Veřejné nabíjecí stanice a rozdíl mezi AC a DC nabíjením

Veřejné nabíjecí stanice se dělí na dva druhy a rozdíl mezi nimi je zásadní: střídavé stojany dobíjejí hodiny, stejnosměrné desítky minut. Kdo tohle neví, zastaví na dlouhé trase u pomalého stojanu a ztratí odpoledne. Stačí přitom rozumět jedné věci, totiž kde probíhá přeměna proudu.

Kde se střídavý proud mění na stejnosměrný

Baterie pracuje se stejnosměrným proudem, síť dodává střídavý. U stanice AC obstarává přeměnu palubní nabíječka ve voze, která je kvůli hmotnosti a ceně poměrně slabá. Stanice sama je v podstatě jen chytrá zásuvka. U stanice DC sedí výkonný měnič přímo ve stojanu, proud jde do baterie napřímo a palubní nabíječka se obchází.

Odtud plyne rozdíl ve výkonech. Střídavé stojany nabízejí nejčastěji 11 nebo 22 kW, stejnosměrné začínají na 50 kW a nejvýkonnější přesahují 300 kW.

Konektory, se kterými se v Česku setkáte

Pro střídavé nabíjení slouží Type 2 a na veřejných AC stojanech si obvykle musíte připojit vlastní kabel. Rychlé nabíjení používá v Evropě standard CCS, jehož kabel je pevně součástí stojanu. Starší japonské vozy mají konektor CHAdeMO, který z nových stanic postupně mizí.

Proč auto nenabíjí výkonem, který je na stojanu

Číslo na stojanu je strop stanice, ne slib. Skutečný výkon určuje vůz podle své nabíjecí křivky. Nejvyšší hodnoty dosahuje při nízkém stavu baterie a s přibývajícími procenty výkon klesá, nad osmdesát procent velmi výrazně. Proto na dlouhé trase bývá rychlejší zastavit dvakrát kratší dobu než jednou do plna.

Svou roli hraje také teplota akumulátoru. Studená baterie přijímá proud neochotně a řada vozů ji proto umí před příjezdem k rychlonabíječce předehřát, pokud stanici zadáte jako cíl do vestavěné navigace. Tuhle funkci doporučuji v zimě používat, rozdíl bývá znát. O tom, proč je šetrné zacházení s akumulátorem rozumné i z dlouhodobého hlediska, píšu v textu o degradaci baterie po letech provozu.

Placení a ceny

Zaplatit lze několika způsoby. Provozovatelé nabízejí vlastní aplikace a čipy, u nichž bývá po registraci výhodnější tarif. Jednorázově se dá platit přes QR kód a u novějších rychlonabíječek také platební kartou přímo na terminálu. Existují i roamingové služby, které jedním čipem zpřístupní sítě více provozovatelů, obvykle za mírně vyšší cenu.

Ceny se liší podle provozovatele, výkonu stanice i zvoleného tarifu a mění se, takže nemá smysl uvádět konkrétní částky. Obecně platí, že rychlé stejnosměrné nabíjení stojí víc než pomalé střídavé a to zase víc než proud doma. Někteří provozovatelé účtují po určité době také poplatek za blokování stojanu, aby auta nestála na nabíječce déle, než je nutné.

Jak si naplánovat delší cestu

Sám bych se nespoléhal jen na navigaci vozu a měl bych v telefonu ještě jednu nezávislou aplikaci, která ukazuje obsazenost a hlášení ostatních řidičů o poruchách. Stanice u dálnic mají dnes většinou víc stojanů, mimo hlavní tahy ale pořád narazíte na místa s jediným stojanem, a ten může být obsazený nebo mimo provoz.

Počítejte s rezervou. Dojezd do cíle s pěti procenty vypadá na papíře efektivně, protivítr a déšť ho ovšem spolehlivě smažou.

Co udělat před první cestou

Zaregistrujte se doma v klidu u dvou až tří provozovatelů, které na své trase potkáte, a uložte si platební údaje. Stát v mrazu u stojanu a zakládat účet se slabým signálem je zkušenost, kterou si lze snadno ušetřit. Pak si jedno rychlé nabíjení vyzkoušejte poblíž domova, ať víte, jak se konektor odjišťuje a co auto ukazuje. Jak nabíjení zapadá do celkového obrazu provozu, popisuje přehled o elektromobilu v českých podmínkách.

Zdroje

• Přehled veřejných dobíjecích stanic, Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR
• Nařízení (EU) 2023/1804 o zavádění infrastruktury pro alternativní paliva (AFIR)
• Specifikace nabíjecího systému CCS, sdružení CharIN
• Global EV Outlook, Mezinárodní energetická agentura (IEA)