články - Sokolská župa Jana Podlipného

Ročník PK14
30. října 2008
Číslo 5.
ČLÁNKY
Podíl Sokola na vzniku Československa
Vážení přítomní, sestry a bratři!
Připomínáme–li si letos 90 let od vzniku
Československa, musíme si spolu s tímto výročím
připomenout podíl Sokola na jejím vzniku.
Když se v roce 1914 profesor Masaryk rozhodl
odejít do zahraničí a zahájit protirakouský odboj
za vznik samostatného státu, setkal se s JUDr.
Josefem Scheinerem, starostou ČOS, a sdělil mu
své rozhodnutí. JUDr. Josef Scheiner proto
převedl do zahraničí značné finanční částky,
patřící Sokolu, a tak zabezpečil činnost našeho
zahraničního odboje.
Vznik republiky byl financován z našich vlastních
národních zdrojů, naši odbojoví pracovníci nebyli na
výplatní listině žádného cizího státu.
Zatímco se vytvářel náš odboj na úrovni politické
a diplomatické, představovaný Tomášem Gariguem
Masarykem, Milanem Rastislavem Štefánikem a
Edvardem Benešem, usilující o mezinárodní uznání
našich práv na samostatnost, na frontách již bojovali
čeští a slovenští vojáci za svou republiku.
Základem československých legií byli sokolové.
V Rusku sokolští cvičitelé působili jako učitelé
tělocviku. ČOS organizovala pro tyto cvičitele
cvičitelské kurzy, zaměřené na jejich další působení v
Rusku. V roce 1914 vznikla v Kyjevě Česká družina.
Ve Francii to byla rota Nazdar, vytvořená převážně
ze členů pařížského Sokola, legie v Itálii organizoval
sokolský cvičitel bratr Čapek.
Legionáři bojovali v bitvách u Arrasu, Zborova,
na Doss Altu . V Terronu a u Vouzieres se bojovalo
ještě 30. října 1918.
Československo mělo svou vítěznou armádu dříve
než vzniklo.
Vítězné boje československých pluků s bolševiky
v Povolží a opanování Sibiře způsobily pravou senzaci
v dohodových státech, jméno našeho národa
zaplňovalo po tři měsíce tisk celého světa. Vojenský
význam podivuhodného úspěchu legií spočíval
v neposlední řadě v tom, že vládě Sovětů a tím
i Německu byla uzavřena cesta k sibiřským zásobám
potravin a surovin. Zmařen byl plán užití německých
zajatců, internovaných na Sibiři, k posílení německého
vojska na západní frontě.
Právě s tím počítal šéf německého generálního
štábu maršál Luddendorf při své jarní ofenzívě roku
1918. Ta skončila nezdarem a Dohodě se otevřela
cesta k vítězství.
Pro politický program zahraničního odboje mělo
opanování Sibiře nepochybně rozhodující význam.
Anglický premiér Lloyd George telegrafoval 11. září
Masarykovi: „Váš národ prokázal neocenitelnou
službu Rusku a spojencům v jejich boji za osvobození
světa od despotizmu. My toho nikdy nezapomeneme.“
Francie pak 29. června 1918 se zavázala ve vší formě
podporovat snahy o zřízení československého státu,
osvobozeného z jařma Rakouska. Podobný význam
mělo prohlášení Spojených států z 2. července 1918.
Během srpna a září 1918 byla Národní rada česká
v Paříži uznána za představitelku budoucí
československé vlády všemi velmocemi a
československý národ za národ spojenecký.
Dne 18.října 1918 Masaryk ve Washingtonu
uveřejnil deklaraci nezávislosti.
Wilson odpověděl Rakousku nikoliv bez vlivu
Masarykova, že autonomie nemůže již stačit, protože
Spojené státy již uznaly, že jen československá vláda
v Paříži má právo rozhodovat o české budoucnosti.
Mírová jednání mezi velmocemi počala v Paříži
v lednu 1919. Československá republika zastoupená
VZLET - VĚSTNÍK SOKOLSKÉ ŽUPY JANA PODLIPNÉHO
Kramářem a Benešem se jich účastnila jako
rovnoprávný člen vítězných států. To znamená, že
československá samostatnost nebyla snad založena
teprve mírovými jednáními, ale bylo jí dobyto vlastní
silou během války.
Československo vzalo na sebe povinnou kvótu
předválečných dluhů rakouských a uherských a
zavázalo se zaplatit mocnostem náhradu za
osvobození 750 milionů franků ve zlatě.
T. G. Masaryk jako prezident republiky
informoval Národní shromáždění slovy: Nevzali
jsme od spojenců ani krejcaru a neužili jsme ani
jediné nepravdy proti našim nepřátelům.
Hledal jsem odpověď na otázku, co vedlo naše
krajany v cizině nebo zajaté Čechy a Slováky, že
vstupovali do legií a riskovali v následujících bojích
své životy, když mohli klidně vyčkávat skončení
války v relativním bezpečí zajateckých táborů.
Sokolové se do odboje zapojovali zcela dobrovolně,
nebyli vázáni žádnou přísahou.
Odpověď na tyto otázky jsem nalezl ve slovech
představitelů Československé obce legionářské Dr.
Patejdla a Josefa Svatoše. „Družnost v bratrstvu
sokolském nás přivedla ve chvíli smrtelného
nebezpečí naší národní věci pod prapory bratrstva
boje, jež nazývá národ legiemi.. ..Sokolství za války
znamenalo povinnost k boji. “
Účast sokolů v legiích byla vlastně projevem
jejich vlastenectví. Vlastenectví se v současnosti
považuje za něco, za co bychom se měli stydět.
Máme se tedy stydět za své předky, že bojovali
za samostatné, svobodné a demokratické Československo? Nikoliv, protože oni bojovali za svou
vlast, za svou zemi a nikoliv za ovládnutí zemí
jiných. Měli bychom si stále uvědomovat jejich
nepatetické a tím úctyhodnější hrdinství.
Tyršův odkaz – základ pro rozvoj
harmonické osobnosti
Množí se varovné hlasy, které upozorňují na
výrazný pokles zájmu o sokolskou výchovu.
Potvrzují to i statistická data. Výkyvy sokolských
cvičenců nebyly v sokolské historii ojedinělé. Už
krátce po vzniku Sokola v sedmdesátých letech 19.
století mnohé jednoty se klonily k názoru, že pro
značný pokles členů nestojí jednotu udržovat při
životě a že bude výhodnější spojit se s tehdy se
rychle rozvíjejícími hasičskými sbory. Tento názor
rozhodným způsobem odsoudil Dr. Miroslav Tyrš
slovy: „…. Povždy stojí za to setrvati při věci dobré
a prospěšné … za žádných okolností není slušno se
vzdáti a ustupovati před předsudkem nerozumným
a zpozdilým.“ Zároveň Dr. Miroslav Tyrš, ve snaze
dopátrat se, proč došlo k tak výraznému poklesu
členů, rozdělil příčiny na všeobecné a vnitřní,
spočívající ve spolkové činnosti. Protože pokles byl
značný, spatřoval hlavní příčinu v nedostatcích
vnitřního spolkového života. „Rozbroje vnitřní,
marnivost jednotlivců, nestálost, nečinnost, toť
kořen všeho zla.“
Všeobecná krize ve společnosti bývá charakterizována v podstatě takto:
VZLET č. 5 / 2008
Přesto se setkáváme a zejména v nedávné
minulosti jsme se setkávali s tvrzením, že Sokol je
militantní nacionalistická organizace. Tato tvrzení
zvláště zaznívala ze strany Henleinovy SdP a
publikace podepsané Podivenem. Jsou tedy
sokolové nacionalisté? Jaký je rozdíl mezi
nacionalismem a vlastenectvím?
Na tuto otázku bych odpověděl doprovodným
slovem ze skladby pro dorost na sletu v roce 1926.
V pravdě stůj, vlast miluj,
nechtěj porobu, služ lidstvu, národu.
Žádný výboj, žádná expanze, okupace jiných
zemí, prohlašování rasové nadřazenosti, ale služba
lidstvu a národu, ideály Masarykova humanismu a
mravnosti.
Prameny sokolského vlastenectví hledejme již
v obrození. Buditelé nehlásali obrodit národ
násilím a agresí, ale především hlásali nutnost
výchovy a vzdělání, abychom se dostali na kulturní
úroveň ostatních národů. Byly to také Tyršovy
myšlenky kalolagathie, harmonie ducha a těla.
Sokol svou rolí, kterou sehrál v obou světových
válkách, má nezastupitelný podíl jak na vzniku
Československé republiky 28. října 1918, tak i na
její obnově po II. světové válce.
Sokol svou demokratickou strukturou a ideály
demokracie pracoval pro republiku. Byl a je vlastně
organizací politickou, nikoliv stranickou, ale
nadstranickou, plně se angažující v denním životě
republiky. Ale nikdy se nestal a nestane organizací,
která by byla nacionalistická nebo dokonce šovinistická.
Otakar Mach
Předneseno 29.10.2008 u pomníku TGM na
Hradčanech při setkání pořádaném Masarykovým
demokratickým hnutím k 90. výročí vzniku
Československa.
„Mravní úpadek současné společnosti má
nejrůznější podobu, ať již jde o zvýšenou kriminalitu
ohrožující bezpečnost osob a majetku, o rostoucí
lhostejnost ve vztazích mezi lidmi, o degradaci
hodnot, o pokles vzdělanosti, kultury a zájmu o
činnost veřejně prospěšnou. V popředí zájmu je
osobní hmotný prospěch, ješitný pocit důležitosti,
touha po moci.“ A protože Sokol není izolovaným
ostrůvkem ve společnosti, proniká vliv neutěšené
situace i do sokolských řad.
Hlavní příčinou poklesu zájmů o sokolskou
výchovu jsou, v souladu s Tyršovým stanoviskem,
vnitřní rozbroje a zejména nedostatečná, nepromyšlená činnost. Své stanovisko uzavírá Dr. Miroslav
Tyrš slovy: „Proti spolku, který nic neznamená, před
veřejností ničím se vykázat nemůže, snadno se brojí,
snadno se vítězí.“ Pozornost je tedy nutno věnovat
především tomu, aby sokolská výchova probíhala na
vysoké úrovni a v prostředí plném porozumění, které
bude každý rád vyhledávat. To je zcela v souladu
s přesvědčením pamětníků, kteří byli přímými
účastníky sokolského života v době jeho největšího
rozkvětu. K nim se řadí ti, kteří prostudovali poslání
a historii Sokola a s nadšením se hlásí k plnému
rozvoji jeho výchovného působení.
2
VZLET - VĚSTNÍK SOKOLSKÉ ŽUPY JANA PODLIPNÉHO
Ukázkou takového stanoviska je publikace „Náš
úkol, směr a cíl po 75 letech“, jejímž autorem byl
vynikající představitel lékařské vědy a dlouholetý
člen předsednictva ČOS prof. MUDr. Karel Weigner.
Z této publikace jsme pro letmou orientaci vybrali
krátké úryvky:
„Tyršův článek Náš úkol, směr a cíl se právem
nazývá sokolským evangeliem. Je ve skutečnosti víc:
je novou soustavou národní výchovy … Základními
pilíři této národní výchovy jsou kázeň, volnost,
rovnost, mravnost, bratrství.“
„V žádném okamžiku nesmí člověk – ale také ne
celý národ – popustit svému ego uzdu tou měrou,
aby zapomněl, že je celou svou bytostí, svými zájmy
a osudy včleněn do lidského kolektivu… Síla člověka
záleží v tom, že je článkem celku, že jenom v něm
může prospívat a dosahovat splnění svých tužeb,
přání, svého usilování, své práce.“
„Vzpomenouti minulosti není jen samo o sobě
potěšením, nýbrž pomáhá to rozuměti přítomnosti
a dávati si úkoly pro dny příští… Nepomůže nám
však ani budoucím to, co bylo vykonáno, nemůžeme
se honosit tím, co vykonali předchůdci, prospěje nám
jen práce každého jednotlivce z nás a všech
dohromady teď a v každé chvíli, která se stane přítomností. Jaký zítřek připravujeme té generaci, která
přijme z našich rukou pochodeň pokroku? Náš úkol,
směr a cíl po 75 letech byl stejný a po přesvědčení
nás všech zůstane stejný nejen pro příštích 75 let,
ale do budoucnosti nedozírně daleké.“
Z novější doby stojí za pozornost projev
spisovatelky Zory Dvořákové „Sokol a česká společnost“, přednesený na semináři pro mladé cvičitele.
Vydalo náčelnictvo ČOS v r. 1998. Zora Dvořáková
je též autorkou monografie „Miroslav Tyrš, prohry
a vítězství“, vydané Olympií Praha v r.1989. Čtenáře
zaujme poutavé líčení osobnosti Dr. Miroslava
Tyrše, jeho nadlidského obětavého úsilí, jeho život,
ve kterém se střídalo období, kdy byl oslavován jako
tvůrce mimořádně úspěšného rozvoje sokolské
organizace s obdobím, kdy vynakládal zbytek svých
sil, aby přiměl vyčerpaný organismus k upevnění
sokolského díla a mohl se pak bez výčitek plně
věnovat svému původnímu záměru – výtvarnému
umění jako kritik a historik. Chtěl tak dosáhnout
toho, aby naše výtvarné umění, které se u nás teprve
rozvíjelo, se vyrovnalo světové úrovni a aby náš národ
se mohl jako rovnocenný partner podílet na dalším
úspěšném světovém vývoji. Své dílo zpracovala Zora
Dvořáková na podkladě rozsáhlého studijního
materiálu.
Z nejnovější doby upozorňujeme na pozoruhodnou práci br. Jaroslava Kozlíka (rok narození
1907!) „Představa o poslání Sokola v současnosti“
z 20. 3. 2003. Konzultant Stanislav Chýlek a recenzenti Jiřina Šiklová, Anna Hogenová, Zuzana
Sekalová a Vladimír Šilhán práci br. Jaroslava
Kozlíka vysoce ocenili. Recenzentka Jiřina Šiklová
ji označila za obsažnou a potřebnou pro Sokol i celou naši společnost. Zbývá jen doporučit čtenářům,
aby se seznámili s prací br. Jaroslava Kozlíka a snažili se jeho náměty uvést do praxe. Samotné výtky
a nářky nad neutěšeným stavem naší společnosti
nepomohou. Je třeba s dobrou znalostí ideového
3
základu Sokola a jeho historie postavit se do řad
uvědomělých, aktivních stoupenců záslužného
sokolského poslání.
Luděk Jirsák
Dnešek jako otázka?
Jak je možné půjčovat peníze lidem a nemít
přehled o tom, jestli na to máme? To je otázka,
která teď vrtá všem, kdo myslí „na svou vlastní
hlavu“ a nenechají si jen tak něco namluvit?
Amerika jako vzor všech ctností, vší prosperi-ty,
možností zklamala, jak je to možné? Co si o tom
myslet? Jak dopadneme my? Můžeme vůbec z toho
vyjít bez poskvrny? Tomu snad může věřit jen ten,
kdo se svobodného myšlení úplně vzdal.
Stát dává peníze bankám, kam se poděla „neviditelná ruka trhu? Monetární politika zklamala. Ale
s tím se zachvěla celá filosofie trhu. Naše vládnoucí
politika chce „stát“ odstranit z tržních mechanismů
a ejhle, stát trh zachraňuje. Jaká podivnost! Co na
to naši teoretici vševládnoucího trhu? Co se to stalo
s marketingovými strategiemi? Začínáme se bát
o své úspory. Opět se ukazuje, jak je důležité vnímat
celek!
Vzpomeneme-li si, jak vznikaly nespočetné
ekonomické střední a vysoké školy, jak ekonomie
platila za vědu všech věd, čemu teď věřit? Něco zde
končí!
Všichni víme, co zavinila velká krize z konce
dvacátých let, byla to druhá světová válka. Známe
keynesiánství a snahu předcházet krizím podobného typu, ale dnešek je jiný. Fiskálních analytiků
máme snad víc než všech učitelů dohromady,
většinou jsou to velmi mladí lidé, ale téměř každý
z nich vystupuje jako znalec, který nám může
poradit, co tedy radíte?
Moderní mýtický člověk „dříve ví, než se ptá,“ to
je známá Patočkova definice. Co chybí tomuto
člověku? Chybí mu celek, zná jen část a o ní se domýšlí, že je celkem, takový člověk neví o celku. Víra
v hlas krve je moderním mýtem, ale víra ve všemocnost trhu je také mýtem, jak se ukazuje. Co nám
to chybí? Chybí celková vzdělanost. Není možné
být jen ekonomy, je třeba také být dobrými lidmi.
Na dobré fungování státu nestačí jen ekonom a
právník. Ti znají jen zákonitosti procesualit, ale je
zapotřebí člověka, který má tyto procesuality
v distanci, jenž vidí i to, co nemá hranice a ví o
tomto chybění hranic jako o něčem, co nemůže být
jinak. Nestačí jen pragmatické myšlení našich
politiků, je třeba vědět o celku života. Časopis
nemůže být jen prostředkem pro inzeráty, musí
přinášet vhledy do celku. Vhled do celku – to není
jen mechanická znalost postupu, to není jen
řemeslo. Masarykovský koncept vzdělaného
kultivovaného člověka – to není jen stroj na znalost
jednotlivých kroků v procesech, které se dají
předem naučit. Takový člověk si musí poradit i
v situaci, do níž byl uvržen neznámými silami,
o tom byla sokolská filosofie od počátku.
Jednota těla a duše se nazývá arete, a to je ten
celek, o nějž jde, Patočka k tomu říká toto: „Arete
není privátně individuální ctnost, je to něco pevně určeného,
co se děje v měnivých konkrétních situacích, je to úsilí o
VZLET č. 5 / 2008
VZLET - VĚSTNÍK SOKOLSKÉ ŽUPY JANA PODLIPNÉHO
prohlédnutí celku v zasazení do konkrétní situace.“1 V této
myšlence je obsaženo vše, co je zapotřebí. Dobrý
ekonom patří do ekonomického procesu, ale celek
je něco jiného. Není smyslem života vydělávat velké
peníze, ale dobře a spravedlivě žít. Není třeba se
dívat na vzdělání jen pragmatickýma očima, tím se
totiž zlikviduje smysl dobra pro všechny, pro celek.
Je třeba si uvědomit, že smysl života, který je
nalezen jen ve zběsilém vydělávání peněz, není nic
jiného než nejjednodušší ideologie, a při tom každý
se ideologií bojí. Přes to nikoho nenapadne, že
filosofie „zběsilého vydělávání peněz“ je také
ideologií, a to ještě ideologií těch nejméně
kultivovaných.
Sokol si udržel svou myšlenkovou podstatu,
nestal se institucí jen a jen na vydělávání peněz, a
to je to, co dnes nejvíce potřebujeme! Ve filosofii
je známo, že ten, kdo si vytváří sebevědomí jen
prostřednictvím majetku je člověkem neúplným, to
známe již přes dva tisíce let, jak je možné, že se
s tím po tuto dobu vůbec nehnulo. Jak je možné,
že bankéři si vyplácejí takové odměny, když celý
bankovní systém kolabuje?
Anna Hogenová
1
Patočka J., Péče o duši I. Praha: Oikumene 1996, s. 33.
Funkce a člověk
Život lidský a „život“ funkcí se potkávají a rozcházejí ve zdánlivě nahodilém rytmu. Délka trvání
mnohých funkcí (i hospodářských postů) je většinou
delší nežli lidský život. Potkání člověka s funkcí je
vlastně vymezeno jen na jeho část tzv. jeho produktivního věku. Pestrý a většinou hierarchicky uspořádaný vějíř funkcí vytváří mnohé příležitosti, jsoucí
ovšem také zdrojem zklamání a původcem mnohých
nepřátelství. Souvisí to s naplňováním představ, kvalitou jejich vykonávání a také s obyčejným lidským
štěstím. Neboť nelze vyloučit i nahodilost, ale nejpodstatnější je záměr, z čeho to všechno vychází.
Proto klíčovým momentem tohoto dění je motiv
k získání toho či onoho společenského postu, ať je
to náčelník, starosta, předseda, či jak se tomu všelijak říká. Zhruba řečeno jsou dva póly této motivace.
Jeden vychází z toho, že získáním funkce posílím
vlastní důležitost na světě. Druhý naopak, že svým
úsilím povýším důležitost, význam dané funkce. Obě
krajnosti v „čisté“ podobě nenajdeme a v průběhu
času, i společenském prostředí se původní záměr
mění. Nicméně při pozorování jednání a chování
některých činovníků, vnímáme vychylování osobnostního kyvadla k jedné nebo druhé straně více nežli
je žádoucí.
V prvém přístupu jde o jednoduché schéma.
Získám funkci, budu mít větší společenskou prestiž,
větší moc, popř. více materiálních statků. To
neznamená vůbec, že funkce nebude možné dobře
vykonávat, neznamená, že se mnozí lidé nebudou
více „klanět“, že neprosadím větší prebendy. Je
možné, že se v průběhu doby budu divit, že se
někteří odtahují, budu mít mnoho lidí kolem sebe
s nadměrnými požadavky a především budu mít
snahu tento stav zachovat. Nemohu dopustit, aby
do rozhodování mohlo mluvit mnoho lidí. Musím
VZLET č. 5 / 2008
i zbaběle lpět na setrvání ve funkci, bojím se její
ztráty, odchod z ní bude velkou frustrací. Často se
budu v duchu ptát „proč mne ti lidé neberou“, jak
to, že to nejde?
Opakem prvého přístupu je úmysl založený na
principu, že ne mne povyšuje funkce, ale já chci tuto
funkci „povýšit“, dát jí větší rozměr, lepší kvalitu. Budu
pracovat na tom, aby funkce byla rozšířena
o další práva o povinnosti, její výkon měl další souvislosti s příbuznou tématikou, s dalšími lidskými
obory. Musím do dění zatáhnout další lidi. Působnost
funkce ve spolku bude nepřehlédnutelná,
neopomenutelná, stane se pilířem dalšího dění. Mám
také větší svobodu k rozhodování, zda funkci budu
nebo nebudu dál dělat, jsem také více odolný proti
různým tlakům, které jsou v rozporu proti mému
názoru. Odchod z funkce je také většinou mnohem
snadnější, může být i dokonce duševní katarzí.
Jak bylo uvedeno, oba póly jsou nesprávné,
naštěstí i nemožné. Nicméně každý, kdo o převzetí
funkce uvažuje, by si měl pokorně a poctivě klást
tyto otázky. Proč funkce chci? Míním povýšit funkci
nebo svoji prestiž? Pochopitelně dále navazují
úvahy, zda jsem na její požadavky připraven.
Správnost druhého přístupu je nejen morálně,
ale především i teoreticky správná. Jde především
o to, že nemohu začínat činit od výsledku děje.
Podřízenost výsledkům svádí i k používání nesprávných cest a již starořecký Platon upozorňoval, že
špatné cesty (prostředky) vedou ke špatným výsledkům. Přílišná závislost na funkci vede také ke snižování nároků, k možnosti být vydírán a tím nesvoboden. A nakonec ta prvotní touha po vyšším člověčím
důstojenství se obrátí proti němu samotnému.
Tak zase až kolem nás budou obcházet funkce …
L.Novotný
O osobnosti člověka
Pokračujeme v přetisku myšlenek nestora čs. sportu a
tělovýchovy br. Jaroslava Kozlíka z jeho publikace, nazvané
„Co jsem poznal“.
Ač jsme jako lidé přírodou vybaveni stejnými
orgány a jejich funkcemi, přece jen se vlivem individuálních zvláštností projevujeme různě, po svém.
Záleží to na kvalitě a skladbě rodových a osobitých
dispozic, na prostředí, v němž jsme je zdědili,
rozvíjeli a dotvářeli životní praxí. Každý z nás je
originálem a unikátem lidské existence.
Každý z nás se staví a projevuje k vnějšímu
světu i k sobě samému osobitým způsobem. Růzností se liší od druhých.Ona jedinečnost specifikuje
bytostně jádro člověka, je jakousi magickou silou
sebezáchovného původu, z níž pochází jeho růst,
vývoj, životní aktivita. Je to síla živelná, kterou vlivem vnějšího prostředí usměrňuje rozum, zušlechťuje cit a zvládá vůle. Tato prapůvodní síla, vitalita
člověka, žene ho vpřed, aktivuje jeho schopnosti,
podílí se na jeho postoji k životu, k druhým. R.
Rolland: „Každá bytost má svou skrytou podstatu, která
se nepodobá žádné jiné. Není snadné najít klíč k tajemství
osobitosti člověka, dostat se pod slupku jeho jedinečnosti.“
Aby mohl člověk svou jedinečnost uplatnit v životní
praxi, potřebuje k tomu určitý prostor, který mu
může dát jen svobodný společenský řád, právní stát.
4
VZLET - VĚSTNÍK SOKOLSKÉ ŽUPY JANA PODLIPNÉHO
Podle toho, jak se projevujeme a uplatňujeme ve
společenském životě, mluvíme o lidech aktivních a
pasivních. Aktivní člověk hýří iniciativou, svou
vitalitou. Je neustále na cestě vpřed. Je přímý,
podnětný, přičinlivý a činorodý. Je strůjcem neklidu
a pokroku. Jeho životním krédem je: žít, pracovat,
tvořit a milovat v souladu s přírodou a se společností. Neuspokojuje své potřeby a zájmy na úkor jiných,
ale vždy tak, aby v životě společnosti víc odvedl, než
od ní v souhrnu přijal, aby po něm zůstalo cosi
pozitivního. Čímž by přispěl k zajištění a posílení
rodu, národa. Hodnota silného člověka tkví
a projevuje se v jeho tvůrčím postoji k lidem a k věcem, v jeho úsilí o rozumovou a citovou harmonii,
v jeho vědomí a úsilí o pravdu, dobro, krásu.
Pasivní lidé bývají naopak lhostejní, váhaví, jako
by bez krve, bez životní jiskry. Lenost, pohodlnost
jsou největší překážkou jejich života. Podle toho
zpravidla vypadá i jejich výkon, určující do značné
míry jejich společenskou hodnotu. Pasivní, slabí lidé
čekají na svou příležitost, zatímco aktivní si ji vytvářejí.
V této době nás obzvlášť zajímají lidé aktivní, kteří
ční nad průměr. Jednotlivci hýřící iniciativou,
tvořivostí, originalitou, kteří vynikají rozhledem,
odvahou i rozvahou, sebekázní i odpovědností.
Zajímají nás osobnosti, tvůrci a nositelé pokroku, kteří
na sobě tvrdě pracují. Rozšiřují svůj profesionální
obzor a to i přes kulturu, umění a společenské dění.
Jsou obvykle dobrými organizátory a hospodáři. Aby
mohli rozvinout a uplatnit talent, potřebují žít
a podnikat ve svobodné zemi, v níž je dostatek prostoru pro tvůrčí práci, pro zdravou improvizaci, kde
vládne pohoda a uvědomělá kázeň, kde se nepracuje
direktivně, podle šablony. Osobnost není dobrodruh,
nýbrž bytost zaujatá svou cílevědomou tvůrčí prací.
Pro ni žije, bytostně se zajímá o její výsledky, jimiž
chce splatit všechno to, co jí společnost poskytla
navíc, nad občanskou normu.
Osobnost se vyvíjí, zraje a dozrává tvůrčí činností,
náročností a závažností úkolů. Bývá obvykle
motivována podněty a potřebami svého okolí. Reaguje
na ně podle své intelektuální a etické úrovně
v závislosti na materiálních podmínkách a na míře
svobody, které mu společnost poskytuje. Dělá jen to,
v co pevně věří, že je v dané situaci správné, co je
schopen soustředěně dělat se zápalem a osobním
nasazením. Nedělá nic, co za takové nepokládá.
Osobnost sjednocuje lidi společného zájmu,
tvořivé a plodné spolupráce. Svobodná společnost
osobnosti uznává a přijímá je jako své rádce, mluvčí,
vůdce a představitele. Udává ve společnosti směr
a tón. Mobilizuje její síly, koncipuje, organizuje
a řídí její činnost, na které jí záleží. Výsledky svého
týmu bere za své, za svou výhru nebo prohru. Vyznačuje se vůlí prosadit se a to způsobem, který charakterizuje slušnost, korektnost, plnění povinností,
ochotu postavit se za dobrou věc i proti věci špatné.
Pro svou profesionalitu a lidskost budí vynikající
osobnost u jedněch obdiv, stává se jejich životním
vzorem, u druhých závist.
Je škodou na mládeži, na společnosti, že ve vědomí lidí nefungují prosté i velké osobnosti jako životní vzory a příklady, ke kterým jsme se nejednou
obraceli o radu v problematických chvílích života, jak
se v ošemetné situaci zachovat, co a jak podniknout.
Životními příklady a vzory mohou být jen takové
5
osobnosti, které nezištně slouží společnosti, uznávají
a ctí vyšší autority, než jsou samy, podřizují se jim.
Jsou však bohužel i osobnosti záporné, destruktivní, které svými nemorálními tezemi a činy strhávají
jednotlivce, skupiny i celé národy na scestí k protispolečenským projevům, akcím, k nekalému chování a konání vinou špatné výchovy a osvěty.
Přejděme nyní od výjimečných jednotlivců k početnějším vrstvám populace.
Od narození neseme v sobě touhu něčeho pozitivního dosáhnout, vystoupit na svůj Olymp. Podle
svého vědomí a svědomí si vytyčujeme životní cíle,
hledáme a volíme způsoby, jak jich dosáhnout anebo
se k nim aspoň přiblížit. Kdo si cíle nevytyčuje, úkoly
neukládá, žije tak nějak planě bez motivace, den ze
dne bez onoho nasazení, které přináší úspěch,
uspokojení i chvíle štěstí. Život bez motivace je jako
vypuštěný rybník bez vody, prázdný, bez užitku.
J.A.Komenský: „Jen činný život je v pravdě životem. Zahálka
hrob života.“ Cíl, ideál nestanoví jen rozum, ale i cit.
T.G.Masaryk: „Program je dobrá věc, ale jen tehdy, vezme-li
jej za své člověk moudrý, statečný a čestný.“
K splnění životního programu dospíváme
splněním řady postupných úkolů, z nichž každý se
snažíme dokončit v termínu co nejdokonaleji,
odpovědně. Důležitou pozitivní úlohu v plnění úkolů
hraje ctižádost.
„Vezměte lidem ctižádost a svět se promění v mrtvý, hnijící,
bahenní rybník.“ Dojde-li přece k narušení pracovního
postupu, k ohrožení úkolu, přikročíme k rozboru
příčin, k nápravě. Chybu bereme jako věc přirozenou,
nezveličujeme ji a ani nezlehčujeme. Z chyb se učíme.
Je dobré občas zapochybovat, ponořit se do sebe,
zburcovat své svědomí, postavit se i proti sobě.
Nepovedlo-li se, nutno začít znovu a lépe, poučeněji.
Vložíme-li do díla svůj um, vůli, odpovědnost, budemeli celým srdcem chtít, zmůžeme mnoho, ba téměř
všechno. Říká se, že chtít je víc než vědět a umět
dohromady. A já tomu věřím.
Nechtějme být jen racionálně uvažujícími bytostmi,
hamižnými výrobci. Naopak. Snažme se být bytostmi,
u nichž racionální a emocionální složka vědomí a
životních nároků se snoubí ve vyváženou harmonickou
jednotu. Abychom se cítili lépe, měli pocit úspěšnosti,
stali se harmonickými lidmi, musíme se také umět
radovat z díla, ze života. O.Pavel: „Radovat se ze všeho.
Nečekat, že v budoucnosti přijde něco, co bude to pravé, protože
je možné, že to pravé přichází právě teď a v budoucnu nic
krásnějšího již nepřijde.“
Z napsaného vyplývá, že je víceméně v moci
a v rukou člověka, jak svůj život prožije; jak se na něj
připraví, jak prozíravě si ho naprogramuje, jak úspěšně
splní své životní poslání. Důležité při tom je, dívat se na
svět, na svůj život otevřenýma očima, s rozvahou a citem
se chopit každé příležitosti, nepropást svou šanci.
Pěstovat v sobě neklid, touhu něco pozitivního dokázat,
občas zapochybovat. To žene člověka k něčemu, co ho
volá zvenčí, co má smysl, perspektivu, hodnotu.
Za nynější historické přestavby naší společnosti
potřebujeme dynamické osobnosti horoucích srdcí,
chladných hlav a čistých rukou, které svými myšlenkami, chováním a činy, svým charakterem a temperamentem sjednocují a strhávají lidi k mimořádné
aktivitě, k osobnímu nasazení a k profesionalitě ve
všech oblastech života.
Jaroslav Kozlík
VZLET č. 5 / 2008
VZLET - VĚSTNÍK SOKOLSKÉ ŽUPY JANA PODLIPNÉHO
Československo, země neznámá?
Otakar Mach
Sestry a bratři, připomínáme si letos, že před 90.
lety vznikla Československá republika. Co o ní vlastně víme? Víme něco o událostech vedoucích k jejímu
vzniku a o osobnostech, které se o její vznik zasloužily? Mladá generace asi neví nic, protože za minulého režimu se o první republice mluvit nesmělo a
nyní záleží na učitelích, jaký program si zvolí. Někdy mi připadá, že mluvit o Československu je tabu,
že její přední osobnosti podle tvrzení některých
novinářů byli neschopní politici, mající na svědomí
mnoho zlých činů.
a svobodnou, vznikl soubor otázek, který následuje za touto předmluvou.
Na připomenutí Československé republiky, která
přes všechny nedostatky byla zemí demokratickou
Správné odpovědi budou uveřejněny v příštím čísle
Vzletu
Můžete se zúčastnit soutěže o nejlepší správné
odpovědi. Sokolská župa Jana Podlipného odmění správné řešitele jak z dospělých tak i z mládeže.
Odpovědi zasílejte na adesu:
Sokolská župa Jana Podlipného, Sportovní 1, Praha 10 - Vršovice, 101 00, případně na e-mailovou
adresu : [email protected].
Uzávěrka soutěže je 5. prosince 2008.
Otázky ze znalostí o naší republice pro všechny generace
1. Tomáš Garigue Masaryk byl profesorem:
a. historie
b. filozofie
c. matematiky
2. Které nádraží v Praze bylo pojmenováno
Wilsonovo?
a. Smíchovské
b. Masarykovo
c. Hlavní
3. Milan Rastislav Štefánik byl:
a. astronom
b. letecký inženýr
c. spisovatel
4. Edvard Beneš se narodil:
a. v Kožlanech
b. v Hodoníně
c. v Praze
5. Hlavním městem Slovenska po vzniku ČSR
28. října 1918 byla:
a. Bratislava
b. Skalica
c. Banská Bystrica
6. Která města na Slovensku před rokem 1918
byla středisky národního uvědomění?
a. Bratislava, Košice
b. Prešpurk, Zvolen
c. Ružomberok, Turčanský Sv. Martin
7. Vystoupil Milan Rastislav Štefánik na
Mont Blanc?
a. ano, několikrát
b. jednou s horským vůdcem
c. nikdy
8. Dr. Edvard Beneš jako student hrál:
a. kopanou
b. kuželky
c. tenis
9. Který z našich prezidentů říkal, že sokoluje?
a. Tomáš G. Masaryk
b. Edvard Beneš
c. Antonín Zápotocký
10. Které země tvořily Československou republiku
a kolik jich bylo ?
a. 2
b. 5
c. 3
VZLET č. 5 / 2008
11. Vyjmenujte tyto země:
11a. Znáte přední města, kulturně historické
památky a přírodní zajímavosti těchto zemí?
12. Rota Nazdar československých legií
bojovala u:
a. Arrasu
b. Zborova
c. Bachmače
13. Protirakouská odbojová organizace vzniklá
v Praze r. 1914, se jmenovala:
a. Omladina
b. Maffie
c. Jindra
14. Význačnými členy této organizace byli:
a. Kramář, Rašín, Scheiner
b. Hanka, Nejedlý, Sabina
c. Grégr, Barák, Vrchlický
15. Mezi první zákony, vyhlášené československým
parlamentem, patřil zákon o:
a. referendu
b. znárodnění bank a průmyslu
c. zdravotnické reformě
16. Uměli byste vyjmenovat národnosti, které žily
v Československu?
17. Na které veřejné listině byly uvedeny nápisy v
jazycích těchto menšin?
a. poštovní známky
b. školní vysvědčení
c. bankovky
18. Jak se oslovovali naši legionáři?
a. pane
b. bratře
c. příteli
19. V kterém městě se narodil prezident
Tomáš Garrigue Masaryk?
a. Hodonín
b. Břeclav
c. Brno
20. Woodrof Wilson byl prezidentem:
a. Anglie
b. Francie
c. USA
6
VZLET - VĚSTNÍK SOKOLSKÉ ŽUPY JANA PODLIPNÉHO
21. Milan Rastislav Štefánik se narodil v:
a. Košariskách
b. Bratislavě
c. Brezně
22. Co se stalo 2. července 1917?
a. bitva u Arrasu
b. bitva u Bachmače
c. bitva u Zborova
23. Kdo to byl JUDr. Josef Scheiner:
a. starosta Prahy
b. starosta České obce sokolské
c. novinář a vydavatel Národní politiky
24. Kdo byl Jan Čapek?
a. sokolský cvičitel
b. organizátor čs. legií v Itálii
c. autor Hovorů s TGM
25. Kde byla v září 1914 Česká družina založena ?
a. ve Francii v Paříži
b. v Rusku v Kyjevě
c. v Itálii v Miláně
26. Česká družina vykonávala:
a. průzkum na frontě
b. kulturní a osvětovou činnost mezi vojáky
c. pečovala o děti vojáků
27. Bojiště Doss Alto bylo na italské frontě u:
a. Benátek
b. na Piavě
c. u Lago di Garda
28. Ve Francii bojovali českoslovenští legionáři u:
a. Darney
b. Verdunu
c. Vouzieres, Terrone
29. Milan Rastislav Štefánik se účastnil bojů jako:
a. letec
b. kavalerista
c. tankista
30. Kdo je autorem citátu „Za práci pro vlast se
neplatí“ ?
a. Alois Rašín
b. Karel Kramář
c. Antonín Švehla
31. Kde a kdy bojovaly sokolské pluky Stráže
svobody?
a. na Slovensku v roce 1919
b. na sibiřské magistrále v roce 1919
c. na italské frontě v roce 1919
32. Proti komu bojovaly sokolské pluky Stráže
svobody?
a. proti admirálu Kolčakovi
b. proti wehrmachtu
c. proti maďarským bolševikům
33. 28. října 1918 byla v Praze prohlášena ČSR,
přesto naši legionáři na jednom bojišti
bojovali ještě 30.10.1918. Bylo to:
a. Terrone, Vouzieres
b. incident v Čeljabinsku
c. Verdun
34. Během dlouhého pobytu na sibiřské magistrále
legionáři stále nebojovali. Ve volném čase:
a. hráli divadlo
b. cvičili v Sokole a pořádali veřejná cvičení (slety)
c. vydávali noviny
35. Na kterou stranu se otáčíme při povelu Čelem vzad?
a. vpravo
b. vlevo
c. libovolně
7
36. Mezi sokolská hesla patří:
a. Ranní ptáče dál doskáče
b. Tužme se!
c. Národ sobě!
37. Mezi sokolské písně patří:
a. Škoda lásky
b. 4.července
c. Spěme dál!
38. Vojenské názvosloví pořadových cvičení
československé armády bylo vytvořeno:
a. z německého názvosloví
b. z ruského názvosloví
c. Dr.M.Tyršem
Otakar Mach
VZLET č. 5 / 2008
VZLET - VĚSTNÍK SOKOLSKÉ ŽUPY JANA PODLIPNÉHO
Z našich jednot
Běh strmý do Zámeckého vrchu
Jako každý rok i letos se ve čtvrtek 18. září
uskutečnil již 8. ročník závodu „Běh Strmý do
Zámeckého vrchu“, pořádaný Sokolem Praha-Libeň
za podpory MČ Praha 8. Závodu se i přes chladné
počasí zúčastnilo rekordních 180 závodníků ve 12-ti
kategoriích, od nejmladších dětí až po seniory.
Závodníci zdolávali trasu dlouhou 199 m s převýšením 29 m. Letos nejrychlejší ze všech, F. Juhász
zvládl trať v čase 39,0 s a zaostal tak o 1,5 s za dva
roky starým absolutním rekordem trati, který drží
R. Čepek. Kromě samotného závodu čekal na účastníky také bohatý doprovodný program, protože akce
byla zařazena do projektu „Sokolení“, jehož cílem
je propagace sokolské činnosti v celé Praze. Účast-
níci mohli vyzkoušet svoji kondici pomocí normovaných fittestů, připravených Českou obcí sokolskou.
Soubor Sokola Praha - Libeň „VHLAVĚDRÁT“
vystoupil s loutkovým představením O kašpárkovi
a drakovi a pro zájemce byly připraveny doprovodné
hry. V 19:00 byl závod zakončen vyhlášením výsledků a předáním diplomů. Ti, kdo se vyhlášení nemohli
zúčastnit si mohou diplomy vyzvednout
v sokolovně v kanceláři Sokola Praha-Libeň. Na
internetových stránkách www.sokol-liben.cz je též
vyvěšena úplná výsledková listina. Letošní ročník je
tedy za námi, ale již nyní Vás srdečně zveme na
9. ročník, který se uskuteční opět koncem září 2009.
Jan Přech, koordinátor závodu
SOKOLENÍ V T. J. SOKOL LIBUŠ – DĚTI
CVIČILY, RODIČE ZA NIMI BĚHALI
Libušská sokolovna ožila ve středu 17. září 2008 o
pár hodin dříve než obvykle. Sokolové pozvali malé i
velké na sportovně-zábavnou akci „Sokolení“, jejímž
cílem bylo nabídnout široké veřejnosti sportovní
aktivity vhodné pro všechny generace a seznámit
zájemce s činností Sokola. Na letošním již 2. ročníku
tak bylo připraveno celkem 14 stanovišť umístěných,
s ohledem na chladné počasí, nejen ve venkovních
prostorách areálu libušské sokolovny, ale i uvnitř
budovy.
Každý účastník obdržel při vstupu kartičku pro
záznamy jeho výkonů, z nichž některé mohl
následně porovnat v připravených tabulkách a získat
tak srovnání se svými vrstevníky. První skupinu testů
(pohybové a silové) nalezl již v upravené šatně –
např. opakované lehy-sedy, hluboký překlon v sedu
apod. Asi nejvíce zaujal test rychlosti reakce –
zachycení padající tyče. Ve velkém sále sokolovny
čekalo cvičení na hrazdě, kruzích, žebřinách, kladině,
malé i velké trampolíně, šplh na tyči i na laně,
akrobacie na žíněnkách, švédská bedna i hrátky pro
nejmenší (překážková dráha, chůdy, skákací míče,
hod na cíl). Zadní šatna byla využita pro ping-pong
a další různé aktivity s pálkou a míčkem. Na
venkovním cvičišti se pak skákalo do dálky,
VZLET č. 5 / 2008
podbíhalo pod dlouhým švihadlem, házelo míčem,
kopalo do branky, běhal člunkový běh (mezi
metami) i slalom s fotbalovým i florbalovým míčem.
Bylo možné zaházet si s ringo kroužkem a zahrát si
i některé netradiční hry, např. pétanque (boča),
twister či hula-hop. Děti se zápalem plnily úkoly na
jednotlivých stanovištích a doprovázející dospělí jim
sotva stačili.
Projít všechna stanoviště trvalo cca 90 minut, ale
někteří setrvali na akci celé tři hodiny. Po
vyhodnocení výsledků (přidělovaly se známky)
získali účastníci diplomy, malou sladkost, drobné
věcné odměny a informační tiskoviny o Sokole.
Všichni odcházeli nadšeni a spokojeni a už v
průběhu soutěže se někteří účastníci vyjádřili, že
budou chodit do cvičení.
Jen škoda, že více dospělých nenašlo odvahu
soutěžit, protože kartičku na testování si vzali jen dva
dospělí.. Nicméně většina doprovodů dětí si zkusila
alespoň některé z disciplín, takže lze říci, že se celkem
zúčastnilo přes 50 osob (z toho 33 dětí).
„Sokolení“ se ukázalo jako vhodný způsob
seznámení veřejnosti s činností T. J. Sokol Libuš.
Jana Vlková a Eva Stodolová, cvičitelky předškolních dětí
8
VZLET - VĚSTNÍK SOKOLSKÉ ŽUPY JANA PODLIPNÉHO
Rovnovážná cvičení - prevence plochonoží
a vadného držení těla
Pokračování z minulého čísla VZLETU. Pramen viz tamtéž.
Rovnovážné cvičení je zaměřeno na nácvik stability trupu, trénink rovnováhy, aktivaci svalů plosky
nohy atd. Toto cvičení vede k posílení hlubokých
krátkých svalů páteře a tedy ke správnému držení
těla. Patří k němu stoj na špičkách nebo na jedné
noze, na pružných pěnových podložkách, chůze po
nerovném terénu, oblázcích, kládách, provaze, kladině atd. Důležité je cvičit naboso.
X. cvik
Stoj na jedné noze, druhá končetina pokrčena,
koleno vytočené zevně a chodidlo opřené ve výšce
kolena stojné nohy. Paže vzpažíme a spojíme nad
hlavou. Díváme se vpřed. Vydržíme 5 až 10 vteřin.
výchozí poloha
provedení
XIII. cvik
Stojíme na přední hraně stoličky, chodidla na
šířku pánve, ohnutím prstů dolů se snažíme uchopit
pevně okraj. Stojíme vzpřímeně, neprohýbáme se
v bedrech, díváme se vpřed. Po několika vteřinách
chodidla uvolníme a cvik 5 až 8krát opakujeme.
Chyby: zvedání ramen, vtáčení kolen dovnitř,
ochablé držení trupu.
!!! Nepropínejte koleno stojné nohy.
Chyby: zvedání ramen.
obr.2
XI. cvik
Klekneme si a opřeme dlaně o zem ve vzdálenosti
větší, než je šířka ramen. Kolena jsou od sebe vzdálena více než je šířka pánve, špičky k sobě. Hlavu
máme v prodloužení páteře, díváme se na podložku,
bříško lehce zpevněné. Nyní zvedneme pravou paži
a levou nohu a protáhneme do dálky. Vydržíme asi
7 vteřin a pak vyměníme končetiny. Pokud je tato
poloha pro dítě stabilní, můžeme provádět lehké
postrky na všechny části těla.
výchozí poloha
obr.1
!!! Nepřitahujte ramena k uším. Držte osu těla.
Chyby: změna výchozí polohy trupu, přetáčení
pánve, zvedání končetin příliš vysoko.
výchozí poloha
provedení
XIV. cvik
Chůze po tyči vpřed, vzad a stranou při správném
držení těla.
výchozí poloha
provedení
XII. cvik
Chyby: ochablé držení trupu, prohnutí v bedrech,
předsunutí hlavy.
Postavíme se na jednu nohu, chodidlo druhé
nohy položíme na míč, lehce zatlačíme. Koleno pokrčené nohy vytočíme lehce zevně. Nyní koulíme míč
dopředu, k sobě, vpravo, vlevo a po kruhu. Obě nohy
vystřídáme. Při cvičení sledujeme zvýšenou aktivitu
svalů plosky stojné nohy. V průběhu cvičení se snažíme udržet vzpřímené držení těla.
!!! Cvičte vždy naboso, ke cvičení použijte menší míč.
Chyby: nestabilní stoj, zvedání ramen, prohnutí
v bedrech, vtáčení kolen dovnitř.
9
výchozí poloha
provedení
provedení
Pokračování příště
VZLET č. 5 / 2008
VZLET - VĚSTNÍK SOKOLSKÉ ŽUPY JANA PODLIPNÉHO
1. - 2.11.
Sraz župních vedoucích RD a PD
Praha, TD
8.11.
Sraz župních náčelníků a náčelnic ČOS
Praha, TD
9.11.
Seminář Zdravotní TV
Praha, TD
22. - 23.11. Sraz župních vedoucích AE Praha, TD
23.11.
Seminář pro cvičitele AE
Praha, TD
29. - 30.11. Sraz župních vedoucích Zdravotní TV
Praha, TD
6.12.
Oblastní přebor MTG (Malý TeamGym)
západ
Praha
7.12.
Oblastní přebor TGJ (TeamGym Junior)
západ
Praha
Výsledková listina přeboru ČOS v sokolské všestrannosti
datum: 14. 6. - 15. 6. 2008
místo:
Praha - Tyršův dům, ZŠ Barrandov (Atletika)
kategorie: Žákyně III (1995 - 1996), Žákyně IV (1993 - 1994), Dorostenky (1990 - 1992), Ženy (1989 a starší),
Žáci III (1995 - 1996), Žáci IV (1993 - 1994), Dorostenci (1990 - 1992), Muži (1989 a starší)
VZLET č. 5 / 2008
10
NA POMOC CVIČITELŮM
VZLET - VĚSTNÍK SOKOLSKÉ ŽUPY JANA PODLIPNÉHO
Účast naší župy při oslavách 90. výročí vzniku Československé republiky
Oslav 90. výročí vzniku Československé republiky
se ve velmi hojném počtu účastnili členové jednot
naší župy a to ne jenom jako diváci.
Akce, pořádané k 90. výročí vzniku republiky
Českou obcí sokolskou, byly zahájeny již v sobotu
11. října Vějířem sokolských písní, kulturním
programem, v němž v Michnově paláci vystoupily
sokolské soubory - folklorní, divadelní, loutkářský
a pěvecký. Aktivně přispěly pěvecký sbor Gaudium
Praha (Sokol Královské Vinohrady) a Folklorní
soubor „Vycpálkovci“ (Sokol Dolní Chabry).
Vyvrcholením oslav 90. výročí vzniku ČR byly
akce v pátek 17. října a v sobotu 18. října 2008.
V pátek 17. 10. byla vernisáží otevřena výstava
„Sokol - člověk“, po které se uskutečnilo společenské
setkání ve všech prostorách Michnova Paláce.
Českou a slovenskou hymnou zahájil vernisáž opět
sbor Gaudium Praha. Vernisáže se účastnili
význačné osobnosti českého politického i kulturního
života, m.j. předseda poslanecké sněmovny a velký
počet zahraničních sokolů. Součástí výstavy byl
i americký dokumentární film Nahodilá armáda o
Čs. legiích.
Vystoupení muziky souboru „Vycpálkovci“
V sobotu 18. 10. se v sídle Senátu Parlamentu
ČR ve Valdštejnském paláci konala Konference
„Podíl Sokola na obnovení české státnosti“.
Konferenci zahájil předseda Senátu PČR MUDr.
Přemysl Sobotka. Referáty zde přednesli: Prof.
PhDr. Marek Waic, Prof. PhDr. Jan Kuklík, Prof.
PhDr. Věra Olivová, PhDr. Marie Neudorflová, Doc.
Eva Broklová, DrSc.a také PhDr. Jan Boris Uhlíř,
starosta Sokola Kr. Vinohrady. Slovo závěrem měl
bratr PhDr. Karel Šplíchal (Sokol Vysočany).
V sobotu odpoledne - od 14.00 do cca 16.00 se v
Michnově paláci konalo vystoupení muzik
sokolských folklorních souborů, nazvané Kytice
sokolských souborů, ve kterém vystoupil také
folklorní soubor „Dolina“ Sokola Vršovice.
V sobotu večer se v nové sportovní hale Sparty
v Praze 9 odehrál Sportovní a tělovýchovný
program „Takoví jsme dnes“. V bohatém programu
vystoupení nejlepších sokolských sportovních
oddílů a jednotlivců s ukázkami pódiových a
hromadných skladeb jsme mohli vidět i cvičence a
sportovce naší župy, zejména ze Sokola Vršovice.
Závěr pořadu patřil opět sboru Gaudium Praha,
který také zde zazpíval Českou státní hymnu.
Přemysl Sobotka zahajuje konferemci
Gaudium Praha zpívá hymnu na závěr programu „Takoví jsme dnes“
11
VZLET č. 5 / 2008
VZLET - VĚSTNÍK SOKOLSKÉ ŽUPY JANA PODLIPNÉHO
ZRCADLO éUPY
Krátce ze zářijového předsednictva župy,
konaného dne 8. 9. 2008
Schůzi zahájil br. starosta Novotný.
Br. Sixta provedl kontrolu úkolů z minulé schůze
Předsednictvo blahopřálo jednateli br. Sixtovi k jeho šedesátinám
Br. Šilhán informoval předsednictvo o žádosti Sokola Vršovice o
uvolnění místností, které má župa pronajaty jako sekretariát. Jsou
nabízeny jiné prostory, trochu skromnější, ale dle br. tajemníka vyhovující. Předsednictvo proto s touto výměnou souhlasí.
Ses. Čakrtová seznámila předsednictvo s návrhy na župní vyznamenání. Br. Novotný navrhl udělit župní vyznamenání zastupitelstvu Prahy 2, pod jehož působnost patří Sokol Královské
Vinohrady. OÚ Prahy 2 často přispívá na činnost jednoty, zvláště
jeho plaveckého bazénu, jehož údržba je finančně značně náročná. Předsednictvo pro toto vyznamenání navrhuje zlatou župní
medaili.
Br. starosta Novotný navrhl, aby ze župní finanční rezervy
byla jednotám zapůjčena na údržbu a provoz TVZ částka, která jim patří podle smlouvy, ale kterou zatím nemohou dostat,
protože na župu ještě celá nepřišla. Finanční pomoc bude poskytnuta do doby, než bude prostřednictvím ČOS župě zaslána
celá, aby mohla být včas vyúčtována. Předsednictvo návrh odsouhlasilo.
Jednotám byla standardní cestou (většinou e-mailem) dána informace o semináři, který pořádá HMP k žádostem o granty.
Zprávy činovníků:
Náčelnictvo – ses. Fischerová:
- Členové předsednictva obdrželi program semináře, který župa
pořádá pro náčelníky a vybrané cvičitele na Křivoklátě ve dnech
26.-27. září. Ses. Fischerová apeluje k dalším přihláškám
k účasti.
- Je připraveno školení cvičitelů II. tř. a pomahatelů a to ve
dnech 3. – 5. 10. a 7. – 9. 11. t.r.
- 9. 11. se uskuteční župní cvičitelský sraz v Sokole Libeň.
- T. J. Sokol Karlín pořádá dne 4. 10. Běh karlínským sadem a to
pro všechny kategorie a zve k účasti i členy dalších jednot župy.
Vzdělavatelka – ses. Viktorinová
- informovala o akcích, kterých se župa ve větším počtu účastnila a to zejména: 2. 9. při vzpomínce na prezidenta Dr. Edvarda Beneše před jeho pomníkem u Černínského paláce. Vzpomínka se konala u příležitosti 60 let od jeho úmrtí. Ke stejné
příležitosti ČOS uspořádalo zájezd dne 3. 9. do Sezimově Ústí,
kterého se úšastnilo také několik členů župy.
- dne 19. 10. se uskuteční sokolské setkání v Lánech, pořádané
naším náčelnictvem. Na tuto akci bude vypraven autobus a předsednictvo proto schválilo příspěvek ve výši 5000,- Kč.
Stavební komise - br. Viktorin informoval o stále nedořešeném
stavu stavební dokumentace tělocvičných jednot. Br. Viktorin
projedná se ses. Moučkovou možnost nových pasportizací tam,
kde došlo ke zhodnocení majetku jednoty.
- Sokol Kbely svoji stavební dokumentaci přizpůsobí současnému
stavu do 31. 10. t.r.
Různé:
TJ. Sokol Hostivař zve na slavnostní křest nových oken, který
se uskuteční dne 18. 9. v 19 hod.
Krátce z říjnového předsednictva župy,
konaného dne 13. 10. 2008
Schůzi zahájil br. starosta Novotný.
Br. Sixta provedl kontrolu úkolů z minulé schůze.
Otázku zřízení havarijního fondu předložil hospodář br. Müller na základě již dříve vypracovaného návrhu. Bylo doporučeno poskytnout prostředky nejvýše do 200 tis. Kč jako bezúročnou půjčku. Konečné znění musí schválit listopadový výbor.
Ekonomická komise připraví pro výbor návrh na rozdělení
dotací na TVZ pro příští rok (zda ponechat současné rozdělení
VZLET č. 5 / 2008
v poměru 70% dle majetku a 30% dle členstva, nebo tento
poměr změnit – hospodář navrhuje 50% : 50%)
Ses. Čakrtová připraví na listopadový výbor návrhy na vyznamenání
Byla projednána otázka rozesílání pošty (dle požadavku náčelnictva, aby se pošta, určená náčelníkům jednot, zasílala též
na adresu jednot). Předsednictvo doporučuje, aby se tak stalo
dle obsahu pošty, rozhodovat bude župní kancelář. Na lednové schůzi předsednictva bude vyhodnoceno.
Zprávy činovníků:
Náčelnictvo – ses. Fischerová:
- zhodnotila seminář cvičitelů, konaný na Křivoklátě. Účastníky hodnocen velmi příznivě. Předsednictvo vyslovuje poděkování všem organizátorům a přednášejícím, zvláště pak br.
Chlumskému (Sokol Liben).
- 9. 11. se uskuteční župní cvičitelský sraz v T. J. Sokol Libeň.
- 7. 11. se uskuteční plavecká štafeta O pohár starostů pražského třížupí. Uzávěrka přihlášek je 31. 10. Župa dodá 4
pořadatele.
- Účast na Gala večeru u příležitosti 90. výročí ČSR. Účinkující
cvičenci si musí zakoupit trička v hodnotě 280 Kč. Odsouhlasen
příspěvek 200,- Kč pro cvičence, zbytek platí cvičenec.
- 19. 10. se koná župní výlet do Lán (organizuje S. Hloubětín, náčelnice ses. Břízová). Bylo schváleno uvolnění 5 tis. Kč
jako příspěvek na dopravu.
- Běh strmý, který pořádá Sokol Libeň bude jako akce župní –
župa přispěje částkou 1000 Kč.
- Náčelnictvo navrhlo za celoroční práci věnovat diplom a
malý dárek jako odměnu cvičitelům do výše 1000,- Kč. Předsednictvo schválilo.
Vzdělavatelka – ses. Viktorinová
- informovala o návštěvě výstavy Československé legie v Rusku
(1914-1920). Zakoupila almanach z výstavy pro župní knihovnu
- informovala o kulturních vystoupeních v Michnově paláci,
nazvaných Vějíř sokolské kultury (11. 10.) a Kytice sokolské
kultury (18. 10.) za účasti folklorního souboru Vycpálkovci,pěveckého sboru Gaudium a muziky Dolina,
- 27. 10. budou v Heroldových sadech ve Vršovicích pokládány květiny k pomníku padlých z 1. svět. války,
- 29.10. se uskuteční Podzimní setkání, pořádané VG Vršovice,
- Br. Mach připravil soutěž ve formě otázek ze sokolskou
tematikou. Soutěž bude uveřejněna v časopisech Sokolský vzdělavateli a Vzlet.
Různé:
Ses. Bártová informovala:
- Dotace na TVZ z MŠMT i z MF jednoty obdržely v plné
výši – rozdíl mezi zálohou a celkovou cílovou částkou uhrazen
z prostředků župy formou půjčky.
- Dotaci na sokolskou všestrannost z MŠMT jednoty obdržely v plné výši.
- Z příspěvku na sokolskou všestrannost z ČOS obdržely jednoty polovinu.
- Dotace na granty pro odbor sportů budou tento týden odeslány jednotám.
Je nutné, aby vyúčtování na TVZ bylo provedeno nejpozději
do začátku prosince.
Br. Šilhán :
- na základě jednoho příspěvku a několika starších připomínek
ke stanovám svolá komisi, která tyto připomínky zpracuje a
předloží předsednictvu v prosinci 2008,
- požádal starostu S. Vršovice br. Pilouse o možné urychlení
přípravy místnosti budoucího sekretariátu župy,
- požádal o schválení zakoupení jedné další tiskárny pro případ poruchy jediné plně funkční stávající tiskárny. Předsednictvo schválilo s max. hranicí 5000,- Kč. Hospodář zajistí odpis staré tiskárny.
12