téma 8-10

Transkript

téma 8-10

Mediální komunikace
Vysoká škola mezinárodních a veřejných vztahů
PhDr. Peter Jan Kosmály, Ph.D.
21. 2. 2015
Mediální komunikace – okruhy přednášek:
1. Jazyk, znak, komunikace. Teorie komunikace, teorie informace,
informační proces a modely komunikace.
2. Znak a znakové systémy. Sémiotika. Sémiotická lateralita. Sémantický
trojuhelník a typologie znaků. Mystifikace v znakových systémech,
dekódování mýtu. Metatvorba.
3. Typy mediálních teorií a přístupy k médiím.
4. Předpoklady vzniku masová komunikace. Stručná historie vybraných
médií.
5. Média a kodifikace (skutečnosti). Zpravodajské hodnoty. Medializace a
mediální realita.
6. Teoretici a teorie médií.
7. Hyperrealita, virtuální realita, fikce.
8. Sociologie masové komunikace - školy a představitelé
9. Sociologie mediální komunikace - sociální konstrukce, realita, síť
10. Výzkum v oblasti mediální komunikace - základy vědeckého výzkumu
Mediální komunikace – okruhy přednášek:
11. Psychologie masové komunikace - školy a představitelé
12. Psychologie masové komunikace - neuro přístupy
13. Účinky mediální komunikace
14. Publikum masové a mediální komunikace
15. Systém (struktura) médií a mediální systém (aparát).
16. Nová média a digitalizace
17. Mediální antropologie, archeologie, studia.
18. Mediální etika a vzdělávání.
http://mediaanthropology.webnode.cz/kurzy/medialni-komunikace/
Zadání seminární práce
pro studenty kombinovaného studia letní semestr 2014
Téma: Pilotní šetření a prezentace seminární práce
1. Projekt pilotního šetření
2. Definování výzkumného problému, metod, technik, vzorku
a základního souboru
3. Zadání šetření
4. Vyhodnocení šetření
5. Prezentace výsledků (zpráva o šetření)
• Prezentace seminární práce ze ZS (snímky, nahrání, el.
podklady)
http://mediaanthropology.webnode.cz/kurzy/medialni-komunikace/
Studium médií jako studium:
• institucí (mediální systémy)
• systému výroby produktu (mediální systém,
mediální komunikace)
• podmínek vzniku produktu (mediální studia)
• produktu (marketing, komunikace)
• publika (masová komunikace)
Vliv vědeckých disciplin:
• sociologie: věda o společnosti, mediální komunikace je
součást společnosti, techniky mediálního výzkumu pochází
ze sociologie, zkoumá postavení médií ve společnosti a
jejich sociální význam
Sociální konsenzus: Chicagská škola, pozitivní – integrační
funkce médií
Sociální patologie: rozpad primárních sociálních vztahů,
oslabení společenských hodnot a norem, izolace člověka
Sociologie politiky: média jako nástroj manipulace veřejné
mínky; jako prostředek demokratizace společsnoti; jako faktor
vlivu ve veřejných kampaních
Sociologie volného času: médiá = fenomény masové kultury
Mýty o sociologii, americký sociolog Peter Ludwig Berger (spolu
s Thomasem Luckmannem napsali dílo Sociální konstrukce reality)
z knihy Pozvání do sociologie pochází 6 mytů o sociologovi:
1) Sociolog jako člověk – profesionál, který se
zabývá osvětovou činností mezi jednotlivci
i ve prospěch společnosti jako celku.
Auguste Comte [oɡyst kɔ̃ t]
Zdroj obrázku: heslo Sociologie. [online] Internetová encyklopedie Wiki,
dostupné elektronicky na:
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/b/b3/August
e_Comte.jpg/220px-Auguste_Comte.jpg (cit. 09/2012),
původní zdroj: http://www.bolender.com/Sociological Theory/Comte,
Auguste/Another Picture of Auguste Comte.jpg
2) Sociolog jako teoretik sociální práce
„Sociální práce podporuje sociální změnu, řešení problémů
v mezilidských vztazích a posílení a osvobození lidí za účelem
naplnění jejich osobního blaha.
Užívaje teorií lidského chování a sociálních systémů, sociální práce
zasahuje tam, kde se lidé dostávají do kontaktu se svým prostředím.
Pro sociální práci jsou klíčové principy lidských práv a společenské
spravedlnosti.“
Český překlad definice sociální práce schválené Mezinárodní federací sociálních
pracovníků. [online] Mezinárodní federace sociálních pracovníků v Montréalu, Kanada,
2000. Dostupné elektronicky na: http://socialnirevue.cz/item/definice-socialni-prace
(cit. 09/2012)
3) Sociolog jako sociální reformátor
Josef II.
Habsbursko-Lotrinský
Jan Amos Komenský
Zdroj obrázku: heslo Jozef II.
[online] Internetová encyklopedie
Wiki, dostupné elektronicky na:
http://upload.wikimedia.org/wiki
pedia/commons/thumb/a/aa/Jose
ph_II.jpg/200px-Joseph_II.jpg (cit.
09/2012), původní zdroj z:
http://www.uniregensburg.de/Fakultaeten/phil_Fa
k_III/Geschichte/josephii.jpg
Zdroj obrázku: heslo Jan Amos Komenský. [online] Internetová
encyklopedie Wiki, dostupné elektronicky na:
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/c/ce/Johan
_amos_comenius_1592-1671.jpg (cit. 09/2012)
4) Sociolog jako shromažďovatel
statistických údajů o lidském chování
– pomocník počítače.
Zdroj obrázku: http://pctuning.tyden.cz
(cit. 09/2012)
5) Sociolog jako statistik a člověk,
který se zabývá rozvojem
vědecké metodologie
a užívá „barbarský jazyk“
srozumitelný pro hrstku vědců
a kterým se tudíž měří
odbornost díla.
Zdroj obrázku: http://media0.mypage.cz/images/media0:4f6afdc5123d0.jpg/Vedec-nevie1.jpg (cit. 09/2012)
6) Sociolog jako cynický pozorovatel, chladný manipulátor
a samozvaný nadřazenec.
(In BERGER, L. Peter. Pozvání do sociologie. Humanistická perspektiva. Brno: Barrister
& Principal, 2003. s. 10 – 23. ISBN 80-85947-90-0)
Armand Jean du Plessis de Richelieu
zdroj obrázku:
http://veda.sme.sk/c/4984627/kardinalrichelieu-intrigan-v-sutane-alebo-velkystatnik.html (cit. 09/2012)
Grigori Yefimovich Rasputin
zdroj obrázku:
http://en.wikipedia.org/wiki
/Grigori_Rasputin (09/2012)
Zdroj obrázku:
http://www.susanne.estranky.sk/cl
anky/zaujalo-ma/maniplacia.html
(cit. 09/2012)
Peter L. Berger: „sociologie směřuje k aktu čistého vnímání – tak
čistého, jak to jen dovolí omezené lidské prostředky“
& Principal, 2003. s. 13.)
„Sociolog je tedy někdo, kdo se soustavně snaží porozumět společnosti.
Povaha tohoto oboru je vědecká, což znamená, že to, co sociolog zjišťuje
a říká o sociálních jevech, které studuje, je vsazeno do jistého, dosti
přísně definovaného rámce.“
& Principal, 2003. s. 23.)
Zygmunt Bauman: „Může nám být kompasem, který udává správný
směr v houštině nespočetných možností. Zároveň nám pomáhá vyznat se
v různorodých a zdánlivě zcela odlišných jevech, které nás obklopují. “
(In BAUMAN, Zygmunt. Sociologie pro každý den. Praha: Mladá fronta, 1966. s. 17.)
• Předmět(y) zkoumání sociologie: sociální struktura (strukturní
pojetí), sociální chování a jednání (behaviorismus), sociální vztahy a
skupiny (formalistické pojetí), společenský systém, sociální změny a
sociální interakce (interakcionismus), sociokulturní chování atd.
• 2 základní teoreticko-empirické funkce:
1. společenské jevy popsat podle vlastních metodologických
nástrojů (empirická funkce)
2. a tyto jevy vysvětlit (teoretická funkce)
(In Petrusek, M. a kol. Sociologie. Praha: SPN, 1992. s. 12.)
Základní sociologický výzkum médií:
• Italský sociolingvista Giorgio Braga: evoluční vývojové
paradigma, 3 typy společností: primitivní, tradiční, moderní
• Harold Lasswell: infuzní jehla, komunikační formule,
funkce masové komunikace, vliv na politiku a naopak
• Émile Durkheim : anomie=bezvládí (sociálně patologický
stav nedostatečné sociální regulace), kritika sociálního
konfliktu
Základní hlediska sociologického zkoumání společnosti:
• teorie sociálního konsenzu (strukturně-funkcionalistické)
• teorie sociálního konfliktu
• alternativní teorie
Sociologie masové komunikace: Funkcionalismus, symbolický
interakcionismus, sociální konstrukce reality
Denis McQuail vysvětluje, že:
„média do značné míry konstruují společenskou realitu a
hlavní rysy normality pro potřeby veřejného, sdíleného
společenského života a rovněž slouží jako rozhodující zdroj
standardů, modelů a norem“
McQuail, D. Úvod do teorie masové komunikace, p. 87.
Médiá tedy souvisí:
• s konstrukcí, přenosem i příjmem symbolického obsahu ve
společnosti
• s kontrolou a normami (jazyk, politika, medializace vs.
mediace)
• se strukturováním společnosti (publikum, novinářigatekeeping, spirála mlčení, masová kultura, atd.)
Strukturální funkcionalismus (nebo také sociologický
funkcionalismus) je směr teoretické sociologie, který chápe
společnost jako složenou ze struktur, které plní dílčí funkce,
podobně jako orgány v těle živočicha.
Vlastní strukturální funkcionalismus je ... spojen s dílem
Talcotta Parsonse. Jeho teorie jsou založeny na předpokladu
existence dvou složek; složky sociální činnosti a složky
sociálního systému. Tyto složky jsou vzájemně propojené.
http://cs.wikipedia.org/wiki/Strukturální_funkcionalismus
Talcott Parsons (1902 – 1979), nejvýznamnější díla:
Struktura sociálního jednání (1937)
Sociální systém (1951)
V 50. letech 20. století se pozornost sociologů se
soustřeďovala na průběh a sociální důsledky prudkého
ekonomického rozvoje (teorie ekonomického růstu, vznik
postindustriální společnosti, manažerské revoluce apod.) a na
změny v sociální struktuře obyvatelstva (teorie elit, teorie
společnosti, masové spotřeby …). Talcott Parsons (1902 1979) v letech 1927 až 1973 působí na Harvardské univerzitě
a východiskem jeho učení je konstatování, že každý sociální
systém má své systémové potřeby. Přichází s teorií
strukturního funkcionalismu, který sleduje, jak do sebe
zapadají jednotlivé části struktury a jakou funkci plní ve
vztahu k celku. Systém může podle něho fungovat jen tehdy,
když mnoho jeho členů vykonává podstatné sociální role s
přiměřeným účinkem.
Každé sociální jednání je podmíněno různými idejemi a
tužbami. Parsons stanovil čtyři systémové roviny:
Kulturní systém - je závazný pro členy společnosti a určuje
přípustné formy jednání a myšlení.
Sociální systém - je souborem sociálních rolí a rolových
očekávání.
Systém osobnosti - je člověk se svými individuálními
potřebami, motivy a postoji.
Systém behaviorálního organismu - člověk je biologický tvor,
který se pohybuje v určitém fyzickém prostředí.
TEORIE JEDNÁNÍ - orientující podmínky jednání
Protože centrem Parsonsovy teorie je premisa stability
systému, hledá Parsons podmínky, které v tomto směru
poskytují orientaci jednajícím osobám; přestože sám označil
svou teorii za voluntaristickou, odůvodňuje nutnost a moc
normativní orientace ve společnosti a dokazuje, že jednající
mají tendenci řešit vztah mezi osobními a společenskými
požadavky ve prospěch rovnováhy systému (upřednostním
systém, neb se obávám sankce).
SYSTÉM, STRUKTURA A FUNKCE
V sociologii je pojem systém obvykle nadřazen pojmu
struktura, systém má strukturu, je strukturován; systém je
chápán jako dynamická, funkční entita; struktuře jako
vlastnosti systému je spíše přiřazována statická povaha.
Společenská realita jako systém, v jehož rámci jsou jednotlivé
jevy a procesy vzájemně spjaty svými funkčními vztahy;
(sociálních) systémů je mnoho (interakce 2 jedinců x
nejsložitější je společnost jako celek) a každý má svou
strukturu, která je obnovována funkcemi jednotlivých
elementů systému.
Tři základní pojmy strukturního funkcionalismu: systém,
struktura a funkce
SYSTÉM a jeho pojetí: holistické (celek je neredukovatelný na
části); systém je situován v určitém prostředí, v okolním světě
(vůči tomuto světu je oddělen hranicemi, které ale nemají
neprostupný charakter); systém vykazuje tendenci k
sebezachování a sebeudržování, což Parsons vyjadřuje
pojmem ekvilibrium, resp. později (pod vlivem kritiky)
dynamické ekvilibrium (řeší se problémy, cíl je rovnováha;
homeostáze); v systémech vládne tendence ke stabilitě a
setrvalosti; ta je udržována vestavěnými mechanismy
adaptace a kontroly; významnou vlastností systému je
interdependence jeho částí či proměnných; systém je vnitřně
diferencovaným a strukturovaným celkem; struktura systému
se vyznačuje stabilitou a homogenitou.
STRUKTURA: je nástroj analýzy i vlastnost sociální reality;
označuje relativně stabilní elementy systému.; síť vztahů mezi
aktéry zahrnutými do interakčních procesů; tato síť je
utvořena z rolí, institucionalizovaných norem a hodnot;
individuální aktéry lze členit podle znaků a dispozic (pohlaví,
věk, biologické, osobnostní rysy apod.), kolektivní aktéry
představují příbuzenské skupiny, komunity (sídelní
společenství), etnické skupiny a třídy; tyto čtyři základní
uskupení představují tzv. minimum society; součástí struktury
jsou také alokace (rozdělení nedostatkových statků a rolí mezi
jednotky struktury); jádrem struktury jsou
institucionalizované hodnoty, hodnotové vzory a orientace;
klíčovou úlohu zde hraje kulturní systém (zprostředkovává
hodnoty pomocí symbolů)
FUNKCE: systém je funkční celek; jeho jednotlivé elementy
plní určité funkce a tím přispívají k fungování celku;
funkcionální hledisko umožňuje zkoumat účinky jednání a
procesů na celkový stav systému. Tyto účinky mohou
směřovat k zachování struktury nebo vyvolání změny
(sjednocení či narušení systému) ; funkcionální metoda
spočívá v tom, že se jednotlivé prvky systému zkoumají z
hlediska svých příspěvků – funkcí k fungování systému jako
celku
Systém na dosažení sociální rovnováhy musí naplnit potřeby
podle AGIL:
• adaptaci na prostředí (A)
• dosahování cílů (G – goal)
• zajišťování vnitřní integrace (I)
• udržování vzorců chování (L – ang. latent pattern)
V systému jednání odpovídají těmto potřebám jednotlivé výše
zmíněné systémy v této podobě: behaviorální systém – A,
systém osobnosti – G, sociální systém – I, kulturní systém - L.
V sociálních systémech je odpovědí na první z uvedených
potřeb ekonomický subsystém, jehož funkcí je přizpůsobení se
prostředí a osvojení přírodních zdrojů. Druhou potřebu
uspokojuje politický subsystém, který určuje prioritní cíle a
mobilizuje zdroje potřebné k jejich dosažení. Při zajišťování
vnitřní integrace hraje výraznou úlohu právní subsystém
regulující vztahy mezi jednotlivými aktéry či skupinami.
Konečně funkcí subsystému náboženského, ale i vzdělávacího
či rodinného je udržování hodnotového systému v takovém
stavu, aby motivoval aktéry k hraní předepsaných rolí a tímto
způsobem garantoval udržování a přenos hodnot dané
struktury.
Interpretativní paradigma. Soustředí se na každodenní život
běžných lidí. Platí, že lidé jednají automaticky, ne příliš
racionálně, jak tvrdí předchozí teorie. Interpretativní
sociologie netvoří jednotnou školu. Řadíme sem:
1. symbolický interakcionalismus
2. fenomenologickou sociologii
3. obtížně zařaditelné sociology, jejichž díla jsou však silně
ovlivněna interpretativními postupy
Sociální konstruktivismus je skupina sociologických směrů,
které tvrdí, že „sociální realita není jedinci objektivně dána
jako fakt, ale je neustále znovu konstruována v procesu
sociální interakce a komunikace.“
http://cs.wikipedia.org/wiki/Sociální_konstruktivismus
Symbolický interakcionismus vychází z předpokladů, že:
„chování člověka není tak určeno vnějšími nebo vnitřními
nekontrolovatelnými faktory, ale spíše subjektivními významy,
které lidé aktivně přikládají objektům, osobám a interakcím v
situaci.“
Hendl, Jan. Symbolický interakcionismus a kvalitativní výzkum. In Aktuální otázky
kinantropologie, sborník ze semináře sekce pedagogické kinantropologie (eds. Hošek, V.,
Kovář R.) Praha : Karlova Universita 1998, s. 30-34. Dostupné elektronicky na:
http://www.ftvs.cuni.cz/hendl/metodologie/symbint.htm
Symbolický interakcionismus
• pojem se připisuje Herbertovi Blumerovi (dav, masa,
veřejnost), který rozvíjel myšlenky svého učitele Georga H.
Meada (1863- 1931) a dalších příslušníků Chicagské školy
• Wiliam James (1842-1910) v díle The Principles of
Psychology (1890) vysvětluje, že reálné je „pouze to, co se
vztahuje k našemu aktivnímu životu a čemu věnujeme
pozornost a reálnou se pro nás stává jen tato nepoměrná
část skutečnosti“.
• Jeho žák John Dewey (1859-1952) označil interakci za
proces utváření významů, ve kterém mají aktivní úlohu
inteligence, percepce a očekávání (zkušenost)
Karel, David. Interakční symbolismus a sociální konstruktivismus. Dostupné elektronicky na:
http://pf.ujep.cz/files/user_files/Interakn_symbolismus.doc
• Charles H. Cooley (1902), který zase pojímal osobnost, jako
zrcadlové já, odrážející způsob, jak je jedinec vidí ostatní.
Obdobný pohled na sociální skutečnost můžeme nezávisle
najít i v díle autora Williama. J. Thomase a jeho teorie, kde
označuje za skutečnou takovou skutečnost, jaká je lidmi
označená za reálnou, a taková situace se i stává reálnou ve
svých důsledcích. Lidé se pak v takové situaci chovají podle
toho, jak situaci definují a rozumí ji. Změní-li se definice
situace, změní se i chování, které se situací souvisí.
• 1) Lidé myslí a jednají na základě významů, které připisují
jevům kolem sebe, i když si nejsou vždy vědomi toho, jak
takové významy vznikají.
• 2) Významy jsou tvořeny prostřednictvím sociální
interakce a jsou pochopitelné jen uvnitř osobních a
mezilidských kontextů, které je utvářejí.
• 3) Významy se mění a jsou zpracovávány v
interpretačním procesu použitým jedincem
• ve vztahu (interakci) s předměty, jevy a definicemi
skutečnosti druhých. (Blumer 1969)
• Charles Horton Cooley a jeho koncepce tzv. zrcadlového Já
– domnívá se, že si člověk buduje své mínění o sobě nikoli
nezávisle na druhých, nýbrž tak, jak se snaží pohlížet na
sebe jejich očima. Podle teorie zrcadlového já si člověk
buduje své mínění o sobě nikoliv nezávisle na druhých,
nýbrž tak, že pohlíží na sebe i jejich nebo dokonce
především jejich očima. Názory druhých (zejména z rodiny,
vrstevníků a sousedů) bývají často směrodatné pro
budování vlastní identity.
• Zrcadlové „Já“ – to co si o mne myslí jiní. V neznámé situaci
je mínění druhých hlavním vodítkem. Druzí lidé slouží jako
zrcadlo, ve kterém mohu spatřit sebe. To, co si o sobě
myslíme, formují domněnky o tom, co si o nás myslí druzí.
• Vidíme se očima těch druhých. Nejzávažnější je pro nás
mínění těch nejbližších (rodina).
• Utváříme sebepojetí na základě mínění druhých – osob,
které v období socializace s námi tráví nejvíce času –
matka, otec, babička aj. Někdo nám v té době řekne, že je
to špatně -> podle toho pak jednáme celý život.
Zrcadlové já se utváří ve 3 fázích:
1. Jedinec si představuje, jak se jeví ostatním
2. Jedinec si představuje mínění ostatních
3. Jedinec si utváří emocionální odezvu na toto mínění –
proces hodnocení sebe sama pomyslným okem druhých
• Americký sociální psycholog a filozof (pragmatik) George
Herbert Mead (1863 - 1931 ) jako vlastní zakladatel
symbolického interakcionismu měl jako svou ústřední
myšlenku pojem sociálního já (Self). Lidé konstruují své
představy o světě i o sobě samých v průběhu interakcí s
druhými lidmi. Člověka chápal symbolický interakcionismus
jako bytost zároveň individuální, činorodou a aktivní a
zároveň jako produkt sociálních vztahů (interakcí). Úroveň
komunikace mezi lidmi je závislá na diskurzivním univerzu.
To je také pojem G. H. Meada. Je to sémantický prostor
vlastní takové skupině jednotlivců, kteří přikládají gestům i
verbálním symbolům stejné významy.
• Jestliže komunikující nesdílejí totéž diskursivní univerzum,
pak to ohrožuje možnost vzájemného porozumění a
smysluplné komunikace mezi nimi, protože dochází ke
vzniku komunikačních bariér a desinterpretací. Jakoby
každý mluvil jiným cizím jazykem.
• „Já“ vyrůstá ze sociální zkušenosti, a proto je chápáno jako
sociální struktura, regulovaná společenskými normami,
hodnotami a kulturními vzorci. Klíčovou úlohu ve vývoji
„já“ hraje jazyk pomocí nějž si lidé sdělují osobní i sociální
významy, je tedy nástrojem internalizace sociálních
významů. G. H. Mead bývá označován také za sociálního
behavioristu, tedy za představitele sociálně
psychologického směru v behaviorismu.
• George Herbert Mead je spolutvůrcem teorie sociálních
rolí. Podstata sociální role netkví v tom, co člověk dělá, ale
v tom, jak na něj ostatní lidé pohlížejí a co od něho
očekávají. Přejímáním rolí na sebe člověk přejímá i vědomí,
že od něj budou očekávány jisté výkony. Analyzuje proces,
ve kterém se vytváří Self. Tímto procesem je interakce s
druhými lidmi. Pro proces socializace má obrovský význam
možnost “pochopit druhého“. Znamená to, že člověk je
schopen pohlížet na sebe z pohledu druhého člověka.
Meadovo pojetí socializace chápe člověka jako bytost
činorodou a zároveň aktivní a také jako produkt sociálních
vztahů.
• Sociální role je jednání očekávané vzhledem k držiteli určité
sociální pozice. Sociální pozice je možno vymezit jako
sociální hodnotu místa (postavení), které zaujímá jedinec v
nějakém sociálním útvaru ve vztahu k ostatním sociálním
pozicím (tj. pozicím jiných jedinců - držitelů jiných
sociálních pozic v sociálním útvaru).
• Sociální pozice se skládá ze sociálního statusu a sociální
role.
• G. H. Mead ve své práci (Mind, Self and Society; 1934)
analyzuje proces socializace, v jehož průběhu dítě přejímá
existující způsoby řešení druhých lidí. Tím si dítě zároveň
osvojuje obecnější zkušenost, a to schopnost považovat
očekávání druhých za závazná. Učí se zároveň poohlížet na
sebe očima druhých a nasměrovat tak tu svou vlastní
činnost s přihlédnutím na reakce očekávaných druhými.
Soubor respektovaných očekávání vytváří sociální stránku
lidské osobnosti, umožňuje kooperaci v rámci skupiny.
Teorie sociální konstrukce reality vychází se spjatosti
struktury světa, v němž člověk žije, s procesem jejich
dotváření – instinktivní vybavení člověka není totiž tak
vyvinuté jako u zvířat (lidské pudy například nejsou tak úzce
specializované) a člověk tedy nevstupuje do světa jako hotový
jedinec, ale dokončuje se v něm. Lidská přirozenost pak
existuje ve smyslu antropologických konstant – osobnost se
vyvíjí i v souvislosti se sociálními procesy, lidé utvářejí své
sociální a kulturní prostředí společně. Lidská existence se
odvíjí v prostředí řádu – sociálního řádu – vzájemně
provázaných institucí a systémů vytvořených a ovládaných
člověkem.
Sociální řád se utváří v antropologických konstantách
(habituizace, internalizace, institucionalizace, legitimizace a
pojmová externalizace). Výsledkem je, že instituce získává
vlastní realitu a opodstatnění. Stává se „normální“ a normální
bývá nezřídka i normativní.
Berger – Luckmann. Sociální konstrukce reality. Brno: Centrum pro studium demokracie a
kultury, 1999.
Sociologické pojetí přenosu jednotek sociální reality
(sociálního řádu): od habituizace (lidská činnost se mění ve
vzorce a jedinec je včleňuje do svého nitra: interiorizace) a
institucionalizace (habituizovaná činnost je typizována) k
legitimizaci (předávání další generaci, pojmová externalizace,
objektivizace). Sedimentace je výsledkem procesu
habituizace a redukce komplexity komunikátu, je to redukce
na zřetelně zapamatovatelnou entitu.
Na úrovni jedince je výsledkem sedimentace mém, který se
pak realizuje konkrétními jazykovými prostředky. Na úrovni
kolektivní komunikace může být výsledkem sedimentace
mýtus, který ztratil vztah k denotátu, k originálu, k jehož
propagaci původne sloužil.
Francouzský sociolog, filozof a sociální psycholog David Emile
Durkheim (1858 - 1917) považoval osobnost za výtvor,
výsledek sociogeneze, sociální interakce, společenského
života. Osobnost je považována za výsledek zvláštní sociální
situace, ve které jedinec žije a na kterou ustavičně reaguje.
V interakci s jinými lidmi a skupinami se tvoří sebepojetí:
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie:
„Sebepojetí je sociálněpsychologický pojem, který vyjadřuje
postoje a očekávání, která jedinec chová vůči
sobě samému. Vytváří se po celý život již od prenatálního
období v sociálních interakcích, jeho důležitými
součástmi jsou sociální srovnání a zpětná vazba.“
podle Kohoutek, Rudolf a kol. Základy sociální psychologie. Brno: CERM, 1998. strana 126.
Sociologie masové komunikace: Administrativní výzkum a
Chicagská škola (Lazarsfeld, Katz)
Oddělení sociologie na Chicagské univerzitě bylo zřízeno roku
1892. Jeho vedoucím se stal Albion Woodbury Small (18541926). Studoval mimo jiné historiografii v Berlíně a Lipsku.
Jeho znalosti německé právní a ekonomické historické školy,
shrnuté v knize Origins of Sociology (Small 1924).
V prvních fázích vývoje tohoto oddělení, tj. od roku 1910, se
stal její vůdčí osobností William Isaac Thomas (1863-1947).
Musil, Jiří. Chicagská škola a sociologie. Dostupné elektronicky na: http://lidemesta.cz/index.php?id=877
Definoval pojmy jako sociální postoje (attitudes) a hodnoty
(values), sociální původ (origin), sociální změna (change),
disorganizace, sociální situace, osobnost...
Zkoumal společně s Florianem Znanieckim vznik sociálních
vztahů u vesnických a primitivních společenství.
Bogardus, Emory S. The Sociology of William I. Thomas. Dostupné elektronicky na:
http://www.brocku.ca/MeadProject/Bogardus/Bogardus_1949.html
Teorie 4 potřeb (4 wishes)
1. touha po nové zkušenosti a čerstvých podnětech
2. touha po uznání (od sexuální reakce po všeobecné společenské
uznání)
3. touha po ovládnutí, vůle k moc (vlastnictví, domácí tyranie či
politický despotizmus)
4. touha po bezpečí (strach, negativní příklad člověka, který
odstoupí ze sociální participace a žije v osamění)
Po revizi: touha po nových zkušenostech (zvýšení stimulace,
fyziologické změny, rozšíření, dobrodružství, vzrušení,
senzacionalizmus, lov – hunting game), po bezpečí (opak novýchn
zkušeností), po sociální responzi (odpovědi, láska, kamarádství,
intimita) a po uznání (recognition, slává=vrchol uznání).
Sociální kontrola
• Thomas a Znaniecki jí připisovali dalekosáhlý význam
• kontrolou se dají vyjádřit sociální aktivity, nebo se k ní vztahují
• Účelem který vykazuje každý organismus, je mít určitou kontrolu
nad svým okolím.
• Kontrola prostředí probíhá přes pozornost (attention) a ta je
aktivována, když se něco pokazí, když zavedenými způsoby
selžou, když nastanou nové zkušenosti. Tento vývoj vytváří
„krize“, vzbuzení pozornosti, a výsledek je přizpůsobení se
organismu na životní prostředí. Tento proces je hlavní vysvětlení
růstu, a to i osobnosti růstu. Lidský ideál je podle Thomase
„úplně ovládat prostředí“. Jazyk vytváří víru a přání.
• Vzdělání hraje určující roli v míře kontroly nad prostředím.
Sociální situace
• situace je souborem hodnot a postojů, se kterými má
jednotlivec nebo skupina jednat v procesu činnostia vzhledem k
nimž je tato činnost plánována a její výsledky oceněny
• definice situace: jakémukoli úsilí předchází rozhodnutí jednat
nebo nejednat podle daného přístupu, kterému předchází
definice situace (výklad úhlu pohledu), politika a vzorce chování
• situace hraje klíčovou roli v lidském rozhodování zahrnujícím
mezilidské vztahy, intelektuální metody kontroly
situace=charakter na základech temperamentu
• Pelištejec (filištín, chytrák) – praktické, fixované postoje, sociální
tradice // Bohémský typ – temperamentní momentální reakce,
změny v postojích, neuzavřené možnosti vývoje // Kretaivní typ
– určený rozsah osobnosti, reflexe, plány produktivity, změny
Sociální instituce
• pravidla chování a konání vnímané jako vyhovující nebo v
rozporu s těmito pravidly vytváří systém sociální instituce
• souhrn sociálních institucí v dané sociální skupině představuje
sociální organizaci této skupiny
• sociální instituce a osobní zkušenost členů sociální skupiny a vliv
na jejich životy (zážitek, zkušenost, interpretace Překračují
formální organizaci)
Sociální dezorganizace
• snížení vlivu stávajících sociálních pravidel chování na jednotlivé
členy sociální skupiny; je to niverzální fenomén
• může vést k rozpadu sociálních skupin
• učení se odlišným normám jiné skupiny=zákonitá dezorganizace
Robert Ezra Park (1864-1944) také studoval v Německu
(Heidelberg), v r. 1915 napsal práci Město: Náměty na zkoumání
chování lidí v městském prostředí, r. 1925 se spoluatory vydal
publikaci The City, kde se zabývají:
• chováním lidí v Méstském prostředí
• růstem města a modely koncentrických zón
• ekologickým přístupem ke studiu lidských společenství
• přirozenými dějinami novin
• zločinností mláděže a organizací lokálních společenství
• vztahem mezi organizací společnosti a romantickým naladěním
(„Magika, mentalita a život města“)
• studiem městké komunity a jiných komunit (tuláctví), sociálního
chování a etnografí města
• empirický přístup: výzkum společenské reality
Musil, Jiří. Chicagská škola a sociologie. Dostupné elektronicky na: http://lidemesta.cz/index.php?id=877
Empirický výzkum zastávající kvantitativní metody zkoumání
účinků médií
- užití kvantitativní metodologie a analýza tvrdých dat
- propojení problémů s nástroji jejich řešení s výsledky podporující
nebo nenarušující status quo, spolupráce s jinými směry,
zakládání výzkumných institucí, výuka postgraduálních studentů
Paul Lazarsfeld - 1940: volební studie z Erie County - první model
behaviorálního výzkumu, teorie o dvoustupňovém toku
komunikace a názorových vůdčích (opinion leaders)
1935: analýza rozhodování o nákupu, podněty okolí k
nákupu, vlivy médií, doporučení reklamy či přátel; charakteristiky
nakupovaného produktu; podněty přicházející od samotného
nakupujícího, například účel nákupu
- reason analysis
- latent structure analysis
Empirický výzkum zastávající kvantitativní metody zkoumání
účinků médií
Elihu Katz – názoroví vůdci selektivně filtrují sdělení z médií,
jedno z médií masové komunikace: pokrytí, účinek, obsah
vysvětlování a difuze obsahu názorovými vůdcemi
názoroví vůdci mají podobnou strukturu jako ti, které ovlivňují:
osobnost, zájmy, demografie, socioekonomické faktory
Gabriel Tarde: aktivita/pasivita konzumentů,
model účinků: média/konverzace/názor/jednání
inovativní prvky ve společnosti jsou napodobovány, šíří se z centra
inovace
Co je síť?
bod
druhý bod
= součet, počet, kalkulus
vztahy
další bod(y) = struktura, systém
Co je síť?
Síť je organizovaná struktura prvků, uspořádání, systém
Co je sociální síť?
Poznáte chyby, jaké běžně v zákazkách vykazují tiskárna
nebo grafik?
Co je síť?
Co je sociální síť?
http://www.msjc.edu/StudentServices/StudentGovernmentAssociation/District%20Committees%202011
2012/facebook_logo.png
http://www.logoeps.com/wp-content/uploads/2012/02/Google_plus_vector.jpg
http://www.logoeps.com/wp-content/uploads/2011/02/youtube-logo-vector-200x200.png
http://www.logoeps.com/wp-content/uploads/2011/06/Twitter-icon-vector-200x200.png
http://www.logoeps.com/wp-content/uploads/2012/03/linkedin-icon-logo-vector-200x200.png
Co je síť?
Znáte i tyto nástroje pro správu obsahu a sociálních sítí?
Co je síť?
Znáte i tyto nástroje pro správu obsahu a sociálních sítí?
https://drupal.org/files/druplicon.large_.png
https://moodle.org/logo/logo-4045x1000.jpg
http://www.pixelsparadise.com/joomla_logo.png
http://www.slideshare.net/images/logo/press-logos/slideshare_200x50.png
http://s.wordpress.org/about/images/logos/wordpress-logo-notext-rgb.png
Co je sociální síť? Nejznámější sociální sítě podle Wikipedie
Facebook – vznikla v roce 2004 původně jako síť určená pro
studenty Harvardovy univerzity, slouží jako platforma pro
vytváření osobních, firemních a skupinových profilů a
propojování přátel, dále jako herní server, pro internetová
fóra, pro ukládání a sdílení multimédií.
Google+ – vznikla v roce 2011 jako obdoba sítě Facebook, kde
hlavní rozdíl spočívá v nastavení sdílení přes tzv. kruhy, do
kterých si lze rozdělit jednotlivé osoby a sdílet dané věci jen s
těmi, pro které to má přínos, nebo se jich to týká.
Myspace – vznikla v roce 2003 a slouží jako sociální síť, pro
internetové profily lidí, pro ukládání a sdílení multimédií,
druhá nejpoužívanější sociální síť na světě, patří společnosti
Specific Media
http://cs.wikipedia.org/wiki/Sociální_síť
Twitter – vznikla v roce 2006 a slouží především pro mikroblogy
LinkedIn – vznikla v roce 2003, slouží pro internetové profily a
pro pracovní životopisy, je to pracovní sociální síť, mnohým
světovým zaměstnavatelům stačí místo životopisu poslat odkaz
na profil na LinkedIn, zajímavá je možnost vystavení referencí o
podrobnostech spolupráce s kolegy z LinkedIn
České sociální sítě
Lidé.cz – slouží jako internetové fórum, pro internetové profily
především lidí, pro blogy, jako chatovací server, jako internetová
seznamka, pro internetové kurzy, pro ukládání a sdílení
fotografií, tento server je uživatelsky spojen se sociální sítí
Spolužáci.cz
Spolužáci.cz – slouží pro internetové profily, pro ukládání a sdílení
multimédií, jako chatovací server, je určen pro spolužáky a bývalé
spolužáky, tento server je uživatelsky spojen se serverem Lidé.cz,
obdoba amerického Classmates
Líbímseti.cz – slouží pro internetové profily lidí, jako internetová
seznamka, jako chatovací server, pro blogy
SitIT.cz – slouží k propojení vědeckých pracovníků v České
republice. Síť je provozována v rámci projektu SOSIRE a vyvíjena
specialisty z UK-MFF,ČVUT,ČZU a spolupráci s firmou IBM Česká
republika
Šeptter – slouží ke sdílení recenzí, informací a zkušeností s firmami
a živnostníky v České republice. Je součástí hodnotícího portálu
Šeptanda.info.
SportCentral.cz – slouží k vyhledávání sportovních zařízení,
rekreačních sportovců, týmů, trenérů, a komunikaci mezi
těmito skupinami
ČSFD.cz– slouží jako sociální síť pro filmové fanoušky,
nejaktivnější filmový web v České republice
SCUK.cz– slouží jako sociální síť pro přátelé a fanoušky
dobrého jídla, naleznete zde přehled nejlépe hodnocených
českých restaurací a možností koupě čerstvých potravin
Lokální sítě v jiných zemích
Orkut – slouží jako chatovací server, pro ukládání a sdílení
multimédií, zajímavostí je, že spadá pod Google, v Brazílii je
nejpopulárnější internetovou stránkou
Tuenti – této sociální síti se přezdívá „Španělský Facebook“
Vkontakte – nejpopulárnější sociální síť v Rusku
Možnosti využití sociálních sítí pro firmy jsou podle Wikipedie
následující:
Profil a novinky – v podstatě stránka se základními
informacemi. Firma tímto způsobem zveřejňuje novinky o své
činnosti, podobně jako to dělá na svých webových stránkách
nebo v tisku
Společenská odpovědnost – firma používá sociální síť k
propagaci a provozu svých charitativních iniciativ, na které je v
tradičních médiích málo prostoru. Sociální síť umožňuje
zapojení širokého spektra příznivců
Hry – firmy organizují různé hry pro zábavu, ale i vzdělání
svých zákazníků, např. banky mohou představovat hry, ve
které se lidé učí hospodařit s penězi či mohou organizovat
fiktivní obchodování s cennými papíry
následující:
Zákaznický servis – firma využívá sociální síť jako další kanál,
kterým umožňuje zákazníkům, aby pokládali své dotazy a
požadavky. Odpovědi na nejčastější otázky pak slouží i
ostatním uživatelům/zákazníkům
Monitoring a aktivní komunikace – firma může pomocí
specializovaných nástrojů hromadně sledovat, co o ní ostatní
uživatelé říkají a zdali jsou tyto zmínky pozitivní či negativní.
Ve vybraných případech (zejména těch negativních zmínek)
může firma uživatele napřímo oslovit a pokusit se změnit jeho
názor na firmu v pozitivní
následující:
Prodej – Facebook je první sociální síť na které si firmy
mohou zřizovat plnohodnotný eShop. Facebook má dokonce
připraven svůj vlastní platební nástroj Facebook Credits,
kterým lze hradit zboží či služby
Eshop (elektronický obchod) je nejen virtuální prodejnou
(prodej mimo provozovnu), ale také sociální sítí, systémem na
správu obsahu, internetovou prezentací firmy nebo
katalogem produktů – eshopem (prodejným prostředím)
může být prakticky jakákoli aktivita, včetně prosociálních
aktivit typu všem přístupné vzdělávání nebo virtuální učebny,
akademie, i celé kanceláře, firmy a pod.
registrace:
veřejně a zdarma: Facebook, Coursera, Ebay, Youtube, Google
na doporučení: beta-verze a testovací provoz sociální sítě na
začátku, LinkedIn, atd.
Hrozba zneužití citlivých dat,
otázka důvěryhodnosti sdělení (nový vědecký časopis,
zahraniční humanitární organizace, jednotlivěc v nouzi, atd.)
a důvěryhodnosti identity uživatele (falešné registrace,
neetické praktiky: SPAM (nevyžádaná pošta), HOAX (poplašná
zpráva), PHISHING (nelegální/neetické získávání informací),
http://www.hoax.cz/phishing/
http://computerworld.cz/securityworld/nebezpeci-jmenem-phishing-46139
PHISHING (nelegální/neetické získávání informací),
Vážení přátelé!
Děkujeme za Vaši dlouholetou důvěru v nákupy
prostřednictvím našeho internetového obchodu. Jako výraz
naší vděčnosti přijměte prosím dárkový certifikát v hodnotě
[takové a makové], který budete moci použít při nákupu nad
1 000 Kč počínaje příštím týdnem. Je ale nutné, abyste
certifikát "aktivovali" vyplněním Vašich platných údajů - jinak
nárok na slevu nevzniká.
S pozdravem zůstává a hodně úspěchů atd...
Co je to phishing
Slovem PHISHING označujeme podvodné e-mailové útoky na
uživatele Internetu, jejichž cílem je vylákat důvěrné
informace.
Nejčastěji jsou to údaje k platebním kartám včetně PINu
nebo různé přihlašovací údaje k účtům. Nemusí jít jenom o
účty přímo bankovní, ale také ostatních organizací, kde
dochází k manipulaci s penězy nebo je možné jakýmkoliv
způsobem zneužit jejich služeb. Příkladem můžem být PayPal,
eBay, Skype, Google.
http://www.hoax.cz/phishing/co-je-to-phishing
Základní znaky phishingového e-mailu:
Snaží se vyvolat dojem, že byl odeslán organizací z jejichž
klientů se snaží vylákat důvěrné informace. Toho se snaží docílit
grafickou podobou e-mailu a zfalšováním adresy odesílatele.
Text může vypadat jako informace o neprovedení platby, výzva
k aktualizaci bezpečnostních údajů, oznámení o dočasném
zablokování účtu či platební karty, výzkum klientské
spokojenosti nebo jako elektronický bulletin pro klienty.
V textu zprávy je link, který na první pohled většinou vypadá, že
směřuje na stránky organizace (banky). Při jeho bližším
prozkoumání zjistíte, že ve skutečnosti odkazuje na jiné místo,
kde jsou umístěné podvodné stránky.
Jestliže vám chodí jménem banky e-maily, které obsahují link,
na stránky vyžadující vaše přihlašovací údaje, či údaje ke kartě,
je to phishingová zpráva. Banka takové zprávy nikdy nerozesílá
a nemá důvod tyto informace od vás požadovat!
Pokud uživatel klikne na odkaz v e-mailu, dostane se na falešné
stránky podvodníků, které jsou vytvořeny ve stejném stylu,
jako originální stránky organizace (banky). Na podvodných
stránkách je připraven formulář, kde jsou požadovány důvěrné
informace - čísla účtu, kódy k internetovému bankovnictví, PIN
k platební kartě, přihlašovací údaje ke službám a podobně.
Podvodné stránky bývají umístěny na napadnutých, špatně
zabezpečených serverech. Proto ve většině případů bývá v
internetovém prohlížeči v poli pro zadání adresy uvedená jiná
adresa, která nemá s příslušnou organizací nic společného. Toto
je jeden z poznávacích bodů, že se uživatel dostal na podvodnou
stránku. Někdy se podvodníci snaží pomocí různých triků tento
údaj v adresním řádku zamaskovat.
Jak poznáme podvodné stránky:
Formulář vybízí k vyplnění důvěrných informací, které by banka
neměla požadovat.
V adresním řádku prohlížeče se zobrazuje adresa, která nepatří
organizaci, jejichž stránky se snaží napodobit. Uvedená adresa
se může snažit originální napodobit, ale vždy bude jiná,
případně může začínat číselným kódem IP adresy. Vyskutí se i
případy, kdy se podvodníci snaží tuto skutečnost maskovat.
Ve většině případů komunikace probíhá po běžném,
nezabezpečeném protokolu (adresa začíná http://).
Jak se bránit:
Na odkazy v e-mailu neklikejte! Přesměrují vás na podvodné
stránky, které se vás mohou snažit oklamat a pokusit se vylákat
důvěryhodné informace, ale také mohou obsahovat škodlivé
kódy, které se vám pokusí instalovat do počítače.
Jestliže potřebujete vstoupit na stránky internetového
bankovnictví nebo na stránky příslušné organizace, raději
napište internetovou adresu do prohlížeče sami!
Dejte pozor na překlepy! Podvodníci si mohou dočasně
zaregistrovat adresu, která se bude pouze nepatrnou změnou
písmen lišit od pravé. Při překlepu se nepozorný uživatel může
dostat na falešné stránky.
Jak se bránit:
Pokud se vaše elektronické bankovnictví chová nestandardně
nebo jsou po vás požadovány jiné údaje než obvykle,
nezadávejte je! Ukončejte svoji činnost a kontaktujte
zákaznické centrum banky! Existuje další trik podvodníků, tzv.
pharming. Ten umožňuje přesměrovat uživatele na podvodné
stránky, aniž by si toho všimnul a to i za předpokladu, že dodrží
oba předchozí body.
Používejte aktualizovaný operační systém. V aktualizacích bývají
opravené objevené bezpečnostní chyby, které jinak mohou být
zneužity. Většina systémů umí, při správném nastavení,
kontrolovat aktualizace sama.
Jak se bránit:
Používejte antivirový program. Aktualizujte ho! Existují kvalitní
antivirové programy, které jsou pro domácí použití zdarma,
případně si můžete zakoupit i komerční produkty. Pokud je
počítač připojený k Internetu, dokáže si antivirový program (při
správném nastavení) stáhnout aktualizaci sám.Neaktualizovaný
antivir nemusí včas odhalit nové viry.
Používejte antispywarové programy, využívejte firewall.
Antispywarové programy dokáží odhalit další druhy škodlivého
software. O jejich aktualizaci platí totéž, co v předchozích
případech. Firewall chrání před nežádoucím přístupem zvenčí
nebo může zabránit odchozímu spojení pochybných programů
do Internetu.
Jak se bránit:
Nespouštějte neznámé programy, které vám příjdou e-mailem,
ani na které e-mail odkazuje! Dodržujte nejvyšší opatrnost,
přestože zpráva může vypadat, že je od vašich nejbližších přátel.
Typickým příkladem z poslední doby jsou různé podvržené
odkazy na elektronické pohlednice. Ve skutečnosti se nekalé živly
snaží z odkazované stránky nainstalovat do počítače škodlivý
program. Také programy, které se vám na různých stránkách
snaží vnutit mohou mnohdy škodit. Například kromě popisované
funkčnosti mohou obsahovat i trojské koně, které pracují ve
prospěch svých tvůrců.
Jak se bránit:
K elektronickému bankovnictví nebo ke svým účtům (nejen
bankovním) se nepřihlašujte z veřejně přístupných nebo
nedůvěryhodných počítačů, které nemáte pod kontrolou.
Mohou být na nich nainstalovány různé programy pro
monitorování činnosti a vaše důvěrné informace nebo
přístupové kódy se mohou dostat k neoprávněným osobám. Toto
se týká nejen počítačů v internetových kavárnách, ale také třeba
i u známých, kde jsou instalovány programy z různých zdrojů a
nemáte jistotu jejich zabezpečení.
Jestliže nemůžete mít pro svoji práci svůj počítáč, který
nesdílíte s ostatními členy rodiny, mějte každý svůj účet.
Uživatelům nepřidělujte práva administrátora! Získáte tím
částečnou ochranu před nežádoucími úpravami systému.
Phisheři využívají různých způsobů komunikace, a to nejlépe
takových, které jsou z hlediska bezpečnostních prvků na počítači
či v lokální síti korektní, jsou z hlediska uživatele na první pohled
transparentní (ve skutečnosti tomu tak není) a které jsou obtížně
sledovatelné.
V prvé řadě to znamená, že se k e-mailu přiloží formulář: jeho
vyplnění a následné stisknutí tlačítka "odeslat" nabízí uživateli
pohodlí a útočníkovi umožňuje formulář připravit k obrazu
svému, včetně "důvěryhodných" grafických prvků (o nichž ovšem
uživatel vůbec neví, odkud se ve skutečnosti stahují apod.).
Další možností je vyplnění formuláře na www stránkách
umístěných ve velmi podobné doméně, jako je doména zájmu
útočníka (např. místo www.banka-lidova.cz si zaregistruje
doménu www.banka-1idova.cz, přičemž záměny písmena "l" za
číslici "1" si všimne jen opravdu pozorný uživatel).
Velmi jednoduchým způsobem je také formulář na nějaké free
stránce a odeslání žádosti o jeho vyplnění. V takovém případě
stačí poslat jen odkaz a nějaký důvěryhodný příběh ("bohužel
nám momentálně nefunguje počítačová síť" nebo "tuto akci pro
nás zajišťuje externí firma" apod.). Fantazie a možnosti phisherů
jsou prakticky neomezené.
Čím je phishing nebezpečný?
Phishing je nebezpečný v několika rovinách. Některá nebezpečí
jsme si naznačili už v pasáži věnované obětem této činnosti.
Nicméně skutečné nebezpečí je mnohem širší.
Musíme si totiž uvědomit, co je cílem phishingu. Tedy jaké
informace a proč se je útočníci snaží získat. V případě
přihlašovacích jmen a hesel k bankovním účtům nebo k
internetovým obchodům je to pochopitelné a snadno
představitelné.
Čím je phishing nebezpečný?
krádež identity (identity theft)
Velkým nebezpečím je ale třeba to, že si člověk vůbec nemusí
uvědomit, že se stal cílem útoku. Vyplnil jen formulář, jehož
vyplnění po něm bylo požadováno - no a? To je rozdíl mezi
reálným světem: ztrátu či krádež klíčů, dokladů nebo kreditní
karty zpravidla odhalíme rychle. Phisher ale získává čas zmapovat
si terén a rozhodnout se pro co nejefektivnější využití získaných
informací. Navíc si může sám vybrat i čas provedení útoku - třeba
v pátek večer, když přes víkend jsou v bankách jen omezené
možnosti zablokování karet apod. Díky tomu vznikají mnohem
větší škody než v případě klasických kriminálních činů.
Sociální inženýrství obvykle využívá tyt nátlakové metody:
Limit - člověk s chladnou hlavou samozřejmě reaguje jinak, než
osoba pod tlakem. Proto se v sociálním inženýrství (a tedy i v
phishingu) často používá alespoň náznak nátlaku (akce je omezena,
k dotyčnému úkonu dojde za X hodin apod.).
Nebezpečí - cíl je podobný jako v případě výše uvedeného limitu.
Vyvolat stres, připravit člověka o možnost reakce - to je úkolem
uměle vytvořeného nebezpečí (hrozí finanční ztráta, útok viru ap.).
Vydává se za někoho známého (respektive za něco známé) samozřejmě, že komunikaci se subjektem blízkým či se subjektem
s vyšší autoritou přikládá člověk větší důraz. Nesoustředí se pak na
okolnosti, ale na vlastní obsah a rychlost splnění. Je logické, že
zprávě od osoby velmi blízké nebo od administrátora sítě budete
věnovat větší pozornost než e-mailu od někoho naprosto
neznámého.
Očekávaná činnost - jedním z nejnebezpečnějších způsobů nátlaku
je využít ke komunikaci něco, co očekáváme. Třeba před koncem
roku posílat podvržená vánoční přání nebo v polovině února
valentýnské gratulace. I v takovém případě samozřejmě ostražitost
uživatele výrazně klesá.
Důvěryhodná činnost - přijde--li uživateli zpráva s prosbou o
ověření nějakých údajů či jejich potvrzení a je od jeho banky či
jiného spolupracujícího subjektu, vypadá samozřejmě
důvěryhodně (např. jak jinak by někdo mohl vědět, že mám tam a
tam účet?). V praxi se ale rozesílá velké množství phishingových emailů, takže je logické, že se některé "strefí".
Lákavá činnost - tzv. lechtivý obsah nebo obsah slibující nějakou
zajímavou výhodu (něco zdarma nebo alespoň s výraznou slevou)
člověka zpravidla zaujme natolik, že další okolnosti příliš nevnímá a
soustředí se na to, aby mu nabízená věc neunikla.
Na phishing navazuje také ještě jedna nebezpečná technologie,
která je sice známá už několik let, ale jejíž rozkvět začíná až v
poslední době. Jmenuje se pharming. Je to nesmírně sofistikovaný
a obtížně odhalitelný útok. Je sice náročný na provedení, ale na
druhé straně svědčí o tom, že phisheři disponují potřebnými
finančními prostředky a kapacitami k tomu, aby jej provedli. A
rozhodně se jim vyplatí.
V případě pharmingu jde stejně jako u phishingu o zkomoleninu
anglického výrazu. V daném případě slova "farming"
znamenajícího obdělávání, přeorávání, zemědělství. Dosti dobře to
vystihuje podstatu pharmingu, jehož cílem je "vypěstovat" pomocí
"překopání" záznamů v počítačích falešnou identitu pro útočníka.
Pharming totiž využívá technologii označovanou jako "DNS cache
poisoning" - "otrávení paměti DNS záznamů"...
Jeho principem je totiž modifikace záznamů v této lokální paměti
IP adres. Jinými slovy: místo korektní IP adresy je zde záznam
změněn na adresu jinou (hackerovu). Uživatel se pak pokusí
připojit k nějaké stránce (v našem případě www.banka-lidova.cz),
prohlížeč vezme záznam (modifikovaný!) z paměti a na internetu
vyhledá příslušný (podvržený) server. Uživatel tuto změnu vůbec
nezaregistruje, neboť z jeho pohledu došlo ke korektní operaci:
zadal správný název instituce a stránka se mu korektně zobrazila.
Pharming tedy slouží útočníkům k tomu, aby jejich zprávy vypadaly
co nejdůvěryhodněji - ostatně možnost je ověřit právě a přímo na
mateřských www stránkách nesmírně zvyšuje důvěryhodnost
podobných požadavků. Útočníkovi prostě stačí modifikovat záznam
IP adresy tak, aby směřoval na jeho stránku - a uživateli pak může
poslat důvěryhodný odkaz. http://www.hoax.cz/phishing/co-je-to-phishing
Pravidla chování v síti: netiketa
RFC dokumenty popisují standardy pro práci na Interentu.
Dokumenty nejdříve prochazejí procesem schválení a po té je jim
přiděleno číslo, pod kterým je lze vyhledat v seznamu pravidel.
Přestože mnoho pravidel je pro odborníky, existují některá i pro
běžné uživatele.
Mezi ně patří RFC 1855 Netiquette Guidelines. Pochází z roku
1995.
http://datatracker.ietf.org/doc/rfc1855/
RFC 1855 - Pravidla chování v síti - Netiketa
Dokument uvádí základní pravidla chování v síti "Network
Etiquette - Netiquette", tedy jakousi etiketu sítě Internet, kterou
organizace může používat a upravovat pro vlastní potřebu.
http://www.hoax.cz/retezove-emaily/netiketa
Jako takový je uspořádán do oddílů tak, aby jeho adaptace
byla co nejsnazší. Slouží také jako přehled základních pravidel
pro jednotlivce, ať už se jedná o uživatele nebo
administrátory. Autorem je "Responsible Use of the Network RUN - Working Group" z IETF (The Internet Engineering Task
Force).
1. Komunikace "jednoho s jedním" (e-mail, talk)
1.1 Uživatel
1.1.1 Mail
1.1.2 Talk
1.2 Administrátor
http://www.ietf.org/
2. Komunikace "jednoho s mnoha" (mailing listy, News)
2.1 Uživatel
2.1.1 Mailing listy a News
2.2 Administrátor
2.3 Moderátor
3. Informační služby
3.1 Uživatel
3.2. Administrátor
http://www.ietf.org/
Na závěr:
Streisand efekt
http://en.wikipedia.org/wiki/Streisand_effect
Streisand efekt
Fenomén, při kterém snaha skrýt nebo smazat (cenzurovat)
informace má nečekané důsledky publikování informací v ještě
širší veřejnosti, za podpory internetové komunikace.
Pojmenován podle americké herečky Barbry Streisand, která v
roce 2003 chtěla skrýt fotografie své rezidence v Malibu,
Californii a naopak tím získala nečekanou publicitu,
Místo potlačení informace tato naopak získá nečekanou a
nechtěnou publicitu a mediální extenze ve formě videí (ze škol
např.), anebo spoof songs (napodobenin).
http://en.wikipedia.org/wiki/Streisand_effect
Podstata výzkumu ve společenských vědách
Věda:
1. lidská cílevědomá, organizovaná, vysoce kvalifikovaná
poznávací činnost
2. souhrn její výsledků
3. souhrn institucí, které s ní souvisí
Výzkum:
Výzkum je záměrný, cílevědomý a systematický poznávací
proces, systém zobecněného poznání.
Cíle výzkumu:
1. poznat:
• deskriptivní výzkum (např. výzkum sledovanosti, obsahová
struktura stanic, atd.)
• analytický výzkum (např. souvislost mezi sledovaností
a preferencí typu programu)
• explikativní výzkum (vysvětlení výzkumných zjištění)
• explorativní výzkum (např. jakým funkcím slouží internet)
• verifikační výzkum (např. ověření teorie o dvoustupňovém toku
komunikace).
Cíle výzkumu:
2. prognózovat vývoj:
- extrapolací (přechodem na širší oblast pomocí analogie)
a dedukcí z vývoje v jiných zemích/oblastích, atd.
3. zasahovat do vývoje:
- na základě výzkumů se formulují preskriptivní, deskriptivní,
regulační teorie
1. z hlediska funkce:
teoretický, aplikovaný, metodologický
2. z hlediska cílů:
popisný, analytický, explikativní, explorativní, verifikační
3. z hlediska úplnosti:
komplexní a parciální
4. podle zaměření:
extenzivní (plošný), intenzivní (hloubkový)
5. podle způsobu realizace:
individuální (interview), skupinový (focus group)
6. podle oboru:
marketingový, mediální, sociologický, psychologický, atd.
7. podle výběru vzorku:
náhodný anebo záměrný, kvalitativní anebo kvantitativní
Průzkum – technika, metoda výzkumu
Předvýzkum – průzkumné stádium
Metody a nástroje – techniky a formy
Podmínky – reálné anebo experimentální
(laboratorní)
Sběr údajů – náhodný (statisticky kontrolovatelně
náhodný), záměrný, systematický, předem
strukturovaný nebo nestrukturovaný, kvalitativní
a kvantitativní, atd.
Dotazníkové metody
 anketa (formou dotazů a odpovědí, anketáři; poštovní,
novinová, rozhlasová, televizní, atd.; nevýhoda –
nereprezentativnost, návratnost; výhoda – anonymita, čas pro
respondenty)
 dotazník (hromadné zjišťování, anonymní, zdrojem
statistických údajů)
 výzkumný rozhovor (přímý kontakt odborníka s
respondentem; výhoda – flexibilnost, menší formálnost, kontrola
pravdivosti osobním kontaktem)
Požadavky na výzkum:
Reliabilita (angl. reliability, spolehlivost) – vyjádření toho, jak
dobře metoda měří, technická kvalita měřícího nástroje – stejné
výsledky opakovaného výzkumu. Nutný předpoklad validity.
Validita (lat. validus, silný, zdravý) – odpověď na otázku, zda
zkoumáme to, co chceme, a jestli je náš výzkum platný –
ověřování hypotéz, konfrontace s cílem výzkumu,
předpokládanými výsledky, apod.
Používání termínů dodává odbornému textu přesnost
a jednoznačnost (meta-jazyk).
Objektivita – stupeň nezávislosti výzkumné metody na
výzkumníkovi, resp. týmu; ověřitelnost, nezkreslenost...
Nejsnadnější způsob, jak určit shodu dvou pozorovatelů, je
korelace (vzájemný vztah).
Metodologie vědy (jak zkoumat a poznávat) a teorie vědy:
Teorie (soubor tvrzení) a empirie (praxe)
Výsledky teorie jsou ověření hypotéz a definice.
Spor mezi racionalismem (rozum) a empirismem (zážitek)
Zjištění faktů experimentem nebo pozorováním, popis a
vysvětlení, hypotéza, důkaz(y) a formulování teorie
(pozitivismus: výsledky nezávislé na teorii) anebo verifikace
(ověřování) a falzifikace (popření) teorie – Karl Popper
Teorie vyšší komplexnosti (vzájemně provázané)
Teorie středního dosahu (popisuje všeobecný jev a zároveň
vychází z každodenního výzkumu a z pozorování sociálního
chování, např. teorie názorových vůdců) – Robert Merton: Social
theory and social structure, 1949).
Ad-hoc teorie (příležitostní, „na jedno použití“)
Metodologie vědy (jak zkoumat a poznávat):
indukce (zobecnění) a dedukce (odvozování) jako vědecké
metody (další: pozorování, měření, klasifikace, kvantifikace,
posuzování, předpověď, korelace, komunikace, interpretace,
kontrola, definice, hypotéza, experiment)
Pozitivismus – vědecké poznání musí vycházet z daného,
skutečného, pozitivního; neověřitelné=metafyzické).
Zakladatelem pozitivismu v sociologii je Auguste Comte: díly
Cours de philosophie positive (6 svazků, 1830-1842) a Discours
sur l’esprite positive (1844) vytvořil systém pozitivistické
sociologie (exaktní vědy). Jeho dílo rozvíjel Emile Durkheim
(1858-1917), zakladatel pozitivistické sociologie (Les régles de la
méthode sociologique).
Thomas S. Kuhn ukázal, že tvorba teorií podléhá historickému
vývoji a že ji určuje převládající obraz světa („normální věda“),
které Kuhn nazývá paradigma. Teorie vznikají uvnitř horizontu,
který už není možné dále teoreticky určit.
Karl Popper byl antiinduktivista (proti tradiční tezi o vzniku
vědecké hypotézy prostřednictvím zobecnění), byl také
antikumulativista (pokrok vědy není jen kumulování nových
poznatků) a také antiverifikacionista (teorie=hypotéza)
Paul Karl Feyerabend odmítá racionální rekonstrukci vědy,
včetně pravidel přechodu od jedné teorie k druhé
(epistemologický anarchista). Jediným projevem tvořivosti ve vědě
je bujení teorií; empirická data parazitují na teorii – empirický
význam je určen interpretací; teorií, jejím jazykem. Se změnou
teorie se pak mění i obsah pozorovatelného.
(http://cs.wikipedia.org/wiki/Teorie a http://www.gsgpraha.cz/~sloukova/mjs/mvedy/10kuhn.htm)
Případová studie (detailní studium jednoho nebo několika případů –
pro objasnění pouze jednoho případu a proniknutí do hloubky v dané
situaci nebo organizaci se záměrem porozumět okolnostem, nebo pro
objasnění určitého jevu, nebo pro zkoumání více případů s cílem ověřit
určitou koncepci nebo inovaci)
http://kisk.phil.muni.cz/wiki/Případová studie
Internetové průzkumy a dotazníky
http://www.esurveyspro.com/human-resources-surveys.aspx
Kvalitativní výzkum (jevy, které se nedají zkoumat číselně;
pozorování, rozhovor, kvalitativní obsahová analýza) – popírá
pozitivistické tvrzení, že vše zkoumatelné lze přesně měřit, používá
jazyka a symbolů (meta-jazyk) na popsání jazykových
i mimojazykových jevů, účelem je získat konzistentní, ucelený popis
činností, jevů nebo procesů („naturalisticky“ nikoli matematicky)
Kvantitativní výzkum (zabstraktňování a zvěcňování jevů do
vhodných kategorií, dotazníky, statistiky, průzkumní ankety, apod.) –
někdy dosahují různých výsledků – Prezidentské volby v USA v roce
1936: Gallupův ústav na reprezentativním souboru dvou tisíc
respondentů správně předpověděl vítězství F. D. Roosevelta, zatímco
časopis Literary Digest, který použil anketu rozeslanou 10 milionům
čtenářů a zpracovanou na více než 2 milionech vrácených anketních
lístků, se ve svých odhadech dramaticky zmýlil (Velký sociologický
slovník. Praha: Karolinum. 1996. s. 1415).
Vlastní prostředí, analýzy, vědecké myšlení a vědecká
komunikace, formulace problému, hypotéz, průzkumu, článku…
• vědecká práce a výzkum, rešerš a vyhledávání, zpracování
výsledků do odborného vědeckého textu, publikování
vědeckého textu
• vědecká práce probíhá v uzavřeném cyklu:
1) vědecký problém, potřeba – definování problému
2) sběr dostupných informací a jejich vyhodnocování
3) stanovení hypotez a jejich ověření např. experimentem
4) publikace nového řešení – další vědec pokračuje v 1)
5) vyhodnocení ohlasu (resp. korektury, propracování textu)
= vědecká komunikace
a ta může mít podobu formální/neformální
„nepublikovaná věda není žádnou vědou, výzkum, který není zveřejněn,
neexistuje“
na druhé straně publikování nezaručuje kvalitu (Sokalova aféra)
„proč vůbec píši tento článek?“
• výzkum (aplikovaný, teoretický, klinický...)
• rešerš a vyhledávání (primární, sekundární, terciární
zdroje, atd.)
• odborný vědecký text (žánry: abstrakt, referát, článek,
studie, posudek-odborná recenze, kazuistika-case study,
poster, disertační práce, monografie...příspěvek,
přednáška...)
Většina vědeckých článků má podobnou strukturu, a to
usnadňuje jejich čtení a hodnocení.
• tradiční struktura vědeckého textu
zdroj: Menoušek, Jiří. Jak (ne)napsat článek pro odborný časopis? [online] In Ikaros,
2002, roč. 6, č. 9. ISSN 1212-5075 Dostupné elektronicky na:
http://www.ikaros.cz/node/1127
TAIMRD (title, abstract, introduction, methods, results, discussion)
Title: titulek je velmi důležitá část celého článku. Jde ale o to,
aby název práce nesliboval mnohem více, než číní její skutečný
obsah. Jedna ze základních rešeršních metod je založena na
vyhledávání klíčových slov v titulku. Ideální je, když titulkem
vyjádříme obsah celé práce.
Autoři: toto schéma zahrnuje autory pod titulní část. Uvádíme
také pracoviště autorů a kontaktní informace. Neměla by chybět
např. e-mailová adresa.
Abstrakt: souhrn je nejdůležitější část publikace. Je to jakási
miniatura celého článku. Pokud publikujeme v monitorovaném
periodiku, bývá abstrakt převzat do velkých bibliografií, nebo
při velkých vědeckých konferencích se zvlášť uvěřejňují
abstrakty příspěvků. Key words a tzv. deskriptory se uvádějí
samostatně, jako nedílná součást abstraktu.
Introduction: uvádí do celé problematiky. Popíšeme, na co jsme
ve své práci navázali, proč jsme se do řešení problému vůbec
pustili, co je cílem našeho výzkumu.
Materials and Methods: nejrozsáhlejší část vědeckého článku.
Text je většinou třeba logicky rozčlenit do odstavců. Přesně
popíšeme metody, které jsme pro svůj experiment použili.
U metod obecně známých stačí zmínka, u méně běžných
odkážeme na odbornou literaturu. Metody vzácné nebo námi
modifikované je třeba popsat. Při tvorbě této části vědeckého
textu si klademe jedinou otázku: jestli bude podle našeho popisu
možné celý experiment někým jiným zopakovat.
Results: sem patří přehledně zpracované rezultáty všech
pokusů a pozorování. Využíváme zejména tabulek, grafů,
statistik. Uvádíme i výsledky, které nepodporují naší hypotézu.
Jednak je to mravné, jednak to paradoxně přispěje evaluaci
validity naší práce ze strany kolegů odborníků.
Discussion: diskuse slouží v podstatě ke konfrontaci námi
dosažených výsledků s tím, co uvádí dosavadní vědecká teorie a
praxe. Máme zde možnost vysvětlit i případné „protichůdné“
výsledky. Diskuse by měla končit potvrzením (úplným,
částečným, podmíněným) nebo naopak nepotvrzením původní
hypotézy.
References: neboli citované informační zdroje. Formální úprava
citací vychází z požadavků redakce, která by se měla zase řídit
příslušnou normou. Platná norma ČSN ISO 690 .
Další části: seznam použitých zkratek, poděkování
(Acknowledgements), dodatky (Appendix)...
Osobní bibliografie a curriculum vitae
Formy publikování vědeckých textů:
• jako příspěvek na konferenci (ve sborníku)
• jako odborný článek (v odborném časopise)
• jako vědecká studie (ve vědeckém karentovaném periodiku)
• jako součást společné prezentace (poster, video-prezentace,
přednáška)
BIBLIOGRAFIE
• soupis publikovaných článků, studií, recenzí, monografií...
• klasifikuje se podle směrnice ministerstva školství
• cituje se podle platné citační normy
• chronologický nebo tematický přehled
Autorské právo a citační normy
Zdroj: Boldiš, Petr. Bibliografické citace podle ČSN ISO 690 a ČSN ISO 690-2
[online] c2001-2006. Dostupné elektronicky na:
http://www.boldis.cz/index.php?citace
1. Monografická publikace
Monografická publikace patrí k základním typům dokumentu. Jedná se
především o knihy, sborníky, různé brožury a další jednorázově
vydávaný materiál.
Model:
Primární odpovednost. Název díla: podnázev díla. Altern. odpověd.;
Sekundární odpovednost. Označení vydání. Místo vydání: Jméno
nakladatele, Rok vydání. Rozsah díla. Edice. Poznámky. Standardní
číslo.
Příklad: KOSEK, Jirí. Html – tvorba dokonalých stránek: podrobný
pruvodce. Ilustroval Ondrej Tuma. 1. vyd. Praha : Grada, 1998. 291 s.
ISBN 80-7169-608-0.
2. Příspěvek ve sborníku
Pokud chceme ocitovat jeden příspěvek v sborníku, použijeme tento
způsob:
Model:
Odpovednost za príspevek. Název príspevku. In Název zdrojového
dokumentu. Primární odpovednost za zdrojový dokument. Vydání.
Místo vydání : Jméno nakladatele, Rok. Lokace ve zdrojovém
dokumentu.
Příklad: URBAN, Rudolf. Možné prístupy k objektivizaci výdaju v resortu obrany. In
Objektivizace výdaju z verejných rozpoctu. Sborník referátu z teoretického semináre
porádaného katedrou verejné ekonomie EDF MU v Brne ve spolupráci s Asociací verejné
ekonomie. Brno : Masarykova univerzita v Brne. Ekonomickosprávní fakulta. Katedra
verejné ekonomie, 1997. Část 4. Obrana a životní prostředí. s. 265–271.
3. Seriálová publikace
Mezi seriálové publikace řadíme ty, které vychází (ne)pravidelně
v určitých intervalech s úmyslem dalšího pokračování – nejčastěji
odborná periodika (časopisy), ale do této skupiny mohou patřit také
např. ročenky.
Model:
Název: podnázev. Odpovednost. Vydání. Údaje o vydání/císlování– .
Místo vydání : Jméno nakladatele, Rok– . Edice. Poznámky. Standardní
číslo.
Příklad: CHIP: magazín informacních technologií. Praha : Vogel, 1990– . Vychází
mesícne. ISSN 1210-0684.
4. Elektronické zdroje
V případe elektronických zdrojů je třeba uvést také povinné údaje:
Druh média (nosiče): [online], [CD-ROM], [disketa 3,5”]
Prístup ke zdroji: URL <http://www.willey.com>
<http://www.willey.com>, Dostupné z: http://www.willey.com
Verze: Ver. 1.0, Ver. 95, poslední úpravy 20.9.1999 (www stránky)
Datum citace: [citováno 09-05-1997], [citováno 9. kvetna 1997]
[cit. 09-05-1997]
HORÁK, Petr. Finanční deriváty a jejich využití. In Dny práva – 2008 – Days of Law
[online]. Brno: Masarykova univerzita, 2008 [cit. 2009-05-04]. s. 227-234.
Dostupné z: <http://www.law.muni.cz/edicni/dp89/index.html>. ISBN 978-80210-4733-4.
Zdroj: Autorské právo: časté dotazy. [online] Ministerstvo kultury České
republiky. Dostupné elektronicky na:
http://www.mkcr.cz/scripts/detail.php?id=508
1. Který právní předpis upravuje autorské právo a práva s ním
související?
Autorské právo a práva s ním související, tj. práva výkonných umělců,
výrobců zvukových a zvukově obrazových záznamů, vysílatelů a dále
zvláštní právo pořizovatelů databází jsou upravena zákonem č.
121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem
autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění
pozdějších předpisů. Úplné znění autorského zákona bylo publikováno
pod č. 398/2006 Sb.
Zdroj: Autorské právo: časté dotazy. [online] Ministerstvo kultury České
republiky. Dostupné elektronicky na:
http://www.mkcr.cz/scripts/detail.php?id=508
2. Co může být autorským dílem?
Podle § 2 odst. 1 autorského zákona je autorským dílem dílo literární a
jiné umělecké dílo a dílo vědecké, které je jedinečným výsledkem
tvůrčí činnosti autora a je vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné
podobě včetně podoby elektronické.
Pouze fyzické osoby mají schopnost vytvářet autorská díla jakožto
jedinečný výsledek tvůrčí činnosti. Naproti tomu právnické osoby
nikdy nemohou být autory děl, mohou pouze vykonávat autorská
práva, a to na základě zákona (v případě zaměstnaneckých děl; § 58
autorského zákona) nebo na základě licence udělené autorem (§ 46
autorského zákona).
Autorské právo k dílu vzniká okamžikem, kdy je dílo vytvořeno.
Interdisciplinární výzkum a vzdělávání
Interdisciplinární přístup znamená něco mezi dvěma
disciplínami nepokrývající žádnou z nich, protože v prostoru,
který disciplína samostatně není schopna pokrýt celostně, se
vyskytují anomálie a problémy, které je nutné objasnit.
podle PSTRUŽINA, Karel. Interdisciplinární výzkum. Atlas filosofie vědy. In E-LOGOS, 1999,
1211-0442 Dostupné na: http://nb.vse.cz/kfil/win/atlas1/interdis.htm
• další (celoživotní) vzdělávání, znalostní ekonomika
• virtuální (elektronické) a dištanční (dálkové) vzdělávání
• interdisciplinární (mediální antropologie, neurovědy,
komparativní vědy, apod.) a transdiciplinární vzkum
(struktura a dynamika biosféry ve velkých časových a
prostorových měřítkách, vývoj krajiny a lidské společnosti ve
vzájemné interakci, růst měst a suburbánního prostoru, kolapsy
komplexních systémů a společenství, nebo kolektivní
rozhodování v rozvinutých společnostech)
Postup výzkumu – koncipování a příprava výzkumu se začíná
hledáním (rešerší) a formulací výzkumného problému, následuje
vymezení a formulování výzkumného pole, stanovení hypotézy,
vymezení základního souboru a výběru (vzorku), výběr výzkumné
metody, předvýzkum – pilotní výzkum a úprava výzkumné metody
nebo projektu (koncepce) výzkumu.
Výzkumný projekt zahrnuje formulaci výzkumného problému,
vysvětlení základních pojmů (proměnných), shrnutí dosavadních
řešení problému a analýzu výzkumného pole (rešerši, předvýzkum,
pilotní výzkum). Předvýzkum se používá ke zpřesnění výzkumné
koncepce a strategie – metod. Celkově se kontrola průběhu
výzkumu rozlišuje na vstupní (přípravná fáze), průběžnou,
a závěrečnou – hodnotící. Fáze zpracování výsledků zahrnuje sběr
a třídění získaných údajů, rozhodnutí o formě zpracování,
zpracování utříděných dat a interpretaci výsledků. Většinou je
výsledek projektu zpracován do výzkumné zprávy nebo studie.
Projekt pilotního výzkumu
Pilotní výzkum má za účel ověřit předpoklady, hypotézy nebo
vybrané metody pro výzkum, který plánujete například jako
součást své závěrečné práce.
Pilotní výzkum se skládá z fáze:
•
•
•
•
•
rešeršní (vyhledání literatury podle oborů, kterých se téma práce týká) –
vytvoření klíčových slov a cíle práce, příp. abstraktu (rešerše v knihovně:
zahrnují i publikované články)
zařazení literatury a jednotlivých textů do jednotlivých částí práce: práce
s teorií je předpokladem formulování výzkumného problému a cílů výzkumu,
formulace projektu výzkumu (problém, metody, hypotézy, cíle, zkoumaná
populace, nebo vzorek, atd.)
návrh a příprava výzkumu (badatelský list, dotazníky, strukturované
rozhovory, experimentální podmínky, atd.)
uskutečnění pilotního výzkumu – předvýzkumu (na vybrané vzorce, podle
zvolené metodologie)
posouzení pilotního výzkumu a dopracování projektu, resp. hypotéz, cílů,
výběru vzorku, atd.
Základem výzkumu je výzkumný problém. Ten formulujeme na
základě přečtené literatury, resp. kritického, vysvětlovacího, nebo
jiného přístupu k ní, na základě cílů práce a výzkumných očekávání a
v souvislosti s výzkumnými hypotézami, které mají dokázat nebo
vyvrátit naše tvrzení.
• Co přesně chci studovat?
• K čemu to poslouží?
• Jaké má navrhovaný výzkum praktické využití?
Výzkumný problém může být formulován ve formě otázky, nebo
výroku, který se například ptá: „Jaký existuje vztah mezi dvěma nebo
více proměnnými?“ „Jak působí výcvik v týmové spolupráci na pracovní
skupinu, výkon?“ Popsání výzkumného problému samozřejmě tvoří
příslušnou část projektu.
podle ŠAFR, Jiří. Kvantitativní metody výzkumu v praxi. PRAKTIKUM. Část 1 – Příprava výzkumného
projektu. [online] UK FHS, Katedra Řízení a supervize, 19. 3. 2007, s. 21. Dostupné elektronicky na:
http://kmvp.wz.cz/PKMVP_1_projekt.pdf
Operacionalizace a konceptualizace jsou vědecké metody, za pomocí
kterých se z prostudovaného textu, teorie a předchozích výzkumů
zformuluje výzkumný problém (koncept, projekt), cíl a použité metody
(převedení abstraktních teorií na konkrétní řešení, na prověřitelné akce –
operace). Konceptualizace se v teoretické části projektu/práce použije na
formulování výzkumného tématu, problému, resp. shrnutí do abstraktu,
kde je výzkumné téma vysvětlené a popsané v několika větách, resp.
klíčových slovech.
Výsledky konceptualizace jsou: projekt, koncept, abstrakt, téma,
výzkumný cíl a seznam zkoumaných proměnných nebo indikátorů,
seskupením kterých dostaneme „dimenze“, sady indikátorů – koncept
(jevu). Výsledky operacionalizace jsou: přesná definice zkoumané
populace, hypotézy formulované na základě ověřitelných kritérií
(indikátorů) a model vztahů (závislost, nezávislost, proměnnost, stálost,
vlivy, atd.) který bude základem metodologie práce. Model vztahů, neboli je
vymezením proměnných, které mohou do zkoumaného jevu vstupovat,
určením klíčových proměnných a jejich vztahů.
ŠAFR, Jiří. Kvantitativní metody výzkumu v praxi. PRAKTIKUM Část 1 – Příprava výzkumného projektu, s. 8.
• Metodologická část výzkumného projektu zahrnuje definici
a popis zkoumaného vzorku, resp. způsobu výběru ze základního
souboru, populace; formulaci výzkumných otázek, hypotéz a
ověřitelných kritérií, identifikaci sledovaných znaků (klíčových
proměnných, indikátorů) a model jejich vztahů, tedy jasný
a srozumitelný popis výzkumného postupu (designu výzkumu).
podle hesla Metodologie pro informační studia a knihovnictví/projekt-výzkumu [online] Kabinet informačních
studií a knihovnictví, Masarykova univerzita v Brně, 11/11/2011. Dostupné elektronicky na:
http://kisk.phil.muni.cz/wiki/Kisk:Metodologie_pro_informační_studia_a_knihovnictví/projekt-vyzkumu
Výzkum uskutečňujeme podle návrhu (konceptu, designu, analýzy)
a výsledků předvýzkumu, pilotního výzkumu. Za výzkumné metody můžeme
zvolit dotazník, polostrukturované rozhovory, nebo strukturované
pozorování, experiment, případovou studii, apod.
V případě kvantitativního výzkumu formulujeme výzkumný problém jako
specifické výzkumné otázky, případně hypotézy a proměnné, které se k
účelu výzkumu operacionalizují. V případě kvalitativního výzkumu
formulujeme výzkumný problém jako klíčové koncepty a základní
výzkumné otázky (nikoli hypotézy) a uvedeme omezení výzkumu.
Etický rámec výzkumu, zdroje pro odborný akademický
jazyk
Zdroj: Etický rámec výzkumu. [online] Ministerstvo školství, mládeže a
tělovýchovy. Dostupné elektronicky na: http://www.msmt.cz/vyzkum/etickyramec-vyzkumu-1
ZÁKLADNÍ ETICKÉ ZÁSADY VÝZKUMU
I) Svoboda výzkumu a odpovědnost
II) Respektování názorové plurality a tolerance
III) Respektování lidské důstojnosti a autonomie při výzkumu
IV) Transparentnost
V) Solidarita a spolupráce ve výzkumu
VI) Prospěšnost a nepoškozování, každé riziko výzkumu musí být vyváženo
přínosem
Etický rámec výzkumu, zdroje pro odborný
akademický jazyk
Výzkumný pracovník jako:
• autor nebo spoluator článku nebo publikace
• vedoucí pracovník a pedagog
• posuzovatel, recenzent, hodnotitel, oponent
Etický rámec výzkumu, zdroje pro odborný akademický
jazyk
TYPICKÉ PŘÍKLADY PORUŠENÍ ETIKY
• získání účelových nebo jiných prostředků na výzkum a vývoj podvodným způsobem
(předstíráním neexistující kvalifikace, dezinformováním o předchozích výsledcích a
praxi, vytvářením falešných a zkreslených představ o výsledcích atd.),
• falšování výsledků výzkumu nebo jejich prezentace,
• porušování práv z duševního vlastnictví nebo účelová manipulace s nimi uváděním
částí textu či faktů jinde publikovaných jinými autory bez odkazu nebo poděkování,
• vědomá nesprávná interpretace výsledků rešeršních studií, pozorování nebo
experimentů,
• prezentování fiktivních údajů jako výsledku pozorování nebo experimentu,
• selektivní výběr údajů, především vynechání některých údajů s cílem podpořit
předpokládanou hypotézu apod.,
Děkuji za pozornost!
PhDr. Peter Jan Kosmály, PhD.
V případě nejasností mě kontaktujte na: [email protected]

téma 8-10

Transkript

Podobné dokumenty

Zahraniční exkurze do Vídně 2014

je původní Schwarzenberský mlýn, ležící na samotě u lesa, který byl

Sociologie masové komunikace

15. Sociální psychologie – interakce a komunikace Za zakladatele

Sociální patologie Sociální patologie = souhrnné označení

Sociální dimenze a kvalita života v EU

Sociální sítě.