Soukromí na internetu: kdo sbírá data a co s tím

Data o vašem chování na internetu sbírají hlavně čtyři skupiny: weby a aplikace, které používáte, reklamní sítě v nich vložené, poskytovatel připojení a výrobci zařízení a prohlížečů. Úplné soukromí je nedosažitelné, ale několik úprav v nastavení omezí sběr výrazně a nestojí téměř žádné pohodlí. Rozumným cílem je vědět, komu co sdělujete, a zbytečné toky zavřít.

Co o vás ví web, který navštívíte

Každá stránka vidí vaši IP adresu, z níž lze odvodit přibližnou polohu a poskytovatele, typ zařízení, prohlížeč, jazyk a rozlišení obrazovky. Zná adresu, ze které jste přišli, a vše, co na ní děláte: na co klikáte, jak dlouho čtete, co hledáte.

To je první strana, tedy služba, kterou jste si sami vybrali. Bez části těchto údajů by nemohla fungovat.

Třetí strany a sledování napříč weby

Většina stránek obsahuje kód dalších firem: měření návštěvnosti, reklamní systémy, tlačítka sociálních sítí, vložená videa. Každý takový prvek se načítá ze serveru své firmy, která se tak o vaší návštěvě dozví. Protože je stejný kód na tisících webů, složí si jeho provozovatel obrázek o tom, co čtete a nakupujete.

Tradičním nástrojem jsou cookies třetích stran. Co přesně odsouhlasíte na liště, která vyskočí při první návštěvě, rozebírám v textu o tom, co vlastně povolujete souhlasem se soubory cookie.

Kde cookies nefungují, nastupuje otisk prohlížeče. Kombinace nainstalovaných písem, grafické karty, rozlišení a dalších drobností bývá natolik jedinečná, že prohlížeč identifikuje i bez uložení čehokoli.

Aplikace v telefonu

Telefon ví víc než počítač: polohu, kontakty, pohyb, a je s vámi stále. Aplikace žádají oprávnění a mnohé chtějí víc, než potřebují. Svítilna nepotřebuje kontakty a hra nepotřebuje přesnou polohu.

Systémy mají reklamní identifikátor, podle kterého vás aplikace rozpoznávají napříč. Lze ho resetovat nebo vypnout a iOS se při prvním spuštění aplikace ptá, zda sledování povolit. Odpovědět ne nestojí nic.

Co vidí poskytovatel připojení

Operátor nebo provozovatel Wi-Fi vidí, ke kterým serverům se připojujete a kdy. Díky šifrování HTTPS, které dnes používá naprostá většina webů, nevidí obsah, tedy konkrétní stránky ani to, co do nich píšete.

Tady vstupuje do hry VPN, služba, o níž koluje řada nepřesností. Přehled toho, k čemu VPN běžnému uživateli slouží a k čemu ne, ukazuje, že důvěru jen přesouvá od operátora k provozovateli VPN.

Domácí síť a sítě cizí

Vše, co doma připojíte, prochází routerem. Jeho nastavení určuje, kdo se do sítě dostane a co v ní uvidí. Základní kroky pro zabezpečení Wi-Fi routeru zaberou půl hodiny a většina domácností je nikdy neudělala.

Jiná situace nastává mimo domov. Síť v kavárně nebo hotelu provozuje někdo, koho neznáte, a sdílíte ji s cizími lidmi. Co z toho plyne a jaká opatření mají na veřejné Wi-Fi smysl, popisuji zvlášť.

Kdo s daty obchoduje

Vedle firem, které data sbírají pro vlastní reklamu, existují zprostředkovatelé, kteří je nakupují z mnoha zdrojů, spojují a prodávají dál. Běžný člověk jejich jména nezná. Zvlášť cenná jsou data o poloze z mobilních aplikací, ze kterých lze vyčíst, kde člověk bydlí a pracuje.

Jaká práva dává evropská úprava

Obecné nařízení o ochraně osobních údajů dává každému právo zeptat se firmy, jaké údaje o něm zpracovává, získat jejich kopii, žádat opravu či výmaz a vznést námitku proti zpracování pro účely přímého marketingu. Velké platformy mají k tomu nástroje přímo v nastavení účtu, včetně stažení kompletního archivu.

Stáhnout si jednou vlastní archiv u služby, kterou používáte roky, je poučná zkušenost. Uvidíte, co všechno se uchovává. S podrobnostmi k uplatnění práv poradí Úřad pro ochranu osobních údajů.

Úpravy s největším účinkem

Prohlížeče se v přístupu liší. Firefox, Safari a Brave blokují sledovací prvky ve výchozím nastavení, u jiných je třeba ochranu zapnout nebo doplnit rozšířením. Volba vyhledávače, který si nevytváří profil uživatele, je další jednoduchý krok.

Rozumná míra

Podle mě nemá smysl usilovat o neviditelnost. Stojí to mnoho pohodlí a výsledek je nejistý. Smysl má odstranit sběr, který vám nic nepřináší, a vědomě se rozhodnout tam, kde za data něco dostáváte.

Začněte telefonem. Otevřete v nastavení přehled oprávnění a projděte, které aplikace mají přístup k poloze. U většiny přepněte na „jen při používání“ nebo zakažte. Pak smažte aplikace, které jste půl roku neotevřeli, protože aplikace, která v telefonu není, nesbírá nic. Častou chybou je věnovat energii složitým nástrojům a ponechat dvacet zapomenutých aplikací s plným přístupem. Jednoduché kroky tu mají větší účinek než ty efektní.

Zdroje

• Nařízení (EU) 2016/679, obecné nařízení o ochraně osobních údajů
• Informace pro veřejnost o právech subjektů údajů, Úřad pro ochranu osobních údajů
• Pokyny k právům subjektů údajů, Evropský sbor pro ochranu osobních údajů
• Dokumentace k ochraně proti sledování, Mozilla a Apple