňovou kvótu 29,9 % k
HDP. Jeho státní dluh činí tedy 820 %
ročních příjmů. USA mají daňovou kvótu
26,4 %, zadlužení k ročním příjmům 425
%. Německo a Rakousko, kde si státy
pro sebe nárokují daleko větší podíl z
vyprodukovaného bohatství, jsou na
tom lépe. Německo má daňovou kvótu
40,9 % a tím je zadluženo vzhledem k
příjmům na 200 %, Rakousko s daňovou
kvótou 44,6 % dokonce „jenom“ 170%.
ních dluhopisů jako správní vlastenci, i
když jim nic nenesou. Kdyby se japonský
stát musel obrátit na finanční trhy, už
by byl dávno bankrot. Kdyby si musel
půjčovat jenom za 5 %, znamenalo by
to, že na zaplacení úroků by stát musel
vydat 41 % svých příjmů.
To vše znamená zpomalení oběhu
peněz a jejich znehodnocování. Operovat nízkou inflací, která je
zmanipulována přes pofiderní spotřební
koš, je v pohledu na prudce stoupající
křivku nepřesvědčivým argumentem
ČNB.
Na nízké úrokové sazbě vydělaly především USA: ještě v roce 2011 činila obsluha státního dluhu 454 miliard dolarů,
v roce 2013 „pouze“ 248 miliard a to za
dluh ve výši přes 16 bilionu dolarů. Průměrný výnos z amerických státních
dluhopisů činí 1,55 %. Kdyby se ovšem
zvýšila úroková sazba na 5 %, byla by to
smrt amerického státu. Kdyby chtěl
americký ministr financí refinancovat
dluh USA, musel by si brzy vyčlenit v
rozpočtu skoro 1 bilion pouze na úroky.
Diskontní úroková sazba a repo sazba
jsou stanoveny nízko. Z výše uvedených
důvodů, stejně jako u ostatních zemí
eurozóny, by zvýšení úrokové sazby znamenalo i zvýšení nákladů na obsluhu
státního dluhu. Zvýšení sazby by nemělo výrazný vliv ani na celkové snížení zadlužení státu. Jedinou cestou k jeho
snížení je inflace vyvolaná nadměrnou
emisí peněz. Česko se veze na stejné
vlně jako eurozóna. Ovšem bylo jako
obvykle ještě papežštější než papež a
diskontní úrokovou sazbu snížilo ještě
rychlejším tempem než Evropská centrální banka. Ekonomice to spíš uškodilo,
než prospělo.
Evropa na tom není líp
Každé, i nepatrné zvýšení úrokové
sazby, by přivedlo země v oslabené Evropě do obrovských potíží. Při zadlužení
euro zóny ve výši 8,75 bilionu eur by
každé procento vedlo k nárůstu nákladů
na obsluhu dluhu ve výši 87,5 miliard
eur. Celkem 17 zemí eurozóny dosáhlo
již rekordního nárůstu zadlužení ve výši
92,2 % k HDP a 220 % disponibilních
ročních příjmů. Každé procento navíc by
znamenalo ukrojení dalších 2,2 % z příjmů. Tak snadno se dá v dnešní době
škrtnout stát. Proto politikové vykřikují
známé zaklínadlo: „Nedrážděme finanční trhy!“ Tím jen dokazují, koho poslouchají a kdo skutečně vládne.
Co Česká republika?
Zadlužujeme se příliš rychle. Státní
dluh k 31. 12. 2013 dosáhl 1751 tis. miliard korun a očekávaná skutečnost v
roce 2014 by se dle Eurostatu měla pohybovat kolem 50 % k HDP. Co se týká
HDP, nedostali jsme se ještě ani na
úroveň roku 2008. Přestože ekonomika
stojí, objem měnového agregátu M2
(tedy peněz emitovaných ČNB M1 +
quasi peníze obchodních bank M2), strmě stoupá. Viz graf níže.
Úroková sazba jako potenciální nebezpečí
Jak to, že se Japonci ještě nezhroutili? Snadná odpověď: Japonci jsou spořiví
a úspory ukládali do japonských státhttp://orl.bloger.cz
Kvantitativní uvolňování a inflace
jako jediná cesta k likvidaci zadlužení
Mezinárodní měnový fond doporučuje Evropské centrální bance pokračování politiky tisku nekrytých peněz. Z
dlouhodobého hlediska není konsolidace státních rozpočtů žádným řešením.
Úspory a případné dodatečné vyždímané další příjmy státu by při nárůstu
úrokové sazby stejně pohltily výdaje
státu na úroky.
Proto se hovoří tolik o masivním
rozšiřování emise peněz, což vyvolá
inflaci. Postižení budou pochopitelně ti,
kteří si spořili, nebo získali ať už jakoukoliv cestou finanční majetek. Ti, kteří
mají dluhy, teoreticky v tomto případě
vydělají. Teoreticky, protože pokud reálné mzdy budou dále klesat a ceny porostou, ve skutečnosti postiženi budou
také.
Z výše uvedeného lze očekávat, že
vlády budou chtít jít právě touto cestou.
Protože dobře vědí, že nebude možné
trvale držet nízké úrokové sazby
navěky. Vzhledem k tomu, že růst úrokových sazeb by za současné situace
znamenal pro státní rozpočty kolaps, i
kdyby byla prosazena konsolidační
opatření, zdá se, že tato cesta umazávání dluhů bude jako už mnohokrát v
historii tou nejpravděpodobnější. Cesta
do Výmarské republiky je otevřena. Znehodnocení vkladů střední třídy a její zbídačení zde způsobilo nástup fašismu.
strana 38
ORL číslo 2014-3
http://news.erepublika.cz/article2455-Statni-dluhy-vroce-2013-ukazuji-rozpad-systemu
Rockefellerové: Svět
patří nám
Ať se podíváte na jakoukoli oblast
globálního byznysu, vždycky na ně narazíte. Přesto není žádná jiná rodina
obestřena tolika mýty a tajemstvími.
Už otec Johna D. Rockefellera byl
podvodník. A i když se o rodinu příliš
nestaral, něco synovi přece jen předal.
„Nepromarním žádnou příležitost své
kluky ošidit. Kšeftuju s těmi kluky a
převezu je, kdykoli můžu. Chci, aby byli
mazaní,“ chlubil se jednou William Rockefeller svému příteli, alespoň podle
kronikáře rodu Allana Nevinse.
Jednou si spolu hráli a synek jako obvykle na otcovu výzvu skočil ze židle do
jeho náruče. Tentokrát ale vykutálený
tatík napřažené ruce stáhl zpět a malý
John si nabančil. „Velký Bill“ se nad ním
sklonil a řekl mu: „Pamatuj, že nesmíš
nikdy nikomu věřit, ani nejlepšímu příteli. Věřit musíš jen sobě.“ Sám to musel
vědět nejlíp. Byl mastičkářem a šarlatánem, který si říkal Doktor a podomně
prodával ropu v lahvičce coby lék na
bradavice, rakovinu, impotenci či cokoli,
na co si vzpomenete. S trochou nadsázky by se dalo říct, že byl prvním
naftařem v rodině, jež během pouhých
deseti let ovládla ropný průmysl v USA.
Tak se z Rockefellerů stal nejmocnější
klan, jaký kdy v Americe žil, a přesto se
o nich skoro nic neví. Nebo právě proto?
Na tuto rodinu existují v zásadě dva
odlišné pohledy. Jeden říká, že jsou to
tvrdí obchodníci, kteří svou největší moc
ztratili spolu s rozdělením jejich ropného monopolu před sto lety, a poté se
stali běžnými miliardáři a bohulibými
mecenáši. Ten druhý je vidí jako lou-
peživé barony, kteří monopol neztratili,
naopak stále nabývají na síle a ve skutečnosti se jejich majetek pohybuje v bilionech (to není překlep) dolarů. Pokud
by byl pravdivý jen zlomek informací o
všech projektech, za kterými stojí, dělalo by to z Johna Davisona Rockefellera
a jeho širokého potomstva něco mezi
Darthem Vaderem, Draculou a epidemií.
Kde je ale pravda? ZEN se vydal na vzrušující pouť po stopách ztělesnění amerického snu, aby vám přinesl některé
veřejně dohledatelné informace.
Na rozdíl od svého otce měl nejučenlivější z osmi dětí John D. cílevědomosti
na rozdávání, a ještě než mu bylo dvacet, obchodoval se zemědělskými produkty. V roce 1859 jej společníci vyslali
do pensylvánského městečka Titusville,
aby zjistil, zda by ropa, která zde byla
objevena, mohla být opravdu tak lukrativní, jak se říkalo. Rockefellerovi brzy
došlo, že především její zpracování a doprava jsou tou pravou zlatou žílou. A tak
založil v roce 1870 Standard Oil Company.
Věc, kterou John D. nenáviděl ze všeho nejvíc, byla konkurence. Jestliže v
době vzniku Standard Oil působilo v
okolí Clevelandu 27 rafinérií, během pár
let se Johnovi povedl skutečný
majstrštyk. Nejenže se dohodl s nejbohatším Američanem Corneliem Vanderbiltem a posléze jeho rivalem Tomem
Scottem na vytvoření železničního monopolu na přepravu ropy, čímž získal
oproti jiným rozhodující výhodu – oba
magnáty navíc donutil a podplatil, aby
mu dávali ilegální provize či rabat nejen
na jeho vlastní zásilky, ale i na každý
barel, jejž přepravovali jeho konkurenti.
Vanderbilt, přezdívaný Komodor, měl
podle článku z roku 1881 Příběh velkého
monopolu v časopise The Atlantic prohlásit, že byl jen jeden muž, který mu
mohl diktovat – Rockefeller. Tomu se
tak za jediný rok povedlo geniálně vyřadit ze hry ostatní zpracovatele ropy, a to
pomocí jejich vlastních peněz. Simon
Sterne, právník Newyorské komise pro
železnice, který se nekalé praktiky na
kolejích snažil vyšetřit, uvedl, že „vztahy
železničních společností a Standard Oil
se ukázaly jako nejnestoudnější pokroucení povinností veřejné dopravy k soukromým účelům v historii světa“.
K tomu, aby vybudoval takové
impérium, ale i sebeprohnanější obchodník potřebuje jednu věc – peníze.
Ty Rockefellerovi dle novináře Jima
Marrse (stal se nejprodávanějším autohttp://orl.bloger.cz
rem v kategorii literatura faktu v žebříčku New York Times) poskytla National
City Bank of Cleveland, identifikovaná
kongresovými slyšeními ze 70. let 19.
století jako jedna ze tří amerických bank
ovládaných stejně (všeho)schopnou evropskou dynastií Rothschildů (viz box na
konci článku).
John D. Všehoschopný
Za 72 500 dolarů Rockefeller vyplatil
a z firmy proti jejich vůli vytlačil své
společníky. A pak systematicky zválcoval
rivaly. Zpočátku jim nabízel peníze či akcie Standard Oil výměnou za to, že mu
firmy prodali za nejnižší ceny, jaké mohl
nabídnout. Ti bystřejší vzali akcie. Jak
ale dopadli ti tvrdohlaví? „Pokud se
Standard Oil nedařilo expandovat mírovými prostředky, byl připraven k násilí. … Oslovil vedoucího nepřátelské
rafinerie. Předák dostal doživotní rentu
a v žádanou dobu v oné nezávislé
továrně došlo k malé explozi,“ píše v
knize The Robber Barons z roku 1934
novinář Matthew Josephson. Není divu,
že při takové vynalézavosti už v roce
1880 JDR vlastnil víc než 90 % americké
naftové produkce.
Rockefeller byl specialista na jednání
prostřednictvím nastrčených osob v politice, médiích i u konkurence – taktika
najít lidi, kteří se dají koupit, se mu
osvědčila nejvíc. „Schopnost jednat s lidmi je zrovna tak zpeněžitelná jako cukr
nebo káva,“ říkával. Všichni dobří oligarchové se tohoto sofistikovaného systému ostatně drží dodnes. William
Manchester v knize Rockefeller Family
Portrait napsal: „Veřejnost si dlouho nebyla vědoma jeho moci, protože předstíral, že soutěží s firmami, jež tajně
zcela vlastnil. Skuteční rivalové zjišťovali, že má v kapse jejich nejvěrnější
funkcionáře. Chapadla chobotnice byla
všude.“
Když si veřejnost všímat začala, bylo
už pozdě. Zásluhou pětiletého investigativního výzkumu slavné Idy Tarbellové,
dcery jednoho z malých pensylvánských
producentů ropy, mezi nimiž měl John
D. přezdívku Reckafellow čili Všehoschopný, se Američané dozvěděli, jak
pod pláštíkem zbožnosti, čestnosti a
volného trhu funguje organizovaný zločin. Reportáže vyvolaly pozdvižení a začalo se mluvit o nutnosti monopol
rozdělit. Dne 15. května 1911 americký
vrchní soud rozhodl: „Sedm osob a
jejich korporační nástroj se spiklo proti
svým spoluobčanům. V rámci bezstrana 39
ORL číslo 2014-3
pečnosti státu je nutné, aby bylo toto
spiknutí neutralizováno…“ A tak byl
Standard Oil rozdělen.
Rockefeller na to byl ovšem připraven. Jak zmínil v knize Boháči a superboháči uznávaný ekonom Ferdinand
Lundberg: „Popis historie všech autorů,
ckefeller novinář Gary Allen. Zjednodušeně by se dala shrnout takto: rozdával
peníze svým nově vzniklým nadacím a
pak nadace nechal své peníze utrácet
tak, aby jeho impériu vynesly ještě větší
moc a zisk. „Princip spočívá v tom, že se
vzdáte vlastnictví, ale udržíte si kontrolu. Většina lidí si nemyslí, že jim něco
John D. své ropné zisky náležitě využil a doménou Rockefellerů se stalo i bankovnictví.
Rockefelleři povýšili mezi osm
hlavních bankovních rodin
(Chase Manhattan Bank, Citigroup). Senátor Nelson Aldrich měl vyšetřovat, zda velké
banky nevyvolaly paniku na
burze v roce 1907. Místo toho
sezval jejich zástupce na tajné
setkání, kde si napsali zákon o
bankovnictví. Bankovní kartel s
eufemistickým názvem Federální rezervní systém tak od
roku 1913 emituje peníze a
půjčuje je vládám i firmám. Aldrichova dcera se vdala za Johna D. mladšího.
Velká deprese
těch, kteří mu přejí, i těch druhých,
jasně ukazuje, že Rockefeller byl hluboce spiklenecké, intrikánské povahy, vždy
plánoval na roky dopředu, s jasnou
vizí…“ A tak přijetí antimonopolního zákona pomohlo právě jemu. Standard Oil
Company totiž nejprve přetransformoval ve Standard Company Trust –
první velkou korporaci tak, jak ji známe
dnes. Struktura zahrnovala bludiště obchodních vztahů a propletenců, takže
bylo téměř nemožné jej rozplést. Po rozdělení Standard Oil vzniklo 34
společností známých dnes jako ExxonMobil, BP či Chevron – tedy korporace,
jež dodnes ovládají západní obchod s
ropou. Nástupnické společnosti byly
propojeny skrz banky vždy aspoň
jedním členem dozorčí rady.
Šikovné nadace
V té době se ale přece jen bortila
jeho pověst šikovného selfmademana a
kritika k němu mířila ze všech stran.
John D. si proto najal muže jménem Ivy
Lee – tehdejší jedničku PR a reklamy.
Ten mu poradil jednoduchou věc: že si
reputaci vylepší, když bude rozdávat
peníze. Rockefellerovu transformaci v lidumila dobře popisuje v knize Akta Ro-
skutečně patří, pokud nemají vlastnické
právo. Rockefellerové vědí, že je to
velká chyba. Mnohdy je lepší, když váš
majetek vlastní nějaký fond nebo nadace pod vaší kontrolou.“ Pokud o vás
nikdo neví, uchováte si navíc i to nejcennější – svobodu…
Rodinný byznys
Ropa
John D. Rockefeller vybudoval
největší ropnou společnost světa Standard Oil. V roce 1877
ovládal Standard Oil na americkém trhu s ropou 95 % akcií.
V roce 1882 musel John D.
kvůli antimonopolnímu zákonu
slíbit, že části svého impéria
rozprodá. Jenže založil nové
firmy a prodal je de facto sám
sobě, čímž ještě posílil. Dnes je
po různých fúzích známe jako
ExxonMobil (v Evropě čerpací
stanice Esso), BP (Aral), Unilever, Chevron nebo Texaco. A
tak vznikl první miliardář.
16 let po zřízení Fedu, který
oficiálně vznikl, aby bránil
dalším krizím, velké banky, které jej tvoří, nafoukly bublinu a
pak stáhly peníze z akciového
trhu. Malé banky a podniky
zkrachovaly, načež je bankéři v
čele s Morgany, Rockefellery a
Rothschildy levně skoupili a
upevnili svou moc. Od té doby
se scénář několikrát opakoval.
1 % Američanů vlastní přes 90
% veškerého majetku. Kdo má
monopol na vydávání peněz,
ovládá i korporace, neboť ty
závisí na levném financování…
Jídlo
Rockefellerům a jejich nadaci
ve spolupráci s velkými zemědělskými podniky můžeme poděkovat i za přechod od tradičního obdělávání půdy k syntetickým hnojivům, která se
nevyrábějí z ničeho jiného než
z ropy. Revoluce cynicky nazvaná „zelená“ způsobila i přes
krátkodobé zvýšení výnosů vylidňování venkova, likvidaci
drobných zemědělců, zamoření
pesticidy, vyčerpání půdy a
kontaminaci potravin. Globální
agrobyznys nicméně naftařům
získal nové trhy. Podle všeho
navíc dynastie v agrokorporacích vlastní významné podíly.
Zdraví
Banky
http://orl.bloger.cz
strana 40
ORL číslo 2014-3
Rockefellerova nadace způsobila revoluci i v medicíně. Financovala ve velkém univerzity, nemocnice a vědecká pracoviště, jež propagovala výzkum léků. Nechemické postupy dotovány nebyly. V roce
1939 založil jejich Standard Oil
spolu s kartelovým partnerem,
německou korporací I. G. Farben (dnes Bayer či BASF), s níž
čile za války obchodoval a jež
mimo jiné vyráběla Cyklon B,
tzv. Drug Trust. Rodina má vliv
na významnou část farmaceutického průmyslu a platí Americkou zdravotnickou asociaci.
tisk začal psát o JDR jako o dobrákovi
od kosti. A pověst filantropů se Rockefellerů drží dodnes.
Vyhnutí se daním pomohlo hlavnímu
monopolistovi dodělat konkurenci a
ještě víc zbohatnout, ač tomu mělo být
naopak. Nezdanitelnou kasičku opatrně
popsal deník Washington Post: „Za dvě
generace se nesmírné jmění, které po
sobě John D. zanechal, rozdrobilo do
různých vrstev fondů a těsně přidružených firem, jež nejsou povinny zveřejňovat informace, dobrovolně je
neposkytují a zdvořile odmítají žádosti o
ně.“
ci. A v této hře nejsou ideologičtí nepřátelé zas takovými protivníky. Podle
dostupných dokumentů tak například
Rockefelleři financovali nejen Lenina,
ale vždy obě strany v jakémkoli konfliktu, od světových válek po tu ve Vietnamu. Podrobnosti najde zájemce
například v knize amerického profesora
Antonyho Suttona Wall Street and The
Bolschevik Revolution. A ostatně pouze
díky Standard Oil – který byl za druhé
světové války partnerskou firmou I. G.
Farben, jež vyráběla i nechvalně proslulý
Cyklon B – a jeho příměsi leteckého
benzinu,
tetraethylolovu,
mohly
vzlétnout německé bombardéry…
Vzdělávání
Rockefellerovi stáli za založením Harvardovy univerzity
či univerzit v Princetonu,
Stanfordu a Yale. V Evropě
„zasponzorovali“ například nejvlivnější ekonomickou
univerzitu, která určuje, co si
ostatní mají o ekonomii myslet
– London School of Economics.
Vytvořili i americkou Národní
vzdělávací asociaci, jež má vliv
například na to, jaké budou ve
školách učebnice.
V době, kdy čelil Standard Oil antimonopolnímu zákonu a americké státy
jeden po druhém schvalovaly 16. dodatek ústavy o progresivní dani z příjmu,
tedy nejbohatšímu Američanovi stačilo
vytvořit několik nadací, které byly od
daně osvobozeny, a rozdělit mezi ně akcie. „Mělo to stejný efekt, jako když
přendáte peněženku z pravé kapsy do
levé. Podařilo se mu nejen vyhnout se
daním z příjmů, ale i těm z nemovitosti
či dani dědické. Generace rodiny tak
rozdávaly miliony dolarů samy sobě. To
je i důvod, proč používají tolik trustů.
Mohou jich být i desetitisíce,“ napsal
Allen v roce 1976. Výsledkem bylo, že
Když se snažil kongresový výbor
demokrata Eugena Coxe v roce 1952 odhalit podvody a „podvratné živly“, které
za nadacemi stojí, byli mu vlastní
stranou do týmu nastrčeni „méně oddaní kolegové“. Cox při vyšetřování zemřel a jeho kolega Carroll Reece, jenž
chtěl ve vyšetřování pokračovat, se stal
terčem pomluv jak ze strany nadací a
kongresmanů, tak korporátního tisku.
Podařilo se mu pod tlakem prokázat
aspoň to, že úzce propojené Rockefellerova, Carnegieho a Fordova nadace
od počátku za peníze daňových poplatníků sponzorovaly komunistickou propagandu. Ano, čtete dobře. Podle Reece
se
nadace
snažily
Američany
zmanipulovat tak, aby byli pro vytvoření
globální světové vlády. A to zejména
podporou válek, neboť ty, jak známo,
občany vystraší tak, že souhlasí s
čímkoli…
V roce 1973, když byla nalezena ložiska ropy ve Východočínském moři, vydal
se David Rockefeller (vnuk Johna D.),
který je hlavou rodiny dodnes, dělat
byznys do Číny, kde zrovna úřadoval
Mao Ce-tung. O své cestě napsal 10. srpna pozoruhodný článek do New York Times s názvem Od čínského cestovatele:
„Okamžitě vás tu ohromí duch národní
harmonie… Bez ohledu na to, jakou
cenu si čínská revoluce vyžádala,
očividně se jí podařilo vytvořit efektivnější a loajálnější vládu a také vypěstovat silnou morálku. Sociální
experiment v Číně pod vedením předsedy Maa je jedním z nejvýznamnějších a
nejúspěšnějších v dějinách lidstva.“ Byl
to ten experiment, při kterém zemřelo
pár desítek milionů lidí…
Jak ukázal pozdější vývoj, právě politická agenda elit, jež ovlivňují korporace, a tím i politiku, stála za vytvořením
procesu, jejž dnes známe jako globaliza-
Ukrývání skutečného bohatství způsobilo také to, že oficiálně nejbohatším
mužem světa dle časopisu Forbes je
http://orl.bloger.cz
Svět dluhů
strana 41
ORL číslo 2014-3
dnes prodavač mobilů z Mexika Carlos
Slim. Málokdo se ale pozastaví nad tím,
jak by na špici žebříčku boháčů mohl
chybět majetek rodiny, jež už na konci
19. století vlastnila obchod s ropou. A že
všechny ty ropné giganty a banky příliš
velké na to, aby padly, musí také někdo
vlastnit. Selským rozumem lze odhadnout, že jestli někdo na přelomu 19.
a 20. století měl na kontě víc než miliardu dolarů a dnes by tato miliarda odpovídala
bez
započtení
výnosů
ekonomické síle zhruba 800 miliard
dolarů, toto bohatství těžko může
zmizet. Zvlášť když uvážíme, že John D.
a jeho potomstvo vskutku nezaháleli.
I když se laskavému čtenáři může
jevit, že ovládnout ropný průmysl už
samo o sobě představuje ohromující
výkon, výdělky z ropy netvořily hlavní
zdroj příjmů této neobyčejné rodiny.
Pod kontrolu dostali jak Chase
Manhattan Bank, tak Citigroup a spolu s
rodinou Morganů i JP Morgan Chase.
Právě bankéřské rodiny Rothschildů,
Rockefellerů, Warburgů či Morganů stály u zrodu instituce nepřesně nazývané
jako americká centrální banka – Federálního rezervního systému.
Těsně po panice na burze v roce 1907
vytvořil americký Kongres komisi, jež
měla prošetřit, zda krizi nevyvolali úmyslně bankéři (což patrně vyvolali), a
navrhnout opatření, jež by podobným
kolapsům zabránila. Komisi však vedl
senátor Nelson Aldrich, jenž samotné
bankéře, které měl vyšetřovat, pozval
na utajené devítidenní setkání, kde si
nový zákon o bankovnictví sami napsali.
Výsledkem byl kartel s monopolem na
vytváření peněz, zabalený tak, že vypadá jako jeden z úřadů federální vlády.
Od roku 1913 je každý dolar, který Fed
vytiskne, vládě USA půjčován s úrokem.
Není divu, že globální ekonomika úpí
pod břemenem dluhů. Senátoru Aldrichovi se po jeho službě dostalo privilegia – jeho dcera Abby se mohla vdát
za J. D. Rockefellera mladšího.
prostřednictvím složité majetkové
struktury ovládá většinu ostatních
nadnárodních firem. Přestože o založení
Fedu bylo napsáno mnoho skvělých
knih, v médiích se spojení bankovní kartel nepoužívá; síla inzerentů je příliš veliká. Na setkání skupiny nejvlivnějších
byznysmenů a politiků Bilderberg v roce
1991 její spolutvůrce David Rockefeller
údajně prohlásil: „Jsme vděční Washington Post, New York Times, Time Magazine a jiným velkým médiím, jejichž
ředitelé se účastní našich setkání a už
téměř 40 let udržují slib zachování diskrétnosti. Nemohli bychom pracovat na
našem plánu budoucího světa,
kdybychom stáli v záři reflektorů veřejnosti. Svět prošel vývojem a je připraven na světovou vládu.“
nančník, důvěru mu dali evropští králové i rakouský císař.
Svých pět synů rozeslal po Evropě, aby impérium rozšířili.
Rozhodující vliv získali v napoleonských válkách, jejichž
obě strany financovali. Než se
svět dozvěděl, že Napoleon
prohrál, Nathan Rothschild na
burze předstíral opak. Státní
dluhopisy spadly o 95 % a on
koupil (nejen) Anglii… Více na:
http://zen.e15.cz/pribehy/rockefellerove-svet-patri-nam1068032#utm_medium=selfpromo&utm_source=e15&utm
_campaign=copylink
http://zen.e15.cz/pribehy/rockefeller
ove-svet-patri-nam-1068032
Tato vláda prý zaručí světu život v
míru a blahobytu. Jak Rockefeller dodal:
„Nadnárodní suverenitu intelektuální
elity a světových bankéřů je třeba
upřednostnit před národní nezávislostí
praktikovanou v minulých stoletích.“
Plány na světovládu popsal i ve svých
Pamětech: „Mnozí věří, že jsme součástí
tajné společnosti, jež pracuje proti zájmům USA, a mě a mou rodinu popisují
jako internacionalisty, kteří se tajně
spřáhli s podobnými lidmi z celého světa, aby vybudovali integrovanou globální a politickou strukturu – nový svět,
chcete-li. Má-li to být obvinění, pak se
prohlašuji za viníka. A jsem na to
pyšný!“
Rothschildové
Díky, média
Tento bankovní kartel uplatňuje
kontrolu samozřejmě nejen v USA, ale i
nad ostatními vládami a korporacemi. A
to nejen pomocí vlastnictví, ale hlavně
půjček. Zní to jako konspirační teorie,
ale bohužel je to fakt. Velmi známá je
např. studie vědců ze Švýcarského federálního institutu technologií, podle níž
jedno
procento
nadnárodních
společností – celkem 147 korporací –
To, co znamenají Rockefelleři v
USA, jsou Rothschildové v Evropě. Jen mají víc peněz. V roce
2012 se obě rodiny oficiálně
obchodně «spojily». Zakladatel
dynastie Mayer Amschel
Bauer, syn zlatníka z
Frankfurtu, se po otcově smrti
přejmenoval dle rudého štítu
nad rodinným obchodem na
Rothschilda. Byl skvělý fi-
http://orl.bloger.cz
strana 42
ORL číslo 2014-3
O akustice v kostelech
Předně bych chtěl podotknout, že automatické očekávání dobrého zvuku od
každého kostela je utopické. V mnoha
kostelech všech historických epoch
bývají akustické vlastnosti prostoru sice
velmi efektní, ovšem to ani zdaleka neznamená, že zároveň i kvalitní. Zvuk se
cestou prostorem někdy jaksi ztrácí, odráží se v mnohonásobných ozvěnách,
ztrácí konkrétnost a lokalizaci. Je ale
pravdou, že kostely mají ve svém prin-
tak si, aniž bychom si to uvědomovali,
podvědomě představujeme klasiku v
podobě, která je vlastně už zkreslená.
To znamená, že akustika prostoru se
stává i pro samotné hudebníky
spoluhráčem. Ostatně, kdo z vás si představuje zvuk varhan bez ambientu?
Zkrátka, akustika prostoru je součástí
hudby samotné.
Představme si, že vhodný prostor
musí zvuk spojovat a rozšiřovat a zároveň nesnížit konkrétnost a lokalizaci.
Musí zvuk zesílit, ale zároveň udržet
jemné nuance, musí se stát součástí zvuku hudby, inspirovat samotné muzikan-
ristické a výstřední jen z estetického
rozmaru. Tvary dokonalých sálů určují
právě zákony akustiky.
Velice zajímavou akustiku mají například kostely na Broumovsku ve
Vernéřovicích, Ruprechticích, Otovicích,
Heřmánkovicích, Vižnově, Šonově,
Božanově, Bezděkově nad Metují, nebo
třeba kaple na Hvězdě, jejichž staviteli
jsou barokní architekti Dientzenhoferové. Zvuk mají skutečně geniální. Docela by mě zajímalo, jestli se jedná o
náhodu, nebo s akustikou architekti počítali a ovládali ji jako samostatný obor.
Dokonce si myslím, že po této stránce
máme na Broumovsku světové unikáty a
již léta čekám, kdy si toho všimnou nahrávací společnosti.
http://www.remymartin.cz/nazory/o-akustice-v-kostelech
Splašená mystika
Váckav Umlauf
cipu skutečně veliké předpoklady pro
kvalitní zvuk. Co se tedy tím kvalitním
zvukem a akustickými vlastnostmi
prostorů myslí?
I zde záleží na účelu. Hudba potřebuje jistý dozvuk, který tvoří jakýsi
ambient. Už teď si ale trochu protiřečím, protože jde přece hlavně o to, aby
se hudba šířila bez zkreslení, neboli bez
přidaných frekvencí a charakteristik,
které nejsou součástí samotné hudby.
Taková věc je ovšem dosažitelná jen v
tzv. suchých, bezdozvukových prostorách. Běžně je typická ukázka takového
zvuku ke slyšení například na široké,
rovné louce nebo třeba ve stodole plné
sena.
Ovšem na takových místech se zvuk
prakticky nešíří a hudební nástroje se ne
a ne spojit do souzvuku. Akustická, tedy
především klasická hudba potřebuje
ambientní zvuk a zároveň potřebuje od
prostoru, aby fungoval jako zesilovač. A
ty a přitom do zvuku nezasáhnout, musí
zvuk opatřit dozvukem, který je založen
na zpoždění a přitom zvuk nezpozdit
příliš a nezpomalit. Už se dostáváme k
charakteristikám, které nabízí právě především kostely - stavba musí být z materiálů,
které
nemají
tendenci
rezonovat, tedy kámen nebo cihla. Takový beton bývá již problematický. Dále
je potřeba, aby byl prostor co nejrozlehlejší s velice vysokým stropem. Velice
zásadní je absence pravých úhlů a preference oblých hran.
Kostely splňují tyto charakteristiky na
výbornou. Na druhou stranu ale nepodléhejme iluzi, že co kostel, to geniální
akustika. Ono v nich totiž často dochází
k efektu, kterému se říká frekvenční
posun, což znamená, že kmitočty různých výšek mají různou dobu dozvuku.
Spíše se tedy dá říct, že kostely mají
geniální předpoklady díky materiálům a
tvaru. Z toho vyplývá, že moderní koncertní sály po celém světě nejsou futuhttp://orl.bloger.cz
Pod vlivem americké podoby Hospodina, který připomíná svižného
manažera všelikých trablů a lapálií, se
naše náboženská zkušenost scvrkává na
výkřiky žádosti, hrůzy a obdivu. Charismatikové chtějí žít mimo únavnou
každodennost, manažeři se chtějí modlit
ke svému výkonnému Bohu, televizní
evangelizátoři musí mít finance na
provoz svých obrovitých fabrik produkujících instantní víru ve vakuovém
balení. Všichni tito nadšenci a potřeštěnci věří v Boha fungujícího v mechanismu „příčina – účinek“.
Ježíš vzal s sebou Petra, Jakuba a
jeho bratra Jana a vyvedl je na vysokou
horu (Mt 17,1). Pokud by Ježíš své věrné
opravdu vyvedl až na horu Hermon, pak
by stoupali na hranici sněhu do výšky
2760 metrů. V dnešním prvním čtení
zase dobrotivý Hospodin vyhání Abraháma ze slušného a starobylého města,
možná Uruku, do pouště a do nejistoty
(Gn 12,1). K přemýšlení se nabízejí dva
pohyby. Jeden vede nahoru, kde se
omámení apoštolové setkávají s něčím
či s někým jako Bůh; druhý pohyb vede
do nekonečného prostoru pouště, kde
se Bůh skrývá za hlad, za nedostatek
vody a za celkovou nejistotou života. V
obou případech jde o archetypický pohyb lidské existence, která někam směřuje: buď do mystického vytržení, nebo
strana 43
ORL číslo 2014-3
do napětí života, v němž se v průběhu
generací a staletí manifestují Boží záměry v podobě dobře známých dějin spásy.
Mystika ráda pochoduje do kopců a
zdolává hory, protože ji vzrušuje řídký
vzduch a touží po závratích kvůli nedostatku kyslíku. Proto je mystika v kurzu.
Dnešní svět potřebuje okamžité a mimořádné výkony, protože pak se musí vrátit do kanceláře, k počítači, ale v
mezičase chce v kantýně a u kafe vyprávět známým napínavé zážitky z dovolené. Když se setkat s Bohem, tak po
způsobu apoštolů na hoře Proměnění:
výstup, zmatky, výbuch radosti na vrcholu, vytržení, blábol, urovnání situace
a následný sestup pod vedením zkušeného vůdce, který má pochopení pro
nezkušené cizince. Až jsou všichni v suchu a v bezpečí, pak se to povykládá
známým. Což se i stalo, jinak bychom o
celém příběhu nic nevěděli. Proměnění
je moderní, už od dob Kafkovy povídky
Proměna: mystické show na chvíli zruší
každodennost, chronicky nudné náboženství dostane ten správný říz,
reportéři mají o čem psát a my o čem
mluvit. Difúzní a mlhavá spiritualita
dneška potřebuje podobné lechtání
nervů, stejně jako si platí boháči adrenalinové dovolené. Ježíš předvádějící
mystické show je nám srozumitelný: vždyť co by to byl za mistra světa, kdyby
to ani jednou neukázal?
Horší je to s odchodem do pouště asi
tak na dvě, tři století. Vláčet se po hromadě písku s nulovým výhledem a s
chabými vyhlídkami, to nadchne jen na
pár dní či týdnů. Navíc není o čem vyprávět, protože trvalý boj o život v
prázdnotě pouště je stále stejný a stále
stejně únavný. Poušť vykovává charaktery dané střídáním nespočetných generací; stačí se podívat na kmen Tuaregů
na Sahaře. Pak ale Bůh neprovozuje
žádný spektákl, nemá ho zapotřebí. Lidé
vědí sami od sebe, že přežití si nemohou
zajistit pouze svým vlastním úsilím,
chytrostí a přičinlivostí. Musí se spolehnout na nějakou vyšší sílu, která zlo drží
v mezích a nedovolí mu definitivně zvítězit. Jejich mystika se drží při zemi
stejně jako stádo překvapené písečnou
bouří. Většinou jim stačí, že Bůh neškodí, někdy jsou překvapeni, když se zaváže i k něčemu dalšímu. Jejich
minimalistická teologie má kumulativní
ráz, protože další generace svými zkušenostmi obohacují tvář tohoto neznámého Boha. Pak musí věrně vyprávět a
namáhavě interpretovat, nejen explozivně prožívat a nesmyslně blábolit jako
v případě mysticky posedlých apoštolů.
Výraz „putování s Hospodinem“, úsloví
opakované při popisu historek židovských patriarchů Abraháma, Izáka a
Jakuba, ukazuje na dlouhé životní období vedené na cestě generací a tím i na
cestě k neznámému Bohu. Ten se dává
poznat během dlouhého časového
úseku, kdy je třeba tápavě, ale trvale interpretovat jeho znamení a mlhavé přísliby.
Podobná činnost dnes není v módě;
pod vlivem americké podoby Hospodina, který připomíná svižného manažera
všelikých trablů a lapálií, se naše náboženská zkušenost scvrkává na výkřiky
žádosti, hrůzy a obdivu. Charismatikové
chtějí žít mimo únavnou každodennost,
manažeři se chtějí modlit ke svému výkonnému Bohu, televizní evangelizátoři
musí mít finance na provoz svých obrovitých fabrik produkujících instantní
víru ve vakuovém balení. Všichni tito
nadšenci a potřeštěnci věří v Boha
fungujícího v mechanismu „příčina –
účinek“. Já se přičiním, tj. vylezu s Ježíšem na vysokou horu – a účinek přijde
automaticky, protože Nejvyšší činitel je
nanejvýš milosrdný, věrný, shovívavý,
prostě sympaťák. Je zde věčně, především pro mou spásu, eventuálně i pro
spásu nebohých černochů a jiných duší,
které mám finančně či modlitbou podpořit, nejlépe obojím. Bůh praotců není
součástí tohoto náboženského humbuku. Žije z akumulace náboženské zkušenosti generací, pro něž se prožitý čas
neztrácí v poušti, ale přeměňuje na příběh o lidské zkušenosti s Bohem. To
není samozřejmé, protože podobné úsilí
vyžaduje opačné vlastnosti než ty, které
jsem popsal výše. Tyto schopnosti nám
chybí, protože náboženství musí mít výsledky – jak jinak by mohlo jednat se
státem, tisknout noviny, vést a
opravovat fary, spravovat teologickou
moudrost za peníze nevěřících daňových poplatníků a dělat mnoho jiných, zcela užitečných věcí? Produkce
dober je namáhavá, málo placená a v
české kotlině, zejména po vydařené
privatizaci, zcela nevděčná práce. Pokud
se do ní s vervou pustíme, pak potřebujeme Boha producenta, výbušného
borce obaleného oblakem a mluvícího
nesrozumitelným jazykem, nejlépe anglickým. Bůh pouště nechá podobné pitomosti zavát písečnou dunou. Není divu,
že tento ošklivý a škodlivý Bůh zaujímá
poslední příčky v celospolečenském
konkurzu na spirituálního supermana.
http://www.umlaufoviny.com/index.p
hp?a=umlaufoviny/splasena-mystika
http://orl.bloger.cz
Nepředvídatelná
minulost člověka,
národů, lidstva
MVDr. Josef Staněk
V roce 1989 Miloš Zeman v Technickém magazínu vtipně okomentoval skutečnost, že v uplynulých sto
létech se v Československu pětkrát
zásadně přepisovaly dějiny. A že se
zřejmě zase budou přepisovat! Použil
bonmot, že "jsme jedinou zemí s nepředvídatelnou minulostí?"
Miloš Zeman je obratný politik a jako
takový si může dovolit provokovat mediální klima jen trochu. Já nejsem závislý
na nikom, média jsou mi ukradená, tak
mohu "prozrazením všeobecného vědeckého tajemství" provokovat naplno.
Proto přímočaře říkám, že pro nejbližší
dobu je naprosto "nepředvídatelný výklad" celé minulosti lidstva ? dějin všech
států a národů. I vznik existence člověka
samotného! To, co se o minulosti
člověka a lidstva vyučuje na školách
všech stupňů a co je vyučovaným
(manipulovaným) předkládáno jako vědecká pravda, je nepochybný blud. Za
vědeckou pravdu se totiž zkráceně vykládá:
1. Náš vesmír (hmotná dimenze
reality) vznikl před 13 miliardami roků samovolným "velkým
třesknutím" čehosi, co věda
nedefinuje, pouze nazývá
singularitou.
2. Život na Zemi vznikl v pramoři
náhodným samovolným sestavením molekul v živou buňku,
v níž dosud probíhající chemické reakce se náhle proměnily na biologické procesy,
typické pouze pro živou hmotu. Vedle fyzikálně-chemických
zákonů se náhle vyjevily a
přesně začaly běžet nově a
samovolně se "ustanovivší" zákony biologické.
3. Poté se prvotně vzniklé buňky
v boji o přežití samovolně začaly seskupovat a specializovat
tak, že se náhodně sestavily v
nekonečnou škálu složitých
vyšších organizmů. Nejpozoruhodnější prý bylo konání
prvobuněk, které se později
sestavily v současné oči živočichů. Tyto nejjednodušší buňky
zřejmě věděly, že existuje nějastrana 44
ORL číslo 2014-3
ké světlo, a že pro přežití celku
buněk je výhodné jej zachycovat. Tak je prý prostřednictvím
přírodního
výběru
napadlo, aby se některé buňky
"specializovaly" na proměnu v
průsvitné buňky oční čočky,
jiné na citlivé buňky sítnice,
jiné opět na nervové v centrále pro vyluštění podnětů předešlých. Tak prý se v mozku
živočichů přírodním výběrem a
náhodnými mutacemi vytvořilo centrum pro zobrazení
nejen okolí, ale třeba celého
vesmíru tak, jak jej dnes vnímá
a obrazně dotváří mozek
člověka. Takto podávanému
výkladu vzniku všech druhů
života na Zemi se říká "Darwinova vývojová teorie".
Samovolným vývojem těchto složitých organizmů mělo dojít až k tomu, že
v organizmech lidoopů se pomocí virů
samy opět sestavovaly jinde v přírodě se
nevyskytující geny. A ty se náhodně zapojovaly do genofondu původních lidoopů. Zapojením několika set takových
nových genů se lidoopi samovolně přeměnili na člověka. Tento nově vzniklý
živočišný druh se měl přestat zabývat
sběrem potravy a k úžasu všech ostatních živočišných druhů začal pracovat.
Dokonce se sdružil v komunity, vnímal
hvězdné nebe, domýšlel si vesmír a začal stavět nevídané stavby, sloužící nikoliv jen k obživě. Tak se z ničeho nic,
vlastně šťastným řazením náhod, měl
objevit současný podivný přírodní úkaz lidská civilizace.
"Věda", správněji její překrucující vykladači, dále populaci učí, že existence
vesmíru, života, lidstva a jednotlivého
člověka nemá z hlediska nadčasovosti
žádný smysl a zrození je jen náhodnou
hrou atomů. Ptát se po smyslu života jedince či národa je prý projevem vědecké
nekompetentnosti. Pro materialistickou
vědu je takto položená otázka irelevantní, nepatřičná, neslušná. V této
věci jde tento typ "vědeckého" výkladu
reality tak daleko, že nenápadně popírá
i zákon o zachování energie. Snaží se
přesvědčit své stoupence, že energie
(duše), která pohybuje živým tělem,
jeho smrtí zaniká. Tím prý po smrti
člověka nic není. Klasikové tohoto přístupu ke světu jej formulovali takto:
•
kapitán Flint (pirát): "Mrtví
nekoušou, proto každého, kdo
mi překáží, zabiji!"
Adolf Hitler: "Kdo se odváží zeptat vítěze na prostředky použité k dosažení vítězství?"
Současní liberální ekonomové:
"Kdo se v prostředí nezávislé
justice na neexistující Spravedlnosti dovolí zeptat ultra bohatých
po
způsobu
nahromadění jejich majetku?"
Výchovou k nemyšlení je zatím zaručeno, že výsledky voleb zhruba kopírují
míru vynaložených volebních výdajů.
Touto formou organizace států je v nich
"demokraticky" zajištěna vláda bohatých na místo vlády moudrých a charakterních.
Alarmující - většina není schopna
samostatného myšlení
Akceptováním
vědeckosti
výše
heslovitě uvedené Darwinovy "teorie"
vzniku a smyslu života člověka, se současné "součástce davu" zákonitě redukuje životní směřování na úsilí o
biologické přežívání. Tedy živočišný typ
existence. Redukce smyslu bytí člověka
na jeho živočišný rozměr konkretizovala
dále myšlení většiny členů západní civilizace na úsilí, "jak přijít k penězům". V
důsledku těchto zjednodušení bytosti
člověka se většina lidí mentálně proměňuje na takové "tažné psy" ? v důsledku
redukce svého myšlení a bytí nejsou
schopni ničeho jiného, než "běžet za
jitrničkou spotřeby na biči". Tou, kterou
jim předhodí před "nos" skrytý organizátor západní civilizace. Praktické provádění této manipulace pozorujeme
denně v médiích. Dobře zaplacení
"analytici a politologové" při nástupu
nově "reklamou zvolené vlády" vždy
"jasně vidí", že "blahobyt všech po daňových a organizačních opatřeních nastupující vlády je na obzoru"! A i
veřejnost ve stavu těžké vnitřní krize se
skrze očekávání uklidní, protožeže nemyslící většině nedojde definice obzoru.
Ta říká, že obzor je iluzorní čára, která
se od pozorovatele vzdaluje stejnou
rychlostí, jakou se k ní on přibližuje! A
že k harmonické společnosti není
možné dojít opatřeními materiální povahy, protože řídící silou bytosti člověka
není jen tělo!
•
•
Výše uvedené gnozeologické principy, zabalené do množství odborných
termínů, se na školách a v médiích
předkládají k věření davu konzumních lidiček. Do uveřejnění průzkumů
schopnosti samostatného myšlení jsem
byl osobně překvapen, že výše uvedené
názory normální člověk vůbec může akceptovat. Kdyby je dotyční "osvětáři"
předložili přirozeností žijícím kmenům,
považovali by je tito "primitivové" v
lepším případě za pomatené. V horším
případě za rouhače, nebo ty, kteří si z
nich chtějí dělat blázny. V druhém případě by vědečtí "osvětáři" sotva vyvázli se
zdravou kůží. Až poslední výsledky průzkumu populace na schopnost samostatného myšlení mi "záhadu" částečně
vysvětlily. Podle analýzy inteligence populace totiž 70 % lidí u nás (ač prošlo
mnoha školami!) není vůbec schopno
samostatného logického myšlení. Tento
velmi alarmující výsledek je přikládán
současnému způsobu působení školní
výuky. Při něm se u vyučovaných klade
důraz na získávání hotových poznatků,
nikoliv na rozvoj samostatného logického myšlení, typického pro osobnost neboli způsobu myšlení, pomocí něhož se
k vyučovaným poznatkům dochází. Tímto způsobem výuky má u žáků zakrňovat schopnost vybrat si podstatné z
valícího se nadbytku informací. Jenže
žádná taková vlastnost inteligence
člověka neexistuje. Tuto schopnost
otevírá jedině intuice, produkt nikoliv
myšlení, ale ducha. Absolvent škol, vedený typem "memorovací" výuky, je
sice vhodnou pracovní silou, použitelnou ve výrobě a v organizačních orgánech státu, ale nekonstituuje se v
osobnost, v samostatně myslící bytost.
Je pouhou manipulovatelnou součástkou davu. A ten, jak říkal Churchill,
má schopnost myšlení menší než mořský měkkýš. Tak celý údajně vědecký
vzdělávací systém záměrně vychovává
jen "pracovní sílu" bez schopnosti samostatného myšlení. To je žádoucí "materiál"
pro
dokonale
médii
manipulovatelnou formu "demokracie".
http://orl.bloger.cz
Modla současnosti - peníze
Proč vládcům světa tolik vadí naivní
křesťanství?
Celou popřevratovou dobu jsem
nemohl přijít na to, proč si vládci tohoto
světa vydržují konstruktéry výše uvedených a za vědecké vydávaných nesmyslných materialistických teorií. Proč je
dosazují do klíčových funkcí organizátorů vědy? Proč vládcům světa vadí sice
nedokonalé, často naivní, ale k základům morálky a k osobní odpovědnosti
přece jen vedoucí umírněné křesťanství?
Proč tak bohatě podporují za "propagátory vědy" převlečené protináboženské
osvětáře ve školách a v celém veřejném
životě? Teprve řádění islámských terostrana 45
ORL číslo 2014-3
ristů mi vyjevilo pohnutku organizátorů
světskosti států. Správci a organizátoři
světa se v důsledku prohlédnutí slabin
ustrnulých náboženských výkladů světa
sami považují za ilumináty (osvícené, vymaněné z pověr). Mají strach z destruktivního vlivu nevypočitatelných a
potřebnou míru logiky odmítajících náboženských vůdců na masu "lidu z údolí
tupých hlav". Proto používají propagátory "vědeckého světového názoru"
stejně, jako v třicátých létech Lenin a
Stalin kavárenské komunisty. Jsou pro
ně "užitečnými idioty". Chtějí jejich pomocí dosáhnout omezení moci náboženských představitelů. Jenže ty
vedlejší důsledky! Vždyť vědomé šíření
rozpoznatelné nepravdy je rouhání
Pravdě samé neboli onen nikdy bez následků neprocházející evangelický "hřích
proti Duchu"!
Hlásáním "prázdna" nastal úpadek
náboženství
Žijeme ve světě, kde nikdo skutečně
nezná původ a minulost lidstva, kde
nikdo nemá přímý kontakt s Podstatou
světa. Náboženští hodnostáři vykládají
tyto klíčové otázky člověka ztrnule na
úrovni doby, kdy je formulovali skutečně osvícení jedinci, a ti, kteří v mase
živočišných lidí byli z vyšší úrovně reality inkarnováni na pomoc lidstvu.
Jenomže transcendentní pravdy vykládané tehdejší terminologií nejsou srozumitelné mezitím přece jen vyspělým
současníkům, takže jim většina mladých
a vzdělaných lidí nerozumí. Po smrti "vyslanců sfér" a rozšířeným vědomím
osvícených zakladatelů typů duchovního výkladu světa nastoupili na jejich
místa lidé chtiví duchovních hodností. A
aniž často porozuměli osvíceným, stali
se "zaručeně pravými vykladači" oněch
poslů boží Pravdy. Upravili duchovní
poznatky, doporučenou praxi života a
autority mrtvých proroků a začasto je
zneužívali k "dle jejich názoru"
správným cílům. Procesem hlasování neosvícených o Pravdě došlo k pádu kvality poznání o povaze transcendentna a
tím k deformaci náboženství. Částečné
poznání ojedinělých jedinců o zákonech
a věcech za kulisou hmotnosti bylo v
zájmu "jednoty" (moci vykladačů) zamlženo. V národních komunitách se tak
nastolil stav, kdy ti, kteří mají teologickou průpravu, nerozšiřují poznání
aspektů člověka a Boha. Ostatní
prázdnost hlásaného vycítili a přestali
věřit čemukoliv. Co hůř, školní teologové (scholastici) ze strachu o svou moc
brání jiným v úsilí o postup duchovního
poznání a dehonestují je. Nejlepší
klackem na ty, kteří jsou chtiví poznání,
je v křesťanství již po tisíciletí zavedený
pojem hereze a kacířství. Strach z něj je
přeměněný strach ze samostatného
myšlení hledajících. Vede k uzavřenosti
částečně osvícených a k autocenzuře ve
vyjadřování a myšlení. Když už ne přímo
k společenské perzekuci a ohrožení
života! Používání jakékoliv formy moci k
bránění úsilí lidí o postup poznání v
duchovní oblasti (vzpomeňme jen
gnostiky a katary), je tím faktorem, který způsobil současné ustrnutí poznání
duchovní stránky bytosti člověka, jeho
Tvůrce, ba i "odvrácené" (neviditelné)
poloviny reality.
Zvrácenost náboženských vůdců
V důsledku naprosté zvrácenosti řady
náboženských vůdců, nápadné u současného islámu, můžeme nyní názorně
pozorovat níže uvedené jevy. Všimněme
si třeba jedné etické perverze: Nikoliv
sami muslimští imámové jdou skrze sebevražedné atentáty "do nebe", ale plamennou řečí k této "cestě" za
nebeskými huriskami přesvědčují nespravedlivým
uspořádáním
lidské
společnosti frustrované primitivy. Skrze
tyto myšlení zbavené ubožáky získávají
imámové pozemskou moc. Všichni se
jich bojí, aby i je neoznačili za odpůrce
Alláha. Řekl těmto a atentátníkům
osobně Alláh, že terorizmem mají zabíjet civilisty? Nebo si islámští štváči jen
chtějí řečněním a obětováním jiných
"vysloužit" oblibu u Alláha? Nebo
dokonce jen skrze pocit moci, získávaný
štvaním ubožáků, ukájejí svoji podvědomou touhu po biologickém (pohlavním) a duchovním sebeuplatnění?
(S. Freund: "Touha po moci je náhrada
sexuálního uplatnění.") Štváči k terorizmu a válkám spoléhají na to, že když
mluvené a konané činí, s často i
upřímnou snahou zalíbit se Bohu, že
skutečné porušení svých zákonů, zabíjení a utrpení nevinných bude Obdarovatel života všech živých považovat za
zásluhu. Jsou oklamáni našeptáváním
satana, protože nebude! (Viz Evangelium: "Odstupte ode mne pachatelé nepravostí, neznám vás!) Za svůj život a ve
vhledech jsem poznal, že celý mechanizmus Spravedlnosti je nastaven
tak, že i za zaviněnou neznalost nastupuje neodvratitelná karma! Unikli by následkům jen v případě, kdy by osobně
Alláh řekl hlasatelům a konajícím násilí,
že tak mají konat. Jestli ne, je jejich konání jménem božím přímé bezostyšné
hanobení "jména Tvořitele světů". Ať se
pachatelé jakýchkoliv zločinů proti
Řádu stvoření jménem jakéhokoliv vyhttp://orl.bloger.cz
znání netěší na situaci, která je čeká "na
druhé straně" (po smrti).
Pozitivní je, že většina populace "něčemu" věří
Na druhé straně je pro mne potěšitelné, že přes šedesátiletou intenzivní
ateistickou výuku a propagandu, prováděnou u nás vědeckými a školními autoritami, se ještě 30 % lidí u nás
považuje za věřící, neboli nevěří tomu,
co jim školy a hodnostáři vědy předkládají k věření. Prokazují tím, že mají stále
funkční intuici neboli vlastního ducha.
Dalších 60 % populace je spíše než
"stoupenci vědeckého světového názoru" agnostiky, neboli "něcisty" (něco je).
Tito tuší, že vše nějak je a bylo jinak, než
jim ve školách a TV přednášejí "užiteční
idioti" vědy, od lékařů po astrofyziky.
Podle "ovoce" lékařského materialisticky pojatého léčení lidem došlo, že
kdyby zdraví bylo chemického původu a
skutečně jej rozdělovali lékaři, po
republice by běhaly zástupy stotřicetiletých svěžích lékařů. Kdyby člověk byl
jen nahodile vzniklým chemickým soustrojím, na psychiatrii by dali nemocným
příslušnou chybějící sloučeninu a nebylo
by psychicky nemocných. A což teprve
notoričtí zločinci. Vždyť i jim by bylo
možno dát denně příslušný "tabletu" a
byli by z nich vzorní občané. Částečně
osvíceným lidem už došlo, že bytost
člověka není nahodilou chemickou nahloučeninou. Je tedy nejvyšší čas se ve
veřejném životě vrátit k pravé logice,
která vládla již v dobách antického myšlení. V ní je jako samozřejmost založeno poznání reálné existence jak věcí
hmotných, tj. smysly a rozumem vnímaných, tak i věcí transcendentních,
smyslům a rozumu skrytých.
Ve směru poznání hmotného i
transcendetního rozměru světa je třeba
urgentně vyvinout úsilí o jejich další
prozkoumávání, nebo se v důsledku
jednostrannosti celá civilizace zhroutí v
křeči. Jak kterýkoliv ještě normální
člověk usoudí z chodu věcí veřejných u
nás i ve světě, celá civilizace a lidstvo se
ocitlo v krizové situaci. Vědomostní elity
nutně potřebují postoupit nejen v
technologiích, zajišťujících hmotné potřeby národů při zachování životního
prostředí, ale zejména povýšit kvalitu
mezilidských vztahů na vyšší úroveň.
Toho druhého lze docílit jen postupem v
poznání věcí transcendentních, neboli
nadrozumových, náboženských. V této
nutnosti se ale současný ateistický a fanatický islámský tlak stává bohužel přestrana 46
ORL číslo 2014-3
kážkou postupu, a tak stojí lidstvo před
dilematem, jestli ho již neprošvihlo. Západní vědomostní elita musí svou
touhou po pravdě argumentačně zlomit
současnou moc ateistických deformátorů vědy a uvolnit tak prostor výkladu,
který původ lidstva a smysl života
jednotlivce nevidí jen materialisticky.
Pokud se Západ neprobudí, náboženští
fanatici, jako nástroj satana, spolu se silami přírody přivodí katastrofu, která
odstraní lidi překážející dalšímu vývoji
lidstva. Já jsem však přesvědčen, že
Tvůrce života anticipoval (dopředu
předpokládal) všechny eventuality a
reakcí na ně zajistil duchovní postup
těch, kteří o něj usilují! (Viz E.: Tlučte
/na dveře poznání/ a bude vám
otevřeno!)
Smysl naší existence
Abych se konečně vymanil z pout
negativity, pokusím se nyní níže popsat
o na počátku článku zmíněných prvotních otázkách člověka a civilizace to, jak
to vidím já. Pro mne má toto poznání
jen jednu vadu: škoda, že jsem jej neznal
v mých 18 létech a nechal se celý život
"školit" šiřiteli manipulačních masových
hypnóz! Na začátku článku stojí v pěti
bodech pilíře "učení nositelů vědeckého
světového názoru". Teď a tady stojím já,
Josef Staněk a říkám čtenářům to, k jakým závěrům jsem zatím v těchto axiomech poznání sám dospěl:
1. Nikdy jsem nepozoroval, že by
něco složitějšího vzniklo samo
od sebe a z ničeho. Proto
singularita je zastírací výmysl
otitulovaných bádalíků, pomocí něhož zastírají existenci Vyšší entity (Boha). To ona, ač ji
neznáme, vyvolala Velký třesk
neboli stvoření světa! Člověk,
jako bytost Jí následně stvořená, z povahy věci nemůže
nikdy pochopit svého Stvořitele (na to poukazují první tři
Mojžíšova "přikázání"). Může
ale vlastnosti Stvořitele poznat prozkoumáním jeho díla.
Dále je jisté, že žádný tvůrce
čehokoliv nečiní dílo, aniž by s
ním neměl úmysl, neboli vše
existující musí mít apriori smysl i z hlediska věčnosti. Tedy i
existence vesmíru a každý žijící
jednotlivý člověk je provázen
smyslem své existence a žije
právě proto, aby jej objevil. Já
jsem jej nalezl takto: viditelný
a neviditelný svět byl Vyšší by-
tostí stvořen mě a všem lidem
jako takové "pískoviště" pro
hraní nás lidí i vyšších duchů.
Toto hraní na "písečku
hmotnosti" (myšlení a práce)
samo o sobě zajišťuje rozmach
ducha všech "hrajících si" skrze
postup poznání všeho druhu.
Stvoření bylo geniálně zkonstruováno s účelem ke "školení" duchů. Je vykonáváno
tak, že odpovědi na myšlenky
a činy (boží mlýny) zajišťují vyjevení jejich správnosti. A pak
nastupuje dopad dobré nebo
špatné karmy, "sklizeň setby"
za vykonané. Karma je přímou
odpovědí Boha každému
jednotlivci. Tedy smyslem
existence vesmíru a života
člověka ve hmotnosti, je
prostřednictvím poznání Řádu
stvoření v hmotné rovině rozumem, v nehmotné rovině
intuicí, "vibrační" přiblížení se
jedince k Podstatě světa ? tedy
k věčnému Bohu, nezávislému
na hmotě a času. A tím k získání oněch vlastností Věčného,
tedy nezávislosti na času a
hmotě. Bibličtinou získat Život
věčný.
2. Nikdy jsem za svůj život nepozoroval, že by se složitější
struktury samy od sebe sestavovaly. Právě tak nemohl ze
směsi chemických sloučenin
vzniknout první život sám od
sebe. Přesto, že nikdo u zrodu
života na Zemi nebyl, je možné
si jej ze známých dějů dovodit
analogií, odvozenou ze zákonů, jako třeba při nalezení
planet Uranu a Neptunu. Ty
byly z odchylky drah ostatních
planet nejprve vypočítány a
pak pomocí vynalezených
dalekohledů i nalezeny. Z fyzikálních zákonů jsou vypočitatelné
fáze
fyzikálních
podmínek jakékoliv planety ve
vesmíru. Podle nich je možné u
každé dopředu určit, jaký typ
života se pro ty které dobové
klimatické podmínky na dané
planetě hodí. Na základě těchto znalostí si "hrající si bytosti
vyšších vibrací", andělé (viditelní duchem člověka ve stavu
vymístění duše z těla), všechny
vhodné planety ve vesmíru
oživují pro tu kterou éru
vhodným typem života, třeba
dinosaury. Je to jejich "práce",
jejich forma učení. Neoživují je
nějakými náhodnými živými
http://orl.bloger.cz
bytostmi, ale podle vzorů, které nachází v dimenzi věčnosti,
kam mají na rozdíl od člověka
přístup. Vidoucí nazývají tuto
dimenzi ráj (církev), prastvoření (Abdrushin) či svět idejí
(Platón). V úrovni dokonalosti,
věčnosti, Boha, se tedy nacházejí vzory živých bytostí
pro jakékoliv fyzikální podmínky. Andělé (v bibli elohim množné číslo) to tedy jsou,
kteří sestavují v hmotných
podmínkách planet struktury
života. Ty v hmotnosti "uplácané" jsou vždy ve srovnání se
vzorem ve "světě idejí" nedokonalé. Materiál hmotnosti
je totiž příliš hrubý na dokonalost a podléhá opotřebení časem. Hmotné napodobeniny
bytostí ráje obživnou přebíráním energie z vyzařování
Živoucího
prostřednictvím
DNA. DNA živých organizmů je
takovou "anténou" pro zachycení energie života z vyzařování Zdroje. Proto nemůže
existovat nic živého, co nemá
DNA. Ale i sama DNA bez ničeho (viry bez bílkovinného
obalu) má život. Konstrukcí
hmotných napodobenin dokonalého života ve věčnosti se i
andělé dále učí z dokonalosti
Stvořitele. Člověku jsou viditelní ve stavu vymístění duše z
hmotného těla ? k usnadnění
tohoto stavu, neboli k hovoru
s Bohem, byly postaveny pyramidy a Archa úmluvy. Kvůli vypočítaným
fyzikálním
podmínkám, nevhodným pro
ušlechtilejší
živočichy
a
člověka, byly na Zemi v prvohorách až třetihorách nejprve
ještěři a jednoduchá fauna se
svou DNA. Až to fyzikální
uklidnění sluneční soustavy a
fyzikální podmínky planety
Země umožnily, "objevily" se
na Zemi "náhle" odpovídající
geny DNA - ty, které jsou
nutné pro vznik současné fauny a člověka. Proto archeologové nikdy nenalezli žádné
přechody mezi typy živočichů,
jak by měly být podle vývojové
Darwinovy pavědy, takové
poloviční "ještěrokoně". Nově
ve čtvrtohorách "instalovaná"
zárodečná DNA současného
živého je tedy onou příčinou
pestrosti života a onou zázračnou "anténou", která zachycuje a přivádí do hmotnosti
strana 47
ORL číslo 2014-3
energii života. Pro neživé přístroje ovšem neregistrovatelnou.
3. Ve světě idejí, v ráji, jsou i
všechny vzorové konglomeráty spolupracujících a specializovaných buněk, neboli
rostliny a živočichové, sestaveny v hotové vzory bytostí. Takže andělé (elohim) jejich
přenesením a instalováním do
DNA prvobuněk nastavovali
vznik druhů života na planetě.
Tímto způsobem v kosmicky
kratičké době postupně vznikl
celý diferencovaný a zázračně
pestrý pozemský život. Smyslem vzniku celé pestré přírody
na planetě Zemi nebylo nic jiného, než vytvoření optimálního prostředí pro instalaci
člověka.
Jakmile andělé vypočítali perspektivu
klidnějšího fyzikálního období pro
planetu, takové, které umožňuje vývoj
lidských duchů ve hmotě (těle), nasměrovali proniknutí zárodků ducha do duší
opic (řečí bible: "Bůh vdechl do hlíny
/hmoty/ duši".) Tím duše zvířete změnila svou povahu, protože se v ní objevila
nová kvalita. To se manifestovalo tak, že
se "lidoop" s lidskou duší začal chovat
jinak. Nejen jako dosud, podle zvířecích
zákonů, ale nově i podle zákonů
duchovních. Duše zvířecí změnila kvalitu
na lidskou. Proto se, dle "dialektiků" z
ničeho nic, objevily pohřby pralidí s
předměty pro život na onom světě. Zvířata se nepohřbívají. Dále vyšla na povrch snaha o aktivní změnu prostředí.
Zvířata nepracují. Objevil se i jiný typ
vnitrodruhová a přírodní komunikace.
Šamani a mágové. Vždy se po prožití
života ducha v jednom hmotném těle
inkarnovaný duch skrze do "podvědomí" (věčného ducha) zapsané životní
zkušenosti zkvalitnil, neboli zjemnil. Do
"duše-vědomí" každého člověka (Břetislav Kafka) se nevymazatelně zapisují
zkušenosti každého právě žitého života
jednotlivce. Ty se následně v novém těle
a životě vyjevují jako pohnutky z podvědomí, pro "vědu" neznámo odkud.
Souhrn těchto pohnutek, těchto zkušeností minulých životů, se nazývá povaha. Je komukoliv "nevymluvitelná".
Jednotlivé inkarnované lidské duchy vedou tzv. andělé strážní. Nenařizují, nesmí, jen jemně varují. Jejich hlas je onen
tichý vnitřní hlas, který každý zná. Ke
zkušenostem ze stvoření, zapsaným v
podvědomí, si musí každý dospět sám.
Vždy v různých sociálních a rodinných
poměrech, protože totéž zažívané v kůži
knížete není totéž, zažívané v kůži mrzá-
ka. Ke správnému směru vývoje vede
každého člověka víra ve smysluplnost
všeho prožívaného, neboli víra v nepředstavitelnou Prozřetelnost (Boha).
Překonání překážek života usnadňuje
člověku naslouchání vnitřnímu hlasu,
vážení si dobrého v životě, prostě pozitivní přístup k životu (milovat život).
Největším přestupkem (hříchem) proti
Bohu, dárci života, je nemít radost ze
života! K nesprávnému směru vývoje
duše vede člověka nadměrná chtivost
živočišných slastí, slavomam a lenost
(viz E. Kafka: Kdo chce tento život
(živočišný) získat, ztratí jej <z hlediska
věčnosti>). Živočišné pohnutky mohou
negovat vyšší smysl inkarnace neboli
poskytnutého života. Důležitá pro
možnost dosažení vyšší kvality ducha je
kvalita vztahů v rodině a v lidských
společenstvích neboli civilizacích. Aby
lidští duchové v těle mohli dosáhnout
takové kvality, aby se již nemuseli
znovuzrozovat, musí dozrát ve vyšších
civilizacích. Jejich úroveň je dána nikoliv
pokrokem rozumového poznání (technika), ale pokrokem kvality etické
úrovně členů neboli charakteru. Přitom
je pravidlem, že do "světlých" rodin a
civilizací jsou vždy inkarnovány tmavé
duše (aby byly napraveny) a do
"tmavých" světlé duše (aby tmavým
předvedli vzor chování). Genetické vybavení těla poslů "nebes" neboli "šlechtický či královský " původ není
rozhodující.
Svět tedy existuje z lásky Podstaty
světa k člověku jako možnost vývoje
(zjemňování) jeho ducha. Existence každé lidské bytosti má tedy smysl z hlediska věčnosti, neboť duch, podstata lidské
bytosti přežívá smrt těla. Protože délka
příhodných fyzikálních podmínek na
planetách není neomezená, je vývoj lidských duchů stimulován tím, že každému člověku byl přidělen "temný" duch
ve službách satana. Ten jej podněcuje ke
zkouškám "spolehlivosti božích mlýnů"
neboli karmických zákonů ve smyslu:
sáhni si na rozpálenou plotnu, rodiče a
učitelé nemají pravdu! "Spálením" pak
pokoušený objevuje jistotu správnosti
varování světlých vůdců. Satan, hlava
těchto podněcovačů k přestupkům proti
Řádu stvoření neboli boží Vůli, není
samozřejmě protivníkem Boha! Satan
není hlupák, jako ti, co něco podobného
hlásají. Bůh Stvořitel z podstaty věci nemůže mít protivníka, nikdo s Ním nemůže bojovat. Nikdo jej ani nemůže urazit.
Copak mravenec může urazit člověka?
Právě Stvořitel světů z lásky k vyvíjejícím se duchům ve hmotnosti pověřil archanděla Satanaela hlídáním prahu
(přechodu) z vibrační úrovně hmotnosti
http://orl.bloger.cz
do úrovně dokonalé duchovní dimenze.
Satan je přímo Bohem pověřen bez milosti srazit z prahu dokonalosti (ráje)
každého, kdo je vstupu nehoden, protože nehodný by do božského díla, ráje,
vnesl nerovnováhu. Proto po dobu
trvání hmotnosti musel archanděl Satanael odložit vibraci lásky, tím příponu
-el, a stát se Satanem. Satan je proto
"funkčně" nejvyšším strážcem prahu, jak
viděli a říkali už gnostici. A aby lidští
duchové byli "trénováni" na tuto nejvyšší zkoušku, angažoval si Satan padlé lidské duchy jako své poskoky, ale
opovrhuje jimi, neboť i jemu se hnusí
odpadnutí od božích zákonů. Protože
ale mnoho lidských duchů nemohlo najít sílu k překonání nástrah Satana na
hranici, po které "chodí jako řvoucí lev a
hledá, koho by pohltil", prosili esejci 130
let Boha o poslání "průvodce hranicí
věčnosti" neboli vymanitele z pout
hmotnosti ? spasitele, aby i nejobyčejnější lidé mohli přejít Satanem hlídaný práh. Proto se zrodil člověk, který
si říkal Cesta, Pravda a Život. On jediný v
té době prošel zkouškami Satana v životě i na prahu věčnosti (symbolika roztržení opony u kříže) a ukázal tím
hromadný průchod ? cestu, do věčnosti.
Jeho duch dodnes touto cestou vede ty,
kteří jej jako Cestu rozeznají a podle
jeho činů konají. Život každého člověka
na Zemi má tedy ještě nerozpoznatelný
a nedocenitelný smysl z hlediska
věčnosti. Tím dokládám, že ateistická
teze, že lidský život nemá smysl z hlediska věčnosti, je čistá satanská nástraha v
myšlení! Ten, kdo ji učí a právě říká, jsa
třeba hodnostářem "vědy", je jasný satanův poskok. Podle tohoto kriteria
vpravo nebo vlevo, jsou satanisti jasně
poznatelní.
Přichází čas pro duchovní obrození
Pokud se člověku při bloudění záhrobní (astrální, snovou) dimenzí nepodaří přejít práh přes satana napoprvé,
božskou milostí dostává milost reparátu
života neboli reinkarnace. Spoléhat na
to ale nemá, počet reinkarnací není neomezený. Ve střední Evropě, kde žijí nejstarší duchové, jich za sebou už máme
asi 40 v historické době (5000 let). A
nevíme, kolik jich ještě bude. Ježíš nikoliv bez důvodu říkal: "Spěchejte!"
Aby se optimalizovaly podmínky pro
urychlení růstu lidských duchů, je nezbytně nutný přechod civilizace do vyšší
duchovní úrovně, ve které by se učila
hlavní masa lidí hlavně etice, zákonům
duchovnosti a věčnosti a Řádu stvoření.
strana 48
ORL číslo 2014-3
K tomu je nutné porazit vládu temných,
kterou skrytě provádějí pomocí peněz a
"ekonomiky". Češi v boji proti přesile
mají zkušenost z průběhu tzv. národního obrození. Teď jde jen o to, prorazit
informační blokádu temných duchů v
médiích a probudit české duchovní
jádro pro duchovní obrození. Jen jeho
uskutečněním naplní Češi své národní
poslání a stanou se duchovním centrem
světa. Nikoliv růstem "národního důchodu". Nic více a nic méně. Začít se
musí "vykopáním" politiků a pseudovědců posledních dvaceti let od funkcí a odhalením jejich falešné společenské
prestiže. Žádám revoluci ducha, ne rozdělování majetku a následně školství a
společenského klimatu.
http://www.phoenixcasopis.cz/2013/1
36-cislo-11-listopad-2013/2300nepredvidatelna-minulost-clovekanarodu-lidstva.html
Jirkovou optikou - Jsem
mladý a unavený, jsem
Husákovo dítě, mám z
toho stres!
Žijeme ve věku, kdy by dvacetiletí
mohli psát paměti.
Je mi čtyřicet tři. Prošel jsem z věku
normalizace, kdy jsem se co by dítě doktora Husáka narodil, přes úchvatné časy
sametové kocoviny, až k dnešnímu
gangsterskému kapitalismu.
Rád vzpomínám na své mládí.
Přestože jsme žili v zcela nesvobodném
režimu a drtili nás komunisté na každém
kroku, jak mě zas a znova přesvědčují
každý den média masové manipulace,
žili jsme tak nějak víc v klidu, spokojeně
a spolu.
Zato teď žijeme ve spěchu, nasraní a
každý odděleně od ostatních. Mám z
toho stres.
Stres mám vlastně od rána do večera,
když tak nad tím přemýšlím.
Je mi čtyřicet tři. Prošel jsem z věku
normalizace, kdy jsem se co by dítě doktora Husáka narodil, přes úchvatné časy
sametové kocoviny, až k dnešnímu
gangsterskému kapitalismu. Rád vzpomínám na své mládí. Přestože jsme žili v
zcela nesvobodném režimu a drtili nás
komunisté na každém kroku, jak mě zas
a znova přesvědčují každý den média
masové manipulace, žili jsme tak nějak
víc v klidu, spokojeně a spolu.
Učil jsem se na střední škole v hodinách technické administrativy psát na
stroji. Byl jsem druhý nejlepší ve třídě a
udělal si i státní zkoušky. Později jsem
rychlé psaní mnohkrát využil a využívám
ho i ke své profesi. Pomalu se s ním však
loučím.. vše se - nevím proč - odsunuje
na ještě menší přístroje, mobily, ipody,
kde mi jeden palec zabírá šíři tří
písmenek... Mám z toho stres.
http://orl.bloger.cz
Československo, potažmo Českou
republiku, jsem odmala považoval vždy
za něco trochu výjimečného. Miloval
jsem naši historii, stavby, mírumilovnost
naší povahy, střídání 4 ročních období ..
vidím nyní, že kromě nových administrativních železo-betonových monster nedokážeme postavit vůbec nic, co tu po
nás zůstane ještě za dalších 250 let. Nevnímám také v naší zemi žádné
osobnosti. Časopisy mi nabízejí, že jsou
úspěšní ti, kteří vydělali peníze. Petr
Kellner, Andrej Babiš, to jsou prý
osobnosti. Nemyslím si to, jsou to tvrdí
byznysmeni, kteří na sebe myslí jen poněkud víc, než ostatní a umí si vše zařídit. Je zde ale i pár těch skutečných.
Některé znám osobně, ovšem o těch se
masy nikdy nedozví. Většina z nich nesmí do masmédií, nechce nebo nesmí vystupovat na veřejnosti. Pro mé okolí
jsou osobnostmi třeba rappeři, nebo
herci. Někdy sportovci. No, pořád lepší
než missky. Cítím beznaděj.
V Československu jsme vždy mívali
dobré učitele a trenéry. Vykonávali svou
práci s láskou a nadějí a většina z nich
dokázala ze svých svěřenců vydupat
maximum a skutečně je mnohému naučit. Řada lidí jezdila v létě dělat vedoucí
na pionýrské tábory, které chystali
dlouho dopředu. Děti si je dodnes pamatují. I já. Dnes patří učitelé našich
dětí k nejhůře placeným vrstvám
společnosti v poměru výkon/cena. Většina z nich navíc již rezignovala na to, že
by chtěli děti vzdělávat a vychovávat.
Řada z nich je na antidepresivech. Mám
z toho vzrůstající depresi. Kašleme na
děti? Mají z toho stres. Kouří trávu, pijí
alkohol, holdují promiskuitě a poslouchaj metal. V práci se stávají workholiky
a v 30 procházejí syndromem vyhoření.
Proč? Mají stres.
V médiích nám za socialismu hodně
lhali. Každý to věděl a naučil se tedy číst
mezi řádky. Vnímal malé nuance odlišností, které pronikly do zpráv nebo televizních seriálů. I současná média nám
téměř ve všem lžou. Téměř nikdo to
však neví. Lidé hodně věří tomu, co
řekne Česká televize. Já ale vím, že stále
více lžou. Snažím se to říkat lidem. Smějí se mi. Mám z toho stres.
Včera se mi zdál divný sen. Honila mě
nějaká hyena.. běžel jsem dlouho,
dlouho, ale pak už jsem nemohl. Zakopl
jsem a upadl. Čekal jsem a v duchu jsem
si říkal, tak si mě sežer, no. Když ke mně
doběhla, měla tvář pana Rittiga. Už na
ty zprávy nesmím tolik koukat. Je to děsivé.
strana 49
ORL číslo 2014-3
Táta mě za komunistů učil znát politiku. Komunisti s ním po 68. roce zametli. Celá naše rodina měla trošku
stres, nesměli jsme nikam jezdit, nesměli jsme na školy, tak jsme naháněli další
ze strany vyhozené a tehdá znovu vysoce postavené, aby ředitelům škol vysvětlili, že děti přece nelze trestat za své
otce, když jsou nadprůměrně nadané.
Zafungovalo to. Za komunistů byla řada
rozumných funkcionářů. Všichni se tak
nějak znali, žádnej stres. Přesto jsem
neslyšel o představitelích státu tátu
mluvit jinak, než pan prezident Husák
nebo předseda vlády Štrougal. Neučil
mě nenávist a jsem za to rád. Dnes, když
poslouchám zprávy, anebo čtu internetové diskuse, kde se to hemží nadávkami, kde je vše zfanatizované, říkám si,
že asi neměli štěstí na takového tátu,
jako jsem měl já. A teď mají jen vztek a
frustraci. A hlavně stres.
Jako malý jsem měl často angíny.
Angína je smutek přetavený ve zlost.
Ano, měl jsem zlost. Nechtěl jsem chodit
do školky mezi ty sígry, které nezajímalo
nic, kromě toho, kdo bude mít nejlepší
hračku a nejlepší autíčko. Když mi ve
třetí třídě předepsali při školní zdravotní prohlídce brýle, měl jsem stres, protože kdo měl brýle, byl něco méně. Teď
mám mnohem větší stres. Zjistil jsem od
své dcery, že není důležité jenom jak
vypadáte, kolik máte make-upu, ale také
jaké máte hadry, mobil, vlasy, kam jedete na dovolenou, a s kým chodíte. Důležité je, co dělají vaši rodiče a hlavně, v
jak velké vile bydlíte.
Jako malý jsem hodně četl. Začínal
jsem u prý agitky Malý Bobeš. Pokračoval jinými agitkami, třeba Neználkem.
Ve škole jsme měli povinnou četbu. Ne
všechno jsem četl, ale když na to tak
vzpomínám, docela mě to obohatilo.
Také dnes mají děti povinnou četbu. O
čem dílo je opíšou během pár minut z
internetových specializovaných servrů.
Asi nemají čas číst.. mají moc učení a večer pak počítačové hry, internet a nějaké ty horory.
Chodil jsem za komunismu hodně do
kina. Každý pátek byl u nás na vsi v biografu za šest korun program pro děti (s
vynikajícím Nu, pogodi! v čele), chodil
jsem občas i na filmy pro dospělé. Mám
rád filmy. Teď už do kina moc nechodím.
Nemám na to čas, ani peníze. Prý se teď
filmy stahují pirátsky z internetu. Ale na
kradení já nikdy nebyl, víte. Rodiče a
prarodiče, stejně jako škola a pionýr mě
učili, že krást se nemá. Mám z toho
stahování filmů a knih stres.
Vcelku jsem šikovný a přemýšlivý, od
88. roku podnikám. Nikdy jsem nepotřeboval žádné sociální dávky či pomoc od
státu, žádný úvěr, vše jsem si sám zaplatil, dřel jsem od rána do večera i v
noci, myslel jsem, že to stojí za to, že se
to vyplatí. Podnikal jsem s přáteli.
Párkrát mě podrazili, přišel jsem o dost
peněz, nakonec jsem vždy vstal a zkoušel znovu jít. Ale už cítím, že nemám tolik energie to opakovat donekonečna.
Jsem mladý, ale zesláblý. Je mi 43. Vidím, že se něco láme. Vidím, že nová
mladá generace mě na důchod neuživí.
Vychovali jsme je tak, aby mysleli jenom
na sebe. Nastavili jsme jim státní kasu
tak, aby tam byly jenom dluhy.
Za ty roky jsem našetřil pár set tisíc.
Není to moc, jiní postavili vily, ale já
nekradl, nedělal státní zakázky, jen
podnikal a dělal, co mě baví, snažil jsem
se, aby bylo lidem dobře. Teď nedávno
mi národní banka 5% sebrala. Prej podpora proexportní a importní koruny.
Mám z toho stres, protože to bylo už
schovaný jako základní kámen na důchod. Od státu, abychom mohli důstojně žít, jako se snad žilo za
socialismu, totiž žádný nedostanu. Nevím, co se mnou bude.
Někdy, když mám chvíli volno, jako že
jich moc není, přemýšlím. Přemýšlím, jak
komunisti stíhali financovat vzdělání, lékařskou péči, sport a kulturu, jak
dokázali stavět nové stavby, metro, aniž
by se nějak výrazně zadlužili, aniž by zadlužili generace příští, aniž by své národní státy vedli k bankrotu ve výhledu
několika málo let. Nevím, nepřišel jsem
na to. Ale přemýšlím si raději sám. Když
začnu přemýšlet nahlas, začnou mě lidi
solit, že jsem prej komouš a fašoun. A že
mám jet na Kubu nebo do severní Koreje. Začínám to zvažovat.. třeba tam nemají zdaleka tak velký stres, jako my,
občané svobodné společnosti.
Měli jsme za komunismu pár
drobných radostí. Byly jim třeba děti.
Teď už na děti nemáme čas a pokud je
máme, chce nám z nich režim učinit
kriply ještě v kojeneckém věku, když do
nich naperou desítky očkování. Rádi
jsme jezdili na chalupy.. ale na chalupy
už nejezdíme, stavební materiál je drahý
a většina z nás už nemá ani na benzín.
Byli jsme hrdí na své sportovce.. ale zlatý hatrick i Nagano začínají zapadávat
prachem.
Je mi čtyřicet tři. Necítím se starý.
Jsem jenom hrozně unavený a vystresovaný.
http://orl.bloger.cz
Nedávno se ke mně do ordinace objednala jedna osumnáctiletá holka. Prý
má stres. Až takový, že se jí v některých
chvílích úplně vypne mozek. Já taky,
holčičko. Jen jsem měl to štěstí, že jsem
kromě stresu poznal i jinačí období. To
mě zřejmě zatím drží na nohou. Díky
Bohu, že jsem poznal cestu práce na
sobě, i díky tomu dnes asi vůbec ještě
dýchám. To mi dává, jako jedna z mála
věcí, smysl.
Za svůj čtyřicetiletý život jsem už nakoupil tolik různých elektronických přístrojů, že při pohledu na další manuál se
mi zvedá žaludek. Člověk aby každé tři
roky komplet vyměnil celou domácnost.
Nevím, zda se mám těšit na to, až mi
bude nakupovat sama lednička. S přístroji jsou jenom problémy. Tahle civilizace je šílená, že jim chce odevzdat
poslední zbytky své svébytnosti.
Jsem rád, že jsem vám to všechno
mohl konečně napsat. Ještě bych mohl
psát několik hodin, z čeho všeho mám
stres. Ale udělalo se mi z toho nějak slabo. Tak už budu končit. Máme sice svobodu slova a tisku, ale nemáme už čas
se navzájem číst a naslouchat si. Každý
má svých starostí a svého stresu až nad
hlavu. Tu a tam něco posdílíme
dvojklikem na sociálních sítích, jedině
tam ještě občas přelítneme, co je nového, ale jinak si žijeme každý svůj závod.
Svůj závod o přežití v této nelidské
době.
Je mi 43, snažím si najít svou životní
partnerku. Žil jsem svobodně a volně,
prej je moderní to singles, tak jsem si
užíval. Měl jsem 16 vztahů, ale vždy mě
rozchod dost bolel. Některé jsem sotva
přežil. Rodiče a prarodiče mi vyprávějí,
že měli za celý život jen jediného
partnera. Dřív jsem nechápal, jak to
mohli vydržet. Teď jim docela závidím.
Příliš vztahů je stres. Mám srdce poseté
šrámy.
Slýchal jsem také, jak se kdysi stěhovávali lidé jednou, dvakrát za život.
Stěhuji se nyní pojedenácté a mám z
toho docela stres.
Co chvíli odváží rychlá někoho z mých
přátel či příbuzných do nemocnice. Jo,
za komunistů také byly nemocnice, ale
neslyšel jsem dlouhé roky o nikom, kdo
by tam byl. Teď mají 30-ti letí infarkty a
20-ti letí umírají na rakovinu mozku. Že
to je z mobilů? No jo, ale maj hlavně
stres!
strana 50
ORL číslo 2014-3
Před časem mi někdo poslal článek,
že pokladní v hypermarketech mohou
na záchod jen tehdy, pokud to schválí
vedoucí a jen dvakrát za den. Zajímalo
by mě, co na to komunisti. Já si to radši
ani nezkouším představovat, zvýšil by se
mi stres a když mám stres, chodím
hodně čurat, což nechci, abych byl solidární s těmi, kterým to náš lidově demokratický režim už neumožňuje.
A třeba za to nemůžou komunisti.
Třeba jsme prostě jen zasraní my všichni. Zasraný listvo! Co svět světem stojí,
nikdy to nebylo jinak. Jak dlouho ještě?!
A možná je to symptomatické, když
nám někdy naši rodiče i naše děti říkají
zkurvená generace. Tak nevím. Asi maj
pravdu. Moc jsme toho tu za sebou nezanechali. Jenom konzum, drahé mobily,
kreditní karty a hodně z nás dluhy. Věřili
jsme hloupě politickým stranám, které
vydrancovaly zemi tak, jako se to komunistům za 40 let nepodařilo. Anebo.. my
prostě třeba jen měli příliš rychlý přechod z té pohody do stresu. Jo, 17. listopadu jsme to spustili. Asi jsme
potřebovali trošku adrenalinu. A teď nějak ve spěchu, možná ze studu, začínáme odcházet.
http://www.osud.cz/jirkovouoptikou-161-jsem-mlady-unaveny-jsemhusakovo-dite-mam-z-toho-stres
(tento článek je samozřejmě částečně
literárně stylizovaná generační výpověď
velké skupiny čtyřicátníků, lidí, kteří
aspoň co do vnějších znaků rozhoupali
pád Husákova režimu)
Minulý týden jsem dostal zprávu, že
se zastřelil další můj spolužák. Asi měl
stres... jen tak mezi řečí mi to říkal jiný
spolužák. Volal, jestli bych mu nemohl
půjčit dvě stě litrů. Nesežene-li to do
posledního, seberou mu barák. Řachl v
podnikání, nezaplatil mu velký odběratel. Říkám hele, kámo, nemůžu. Šetřím.
Mám pocit, že až budu starý a nemocný,
každý se na mě akorát tak vysere.
Abychom si rozuměli, než mi zas
někdo začne říkat komunisto. Nechci návrat starých časů. Chci jen, abychom si
uvědomili, že každou společnost, každý
režim, tvoří lidé. Jako vy a já. A s námi
spousta dalších. A ti podléhají různým
vzorcům, potřebám, domněnkám a
chtěním. Velké peníze, které byly po
revoluci všude na ulicích k mání, mnoha
lidem zakalily nejen zrak, ale i mysl.
Právě těmto lidem jsme, nevím z jaké
pošetilosti, svěřili správu nejen nad
majetkem nás všech, ale také nad našimi osudy, nad naším zdravím. Naše ryze
materialistická civilizace žije podle
všech znamení doby své poslední měsíce a roky. Každý, kdo výrazně chybuje,
musí odejít.
Vypínám rádio. Zas říkali něco o komunistické hrozbě, mluvili také o Ukrajině a o Rusku. Jo, maj pravdu. Zasraný
komouši! Nebýt jich, všechno je dnes
jinak. Všechno!
http://orl.bloger.cz
strana 51
ORL číslo 2014-3
G.F.Telemann koncert G.dur, Jitka
Hosprová a Collegium
Českých Filharmoniků
http://youtu.be/VTRNQaLeFiA
Anna Netrebko and Elina Garanca
sing "Barcarolle"
Videonadílka
Terapie tichem a tmou - Jaroslav
Dušek a Roman Mlejnek
http://www.youtube.com/watch?
v=qqYwuERIDD8&feature=share&list=U
UEroRcEAUgJK-PvJ_YjYYQg&index=58
Peter Stanek - Globálna kríza a
zmeny svetovej ekonomiky
http://youtu.be/4fF3CxTc1nA
Mapa míst svatých a klatých
http://www.ceskatelevize.cz/porady/1
076478331-mapa-mist-svatych-aklatych/20232727453/
Posezení s Janem Burianem Václav Cílek (1999)
http://youtu.be/TNA64A1fyCw
Největší podvod v dějinách lidstva
http://youtu.be/i8SKl4qZHLo
Kometa ISON a spiritualita
člověka - Ruda Špaček
http://youtu.be/DGAH38fTYok
Česká filharmonie je také člověk režie: Igor Chaun
http://youtu.be/78Cl_4Nd18M
http://youtu.be/0u0M4CMq7uI
Český národní symfonicky
orchestr - Robert
Schumann. solo hraji Radek
Baborák,Jan Vobořil, Jan
Musil, Jan Vítek
http://youtu.be/jGNxt3oAuQQ
Dr. Emil Páleš: Beseda o Anjeloch,
Slovanoch a Živote okolo
nás
http://youtu.be/CTspjlASN4k
Emil Páleš: Angelológia dejín po
dvadsiatich rokoch
http://youtu.be/hygXzAeKvjE
Enigma 2012
http://youtu.be/o1Hw8DVLw-A
Poselství z Garabandalu - zjevení
Panny Marie a archanděla
Michaela
http://youtu.be/zHLpQdPxcLI
Smrt jako transformace
http://www.cestyksobe.cz/viliampoltikovic-smrt-jako-transformaceprana-a-netusene-moznosti-ad3508/?
resolution=low
Fraktály - hon na skrytou dimenzi
http://youtu.be/AfMQt1AJdRU
http://orl.bloger.cz
strana 52

Podobné dokumenty

ORL číslo 2013-12

ORL číslo 2013-12 Obsah čísla Utržené vemeno české krávy.......................................................................................................................................... 3 Empirical charact...

Více

Do Poděbrad zavanul uniformovaný šarm

Do Poděbrad zavanul uniformovaný šarm s redaktorem PN. Taková reakce mrzí i proto, že bývalý starosta mohl své jednání vysvětlit a vnést tak do celé kauzy informace, které by přispěly k rozšifrování tehdejších osudových kroků města.

Více

48 - PRAK

48 - PRAK reinkarnace z toho je úplně cítit ta energie a vliv těchto kapel jde do tebe. Jestli někdo říká, že je od nich nejlepší materiál LP Vždyť strojům tak chutná tak asi ještě nemá tyhle dva vály. To mu...

Více

číslo 2014-1 - Otevřený Rozšalovávací List

číslo 2014-1 - Otevřený Rozšalovávací List Obsah čísla Stanislav Komárek: Přezimování aneb Jak přežít temnoty................................................................................3 Ani tři, ani králové?..............................

Více

Přerušená Diskuse TSO.

Přerušená Diskuse TSO. A jak může mít svoboda mantinely? Tady si také protiřečíte. Nerozumím ani poslední větě: "Vaše apatie vůči regulaci (výchově) je pozoruhodná také tím, že ve svých příspěvcích vlastně neustále volát...

Více

1/2006

1/2006 V současné době ve spolupráci s MS ČR připravujeme projekt vzdělávání správců a budeme se snažit získat granty EU směřující do této oblasti. Chtěli bychom, aby naši členové měli možnost se co nejvě...

Více

Stránka č. 1z 52 14.10.2004 file://C:\DATA\Barvak\Stranky_Obscene

Stránka č. 1z 52 14.10.2004 file://C:\DATA\Barvak\Stranky_Obscene ANGMAR "The Razorblade Redemption" CD 300,(Finský, destruktivní metal, dark, black, death metal!!! Zlééé!!!) ANIMA DAMNATA "Agonizing Journey Through The Burning..." CD 300,(Polská deathová eskadra...

Více